Cena 2,- Kč V. ročník Listopad 2009

Cena 2,- Kč

V. ročník Listopad 2009

1

O Dušičkách z jiného konce Znáte to. Když denně chodíte známou cestou, vnímáte věci kolem sebe takové, jaké jsou, kam patří, jak se k sobě vzájemně mají, jak fungují. Jakmile se tento řád poruší, něco se změní, něco není tam, kde má být nebo došlo k zádrhelu, staneme se pozorní a uvědomujeme si tento jev jako něco, co není náležité, co nám možná i vadí, překáží nebo dokonce znepříjemňuje život, a nadáváme. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí, když zrázu nejde proud, neteče voda, ale i když začne pršet a nemáme deštník. I to je k zlosti. Závadu odstranit nebývá problém. Jsou příklady prostší, řeklo by se banálnější, které snadno vyřešíme. Okopeme zahrádku, aby se nám líbila, zameteme chodník, uklidíme domácnost, umyjeme nádobí. Vlastně mnoho z našeho počínání směřuje k uvedení věcí do pořádku, k odstranění toho, co se nám nelíbí. Když vyslovíme slovo „listopad“, ozve se jako ozvěna „Dušičky“. Ano, máme v kalendáři už listopad, máme příležitost oslavit svátek Dušiček. Nastane starost, jak je oslavíme. Nastane hemžení na hřbitově, aby hroby, které nám patří, byly v pořádku, aby byly podle našich možností i představ upraveny, vyzdobeny. Tak je to i s návštěvou hřbitova. Kdo tam chodí nejen o Dušičkách, přijímá jako samozřejmost, že je tu všecko v pořádku, uklízeno, uhrabáno, zameteno. Málokoho napadne, že se o tento stav někdo přičiňuje, že je za ním skryta starost, že je výsledkem práce naší občanky paní Zdeny Koblížkové. U příležitosti letošních Dušiček požádali jsme paní Koblížkovou, aby nám o své práci něco napsala. Chodím na hřbitov nejen uklízet a starat se o kvítka, ale i proto, že tam mám svoje nejbližší. Setkávám se tam s návštěvníky hrobů, jejichž rody a osudy jsou spjaty se jmény na pomníku. Proto se starám i o hroby opuštěné, o hroby zemřelých, kteří už tady nikoho nemají. Obdivuji starostlivost o úpravu některých hrobů. Na druhé straně mě mrzí, že leckterá jména na pomníku mají své pokračovatele nejen ve svých dětech, ale i vnucích, a přesto jsou tyto hroby zarostlé a chybí k nim úcta. Nejvíc mě zaráží, že za celých 12 let, co tady pracuji, jsem se s některými ještě nesetkala. Kvítí si sama vypěstuji na zahradě a ve velkém množství věnuji těm, kteří mají hezký vztah ke hřbitovu. Ráda navštěvuji hřbitov v Čechách, kde mám rodiče a prarodiče. Hřbitov je velký, opravený, oddělený zdí od hřbitova evangelického. Je tam na co se dívat: na velikost hrobek, na sochy a výzdobu zámožných rodů. Projdu i kolem kostela, kde zvony už dávno nezvoní, fara je na prodej a ve škole je Diakonie. Proto jsem ráda, že u nás cinká zvonek na zvoničce a že tu mohou chodit děti do školy. Děkuji paní Koblížkové za její milá slova. Děkuji jí za všechny, kterým svou službou na hřbitově přispívá k společné starosti o památku našich drahých zesnulých. Vysvětlivka: Diakonie je organizace Českobratrské církve evangelické. Poskytuje sociální, zdravotní a vzdělávací službu seniorům, lidem postiženým, lidem, kteří se dostanou do obtížné životní situace a umírajícím. Jan Kouřil

