kveten
2.5.2005 12:21 Stránka 1
Kvûten 2005 VáÏení ãtenáfii, dostává se Vám do rukou mimofiádné ãíslo Trhovosvinensk˘ch listÛ vûnované 60. v˘roãí konce 2. svûtové války. Jeho cílem je pfiipomenutí událostí, hrÛz a utrpení, které tato válka a násilí pfiinesly. Pfiíslu‰níci generace pamûtníkÛ si vzpomenou na tuto temnou dobu na‰ich dûjin a pro mladé by toto období mûlo b˘t varováním. Vzpomínky je dÛleÏité neustále zachovávat a stále je oÏivovat... Toto ãíslo se zamûfiilo na fotodokumentaci a vzpomínky spoluobãanÛ na poslední dny války v na‰em mûstû a okolí. Trhové Sviny si kaÏdoroãnû pfiipomínají konec války pietní akcí - poloÏením vûncÛ a kytic u pomníkÛ padl˘ch na námûstí, na b˘valém hfibitovû, na Rejtech, v Rankovû a v Otûvûce. Na oslavu konce války je kaÏdoroãnû uspofiádán lampiónov˘ prÛvod s ohÀostrojem. Radislav Bu‰ek, starosta mûsta
Byla to pohnutá doba... V leto‰ním roce si pfiipomínáme 60. v˘roãí ukonãení 2. svûtové války. JiÏ 60 let, kromû regionálních válek, je svûtov˘ mír. Proã války? Co dûjiny pamatují, vedou se války o moc, území, bohatství, ve jménu víry atd. Sly‰íme pojmy válka spra-
Mimofiádné ãíslo vedlivá a nespravedlivá. Existuje spravedlivá válka? KaÏdá je ‰patná, protoÏe v ní umírají lidé. Jejich Ïivoty, to nejcennûj‰í na svûtû, nikdo nenahradí. VÏdy jde o lidské utrpení. Také se fiíká, Ïe kaÏdá válka pfiinesla pokrok a urychlila v˘voj v rÛzn˘ch oblastech lidského Ïití. Je to moÏné, ale za jakou cenu? Jsou ov‰em situace, kdy je tfieba se bránit a chránit svÛj stát pfied agresorem. Ani na‰emu regionu se války
nec válek nepfiicházel...“ 2. svûtová válka, vyvolaná hitlerovsk˘m Nûmeckem, byla nejvût‰í v dûjinách lidstva. Zasáhla i Ïivot zdej‰ích obyvatel. Pfii prohlíÏení dobov˘ch fotografií z Trhov˘ch SvinÛ a okolí vidíme, jaké zmûny a události pfiinesla válka. Byla to napfi. linie betonov˘ch bunkrÛ postavená pfied válkou podél hranic na obranu âeskoslovenska. Hranice byla posunuta aÏ k obci Rejta, kde
Konec války - na radnici v Trhov˘ch Svinech vlají spojenecké vlajky.
nevyhnuly. O jejich prÛbûhu se mÛÏeme doãíst v dávn˘ch kronikách. Napfi. o tfiicetileté válce: „Îoldnéfiské vojsko v tfiicetileté vojnû bylo vojsko naverbované, které slouÏilo tomu, kdo platil, dnes císafisk˘m, zítra tfieba ·védÛm. Byla to hrubá, surová chasa, beze v‰eho citu a smilování, pfied níÏ se neuchránily ani Ïeny a panny. Majetek byl lidem sebrán a nebylo-li zaplaceno pofiádné v˘palné, byla osada vydrancována a vypálena. A to trvalo s mal˘mi pfiestávkami celá léta. Zdálo se, Ïe se lidé tûch vojen ani konce nedoãkají. Lidé se rodili a umírali, ale ko-
byla i celnice. V ulicích Trhov˘ch SvinÛ se objevily dfievûné zátarasy. Na fotografiích jsou zachyceny i obûti pochodu smrti, jejich pohfieb, odstraÀování nûmeck˘ch nápisÛ, ústup nûmecké armády, pfiíjezd sovûtské armády. Radost mÛÏeme vyãíst z oãí lidí, ktefií jiÏ beze strachu opustili své domovy a zaplnili trhovosvinenské námûstí, aby mohli proÏít a vychutnat tolik oãekávan˘ konec války. Ve star‰í generaci na‰ich spoluobãanÛ je je‰tû dost pamûtníkÛ této pohnuté doby. Mladá generace toto období vnímá jiÏ jako hodnû vzdále-
–1–
Roãník XV. nou minulost. Stálou pfiipomínkou tûchto let jsou pomníky, postavené na pamûÈ obûtem války. S 2. svûtovou válkou a na‰ím mûstem je neodmyslitelnû spjat i protektorátní prezident JUDr. Emil Hácha. ·est let trvající válka skonãila bezpodmíneãnou kapitulací nûmeck˘ch ozbrojen˘ch sil dne 7. kvûtna 1945 v hlavním stanu D. Eisenhowera v Reme‰i. Ukonãení v‰ech bojov˘ch akcí bylo stanoveno na 8. kvûtna 23.01 a platilo pro v‰echny nûmecké jednotky. Poslední v˘stfiely 2. svûtové války v Evropû padly 11. kvûtna u Milína nedaleko Pfiíbrami. Po skonãení krveprolití v Evropû pokraãovala válka intenzivními boji spojencÛ proti JaponcÛm na Dálném v˘chodû. Japonsko podepsalo kapitulaci 2. 9. 1945. Tímto datem skonãila válka definitivnû. Bilance této války je dûsivá. Bûhem jejího trvání bylo zmobilizováno do armády kolem 110 milionÛ lidí, nepoãítaje v to úãastníky hnutí odporu. Ztráty na lidsk˘ch Ïivotech ãinily asi 55 aÏ 60 milionÛ mrtv˘ch, 35 milionÛ ranûn˘ch a asi 2 miliony nezvûstn˘ch. Tato válka mûla i dal‰í neblahé dÛsledky. Dala moÏnost vzniku dal‰ím totalitním reÏimÛm, v kter˘ch zahynuly opût dal‰í miliony lidí. MoÏná si dnes ani neuvûdomujeme, co pro nás znamená ãas míru. Îe se mÛÏeme zab˘vat obyãejn˘mi starostmi a záleÏitostmi, radovat se z obyãejného Ïivota bez pocitu nebezpeãí houkajících sirén oznamujících nebezpeãí náletu. I proto je tfieba si neustále pfiipomínat hrÛzy válek i do budoucna. Pfiejme si, aby se v‰echny konflikty a nedorozumûní fie‰ily na poli politickém a ne vojenském. Václav Heidinger ■
kveten
2.5.2005 12:21 Stránka 2
Trhové Sviny v letech 1938-1945: ST¤ÍPKY, ST¤EPY, ST¤EPINY Rok 1938 byl pro Trhové Sviny stejnû v˘znamn˘ jako pro celou republiku. Hitlerova rozpínavost neznala mezí, zvlá‰tû mu leÏelo v hlavû ãeské pohraniãí a v nûm jeho „utlaãovan˘“ nûmeck˘ lid. Po an‰lusu Rakouska Nûmeckem se v˘raznû oslabila obranyschopnost âSR. Na hranicích se dostavovala opevnûní proti vpádu nûmeck˘ch vojsk. Trhové Sviny se v‰ak nacházely pfied tímto opevÀovacím pásmem, ãímÏ nezískaly zrovna strategické postavení. Îelezobetonové pevnÛstky na pravém bfiehu Stropnice od Borovan ke Komafiicím stavûla stavební firma Jana Sta‰ka z Trhov˘ch SvinÛ za dozoru vojska. Pracovalo zde i mnoho dobrovolníkÛ z okolí, ve dvanáctihodinov˘ch smûnách stavûli zátarasy z ostnatého drátu. V ãervnu probûhly volby do obecního zastupitelstva, starostou v Trhov˘ch Svinech se stal opût Ladislav Strásk˘, I. námûstkem byl zvolen dûkan Jan Dobrodinsk˘. âervenec 1938 byl ve znamení oslav 500. v˘roãí udûlení mûstsk˘ch práv. Slavnost zaãala v sobotu 9. ãervence vztyãením státní vlajky u pomníku padl˘ch za úãasti mûstského zastupitelstva a ostatních hostÛ. Byla otevfiena v˘stava Doudlebska a v˘stava Jana ÎiÏky. Obû v˘stavy byly pfiístupné aÏ do 24. ãervence. V nedûli dopoledne probûhla historická scéna pfiíjezdu roÏmberského poselstva s pergamenem o udûlení mûstsk˘ch práv, odpoledne byl pofiádán pochod k v‰enárodní pouti do Trocnova, která se konala jako hold obãanstva brannosti republiky. Zde pronesl slavnostní projev ministr národní obrany Franti‰ek Machník a byla pfiedána stuha na prapor 105. dûlostfieleckého pluku. V nedûli 17. ãervence vy‰el v deset hodin dopoledne z hostince U ·tanglÛ ke kostelu prÛvod „Doudlebské svatby“, kter˘ byl pfiipomínkou doudlebsk˘ch zvykÛ. Svatba pokraãovala odpolední veselicí U âáhÛ a byla zakonãena staroãeskou muzikou a ãepením nevûsty v hospodû U KollarÛ. 24. ãervence byl v rámci oslav odhalen ÎiÏkÛv památník v âefiejovû za úãasti poslance Rudolfa Berana, pfiedsedy Národohospodáfiského sboru jihoãeského. K 500. v˘roãí byla vydána publikace Trhové Sviny 500 let mûs-
tem a pamûtní mince s ÎiÏkov˘m reliéfem a heslem „V nejtûωích dobách v ÎiÏkov˘ch stopách“. Celé oslavy probíhaly v duchu posílení národního cítûní v tomto tûÏkém období na‰ich dûjin. 23. záfií vyhlásila Syrového vláda v‰eobecnou mobilizaci. Majetnûj‰í svinen‰tí obãané se stûhovali do bezpeãí vnitrozemí za pevnostní pásmo, v‰ichni ãekali sráÏku s nûmeck˘m nepfiítelem. Do‰lo v‰ak k událostem, které zranily cel˘ nበnárod. Západní mocnosti obûtovaly
sk˘ rodák JUDr. Emil Hácha, první prezident Nejvy‰‰ího správního soudu. V té dobû se psalo o Trhov˘ch Svinech snad v kaÏdém tisku. Redaktofii se pfiedhánûli ve shánûní informací o prezidentovû rodném mûstû. Z radnice byl zaslán blahopfiejn˘ telegram, obãané byli vyzváni k vyzdobení budov vlajkami a k úãasti na projevu pfied prezidentov˘m rodn˘m domem. Poãátkem roku 1939 zjistila finanãní pohraniãní stráÏ, Ïe Nûmci provádí tûÏbu dfieva na Kohoutû. 22. ledna Ïádalo mûs-
Audience u prezidenta Emila Háchy v roce 1941.
