Bylo teplé, slunečné odpoledne, což je na oregonském

1 B

ylo teplé, slunečné odpoledne, což je na oregonském pobřeží počátkem dubna docela výjimečné. Časté jarní lijáky se zasloužily o to, že nádherné luční květiny – ty nejhezčí v celé zemi – pomalu rozkvétaly. Na terase baru U Bena & Coopera seděl Hank Cooper v bílém tričku a džínách a nohy měl vyložené na zábradlí. Hamlet, Sářina černobílá skvrnitá doga, seděl vedle něj, pozoroval moře a nastražil uši, kdykoli zahlédl nějakého člověka, loďku nebo ptáka. Cooper si vychutnával šálek kávy se spoustou smetany a sledoval svou milovanou Sáru Dupreovou, která v zálivu pádlovala na plováku. Na sobě měla neopren s krátkými rukávy a nohavicemi ke kolenům, který jí dal k Vánocům. Díky němu jí bylo teplo, i když se ledová voda ještě neprohřála. Pacifik byl vždycky studený, snad až na část kolem San Diega. Ale zkušená Sára si sotva namočila nohy. Neopren jí obepínal tělo tak, že vypadala jako nádherná socha. Měla neuvěřitelně silné nohy, dokonale kulatý zadeček 5

Serif_z_Thunder_Pointu_11_(imprimatur).indd 5

8.6.2015 18:24:19

R O B Y N C A R R OVÁ

a prsa velká jako Cooperovy dlaně. Narodila se v pobřežním městě a nejspíš se na vodě pohybovala stejně jistě jako na souši nebo ve vzduchu – byla potápěčka, plavkyně, surfařka a pilotka helikoptéry. Cooper s Hamem pozorovali Sáru už hodinu; dostala se až do ústí zálivu a zpátky. Konečně se vracela, těsně před rybářskými loděmi, které mířily domů do přístavu. Tenhle život byl na hony vzdálený tomu, který si pro sebe Cooper kdy představoval. Do Thunder Pointu přijel předešlý rok v říjnu, aby zjistil podrobnosti o úmrtí svého dobrého přítele Bena Baileyho. Překvapilo ho, že mu Ben odkázal polorozpadlý obchod s návnadou a bar. Protože ho nenapadlo, jak s dědictvím nejlépe naložit, místo zrenovoval, změnil ho na prvotřídní plážový bar a získal tak nový domov. V Thunder Pointu si taky našel přítelkyni, další překvapení, které nehledal. Po všech ženách v jeho životě, ať už s nimi chodil krátce nebo déle, představovala Sára všechno, na co čekal. Plážový bar oficiálně otevřel koncem února, ale bez obchodu s návnadou. Teď měl jako majitel spoustu času navštěvovat přátele z městečka, nechat se uklidňovat jemným šploucháním oceánu nebo se kochat pohledem na ženu na plováku, jak ladně proplouvá mezi obrovskými balvany po rovné hladině zálivu. Cooper byl opálený jako farmář a měl svalnatá ramena od zvedání a nošení zásob do baru. Získal spoustu nových přátel, i když sám sebe vždycky považoval za samotáře. Sára opřela plovák a pádlo o přístaviště a vydala se po schodech nahoru. Když vyšla až na terasu, Cooper jí hodil ručník, aby si utřela nohy. Byla ráda, že ji hřejí sluneční paprsky. „Co děláš?“ zeptala se. „Vůbec nic. Jen se dívám na svou mořskou pannu.“ Zasmála se. „Byl Hamlet hodný?“ Jakmile velký pes uslyšel svoje jméno, zvedl se a přiloudal se k Sáře. Cooper přikývl. „Říkal, že by radši bydlel tady se mnou.“ 6


