BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 1 ROČNÍK XVI.l Leden 2010

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 1 • ROČNÍK XVI.leden 2010

Foto: -vlk-

Co nejvíce úspěchů, hodně zdraví a štěstí v novém roce 2010 Vám přejí členové redakce Vašeho Buchlovského zpravodaje.

Vážení spoluobčané, na prahu nového roku Vám chci především popřát pevné draví, pohodu v osobním životě, hodně štěstí a pracovních úspěchů. Rok 2009 nebyl v historii obce špatným rokem. Zpomalení ekonomiky díky hospodářské krizi nám sice přineslo výpadek příjmů u sdílených daní ve výši více než 3,5 milionu korun, ale toto snížení jsme v plné výši nahradili mimořádnými příjmy, které změnily původní schodkový rozpočet roku 2009 na přebytek. Po intenzivní přípravě jsme zahájili dva velké investiční projekty podpořené Evropskou unií v rámci přeshraniční spolupráce v hodnotě 23 mil. Kč. Rok se sešel s rokem a opět je zde konec jedné etapy a začátek druhé. Něco končí, aby jiné mohlo začít. V letošním roce půjdeme dvakrát k volbám. Ty první rozhodnou o tom, jakou cestou se vydáme. Jestli budeme naši krásnou zemi dále zadlužovat, nebo zda se začneme chovat jako rozumní hospodáři, i když nás to bude bolet. Ty druhé volby rozhodnou o novém zastupitelstvu městečka na další čtyři roky. V tomto směru bude rok 2010 pro nás všechny velmi významný. V letošním roce dokončíme rekonstrukci bývalé základní školy na Československé kulturní centrum a rozšíříme Muzeum Podhradí o Galerii na půdě. Ve spolupráci s partnerskými obcemi Horným Hričovem a Soblahovem obohatíme náš kulturní i spolkový život v městečku. V období prázdnin v mateřské a základní škole připravujeme výměnu nevyhovujících oken a zateplení fasády obou objektů. Investiční náklady v rozsahu cca 12 mil. Kč nám umožní snížit energetickou náročnost těchto budov. Obě stavební akce bychom chtěli realizovat s podporou Státního fondu životního prostředí České republiky. Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych Vám jménem svým i za celého zastupitelstva městyse poděkoval za přízeň a spolupráci. Mé poděkování patří i všem sdružením a spolkům, které dotváří plnohodnotný život občanům našeho městečka, ale také všem návštěvníkům. Vážení Buchlovjané, chci Vás ubezpečit o tom, že i v posledním roce tohoto volebního období budeme pokračovat s nemenším úsilím v započatém díle tak, aby Buchlovice byly i nadále místem, kde je radost žít. Ing. Jiří Černý, starosta

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

1

Informace městyse Buchlovice Rada městyse č. 52/2009 ze dne 12. 11. 2009 Ukončení nájmu stánku č. 6 na tržnici Buchlovice dne 1. 11. 2009 – paní Vlasta Jurčová, ze dne 19. 10. 2009 Rada vzala na vědomí zprávu o ukončení nájmu paní Vlasty Jurčové na tržnici Buchlovice a doporučila zveřejnit nový pronájem těchto prostor. Žádost o finanční příspěvek na vydání knihy JUDr. Kateřiny Lisé – Lovecký soud hradu Buchlova – Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, e-mail ze dne 29. září 2009 Rada dala příslib příspěvku finančních prostředků na vydání knihy týkající se Loveckého práva hradu Buchlova, o konkrétní výši však bude rozhodovat až v případě, budou-li známy další podrobnosti a především podpora Zlínského kraje prostřednictvím krajské knihovny ve Zlíně. Souhlas s návrhem smlouvy o pronájmu pozemků městyse Buchlovice parcela č. 2385 a 2407/1 v k.ú. Buchlovice – Smraďavka, pan Bohuš Bella, Trenčín, Slovenská republika, ze dne 19. 10. 2009 Rada znovu potvrdila svůj názor a doporučila bezplatný dlouhodobý pronájem parcel č. 2385 a 2407/1 v k.ú. Buchlovice za údržbu tak, aby kromě něj a jeho rodiny mohly tyto pozemky užívat i další účastníci – majitelé chat a jejich návštěvy. Poděkování firmy VICHR, Vítězslav Chromek, Traplice za spolupráci městyse Buchlovice a dalších na 11. ročníku Buchlovského léta, ze dne 14. 10. 2009 Rada přijala poděkování agentury VICHR za spolupráci při organizaci 11. ročníku Buchlovského léta 2009. Žádost Hospice na Svatém Kopečku o finanční podporu na vybavení hospice v roce 2010, Jana Vážanová, ředitelka, ze dne 9. 10. 2009 Rada doporučila žádost o finanční podporu na vybavení hospice v roce 2010 zařadit do seznamu žadatelů, o případné výši bude rozhodnuto při schvalování rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2010. Žádost paní ing. Anny Knopfové, Buchlovice o prodloužení nájemní smlouvy č. 5/2000 ze dne 1. 7. 2000 na rok 2010 a dále nebytových prostor – sklepu v budově čp. 16 (bývalé základní školy) na dobu 10 let, dopis ze dne 19. 10. 2009 Rada schválila: a) prodloužení nájemní smlouvy č. 5/2000 ze dne 1. 7. 2000 na rok 2010 za stávajících podmínek pro rok 2009, b) prodloužení pronájmu nebytových prostor – sklepa v budově č. 16 na ulici Brněnská na dalších 10 let. Žádost pana PhDr. Jiřího Pajera CSc., Strážnice o finanční podíl na projektu – publikace Joža Uprka – Malířské dílo na pohlednicích, ze dne 4. 11. 2009 Rada nerozhodla o přiznání finančního podílu na vydání publikace Joža Uprka – Malířské dílo na pohlednicích a pověřila tajemníka ing. Miloslava Hrdého získáním dalších doplňujících informací. a) Informace o hodnocení Slováckých slavností vína a otevřených památek 2009 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

2

Rada byla seznámena se zápisem z jednání přípravné komise Slováckých slavností vína a otevřených památek 2010, která hodnotila ročník 2009 a vzala zápis na vědomí. b) Rozdělení příspěvku účastníkům Slavností vína a otevřených památek – září 2009 Uherské Hradiště Starosta ing. Jiří Černý seznámil ostatní členy rady s příspěvkem od Nadace DKS a principy jeho rozdělení, Rada navržené principy schválila. Po dopočtu nákladů městyse Buchlovice na zajištění Slováckých slavností vína a otevřených památek 2009 a odečtení spoluúčasti na připravovaném projektu výroby krojů pro městys Buchlovice (celkem cca 67 tis. Kč) bude pro jednotlivé soubory a skupiny vyplaceno celkem 110 000 Kč. V dalším byly diskutovány principy rozdělování peněz, forma předání jednotlivým obcím z mikroregionu Buchlov a posléze i jednotlivým spolkům. Žádost o změnu Územního plánu městyse Buchlovice – pan František Krystýnek ml. Rada městyse Buchlovice nemá proti myšlence změny ÚP městyse Buchlovice navrhované panem Františkem Krystýnkem ml. zásadních námitek, přesto však rozhodování o zahájení procesu změny váže na vyjádření Městského úřadu Uherské Hradiště – OŽP, ing. František Bezděk a Mgr. Zuzana Krupičková – změna funkce lesa, po jejich vyjádření rada bude rozhodovat. Informace o schválení projektu spolupráce MAS (místní akční skupina) Buchlov a Hornolidečsko – zachování tradic a kulturního dědictví – kroje 2 263 tis. Kč Rada vzala na vědomí skutečnost, že MAS Buchlov obdržel schválení projektu MAS Buchlov a Hornolidečsko – zachování tradic a kulturního dědictví – výroba krojů a krojových součástí v hodnotě 2 263 tis. Kč. Vánoční soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu domu a jeho okolí v městečku Buchlovice Rada schválila Vánoční soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu domu a jeho okolí v městečku Buchlovice.

