Budova bývalých Elektrických podniků

Diplomní seminář

Budova bývalých Elektrických podniků

Radka Janáková

1

2

ATC - Ateliér Cikán Letní semestr 2016 Budova bývalých Elektrických podniků Diplomní seminář Radka Janáková

České vysoké učení technické v Praze I Fakulta architektury

3

Za inspirativní vedení děkuji doc. Miroslavu Cikánovi. 4

Budova bývalých Elektrických podniků Diplomní seminář

5

6

Obsah Úvod 9 Cíle 11 Budovy bývalých Elektrických podniků 13 Elektrické podniky 15 Soutěž a príprava 16 Vítězný návrh 17 Sociologie budovy 19 Urbanismus 20 Charakteristika budovy EP 22 Postup výstavby 25 Demolice 26 Spodní stavba 28 Hrubá stavba 31 Střechy 37 Skloželezobeton 39 Okna 40 Fasády 44 Příčky 47 Podhledy 48 Podlahy 49 Výtahy 50 Úřadovny 52 Vybavení 53 Osvětlení 54 TZB - vzduchotechnika 58 TZB - elektrika 66 Okolí budovy 68 Dodavatelé 70 Půdorysy - původní stav 75 Fotografie - původní stav 99 Půdorysy - původní vs. současný stav 125 Fotografie - původní vs. současný stav 153 Souhrn změn 188 Dochovalé konstrukce 190 Zásadní opravy 192 Katalog cenných prvků 197 Fotodokumentace - současný stav 223 Posouzení skladeb 277 Závěr 281 Literatura 283 Zdroje obrázků 285 7

8

Úvod

Bývalá budova Elektrických podniků Hlavním cílem této práce bylo vypracování souborného dokumentu zahrňujícího průzkum ojedinelé funkcionalistické budovy Bývalých Elektrických podniků v Praze. Práce zkoumá komplexně příběh budovy před jejím vznikem až po dnešní dobu. Budova vznikla z prostorové nouze Elektrických podniků hlavnho města Prahy a vyvršila v ojedinělou památku funkcionalistické doby v Praze. Autoři navrhli nový typ moderní kancelářské budovy pro člověka v duchu trendů doby. Pozemek byl původně určen pro zastavění činžovních domů a ostrý roh u zmíněné křižovatky byl velkou nevýhodoou budoucí kancelářského objektu. Usazením objektu na osu kostela se uvolnili dispozice a hmota budovy se mohla soustředit do středu. Souměrnost budovy je výsledkem rozdělení energie a dvah na dva protilehlé póly hmoty. Hmoty jsou spojeny v společném hlavním vchodu a monumentální hale. Architekt Adolf Benš se zaměřil na návrh prostor reprezentačních, vstupních odministrativních a prodejných a Josef Kříž se pečoval o návrh západní části objektu se závodní pokladnou, lázněmi a místnostmi pro správní radu. Celkově působí njávrh i přes striktní rozdělení kompetencií jednotným rukopisem jednoho autora. Budova je navržena jako centrální hala obklopena galerií a kolmo běžícími chodbami. Hmota hlavní haly vystupuje po nejvyšší VI. patro. Zde architekti počítali s možností pozdějšího rozšíření objektu o dva další patra, ačkoliv se tento plán nikdy neuskutečnil.

Fotografie na protilehlé stránce in: sbírka Historického muzea NM, snímek pořízen 10. 5. 1945, shromáždění meneckého obyvatelstva na Strossmayerovom náměstí po skončení II. sv. války, v pozadí je viditelná budovy EP natřená černou proti náletům letadel

9

10

Cíle

Bývalá budova Elektrických podniků Cílem této práce bylo získání komplexných informací o budově, použitých materiálech a technologiech funkcionalistické doby 30. let minulého tisíceletí. Budova byla postavena do jiných urbanistických souvislostí, než jaké jsou vidět dnes. Toto natočení budovy s životem na obrácené straně bude velkou částí budoucího návrhu rehabilitace objeku jeho okolí. Rozebráním objektu na jednotlivé kusy a jejich studiem byly zjištěny nejhodnotnější prvky budovy s vytvořením si obrazu o jeho budoucím vývoji. Cílem další práce bude citlivá rehabilitace objektu na základě zjištění postupů a technologií doby s možností zasazení novotvaru dnešního architektonického jazyka do objektu. Restaurování budovy bude probíhat na základě odborných znalostí o rehabilitaci funkcionalistických budov.

11

12

Budova bývalých Elektrických podniků Bubenská 1, Praha VII

13

Obr. č. 1 - Zobrazení předošlých pracovisek Elektrických podniků.

14

Elektrické podniky Historie podniku

Elektrické podniky hl. m. Prahy byly založeny v r. 1898 a zabezpečovali výrobu, rozvod elektrické energie a páry a zároveň provozovaly elektrické dráhy, autobusy a trolejbusy, lanovou dráhu na Petřín a veškeré veřejné elektrické osvětlení ve městě. Do výstavby budovy EP byly kanceláře Elektrických podniků roztříštěni po celé Praze. Toto představovalo velkou zátěž nejen pro zaměstnance podniků, ale hlavně pro občany, kteří museli při vyřizování svých záležitostí navštěvovat i několik úřadů. Tyto kanceláře byly tmavé, umístěny v starých nevyhovujících budovách, přeplněné a z hlediska zdraví nevhodné pro práci. Elektrické podniky byly před výstavbou Ústřední budovy umístěny v následujících prostorech: Rustonka oddělení elektrických drah a část spisovny Bývalá správní budovy karlínské elektrárny (budovy obecní) technické revise stavební, strojí a elektrotechnické Na Poříci v soukromém domě čp. 1933 nemocenská pojišťovna a pensijní fond Na Těšnově v místnostech po bývalé vodní elektrárně oddělení veřejného osvětlení a laboratoře Administrativní budova holešovické eletktrárny a dům na “Kovárně” ředitelství elektráren, oddělení stavební, část projektového oddělení Obecní dvůr na Starém Městě Budova staroměstské radnice světelná poradna a poruchová strážnice Staroměstská tržnice a Stará Rychta v Rytířské ulici Dům čp. 132 I-II u sv. Jindřicha Dům čp. 812-II. na Václavském náměstí Administrativní dům elektrárny smíchovské

1 927 m2

Celkem

6 575,44 m2

61 m2 157,05 m2 246 m2 1 112,77 m2 392,08 m2 134,8 m2 1 402 m2 134 m2 486 m2 522,74 m2

15

Soutěž a přípravy Historie příprav návrhu

Myšlenka postavit pro Elektrické podniky samostatnou budovu je stará jako podniky samy. Dne 3. ledna 1900 bylo doporučeno technicko-finanční komisi zakoupit pozemek v místě asanačního obvodu vedle mikulášského kostela. V roku 1906 bylo od této myšlenky upuštěno z důvodu získání dalších místností v staroměstské tržnici a místo se zdálo vzdálené pro elektrické podniky. Potřeba rozšíření Elektrických podniků byla řešena nákupem budov, jednalo se o koupi Ostemannova domu na rohu Jungmannové třídy, nebo Aehrenthalovy budovy na Václavském náměstí. Na čas pomohla Elektrickým podnikům koupě Rustonky v Praze 8. Po I. sv. válce se Velká Praha stává skutečností a rozsah služeb poskytovaných Praze se rozšiřuje i na předměstí Prahy (Žižkov, Karlín, Smíchov, Vinohrady). Elektrické podniky zaujímají místo v bývalých předměstských elektrárnách a tím se stávají rozdrobené po celé Praze. V tomto období se začíná pracovat na návrzích umístění budovy EP na Starém Městě v blízkosti Milosrdných bratří a pak v Praze 7 na místě bývalé Wendlerovy továrny. Obě místa se ukazují jako nevyhovující. V roce 1925 je koupen pozemek pod objekty bývalé továrny Bratří Bohmů na klobouky v Praze 7. Firmě Záruba-Pfeffermann bylo zadáno vyhotovit stavební program a náčrtek v měřítku 1:200. Tyto materiály měli být podkladem pro dalsí soutěž na stavbu budovy EP. Projektový náčrt byl odevzdán 10. srpna 1926 po dlouhém projednávání s jednotlivými odbory EP a po zjištění výsledků sond na stavební parcele. 30. srpna 1926 byla vypsána užší soutěž za účasti prof. Dr. Ing. arch. Ausobský, Ing. arch. Chochol, Ing. arch. Benš a Kříž a Ing. arch. Dryák. Porota byla složená z členů EP, účastnil se předseda správní rady Ing. E. Molzer, inspektor elektrárenských staveb F. Bureš, Ing. dr. Voigts, Ing. Ctibor Malý, za město Prahu Ing. arch. Křička a Ing. J. Zlatník, z odboru kruhů uměleckých architektů B. Hubschmann a prof. F. Starý. Mimo vyzvané architekty podali svůj návrh ještě Ing. Záruba-Pfeffermann. Dne 8. prosince 1926 při třetím zasedání poroty byl za nejlepší návrh vybrán projekt architektů Benše a Kříže, kteří řešili budovu lépe jako původní náčrt inženýrů Záruba-Pfeffermann a jako ostatní soutěžní návrhy. Výstava soutěžných prací proběhla ve dnech 6. až 9. ledna v prostorách Rustonky, dne 18. února 1927 byla na místě uskutečněná přednáška o návrzích a průběhu soutěže. Na přání jednotlivých oddělení byly plány budovy EP pozměněny.

Obr. č. 2 - Soutěžní návrh arch. Chochola.

16

Vítězný návrh Adolf Benš a Josef Kříž

Obr. č. 3 - Budova je umístěna v ose hlavní lodi kostela sv. Antonína. Zrcadlově skrz Bubenskou třídu měla být umístěna stejná budova, která nebyla kvůli náročným základovým poměrům realizována.

Obr. č. 4 - Perokresba návrhu ukazuje perspektivní zobrazení budovy EP z jižní strany. Je vidět nerealizovaný úrovňový vstup do I. patra západního křídla polikliniky z parku za kostelem.

17

Obr. č. 5 - Perokresba pohledu od Hlávkova mostu ukazuje původní orientaci budovy k Bubenské třídě živé ulice s tramvajovou dopravou. Obr. č. 6 - Perokresba autorů zobrazuje vnitřní halu budovy se vstupem a ochozy. Hala je prosvětlená stropním zasklením pomocí sklobetonu.

18

Sociologie budovy Adolf Benš, esej

V době hospodářsky pohnuté byla výstavba rozsáhlé budovy Elektrických podniků velkou událostí a výzvou. Událost je to i v životní (ne kariérní) práci architekta, jehož zodpovědnost je tím větší, čím menší je doba záměr schopna zrealizovat. Člověk se nachází v názorovém zmatku, z kterého vidí jediné východisko na základě vědecké metody práce na jasných technických a sociálních principech. Bezpáteřnost, neukázněnost a náhodnost je nutno nahradit novou objektivní základnou, a intuice má být použita jenom na místech doposud vědecky neobsažených. Při stavbe nové budovy EP je snaha o využití všech nových vymožeností doby pro vytvoření dokonalého stavebního typu. Sociální důležitost novodobé kancelářské budovy je stavěna nad všechny jiné činnosti člověka. Rozvoj průmyslu přinesl nový stavební druh, tovární budovy, která je postupně racionalizací industrializace vystrkována budovou kancelářskou. Výroba zaměstnávé méně lidí a je nutno doplnit pracovníky do administrativy a distribuce. K typu budovy průmyslové přistupuje nový typ budovy kancelářské. Budova Elektrických podniků má být tím prototypem nejmodernější administrativně-pracovní budovy. Ustupuje se od kancelářské budovy representační a důraz je kladen na výkonnost pracovníků v budově. Osobitost je nahrazována účelnou standardností, individuální pracovny jsou nahrazovány společnými sály. Vzrůstem počtu administrativních zaměstnanců vzrůstá potřeba lepších hospodářských a hygienických podmínek. Není jedno, v jakém prostředí zaměstnanec pracuje. Má to vliv na jeho výkonnost, na jeho duševní a fysické zdraví, pracovní fond a tím i na celý hospodářský a sociální život společnost.1 Funkcionalistický člověk vyzývá zákonodárce, aby přijali opatření o zajištění minima hygienických a pracovních podmínek. Rozhodující je i dobrý přístup k budově ze všech směrů. Má být zajištěn příjezd ze všech stran a budova má být v bezprostřední blízkosti veřejných dopravních prostředků. Návrh budovy Elektrických podniků vyhovuje požadavkům na dostupnost, ale je nutno řešit hluk a znečištění od rušné křižovatky. Nová doba zbavila architektúru ozdob, ornamentu a tradičních schémat, ale zachovala krásu a estetiku funkce. Nová forma má uspokojovat svou účelností, čistotou, etikou. Nový člověk si žádá světlo, prostor a vzduch. Velké zasklené plochy jsou důležitým prvkem moderní architektury. Vývoj okna a obvodové zdi je chápán jako vývoj už od jeskynního člověka. Touha po spojení s okolním světem je chápána jako touha po svobodě, demokracii. Je patrný názor, že člověk uzavřen od svého okolí (hlavně při práci) upadá jako duševně, tak fyzicky. Architekti neměli potíž při obstarání hospodárného vytápění, ale zachování rozumné teploty v letních měsících je v návrhu nevyřešenou položkou. Architekti se spoléhají na pozdější technologický vývoj, který tento problém vyřeší. Zvětšení plochy prosklení k podlahové ploše architekti chápou nejen jako estetický prvek, ale též součinitel tělesné a duševní hygieny. Světlo a vzduch byl vpuštěn do budovy v co největší míře pro zachování duševní pohody zaměstnance, tím pádem zvýšení jeho pracovní výkonnosti.

in: Hugo Melzer (red.), Ústřední budova Elektrických podniků hlavního města Prahy [Pamětný spis k otevření budovy], Praha 1935, s. 23

19

Urbanismus Proměna lokality

Mapový podklad z roku 1908 ukazuje stav lokality předpolí Hlávkova mostu před stavbou Elektrických podniků. Při stavbě došlo k zbourání celé lokality vyznačující se rozdrobeností zástavby. Byl zde pivovar, továrna na výrobu klobouků bratří Bohmů a obytné stavy. Stavbou nadjezdu v 60. letech byl zničen urbanismus celé lokality starých Buben. Přirozeným hlavním příchodem k budově bylo z jihu od Hlávkova mostu, v místě dnešního nájezdu na magistrálu. Dnes je budova hlavním průčelím otočena do mrtvé ulice Vltavské s hustou automobilovou dopravou. Tramvajová trať vedoucí před budovou EP dodávala městskost ulice a lidský rozměr budově. Vrstvy sjezdů, jak tramvajových, tak automobilových vytvářejí nepřekonatelné překážky pěší dopravě.

Obr. č. 7- Mapa Holešovic z roku 1908.

Obr. č. 8 - Mapa Holešovic z roku 1938.

20

Obr. č. 9 (hoře) - Pohled ze Štvanice na Hlávkův most těsně po výstavbě Elektrických podniků. Obytný dům v pravé části snímku byl zbourán při stavbě sjezdu z Hlávkova most. Při tomto zásahu došlo k změně pozic sousoší Humanity od sochaře Štursy. Obr. č. 10 (vlevo v středě)- Pohled ze Štvanice na Hlávkův most v roku 1917 před stavbou EP. Obr. č. 11 (vlevo dole) - Sousoší Humanity kolem roku 1935 před osazením fasády na objekt EP. Dnes jsou v místě sousoší dálniční nájezdy.

21

Charakteristika budovy EP Základní údaje o budově

Víše zmíněné principy návrhu funkcionalistických staveb se propsali i do celkového hmotového návrhu budovy. Typické řešení, kde styk s veřejností byl řešen v prvním patře v hloubce dvora (dvorany) a budova byla obvodově zastavěna na uliční čáře bylo nahrazeno řešením, pricěmž byl prostor obvyklých dvorů spojen s uliční čárou a hmota objektu byla ustoupena je středu pozemku. Tímto postupným uskákáním hmot bylo dosaženo většího prostupu světla do budovy a vzdálení pracovních míst od rušné ulice. Uličný profil byl odlehčen od vysoké hmoty, stává se vzdušným a světlým. Nastupuje autonomní organismus samostatně stojících stavebního útvaru, který nahradil dřívější uliční stěny. Budova bývalých Elektrických podniků je řešena jako 7 podlažní stavba s 2 podzemními podlažími a jedním mezisuterénem a jednou galerií. Hlavní část budovy je ve tvaru písmena “T”, svislá část písmena “T” dosahuje nejvyššího počtu podlaží a je dlouhá 42 m. Ramena budovy jsou čtyřpatrová, dlouhá 45 m. Na východní části budovy je připojena jednopatrová část s dvěma dvoranami (dvorana elektrická a dráhová) s vloženými galeriemi. Hlavní schodiště a výrazný prvek budovy je umístěno na západní hraně nejvyšší části. Důležitým prvkem v návrhu je vstupní hala s ochozem ve výšce pěti podlaží. Na západní části budovy je umístěno dvoupatrové křídlo nemocnice se třemi nezastřešenými dvory. Hmotová kompozice je symetrická s osou probíhající kostelem Antonína Paduánského.

Obr. č. 12 - Letecký pohled na budovu - 1935.

22

Celkový zastavěný prostor: Délka budovy: Šířka budovy: Výška: Výměra dlažeb a podlah: Plocha kanceláří: Chodby a vstupní haly: Dvorany, sklady, dílně, atd.:

152 274 m3 110 m 80 m 31 m 34 000 m2 14 000 m2 4 000 m2 16 000 m2

Přehled rozdělení půdorysných ploch v ÚB

m2

%

Kanceláře trvale používané Presidia místnosti a kanceláře občas používané (místnosti pro volené funkcionáře, konferenční a zasedací síně, knihovna, závodní výbor atd.) Propagační místnosti a prodejna Sklady, laboratoře, cejchovny, opravovny, archivy, strojovny, a pod., temné komory, šatny, záchody, umyvárny Rekreační prostory Závodní nemocenská pojišťovna EP Léčebné lázně Vstupní hala, dvorany a komunikace Kanceláře rezerva (pronajato magistrátu Prahy VII) Krámy k pronajetí

11 414

33,5

864 1 688

2,5 4,9

10 321 570 918 945 5 386 689 1 288

30,3 1,7 2,7 2,8 15,8 2,0 3,8

Úhrnem

34 083

100 %

Obr. č. 13 - Pohled na křídlo elektrárenské dvorany a nápis na štřeše podniku.

23

24

Postup výstavby Stavební konstrukce

25

Demolice Příprava stavby

Obr. č. 14 - Pohled z Hlávkova mostu, vlevo socha Humanity od akad. soch. Štursy, v pozadí původní zástavba v místě budoucí stavby EP. Původní zástavba byla zdemolována pro stavbu EP.

Obr. č. 15 - Továrna bratří Bohmů na klobouky, demolice trvaly od 17. 5. 1926 do 30. 11. 1927.

26

Obr. č. 16 - 8. října 1927, slavnostní zahájení výkopu panem primátorem JUDr. Baxou za přítomnosti členů městské rady a správní rady EP. Stavět se začalo až tři roky po zahájení.