8.6.2015 18:24:19

ŠERIF Z THUNDER POINTU

„No nepovídej,“ zasmála se a něžně Hama poplácala. „Opatři si vlastního psa.“ „Tady na dalšího psa není dost místa. Pojď sem,“ vybídl ji Cooper a napřáhl k ní ruku. Přešla k němu, posadila se mu na klín, vzala jeho hrnek s kávou a napila se. „Mám ti uvařit horkou?“ zeptal se. „Je ti zima?“ Zavrtěla hlavou. „Na vodě je pěkně. Vítr občas foukne chladněji, ale sluníčko to spraví. Po deštivé a větrné zimě tu člověk touží po slunci.“ Zazvonil jí mobil. Když šla na vodu, nechala ho na terase u Coopera. Zvedla ho a podívala se, kdo jí volá. „Ano, bráško?“ Pozorně poslouchala a pak se zasmála. „Jsem u Coopera. Vyjela jsem si na plováku – v zálivu je nádherně. Vzala jsem si čtyřkolku a psa. Tak jo, užij si to, uvidíme se pak.“ Nato hovor ukončila. „Kolikrát denně s Landonem mluvíš?“ chtěl vědět Cooper. Sára a její šestnáctiletý bratr Landon neměli žádnou další rodinu a hodně se o sebe vzájemně starali. A protože Sára pracovala na stanici pobřežní stráže v North Bendu jako pilotka záchranářského a pátracího vrtulníku, občas to nebylo jednoduché. „Kolikrát je potřeba. Teď když chodí s dcerou zástupce Sexy Prdelky, už se tolik nebojím. No, teda bojím se, že by ho Mac mohl zastřelit, kdyby s Eve moc dováděl, ale snad na zbraně nedojde. Voláme si tak třikrát nebo čtyřikrát denně.“ „To nejmíň,“ usmál se Cooper. „Pochopil jsem z toho posledního hovoru dobře, že máš teď volno na večeři?“ Zaculila se na něj. „Připravuje snad šéfkuchař nějakou specialitku?“ „Dneska tu nečekám žádný velký ruch, rozhodně ne po sedmé – je všední den a to už bude po západu slunce. V mrazáku mám pár steaků, brambory v ledničce…“ „Máš nějakou zeleninu?“ zajímala se. 7


8.6.2015 18:24:19


Cooperův jídelní lístek v baru byl složený z občerstvení, které kupoval v Carriiných lahůdkách ve městě – jednoduchá jídla od pizz až k sendvičům, včetně několika zákusků, zkrátka to, co se podávalo studené, nebo se dalo ohřát. Jeho bar rozhodně nepředstavoval žádnou restauraci. Pro sebe si Cooper koupil gril, ale nikdy ho nepoužíval k přípravě jídel pro hosty. Cooper taky zdědil pomocníka, Rawleyho Goodea, veterána z Vietnamu, který se nerad bavil s hosty nebo je obsluhoval. Ale byl dobrý kuchař a zastal i další věci – údržbu, úklid, nákupy ve velkoobchodech, jako je třeba Costco. Cooper ale musel přiznat, že když nakupovali jen pro sebe, často jim nějaká potravina chyběla. „Vsadím se, že u tebe se nějaká zelenina najde,“ ozval se. „Já ze zelených věcí žiju,“ prohlásila. „To já vím.“ „A ty jíš jako čtrnáctiletý kluk. Kdyby nebylo mě, živil by ses jen steaky, hamburgery a hranolky. Když se půjdu domů osprchovat a převléknout a přinesu ti odtamtud salát nebo jinou zeleninu, slíbíš, že všechno sníš?“ Miloval ji. Často ho zaráželo, jak silná vášeň ho k ní poutala. Sní všechno do posledního drobečku, a navíc ji pěkně nažhaví. Věděl, že mu září oči, i to, že ho dobře pochopila. Až se na dveřích objeví nápis ZAVŘENO a budou bezpečně zamčení uvnitř, dají si u krbu steak a pak zmizí nahoru do jeho velké postele. „Večer si vezmi mou dodávku a nech tu čtyřkolku, je to bezpečnější.“ „Zítra ráno musím do práce.“ „Vždyť jo. Vydáš se domů v mojí dodávce i s Hamem, ale později. Mnohem později. A já zítra ráno přejedu přes pláž na čtyřkolce a vezmu si dodávku zpátky.“

