Èíslo 11/XVII
listopad 2010
Proti dobrovolnému daru
Bùh nás vzkøísí k vìènému životu
Pøihodilo se, že zajali sedm bratrù s jejich matkou. Král je dal mrskat bièi a volskými øemeny, aby je pøinutil jíst zakázané vepøové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvèím, øekl: „Co se nás ptáš a o èem se chceš od nás pouèit? Jsme odhodláni spíše zemøít než pøekroèit (božské) zákony otcù.” ... Ètvrtý øekl krátce pøed smrtí: „Je dobré být poslán na smrt od lidí, když mùžeme doufat od Boha, že znovu budeme od nìho vzkøíšeni.” 2 Mak 7,1-2 a 14 (1. ètení , 32. nedìle v mezidobí)
2
M O S T 1 1 / X V I I
Festival duchovní hudby svaté Cecílie Dne 2. øíjna 2010 se v Ústí nad Orlicí ve východních Èechách konal 15. roèník festivalu duchovní hudby, který organizovala Cecilská hudební jednota, Øímskokatolická farnost – dìkanství Ústí nad Orlicí a mìsto Ústí nad Orlicí. Tento festival má dlouholetou tradici a prolíná se v nìm sborový zpìv se zvukem královského nástroje – píšalových varhan. Tak se krásný dìkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie i pøilehlá obrovská fara na jednu øíjnovou sobotu staly domovem i pro náš farní chrámový sbor LAUDAMUS. Pro vaši pøedstavu – mìsteèko Ústí nad Orlicí, zejména jeho námìstí, na nás dýchlo atmosférou tìch východoèeských mìsteèek, jakou má tøeba i Dobruška, kterou mùžeme vidìt tøeba v seriálu F. L. Vìk, který zrovna bìží v Èeské televizi. Sbor LAUDAMUS se zpìvem v jiných kostelích již svou zkušenost má, ale tento festival byl první pøíležitostí zazpívat zcela novému auditoriu tak daleko od svého mateøského kostela. Podle slov našeho regenschori jsme obstáli a ostudu jsme neudìlali. Docela náš potìšilo, když nìkteøí z místních nám øekli, že po našem zpìvu bylo poznat, že jsme z polskoèeského pohranièí, protože z nìho tryskala taková radost. Kromì sboru LAUDAMUS v pøehlídce jsme mohli slyšet Knìžský sbor královéhradecké diecéze, Cecilskou hudební jednotu Ústí nad Orlicí, Smíšený chrámový sbor Cantati da Moravia, Komorní chrámový sbor Šternberk, Salvator Chrudim a studentský sbor Ensemble Versus. Na varhanách tentokrát zahráli dva skvìlí varhaníci Michal Hanuš a Tomáš Jeøábek. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o žádnou soutìž, ale prostì o pøehlídku chrámových sborù (však vzpomeòte na nìkolik roèníkù pøehlídky Cantate Domino, kterou jsme v devadesátých létech zorganizovali i v našem kostele), nelze posuzovat, kdo z nás byl lepší, kdo zazpíval lépe apod. Ale docela na nás zapùsobil právì knìžský sbor královéhradecké diecéze, ve kterém kromì knìží zpívá i titulární biskup akvenský a pomocný biskup královéhradecký Mons. Josef Kajnek. Ten také celebroval slavnou mši svatou, kterou byl festivalový program ukonèen. A protože tato krásná sobota byla zasvìcena andìlùm strážným, zaznìly pøi ní zpìvy, antifony a žalmy právì o tìchto našich nebeských strážcích. Po mši svaté jsme se ještì sešli na faøe pøi bohatì prostøených stolech a poté už jsme „tryskem“ jeli ke svým blízkým v Tøinci. Náš sbor byl co do poètu èlenù pøi této pøehlídce nejpoèetnìjší, nicménì bychom znovu, na tomto místì chtìli k nám pozvat nové èleny. Vìzte, radost ze zpìvu k Boží slávì a k potìšení svých bližních se nedá nijak popsat, ale èlovìk ji musí prožít sám, osobnì. Èlenové tøineckého chrámového sboru LAUDAMUS
O č e m s i p o v í d a j í n a š i S v a t í To jsem vám tak jednou v podveèer, pøesnì to bylo 27. záøí, se šel projít a nohy mì pøivedly k našemu kostelu. Veèer byl krásný, tichý, nepoèítám-li ten vìèný a nikdy nekonèící „zpìv“ železáren, který už ani moc nevnímáme a pokud ano, tak podvìdomì. Najednou jsem do toho ticha uslyšel nìjaké hlasy. „Cože se to dnes v tom našem kostele dìlo? Ježíšek v mé náruèi byl trochu neklidný, a tak jsem to pøeslechl.“ „Josefe, dnes pøece O. František pøivezl do Tøince ostatky tady naší Anežky.“ „Opravdu, Václave? Tak proto tady pøi pondìlku bylo i více lidí.“ „Ano, relikviáø nám zapùjèily sestøièky z Jablunkova. Na dnešní veèer a zítøejší ráno.“ „Ale stejnì, pøi takové události bych èekal plný kostel, Anežka si úctu zaslouží.“ „Víš, Jane, úctu si zaslouží pøedevším náš Pán, ale co je to moje obì oproti utrpení, které jsi musel podstoupit ty!“ „Nemluv o tom, Anežko, já jsem tu obì pro našeho Pána podstoupil rád. Mrzí mì však, že se lidé stále nedokážou mezi sebou domluvit. Nìkdy je tìžké neslyšet ty pomluvy, záštì,… To mi pak krvácí srdce víc, než rány, které mi zpùsobili moji nepøátelé.“ „Tak, tak, také bych o tom nìco vìdìl. Jako pražského biskupa mì kdysi vyhnali z Prahy a Èech, moji rodinu a pøíbuzné vyvraždili, nakonec jsem zahynul daleko od vlasti. Nìkteøí tvrdí, že jsem byl skuteèný Evropan, ale když tak dneska slyším, co se v té Evropì dìje…“ „Vám to dnes ale sluší, milé dámy.“ „To víš, Václave, na tvoji zítøejší slavnost jsme se musely vyfintit. Jsme pøece z urozených rodù, tady Zdislava, Hedvika i já. Nechceme ti udìlat zítra ostudu.“ „To je od vás moc milé.“
„A já se moc tìším na chorál, který si zítra zazpíváme. V nìm je taková síla, že když jej slyším, tak zapomenu na tu celkovou náboženskou vlažnost našeho národa, na nenávist vùèi knìžím, øeholním osobám, na pohrdání svátostmi a prosím za nì, za všechny „… nedej zahynout jim ani jejich potomkùm…“ „Ale víš jak to je, Zdislavo, zítra bude znít chorál po celé naší vlasti a pak zase celý rok nic. Já jej osobnì k svému štìstí nepotøebuji, ale v tomto chorále i v úctì, kterou nám putující Církev projevuje, je oslaven Pán Ježíš. Jedinì On nám dával sílu na zemi a dává nám štìstí tady, v nebi. A díky nìmu jsme tím, èím jsme a jsme tam, kde jsme.“ „Jojo, kdyby lidé vìdìli na jaké štìstí se mohou tìšit po smrti a jak èasto se toho všeho dobrovolnì zøíkají…“ „Tak se tedy za ty naše farníky pomodleme k Pánu. A Anežko, tady vlastnì je jenom èásteèka tvých ostatkù, které byly uchovány ihned po tvé smrti. Tak nám øekni, kde je zbytek? Všichni se snaží je najít a ono nic.“ „Chachacha!!! To by ses divil Vojtìchu! Ale vám to ostatnì mùžu øíct. Kdyby je lidé hledali poøádnì, tak by je našli uložené v __„ Já jsem natáhl poøadnì uši. To by byla pøece senzace ukázat na místo, kde spoèívá tìlo sv. Anežky Pøemyslovny, ale uslyšel jsem jenom nìjaké zavrnìní, zakašlání a ještì slova „… s tím Ježíškem je to dnes opravdu k nevydržení, asi se také nemùže doèkat zítøejší Slavnosti.“ Trochu jsem zalitoval, že jsem se nedozvìdìl více, trochu se zastydìl, že jsem poslouchal cizí rozhovor, ale hlavnì – tihle ti svatí z našich vitráží, ale i ostatní svìtci jsou zase o kousek bližší mému srdci. Tiše jsem odešel a zamíøil dolù do mìsta… Stanis³aw
M O S T 1 1 / X V I I
3
Czym s¹ Misje Œwiête Wed³ug starego Kodeksu Prawa Kanonicznego, raz na dziesiêæ lat w ka¿dej parafii powinny odbyæ siê przed³u¿one rekolekcje, które okreœlano mianem Misji Œwiêtych. Natomiast wed³ug nowego Prawa Kanonicznego i zaleceñ Stolicy Apostolskiej, Misje Œwiête mog¹ odbywaæ siê i czêœciej, w zale¿noœci od potrzeby. Co jakiœ czas s³yszymy, ¿e ksiê¿a biskupi poszczególnych diecezji czy nawet konferencje episkopatu poszczególnych narodów zalecaj¹ przeprowadzenie ogólnokrajowych Misji Œwiêtych. Takim przyk³adem dla Polski by³y swego czasu w wielu diecezjach Misje Eucharystyczne, które mia³y ukazaæ rolê Eucharystii w ¿yciu chrzeœcijanina. Misje, których tematem by³a „Rodzina Bogiem silna”, „Wiernoœæ Chrystusowi” po³¹czone by³y z peregrynacj¹ relikwii Krzy¿a Œwiêtego, czy te¿ peregrynacj¹ obrazu Matki Bo¿ej Czêstochowskiej. Aktualnie wizerunek Matki Bo¿ej Czêstochowskiej przebywa na terenie diecezji kaliskiej. I takie misje osobiœcie ju¿ g³oszê od 32 lat. Od roku 1978, kiedy w marcu po raz pierwszy, jako m³ody misjonarz, z innym misjonarzem g³osi³em misje w diecezji poznañskiej przed nawiedzenie wizerunku Matki Bo¿ej Czêstochowskiej. Natomiast celem tych Misji Œwiêtych, które prze¿yliœmy w ubieg³ym tygodniu, by³o przypomnienie tego, co prze¿ywaliœmy w innych, poprzednich latach. Mianowicie ofiarowania parafii i rodzin Sercu Najœwiêtszemu Pana Jezusa i ofiarowania osobistego Sercu Jezusowemu, które mia³o miejsce na zakoñczenie rekolekcji w roku ubieg³ym. By³o to pog³êbienie naszej wiary, naszej mi³oœci do Jezusa Chrystusa. By³a to praktyczna realizacja tego, o czym mówi œwiêty Jan Aposto³ w swoim liœcie: a my zawierzyliœmy Mi³oœci. W duchu wiary chcieliœmy zawierzyæ Bo¿ej Mi³oœci. I tak charakterystycznymi momentami tych misji, które prze¿yliœmy, by³a œroda ze specjalnym Nabo¿eñstwem Bo¿ego S³owa, kiedy przyszliœmy do œwi¹tyni wszyscy z Pismem Œwiêtym w d³oniach. Sensem by³a celowa zachêta, by Pismo Œwiête odnaleŸæ w naszych domach, by Pismo Œwiête czytaæ, by uœwiadomiæ sobie to co powiedzia³ œwiêty Hieronim – kto nie zna Bo¿ego S³owa, zw³aszcza Ewangelii, na pewno nie zna Jezusa Chrystusa. Potem czwartek – dzieñ chrzeœcijañskich rodzin - ale ju¿ w obecnoœci relikwii œwiêtej Marii Ma³gorzaty Alacoque, francuskiej zakonnicy, która ¿y³a wiêkszoœæ ¿ycia w drugiej po³owie 17 wieku, zmar³a w 1690 roku. Przypomnienie tej zasadniczej prawdy wszystkim, ¿e ma³¿eñstwo jest sakramentem, dzie³em Boga, ¿e potrzeba byœmy wierzyli w to dzie³o Boga, byœmy tê wiarê wyra¿ali
w czêstym sformu³owaniem „wierzê w œwiêty sakrament ma³¿eñstwa” czy „wierzê w œwiêty sakrament ma³¿eñstwa moich rodziców”. Tê prawdê musz¹ uœwiadamiaæ sobie i m³odzi, by przygotowywaæ siê do odpowiedzialnego ma³¿eñstwa – do za³o¿enia rodziny, która bêdzie budowana na fundamencie chrzeœcijañskim. Tym bardziej, ¿e rodzina dzisiaj jest zagro¿ona. W Unii Europejskiej tak na prawdê nie ma do koñca konsekwentnej polityki prorodzinnej. Akceptuje siê wszelkie adoracje, wszelkie nawet i zboczenia, anomalie, które wystêpuj¹ w ¿yciu ludzkim. Próbuje siê nazywaæ ma³¿eñstwem to, co nigdy ma³¿eñstwem byæ nie mo¿e, a wiêc zwi¹zki miêdzy osobami tej samej p³ci. Pi¹tek naszych Misji Œwiêtych to by³ dzieñ, w którym rodzinami, maj¹c w d³oniach wizerunki Najœwiêtszego Jezusowego Serca, odnowiliœmy oddanie Jezusowemu Sercu znowu w obecnoœci relikwii czcicielki Najœwiêtszego Jezusowego Serca, œwiêtej Marii Ma³gorzaty Alacoque. To by³a praktyczna odpowiedŸ na tê prawdê – Bóg jest mi³oœci¹, a my zawierzyliœmy Mi³oœci. Zawierzyliœmy Mi³oœci, czyli otworzyliœmy nasze serca przed Sercem Boga, przed Sercem Jezusa, które jest tak jak napisa³ kiedyœ kardyna³ Ratzinger, jeszcze jako m³ody teolog w jednej ze swoich prac „Symbolem realnej mi³oœci Boga do cz³owieka, Jezusa Chrystusa, Bo¿ego Syna do ka¿dego z nas”. Zawierzyliœmy Mi³oœci. T¹ Mi³oœci¹ chcemy ¿yæ, na tej Mi³oœci budowaæ nasze ¿ycie codzienne, ¿ycie osobiste, ¿ycie rodzinne. Myœlê, ¿e to jest takie najwa¿niejsze wydarzenie ca³ych Misji Œwiêtych obok tego co dokona³o siê w czwartek – ponowienia przymierza mi³oœci ma³¿eñskiej w obecnoœci rodzin, w obecnoœci dzieci. I nasza misyjna sobota – dzieñ, w którym po ka¿dej mszy œwiêtej przed Jezusem obecnym w Sakramencie Najœwiêtszej Eucharystii ponowiliœmy nasze osobiste oddanie, zawierzenie Sercu Bo¿emu. My to uczyniliœmy w roku ubieg³ym, ale wci¹¿ musimy je ponawiaæ. I potem, po b³ogos³awieñstwie Najœwiêtszym Sakramentem, ho³d z³o¿ony relikwiom naszej wielkiej œwiêtej, œwiêtej Marii Ma³gorzaty Alacoque poprzez uca³owanie. Cech¹ charakterystyczn¹ tych Misji Œwiêtych by³a adoracja Najœwiêtszego Sakramentu przed ka¿d¹ msz¹ œwiêt¹ popo³udniow¹, czwartkowa Godzina Œwiêta, któr¹ prze¿ywaliœmy w niewielkim gronie ale z osobami, które pragnê³y tak¹ godzinê prze¿yæ. Potem ho³d z³o¿ony relikwiom œwiêtej Marii Ma³gorzacie i kontakt z tymi relikwiami. Na niedzielnych mszach œwiêtych koñcz¹cych Misje Œwiête us³yszeliœmy „IdŸcie – b¹dŸcie œwiadkami Chrystusa, wnoœcie w wasze œrodowisko to, co prze¿yliœcie, wasz¹ wiarê, wiernoœæ
Chrystusowi, z radoœci¹ reprezentujcie sob¹ osobê Jezusa Chrystusa.” Zawsze, kiedy g³oszê Misje Œwiête to zastanawiam siê, patrz¹c na obecnych w œwi¹tyni i myœl¹c o niedzieli rozpoczynaj¹cej te Misje Œwiête, dlaczego tak wiele osób nie uczestniczy³o w tym spotkaniu przy Chrystusowym o³tarzu. Na rozpoczêcie Misji Œwiêtych s³yszeliœmy przypowieœæ Chrystusa o zaproszonych na gody, kiedy jeden mówi kupi³em pole i muszê je obejrzeæ, wo³y i muszê je wypróbowaæ, poj¹³em ¿onê i muszê jej towarzyszyæ – wszyscy zrezygnowali z zaproszenia. Podobnie i dziœ ta przypowieœæ w wielu wypadkach siê sprawdza. Ktoœ powie: nie mogê uczestniczyæ bo jadê na basen, mam umówione spotkanie z przyjació³mi, spotkanie na kawê, dodatkow¹ godzinê pracy, wiozê dzieci na naukê jêzyków czy na jak¹œ wycieczkê lub przechadzkê. Wiele, nawet tysi¹ce ró¿nych usprawiedliwieñ. Czy one wystarczaj¹? Czy one s¹ racjonalne? Nie, bo rezygnujemy z zaproszenia, które kieruje do nas sam Jezus Chrystus. Je¿eli w czasie Misji Œwiêtych w tygodniu jest tyle osób ile w niedzielê, to Misje Œwiête siê uda³y. Je¿eli w niedzielê koñcz¹c¹ Misje Œwiête jest wiêcej osób ni¿ w niedzielê poprzedzaj¹c¹ to znaczy, ¿e sta³ siê jakiœ cud, ¿e dokona³a siê jakaœ przemiana. Czy to s¹ czêste wypadki – nie. Te wypadki najczêœciej zdarzaj¹ siê w czasie Misji Œwiêtych peregrynacjnych wizerunku Matki Bo¿ej. Jest o wiele wiêcej osób w ostatnich dniach, godzinach ni¿ na pocz¹tku Misji Œwiêtych. Wiele takich wypadków prze¿ywa³em, podobnie by³o i w tym roku, gdzie g³osi³em Misje Œwiête na terenie archidiecezji ³ódzkiej. Czym cieszy siê misjonarz? Misjonarz cieszy siê wtedy, kiedy wiele osób przystêpuje do Sakramentu Pojednania. Kiedy w okresie Misji Œwiêtych rzesze osób podchodz¹ do o³tarza by przyj¹æ Cia³o Pañskie. Cieszy siê misjonarz choæby takim wypadkiem, który zdarzy³ mi siê kilka lat temu. Podszed³ do mnie po zakoñczeniu Misji Œwiêtych pewien m³ody mê¿czyzna (oko³o 30, 40 lat) i tak bardzo szczerze powiedzia³: „Kiedy przyszed³em pierwszy raz na Misje, niesamowicie wnerwi³o mnie kazanie misjonarza. By³em oburzony, wœciek³y. A przyszed³em ze zwyk³ej ciekawoœci, bo w domu mówiono o Misjach. Ja prawie nie by³em praktykuj¹cym. Ale od tego pierwszego przyjœcia zacz¹³em przychodziæ codziennie. Ma³o tego. By³em nawet u dobrej spowiedzi œwiêtej. Ca³y czas wnerwiony. No i jestem, jestem do koñca. Proszê sobie wyobraziæ. Misjonarz mnie wkurzy³. By³em tak strasznie zdenerwowany, by³em gotowy kln¹æ. Ale jestem.” Odpowiadam temu panu uœmiechaj¹c siê „To Bogu dziêki, ¿e misjonarz pana (pokraèování na str. 4)
4 (pokraèování ze str. 3)
wkurzy³, ¿e pan by³ zdenerwowany, ¿e pan w pierwszym odruchu nie akceptowa³ tego wszystkiego co pan s³ysza³, ale póŸniej chyba zaakceptowa³, skoro pan do koñca uczestniczy³ w Misjach Œwiêtych.” Rok póŸniej mam w tej parafii odnowienie Misji Œwiêtych i tego pana codziennie widzia³em na mszach œwiêtych i z rodzin¹. To by³a taka zabawna historia ale bardzo prawdziwa. Ona pokazuje w jaki sposób reaguj¹ niektóre osoby i co jest im potrzebne. Czasem trzeba kogoœ wkurzyæ, ¿eby on odnalaz³ Pana Boga. Przecie¿ i Pan Jezus wkurza³ g³osz¹c Ewangeliê. Wkurza³ faryzeuszów, arcykap³anów, mo¿nych tego œwiata, którzy byli zaniepokojeni Jego nauczaniem. G³oœcie Ewangeliê wszelkiemu stworzeniu. To jest zadanie ka¿dego z nas. Gdziekolwiek jesteœmy mamy byæ œwiadkami Jezusa Chrystusa. A w czasach, w których ¿yjemy tym bardziej uœwiadamiamy sobie, ¿e to g³oszenie Ewangelii spotyka siê z oporem i sprawdza siê zapowiedŸ Jezusa, który powiada „Bêdziecie w nienawiœci u wszystkich z powodu mego imienia”. Nie lêkajcie siê, bo nie jest uczeñ wiêkszy nad mistrza. Postawy antychrzeœcijañskie pojawiaj¹ siê wszêdzie. Proszê zauwa¿yæ. Antysemityzm jest grzechem ale nie jest grzechem antyklerykalizm. Nie mo¿na w jakikolwiek sposób krytykowaæ, o cokolwiek oskar¿aæ ¯ydów czy muzu³manów, bo wtedy solidarnie stan¹ przeciwko ka¿demu. Natomiast mo¿na bezkarnie krytykowaæ i obra¿aæ chrzeœcijan. Czêsto mówi siê o szacunku dla cz³owieka, o wolnoœci ludzkiej, ale tylko pod jednym warunkiem. Ten szacunek i ta wolnoœæ nie tyczy wyznawców Jezusa Chrystusa, skupionych w koœciele rzymskokatolickim. I tak sobie myœlê, kiedy s¹ przejawy nietolerancji, szyderstwa i obelg pod adresem nas katolików, ¿e spe³nia siê zapowiedŸ Jezusa Chrystusa - „Bêdziecie w nienawiœci u wszystkich z powodu mego imienia. Ale nie lêkajcie siê!” I nie lêkajmy siê. Chrystus jest Panem dziejów, jest Panem historii. Chrystus jest tym, który jest ostatecznym zwyciêzc¹ nad z³em, grzechem, nieprawoœci¹. Jemu ufajmy i za nim idŸmy. To s¹ moje refleksje, które chcia³bym przekazaæ do waszej parafialnej gazety. Refleksje kap³ana, misjonarza, który stawia sobie pytanie – Czy ja wierzê? Czy ja ufam? Czy ja kocham? Bo te pytania musz¹ stawiaæ sobie wszyscy, którzy id¹ za Jezusem Chrystusem. Je¿eli wierzê, ufam, mi³ujê - to dajê œwiadectwo Chrystusowi. Nie ulegam lêkom, bo Chrystus jest Panem i Królem mojego serca i mojego ¿ycia. „Nie lêkajcie siê,
M O S T 1 1 / X V I I
bo ja jestem z wami a¿ do skoñczenia œwiata.” I w tê obecnoœæ Jezusa poœród nas mocno wierzê i zachêcam wszystkich, by tej obecnoœci zawierzyli. By siê nie lêkali, nie wstydzili tego, ¿e s¹ katolikami, by byli z tego dumni. Jestem dumny z mojej wiary, z wiary moich rodziców, któr¹ mi przekazali. Jestem dumny z tego, ¿e jestem kap³anem w tych czasach trudnych, kap³anem w koœciele rzymskokatolickim i mogê g³osiæ S³owo Bo¿e. Tym bardziej, ¿e mam œwiadomoœæ, i¿ w czasach komunistycznych, kiedy trzeba by³o odwagi ¿eby podejmowaæ niektóre tematy trudne, nie ba³em siê tego robiæ. Wielokrotnie by³em przes³uchiwany przez komunistyczne s³u¿by specjalne – to co nazywa³o siê w Czechach „StB”. I tych kontaktów nie muszê siê wstydziæ. Kiedy przypominam sobie dziœ te spotkania i rozmowy, to mogê dziêkowaæ Duchowi Œwiêtemu za m¹droœæ serca, któr¹ wtedy mnie obdarza³. Zawsze wtedy pamiêta³em o s³owach i obietnicy Jezusa, ¿e kiedy staniecie przed s¹dem nie lêkajcie siê tego co macie mówiæ, Duch Œwiêty was nauczy co macie mówiæ. I mam œwiadomoœæ, ¿e ta obietnica wielokrotnie spe³nia³a siê w moim ¿yciu kap³añskim, za co niech Bóg bêdzie uwielbiony. Wszystkim ¿yczê Szczêœæ Bo¿e, duchowego wzrostu, zaufania Chrystusowi i otwarcia swoich serc przed Jezusem Chrystusem. Nie lêkajmy siê, bo Pan jest z nami! Ks. Czes³aw Bloch
E k o n o m i c k é o k é n k o : podzimní resumé Milí farníci, po „letní pøestávce“ si vám dovoluji podat v krátkosti nìkolik informací o tom, co se udìlalo v naší farnosti bìhem poslední doby a má takøíkajíc „hospodáøský podtext“. Na úvod bych rád podotkl, že práce je kolem kostela a fary stále dost a možná si ani každý z vás všeho nevšimne, ale urèitì platí princip: bez øádné a pravidelné údržby vznikají nìkdy velké problémy. Zaèneme informací, že na farních WC byly vymìnìny vadné ventily. V kostele byly opraveny nìkteré již „unavené“ židle. Dále byly zhotoveny nové vrátka do farní zahrady. Jelikož je podzim, je èas nìco dìlat se stromy a zahradou a proto (mezi jinými) ovocné stromy a živý plot byly oøezány. Hrabání listí kolem kostela a farních budov se podaøilo díky pomoci tìch z vás, kteøí byli ochotni pøiložit ruku k dílu. Je to tøeba, protože v opaèném pøípadì by z listí bylo v kombinaci se snìhem bláto ... Nakonec nutno dodat, že podìkování patøí všem obìtavým farníkùm, kteøí pomohli, pøiložili ruku k dílu. Mnoho z nich zde není vùbec uvedeno a proto se dá jen dodat: „Pán Bùh zapla!“ Na základì informací od pana Stanislava Klaise, farního hospodáøe, který pochopitelnì všechny práce nejen koordinuje a organizuje, ale se na nich i dennì aktivnì podílí a jemuž patøí podìkování a uznání za perfektní výkon této dùležité farní funkce, sepsal Marian Kozok
D o c z e g o z o b o w i ą z u j e b y c i e c h r z e ś c i j a n i n e m Jan Pawe³ II: „ Jest jedno zadanie dla wszystkich: œwiadomoœæ dojœcia do œwiêtoœci przez wiarygodnoœæ i radykalizm. Masz tak ¿yæ, jak g³osi Dekalog.“ Ojciec Pio: „Uœwiadom sobie, tu jest Pan Bóg, patrzy na ciebie i widzi wszystko, wie co myœlisz i obserwuje co czynisz. Zastanów siê, czy to wszystko podoba siê Panu Bogu“. Na pocz¹tku paŸdziernika goœci³a w parafii koœcio³a p.w. NSPJ w Czeskim Cieszynie pani Wanda Pó³tawska z Polski, która jest doktorem nauk medycznych oraz specjalist¹ w dziedzinie psychiatrii, ale nie tylko. Od 1955 roku prowadzi³a wyk³ady z medycyny pastoralnej na Papieskiej Akademii Teologicznej w Krakowie, gdzie od 1967 roku kierowa³a Instytutem Teologii Rodziny. Wyk³ady
prowadzi³a tak¿e w Instytucie Jana Paw³a II przy Uniwersytecie Laterañskim w Rzymie. W roku 1983 zosta³a cz³onkiem Papieskiej Rady Rodziny i cz³onkiem Papieskiej Akademii Pro Vita. Od lat szeœdziesi¹tych ubieg³ego wieku prowadzi poradniê ma³¿eñsk¹ i m³odzie¿ow¹. W swojej wieloletniej praktyce zetknê³a siê z wieloma problemami dzieci, m³odzie¿y, narzeczonych, ma³¿eñstw, osób samotnych i starszych. Jest znan¹ autork¹ wielu ksi¹¿ek. Sama przesz³a lata cierpieñ, kiedy w 1941 roku zosta³a aresztowana przez gestapo, skazana na karê œmierci i wys³ana do obozu koncentracyjnego w Ravensbrück, gdzie poddano j¹ zbrodniczym eksperymentom medycznym. Jest wielk¹ znawczyni¹ encyklik papieskich Jana Paw³a II. W swojej ksi¹¿ce „By rodzina by³a Bogiem silna“ napisa³a miêdzy innymi: „Czy ludzie czytaj¹ dokumenty papieskie? Co
M O S T 1 1 / X V I I
rozumiej¹ i co realizuj¹ w codziennym ¿yciu?“ Pani Wanda Pó³tawska w czasie swego wyk³adu bardzo czêsto odwo³ywa³a siê na s³owa Jana Paw³a II, które przekazywa³ w swoich przes³aniach. Polecam chocia¿ parê fragmentów bardzo g³êbokiej treœci z spotkania w Czeskim Cieszynie: „Otwórzcie oczy duszy, uczy³ Jan Pawe³ II. Oczy duszy widz¹ co innego ni¿ cia³o. Zobaczcie drugiego cz³owieka, który mo¿e cierpi ko³o was. Jest wielka obojêtnoœæ. Ojciec Œwiêty mówi o znieczulicy ludzi, którzy nie czuj¹ drugiego cz³owieka. Nikt siê nie interesuje starym, chorym, potrzebuj¹cym. Sobie tylko wszystko pozostawia. Wszystko zostawiasz i pójdziesz w œmieræ nagi. Nagi siê rodzisz z matki, nagi powracasz do ziemi... Otwórzcie oczy duszy. Nie bójcie siê otwieraæ serce Chrystusowi. Kto mnie wyzna przed ludŸmi, tego Ja wyznam przed Bogiem... S¹ ludzie wierz¹cy, którzy boj¹ siê przyznaæ do tego. Nie przyznaj¹ siê, ¿e chodz¹ do koœcio³a, nie przyznaj¹ siê, ¿e ceni¹ sobie dziewictwo cz³owieka. Ulegaj¹ modzie, któr¹ stwarzaj¹ mas-media i programy w internecie, które robi¹ karykatury z ludzi. To nie jest prawd¹, ¿e wszyscy ludzie s¹ Ÿli. Tylko jest prawd¹, ¿e ludzie dobrzy nie daj¹ œwiadectwa, bo nie maj¹ dostêpu do telewizji a g³oœno mówiæ siê boj¹, bo ich zakrzycz¹. Dlatego Jan Pawe³ II nawo³ywa³, ¿eby ludzie siê gromadzili. Popiera³ wszystkie ruchy, które Koœció³ uznaje, ¿eby siê gromadzili, razem modlili i nabierali si³, ¿eby zapanowaæ nad opini¹ œwiata....“ „…Papie¿ Jan Pawe³ II chcia³
5
pokazaæ cz³owiekowi kim cz³owiek jest. Ca³a Jego filozofia s³u¿y³a temu, ¿eby cz³owiek odnalaz³ swój w³aœciwy wyraz, siebie samego. Podsumowa³ ca³¹ prawdê jednym zdaniem. Powiedzia³, ¿e wszystkie problemy cz³owieka rozwi¹zuje genealogia osoby – to pierwsze musisz przyj¹æ, a dopiero potem prze¿yjesz ¿ycie tak, ¿eby siê ono skoñczy³o œmierci¹ piêkn¹ i przejœciem do nieba. Ludzie dzisiaj nie chc¹ s³yszeæ ani o œmierci ani o niebie. Jest zaskakuj¹ce, ¿e ludzie tego jedynego pewnego faktu w swoim ¿yciu wcale nie bior¹ po uwagê, tak jakby mieli do dyspozycji nieograniczony czas...” „… Jan Pawe³ II chcia³ od ma³ych dzieci a¿ po starców pokazaæ im kim s¹: Jesteœ stworzeniem Bo¿ym, jesteœ osob¹, która posiada Ducha. A dusza ludzka ma przymioty – ma rozum, ma wolê i sumienie... Mo¿na sobie sumienie zak³amaæ, mo¿na o nim nie myœleæ, mo¿na nie rozwijaæ duszy. O rozumie ludzkim wiadomo, ¿e on siê rozwija. Chodzi o to, ¿eby dzia³anie ludzkie wynika³o z rozumu oœwieconego wiar¹, w sumieniu dobrze uformowanym... Chcia³, by ludzie siêgali do Ÿród³a, czyli do Pana Boga, do Jego nauczania. Daæ Bogu miejsce w swoim ¿yciu, ¿yciu rodzinnym, ¿eby by³y rozmowy o Bogu, o duszy ludzkiej, o rozwoju duszy, co robiæ dla swojej duszy. Ludzie dla swego cia³a i rozumu robi¹ mnóstwo rzeczy, a co robi¹ dla swojej duszy?... Swoje spotkanie pani Wanda Pó³tawska zakoñczy³a piêknymi s³owami o ¿yciu ludzkim, które ma byæ owocem mi³oœci Boga do ludzi. „Uczcie siê
kochaæ - mówi³ Jan Pawe³ II, ¿eby realizowaæ swoj¹ œwiêtoœæ z entuzjazmem. Ka¿dy decyduje kim bêdzie – mo¿e byæ œwiêtym albo zbrodniarzem. Czyñ nie to, co lubisz, ale co powinieneœ robiæ jako chrzeœcijanin. Trzeba siê uczyæ modliæ i pilnowaæ siê. Dusza siê hartuje, kiedy rozmawia z Bogiem. Póki ¿yjesz, to, co zarobi³eœ ¿yciem idzie za tob¹, b¹dŸ to bêd¹ skarby albo œmiecie. Trzymaj siê Bo¿ej rêki poprzez duchownego, który mo¿e otworzyæ nam Niebo...“ Jeszcze wiele m¹drych i potrzebnych s³ów powiedzia³a pani Wanda Pó³tawska o m³odzie¿y, roli matki, roli ojca, o wychowaniu od podstaw, przymiotach mi³oœci i chrzeœcijañskim ma³¿eñstwie. Pokaza³a m³odzie¿y w³aœciw¹ koncepcjê kobiecoœci i mêskoœci, która jest zupe³nie inna od tego, jak ¿yje dzisiejsza m³odzie¿. Szkoda, ¿e nie mo¿emy czêœciej s³yszeæ rozwa¿ania Wandy Pó³tawskiej oparte na papieskim przes³aniu, pe³ne emocji, a przede wszystkim Bo¿ej, uzdrawiaj¹cej cz³owieka Prawdy, która pomog³aby zmieniæ dzisiejsz¹ cywilizacjê œmierci i nienawiœci w cywilizacjê mi³oœci. Irena Szymonikowa
W s p o m n i e n i e Wszystkim cz³onkom ju¿ nieistniej¹cego „Starszego polskiego chóru koœcielnego” w Trzyñcu, przyjacio³om i znajomym podajê do wiadomoœci i¿ 27.9.2010 zmar³a i odesz³a „na drugi brzeg” w wieku 71 lat œ.p. Maria Szlona – Drong, nasza Szanowna i Kochana Marylka. Pogrzeb Drogiej Zmar³ej odby³ siê w Rzymsko-katolickim koœciel pw. œw. Marka w Karwinie-Frysztacie. Na Mszy œw. ¿a³obnej by³y obecne delegacje z PZŒ „Hutnik” i „Polskiego chóru koœcielnego”. Przy trumnie ze zw³okami z³o¿yli bukiety, by tak podziêkowaæ za wieloletni¹ pracê w obu chórach, i dostojnie po raz ostatni z³o¿yæ uk³on Zmar³ej, a zasmuconej i pogr¹¿onej w wielkiej ¿a³obie Rodzinie przekazaæ wyrazy g³êbokiego wspó³czucia. Wieczny odpoczynek racz Zmar³ej Marylce daæ, Panie. Józefa Szkandera, Trzyniec
6
M O S T 1 1 / X V I I
Mladifest 2010 ,,Mír, mír, mír – a jenom mír! Mír musí zavládnout mezi èlovìkem a Bohem a taky mezi lidmi!“ Takto zní první poselství Panny Marie lidem, která se zjevila v Medžugorii, v místì, kde se teï nacházím. Medžugorie, malé mìsteèko na jihu Bosny a Hercegoviny, je údajnì jedním z nejnavštìvovanìjších katolických míst v souèasnosti. Na pøelomu èervence a srpna se zde každoroènì koná festival pro mladé lidi neboli Mladifest. Vrame se do roku 1981. 24. èervna, kolem 18. hodiny: Ivanka, Mirjana, Vicka, Ivan, Ivan a Milka vidìli na Podbrdu (vrchu zjevení) krásnou mladou ženu s dítìtem v náruèí. Nic neøíkala, jen rukou dávala znamení, aby k ní pøišli blíž. Ale oni byli natolik užaslí a vystrašení, že k ní nešli. Další den, 25. èervna 1981, ve stejném èase, dìti pocítily, že musí jít opìt na to místo. V ten den se s Pannou Marií modlily a povídaly si. Celé toto vidìní bylo podle dìtí slovy nepopsatelné. Od této doby se dìtem, dnes už dospìlým lidem, pravidelnì zjevuje blahoslavená Panna Maria, jak tady lid s láskou øíká – Gospa. ,,Minulý rok, když jsem byla v Medžugorii, jsem se mohla úèastnit zjevení, které mìl vizionáø Ivan. Byla už tma, na Podbrdu a v okolí byly tisíce lidí. Najednou se zvedl prudký vítr. V mìstì zaèali štìkat psi, jako by cítili pøítomnost nìkoho cizího. Pak zaèali kokrhat kohouti na znamení svítání, i když všude byla tma. Ivan poklekl a zaèal se modlit. Zjevení Panny Marie trvalo nìkolik minut,“ popisuje zážitek kamarádka Petra. V centru mìsta stojí kostel sv. apoštola Jakuba, ke kterému je pøistavìné podium s oltáøem. Pøed podiem jsou rozmístìny lavièky a za nimi se rozprostírá veliká louka tak, aby se sem vešlo padesát tisíc lidí, kteøí tento festival navštìvují. Napravo se nachází zahrada, kde je socha Vzkøíšeného Krista. Ježíš s napøaženýma rukama se tyèí nad položeným køížem, ve kterém je otlaèeno jeho tìlo. Od doby 20. výroèí medžugorských zjevení je možné na soše spatøit zázraèný jev. Na Ježíšovì noze od kolena po kyèel se na rùzných místech vytváøejí kapky vodní tekutiny. Kapky vznikají pøi teplotì 5 i 35°C, bez ohledu na oblaènost a sluneèní svit. Zkoumáním jevu kvalifikovanými odborníky bylo dokázáno, že zdrojem kapek tekutiny nemùže být vlhkost, srážející se na povrchu ani uvnitø kovové sochy, a jedná se o jev bìžnými fyzikálními zákony neodùvodnitelný, tedy nadpøirozený. Veèer se spolu s dalšími lidmi vydá-
vám na horu zvanou Križevac, kde probìhlo mnoho uzdravení. Podle tradice, jako obì Bohu, si èlovìk na zaèátku cesty vezme kámen, který svou velikostí pøedstavuje velikost jeho høíchù. Pak si zuje boty. Cesta na horu není snadná. Pøedstavte si, že v jedné ruce držíte kámen, v druhé baterku, na zádech máte tìžkou krosnu a každou chvíli našlápnete na ostrou hranu skály. Stìží zadržuji slzy. Koneènì jsme nahoøe. Kluk pøede mnou odhodí kámen se slovy: ,,Bože, odpus mi mé høíchy!“ Udìlám totéž. Pøede mnou se tyèí obrovský bílý køíž, který byl postaven v roce 1933 k výroèí smrti Ježíše Krista. Pod køížem si rozbalím karimatku a spacák s ostatními a pøi pohledu na hvìzdy usnu. Pøi kostele sv. apoštola Jakuba, patrona poutníkù, se mísí davy lidí. Lavièky jsou všechny obsazeny a za nimi je ještì spousta lidí, kteøí sedí na karimatkách. Právì zaèíná mše svatá. Vedle mì sedí dívka a mává americkou vlajkou. Rozhlédnu se a všude vidím vlajky rùzných státù. Nejvíc jich je italských, portugalských a slovenských. Ale taky nacházím vlajky z Hondurasu, Zimbabwe a Jemenu. Pøi mši svaté panuje naprostý klid, když pak padesát tisíc lidí zpívá Sanctus, Sanctus, je to nezapomenutelný zážitek. Po mši svaté na scénu pøichází Don Ivan, bývalý narkoman, který se léèil v komunitì Cenacolo. ,,Komunitu založila sestra Elvíra po návštìvì Medžugorie v roce 1983 v Itálii. Léèí se zde lidé z rùzných závislostí. Jde hlavnì o závislost na drogách, alkoholu nebo hracích automatech, ale taky i na ménì výrazných vìcech, napø. sexu, sportu, vlastním tìle atd.,“ popisuje komunitu Don Ivan a pokraèuje: ,,Já jsem byl závislý na heroinu a penìzích. Bydlel jsem s matkou a domù jsem se chodil jenom najíst a vyspat. Do Cenacola jsem vstoupil v podstatì jako ateista. Dostal jsem svého Andìla strážného a pøes den jsem pracoval. Za nìjakou dobu jsem se zaèal úèastnit mší svatých. Jednou jsem pøišel do svého pokoje a vidím, že mi nìkdo vyèistil boty. Vìdìl jsem, že je tady jeden kluk, který si mne všiml. Abych taky pro nìho udìlal dobrý skutek, vzal jsem mu ze skøínì trièka a chtìl jsem mu je vyprat. Doma jsem nikdy nepral, a tak jsem do umyvadla nalil pùl litru aviváže a trièka v nìm vymáchal. Všichni, kteøí procházeli kolem koupelny, èichali a øíkali: ,To je ale vùnì.' Já jsem byl na sebe velmi hrdý. Trièka jsem poskládal zpátky do skøínì. Když jsem uvidìl, jakou radost jsem tomu klukovi udìlal, byl jsem hroznì šastný,“ usmívá se Don
Ivan. ,,Dostanete nìjaké léky, když vstoupíte do komunity?“ slyším od nìkoho z posluchaèù. ,,Jediné, co èlovìk dostane, je heømánkový èaj. Víte, nejsilnìjším a šokujícím zážitkem pro nového èlena komunity je vidìt a žít s døívìjším narkomanem, který je po roce pobytu znaènì zmìnìn a má radost ze života. Jednotlivé komunity vedou bez výjimky pouze lidé vyléèeni ze závislosti,“ vysvìtluje Don Ivan. Do konce roku 2000 bylo vybudováno na tøicet komunit v rùzných zemích (USA, Brazílie, Mexiko, Itálie, Francie, Rakousko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Irsko, Polsko). V klasických léèebnách drogovì závislých se v prvních dnech podávají medikamenty na utlumení abstinenèních pøíznakù, dále se organizmus vyèistí od návykových látek a popøípadì se podávají léky na zklidnìní pacienta. Tato terapie se doprovází pohovory s pacientem. Nicménì po propuštìní pacienta z léèení zpravidla buï hned, nebo v krátké dobì po ukonèení léèby dochází k recidivì. Naproti tomu lidé odcházející z komunity Cenacolo jsou nejen charakterní a pevní, ale nauèí se rùzné práce nebo rozvinou svùj talent. Promìna èlovìka zde trvá nìkolik rokù a sklon k drogové závislosti je odstranìn jako vedlejší vliv. Vatikán se k Medžugorii oficiálnì nevyjádøil, protože zjevení Panny Marie ještì neskonèila, avšak mnoho biskupù a knìzù se k této záležitosti staví negativnì. Já mohu øíci, že toto místo je zvláštní a nádherné. Odjíždìla jsem s pocitem lásky, radosti a nadìje. Barbara Heczková
PODÌKOVÁNÍ Poradna pro ženy a dívky poøádala ve dnech od 20. 9. - 23. 9. 2010 Bazárek. Maminky si mohly pro své dìti levnì nakoupit, ale i prodat vìcièky, které byly zánovní a jejich ratolesti z nich vyrostly. Bazárek se konal v Tøinci v køesanském støedisku Hutník. Návštìvnost byla vysoká a maminky si v klidu a bez tlaèenice mohly vybrat kvalitní vìci. Chtìly bychom touto formou podìkovat všem, kteøí nám s Bazárkem pomáhali, rovnìž velký dík patøí p. Greinerové, která tradiènì na Bazárek napekla skvìlý zákusek. Pán Bùh zapla všem! Za poradnu Libuše Pavlíková
M O S T 1 1 / X V I I
7
Mendikantské (žebravé) øády – jsou kontemplativnì – èinné øády misijního poslání, zejména ve mìstech (mj. v Èechách pùsobili také bosí augustiniáni).
HOSPITÁLSKÝ ØÁD SV. JANA Z BOHA – MILOSRDNÍ BRATØI 1. Vznik a rozvoj V roce 1540 založil ve španìlské Granadì sv. Jan Ciudad, nazývaný pro lásku k Bohu a k bližnímu „Jan z Boha“ (1495 Portugalsko 1550 Granada), nemocnici. Shromažïoval zde nemocné a jakkoliv trpící a staral se o nì. Sv. Jan sám asi nemìl v úmyslu založit øád. Mnozí, když pozorovali, s jakou láskou peèoval o trpící, nabídli mu spolupráci. A to nejen laici, ale i duchovní. Až po jeho smrti 1. ledna 1572 papež Pius V. bulou „Licet eX debito“ schvaluje Bratrstvo Jana z Boha. 1. øíjna 1586 papež Sixtus V. bulou „Esti pro debito“ povyšuje Bratrstvo Jana z Boha na náboženský øád Milosrdných bratøí sv. Jana z Boha (OH). Nový øád se rychle šíøí do Portugalska, Itálie a do jižní Ameriky. První øádová kapitula se konala v roce 1587 a prvním generálním pøedstaveným se stal Petr Sorianus. Øád pøijal øeholi sv. Augustina. Kníže z Lichtensteina poznal milosrdné bratry v Itálii a pøivedl je na své panství do Valtic na jižní Moravì 10. února 1605 do novì zøízeného konventu sv. Augustina. Stal se základem rakousko-uherské provincie. Konvent ve Vídni byl založen v roce 1614 a potom byly zakládány další konventy v Rakousku, Nìmecku, Maïarsku, Polsku, Rumunsku a Slovinsku. V Praze Na Františku (sv. Šimona a Judy) vznikl konvent roku 1620, v Novém Mìstì nad Metují (Narození Panny Marie) roku 1692, v Prostìjovì (sv. Jana Nepomuckého) v roce I733,v Kuksu (Nejsvìtìjší Trojice) roku 1743, v Brnì (sv. Leopolda) roku 1747, v Letovicích (sv. Václava) roku 1750 a ve Vizovicích (Panny Marie Matky dobré rady) v roce 1781. V té dobì se také øád rozšíøil do všech svìtadílù. V roce 1919 rakouskouherská provincie zanikla a vznikly samostatné provincie v jednotlivých nástupnických státech. Èeskoslovenská provincie se v roce 1939 rozdìlila na èeskomoravskou a slovenskou. V letech 1919 - 1940 se øád rozvíjel poètem èlenù, èinností, zvláštì na poli charitativním a ve zdravotnictví. Byly postaveny moderní nemocnice v Praze, Brnì a ve Valticích. Øád byl násilnì zrušen nastupující nacistickou mocí v roce 1940. 2. Organizaèní struktura Generální pøedstavený øádu sídlí v Øímì. Domy jsou samostatné a v jednotlivých zemích tvoøí provincie. Provinèní pøedstavený èeskomoravské provincie sídlí v Brnì. 3. Charakteristika Podle hesla „Per corpus ad animam - Tìlem
k duši“ se øád zamìøuje na zdravotnictví, charitativní èinnost, misie i školství. Pramenem a vrcholem øeholního života je eucharistie. Tvoøí nenahraditelný a oživující støed rozjímavé náplnì øádu. V ní vykonávají milosrdní bratøi svùj hospitálský knìžský úøad: obnovují obìtování svého bytí otci a spoleènì mu pøedkládají bolest a nadìji tìch, jimž slouží. Pøíklad Spasitele, který se obìtoval, aby dal lidem život, obnovuje jejich hospitálního ducha a pomáhá jim konat, podobnì jako on, službu nemocným a potøebným. Kristova neustálá ochotná pohotovost být pevností, útìchou a posilou nemocných vede bratry k setrvání po boku trpícího èlovìka v jeho samotì. Milosrdní bratøi jsou vìtšinou laici. Vedle tøí obvyklých slibù skládají ještì ètvrtý, slib péèe o nemocné. 4. Èinnost po roce 1990 Øád milosrdných bratøí v Èeské republice obnovil svou èinnost v roce 1990. Své øeholní domy má v Brnì, Valticích a Letovicích. Protože však øád do roku 1948 vlastnil nemocnice, které byly v tomto roce zestátnìny a dosud nebyly vráceny, provozuje pouze jednu nemocnici ve Vizovicích se 60 interními lùžky. Podílí se na èinnosti nadace Podané ruce pro drogovì závislé tím, že dal k dispozici svùj dùm v Brnì. 5. Øeholní odìv Øádový odìv je èerné barvy a skládá se z tuniky, pøepásané koženým cingulem, a škapulíøe stejné délky. Se škapulíøem souvisí okrouhlá kapuce.
Zajímavost z internetu (www.milosrdni.cz) Nemocnice „Na Františku“ Víte, že v Praze jsme mìli nejstarší øádový špitál? Traduje se, že do vzniku zdravotnických škol v 19. století, patøila dnešní Nemocnice Na Františku k ústavùm s nejenom nejlepším ošetøovatelským personálem, ale pøitahovala i renomované lékaøské kapacity. Jen namátkou jmenujme profesory Plenèièe, Sebalda, Arnolda, Zeidlera, Helda (známý z Jiráskova F. L. Vìka) a øadu dalších. Nejenom osobnosti, ale i rozsah a úroveò odborné péèe provozované v nemocnici zaujímají významné místo ve vývoji našeho zdravotnictví. Není bez zajímavosti, že již bìhem 17. století došlo k urèitému specifickému vymezení péèe o nemocné – na mužské pacienty se zamìøila Nemocnice Na Františku, na ženské pak nemocnice alžbìtinek Na Slupi. V té dobì dochází k významnému kroku ve výuce medicíny – konají se praktická cvièení u lùžka nemocného. Profesoøi lékaøské fakulty dochází se svými studenty za pacienty do Nemocnice Na Františku. Zde též provedl profesor Zeidler v roce 1685 první demonstraèní pitvu. Klinická výuka studentù probíhala v nemocnici pod vedením prof. Plenèièe, prof. Sebalda a prof. Arnolda. Byla zde založena 1. klinika pro duševnì choré a 1. chirurgická klinika. I po otevøení všeobecné nemocnice v prosinci 1790 si u milosrdných udržovali vysokou odbornost a oblíbenost. Dne 7.2.1847 zde provedl chirurg Celestýn Opitz první zákrok v celkové éterové narkóze v našich zemích.
6. Pøijímání nových èlenù a formace Zkušební doba kandidátù je šest mìsícù až jeden rok. Jestliže kandidát splní požadavky, které jsou na nìho kladeny bìhem této zkušební doby, následuje noviciát. Noviciát trvá plné dva roky a je ukonèen doèasnými sliby na jeden rok. Bratr nastupuje do tzv. scholastikátu v délce tøí let. Doèasné sliby se po dobu trvání scholastikátu každoroènì obnovují. Potom následují èasné sliby na tøi roky. V tomto šestiletí mùže bratr získat odborné vzdìlání jako ošetøovatel nebo magistr farmacie. Mùže studovat medicínu èi získat i jiné vysokoškolské vzdìlání, rovnìž i teologii. Po uplynutí šestiletí mùže složit slavné sliby.
GESÚ CRISTO - JEŽÍŠ KRISTUS Ježíš Kristus naplòoval srdce svatého Jana z Boha v jeho písemnostech i v jeho životì, naplnìném skutky milosrdné lásky. „Ve jménu našeho Pána Ježíše, Krista“ tak zaèínal své listy a konèil „Ježíši staò se“.
7. Kontaktní adresa Øád milosrdných bratøí Vídeòská 7, 639 00 Brno
AMARE - MILOVATI: „Milujte Pána našeho Ježíše Krista nade vše, èímž více jej milujete, tím více jste jím milován.“
Z dopisù sv. Jana z Boha Svatý Jan z Boha neumìl psát a své dopisy diktoval. Dochovalo se jich pouze šest a z nich jsme vybrali pár citátù. MISERICORDIA - O MILOSRDENSTVÍ „Kdybychom uvažovali o velikosti Božího milosrdenství, neustali bychom konat dobrodiní, pokud by to bylo v naší moci.“
8
Nedìlní a sváteèní liturgie v listopadu 32. nedìle v mezidobí (7.11.) 1. ètení: 2 Mak 7,1-2,9-14; 2. ètení: 2 Sol 2,15-3,5; Evangelium: Lk 20,27-38 Žalm: odp. Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe. Ref. Gdy zmartwychwstanê, bêdê widzia³ Boga. 33. nedìle v mezidobí (14.11.) 1. ètení: Mal 3,19-20a; 2. ètení: 2 Sol 3,712; Evangelium: Lk 21,5-19 Žalm: odp. Pøišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva. Ref. Pan bêdzie s¹dzi³ ludy sprawiedliwie.
M O S T 1 1 / X V I I
Poøad bohoslužeb v listopadu § Nedìle 7.11.2010 - 32. nedìle v mezi-
dobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Úterý 9.11.2010 - svátek Zasvìcení
lateránské baziliky. § Nedìle 14.11.2010 - 33. nedìle v mezi-
dobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Nedìle 21.11.2010 - Slavnost Ježíše
Krista Krále; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky.
1. nedìle adventní (28.11.) 1. ètení: Iz 2,1-5; 2. ètení: Øím 13,11-14; Evangelium: Mt 24,37-44 Žalm: odp. Do domu Hospodinova s radostí pùjdeme. Ref. IdŸmy z radoœci¹ na spotkanie Pana. 2. nedìle adventní (5.12.) 1. ètení: Iz 11,1-10; 2. ètení: Øím 15,4-9; Evangelium: Mt 3,1-12 Žalm: odp. V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navìky. Ref. Pokój zakwitnie, kiedy Pan przybêdzie. Pøíští èíslo MOSTu vyjde 5. prosince 2010. Pøíspìvky mùžete zasílat do 24.11.2010.
Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz
most
zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. § Mše svatá v Domovì pro seniory na
Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je
sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší svatou pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývìsku v kostele!
§ Nedìle 28.11.2010 - 1. nedìle adventní;
6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Úterý 30.11.2010 - svátek sv. Ondøeje,
Slavnost Ježíše Krista Krále (21.11.) 1. ètení: 2 Sam 5,1-3; 2. ètení: Kol 1,1220; Evangelium: Lk 23,35-43 Žalm: odp. Zaradoval jsem se, když mi øekli: „Do domu Hospodinova pùjdeme!“ Ref. IdŸmy z radoœci¹ na spotkanie Pana.
§ První pátek v mìsíci - litanie a
apoštola. § Pátek 3.12.2010 - první pátek v mìsíci. § Nedìle 5.12.2010 - 2. nedìle adventní;
6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § V adventní dobì jsou v pondìlí (6.35),
støedu (17.00) a sobotu (17.00) slouženy rorátní mše svaté. § Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní
mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. § Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské
veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají
v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. § Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je
adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek je po ranní mši svaté
výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. § Každý pátek vyjma prvního pátku je
výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství.
Úmysly Apoštolátu modlitby – listopad 2010 Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mne silou ke svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové na tento mìsíc, aby … 1. Všeobecný úmysl: Aby obìti drog nebo jiných forem závislosti nacházely díky podpoøe køesanského spoleèenství a v moci našeho zachraòujícího Boha sílu k radikální zmìnì života. 2. Misijní úmysl: Aby se misijní èinnost církví v Latinské Americe v duchu výzvy svých biskupù rozšíøila na celý kontinent a stala se souèástí celosvìtového misijního poslání Božího lidu. 3. Národní úmysl: Za stálé pøekonávání sklonu k lhostejnosti a za citlivou spoluúèast na všech bolestech našich blízkých i vzdálených bratøí a sester. Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítìte Ježíše, oroduj za nás!