27

Spodní stavba Nosná konstrukce, geologie území

Před zahájením výstavby bylo nutno odvést vodu ze stavební jámy, která dosahovala kótu 188,9 m.n.m. bílá čára na obrázku č. 18). Voda byla svedena nové vykopaným příkopem do jižní studny, která zde již byla. Při provádění výkopů jam pro železobetonové patky sloupů v 1. suterénu se v hloubce 20-50 cm pod úrovní hrubého výkopu objevila pramenitá spodní voda. Chemickým rozborem této pramenité vody byla zjištěna přítomnosti síranu vápenatého, horečnatého a chloridu vápenatého ve vodě. Množství síranu horečnatého, tj. 450 mg/litr, bylo nutno označit jako nebezpečnou pro beton z portlandského cementu. Bylo nutno staveniště důkladně odvodnit soustavou kameninových drén (obrázek č. 17). Trativody jsou umístěny do štoly, která byla zajištěna proti zpáteční vodě přezděním původní jižní studny. v přehradní zdi je uložena zpáteční klapka a vřetenové šoupě. V dobé velké vody, tj. po vystoupaní hladiny Vltavy o 2 m, je nutno šoupě uzavřít a spodní vody přečerpávat do kanalizace. Po těchto opatřeních byla snížena hladina spodní vody trvale pod dno patek a bylo zjištěno, že elektrotavený cement je odolný proti síranové vodě. Výkop byl zadán usnesením správní rady dne 19. července 1927 firmě J. Ptáčníka a byl proveden od 8. října 1927 do 15. května 1928, včetně demolice domků čp. 428-VII. odvezeno: 37 408 m3 materiálu 6 941 m3 skály 8 277 m3 písku “Na staveništi Ústřední budovy tvoří základní půdu zhornatělé vrstvy. Břidlice se střídají s vrstvami tvrdých křemenců a křemitých drob. Převládají vrstvy tvrdých hornin, kterých jest asi 50-60 procent, kdežto břidlic 40-50 procent. Souvrství má v celku sklon 15-20° k severozápadu, jest prostoupeno četnými tektonickými poruchami. Největšího rozsahu jest povrchové pásmo, které prochází uhlopříčně staveništěm od jihovýchodu k severozápadu v šířce 2-4 m. Podél tohoto lomu jsou vrstvy silně porušeny a vztyčeny. Bylo vykonáno celkem 11 zkoušek na 5 stanovištích, z nichž 2 byly na povrchovém pásmu. Po výsledku těchto zkoušek doporučil Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních při českém vysokém učení tech. v Praze, aby nebylo přestoupeno zatížení základové půdy 4 kg/cm2” prof. Ing. F. Klokner, Ing. Dr. Quido Záruba-Pfeffermann, Ing. Dr. B. Hacar, Zprávy veřejné služby technické, roč. XVI. čís. 6 Zkoušky základové půdy ve Velké Praze.

Obr. č. 17 (dole vlevo) - Výkop byl do místa označeného bílou čárou zatopen agresivní vodou. Obr.č. 18 (dole vpravo) - Soustava kameninových drén pro odvodnění staveniště.

28

Obr. č. 19 - Rozrušený beton z portlandského cementu, na levé stěně z elektricky taveného cementu nejsou stopy žádné destrukce působením spodní pramenité vody. Beton použit při výstavbě byl pečlivě připravován na základě vědeckých metod. Písek byl zkoumán kolorometricky, aby neobsahoval žádné organické příměsi v nepřípustném množství. Zkoušena byla i jeho zrnitost, která byla během stavby regulována přidáváním hrubších zrn (šotoliny). Pro betonáž bylo užito 4 různých druhů mísení a to pro krychelnou pevnost 100, 150, 240 a 320 kg/cm2. Krychelná pevnost byla pravidelné zkoumána Výzkumným ústavem u ČVUT.

Obr. č. 20 - Výkop ve skále.

29

Obr. č. 21 - Pohled na kostel z východní strany.

Obr. č. 22 - Železobetonová kostra stavby.

30

Hrubá stavba Nosná konstrukce

V červenci roku 1931 bylo započato s betonováním vlastní železobetonové konstrukce. Stavba je řešena jako soustava čtvercové sítě sloupů při vzájemní vzdálenosti jejich os 5,2 m. Ve směru od jihu k severu je umístěno 22 řad sloupů a od východu k západu 16 řad sloupů. Pouze v podzemním sále a třech přízemních halách jsou osové vzdálenosti sloupů násobkem tohoto základního modulu. Pro snadnou orientaci v plánech byla stavba rozdělena na 7 částí A až G. Toto dělení rozdělení stavby na samostatné díly dilatačními spárami. Kostra budovy je železobetonová, pilíře stavby jsou velmi štíhlé při využití největší dovoleného namáhaní betonu. Výsledkem je kostra velmi štíhlých rozměrů. V několika případech, kde bylo nutno zachovat lehkosti kostry, bylo použito pilířů z ovinutého betonu, celkem 25 sloupů soustavy Considére-ovy a 8 sloupů ve střední hale soustavy Emperger-ovy s litinovou vložkou. Namáhání těchto pilířů je od 60 t do 700 t. Všechny pilíře stojí přímo na skále a začínají v přibližně stejné hloubce 5 m. Nad skálou byl pískový nános. Druhé suterény jsou vyhloubeny do skály. Patky sloupů jsou chráněny proti poškození betonu spodními vodami rozsáhlým gravitačním odvodňovacím systémem, který svádí vody štolou do Vltavy. Patky jsou vestavěny do van z elektricky taveného cementu, vyložených asfaltovou isolací. V pilířích byly při výstavbě zabetonovány ocelové trubky pro instalaci slaboproudých zařízení. Celá kostra nejvyšší střední části byla dimenzována tak, aby bylo možno nastavit 2 patra ze železobetonu na střední část. VI. patro je upraveno na snesení a znovu vystavení jako patro VIII. VI. patro je provedeno ze železných válcovaných nosníků, spojených šrouby. ze železné konstrukce jsou také konstrukce galerie v elektrárenské dvoraně a menší galerie v oddělení elektroměrném, ve spisovně a jedné místnosti psychotechnického oddělení v přízemí. Celková váha železných konstrukcí je asi 110 000 kg. Betonáž kostry a železobetonových stropů byla dokončena 17. září 1932.

Obr. č. 23 - Betonování nosné konstrukce.

31

Obr. č. 24 - Křížem vyztužené sloupy a armatura stropů.

Obr. č. 25 - Železobetonová kostra stavby.

32

Obr. č. 26 - Betonování.

Obr. č. 27 - Dráhová dvorana po odšalování.

33

Obr. č. 28 - Přerušení betonáže v zimě 1931/1932.

Obr. č. 29 - Betonáž III. patra v červnu 1932.

34

Obr. č. 30 - Armování nosné konstrukce.

Obr. č. 31 - Osazení calofrigových tvárnic do ocelových “I” nosníků ve VI. patře budovy.

35

Obr. č. 32 - Pohled na kostel sv. Antonína s rozestavěnou budovou EP v pozadí.

Obr. č. 33 - Dokončená stavba s keramickým obkladem koncem roku 1935.

36

Střechy Skladba plochých střech

Stropy jsou z betonových desek s křížem vyztuženou železnou armaturou. V některých případech byly mezi průvlaky provedeny kazetové a trámové stropy s vložkami ze skloželezobetonu. Strop VI. patra byl zkonstruován ze speciálních calofrigových tvárnic, tvárnice jsou vloženy mezi železné nosníky. Tyto tvárnice byly použity proto, aby tvořili současně rovný podhled a rovnou střešní plochu. Tyto tvárnice poskytují dostatečnou tepelnou izolaci. Nosné železobetonové desky střech byly pokryty tepelnou asfaltokorkovou 5 cm tlustou izolací a ochrannou lepenkou. Nad lepenkou je umístěn beton ve spádu 1:100 až 1:150, zhora uhlazen. Na beton byl proveden nátěr asfaltovým lakem a dvě vrstvy “GUMAPLASTIC”, asfaltoasbestové pásy přeložené jutou. Nátěry byly zakryty silnou lepenkou na ní byl proveden asfaltový nátěr za horka a 4 cm ochranné betonové vrstvy. Nad betonovou vrstvou je ve IV. a části I. patra dlažba z cementových dlaždic do malty cementové. V části I. patra pak asfaltová lepenka se zaválcovaným křemílkem do nátěru. Střechy jsou odvodněny potrubím svedeným uvnitř budovy. Po provedení střech byly uskutečněny zkoušky vodotěsnosti zaplavením.

Obr. č. 34 - Lití betonové mazaniny na strop VI. patra.

37

Obr. č. 35 - Stavba čpavkových kondenzátorů na střeše polikliniky.

Obr. č. 36 - Zkouška těsnosti střechy jejím zaplavením.

38

Skloželezobeton Konstrukce skleněných střech

Pomocí skloželezobetonových tvárnic bylo zkonstruováno asi 1 280 m2 střech, kterými jsou zakryty také suterénní místnosti pod 3 dvory v západní části budovy, tj. asi 1 190 m2. Nad dvěma dvoranami bylo použito takých profilů, aby bolo možno spáru mezi tvárnicemi a nosnými žebry vylít živičnou hmotou. V jižním dvore na skloželezobetonovém stropě pojíždí auta s těžkými náklady jsou dlaždice vloženy do litinových rámečků, jejichž kraje vystupují nad úroveň skla asi o 3 mm. Tento přesah zabezpečuje ochranu před porušením skla od kol aut. Několik oken a dělících stěn je vytvořeno z železobetonových rámečků o rozměrech 30,5 x 30,5 cm, které byly o zatvrdnutí osazeny, vyztuženy železnými pruty v drážkách, spojeny cementovou maltou a zaskleny. Těchto oken je v celé ploše 425 m2, v některých jsou osazeny ocelové zárubně pro dveře.

Obr. č. 37 - Stavba sklobetonového stropu v galerii elektrárenské dvorany.

39

Okna

Dřevěná a železná okna budovy Fasády jsou tvořeny především velkými okny, většinou dřevěnými ale i železnými s jednoduchými rámy a dvojitým zasklením). Celková plocha oken je 7 732 m2, tj. 53,7 % celkové plochy fasády.

Dřevěná okna Nejběžnějším typem oken jsou dvojokna o rozměrech 4,7 x 2,4 m, která jsou provedena ze dvou samostatných oken o rozměrech 2,35 x 2,4 m v rámu. Spojení jednotlivých oken je provedeno na ozub a v tomto místě bylo vyrovnáno nepřesností ve vzdálenosti jednotlivých pilířů buď roztažením, nebo přihoblováním. Spojovací sloupek je zvenku i zevnitř kryt rovným plechem, u půlbuněk je toto místo zakryto plechem zahnutým do profilu “U”, do kterého je osazena střední příčka dělící buňky. Tento plech je rozměrů 100/2 mm. Ze stejného plechu je provedeno oplechování parapetů zvenčí, přišroubovaným na spodní okraj okenního rámu. Kryt parapetu zevnitř je tvořen z umělého mramoru. Desky jsou zapuštěny do drážky v okenních rámech do sklenářského tmele a opatřeny žlábkem na vodu a odkapním nosníkem, aby voda ze žlábku nezmáčela parapet. Okna jsou provedena v jednoduchém rámu, křídla jsou dvojitá. Křídla jsou provedeny z profilu 35/55 mm, horní jsou velikosti 110/140 cm a spodní 220/78 cm. Otevírání oken je umožněno jenom pro čištění skel. Z tohoto důvodu nejsou na oknech olivy, ale jazýčkové zámky k otvírání trnovým klíčem. Vzdálenost vnější a vnitřní tabule skla je 5 cm. Horní tabule jsou zaskleny levnějším surovým litým sklem, spodní jsou z průhledného solinového skla tl. 3 mm. Rámy a krídla oken jsou z borového dřeva. Celkem je dřevěných oken 510 o ploše 5 250 m2. Celkem je použito 28 typů, kvůli kombinaci nároží a koutů.

Obr. č. 38 - Dřevěná okna v opravovně elektroměrů.

40

Železná okna Z akcentování velkých souvislých ploch v I., V. a VI. patře bylo použito železných oken. Okna jsou od sebe vzdálená 6 cm, jsou opatřena pro otevírání pro čištění skel a dvojitě zasklena. Zasklení je provedeno speciálním polozrcadlovým sklem v síle 6 - 8 mm. Hlavní schodiště je osvětleno jedním souvislým sklem v ploše 30 x 10 m. Zasklení tohoto okna je sklem surovým v tl. 4 - 6 mm. Zasklení je neseno železnou konstrukcí připevněnou do železobetonových nosníků mezipatrových podest. Okno je jednoduché, na podestách jsou osazeny železná vnitřní okna ve vzdálenosti 60 cm od vnéjšího okna s přístupem do meziprostoru pro čištění. Vnější plocha je čištěna ze zavěšené klece, která se osazuje na balkon VI. patra na železné háky. Okna v VI. patře vytvářejí 3/4 obvodový zdi a jsou nahoře i dole volně osazena do železných “U” profilů pro dilataci a zatížení od střechy. V přízemí jsou některá okna nahrazena výkladními skříněmi zrcadlovými opatřeny oboustranně broušeným sklem tl. 8 - 10 mm. Největší rozměr tabulí je 6,4 x 3,7 m. Výklady jsou obloženy patinovaným bronzem, v schránkách jsou uloženy protisluneční markýzy. Pomocí nůžkových mříží je opatřena bezpečnost a uzavíratelnost krámů, k spouštění a vytahování slouží Gallovy řetězy na ruční ovládání s převodem. Hlavní a postranní vstupy jsou rovněž v železné konstrukci s obkladem z patinovaného bronzu.

Obr. č. 39 (vlevo) - Železná okna na ochozu VI. patra, za oknem je oddychovna restaurace, obr. č. 40 (vpravo) - železná okna na dvoranu nad hlavní halou.

41

42

Obr. č. 41 - Výkladce zasklené velkorozměrovým sklem. Ve vykonzolované části je viditelný pás wolframových trubek pro osvětlení budovy. V celé budově se nachází 9 obchodů pro pronájem.

Obr. č. 42 - Skleněná stěna zasklená “katedrálovým” sklem, strojově tepaným.

43

Fasády Skladba fasád a zateplení

Pro výběr fasády bylo provedeno několik vzorků, vzhledem k vysokým zárukám bylo vyhotoveno fasádní obložení značky Rakodur z keramických desek. Na ČVUT byly provedeny zkoušky přilnavosti desek k cementové maltě. Obložení fasády je z mrazuvzdorných keramických desek velikosti 20 x 40 cm. Fasádních obkladů bylo provedeno asi 6 250 m2 a asi 1000 m římsovek. Fasádní plochy chráněné před povětrnostním vlyvy byly kryty levnějším umělým kamenem v ploše asi 650 m2. Stěny V. a VI. patra v místě dvoru nad střední halou byly obloženy mrazuvzdornými dlaždicemi “Tunelia” jasně bílé barvy, které docílila dobrého denního osvětlení této haly. Stejně obložena je i obvodní šachta před podzemními okny lázní. Po vybednění železobetonové kostry bylo provedené vyplnění zdiva parapetů a příček. Na parapety bylo použito dutých čtyřkomorových cihel 29 cm silných. Celkem jich bylo provedeno 3 600 m2. Fasády byly zatepléné korkem o tl. 30 mm. V místě, kde nebyl prostor pro toto zateplení bylo použito calotexu v tl. 6 - 11 mm.

Obr. č. 43 - Rozestavěná budova EP před osazením keramické fasády.

44

Obr. č. 44 - Osazení keramických dlaždic “Rakodur” na cementovou maltu. Dlaždice jsou z rubové strany drážkované pro lepší přilnutí malty. Drážky se prováděly rýhováním hřebíkem přímo na stavbě.

Obr. č. 45 - Lepení dlaždic “Rakodur”.

45

Obr. č. 46 - Snímek zachycuje stav objektu těsně po osazení keramického obkladu.

Obr. č. 47 - Západní průčelí stavby po kompletizaci keramické fasády.

46

Příčky Typy příček

Příčky jsou většinou lehké, některé z betonu a calofrigu, jiné přenosné, dřevěné a zasklené. Stěny střední chodby budovy EP jsou co nejtenčí, ze železné kostry s drátěnou vložkou, vyplněné diaceritem a natřené cementem. 1. Příčka z 3 cm silných calofrigových desek s perem a drážkou ve vodorovní spáře s výztuhou, spojovaných na cementovou maltu s oboustranně křížovou armaturou, na které bylo provedeno rabitzové pletivo a nanášena betonová směs a na té štuková omítka. Tato 8 cm silná příčka je provedena všude, kde je situována ve středu mezi dvěma sloupy. 2. Příčka je shodná s výše uvedenou konstrukcí, ale místo rabitzového pletiva je poiüžito dvojnásobných rákosových rohoží. Tyto 10 cm silné příčky jsou použité od pilíře k pilíři. 3. Do železné konstrukce chodeb je použita příčka z 2 cm silných olcedytových desek (desky z lisovaných rostlinných vláken), spojovaných cementovou maltou, s oboustrannou křížovou armaturou, rabitzovým pletivem, nanášenou betonovou směsí a štukovou omítku. Celková síla příčky je 6 cm. 4. U několika strojoven Carrier byly příčky obloženy izolační vložka “Damma”, která je chráněná před poškozením montierkou (betonová stěna vyztužená železnými pruty). 5. Příčka je položená na olcedytových páscích, které jsou položené na stropní betonové desce a jsou olcedytovými páskami oddělené od podlah. Olcedytový pásek zabraňuje přenášení hluku od betonové konstrukce. U pilířů a překladů jsou některé příčky kotveny železnými profily “T” a vyloženy korkem. V místech, kde nebylo nutno provádět zvláštní příčky, byly užity montierky tl. 6 - 10 cm (3 cm) anebo zděné příčky. Příček typu I. a II. bylo vystavěno 6 000 m2, podle III. asi 2 000 m2, podle IV. asi 700 m2, montierky v tl. 6 - 10 cm asi 7 500 m2 a v síle m cm (dělící příčky záchodů, umyváren apod.) asi 1 000 m2. Cihelných příček bylo vystavěno asi 1 500 m2. Zvuková izolace pod příčkami byla provedena dle popisu asi 1 500 m a po obvodě příček asi 1 700 m.

Obr. č. 48 - Olcedytové příčky v chodbách.

47

Podhledy Typy podhledů v budově

Železobetonové stropní desky byly v některých částech potaženy lehkými stropy z rabitzového pletiva, vylitého sádrou, celkem v ploše asi 5 00 m2. V některých částech bylo použito Monierových lehkých desek asi v ploše 1 400 m2. Ve středních chodbách čtyřpatrové části budovy je mezi železnou konstrukcí zakotven strop z vlnitého plechu, který zakrývá prostor vodorovných instalací a ústředního topení.

Obr. č. 49 - Podhled z vlnitého plechu zakrývající vedení vzduchotechniky v chodbách I. - IV. patra.

48

Podlahy

Typy podlah a opatření proti hluku a vibracím Z důvodu železobetonové konstrukce a blízkosti rušné ulice byly opatření proti hluku a otřesům řešeny ve velké míře. Proti otřesům z ulice je budova cháněna po celém svém obvodu šachtou, její opěrná zeď je od budovy vzdálena asi 1,5 - 2,5 m. O budovu se šachta opírá vodorovnými vzpěrami. Mezi vzpěrami a nosnou konstrukcí je speciální vložka z lisované plsti “ISO”. V úrovni chodníku je šachta chráněna skloželezobetonom, který zároveň vouští světlo do prostor suterénu. Původní projekt počítal s linoleovými podlahami s izolační vložkou antiphonovou (zvukotěsnou), vložka měli výt z kortu a korkové drti mezi dvěma lepenkovými vrstvami. Vzhledem k výsledkům zkoušek na jiných vzorcích bylo použito podlah vlysových a jiných k podpoře domácího průmyslu. Celkem bylo provedeno podlah: dubové s vlysy do asfaltu 5 600 m2 dubové vlysy na desky “Sordino” 3 000 m2 korkové parkety 500 m2 linoleum 3mm 1 500 m2 gumené 4 mm 4 500 m2 šamotové podlahy 10/10 cm 2 800 m2 šamotovo-mozaikové podlahy 2 000 m2 cementové podlahy 1 500 m2 cementové podlahy zn. “Orlitů” e 2 500 m2 cementové zn. “Solidit” 7 000 m2 dlažba z tvrdolitého asfaltu 450 m2 dlažba špalíčková 800 m2 terazzové podlahy 160 m2 podlahy ze žuly 700 m2 podlahy xylasové 2 500 m2

Obr. č. 50 - Kladení dubových vlysů na desky “Sordino”.

49

Výtahy

Vertikální komunikace a doprava materiálu v objektě V budově se nachází celkem 18 výtahů. Významný je autovýtah o nosnosti 10 000 kg, který byl ve své době největším výtahem svého druhu v Praze. Tento výtah spojuje úroveň ulice s prvním suterénem, kde jsou sklady, sběrna peněz a je s ním možno sjet až do II. suterénu. Vedení klece je docíleno dvěma loutkami, takže při nerovnoměrném zatížení nehrozí riziko vychýlení výtahu. Klec je zavěšena pomocí vahadla v jenom bodě na dvou Gallových řetězech. Mezi prvním a V. patrem projíždějí dva paternostrové výtahy. Mezi I. suterénem a VI. patrem jezdí dva rychlovýtahy ve společné šachtě. Mezi I. suterénem a VI. patrem dále jezdí nákladní výtah (nebo výtah pro 9 osob). Další výtahy jsou por spisy, na dopravu peněz a k dopravě elektroměrů. Lázně mají rovněž svůj výtah na dopravu van s rašelinou. V galerii elektrárenské dvorany se nachází taškový transportér. Od původně projektované vzduchové pošty bylo upuštěno kvůli různé velikosti dopravovaného materiálu, jako jsou knihy, plány, poukázky, spisy a pod. Provedeno bylo mechanické doručování tiskopisů v elektrárenské dvoraně. Taškový transportér spájel depositní pokladnu s oddělením pro účtování proudu. Celkem byli na trase 4 stanice, pro každou přijímací stanici bylo několik tašek pro tiskoviny o rozměrech 210 x 297 mm.

Obr. č. 51 - Severný z dvojice paternosterů.

50

Obr. č. 52 - Autovýtah.

51

Úřadovny

Typy místností a reprezentativní prostory Základní velikost úřadoven je 5,2 x 5,2 m. Velikost této “buňky” je odvozena od osové vzdálenosti sloupů. Výška stropů všech úřadoven je 3,45 m. “Půlbuňka” vzniká rozdělením základní buňky zdí na půlku, zeď je mířena na střední příčel dvouokna. Veškeré buňky jsou opatřeny speciální železnou skříní se zabudovaným umyvadlem. Tyto skříně mají zabudovanou vzduchotechnikou. Velké dvorany (elektrárenská a dopravní (jsou osově souměrné a nacházejí se vedle hlavní haly. Největší z nich, dvorana pro styk s odběrateli elektřiny, má vestavěnou pracovní galerii.

Obr. č. 53 - Severní zasadací síň komise s bystou primátora Baxy.

52

Vybavení Interiérové vybavení objektu

Ve velkých dvoranách bylo vybavení řešeno speciálním ocelovým nábytkem, v reprezentačních místnostech bylo užito hlavně dřevo. Šatníky, regály a vestavěné skříně v úřadovnách jsou hlavně kovové.

Záclony Protisluneční záclony Při použití systému Carrier byly vzneseny požadavky na clonění oken poměrně velkých rozměrů. Látka byla požadována hustá a světla, záclony nesměli být vytlačovány přiváděným vzduchem. K clonění bolo použito záclon spouštěcích a la kepri se zatěžovací plechovou lištou širokou 10 cm. Pro zatemnění železných oken bylo použito volně visících záclon (story) na tyčích o délce průměrné 4,5 m se shrnováním na obě strany s přesahem obou částí záclony o 10 cm přes sebe. Zatemňovací záclony V místnostech světelno-technické poradny, v místnostech pro psychotechnické zkoušky a v místnosti velkého roentgenu v nemocenské pojišťovně bylo použito zatemňovacích záclon na klikový pohon. V přednáškové síni světelně-technické poradny bylo použito stejného typu záclon na elektrický pohon. Dekorační záclony V místnostech presidia správní rady, v úřadovnách ředitelů a jejich náměstků a v zasedacích síních pro komise jsou sazeny dekorační záclony jako story na tyčích. Na tyto záclony bylo použito ručně tkané látky.

Obr. č. 54 - Původní vybavení kanceláří. Žaluziové otvory na spodku skříně slouží pro odtah vzduchu do chodeb.

53

Osvětlení

Návrh interiérového a exteriérového osvětlení 1. Buňka s “Amerikami” Hlavním svítidlem byla zvolená “Amerika” se sklem cibulovitého tvaru. Šimko postavení cibule osvětlovacích tělesa se sklonem 45° z mléčného skla promítá se do místnosti největší plochou s nejmenším jasem. Vnitřní držák je dukován (stříkán bílou barvou) pro lepší využití světla. Při hlubším místnostech jsou světla “Ameriky” doplněny o jednoduché koule, které svým tvarem neruší. “Ameriky” i koule jsou rovněž použity i na postranních schodištích, na každé podestě po jednom. Světla jsou zavěšeny na stropní hák a dotaženy izolovaným šroubkem. Pro kreslírny a místnosti bez oken bylo použito rovných “Amerik”. 2. Celé 1. patro přední nižší části budovy je architektonicky zvýrazněno tím, že předstupuje nad chodník o 1,1 m a s použitím souvislé plochy oken. Zde je použito soustavy osvětlení s mosaznými stínidlem tvaru vzhůru obráceného zvonu. Pro slavnostní osvětlení byla zhotovena římsa nepřímo osvětlující strop podél oken po celé délce vystupujícího patra. Římsa je plechová, sklápěcí, uvnitř bíle dukovaní a je opatřena 4 žárovkami po 25 W na metr. 3. V VI. patře bylo použito nepřímého osvětlení podle návrhu arch. Z. Pešánka (v klubovnách, restauraci, a kuchyni). V místnostech probíhá rovnoběžný žlab vzhůru obrácený, zavěšený na tyčích. Podobným žlabem tvořícím obdélník je osvětlen aj buffet. Vnitřní část snížené rekreační místnosti je opatřena obdélníkem o rozměru 2,14 m, bíle natřeným eternitem, který zakrývá výpustky větrání. Obdélník je lemován wolframovými trubicemi. 4. Nepřímé osvětlení hlavních chodeb je provedeno v zmíněném žlábku společném i pro výpusť vzduchotechniky. 5. Na návrh arch. Benše a Kříže bylo užito osvětlení wolframovými trubicemi v hlavní vstupní hale a dvoranách elektrárenských a dráhových. Dále bylo osvětleno hlavní schodiště a část VI. patra (dle návrhu arch. Pešánka). Jednometrové wolframové trubice jsou umístěny také před výtahy.

Obr. č. 55 - Slávnostní osvětlení budovy Elektrických podniků.

54

6. Osvětlení předschodí hlavního schodiště je navrženo stejným způsobem jako předstupující I. patro, světlo je ale vloženo do čtvercových výklenků ve stropech I., II., a III. patra. 7. Pro místnosti s nízkými stropy byly zvoleny kulové vrchlíky svítidel o průměru 25 cm s ležící žárovkou. 8. Pro galerii elektrárenské dvorany byla vsazena zapuštěná svítidla se smaltovaným zvonem a vrstveným uzavíracím sklem mírné vypouklým. 9. Pro nouzová světla je použito půlkoulí jako na stropech nízkých místností. 10. Na návrh arch. Benše se zvláštnímu postavení dostává světlo v propagační prodejně v přízemí. Světlo je omezeno 4 pilíři. V železné konstrukci je 100 čtvercových polí se 100 žárovkami po 75 W. Strop je čistě bílý, dobrě odrazivý. Celé zasklení zakrývá výpustky ústředního topení a větrání, proto je většina skel poněkud zdvižena, nedosedá do rámu, tak, aby mohl proudit vzduch těmito štěrbinami. 30 cm 11. Na návrh arch. Kříže bylo wolframových trubic užito i k osvětlení místnosti předsedy správní rady. Trubice jsou osazeny v čtvercové lince se zaoblenými rohy. Čtverec se nachází ve vytaženém sádrovém reliéfu. V zasedací síni správní rady je použito osvětlení v 17 rovnoběžných žlábcích půlkruhového profilu. V žlábku jsou osazeny 2 metrové wolframové trubice zakryté půlválcovým žlábkem z vrstveného skla o průměru 15 cm uloženým ve třmenech z lité mosazi. 12. pro reklamy a slavnostní osvětlení je použito neonových trubic a reflektorů. Oba střešní nápisy “ELEKTRICKÉ PODNIKY” svítí červeně, jsou 2,2 m vysoké a 22 m dlouhé. Znak “EP” je 3,5 m vysoký. Bílý nápis “výstava” nad jihozápadní nižší částí je umístěn na železném sloupě, v trubicích je helium. Na parapetu I. patra jsou 30 cm vysoké nápisy “světelná poradna”, “elektrárny” a “elektrické dráhy”, modro svítící s plněním argonovým a rtuťovým.

Obr. č. 56 - Nejběžnější typy svítidel v budově.

55

13. Vrcholným dílem sklářské techniky je čočkovitá stropní báň o rozměru 82 cm. Ta je umístěna v závětří vstupu a ve výstavě. Sklo je vytvoreno z dřevěné nedělené formy a je nutno jej velmi opatrně chladit, aby sklo samovolně nepopraskalo. Tento druh osvětlení byl speciálně navržen pro budovu EP.

Obr. č. 57 - Původní osvětlení v hale nemocenské pojišťovy.

56

57

TZB

Vzduchotechnika v objektě Systém vytápění a větrání amerického typu “Carrier” předpokládá stále zavřená okna. Vzduch je vháněn plechovým potrubím otvory u stropu do jednotlivých místností a uniká otvory při podlaze. Ve vytápěných místnostech je mírný přetlak, který zajišťuje, aby se spotřebovaný vzduch dostal do prostoru chodeb. Vzduch je nasáván přes olejové filtry do podružné strojovny na poschodí, kde se doplňuje čerstvým vzduchem , přihřívá se a je znovu veden do vytápěných místností. Podružných strojoven je v celé budově 21 a nacházejí se vedle hlavní haly v západních rozích. Topení a větrání je v budově rozděleno na 45 okruhů. Pára o tlaku 0,21 atm se přivádí od hlavní parní přípojky do podružných strojoven isolovaných strojoven ocelovým potrubím, ohřívá topný okruhem probíhající, i čerstvý, upravený vzduch. Do topných okruhů se dodává asi 1/4 čerstvého vzduchu a ve vytápěných místnostech se mění vzduch 4-krát za hodinu. Z některých místností (záchodů, kuchyně) se použitý vzduch odvádí přímo ven. V zvlášť exponovaných místnostech jsou při vyústění topných vývodů elektrická topná tělesa pro přihřívání vzduchu, která jsou ovládána přímo z místnosti. Čerstvý vzduch pro doplňování je nasáván z terasy nad IV. patrem, je sváděn potrubím do strojovny v podzemí, kde je čištěn vodní sprchou, je ochlazován, nebo ohříván a rozváděn izolovaných potrubím do jednotlivých podružných strojoven. Do místností je vháněn upravený vzduch o relativní vlhkosti 38 - 55 %, regulace teploty se provádí termostaty v místnostech. Rozvody vzduchu jsou děleny s ohledem na polohu místností vůči světovým stranám tak, aby do místností vystavených přímému slunečnímu záření byl vháněn méně teplý vzduch než do místností ve stínu. V létě je možno vzduch ochladit až o 7 °C oproti venkovní teplotě. Ochlazování vody, kterou se čerstvý vzduch propírá a zároveň chladí, se provádí normálními čpavkovými zimotvory s kondenzátory. Tyto jsou umístěny na střeše nízkého západního traktu.

Obr. č. 58 - Dva čpavkové zimotvory s obíhající vodou na střeše poliklilniky.

58

Obr. č. 59 - Galerie elektrárenské dvorany před maskováním vzduchovodů.

Obr. č. 60 - Olejové filtry umístěny v podružné strojovně každého patra.

59

Zařízení bylo první svého druhu v tomto rozsahu a provedení ve střední Evropě. Páru o tlaku 15 atm. pro topení a ohřívání vody pro lázně a umyvadla dodává parovod pro dálkový výtop z holešovické elektrárny vzdálené 1,32 km. Projekt topného a větracího zařízení prošel od návrhu k realizaci několika etapami. Původní návrh počítal s normálním ústředním topením teplou vodou s nucenou cirkulací a na větrání okny za použití umělého přivětrávání s malou výměnou vzduchu. Značně členitý půdorys by ale ztížil řešení regulace topení a větrání v objektu. Toto řešení taky neřeší vysoké letní teploty a vlhkost v místnostech při vyšších venkovních teplotách. Proti přirozenému větrání okny byl i fakt, že je budova v sousedství rušné ulice a nádraží Bubny se skladem uhlí. Dále byl vypracován projekt teplovzdušného topení s trvale uzavřenými okny se samočinnou elektrickou regulací teploty vzduchu v místnostech a ruční regulaci vlhkosti vzduchu. Tento návrh ale neřešil vysoké teploty v létě. Posledním projektem byl systém “Carrier” za něhož převzala tuzemská firma rozsáhlé záruky. Komise byla vyslána do Londýna, Paříže a Stuttgartu, aby se přesvědčila o vhodném a bezchybném fungování systému a poté byla uskutečněna objednávka celého zařízení. Aby bylo možno samočinně udržovat teplotu v místnostech na stálé a vhodné výši, jsou místnosti v jednotlivých patrech rozděleny do skupin, které tvoří samostatné regulační celky. Takových skupin je v celé budově 45.

Obr. č. 61 - Schéma rozdělení místností 1-6 skupiny místností a,b - podružné strojovny v1, v2 - šachty pro venkovní vzduch u1, u2 - kanály pro upravený čerstvý vzduch pod schodištěm s otvory pro zpětný vzduch ze střední haly Na obrázku je půdorys čtyřpatrovým traktem budovy, kde je znázorněné dělení budovy na jednotlivé celky. Každá ze skupin má samostatné topné, větrací a regulační zařízení, k čemuž náleží: skupinový ventilátor, parní ohřívák vzduchu, vzduchovod k rozvádění vzduchu do jednotlivých místností, tlumič zvuku, thermostat, kterým se řídí teplota společně v jednotlivých místnostech skupiny, regulační ventil na parní přívod k ohříváku vzduchu a směšovací komoru s regulační klapkou. Všechny tyto přístroje (vyjma thermostatu) jsou umístěny v podružné strojovně, kterých je v budově celkem 21.

60

Obr. č. 62 - Schéma rozvodu vzduchu z podružných strojoven do chodeb a místností EP. Skupinový ventilátor 1 vhání vzduchu do parního ohříváku 2 (a tlumičem 3, který zachytí šelest vzduchu, který vzniká v lopatkách ventilátoru) do vzduchovodu 4, ukrytého v podhledu chodby a ním do jednotlivých místností výpustek 5, kterými vzduch proudí směrem k oknu. Odtud se vrací směrem ke stěně a uniká žaluziovými otvory 6 na chodbu. Chodbou proudí vzduch zpátky ke strojovně a vrací se skrz olejové filtry 7 na stěně podružné strojovny zpátky do skupinového ventilátoru. Do tohoto oběhu se neustále přidává čerstvý vzduch, který byl v ústřední úpravně (umístěné ve II. suterénu) vyčištěn a navlhčen, v létě vysušen a ochlazen. Čerstvý upravený vzduch se přivádí do podružných strojoven izolovaným stoupacím kanálem 8, z kterého odbočuje ke každému skupinovému ventilátoru přívod opatřený regulační klapkou 9. Čerstvý vzduch je směšován s obíhajícím vzduchem ve směšovací komoře 10, která je připevněna k sacímu hrdlu ventilátoru. Ventilátory jsou volnoběžné odstředivé, poháněny klínovými gumovými řemeny a spočívají skrze pružné tlmítka na základech. Základy jsou od podlahy strojovny izolovány korkovými deskami. Aby nedošlo k přenášení zvuku skrze vzduchovody, jsou hrdla ventilátorů s plechovým vzduchovodem spojeny tkaninovými vložkami. Vzduchovody jsou vyrobeny z pozinkovaného plechu a jsou ukryty v dvojitém stropě chodeb anebo v podhledech z rabitzového zdiva (v podřadnějších místnostech I. suterénu jsou vzduchovody bez podhledu). Stěny vzduchovodu jsou dobře vyztuženy, aby se prouděním vzduchu nerozechvívaly. Celková váha vzduchovodů je asi 150 000 kg. Výpustky vzduchu jsou provedeny tak, aby se dalo množství vzduchu regulovat a aby byl proud vzduchu rovnoměrně rozptýlen po místnosti. V místnostech, kde nebylo možno výustky osadit do čelných stěn (například v rohových místnostech) jsou pro přívod vzduchu použity stropní ružice. Celkové množství vzduchu dopravovaného skupinovými zařízeními do místností v jedné hodině odpovídá asi 4- až 10- násobku jejich kubatury. Vzduch je odváděn z místností žaluziovými otvory, které se nacházejí pod skříňkami na šaty a dostává se kanálem mezi dvěma sousedními skříněmi vzhůru k otvoru, který současně slouží k nepřímému osvětlení chodeb. Kde místnost nesousedí s chodbou, je vzduch odváděn přímo na nejbližší chodbu, nebo do strojovny v mezistropě kanálem.

61

Olejové filtry systému “Delbag-Pragoferra” čistí vzduch přicházející z chodby do podružných strojoven. Filtry jsou složeny z většího počtu skříní, do kterých se vkládají po třech za sebou filtrační vložky. Vložky jsou složeny z několika vrstev železné ostrohranné síťoviny a jsou smočené ve speciálním nevysychajícím viscinovém oleji. Vzduch, který prochází síťovinou je rozštěpován na jemné proudy a prach obsažený ve vzduchu ulpí na olejové vrstvě. Účinnoust těchto filtrů je 92 %. Regulace teploty se provádí termostatem umístěným v některé z mísností skupiny. V zimě řídí thermostat regulačním ventilem přívod páry k ohříváku. V létě přichází z úpravny vzduchu čerstvý přidaný vzduch ochlazená na asi 7°C a thermostat pohybuje regulační klapkou tak, aby směs čerstvého a obíhajícího vzduchu odpovídala množství tepla zvenku vnikajícího do místností skupiny.

Obr. č. 63 - Schéma regulačního ústrojí Potrubím 1 se přivádí stlačený vzduch asi o tlaku 1atm k thermostatu 2, vstupuje do komůrky 3 a odtud malými průchody vniká do komory 4 (která je ve spojení s parním regulačním ventilátorem) a do komory 5 (která je ve spojení se sevomotorem regulační klapky na čerstvý vzduch). Ústrojí reagující na teplotu tvoří spirály 6,7 zhotovené z pásku dvou kovů o rozdílné tepelné roztažnosti. Při stoupající teplotě se spirály rozkrucují. Konec spirály 6 je ve spojení s ramínkem 8, které má na spodním konci destičku 9, která při vyšší teplotě, jako je žádoucí, přilehne k celé dýšně 10 a ucpe její otvor. V této poloze stoupá tlak v komoře 4 a v potrubí 11, které vede k parnímu regulačnímu ventilu je vzduch, který sem stále proudí z komůrky 3 nemůže dyšnou 10 unikat. tento plak působí v regulačním ventilu 12 na membránu 13 a když přemůže tlak vzpružiny 14, uzavírá se regulační ventil. Při poklesu teploty pootevře deštička 9 otvor dyšny, tlak vzduchu v komoře 4 a nad membránou regulačního ventilu se zmenší a ventil se působením vzpružiny 14 pootevře. Regulaci teploty v létě obstarává pravá část thermostatu. Když stoupá teplota na žádanou míru, pootevře destička 15 otvor dyšny 16, takže může z komůrky 5 vzduch unikat, tím poklesne tlak v potrubí 17 a pod membránou servomotoru 18 a tlakem vzpružiny 19 se otevře klapka 20 pro přívod ochlazeného čerstvého vzduchu ke směšovací komoře na skupinovém ventilátoru. Stlačený vzduch, který je potřebný k regulaci opatřují 2 malé kompresory uložené ve II. suterénu v úpravně vzduchu. Vzduch je rozváděn měděným potrubím do podružných strojoven, potrubí je ukryto ve vzduchovodu, nebo mezistropí.

62

K odsávání vzduchu z místností, ze kterých není možno vzduch použít znova (záchody, kuchyně umyvárny, sklady, prodejny a ordinace) se používají malé šroubkové ventilátory, které odvádějí vzduch plechovými nebo zděnými kanály nad střechu.

Obr. č. 64 - Úpravna vzduchu je umístěna ve II. suterénu pod středním dvorem. Zde je umístěno veškeré strojní zařízení potřebné pro úpravu vzduchu. Vlastní úprava čerstvého vzduchu se provádí v pračkách na vzduch. Venkovní vzduch se přivádí do úpravny betonovými šachtami (v1, v2) ze střechy V. patra. Před každou z praček je umístěna směšovací komora 1, v které se čerstvý vzduch směšuje se vzduchem odsávaným z hlavní haly pod hlavním schodištěm. Odsávání vzduchu zabezpečuje, aby vzduch v hlavní hale mírně proudil shora dolů a nevytvářel se vztlak ve vysokém prostoru haly a zabraňuje také, aby se teplý vzduch držel ve vrchních patrech haly. Poměr čerstvého vzduchu a vzduchu z haly se regulován regulačními žaluziem 2,3, jejich pohyb je mechanicky vázán, když se jedna otevírá, druhá se zavírá. Směs vzduchu prochází skrz olejové filtry 4, z kterých vstupuje do vlastní pračky 5. V pračce se nachází soustava vodních trysek 6, které rozstřikují do proudu vzduchu jemnou mlhovinu. Tím je vzduch zbavován zbytku nečistot, je ohříván, nebo chlazen, podle teploty, jakou má vstřikována voda a nasycuje se vlhkosti. Zachytávačem krůpějí 7 se vzduch dostává do sacího hrdla ventilátoru 8, který jej dopravuje regulační žaluzií 9 k ohřívacímu tělesu 10. Čerstvý vzduch odtud proudí hlavním stoupacím kanálem 11 k jednotlivým podružným strojovnám, kde ze stoupacího kanálu odbočují přípojky 12 směšovacích komor skupinových ventilátorů. Ohřívákem 10 se otepluje v zimě čerstvý vzduch z teploty kolem 7°C na teplotu asi 20°C. V úpravně vzduchu jsou celkem 3 pračky. Dvě jsou stejné velké a opatřují vzduch pro všechny větrané prostory, které jsou užívány v úředních hodinách (krom léčebných lázní) a třetí menší pračka obstarává čerstvý vzduch pro biograf v I. suterénu, restauraci, čítárnu a prodejny. Třetí pračka tvoří současně rezervu dvěma větším pračkám. Chladící zařízení, jimž se ochlazuje vstřikovaná voda do praček má dva čpavkové pístové kompresory. Jeden z nich je dvojčitý, druhý jednoduchý o maximálním výkonu 800 000 kcal/ hod. Kompresory jsou poháněny primárními motory 200 a 100 kW. Dále má 2 sprchové kondenzátory umístěná na střeše západního traktu, 2 dochlazovače čpavku, 2 regulační ventily a 2 chladiče (výparníky). Potřebnou chladící vodu pro sprchové kondenzátory dodávají dvě čerpadla, k nimž se voda ze sběrných mís pod kondenzátory opět vrací. K této oběhové vodě se přidává množství užitkové vody z vodovodu, jež napřed prochází dochlazovači čpavku. Olejové filtry z podružných strojoven jsou čištěny jednou za 2-4 týdny. Čištění probíhá v úpravně vzduchu, poklepem se setřese hrubý nános prachu, vložky se pak vyvaří v roztoku sody k uvolnění oleje a vložka se pak vyvaří proudem horké vody. Vložky se dále suší a smáčejí ve viscinovém oleji a nechají se okapat na 24 hodin. Maximální spotřeba tepla pro výtop budovy na 20 °C při venkovské teplotě -20°C je 3 100 000 kcal/hod.

63

Ohřívání skleněných střech Hlavní hala (obr. č. 65 - vlevo nahoře) a dvě dvorany (elektrárenské a dopravní) jsou kryty jednoduchými střechami ze sklobetonu. Při velkých mrazech pod -10 °C se teplota vnitřní plochy skla ochladí pod rosný bod vzduchu v budově a hrozí srážení vody na povrchu skla. Při nízkých teplotách je proto nutno tyto střechy ohřívat. Pro ohřívání střechy hlavní haly je použito teplého vzduchu, který je dvěma ventilátory pod skleněné plochy vháněn úzkými štěrbinami z kanálu, který je umístěn rovnoběžně s podélnou osou haly. Pro ohřívání střech dvoran (obr. č. 66 - vlevo dole) je použito systému topných trubek, které jsou zavěšené na podélných stropních trámech. DO těchto trubek oběhová čerpadla vhání horkou vodu, která je ohřívána párou v protiproudém ohříváku, který je umístěn v úpravně vzduchu. Topné trubky jsou bez použití objímek hladce svařeny k trámům, aby nerušili vzhled stropu dvoran.

64

Léčebné lázně jsou vytápěny a větrány samostatnou malou úpravnou vzduchu, aby jejich větrání nebylo závislé s větráním ostatních prostor budovy. Ohřívání vody pro léčební lázně, umývárny a restauraci opatřují dva boilery umístěné v úpravně vzduchu, každý o obsahu 3m3. Teplota vody se stále udržuje ve výši asi 60 °C.

65

TZB

Elektroinstalace Budovy byla vybavena nejmodernějším silnoproudým a slaboproudým zařízením. Zvláštní pozornost byla věnována osvětlení, při kterém bylo použito speciálních zdrojů, kupříkladu trubková žárovka s wolframovým vláknem. Dopravu v Ústřední budově Elektrických podniků opatřuje celkem 18 výtahů a jiných dopravních zařízení. Slaboproudá zařízení v sobě zahrnují mimo telefony hodinová, požární, bezpečnostní a drobná návěštní zařízení. Maximální zatížení odběru elektrické energie budovy je asi 600 kW. Tato dodávka je uskutečněna pomocí rozvodny a transformační stanice napájené se sítě 3 000 V. Kabelovým vedením je stanice spojena s holešovickou elektrárnou, s rozvodnou a transformační stanicí Edisonovou a s vodní elektrárnou na Štvanici. Elektřina je dodávaná na velké stroje o napětí 3 000 V, z větší části se transformuje na napětí 380/220 V. Místnost pro transformační stanici je situována v I. suteréne na severní straně obvodu budovy a z části zasahuje pod chodník. Stanice je obdélníkového tvaru o rozměrech 18.5 x 10,6 m, tj. plocha 196 m2. Vnitřek místnosti je betonovými stěnami rozdělen na 5 uzavřených komor, chodbu pro manipulační rozvaděč s měřícími a ochrannými přístroji a vlastní rozvodnu 3kV.

66

Obr. č. 67 - Elektrické instalace v kancelářích jsou typizován pro všechny místnosti v budově. Každá místnost je vybavena 4 svítidly, které slouží k osvětlení pracovní plochy, jedním svítidlem nad umývadlem a dvěma zásuvkami pod okny pro připojení stolních lamp, nebo počítacích strojů. Každé svítidlo se dá samostatné ovládat páčkovým spínačem. Tyto spínače jsou namontovány do izolačních krabic pod omítkou a jsou seskupeny i v čtyřdílné kombinace. Volbě spínačů byla věnována velká pozornost, zkoušely se různé páčkové spínače čsl. výroby. Vybraný typ snesl 256 000 zapnutí a vypnutí při zatížení 6 A bez poškození. V některých případech, zde nebylo možno umístit zásuvky do stěn (halové místnosti) jsou zásuvky osazeny v podlaze. V místnostech správní rady, ředitelů a přednostů jsou osazeny 10-litrové ohřívače vody (celkem 40 ks) umístěna přímo nad umývadly.

67

Okolí budovy Úprava okolí budovy a letecké pohledy xxx

Obr. č. 69 - Pohled z Hlávkova mostu.

68

Obr. č. 68 - Osazení sádrových modelů soch představujících dopravu elektrárenských podniků v r. 1936. Sochy byly zde osazeny v sádře na zkoušku, poté byly odlity do bronze. Sochařem děl byl Jiří Ducháček, levá socha představovala elektrárenství a pravá elektrickou dráhu. Bronzové odlitky soch se beze stopy ztratili v době II. sv. války.

Obr. č. 70 - Letecký severovýchodní pohled na stavbu EP po dokončení.

Obr. č. 71 - Letecký jihozápadní pohled na stavbu EP po dokončení.

69

Dodavatelé Seznam dodavatelů stavebních prací

Škodovy závody v Plzni, Praha II, Jungmannova třída 37 Anýž Franta a spol. závody pro umělecko-průmyslové práce kovové v Praze

kovové práce, obložení nerezavějící ocelí a svítidla atd.

Beutelschmidt Fr. Ing. a spol., elektrotechnická továrna a elektronistalační závod Praha VI, Vratislavova 32 Bratří Čížkové nást., Praha II, Na Poříci 9

zařízení lékarské ordinace, lékařské nástroje, přístroje elektroléčebné, přístroje a pomůcky laboratorní

Bratří Ing. Faktorové, Praha XII, Šubertova 6

kompresorová stříkací zařízení

Bruner-Dvořák, fotograf, Praha II, Palackého 5 Butta a Gotzl, inženýři, Praha I, ul. Karolíny Světlé 11

pryžové technické zboží (hadice, tesnění atd.), řemeny a pásy, kuličková ložiska “Stezr”, československé obložení “Ener gos”, vysokotlaké těsnící desky, ucpávky všech druhů, ložiskové kovy “Stone”

Calofrig, akc. spol., Praha II, Hybernská 12

xylolitové podlahy, příčky Calofrig, zvuková isolace, isolace topného i chladícího zaříczení, tlumiče otřesů

Celler Josef, Praha II, Mlynářská 4

bronzové portály, zábradlí a různé vnitřní zámečnické práce

Ing. Čáp & Spol., Praha - Michle

páčkové spínače a ppřepínače pro elektrické osvětlení

Česká akciová továrna na dýhy, Praha - Kralupy nad Vltavou

parketové podlahy

Českomoravský-Kolben-Daněk a.s. Praha

výtahy, hlavní rozvodna, železná konstrukce VI. patra

Dřevořez, výrobní družstvo truhlářů v Praze I, Perštýn č. 11 Elektrotechna s.d. pro slaboproudou techniku, továrna: Praha - Karlín, Královská třída 80

policejní hlásiče pro hlavní pokladnu, dálkové měřiče teploty a vlhkosti vzduchu, samočinné regulátory teploty vzduchu

Fessl M. - Kadlec K., Praha II, Sokolská třída 15 Frigera, akc. spol., Praha - Karlín, Královská 67

kompletní elektro-automatické chladírny a buffet v VI. patře

Hojer Rudolf, Praha - Královské Vinohrady, Korunní křída 85 Chvála Fr. Průmyslové závody železářské, Praha XIII

ocelové konsturkce, ocelová okna, stěny a schody

Inwald Josef, akciová společnost, sklárny a rafinerie, Praha II, Hybernská 8

70

speciální skla pro osvětlení

Janka a spol., a.s., Radotín, strojírna a elektrotechnická továrna

bezhlučné speciální ventilátory a ohřívače vzduchu

Kaliba Jan a syn, Fluocit, společnost s.r.o., speciální továrna sporáků a kuchyňských nstrojů, Praha XIV, Na Pankráci 124

elektrické sporáky a velkosporáky, pece, kotle a kuchyň. stroje

Klíma J., Továrna amerického kancelářského nábytku, Praha XIII, Družstevní 666

americký kancelářský nábytek

“Keramika”, spol. s.r.o., Prodejna dlaždic, obkladaček, zboží kameninového a kamen v Praze Kopista a Dubský, Ing., Praha XIV

sklo, zrcadla etc.

Krčil Karel Nást., Praha XII, Rubešova 13

sterilisační zařízení elektricky vytáPpěné pro oper. trakt zabního ambulatoria

Krištofič Ant. & spol., Praha I, Perštýn 17

velké orientační tabule v hale, kovová písmena všech velikostí v celé budově

Křižík-Chaudoir, měďárna, kabelovna a elektrotechnické závody, akciová společnost, centrála Praha I, Ulice 28. října 17 N. stavba rozvodny pro transformační stanici a dodávka úplné cejchovní stanice elektroměrů, litinové spínací skříně, neonové nápisy s iniciálkami EP a celé neonové orámování kontur budovy, měďené lomené a trubkové profily z bílého kovu pro schodiště, rámy dveří, oken a výkladů

Kudrnáč Jos. a spol., Gumovka v Náchodě Ligiera Emil, Reflektory a svítila “Svita”, Praha XII, Jagellonská 8

výkladové reflektory, smaltová svítídla a stolní svítidla s kloubovými rameny

Litická akc. spol., lomoové a stavební podniky, Praha II, Žitná 4 “Malpo” družstevní podnik malířů pokojů v Praze, Praha I, Na Perštýně II Martínek Fr., Praha V, U staré školy 138

veškeré nátěry vlastními emaily a barvami “Farmar”

“Matador” pryžové závody akc. spol. v Praze II, Vodičkova 38 dodání i položení pryžových podlah a pryžového obložení betonových a železných schodišť Matoušek, malířství pokojů, uměleckoů-průmyslový závod pro malbu interiérů, Praha X, Palackého 26 N.

mycí malby a bezesparé obklady stěn bezesparým obkladem “Štukrusta”, mycí malba v hlavní hale, vstupním vestibu lu, postranních chodbách, v dráhové hale a u 2 schodišť z hlavní haly do 1. suterénu, kaseinovými barvami, kanceláře ředitelství ve III. patře

Moučka Jar., Ing., Praha VII, U průhonu č. 14, továrna výtahl systém Stigler

zúčastnění na dodávce osobních a nákladních výtahů

Mrázek Jan, závod kamenický, Smíchov, Na zlatance 12

hlavní schodiště

Napako, Pankrác, Podlipného 563

svítidla, bronzové práce, prepážky, zábradlí, mříže

Našická dřevodělná a.s., Praha XII

dřevoprůmysl, kulatina, řezivo, parkety

Novák Jan, továrna okenic, záclon a žaluzií, Kr. Vinohrady, Řipská 26 skládací záclony do oken, sluneční plachty krámové, záclonové moderní tyče, síťpviny všeho druhu

71

Nový Antonín, Výroba Lustrů a kovového zboží, Vinohrady, Londýnská 37 Osram, akciová společnost, Praha VII, Okružní 15. - Továrna na žárovky

světelné trubice Osram-Linestra pro vnitřní osvětlení

Petzold C. T. A Spol., Praha II, Havlíčkovo náměstí 3 veškeré měděné elektrolytické vodiče holé, zhotovené podle ESČ a ČSN Philips akc. spol., Praha II, Karlovo nám. osvětlovací trubice PHILINEA Pick Eduard, Pila, bednárna, obchod dřívím, Praha VIII, Palmovka truhlařské a stavební dříví Polák Bohuslav, Výroba zavíračů dveří B. P. P., Praha I, Ul. Karolíny Světlé 29 Pospíšil Václav, Stavitel, Praha XIII, Ruská třída 46 skloželezobetonové konstrukce střech a stěn Rakovnické a poštorenské závody keramické závody akciové, Rakovník obklady fasád “Ruja”, Ing. Rudolf Janeček, Praha II, Legerova 41 elektrické zásobníky horké vody “Ruja” Sajal Pavel, závod zámečnický, Praha XI, Lipanská č. 4 bronzové zábradlí hlavního schodiště a hlavní haly, bronzové záclony v lázních a krámech, posuvné dveře a jiné konstrukce

“Saldo”, spol. s.r.o. továrna ocelolvého kancelářského nábytku a kartoték, Praha VIII, Štrasburk ocelové kancelářské stoly, adremové a šatnové skříně i různá jiná ocelová kancelářská zařízení Schiller Ferd., Isolační závody a továrna na kork. zboží, Praha VII, Schnellova 128 Schreiber J. velkovýroba všech druhů okenních rolet, Praha XIII zatemňovací zařízení s elektrickým i ručním pohonem Schwarz Josef, Ing., Kuchyňská a buffetová zařízení, Praha II, Klimentská 13 Státní prodejna báňských a hutnických výrobků v Praze II, Václavské náměstí 72 dodáva veškeré druhy železných oken, zárubní a konstrukcní pro stavbu ÚBEP, dodala železné konstrukce, zábradlí,

skládací stěnu a kyvadlové dveře

Stejskal Martin, Praha - Břevnov, Na Petřinách 848 bandažování rohů a zdí a dilačních spár Střížek Arnošt, Instalační závod, Praha I, Benediktská ul. 1060 Šámal Antonín, Továrna kovového nábytku, Praha I, Haštalské nám. č. 7 Šípal Václav, Truhlařský závod, Praha VII, Na zátorách čp. 255 N. vnitřní zařízení výstavních a prodejních místností, různé příčky atd. Telegrafia, Čsl. továrna na telegrafy a telefony, akc. spol., Praha I, Národní třída 25 automatická telefonní zařízení, elektrické hodiny, návěštní zařízení, zabezpečovací a požírní zařízení a zařízení pro kontrolu hlídačů, rontgeny a elektroléčebné přístroje

72

Terraxyl, Praha VII, Bubenská 18 speciální dlažby “xylas” se zvuk tlumící korkoxylolitovou podložkou Továrna na elektrická počítadla, s s.r.o. v Praze Českomoravská Kolben- Daněk, Vysočany světelné neonové reklamy Troníček František, Praha XIII, Vršovice, Kodaňská 24 instalace kameninové a lité kanalizace ležaté, stoupací, zařízení přečerpací automatické stanice kalové Vichr a spol., Praha II, Kavlíčkovo nám. č. 32, Ocelový nábytek Vzduchotechnická společnost Ing. Brož a spůol., Praha I., Revoluční třída 13 “Wema”, Ing. Dub a spol., Praha II, Žitná škrabáky na obuv “Wema” a spec. dilatační lišty Zadák Jan, Praha VII, Bubenská 242 všechny vodotěsné izolace proti spodním vodám, rovných střech, kyselinovzdorných asfalt. dlažeb a pod. Západočeské továrny kaolinové, šamotové a slovenské závody magnesitové, akc. spol., Praha II, U půjčovny 9

73

74

Půdorysy Původní stav

Na dalších stránkách jsou znázorněny archivní půdorysy z roku 1395 (některé pak prošli revizí v roce 1936). Je zde uveden stručný popis podlaží s odkazem na nejzásadnější místnosti daného podlaží.

75



Spodní ze dvou suterénů se nachází pod střední částí budovy. Byly zde skladové prostory, strojovna teplovzdušného vytápění s elektrickým rozvaděčem, chladící přístroje a výtah pro auta. V severní části byla lázeňská příprava. Sklad byl později užíván jako veřejný biograf.

Stav XII. 1935

2. suterén

76 1 - Sklad 2 - Strojovna vzduch. topení 3 - Autovýtah 4 - Chladící přístroje 5 - Příprava koupení

77

3 2

4

1

5

Lázně Namísto lázní očistných jenom pro zaměstnance EP se v budově zřídili lázně veřejné. Jsou situovány v suterénu v severozápadní části půdorysu. Vstup pro veřejnost probíhal ze severního vjezdu. Po několika schodech přišel návštěvník k pokladně, která je v mezipatře. Dalšími skleněnými dveřmi lázebník vstupuje do světlé halové čekárny. S halou sousedí ordinace ošetřujících lékařů. Lázně jsou vytápěny a větrány systémem Carrier. Podle předpisu se vyměňuje vzduch v těchto místnostech 6 krát za hodinu. Jednotlivé kabiny jsou s 28 vanami, z nichž 23 je opatřeno přívodem vody nasycené kyselinou uhličitou. Dalších 5 speciálních kabin je v hale, osvětlované sklobetonovým stropem pod severní dvoranou, slouží na bahenní lázně. Do každé kabiny se vstupuje z větrané předsíňky se šatníkem, sedátkem, umyvadlem a klosetem. Z předsíňky se vstupuje do odhrnutí záclonky do vlastní kabiny, která je opatřena zazděnou smaltovanou vanou, lehátkem, signálními táhly u vany a elektrickými hodinami. U kabin pro rašelinné a bahenní lázně je ještě zvlášť očistná sprcha a koupel pro nohy.

Podlaží je rozloženo po celém zastavěném území. V jižní (elektrárenské) části je umístěna výstavní síň na předvádění nejnovší technologie, místnost je propojena s prodejnou a propagační místnosti v parteru pomocí reprezentativního dvouramenného schodiště. Výstavní síň má rozměry 25 x 20 m a je zde vystaveno nejrozličnější zboží pro domácnost a energetiku. Pod hlavní dvoranou se nachází biograf. Vedle výstavní síně se nachází kurzovna s přednáškovou síní pro 80 osob. Ke kurzovně přiléhají 4 cvičné kuchyně, prádelna sušárna a žehlírna prádla, převlékárna a dalsí místnost. Kursovna je přístupná před prostory výstavní, nebo samostatně z hlavního schodiště. Kursovna sloužila pro nejrůznější přednášky, které se do té doby konaly v pronajatých prostorách Veletržního paláce. V cvičných místnostech se prováděli zkoušky spotřebičů. K výstavním místnostem přiléhá menší museum, které mapuje vývoj elektrického nářadí. Dispozice prodejny výstavních místností a kursovny navrhl Ing. arch. A. Benš. V západní části 1. suterénu se nachází sklad elektroměrů, na ploše 350 m2 se nachází železné regály s dřevěným oplechovaním, které mohou pojmout až 30 000 elektroměrů. V části dvorů je osvětlení přímé pomocí skloželezobetonových tvárnic v podlaze. Užitná plocha skladů je 2 000 m2 průměrná výška 3,5 m. Dočasně byl i přednáškový sál pod hlavní halou využíván jako sklad.

Stav XII. 1935

1. suterén

78 1 - Výstava 2 - Přednášková síň 3 - Muzeum 4 - Cvičná kuchyn 5 - Dočasný sklad, pozděj biograf 6 - Telefonní centrála 7 - Dvůr 8 - Strojovna 9 - Akumulátory 10 - Pračky 11 - Dílna 12 - Autovýtah 13 - Sklad elektroměrů 14 - Rašelinné lázně 15 - Uhličité lázně 16 - Vodoléčba 17 - Peníze 18 - Tresor 19 - Transformační stanice 20 - Rozvodná deska 21 - Tiskárna 22 - Knihovna a archiv drah 23 - Museum drah 24 - Archiv 25 - Inventární sklad

79

9

2

25

1

4

8

3

12

13

5

6

7 11

10

15

24

18

17

14

22

21

16

23

20

19



Tento prostor je situován pod části s poliklinikou s dispozicí ve tvaru dvojitého “T”, jenž obklopuje plochy tří vnitřních dvorů. Byl zde přednáškový sál pro 72 osob s malým jevištěm. Pod severozápadní částí je zbytek lázní, slaboproudá ústředna, vrátnice, strážnice a další provozy.

Stav XII. 1935

mezisuterén

80 1 - Vrátný 2 - Dvůr 3 - Autovýtah 4 - Strážnice 5 - Lázně 6 - Elektroléčba 7 - Čekárna

81

1

2 3

4

5 7

6



V přízemí objektu je situován hlavní vstup z Vltavské (dříve Bubenské třídy) ulice. Vstupuje se do hlavní pětipodlažní haly s ochozy - jedním z nejcennějších prvků budovy. V jižní části haly se vstupuje do veřejné elektrárenské dvorany. Elektrárenská dvorana má přízemní plochu 1 100 m2 a je vybavena galerií o ploše 675 m2. Návštěvníci byly od zaměstnanců odděleny nízkým pultem s vyšší skleněnou stěnou s okénky. Ve dvoraně pracovalo asi 200 úředníků. Na galerii se nachází účtárna, pokladna a další podružné místnosti. Osově symetrická je hala drah, která již není vybavena galerií. Hala je předělena několika nízkými neprůhlednými přepážkami. Při dráhové dvoraně jsou situovány správní místnosti, laboratoře psychotechnického oddělení a škola pro dopravní zřídence. V čelním traktu při východním průčelí dráhové dvorany je řada prostorů k pronajmutí. Jižní část křídla polikliniky byla určená pro cejchovnu elektroměrů, laboratoře, světelnou poradnu a opravnu. V severním křídle byly kanceláře Závodní nemocenské pojišťovny EP a ambulantní ordinace - zubní, plicní, interní a rentgenové.

Stav XII. 1935

přízemí

82

1 - Vstupní hala - dvorana 2 - Elektráreňská dvorana 3 - Účtárny 4 - Prodejna 5 - Krámy 6 - Pokladna 7 - Strojovna 8 - Drážní dvorana 9 - Pokladna 10 - Lístky 11 - Škola 12 - Dětské ambulance 13 - Psychotechnika 14 - Správa budovy 15 - Spolková místnost 16 - Krám 17 - Spisovna 18 - Cejchovna elektroměrů 19 - Nemocenská pokladna 20 - Zumbní ambulace 21 - Plícní ambulance 22 - Roentgen

83

4

5

3

18

2

6 1

7 9

17

12

10

8

22

20 19

11

21

16

13

14

15

V této části se nacházejí úřadovny elektrárenské dvorany.

Stav XII. 1935

galerie dvoran

84 1 - Galerie elektrárenské dvorany

1

85



1. a 2. patro jsou administrativní, 2. patro již obsahuje pouze vyšší hlavní kancelářská budova (viz půdorysy 1. a 2. patra). Dispozice kanceláří jsou z části velkoplošné (viz fota č. 31 a 32), zejména v jižní a severní části budovy, z části sestavené z meníšch tzv. “buněk“, vybavených jednotným zařízením (skříně, umyvadla, svítidla, nábytek ad. – viz dále). Kanceláře bočních křídel hlavní kancelářské budovy jsou propojeny podélnými středními chodbami se snímatelnými stropními podhledy (viz dále), do kanceláří v křídle hlavní dvorany se vchází z ochozů hlavní dvorany. V západních nárožích prostoru hlavní haly se nacházejí dílčí strojovny, západní část křídel polikliniky je věnována kancelářím magistrátu (viz foto č. 34). Ve 2. patře, na střeše patra 1. (viz foto č. 34), západního křídla polikliniky jsou umístěné dvě věže s chladícím zařízením.

Stav XII. 1935

1. patro

86 1 - Prostor dvorany 2 - Hlavní schodiště 3 - Chodby 4 - Podružné strojovny vzduchotechniky 5 - Magistrát Prahy VII

87

3 4 1

2 4

5

II. aptro budovy je shodné s patrem předešlým.

Stav XII. 1935

2. patro

88 1 - Prostor dvorany 2 - Hlavní schodiště 3 - Chodby 4 - Podružné strojovny vzduchotechniky 5 - Chladící věže na střeše poliklinky

89

3 4 1

2

5

4



3. a 4. patro bylo kromě běžných typových kanceláří věnováno kancelářím pro vedení podniku (viz půdorys 3. patra). Kanceláře bočních křídel hlavní kancelářské budovy jsou, stejně jako v 1. a 2. patře, propojeny podélnými středními chodbami se snímatelnými stropními podhledy (viz dále), do kanceláří v křídle hlavní dvorany se vchází z ochozů hlavní dvorany. 5. patro (viz půdorys 5. patra) obsahuje interiéry pouze v převýšené střední části nad hlavní dvoranou, boční křídla jsou završená kdysi pochozími terasami (viz půdorys 5. patra). Byly zde již provozní, nekancelářské prostory. V 6. patře (viz půdorys 6. patra) byly místnosti společenské – viz další text.

Stav XII. 1935

3. patro

90 1 - Prostor dvorany 2 - Hlavní schodiště 3 - Chodby 4 - Podružné strojovny vzduchotechniky 5 - Presidium

91

3 4

5

1

2 4



Toto patro je shodné s patrem předešlým. Ve východní části půdorysu se nacházejí reprezentativní prostory- zasedací síné správní rady a komise.

Stav XII. 1935

4. patro

92 1 - Prostor dvorany 2 - Hlavní schodiště 3 - Chodby 4 - Podružné strojovny vzduchotechniky 5 - Zasedací síň správní rady 6 - Zasedací síň komise 7 - Zasedací síň komise

93

3

6

4

5

1

2

7

4



V pátém ustoupeném patře se nacházejí oddychové a vzdělávací zóny pro zaměstnance a jejich rodiny. Ve východní části půdorysu se nachází prostorná čítarna s knihovnou.

Stav XII. 1935

5. patro

94 1 - Světlík - sklobeton 2 - Hlavní schodiště 3 - Čítárna 4 - Podružné strojovny vzduchotechniky 5 - Knihovna 6 - Výpravna 7 - Terasy

95

4

3

1

2

5 6

4

7



V nejvrchnějším patre budovy se nachází restaurace s panoramatických výhledem na Prahu. Vedle restaurace je plně lektrizovaná kuchyň a buffet.

Stav XII. 1935

6. patro

96

1 - Buffet 2 - Klubovna 3 - Kuchyň 4 - Podružné strojovny vzduchotechniky 5 - Vyhlídková restazrace

97

4

2 5

1

3

4

98

Fotografie Původní stav

U každé fotografie je číslo místnosti, které je shodné s tím na předešlých půdorysech.

99

Obr. č. 72 (vlevo) - Plechový manipulační rozvaděč, jehož konstrukce spočívá na zemi a je připevněna na betonové stěně o síle 10 cm, oddělující olejové vypínače v rozvodně a manipulační rozvaděč. Rozvadeč je rozdělen na stejný počet polí, jako je dvojkobek. Na jednotlivých panelech jsou namontovány měřící přístroje, ochranné a návěstné přístroje a svorková skříňka. V hořejší části celého rozvaděče se nachází jednofázové průsvitné schéma, znázorňující výzbroj jednotlivých kobek. V schématu jsou namontovány znaky odpojovačů a olejových vypínačů, které udávají jejich současný pracovní stav. Celé schéma svítí bílou barvou a zapjaté přístroje barvou červenou. Místnost č. 19 - 1. suterén.

Obr. č. 73 - Kompresory chladícího zařízení jsou umístěny na železobetónových základových blocích izolovaných od nosné půdy. Místnost č. 2 - II. suterén.

100

Obr. č. 74 - Pohled do úpravny vzduchu. Místnost č. 2 - II. suterén.

101

Obr. č. 75 - Dvouramenné schodiště vedoucí z prodejny v přízemí do propagační místnosti v I. suterénu. Tyto místnosti slouží hlavně výstavním účelům, dále jsou vzorkovnou pro pražské elektrotechniky a slouží oddělení pronájmu k demonstraci spotřebičů a jejich prodeji. Ve výstavní síni je prostor rozdělen kójemi na různé typy místností od jídelny až po šatnu. Na stropech jsou zavěšena rozmanitá svítidla doporučená svítidlovou komisí Elektrických podniků. Na snímku je viditelná demonstrace krásy nepřímého osvětlení pomocí neonového světla z Wolframových trubic, zavěšené svítidlo z jednoho kusu skla o průměru 82 cm. Místnost č. 1 - I. suterén.

Obr. č. 76 - Výstavní síň v suterénu. Místnost č. 1 - I. suterén.

102

Obr. č. 77 - Na výstavnou síň navazuje přednášková síň s cvičnou kuchyní s kapacitou 80 sedících osob. Místnost byla opatřena promítacím zařízením. Tzv. kursovna slouží přednáškám, předvádění zboží a promítání záznamů. K těmto místnostem se řadí menší museum elektrického nářadí. Místnost č. 2 - I. suterén.

Obr. č. 78 - Na obrázku je vidět prozatimní sklad instalačního závodu Elektrických podniků. Místnost č. 1 - II. suterén.

103

Obr. č. 79 - Inventární sklad s kazetovým stropem. Místnost č. 25 - I. suterén.

Obr. č. 80 - Sklad elektroměrů v západní části půdorysu, na ploše 350 m2 se železnými regály opatřenými dřevěnými přepážkámi. Elektroměry byly do skladu přiváženy autovýtahem. Místnost č. 13 - I. suterén.

104

Obr. č. 81 (nahoře) - Pro rozvážení elektroměrů byly vyhotoveny speciální vozíky. Vozík byl zkonstruován jako velmi pohyblivý, je možno se s ním otočit na místě a vejde se do výtahu, který spojuje sklad v suterénu, přípravnu v mezisuterénu a cejchovnu v přízemí. Regálkový vozík pojme 120 elektroměrů. Doprava elektroměrů do suterénní místnosti se konala přes autovýtah (obr. č. 82 vpravo) ze střední dvorany. Sklady v 1. suterénu jsou osvětleny nepřímo okny vedoucími do obvodové šachty, šachta je kryta skloželezobetonovými deskami v chodníku.

Obr. č. 83 - Archiv pod severovýchodní částí půdorysu. Místnost č. 24 - I. suterén.

105

Obr. č. 84 - Světlý vstup do lázní ze severního vjezdu z ulice “U reálky”. Nápisy v celé budově Elektrických podniků navrhla firma Krištofič Ant. & spol. Vstupem se vešlo do předsíně, z které se schodami návštěvník dostal k pokladně, za níž byla umístěna čekárna zobrazena níže.

Obr. č. 85 - Čekárna ve vstupní hale EP s nepřímím osvětlením v šachtě pod chodníkem opatřeným skleněnými tvárnicemi. Šachta se nachází po obvodu celého podlaží. Místnost č. 7 - mezisuterén.

106

Obr. č. 86 - Mimo obyčejných očistných lázní, bahenních a uhličitých lze ve veřejných lázních EP připravit lázně s nejrůznějšími přísadami podle lékařského předpisu a uskutečnit lékařské výkony jako lázně s přísadou radiové emanace, uličitosolné lázně, pěnové lázně, jednoduchou a složitou vodoléčbu, světelné lázně, Enterocleaner, Haufovy lázně, kysliko-pěnové vaginální irrugace, nejrůznější ošetření vodoléčebné, elektrické lázně všeho druhu, iontophoresu, diathermii, horské slunce, Sollux, phototherapii a nejrůznější odborné masáže. Místnost č. 6 - mezisuterén.

Obr. č. 87 - Dřevěná vana naplněná bahnem se zasunuje do kabiny zvláštním uzavíratelným otvorem ve stěně. Na pravé straně je viditelná elektrická lázeň celková a pětipólová.

107

Obr. č. 88 - Nepřímé osvětlení schodiště pomocí čtvercových výklenků. Závěsné tyče jsou délkou uspůsobeny tak, aby človek sestupující neviděl žárovku ukrytou v kovovém stínidle. Místnost č. 1 - přízemí.

108

Obr. č. 89 - Ochozy v hlavní hale jsou osvětleny pomocí Wolframových trubic. Toto osvětlení zvýrazňuje geometrii ochozů. Na stěně jsou viditelné průduchy vzduchotechniky.

109

Obr. č. 90 - Drážní dvorana se sklobetonovým stropem. Místnost č. 8 - přízemí.

Obr. č. 91 - Elektrárenská dvorana v jižní části budovy. Architektura dvorany je opět zvýrazněna užitím wolframových trubic. Na stropě jsou viditelné trubky pro ohřívání stropů. Místnost č. 2 - přízemí.

110

Obr. č. 92 - Výstavní prodejna z ochozu má vchod umístěn ze směru Hlávkova mostu pro nejsnažší přístup návštěvníků. Zboží je vystaveno v šesti moderních celoskleněných vitrínách. Místnost č. 4 - I. suterén.

Obr. č. 93 - Osvětlení je umístěno ve středním poli ve výrazním a elegantním svítidle na čtyřech sloupech. Na obrázku jsou viditelné štěrbiny přívodu vzduchu do síně nad osvětlením.

111

Obr. č. 94 - Čekárna Závodní nemocenské pojišťovny EP v severo-západním křídle budovy. Místnost č. 19 - přízemí.

Obr. č. 95 - Cejchovna elektroměrů v jiho-západním křídle budovy. Místnost č. 18 - přízemí.

112

Obr. č. 96 - Opravna elektroměrů v jižní části křídla polikliniky. Místnost č. 18 - přízemí.

Obr. č. 97 - Škola pro zřízence dopravní služby umístěna za drážní dvoranou na přízemí. Místnost č. 11 - přízemí.

113

Obr. č. 98 (vlevo hore) - Taškový transportár v galerii elektrárenské dvorany. Místnost č. 1 - galerie dvoran. Obr č. 99 dole - Úradovna kalkulačního oddělení elektrických drah. Elektrárenská dvorana na galerii zajímá plochu 675 m2. Návštěvníci neměli prístup od této úrovně. Místnost č. 1 - galerie dvoran.

114

Obr. č. 100 - Elekrárenská dvorana v nízkým pultem pro komunikaci se zákazníky. Na galerii jsou umístěny kartotéky pro evidenci elektromérů s příslušnou agendou, statistika a pod. Místnost č. 2 - přízemí.

115

Obr. č. 101- Nepřímé osvětlení v 1. patře. Místnost č. 1 - galerie dvoran.

Obr. č. 102 - Půlčtvercová pracovna “půlbuňka”. Dělící stěna je umístěna na střednísloupek dvojokna fasády. Nábytek je použit ze starých prostor Elektrických podniků.

116

Obr. č. 103 - Úřadovny jsou většinou čtvercové, nebo půlčtvercové, velikosti jsou dány osovou vzdáleností sloupů 5,2 m. Na obrázku je znázorněná buňka celá o rozměrech 5,2 x 5,2 m. Užitná plocha kanceláře je cca 30 m2. Do každé kanceláře je položeno vedení pro telefon, téměř každá buňka má svoje vlastní umývadlo a vestavěnou plechovou skříň, která současně maskuje ventilaci vzduchotechniky. Nábytek ve většině kanceláří je dřevěný, bylo použito nábytku ze zrušených kanceláří předchozích budov EP.

Obr. č. 104 - Dekorační záclony jsou umístěny pouze v místnostech presidia správní rady, v úřadovnách ředitelů a jejich náměstků. Záclony jsou z látky ručně tkané.

117

Obr. č. 105 - Zasedací síň správní rady EP. Reprezentační místnost o ploše 100 m2 má okna na východní straně zakryta figurální výzdobou ve dvoubarevném skle do olova v železné kostře s bronzovým obkladem. Návrh byl vyhotoven mistrem J. Baruchou. V prostředku stěny naproti je umístěna busta pana presidenta T.G. Masaryka, v hruškovém dřevem mistrem Kotyzou. Místnost je včetně nábytku navržená architektem J. Křížem, který navrhl též zařízení ředitelen a úřadoven předsednictva. Místnost č. 5 - IV. patro.

Obr. č. 106 - Zasedací síň správní rady EP. Místnost č. 5 - IV. patro.

118

V zasedací místnosti správní rady je umístěna busta z hruškového dřeva prezidenta T. G. Masaryka (obr. č. 107 - vlevo). Busta byla odhalena při slavnostním otevření budovy dne 7. března 1935, autorem díla je J. Kotyza. V severní místnosti komise je bronzová busta primátora Baxy (obr. č. 108 - střed nahoře) a v čele jižní komise je umístěna další bronzová busta předsedy správní rady EP Ing. E. Molzra od ak. soch Pešánka (obr. č. 109 - vpravo).

Obr. č. 110 - Zasedací síň komise s bronzovou bustou primátora JUDr. Baxy od ak. soch prof. J. Hrušky, severní místnost. Místnost č. 7 - IV. patro.

119

Obr. č. 111 - Čítárna je přístupná zaměstnancům EP a jejich rodinám. Je v ní umístěno celkem 2141 svazků ke dni 1. dubna 1935. Otevřena je ve všední dny od 12 do 19 hod a v neděli od 9 do 12 hod. Pro čítárnu se v roce 1935 odebíralo 103 časopisů odborných, 43 všeobecně vzdělávacích a zábavných, 10 časopisů odborových organizací a 33 deníků. Z odborných časopisů je odebíráno hlavně časopisy elektrotechnické, strojnické, stavitelské atd. Místnost č. 3, 5 - V. patro.

120

Obr. č. 112 - Pohled na ocelová okna ve dvorní fasádě nad střechou hlavní dvorany. Místnost č. 2 - V. patro.

121

Obr. č. 113 - Elektrizovaná kuchyň je umístěna na severním průčelí hlavní budovy. Plocha kuchyně je asi 40 m2. Z propagačních důvodů je kuchyň plně vybavena elektrickými strojky. Místnost č. 3 - VI. patro.

Obr. č. 114 - Buffetový pult v restauraci. Místnost č. 1 - VI. patro.

122

Obr. č. 115 - Jídlo bylo možno podávat okénkem z restaurace i do rekreační místnosti obrácené na východ, jež má rozměr asi 200 m2. Zde je umístěn kulečník, pódium a šachové stolky. Místnost č. 5 - VI. patro.

Obr. č. 116 - Jídlo bylo možno podávat okénkem z restaurace. Místnost č. 5 - VI. patro.

123

124

Půdorysy Původní vs. současný stav

125

Původní stav Půdorysy .

126

Konstrukce nová Konstrukce původní - chybějící, nebo změněna

Současný stav Půdorysy

Půdorysní dispozice byly v průběhu let hlavně děleny na menší jednotky s cílem lepší pronajímatelnosti prostorů bez ohledu na degradaci architektonické hodnoty objektu. V 70. letech byly příčky z panelů lisovaných rostlin, tzv. olcedyt, vyměněny za nehořlavý typ příček. V objektu se nachází mnoho typů příček, původní rámové prosvětlovací konstrukce byly vyplněny neprůhlednými výplněmi a tým se ztratilo kouzlo světla v prostoru budovy.

127

128

II. suterén

129

130

I. suterén

131

132

mezisuterén

133

134

přízemí

135

136

galerie dvoran

137

138

I. patro

139

140

II. patro

141

142

III. patro

143

144

IV. patro

145

146

V. patro

147

148

VI. patro

149

150

Fotografie Původní vs. současný stav

151

Původní stav

152

Současný stav

153

Exteriér Jižní pohled

Snímek dokládá jak degradoval bílý obklad v průběhu času. Kdysi zářivě bílá budova je dnes nažloutlá, boklad na mnoha místech opadává a je nahrazován nepůvodním keramických obkladem jiné barvy. Na fotografii je dále patrtý reklamní smog, který vznikl oblepením velkých skleněných výplní v parteru bojektu. Výplně byly příčlemi rozděleny na menší části, čímž byla zničena monumentalita velkého skla. Změnou dopravního řešení je táto jiná fasáda oddělena od chodu chodců, čímž není možná interakce mezi parterem budovy a přecházejícím lidem, který tímto velmi trpí. Budova byla koncpována tak, aby kolem ní byl jednoduchý přístup pro pěší, kteŕí velkými výkladi vhlížejí do budovy.

Obr. č. 117 - Stav 1935.

154

Obr. č. 118 - Stav 2015.

155

Exteriér - el. dvorana Východní pohled

Obdobně jako na předchozím snímku, i okna elektrárenské dvorany byly zaslepeny reklamami, výkladce byly příčlemi rozdělen na menší čási. V žlábku na stropě předsunutého 2. podlaží je vidět půvdní halogenové osvětlení po obvodu budovy. Toto osvětlění dokřeslovalo geometrii budovy.

Obr. č. 119 - Stav 1936.

156

Obr. č. 120 - Stav 2016.

157

Exteriér - VI. patro Serevní / východní pohled

Okno za ochozem 6. patra zůstalo půvdní, dnes je silně zkorodováno. Oplechování parapet není ůvodné původně byl parapet pařen speciálním keramickými dlaždicemi se zaoblenou hranou. Světelný nápis se nedochoval.

Obr. č.121 - Stav 1936.

158

Obr. č. 122 - Stav 2016.

159

Hlavní hala Pohled na ochozy a hlavní schodiště

Na snímku jsou viditelná původní osvětlovací tělesa na podestě schodiť. Tyto světla se nedochovala a byly nahrazeny novými nevhodnými tělesy. Jinak e tento pohled v půěhu času nijak výrazně nezměnil.

Obr. č. 123 - Stav 1935. Místnost č. 1 . přízemí - IV. patro.

160

Obr. č. 124 - Stav 2016.

161

Hlavní hala Pohled na vstup

Nejvýrazněji se změnili vstupní dveře s nadsvětlíky, které byly nahrazeny za nové, bytelnější. V hale byla vystavěna místnost pro recepci. K místnosti vedou nepvodní turnikety. Vestavbou byl výrazně narušen velkorysý prostor haly. Přepříčováním místností za zdí v čelním pohlede se výrazě změnili světelné podmínky. Dříve byla hala osvělována těmito místnosti přímím denním světlem. Na sníku je opět viditelné půvdní halogenové světlo po ochozy.

Obr. č. 125 - Stav 1936. Místnost č. 1 - přízemí.

162

Obr. č. 126 - Stav 2016.

163

El. dvorana Pohled z galerie

Vedle hlavní dvorany byla dvorana či hala elektrárenská druhým nejmonumentálnějším prostorem stavby. I zde bylo využito přirozeného světla skloželezobetonového stropu v kombinaci s liniemi světla wolframových trubic. Hala je dnej od hlavní hla oddélena přepříčkováním, čímž není umožneno proudení světla. Geometrie hay zanikla, prostor byl výrazně přeříčkován v galeriním patře.

Obr. č. 127 - Stav 1936. Místnost č. 2 - přízemí.

164

Obr. č. 128 - Stav 2016.

Obr. č. 129 - Stav 2016.

165

Dráhová dvorana Pohled od vstupu

Obdobně jako hala elektrárenská byla řešena i hala (dvorana) dráhová, nazývaná též „lístkárnou“. Zde nebyl ochoz, hala je dvoupatrová. Po obvodu byly přepážky a kóje. V čelním pohledu je dnes druhotná příčka, jinak se hala zachovala v půdovním tvaru.

Obr. č. 130 - Stav 1935. Místnost č. 8 - přízemí.

166

Obr. č. 131 - Stav 2016.

Obr. č. 132 - Stav 2008.

167

Prodejna Pohled na dvojramenné schodiště

Dalším monumentálním prosvětleným prostorem v křídle elektrárenské dvorany byla prodejna elektrických přístrojů. Prostor za vstupem v přízemí by v krjích rozdělen nevhodnými lehkými příčkami. Tyto příčky výrazně ovlyvnili světelné podmínky v hale. Výkladce byly znehodnoceny zalepením reklamami a přepříčkováním. Cenný je dodnes zachované osvětlovací těleso v hale. Schodiště z prodejny elektrických přístrojů do prostorů výstavních se dodnes zachovalo v původní podobě.

Obr. č. 133 - Stav 1936. Místnost č. 1 - I. suterén.

168

Obr. č. 134 - Stav 2016.

Obr. č. 135 - Stav 2008.

169

Křídlo polikliniky Pohled na vybavení mobilářem

Prostor polokliniky byl celkově znehodnocen velkým množstvím druhotných příček, čímž se prostor stává nepřehledným.

Obr. č.136 - Stav 1936. Místnost č. 19 - I. patro.

170

Obr. č. 137 - Stav 2016.

171

Zasadací síň rady IV. patro

Tato významná zasedací síň byla zcela zničena přepříčkováním. Zaniklo i vybavení, umělecká výzdoba i osvětlovací tělesa. Do v podhledu existujících nik pro původní osvětlovací tělesa byly vsazeny zářivkové panely.

Obr. č. 138 - Stav 1936. Místnost č. 5 - IV. patro.

172

Obr. č. 139 - Stav 2016 (detial).

Obr. č. 140 - Stav 2016.

173

Zasadací síň komise IV. patro

Tento prostor, zasedací síň komise, který sousedil se zasedací síní správní rady, také zanikl druhotným přepříčkováním. Umělecké dílo, bronzová busta, se ztratilo.

Obr. č. 141 - Stav 1936. Místnost č. 7 - IV. patro.

174

Obr. č. 142 - Stav 2016.

175

Čítárna s knihovnou V. patro

Čítárna a knihovna v 5. patře, přímo nad zasedací místností správní rady, byla původně jedním rozlehlým prostorem, předěleným jen regálem s knihami. Na snímku jsou patrná původní osvětlovací tělesa i řešení vyústění vzduchotechniky. Prostor zcela zanikl druhotným přepříčkováním.

Obr. č. 143 - Stav 1936. Místnost č. 3, 5 - V. patro.

176

Obr. č. 144 - Stav 2016.

177

Pásová okna V. patro

Původní prosvětlené prostorové řešení zaniklo přístavbou kanceláří a dalším přepříčkováním. Na sníku je viditelné osvětlovací těleso, které patřilo k výbavě budovy. Původní prosklení čirým, velmi jemně strojově válcovaným, „tepaným“ sklem (tzv. katedrálního typu) bylo v mnoha polích nahrazeno novějším čirým sklem hrubší struktury.

Obr. č. 145 - Stav 1935. Místnost č. 2 - V. patro.

178

Obr. č. 146 - Stav 2016.

179

Restaurace VI. patro

Tento prostor restaurce na západní straně zanikl přepříčkováním, obě původní boční stěny zůstaly zachovány. Zanikl rovněž stropní podhled a vybavení. Z moderního vybavení kuchyně se nechachovalo nic. Táto kuchyň byla vybavena nejmodernějšími americkými přístroji.

Obr. č. 147 - Stav 1936. Místnost č. 5 - VI. patro.

180

Obr. č. 148 - Stav 2016.

181

Klubovna VI. patro

Tento prostor byl navržen architektem Zdeňkem Pešánkem. Prostor zůstal nečleněn ve své geometrii, ale interiérové vybevení zaniklo. Byl odstraněn nástropní světelný panel, realizován byl nekvalitní typový podhled, opláštění sloupů a další zásahy, které prostor znehodnotily.

Obr. č. 149 - Stav 1936. Místnost č. 5 - VI. patro.

182

Obr. č. 150 - Stav 2016.

183

Okno hl. schodiště Pohled ze střední dvorany

Obr. č. 151 - Stav 1935. Místnost č. 7 - I. suterén.

184

Okno hlavního schodiště zůstalo poměrně zachováno. Okno bylo původně osazeno polonepůhledným sklem, tzv. “katedrálem”. Některé výplně byly vyměněny za průhledné sklo.

Obr. č. 152 - Stav 2016.

185

Lázně

Místnosti pro elektroléčbu a vodoléčbu Prostor lázní byl dispozičně téměř nezměněn, zůstaly zachovány povrchy, dveře a okna. Ze zařízení lázní nezůstalo zachováno nic. Na původném snímku je zobrazen prostor pro elektroléčbu v mezisuterénu, na snímku ze současnosti je prostor v I. suterénu na vodoléčbu. Na původním snímku je viditelné umístění místnosti v rohové pozici půdorysu se setkáním hran osvětlovací šachty.

Obr. č. 153 - Stav 1935. Místnost č. 6 - mezisuterén.

186

Obr. č.154 - Stav 2016. Místnost č. 16 - I. suterén.

187

Souhrn změn Celkový pohled na významné změny v objektě

Budova bývalých Elektrických podniků se dodnes zachovala jako značně autentická památka, včetně množství detailů. Lokálně je stavba, zejména ve fasádním plášti a v suterénech, značně poškozená, některé části konstrukcí a výplňové prvky jsou dožilé a budou vyžadovat výměnu. Historickým vývojem, zejména pak utilitárním přístupem k objektu v socialistické éře, došlo k zániku řady prvků a detailů, kromě mobiliárního vybavení pak především k zániku důmyslné soustavy osvětlovacích těles. Během posledních cca 70 let byla stavba ve své vnitřní struktuře poměrně značně přestavována, došlo k rozdělení původní rozlehlejších prostorů na menší kancelářské či jiné provozní jednotky. Tyto změny však nejsou z hlediska vnímání prostorových souvislostí, až na výjimky, příliš nápadné pro zdrženlivé a na funkcionalismus relativně úspěšně navazující tvarosloví nových zásahů. Teprve v 90. letech 20. století došlo při interiérových úpravách, zejména pro Českou spořitelnu, k zásahům, které hrubě ignorovaly slohový charakter budovy, tyto zásahy jsou však jen lokální. V 90. letech však zároveň započala částečná obnova některých částí objektu, zejména skloželezobetonových stropů nad dvoranami, výměna dožilých dřevěných a některých kovových oken fasádních, kterou lze z hlediska památkové péče považovat za úspěšnou. Stavba si tedy zachovala ve velké míře svůj slohový výraz, je však poškozená, ochuzená o řadu vrstev a dispozičně druhotně značně upravovaná. Její obnova by proto, obecně řečeno, měla směřovat k zachování dochovaných hodnot, rehabilitaci hodnot zaniklých v místech, kde to bude možné, a k takovým adaptacím pro nové využití, které nenaruší její slohový charakter. Plášť budovy se od jejího postavení zásadně nezměnil. 1. Obklad byl jenom lokálně opravován a nepodařilo se stabilizovat jeho technický stav. 2. Dřevěná kancelářská okna byla částečně vyměněna za relativně dobré kopie. 3. Kovové výlohy v přízemí dvoran byly částečně přečleněny způsobem, který lze chápat jako technické opatření, dané nemožností bezpečně realizovat dostatečně rozměrné skleněné tabule v socialistické éře. 4. Významnějšími novými vstupy jsou vytvoření nového vstupního portálu z 80. let a nových vstupních dveří do křídla polikliniky. 5. Kromě posledních zásahů, které kulturně-historickou hodnotu objektu snížily, lze dosud provedené zásahy ve fasádním plášti chápat spíše jako zásahy konzervačního typu, které ovšem charakterizuje technická nedokonalost.

188

Střešní plášť budovy doznal během socialistické éry negativních proměn. 6. Skloželezobetonové střechy dvoran i pochozí střešní terasy bočních křídel hlavní kancelářské budovy byly z důvodu zatékání pokryty asfaltovou izolací, silně poškozeny byly koruny parapetů střešních ochozů z keramických tvarovek a nahrazeny byly méně kvalitním oplechováním. Stav střešní izolace není perfektní. 7. V 90. letech se však uspokojivě podařilo obnovit střechy dvoran a s nimi i prosvětlení budovy. Interiéry budovy prošly od poloviny 30. let také výrazným vývojem. 8. Především prošly masivním přepříčkovaním. Řada původních velkoprostorových kanceláří a provozoven zanikla. Tento proces byl postupně, ne všechny změny jsou jako změny v plánech příslušně dokumentovány. 9. Zejména v přízemí a v prvním patře byly vestavěny do dispozice nové chodby a podél nich kanceláře. Ve vyšších podlažích, zejména 2. a 4. došlo k přepříčkování reprezentativních kanceláří a zasedacích síní na konci křídel. 10. Současně s tím, byť v menší míře, došlo k zániku původních příček s jejich osvětlovacími nadsvětlíky, což snížilo architektonické kvality vnitřních prostorů stavby. 11. Zřetelnou původní dispoziční strukturu si tak zachovávají výrazněji jen chodby a kanceláře křídel hlavní kancelářské budovy od 2. do 4. patra. 12. Některé druhotné příčky – spíše ty staršího data, respektovaly charakter chodeb s nadsvětlíky, typické pro objekt, jiné, spíše ty novějšího data, již nikoliv. Celkově jsou však všechny nové příčky provedeny méně kvalitně jako z hlediska materiálového, tak i z hlediska kultury proporčního kompozičního řešení. 13. Hlavní dvorana a některé kulturní sály zůstaly přes drobné úpravy zachovány v původní slohové podobě a jsou velmi hodnotnými prostorami. 14. Jiné významné prostory, zejména elektrárenská dvorana a restaurace v 6. patře již nikoliv. Oba posledně jmenované prostory byly utilitárním novým řešením zcela znehodnoceny. 15. Velmi autentické a nyní značně poškozené jsou interiéry se specifickou funkcí – dráhová dvorana s původním mobiliárním vybavením a prostor lázní v suterénech křídel polikliniky; obnova jejich funkce se však nejeví příliš reálná. 16. Prakticky zanikl původní důmyslný systém osvětlení a většina osvětlovacích těles, která byla v socialistické éře nahrazena zářivkovými panely, což také snížilo kulturně-historickou hodnotu objektu, pro nějž byla komponovaná práce se světlem charakteristická. 17. Následky povodní z roku 2002 nebyly v řadě suterénních prostorů dosud uspokojivě odstraněny. Technické vybavení a sítě: 18. Tyto součástí stavby byly průběžně modernizovány a upravovány v míře dané jejich stárnutím, úpravami dispozic a funkcí jednotlivých prostorů. 19. I tak zůstala řada původních rozvodů a zařízení, zejména systém vzduchotechnického chlazení a vytápění.

189

Dochovalé konstrukce Seznam významních zachovalých prvků

V současné době jsou zachovány tyto původní části stavebního řešení a technických zařízení budovy: 1) Drenážní systém a původní odpadní stoka drenážních vod pod objektem do Vltavy. Část odpadní stoky byla v roce 1982 nahrazena ocelovým potrubím. 2) Základové patky, s výjimkou rekonstruovaných 29 ks. 3) Železobetonový skelet budovy od druhého suterénu až do pátého patra včetně je původní. 4) Ocelová konstrukce 6. patra je původní s výjimkou části nad šachtou osobních výtahů. 5) Stropní desky jsou původní s výjimkou nových prostupů pro nové stoupačky inženýrských sítí a pro hydraulický výtah z 1. suterénu do přízemí. 6) Střechy objektu jsou původní a jsou překryty asfaltodehtovými lepenkami. Pod těmito lepenkami je na střechách 4. patra zakryta i původní dlažba vyhlídkových teras. 7) Obklad pláště budovy je původní s výjimkou oprav, které byly postupně prováděny (naposledy v 90. letech minulého století). 8) Dřevěná okna jsou z větší části původní. 9) Ocelová okna v 1. patře (sever), 5. a 6. patře jsou původní. Kovová okna v 1. patře jih byla vyměněna v souladu s památkáři v 90. letech minulého století. 10) Ocelové výkladce prodejen v přízemí a původních vzorkoven na galerii jsou většinou původní. Při částečné výměně skel byly do výkladců vsazeny rozdělující příčky. 11) Schodiště a dlažby u schodišť jsou původní, část stupňů schodišť je přelepena PVC. 12) Povrch chodeb byl původně pokryt linoleem, nyní PVC. 13) V kancelářích jsou jako podlahoviny většinou parkety, které jsou v současné době pokryty koberci nebo PVC. 14) Vzduchové potrubí objektové VZT je až na výjimky původní. Ventilátory centrální a patrových strojoven jsou rovněž původní. Některé motory jsou rovněž původní z 30. let minulého století. 15) Systém praček vzduchu v centrální strojovně v 2. suterénu je rovněž původní. 16) V části objektu je zachována původní pneumatická regulace topení objektové VZT, včetně bimetalových termostatů. 17) Ležaté rozvody vody v suterénech jsou většinou až na opravené části původní. Původní olověné potrubí stoupaček bylo většinou vyměněno v 90. letech minulého století za potrubí z plastu. 18) Ležatá kanalizace je až na části v KD Vltavská původní. Kanalizace byla v roce 2003 doplněna uzávěry proti zaplavení suterénů zpětnou vodou z kanalizace při ev. povodni. Stoupačky kanalizace a vnitřní rozvod kanalizace a vody WC u hlavního schodiště (přízemí až 6. patro) byly vyměněny při rekonstrukci v letech 2001-2002. Dešťová kanalizace včetně stoupaček je původní. 19) Systém rozvodů páry je původní, část potrubí je vyměněna. V severní části objektu v přízemí a na galerii je nově vybudováno horkovodní topení s výměníkem pára-voda. 20) Kulisová vjezdová vrata severního a jižního vjezdu jsou původní. 21) Stroje nákladních výtahů 10 t a 750 kg jsou původní. Kabiny a vstupní dveře jsou rekonstruované.

190

22) Páternostery jsou původní až na kabiny, které byly rekonstruovány zejména po požáru severního páternosteru. 23) V objektu jsou instalovány původní spisové a nákladní výtahy, které se dnes nepoužívají. 24) Původní je část přepážek v boční hale „lístkárny“. 25) Původní je i světelná rampa v hale jižního vchodu do KD Vltavská. 26) Původní jsou i sklobetonové střechy nad hlavní halou a bočními halami, sklobetonové podlahy části severního dvorečku, severního a středního dvora. 27) Většina dveří do kanceláří a místností je původní (výška 210 cm). Demontované původní dveře jsou uloženy ve skladu objektu. Původní vstupní portál zůstal pouze u jižního vstupu do KD Vltavská, vstupu do hlavního sálu KD ze zádveří hlavního vstupu, vstupní portál do rehabilitace ze severního průjezdu, portály a dveře ze schodiště rehabilitace do jednotlivých podlaží včetně 2. suterénu. Původní dveře a portály jsou částečně mezi hlavní halou a bočními halami v přízemí budovy. Částečně je zachováno kování a zámky zejména u dveří WC v suterénech, do strojoven VZT atd. 28) V některých místnostech v objektu jsou zachována původní svítidla. Ve skladech objektu jsou i původní skleněné části světel „Amerika“. 29) V centrální strojovně je dle požadavků památkářů zachována část pultu ovládání objektové VZT. 30) Je zachována část rozvodů telefonní sítě v objektu, která je částečně funkční a využívána. 31) Ve 4. patře je zachována část skříní původní zasedací místnosti. 32) V elektrárenské hale bylo v 90. letech minulého století obnoveno trubicové osvětlení. 33) V 1. suterénu je zachována původní centrální trezorová místnost a v přízemí budovy dvě pomocné trezorové místnosti. 34) Ve skladu budovy je uložen původní rtuťový usměrňovač pro nabíjení baterií původního nouzového osvětlení. Text převzat z EP SHP monitor

191

Zásadní opravy Historie významních změn v objektě

Od r. 1935 do r. 1939 se prováděly pouze drobné úpravy, spíše dokončovací práce a trvá v zásadě původní kolaudovaný stav. Za války (1939 – 1945) v podstatě zůstává původní stav z r. 1935. V prosinci 1943 byl zpracován projekt dodatečného zařzení protileteckého krytu s kapacitou 720 osob. Vlastní kryt měl být umístěn ve 2. suterénu v prostoru kolem velkého sálu kulturního domu a vymezen dodatečnými cihelnými zdmi 45 cm silnými. Vstup do krytu byl navržen z 1. suterénu za hlavním vchodem do budovy. Kryt zřejmě nebyl realizován, nebo dodatečné zdi byly znovu odstraněny. Kolem r. 1950 byly navrženy drobné úpravy velkého sálu a byly i realizovány. Tyto úpravy však neměly žádný vliv na stavební stav budovy. Do r. 1954 byly navrženy a realizovány drobné úpravy, např. objektové vzduchotechniky, osobních a nákladních výtahů atd. Tyto úpravy neměly rovněž vliv na stav stavební části budovy. Dílčí úpravy, realizovány v období 1956 – 1971, které vesměs neměly významný vliv na konstrukci a stav budovy, např.: - dílčí úpravy objektové vzduchotechniky 1966 – 1967 - úpravy telefonní ústředny - opravy střech a fasád - posouzení únosnosti konstrukcí 5. a 6. patra po požáru v červenci 1970 - rekonstrukce trafostanice - větší oprava hromosvodů, atd. V období 1963 – 1974 byly navrženy a realizovány drobné změny a úpravy objektové vzduchotechniky a elektrorozvodů bez významného vlivu na konstrukci a stav budovy. V období 1975 – 1977 byly navrženy a realizovány dílčí úpravy prostor polikliniky, např. elektroinstalace, audio komory, prakticky bez vlivu na konstrukci a stav budovy. 1. V letech 1976 a 1977 byla zpracována dokumentace stávajícího stavebního stavu objektu. Ve výkresech půdorysů jsou vyznačeny druhy příček podle použitého materiálu, tehdejší uživatelé místností a umístění el. stoupaček a rozvaděčů, prostory vzduchotechniky (VZT) a instalační stoupačky. 2. Po požáru Veletržního paláce v 70. letech minulého století byla provedena výměna všech dřevěných (hobrových) příček za příčky nehořlavé typu ALCO – PLN s dupronitovým povrchem. Do stejných výkresů byly v r. 1980 zakresleny podlahové plochy a uživatelé místností. 3. V letech 1979 a 1980 byla vyprojektována a následně realizována výměna původního čpavkového chlazení vzduchu pro objektovou VZT za chlazení YORK. Chlazení YORK bylo v r. 1996 vyměněno za chlazení CLIMAVENTA, které je v provozu dodnes. 4. V letech 1978 až 1985 byla postupně realizována výměna původních osobních výtahů se spodní strojovnou za výtahy nové se strojovnou na střeše 6. patra. 5. V roce 1984 byla provedena rekonstrukce jižního dvora budovy.

192

6. V roce 1986 – 1987 byla provedena výměna původního vstupního portálu hlavního vchodu do budovy. V roce 1990 byl vyměněn i portál jižního vstupu do budovy. V letech 1993 – 1994 byla vyměněna spodní část vstupního portálu do budovy ze západní strany od kostela do prostorů polikliniky. 7. V letech 1981 až 1982 byla v budově zejména ve skladech, archivech, strojovnách VZT a dalších místnostech s technikou, instalována elektropožární signalizace, vč. požárních tlačítek na chodbách příslušných podlaží. 8. V roce 1986 byla provedena rekonstrukce el. instalace v KD Vltavská. Po povodních v roce 2002 byla realizována v roce 2003 velká oprava elektroinstalace v prostorách KD Vltavská. 9. V letech 1988 až 1995 byla postupně provedena rekonstrukce el. instalace v objektu. 10. V roce 1988 byla pořízena pro objekt společná televizní anténa, rozvody a zásuvky pro příjem televizního signálu. Televizními zásuvkami jsou vybaveny pouze vybrané kanceláře. 11. V letech 1988 – 1990 byly vyčleněny odběry el. energie pro KD Vltavská, SAZ, ZVT DP a KS a instalovány samostatné elektroměry pro tyto nájemníky. Vyčleněné odběry pro KD Vltavská a SAZ jsou v provozu dodnes. 12. V roce 1982 byla ukončena výstavba severního předmostí Hlávkova mostu. Touto výstavbou byl zásadně změněn přístup k hlavnímu vchodu do budovy a okolí východní části objektu. Projekt úprav, včetně zakreslení inženýrských sítí na východní straně objektu. 13. Rekonstrukce objektové VZT byla zpracovaná v roce 1963. 14. Byl proveden průzkumu a vyčištění odvodňovací štoly drenážních vod a o montáži uzavírací klapky v jižní studni objektu a o instalaci čerpadel v severní studni. 15. Byl proveden průzkum současného stavu rozvodu páry v roce 1993. 16. Byl proveden projekt skutečného provedení rozvodů silnoproudu v prostorách polikliniky. Rekonstrukci elektro uhradilo HMP a investorem byl SAZ v letech 1993-1994. 17. V roce 1994 se uskutečnila částečná rekonstrukce přízemí polikliniky na lékárnu. Rekonstrukci hradila nájemnice Pharm. Dr. M. Riegerová. 18. V letech 1994 - 1998 byl vyměněn ovládací pult motorů patrových strojoven VZT v centrální strojovně. 19. V letech 1997 - 1998 se uskutečnila demontáž původní kolíčkové telefonní ústředny TELEGRAFIA. Doklady o veřejnoprávním projednání demontáže, včetně předání části zařízení do Národního technického muzea jsou v archivu objektu. 20. V roce 1995-1996 byla realizována rekonstrukce rozpínací stanice a trafostanice VN v budově z 10 kV na 22 kV. 21. Bylo provedeno skutečné zakreslení nouzového osvětlení budovy z roku 1998 22. Byla provedena rekonstrukce kuchyně 6. patra na výdejnu jídel v letech 1997 - 1998. 23. Bylo provedeno inženýrsko-geologické posouzení příčin stavebních poruch budovy. Je navrh

193

nuto řešení zpevnéní patek. Sedání objektu je od roku 1993, na základě zpracovaného projektu, pravidelně kontrolováno a výsledky geodetického měřní jsou založeny v archivu budovy. Poslední měření bylo provedeno v roce 2007. 24. V srpnu 2002 došlo při povodni k zatopení prostor 2. suterénu a části 1. suterénu. Následně byla provedena oprava zatopených částí a navržena a realizována nová protipovodňová opatření. Text převzat z EP SHP monitor

194

195

196

Katalog cenných prvků V této části knihy je krátký katalog nejcennějších prvků. které tvoří celkový obraz budovy.

197

Pásové okna Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 7 NP Kov (ocel), sklo 1150 x 2950 mm

Popis: Pás ocelových oken je umístěn v 7. NP kolem ochozu po třech stranách fasády. V řadě je každé třetí okno otevíravé, ostatní okna jsou pevná. Na terasu je přístup umožněn za pomoci jednokřídlích jveři na jižní a severní fasádě.

198

Pásové okna Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 2 NP Kov (ocel), sklo 1150 x 2300 mm

Popis: Pás ocelových oken je umístěn v 2. NP v křídlach severní a jižní dvorany. Okna jsou pevná.

199

Dvojdílné okno Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Blecha - Mašek, Holada 1 - 5 NP Dřevo, sklo, kov 4700 x 2400 mm

Popis: Většina oken na budově je přičně ovdélných dvojdílných. Obě čtvercové křídla jsou děleny přičlema ve tvaru písmena “T”. Sklo je zdvojené, jednotlivé části oken jsou otevíravé.

200

Dvojdílné okno Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Blecha - Mašek, Holada 1 PP Dřevo, sklo, kov 4700 x 2400 mm

Popis: Tyto okna se nacházejí vpodél celé délky fasád v 1 PP s průhledem do osvětlovací chodby pod úrovni terénu. Okna jsou neotevíravé, příčně obdélné dvojdílné. Okna jsou děleny svislým příčníkem. Prosklení je jednoduché.

201

Vysunovací vrata Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Státní prodejna báňských a hutnických výrobků v Praze II 1 NP Kov, sklo 3800 x 4840 mm

Popis: Na jižní a severní fasádě budovy polikliniky se nachází prosklené kovové vysunovací vrata. Prosklená stěna je vodorovně dělena na 3 části, vrchní část je pevna a spodní dvě jsou za pomoci elektromotoru vysonovány vzhůru. V střetní poli spodní části jsou jednoduché otevíravé dveře.

202

Výkladce Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 1 NP, 1 NP - Galerie Kov, sklo 4700 x 6440 mm

Popis: Podél jižní, východní a severní fasády se nacházejí velké obdélnikové výkladce. Rámy jsou natřené černou barvou, v kterých sou Gallovy řetězy sloužící pro obsluhu stínicích plachet. Výkladce byly rozděleny novodobými příčníky v horizontálním i vertikální směru.

203

Prosklená stěna Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 1 PP - 7 NP Kov (ocel), sklo 30 000 x 10 000 mm

Popis: Na západní fasádě středního traktu se nachází velké dvojitá prosklená stěna. Stěnu tvorí rastr 9 x 25 čtverců. Katedrální skla jsou osazena do T profilů. Stěna je do 6 NP zdvojená. V 1PP se nachází vstup na dvůr za pomocí jednokřídlích dveří.

204

Vysunovací okno Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 3 NP - 7 NP Dřevo, kov, sklo 1900 x 1300 mm

Popis: Horizontálně dělená okna se nacházejí na západní fasádě hlavního traktu. Okna jsou vedena do toalet. Zasklení je zdvojeno.

205

Prosklená stěna Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 1 PP - 2 NP Kov (ocel), sklo 1900 x 1300 mm

Popis: V západním křídle polikliniky se nachází předsazená prosklená stěna s 20- ti polami tabulí. 4 x 5 polí je zasazeno do ocelových T profilů. Horní tři rady jsou zdvojené, v poslední řadě je jedno pole otevíravé.

206

Obdélné okno Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Blecha - Mašek, Holada 1 NP Dřevo, sklo, kov 4700 x 3900 mm

Popis: Na severní fasádě hlavního křídla se nacházejí obdélné zdvojená okna. Obě část jsou dělené příčníky do tvaru obráceného dvojitého T. Jednotlivé části jsou samostatně otevíravé. Prosklení je ve spodní části szvojeno.

207

Okno do haly Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 2 NP - 5 NP Dřevo, sklo, kov 4700 x 2200 mm

Popis: Pětidílná okna se nacházejí na stěně s výhledem do hlavní haly. Okna jsou zasazeny do T profilů. Druhé a čtvrté pole jsou otevíravé, zbytek je pevný. Nad oknem je viditelná mřížka vzduchotechniky.

208

Luxferové okno Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 1934 Pospíšil Václav, Stavitel, Praha XIII 1PP Sklo, železo, beton 4700 x 640 mm

Popis: Luxferové okná se nacházejí po obvodu polikliniky v 1 PP.

209

Dveře do sálu Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1950 1NP Dřevo, sklo, kov 2300 (1150) x 2300 mm

Popis: Dvojice dvoukřídlých dveří se nachází v zádveří hlavního vstupu. Dveře vedou ke schodištím do hlavního sálu v 2 PP. Rámy dveří jsou dřevěná, prosklená, otevíravé ven. Dveře jsou opatřená skleněným madlem osazeným do kovového úchytu.

210

Dvěře v lázních Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Sajal Pavel, závod zámečnický 1PP, 1 NP Kov 900 x 2100 mm

Popis: V lázních se nacházej kovové posuvné dveře na závěsech. Závěsy jsou v horní části dveří. Dveře jsou hadké, bez členění se zahloubeným mosazným úchytem pro otevírání.

211

Dvěře na toalety Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 1NP - 6 NP Dřevo, kov 750 x 2050 mm

Popis: Tyto jednokřídlé dřevěné voštinové dveře jsou osazeny v ocelové zárubni. Dveře jsou otevíravé dovnitř. Křídlo deří je hladké, bez profilací. Ve spodní části dveří se nachází kovová větrací mřížka. Klika a štítek na klíč jsou z bílé mosazi.

212

Dvěře běžné Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 2PP - 7 NP Dřevo, kov 800 x 2100 mm

Popis: Tyto jednokřídlé dřevěné voštinové dveře jsou osazeny v ocelové zárubni. Dveře jsou otevíravé dovnitř. Křídlo deří je hladké, bez profilací. Klika a štítek na klíč jsou z bílé mosazi.

213

Dvěře ve výkladci Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 1NP Dřevo, kov 900 x 2000 mm

Popis: Ve výkladcích na jižní a východní fasádě se nacházejí dovnitř otevíravé dveře. Dveře jsou na vnitřní a vnější straně opatřeny dvojicí úchytů z bílé mosazi. Rám dveří je natřen černou barvou.

214

Dveře na ochozy v hale Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Chvála Fr., Průmyslové závody železářské, Praha XIII 2 NP - 5 NP Dřevo, kov 3550 x 2200 - 1100 mm

Popis: Tyto čtyřdílná kovová okna se nacházejí na stěne do hlavní haly ve východním traktu budovy. Okna jsou osazeny do T profilů. Třetí pole zprava je otevíravé, ostatní okna jsou pevná. V pravém poli jsou osazené jednoduché jednokřídlé prosklené dveře. Madlo je z bílé mosazi.

215

Dveře do dvoran Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Státní prodejna báňských a hutnických výrobků v Praze II 1 NP Kov, sklo 4500 / 5 x 900 x 2280 mm

Popis: Mosazné pětidílné prosklené dveře se nacházejí v hlavní hale se vstupem do dvořan. Křídla po bocích jsou pevna, tři strtní křídla jsou kyvné. Rámy a madla jsou z bílé mosazi.

216

Dveře do dvoran - boční vstupy Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Státní prodejna báňských a hutnických výrobků v Praze II 1 NP Kov, sklo 1600 / 800 x 2100

Popis: Tyto dvoudílné prosklené mosazné dveře se nacházejí v zádveří hlavního vstupu. Dveře vedou do dvořan. Dveře i madlo jsou z bílé mosazi.

217

Zábradlí v hlavní hale Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Celler Josef 1 NP - 6 NP Kov, dřevo

Popis: Na ochozech hlavní haly a hlavního schodiště se nachází kovové zábradlí. Hlavní slupky jsou ploché ocelové, po vnitřní straně se nachází vodorovní trubková konstrukce z bílé mosazi. Na horní straně se nachází ploché dřevěné madlo černé barvy. Na spodní hraně je kovová mřížka, která slouží pro odtok vody při úklidu.

218

Osvětlovací těleso Katalog cenných prvků Datace: 1933 - 34 Výrobce: Umístění: 1 NP - galerie Materiál: Kov, sklo Velikost: Popis: V jižní vstupní hale se nachází osvětlovací těleso osazeno na čtvericí kruhových sloupech. Těleso se skladé s rastru 10 x 10 čtvrců. Čtverce jsou osazene z mléčného skla, ve štředu se nachází černá zatmavená část.

219

Hlavní schodiště Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Mrázek Jan, závod kamenický, Smíchov, Na zlatance 12 přízemí - 5. patro Kámen - žula

Popis: Od prvního patra vede do 5. poschodí elegantné kamenné schodiště. Na schosišti je cenné zpracová detailu, lože kamenných bloků i zpracování zábradlí. Schodiště je po boku opatřeno mřížkou pro odkvap vdy po úklidu. HRany schodů jsou zřezány pod úhlem.

220

Sklobetonové stropy Katalog cenných prvků Datace: Výrobce: Umístění: Materiál: Velikost:

1933 - 34 Pospíšil Václav, Stavitel, Praha XIII strop galerií, strop hlavní haly Sklo, železobeton

Popis: Na stropech elektrárenské, dráhové dvorany a hlavní haly se nachází skložlezobetonový strop. Pomocí skloželezobetonových tvárnic bylo zkonstruováno asi 1 280 m2 střech, kterými jsou zakryty také suterénní místnosti pod 3 dvory v západní části budovy, tj. asi 1 190 m2. Nad dvěma dvoranami bylo použito takých profilů, aby bolo možno spáru mezi tvárnicemi a nosnými žebry vylít živičnou hmotou.

221

222

Fotodokumentace Současný stav

V této části knihy jsou fotografie současného stavu budovy Elektrických podniků.

223

Obr. č. 155 - Východní pohled na budovu EP z magistrály.

Obr. č. 156 - Pohled na hlavní vstup do budovy z Veletržní ulice.

224

Obr. č. 157 - Pohled na krídlo elektrárenské dvorany.

Obr. č. 158 - Pohled na krídlo drážní dvorany a obchodní jednotky v přízemí.

225

Obr. č. 159 - Východní pohled na obchodní jednotky v přízemí.

Obr. č. 160 - Jižní pohled na budovu, z této strany je viditelný bývalý reprezentativní vstup do prodejny a výstavy v I. suterénu.

226

Obr. č. 161 - Západní pohled na budovu od Kostela sv. Antonína Paduánského.

Obr. č. 162 - Severovýchodní pohled na křídlo polikliniky a podjezd tramvajové dopravy.

227

Obr. č. 163 - Letecký pohled na střechu křídla polikliniky a tři dvory.

Obr. č. 164(vlevo) - Vjezd do jižního dvora původními vraty. a obr. č. 165 (vpravo) - Výjezd z jižního dvora, opět fragment původních vrat.

228

Obr. č. 166 - Jižní dvůr.

Obr. č. 167 - Střední dvůr, zastřešení je nepůvodní.

229

Obr. č. 168 - Skleněná stěna za hlavním schodištěm v původním provedení v středním dvoře.

Obr. č. 169 - Severní dvůr s nepůvodními fragmenty fasády, strojovna výtahu je původní.

230

Obr. č. 170 - Původní dveře vedoucí do předprostoru lázní při severním vjezdu do dvora.

231

Obr. č. 171 - Nepůvodní dveře západního vstupu do křídla polikliniky.

Obr. č. 172 - Původní železná pásová okna v VI. patře budovy, za zdí byla kuchyň.

232

Obr. č. 173 - Mrazuvzdorné bílé dlaždice “Tunelia” ve dvoře nad hlavní halou se sklobetonovým stropem.

Obr. č. 174 - Pohled na hlavní vstup do budovy z Veletržní ulice.

233

Obr. č. 175 - Pohled od zádveří hlavního vstupu, dveře jsou nepůvodní, podlahy a rošty původní a velmi dobře zachovalé. Vstup do sálu má původní dveře.

Obr. č. 176 - Pohled na původní dveře vstupu do sálu a do elektrárenské dvorany.

234

Obr. č. 177 - Dveře s rámem z bílé bronzy, chybí vodorovná madla, která se nacházely na všech vstupech do budovy.

Obr. č. 178 - Detail dveří do sálu s původními skleněnými madly a nepůvodními šrouby a obr. č. 179 stejné madla na vstupě do prodejny.

235

Obr. č. 180 - Pohled na halvní schodiště v hale. Schodiště je velmi dobře dochováno.

Obr. č. 181 - Hlavní hala a pohled na hlavní vstup do budovy, přístavek vrátnice je nepůvodní. Původné jsou žulové podlahy a vitríny. Subtilné nadpraží vstupu bylo v době socializmu nahrazeno.

236

Obr. č. 182 - Vstupy z hlavní haly do křídel dvoran jsou z ušlechtilé bílé bronzy a původními madly vodorovního typu.

Obr. č. 183 - Zastropení haly je sklobetonové, propouštějící množství světla do hloubky dispozice. Jsou zde zachovány zábradlí, ochozy i vnitřní okna do haly. Pod okny je viditelná štěrbina vzduchotechniky.

237

Obr. č. 184 - Hlavní schodiště je ze žuly a je velmi dobre dochováno. Za schodištěm se nachází skleněná stěna do vnitřního středního dvora. Stěna byla opatřena jemně tepaným strojovým sklem “katedrálem”.

Obr. č. 185 - Detail řešení schodiště.

238

Obr. č. 186 - Vodorovné zábradlí z bílé bronzy, dřevěná madla i nabarvená železná konstrukce sloupků je původní.

Obr. č. 187 - Detail elegantního schodiště s žlábkem pro odtok vody po čištění schodů.

239

Obr. č. 188 - Zábradlí je řešeno podobně jako u schodiště se žlábkem na odtok vody. Na snímku je viditelný předěl mezi původní mozaikovou podlahou a nepůvodním PVC. Na protější straně ochozu jsou viditelné štěrbiny pro ohřev střechy v zimných měsících.

Obr. č. 189 - Pohled z ochozu IV. patra na prostor schodiště, PVC podlaha je nepůvodní, na protější straně ochozu jsou viditelné štěrbiny pro ohřev střechy v zimných měsících.

240

Obr. č. 190 - Příčky uvnitř kanceláří na východní straně budovy byly průhledné, prostor byl nepřímo osvětlován i těmito kancelářemi.

Obr. č. 191 - Skleněná stěna za schodištěm.

241

Obr. č. 192 - Pohled do chodeb kanceláří v křídlech hlavní části budovy. Na snímku je viditelný původní žaluziový otvor pro vzduchotechniky, tejně jako podhled z vlnitého plechu a osvětlovací otvory pro odvod vzduchotechniky.

Obr. č. 193 - Detailní pohled na osvělovací štěrbiny, které slouží i jako odvod vzduchu z prostoru kanceláří. Vlnitý plech podlehu je původní.

242

Obr. č. 194 - Původní mozaiková podlaha z tvrdě pálené slinuté keramické. dlažby

Obr. č. 195 - Původní mosazná lišta rozděluje původní mozaikovou podlahu a nepůvodní PVC.

243

Obr. č. 196 - Paternoster se schodištěm vedoucím do restaurace v VI. patře. Dřevěný portál paternosteru je pretřen barvou, obložení kabin je nepůvodní.

Obr. č. 197 - Původní obložení portálu paternosteru a nepůvodní obložení kabin.

244

Obr. č. 198 (levý)- Detail původní kliky dveří vedoucích do podružní strojovny vzduchotechniky. Obr. č. 199 (pravý) - Detail zábradlí hlavního schodiště.

Obr. č. 200 - Původní madla schodiště mezi V. a VI. patřem.

245

Obr. č. 201 - Původní pásové železné okno vedoucí do dvora nad střechou hlavní dvorany.

Obr. č. 202 - Vstup na jižní ochoz v VI. patře.

246

Obr. č. 203 - Původní mosazné dveře vedoucí k lázním.

Obr. č. 204 - Nepůvodní dveře do průjezdu jižního dvora, dveře pocházejí ze stejné doby jako dveře v zádveří hlavního vstupu.

247

Obr. č. 205 - PVC pokládka stupnic schodiště je nepůvodní, stejně tak jako barevnost zábradlí.

Obr. č. 206 - Symetrické schodiště spojující patra havní budovy se zábradlím z hrubého pletiva.

248

Obr. č. 207 - Vstupní hala západního vstupu do kostela do polikliniky.

Obr. č. 208 - Schodiště v poliklinice se zábradlím a sloupky z bílé mosazi a výplnéma z hrubého pletiva.

249

Obr. č. 209 - Vstup do polikliniky v I. patře s původními dveřmi s madly z mosazi. Natření barvou je nepůvodní

Obr. č. 210 - Schodiště v poliklinice se zábradlím a sloupky z bílé mosazi a výplnéma z hrubého pletiva.

250

Obr. č. 211 - Původní popelník.

Obr. č. 212 - Ocelový rám okna s otevíráním na klíč.

251

Obr. č. 213 - Parapet v lázních s teplovzdušným ohříváním. Za oknem je prosvětlená šachta budovy.

Obr. č. 214 - Původní číslo dveří s nepůvodním signováním toalet.

252

Obr. č. 215 - Původní plechová skřín v kanceláři s původním umyvadlem. V spodní části skříně jsou viditelné drážky vzduchotechniky.

Obr. č. 216 - Stejná skřín jako na předešným obrázku se zachovanými posuvnými dveřmi.

253

Obr. č. 217 - Původní umyvadlo a kohoutek s nepůvodním sifonem.

Obr. č. 218 - Detail umyvadla. Písmenko “S” značí přívod studené vody, do kanceláří nebyl přívod vody teplé.

254

Obr. č. 219 - Detail původního sifonu umyvadla.

Obr. č. 220 - Mosazný rám oken v přízemí hlavní haly.

255

Obr. č. 221 - Pohled do dvorany drážní, příčky v pravé části jsou novodobé.

Obr. č. 222 - Pohled do východní části dvorany, opět nepůvodní zděné příčky ve středě dispozice. Kóje jsou původní, byla v nich umístěna prodejna lístků.

256

Obr. č. 223 - Původní koje lístkárny.

Obr. č. 224 - Chodba mezi původníma kojemi lístkárny.

257

Obr. č. 225 - Mosazné opláštění okna koje s původními skleněnými výplněmi.

Obr. č. 226 - Detail původníchskleněných výplní vkládaných do mosazných prutů.

258

Obr. č. 227 - Záber na původní dlažbu z tvrdého neglazovaného střepu. Stejný typ dlažby je použit na podestách schodiště.

Obr. č. 228 - Mřížka vyduchotechniky je umístěna u podlahy, PVC dlažba je nepůvodní.

259

Obr. č. 229 - Sklobetonový strop dvorany byl rekonstruován v roce 2007.

Obr. č. 230 - Fragmenty původních osvětlovacích lamp. Tyto byly umístěny v hlavní dvoraně v stropech ochozů před schodištěm.

260

Obr. č. 231 - Nepůvodní příčky v galerii elektrárenské dvorany. Na trámech je viditelné topeních střechy měděnými trubkami na teplou vodu.

Obr. č. 232 - Dezolátní stav prostoru bývalé účtárny v přízemí elektrárenské dvorany.

261

Obr. č. 234 - Pohled na ochoz v prodejně. V přepadu se nachází dvouramenné schodiště.

Obr. č. 235 - Detail cenného prvku, původního osvětlovacího tělesa na štyřech sloupech. Sto polí je kryto bílým sklem, nad tělesem je výpusť vzduchotechniky.

262

Obr. č. 236 - Detail elegantní linky ochozu v prostoru bývalé prodejny elektrického zboží. Nátěr je druhotný.

Obr. č. 237 - Detail dvojramenného schodiště, původní zábradlí s drátkosklem.

263

Obr. č. 238 - Schodištěm se vstupuje do sálu, kde byla umístěna výstava zboží. Skleněná příčka vstupu je nepůvodní, stejně jako podhled. Původně zde byl přiznaný strop a výstavou lustrů (viz. obr. č. X). Prostor bol propříčkován.

Obr. č. 239 - Detial původního mosazného obložení patky sloupu.

264

Obr. č. 240 - Pohled do další místnosti rozděleného sálu výstavy.

Obr. č. 241 - Původně sklad elektromérů, později biograf. Barva a struktura stěn je nepůvodní, osvětlení je původní.

265

Obr. č. 242 - Původní systém véšáků a psvětlovací panel ve žlábcích.

Obr. č. 243 - Reprezentativní osvětlení ve vstupu do sálů s přívodem vzduchotechniky.

266

Obr. č. 244 - Detail osvětlovacího žlábku v boční lodi velkého sálu.

267

Obr. č. 245 - Zde byl umístěn rekreační prostor, podhledy a všechny ostatní povrchy jsou nepůvodní.

Obr. č. 246 - Z moderní kuchyně v VI. patře se nedochovalo zcela nic.

268

Obr. č. 247 - Původní stenéná stěna vstupu do lázní v severního vjezdu do dvora.

Obr. č. 248 - Za vstupem je čekárna, původní dveře s dodatečnou červenou mříží.

269

Obr. č. 249 - telefonní budka v popředí je dnes již nefunkční. Schodišté v rohu fotky vedlo do prostoru lázní v úrovni mezisuterénu.

Obr. č. 250 - prostory lázníá byly osvětlovány skloželezobetonom umístěným v rovině podlahy přízemí. Na obázku je viditelná obvodová šachta objektu.

270

Obr. č. 251 - Nástropní osvětlovací tělesa lázní svítili odrazeným světlem do stropu.

Obr. č. 252 - Původní posuvné dveře vedly do jednotlivých kabin lázní.

271

Obr. č. 253 a 254 - Osvětlení této části lázní bylo sklobetonovým stopem pod severní dvoranou.

Obr. č. 255 (vlevo)- Původní zděná vana lázní. Obr. č. 256 (vpravo) - Sklobetonové osvětlení v šachtě.

272

Obr. č. 257 - V II. suterénu se nachází původní přívod vzduchotechniky.

Obr. č. 258 - Původní čističe a zvlhčovače vzduchu v úpravni vzduchu.

273

Obr. č. 259 - Půdní ovládací pult vzduchotechniky je na pravé části snímku v pozadi. Oknem nad pultem je viditelná strojovna vzduchotechniky o úroveň níže ve II. suterénu.

Obr. č. 260 - Archivní fotografie povodní v roku 2002.

274

Obr. č. 261 - Čepy po osazení ztracených soch elektráren v soklu venkovního schodiště před hlavním vstupem.

275

276

Posouzení skladeb Tepelnotechnické posouzení vybraných skladeb

277

H1 - Skladba střech s pochozí vrstvou Betonová dlaždice, tl. 30 mm Cementový potěr, tl. 40 mm Povlak z asfaltových hmot, tl. 10 mm Cementový potěr, tl. 35 mm Kamenivo pojení cementem, tl. 45 mm Asfaltokorek, tl, 50 mm Železobetonová stropní deska, tl. 100 mm

H2 - Skladba střechy nad VI. patrem Povlaková krytina, tl. 25 mm Betonový potěr, tl. 110 mm CALOFRIG, tl, 200 mm Monierka, tl. 100 mm

H3 - Skladba střechy, nepochozí Povlak z asfaltových hmot, tl. 10 mm Cementový potěr, tl. 35 mm Kamenivo pojení cementem, tl. 45 mm Asfaltokorek, tl, 50 mm Železobetonová stropní deska, tl. 100 mm

278

V1 - Skladba obvodových stěn Vnitřní vápenoštuková omítka, tl. 15 mm Čtyřkomorové zdivo, tl. 12 mm střep, 52 mm vzduchová mezera, pojená Cementovou maltou, tl. 10 mm Kamenokorková izolace, tl. 30 mm Cementový podhoz, tl. 4 mm Cementová malta, tl. 25 mm Keramický obklad “Rakodur”, tl. 18,5 mm

V2 - Skladba obvodových stěn Vnitřní vápenoštuková omítka, tl. 15 mm Železobetonový sloup, tl 500 mm Kamenokorková izolace, tl. 30 mm Cementový podhoz, tl. 4 mm Cementová malta, tl. 25 mm Keramický obklad “Rakodur”, tl. 18,5 mm

V3 - Skladba obvodových stěn Vnitřní vápenoštuková omítka, tl. 15 mm Železobetonový parapet, tl. 100 mm Kamenokorková izolace, tl. 30 mm Cementový podhoz, tl. 4 mm Cementová malta, tl. 25 mm Keramický obklad “Rakodur”, tl. 18,5 mm

279

280

Závěr Shrnutí poznatků

Unikátní ukázka funkcionalistické architektury, vysoce ceněna vedoucími architekty doby, je v dnešním stavu ubíjena přilehlým dopravním řešením a urbanismem bez další dlouhodobější koncepce. Novodobé vrstvy v budově nerespektovali hlavní prvek v návrhu, kterým je práce se světlem a stínem, který budovu formuje. Nedostatkem péče o prvky jedinečné kvalitní řemeslné práce může dojít k nevratné ztrátě již stále dochované kráse budovy. Další etapou práce bude náprava tohoto stavu za použití materií doby a nová náplň objektu za použití moderního jazyku dneška.

281

282

Literatura Seznam použité literatury a zdrojů

Melzer (red.), Ústřední budova Elektrických podniků hlavního města Prahy [Pamětný spis k otevření budovy], Praha 1935 Jungman,J, Holešovice - Bubny, v objetí vltavy, Muzeum hlavního města Prahy, Praha 2008, ISBN 97880-87828-11-3 Šlapeta, Edvard Benš, Praha 2014 Šlapeta, Materály a výrobky pro stavby z období funkcionalismu, Stavební kniha 2002 Hrůza, J, Charty moderního urbanismu, Nakladatelství Agora, 1. vydání, Praha 2002, ISBN 80-9029454-5, 93 stran Švácha, Od moderny k Funkcionalismu, Nakladatelství Victoria Publishing, Praha 1995, ISBN 8085605-84-8 Teige, Teorie o zániku architektúry, Praha 1924 Rous, Český funkcionalismus, díl I - III, Praha EP SHP monitor

283

284

Zdroje obrázků Seznam čerpání obrázků

Fotografie č. 1, 12 - 29, 33, 35 - 43, 46 - 67, 72 - 117, 119, 121, 123, 125, 127, 130, 133, 136, 138, 141, 143, 145, 147, 149, 151, 153 Melzer (red.), Ústřední budova Elektrických podniků hlavního města Prahy [Pamětný spis k otevření budovy], Praha 1935 Archiv budovy Elektrických podniků Archiv Hlavního města Prahy Fotografie č. 2, 3, 4, 5, 6 zdroj: http://www.archiweb.cz Fotografie č. 7 - 11, 32, 68 - 70 Jungman,J, Holešovice - Bubny, v objetí vltavy, Muzeum hlavního města Prahy 2008, ISBN 978-8087828-11-3 Fotografie č. 30, 31, 34, 44, 45, 71 Čáslavský, Hledání ztraceného času, Elektrické podniky, Česká televize, Praha Fotografie č. 118, 120, 122, 124, 126, 128, 129, 131, 132, 134, 135, 137, 139, 140, 142, 144, 146, 148, 150, 152, 154, 155 - 261 Fotografie autorky

Fotografie na obálce knihy in: Hugo Melzer (red.), Ústřední budova Elektrických podniků hlavního města Prahy [Pamětný spis k otevření budovy], Praha 1935, s. 103

285