Rada městyse č. 53/2009 ze dne 2. 12. 2009 Žádost o odprodej pozemku před rodinným domem čp. 700 – část parcely č. 675 v k.ú. Buchlovice, Sylvie a Zdeněk Bílkovi, Buchlovice, ze dne 30. 11. 2009 Rada konstatovala, že městys Buchlovice zatím neuvažuje o rozčlenění zeleného soustavného pásu, který tvoří především parcela, o kterou je zájem ze strany žadatelů. Rada doporučila ponechat stávající stav – pozemek ve vlastnictví městyse. Dopis Slovácké vodárny a kanalizace, a.s. Uherské Hradiště ze dne 20. 11. 2009 – Provozování čistírny odpadních vod Buchlovice K dopisu Slováckých vodáren a kanalizací, Uherské Hradiště, který kvantifikuje nutné budoucí opravy na Čistírně odpadních vod Buchlovice doporučila rada následující: o jednotlivých návrzích diskutovat, nezbytné pak zařadit do rozpočtu městyse na rok 2010.

Rada městyse č. 54/2009 ze dne 16. prosince 2009 Žádost o finanční příspěvek – Český výbor pro UNICEF, Praha 5, ze dne 30. 11. 2009 Žádost o poskytnutí finančního příspěvku na provoz – Centrum pro zdravotně postižené BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

3

ZK – Uherské Hradiště, ze dne 9. 12. 2009 Žádost o finanční příspěvek na činnost – Klub českých turistů Tupesy, ze dne 3. 12. 2009 Žádost o poskytnutí finančního daru, Svaz tělesně postižených, okresní organizace, Uherské Hradiště, kontakt: ze dne 16. 12. 2009 Rada rozhodla všechny žádosti, zařazené do pořadu zasedání č. 53/09 evidovat a dále o nich rozhodovat až při schvalování rozpočtu městyse na rok 2010, pravděpodobně v únoru 2010. Inventury 2009 Rada projednala inventury 2009. Delegovala členy rady a zastupitelstva (pracovníky Úřadu městyse Buchlovice) pro realizaci akce Inventarizace majetku městyse Buchlovice 2009. Rozdělení příspěvku účastníkům Slavností vína a otevřených památek – září 2009 v Uherském Hradišti S odkazem na řešení této záležitosti v zasedání RM č. 53/2009, kde bylo schváleno odečtení nákladů na realizaci reprezentace městyse Buchlovic na výše uvedené akci a spoluúčasti na připravovaném projektu výroby krojů pro městys Buchlovice, bude pro jednotlivé skupiny a soubory vyplaceno cca 110 000 Kč. Žádost o prodloužení nájemní smlouvy – stánek č. 1, paní Miluše Jílková, Buchlovice, ze dne 16. 12. 2009 Rada schválila prodloužení nájemní smlouvy pro žadatelku paní Miluši Jílkovou, Buchlovice – smlouva na nájem stánku č. 1 na tržnici Buchlovice bude prodloužena do 31. 12. 2010 s možností dalšího prodlužování za podmínek stejných jako v roce 2009.

Zastupitelstvo městyse č. 14/2009 ze dne 17. 12. 2009 Zastupitelstvo schválilo ve smyslu zákona 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 84, odst. 2, písm. b) - změny rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2009 - změny rozpočtu v kapitole příjmy z původního rozpočtu ve výši 33.297 tis. Kč zvýšení o 622 tis. Kč na 33.919 tis. Kč, změny rozpočtu v kapitole výdaje z původního rozpočtu ve výši 35.317 tis. Kč snížení o 2.186 tis. Kč na 33.131 tis. Kč. Zastupitelstvo schválilo ve smyslu zákona 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 84, odst. 2, písm. b) - rozpočtové provizórium městyse na rok 2010 do doby schválení nového rozpočtu na rok 2010 nejpozději však do 31. 3. 2010 – za podmínky, že do doby schválení rozpočtu městyse na rok 2010 budou čerpány jen nezbytné náklady, s výjimkou výstavby Československého kulturního centra Buchlovice a Galerie „Na půdě“. Zastupitelstvo schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 85, písm. b) - dary – finanční částky účastníkům Slavností vína a otevřených památek – září 2009 v Uherském Hradišti: Dechová hudba Buchlovjané (12 osob, 10.080Kč), Děcka z Buchlovic (55 osob, 46.200 Kč), Buchlovjánek (15 osob, 12.600 Kč), Folklorní studio – CM, TS, MS (30 osob, 25.200 Kč), Hodová chasa (19 osob, 15.960 Kč). BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

4

V závěru loňského roku firma Zevos započala práce v Muzeu Podhradí Buchlovice. V půlce dosud prázdného podkroví vznikne Galerie na půdě a v prostorách někdejšího bytu zázemí muzea a informačního centra a muzejní depozitář. Rozhodující část financí na dobudování budovy muzea pochází v rámci přeshraniční spolupráce z fondů EU. (Foto: -bž-)

I v zimním období probíhají práce na rekonstrukci bývalé základní školy u kostela. Stěny v interiérech dostávají nové omítky, rekonstruují se stropy a vzniká nové sociální zařízení. (Foto: -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

5

Náš mikroregion navštívil Horní Pováží

Na základě pozvání Regionálného združenia miest a obcí Horného Považia se koncem listopadu vydali zástupci mikroregionu Buchlov na dvoudenní návštěvu kraje kolem Žiliny, čímž oplatili návštěvu tamních starostek a starostů, která se uskutečnila u nás v loňském roce. Naše poznávací cesta začala návštěvou Rajecké Lesné s unikátním dřevěným mechanickým betlémem, pokračovala prohlídkami autokempu a relaxačního centra na svazích Malé Fatry a Jánošíkova muzea v Terchové. Večerní program zaujala beseda s představiteli regio-


nu Horné Považie včetně výměny zkušeností v oblasti cestovního ruchu a navázání nových kontaktů. Ráno jsme odcestovali na hrad Strečno, po kterém následovala prohlídka expozice muzea drátenictví v Dlhém Poli a zastávka v družebním Horním Hričově. Poté jsme se octli v nově zrekonstruovaném svatebním paláci v Bytči a po večeři pod Súĺovskými skalami jsme se odebrali domů. Text a foto Bořek Žižlavský

6


7

Na hasičské slavnosti v Soblahově

Dne 21. listopadu 2009 oslavil Sbor požární ochrany ve slovenské družební obci Soblahově své 85. výročí založení. Spolu s hasiči z dalších družebních obcí ze Sloupu a z Polska se za naše hasiče a naše městečko zúčastnili akce velitel Antonín Hrabal, vedoucí Služeb městyse Buchlovice ing. Josef Motyčka a místostarosta Bořek Žižlavský.

