listopad 2009 časopis občanského sdružení K-Klub
Obsah Slovo na úvod...........................................................................................3 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje...................................................................................................4 Perličky Květinky Marty..................................................................4 Ze světa........................................................................................4 Paparazzi..............................................................................4 Film – zpráva od Milouše z Ameriky..............................4 Z domova....................................................................................4 Brno.......................................................................................4 Říčky.....................................................................................5 Zdraví...................................................................................5 Miloušmaš..........................................................................................6 Z domova....................................................................................6 Ségra výzkumnice...............................................................6 Úprk z Čech.........................................................................6 Káťa.......................................................................................6 Sob.........................................................................................6 Kusoň a Jitka........................................................................6 Víkend netradičních her.....................................................6 Hoď se hochu aspoň trochu do gala................................6 Hledej, Brebto!.....................................................................7 Kazi Tetou............................................................................7 Přece jen lana.......................................................................7 Tmou nebo NeTmou?.........................................................7 Typický Ital neexistuje ............................................................................8 Rozhovor s Fíbí..................................................................................8
KKonference...........................................................................................10 Jak to bylo v Praze...........................................................................10 České Budějovice.............................................................................12 Dotazník...........................................................................................13 Vyhodnocení dotazníku.................................................................14 Zpátky do pravěku.................................................................................15 Španělsko ze severu na jih.............................................................15 Přírodozpyt..............................................................................................19 Ekologie............................................................................................19 Recyklace plastů.......................................................................19 Chemie a fyzika...............................................................................20 Analogová tma a světlé digitální zítřky II – aneb kterak nepřijít o Večerníčka................................................................20 Co uvnitř skrývá analogový televizní přijímač a proč potřebujeme settopbox..................................................20 Co uvnitř skrývá settopbox a kterak jej k televizi analogové připojiti............................................................21 Anténa individuální, společná, kabely a předzesilovače ..............................................................................................24 Antény pro digitální televizi, různé druhy antén........25 Směrování antén pro příjem DVBT...............................25 Polarizace signálu a správná poloha antény.................27 Zvířátko na konec............................................................................28 Sob polární................................................................................28 Kalendárium...........................................................................................30
Fotografie na titulní stránce: Fotografie byla pořízena v Říčkách v Orlických horách dne 31. července 2009 ve 12:18. Autorkou fotografie je Ivanka.
Salát, časopis občanského sdružení KKlub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním Salátu je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných KKlubem. V neposlední řadě vám také Salát nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí – nejen – KKlubu a podobně). Máteli jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu Salátu, pak neváhejte a dejte nám prosím vědět na emailovou adresu
[email protected] – chceme totiž Salát neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o Salátu najdete na internetových stránkách časopisu na adrese www.kklub.cz/salat.htm. Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). Salát je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. © 2009, autoři
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 2/30
Slovo na úvod Milí přátelé, Už se zase prohání vítr po strništích a padá na nás listí v barvě medu a zlatavých tónů. Nálada v redakci je přímo úměrná brzkému stmívání a zakalených dní těžkými kovovými mraky, z nichž nezřídka prší. I z toho důvodu se vám naše aktuelní číslo Salátu může zdáti ospalé, leč rozhodně tomu tak není! Nesmírnou radost mi způsobila nedávná událost celorepublikového rázu. Jaký to pocit pýchy se zmocní ženy, když dozví se, že její osoba je tak oblíbenou, že vyhrává knižní ankety v celé své vlasti? Jsem poctěna, že mohu vést českou společnost za její kulturní vzdělaností, že mohu být vůdčí osobností a příkladem celé zemi. Tímto bych tedy chtěla poděkovat všem svým příznivcům a obdivovatelkám, dmu se hrdostí, že právě mne jste si vybrali za svůj vzor. Největší redakční novinkou však je skutečnost, že náš Milouš odjel do Ameriky! Byl vyslán za poznáním a také za prací. Přece jenom náš časopis získává postupem času na kvalitě a uznání, a proto si to redakce mohla dovoliti. Je nutno cestovat, pokud chceme přinášet stále nové informace. V USA momentálně dlí Zobákovi a hned vedle Kusoňovi, rovněž mistr Šimík fotografoval v kalifornském Malibu, zkrátka je ta Amerika nyní velmi šikézní. A naše rubrika nesmí zůstat pozadu. Můžeme vás ubezpečit, že Miloušovi se zatím daří dobře. Bydlí u jednoho přítele našeho pana doktora Vlacha a pěje oslavné ódy na krásy Kalifornie. Tedy, zatím pouze na ty blonďaté. Když již mluvím o blonďatých dámách, je záhodno upozorniti vás na reportáž z KKonference na téma, jak jsou blondýny důležité pro společnost z pera dam Kazi a Ségry. Tato akce se konala na jaře a historicky poprvé nejen v Praze, ale i v Českých Budějovicích. Dostavily se skutečné kapacity jako např. paní doktorka Sob nebo pan výzkumný laureát Plyšák. Z některých skutečností mi tedy zůstává rozum stát, ale to bude asi tím, že nejsem blondýna. Osobně nevím, co na nich muži vidí. Můj kaštanový vlas vzbuzoval vždy mezi dámami závist a muži se mohli doslova přetrhnout, aby se jej mohli jen dotknout. O tom, koho to pan Šimík fotografoval v Malibu, jak se Max svatosti dočkal a proč musí Míša stále vyplazovat jazyk, se dočtete v Perličkách Květinky Marty. Miloušmaš tentokrát podrobně zkoumá statistiku KKlubáků žijících v cizině. Pro rozhovor jsem osobně vyzpovídala slečnu Fíbí, jež se nám snaží přiblížit La dolce Vita v italském Trentu, které se na nějaký čas stalo jejím domovem. Rozhodně si nenechte ujít její vyprávění o příjezdu do Itálie nebo si tipněte, v čem za námi Italové zaostávají. Náš kroužek mladých přírodozpytů se tentokráte věnuje přírodě ze vskutku užitečného hlediska. Například informace o tom, jak plast třídit a co a jak konkrétně házet do kontejneru na odpad, řešíme denně. Schválně, než se do článku ponoříte, zkuste si tipnout, kolik jakého odpadu vyprodukujeme v domácnosti za rok? Dále vás čeká velmi poučný článek o jednom severském zvířátku. Můžete hádat, o kterém zvířeti mluvím a rovněž také, proč je třeba uvěřit v globální oteplování. Tlegy tentokrát vsadil na oblíbenost komixů. Nelze než se zabořit do jeho příspěvku a zhltnout jej naráz! Vypráví, kterak jeli v roce 1992 karosou do Španěl a své vyprávění provází bohatou nadílkou půvabných obrázků s bublinami. Prožijte krásný podzim, zachumlejte se se Salátem pod deku, pijte horký čaj nebo medovinu a pohovte se. Příští číslo totiž vyjde až v lednu. Příjemné čtení vám přeje Teta Kateřina
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 3/30
Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Ze světa
Dalšímu našemu KKlubákovi se podařílo proniknout do světa filmu – a ne ledajakého. Tlegouš byl vybrán filmaři až z dalekého Holywůdu (doufám, že jsem to napsal správně) do druhého dílu horrroru Loď duchů II. Na snímku vidíme přibližnějc asi šestou minutu filmů, tedy okamžik těsně předtim, než uvolněné ocelové lano usekne nebohému Tlegymu hlavu. (Dobře mu tak, cha cha.) Ten se následně přemění ve vřískající vraždící monstrum, který huž ovšem před digitální úpravou hraje Andy Serkis, známý z trilogie Pána prstýnků, kde stvárnil Gluma. No ale Tlegy je šťastnéj, že aspoň s jednim živym hercem z Pána prstenů se moch setkati, i když, jak nám ráčil prozraditi, radšejc by polibek vod krásný Arwen. (To se nedivim, ta Arwen je teda fakt kus.) Tak uvidíme, třeba bude mít ještě příležitost v dalším americkým trháku. (I když vo tom já teda faktycky pochybuju...)
Paparazzi Již několik týdnů okupuje všechna rádia v Evropě hit americké popstar Lady Gaga s názvem Paparazzi. A my jsme samozřejmě chtěli být první seriózní časopis, který odhalí pravdu o tom, který paparazzi stál v pozadí tohoto hitu. Jaké pak bylo naše překvapení, že to byl náš známý kamarád, člen KKlubu Mr. Šimi.
Z domova
Jako jedinému periodiku se nám také podařilo získat foto tohoto paparazziho v momentě, kdy fotil nahou opalující se Lady Gagy na pláži v Malibu. Protože náš časopis čtou i děti, nemůžeme zveřejnit fotografii celou, uveřejňujeme tedy pouze výřez s fotografem. Při pátrání se nám také podařilo zjistiti, že Mr. Šimi se chystá na zasloužený odpočinek a vychovává si svého mladého nástupce pana R. z Prahy. Tento pán, prý rád skočil po nabídce být fotografem, neb vidina, že může na pár hodin opustit manželku s dětmi, mu prý vynahradí všechna strádání a nepříjemnosti, jako jsou napadení bodyguardem, nenávist celebrity či přestřelka s českou policií. Salát
Film – zpráva od Milouše z Ameriky
Brno Nový tanec Hopingo ovládl jihomoravskou metropoli Brno. Jeho vášnivým propagátorem se stal i náš člen, jindy klidný, tichý ba přímo málomluvný pan Radek. Celé dny i noci nyní tráví trsáním s magickým kroužkem hopingem a jeho zcela opuštěná kytara doma smutně pláče. Zdá se nám tady v redakci, že kroužek je určitě napuštěn nějakou tajnou magickou substancí, která dodává tanečníkům stále dobrou náladu a úsměv na rtu. Začínám se však s Tetičkou obávati, zda nebude mít Hopingo nějaké vedlejší zakázané účinky. Snad se mi to do příště podaří vypátrati.
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 4/30
Říčky Na den zimovratu se uskutečnila v Říčkách další seance populární Brahmátry Iáni, občanským jménem slečny Jany, jejíž vliv mezi jejími věřícími neustále vzrůstá. Posledním zázrakem způsobeným touto zbožnou ženou, je zandělštění páně Maxe, jemuž se nyní pravidelně nad hlavou zobrazuje svatozář modré barvy, jako příslib splynutí jeho těla s vodou a vzduchem. Může tak prý přímo postoupiti do další fáze přerodu, což je vstoupení do posvátného svazku manželského.
Zdraví Úplně jiné starosti pak má slečna Míša, která se, těžko říci zda dobrovolně nebo nedobrovolně, stala pokusnou ovcí našeho zdravotnictví, konkrétněji řečeno slečny Sob. Ta jí aplikovala vakcínu, která má zmodráním jazyka detektovat přítomnost nebezpečného viru prasečí chřipky a to až do vzdálenosti 33 metrů. Slečna Míša je tak donucena v přítomnosti lidí neustále jazyk vyplazovati, aby svým kamarádům a známým dokázala, že jsou v bezpečí a dostatečně vzdáleni od nebezpečného viru.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 5/30
všemožně stimuluje hraje si s ním, kolikrát ho skoro týrá, a tak nezbývá Mikulášovi, než na sobě makat, aby to přežil. Předevčírem udělal první otočku, už by asi rád lezl, aby mohl před tatínkem utéct.“
Miloušmaš Z domova
Sob
Ségra výzkumnice O tom, že má Ségra altruistické sklony můžeme někteří pochybovat, z jakých ale jiných důvodů by jinak zahájila pracovní poměr v jedné zvláštní škole v ČB? Skeptikové nad její obětí vraští obočí a říkají, že práci učitelky fyziky a chemie (pánové Zobák a Plyšák hází oči v sloup) přijala proto, že zde nalezne velký počet výzkumných vzorků pro své průzkumy. Badatelskou vášní se asi nakazila v manželství. Hodlá prý děti testovat, ne ve znalostech, ale v tom, jak moc jsou děti odolné, veselé, vychované, voňavé a vyholené. Jak je vidět, početná základna KKlubu jí už nestačí.