2

Branec V Mikulově jsem byl naposled před pár lety na vinobraní. Byla to pěkná podívaná v pěkném městě. Když jsem procházel městskou zástavbou s opravenými fasádami, s novými domy, opraveným zámkem, vzpomínal jsem přitom na 1.říjen 1947, kdy jsem do Mikulova narukoval jako čerstvý branec. Bylo tenkrát pondělí. S černým vojenským kufrem na rameni jsem po ránu došel na ivančické velké nádraží, kde mi ověřil pan výpravčí na povolávacím rozkazu jízdenku do Mikulova. Nikdy jsem v tom kraji nebyl a zejména po válce, kdy byli odtud odsunuti Němci, bylo pohraničí teritoriem opředeným pestrými až divokými zkazkami. Do Mikulova se dalo dojet dvojím způsobem: přes Brno nebo přes Hrušovany. Volil jsem druhou trasu. Ta se táhla místy podél hranic, jakoby sem nepatřila. Vedla krajinou, kde byly stopy po odsunutých hospodářích velmi nápadné. Mikulovské nádraží příjezdem vlaku ožilo. Z osobáku se vyrojila dobrá stovka rozjařených odvedenců, vlastně už branců, nováčků. Ti měli záhy poznat první známky ztráty svobody, když se ozvaly povely důstojníků, povely ještě jakoby polovojenské, protože jsme neměli uniformy. Rozkázali naložit zavazadla na nákladní auta a nastoupit do trojstupu. Povely zapůsobily. Rozjařený dav ztichl. I nádraží ztratilo rázem svou veselou tvář. „Pozor! Pochodem v chod!“ rozřízl ticho povel poručíka a stovka čerstvých branců, příslušníků Československé lidové armády se dala na pochod. Cesta neznámým prostředím, jak to ostatně znáte, se zdá dlouhá, ale ta do mikulovských kasáren byla nekonečná. Kdo byl někdy v Mikulově, ví, o čem je řeč. Kasárna jsou prostě daleko. Vstupuje se do nich branou a brankou. Pro nás to byla brána vyzdobená československým praporem a barevným červeným nápisem „Vítáme vás!“. Ten zapůsobil tak nějak nevojensky, lidsky, řekl bych nadějně. Ale stačilo do brány vejít a ohlédnout se. Rub vítacího pozdravu zněl v jiném jazyku. Stálo tam napsáno černou barvou: „Už vás máme!“ Nebyl čas přemýšlet o smysluplnosti těchto hesel, protože následoval sled povelů místy i zmatených. Při nich jsem si uvědomoval, jak postupně ztrácím své “já“, jak se dostávám do područí lidí cizích, kteří mně pořád něco nařizují a trvají na tom, aby bylo po jejich, abych to splnil, že nejsem pánem svého času, ale musím se podřídit tomu, kdo cosi vymyslel. Jak z toho? Vzpomněl jsem si na ono heslo: „Už vás máme!“ A opravdu. Už jsme byli jejich, vojenských pánů. Co bylo první? Vyhledal jsem si svůj kufr, který mě pojil s domovem. Následovalo rozdělení do ubikací s kavalcem a skříňkou. Pak společně odchod do skladiště vyfasovat mundur, prádlo, boty a spoustu věcí pro osobní i vojenskou potřebu. Nebylo to jednoduché vybrat podle velikosti uniformu a boty. Scény, které se přitom vekslování odehrávaly, jsou neopakovatelné. Jejich kolorit byl umocněn tím, že po válce neměla armáda vlastní stejnokroje, ale jen to, co tu zbylo jako válečná kořist po Němcích. Tak se stalo, že druhý den při ranním nástupu stáli nováčci vítězné Československé armády ustrojeni v uniformách poražené armády Německé. První noc na kavalci. Nic moc. Německá válečná košile kousala jako potvora, protože byla asi z kopřiv. Hlavou se vracel jako ve filmu rušný den s mnoha otázkami. Nikomu z deseti nebylo do spaní. Rozpředla se beseda, černá hodinka bez režie. Jeden po druhém jsme se představovali, i když jsme na sebe neviděli. Ten společný úděl přikrytý 3

noční tmou sbližoval. Všichni jsme měli maturitu, a tak kdosi utrousil, že v Mikulově nezůstaneme. Byla to pravda. Druhý den v rozkaze jsem se dověděl, že naše četa je odvelena do brněnských židenických Svatoplukových kasáren, do školy na důstojníky v záloze. O tom příště. Jan Kouřil

Podzimní akce Bráničánku Malování křídami Neděle 13. září 2009 – proběhla první akce našeho sdružení Bráničánek určená pro děti všech věkových kategorií. Začátek byl v 15.00 hodin. Musím říct, že už 20 minut před začátkem se začaly scházet děti. „Malování“ se konalo v ulici V sadech v horní části, které jsme si předem připravily – zameteno, olemováno a upozornění pro řidiče – pro větší bezpečnost dětí. Všech 43 zúčastněných dětí bylo na určeném místě zapsáno, každý dostal balíček kříd a mohlo se začít s malováním. Fantazii se meze nekladou. Děti malovaly od oblíbených sluníček, vláčků, domků, dinosaurů, lodí, skákacích panáků až po různé abstraktní tvary a umění. Bylo se opravdu na co dívat. Do některých kreseb se zapojili i rodiče. Během malování se děti mohly občerstvit výborným napečeným cukrovím od maminek a pitíčkem. První akce nově vzniklého občanského sdružení Bráničánek se opravdu vydařila. Za Bráničánek bych chtěla poděkovat všem, kteří se nějak podíleli na hladkém průběhu celého malování. První moravskobránická drakiáda Drakiáda byla druhou akcí našeho sdružení. Konala se v neděli 11. října 2009. Nejdřív jsme museli vybrat vhodné místo určené pro pouštní draků – dostupné všem pěšky, dobrý terén, bezpečné a v neposlední řadě hodně větrné místo. Po dlouhých debatách jsme zvolili pole u řeky naproti Masopustovým. Počasí přálo drakům – začal foukat příznivý vítr a to bylo v tuto chvíli snad nejdůležitější. Celkem bylo zapsáno 35 draků, z toho 8 podomácky vyrobených. Každý drak měl od svého majitele vymyšlené jméno. Draci lítali, třepetali se ve vzduchu a padali a znovu startovali do oblak – byla to skvělá podívaná, která přilákala i spoustu kolemjdoucích. Asi po hodině jsme vyhodnotili 9 nejlepších draků (největší, nejmenší, nejpozoruhodnější, nejvytrvalejší, nejdéle létající, …) – zaujala nás především originalita podomácky vyrobených draků. S diplomem odešli samozřejmě všichni. Během akce si každý mohl upéct na ohni jablko či bramboru. I tato akce se velice vydařila. Prostě pěkně strávené odpoledne. A kdo si chce užít lampiónových světýlek, přijďte určitě 27. listopadu „Na potok“ na lampiónový pochod, který pořádá Bráničánek spolu s místními hasiči a T.J. Sokol. Bližší informace, fotky, atd. na www.branicanek.cz . Za občanské sdružení Bráničánek jednatelka Hana Plačková

4

Den sv. Martina Je samozřejmostí, že 11. listopadu očekáváme všichni s napětím, zda sv. Martin přijede na bílém koni. Někdo se těší na svatomartinskou husu či svatomartinské rohlíčky. Ale je mezi námi i spousta těch, kteří očekávají zrození mladého vína. Tento pradávný zvyk znovu ožil a nabyl novodobých rozměrů. Již pátým rokem je oficiálně oslavováno mladé svatomartinské víno širokou veřejností. Pod pojmem „svatomartinské víno“ se rozumí první víno nového ročníku vyrobené z hroznů, které byly sklizeny při letošním vinobraní. Do prodeje přicházejí vína pouze s registrovanou svatomartinskou známkou, kterou uděluje Vinařský fond vinařům, jejichž vína prošla odbornou komisí a splnila všechny požadavky. Na výrobu těchto vín jsou povoleny pouze tyto odrůdy: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Svatovavřinecké, Modrý portugal. Z modrých odrůd lze vyrobit Rosé, Klaret nebo červené víno. Možná, že nejsme sami, kdo se těší na slavnostní přípitek s mladým letošním vínem. Tak 11.11. v 11 hodin na zdraví! Miloslava a Hana Plačkovy

Lavičky Byli čtyři: Vilda, Lojzík, Karel a Mirek. Když se otevřelo jaro, sedávali na lavičce, spíše na lavičkách, před svými domy čp.111 a 2, nejčastěji po třech, později po dvou. Lavičky stávaly a dodneška stojí jakoby na kopečku, takže bylo odtud vidět na provoz po silnici na křižovatce u hasičky i nad potokem. Jezdil jsem kolem denně na hřbitov a nemohl jsem si k nim nepřisednou aspoň na kus řeči. Věkem jsem k nim pařil a tak to, o čem se povídalo, bylo všem blízké. Těžiště hovorů se někdy přesouvalo z jedné lavičky na druhou, protože, jak už to bývá, došlo k sváru, To když se dva dědci neshodli třeba v tom punktu, v kterém roce byla největší zima, když zmrzly Na kopcích i kadlátky nebo kdo zavinil tu vlastní branku v neděli na fotbale. To se jeden z těch dvou „uprcl“ a přesedal. A protože byli vychováni podle toho, jak se píše v Bibli: „Slunce nezapadej nad hněvem vaším!“, udobřili se a na neshody se zapomnělo. Léta kráčela a stáří se ozývalo s neduhy a nemocemi. První odešel Karel. Jeho vyprávění o heršpických dílnách připomínalo četné kamarády, kteří se k němu stále hlásili. Po něm nás zarmoutil Vilda, zedník. Ztratil se nečekaně. Zedničinu nedělal, protože se jeho láskou staly lokomotivy, parní lokomotivy s ohništěm, které spolykaly, když táhly desítky vozů do Třebové, bezpočet lopat uhlí. Třetí v řadě následoval Mirek. Ten dlouho stonal a špitál, když ovdověl, byl často jeho přechodným domovem. Dnes jsem uviděl na hasičce černý prapor. Parte ve schránce oznámilo, že zemřel Lojzík, čtvrtý v pořadí. Už nebudu svědkem jeho živého vyprávění o tom, jak bylo na vojně. Obdivoval jsem paměť pro detaily, pro jména, místa, pro okolností příběhů. Ještě v létě hráli u jejich domu jako nejstarším manželům v obci. Přátelé odešli, ale lavičky neosiřely. Nabízejí místa pro další pokolení. Přijde i náš čas k odchodu. Jan Kouřil

5

Kronika obce Moravské Bránice (10) Opis originálu-strany 26, 27 (rok 1951) Zdravotnictví: Dle lékařských zpráv trpí vody v údolí řeky Jihlavky při místním toku nedostatkem jodu a v důsledku toho dosti velké procento obyvatel štítnou žlázou. Pro krční a plícní choroby je toto údolí rovněž nepřízniví. Obyvatelé Moravských Bránic používají jednak lékařů v Doln. Kounicích (MUDr. Sychra a Baštař), jednak lékařů v Ivančicích (MUDr. Mezník, Jütner a Stavratiev), kde je také státní okresní nemocnice. Z dějin obce: Po tomto všeobecném náčrtku poměrů v obci v současné době budiž uvedeno několik slov z dějin obce Mor. Bránic z doby dávno minulé, pokud jsou zachovány ve vlastivědě a pokud se dá souditi z důzných okolností a nálezů. Pokud kronikář měl možnost studovati historii ivančického okresu a různé menší spisy je nejpravděpodobnější vznik obcí Moravských a Německých teď Nových Bránic ten, jak jej naznačil ve své divadelní hře, sepsané k oslavě 750tého výročí vzniku obce s názvem „V odlesku smíření Přemyslovců.“ Před bitvou u Loděnic uložilo se táborem vojsko Konráda Oty v podhradí dolnokounického hradu pana Viléma a po obou stranách řeky Jihravky v místech, kde ústí do ní potok Losarka. Protože to bylo už za chladnějších dnů ke sklonku podzimu, vybudovali si žoldnéři tábor důkladnější, neboť měli ssebou také rodiny. Po bratrovražedné bitvě u Loděnic byli sem přineseni ranění a (tam) ženami ošetřováni. Protože údolí řeky Jihravky poskytovalo nepříteli otevřený a nechráněný přístup k dolnokounickému hradu, nabídl asi pan Vilém z D. Kounic pozemky tohoto údolí raněným s povinností brániti přístup ke kounickému hradu. Z této povinnosti vzniklo jméno nově založených osad. Obyvatelé byli bránici – a 4. pád tohoto názvu dle historického vývoje názvů osad stal se jménem osad Bránice. Rozeznávací jméno Německé a Moravské se dá vysvětliti tím, že Něm. Bránice ležely blíže ke kraji německému, kdežto naše Bránice více ke středu Moravy – Moravské Bránice. Z vlastivědy moravské se dovídáme, že Mor. Bránice až do 16. století patřily Jiřímu Žabkovi z Cinburka a měly povinnost odváděti desátky. Mimo to musel chalupník robotovati 25, čtvrtláník 75 a pololáník 125 dní do roka a odváděti každý 10tý snop neb 10tý mandel. Že do kraje přicházel za lovem i člověk pravěký, svědčí nálezy kamenných seker, mlatů a pazourkových nástrojů zvláště na východních kopcích a Kalčích, kde byl nalezen obč. Tomášem Urbanem také kamenný šperk, jimž se zdobili lovci. Nálezy jsou ve školních sbírkách, šperk má obč. Urban. Výpisy z protokolů ob. zastupitelstva 1882: Uvádím dále nejzajímavější výpisy z obecn. zápisů, pokud charakterisují dobu od roku 1882 až do 28. října 1918. První zachovaný zápis o schůzi obecního výboru je z 15. října 1882, v němž je usneseno, aby budova, jednotřídní obecná škola byla rozšířena na dvojtřídní za obnos 3.600 zlatých. Stalo se tak za starosty Schoře Matěje, rolníka čís. 18. Obecní výbor skládal se tehdy ze starosty, 2 radních a 9 členů obecního výboru. Obecní hostinec byl pronajat na rok 1882 za 350 zlatých . Na rok 1883 za 200 zlatých a 3 vědra vína sousedům, nebo za 300 zlatých s nálevem kořálky a 1 vědro vína sousedům. Stará škola, postavená v roce 1854 byla rozšířena v r. 1882 přístavbou 2 tříd na dvojtřídní a z dosavadní třídy a malého bytu byl vybudován byt pro správce školy. Přístavbu provedl stavitel Rochus Kučera z Doln. Kounic za 3.500 zlatých. Obnos ten byl získán osobním úvěrem v záložně v Ivančicích na jméno starosty Schoře Matěje, jemuž vrátila obec obnos v příštích letech. Jana Černá, kronikářka obce

6

Beaufortova stupnice síly větru Jak poznat podle pohybu vodní hladiny, stromů, kouře, pohybu prachu a jiných částic sílu větru: - bezvětří – 0-0,2 m/s, pod 1 km/h, kouř stoupá svisle vzhůru, - vánek – 0,3-1,5 m/s, 1-5 km/h, směr větru je poznatelný podle pohybu kouře, vítr však nepohybuje větrnou korouhví (směrovkou), - slabý vítr – 1,6-3,3 m/s, 6-11 km/s, vítr je cítit ve tváři, listy stromů šelestí, větrná směrovka se začíná pohybovat, - mírný vítr – 3,4-5,4 m/s, 12-19 km/h, listy stromů a větvičky jsou v trvalém pohybu, vítr napíná praporky a slabě čeří hladinu stojaté vody, - dosti čerstvý vítr – 5,5-7,9 m/s, 20-28 km/h, vítr zdvíhá prach a kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi, - čerstvý vítr – 8,0-10,7 m/s, 29-38 km/h, listnaté keře se začínají hýbat, na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny, - silný vítr – 10,8-13,8 m/s, 39-49 km/h, vítr pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, použití deštníků se stává nesnadné, - prudký vítr – 13,9-17,1 m/s, 50-61 km/h, vítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru je obtížná, - bouřlivý vítr – 17,2-20,7 m/s, 62-74 km/h, vítr ulamuje větve, chůze proti větru je téměř nemožná, - vichřice – 20,8-24,4 m/s, 75-88 km/h, vítr působí menší škody na stavbách (strhává komíny, tašky ze střech), - silná vichřice – 24,5-28,4 m/s, 89-102 km/h, vyskytuje se na pevnině zřídka, vyvrací stromy, působí větší škody, - mohutná vichřice – 28,5-32,6 m/s, 103-115 km/h, vyskytuje se velmi zřídka, působí velké škody na domech a lesích, - orkán – nad 32,7 m/s, nad 116 km/h, ničivé účinky.

Obecní úřad informuje Harmonogram svozů odpadů ze septiků, jímek a likvidaci na ČOI Ivančice, pro obyvatelstvo v roce 2009 listopad 25.11. – 26.11. Vývoz je nutno dohodnout na provozním středisku VaK Ivančice na tel. čísle 546 435 427 nejméně 3 pracovní dny předem. Kulturní informační centrum Ivančice - pořádá: - 28.11. zájezd do Divadla Na Jezerce v Praze na divadelní komedii „Mandragora“, - 3.12. „Vánoční koncert Janka Ledeckého s kapelou a NOSTITZ QUARTETEM“, kino Réna, - 5.12. celodenní poznávací zájezd „Vánoční Bratislava“- Bratislavský hrad a vánoční trhy, - 13.12. zájezd do Divadla Kalich v Praze na muzikál „Johanka z Arcu“. 7

Kino Réna Ivančice – program na listopad 2009 (od 20 hodin) Neděle 1.11. KLETBA MĚSÍČNÍHO ÚDOLÍ Středa 4.11. NÁVRH Neděle 8.11. MAMMA MIA! Středa 11.11. HODINU NEVÍŠ Neděle 15.11. G-FORCE Středa 18.11. JÁNOŠÍK Neděle 22.11. MUŽI V ŘÍJI Středa 25.11. PROTEKTOR Neděle 29.11. CHCEŠ MĚ, CHCI TĚ

(v 17 hodin)

(v 17 hodin) (v 18 a 20 hodin)

Středisko volného času Ivančice (SVČ) – akce listopad 2009 8.11. PLAVÁNÍ V HROTOVICÍCH, 10.11. VÝŽIVA A POHYBOVÁ AKTIVITA V TĚHOTENSTVÍ, SVČ, 11.11. VÁNOČNÍ OZDOBY, SVČ, 13.11. KARAOKE PÁRTY, Klub Medúza, 17.11. PODZIMNÍ BĚH NA JAKUB, parkoviště pod Jakubem, 18.11. ADVENTNÍ VĚNCE, SVČ, 22.11. KUBOU SKRZ NA SKRZ, SVČ, 25.11. VÝŽINA KOJÍCÍ ŽENY, SVČ, 27.11. ADVENTNÍ ODPOLEDNE, kino Réna, 28.11. PEČEME MIKULÁŠSKÉ PERNÍKY, SVČ, 29.11. TURNAJ VE FOTBALU, Sportovní hala, ČERTOVSKÁ MERENDA, SVČ. Podrobné informace na www.svčivancice.cz

Třídíte odpad a nevíte kam s ním? do naší Základní školy! Sbíráme: 1. PAPÍR - noviny, časopisy, letáky 2. KARTONY - proložky od vajec ne! 3. BATERIE - nesmí být rezavé, poškozené 4. ELEKTROZAŘÍZENÍ - rádio, žehličky, diskmany, fény, rychlovarné konvice, mobily, topinkovače, součásti počítačů, kalkulačky, klávesnice, zdroje, hračky na elektrické ovládání. Papíry, kartony můžete dát kdykoliv ke dveřím ZŠ. Baterie a elektrozařízení sbíráme do speciálních boxů v ZŠ, můžete přinést ráno do školy. Zvonička V září byla vybavena zvonička automatickým zvoněním. Zvonění je každý den v 7.00, 12.00 a 18.00 hodin. V pátek ještě v 15.00 hodin. V případě úmrtí člena rodiny, mohou pozůstalí domluvit zvonění u pana Miroslava Brázdy na č.p. 369 nebo na telefonním čísle 605 316 907. Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil, obrázek namalovala Tereza Badinová, 5 let – MŠ, [email protected], www.moravskebranice.cz

8