âeskoslovensko, aby zabránily válce v Evropû. Do‰lo k obsazení pohraniãí, zaãalo období tzv. II. republiky, na jejíÏ hranici se rázem ocitly i Trhové Sviny. Ze zabraného uzemí pfiicházeli uprchlíci, vojsko bylo demobilizováno, situace se zdánlivû uklidÀovala. K území zaãlenûného do Ïupy Oberdonau pfiipadl z obecního majetku Dubíkov, obecní les u novohradské silnice na Rejtech, b˘val˘ Marou‰kÛv dvÛr, les Bastlovec a myslivna v Hrádku. Na jiÏní stranû celé polesí Slepiãích hor vãetnû prameni‰È trhovosvinenského vodovodu a hlavní sbûrny. Po rozsáhl˘ch jednáních se podafiilo docílit uvolnûní lesa na Rejtech a pfiemístûní hraniãních mezníkÛ aÏ za tyto pozemky. 30. listopadu 1938 byl zvolen prezidentem republiky jako nezávislá osobnost trhovosvinen-
to okresní úfiad o okamÏité zakroãení a o docílení pfiístupu k lesÛm, pramenÛm a hlavní sbûrnû. JelikoÏ se jednání protahovalo, byl v únoru podán dal‰í protest delimitaãní komisi proti záboru mûstsk˘ch objektÛ a neoprávnûnému kácení. Ukrutná vichfiice, která se pfiehnala 15. bfiezna 1939 krajem, byla pfiedzvûstí neblah˘ch dob, které následovaly. Hitler obsadil zbytek âeskoslovenska, skonãilo období II. republiky, byl stanoven protektorát âechy a Morava. V dubnu 1939 poslal Führer „nouzí strádajícím“ ãesk˘m obãanÛm potravinovou pomoc v podobû starého tvrdého chleba, ãoãky, hrachu a jin˘ch specialit. V Trhov˘ch Svinech se dostavilo pouze asi dvacet osob - „místní spodina a nûkolik vÏdy laãn˘ch“. V˘sledek této akce skonãil fiaskem. Navzdory
–2–
v‰em v˘zvám nebylo ani v‰e odebráno, po této akci zbyly jen jízlivé vtipy. Jist˘ pochybn˘ nûmeck˘ pfiistûhovalec Míka, kter˘ se pfiedstavil jako místní Vertrauensmann (povûfienec), si stûÏoval starostovi, Ïe je neustále zneãi‰Èován v˘klad s obrazem Hitlera v oficínû na námûstí. Îádal pfiísné vy‰etfiení a hrozil úfiedním udáním. Skuteãnost, Ïe byl v˘klad druh˘ den opût pomoãen, vedla starostu k okamÏitému fie‰ení. JelikoÏ chtûl pfiedejít udání Míky, které by vedlo k nebezpeãn˘m sankcím, vyrozumûl okresního radu Müllera s jakou osobou má co doãinûní a vyslovil otázku, zda je opravdu moÏné, Ïe se tento nespolehliv˘ ãlovûk ohrazuje tak „dÛleÏitou“ funkcí. Míka byl napomenut a choulostiv˘ pfiípad byl zaÏehnán. Zaãátkem roku 1939 inicioval Karel Hlubuãek zhotovení pamûtní desky na rodn˘ dÛm prezidenta Háchy. Celou akci provádûl jménem okresního muzea, aniÏ by uvûdomil mûstskou radu, nebo propagaãní komisi. Nato Ïádal o slavnostní odhalení. Starosta slavnost radûji zamítl, protoÏe by bylo nutno v nastoleném protektorátu k takovéto pfiíleÏitosti pfiizvat nûmecké pohlaváry, ãímÏ by se z celé slávy stala fra‰ka. Deska byla nakonec umístûna na prezidentovû rodném domû v tichosti a bez zbyteãn˘ch ovací samotn˘m Hlubuãkem, kterému asistoval muzejní pracovník ·imon (ãerven 1939). Místní nûmecká smetánka a nûkolik na‰ich odpadlíkÛ sedávala v hostinci U GlasrÛ, proto tam také nikdo jin˘ nechodil. Gestapo vy‰etfiovalo starostu, proã ostatní hostinec nenav‰tûvují. Starosta vysvûtlil, Ïe kaÏd˘ ‰tamgast má svÛj hostinec a tvrzení, Ïe se GlasrÛ hostinec ignoruje rezolutnû odmítl. ZdÛraznil, Ïe Ïádná národnostní intolerance neexistuje, coÏ potvrdila i paní Glasrová. Pozdûji se v‰ak tento hostinec plnil stále více právû proto, Ïe byl nacistick˘m stfiediskem. Pfii dal‰ím jednání s delimitaãní komisí bylo dosaÏeno pouze získání propustek pro starostu, lesníka, hajné a vodáka ke vstupu do polesí na Kohout a k vodovodním pramenÛm. 1. záfií 1939, napadením Polska Hitlerem, zaãala II. svûtová válka. V tento den byla provedena rozsáhlá zat˘kací akce Albrecht
kveten
2.5.2005 12:22 Stránka 3
I. proti kulturním pracovníkÛm, sokolÛm, komunistÛm, sociálním demokratÛm a dal‰ím v˘znamnûj‰ím osobám. Z Trhov˘ch SvinÛ byl zatãen dûkan Jan Dobrodinsk˘. (Byl vûznûn v koncentraãních táborech ve V˘maru a v Dachau. Vrátil se aÏ po válce). 19. fiíjna zabrali Nûmci pro svou ‰kolu pravé kfiídlo v pfiízemí a celé patro staré ‰koly chlapecké (b˘valá mechanika). Jejich uãitelem se stal Heinrich Sobitschek, kter˘ se mûstu pfiedstavil v gestapácké uniformû s umrlãí lebkou na ãepici. 2. kvûtna 1940 byla zaslána administraci Ottova slovníku nauãného staÈ k heslu Trhové Sviny, pro dodatky slovníku. Historickou ãást vypracoval archiváfi Karel KÛrka, rozvoj mûsta od doby, kdy jej popisuje první vydání, Ladislav Strásk˘. 