Úprk z Čech
Slečna medička svůj pobyt v Hamburku odůvodňuje studiem medicíny, ale zasvěcení vědí, že Sob jela prostě na nákupy. Poslední zprávy však hovoří o značné frustraci z tamních podmínek, jen si to představte, v Německu nemá zastoupení firma Baťa!
Kusoň a Jitka Pro Vás, kteří nemáte čas na jejich Javorový blog, rychlý úvod do děje. Náš mladý pár se úspěšně dopravil na místo, zažil mnoho křivd a bezpráví v prvních dnech při komunikaci s úřady, obchody i trafikami při získávání různých karet, pasů a účtů. Nicméně jsou šikovní a brzy si našli krásné bydlení, kam vás všechny zvou na návštěvu. Seznamují se s Vancouverem a už byli na prvním výletě na nejnavštěvovanějším kopci ve městě. Kusoňovi se podařilo sehnat pravidelnou práci skladníka a Jitka zatím dělá Popelku – třídí oříšky. Leč nárazově, takže tam ji asi žádný princ z bídy nevytáhne. Pokud jí tedy Kusoň nepřijde naproti. :)
Také nad další zprávou nám zůstává rozum stát. Vypadá to, že Česká republika se stala pro někoho příliš horkou půdou. Když se zamyslíme nad okolnostmi, skoro to vypadá, že mladí, než aby žili ve vlasti, jíž smýká senilní kmet na Hradě a směšný tlusťoch v podhradí, prchli na vzduch. Jen až budou vyprávět, že jsou z České republiky, nebudou lidé v nadšení vykřikovat – „Praha! Jágr! Nedvěd! Pivo!“, Víkend netradičních her ale možná si i uplivnou. Ve dnech 2. až 4. října se v Říčkách zase konala Připomeňme si, že nyní v cizině dlí Fíbí vysoká lana. Nebo vlastně nekonala. Honzíkovi se (Trento, Itálie), Rena (Berlín), Zob (Texas), Kusoň nahlásil jen Aiki a ostatní přijeli na poslední chvíli, a s Jitkou (Vancouver) a nyní se do USA odebrala za tak měli smůlu, protože Honzík kvůli nízké registraci manželem definitivně i Káťa s Mikulášem (viz foto lana nakonec nepřivezl a z víkendu se tak stal víkend Skladiště), slečna Sob odjela za studiem (Hamburk) a netradičních her. Nakonec přijeli také: Šimi, Radek, nejnověji dokonce i Majkl, jenž na půl roku Maxjana, Maruš, Brebta, Aikiho syn Michal, Ondra (kamarád Ashe), Tlegy s rodinou a Simča s rodinou. odcestoval pracovně do Stuttgartu. Místo lezení, padání, šplhání a slaňování si tedy kamarádi zahráli kriket, špačka a frisbee ve Káťa družstvech (někteří si po dlouhé době trochu Před Kátiným odletem se konala rozlučka, kde se zaběhali), kdy se snažili soupeřům shodit postavenou sešly všechny sestry Hanouskovy (Ivanka a Ségra/ trojnožku. Že by se tak KKlub konečně poučil o tom, Teta) a téměř kompletní sestry Krokovy (chyběla jen kdy se přihlásit na akci? Kazi). Tato účast zaručovala úspěch při závěrečných plačkách. Dorazit měly také kvílivé sestry Havelkovy, ale ty se na poslední chvíli omluvily. Po prvních dnech nám Káťa posílá zprávy o tom, jak tam u nich asi chcíp pes a že bez auta je buď mrtvá žena anebo vdova z afektu, neboť není lehké přesvědčit páně Zobáka o důležitosti automobilu. Nicméně rodinné vztahy jen kvetou: „ Zob Mikuláše Salát
Hoď se hochu aspoň trochu do gala... Z kuloárů se nám doneslo, že na taneční umění se dali pražští kamarádi Čak a Kazi. Čak se učí raz dva tři v jednom holešovickém tanečním kurzu a Kazi si počítá levá, pravá a okopává profesionální tanečníky v jednom kurzu latinskoamerických tanců. Pokud se
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 6/30
podaří přesvědčit i zavilé tanečníky country tanců, aby místo podupávání v kovbojském oděvu navlékli rukavičky a večerní róby, mohl by si KKlub založit svou vlastní Star Dance!
Hledej, Brebto! Koncem září slavila Brebta narozeniny a neslavila nikde jinde než v Říčkách. Pogratulovat jí přijeli: Aiki, Ash, MaxJana, Maruš, kamarád Ondra, Šimi, Tlegy aj. Brebta si svůj dárek musela samozřejmě najít. Indicie vedla k indicii až do splavu. Poslední nápovědou byl vrak motorové pily ukrývající se ve splavu. Víte, kde dary byly? Kdo hádá, že u ohniště, mýlí se. Všechny dary byly ukryty v kůlně. Mezi jiným dostala obraz zátiší od Aikiho (jenž ke svým narozeninám obdržel výtvarný kurz). Malý fórek se podařil i Tlegymu, který, když odvážel rodinu domů, odjížděl jako Jirka a vrátil se zpět jako Tlegy v tzv. „Tlegyho paruce“, kterou kdysi kamarádi instruktoři ozdobili jakousi Tlegyho figurínu na prázdninovce MISE.
Kazi Tetou Z Kazi se koncem října stala teta. Tento fakt šli do vinárny k Anežce oslavit pražští KKlubáci. Teď ještě nějak zařídit, aby se do Kazi vtělila i Libuše a mohla by hrát hlavní trojroli v Cimrmanově hře Tenkrát na Vyšehradě. I když hollywoodský trhák dnešních dnů zvaný „Libuše“ by asi nepřekonala.
Přece jen lana... Před tím, než Káťa emigrovala, přijeli ji v její samotě potěšit Pažout, Jája, Horáček a Mach. Zabydlili nejmenší pokoj staveniště a pochlubili se fotkami z letních toulek. Po tom, co se posilnili v budějovických cukrárnách, vydali se zdolat lanové překážky omotané kolem kopce Libína. A zdolali je všechny – v rekordně krátkém čase čtyř hodin přelezli všechno, co se dalo. Zdatnější i s holubičkou na kladině a ti nejlepší dokonce stylem zvaným lenochod.
Tmou nebo NeTmou? Účast Divokých tučňáků na Tmou ohrožena! S postupným ženěním se členů týmu, přibývá překážek pro účast v tomto prestižním závodu. Celkem bez problémů byla účast Radka a Ládi na kvalifikačním večeru. Ostatní členové to už tak snadné neměli. Co museli doma slíbit Muhul a Šimi, se neví. Redakci se ale podařilo zjistit, že nejlevněji z toho vyvázl Hanousek – Ivanku obměkčila květina. Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 7/30
Typický Ital neexistuje Rozhovor s Fíbí
sedmnáctihodinové anabázi LetohradOlomouc BenátkyTrento se dobelhám s celou výstrojí (himalájská výprava hadr) před italskou slečnu, která mi oznámí, že moje smlouva ještě není připravená (což znamená, že chybí razítko). Tak se té slečny zdvořile ptám, jestli jí připadá normální, že někomu, kdo se sem kodrcal 1300 km, má právo na ubytování a včera už mu začaly kurzy, oznámí takovou věc. Ani okem nemrkne a začne mi vyjmenovávat všechny hotely v Trentu a okolí. Posledním byl hostel, na týden můj první italský domov.
Mnoho mladých duší vyráží za poznáním do dalekých končin matičky Země a zažívají nepoznané, poznávají, učí se a získávají nejrůznější zkušenosti. Och, jak jsem uchvácena jejich kuráží. Nyní jsem oslovila jednu mladou dámu, jež poslechla své srdce a vrátila se do své milované Itálie. Dámu, která si necení statků a bohatství, ale Jak strašné! A pak, pronikla jsi mezi Italy nebo romantiky a krásy. Jak mi v tom připomíná Květinku s kým se tam kamarádíš? Martu! Zasněte se nyní s ní nad zemí slunce, hor, Bydlím na kolejích a se mnou tam bydlí doslova celý cappuccina a emocí... svět. Měla jsem štěstí na fajn partu, která se vytvořila Teta Kateřina: Jak dlouho už jsi v Itálii? Jezdíš často na patře a do které patří Mozambičan, Egypťan, domů? Polka, Brazilci (těch je tady spoustu), Maročan a Fíbí: V Itálii jsem dva roky, domů se snažím jezdit potom Italové z celého poloostrova Sicílií počínaje přes Kalábrii, Umbrii, Toskánsko až po sousedy každé 2 až 3 měsíce. z Benátska a samozřejmě Trentýňany (jak se jim říka To má maminka jistě radost. Co přesně tam konáš? v češtině??) konče. Jaké je italské školství? Co děláš ve volném čase? Kolik ho máš? Studuju magisterský obor italská filologie a literární kritika, takže hlavně literaturu, vývoj jazyka, staré Volný čas samozřejmě mám a občas ho trávím rukopisy a tak... Co se týče italského školství, tak si svědomitě a naplno, ale také se stane, že se velmi myslím, že by mi ten diplom měli dát už jen za svědomitě věnuji „il dolce far niente“ (sladké nic každodenní tuhý boj s úředním šimlem. Kdo nezažil, nedělání). nepochopí. Zatlačuju slzu při vzpomínce na A cestuješ? Co už jsi všechno viděla? dvacetiminutové fronty v Olomouci na studijním a na pouhé dvě zásadní operace: zápis a odevzdání Podnikám výlety hlavně po okolí a celém regionu TrentinoAlto Adige, na delší cesty bohužel buď chybí indexu. čas anebo finance. Ale až se vdám za toho Ojoj, jižanská nátura. Kde žiješ? zámožného Itala s jablečným sadem (viz Salát V Trentu (čes. Trident, pozn. aut.), hlavním městě č. 11/2008), všechno dohoním. kraje Trentino na severu Itálie. Jen pozor na Italy! I když my bychom Ti takového Čím si tě tato země a lidé ráčili získati? Je na nich samozřejmě přáli..Co italského bys zavedla u nás? něco fascinujícího? Italské cappuccino, pizzu, zmrzlinu, dobrou náladu a Na Itálii je úžasná její různorodost. Každý z krajů má nonšalantnost staříků popíjejících víno na náměstí svou vlastní identitu, a proto je taky trochu zavádějící Piazza Duomo. mluvit o typickém Italovi/Italce (viz otázka níže). Jak romantické... A co hospodářská stránka země? Existuje typický Sicilan, Říman, Toskánec a stejně tak Jak si Itálie vede v evropském měřítku? Jak zemi se od sebe liší zvyky, kuchyně a také jazyky zasáhla krize? jednotlivých oblastí. Ekonomický rozbor bych přenechala Obzvláště ta kuchyně by zajímala především mne... fundovanějším… Máš nějaké humorné zážitky nebo naopak zážitky No dobrá a čistě pragmaticky – dají se v Itálii k vzteku při střetu s místní kulturou? vydělat peníze? Zůstává hodně žen v domácnosti? Rudo před očima mám zejména co se týče už zmíněných úředních záležitostí. Nejtraumatičtějším Trentino je jedním z nejvíc prosperujících krajů momentem byl samotný příjezd do Trenta, kdy jsem v Itálii, myslím, že se tady peníze vydělat dají. Ženy (já bláhová) předpokládala, že když jsem dostala v domácnosti najdeme spíše na jihu, tady v Trentinu koleje, tak samozřejmě ubytovaná budu automaticky je situace stejná jako třeba u nás. se začátkem školního roku... Jenže ouha! Po Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 8/30