Program byl následující: Po seřazení se průvod hasičů vydal od hasičské zbrojnice ke kapličce, kde byla sloužena pobožnost. Pak účastníci položili věnec ke společnému pomníku na hřbitově a odebrali se do společenského sálu. Tam proběhla oficiální a poté neoficiální část oslavy. (foto -bž- a archiv)

Pobožnost u hřbitovní kaple BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

8

Společná fotografie účastníků oslavy v Soblahově

Zástupci buchlovické delegace na oslavách se starostkou obce Soblahova ing. Evou Ďuďákovou BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

Velitel buchlovických hasičů Antonín Hrabal přebírá ocenění od viceprezidenta dobrovolné požární ochrany Slovenské republiky 9

V loňském roce umístil městys Buchlovice na dvě památná místa informační tabule, které přibližují jejich historii. Tu první najdete u hrobu Žida Reicha na Lhotce a další pod památnou lípou pod Barborkou. (Foto: -bž-)


10

Úklid sněhu – důležitá informace Žádáme spoluobčany o pochopení při zimní údržbě chodníků a komunikací. I přes zákonnou povinnost městyse není možno technicky zajistit úklid sněhu na všech místech ve stejném čase. Práce jsou prováděny v souladu s plánem údržby a také podle akutního stavu. Vyzýváme občany, aby nestěžovali práce a neparkovali svá vozidla na chodnících ani na komunikacích v místech, kde není možný bezpečný průjezd posypového vozu. V opačném případě nebude úsek udržovaný a mohlo by být užito zákonných prostředků. Ing. Josef Motyčka, SMB, p.o.

Šťastný a veselý... Vážení přátelé, snad nikdy během roku nepociťujeme tak opravdově potřebu projevit svým příbuzným a známým, přátelům i těm, které známe vlastně jen z častých setkání na ulici, přání zdraví a všeho dobrého, jak je tomu u příležitosti nového roku. Vlastně už vánoční tradice, významné nejen pro obdarované děti, ale i pro jejich rodiče, navozují jedinečnou atmosféru vzájemného sblížení, porozumění, soucítění nejen a našimi nejbližšími, ale i s těmi, kteří tvoří zázemí našeho domova a jeho mezilidské vztahy. Přiznejme si, že během roku máme jen občas chuť, čas a příležitost projevit dobrý vztah k lidem, vyjádřit soucítění pro jejich starosti či bolesti, překonat bariéru nezájmu a ostatní při soustředění na vlastní problémy. Nedoceněnou hodnotou venkovského života bývalo soužití, vzájemné soucítění, bezprostřední zájem na lidech, na jejich radostech i strastech, úspěších i nezdarech. Převzetím městského způsobu života s vyšší životní úrovní jsme ztratili zájem na těchto lidských vztazích a odcizujeme se navzájem, ať už to chceme vidět nebo před tím zavíráme oči. V tomto směru nejde v žádném případě o pokrok a životní úroveň nevyrovná citové ochuzení a izolaci, v níž se potýkáme se svými problémy, a kterou by účast přátel a známých mohla ulehčit. A tak si na konci roku ujasněme tuto lidsky přirozenou potřebu soužití a vzájemného porozumění a nepovažujme tradiční přání „šťastný a veselý“ za pouhou formalitu, podání ruky k vyjádření přání všeho dobrého do nového roku za zbytečnost, úsměv a laskavý pohled do očí bližního za něco překonaného, za přežitek starých časů. Mnoho těchto přežitků právem odhazujeme, protože ztratily svůj význam, nic povzbuzujícího nám nedávají. Ale novoroční přání rozhodně mezi ně nepatří, je pořád živé a potřebné, dává lidem radost a pocit porozumění, zmnožuje mezilidské vztahy v tom krásném humanistickém smyslu. A tož, „šťastný a veselý“ všem vám, všem lidem dobré vůle! Ing. Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

11

Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé Kol.: Jak přežít v přírodě Kol.: Cesta pravého vůdce (Dalajlama, byznys, buddhismus a štěstí) S. Weir: Dějiny plné omylů (Nejhorší rozhodnutí a ti, kdo je mají na svědomí) V. Spitzová: Ďáblovi doktoři (Zpráva o hrůzných nacistických experimentech na lidech) Kol.: Nejkrutější válečné zločiny v dějinách Krásná literatura pro dospělé N. I. Obryňba: Partyzánem J. Patterson: Sedmé nebe Z. Krýsl: Z deníku soudního znalce A. Horowitz: Horory na dobrou noc P. Giordano: Osamělost prvočísel P. Šabach: Hovno hoří P. Šabach: Čtyři muži na vodě P. Šabach: Putování mořského koně M. Urban: Michaela M. Urban: Hastrman M. Urban: Stín katedrály D. Hay: Kouzlo života

L. Jackson: Zlý úmysl R. Müller: Nelítostné slunce M. Black: Zůstaň se mnou A. Quick: Počestné lži A. Březinová: Poslední láska Petra Voka M. Viewegh: Povídky o lásce S. Monyová: Hříšný kanec A. Gavalda: Člověk není nikdy úplně šťastný Naučná literatura pro děti a mládež A. Karmelová: Vařím s maminkou Krásná literatura pro děti a mládež D. Shan: Synové osudu J. Wilsonová: Pusinka I. Březinová: Blázniví donkichoti Kol.: To nejlepší z televizních pohádek Jarmily Turnovské Kol.: Pohádkové vyprávění o princeznách a princích U. Schefflerová: Myší vyprávěnky pro kočku J. Havel: Malované čtení pro děti Kol.: Pohádkové počítání (Učíme se počítat se zvířátky z lesní školky) knihovnice

Zima Zima je nádherná, když sněží a krajina je krásně bílá.

Už nechci být vílou sněhovou, tou, co nevědomky všechno zkazí.

Dětské sny si každý střeží, já vznáším se údolím jak sněhová víla.

Jak velká může být ta šťastná náhoda, kdy jako vločka tebe políbím.

Chtěla bych být vločkou sněhovou a padnout na tvou milou tvář.

Může se stát velká nehoda, kdy na podrážku boty tobě se přilepím.

A pomalu tát láskou tvou a cítit v srdci lásky zář.

Raději zůstanu tou, co jsem a v mrazu budu hřát tvé ruce.

Zima je krutou a nelítostnou královnou, každý můj cit bez milosti zmrazí.

Unikneme spolu před mrazivým zlem a budeme hřát štěstím naše srdce.


m. m. 12


13


14

Celodenní přenos z Buchlovic ČRo 2 Praha – 20. listopadu 2009 Jeden z projektů Folklórní agentury Buchlov byl úspěšný i v celonárodním měřítku! Český rozhlas 2 Praha udělil pořadatelům Slavností česneku (VIII. ročníku festivalu česneku na zámku v Buchlovicích) titul Akce roku 2009 na trase Výletů ČRo 2 Praha a také 1. místo v této soutěži. Na dalších místech skončili další pořadatelé zajímavých akcí – Lázně Jáchymov – za kulturní program k zahájení lázeňské sezóny a město Šluknov – za oslavy 650 let města. Přenos i předávání cen proběhlo z Muzea Podhradí Buchlovice. Kromě předtočených reportáží o městečku Buchlovice a jeho nejbližším okolí (státní zámek Buchlovice, Domov pro seniory Buchlovice a další), byla odvysílána z Buchlovic také soutěž Souboj s pamětí na téma historie Buchlovic, setkání se spisovatelem a scénáristou, dnes již obyvatelem Buchlovic, panem


dr. Jiřím Jilíkem, posluchači se mohli projít Muzeem Podhradí, jeho stálou expozicí i právě instalovanou výstavou. V rubrice U plotny si známý redaktor Pavel Kudrna vyprávěl o minulém ročníku festivalu česneku a zajímavostech kolem tohoto fenoménu s dr. Stanislavou Hrňovou, Františkem Hrňou a boršickým Ladislavem Varmužou – majitelem pekárny. V této části pořadu se také vařilo, a tak ani posluchači ČRo 2 Praha nepřišli o své recepty. Kromě plánovaných vstupů řady dospělých aktérů si v přímém přenosu zazpí-

15

valy děti z naší mateřské školy, vracející se z procházky. Okamžitá byla reakce vedení Českého rozhlasu Praha, ale i regionálních stanic Brno a Zlín. Nejen v průběhu vysílání reagovali posluchači celonárodního okruhu na odvysílaný program, ale i v následujícím období přicházely na naše adresy příjemné zprávy – za všechny snad dvě následující: „Jeee, pane Hrdý, škoda že to mám tak z ruky! Jste tam pod Buchlovem šikovní, poslouchala jsem rádio... Zdravím betlémovo-česnekové městečko! Když už tak píšu... právě mi konečně vyšla knížka, která svým způsobem navazuje na předchozí Koření proti choření. Ani v této nemůže chybět česnek. Je tam česnek, česnek medvědí, česnáček... Tak se na ni příležitostně někde v knihkupectví podívejte, třeba by někoho z moravských česnekomilů zajímala. Jmenuje se VŠECHNO JE JED lé (To je taková slovní hříčka – všechno je jed, když se to přežene. No a vlastně je všechno i jedlé. Někdy bohužel jen jednou!) Zdraví Hanka Synková z Kamýka nad Vltavou.“ „Milý pane ing. M. Hrdý! Přejeme krásný den 20. 11. 2009 zalitý sluncem a s krásným pořadem Českého rozhlasu o Buchlovicích a o festivalu česneku. Moc Vám a všem ostatním, kteří


pořádají tuto akci Festival česneku gratulujeme k udělení krásné ceny, kterou si určitě za svou práci všichni zasloužíte. Dnes již i lidé, kteří dříve nevěděli a bydlí daleko od Vás, vědí, co děláte a kde jsou Buchlovice. Těšíme se na další Váš festival, který dle sdělení se bude pořádat 24. 7. 2010, že se s Vámi setkáme. Když dovolíte, zase Vám zašleme cop česneku z naší sklizně. Přejeme všem hodně zdraví, manželé Jaroslav a Miluše Duřtovi, Všejany-Vanovice, p. Čachovice.“ Celý rozhlasový den probíhal za účasti a zájmu místních, ale i přespolních návštěvníků, kteří navštívili muzeum přesto, že vysílání probíhalo v běžném pracovním dni. Současně s realizací přímého přenosového dne z Muzea Podhradí Buchlovice se nám dostalo příslibu další spolupráce na prezentaci akcí z Buchlovic v roce 2010, nejen z programového schématu Folklórní agentury Buchlov. Ukázalo se jasně, že pokud má akce smysl a je kvalitně připravována a provedena, zaujme široký okruh návštěvníků, ale i média, která jsou, jak je obecně známo, dosti vybíravá. Jsme přesvědčeni, že toto je cesta, která vede k široké propagaci městečka a pozvání do celého mikroregionu Buchlov. Miloslav Hrdý, foto Jarmila Vráblová

16


17

Stejně jako jiná místa v městečku navštívili žáci naší základní školy v předvánočním čase i budovu úřadu městyse, aby připomněli mikulášskou tradici a písně Vánoc. (Foto: -bž-)


18

Členové ZO ČSBS Buchlovice se setkali na hotelu Výroční členská schůze Základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Buchlovice (ZO ČSBS) se uskutečnila v sobotu 5. prosince 2009 v malém salonku Hotelu Buchlovice. Na rozdíl od loňského roku, kdy bylo členů pouze pět, se tentokrát zúčastnilo členů čtrnáct. Na této pozitivní změně měla nepochybně podíl činnost buchlovické organizace, která v roce 2009 přesáhla hranice okresu i kraje. Uskutečnilo se 16 akcí, z nichž největší bylo odhalení pamětní desky buchlovickému rodákovi, parašutistovi pplk. Jiřímu Štokmanovi, příslušníku operace CLAY, a na to napojená, důstojná vzpomínka 64. výročí osvobození Buchlovic a zdařilá výstava o II. světové válce v Muzeu Podhradí Buchlovice. Buchlovická organizace se spolu se Spolkem podporovatelů historie Buchlovic (SPHB) také podílela hlavně účastí na akcích pořádaných v jiných obcích a městech v Uh. Hradišti, Uh. Ostrohu, Holešově, Hostišové, Bystřici pod Hostýnem, Kroměříži, Dřínově, Brně, na Velehradě a také na Slovensku při oslavách výročí Slovenského národního povstání na vrcholu Roh nad obcí Lubina. Nemalý ohlas měly mezi občany i malé vzpomínkové akce např. ke Dni válečných veteránů, kdy byly položeny květiny na hroby legionářů a zahraničních vojáků z I. a II. světové války a také k pomníku padlých při uctění památky vzniku Československé republiky. Buchlovická organizace omladila. Zapojili se někteří pozůstalí po vojácích I. a II. světové války nebo vězněných a padlých a také sympatizanti nebo amatérští badatelé a bylo to znát i v diskusi. ZO ČSBS má v záměru získávat další členy do svých řad a spolupracovat hlavně s SPHB, ZŠ, MŠ, skauty, sokoly a dalšími organizacemi nebo občany, se záměrem posílit organizaci a zlepšit úroveň vzpomínkových a pietních akcí, protože tradice, historie odboje v Buchlovicích a hlavně aktivní účastníci věznění a padlí si to zasluhují a možná, že jsme jim to i dlužni. Jan Štokman


19


20

Veselý mikulášský jarmark 6. 12. 2009


21


22

Foto: -vlk- a Jarmila Vráblová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

23

Za výstavou betlémů do buchlovického muzea

V průběhu měsíce prosince a začátku ledna jste mohli zhlédnout v Muzeu Podhradí Buchlovice výstavu betlémů. Mezi nimi byly k vidění například dřevěné betlémy pánů Františka Gajdy a Františka Smětáka, keramické betlémy paní Vlčkové a Josefa Lapčíka, perníkový kousek Pavla Petržely, otočný Františka Malíka, ze šústí Ludmily Kočišové, drátěné, které zapůjčilo žilinské muzeum a další. Doprovodný program bohatě navštívené vernisáže 4. prosince 2009 vyplnilo adventní vyprávění a zpívání dětí z Buchlovjánku, doplněné mikulášskou družinou v podání maminek a břesteckým pěveckým kroužkem. Foto Bořek Žižlavský a Jarmila Vráblová


24


25

První adventní neděle v kostele

První adventní neděli prodávaly děti z Misijního klubka před kostelem adventní věnečky, které vyráběly pod vedením maminek Věry Kapounkové a Hany Stejskalové. Všechny věnečky při mši požehnal P. Rudolf Chmelař. Zazněl i zpěv sboru Schola a kostelního pěveckého sboru pod vedením Pavly Večeřové. Výtěžek Misijního klubka ze všech vánočních a dušičkových prodejů je 19 000 Kč a i letos poputuje na podporu ohrožených dětí v Africe. Text a foto Jarmila Vráblová


26

V domově pro seniory s přáním

Jako každý rok před Vánocemi i letos navštívili představitelé městyse své spoluobčany, kteří žijí v Domově pro seniory v Buchlovicích. Skupinka Buchlovjanů se sešla v tamním sálku, kde po slově starosty besedovala a při této příležitosti obdržela malý dárek. Loňské setkání s vánočními a novoročními přáními se opět uskutečnilo v příjemné atmosféře, která byla završena návštěvou několika ležících spoluobčanů na jejich pokojích. -red-


27

Vánoční dílny sdružení rodičů

V neděli 13. prosince 2009 se v sále restaurace U Páva konaly již tradiční vánoční dílny, které pořádá Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice. Letos je v průběhu odpoledne navštívilo víc než osmdesát dětí. Mohly si zde vyrobit vánoční svícen, věneček, namalovat misku, hedvábný šátek nebo spoustu drobných ozdob na vánoční výzdobu. Starší školáci přicházeli většinou sami, ty mladší doprovázeli rodiče, kteří tak měli možnost strávit se svými ratolestmi příjemně část třetí adventní neděle. A o to nám jde přece především. Děkujeme všem členům výboru sdružení, kteří se na akci podíleli. Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice přeje všem občanům Buchlovic hodně zdraví a úspěchů v novém roce. Budeme se těšit na setkávání s Vámi i v příštím roce třeba už 20. února 2010 na školním plese. Mgr. Alena Mikulíková, foto Mgr. Lumír Svoboda


28

13. prosince 2009


29

Vánoční koncert v domově pro seniory

Buchlovská schola, tvořená dětmi i dospělými, vystoupila v neděli 27. prosince 2009 s pásmem vánočních koled v Domově pro seniory Buchlovice. Nejednalo se ale o klasické vystoupení ve společenském sále. Schola „nezůstala na místě“, ale zazpívala pod vedením Pavly Večeřové a Havla Kapounka na jednotlivých poschodích domova a také u pokojů v lůžkové části. Obyvatelé domova pro seniory byli velmi pozorní posluchači a s radostí se přidávali svým zpěvem. Zvláště milé bylo setkání s paní Vláškovou a panem Daňhelem. Se zpěvem prošli zpěváci scholy všechna patra a oddělení domova. Dovoluji si říci, že celá budova zněla zpěvem. Text a foto Lumír Svoboda


30

Děti z mateřské školy navštívily úřad městyse s veselým předvánočním pásmem.


(Foto: -bž-)

31

Vánoční koncert žáků ZUŠ

V předvánočním čase 21. prosince 2009 se konal v zámecké salla tereně vánoční koncert žáků buchlovické pobočky Základní umělecké školy v Uh. Hradišti. Děti pod vedením svých učitelů zazpívaly a předvedly krátké ukázky skladeb na housle, flétny, klavír a další nástroje. Za své výkony byly odměněny potleskem rodičů, sourozenců i prarodičů. Foto -bž-


32

Vánoční pořady Folklórního studia

23. prosince proběhl v zámku benefiční koncert Rodinné koledy, jehož součástí bylo i malé ohlédnutí o 11 let zpět, kdy také proběhlo koledování rodin. Dochovalo se na záznamu v archívu ing. Pavla Vláška a letošní pořad byl prokládán archivními záběry. Bylo to zajímavé srovnání... V pořadu se představili kromě domácích také hosté – v odpoledním pořadu CM ZUŠ z Uherského Hradiště pod vedením Pavla Štulíra, ve večerním pořadu pak CM Pentla. Čistý výtěžek koncertu bude věnován občanskému sdružení Buchlovjánek, který peníze použije pro uspořádání Dětského slavíčka a na výrobu dřevěných koníků pro jarní pásmo. 25. prosince proběhly tři koncerty v kostelech (ve Zlechově, Spytihněvi a v Buchlovicích). Komponované pásmo Pojďme se poklonit připravila Petra Kropáčová. Hostem byl loutnista Ondřej Jaluvka. Jiří Raštica


33

Na Štěpána byla otevřena buchlovská brána

Pro milovníky hradu Buchlova byl loňský sv. Štěpán opět příjemným dnem. Mohli totiž přijít na další ročník buchlovské akce nazvané Na Štěpána otevřená brána. A že tento vydařený prosluněný den přilákal dlouhé zástupy hostů, může potvrdit každý z přítomných. Vždyť četné skupiny poutníků směřovaly ulicemi Buchlovic k Buchlovu už od samého rána. Pořádající HB Collegium nabídlo opět zajímavý program. Na nádvoří voněly zabíjačkové speciality, svařené víno, punč a do všeho zpíval mužský sbor Magna Mysteria, tlouklo kladivo kováře Romana Churého a své výrobky předváděl řezbář Pavel Karafiát. Výstavní prostory ve vstupní místnosti zaplnily ukázky betlémů, starých hraček, vánočních ozdob a sto a víceleté pohlednice s vánoční a novoroční tématikou. Foto Bořek Žižlavský a Oldřich Stránský


34


35

Už mi není osmnáct (škoda!)

U kaple sv. Alžběty v první polovině 70. let (z alba paní Marie Martausové) Ráda bych popsala, jak se dá trochu žít, když si ty dvě číslice vymění pořadí. Ono to začalo už před rokem oslavou prý kulatých. Ale to je omyl, co bylo kostrbaté, zůstalo, by naopak ještě vystrčilo drápky. Moc nepomohlo mé volání o pomoc na pozvánce k přátelskému posezení v mém domečku v Lúčkách, při oslavě té kulatiny „80“. Pozvánka ve znění: „SOS, uteklo mi mládí – doufám, že je s Vámi aspoň na chviličku zachytím“, pomohlo ty dvě odpoledne v přítomnosti mých přátel a rodiny. Ale musím přiznat, že to vše začalo těšením se na milou společnost už pár měsíců před mými narozeninami. Chystala jsem vše, co bych mohla potřebovat – myla talíře, uklízela, věšela čisté záclony, přemýšlela nad svačinkou a večeří, abych to zvládla bez připálení, což se mi často stává, protože při pečení hraji karty. Ale vše dopadlo výborně, za pomoci mé rodiny a přátel, měli jsme všeho dost a krásně jsme si zavzpomínali na staré přátele a zapomenuté „figurky“ Buchlovic. Ale, co teď? Nějak mi ta osmdesátka začala vadit – ubírá síly, přidává nemoci, vše dá víc námahy, než jste si kdy pomysleli. A když se Vám trochu uleví, je radost ze všeho, co zvládnete. Udržet dům a zahradu ke své radosti a spokojenosti, dřívější cesty do Prahy či Brna nahradíte cestou na náměstí v Buchlovicích a když se Vám podaří zajet autobusem do Uherského Hradiště, tak je to báječný výlet. Zase se podívat na milé město, co nového se tu staví, navštívit klášterní kostel na Mariánském náměstí a cukrárnu s kávou. Nevím, co jsem chtěla v Uherském Hradišti koupit, na to už není moc sil, spěchám k autobusu a jsem ráda, že už jedu domů, natáhnu se na gauč a jsem šťastná, že jsem zvládla krásný výlet. Zdravím všechny čtenáře Buchlovského zpravodaje – děkuji těm, co píší krásné články i básně a přeji všem v novém roce 2010 hodně zdraví a prosím, napište své článečky – děkuji. Marie Vlčková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

36

Obvodní nemocnice císaře Františka Josefa I. v Buchlovicích (dokončení) Dne 15. června však dorazil předsedovi zdravotního výboru Gottwaldovi přípis Zemského výboru markrabství, který podpořil boršickou námitku a odmítl placení příspěvku nemocnici na hlavu. Zrušil původní usnesení výboru a doporučil přijat nové, které by uplatňovalo výběr poplatků podle přímé daně předepsané v jednotlivých obcích. Už 30. června se sešel zdravotní výbor, tentokrát bez zástupců Tupes a Boršic, aby reagoval na výzvu Zemského výboru markrabství. Přítomní přijali nové požadované usnesení, podle něhož měsíční vybraná částka od obcí na nemocnici činila 893 K. Po vyřešení situace kolem placení příspěvků bylo přikročeno k vypracování Stanov jubilejní, obvodní, isolační nemocnice v Buchlovicích, které byly nakonec ve dvojjazyčném provedení

schváleny c. k. Moravským místodržitelstvím v Brně 5. ledna 1914. Stanovy řešily způsob placení nákladů na provoz zařízení a výplaty zaměstnanců a zdůrazňovaly, „aby náklad na stravování infekčních nemocných ničeho nestál dotyčného nemocného a aby nemocní rádi do této nemocnice se oddávali...“. Nemocní postižení neinfekčními chorobami byli nuceni zaplatit za den 1 K na čtrnáct dní předem s tím, že přeplatek jim byl vrácen. Stanovy si rovněž všímaly vedení ústavu, ošetřovatelek, přijímání nemocných, zacházení s nimi, vedení evidence atd. K citováníhodným paragrafům patří ten pod číslem 9. Praví, že „léky a potřeby pro nemocné vydávají se z domácí lékárny... a zaplatí si je bohatí, chudí pak dostanou léky zdarma na účet urozené paní hraběnky Ferdinandy z Berchtoldů, jak k tomu svolení dala“.

Původní situační plán nemocnice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

37

Se stanovami byly zároveň vydány i instrukce pro lékaře buchlovické nemocnice, které připomínají jeho povinnosti. V podobném duchu se nesou i další instrukce pro ošetřující personál. Uvádějí hygienické zásady při styku s nemocnými a zdůrazňují nutnou ochotu ošetřovatelek, jejich vlídné a přívětivé chování.

Od nemocnice k domovu pro seniory V roce 1921 převzala patronát nad buchlovickou nemocnicí Zemská nemocnice v Uherském Hradišti. Byli sem převáženi rekonvalescenti po infekčních chorobách a dlouhodobě nemocní. Z propouštěcích listů se dočteme o počtu a druhu léčených nemocí a délce léčby či úmrtí. Setkáváme se zde s osýpkami, tyfem, záškrtem, svrabem a tuberkulózou. V roce 1935 byla nemocnice přeměněna na chudobinec, který předtím fungoval ve starém stavení, dávné škole, v místní části Lhotka. Po osvobození, výnosem Zemského národního výboru v Brně, bylo možné v chudobinci ubytovat až dvacet potřebných přestárlých nebo nemohoucích občanů. Řádové sestry tehdy chtěly rozšířit budovy až na šedesát lůžek, přičemž již měly u Investiční banky přislíbeno 6 miliónů Kčs a na vlastních úsporách dalších jeden a půl miliónu korun. K adaptaci ale nedošlo. Dozor nad chudobincem přešel na Místní národní výbor v Buchlovicích a správu prováděl

Interiér kaple nemocnice (kol. 1915)

Výkaz útrat za pobyt v nemocnici (1923)

Ošetřující řádové sestry u nemocnice (1921)


38

Současná podoba Domova pro seniory Buchlovice Československý červený kříž. V dubnu převratového roku 1948 byly nuceny opustit ústav řádové sestry. Brzy na to přišlo k menší adaptaci budovy, která umožnila pobyt 46 občanů. K velké rekonstrukci staré a nevyhovující budovy bylo okresním vedením přikročeno v roce 1956. Jejím obyvatelům se načas staly domovem domovy důchodců v Kvasicích, Fryštáku a ve Zborovicích. Stavbu provedly Pozemní stavby Gottwaldov, závod Uherské Hradiště. Znovuotevřením, 18. prosince 1957, se kapacita nyní již domova důchodců zvýšila na sto lůžek a o potřebné se staralo sedmnáct zaměstnanců včetně řeholnic z České kongregace sester dominikánek. V letech 1959-1960 vyrostla v sousedství původní budovy nová stavba s další lůžkovou částí, kulturním sálem a žehlírnou. Se vznikem Okresního ústavu sociálních služeb v Uherském Hradišti v roce 1974 se domov rozrostl o další kapacity na konečných 176 lůžek a 49 zaměstnanců. V následujícím roce se uskutečnila přístavba kuchyně a následovaly rekonstrukce sociálního zařízení a elektroinstalace. Řádové sestry, které zde působily plných 28 let, byly z Buchlovic odvolány na jiná potřebná místa v roce 1985. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

I přes jmenované opravy, rekonstrukce a přístavby domova se neustále objevovaly závady v podobě zatékající vody, dosluhujících rozvodů topení, vlhkosti ap. I hygienické a ubytovací podmínky začaly být nevyhovující. Proto bylo v letech 1993-1996 přikročeno k rozsáhlé rekonstrukci stávající části a přístavbě nové budovy. Tím se stal Domov pro seniory v Buchlovicích příjemným obydlím více než dvou stovek seniorů, o něž se stará několik desítek zaměstnanců. Bořek Žižlavský Prameny a literatura: • Archiv městyse Buchlovice (SOkA Uh. Hradiště) • Kronika městyse Buchlovice 1928–1945 (SOkA Uh. Hradiště) • Farní kronika 1891–1967 (archiv Římskokatolické farnosti Buchlovice) • Hájek, Vlastimil: Vznik, historie a rozvoj Domova důchodců v Buchlovicích (Buchlovský zpravodaj, b. d.) • kol. autorů: Moje Buchlovice (vydala obec Buchlovice v roce 2005) 39

Z buchlovického odboje

Rudolf Čagánek by se dožil 95 let Rudolf Čagánek se narodil 31. ledna 1915 ve Vídni. Téhož roku se s rodiči přestěhoval do Zlechova, kde prožil dětství a vychodil obecnou školu. Měšťanku absolvoval v Buchlovicích v letech 1926-30. Pak nastoupil do učení na obchodníka u Jaroslava Žáka ve Zlechově. Tam byl zaměstnán i jako prodavač. Zároveň vystudoval dva roky odborné kupecké školy v Uherském Hradišti. Od dětství ho to táhlo do Buchlovic, kde byl členem místního Sokola a v roce 1936 se také jako člen výboru podílel na činnosti trampského oddílu Kluci náhody, který byl v Buchlovicích založen. Povinnou vojenskou službu nastoupil 1. dubna 1938 ke strojnímu praporu 6. ženijního pluku v Bratislavě a byl nasazen v tzv. květnové mobilizaci do jednoho z pěchotních srubů B-S 1 až B-S 15 v komlexu linie těžkých opevnění Bratislava – Předmostí, určené k obraně hranic proti případnému útoku ze strany Maďarů, ke kterému však vývojem událostí nedošlo. Od 1. června do 24. září 1938 absolvoval poddůstojnickou školu strojní a elektrotechnické roty - oddělení speciální, kterou ukončil s výtečným prospěchem a byl povýšen do hodnosti četaře. Po Mnichovské zradě a odstoupení pohraničních oblastí byl z pevností stažen a přeřazen do služby u náhradní strojní roty zpět do Bratislavy. Od 15. prosince 1938 do 17. března 1939 vykonával službu písaře Hospodářské správy 6. ženijního pluku. Do civilu byl propuštěn 31. března 1939. To už byl (14. 3. 1939) vyhlášen samostatný Slovenský štát a Protektorát Čechy a Morava (15. 3. 1939), a tak se domů do Zlechova dostal jen s velkými problémy. Brzy po demobilizaci se zapojil do Obrany národa v rotě Buchlovice pod vedením Ignáce Syrovátky a podílel se na výrobě trhavin, které se v Buchlovicích zkoušely a skladovaly. V té době se seznámil s Marií Kaňovskou (nar. 1918) z Buchlovic, sestřenicí pozdějších pilotů (v britském královském letectvu RAF) Rostislava (nar. 1919) a Oldřicha (nar. 1915) Kaňovských. Na podzim roku 1939, když začalo zatýkání gestapem, odešel 15. 11. 1939 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

tzv. balkánskou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu. Zde se podrobil odvodu do francouzské armády a potom se lodí Marechall Joffery přeplavil do francouzského přístavu Marseille. Po presentaci v Agde a urychleném výcviku byl 1. února 1940 jako poddůstojník se strojní a elektrotechnickou specializací zařazen k pozemnímu leteckému personálu do funkce pomocný mechanik. Podílel se na přípravě stíhacích letounů MS-406 C.1 na letecké základně v Charters. Po kapitulaci Francie 22. června 1940 ustoupil spolu s dalšími příslušníky do přístavu Bordeaux a odtud se přeplavil lodí Forbin do anglického Liverpoolu a pak byl přesunut do čs. stanového městečka v parku panství Cholmondeley. Po reorganizaci čs. armády byl pod číslem 787607 zařazen k 312. československé stíhací peruti RAF

R. Čagánek na základní vojenské službě v roce 1938 40

jako pomocný mechanik a po absolvování kurzu v roce 1942 jako zbrojíř II. třídy na letišti Duxford. Odtud se záhy 312. čs. peruť (fighter squadron) přesunula na letiště Speke u Liverpoolu, kde absolvoval kurz zbrojíře l. třídy (fitter armourer) a byl povýšen do hodnosti rotný. Vyzbrojoval zde k operacím letouny Havker Hurikane. V roce 1944 na letecké základně Skabrae na ostrově Mainland na Orknejích ve Skotsku, již po instruktorském kurzu zbrojířském a povýšení do hodnosti štábní rotmistr, byl Rudolf Čagánek přítomen přezbrojení perutě na letouny Spitfiry. Poslední bází čs. stíhací perutě 312 na britských ostrovech byla letecká základna Manson u Birminghamu. Zde působil až do konce války. Domů se vrátil přes Německo nákladním autem v srpnu 1945. Cestu si museli místy i prostřílet, přestože bylo již po válce. 26. srpna 1945 se zúčastnil slavnostní přehlídky příslušníků RAF na Staroměstském náměstí před prezidentem Edvardem Benešem. Celá 312. čs. letecká peruť RAF byla přesunuta na letiště Planá u Českých Budějovic, kde působil jako délesloužící voják u letectva v hodnosti štábní rotmistr. K 1. 1ednu 1946 byl povýšen do hodnosti ppor. letectva v záloze a na vlastní žádost odešel do civilu. Byl zaměstnán jako vedoucí v koloniálním obchodě Jaroslava Žáka ve Zlechově. 4. července 1946 se v Buchlovicích oženil s Marií Kaňovskou, která na něho celou válku čekala. 1. února 1947 byl Rudolf Čagánek vyznamenán čs. válečným křížem 1939, a v průběhu téhož roku Medailí za chrabrost, Vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB a Medailí za zásluhy čís. 1109. V roce 1947 se manželům Čagánkovým narodila dcera Věra a v roce 1950 dcera Dagmar. Až po únorovém převratě 1. března 1948 byl nařízením MNO č. j. 21.135/dův.48 povolán do vojenské činné služby na letiště Nový Dvor v Malackách, kde byl v Leteckém střeleckém učilišti u ŠZ. VI. (školná základňa) jmenován náčelníkem štábu. (Letecvo patrně potřebovalo zdatné a zkušené frontové odborníky). Ještě 20. prosince 1948 při komplexních prověrkách byla jeho odborná i politická hodnocení „velmi dobrá“, ale již 1. března 1949 byl výnosem hlavního štábu MNO pro politickou nespolehlivost propuštěn do zálohy. Pracoval ve velkoobchodě v Uh. Hradišti jako BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

R. Čagánek jako zbrojíř 312. stíhací perutě (1942) vedoucí kovomatu, ale i tato práce byla trnem v oku tehdejší politické garnituře. Bylo rozhodnuto, že může pracovat jen v dělnické profesi, a tak dojížděl do Ostravy jako stavební dělník. Přesto nezatrpkl a věnoval se práci v tělovýchově. Podílel se na založení oddílu kopané v Buchlovicích (v roce 1955) a téměř veškerý volný čas trávil při budování fotbalového hřiště a stavbě kabin s tribunou. Byl až do konce nepřetržitě takřka nepostradatelným členem výboru oddílu kopané buchlovického Sokola. Na počátku roku 1967 onemocněl a 28. 10. 1967 po těžké nemoci zemřel v necelých 53 letech. V tom roce byl částečně rehabilitován a byl mu v Buchlovicích, kde je pochován, vystrojen vojenský pohřeb se všemi poctami. Po úplné rehabilitaci v roce 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti majora letectva a bylo mu uděleno další vyznamenání Za zásluhy o ČSLA I. stupně. Rudolf Čagánek je dalším ze skupiny čs. zahraničních vojáků z Buchlovic, na kterého by se pro jeho odvahu a hrdinství v době II. světové války, tak i osobní statečnost v době poválečné, nemělo zapomínat. Jan Štokman 41

P. Josef Cukr oslavil 93. narozeniny Věřící, kteří navštěvují mše v buchlovickém kostele, si dobře pamatují na otce Josefa Cukra, který k nám ještě v nedávné době jezdil sloužit mše z Velehradu. Znají ho také návštěvníci podzimního Zpívání o víně Folklorního studia, kde každoročně světí právě sklizenou úrodu hroznů, aby se víno podařilo a mělo tu správnou barvu, vůni a chuť. 2. ledna 2010 se P. Cukr dožil 93 let. Proto jsme k jeho narozeninám připravili malý medailonek. Josef Cukr se narodil 2. ledna 1917 v Boršicích na mlýně Sovíně. Je římskokatolický kněz, člen protinacistického odboje. Byl vězněný za nacismu i komunismu. Za II. světové války v roce 1944 byl jako student zatčen a brutálně vyslýchán tak, až přišel o zuby. Vězněn byl v Terezíně a na Pankráci. V květnu 1945 se podílel v Ječné ulici na pražském povstání. Po válce studoval na Heythrop College v Anglii, kde byl 12. září 1946 vysvěcen na kněze. Svou první primiční

mši sloužil v Boršicích 2. srpna 1947. V září 1950 nastoupil na vojnu k jednotkám PTP. V roce 1953 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu komunisty odsouzen za údajnou velezradu k 11 letům vězení. Vězněn byl na Mírově a poté musel těžce pracovat v uranových dolech na Jáchymovsku ve Věži smrti, kde byl vystaven silnému uranovému záření. Propuštěn byl v roce 1960. Na otázku, zda bylo vůbec možné se chránit před uranem, říká: „Ti, co se chránili, jsou všichni mrtví. Shora z bedýnek to sypali a my to dole třídili a nakládali na pás. Prášilo se. Tak jsem vzal krumpáč, a protože jsem už neměl strach, že mě dají do korekce, vyvrátil jsem prkna nad námi, ať jde prach ven, ať to větrá. To bylo důležité, protože ruda nevadí, ale radon vadí. Radon je plyn! Takže jsem pomohl těm nahoře i sobě dole. A dokonce si myslím, že mi to velice prospělo, protože radon čistí průchod žil. To byly lázně! Ale to jsem se

Primiční mše v Boršicích v roce 1947 (zcela vpravo P. Arnošt Hrabal) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

42

Velehradě, vždycky vás uvítá štamprlí slivovice nebo pohárkem vína. A téměř vás nepustí ke slovu, jak je vitální a myšlenky mu přeskakují z jedné na druhou. Je velký optimista a realista, a tak nad svým minulým životem s nadhledem mávne rukou (až uvidí tento článek, řekne, co jsme to napsali za „chvalozpěv“) a do budoucna se dívá s úsměvem a optimismem.

Město Krupka – pohled z Kalvárie dozvěděl až teď, přišli na to američtí vědci. Říká se přece, čím hloupější sedlák, tím větší brambory.“ Když přišli v roce 1968 Rusové, dostal příkaz hlídat gymnázium v Bohosudově, než odjedou. Čekal 21 let, než přišel listopad 1989. Mezitím na severu Čech postupně opravil a obnovil jedenáct kostelů. Jeho zásluhou bylo v roce 1993 zrekonstruováno a slavnostně otevřeno bohosudovské biskupské gymnázium, kde i vyučoval. V Bohosudově zůstal do roku 2001, pak se vrátil na odpočinek zpět na Slovácko na Velehrad. Prezident Václav Havel mu v roce 1999 udělil vyznamenání Za zásluhy I. stupně. V roce 2006 se stal čestným občanem města Krupky - Bohosudova. Mnozí čtenáři mě určitě dají za pravdu, že naše společnost otci Cukrovi ještě něco dluží. Byl vždycky „nad věcí“, i když trpící v nelehkých dobách, ať to bylo za války, nebo za totalitního režimu. Když ho navštívíte v jeho bytě na


P. Cukr mezi oblíbenými knihami Za těžký život, který prožil pro nás a generaci našich dětí, patří páteru Cukrovi velký dík. A proto mu děkujeme i prostřednictvím Buchlovského zpravodaje a přejeme mu do dalších let slovy písně, kterou si s chutí zazpívá s námi: „Mnoga ljeta, zdrávi byli, mnoga ljeta, živjó!“ Informace na závěr: ČT 2 vysílá 1. února 2010 ve 20.00 hod. dokument i o P. Cukrovi Neznámí hrdinové. Jarmila Vráblová

43

Neobvyklá houbařská setkání v roce 2009 v buchlovských horách Pro nás obyčejné houbaře začíná sezóna v květnu a končí na pomezí října a listopadu, podle počasí. I v minulém roce jsem v polovině května našel první dvě bedly na stejném místě pod Barborkou jako v roce 2008. Začala houbařská sezóna! První neobvyklé setkání se uskutečnilo 25. května v dubo-habrovém lese nad Trnávkami u Zbojníka. Nepotkal jsem žádné houby, ale kozla, jak prochází kolem skály, a po mém přiblížení se vydal majestátným krokem na hřeben lesa. Při dalších pochůzkách jsem už nacházel různé druhy jedlých i nejedlých hub. 21. července jsem s vnoučaty hledal houby u Karlovice vpravo od skály ve srázu mezi pískovcovými velkými kameny. Děti mě upozornily na zvíře, které tam mezi kameny leží a spí. Bylo to odpoledne. Po přiblížení jsme zjistili, že je to onen kozel z konce května od Zbojníka. Už neměl rohy dva, ale jen jeden. V kuloárech znalých lidí místních poměrů bylo zjištěno, že

v lese žil nejen kozel, ale i koza. Prý utekli chovateli z podhůří z ohrady. Ten kozel byl hodně zanedbaný. Když byl probuzen, váhavým krokem odešel opodál a žvýkal jakési uhnilé trávy. Byl však vyrovnaný, neohrožoval nás. V listopadu jsem se dozvěděl, že tam pobýval i s utečenou kozou ještě na prahu zimy a možná oba žijí ještě dnes. Přesně v den setkání s kozlem v červenci jsme našli podivnou oranžovou houbu beze stopky, rostla přímo ze země. Barvou byla podobná liškám neboli kuřátkům, jak my v Buchlovicích liškám říkáme. Při dotyku s nimi jsme byli překvapeni, že se z ní bíle „kouřilo“. Později jsme ji nazvali Kouřící houba. Ještě později bylo zjištěno, že jde o mísenku oranžovou, která je jedlá a dává se po spaření do polévek a salátů. A ten „kouř“? Byly to výtrusy, které se po doteku uvolnily a vytvořily bílé obláčky. Sezóna nebyla špatná, hřibů bylo o něco méně než před rokem, možná bylo více houbařů.

Silvestr 2009 na Karlovici BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

44

Lesní cesta pod Zbojníkem Na Karlovici jsem v červenci na padlém kmeni uviděl velký hnědý klobouk, který tvarem i velikostí připomínal vzrostlý hřib dubový. Byla to však čechratka černohuňatá. Řadí se k nejedlým houbám, ale má jiný užitek. Někteří ji využívají k barvení textilií. V našich lesích se hojně vyskytoval hřib žlučník (lidově hřib hořký, žlučový, žlučák, hořčák). Nesprávně se mu někdy říká satan. Není sice jedovatý, ale dokáže při požití s jinými jedlými houbami ze smaženice udělat hořčovici – nejedlou poživatinu. Už za syrova je hořký, takže je dobré se o tom přesvědčit jazykem, dá se bezpečně poznat. Vzhledově se dá lehce s některými hřiby zaměnit. největší úspěchy v počtu nasbíraných hub jsme měli u křemenáče březového. Během hodiny nebylo těžké nasbírat i čtyřicet exemplářů (vedle jiných hub). Je to houba jedlá, chutná, voňavá, na povrchu suchá. Vzhledem k těmto vlastnostem ji lze hodnotit výše než kozáka březového, se kterým roste společně v místě výskytu. Je vhodná ke smažení, do polévek (po převaření ztrácí černé zabarvení), k sušení i k zamražení. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

Když se blížil podzim, v lese se snad houby přestaly vyskytovat. Několikrát jsem se vracel s prázdnou. Bylo sucho, slunečno. V polovině října se na mne usmálo štěstí. Na jednom pařezu habru jsem uviděl barevně vyhlížející bohatý trs hub. Sírově žluté kloboučky na tenkých dutých nožkách ostře kontrastovaly s okolním šedým pokryvem půdy s listím a větvemi. Milovník krásy se zaradoval. Navíc spodní část kloboučků zářila zelenkavým zbarvením. Těch kloboučků jsem napočítal kolem sto šedesáti. Šlo o mírně jedovatou houbu třepenitku svazčitou. Roste ponejvíce na pařezech v listnatých i jehličnatých lesích. Domníval jsem se, že tento nález odstartuje úspěšný závěr houbařské sezóny. Opak byl pravdou. Až do 9. listopadu jsem marně hledal václavky, i když na jednom málo přístupném místě každoročně rostou. Úspěšnější byly nálezy na zahradě kolem pařezů ovocných stromů – ořechů a trnek. Chce se věřit, že letošní rok 2010 bude na hřibovité houby a bedly bohatší. Milan Janovský, foto -bž45

Drobná vzpomínka V zářijovém zpravodaji loňského roku jste se mohli dočíst o buchlovickém hrdinovi, npor. letectva Františku Vaculíkovi. Protože jako kluci jsme se znali, rád bych dodal postřehy z jeho mládí. Jak už jsem několikrát ve zpravodaji napsal, moji předkové Rašticové mívali střídavě pronajatou honitbu Buchlovice – