Šerosvit je spojován s malířstvím 16. století. Trochu provokativně jsem si dovolil tento výraz použít v souvislosti s fotografováním v nižších tóninách. Proč? (text a foto Karel Horký) Šerosvit je výtvarná metoda použití kontrastů mezi světlem a tmou k zobrazení objektů dramaticky osvícených nevelkým, často skrytým zdrojem světla. Přesně to mám na mysli i ve fotografii.
Caravaggio 1610. Zobrazení představy autora, jak to bylo s Davidem a Goliášem. Technika šerosvit.
...ještě jednou šerosvit ve fotografii. Obsah hodně odlišný, ale pokud by předešlá ukázka byla snímkem reálné scény (jak absurdní), tak můžeme říci: forma stejná. Modelace objektu světlem na tmavé scéně vytváří kontrast, který je výrazným prvkem kompozice fotografie. Pro celkové ladění snímku v nízké tónině se ve fotografii používá výraz low key. Můžeme konstatovat, že šerosvit je druh low key. Fotografie s výraznou převahou tmavých tónů má zvláštní atmosféru, kterou lze charakterizovat výrazy: tajemství, ponurost, hrozba, deprese, melancholie. Low key je pozoruhodný a nedoceněný způsob vyjádření ve fotografii. Všimněte si, jak často se tohoto principu využívá ve filmové tvorbě.
Typický snímek bouřkových mraků, kde otvorem prosvítá slunce. Nízko položený horizont dává na vědomí, že podstatné se odehrává v horní části fotografie. Kontrast a převaha tmavých tónů dává snímku tajemnou, ponurou atmosféru. Bodové měření expozice těsně vedle nejsvětlejších tónů. Tam je nyní střední jas. Tím se nejtmavší dolní pruh zobrazil jako silueta bez kresby. Low key Použití této techniky není samoúčelné a nestačí snížení expozice pro ztmavení snímku nebo zaznamenání tmavé scény. Na fotografované scéně musí převládat tmavší tóny, které autor akceptuje nebo je vytvoří podexpozicí, ale hlavně musí existovat důvod, chcete-li umělecký záměr, aby byla na fotografii převaha nízkých tónů. Pokud není důvod jasný a akceptovatelný, mohou diváci považovat tmavou fotografii za technickou nedokonalost.
Není pochyb o tom, že autorův záměr byl zaznamenat tento typ snímku. Kontrast, barva, struktura v podání low key, chcete-li šerosvit. Je zajímavé, jak oko stále hledá, co je ukryto ve tmě a pro porovnání kmitá ze stínů do jasů. Tím udrží déle divákovu pozornost. Středové měření expozice na část světlého trojúhelníku a část potemnělého stolu. Na fotografiích provedených technikou low key umocňují atmosféru světla a stíny u kterých jsou důležitými parametry kontrast a jas. Kontrast a nižší celkový jas jsou charakteristické pro tento typ snímků. Větší kontrast od bílé po černou je pak typický pro „šerosvit“. Velký kontrast znamená i velký jasový rozsah scény. Limitujícím faktorem snímačů fotoaparátů pro zaznamenání kontrastu tmavých a světlých tónů je dynamický rozsah jejich snímačů.
Nečekaná příležitost pro snímek v nízké tónině se naskytla, když mezerou v hustém porostu proniklo slunce na zajímavé linie a struktury Při uvažování o použití této techniky je podstatné jasové podání fotografované scény a způsob, jak je nasvětlena. Intenzivní průnik světla do tmavých pasáží obvykle způsobí scénu vhodnou pro fotografii low key typu „šerosvit“.
Intenzivní průnik světla do sklepních tmavých prostor je zajímavým momentem snímku low key. Snímač fotoaparátu nemůže zaznamenat velký rozsah jasů scény. Zdroj světla a nejhlubší stíny jsou bez kresby, což v tomto případě není závadou. Velmi často se techniky low key používá při fotografování aktu, kdy osvětlení určuje linie a části těla. U portrétu pak s osvětlením části obličeje a obvykle ještě části oděvu, rukou nebo nohou. Běžné nasvícen í portrétu nebo aktu bývá 2:1, což vyjadřuje poměr jasů a stínů. Poměr jasů světel u low key je až 8:1, tedy kontrast je podstatně větší.
Akt s vykreslením kontur těla. Použita dvě světla ze stran za modelkou. I bílé pozadí může být na fotografii černým, pokud je odstup modelky dostatečný při vhodné podexpozici.
Centrální světlo shora osvítí ramena a paže. Postupně směrem dolů světla ubývá. Tento typ fotografií se často realizuje v černobílém provedení, respektive v odstínech šedé. Pro srovnání možná barevná varianta. Jedno světlo vpravo od fotoaparátu
Prohlížíme-li reálnou scénu, na stíny se díváme déle a snažíme se najít kresbu. Tak pohlížíme i na fotografii, ať tam kresba je nebo není. Něco, co je skryté, nás přitahuje. V tmavých částech fotografie zaniknou rušivé předměty. Jakoby se ztratí ve tmě a naopak světlé části zdůrazní dle autora podstatné. V této souvislosti je důležité umění přečíst scénu jako budoucí fotografii při dané expozici. To se velmi liší od toho, jak scénu vidíme.