8


8.6.2015 18:24:19


Ten večer byla Sára doma před jedenáctou. Druhý den musela brzy do práce, a navíc chtěla být doma kvůli bratrovi. Landona by nijak nešokovalo, kdyby Sára strávila s Cooperem celou noc, ani by nebyl proti tomu – vlastně se s Cooperem seznámil jako první a rychle se spřátelili. Pokud se Sára nepletla, Landon by byl moc rád, kdyby s Cooperem vytvořili dlouhodobý vztah. Snad někdy v budoucnosti, ale bylo to komplikované, a nejen proto, že Sára nedávno prožila krátké, nešťastné manželství. Byla pochopitelně opatrná a taky musela myslet na Landona. Končil třetí ročník střední školy a měl před sebou báječný ročník poslední – jeho sportovní talent a studijní výsledky mu bezpochyby zajistí stipendium. A oni to stipendium potřebovali. Sára vydělávala celkem slušně, ale zaplatit bratrovi čtyři roky na vysoké, to by nebylo nijak snadné.

Příští ráno se Sára umyla a do práce se vypravila dřív, než se Landon vůbec vykulil z postele. Nechala mu vzkaz a dvacet dolarů na benzin nebo na oběd, či kdyby potřeboval nějakou nenadálou věc. Po předchozím dnu, který strávila v zálivu, se cítila dobře. Báječná večeře s Cooperem, po které následovalo pár hodin zábavy pod peřinou – na to měl Cooper obzvlášť nadání. Díky tomu se cítila jako znovuzrozená a plná energie. Stanice pobřežní stráže se připravovala na velkou inspekci, která měla proběhnout v několika následujících týdnech, takže práce bylo dost – od přípravy praktických zkoušek pilotáže až ke kontrole záznamů o technické údržbě. Budou muset dokázat nadřízeným, že jsou jednou z nejlepších leteckých stanic pobřežní stráže. A přípravu na inspekci musejí zvládnout vedle plnění běžných povinností. Vzhledem k tomu, že Sára – nadporučík Dupreová – byla na stanici zástupkyní velitele pro letecké operace, její role během přípravy nebude malá. Proto ji ani 9


8.6.2015 18:24:19


nepřekvapilo, že když si pustila počítač, uviděla vzkaz od svého přímého nadřízeného Buzze Bachmana, ve kterém ji žádá, aby se co nejdřív zastavila u něj v kanceláři. Byla si jistá, že jestli toho muže aspoň trochu zná, má pro ni dlouhý seznam věcí, které bude muset udělat. Cestou si nalila šálek kávy a zamíchala si do něj smetanu a sladidlo. „Dobré ráno, šéfe,“ pozdravila, když vešla do jeho malé kanceláře. „Dobré ráno, Dupreová. Zavři dveře, prosím.“ Otočila se, aby splnila jeho žádost, a vzápětí ji napadlo: ach jo, někdo má malér. Dveře velitelovy kanceláře bývaly málokdy zavřené, a když se tak stalo, hned bylo jasno – někdo dostane za vyučenou. „Máme před sebou náročný týden a na konci měsíce k nám dorazí inspekční tým.“ „Budeme připravení,“ prohlásila a napila se kávy. „Chci ti říct něco, co vlastně nemám vědět,“ spustil Buzz. „Umíš zachovat kamennou tvář?“ Povytáhla obočí. „Kdy tě moje kamenná tvář zklamala?“ „Tohle by mohlo být hodně těžké. Týká se to totiž přímo tebe.“ Obočí jí pokleslo. „Tak rychle do toho,“ vzdychla, „jako když se strhává náplast.“ Zhluboka se nadechl. „Na personálním mám zdroj,“ začal Buzz. „Už dlouho si ho hýčkám. Až mě budou chtít někam přeložit, chci to vědět co nejdřív. Ale nečekal jsem zprávu, že jeden z mých lidí má dostat nové umístění. A to velmi brzy, protože se jedná o naléhavou situaci. A týká se to tebe, Dupreová.“ Sára chvíli jen omráčeně mlčela, pusu maličko pootevřenou. Pak se přiměla ji zavřít. „Automaticky to zamítnou, až se dozvědí, že jsem žena, ne?“ „Kéž by. Neměl jsem nic říkat. Možná to nakonec dopadne úplně jinak. Než to oficiálně oznámí, třeba se někdo na ty sta10


