listopad 2009 časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009 časopis občanského sdružení K-Klub

Obsah Slovo na úvod...........................................................................................3 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá,  informuje...................................................................................................4 Perličky Květinky Marty..................................................................4 Ze světa........................................................................................4 Paparazzi..............................................................................4 Film – zpráva od Milouše z Ameriky..............................4 Z domova....................................................................................4 Brno.......................................................................................4 Říčky.....................................................................................5 Zdraví...................................................................................5 Miloušmaš..........................................................................................6 Z domova....................................................................................6 Ségra výzkumnice...............................................................6 Úprk z Čech.........................................................................6 Káťa.......................................................................................6 Sob.........................................................................................6 Kusoň a Jitka........................................................................6 Víkend netradičních her.....................................................6 Hoď se hochu aspoň trochu do gala................................6 Hledej, Brebto!.....................................................................7 Kazi Tetou............................................................................7 Přece jen lana.......................................................................7 Tmou nebo NeTmou?.........................................................7 Typický Ital neexistuje ............................................................................8 Rozhovor s Fíbí..................................................................................8

K­Konference...........................................................................................10 Jak to bylo v Praze...........................................................................10 České Budějovice.............................................................................12 Dotazník...........................................................................................13 Vyhodnocení dotazníku.................................................................14 Zpátky do pravěku.................................................................................15 Španělsko ze severu na jih.............................................................15 Přírodozpyt..............................................................................................19 Ekologie............................................................................................19 Recyklace plastů.......................................................................19 Chemie a fyzika...............................................................................20 Analogová tma a světlé digitální zítřky  II – aneb kterak  nepřijít o Večerníčka................................................................20 Co uvnitř skrývá analogový televizní přijímač a proč  potřebujeme set­top­box..................................................20 Co uvnitř skrývá set­top­box a kterak jej k televizi  analogové připojiti............................................................21 Anténa individuální, společná, kabely a předzesilovače ..............................................................................................24 Antény pro digitální televizi, různé druhy antén........25 Směrování antén pro příjem DVB­T...............................25 Polarizace signálu a správná poloha antény.................27 Zvířátko na konec............................................................................28 Sob polární................................................................................28 Kalendárium...........................................................................................30

Fotografie na titulní stránce: Fotografie byla pořízena v Říčkách v Orlických horách dne 31. července 2009 ve 12:18. Autorkou fotografie je  Ivanka.

Salát, časopis občanského sdružení K­Klub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním  Salátu je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K­Klubem.  V neposlední řadě vám také Salát nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí  – nejen – K­Klubu a podobně). Máte­li jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu Salátu, pak neváhejte a dejte nám prosím  vědět na emailovou adresu  [email protected]  – chceme totiž Salát neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně  cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o Salátu najdete na internetových stránkách  časopisu na adrese www.kklub.cz/salat.htm. Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout.  Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). Salát je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita  písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. © 2009, autoři

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 2/30

Slovo na úvod Milí přátelé, Už se zase prohání vítr po strništích a padá na nás listí v barvě medu a zlatavých tónů. Nálada v redakci je  přímo úměrná brzkému stmívání a zakalených dní těžkými kovovými mraky, z nichž nezřídka prší. I z toho  důvodu se vám naše aktuelní číslo Salátu může zdáti ospalé, leč rozhodně tomu tak není! Nesmírnou radost mi způsobila nedávná událost celorepublikového rázu.  Jaký to pocit pýchy se zmocní ženy, když dozví se, že její osoba je tak oblíbenou,  že vyhrává knižní ankety v celé své vlasti? Jsem poctěna, že mohu vést českou  společnost   za   její   kulturní   vzdělaností,   že   mohu   být   vůdčí   osobností   a  příkladem   celé   zemi.   Tímto   bych   tedy   chtěla   poděkovat   všem   svým  příznivcům a obdivovatelkám, dmu se hrdostí, že právě mne jste si vybrali za  svůj vzor.  Největší  redakční  novinkou však  je  skutečnost,  že náš Milouš odjel do Ameriky! Byl vyslán za poznáním a  také za prací. Přece jenom náš časopis získává postupem času na  kvalitě a uznání, a proto si to redakce mohla dovoliti. Je nutno cestovat,  pokud   chceme   přinášet   stále   nové   informace.   V   USA   momentálně   dlí  Zobákovi   a   hned   vedle   Kusoňovi,   rovněž   mistr   Šimík   fotografoval  v kalifornském   Malibu,   zkrátka   je   ta   Amerika   nyní   velmi   šikézní.   A   naše  rubrika nesmí zůstat pozadu. Můžeme vás ubezpečit, že Miloušovi se zatím daří dobře. Bydlí u jednoho  přítele našeho pana doktora Vlacha a pěje oslavné ódy na krásy Kalifornie. Tedy, zatím pouze na ty blonďaté. Když již mluvím o blonďatých dámách, je záhodno upozorniti vás na reportáž z K­Konference na  téma, jak jsou blondýny důležité pro společnost z pera dam Kazi a Ségry. Tato akce se konala na jaře a  historicky poprvé nejen v Praze, ale i v Českých Budějovicích. Dostavily se skutečné kapacity jako např. paní  doktorka Sob nebo pan výzkumný laureát Plyšák. Z některých skutečností mi tedy zůstává rozum stát, ale to  bude asi tím, že nejsem blondýna. Osobně nevím, co na nich muži vidí. Můj kaštanový vlas vzbuzoval vždy  mezi dámami závist a muži se mohli doslova přetrhnout, aby se jej mohli jen dotknout.  O tom, koho to pan Šimík fotografoval v Malibu, jak se Max svatosti dočkal a proč musí Míša stále  vyplazovat jazyk, se dočtete v Perličkách Květinky Marty. Miloušmaš tentokrát podrobně zkoumá statistiku  K­Klubáků žijících v cizině. Pro rozhovor jsem osobně vyzpovídala slečnu Fíbí, jež se nám snaží přiblížit La  dolce Vita v italském Trentu, které se na nějaký čas stalo jejím domovem. Rozhodně si nenechte ujít její  vyprávění o příjezdu do Itálie nebo si tipněte, v čem za námi Italové zaostávají. Náš kroužek mladých přírodozpytů se tentokráte věnuje přírodě ze vskutku užitečného hlediska.  Například informace o tom, jak plast třídit a co a jak konkrétně házet do kontejneru na odpad, řešíme denně.  Schválně, než se do článku ponoříte, zkuste si tipnout, kolik jakého odpadu vyprodukujeme v domácnosti za  rok?  Dále   vás   čeká   velmi   poučný   článek   o   jednom   severském  zvířátku.   Můžete   hádat,  o   kterém   zvířeti  mluvím a rovněž také, proč je třeba uvěřit v globální oteplování.  Tlegy tentokrát vsadil na oblíbenost komixů. Nelze než se zabořit do jeho příspěvku a zhltnout jej  naráz!   Vypráví,   kterak   jeli   v roce   1992   karosou   do   Španěl   a   své   vyprávění   provází   bohatou   nadílkou  půvabných obrázků s bublinami. Prožijte   krásný   podzim,   zachumlejte   se   se   Salátem   pod   deku,   pijte   horký   čaj   nebo   medovinu   a  pohovte se. Příští číslo totiž vyjde až v lednu.  Příjemné čtení vám přeje Teta Kateřina

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 3/30

Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Ze světa

Dalšímu našemu K­Klubákovi se podařílo proniknout  do světa filmu – a ne ledajakého. Tlegouš byl vybrán  filmaři až z dalekého Holywůdu (doufám, že jsem to  napsal   správně)   do   druhého   dílu   horrroru   Loď  duchů   II.   Na   snímku   vidíme   přibližnějc   asi   šestou  minutu   filmů,   tedy   okamžik   těsně   předtim,   než  uvolněné   ocelové   lano   usekne   nebohému   Tlegymu  hlavu.   (Dobře   mu   tak,   cha   cha.)   Ten   se   následně  přemění  ve vřískající  vraždící monstrum, který  huž  ovšem   před   digitální   úpravou   hraje   Andy   Serkis,  známý z trilogie Pána prstýnků, kde stvárnil Gluma.  No   ale   Tlegy   je   šťastnéj,   že   aspoň   s   jednim  živym hercem z Pána prstenů se moch setkati, i když,  jak   nám   ráčil   prozraditi,  radšejc   by   polibek   vod  krásný   Arwen.   (To   se  nedivim,   ta   Arwen   je   teda  fakt kus.) Tak uvidíme, třeba  bude   mít   ještě   příležitost  v dalším   americkým   trháku.  (I   když   vo   tom   já   teda  faktycky pochybuju...)

Paparazzi Již několik týdnů okupuje  všechna rádia v Evropě hit  americké   popstar   Lady  Gaga  s názvem Paparazzi.  A my   jsme   samozřejmě  chtěli   být   první   seriózní  časopis,   který   odhalí  pravdu   o   tom,   který  paparazzi   stál   v pozadí  tohoto hitu. Jaké pak bylo  naše překvapení, že to byl  náš   známý   kamarád,   člen  K­Klubu Mr. Šimi.

Z domova

Jako   jedinému  periodiku   se   nám   také  podařilo získat foto tohoto  paparazziho   v momentě,  kdy fotil nahou opalující se  Lady   Gagy   na   pláži  v Malibu.   Protože   náš  časopis   čtou   i   děti,  nemůžeme   zveřejnit  fotografii   celou,  uveřejňujeme   tedy   pouze  výřez   s   fotografem.   Při  pátrání   se   nám   také  podařilo   zjistiti,   že  Mr. Šimi   se   chystá   na  zasloužený   odpočinek   a  vychovává   si   svého  mladého nástupce pana R.  z Prahy.   Tento   pán,   prý  rád skočil po nabídce být  fotografem, neb vidina, že může na pár hodin opustit  manželku   s dětmi,   mu   prý   vynahradí   všechna  strádání   a   nepříjemnosti,   jako   jsou   napadení  bodyguardem,   nenávist   celebrity   či   přestřelka  s českou policií. Salát

Film – zpráva od Milouše z Ameriky

Brno Nový   tanec   Hopingo   ovládl  jihomoravskou   metropoli  Brno.   Jeho   vášnivým  propagátorem   se   stal   i   náš  člen,   jindy   klidný,   tichý   ba  přímo   málomluvný   pan  Radek. Celé dny i noci nyní  tráví   trsáním   s magickým  kroužkem   hopingem   a   jeho  zcela   opuštěná   kytara   doma  smutně   pláče.   Zdá   se   nám  tady v redakci, že kroužek je  určitě   napuštěn   nějakou  tajnou   magickou   substancí,  která   dodává   tanečníkům  stále dobrou náladu a úsměv  na   rtu.   Začínám   se   však  s Tetičkou   obávati,   zda  nebude   mít   Hopingo   nějaké  vedlejší   zakázané   účinky.  Snad   se   mi   to   do   příště  podaří vypátrati.

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 4/30

Říčky Na   den   zimovratu   se  uskutečnila   v   Říčkách  další   seance   populární  Brahmátry   Iáni,  občanským jménem slečny  Jany, jejíž  vliv   mezi  jejími  věřícími   neustále   vzrůstá.  Posledním   zázrakem  způsobeným   touto  zbožnou   ženou,   je  zandělštění   páně   Maxe,  jemuž   se   nyní   pravidelně  nad   hlavou   zobrazuje  svatozář   modré   barvy,  jako   příslib   splynutí   jeho  těla s vodou a vzduchem.  Může   tak   prý   přímo  postoupiti   do   další   fáze  přerodu,   což   je   vstoupení  do   posvátného   svazku  manželského.

Zdraví Úplně jiné starosti pak má  slečna   Míša,   která   se,  těžko   říci   zda   dobrovolně  nebo   nedobrovolně,   stala  pokusnou   ovcí   našeho  zdravotnictví,   konkrétněji  řečeno   slečny   Sob.   Ta   jí  aplikovala   vakcínu,   která  má   zmodráním   jazyka  detektovat   přítomnost  nebezpečného viru prasečí  chřipky   a   to   až   do  vzdálenosti   33   metrů.  Slečna   Míša   je   tak  donucena   v přítomnosti  lidí   neustále   jazyk  vyplazovati,   aby   svým  kamarádům   a   známým  dokázala,   že   jsou  v bezpečí   a   dostatečně  vzdáleni od nebezpečného  viru.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 5/30

všemožně stimuluje ­ hraje si s ním, kolikrát ho skoro  týrá, a tak nezbývá Mikulášovi, než na sobě makat,  aby to přežil. Předevčírem udělal první otočku, už by  asi rád lezl, aby mohl před tatínkem utéct.“ 

Miloušmaš Z domova

Sob

Ségra výzkumnice O   tom,   že   má   Ségra   altruistické   sklony   můžeme  někteří   pochybovat,   z jakých   ale   jiných   důvodů   by  jinak zahájila pracovní poměr v jedné zvláštní škole  v ČB? Skeptikové nad její obětí vraští obočí a říkají, že  práci   učitelky   fyziky   a   chemie   (pánové   Zobák   a  Plyšák hází oči v sloup) přijala proto, že zde nalezne  velký počet výzkumných vzorků pro své průzkumy.  Badatelskou vášní se asi nakazila v manželství. Hodlá  prý děti testovat, ne ve znalostech, ale v tom, jak moc  jsou   děti   odolné,   veselé,   vychované,   voňavé   a  vyholené. Jak je vidět, početná základna K­Klubu jí  už nestačí.