Co říká země na aféry a politiku nelegální imigrace v přírodě, sní pod hvězdnatou oblohou, s kytarou premiéra Berlusconiho? Jsou Italové „macho“, kteří za pasem? ho spíš obdivují nebo si před ním odplivnou? Bohužel, co se týče zážitkových aktivit a k Itálie má s přistěhovalectvím velký problém, bohužel klubáckých táborů jsou Italové daleko za námi a si ještě nepřivykla představě multikulturní musím taky konstatovat, že převážné procento by asi společnosti. Co se týče osoby premiéra, tak to je téma takový zážitek neskouslo. V Trentinu jsou lidé velmi samo pro sebe. Všichni na něj nadávají, stydí se za srostlí s přírodou a na vandry chodí, ale myslím, že u jeho vystupování na mezinárodní scéně, vyčítají mu nás je jiná atmosféra, ale to je dáno rázem zdejší jeho jednoznačnou propojenost s podsvětím, ale horské krajiny, kde je terén náročnější a je třeba dbát nakonec ho stejně zvolí, protože říkají, že je to pravidel a být opatrnější. nejmenší zlo. Naše politika na tom z tohoto pohledu Jak se chovají italští muži k ženě? A obráceně? Je to není až tak zle… stejné jako u nás? Hnusný chlípník je to! U nás je to ale bohužel dosti Já myslím, že je to podobné. Snad jen ženy jsou víc podobné, myslím. Milouš by se měl dát na politiku, vztahovačné a hysterické. To potom asi vážně lítají ty byl by skvělý předseda vlády a v zemi by byl talíře. konečně klid. Co ti v Itálii nejvíc chybí? A co jazyková vzdělanost? Umí Italové cizí jazyky? Kromě rodiny a kamarádů asi hlavně možnost otevřít Kdo někdy zabloudil do místních vod, jistě si odpoví dveře od bytu a být za deset minut v lese, daleko od sám. Znalost cizích jazyků je Achillovou patou snad lidí. všech Italů. O to víc ale ocení, když se turisté snaží A kdy se plánuješ vrátit do Čech? mluvit jejich jazykem. Tuhle otázku dostávám docela často a odpovídám na ni jasným a jednoznačným: nevím! Nejdřív Typický Ital ani typická Italka neexistují. Co se týče odpromovat a pak se uvidí. typického Trentýňana, tak ten je velmi přátelský, ovšem cesta k větší intimitě je docela dlouhá, protože Samozřejmě, vzdělání má přednost. Když ti je to tvor uzavřený a vcelku nedůvěřivý. Má rád budeme chtít poslat pohled, kam? přírodu, je to většinou zarytý horal a nadšený Pohled mi udělá velkou radost: Táňa Václavíková, Via sportovec. Je to rodinný typ, rád jí a rád si předává della Malpensada 90, Trento (TN) 38100 a recepty se svými kamarády. nezapomeňte připsat Italy...:) Jak bys popsala typického Itala/Italku?
Jaká je italská národní zábava? Čím žijí? Lyžují? Je Přejeme Fíbí mnoho zdaru při zdolávání Italské každý druhý Ital Pavarottim? nátury a hodně radosti v cizí zemi. Děkujeme za rozhovor. Fotbal. Fotbalem. Ano. Rozhodně ne. Jaký mají postoj k turistům? Myslím, že žádná z evropských zemí nemá jiný, než kladný a vstřícný postoj k turistům a nejinak je to i v případě Itálie. Jistě, země jako taková ano, leč u nás vládne mezi obyčejným lidem jakási xenofobie vůči turistům. Jsou to cizáci a překážejí! Co vědí Italové o naší zemi? Spousta Italů navštívilo Prahu, ale stejně při dotazu, co se jim u nás líbí, odpoví obligátním: pivo a krásné holky. Italky, které si všimly i jiných věcí, pak oceňují hlavně odlišnost od ostatních západoevropských zemí a naše hlavní město se jim líbí nejen kvůli památkám, ale mluví i o jeho jakési nostalgičnosti. Krásně řečeno. Vědí Italové, co jsou to outdoorové tábory ve stylu KKlubu? Chodí na vandry, kempují Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 9/30
K-Konference Dámy a pánové! Na jaře tohoto roku se konala třetí KKonference, tentokrát věnovaná vysoce oblíbenému tématu v široké společnosti, a sice tomu, jaké jsou blondýny a zda jsou pro společnost důležité. Jen Google po zadání hesla „blond“ vyhodil 41 400 000 odkazů. Konečně se tedy uskutečnila řádná diskuze nad tím, zda být blond frčí nebo se jedná o společenské fauxpas. Jsou blondýny blbé? Blbější než brunety? Mají to blondýny jednodušší? Nebo těžší? Jak je vidí muži? Nad těmito a podobnými otázkami strávily dva večery dvě skupiny KKlubáků. Nejprve konferenci odstartovaly intelektuálky v Praze a pár týdnů poté se akce zopakovala v Českých Budějovicích. Nutno předeslat, že zatímco v Praze nad tématem muži ohrnuli nos, v Budějovické sekci se blondýnám věnovali téměř výhradně muži. Témata stejná, průběh i výsledky debaty různé. Jediným společným bodem byla přítomnost Káti. My ženy v Praze jsme svou konferenci pojaly intelektuálně. Každá z nás si přinesla složku materiálů, téměř výhradně se pila minerálka a občas sklenička kvalitního červeného. Přezůvky jsou na akcích již samozřejmostí. Debata plynule poklidně, nebo všechny ženy jsou kultivované a nebyl nikdo, kdo by konferenci rušil nebo od stolu vykřikoval. V Budějovicích se konala akce poprvé, tak můžeme kolegům odpustit, že neměli přezůvky a že příspěvky tak nějak házeli na stůl mimovolně, když do sebe druhou rukou lili alkohol. Ale zase na druhou stranu je jejich diskuze viditelně pestřejší, má spád a je vtipná.
Jak to bylo v Praze Být blond se v Praze evidentně nenosí a pražská sekce nad blondýnami ohrnuje nos. Dostavily se pouze tři KKlubačky – Káťa, Sob a Kazi. Z nichž Káťa je bruneta, Sob téměř přírodní úkaz, neboť patří do vzácné čeledi přírodních blondýn a Kazi si svou bývalou blond barvu již pouze připomíná nepravidelným melírem (díky němuž se jí v ČB už léta hanlivě říká Bloncka, v něžnějším případě Blondie) Debatu zahájila Kazi historickým exkurzem do 50. let minulého století. Základy pro oblíbenost odbarvování vlasů na blond položila Marilyn Monroe. Ji je třeba také vinit z toho, že lidi si o blondýnách myslí, že jsou hloupé. Jen se podívejte na nějaký film s MM. Říká Kazi, ale studie praví, že důvodem pro vtipy o blondýnách je jejich schopnost manipulace. Blondýny mají dětštější (nevinnější) rysy, které jim slouží jako výhodné zbraně k manipulaci muže. Dětinské chování, naivita, role roztomilého diblíka apod. S tím nelze než souhlasit, konstatuje Kazi. Když jste blbé (nebo se tak chováte), muži na vás víc letí, protože vedle vás je každý Einstein a jejich ego narůstá úměrně vaší blbosti. Přesto, že je muži i ženami vysmívaná, má blond barva na muže neoddiskutovatelný vliv. Blondýny mají vyšší hladinu estrogenu, což se projevuje ženskými až dětskými rysy v obličeji, které evokují mládí a nevinnost (např. symbol anděla; málokdy má vyobrazený anděl jiné vlasy než blond). Co je blond, jeví se nám (opět) mladší, neboť vlasy věkem tmavnou. A proč muže přitahuje mládí a nevinnost? Může za to pud rozmnožování. Muži při výběru partnerky kladou důraz na mládí, neboť je známkou zdraví a plodnosti. Blondýna prostě porodí jedince, kteří přežijí. Tolik evoluční hledisko. Co by na to asi řekl Petr Hájek? Blondýna také působí jemněji a muži vedle ní získávají pocit, že je třeba ji chránit. Zato ženy vnímají blondýny jako barbie bez mozku. Pramen praví, že za tím stojí závist. Nejspíš proto, že za blondýnou se většina mužů spíš (pudově) otočí právě kvůli barvě jejích vlasů. Ale je to fifty fifty. Jsou to totiž tmavovlásky, které si pak muži berou za manželky. Jaká je obliba blondýn mezi muži? Suverénně vedou s 46%, za nimi jsou černovlásky s 22%, následují brunety (17%) a poslední jsou rusovlásky (10%). Vypadá to, že většinu mužů přitahují spíš blondýny, ale nevědí, že za tím stojí pud zachování rodu. A ženy zase moc dobře vědí, že být blond je sexy, tak si vlasy odbarvují. Pravých blondýn je ve společnosti pouze 15%. Zbytek jsou chemické výtvory. (Na které ale muž reaguje stejně jako na pravé blondýny.) S erudovaností sobě vlastní si bere slovo Sob, aby nám vysvětlila, jak to s těmi blondýnami je geneticky. V lidském organismu jsou geny v páru, máme geny pro barvu vlasů. Geny obsahují alely, které Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 10/30
určují světlé nebo tmavé vlasy. Typy alel jsou dominantní a recesivní. Výsledný efekt, tedy jedinec s blond nebo černými vlasy, záleží na tom, jaké alely se potkají. Obecně platí, že alely pro tmavé vlasy jsou silnější (dominantní) než alely pro světlé vlasy (recesivní). Pokud se v páru potkají dvě dominantní nebo dvě recesivní, tak není co řešit a člověk je buď brunet/bruneta nebo blonďák/blondýna. Pokud se ale potká dominantní tmavá a recesivní světlá, tak tmavá potlačí světlou a projeví se ve fenotypu (fenotyp je výsledný efekt toho, co máme napsáno v genech, tedy to jak vypadáme a jaké máme vlastnosti), tudíž se narodí člověk s tmavými vlasy. Z toho vyplývá, že při dvou ze tří možných kombinací alel se narodí tmavovlasý jedinec a jen jedna kombinace alel zaručuje blonďatého jedince. Co z toho vyplývá dále? Že je potřeba, aby se blonďáci pářili s blondýnami a šířili své geny. Blondýny jsou tedy důležité pro společnost, a proto blondýny lovte mezi blonďáky, ať nás je víc! Apeluje nakonec Sob a na potvrzení své výzvy energicky bouchne do stolu. No ale je prozkoumáno, že ženy obecně spíš jdou po tmavovlasých mužích, protože mají víc testosteronu, jsou mužnější, tak co pak, pípne Kazi. To může vadit v případě, že je tmavovlasý od toho, že má obě alely dominantní. Pak budou děti vždy tmavovlasé. Pokud má ale jednu recesivní, existuje 50% šance, že dítě bude blonďaté po matce, reaguje Sob, čímž Kazi bruneta povolila. Tak to bylo genetické hledisko, přejděme ale nyní k otázce inteligence. A zde se vytasí se svým příspěvkem jediná tmavovláska, Káťa. Že by blondýny byly hloupé? To vůbec nemusí být pravda, říká. I v populaci brunet najdete nějakou tu blondýnu. A proto Káťa přinesla test, aby se zjistilo, jak na tom „pražské intelektuálky“ jsou, viz příloha. Podle počtu dosažených bodů se zařadíte do jedné ze tří kategorií. První kategorie, 9 až 14 bodů je „Ester Kočičková“, alias rozená intelektuálka, druhá kategorie je „Zrzka“ se škálou 14 až 20 bodů a třetí kategorie nazvaná „Legally blond“ se pohybuje v rozmezí 21 až 27 bodů. Kazi a Sob spadají do prostřední kategorie zvaná „Zrzka“, vyšlo jim 15 a 16 bodů. Znamená to, že: Podobně jako jsou háčkové sangvinici nejoblíbenější, ale také nedostatkovou sortou háčků, i vy disponujete šarmem brunet a naivitou blondýn. Jste snem každého muže. Vždy umíte správně odhadnout, kdy se máte tvářit, jako že mu rozumíte a kdy, ačkoliv to víte lépe než on, je potřeba chovat se jako blondýna. Za žádnou cenu barvu svých vlasů neměňte! Výsledek je to poněkud překvapivý vzhledem k barvě vlasů obou žen. Takže s jejich intelektuálstvím to nebude tak horké. Může je ale utěšovat fakt, že jejich bodové ohodnocení je na rozhraní s první kategorií a od šuplíku „hloupá blondýna“ je tak dělí téměř dvě kategorie. Kazi pak ještě dodává, že barva vlasů rozhodně není znakem inteligence. IQ blondýn se od IQ brunet neliší. Nicméně je zajímavé, že poslední dobou se na pracovním trhu v USA i Evropě blonďaté ženy obávají toho, že by byly vnímány jako hloupé blondýny z tisíců vtipů, které kolují po celé planetě. A proto si některé blond ženy přebarvují vlasy na tmavo, aby je lidé brali seriózněji. Dopřejme ještě sluchu mužům, kteří nepřítomni, odpovídali alespoň po telefonu nebo později. Prvním zpovídaným nebyl nikdo jiný než Čak. Celou dobu se v telefonu rděl, potil a vykřikoval – „Jéžišmajrá, já nevím. Mně je to fuk.“ Vypadlo z něj, že blondýny určitě nejsou blbější, například zná blondýnu, která navrhuje letadla. Proč se mužům víc líbí blondýny nikdy neřešil. On sám je na brunety a rusovlásky. A co Julie! Vypálí Kazi. Ta je dokonce přírodní blondýna! No jo, ale když Julie se Čakovi líbila proto, že byla dokonalá, mladá, chytrá a okouzlující. A jestli to mají blondýny jednodušší nebo těžší? To neví, záleží prý na osobnosti. Podobný názor má i druhý Honza, zvaný Hrouda. Odpovídá úsečně a nejradši by utekl, ale nemůže, protože má zrovna hodinu Angličtiny s Kazi. Rozhodně není pravda, že by blondýny byly blbější než brunety. Na otázku, jestli odbarvování není příznakem blbosti odvětil, že některé ženy prostě barvy střídají. Jemu je třeba úplně jedno, jakou barvu vlasů žena má. A určitě to blondýny těžší nemají. Toliko tedy konference v Praze. Že jsou blondýny pro společnost důležité, víme. Že jsou pro chlapy přitažlivější také (i když náš vzorek mužů to popřel). Proč muže blondýny přitahují, jsme se také dozvěděli. Ale na některé další otázky těžko odpovědět. Jestli to mají těžší nebo lehčí.... kdo ví. A tak na závěr zakončím větou Čakovou: „Záleží na osobnosti.“ Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 11/30
Ráda bych ještě poděkovala Ségře za organizaci a vedení akce v ČB. Jak je vidět, čím víc hlav, tím víc názorů a dvakrát proběhnuvší konference vyznívá rozhodně zajímavěji. Doufejme, že se nám to podaří i v budoucnu. Pokud máte nápad na téma další konference, sem s ním. První návrh podala Káťa – Nezávazný sex – a já momentálně přemítám, na kolik slibné téma to je a zda je to téma opravdu nezávazné... Kazi,
[email protected]
České Budějovice Už je to tady! Budějcká sekce Kklubu se sešla a to ze dvou důvodů: 1.
Přivítat Agiho návrat ze záhrobí.
2.
Uspořádat již tolik očekávanou konferenci na téma: Důležitost blondýnek ve společnosti.
Agi již není jen obyčejný kamarád, po úspěšné operaci chlopně nám nyní tiká. Už jen doladit odbíjení celé a z Agiho by byl výborný bytový doplněk. (I slečna servírka se nechala na náš exponát zlákat). Nechceme se nějak srovnávat s Prahou, ale účast na budějcké konferenci byla daleko vyšší: Ségra, Plyšák, Many, Agi, Káťa a svišť, Parťák Tomáš a Janička (jediná přítomná blondýna) a dálkově i Ivanka s Aničkou. Všichni zúčastnění se dostavili včas a přinesli s sebou znak pravého intelektuála (kromě Manyho). Konference se konala pod čestným dozorem Karla IV. Many celou diskuzi odkopl názorem, že blondýny jsou skvělé a více rozumu by jim ani nedával, prý by to bylo jako vypustit dítě s nabitým revolverem. Agi odstartoval tvrzením, že blondýny jsou potvory a stále se dožadoval přesné definice blondýny. Dále rozvinul teorii, že blondýny si pořizují chlapi, kteří jsou vidět. (Zlatokopky jsou však prý k vidění i mezi jinými odstíny.) Many prosazoval, že by blonďatost měla být jakýmsi znakem inteligence. „Jsi vdaná – máš čepeček, jsi blbá – jsi blond“. Agi myšlenku podpořil, jen by rozlišil odstíny blonďatosti podle IQ. Tomáš se bál jakéhokoliv přímého názoru (neboť měl po boku svou blondýnu) a proto jen prohlásil, že blondýna je pramen života. Další zajímavý poznatek ze studií byl, že blondýny jsou plodnější. To rozvinulo sled úvah, že by se tudíž romské spoluobčanky měly odbarvit. Plyšák přiznal, že si ničeho nevšiml. Ivance blondýny nevadí, avšak neshledává přínos blondýn pro společnost ani větší ani menší vůči ostatním odstínům, zatímco Anička jednoznačně tvrdí, že blondýny nejsou nijak důležité. S tím však musím polemizovat, neboť já vidím přínos blondýn jednoznačně v tom, že si na nich mohou jiné odstíny vylévat zlost, utahovat si z nich a tím léčit své mindráky. S přibývajícím časem a obsahem alkoholu v krvi zúčastněných nabyla diskuze až neuvěřitelně vědeckého rázu. Plyšák vědecky vyložil, že blondýnky jsou vlastně mutanti v genu pro pigment a tak bychom k nim také měli přistupovat... obezřetně. Many rozvinul myšlenku, že je musíme včas zničit pověstným „crossing over“. Smutná blondýna dodala, že se vlastně jako druh samy zahubují, neboť po dětech tmavnou (že by zkušenosti pomohly zvýšit IQ?). Před občerstvením už jen zazněl zoufalý názor: vybírat blonďáky do chovu (bez pohlavních chorob), aby se blondýnky, i s jejich recesivními geny, mohly vesele rozmnožovat. Po večeři Agi přiznal smutnou pravdu, že se po operaci stal blondýnem: sleduje pravidelně filmy Danille Steelové a podobně a čte Blesk! (Ale prý už ho to pouští.) Později se dospělo k názoru, že jsou blondýny dražší na údržbu. Plyšák upozorňuje na krizi a konstatuje, že blondýna je neekonomická. Načež dodal, že na blondýny nemá čas. Agi prohlásil, že nejvíce ho na blondýnách rozčiluje, že si barví obočí na tmavo. Totálně světlá blondýna vs. černé obočí. Tomáš nám zakončuje diskuzi shrnutím, že blondýnky jsou něžné. (Na což dostáváme jen erudovaný názor nejzkušenějšího muže, že ve „výkonu“ nejsou pozorovatelné žádné rozdíly.) Obecně se rada moudrých shodla, že blondýny necháme žít. Za jižní sekci zapsala Ségra
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 12/30
Dotazník Plastická operace poprsí (zvětšení) stojí (v Kč): A 10 000
1
B
20 000
2
C
50 000
3
Skutečná blondýna má nejčastěji barvu v odstínu: A nevím – má prostě světlé vlasy,
1
B
heřmánek,
2
C
blond.
3
Problematiku epilace a depilace nohou řešíte nejčastěji: A sama,
1
B
občas se o tomto problému zmíníte na dámské jízdě,
2
C
kdykoliv s kýmkoliv.
3
Větu „Já bych se taky chtěla vdávat“ vyslovíte: A V reakci na sňatek vašich kamarádů při rozhovoru se svým partnerem.
1
B
Kdykoliv když vidíte bílé šaty.
2
C
V reakci na sňatek kolegyně a klidně před svým šéfem.
3
Vyšel o vás nelichotivý článek v rubrice Blesku: A Nikde to neříkáte a snažíte se nevycházet z domu.
1
B
2
Když se vás někdo ptá na podrobnosti, snažíte se uvést věci na pravou míru.
C
Výtisk nosíte stále u sebe a dáváte jej každému přečíst, obsáhle při tom vysvětlujete, že „to tak vůbec nebylo“. Dotaz „Nabízel ti někdy někdo nezávazný sex“ běžně pokládáte: A Svým kamarádkám ve vinárně.
3
B
Svému miláčkovi.
2
C
Kolegovi svého přítele, nejlépe před přítelem.
3
1
Váš partner/partnerka byli obvykle: A Filosof, konstruktér, strojvedoucí.
1
B
Lékař, řidič, elektrikář.
2
C
Hokejista, modelka.
3
Dovedete bez přestávky mluvit (učitelé si odečtou asi 6 hodin): A 6,5 hodin,
1
B
8 hodin,
2
C
18 hodin v kuse.
3
S předplatným časopisu Cosmopolitan získáte: A nevím,
1
B
jistě něco pěkného,
2
C
stylové spodní kalhotky.
3
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 13/30
Vyhodnocení dotazníku 9 – 14 bodů
Ester Kočičková
Jste rozený intelektuál/intelektuálka. Svět je pro vás fascinující a tajemné, ovšem občas složité místo pro život. Opovrhujete škatulkováním, váš mentální život má spousty rozměrů, disponujete taktem. Pokud se náhodou stalo, že máte světlé vlasy, měli byste se ovšem i vy zamyslet nad používáním alespoň vhodného přelivu. Vaše světlá barva vás totiž může zbytečně diskriminovat, protože svět je plný blonďáků a blondýn. 14 – 20 bodů
Zrzka
Podobně jako jsou háčkové sangvinici nejoblíbenější, ale také nedostatkovou sortou háčků, i vy disponujete šarmem brunet a naivitou blondýn/blondýnů. Jste snem každého muže. Vždy umíte správně odhadnout, kdy se máte tvářit, jako že mu rozumíte a kdy, ačkoliv to víte lépe než on, je potřeba chovat se jako blondýna. Za žádnou cenu barvu svých vlasů neměňte! 21 – 27 bodů
Legally blond
Nic nedejte na hlasy kolem sebe, mluví z nich slepá závist. Váš svět je přece tak jednoduchý a krásný, i když, ruku na srdce, občas vás pěkně potrápí. Ale co, to se vás netýká, kdo má problémy ať si je řeší. Hlavně že vás má váš miláček rád, že na vás bude váš cukroušek večer čekat a taky je fajn, že jste dnes stihla tu kosmetiku. Pokud vám vyšlo toto hodnocení a jste tmavovlasá/tmavovlasý, měli byste se vážně zamyslet nad tím, zda si nenechat barvu vlasů alespoň zesvětlit. Vsadím se, že potom by na vás okolí přestalo žádat ty nesmyslně složité úkoly a odpovědi na otázky, které jsou vám ukradené a vy byste se mohla konečně věnovat jen těm zábavným časopisům, televizním pořadům a samozřejmě svému miláčkovi!
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 14/30
Zpátky do pravěku Španělsko ze severu na jih Tak mi tak přišlo trochu líto, že byste přišli o zážitky našeho putování po Španělsku a že by vše proběhlo tak krátce – jen zmínkou v minulém Salátu. Díky Taminým kresbám se mi krásně vybavují všechny příběhy a zážitky co jsme v daleké cizině zažili. Díky Tami za ně. Stále nesmíme zapomenout, že se píše teprve rok 1992, stále jsme spojeni se Slovenskem v ČSFR (Československá federativní republika), my ale hlavně vyrážíme za teplem do Španělska. Sebou si bereme letní oblečení a těšíme se na koupání v okolí Barcelony i ve vodách Atlantiku. Stále fungují všude celnice, tedy aspoň na té české straně, Němci na nějaké Čechy kašlou, na WC v cizině teče voda, pro nás Čechy, jeden ze zahraničních divů světa. Plán byl takový, přes noc se buď jelo dále, nebo pro odpočinek řidičů se přespávalo pod širákem někde na cestě. No a ještě si představíme toho kdo s námi jel: Tatran, jako šéf zájezdu, Džin z Jablonného známý komika a bavič, Márfy můj spolujezdec a další postavičky, které poznáte na příbězích. Úvodní Tatranovo prohlášení o dobrém slunečném ranku nás s přívalem deště provázelo téměř celou cestu. Přes Francii jsme dorazili a hned nás čekal zážitek s Láďou. (viz. obrázky) Dorazili jsme také do Lurd, (určitě doporučuji navštívit) a také dodnes nezapomenu, když si tak čekám ve frontě a prohlížím pověšené berle zázračně uzdravených a já tehdy totální laik v oblasti reiki i čehokoliv podobného, pocítil tu sílu zázračného místa… Vůbec se nedivím, že opravdu lidé odtud mohou odcházet uzdraveni. Všichni se však těšíme na Atlantik. Přece jen vidět oceán, musí stát zato. A stálo, proti tomu rybníčku v Itálii, toto je opravdu moře – vlny, útesy a koupání v noci na nejvyhlášenějších plážích nejdříve ve Francii v Biarritzu a poté v San Sebastianu ve Španělsku. No koupání, spíše takové cáchání, moře bylo opravdu studené. Ubytování jsme našli za tmy, hned vedle placeného kempu. Někteří to využili a odplížili se zadarmo osprchovat v kempu, ale hodně nás bylo takových, kteří jsme vyběhli na okraj kopce a koukali jsme do nekonečných dálek Atlantického oceánu, přímo pod námi hučel příboj. Nádhera. No ono vůbec překročení hranic se Španělskem bylo výborné, teploměr ukazoval slabých 15 stupňů Celsia, celníci měli na sobě zimní bundy a na programu bylo koupání. Jak to dopadlo, opět uvidíte na skenech. Nezapomenutelné je pak přespání u Segovie, kdy se péřový spacák vyvažoval zlatem. Uvidíte Džinův kravín a ranní probuzení pod ním. Poznáte také jak jsme vařili. A to nesmíme zapomenout na další zážitky ve Španělsku, úzké cestičky ve městech a průjezd naší Karosou, koupě mečů (jakpak se hodil při pasování rytířů na prázdninovce Svět nezrozených drahokamů), ozbrojené stráže v uzavřených bankách se škorpióny v rukou. Stejně tak všude v královském paláci v Madridu ochranka s pistolemi, tonfy atp., ale hlavně ta paráda, všude samé zlato, zlatí lvi v sálech, průchod ochrannými rámy a problém, když rám zaznamenal u někoho rybičku na mazání chleba… Dále Sagrada Familia a třída La Rambla v Barceloně, koulování při cestě v Pyrenejích v noci a ihned ráno koupání na pláži ve Francii. Později také místo zimního stadiónu v Albertville, kde byla olympiáda vůbec nic, jen jeden sloup, stadión zmizel, zřejmě rozebrán. A pak také při zpáteční cestě nádherný Luzern ve Švýcarsku. A také jak jsme si po týdnu kašiček, těstovin užívali Márfyho vysočinu. No a další zážitky uvidíte na kresbách od Tami, které ještě jednou děkuji. No a pokud budete chtít vědět více, budete mi muset napsat, ať mám nějakou zpětnou vazbu, zda toto moje povídání vůbec někdo čte :) Takže pro dnešek vše a příště snad konečně Brána. Mějte se krásně Tlegy
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 15/30
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 16/30
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 17/30
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 18/30
Přírodozpyt Ekologie Recyklace plastů Po delší odmlce způsobené letním vedrem zdravím opět naše věrné čtenáře u přírodozpytné rubriky. V dnešním čísle navážu na květnové vydání Salátu, kdy jsme si psali o recyklaci papíru. Dnes se vám pokusím přiblížit svět recyklace plastů. Konečně se mi podařilo najít – snad celkem – důvěryhodná data o množství a složení domovních odpadů. Tak tedy – každý z nás vyprodukuje asi 150 – 200 kg odpadu za rok. 35% tohoto odpadu tvoří takzvaný nespecifikovaný odpad, tedy odpad který je netříditelný – mastný papír, textil, žárovky, velkoobjemový odpad jako nábytek, elektronika a podobně. Dál obsahuje komunální odpad asi 22 % papíru, 18% bioodpad (kuchyňské zbytky) 13% plastů, 9% skla a asi 3% jsou nebezpečný odpad (léky, baterie, akumulátory, barvy, lepidla, oleje a nádoby od nich znečištěné a podobně). Z běžného odpadu v domácnosti lze tedy vytřídit asi 13% plastů které se hodí pro recyklaci. Jejich recyklace a další využití je závislé hlavně na typu plastu. Velmi dobře lze recyklovat PET a folie. PET lze za určitých podmínek dokonce zrecyklovat opět na PET, ale o tom později. Směs odpadů z plastu z barevný sběrných kontejnerů je odvážena na dotřiďovací stanici. Zde je ručně roztříděna na PET jednotlivých barev, fólie (tedy plastové tašky a pytlíky), pěnový polystyren a ostatní plasty. Jak již bylo naznačeno, způsob recyklace se liší podle druhu plastu, vždy má však společné rysy. Za prvé je plast vždy proprán a vyčištěn, potom se drtí a různými cestami přetavuje na „pelety“ – jakýsi plastový granulát, nebo také malé konfetky. Z této suroviny se potom vyrábí nový výrobek. U PET je to většinou mikrovlákno pro textilní využití (fleecové bundy), nebo plnivo bund a spacáků nebo se PET se zpracovává do netkané textilie, která se využívá při výrobě autopotahů či hygienických pomůcek. Nejširší využití má čirý PET. Všechny tyto výrobky jsou však degradací PET, žádný z nich nemá už takové materiálové vlastnosti jako měl původní materiál. PET však lze recyklovat také chemicky, čímž se znovu získá panenský polymerní materiál. Tento proces je zatím uskutečnitelný pouze v podmínkách chemického průmyslu a jen z druhově velmi dobře vytříděné suroviny. Proces je zatím také podstatně dražší než používaný výše popsaný postup. A ještě se vraťme k jiným druhům plastu než je PET . Fólie jsou recyklovány znovu na fólie – opět s horšími vlastnostmi – nejčastěji na pytle na odpadky. Z recyklovaného polystyrenu se vyrábí speciální stavební materiál. Ostatní druhy plastů zpracovávané společně a finálním výrobkem z nich jsou plastové trubky, zahradní nábytek, nebo dlažba. Pokud tedy třídíte domácí odpad, má smysl třídit jej opravdu svědomitě, a do nádob na plasty odnášet skutečně jen povolené druhy plastů a nejlépe bez etiket a podobně. Protože se plasty (stejně jako papír a sklo) dotřiďují ručně, určitě má větší šanci na separování lahev která byla do kontejneru hozena volně, než například pytlík napěchovaný sešlapanými lahvemi, kelímky a pytlíky. Nádobu, do které doma shromažďujete plasty je nejlepší do kontejneru vysypat – každý odpadek je potom zvlášť a na lince je tedy snadné jej vytřídit. Jako vždy ovšem platí, že vůbec nejlepší je když odpad vůbec nevznikne, tedy pokud si zbytečně balenou věc vůbec nekoupíte, nebo si koupíte místo více malých jedno větší balení a nebo pokud obal použijete vícekrát – třeba u pytlíků a igelitových tašek. Tak tedy mnoho zdaru vašim snahám! Zdraví Berta Vytkaná
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 19/30
Chemie a fyzika Analogová tma a světlé digitální zítřky II – aneb kterak nepřijít o Večerníčka Vážení čtenáři, milé děti. Přírodozpytná rubrika se tímto uctivě omlouvá za újmu, kterou jste zajisté utrpěli, když jste v zářijovém čísle Salátu marně hledali druhý díl seriálu o analogové tmě tak husté, že by se dala krájet… Výmluva zní, že fyzikální koutek se poněkud spletl, když předpokládal, že „dva roky prázdnin“ nejsou jen titulem jedné oblíbené knihy. S mírným zpožděním se tedy vrhněme do bádání, jak nepřijít díky analogové tmě o své oblíbené nekonečné večerní televizní seriály. Odbornější poznámky pro zvídavé povahy jsou i tentokrát označeny výstražným symbolem „ (?)“.
Co uvnitř skrývá analogový televizní přijímač a proč potřebujeme set-top-box To, že pro příjem digitálního TV vysílání (DVBT) je nutné zakoupit kouzelnou krabičku s názvem settopbox, ví dnes každé malé dítě (neboli odborně řečeno „každý malý spratek“ :). Nám to však nedá, abychom se na celou věc nepodívali poněkud zevrubněji, a tak se alespoň pomocí myšlenkového experimentu pokusíme odhalit tajemství útrob TV přijímače a settopboxu. Poněkud velkoryse přehlédneme skutečnost, že většina lidí má settopbox umístěn pod TV přijímačem, místo toho, aby ho měli položen na televizi, což by odpovídalo jeho názvu. Na funkci (přístroje) to evidentně vliv nemá, tak proč to řešit, že. Starší generace se pak také bude muset smířit s faktem, že zkratka pro settopbox (STB) jim bude připomínat cosi neblahého z časů minulých… Abychom lépe pochopili, jak a proč se STB k TV přijímači připojuje tak, jak se připojuje, rozdělíme si TV přijímač na dva základní bloky z hlediska jejich funkce (viz Obrázek 1). První blok představuje vlastní přijímací jednotka (přijímač, tuner) a druhý blok Obrázek 1: Zjednodušené blokové schéma nazvěme pracovně zobrazovací jednotka. Tuner (přijímací jednotka) analogového TV přijímače. není nic jiného než radiový přijímač, tedy blok, který najdeme kromě televize také v každém rozhlasovém přijímači i leckde jinde. Tady je trošku problém s terminologií, neboť většina laiků si pod pojmem radiový přijímač a zvláště pak pod pojmem radiopřijímač automaticky vybaví přijímač rozhlasový. Odborník ale ví, že (radiových) přijímačů je více druhů. Také v mnoha elektronických zařízeních, které mají co dělat s příjmem radiových vln, je přijímač jedním z bloků takového zařízení. Blok radiového přijímače tedy najdeme pochopitelně v rozhlasovém (kde tvoří jeho podstatnou část) i televizním přijímači, ale také v mobilním nebo satelitním telefonu, GPS navigaci, kapesní nebo jiné radiostanici (vysílačce), dále v čemkoliv, co se motá kolem bezdrátových technologií WiFi a BlueTooth, a podobně. Máteli mobil s GPS, WiFi a BlueTooth, tak ten obsahuje přijímačů hned několik. Také videomagnetofon má svůj vlastní (a to televizní) přijímač, aby se za nás mohl dívat na televizi a pak nám vyprávět, co zrovna dávali na druhém programu :). Ale zpět k té televizi. Na vstup přijímací jednotky se pomocí konektoru připojí (koaxiální) kabel od antény, kterým se na vstup přijímače přivádí radiový (vysokofrekvenční) signál z antény. Pokud na analogové televizi zběsile přepínáte programy (kanály), tak tím dáváte příkazy přijímací jednotce, aby se naladila na ten či onen kanál a zprostředkovala vám tak vybraný kulturní zážitek. Na svém výstupu poskytuje přijímací jednotka tzv. videosignál (obrazový signál), který dále pokračuje na vstup zobrazovací jednotky. Videosignál je ten signál, který naleznete na videovstupech a videovýstupech televize, videomagnetofonu, DVD přehrávače či rekordéru. K propojení těchto zařízení pak používáme spoustu zašmodrchaných kabelů s různými konektory (SCART, CINCH aj.), které obvykle nesouhlasí s konektory na přístrojích a tak máme o zábavu postaráno i bez toho Večerníčka :). Televizor sice také zpracovává a Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 20/30
reprodukuje signál zvuku (audiosignál), to však pro nás v tuto chvíli není až tak důležité, takže zvuk necháme nyní stranou. O reprodukci obrazu, tedy o jeho vytvoření na základě informací obsažených ve videosignálu, se pak musí postarat zobrazovací jednotka, jejíž nedílnou součástí je kromě elektronických obvodů součástka, bez níž by nebylo žádné pokoukání, tedy samotná obrazovka. Ať už ta prehistorická těžká skleněná a baňatá vakuová baňka (CRT – Cathode Ray Tube) nebo moderní obrazovka LCD či plazmová. Připomeňme ještě, že jak radiový signál na vstupu přijímače, tak samotný videosignál u analogové TV, jsou signály analogovými, tedy spojitými. Pro připojení settopboxu je důležité, aby TV přijímač disponoval výše zmíněným videovstupem. Lze se sice obejít bez videovstupu, ale jsou v tom určité háčky. (?) Poznámka pro zvídavé: Pokud bychom srovnávali TV přijímač s přijímačem rozhlasovým, tak místo videosignálu bychom na výstupu bloku přijímače nalezli tzv. nízkofrekvenční signál (audiosignál), který stačí pouze zesílit a poslat do reproduktorů či sluchátek a můžeme vesele poslouchat. V „rádiu“ tedy na místě zobrazovací jednotky najdeme (výkonový) zesilovač a na místě obrazovky zmíněný reproduktor či sluchátka. Ty tvoří, podobně jako obrazovka v TV, poslední článek na cestě signálu k nám a takové prvky řadíme do společné kategorie převodníků neboli měničů signálu (elektrického na zvukový nebo na optický). Pro příjem digitální TV lze z výše uvedeného učinit následující závěry. Jelikož je přijímací jednotka v naší stařičké analogové TV analogová, tak při příjmu digitální TV nám bude ve většině případů úplně k ničemu. Chtělo by to vyměnit analogový přijímací díl v TV za digitální. Ale protože takový zásah je věc složitá a ošemetná, řešíme problém tak, že si nad (nebo pod) televizi pořídíme onu kouzelnou krabičku, ve které se ukrývá digitální přijímač a dekodér DVBT. Settopbox“ je tedy vlastně samostatným digitálním přijímačem (tunerem, konvertorem) v samostatném „boxu“, který ve spojení se zobrazovací jednotkou v našem analogovém TV přijímači vlastně tvoří takový stavebnicový digitální televizní přijímač. Je to pochopitelně řešení provizorní, neboť správná digitální televize je opět jedna bedna, do které se zezadu připojí anténa a síťová šňůra se „píchne do zdi“. Jelikož by snaha donutit násilím milióny TV diváků k vyhození staré analogové televize a pořízení nové (a drahé) televize digitální mohla vésti k občanským nepokojům, byla vynalezena kouzelná skříňka, která se dává nahoru :). (?) Pamětníci starých časů mohou se slzou v oku vzpomenout na dobu, kdy se zavádělo vysílání druhého programu Československé televize a ke starým elektronkový televizím bylo nutno pořídit konvertor UHF, který se stavěl nad případně pod televizi. Ano, a dnes tu znovu máme podobnou kouzelnou krabičku, i když jinou, moderní, hightech a hlavně digitální. Je uklidňující, když historický vývoj spořádaně probíhá po spirále tak, jak to podle příslušných teorií má správně být. Druhým závěrem budiž konstatování, že pokud naše TV není vybavena videovstupem, bude její „digitalizace“ o chloupek komplikovanější a výsledný obraz o něco méně dokonalejší.
Co uvnitř skrývá set-top-box a kterak jej k televizi analogové připojiti Settopbox v sobě skrývá nejen digitální přijímač, ale také dekodér digitálního (číslicového signálu). Digitální signály se před vysíláním navíc kódují, a to nejenom proto, abychom nemohli bez zaplacení sledovat speciální kanály pro dospělé. Kódování signálu umožňuje vměstnat více programů do jednoho kanálu (multiplexu), na kterém bylo možno dříve analogově vysílat pouze jeden program. Hovoříme zde o takzvané kompresi datového toku. Dále kódování slouží ke zvýšení odolnosti digitálního signálu proti rušení. Pokud přepínáme programy při příjmu DVBT, dějí se v settopboxu poněkud složitější věci než u analogové televize. Settopbox se musí nejprve naladit na příslušný kanál, na kterém se vysílá multiplex 4 až 5 programů. Poté musí ze získaného multiplexního signálu vybrat zvolený program, tento dekódovat a převést na analogový videosignál. Ten je pak k dispozici na výstupním konektoru (obvykle obdélníkový konektor typu SCART s 21 kontakty) a kabelem se přivede na videovstup (audiovideo vstup, AV) analogového TV přijímače. Blokové schéma jednoduchého STB, který umožňuje příjem jednoho programu DVBT a vyžaduje analogový televizor s videovstupem je znázorněno na Obrázku 2, příklad zadního panelu takového STB viz Obrázek 3 (tento STB má již i anténní výstup, viz dále). Koaxiální kabel od antény připojíme nyní místo do televize do anténního vstupu STB (označení „ANT“, „ANT IN“ nebo „RF IN“).
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 21/30
Anténní vstup analogového přijímače zůstane protentokrát osiřelý a jeho AV vstup propojíme kabelem (obvykle s konektory SCART) s AV výstupem STB pro TV. Pokud jsme v situaci, kdy v dané lokalitě přechod na digitální vysílání teprve probíhá a chceme dočasně zachovat i příjem analogového vysílání je třeba si opatřit STB, který kromě anténního vstupu disponuje také anténním výstupem (označení „ANT OUT“, „RF OUT“ příp. „ANT LOOP“). Takový STB poskytuje přes výstupní koaxiální konektor signál z antény k dalšímu zpracování buďto dalším STB nebo třeba právě na anténní vstup TV přijímače či videopřehrávače. Anténní výstup nicméně postrádají jen ty nejobyčejnější typy STB. Dále je třeba se rozhodnout, zda budeme chtít program digitální televize také nahrávat na svém starém videomagnetofonu, který se sám s digitálním vysíláním nevypořádá, jeho analogový přijímač (tuner) nám bohužel také neposlouží. Spokojímeli se s nahráváním pouze toho programu, který momentálně sledujeme, případně pokud budeme TV vysílání buďto jen sledovat a nebo jen nahrávat, Obrázek 2: Blokové schéma jednoduchého settop pak je třeba pořídit v podstatě „obyčejný“ settopbox, který boxu. ale má vyveden videosignál současně na dva výstupní konektory (SCART). Jedním kabelem pak propojíme STB s TV přijímačem a druhým kabelem s videomagnetofonem (VCR). Do televize i videa jde vždy signál jednoho a téhož programu, který je na STB momentálně zvolen. Takový typ STB tedy neumožňuje sledovat jeden a nahrávat jiný program. K tomu Obrázek 3: Zadní panel jednoduchého settop je třeba pořídit STB vyšší cenové skupiny, o čemž pojednáme boxu(anténní vstup, anténní výstup, AV níže. Blokové schéma STB, který disponuje jak anténním konektor (typu SCART) pro TV). výstupem, tak dvěma AV výstupy (jeden pro TV, druhý pro VCR) s totožným AV signálem je znázorněno na Obrázku 4, jeho zadní panel pak na Obrázku 5. Pokud náš televizor videovstup nemá, musíme si pořídit settopbox, který disponuje tzv. modulátorem. Ten však mají jen některé modely settopboxů a musíme proto pečlivě vybírat. Běžné a zvláště levné typy modulátor nemají neboť se předpokládá, že TV přijímačů z dob krále klacka, které videovstup nemají, se již po světě příliš netoulá. Avšak šedivá jest veškerá teorie ale neskonale shánčlivý jest člověk český. Modulátor je v podstatě takový miniaturní televizní vysílač, který namodulovaný videosignál posílá přes koaxiální konektor a kabel přímo do anténního vstupu TV přijímače. Jelikož se jedná o další zbytečně vložený proces vysílání/příjem (pro znalé modulace/demodulace), dochází ke zhoršení kvality obrazu oproti situaci, kdy je videosignál Obrázek 4: Blokové schéma STB s anténním veden přímo do videovstupu TV přijímače. Skutečnost, že výstupem a dvěma AV výstupy. v případě použití modulátoru využíváme z analogové televize i původní přijímací blok, není zrovna odpovídající útěchou za degradaci obrazu. Vzhledem k tomu, že videovstup postrádají zvláště malé přenosné televizory, nemusí nás ale zhoršení obrazu až tak bolet, na mrňavé pidiobrazovce si toho možná Obrázek 5: Zadní panel STB s anténním ani nevšimneme. Blokové schéma STB s modulátorem viz výstupem a dvěma AV výstupy(anténní vstup, Obrázek 6. Pozor, vybavení modulátorem není na STB nijak anténní výstup, AV konektor pro VCR, AV „vidět“. konektor pro TV, RS232). Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 22/30
Pokud máme přání sledovat jeden a zároveň nahrávat na video jiný program, je nutné pořídit si tzv. dvoutunerový settopbox. V podstatě se jedná a dva settop boxy v jednom společném boxu a se společným ovládáním. Výstupní konektory s videosignálem jsou pak také dva, ale na každém výstupu můžeme zvolit jiný program. Takový STB je pochopitelně již ve vyšší cenové kategorii. Pravda, kombinace digitálního příjmu s předpotopním, dosti nekvalitním a rychle opotřebovatelným záznamem na magnetofonový pásek s moderním digitálním TV vysíláním může někomu připadat jako zvrhlost, a nebude daleko od pravdy. Nicméně pokud jsme zrovna pořídili nejmodernější poslední (možná doslova) typ videa, asi budeme mít v úmyslu ho ještě nějaký ten pátek nechat dožít. Pokud chceme investovat do Obrázek 6: Blokové schéma settopboxu s modulátorem. digitálního příjmu více prostředků, můžeme staré video hodit do popelnice (pardon, odevzdat do sběrného dvora) a pořídit si settopbox s nahráváním na harddisk či DVD nebo samostatný DVD rekordér s digitálním tunerem, případně s mixérem a holicím strojkem či další možné i nemožné kombinované přístroje. Neboť v dnešní moderní době nic není nemožné. Poznámka: dvoutunerový STB lze také využít v situaci, kdy se s manželem/manželkou neustále hádáme, na jaký program se budeme dívat. Na AV výstup určený původně pro VCR připojíme AV vstup druhého televizoru, oba si nasadíme sluchátka a můžeme rozpoutat v obýváku nefalšované dvoutunerové televizní orgie. Skuteční TV maniaci pochopitelně zvládnou pomocí dvoutunerového STB a dvojice televizorů sledovat dvojici programů samostatně Obrázek 7: Blokové schéma dvoutunerového settopboxu. bez podpory partnera :). Blokové schéma dvoutunerového STB viz Obrázek 7, příklad zadního panelu takového přístroje viz Obrázek 8. I dvoutunerový STB může navíc disponovat na jednom z ant. výstupů modulátorem. Dvoutunerový STB má dva nezávislé anténní vstupy a dva výstupy, což v extrémním případě umožňuje použít pro příjem dvě různé antény. Obrázek 8: Zadní panel dvoutunerového settopboxu (ant. Běžně se však anténní svod připojí do jednoho vstup 2 (LOOP IN), ant. výstup 2 (TO TV), ant. vstup 1 z anténních vstupů a anténní výstup se propojí (ANT IN), ant. výstup 2 (LOOP OUT), AV konektor pro s anténním vstupem druhého tuneru. Jak propojení TV, AV konektor pro VCR, RS232, Svideo). provést je většinou naznačeno přímo na zadním panelu přístroje, každopádně potřebné instrukce nalezneme v návodu k použití (psaného často laškovnou nesrozumitelnou češtinou automatického strojového překladu). Pokud jsme správně nakoupili, máme nyní fungující přijímací soustavu pro DVBT, tedy analogovou TV plus STB, případně nějaké to video. Matoucí může být skutečnost, že programy nyní nepřepínáme na dálkovém ovládání TV, ale na ovládání STB. Další dálkové ovládání do rodiny, takže abyste se v tom vyznali, nezbývá než zakoupit v nejmenovaném obchodním centru s nábytkem kapsář na dálková ovládání, což je vkusný doplněk vašeho TV křesla. Přepnemeli na jiný program, STB musí z multiplexu vybrat jinou příslušnou část multiplexního datového toku. Pokud zvolený program je součástí jiného multiplexu, musí se Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 23/30
STB navíc napřed přeladit na jiný kanál. Notoričtí přepínači kanálů budou poněkud zklamáni, neboť přepnutí na jiný program trvá o poznání déle, než u analogového vysílání. Pokud by to pro vás bylo psychicky neúnosné, doporučujeme zakoupit více STB a více televizí… Na televizi kanály nepřepínáme, ta musí být trvale přepnuta na příslušný videovstup (označeno AV, audiovideo). Pokud má TV videovstupů více (někdy až 3), začíná být veselo. Ale zase můžeme bez potíží připojit také DVD přehrávač apod. Přepnutí na špatný videovstup či snaha o přepínání kanálů na ovladači pro TV je nejčastější příčinou zdánlivé poruchy TV nebo STB, se kterou zápasí zejména starší spoluobčané, pro které je digitalizace noční můrou. A ani se jim nedivím, neboť všechna ta moderní udělátka se spoustou čudlíků a složitými menu nejsou řešena zrovna „user friendly“. Navíc se sestava TV + STB chová v některých případech odlišně podle toho, který přístroj zapneme jako první. Na závěr této kapitoly si zrekapitulujme jaké vlastnosti settopboxu máme při nákupu přístroje vyžadovat, abychom dosáhli kýženého cíle: ●
Na anténu chceme kromě STB připojit také TV, další STB nebo např. video => STB musí mít také anténní výstup (druhý koaxiální konektor).
●
Kromě sledování TV chceme mít možnost zvolený program digitální TV také nahrávat na videomagnetofon => STB musí mít dva audiovideo výstupy (AV), tedy 2 konektory SCART.
●
Náš TV přijímač nemá žádný AV vstup, ale pouze anténní vstup (konektor) => žádejme STB se zabudovaným modulátorem.
●
Chceme mít možnost sledovat jeden program a zároveň nahrávat jiný program na videomagnetofon => žádejme dvoutunerový settopbox (někdy označení „Twin“).
Anténa individuální, společná, kabely a předzesilovače Další otázkou, která nás v souvislosti s digitalizací TV vysílání musí trápit je, jestli si vystačíme se stávající anténou a anténním svodem (lidově „kabelem“), jestli budeme muset použít anténní předzesilovač a jestli bude nutné anténu nasměrovat jiným směrem než doposud. Ještě složitější situace nastává v případě, že bydlíme v objektu se společným anténním systémem a rozvodem TV signálu (tzv. společná televizní anténa – STA, neplést ale s kabelovou televizí CATV). Zaměříme se na jednodušší případ tzv. individuální antény např. na rodinném domku. Rekonstrukce STA pro digitální vysílání bude většinou komplikovaná a nákladná a je lepší ji raději svěřit odborné firmě. Přijímací anténa včetně anténního svodu (kabelu) je prvním a rozhodujícím článek cesty signálu „ze vzduchu“ do televizoru posluchače. Anténa i anténní svod nám obvykle slouží od doby, kdy byly nainstalovány (obvykle „velmi dávno“), až do „roztrhání těla“, a pokud nás k tomu nedonutí podstatné zhoršení příjmu TV o nějaké kontroly či opravy se zpravidla nestaráme. Proto je vhodné využít přechod na digitální vysílání také k tomu, abychom zkontrolovali stav antény a svodu a provedli jejich repasi (pokud to má ještě vůbec smysl) nebo zvláště u letitějších instalací rovnou jejich výměnu. Samotná anténa často bývá nahlodána korozí, též mechanicky poškozena zde hřadujícími opeřenci případně má poupravenu fazónu po návštěvě orkánu Kyril. Připojení kabelu na svorky bývá často zkorodované, neli uhnilé, kabel samotný pak narušen působením povětrnosti a seškvařen nelítostnými slunečními paprsky. Snaha o repasi takové soustavy často končí po prvním pokusu se jich dotknout celkovým zhroucení a rozpadem. Často by zasloužilo řádně zrevidovat též řádné upevnění antény, zbytek rezavé vodovodní trubky „upevněné“ několika hřebíky do zvetšelého zdiva komína je výstrahou všem kolemjdoucím pohybujícím se na nesprávné straně ulice… Pokud jsme tedy neprováděli instalaci či rekonstrukci anténní systému relativně nedávno, vyplatí se pustit se do toho „z gruntu“ a pokud si připadáme v této oblasti slabí v kramflecích raději požádat znalého souseda (nikoliv ale kutila typu Brouk Pytlík) nebo přímo odbornou firmu. Pro příjem digitální televize sice opravdu stačí slabší a leckdy i méně kvalitní signál než pro příjem TV analogové, nicméně na rezavou hromadu drátů, která nám spadla ze střechy do hnojiště a k televizi od ní vede cosi připomínajícího doutnák těsně po odpalu dynamitové patrony (dlouhý seškvařený provaz, ze kterého se lehce kouří) nám TV Barrandov patrně hrát nebude. V některých aspektech je naopak digitální TV vysílání na kvalitu anténního systému háklivější než starý dobrý (špatný ?) analog. Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 24/30
Antény pro digitální televizi, různé druhy antén Především je nutno trochu poopravit reklamní slogany prodejců spotřební elektroniky – pro příjem digitálního TV vysílání neexistuje žádná speciální anténa. Vyhoví jakákoliv anténa určená pro příslušné kmitočtové pásmo (UHF) – zpravidla širokopásmová. Tedy všechny antény, které jsou nabízeny jako „speciální pro digitál“, se dají stejně tak dobře použít pro příjem analogu, tedy pokud je ještě jaký přijímat. Otázkou ale je, zda můžeme pro digitální TV použít naši stávající anténu doposud pokojně dosluhující pro analog. Odpověď není tak úplně snadná. Záleží na tom, zda se jedná o anténu širokopásmovou (pro celé pásmo UHF) nebo speciální anténu jen pro několik kanálů (úzkopásmovou), zda budeme přijímat digitál ze stejného směru jako doposud analog, zda máme anténu s předzesilovačem (a pokud máme smůlu, tak je „Made in Poland“) a jak již bylo zmíněno také na celkovém stavu toho monstra, co nám obvykle už dlouhá léta straší na střeše. Ve většině případů a pro většinu lokalit bude signál DVBT dostatečný pro příjem jednoduchou širokopásmovou anténou (obvykle tzv. „matrace“ neboli „síto“) bez předzesilovače a připojenou kvalitním, pokud možno novým koaxiálním kabelem. Při ztížených příjmových podmínkách např. při větší vzdálenosti od vysílače bude třeba použít „výkonnější“ anténu (např. Yagi či logaritmicko periodickou). V problematických lokalitách (např. členitý terén s hlubokými údolími) bude třeba ještě výkonnější anténa případně anténa s předzesilovačem nebo soustava více antén, případně místo antény širokopásmové použít speciální anténu pro skupinu kanálů, kterou budeme přijímat. Zhruba lze příjmové poměry odhadnout podle bývalé situace analogového příjmu, ačkoliv u digitálního vysílání by mělo být dosažení kvalitního příjmu méně problematické než u analogu. Problémy mohou nastat při použití starých antén určených specielně pro některý kanál nebo skupinu kanálů (dříve se používaly pro příjem zahraničních TV) pokud bude digitální vysílání provozováno na jiných kanálech než původní analogové, což je častá situace. Anténou, která si při přechodu na digitál vyloženě koleduje o problémy je matrace (síto) polské provenience s „úžasně výkonným“ zesilovačem, který přijímaný signál DVBT „poškodí“ do té míry, že si s ním žádný STB neporadí. U DVBT je totiž špatně nejen příliš slabý signál, ale také signál příliš silný. Polský „zázrak“ také může k TV signálům přimíchat signály ze základnových stanic mobilních telefonů a je po příjmu. Pro představu lze uvést následující hrubý odhad pro potřebný anténní systém: Pokojová anténa by měla vyhovět pro vzdálenost od vysílače cca do 5 km, do 10 km potom „malá matrace (síto, TVA)“, do 20 km „velká matrace (síto, TVB)“, do 30 km „velká matrace“ se zesilovačem, více než 40 km větší anténní systém (směrová anténa Yagi, soustava „matrací“) příp. se zesilovačem. Příjmové podmínky ale mohou být velmi rozmanité a pozitivní i negativní překvapení nejsou nevyloučena. V pokrytých oblastech je dle zákona zaručen příjem pouze na (vhodnou a vhodně umístěnou) venkovní anténu umístěnou na střeše budovy (střešní). Při dostatečné síle signálu lze použít venkovní anténu na stěně budovy, na okně, v půdním prostoru, v místnosti, pokojovou anténu (nejlépe u okna). Pro takový způsob příjmu ale není provozovatel povinen vysílání zajistit dostatečně kvalitní signál. Ohledně pokrytí signálem DVBT mají veřejnoprávní TV povinnost zajistit vysílání pro 95 % obyvatel státu, držitelé celoplošných licencí (komerční TV) alespoň 70 % obyvatel. Na pokojovou anténu je možné DVBT signál přijímat opravdu jen v místech s dostatečně silným a kvalitním signálem a ne úplně kdekoliv, jak často někteří prodejci těchto antén zákazníkům tvrdí. Znovu je třeba připomenout, že je nutno použít též vhodný anténní svod (kvalitní koaxiální kabel pro pásmo UHF, pro venkovní anténu proti povětrnosti odolnější „venkovní“ kabel), případně také vhodný symetrizační člen. Staré kabely zpravidla nevyhovují, je vhodné vyměnit i použitý koaxiální konektor na kabelu (koncovku). Některé zmiňované typu antén lze shlédnout na Obrázcích 9 až 14.
Směrování antén pro příjem DVB-T Digitální vysílání bude ve většině případech šířeno z původně analogových vysílačů, tedy ze stejných lokalit (stanovišť současných dominantních analogových vysílačů). V takovém případě nebude většinou nutné měnit nasměrování antén. Někdy však nebude stanoviště původního analogového vysílače pro digitální vysílání vůbec využito a naopak budou budovány vysílače či dokrývače DVBT na lokalitách zcela nových. Pak bude nutno nasměrování antén změnit. Pokud nechceme provádět směrování antén zkusmo (může být oproti analogu obtížné) najdeme informace o umístění vysílačů DVBT a informace o vysílaných programech (multiplexech) na speciálních webových stránkách věnovaných digitalizaci (viz literatura) nebo na stránkách
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 25/30
provozovatelů jednotlivých programů. Nasměrování přijímací antény pro DVBT se provede na nejkvalitnější signál, který však nemusí přicházet ze směru přímo od vysílače (zdánlivě nepochopitelná nasměrování), tedy s využitím signálu odraženého od terénu či budov. Analogový příjem by v případě využití odraženého signálu byl sice také možný, ale nekvalitní s obrazem znehodnoceným několikanásobnými obrysy („duchy“). Signál DVBT přijímaný odrazem může být kvalitnější např. v případě, kdy je přímý směr k vysílači zastíněn terénními překážkami. Příjem odraženého signálu je možný zejména v údolích a jinak zastíněných místech nebo v hustě obydlených oblastech. Komplikovaná situace může nastat v případě, že z daného stanoviště bude nutné přijímat různé multiplexy z různých směrů (vysílačů). Takováto situace může nastat např. v Praze. Někdy postačí všesměrová anténa, jinde bude třeba situaci řešit pomocí dvou (či více) směrových antén a sloučení jejich signálů. Pokud jsme již v případě slabého signálu nuceni použít anténní předzesilovač, měl by mít pouze minimální nutné zesílení, aby STB nebyl příliš zesíleným signálem přetížen. Zesilovač, rozbočovače, slučovače a filtry pro TV rozvod doporučujeme pořídit od renomovaného výrobce (např. tuzemský Teroz) a nikoliv „superzesilovače“ polské provenience od prodejců v tržnici. I při použití kvalitního zesilovače můžeme ale narazit na problémy v případě, pokud se v okolí místa příjmu vyskytují nějaké zdroje silných televizních či netelevizních signálů (např. základnové stanice GSM). V takovém případě je třeba k potlačení rušícího signálu použít speciální filtr zařazený mezi anténu a zesilovač.
Obrázek 9: Širokopásmová anténa typu „malá matrace (síto) “, neboli typ TVA.
Obrázek 10: Širokopásmová anténa typu „velká matrace (síto) “, neboli typ TVB.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 26/30
Obrázek 11: Širokopásmová anténa typu „X Color“, zde krátká varianta (dříve velmi oblíbená).
Obrázek 12: Anténa typu „Yagi “, obvykle spíše úzkopásmová anténa.
Obrázek 14: Krátká širokopásmová logaritmicko periodická anténa. Obrázek 13: Jiný typ antény „Yagi “, zde s reflektorem (to je ta mřížka vzadu).
Polarizace signálu a správná poloha antény Kromě nasměrování antény je nutno použít anténu pro správnou polarizaci signálu (radiových vln). Nebudeme zde fyzikálně objasňovat, o co se jedná, nicméně je třeba, aby anténa byla nastavena na shodnou polarizaci, jakou mají antény TV vysílače (polarizace je opět uvedena v seznamech vysílačů). Polarizace může být buďto horizontální (čili česky vodorovná, rovnoběžně s horizontem) nebo vertikální (tedy svislá). Pozor, použití antény s nesprávnou polarizací výrazně zeslabí přijímaný signál. Pokud je signál velmi silný (blízko vysílače) nemusí ale nesprávná polarizace způsobit zhoršení kvality příjmu. Převážná většina vysílačů pro DVBT bude používat polarizaci horizontální, jen výjimečně (hlavně ve velkých městech) bude použita polarizace vertikální. Vertikální polarizaci nyní používají vysílače Praha – Žižkov a Brno – Barvičova. Ve velkých městech se totiž lépe šíří signál s vertikální Obrázek 15: Logaritmickoperiodická polarizací díky odrazům od zástavby, která má díky převaze vysokých anténa v poloze pro vertikální budov charakter vertikálních překážek. Posluchači v těchto městech a polarizaci. posluchači v jejich okolí, kteří přijímají signál z některého z vyjmenovaných vysílačů, musí proto nastavit své antény na vertikální polarizaci. Polarizace antény je dána orientací prvků antény v prostoru. Anténní prvky to Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 27/30
jsou ty „dráty“, na které se nám na anténě nachytají radiové vlny a nechají se pak po kabelu odvést až do přijímače. Anténní prvky mají obvykle vzhled pletacích jehlic či jakýchsi tykadel zasazených do držáku či ráhna antény. Trčíli anténní prvky svisle nahoru a dolů, je anténa nastavena pro příjem vertikální polarizace, trčíli vodorovně do stran, pak budeme přijímat polarizaci horizontální (častěji používaná polarizace). Na Obrázcích 9 až 14 byly všechny antény v poloze pro příjem horizontální polarizace, Obrázek 15 se snaží formou opravdu neodborné grafické manipulace přiblížit polohu antény pro vertikální polarizaci, relevantní originální obrázek nebyl bohužel zrovna k dispozici. Při příjmu digitálního TV vysílání je dobré si uvědomit, že závislost kvality obrazu na síle přijímaného signálu je zcela jiného charakteru než při příjmu vysílání analogového. Při příjmu analogu se se slábnoucím signálem plynule zhoršovala kvalita obrazu, postupně se v obraze objevoval šum (zrnění), docházelo ke ztrátě barvy až došlo k úplnému rozsynchronizování („rozsypání“) obrazu. U digitální televize je až do určité mezní síly signálu kvalita obrazu konstantní. V těsném okolí mezní hodnoty úrovně přijímaného signálu dochází k tzv. „kostičkování“ obrazu až k jeho zastavení („zamrznutí“) a ke krátkodobým výpadků zvuku. Poklesneli síla signálu výrazně pod zmiňovanou mez (danou technickými parametry přijímacího zařízení) dojde k úplnému zmizení obrazu a pak už nás čeká jen novodobá „digitální tma“ :). Zmíněná vlastnost digitálního příjmu znesnadňuje směrování antény při hledání nejsilnějšího signálu jen na základě kvality obrazu. Při slabém signálu pod kritickou mezí žádný obraz nevidíme a nevíme tedy, kam anténu nasměrovat. Při analogovém vysílání bylo možno zachytit alespoň náznak obrazu nebo alespoň zvuk. Proto při řešení příjmu v místech s velmi slabým signálem je někdy nutné využít služeb odborné firmy, která disponuje pro zjištění síly signálu odpovídající měřicí technikou. A pro tentokrát už toho je o digitalizaci až dost a to jsme si ještě spoustu věcí neřekli. Podobně, jako zatím není zdaleka dokončen přechod na digitální televizní vysílání, tak nekončí ani seriál našich článků na toto téma. Proto doufejme v novém roce s digitalizací nashledanou. CH–H __/ _/
\_
\__/ P. S.: Ještě několik užitečných odkazů k digitálnímu televiznímu vysílání uvedených již minule: http://dtv.ctu.cz/ http://www.digitalne.tv/ http://www.digistranky.cz/ http://www.digitalnitelevize.cz/ http://www.ceskatelevize.cz/specialy/digict/ http://www.digizone.cz/
Zvířátko na konec Sob polární Listopadové číslo Salátu je vlastně číslo vánoční, ač se to málo ví. Ačkoliv v našich zeměpisných šířkách nosí dárky Jěžíšek, jsou i končiny, kde je k jejich doručení nepřímo potřeba soby. Sob je postavou podobný jelenu, je však 90 až 130 cm vysoký v kohoutku. Dospělý sobi dosahují hmotnosti až 300 kg. A zdá se neuvěřitelné, že do této hmotnosti se vypasou na skromné trávě, mechu a lišejnících. Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 28/30
Sob polární, domácí, karibu,... všichni žijí stádně v severních oblastech Evropy, Asie a Ameriky (americký sob je karibu). Přirozeným prostředím je severská tajga (nízký, řídký jehličnatý les) a tundra (pásmo severně od tajgy s věčně zmrzlou půdou, kde rostou jen traviny, mechy a lišejníky). Sobi na jaře a na podzim migrují. Těmto skutečnostem odpovídá přizpůsobení soba – například to, že pro pohyb ve sněhu nebo rozbláceném povrchu tundry mají široká kopýtka, nebo schopnost mláďat již půl hodiny po porodu běhat. Na rozdíl od losa, jsou sobi částečně domestikovaní a to hlavně Laponci a Finy. Pro původní příslušníky těchto národů bývali sobi vším – tažným zvířetem, zdrojem potravy i kůže na oděv. Dnes jsou sobi, podobně jako jiné živočišné druhy, ohroženy kvůli změnám klimatu. Vyšší srážky a silnější vítr způsobují silnější vrstvu sněhu a tak sobi nejenže potřebují víc energie, aby v chladném počasí přežili, ale také mají ztíženou možnost dostat se k potravě pod vrstvou sněhu. Některé zdroje uvádějí, že kvůli těmto okolnostem již klesla populace Karibu Pearyho v posledních třiceti letech o 95%. Nakonec tedy hrozba pro příznivce našeho pana prezidenta – kdo neuvěří na změny klimatu, bude o Vánocích bez dárků. Berta Vytkná
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 29/30
Kalendárium Na nejbližší dva měsíce zatím není naplánována žádná akce.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
listopad 2009, 30/30