8.6.2015 18:24:19


nice přihlásí sám a k ničemu nedojde. Ale chtěl jsem, abys měla co nejvíc času si to promyslet – dva velitelé odcházejí do důchodu a na ta místa nejsou žádné přihlášky. Obě místa jsou…“ Zarazil se a maličko zakašlal. „Obě jsou na východním pobřeží. V Maine a na jihu Floridy. Jak se asi domýšlíš, nejspíš tě během roku povýší na velitele. Mám za to, že tohle z tebe dělá víc než dobrého kandidáta.“ „A ani na jedno nejsem připravená,“ vymáčkla ze sebe a maličko se na židli sesula. „Ale není to žádné překvapení, Dupreová. Práci odvádíš dobře. Tvoje kariéra u pobřežní stráže je úspěšná. Byla by z tebe skvělá šéfová. Už teď moc dobře vedeš svěřený tým.“ Dívala se na něj vážně a zkroušeně. „Musím tu zůstat ještě rok. Landon…“ „Znám tvou situaci a cítím s tebou. Proto porušuju nařízení a říkám ti to. A bože chraň, aby ses někde prořekla, to bychom měli skutečný malér…“ „Blbost, určitě se tam najde nějaká skulina…“ „Právě jsem ti ji prozradil. Myslím, že tě vyrozumí do června a pak budeš mít pár měsíců na přestěhování.“ Potřásla hlavou. „Tohle je pro mou rodinu katastrofa… Landon má vynikající šanci získat stipendium, ale ne když ho přestěhuju. A to nemluvím o traumatu přestěhovat bratra těsně před posledním rokem na střední, vzít ho z týmu amerického fotbalu, od přátel, z jeho školy, z jeho města. Neumíš si ani představit, jak se mu teď daří.“ „Ale umím si to představit,“ řekl Buzz. „Vím přesně, jak se cítíš – prožil jsem dva rozvody, důkaz toho, jak stres zatěžuje rodinu. Aspoň nejsi vdaná.“ Jenže někoho mám a nedokážu ani pomyslet na to, že bych ho opustila, pomyslela si. „Sakra, mám moc ráda svou práci. Ale tuhle její část teda ne.“ „Pobřežní stráž si tě váží, Dupreová. Myslel jsem, že si za11


8.6.2015 18:24:19


sloužíš čas, abys mohla promyslet svoje možnosti. Copak nejsi z Floridy?“ „To už je dávná historie. Vyrostla jsem ve městě Boca Raton v podstatě na vodě, ale většinu kariéry u pobřežní stráže jsem na severu. Na Floridě nám už nezbyla žádná rodina – jsme s Landonem jen my dva. A už nám zbývá jenom rok, než odejde na vysokou a začne novou část svého života.“ „Pořád je tu ještě možnost, o které nemluvíme, ačkoli do penze ještě nemůžeš.“ „Že bych rezignovala? Nemám vůbec představu, co bych kromě práce u pobřežní stráže dělala,“ zamumlala a sklopila oči k šálku kávy. „I tenhle pocit znám,“ přisvědčil. Vzhlédla a zadívala se mu do očí. Maličko se usmála – nebylo divu, že se dvakrát oženil, byl to fešák. Blonďák s výrazným obočím, silný a taky chytrý. Úsměv zdobila řada zubů, za něž by se nestyděl žádný hollywoodský herec. Všechno dohromady mu vyneslo přezdívku Buzz Rakeťák. „Proč máš na personálním špiona?“ zeptala se. „Už můžu jít do důchodu,“ odpověděl. „Chci vědět dost dlouho dopředu o další umístěnce, která by se měla objevit asi za půl roku. Nechci na nové místo ani netoužím po povýšení. Moc rád bych pořád lítal. Miluju helikoptéry a letoun C-130 obzvlášť. Jako kapitán trávím víc času za stolem než v kokpitu a mám děti v Kalifornii a na Aljašce. Já chci jít dál, Dupreová. Asi tak za rok.“ „Ale co budeš dělat?“ „Pracuju na tom. Tohle pro mě není novinka, jsem u pobřežní stráže dvacet let. Už jsem se rozhodl. Teď se musíš rozhodnout ty. Nemáš třeba v okolí nějaké rodinné přátele, kteří by u sebe Landona ten rok nechali?“ Zavrtěla hlavou. „Nikoho takového nemám.“ „Dobré přátele?“ 12