5. ãervna byla zadána staviteli Jifiíãkovi stavba sociálního domu (dne‰ní stará budova polikliniky). Na stavbu vydatnû pfiispûl i prezident Emil Hácha. V den jeho 68. narozenin, 12. ãervence, vysílal rozhlas zdravici, která byla podbarvena nahrávkou v‰ech zvonÛ trhovosvinenského chrámu. Kulturní a vzdûlávací ãinnost v roce 1940 byla bohatá a pestrá. Spolek Tyl pofiádal své koncerty, mimo jiné vystupovala ·olcova divadelní spoleãnost, byla uspofiádána v˘stava doudlebsk˘ch krojÛ a v˘stava cechovních a fiemesln˘ch památek. Své dílo v Trhov˘ch Svinech vystavoval i místní rodák malífi a grafik Bedfiich Waldauf, v tisku se objevovaly ãlánky Jaromíra ·imona a Karla Hlubuãka vût‰inou pod titulem „Z prezidentova rodi‰tû“. BohuÏel, tito trhovosvinen‰tí propagátofii si ãasto poãínali svévolnû, pomlouvali a uráÏeli jednatele muzea Romana ·ícha a archiváfie Karla KÛrku mnohdy nevybírav˘m a sarkastick˘m zpÛsobem. Jako by se zdálo, Ïe v této tûÏké dobû není vût‰ích problémÛ nad jejich ha‰tefiení. V prosinci si nacistiãtí pfiedáci Sobitschek a Racek stûÏovali na chování ãesk˘ch obyvatel vÛãi nûmeck˘m. V˘klad oficíny na námûstí byl zase pokálen. Zaãátkem dubna 1941 poÏádali Nûmci o úãast v zastoupení v obecní správû, aby i tam mûli svého informátora. Byl jím Sobitschek, kter˘ poté zastával funkci II. námûstka. Do obecních záleÏitostí nijak nezasahoval, pouze naslouchal tomu, co se dûlo v radû. 5. ãervence 1941 do‰el dopis mûstské radû od jistého vyslou-
Ïilého ãetnického stráÏmistra z Litovle, b˘valého svinenského obãana. TûÏi‰tûm tohoto psaní byla v˘zva, aby prezidentovo mûsto ‰lo pfiíkladem a vyzvalo své mladé muÏe k dobrovolnému vstupu do nacistické armády. Situaci zachraÀoval starosta Strásk˘, kter˘ dopis nepfiedal mûstské radû, ve které sedûl Sobitschek, n˘brÏ jejím jménem pisateli rovnou odpovûdûl, Ïe je o vûci jednáno. Mûstská rada má v úmyslu vyÏádat si audienci u prezidenta a podûkovat za pfiíspûvek na stavbu sociálního domu. Proto bude nejlépe onu záleÏitost spojit s touto audiencí. Tehdy ãasto nav‰tûvoval Trhové Sviny prezidentÛv bratr Ing. Theodor Hácha, kter˘ byl pfiizván na jednu z porad. Pfii té pfiíleÏitosti jej starosta Strásk˘ poÏádal o pomoc, zda by pana prezidenta seznámil s obsahem dopisu a pfiipravil jej na pfiípadn˘ dotaz na jeho kanceláfi, jak se v dané vûci pokroãilo. Ing. Hácha v‰e sdûlil svému bratrovi. Ten mu pr˘ odpovûdûl, Ïe pisatel je idiotsk˘ zloãinec. 29. ledna 1942 pfii‰el z prezidentské kanceláfie dotaz, jak˘m Ïe to zpÛsobem bylo naloÏeno s návrhem zmiÀovaného ãetnického vyslouÏilce, kter˘ uvádí, Ïe mûstská rada pfiislíbila vhodn˘m zpÛsobem informovat prezidenta? Starosta se opût obrátil na Ing. Theodora Háchu o pomoc. Po dohodû odepsal prezidentské kanceláfii, Ïe dopis skuteãnû mûstskou radou pro‰el. JelikoÏ si v‰ak rada nedovedla s danou vûcí poradit a nemûla záruku „o seriozním sm˘‰lení pisatele“ poÏádala bratra pana prezidenta starostov˘m prostfiednictvím „o laskavé opatfiení informací, jak s návrhem naloÏiti“. Jak se dál vûc vyfiizovala nikdo neví. Nikdo se uÏ neozval. Audience u prezidenta Dr. Emila Háchy se konala v pátek 19. prosince 1941 v 11.30 hodin. Úãastnili se jí Ing. Theodor Josef Hácha, Matûj Blízek a Petr Pachner - prezidentovi spoluÏáci, Karel KÛrka - mûstsk˘ archiváfi, Josef Valenta z Bukvice okresní vedoucí Národního souruãenství, MUDr. Ladislav Vanûk - pfiedseda okresní péãe o mládeÏ a starosta mûsta Ladislav Strásk˘. Deputaci uvedl a pfiedstavil Ing. Hácha. Starosta tlumoãil pozdravy a oddanost mûsta a podûkoval za penûÏit˘ dar na vybudování sociálního domu. Prezident jej v‰ak nenechal pfiednést ani cel˘ pfiipraven˘ projev a promluvil k nim (fieã pfiibliÏnû zaznamenal Ladislav Strásk˘):
„ Pfiátelé, vítám Vás a uji‰Èuji Vás, Ïe jsem se bránil a tento úfiad pfiijmouti nechtûl. Bylo ale na mne tolik naléháno, Ïe jsem se nakonec podvolil. Vûdûl jsem, Ïe mne ãekají tûÏké, pfietûÏké úkoly, Ïe to ale bude tak tûÏké, to jsem nepfiedpokládal. Buìte pfiesvûdãeni, Ïe v rámci m˘ch schopností a moÏností ãiním pro národ co jen mohu, tlumoãte to Va‰im obãanÛm a vyfiiìte mé pozdravy.“ Nato si prezident povrchnû prohlédl vûnované album snímkÛ a písemností rodného mûsta, Matûj Blízek pfiednesl pozdravy spoluÏákÛ. O spoluÏaãkách se prezident vyjádfiil Ïe budou asi jiÏ „hezky obstaroÏitnûj‰í“. Jednomu z ãlenÛ deputace vypadla za pfiípitku likérová skleniãka a rozbila se. Jeho rozpaky rozpt˘lil JUDr. Hácha star˘m pfiíslovím o stfiepech a ‰tûstí. 16. bfiezna 1942 byl ve svinenském biografu v t˘deníku aktualit promítán film o náv‰tûvû u prezidenta Háchy. Atentát na R. Heydricha proveden˘ 27. kvûtna 1942 dal podnût k zatãení a následné popravû mnoha muÏÛ národa. Na Trhovosvinensku se stali obûtí nacistického fiádûní advokát Dr. Huspeka, fieditel hospodáfiské záloÏny Franti‰ek Mráz a fiídící uãitel ve Slavãi Bohumil Kozlík. DÛvodem popravy bylo schvalování atentátu na Heydricha. Nacisté se takto zbavovali lidí, ktefií u nich nebyli dobfie zapsáni. V fiíjnu 1942 vydává redakãní kruh kolem Karla Hájka biografii Jihoãech Emil Hácha s ãetn˘mi fotografiemi. 5. února 1943 opût nav‰tívili starostu Sobitschek a Racek se stíÏností (snad byl pfiítomen i SobitschkÛv nástupce Witzany - Sobitschek byl pozdûji povolán na frontu). ·lo o napadení nûmeckého chlapce vût‰ími hochy z mû‰Èanské ‰koly. PoÏadovali za tento incident odvést gestapem nejménû dvû osoby z Masarykovy tfiídy, kde se v‰e sebûhlo a v‰em obyvatelÛm této ulice uloÏit pokutu 20 000 marek. Starostovi se podafiilo dát opût v‰e do pofiádku. Na radnici se pfied Nûmkou Slavíkovou naoko velice rozãiloval a posílal policii pátrat po vinících. Po odchodu Slavíkové si v‰e vysvûtlili. Pfiedstavení mûlo svÛj úãinek. Sobitschek druh˘ den sdûlil starostovi, Ïe zjistil, Ïe pro danou vûc udûlal maximum, a Ïe protentokrát od udání upou‰tí. 13. února vysílal rozhlas krajovou pÛlhodinku o Trhov˘ch Svinech. Bylo zde mimo jiné ho-
–3–
vofieno o sborníku Jihoãech Emil Hácha a pfiednesen ãlánek Romana ·ícha o památn˘ch kamenech na Trhovosvinensku. Nûkdy na pfielomu kvûtna a ãervna 1943 byl starosta Strásk˘ vyzván zástupcem okresního úfiadu, aby dÛvûrnû pfiedloÏil návrh na jmenování ãlenÛ správní komise mûsta, která mûla nahradit stávající mûstské zastupitelstvo. Jednalo se o koneãné zúãtování s dosavadní obecní správou. 1. ãervence 1943 bylo Stráskému nafiízeno pfiípisem okresního úfiadu, aby pfiedal správu mûsta do rukou fiezníka a restauratéra Karla Kollara (nebyl odstupujícím starostou navrÏen). 5. kvûtna 1944 bylo po del‰ích jednáních (od ãervence 1942) povoleno zfiízení Odborné ‰koly pro jemnou mechaniku a slaboproud. ZaslouÏili se o to pfiedev‰ím b˘val˘ starosta Strásk˘, kter˘ projevil ze v‰ech osloven˘ch obcí za Trhové Sviny nejvût‰í zájem, dále Ing. Hácha a Dr. Budínsk˘, ktefií se vûci ujali v dal‰ích jednáních a Obchodní a prÛmyslová komora s iniciátorem celého projektu Ing. Îelezn˘m. První roãník nové odborné ‰koly byl otevfien v fiíjnu téhoÏ roku. ·kola byla urãena pouze pro jemnou mechaniku, protoÏe Svaz elektráren prosazoval vybudování zvlá‰tní elektrotechnické ‰koly se zamûfiením na slaboproud v Hradci Králové. Na pfielomu let 1944 - 45, kdy nacistÛm jiÏ váÏnû teklo do bot, byla nasazena do manuální práce i ãást úfiedníkÛ, uãitelÛ, soudcÛ a ostatní inteligence. Témûfi v‰echny z trhosvinenska se podafiilo zamûstnat ve Stráského továrnû. Bylo to odÛvodnûno v˘robou nástrojÛ pro firmu Leichtbau v âesk˘ch Budûjovicích pracující v leteckém prÛmyslu, coÏ byla pfiednostní váleãná v˘roba. Stejn˘m zpÛsobem se podafiilo v bfieznu 1945 uchránit mladé nástrojafie od kopání zákopÛ, kdy pfii‰el ke Stráskému nabírat na tuto práci znám˘ Buchner z budûjovického Arbeitsamntu. Jifií âajan Zdroj: Pamûti Ladislava Stráského, Pamûtní kniha spolku divadelních ochotníkÛ „Klicpera“ v Otûvûku, Kronika mûsta Trhov˘ch Svin 1931 - 1946, Dûjiny zemí koruny ãeské v datech - F. âapka, LIBRI 2000, Jihoãech Emil Hácha - kolektiv autorÛ 1942, archiv a vzpomínky Franti‰ka Stráského, archiv autora ■
kveten
2.5.2005 12:22 Stránka 4
Dny, které nesmûjí b˘t zapomenuty (5.-10. kvûten 1945 v Trhov˘ch Svinech) Je zaãátek kvûtna 1945. Nûmecká moc se hroutí a zdá se, Ïe konec války je na dosah. V mnoha ãesk˘ch mûstech propuká naplno léta skr˘van˘ vzdor a touha po odplatû. Trhové Sviny nejsou v˘jimkou. Konec války v‰ak je‰tû zdaleka není. Vzpoura (5.kvûten - sobota) Ti, ktefií poslouchají chvilku po poledni praÏsk˘ rozhlas, asi na tento okamÏik nikdy nezapomenou. Vzru‰ené volání o pomoc v‰em jasnû fiíká: V Praze uÏ to zaãalo!
vlastním tempem, které uÏ nelze zastavit. První b˘vají na fiadû symboly. Tím Ïiv˘m je pro místní jednoznaãnû nûmeck˘ uãitel a vedoucí NSDAP Adalbert Vitzány, rodák z Popelic pod Kohoutem. Kdosi vyfikne jeho jméno a tím je dán signál k zfiejmû prvnímu vzdornému ãinu toho odpoledne. Dav se krátce pfied 15.hodinou nahrne pfied ·tojdlÛv hostinec na námûstí, v jehoÏ patfie je sekretariát nacistické strany i byt „zellenleitra“ Vitzányho. Nûkolik odváÏlivcÛ
Nikoho to ani moc nepfiekvapuje, neboÈ obyãejn˘m nûmeck˘m vojákÛm se uÏ nechce umírat a jejich nekázeÀ a demoralizace je aÏ pfiíli‰ zjevná! Ve Svinech se pfiitom od první poloviny dubna nachází zhruba dvû stovky vojákÛ a také ‰táb opevÀovacích prací, sídlící v budovû okresního soudu. Pod jejich dohledem jsou Svinen‰tí nuceni od 14.dubna budovat na v˘padov˘ch komunikacích mohutné zátarasy a kolem mûsta zákopy a protitankové pfiíkopy. Zbyteãná práce ve zbyteãné válce. Na námûstí a na mohufiické silnici se kolem 14. hodiny nachází ozbrojené nûmecké hlídky. NejenÏe proti vznikající rebelii nezasáhnou, ale nechávají se vesmûs bez váÏného odporu odzbrojit. Mnozí odevzdávají své zbranû dobrovolnû, pr˘ i s poznámkou „Gott sei Dank!“ Po dÛstojnících jako by se slehla zem. V 15. hodin vchází do radnice b˘val˘ starosta a podnikatel
Zátaras v Jirsíkovû ulici. Tyto pfiekáÏky museli budovat místní lidé pod dohledem nûmeck˘ch ÏenistÛ. OpevÀovací práce zaãaly 14. dubna 1945. Svinenské námûstí se rázem zaplÀuje lidmi. Zaãínají se objevovat první ãs. prapory a od ucha k uchu se rychlostí blesku ‰ífií trochu pfiedãasná zpráva, Ïe republika je obnovena. Od této chvíle se události fiítí
proniká dovnitfi a z otevfieného okna za chvíli letí na ulici Hitlerova busta i nacistická vlajka. Jen „zellenleitr“ se kamsi vytratil a v podveãer je dopaden v Ole‰nici. Je to první dÛleÏit˘ moment: nûmecká posádka nezasahuje!
Franti‰ek Viktora (1919-1945) se mûl stát hospodáfiem v Otûvûku na „Bufiiãovinû“ ã. 20. Byl to urostl˘ a statn˘ muÏ s veselou povahou. Umûl hrát na harmoniku , rád zpíval a hrál i ochotnické divadlo. Îivot tohoto vlastence a charakterního ãlovûka ukonãily tfii rány z pistole esesáckého vraha odpoledne 6. kvûtna 1945.
Pamûtní deska v prÛjezdu radnice, v místû kde byl F. Viktora zavraÏdûn.
Ladislav Strásk˘ v doprovodu kapitána L.Fanty. Vchází do míst, která je‰tû donedávna dÛvûrnû znal, neboÈ Nûmci ho v roce 1943 sesadili a jmenovali novou obecní správu v ãele s fiezníkem K. Kollarem. Autorita L. Stráského je v‰ak u místních nepopiratelná, a proto je uÏ v dubnu nûkolika obãany osloven, aby právû on reali-
–4–
zoval v˘zvu ko‰ické vlády k vytváfiení národních v˘borÛ. DÛvûrnû tedy vybere zhruba dvû desítky vhodn˘ch jmen. Hlavním zámûrem je jednoznaãnû zaji‰tûní klidného a pokud moÏno nenásilného pfiechodu z nacistické poroby do nové svobody. Nikdo ze zúãastnûn˘ch je‰tû netu‰í, Ïe v‰echno bude jinak. KdyÏ za pár okamÏikÛ v‰ichni z mûstského rozhlasu sly‰í slova: „Obãané âechoslováci! ¤í‰e se zhroutila!“ ozve se námûstím mohutn˘ jásot, dobfie sly‰iteln˘ i v izolované kabinû, odkud L. Strásk˘ oznamuje obãanÛm vznik prozatímního Národního v˘boru, „kter˘ tímto okamÏikem pfiejímá ve‰kerou pravomoc v místû.“ Revoluce pfiitom b˘valého starostu trochu „pfiede‰la“, neboÈ polední vysílání praÏského rozhlasu neposlouchá a v okamÏiku jeho pfiíchodu na radnici uÏ létají nacistické symboly z kanceláfie NSDAP. Na zklidnûní situace je nejvy‰‰í ãas. V jeho rozhlasovém projevu zazní první dÛleÏité organizaãní pokyny. Zfiizuje se ozbrojená Národní stráÏ, do níÏ se mají okamÏitû hlásit v‰ichni muÏi od 17 do 50 let, zejména b˘valí vojáci a záloÏní dÛstojníci. Velitelem je jmenován kpt. Ludvík Fanta, kter˘ má k dispozici i ãetnictvo a finanãní stráÏ. Obãané jsou dÛraznû varováni pfied niãením a loupením majetku, a to zejména nûmeckého. Nacisté a zrádci budou zaji‰tûni a pfiedáni fiádnému soudu. Nûmecké nápisy se co nejrychleji odstraní a lidé jsou vyzváni k vyvû‰ení ãs.vlajek. Plnûní tûchto pokynÛ zcela odpovídá revoluãnímu nad‰ení tûch, ktefií je mají vyplnit! Ihned jsou zaji‰Èováni nacisté a kolaboranti. Na radnici je uliãkami hanby pfiedvádûjí mûst‰tí stráÏníci Matûna a ·álek, ozbrojení ãlenové Národní stráÏe i „mnozí k tomu vÛbec nepovolaní.“ Padají rány i kopance. KdyÏ je nûkdy kolem 17.hodiny pfiivezen A.Vitzány, dva horlivci ho za posmûchu pfiihlíÏejících fackují v otevfieném horním oknû radnice, ãemuÏ uãiní pfiítrÏ L.Strásk˘. Asi dvû desítky zatãen˘ch jsou pak umístûny do cel okresního soudu. Hnûv lidí je pfiíli‰ velik˘, takÏe uvûznûní je pro mnohé vysvobozením. Rychle je uskuteãnûn i rozkaz k vytvofiení Národní stráÏe. UÏ kolem 16.hodiny organizují kpt. Fanta a uãitel V.Vesel˘, záloÏní dÛstojník, tfii ãety dobrovolníkÛ, coÏ je zhruba 90-100 muÏÛ. Jsou odveleni vût‰inou k v˘padov˘m silnicím ze SvinÛ. Mnozí ozbrojen-
kveten
2.5.2005 12:23 Stránka 5
ci se rozjíÏdûjí i do blízkého okolí. Jedna ãeta je hned po 16.hodinû zamûstnána odzbrojením nûmeckého transportu v Otûvûku. Nûmci se po krátkém vyjednávání celkem ochotnû vzdávají a muÏi z Otûvûka tak získávají velké mnoÏství zbraní. Zajatí vojáci jsou hlídáni na louce u PancífiÛ. V té chvíli jsou uÏ v budovû radnice pfiítomni témûfi v‰ichni ãlenové revoluãního národního v˘boru, ale o nûjaké váÏné poradû nemÛÏe b˘t ve stávajícím chaosu ani fieã. Kpt. Fanta a vrchní ãetnick˘
zultaci Vitzányho v oknû radnice pfiijíÏdí od Budûjovic nûmecké nákladní auto. Jeho posádka nereaguje na pokyn k zastavení a zahajuje pravdûpodobnû pouze v˘straÏnou palbu. SnaÏí se rychle projet, ale pfii v˘jezdu z námûstí je zastavena odvetnou stfielbou a náhodnou pfiekáÏkou. Dva zranûné nûmecké dÛstojníky o‰etfií dr.Vanûk - na noc jsou uloÏeni do Trajerova hostince vedle radnice. Zranûn je i jeden z pfiihlíÏejících obãanÛ. Situace se ale nezklidÀuje. Hned
v‰ak nepfiímo vyÏádá první obûÈ z fiad místních obãanÛ. U Velkého rybníka je pfii návratu z práce zastfielen TomበChuchel, jehoÏ Nûmci omylem povaÏují za povstalce. Dal‰ími obûÈmi následujících hodin jsou Václav ·tika, zastfielen˘ u ml˘nÛ, a Vojtûch Dudák, zabit˘ za Weyszerov˘m parkem. Bûhem bitky u pily pfiijíÏdí na námûstí pfies tfiicet povozÛ zásobovacího oddílu vlasovcÛ a jsou bez odporu odzbrojeni. Veãer ve 20 hodin pfiichází z vojenského velitelství v Budûjovicích telefonická v˘zva, Ïe nûmeckému vojsku má b˘t umoÏnûn voln˘ prÛchod, a to i se zbranûmi! Národní stráÏ je o tom informována. Námûstí se vyprazdÀuje a na noc se spou‰tí prudk˘ dé‰È. Noc (z 5. na 6. kvûtna) S postupující nocí roste tíseÀ a nejistota. Co vlastnû pfiinese pfií‰tí ráno? Tuto otázku si té noci jistû klade fiada svinensk˘ch muÏÛ a Ïen, kter˘m dochází postupnû dosah sobotních událostí. Rubikon je pfiekroãen. PfiestoÏe hlídky jsou pouãeny, Ïe nemají na prÛchozí vojska stfiílet, mnozí horkokrevní bojovníci to nerespektují a po celou noc se v obvodu mûsta oz˘vá nepravi-
nûmeãtí vojáci byli ve Svinech odzbrojeni a doporuãuje navrácení zbraní. To je v‰ak v noãních hodinách nemoÏné. „Nûmci jsou je‰tû pfiíli‰ silní,“ fiíká Vávra doslova. Brzy nad ránem kpt. Fanta na popud uãitele Vacka a Ka‰para Stráského souhlasí s pfievezením ranûn˘ch NûmcÛ k Bene‰ovu. Je to velice ‰Èastné rozhodnutí, které v následujících hodinách jednoznaãnû zmen‰í poãet obûtí. KdyÏ si jde L. Strásk˘ kolem ãtvrté ráno koneãnû domÛ odpoãinout, zaãíná právû v Otûvûku pfiedehra k nedûlní tragédii. Odveta (6. kvûten - nedûle) Kolem páté ráno pfiijíÏdí do Otûvûka nûkolik NûmcÛ na motocyklech. Nejsou to v‰ak obyãejní vojáci wehrmachtu, ale pfiíslu‰níci SS! Odzbrojují jednu hlídku u kfiíÏe a vzápûtí druhou, jeÏ právû pfiijíÏdí autem od SvinÛ. Po chvíli - snad kolem pÛl ‰esté - sem dorazí dal‰í motorizovaná jednotka, po které je vystfieleno. Nûmci okamÏitû stfielbu opûtují. Je to dal‰í osudov˘ moment - jednotka SS se od tohoto okamÏiku zfiejmû domnívá, Ïe si bude muset prÛchod pfies Otûvûk a Sviny probojovat. Údajnû je uÏ pfiedchozího dne také telefonicky varována k˘msi ze SvinÛ, Ïe zde
Asi 5. kvûtna v podveãer. Z budovy okresního soudu jsou odstraÀovány nacistické symboly. stráÏmistr Josef âern˘ trvají na oficiálním odzbrojení nûmecké posádky. O pÛl páté tedy dochází v budovû soudu k jednání s nûmeck˘mi dÛstojníky, pfii nûmÏ jsou pfiítomni L. Strásk˘, kpt. Fanta a stráÏm. âern˘. Z pohledu NûmcÛ se tak vlastnû stávají vÛdci rebelÛ. PfiestoÏe pfiedseda Národního v˘boru nakonec netrvá na odzbrojení dÛstojníkÛ, Ïádn˘ slib odzbrojení nikomu dán není! Fakticky k nûmu v‰ak uÏ dávno do‰lo. První váÏn˘ incident se odehrává kolem 17. hodiny. Chvíli po in-
vzápûtí se totiÏ strhne pfiestfielka mezi ozbrojen˘mi dobrovolníky na námûstí a pfiíslu‰níky nûmeckého ‰tábu v soudní budovû. Ti se zfiejmû polekali pfiedchozí palby. Po chvíli jsou i oni odzbrojeni a zaji‰tûni a námûstí se opût zaplÀuje. Boj pak pokraãuje jinde. Stfielbu z mûsta asi zaslechne nûmecká jednotka u Rejt a k zátarasu u Sta‰kovy pily se vzápûtí pfiibliÏují dva tanky. Pfies pfiekáÏku v‰ak proniknout nemohou a po prudké kulometné pfiestfielce se stahují zpût. Jeden Nûmec je údajnû zabit, jeden z obráncÛ zranûn. Stfiet si
Rusk˘ tank T-34/76 „parkuje“ na námûstí.
5. kvûten odpoledne. Hlídka Národní stráÏe odzbrojuje a prohlíÏí pfied budovou okresního soudu nûmecké vojáky. Zleva: Petr Krãmáfi, ???, T. ·pát z Branky, s pu‰kou J. Kfiivánek.
delná stfielba. Mûstem takto projde je‰tû kolem pÛlnoci nûkolik nûmeck˘ch transportÛ, vût‰inou boãními ulicemi. Obránci na budûjovické silnici zdá se neplní tak zcela pfiíkaz o volném prÛchodu. Je to dal‰í dÛleÏitá okolnost. Kpt. Fanta nûkdy kolem 1. hodiny po pÛlnoci sdûluje L. Stráskému, Ïe se musí hlásit u své jednotky v Budûjovicích. Pfiedseda NV se okamÏitû snaÏí dovolat na budûjovické velitelství. Po 2. hodinû v noci mluví pfiímo s plk. Vávrou, vylíãí mu situaci a pfiesvûdãí ho, Ïe Fanta i dal‰í dÛstojníci musí za dan˘ch okolností zÛstat ve mûstû. Budûjovick˘ velitel je zdû‰en z toho, Ïe
–5–
narazí na ozbrojen˘ odpor. V 6,30 se objevuje velké mnoÏství „zufiiv˘ch a rozlícen˘ch esesmanÛ na koních“ a vesnici obkliãují. Jedná se o zbytky 22. dobrovolnické jezdecké divize SS „Maria Theresia“ a jezdecké divize SS „Florian Geier“, rozprá‰ené pfii obranû Budape‰ti a ustupující pfies jiÏní Slovensko, Moravu a jiÏní âechy do amerického zajetí. Jsou to zku‰ení a velmi nebezpeãí vrazi. Otûvûãtí musí ihned odevzdat zbranû a konû a sundat ãs. vlajky. Nûmci dûlají prohlídky po domech a hledají partyzány. Zajatce na PancífiÛ louce brzy vystfiídají asi dvû desítky muÏÛ z Otûvûka, kte-
kveten
2.5.2005 12:25 Stránka 6
ré tam esesmani naÏenou do houfu jako rukojmí. Podobnou razii zaÏije i âefiejov, kde jsou zatãeni bratfii Maãí, pravdûpodobnû za ozbrojen˘ odpor. Mnoha ‰ÈastlivcÛm se v‰ak pfiesto podafií schovat nebo utéct do lesa. Esesáci stfiílí na kaÏdého, kdo se objeví v polích. Tehdy zfiejmû pfiichází o Ïivot ãtyfiiaãtyfiicetilet˘ Augustin Martínek vracející se právû pû‰ky do Otûvûka. KdyÏ spatfií silnici plnou vojska, chce se jim vyhnout oklikou pfies pole, ale je zpozorován a zastfielen.
Kaplice a Krumlov praskají ve ‰vech, jsou vráceni zpût do SvinÛ. Jejich pfiítomnost mûsto pravdûpodobnû zachrání od dûlostfielecké palby. Pro esesáky ale pfiedstavují i neãekan˘ problém. Chtûjí totiÏ zajistit jejich odsun. To v‰e ve znaãném spûchu a nervozitû, neboÈ ruská armáda se blíÏí a oni spûchají do amerického zajetí. Nûmci vnikají postranními ulicemi do mûsta a dochází k ojedinûl˘m pfiestfielkám. U ‰koly na borovanské silnici je pancéfiovou pûstí zniãen JodlÛv autobus.
Velkou rozvahu projevuje obecní stráÏník Josef ·álek. Pfied 7.hodinou ráno mu velitel SS na radnici poruãí pfiivést starostu. Správnû má dojít pro K. Kollara, ale ten neumí nûmecky a „nebude schopen nic obhájit.“ StráÏník ·álek tehdy uãiní dÛleÏité rozhodnutí: zavede dÛstojníka SS k b˘valému starostovi Ladislavu Stráskému, kter˘ se právû chystá odejít na radnici. Zaãíná velice riskantní „hra na starostu“. ProtoÏe L. Strásk˘ umí v˘bornû nûmecky, dokáÏe zufiivému esesákovi oponovat. Ten vyhroÏuje a kfiiãí, Ïe tohle mûsto partyzánÛ vypálí a vyvraÏdí. „Starosta“ rovnûÏ zv˘‰en˘m hlasem odpovídá a snaÏí se dÛstojníka pfiesvûdãit, Ïe odpovûdnost je na místní nûmecké posádce. On má pouze dva stráÏníky, ktefií sami chaosu ãelit nemohou. Tato argumentace i Stráského neohroÏené vystupování - v‰e v nûmãinû! - esesáka vyvede z míry a dává uÏ pouze pokyny, které „starosta“ o chvíli pozdûji vyhlásí rozhlasem: v‰echny zbranû musí b˘t vráceny, vlajky sejmuty a na námûstí se dostaví v‰ichni majitelé koÀsk˘ch povozÛ a motorov˘ch vozidel. Tûmi jsou pak nûmeãtí uteãenci skuteãnû odvezeni je‰tû téhoÏ dne do Nûmeckého Bene‰ova.
podafií dosáhnout propu‰tûní nûkolika osob a pár ‰ÈastlivcÛm se v nastalém zmatku podafií zmizet. Na námûstí je pfiivleãena i skupina zatãen˘ch z Otûvûka - Nûmci z ní vyberou ‰est mladíkÛ a v‰echny ostatní star‰í muÏe propustí. Asi za pÛl hodiny k této skupince pfiidají je‰tû bratry Maãích z âefiejova. Do stráÏnice v prÛjezdu radnice je pfiiveden se zdviÏen˘ma rukama také stráÏmistr âern˘, jemuÏ zfiejmû zachrání Ïivot uniforma. L.Strásk˘ zaÏije chvilku hrÛzy, kdyÏ spatfií u telefonu papír se jmény ãlenÛ prozatímního Národního v˘boru, kter˘ tu kdosi zapomnûl. V nestfieÏeném okamÏiku se mu jej podafií skr˘t. Tehdy také zaslechne jméno esesáckého velitele: „Brigs“ ãi „Brins“. Kolem 9.hodiny Nûmci propustí z budovy soudu v sobotu zadrÏené Nûmce a kolaboranty. Na stráÏnici dochází ke konfrontaci velitel SS poÏaduje jména viníkÛ. Do „mrazivého ticha“ se L.Strásk˘ zeptá, co by se stalo, kdyby pfiedchozího dne nebyli zatãeni a odvedeni do bezpeãí. Vitzány i ostatní to na‰tûstí uznají a hrozivá situace je pfieklenuta! Ve dvofie radnice Nûmci rozdûlují zatãené na dvû skupiny. Asi deset muÏÛ men‰í skupiny je za-
Asi 10. kvûtna odpoledne. Rusk˘ povoz vjíÏdí do námûstí. Nûmci si v‰imnou zátarasÛ na okraji SvinÛ a chystají se k útoku. Od mûsta padne fiada v˘stfielÛ, které esesmani opûtují - zatím pouze palbou z pu‰ek a automatick˘ch zbraní. Do palebn˘ch postavení chystají také polní dûla, ale na‰tûstí získají informaci, Ïe ve Svinech je nûkolik set nûmeck˘ch uprchlíkÛ. Nechtûjí stfiílet do vlastních lidí. Tito uteãenci, tzv. „národní hosté“, pocházejí vût‰inou z Horního Slezska. 6. kvûtna tu uÏ vlastnû ani nemají b˘t, ale protoÏe
Národní stráÏ je v tûchto okamÏicích uÏ naprosto dezorganizovaná a velení neexistuje. Obránci zátarasÛ instinktivnû pochopí, Ïe boj proti pfiesile ostfiílen˘ch vojákÛ SS je „zfiejm˘m ‰ílenstvím“. Zbavují se zbraní a snaÏí se schovat ãi uprchnout. Nic rozumnûj‰ího v té chvíli ani dûlat nemohou. Esesmani obkliãují mûsto a zat˘kají kaÏdého, kdo má v ruce zbraÀ nebo vypadá podezfiele. Zábrany v zátarasech jsou odstranûny a námûstí je brzy pfieplnûno auty, povozy a dûly.
Mohutn˘ prÛvod uÏ odzbrojen˘ch vlasovcÛ prochází palisádou u pily smûrem na Nové Hrady.
Asi 10. kvûtna kolem 13. hodiny. Na námûstí pfiijela auta ãeskoslovenské armády z âesk˘ch Budûjovic. Chvíli poté pfiijeli od N.HradÛ první sovût‰tí vojáci.
V‰echny zatãené - asi 60-80 osob - Nûmci soustfieìují na dvofie radnice. Mnozí jsou zatãeni náhodou, jiní bohuÏel se zbraní v ruce. Tragickou smÛlu má Jan Bryndaã, kterého kdosi z propu‰tûn˘ch nacistÛ pozná a udá, Ïe pfiedchozího dne vyvûsil na radnici sovûtskou vlajku. Je zatãen a dotyãná vlajka pak kolem desáté obfiadnû spálena pfied radnicí. L. Strásk˘ mezitím pfiesvûdãuje nûmeckého velitele, Ïe v‰ichni zatãení jsou zdej‰í lidé, ktefií uposlechli jeho v˘zvu a shánûjí po mûstû poÏadované dopravní prostfiedky. Podvratné Ïivly Ïe uÏ jsou dávno pryã. Skuteãnû se mu
–6–
hnáno do kÛlny, kde jsou krutû t˘ráni. Jsou to vesmûs mladíci dopadení se zbraní v ruce a ti urostlej‰í, ktefií se NûmcÛm zdají nejnebezpeãnûj‰í. Zvlá‰È surovû jsou zbiti bratfii Jan a Stanislav Maãí. Mnozí z esesmanÛ jsou opilí. Ve 14 hodin je z této skupinky oddûlen ‰estadvacetilet˘ Franti ‰ek Viktora z Otûvûka a na základû mylného obvinûní je v prÛjezdu radnice zastfielen. Jeho tûlo tam v tratoli‰ti krve zÛstává po celé odpoledne. Tuto vraÏdu vidí ze stráÏnice stráÏm.âern˘ i L. Strásk˘, jenÏ opût protestuje a upozorÀuje Nûmce, Ïe tu zatím netekla ani kapka nûmecké krve.
kveten
2.5.2005 12:26 Stránka 7
O zranûn˘ch z pfiedchozího dne na‰tûstí esesáci neví! Ladislav Strásk˘ projevuje v tûchto hodinách velkou odvahu, coÏ potvrzuje mnoho svûdkÛ a pamûtníkÛ. Ti se jednoznaãnû shodují, Ïe neb˘t jeho rozhodného vystupování, stihla by mûsto i jeho obyvatele mnohem vût‰í zkáza. Mezi zadrÏovan˘mi je pfiitom i jeho syn Zdenûk. Odpoledne musí zajatci nakládat na vozy zbranû ukofiistûné a uloÏené na radnici v pfiedchozím dni a také dal‰í ve mûstû zabave-
vÏdy odhodit z cesty do pfiíkopu. ZavraÏdûni jsou: Jan Maãí (24 let) a jeho bratr Stanislav (19 let) z âefiejova, Václav Pancífi (17 let), Viktor Palangari (22 let) a Jan Bryndaã (41 let) z Trhov˘ch SvinÛ. Asi deset zajat˘ch z prostfiední skupiny je dohnáno aÏ do Îára, kde jsou dále zadrÏováni. Esesmani je chtûjí zastfielit, ale prosby a pfiímluvy nûmeckého starosty Îáru i spûch NûmcÛ jim nakonec zachrání Ïivot. V noci jsou v pÛlhodinov˘ch intervalech
Pfies mûsto stále projíÏdûjí a procházejí nûmecké transporty. V noci na pondûlí je hledán ztracen˘ nûmeck˘ voják a L.Strásk˘ musí ãelit dal‰í v˘hrÛÏce. Nûmci ho nakonec naleznou sami. 7. kvûtna (v pondûlí) je na radnici obnovena fiádná sluÏba a uãitel Vesel˘ se ujímá velení Národní stráÏe. Na vûÏi dûkanského kostela zní umíráãek. Odpoledne se pro své vûci vrací dÛstojníci nûmecké posádky, ktefií se pfiedtím také radûji uklidili pfied esesáky mimo mûsto. Veãer tu projíÏdí nûkolik desítek nûmeck˘ch tankÛ. 8. kvûtna (v úter˘) vzbudí rozruch nûmecké letadlo, které krouÏí nad mûstem a pak pro nedostatek paliva pfiistane na âerveném vrchu. Pilot odjíÏdí autem na N. Hrady. 9. kvûtna (ve stfiedu) napûtí trochu polevuje, neboÈ pfiedchozího dne Tfietí fií‰e oficiálnû kapitulovala. Obãané jsou rozhlasem vyzváni, aby opût vyvûsili ãs.prapory. V kostele se koná zádu‰ní m‰e za v‰echny obûti nacistického teroru a Národní stráÏ pfiijímá dal‰í dobrovolníky. Velitel V.Vesel˘ pfiitom zaÏije men‰í pfiekvapení, kdyÏ mezi nimi objeví Otmara Riedla, zamûstnance místní prodejny BaÈa a jinak prvního ãs.para‰utistu, vysazeného v roce 1941 do
dobrovolníci a témûfi ve stejném okamÏiku ve smûru od Nov˘ch HradÛ i první rusk˘ voják, následovan˘ skupinou dÛstojníkÛ a men‰ím oddílem. Velká kolona vojska pak dorazí pfied pÛl ãtvrtou. Radost se tu symbolicky mísí se smutkem a bolestí. V 15 hodin totiÏ zaãíná na sokolském hfii‰ti za âáhÛ pohfieb deseti obûtí z 5. a 6. kvûtna. Po ‰esti letech tu poprvé vefiejnû zazní i ãeskoslovenská hymna. Dlouh˘ pohfiební prÛvod prochází Trocnovskou ulicí, námûstím a Kostelní ulicí na hfibitov. Dojemnû a sympaticky pÛsobí chování sovûtsk˘ch vojákÛ, ktefií podél cesty prÛvodu vzdávají ãest posledním obûtem války. Odcitujme závûrem pasáÏ ze smuteãního projevu Ladislava Stráského: „...Va‰e krev nevolá ... po pomstû. Pomsta není vlastností nás âechÛ a SlovanÛ vÛbec. Va‰e krev a va‰e mrtvá tváfi volá jen po spravedlnosti. Volá nás Ïijící, abychom tuto spravedlnost hledali a nalezli. Buìte uji‰tûni, Ïe bude uãinûno v‰echno, aby cesta poctivého práva a spravedlnosti byla co nejdfiíve nastoupena a aby nebyla ani dlouhá, ani kfiivolaká ... Va‰e jména a Va‰e hroby nebudou nikdy zapomenuty...“ Franti‰ek Slípka
Asi 10. kvûtna. Zajatí nûmeãtí vojáci pfied radnicí. né vûci. ZároveÀ Nûmci organizují kolonu, která se chvíli po páté hodinû vydává smûrem na Nové Hrady. Jako rukojmí s sebou berou i skupinu 50-60 zajatcÛ. Rozdûlují je do tfií skupin, pfiiãemÏ do té prostfiední zafiazují asi 20 muÏÛ urãen˘ch k likvidaci. Esesáci jedou na koních a v‰ichni zajatí musí témûfi v klusu a v trojstupech bûÏet vedle nich. Cestou je pak postupnû propou‰tûjí, ale z prostfiední skupiny zavraÏdí v úseku mezi pilou a Îárem pût muÏÛ. Ostatní musí jejich mrtvoly
propou‰tûni a po neskuteãn˘ch fyzick˘ch i psychick˘ch útrapách se vrací postranními cestami a lesem domÛ. Den odvety konãí. Nejistota (7.- 9. kvûten) Je‰tû v noci a ráno 7.kvûtna jsou v‰echny obûti nacistického fiádûní pfiivezeny zpût do mûsta. Je rozhodnuto vypravit jim dÛstojn˘ pohfieb. Situace je v‰ak stále nejistá. ·ífií se i popla‰né zprávy a mnozí se radûji schovávají v okolních lesích.
10. kvûtna odpoledne. Pohfiební prÛvod obûtí z 5. a 6. kvûtna prochází námûstím do Kostelní ulice. protektorátu. Mûstsk˘ rozhlas pfiená‰í slavnostní uvítání Rudé armády v âesk˘ch Budûjovicích. Pfiíjezd RusÛ je v‰ak ohlá‰en aÏ na dal‰í den.
Nûmecké názvy na smûrov˘ch tabulích byly pfielepeny názvy v azbuce.Lidé v pravé ãásti snímku stojí u vchodu do kanceláfie Národní stráÏe, která byla umístûna v domû u ·imonÛ.
Úleva (10. kvûten - ãtvrtek) Pfies mûsto proudí neozbrojené jednotky vlasovcÛ a dopoledne se tu ke zdû‰ení obãanÛ objeví i men‰í nûmecká jednotka s tankem. Trhové Sviny jsou v této chvíli pravdûpodobnû jedním z posledních jihoãesk˘ch mûst, které je‰tû nebylo „osvobozeno“. Krátce po 13.hodinû koneãnû opadá napûtí: z âesk˘ch Budûjovic sem pfiijíÏdûjí ozbrojení
–7–
Poznámka autora: tento ãlánek je jen krátk˘m nástinem o nûch ‰esti kvûtnov˘ch dnÛ a je zaloÏen na dostupn˘ch svûdectvích a pramenech. Autor bude vdûãen pfiípadn˘m pamûtníkÛm ãi jejich potomkÛm za doplÀující informace a údaje, pfiípadnû za zapÛjãení dobov˘ch fotografií, neboÈ popisované události si v budoucnu zaslouÏí podrobnûj‰í zpracování. Za poskytnuté fotografie dûkuji svinenské rodaãce paní B. Hlaìové
■
kveten
2.5.2005 12:28 Stránka 8
6. kvûten 1945 ve vzpomínce jednoho z posledních Ïijících úãastníkÛ „pochodu smrti“ Stanislava Weisfeita „Na radnici si v nedûli ráno nûkdo vzpomnûl, Ïe nûjaké zbranû jsou je‰tû na fafie, tak nás tam hnali. ·el jsem já, je‰tû s nûjak˘m Pancífiem, coÏ byl mÛj spoluÏák. Bylo to uÏ dopoledne, na kaÏdé rameno jsme vzali pût ‰est flint a ‰li jsme. KdyÏ se proti nám najednou vyfiítila ta jednotka, co pfiijela na námûstí a jak nûkoho vidûli, tak po nûm hned pálili. Ti byli uÏ z SS.“ Jak vypráví pan Weisfeit, esesmani byli opravdu rozzufiení do nepfiíãetnosti, stfiíleli po v‰em, co se hnulo a jak fiíká, prvním stfielen˘m ãlovûkem ve Svinech byl pan Kounovsk˘, kterému kulka prostfielila tváfi. Na‰tûstí ale pfieÏil a kulku pak nosil na pfiívûsku po cel˘ Ïivot. O esesácích si dále vzpomíná: „Nejstar‰ím mohlo b˘t tak 40 aÏ 50 let, pár jich bylo na koních, jiní v autech a na haklech. No, byl na nû moc ‰kared˘ pohled: ãerné uniformy, pfiilby, hakenkrajce a umrlãí lebky na v˘loÏkách, granáty zastrkané v holinkách.“ V‰echny, co drÏeli zbraÀ nebo byli tfieba ‰pinaví a zarostlí, esesmani sehnali do prostoru váhy pfied radnici. Zde proÏil pan Weisfeit první otfiesné záÏitky: „Esesáci nás hnali do prÛjezdu radnice, kde jsme museli pfieskakovat chudáka mrtvého Frantu Viktoru, jehoÏ zmlátili paÏbami a jeden ho pak zezadu tfiikrát stfielil do hlavy. Na Viktoru totiÏ pfiedtím ukázala prstem jedna nûmecká uãitelka, kterou mûl pr˘ zrovna on na zaãátku revoluce znásilnit, coÏ nebyla absolutnû pravda, protoÏe tu nûmeckou ‰kolu na Kozinû zabíralo lidí víc. No, kdyÏ jsme tedy pfieskakovali jeho mrtvolu, tak jsem si fiíkal, jestli nás v‰echny taky postfiílí nebo co s námi provedou. Vehnali nás do toho dvora radnice, odkud se asi jednomu z nás podafiilo utéct, kdyÏ pfieskoãil zeì. Mnû se to nepovedlo. Odsud nás sebrali, svázali nás po dvou a hnali nás tou cestou, které se dnes fiíká cesta smrti, ale nikdo pofiádnû nevûdûl, kam nás Ïenou.“ Kolona poté vyrazila smûrem na Nové Hrady spolu se sv˘mi rukojmími, které si esesmani vybrali na námûstí jako ãetu smrti.
JiÏ na Rejtech spáchali dal‰í vraÏdy, ale pfieÏiv‰í museli stále pokraãovat ostfie dál: „KdyÏ jsme vyrazili ze SvinÛ, svázaní tak po dvou aÏ tfiech rukama k
prostû nikdo nevûdûl, co s námi tedy udûlají, jestli nás postfiílí nebo co bude. Jeden obãan ze SvinÛ si tfieba kleknul na kolena pfied jejich dÛstojníkem a vzly-
Text pamûtní desky na Rejtech je ponûkud nepfiesn˘, protoÏe na vlastní „cestû smrti“ bylo 6. kvûtna 1945 zavraÏdûno pût obûtí, nikoli deset.
sobû, tak po cestû vÏdycky nûkoho odstfielili. Pamatuju si, Ïe na Rejtech u transformátoru se Nûmci zastavili a zastfielili ranou do t˘la chudáka Standu Maãího z âefiejova, kter˘ uÏ mûl od nich biãem vylupnuté oko, viselo mu o‰klivû a teklo po tváfii. Maãích byli bratfii z âefiejova, ktefií vzali konû v Otûvûku a ujíÏdûli s nimi pryã, jenÏe oni je dohnali.“ Tímto v‰ak utrpení pana Weisfeita a jeho spolutrpitelÛ neskonãilo, kolona pokraãovala dále smûrem k Îáru, kdyÏ za Rejty je‰tû zastfielili dal‰í chlapce. „Já jsem byl asi ãtvrt˘ v fiadû, svázan˘ s Honzou Sta‰kem rukama k sobû. Kolik bylo esesákÛ nevím, nedokáÏu to odhadnout,“ odpovídá na mÛj dotaz ohlednû velikosti kolony a poãtu pfiíslu‰níkÛ oddílu SS a pokraãuje: „Tak jsem se dostali do Îáru, nahnali nás tam do nûjak˘ stodoly a stoupli si za vrata se samopaly v rukou, tehdy jsem si opravdu fiíkal, Ïe teì nás pokropí zprava zleva a je hotovo.“ Napûtí gradovalo, nervy zaãaly povolovat, jak potvrzuje i pan Weisfeit: „Pfiiznám to dnes se v‰í zodpovûdností, Ïe jsem breãel jak malej, protoÏe nikdo,
kal: ‘Ich war kein Partisan, ich bin Mahler aus Schweinitz.’, ten jen mávnul rukou a víc si ho nev‰ímal“. Vysvobození nakonec neãekanû a na poslední chvíli pfii‰lo ze strany, ze které by ho nikdo vÛbec neãekal. Starosta Îára, Nûmec, uprosil esesácké vrahouny, kdyÏ si pfied nimi klekl a prosil je, aby rukojmí nestfiílel, aÈ pokraãují dál na Nové Hrady, vÏdyÈ prÛchod uÏ mají zaji‰tûn˘.
Jeho prosby nakonec vojáci vysly‰eli a zaãali rukojmí pomalu propou‰tût. Neodpustili si ale poslední krutou zábavu: „Pak nás pustili, udûlali uliãku a smûrem na Sviny jsme mohli utíkat tou jejich uliãkou. Mûli z nás náramnou legraci, zbranû hned do vzduchu a stfiíleli. Kdyby nás chtûli postfiílet, tak by to pochopitelnû Ïádn˘ problém nebyl.“ Vypovídá pan Weisfeit o jistû nej‰Èastnûj‰í chvíli svého Ïivota. Byl totiÏ zachránûn. „Utíkal jsem pfies pole aÏ tam, co je Pûãín, kde jsem se napil z potoka, protoÏe jsem mûl stra‰nou ÏízeÀ. Pfiebûhl jsem pak potok na druhou stranu a bûÏel domÛ, kde si uÏ v‰ichni mysleli, Ïe jsem tam nûkde asi zÛstal. Pochopitelnû byla tehdy u nás ohromná radost a celá ta záleÏitost tím pro mû skonãila, protoÏe uÏ jsem z domova do konce války ne‰el. UÏ jsem se nikam dál nehrnul a prostû jsem ãekal, aÏ pfiijedou osvobozující vojska. Doãkali jsem se RusÛ, ktefií k nám pfiijeli smûrem od Chvalkova. Mûli sebou koníky, vozíky a ve Svinech bylo velikánské uvítání. Îenské jim nosili pivo a v‰ude bylo plno kvítkÛ bezu, protoÏe v té dobû zrovna kvetl. Tak to tedy na‰tûstí pro mû celé skonãilo...“ Panu Stanislavu Weisfeitovi bylo tehdy 17 let a v ãervnu oslaví své 77. narozeniny. Vzpomínky zaznamenal Jan Jindra ■
Pomník padl˘ch na Rejtech.
TRHOVOSVINENSKÉ LISTY • Zpravodaj obãanÛ mûsta Trhové Sviny a okolí • Vydává Mûstsk˘ úfiad Trhové Sviny, ÎiÏkovo nám. 32, 374 12 Trhové Sviny, IâO 245 551 • ev. ã. MK âR E 10896 • Vychází 4x roãnû • Pfiedsedkynû redakãní rady Petra Vicková • Technická úprava Petra Vicková • Pfiíprava tisku: Fibis - Grafické studio, âeské Budûjovice • Tisk: Tiskárny JIE, s.r.o., âeské Budûjovice • Náklad 650 v˘tiskÛ • Cena tohoto v˘tisku 5 Kã
–8–