Opět ateliérový low key. Pouze soft box vpravo od fotoaparátu. Za zmínku stojí výrazné líčení baletky, směr jejího pohledu a černý trikot, který splývá s pozadím. Při editaci fotografií nebo zpracování RAW je možné projasnit stíny, případně použít techniky HDR. Velmi záleží na záměru autora. Obecně platí, že zesvětlením a odhalením stínů ztratí fotografie na dramatičnosti a často i věrohodnosti. Nekontrastní, plochý snímek působí nepřirozeně. Detaily ve stínech jsou pak čitelné. Takový snímek u nás nezprostředkovává emoce a nálady, ale obvykle přináší pouze informaci. V tvůrčím procesu můžeme použít opačného postupu, tedy ztmavení některých jasových úrovní nebo celého snímku, ale pouze jako mírnou korekci. Vytvářet fotografie low key až v počítači není možné. Expozice Uplatnění techniky low key prakticky vylučuje použití sofistikovaných „inteligentních“ stanovení expozice přístrojem bez korekce. Automatika tmavou scénu vyhodnotí jako málo osvětlenou středně šedou a snímek přeexponuje. Fotografie je pak příliš světlá a její atmosféra se vytratí. Pro zaznamenání snímků v nižší tónině je nezbytné volit korekci expozice -1EV až -2,5EV oproti multisegmentovému měření fotoaparátu. Vždy záleží na typu scény a záměru autora. Vhodnější jsou predikativní, předvídatelné automatické měření expozice - bodové a středové. Vždy musíte znát jejich „logiku“ měření a vědět kam je nasměrovat, případně jak je korigovat. Já používám vždy manuální expoziční režim se středovým měřením expozice, ke kterému více či méně přihlédnu.
Je patrné, že první snímek vyvolává emoce, je tajemný a pochmurný. U druhého snímku jsem ve Photoshopu projasnil stíny a nálada je fuč. Low key technika zjednodušila zaznamenanou scénu a změnila obsah fotografie. Tento snímek je po kompoziční stránce dobře řešený. Velmi pozitivně se projevil fakt, že ve tmě se „schovaly“ rušivé prvky, např. nápis nad lampou. Je zajímavé, že na této low key fotografii je minimum zcela černé, ale my mnoho pasáží za takové považujeme. Naše oko vidí scénu spíš jako tu první, jasnější. Ideální je situace, kdy si ji autor umí představit při dané expozici tak, jak ji chce zaznamenat, tedy v tomto případě tmavší. f/2,8 1/60 sec ISO 1600, mírný posun k nižším tónům v křivkách Photoshopu. Zřejmě by stačilo ISO 800. Ztráta kresby ve stínech je na rozdíl od přepalů pro oko méně zřejmá, tedy akceptovatelnější, zvláště když přechází plynule do jasnějších pasáží. Rozdělíme-li si jasové hodnoty, pro jednoduchost v šedé škále, od 0 (černá) do 255 (bílá), tak stíny od 0 do 10 budeme považovat za černé.
Nízké tóny s ojedinělou jasnou plochou dodávají snímku ponurost a dramatičnost. Pro uplatnění tohoto výtvarného záměru je manuální expozice 2,3EV oproti multisegmentovému měření fotoaparátu, který přečetl scénu jako příliš tmavou, respektive málo osvětlenou středně šedou. Automatický expoziční režim by zamýšlenou atmosféru snímku zcela potlačil a zdroj světla by byl masivně přeexponován. Expoziční parametry jsou f/5,3 1/10 sec ISO 100. U techniky low key je přípustné a někdy nutné nejnižší, případně nejvyšší jasy zaznamenat mimo možnosti dynamického rozsahu snímače přístroje. Na internetu jsem v jakési diskusi k probíranému tématu našel následující. Přišlo mi to zábavné i poučné, proto si dovolím onen "návod" použít na závěr. Změření té správné expozice provedeš takto: Všecko zhasneš Rožneš jen lampičku tak, aby svítila jen na tu slečnu, na tělo. Vezmeš foťák a nastavíš prioritu clony A. Půjdeš s foťákem co nejblíže k osvětlenému tělu slečny tak, aby tam nebylo vidět nic než její osvětlená kůže, tou lampičkou z přibližné vzdálenosti z jaké budeš pak na ni lampičkou svítit a namáčkneš spoušť. 5. Podíváš se jaká vychází clona a čas 6. Přepneš foťák na M-manuál a nastavíš tam tu clonu a čas, cos odečetl při nastavení na A 7. Teď slečnu uprav do pozice potřebné pro Tvoje oko 8. Uprav světlo z lampičky tak jak chceš, aby na ni dopadalo a osvětlovalo ty části těla co chceš 9. Udělej foto a koukni se jak vypadá na displej 10. Pokud bude moc bílá ta osvětlená kůže, uzavři clonu o 1 stupeň, pokud bude moc tmavá, otevři clonu o jeden stupeň. 11. Foťák by měl být na stativu, určitě tam budou vycházet delší časy. (Nebo ho postav na stolek, židlu a nastav samospoušť a on si sám odfotí to, co bude v hledáčku.) 12. Než začneš fotit slečna by měla být určitou dobu svlečená, (pod dekou), aby na těle zmizely otlaky od gumiček prádla. 13. Tak teď už bys to snad měl provést alespoň tak nějak, že tam něco bude. 14. Jestli ovšem fotíváš pouze na "zelený čtvereček", vykašli se na focení a slečnu zabav jinak. Co dodat? Je to tak. 1. 2. 3. 4.