8.6.2015 18:24:19


Jediní, kteří ji napadli, byli Gina a Cooper. Její kamarádka Gina se snažila vybudovat si nový život s Macem – jinak zástupcem Sexy Prdelkou – a měla maličký dům, kde se mačkala se svou matkou a šestnáctiletou dcerou. A Cooper? I když byl pro Landona báječným přítelem, rozhodně by to nebyl vhodný poručník. Ani jednoho z nich nemohla požádat o tak velkou laskavost. „U pobřežní stráže to nikdy nebylo snadné,“ slyšela se, jak říká. „Žádná velká jistota. Ale práce samotná většinou nevýhody vyvážila.“ „Kde je Landon, když máš v noci pohotovost?“ „Klidně už může být sám, pokud má telefon a čísla, kde mě zastihne. A pak… chodím s jedním mužem… je to místní civil, a když mám nějakou krátkodobou práci mimo město, třeba simulační trénink nebo tak, nevadí mu pohlídat Landona pár dnů nebo týden, ale věř mi…“ „Ty máš muže?“ přerušil ji Buzz. „Jakého muže? Proč o něm nic nevím?“ Sára se nechtě usmála. „Jak dlouho to trvá?“ vyzvídal Buzz. Pokrčila rameny. „Asi půl roku.“ „Ještě jsi ho neukázala. Chráníš nás před ním nebo co?“ „Možná chráním jeho před vámi…“ „Hm. Někdy ho přiveď. Až si vyrazíme na skleničku. Tak tedy, prostě jsem chtěl, abys byla připravená ohledně toho převelení,“ řekl. „S trochou štěstí může někdo v příštích několika měsících požádat o přemístění – třeba se objeví ten správný člověk a zbaví tě těch možných přidělení na východním pobřeží…“ „Obou?“ prohodila cynicky. „Za takovouhle příležitost by někteří lidi zabíjeli,“ usmál se. „Já vím,“ přikývla. Její kariéra u pobřežní stráže se mohla vyšplhat vysoko; velitel posádky bylo prestižní postavení v náročné službě a ona si ho zasloužila. A to jí bylo teprve třiatřicet. „Mohla bych dát výpověď, ale nedostanu penzi…“ Dát výpověď 13


8.6.2015 18:24:19


a co? Musela řešit drobný problém s kupováním jídla, placením nájmu, auta a různých pojistek… školného. Vstala. „No, díky, šéfe. Aspoň myslím.“ „Nepanikař,“ poradil jí Buzz. „Teda prozatím.“

Sára nikdy moc nepanikařila, pokud ovšem její kariéra neměla převrátit život všech lidí, které milovala. Mohla to říct Landonovi, dát mu čas, aby si na tu možnost přivykl a přišel s vlastními nápady, jak se se situací vyrovnat, ale to neudělá – rozhodně ne hned. Nebála se, že se bude zpěčovat a trucovat, bála se, že řekne: „Co se dá dělat, Sáro. Prostě mi to řekni.“ Takový to byl kluk, takový bratr. Nebyl to typický šestnáctiletý puberťák, nejspíš proto, s čím se v životě už musel vyrovnat. Často se trápila tím, kolik zklamání v sobě její bratr dusí, jen aby uchránil její city. Landonovi bylo teprve pět, když jejich rodiče zahynuli při nehodě. Potom strávil strašlivý rok u zlé staropanenské tety, ale posledních deset let už ho měla v opatrování Sára. Pětkrát ho přestěhovala, prožil s ní rozvod s mužem, kterého měl rád, a teď, právě když je nejšťastnější… Ne, ještě s ním nemohla promluvit, ne dokud to sama nepromyslí. Mohla by to povědět Cooperovi. Miloval ji a byl na ni hrdý. Ale věnoval všechen svůj čas a energii rozjezdu nového místního podniku a nemohla ho postavit do situace, že by si musel vybrat mezi tím, že se s ní rozejde, nebo všeho nechá a půjde s ní. Dobře věděla, že mu jeho nový životní styl nejen vyhovuje, ale je v něm šťastný. Uvolněný.

14


8.6.2015 18:24:19


To odpoledne se ještě ani nedostala z práce domů, když jí Landon zavolal na mobil. „Půjdeš večer ke Cooperovi?“ „Dneska ne,“ odpověděla. „Musím připravit něco na tu inspekci.“ „Nebude ti vadit, když se u nás večer staví Eve?“ zeptal se. „Budeme spolu dělat úkoly.“ „Vůbec ne. Vezmu si papíry do ložnice. Co vaříš?“ chtěla vědět. Její otázce se zasmál. „Nemám koupit pizzu? Zbyla mi ta dvacka, cos mi dala.“ „Ty vtipálku. Peníze si nech – zítra mám noční a budeš sám. A než se zeptáš, tak ne, Eve u nás nesmí přespat.“ „Sakra,“ povzdychl si, až se Sára rozesmála. Stejnou výmluvu použila pro Coopera, i když on na to tak rychle neskočil. „Nemůžeš ty papíry vyřídit zítra v noci, až budeš mít službu?“ „Mám dost práce na dvě noci. Připravujeme se na velkou inspekci. Uvidíme se za pár dnů. Teda, zavoláme si, ale…“ Ještě musím líp zvládnout kamenný výraz obličeje. „… po čtyřiadvacítce budu mít den volna a zajdu za tebou. Jestli bude svítit sluníčko, možná vytáhnu plovák.“ „Moc rád se na tebe dívám, když jsi na vodě,“ řekl. „Oceán je s tebou mnohem krásnější.“

Sára neviděla Coopera několik dní. Mohla přejet pláž i s Hamletem v terénním vozítku, ale oba se potřebovali protáhnout. Měla za sebou dvě dlouhé noci a byla ztuhlá a vyčerpaná a Hamlet neklidný. Sára se však nevydala rovnou na pláž směrem ke Cooperovu baru, ale stavila se ještě v jídelně, aby pozdravila Ginu. Hamlet měl tuhle část procházky stejně rád jako pobíhání po písku. 15


8.6.2015 18:24:19


Nevadilo mu, že je přivázaný k pouliční lampě. Stála u ní miska s vodou a všichni kolemjdoucí ho poplácali nebo pohladili. U pultu jídelny seděl Mac McCain. Gina stála na svém obvyklém místě a přes pult se drželi za ruce. Sára si uvědomila, že se tak zaobírá sebou, že si ani nevzpomněla, že téměř každý den uprostřed dopoledne, asi v tomhle čase, je jídelna obvykle prázdná, a tak si Mac s Ginou spolu dávají kávu. Tolik se na sebe soustředili, až Sáru ohromilo, že vzhlédli a usmáli se na ni. „Zdravím,“ vyhrkla. „Ahoj, jak se máš? Slyšela jsem, že hodně pracuješ,“ ozvala se Gina. „To jo, ale dneska mám volno.“ Gina s Macem tvořili v Thunder Pointu nejspíš nejmilejší pár. Spoustu let byli nejlepšími přáteli. Oba vychovávali své děti sami a jejich šestnáctileté dcery byly také nejlepšími přítelkyněmi. Před pár měsíci vytvořili pár. Skutečný pár, ne jen dvojici dobrých přátel, a od chvíle, co se to stalo, si zamilovaně hleděli do očí, když si zrovna potají neukradli polibek. Na okamžik chtěla být Sára cynická a málem vyhrkla: Mějte se na pozoru – když si myslíte, že vás čeká jen: žili šťastně až do smrti, začne osud žárlit a udeří. „Jdeš ke Cooperovi?“ zeptal se Mac. „Jo. Nejspíš na chvíli vytáhnu plovák. Dneska svítí sluníčko a ráda si trochu protáhnu tělo.“ A budu sama, budu mít čas přemýšlet. Ne že by o tom za poslední dva dny nepřemýšlela dost. „A Cooper potřebuje trochu času s Hamem.“ Zasmála se. „Jestli se někdy rozejdeme, budu muset přistoupit na střídavou péči.“ „Vy se nikdy nerozejdete,“ prohlásila Gina. „Vy už to máte zpečetěné.“ Kdepak, pomyslela si Sára. Ani zdaleka.