Úprk z Čech

Slečna medička svůj pobyt v Hamburku odůvodňuje  studiem   medicíny,   ale   zasvěcení   vědí,   že   Sob   jela  prostě   na   nákupy.   Poslední   zprávy   však   hovoří  o značné   frustraci   z   tamních   podmínek,   jen   si   to  představte, v Německu nemá zastoupení firma Baťa! 

Kusoň a Jitka Pro   Vás,   kteří   nemáte   čas   na   jejich   Javorový   blog,  rychlý   úvod   do   děje.   Náš   mladý   pár   se   úspěšně  dopravil   na   místo,   zažil   mnoho   křivd   a   bezpráví  v prvních dnech při komunikaci s úřady, obchody i  trafikami   při  získávání  různých  karet,  pasů   a   účtů.  Nicméně jsou šikovní a brzy si našli krásné bydlení,  kam   vás   všechny   zvou   na   návštěvu.   Seznamují   se  s Vancouverem   a   už   byli   na   prvním   výletě   na  nejnavštěvovanějším   kopci   ve   městě.   Kusoňovi   se  podařilo sehnat  pravidelnou práci skladníka a Jitka  zatím dělá Popelku – třídí oříšky. Leč nárazově, takže  tam ji asi žádný princ z bídy nevytáhne. Pokud jí tedy  Kusoň nepřijde naproti. :­) 

Také   nad   další   zprávou   nám   zůstává   rozum   stát.  Vypadá to, že  Česká republika se  stala pro  někoho  příliš   horkou   půdou.   Když   se   zamyslíme   nad  okolnostmi, skoro to vypadá, že mladí, než aby žili ve  vlasti,   jíž   smýká   senilní   kmet   na   Hradě   a   směšný  tlusťoch v podhradí, prchli na vzduch. Jen až budou  vyprávět,   že   jsou   z České   republiky,   nebudou   lidé  v nadšení vykřikovat – „Praha! Jágr! Nedvěd! Pivo!“,  Víkend netradičních her ale možná si i uplivnou.  Ve   dnech   2.   až   4.   října   se   v Říčkách   zase   konala  Připomeňme   si,   že   nyní   v cizině   dlí   Fíbí  vysoká   lana.   Nebo   vlastně   nekonala.   Honzíkovi   se  (Trento,   Itálie),   Rena   (Berlín),   Zob   (Texas),   Kusoň  nahlásil jen Aiki a ostatní přijeli na poslední chvíli, a  s Jitkou  (Vancouver)  a  nyní  se   do  USA  odebrala  za  tak měli smůlu, protože Honzík kvůli nízké registraci  manželem   definitivně   i   Káťa   s Mikulášem   (viz   foto  lana nakonec nepřivezl a z víkendu se tak stal víkend  Skladiště), slečna Sob odjela za studiem (Hamburk) a  netradičních   her.   Nakonec   přijeli   také:  Šimi,   Radek,  nejnověji   dokonce   i   Majkl,   jenž   na   půl   roku  Maxjana,   Maruš,  Brebta,  Aikiho  syn  Michal,   Ondra  (kamarád Ashe), Tlegy s rodinou a Simča s rodinou.  odcestoval pracovně do Stuttgartu. Místo   lezení,   padání,   šplhání   a   slaňování   si   tedy  kamarádi   zahráli   kriket,   špačka   a   frisbee   ve  Káťa družstvech   (někteří   si   po   dlouhé   době   trochu  Před   Kátiným   odletem   se   konala   rozlučka,   kde   se  zaběhali), kdy se snažili soupeřům shodit postavenou  sešly   všechny   sestry   Hanouskovy   (Ivanka   a   Ségra/  trojnožku. Že by se tak K­Klub konečně poučil o tom,  Teta) a téměř kompletní sestry Krokovy (chyběla jen  kdy se přihlásit na akci? Kazi). Tato účast zaručovala úspěch při závěrečných  plačkách. Dorazit měly také kvílivé sestry Havelkovy,  ale ty se na poslední chvíli omluvily.  Po prvních dnech nám Káťa posílá zprávy o  tom, jak tam u nich asi chcíp pes a že bez auta je buď  mrtvá žena anebo vdova z afektu, neboť není lehké  přesvědčit   páně   Zobáka   o   důležitosti   automobilu.  Nicméně rodinné vztahy jen kvetou: „ Zob Mikuláše  Salát

Hoď se hochu aspoň trochu do gala... Z kuloárů se  nám  doneslo,  že  na  taneční  umění  se  dali pražští kamarádi Čak a Kazi. Čak se učí raz dva  tři v jednom holešovickém tanečním kurzu a Kazi si  počítá levá, pravá a okopává profesionální tanečníky  v jednom kurzu latinskoamerických tanců. Pokud se 

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 6/30

podaří   přesvědčit   i   zavilé   tanečníky   country   tanců,  aby místo podupávání v kovbojském oděvu navlékli  rukavičky a večerní róby, mohl by si K­Klub založit  svou vlastní Star Dance!

Hledej, Brebto! Koncem   září   slavila   Brebta   narozeniny   a   neslavila  nikde jinde než v Říčkách. Pogratulovat jí přijeli: Aiki,  Ash, MaxJana, Maruš, kamarád Ondra, Šimi, Tlegy aj.  Brebta si svůj dárek musela samozřejmě najít. Indicie  vedla k indicii až do splavu. Poslední nápovědou byl  vrak motorové pily ukrývající se ve splavu. Víte, kde  dary byly? Kdo hádá, že u ohniště, mýlí se. Všechny  dary byly ukryty v kůlně. Mezi jiným dostala obraz  zátiší od Aikiho (jenž ke svým narozeninám obdržel  výtvarný   kurz).   Malý   fórek   se   podařil   i   Tlegymu,  který, když odvážel rodinu domů, odjížděl jako Jirka  a  vrátil  se   zpět   jako  Tlegy  v tzv. „Tlegyho  paruce“,  kterou   kdysi   kamarádi   instruktoři   ozdobili   jakousi  Tlegyho figurínu na prázdninovce MISE.

Kazi Tetou Z Kazi   se   koncem   října   stala   teta.   Tento   fakt   šli   do  vinárny k Anežce oslavit pražští K­Klubáci. Teď ještě  nějak zařídit, aby se do Kazi vtělila i Libuše a mohla  by hrát hlavní trojroli v Cimrmanově hře Tenkrát na  Vyšehradě. I když hollywoodský trhák dnešních dnů  zvaný „Libuše“ by asi nepřekonala. 

Přece jen lana... Před tím, než Káťa emigrovala, přijeli ji v její samotě  potěšit   Pažout,   Jája,   Horáček   a   Mach.   Zabydlili  nejmenší   pokoj   staveniště   a   pochlubili   se   fotkami  z letních   toulek.   Po   tom,   co   se   posilnili   v   budějovických   cukrárnách,   vydali   se   zdolat   lanové  překážky omotané kolem kopce Libína. A zdolali je  všechny   –   v   rekordně   krátkém   čase   čtyř   hodin  přelezli všechno, co se dalo. Zdatnější i s holubičkou  na   kladině   a   ti   nejlepší   dokonce   stylem   zvaným  lenochod. 

Tmou nebo NeTmou? Účast   Divokých   tučňáků   na   Tmou   ohrožena!  S postupným   ženěním   se   členů   týmu,   přibývá  překážek   pro   účast   v   tomto   prestižním   závodu.  Celkem   bez   problémů   byla   účast   Radka   a   Ládi   na  kvalifikačním   večeru.   Ostatní   členové   to   už   tak  snadné neměli. Co museli doma slíbit Muhul a Šimi,  se  neví. Redakci se ale podařilo zjistit, že nejlevněji  z toho vyvázl Hanousek – Ivanku obměkčila květina.  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 7/30

Typický Ital neexistuje Rozhovor s Fíbí

sedmnáctihodinové   anabázi   Letohrad­Olomouc­ Benátky­Trento   se   dobelhám   s celou   výstrojí  (himalájská výprava hadr) před italskou slečnu, která  mi   oznámí,   že   moje   smlouva   ještě   není   připravená  (což   znamená,   že   chybí   razítko).   Tak   se   té   slečny  zdvořile ptám, jestli jí připadá normální, že někomu,  kdo se sem kodrcal 1300 km, má právo na ubytování  a včera už mu začaly kurzy, oznámí takovou věc. Ani  okem   nemrkne   a   začne   mi   vyjmenovávat   všechny  hotely   v Trentu   a   okolí.   Posledním   byl   hostel,   na  týden můj první italský domov. 

Mnoho   mladých   duší   vyráží   za   poznáním   do   dalekých   končin matičky Země a zažívají nepoznané, poznávají, učí   se   a   získávají   nejrůznější   zkušenosti.   Och,   jak   jsem   uchvácena jejich kuráží. Nyní jsem oslovila jednu mladou   dámu, jež poslechla své srdce a vrátila se do své milované   Itálie.   Dámu,   která   si   necení   statků   a   bohatství,   ale   Jak   strašné!   A   pak,   pronikla   jsi   mezi   Italy   nebo  romantiky   a   krásy.   Jak   mi   v tom   připomíná   Květinku   s kým se tam kamarádíš? Martu!   Zasněte   se   nyní   s ní   nad   zemí   slunce,   hor,   Bydlím na kolejích a se mnou tam bydlí doslova celý  cappuccina a emocí... svět. Měla jsem štěstí na fajn partu, která se vytvořila  Teta Kateřina: Jak dlouho už jsi v Itálii? Jezdíš často  na   patře   a   do   které   patří   Mozambičan,   Egypťan,  domů? Polka,   Brazilci   (těch   je   tady   spoustu),   Maročan   a  Fíbí:   V Itálii   jsem   dva   roky,   domů   se   snažím   jezdit  potom   Italové   z celého   poloostrova­   Sicílií   počínaje  přes   Kalábrii,   Umbrii,   Toskánsko   až   po   sousedy  každé 2 až 3 měsíce. z Benátska a samozřejmě Trentýňany (jak se jim říka  To má maminka jistě radost. Co přesně tam konáš?  v češtině??) konče. Jaké je italské školství? Co děláš ve volném čase? Kolik ho máš? Studuju magisterský obor ­ italská filologie a literární  kritika,   takže   hlavně   literaturu,   vývoj   jazyka,   staré  Volný   čas   samozřejmě   mám   a   občas   ho   trávím  rukopisy a tak... Co se týče italského školství, tak si  svědomitě   a   naplno,   ale   také   se   stane,   že   se   velmi  myslím,   že   by   mi   ten   diplom   měli   dát   už   jen   za  svědomitě   věnuji   „il   dolce   far   niente“   (sladké   nic  každodenní tuhý boj s úředním šimlem. Kdo nezažil,  nedělání). nepochopí.   Zatlačuju   slzu   při   vzpomínce   na  A cestuješ? Co už jsi všechno viděla? dvacetiminutové fronty v Olomouci na studijním a na  pouhé   dvě   zásadní   operace:   zápis   a   odevzdání  Podnikám   výlety   hlavně   po   okolí   a   celém   regionu  Trentino­Alto Adige, na delší cesty bohužel buď chybí  indexu. čas   anebo   finance.   Ale   až   se   vdám   za   toho  Ojoj, jižanská nátura. Kde žiješ?  zámožného   Itala   s jablečným   sadem   (viz   Salát  V Trentu   (čes.   Trident,   pozn.   aut.),   hlavním   městě  č. 11/2008), všechno dohoním.  kraje Trentino na severu Itálie.  Jen pozor na Italy! I když my bychom Ti takového  Čím si tě tato země a lidé ráčili získati? Je na nich  samozřejmě přáli..Co italského bys zavedla u nás? něco fascinujícího? Italské cappuccino, pizzu, zmrzlinu, dobrou náladu a  Na Itálii je úžasná její různorodost. Každý z krajů má  nonšalantnost   staříků   popíjejících   víno   na   náměstí  svou vlastní identitu, a proto je taky trochu zavádějící  Piazza Duomo. mluvit   o   typickém   Italovi/Italce   (viz   otázka   níže).  Jak romantické... A co hospodářská stránka země?  Existuje typický Sicilan, Říman, Toskánec a stejně tak  Jak   si   Itálie   vede   v evropském   měřítku?   Jak   zemi  se   od   sebe   liší   zvyky,   kuchyně   a   také   jazyky  zasáhla krize? jednotlivých oblastí.  Ekonomický   rozbor   bych   přenechala  Obzvláště ta kuchyně by zajímala především mne...  fundovanějším… Máš nějaké humorné zážitky nebo naopak zážitky  No   dobrá   a   čistě   pragmaticky   –   dají   se   v Itálii  k vzteku při střetu s místní kulturou? vydělat peníze? Zůstává hodně žen v domácnosti? Rudo   před   očima   mám   zejména   co   se   týče   už  zmíněných   úředních   záležitostí.   Nejtraumatičtějším  Trentino   je   jedním   z nejvíc   prosperujících   krajů  momentem byl samotný příjezd do Trenta, kdy jsem  v Itálii, myslím, že se tady peníze vydělat dají. Ženy  (já   bláhová)   předpokládala,   že   když   jsem   dostala  v domácnosti najdeme spíše na jihu, tady v Trentinu  koleje, tak samozřejmě ubytovaná budu automaticky  je situace stejná jako třeba u nás. se   začátkem   školního   roku...   Jenže   ouha!   Po  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 8/30

Co říká země na aféry a politiku nelegální imigrace  v přírodě,   sní   pod   hvězdnatou   oblohou,   s kytarou  premiéra Berlusconiho? Jsou Italové „macho“, kteří  za pasem? ho spíš obdivují nebo si před ním odplivnou? Bohužel,   co   se   týče   zážitkových   aktivit   a   k­ Itálie má s přistěhovalectvím velký problém, bohužel  klubáckých   táborů   jsou   Italové   daleko   za   námi   a  si   ještě   nepřivykla   představě   multikulturní  musím taky konstatovat, že převážné procento by asi  společnosti. Co se týče osoby premiéra, tak to je téma  takový zážitek neskouslo. V Trentinu jsou lidé velmi  samo pro sebe. Všichni na něj nadávají, stydí se  za  srostlí s přírodou a na vandry chodí, ale myslím, že u  jeho vystupování na mezinárodní scéně, vyčítají mu  nás   je   jiná   atmosféra,   ale   to   je   dáno   rázem   zdejší  jeho   jednoznačnou   propojenost   s podsvětím,   ale  horské krajiny, kde je terén náročnější a je třeba dbát  nakonec   ho   stejně   zvolí,   protože   říkají,   že   je   to  pravidel a být opatrnější. nejmenší zlo. Naše politika na tom z tohoto pohledu  Jak se chovají italští muži k ženě? A obráceně? Je to  není až tak zle… stejné jako u nás? Hnusný chlípník je to! U nás je to ale bohužel dosti  Já myslím, že je to podobné. Snad jen ženy jsou víc  podobné, myslím. Milouš by se měl dát na politiku,  vztahovačné a hysterické. To potom asi vážně lítají ty  byl   by   skvělý   předseda   vlády   a   v zemi   by   byl  talíře. konečně klid. Co ti v Itálii nejvíc chybí? A co jazyková vzdělanost? Umí Italové cizí jazyky? Kromě rodiny a kamarádů asi hlavně možnost otevřít  Kdo někdy zabloudil do místních vod, jistě si odpoví  dveře od bytu a být za deset minut v lese, daleko od  sám. Znalost cizích jazyků je Achillovou patou snad  lidí. všech Italů. O to víc ale ocení, když se turisté snaží  A kdy se plánuješ vrátit do Čech?  mluvit jejich jazykem. Tuhle otázku dostávám docela často a odpovídám na  ni   jasným   a   jednoznačným:   nevím!   Nejdřív  Typický Ital ani typická Italka neexistují. Co se týče  odpromovat a pak se uvidí.  typického   Trentýňana,   tak   ten   je   velmi   přátelský,  ovšem cesta k větší intimitě je docela dlouhá, protože  Samozřejmě,   vzdělání   má   přednost.   Když   ti  je   to   tvor   uzavřený   a   vcelku   nedůvěřivý.   Má   rád  budeme chtít poslat pohled, kam? přírodu,   je   to   většinou   zarytý   horal   a   nadšený  Pohled mi udělá velkou radost: Táňa Václavíková, Via  sportovec. Je to rodinný typ, rád jí a rád si předává  della   Malpensada   90,   Trento   (TN)   38100   a  recepty se svými kamarády. nezapomeňte připsat Italy...:­) Jak bys popsala typického Itala/Italku?

Jaká je italská národní zábava? Čím žijí? Lyžují? Je  Přejeme   Fíbí   mnoho   zdaru   při   zdolávání   Italské  každý druhý Ital Pavarottim? nátury   a   hodně   radosti   v cizí   zemi.   Děkujeme   za  rozhovor. Fotbal. Fotbalem. Ano. Rozhodně ne. Jaký mají postoj k turistům? Myslím, že žádná z evropských zemí nemá jiný, než  kladný a vstřícný postoj k turistům a nejinak je to i  v případě Itálie. Jistě, země jako taková ano, leč u nás vládne mezi  obyčejným   lidem   jakási   xenofobie   vůči   turistům.  Jsou to cizáci a překážejí!  Co vědí Italové o naší zemi? Spousta Italů navštívilo Prahu, ale stejně při dotazu,  co se jim u nás líbí, odpoví obligátním: pivo a krásné  holky. Italky, které si všimly i jiných věcí, pak oceňují  hlavně   odlišnost   od   ostatních   západoevropských  zemí   a   naše   hlavní   město   se   jim   líbí   nejen   kvůli  památkám, ale mluví i o jeho jakési nostalgičnosti. Krásně řečeno. Vědí Italové, co jsou to outdoorové  tábory ve stylu K­Klubu? Chodí na vandry, kempují  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 9/30

K-Konference Dámy a pánové! Na jaře tohoto roku se konala třetí K­Konference, tentokrát věnovaná vysoce oblíbenému tématu v široké  společnosti, a sice tomu, jaké jsou blondýny a zda jsou pro společnost důležité. Jen Google po zadání hesla  „blond“ vyhodil 41 400 000 odkazů. Konečně se tedy uskutečnila řádná diskuze nad tím, zda být blond frčí  nebo   se   jedná   o   společenské   faux­pas.   Jsou   blondýny   blbé?   Blbější   než   brunety?   Mají   to   blondýny  jednodušší?   Nebo   těžší?   Jak   je   vidí   muži?   Nad   těmito   a   podobnými   otázkami   strávily   dva   večery   dvě  skupiny K­Klubáků. Nejprve   konferenci   odstartovaly   intelektuálky   v Praze   a   pár   týdnů   poté   se   akce   zopakovala  v Českých Budějovicích. Nutno předeslat, že zatímco v Praze nad tématem muži ohrnuli nos, v Budějovické  sekci se blondýnám věnovali téměř výhradně muži. Témata stejná, průběh i výsledky debaty různé. Jediným  společným bodem byla přítomnost Káti. My ženy v Praze jsme svou konferenci pojaly intelektuálně. Každá  z nás si přinesla složku materiálů, téměř výhradně se pila minerálka a občas sklenička kvalitního červeného.  Přezůvky jsou na akcích již samozřejmostí. Debata plynule poklidně, nebo všechny ženy jsou kultivované a  nebyl nikdo, kdo by konferenci rušil nebo od stolu vykřikoval. V Budějovicích se konala akce poprvé, tak  můžeme kolegům odpustit, že neměli přezůvky a že příspěvky tak nějak házeli na stůl mimovolně, když do  sebe druhou rukou lili alkohol. Ale zase na druhou stranu je jejich diskuze viditelně pestřejší, má spád a je  vtipná.

Jak to bylo v Praze Být blond se v Praze evidentně nenosí a pražská sekce nad blondýnami ohrnuje nos. Dostavily se pouze tři  K­Klubačky – Káťa, Sob a Kazi. Z nichž Káťa je bruneta, Sob téměř přírodní úkaz, neboť patří do vzácné  čeledi přírodních blondýn a Kazi si svou bývalou blond barvu již pouze připomíná nepravidelným melírem  (díky němuž se jí v ČB už léta hanlivě říká Bloncka, v něžnějším případě Blondie) Debatu   zahájila   Kazi   historickým   exkurzem   do   50.   let   minulého   století.   Základy   pro   oblíbenost  odbarvování vlasů na blond položila Marilyn Monroe. Ji je třeba také vinit z toho, že lidi si o blondýnách  myslí, že jsou hloupé. Jen se podívejte na nějaký film s MM. Říká Kazi, ale studie praví, že důvodem pro  vtipy o blondýnách je jejich schopnost manipulace. Blondýny mají dětštější (nevinnější) rysy, které jim slouží  jako výhodné zbraně k manipulaci muže. Dětinské chování, naivita, role roztomilého diblíka apod. S tím  nelze než souhlasit, konstatuje Kazi. Když jste blbé (nebo se tak chováte), muži na vás víc letí, protože vedle  vás je každý Einstein a jejich ego narůstá úměrně vaší blbosti. Přesto, že je muži i ženami vysmívaná, má blond barva na muže neoddiskutovatelný vliv. Blondýny  mají vyšší hladinu estrogenu, což se projevuje ženskými až dětskými rysy v obličeji, které evokují mládí a  nevinnost (např. symbol anděla; málokdy má vyobrazený anděl jiné vlasy než blond). Co je blond, jeví se  nám (opět) mladší, neboť vlasy věkem tmavnou. A proč muže přitahuje mládí a nevinnost? Může za to pud  rozmnožování. Muži při výběru partnerky kladou důraz na mládí, neboť je známkou zdraví a plodnosti.  Blondýna prostě porodí jedince, kteří přežijí. Tolik evoluční hledisko. Co by na to asi řekl Petr Hájek?  Blondýna také působí jemněji a muži vedle ní získávají pocit, že je třeba ji chránit. Zato ženy vnímají  blondýny jako barbie bez mozku. Pramen praví, že za tím stojí závist. Nejspíš proto, že za blondýnou se  většina mužů spíš (pudově) otočí právě kvůli barvě jejích vlasů. Ale je to fifty fifty. Jsou to totiž tmavovlásky,  které si pak muži berou za manželky.  Jaká je obliba blondýn mezi muži? Suverénně vedou s 46%, za nimi jsou černovlásky s 22%, následují  brunety (17%) a poslední jsou rusovlásky (10%). Vypadá to, že většinu mužů přitahují spíš blondýny, ale  nevědí, že za tím stojí pud zachování rodu. A ženy zase moc dobře vědí, že být blond je sexy, tak si vlasy  odbarvují. Pravých blondýn je ve společnosti pouze 15%. Zbytek jsou chemické výtvory. (Na které ale muž  reaguje stejně jako na pravé blondýny.) S erudovaností   sobě   vlastní   si   bere   slovo   Sob,   aby   nám   vysvětlila,   jak   to   s těmi   blondýnami   je  geneticky.   V lidském organismu jsou geny v páru, máme geny pro barvu vlasů. Geny obsahují alely, které  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 10/30

určují světlé nebo tmavé vlasy. Typy alel jsou dominantní a recesivní. Výsledný efekt, tedy jedinec s blond  nebo černými vlasy, záleží na tom, jaké alely se potkají. Obecně platí, že alely pro tmavé vlasy jsou silnější  (dominantní)   než   alely   pro   světlé   vlasy   (recesivní).   Pokud   se   v   páru   potkají   dvě   dominantní   nebo   dvě  recesivní, tak není co řešit a člověk je buď brunet/bruneta nebo blonďák/blondýna. Pokud se ale potká  dominantní tmavá a recesivní světlá, tak tmavá potlačí světlou a projeví se ve fenotypu (fenotyp je výsledný  efekt toho, co máme napsáno v genech, tedy to jak vypadáme a jaké máme vlastnosti), tudíž se narodí člověk  s tmavými vlasy. Z toho vyplývá, že při dvou ze tří možných kombinací alel se narodí tmavovlasý jedinec a  jen jedna kombinace alel zaručuje blonďatého jedince. Co z toho vyplývá dále? Že je potřeba, aby se blonďáci  pářili s blondýnami a šířili své geny. Blondýny jsou tedy důležité pro společnost, a proto blondýny lovte mezi  blonďáky, ať nás je víc! Apeluje nakonec Sob a na potvrzení své výzvy energicky bouchne do stolu. No   ale   je   prozkoumáno,   že   ženy   obecně   spíš   jdou   po   tmavovlasých   mužích,   protože   mají   víc  testosteronu, jsou mužnější, tak co pak, pípne Kazi.  To může vadit v případě, že je tmavovlasý od toho, že má obě alely dominantní. Pak budou děti vždy  tmavovlasé. Pokud má ale jednu recesivní, existuje 50% šance, že dítě bude blonďaté po matce, reaguje Sob,  čímž Kazi bruneta povolila. Tak  to  bylo  genetické  hledisko,  přejděme  ale   nyní  k otázce  inteligence.  A  zde   se  vytasí  se   svým  příspěvkem  jediná   tmavovláska,   Káťa.  Že  by  blondýny  byly   hloupé?  To   vůbec  nemusí   být  pravda,  říká.  I v populaci   brunet   najdete   nějakou   tu  blondýnu.   A   proto   Káťa   přinesla   test,  aby   se   zjistilo,   jak   na   tom  „pražské intelektuálky“ jsou, viz příloha. Podle počtu dosažených bodů se zařadíte do jedné ze tří kategorií.  První kategorie, 9 až 14 bodů je „Ester Kočičková“, alias rozená intelektuálka, druhá kategorie je „Zrzka“ se  škálou 14 až 20 bodů a třetí kategorie nazvaná „Legally blond“ se pohybuje v rozmezí 21 až 27 bodů. Kazi a  Sob spadají do prostřední kategorie zvaná „Zrzka“, vyšlo jim 15 a 16 bodů. Znamená to, že:  Podobně jako jsou háčkové sangvinici nejoblíbenější, ale také nedostatkovou sortou háčků, i vy  disponujete šarmem brunet a naivitou blondýn. Jste snem každého muže. Vždy umíte správně  odhadnout, kdy se máte tvářit, jako že mu rozumíte a kdy, ačkoliv to víte lépe než on, je potřeba  chovat se jako blondýna. Za žádnou cenu barvu svých vlasů neměňte! Výsledek je to poněkud překvapivý vzhledem k barvě vlasů obou žen. Takže s jejich intelektuálstvím  to nebude tak horké. Může je ale utěšovat fakt, že jejich bodové ohodnocení je na rozhraní s první kategorií a  od šuplíku „hloupá blondýna“ je tak dělí téměř dvě kategorie. Kazi  pak   ještě  dodává,  že  barva  vlasů  rozhodně   není  znakem  inteligence.   IQ   blondýn  se  od  IQ  brunet neliší. Nicméně je zajímavé, že poslední dobou se na pracovním trhu v USA i Evropě blonďaté ženy obávají  toho, že by byly vnímány jako hloupé blondýny z tisíců vtipů, které kolují po celé planetě. A proto si některé  blond ženy přebarvují vlasy na tmavo, aby je lidé brali seriózněji.  Dopřejme   ještě   sluchu   mužům,   kteří   nepřítomni,   odpovídali   alespoň   po   telefonu   nebo   později.  Prvním   zpovídaným   nebyl   nikdo   jiný   než   Čak.   Celou   dobu   se   v telefonu   rděl,   potil   a   vykřikoval   –  „Jéžišmajrá,   já   nevím.   Mně   je   to   fuk.“   Vypadlo   z něj,   že   blondýny   určitě   nejsou   blbější,   například   zná  blondýnu, která navrhuje letadla. Proč se mužům víc líbí blondýny nikdy neřešil. On sám je na brunety a  rusovlásky. A co Julie! Vypálí Kazi. Ta je dokonce přírodní blondýna! No jo, ale když Julie se Čakovi líbila  proto, že byla dokonalá, mladá, chytrá a okouzlující. A jestli to mají blondýny jednodušší nebo těžší? To neví,  záleží prý na osobnosti. Podobný názor má i druhý Honza, zvaný Hrouda. Odpovídá úsečně a nejradši by utekl, ale nemůže,  protože   má   zrovna   hodinu   Angličtiny   s Kazi.   Rozhodně   není   pravda,   že   by   blondýny   byly   blbější   než  brunety. Na otázku, jestli odbarvování není příznakem blbosti odvětil, že některé ženy prostě barvy střídají.  Jemu je třeba úplně jedno, jakou barvu vlasů žena má. A určitě to blondýny těžší nemají.  Toliko tedy konference v Praze. Že jsou blondýny pro společnost důležité, víme. Že jsou pro chlapy  přitažlivější také (i když náš vzorek mužů to popřel). Proč muže blondýny přitahují, jsme se také dozvěděli.  Ale na některé další otázky těžko odpovědět. Jestli to mají těžší nebo lehčí.... kdo ví. A tak na závěr zakončím  větou Čakovou: „Záleží na osobnosti.“ Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 11/30

Ráda bych ještě poděkovala Ségře za organizaci a vedení akce v ČB. Jak je vidět, čím víc hlav, tím víc  názorů a dvakrát proběhnuvší konference vyznívá rozhodně zajímavěji. Doufejme, že se nám to podaří i  v budoucnu. Pokud máte nápad na téma další konference, sem s ním. První návrh podala Káťa  – Nezávazný  sex – a já momentálně přemítám, na kolik slibné téma to je a zda je to téma opravdu nezávazné... Kazi, [email protected]

České Budějovice Už je to tady! Budějcká sekce K­klubu se sešla a to ze dvou důvodů: 1.

Přivítat Agiho návrat ze záhrobí.

2.

Uspořádat již tolik očekávanou konferenci na téma: Důležitost blondýnek ve společnosti.

Agi   již   není   jen   obyčejný   kamarád,   po   úspěšné   operaci   chlopně   nám   nyní   tiká.   Už   jen   doladit  odbíjení celé a z Agiho by byl výborný bytový doplněk. (I slečna servírka se nechala na náš exponát zlákat). Nechceme se nějak srovnávat s Prahou, ale účast na budějcké konferenci byla daleko vyšší: Ségra,  Plyšák, Many, Agi, Káťa a svišť, Parťák  Tomáš a Janička (jediná přítomná blondýna) a dálkově i Ivanka  s Aničkou.   Všichni   zúčastnění   se   dostavili   včas   a   přinesli   s   sebou   znak   pravého   intelektuála   (kromě  Manyho). Konference se konala pod čestným dozorem Karla IV. Many celou diskuzi odkopl názorem, že blondýny jsou skvělé a více rozumu by jim ani nedával, prý  by to bylo jako vypustit dítě s nabitým revolverem. Agi odstartoval tvrzením, že blondýny jsou potvory a  stále se dožadoval přesné definice blondýny. Dále rozvinul teorii, že blondýny si pořizují chlapi, kteří jsou  vidět. (Zlatokopky jsou však prý k vidění i mezi jinými odstíny.) Many prosazoval, že by blonďatost měla být  jakýmsi znakem inteligence. „Jsi vdaná – máš čepeček, jsi blbá – jsi blond“. Agi myšlenku podpořil, jen by  rozlišil odstíny blonďatosti podle IQ. Tomáš se bál jakéhokoliv přímého názoru (neboť měl po boku svou  blondýnu) a proto jen prohlásil, že blondýna je pramen života. Další zajímavý poznatek ze studií byl, že blondýny jsou plodnější. To rozvinulo sled úvah, že by se  tudíž romské spoluobčanky měly odbarvit. Plyšák přiznal, že si ničeho nevšiml. Ivance blondýny nevadí,  avšak neshledává přínos blondýn pro společnost ani větší ani menší vůči ostatním odstínům, zatímco Anička  jednoznačně tvrdí, že blondýny nejsou nijak důležité. S tím však musím polemizovat, neboť já vidím přínos  blondýn jednoznačně v tom, že si na nich mohou jiné odstíny vylévat zlost, utahovat si z nich a tím léčit své  mindráky. S přibývajícím   časem   a   obsahem   alkoholu   v krvi   zúčastněných   nabyla   diskuze   až   neuvěřitelně  vědeckého   rázu.   Plyšák   vědecky   vyložil,   že   blondýnky   jsou   vlastně   mutanti   v genu   pro   pigment   a   tak  bychom   k nim   také   měli   přistupovat...   obezřetně.   Many   rozvinul   myšlenku,   že   je   musíme   včas   zničit  pověstným „crossing  over“. Smutná  blondýna  dodala, že  se  vlastně  jako druh  samy  zahubují, neboť  po  dětech tmavnou (že by zkušenosti pomohly zvýšit IQ?). Před občerstvením už jen zazněl zoufalý názor: vybírat blonďáky do chovu (bez pohlavních chorob),  aby se blondýnky, i s jejich recesivními geny, mohly vesele rozmnožovat. Po večeři Agi přiznal smutnou pravdu, že se po operaci stal blondýnem: sleduje pravidelně filmy  Danille Steelové a podobně a čte Blesk! (Ale prý už ho to pouští.) Později   se   dospělo   k   názoru,   že   jsou   blondýny   dražší   na   údržbu.   Plyšák   upozorňuje   na   krizi   a  konstatuje, že blondýna je neekonomická. Načež dodal, že na blondýny nemá čas. Agi prohlásil, že nejvíce  ho na blondýnách rozčiluje, že si barví obočí na tmavo. Totálně světlá blondýna vs. černé obočí. Tomáš nám  zakončuje   diskuzi   shrnutím,   že   blondýnky   jsou   něžné.   (Na   což   dostáváme   jen   erudovaný   názor  nejzkušenějšího muže, že ve „výkonu“ nejsou pozorovatelné žádné rozdíly.) Obecně se rada moudrých shodla, že blondýny necháme žít. Za jižní sekci zapsala Ségra

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 12/30

Dotazník Plastická operace poprsí (zvětšení) stojí (v Kč): A 10 000

1

B

20 000

2

C

50 000

3

Skutečná blondýna má nejčastěji barvu v odstínu: A nevím – má prostě světlé vlasy,

1

B

heřmánek,

2

C

blond.

3

Problematiku epilace a depilace nohou řešíte nejčastěji: A sama,

1

B

občas se o tomto problému zmíníte na dámské jízdě,

2

C

kdykoliv s kýmkoliv.

3

Větu „Já bych se taky chtěla vdávat“ vyslovíte: A V reakci na sňatek vašich kamarádů při rozhovoru se svým partnerem.

1

B

Kdykoliv když vidíte bílé šaty.

2

C

V reakci na sňatek kolegyně a klidně před svým šéfem.

3

Vyšel o vás nelichotivý článek v rubrice Blesku: A Nikde to neříkáte a snažíte se nevycházet z domu.

1

B

2

Když se vás někdo ptá na podrobnosti, snažíte se uvést věci na pravou míru.

C

Výtisk nosíte stále u sebe a dáváte jej každému přečíst, obsáhle při tom vysvětlujete, že „to  tak vůbec nebylo“. Dotaz „Nabízel ti někdy někdo nezávazný sex“ běžně pokládáte: A Svým kamarádkám ve vinárně.

3

B

Svému miláčkovi.

2

C

Kolegovi svého přítele, nejlépe před přítelem.

3

1

Váš partner/partnerka byli obvykle: A Filosof, konstruktér, strojvedoucí.

1

B

Lékař, řidič, elektrikář.

2

C

Hokejista, modelka.

3

Dovedete bez přestávky mluvit (učitelé si odečtou asi 6 hodin): A 6,5 hodin,

1

B

8 hodin,

2

C

18 hodin v kuse.

3

S předplatným časopisu Cosmopolitan získáte: A nevím,

1

B

jistě něco pěkného,

2

C

stylové spodní kalhotky.

3

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 13/30

Vyhodnocení dotazníku 9 – 14 bodů

Ester Kočičková

Jste rozený intelektuál/intelektuálka. Svět je pro vás fascinující a tajemné, ovšem občas složité místo pro  život. Opovrhujete škatulkováním, váš mentální život má spousty rozměrů, disponujete taktem. Pokud se  náhodou stalo, že máte světlé vlasy, měli byste se ovšem i vy zamyslet nad používáním alespoň vhodného  přelivu. Vaše světlá barva vás totiž může zbytečně diskriminovat, protože svět je plný blonďáků a blondýn. 14 – 20 bodů

Zrzka

Podobně jako jsou háčkové sangvinici nejoblíbenější, ale také nedostatkovou sortou háčků, i vy disponujete  šarmem brunet a naivitou blondýn/blondýnů. Jste snem každého muže. Vždy umíte správně odhadnout,  kdy se máte tvářit, jako že mu rozumíte a kdy, ačkoliv to víte lépe než on, je potřeba chovat se jako blondýna.  Za žádnou cenu barvu svých vlasů neměňte! 21 – 27 bodů

Legally blond

Nic nedejte na hlasy kolem sebe, mluví z nich slepá závist. Váš svět je přece tak jednoduchý a krásný, i když,  ruku na srdce, občas vás pěkně potrápí. Ale co, to se vás netýká, kdo má problémy ať si je řeší. Hlavně že vás  má váš miláček rád, že na vás bude váš cukroušek večer čekat a taky je fajn, že jste dnes stihla tu kosmetiku.  Pokud vám vyšlo toto hodnocení a jste tmavovlasá/tmavovlasý, měli byste se vážně zamyslet nad tím, zda si  nenechat barvu vlasů alespoň zesvětlit. Vsadím se, že potom by na vás okolí přestalo žádat ty nesmyslně  složité úkoly a odpovědi na otázky, které jsou vám ukradené a vy byste se mohla konečně věnovat jen těm  zábavným časopisům, televizním pořadům a samozřejmě svému miláčkovi!

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 14/30

Zpátky do pravěku Španělsko ze severu na jih Tak mi tak přišlo trochu líto, že byste přišli o zážitky našeho putování po Španělsku a že by vše proběhlo tak  krátce – jen zmínkou v minulém Salátu.  Díky Taminým kresbám se mi krásně vybavují všechny příběhy a zážitky co jsme v daleké cizině  zažili.   Díky   Tami   za   ně.   Stále   nesmíme   zapomenout,   že   se   píše   teprve   rok   1992,   stále   jsme   spojeni   se  Slovenskem   v   ČSFR   (Československá   federativní   republika),   my   ale   hlavně   vyrážíme   za   teplem   do  Španělska. Sebou si bereme letní oblečení a těšíme se na koupání v okolí Barcelony i ve vodách Atlantiku. Stále  fungují všude celnice, tedy aspoň na té české straně, Němci na nějaké Čechy kašlou, na WC v cizině teče  voda, pro nás Čechy, jeden ze zahraničních divů světa. Plán byl takový, přes noc se buď jelo dále, nebo pro  odpočinek řidičů se přespávalo pod širákem někde na cestě. No a ještě si představíme toho kdo s námi jel:  Tatran, jako šéf zájezdu, Džin z Jablonného známý komika a bavič, Márfy můj spolujezdec a další postavičky,  které poznáte na příbězích. Úvodní Tatranovo prohlášení o dobrém slunečném ranku nás s přívalem deště  provázelo téměř celou cestu. Přes Francii jsme dorazili a hned nás čekal zážitek s Láďou. (viz. obrázky) Dorazili jsme také do  Lurd, (určitě doporučuji navštívit) a také dodnes nezapomenu, když si tak čekám ve frontě a prohlížím  pověšené berle zázračně uzdravených a já tehdy totální laik v oblasti reiki i čehokoliv podobného, pocítil tu  sílu zázračného místa… Vůbec se nedivím, že opravdu lidé odtud mohou odcházet uzdraveni. Všichni se  však těšíme na Atlantik. Přece jen vidět oceán, musí stát zato. A stálo, proti tomu rybníčku v Itálii, toto je  opravdu moře – vlny, útesy a koupání v noci na nejvyhlášenějších plážích nejdříve ve Francii v Biarritzu a  poté   v   San   Sebastianu   ve   Španělsku.   No   koupání,   spíše   takové   cáchání,   moře   bylo   opravdu   studené.  Ubytování   jsme   našli   za   tmy,   hned   vedle   placeného   kempu.   Někteří   to   využili   a   odplížili   se   zadarmo  osprchovat v kempu, ale hodně nás bylo takových, kteří jsme  vyběhli na okraj kopce a koukali jsme  do  nekonečných dálek Atlantického oceánu, přímo pod námi hučel příboj. Nádhera. No ono vůbec překročení hranic se Španělskem bylo výborné, teploměr ukazoval slabých 15 stupňů  Celsia,  celníci měli  na sobě  zimní  bundy  a na programu bylo  koupání. Jak  to dopadlo, opět  uvidíte  na  skenech.  Nezapomenutelné   je   pak   přespání  u  Segovie,  kdy   se  péřový   spacák   vyvažoval zlatem.  Uvidíte  Džinův kravín a ranní probuzení pod ním. Poznáte také jak jsme vařili. A to nesmíme zapomenout na další  zážitky ve Španělsku, úzké cestičky ve městech a průjezd naší Karosou, koupě mečů (jakpak se hodil při  pasování rytířů na prázdninovce Svět nezrozených drahokamů), ozbrojené stráže v uzavřených bankách se  škorpióny v rukou. Stejně tak všude v královském paláci v Madridu ochranka s pistolemi, tonfy atp., ale  hlavně ta paráda, všude samé  zlato, zlatí  lvi v sálech, průchod ochrannými rámy a problém, když rám  zaznamenal u někoho rybičku na mazání chleba… Dále Sagrada Familia a třída La Rambla v Barceloně, koulování při cestě v Pyrenejích v noci a ihned  ráno koupání na pláži ve Francii. Později také místo zimního stadiónu v Albertville, kde byla olympiáda  vůbec nic, jen jeden sloup, stadión zmizel, zřejmě rozebrán. A pak také při zpáteční cestě nádherný Luzern  ve Švýcarsku. A také jak jsme si po týdnu kašiček, těstovin užívali Márfyho vysočinu. No a další zážitky  uvidíte na kresbách od Tami, které ještě jednou děkuji. No a pokud budete chtít vědět více, budete mi muset  napsat, ať mám nějakou zpětnou vazbu, zda toto moje povídání vůbec někdo čte :­) Takže pro dnešek vše a příště snad konečně Brána. Mějte se krásně Tlegy

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 15/30

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 16/30

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 17/30

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 18/30

Přírodozpyt Ekologie Recyklace plastů Po   delší   odmlce   způsobené   letním   vedrem   zdravím   opět   naše   věrné   čtenáře   u   přírodozpytné   rubriky.  V dnešním   čísle   navážu   na   květnové   vydání   Salátu,   kdy   jsme   si   psali   o   recyklaci   papíru.   Dnes   se   vám  pokusím přiblížit svět recyklace plastů.  Konečně se mi podařilo najít – snad celkem – důvěryhodná data o množství a složení domovních  odpadů. Tak tedy – každý z nás vyprodukuje asi 150 – 200 kg odpadu za rok. 35% tohoto odpadu tvoří  takzvaný   nespecifikovaný   odpad,   tedy   odpad   který   je   netříditelný   –   mastný   papír,   textil,   žárovky,  velkoobjemový odpad jako nábytek, elektronika a podobně. Dál obsahuje komunální odpad asi 22 % papíru,  18%   bioodpad   (kuchyňské   zbytky)   13%   plastů,   9%   skla   a   asi   3%   jsou   nebezpečný   odpad   (léky,   baterie,  akumulátory, barvy, lepidla, oleje a nádoby od nich znečištěné a podobně).  Z běžného odpadu v domácnosti lze tedy vytřídit asi 13% plastů které se hodí pro recyklaci. Jejich  recyklace a další využití je závislé hlavně na typu plastu. Velmi dobře lze recyklovat PET a folie. PET lze za  určitých podmínek dokonce zrecyklovat opět na PET, ale o tom později.  Směs odpadů z plastu z barevný sběrných kontejnerů je odvážena na dotřiďovací stanici. Zde je  ručně roztříděna na PET jednotlivých barev, fólie (tedy plastové tašky a pytlíky), pěnový polystyren a ostatní  plasty.  Jak již bylo naznačeno, způsob recyklace se liší podle druhu plastu, vždy má však společné rysy. Za  prvé   je   plast   vždy   proprán   a  vyčištěn,   potom   se   drtí   a  různými   cestami   přetavuje   na   „pelety“  –   jakýsi  plastový granulát, nebo také malé konfetky. Z této suroviny se potom vyrábí nový výrobek. U PET je to  většinou mikrovlákno pro textilní využití (fleecové bundy), nebo plnivo bund a spacáků nebo se PET se  zpracovává do netkané textilie, která se využívá při výrobě autopotahů či hygienických pomůcek. Nejširší  využití   má   čirý   PET.   Všechny   tyto   výrobky   jsou   však   degradací   PET,   žádný   z   nich   nemá   už   takové  materiálové vlastnosti jako měl původní materiál. PET však lze recyklovat také chemicky, čímž se znovu  získá panenský polymerní materiál. Tento proces je zatím uskutečnitelný pouze v podmínkách chemického  průmyslu   a   jen   z   druhově   velmi   dobře   vytříděné   suroviny.   Proces   je   zatím   také   podstatně   dražší   než  používaný výše popsaný postup. A ještě se vraťme k jiným druhům plastu než je PET . Fólie jsou recyklovány znovu na fólie – opět s  horšími   vlastnostmi   –   nejčastěji   na   pytle   na   odpadky.   Z   recyklovaného   polystyrenu   se   vyrábí   speciální  stavební materiál. Ostatní druhy plastů zpracovávané společně a finálním výrobkem z nich jsou plastové  trubky, zahradní nábytek, nebo dlažba. Pokud tedy  třídíte  domácí  odpad, má smysl třídit  jej opravdu svědomitě, a do  nádob  na plasty  odnášet skutečně jen povolené druhy plastů a nejlépe bez etiket a podobně. Protože se plasty (stejně jako  papír a sklo) dotřiďují ručně, určitě má větší šanci na separování lahev která byla do kontejneru hozena  volně, než například pytlík napěchovaný sešlapanými lahvemi, kelímky a pytlíky. Nádobu, do které doma  shromažďujete plasty je nejlepší do kontejneru vysypat – každý odpadek je potom zvlášť a na lince je tedy  snadné jej vytřídit. Jako vždy ovšem platí, že vůbec nejlepší je když odpad vůbec nevznikne, tedy pokud si zbytečně  balenou   věc   vůbec  nekoupíte,  nebo  si   koupíte   místo   více  malých   jedno   větší  balení  a  nebo  pokud   obal  použijete vícekrát – třeba u pytlíků a igelitových tašek. Tak tedy mnoho zdaru vašim snahám! Zdraví Berta Vytkaná

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 19/30

Chemie a fyzika Analogová tma a světlé digitální zítřky II – aneb kterak nepřijít o Večerníčka Vážení čtenáři, milé děti. Přírodozpytná rubrika se tímto uctivě omlouvá za újmu, kterou jste zajisté utrpěli,  když jste v zářijovém čísle Salátu marně hledali druhý díl seriálu o analogové tmě tak husté, že by se dala  krájet… Výmluva zní, že fyzikální koutek se poněkud spletl, když předpokládal, že „dva roky prázdnin“  nejsou jen titulem jedné oblíbené knihy. S mírným zpožděním se tedy vrhněme do bádání, jak nepřijít díky  analogové tmě o své oblíbené nekonečné večerní televizní seriály. Odbornější poznámky pro zvídavé povahy  jsou i tentokrát označeny výstražným symbolem „ (­?­)“.

Co uvnitř skrývá analogový televizní přijímač a proč potřebujeme set-top-box To,   že   pro   příjem   digitálního   TV   vysílání   (DVB­T)   je   nutné  zakoupit kouzelnou krabičku s názvem set­top­box, ví dnes každé  malé dítě (neboli odborně řečeno „každý malý spratek“ :­). Nám  to   však   nedá,   abychom   se   na   celou   věc   nepodívali   poněkud  zevrubněji, a tak se alespoň pomocí myšlenkového experimentu  pokusíme   odhalit   tajemství   útrob   TV   přijímače   a  set­top­boxu.  Poněkud   velkoryse   přehlédneme   skutečnost,   že   většina   lidí   má  set­top­box umístěn pod TV přijímačem, místo toho, aby ho měli  položen   na   televizi,   což   by   odpovídalo   jeho   názvu.   Na   funkci  (přístroje)   to   evidentně   vliv   nemá,   tak   proč   to   řešit,   že.   Starší  generace se pak také bude muset smířit s faktem, že zkratka pro  set­top­box  (STB)   jim   bude   připomínat   cosi   neblahého   z   časů  minulých… Abychom lépe pochopili, jak a proč se STB k TV přijímači  připojuje  tak, jak  se  připojuje, rozdělíme  si TV přijímač na dva  základní bloky z hlediska jejich funkce (viz Obrázek 1). První blok  představuje vlastní přijímací jednotka (přijímač, tuner) a druhý blok  Obrázek 1: Zjednodušené blokové schéma   nazvěme pracovně  zobrazovací jednotka.  Tuner  (přijímací jednotka)  analogového TV přijímače. není nic jiného než  radiový přijímač, tedy blok, který najdeme kromě televize také v každém  rozhlasovém   přijímači  i leckde jinde. Tady je trošku problém s terminologií, neboť většina laiků si pod pojmem  radiový  přijímač a zvláště pak pod pojmem radiopřijímač automaticky vybaví  přijímač rozhlasový. Odborník ale ví, že  (radiových) přijímačů je více druhů. Také v mnoha elektronických zařízeních, které mají co dělat s příjmem  radiových   vln,   je   přijímač   jedním   z   bloků   takového   zařízení.   Blok   radiového   přijímače   tedy   najdeme  pochopitelně v rozhlasovém (kde tvoří jeho podstatnou část) i televizním přijímači, ale také v mobilním nebo  satelitním telefonu, GPS navigaci, kapesní nebo jiné  radiostanici (vysílačce), dále  v čemkoliv, co se motá  kolem bezdrátových technologií WiFi a BlueTooth, a podobně. Máte­li mobil s GPS, WiFi a BlueTooth, tak ten  obsahuje přijímačů hned několik. Také videomagnetofon má svůj vlastní (a to televizní) přijímač, aby se za  nás mohl dívat na televizi a pak nám vyprávět, co zrovna dávali na druhém programu :­). Ale zpět k té televizi. Na vstup přijímací jednotky se pomocí konektoru připojí (koaxiální) kabel od  antény,   kterým   se   na   vstup   přijímače   přivádí   radiový   (vysokofrekvenční)   signál   z   antény.   Pokud   na  analogové televizi zběsile přepínáte programy (kanály), tak tím dáváte příkazy přijímací jednotce, aby se  naladila   na   ten   či   onen   kanál   a   zprostředkovala   vám   tak   vybraný   kulturní   zážitek.   Na   svém   výstupu  poskytuje přijímací jednotka tzv. videosignál (obrazový signál), který dále pokračuje na vstup zobrazovací  jednotky.   Videosignál   je   ten   signál,   který   naleznete   na  videovstupech  a  videovýstupech  televize,  videomagnetofonu,   DVD   přehrávače   či   rekordéru.   K propojení   těchto   zařízení   pak   používáme   spoustu  zašmodrchaných kabelů s různými konektory (SCART, CINCH aj.), které obvykle nesouhlasí s konektory na  přístrojích   a   tak   máme   o   zábavu   postaráno   i   bez   toho   Večerníčka   :­).   Televizor   sice   také   zpracovává   a  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 20/30

reprodukuje   signál   zvuku   (audiosignál),   to   však   pro   nás   v   tuto   chvíli   není   až   tak   důležité,   takže   zvuk  necháme nyní stranou. O reprodukci obrazu, tedy o jeho vytvoření na základě informací obsažených ve videosignálu, se pak  musí postarat zobrazovací jednotka, jejíž nedílnou součástí je kromě elektronických obvodů součástka, bez níž  by   nebylo   žádné   pokoukání,   tedy   samotná   obrazovka.   Ať   už   ta   prehistorická   těžká   skleněná   a   baňatá  vakuová baňka (CRT – Cathode Ray Tube) nebo moderní obrazovka LCD či plazmová. Připomeňme ještě, že  jak radiový signál na vstupu přijímače, tak samotný videosignál u analogové TV, jsou signály  analogovými,  tedy   spojitými.   Pro   připojení   set­top­boxu   je   důležité,   aby   TV   přijímač   disponoval   výše   zmíněným  videovstupem. Lze se sice obejít bez videovstupu, ale jsou v tom určité háčky. (­?­)  Poznámka pro zvídavé: Pokud bychom srovnávali TV přijímač s přijímačem rozhlasovým, tak místo  videosignálu bychom na výstupu bloku přijímače nalezli tzv.  nízkofrekvenční signál  (audiosignál), který stačí  pouze zesílit a poslat do reproduktorů či sluchátek a můžeme vesele poslouchat. V „rádiu“ tedy na místě  zobrazovací jednotky najdeme (výkonový) zesilovač a na místě obrazovky zmíněný reproduktor či sluchátka.  Ty tvoří, podobně jako obrazovka v TV, poslední článek na cestě signálu k nám a takové prvky řadíme do  společné kategorie převodníků neboli měničů signálu (elektrického na zvukový nebo na optický). Pro příjem digitální TV lze z výše uvedeného učinit následující závěry. Jelikož je přijímací jednotka  v naší stařičké analogové TV analogová, tak při příjmu digitální TV nám bude ve většině případů úplně  k ničemu. Chtělo by to vyměnit analogový přijímací díl v TV za digitální. Ale protože takový zásah je věc  složitá a ošemetná, řešíme problém tak, že si nad (nebo pod) televizi pořídíme onu kouzelnou krabičku, ve  které se ukrývá digitální přijímač a dekodér DVB­T. Set­top­box“ je tedy vlastně samostatným digitálním  přijímačem   (tunerem,   konvertorem)   v   samostatném   „boxu“,   který   ve   spojení   se   zobrazovací   jednotkou  v našem   analogovém   TV   přijímači   vlastně   tvoří   takový   stavebnicový   digitální   televizní   přijímač.   Je   to  pochopitelně řešení provizorní, neboť správná digitální televize je opět jedna bedna, do které se zezadu  připojí   anténa   a   síťová   šňůra   se   „píchne   do   zdi“.   Jelikož   by   snaha   donutit   násilím   milióny   TV   diváků  k vyhození staré analogové televize a pořízení nové (a drahé) televize digitální mohla vésti k občanským  nepokojům, byla vynalezena kouzelná skříňka, která se dává nahoru :­). (­?­) Pamětníci starých časů mohou se slzou v oku vzpomenout na dobu, kdy se zavádělo vysílání druhého  programu Československé televize a ke starým elektronkový televizím bylo nutno pořídit konvertor UHF, který  se stavěl nad případně pod televizi. Ano, a dnes tu znovu máme podobnou kouzelnou krabičku, i když  jinou,  moderní, high­tech a hlavně  digitální. Je  uklidňující, když historický  vývoj spořádaně  probíhá po  spirále tak, jak to podle příslušných teorií má správně být. Druhým závěrem budiž konstatování, že pokud naše TV není vybavena videovstupem, bude její  „digitalizace“ o chloupek komplikovanější a výsledný obraz o něco méně dokonalejší.

Co uvnitř skrývá set-top-box a kterak jej k televizi analogové připojiti Set­top­box   v   sobě   skrývá   nejen   digitální   přijímač,   ale   také   dekodér   digitálního   (číslicového   signálu).  Digitální   signály   se   před   vysíláním   navíc   kódují,   a   to   nejenom   proto,   abychom   nemohli   bez   zaplacení  sledovat speciální  kanály  pro dospělé. Kódování signálu umožňuje  vměstnat více programů do jednoho  kanálu (multiplexu), na kterém bylo možno dříve analogově vysílat pouze jeden program. Hovoříme zde  o takzvané  kompresi  datového   toku.   Dále   kódování   slouží   ke   zvýšení   odolnosti   digitálního   signálu   proti  rušení. Pokud přepínáme programy při příjmu DVB­T, dějí se v set­top­boxu poněkud složitější věci než  u analogové televize. Set­top­box se musí nejprve naladit na příslušný kanál, na kterém se vysílá multiplex 4  až 5 programů. Poté musí ze získaného multiplexního signálu vybrat zvolený program, tento dekódovat a  převést na analogový videosignál. Ten je pak k dispozici na výstupním konektoru (obvykle obdélníkový  konektor   typu   SCART   s   21   kontakty)   a   kabelem   se   přivede   na  videovstup  (audio­video   vstup,   AV)  analogového TV přijímače. Blokové schéma jednoduchého STB, který umožňuje příjem jednoho programu  DVB­T a vyžaduje analogový televizor s videovstupem je znázorněno na Obrázku 2, příklad zadního panelu  takového   STB   viz  Obrázek   3  (tento   STB   má   již   i   anténní   výstup,   viz   dále).   Koaxiální   kabel   od   antény  připojíme nyní místo do televize do anténního vstupu STB (označení „ANT“, „ANT IN“ nebo „RF IN“). 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 21/30

Anténní   vstup   analogového   přijímače   zůstane   protentokrát   osiřelý   a   jeho   AV   vstup   propojíme   kabelem  (obvykle s konektory SCART) s AV výstupem STB pro TV. Pokud jsme v situaci, kdy v dané lokalitě přechod na  digitální vysílání teprve probíhá a chceme dočasně zachovat i  příjem   analogového   vysílání   je   třeba   si   opatřit   STB,   který  kromě  anténního   vstupu  disponuje   také  anténním   výstupem  (označení   „ANT   OUT“,   „RF   OUT“   příp.   „ANT   LOOP“).  Takový STB poskytuje přes výstupní koaxiální konektor signál  z antény k dalšímu zpracování buďto dalším STB nebo třeba  právě   na   anténní   vstup   TV   přijímače   či   videopřehrávače.  Anténní výstup nicméně postrádají jen ty nejobyčejnější typy  STB. Dále   je   třeba   se   rozhodnout,   zda   budeme   chtít  program   digitální   televize   také   nahrávat   na   svém   starém  videomagnetofonu,   který   se   sám   s   digitálním   vysíláním  nevypořádá,   jeho   analogový   přijímač   (tuner)   nám   bohužel  také   neposlouží.   Spokojíme­li   se   s   nahráváním   pouze   toho  programu,   který   momentálně   sledujeme,   případně   pokud  budeme TV vysílání buďto jen sledovat a nebo jen nahrávat,  Obrázek 2: Blokové schéma jednoduchého set­top­ pak je třeba pořídit v podstatě „obyčejný“ set­top­box, který  boxu. ale   má   vyveden   videosignál   současně   na   dva   výstupní  konektory (SCART). Jedním kabelem pak propojíme STB s TV  přijímačem a druhým kabelem s videomagnetofonem (VCR).  Do televize i videa jde vždy signál jednoho a téhož programu,  který   je   na   STB   momentálně   zvolen.   Takový   typ   STB   tedy  neumožňuje sledovat jeden a nahrávat jiný program. K tomu  Obrázek 3: Zadní panel jednoduchého set­top­ je třeba pořídit STB vyšší cenové skupiny, o čemž pojednáme  boxu(anténní vstup, anténní výstup, AV  níže.   Blokové   schéma   STB,   který   disponuje   jak   anténním  konektor (typu SCART) pro TV). výstupem, tak dvěma AV výstupy (jeden pro TV, druhý pro  VCR) s totožným AV signálem je znázorněno na Obrázku 4,  jeho zadní panel pak na Obrázku 5. Pokud   náš   televizor  videovstup  nemá,   musíme   si  pořídit set­top­box, který disponuje tzv. modulátorem. Ten však  mají jen některé modely set­top­boxů a musíme proto pečlivě  vybírat. Běžné a zvláště levné typy modulátor nemají neboť se  předpokládá,   že   TV   přijímačů   z   dob   krále   klacka,   které  videovstup nemají, se již po světě příliš netoulá. Avšak šedivá  jest veškerá teorie ale neskonale shánčlivý jest člověk český.  Modulátor  je   v   podstatě   takový   miniaturní   televizní   vysílač,  který   namodulovaný   videosignál   posílá   přes   koaxiální  konektor   a  kabel  přímo  do   anténního  vstupu   TV  přijímače.  Jelikož   se   jedná   o   další   zbytečně   vložený   proces  vysílání/příjem   (pro   znalé   modulace/demodulace),   dochází  ke zhoršení kvality obrazu oproti situaci, kdy je videosignál  Obrázek 4: Blokové schéma STB s anténním   veden   přímo   do   videovstupu   TV   přijímače.   Skutečnost,   že  výstupem a dvěma AV výstupy. v případě použití modulátoru využíváme z analogové televize  i původní přijímací blok, není zrovna odpovídající útěchou za  degradaci obrazu. Vzhledem k tomu, že videovstup postrádají  zvláště   malé   přenosné   televizory,   nemusí   nás   ale   zhoršení  obrazu až tak bolet, na mrňavé pidiobrazovce si toho možná  Obrázek 5: Zadní panel STB s anténním   ani   nevšimneme.   Blokové   schéma   STB   s   modulátorem   viz  výstupem a dvěma AV výstupy(anténní vstup,   Obrázek  6. Pozor, vybavení  modulátorem není na STB nijak  anténní výstup, AV konektor pro VCR, AV  „vidět“. konektor pro TV, RS232). Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 22/30

Pokud   máme   přání   sledovat   jeden   a  zároveň nahrávat na video jiný program, je nutné  pořídit si tzv.  dvoutunerový  set­top­box. V podstatě  se   jedná   a   dva   set­top   boxy   v   jednom   společném  boxu   a   se   společným   ovládáním.   Výstupní  konektory s videosignálem jsou pak také dva, ale na  každém   výstupu   můžeme   zvolit   jiný   program.  Takový   STB   je   pochopitelně   již   ve   vyšší   cenové  kategorii.   Pravda,   kombinace   digitálního   příjmu  s předpotopním,   dosti   nekvalitním   a   rychle  opotřebovatelným   záznamem   na   magnetofonový  pásek   s moderním   digitálním   TV   vysíláním   může  někomu připadat jako zvrhlost, a nebude daleko od  pravdy.   Nicméně   pokud   jsme   zrovna   pořídili  nejmodernější poslední (možná doslova) typ videa,  asi  budeme mít v úmyslu ho ještě nějaký ten pátek  nechat   dožít.   Pokud   chceme   investovat   do  Obrázek 6: Blokové schéma set­top­boxu s modulátorem. digitálního   příjmu  více   prostředků,  můžeme   staré  video   hodit   do   popelnice   (pardon,   odevzdat   do  sběrného   dvora)   a   pořídit   si   set­top­box  s nahráváním na harddisk či DVD nebo samostatný  DVD   rekordér   s   digitálním   tunerem,   případně  s mixérem   a   holicím   strojkem   či   další   možné   i  nemožné   kombinované   přístroje.   Neboť   v   dnešní  moderní   době   nic   není   nemožné.   Poznámka:  dvoutunerový STB lze také využít v situaci, kdy se s  manželem/manželkou   neustále   hádáme,   na   jaký  program   se   budeme   dívat.   Na   AV   výstup   určený  původně   pro   VCR   připojíme   AV   vstup   druhého  televizoru,   oba   si   nasadíme   sluchátka   a   můžeme  rozpoutat   v   obýváku   nefalšované   dvoutunerové  televizní   orgie.   Skuteční   TV   maniaci   pochopitelně  zvládnou   pomocí   dvoutunerového   STB   a   dvojice  televizorů   sledovat   dvojici   programů   samostatně  Obrázek 7: Blokové schéma dvoutunerového set­top­boxu. bez   podpory   partnera   :­).   Blokové   schéma  dvoutunerového   STB   viz  Obrázek   7,   příklad  zadního   panelu   takového   přístroje   viz  Obrázek   8.  I dvoutunerový   STB   může   navíc   disponovat   na  jednom   z   ant.   výstupů   modulátorem.  Dvoutunerový   STB   má   dva   nezávislé   anténní  vstupy   a   dva   výstupy,   což   v   extrémním   případě  umožňuje   použít   pro   příjem   dvě   různé   antény.  Obrázek 8: Zadní panel dvoutunerového set­top­boxu (ant.   Běžně   se   však   anténní   svod   připojí   do   jednoho  vstup 2 (LOOP IN), ant. výstup 2 (TO TV), ant. vstup 1   z anténních   vstupů   a   anténní   výstup   se   propojí  (ANT IN), ant. výstup 2 (LOOP OUT), AV konektor pro  s anténním vstupem druhého tuneru. Jak propojení  TV, AV konektor pro VCR, RS232, S­video). provést je většinou naznačeno přímo na zadním panelu přístroje, každopádně potřebné instrukce nalezneme  v   návodu   k použití   (psaného   často   laškovnou   nesrozumitelnou   češtinou   automatického   strojového  překladu). Pokud jsme správně nakoupili, máme nyní fungující přijímací soustavu pro DVB­T, tedy analogovou  TV plus STB, případně nějaké to video. Matoucí může být skutečnost, že programy nyní nepřepínáme na  dálkovém ovládání TV, ale na ovládání STB. Další dálkové ovládání do rodiny, takže abyste se v tom vyznali,  nezbývá než zakoupit v nejmenovaném obchodním centru s nábytkem kapsář na dálková ovládání, což je  vkusný   doplněk   vašeho   TV   křesla.   Přepneme­li   na   jiný   program,   STB   musí   z   multiplexu   vybrat   jinou  příslušnou část multiplexního datového toku. Pokud zvolený program je součástí jiného multiplexu, musí se  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 23/30

STB   navíc   napřed   přeladit   na   jiný   kanál.   Notoričtí   přepínači   kanálů   budou   poněkud   zklamáni,   neboť  přepnutí   na   jiný   program   trvá   o   poznání   déle,   než   u   analogového   vysílání.   Pokud   by   to   pro   vás   bylo  psychicky neúnosné, doporučujeme zakoupit více STB a více televizí… Na televizi kanály nepřepínáme, ta  musí být trvale přepnuta na příslušný videovstup (označeno AV, audio­video). Pokud má TV videovstupů  více (někdy až 3), začíná být veselo. Ale zase můžeme bez potíží připojit také DVD přehrávač apod. Přepnutí  na   špatný   videovstup   či   snaha   o   přepínání   kanálů   na   ovladači   pro   TV   je   nejčastější   příčinou   zdánlivé  poruchy TV nebo STB, se kterou zápasí zejména starší spoluobčané, pro které je digitalizace noční můrou. A  ani se jim nedivím, neboť všechna ta moderní udělátka se spoustou čudlíků a složitými menu nejsou řešena  zrovna „user friendly“. Navíc se sestava TV + STB chová v některých případech odlišně podle toho, který  přístroj zapneme jako první. Na závěr   této  kapitoly  si  zrekapitulujme  jaké   vlastnosti set­top­boxu máme  při nákupu  přístroje  vyžadovat, abychom dosáhli kýženého cíle: ●

Na anténu chceme kromě STB připojit také TV, další STB nebo např. video  => STB musí mít také  anténní výstup (druhý koaxiální konektor).

●

Kromě   sledování   TV   chceme   mít   možnost   zvolený   program   digitální   TV   také   nahrávat   na  videomagnetofon  => STB musí mít dva audio­video výstupy (AV), tedy 2 konektory SCART.

●

Náš   TV   přijímač   nemá   žádný   AV  vstup,   ale   pouze   anténní   vstup   (konektor) => žádejme   STB   se  zabudovaným modulátorem.

●

Chceme   mít   možnost   sledovat   jeden   program   a   zároveň   nahrávat   jiný   program   na  videomagnetofon  => žádejme dvoutunerový set­top­box (někdy označení „Twin“).

Anténa individuální, společná, kabely a předzesilovače Další otázkou, která nás v souvislosti s digitalizací TV vysílání musí trápit je, jestli si vystačíme se stávající  anténou a anténním svodem (lidově „kabelem“), jestli budeme muset použít anténní předzesilovač a jestli bude  nutné anténu nasměrovat jiným směrem než doposud. Ještě složitější situace nastává v případě, že bydlíme v  objektu se společným anténním systémem a   rozvodem TV signálu (tzv. společná televizní anténa – STA,  neplést ale s kabelovou televizí CATV). Zaměříme se na jednodušší případ tzv. individuální antény např. na  rodinném domku. Rekonstrukce STA pro digitální vysílání bude většinou komplikovaná a nákladná a je  lepší ji raději svěřit odborné firmě. Přijímací anténa včetně anténního svodu (kabelu) je prvním a rozhodujícím článek cesty signálu „ze  vzduchu“   do   televizoru   posluchače.   Anténa   i   anténní   svod   nám   obvykle   slouží   od   doby,   kdy   byly  nainstalovány (obvykle „velmi dávno“), až do „roztrhání těla“, a pokud nás k tomu nedonutí podstatné  zhoršení příjmu TV o nějaké kontroly či opravy se zpravidla nestaráme. Proto je vhodné využít přechod na  digitální vysílání také k tomu, abychom zkontrolovali stav antény a svodu a provedli jejich repasi (pokud to  má ještě vůbec smysl) nebo zvláště u letitějších instalací rovnou jejich výměnu. Samotná anténa často bývá  nahlodána korozí, též mechanicky poškozena zde hřadujícími opeřenci případně má poupravenu fazónu po  návštěvě orkánu Kyril. Připojení kabelu na svorky bývá často zkorodované, ne­li uhnilé, kabel samotný pak  narušen   působením   povětrnosti   a   seškvařen   nelítostnými   slunečními   paprsky.   Snaha   o   repasi   takové  soustavy   často   končí   po   prvním   pokusu   se   jich   dotknout   celkovým   zhroucení   a   rozpadem.   Často   by  zasloužilo   řádně   zrevidovat   též   řádné   upevnění   antény,   zbytek   rezavé   vodovodní   trubky   „upevněné“  několika hřebíky do zvetšelého zdiva komína je výstrahou všem kolemjdoucím pohybujícím se na nesprávné  straně ulice… Pokud jsme tedy neprováděli instalaci či rekonstrukci anténní systému relativně nedávno, vyplatí se  pustit se do toho „z gruntu“ a pokud si připadáme v této oblasti slabí v kramflecích raději požádat znalého  souseda (nikoliv ale kutila typu Brouk Pytlík) nebo přímo odbornou firmu. Pro příjem digitální televize sice  opravdu  stačí  slabší  a  leckdy  i  méně   kvalitní  signál   než  pro  příjem   TV  analogové,  nicméně  na  rezavou  hromadu drátů, která nám spadla ze střechy do hnojiště a k televizi od ní vede cosi připomínajícího doutnák  těsně   po   odpalu   dynamitové   patrony   (dlouhý   seškvařený   provaz,   ze   kterého   se   lehce   kouří)   nám   TV  Barrandov patrně hrát nebude. V některých aspektech je naopak digitální TV vysílání na kvalitu anténního  systému háklivější než starý dobrý (špatný ?) analog.  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 24/30

Antény pro digitální televizi, různé druhy antén Především   je   nutno   trochu   poopravit   reklamní   slogany   prodejců   spotřební   elektroniky   –   pro   příjem  digitálního TV vysílání  neexistuje žádná speciální anténa. Vyhoví jakákoliv anténa určená pro příslušné  kmitočtové   pásmo   (UHF)   –   zpravidla   širokopásmová.   Tedy   všechny   antény,   které   jsou   nabízeny   jako  „speciální pro digitál“, se dají stejně tak dobře použít pro příjem analogu, tedy pokud je ještě jaký přijímat.  Otázkou ale je, zda můžeme pro digitální TV použít naši stávající anténu doposud pokojně dosluhující pro  analog. Odpověď není tak  úplně snadná. Záleží  na tom, zda se jedná o anténu  širokopásmovou  (pro celé  pásmo UHF) nebo speciální anténu jen pro několik kanálů (úzkopásmovou), zda budeme přijímat digitál ze  stejného směru jako doposud analog, zda máme anténu s předzesilovačem (a pokud máme smůlu, tak je  „Made in Poland“) a jak již bylo zmíněno také na celkovém stavu toho monstra, co nám obvykle už dlouhá  léta   straší   na   střeše.  Ve   většině   případů   a   pro   většinu   lokalit   bude   signál   DVB­T   dostatečný   pro   příjem  jednoduchou   širokopásmovou   anténou   (obvykle   tzv.   „matrace“   neboli   „síto“)   bez   předzesilovače   a  připojenou  kvalitním,  pokud  možno  novým koaxiálním  kabelem.  Při  ztížených  příjmových  podmínkách  např. při větší vzdálenosti od vysílače bude třeba použít „výkonnější“ anténu (např. Yagi či logaritmicko­ periodickou).   V   problematických   lokalitách   (např.   členitý   terén   s   hlubokými   údolími)   bude   třeba   ještě  výkonnější   anténa  případně   anténa   s   předzesilovačem   nebo   soustava  více   antén,   případně   místo   antény  širokopásmové použít speciální anténu pro skupinu kanálů, kterou budeme přijímat. Zhruba   lze   příjmové   poměry   odhadnout   podle   bývalé   situace   analogového   příjmu,   ačkoliv  u digitálního vysílání by mělo být dosažení kvalitního příjmu méně problematické než u analogu. Problémy  mohou nastat při použití starých antén určených specielně pro některý kanál nebo skupinu kanálů (dříve se  používaly pro příjem zahraničních TV) pokud bude digitální vysílání provozováno na jiných kanálech než  původní   analogové,   což   je   častá   situace.   Anténou,   která   si   při   přechodu   na   digitál   vyloženě   koleduje  o problémy je  matrace  (síto) polské provenience s „úžasně výkonným“ zesilovačem, který přijímaný signál  DVB­T „poškodí“ do té míry, že si s ním žádný STB neporadí. U DVB­T je totiž špatně nejen příliš slabý  signál,   ale   také   signál   příliš   silný.   Polský   „zázrak“   také   může   k   TV   signálům   přimíchat   signály   ze  základnových stanic mobilních telefonů a je po příjmu. Pro představu lze uvést následující hrubý odhad pro potřebný anténní systém:  Pokojová anténa  by  měla vyhovět pro vzdálenost od vysílače cca do 5 km, do 10 km potom „malá matrace (síto, TVA)“, do 20 km  „velká matrace (síto, TVB)“, do 30 km „velká matrace“ se zesilovačem, více než 40 km větší anténní systém  (směrová anténa  Yagi, soustava „matrací“) příp. se zesilovačem. Příjmové podmínky ale mohou být velmi  rozmanité   a   pozitivní   i   negativní   překvapení   nejsou   nevyloučena.   V   pokrytých   oblastech   je   dle   zákona  zaručen příjem pouze  na (vhodnou a vhodně umístěnou) venkovní anténu umístěnou na střeše  budovy  (střešní).   Při   dostatečné   síle   signálu   lze   použít   venkovní   anténu   na   stěně   budovy,   na   okně,   v   půdním  prostoru, v místnosti, pokojovou anténu (nejlépe u okna). Pro takový způsob příjmu ale není provozovatel  povinen vysílání zajistit dostatečně kvalitní signál. Ohledně pokrytí signálem DVB­T mají veřejnoprávní TV  povinnost zajistit vysílání pro 95 % obyvatel státu, držitelé celoplošných licencí (komerční TV) alespoň 70 %  obyvatel. Na pokojovou anténu je možné DVB­T signál přijímat opravdu jen v místech s dostatečně silným a  kvalitním signálem a ne úplně kdekoliv, jak často někteří prodejci těchto antén zákazníkům tvrdí. Znovu je  třeba připomenout, že je nutno použít též vhodný anténní svod (kvalitní koaxiální kabel pro pásmo UHF,  pro venkovní anténu proti povětrnosti odolnější „venkovní“ kabel), případně také vhodný symetrizační člen.  Staré kabely zpravidla nevyhovují, je vhodné vyměnit i použitý koaxiální konektor na kabelu (koncovku).  Některé zmiňované typu antén lze shlédnout na Obrázcích 9 až 14.

Směrování antén pro příjem DVB-T Digitální vysílání bude ve většině případech šířeno z původně analogových vysílačů, tedy ze stejných lokalit  (stanovišť   současných   dominantních   analogových   vysílačů).   V   takovém   případě   nebude   většinou   nutné  měnit   nasměrování  antén.  Někdy  však  nebude   stanoviště   původního  analogového  vysílače   pro  digitální  vysílání vůbec využito a naopak budou budovány vysílače či  dokrývače DVB­T na lokalitách zcela nových.  Pak bude nutno nasměrování antén změnit. Pokud nechceme provádět směrování antén zkusmo (může být  oproti analogu obtížné) najdeme informace o umístění vysílačů DVB­T a informace o vysílaných programech  (multiplexech) na speciálních webových stránkách věnovaných digitalizaci (viz literatura) nebo na stránkách 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 25/30

provozovatelů jednotlivých programů. Nasměrování přijímací antény pro DVB­T se provede na nejkvalitnější  signál, který však nemusí přicházet ze směru přímo od vysílače (zdánlivě nepochopitelná nasměrování),  tedy s využitím signálu odraženého od terénu či budov. Analogový příjem by v případě využití odraženého  signálu byl sice také možný, ale nekvalitní s obrazem znehodnoceným několikanásobnými obrysy („duchy“).  Signál DVB­T přijímaný odrazem může být kvalitnější např. v případě, kdy je přímý směr k vysílači zastíněn  terénními překážkami. Příjem odraženého signálu je možný zejména v údolích a jinak zastíněných místech  nebo v hustě obydlených oblastech. Komplikovaná situace může nastat v případě, že z daného stanoviště  bude   nutné   přijímat   různé   multiplexy   z   různých   směrů   (vysílačů).   Takováto   situace   může   nastat   např.  v Praze. Někdy postačí všesměrová anténa, jinde bude třeba situaci řešit pomocí dvou (či více) směrových  antén a sloučení jejich signálů. Pokud jsme již v případě slabého signálu nuceni použít anténní předzesilovač, měl by mít pouze  minimální   nutné   zesílení,   aby   STB   nebyl   příliš   zesíleným   signálem   přetížen.   Zesilovač,   rozbočovače,  slučovače a filtry pro TV rozvod doporučujeme pořídit od renomovaného výrobce (např. tuzemský Teroz) a  nikoliv   „superzesilovače“   polské   provenience   od   prodejců   v   tržnici.   I   při   použití   kvalitního   zesilovače  můžeme ale narazit na problémy v případě, pokud se v okolí místa příjmu vyskytují nějaké zdroje silných  televizních či netelevizních signálů (např. základnové stanice GSM). V takovém případě je třeba k potlačení  rušícího signálu použít speciální filtr zařazený mezi anténu a zesilovač. 

Obrázek 9: Širokopásmová anténa typu „malá matrace   (síto) “, neboli typ TVA.

Obrázek 10: Širokopásmová anténa typu „velká matrace   (síto) “, neboli typ TVB.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 26/30

Obrázek 11: Širokopásmová anténa typu „X Color“, zde   krátká varianta (dříve velmi oblíbená).

Obrázek 12: Anténa typu „Yagi “, obvykle spíše   úzkopásmová anténa.

Obrázek 14: Krátká širokopásmová logaritmicko­ periodická anténa. Obrázek 13: Jiný typ antény „Yagi “, zde s reflektorem (to   je ta mřížka vzadu).

Polarizace signálu a správná poloha antény Kromě   nasměrování   antény   je   nutno   použít   anténu   pro   správnou  polarizaci signálu (radiových vln). Nebudeme zde fyzikálně objasňovat,  o co se jedná, nicméně je třeba, aby anténa byla nastavena na shodnou  polarizaci, jakou mají antény TV vysílače  (polarizace je  opět uvedena  v seznamech   vysílačů).   Polarizace   může   být   buďto  horizontální  (čili  česky  vodorovná, rovnoběžně s horizontem) nebo  vertikální (tedy  svislá).  Pozor, použití antény s nesprávnou polarizací výrazně zeslabí přijímaný  signál.   Pokud   je   signál   velmi   silný   (blízko   vysílače)   nemusí   ale  nesprávná   polarizace   způsobit   zhoršení   kvality   příjmu.   Převážná  většina   vysílačů   pro   DVB­T   bude   používat   polarizaci  horizontální,   jen  výjimečně   (hlavně   ve   velkých   městech)   bude   použita   polarizace  vertikální. Vertikální polarizaci nyní používají vysílače Praha – Žižkov a  Brno – Barvičova. Ve velkých městech se totiž lépe šíří signál s vertikální  Obrázek 15: Logaritmicko­periodická   polarizací díky odrazům od zástavby, která má díky převaze vysokých  anténa v poloze pro vertikální   budov   charakter  vertikálních  překážek.   Posluchači   v   těchto   městech   a  polarizaci. posluchači v jejich okolí, kteří přijímají signál z některého z vyjmenovaných vysílačů, musí proto nastavit své  antény na vertikální polarizaci. Polarizace antény je dána orientací prvků antény v prostoru. Anténní prvky to  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 27/30

jsou ty „dráty“, na které se nám na anténě nachytají radiové vlny a nechají se pak po kabelu odvést až do  přijímače. Anténní prvky mají obvykle vzhled pletacích jehlic či jakýchsi tykadel zasazených do držáku či  ráhna antény. Trčí­li anténní prvky svisle nahoru a dolů, je anténa nastavena pro příjem vertikální polarizace,  trčí­li   vodorovně   do   stran,   pak   budeme   přijímat  polarizaci   horizontální  (častěji   používaná   polarizace).   Na  Obrázcích 9  až  14  byly   všechny   antény   v   poloze   pro   příjem  horizontální  polarizace,   Obrázek 15  se   snaží  formou opravdu neodborné grafické manipulace přiblížit polohu antény pro vertikální polarizaci, relevantní  originální obrázek nebyl bohužel zrovna k dispozici. Při   příjmu   digitálního   TV   vysílání   je   dobré   si   uvědomit,   že   závislost   kvality   obrazu   na   síle  přijímaného signálu je zcela jiného charakteru než při příjmu vysílání analogového. Při příjmu analogu se se  slábnoucím   signálem   plynule   zhoršovala   kvalita   obrazu,   postupně   se   v   obraze   objevoval   šum   (zrnění),  docházelo   ke   ztrátě   barvy   až   došlo   k   úplnému   rozsynchronizování     („rozsypání“)   obrazu.   U   digitální  televize je až do určité mezní síly signálu kvalita obrazu konstantní. V těsném okolí mezní hodnoty úrovně  přijímaného   signálu   dochází   k   tzv.   „kostičkování“   obrazu   až   k   jeho   zastavení   („zamrznutí“)   a   ke  krátkodobým výpadků zvuku. Poklesne­li síla signálu výrazně pod zmiňovanou mez (danou technickými  parametry přijímacího zařízení) dojde k úplnému zmizení obrazu a pak už nás čeká jen novodobá „digitální  tma“   :­).   Zmíněná   vlastnost   digitálního   příjmu   znesnadňuje   směrování   antény   při   hledání   nejsilnějšího  signálu jen na základě kvality obrazu. Při slabém signálu pod kritickou mezí žádný obraz nevidíme a nevíme  tedy, kam anténu nasměrovat. Při analogovém vysílání bylo možno zachytit alespoň náznak obrazu nebo  alespoň zvuk. Proto při řešení příjmu v místech s velmi slabým signálem je  někdy  nutné  využít  služeb  odborné firmy, která disponuje pro zjištění síly signálu odpovídající měřicí technikou. A pro tentokrát už toho je o digitalizaci až dost a to jsme si ještě spoustu věcí neřekli. Podobně, jako  zatím není zdaleka dokončen přechod na digitální televizní vysílání, tak nekončí ani seriál našich článků na  toto téma. Proto doufejme v novém roce s digitalizací nashledanou. CH–H __/ _/

\_

\__/ P. S.: Ještě několik užitečných odkazů k digitálnímu televiznímu vysílání uvedených již minule: http://dtv.ctu.cz/ http://www.digitalne.tv/ http://www.digistranky.cz/ http://www.digitalnitelevize.cz/ http://www.ceskatelevize.cz/specialy/digict/ http://www.digizone.cz/

Zvířátko na konec Sob polární Listopadové   číslo   Salátu   je   vlastně   číslo  vánoční, ač se to málo ví. Ačkoliv v našich  zeměpisných   šířkách   nosí   dárky   Jěžíšek,  jsou   i   končiny,   kde   je   k   jejich   doručení  nepřímo potřeba soby. Sob je postavou podobný jelenu, je  však   90   až   130   cm   vysoký   v   kohoutku.  Dospělý   sobi   dosahují   hmotnosti   až  300 kg. A  zdá se  neuvěřitelné, že do  této  hmotnosti   se   vypasou   na   skromné   trávě,  mechu a lišejnících. Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 28/30

Sob  polární,  domácí,  karibu,...  všichni  žijí   stádně   v  severních  oblastech  Evropy,  Asie   a  Ameriky  (americký   sob   je   karibu).   Přirozeným   prostředím   je   severská   tajga   (nízký,   řídký   jehličnatý   les)   a  tundra  (pásmo severně od tajgy s věčně zmrzlou půdou, kde rostou jen traviny, mechy a lišejníky). Sobi na jaře a na  podzim migrují. Těmto skutečnostem odpovídá přizpůsobení soba – například to, že pro pohyb ve sněhu  nebo rozbláceném povrchu tundry mají široká kopýtka, nebo schopnost mláďat již půl hodiny po porodu  běhat. Na   rozdíl   od   losa,   jsou   sobi   částečně   domestikovaní   a   to   hlavně   Laponci   a   Finy.   Pro   původní  příslušníky těchto národů bývali sobi vším – tažným zvířetem, zdrojem potravy i kůže na oděv.  Dnes jsou sobi, podobně jako jiné živočišné druhy, ohroženy kvůli změnám klimatu. Vyšší srážky a  silnější vítr způsobují silnější vrstvu sněhu a tak sobi nejenže potřebují víc energie, aby v chladném počasí  přežili, ale také mají ztíženou možnost dostat se k potravě pod vrstvou sněhu. Některé zdroje uvádějí, že  kvůli těmto okolnostem již klesla populace Karibu Pearyho v posledních třiceti letech o 95%.  Nakonec tedy hrozba pro příznivce našeho pana prezidenta – kdo neuvěří na změny klimatu, bude  o Vánocích bez dárků.  Berta Vytkná

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 29/30

Kalendárium Na nejbližší dva měsíce zatím není naplánována žádná akce.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2009, 30/30