16


8.6.2015 18:24:19


dlouhé stoly plné jídla, z širokých grilů se kouřilo, nechyběl stroj na výrobu ledové tříště ani dodávka se zmrzlinou. Wayland přesunul svůj bar ven a Cliff v zástěře na ně zamával zpoza jednoho grilu. Pak se k nim donesla hudba – skladbu Přichází nevěsta hráli na elektrické piano a kytaru. Na konci ulice vyrostlo pódium a na něm stála kapela! A přímo před Carriinými lahůdkami na zvláštním stole seděl obrovský svatební dort. Dost velký pro celé město. Davem se prodrala Ashley a usmívala se od ucha k uchu. „Říkala jsem ti, že dokážeme uspořádat svatbu za týden nebo za dva.“ Gina pohlédla na Maca a jediné, co ji napadlo říct, bylo: „Mám na sobě džíny.“ Usmál se a prohlásil: „Mně se v džínách líbíš.“ A pak k potěšení a jásotu davu popadl svou ženu a zlíbal ji, až málem ztratila dech.

O kousek dál bylo před zátarasem zaparkované ještě jedno auto. Deset let starý Nissan Pathfinder, co měl už pořádně najeto. Cee Jay řídila, Maddy seděla na místě spolujezdce a jejich zavazadla ležela nakupená vzadu. Cee Jay vystoupila z auta a zadívala se do města. Tyčil se tam transparent, hrála hudba a zdálo se, že se na ulici tančí, zatímco slunce líně zapadalo za skalisté pacifické pobřeží. Děti a psi běhali jako zbláznění, všude zněl smích a na nebi se objevily gejzíry ohňostroje. Svatební večírek, pomyslela si Cee Jay. Celé město oslavuje oblíbený pár. „Chceš jít poblahopřát šťastnýmu párečku?“ zasmála se Maddy, když vystoupila z vozu. „Trochu je rozhodit?“ Cee Jay zavrtěla hlavou. Nikdo ji neviděl, ale pokud by ji přece jen někdo zahlédl, spatřil by v jejích očích velice melan309


8.6.2015 18:24:32


cholický, zkroušený výraz. „Ne, tady už jsem dohrála.“ Pak se zhluboka nadechla, setřásla ze sebe všechen sentiment a usmála se na svou přítelkyni. „Tak co myslíš? Miami? Atlantic City?“ Maddy nasedla do auta. „Ty řídíš. Prostě mě odsud odvez. Už mám dost těchhle buranů.“ Cee Jay se ještě jednou zadívala na stovky lidí. Zdálo se, že všichni vedou šťastný, poklidný život ve vzájemné pospolitosti. „Jo,“ zašeptala. „Pojeďme pryč.“

310


8.6.2015 18:24:32

P O D Ě KO VÁ N Í

Jsem nesmírně vděčná seržantu Joshuovi Helterbranovi za to, že jsem mohla v tomto románu použít jeho báseň „Poslední přehlídka“.


8.6.2015 18:24:32

Robyn Carrová ŠERIF Z THUNDER POINTU Z anglického originálu The Newcomer, vydaného nakladatelstvím Harlequin MIRA v Torontu v roce 2013, přeložila Petra Pachlová Obálku navrhla Diana Delevová Redigovala Táňa Holasová Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 312 Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2015 jako svou 7835. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s, Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 [email protected]

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.


8.6.2015 18:24:32

Bylo teplé, slunečné odpoledne, což je na oregonském

Recommend Documents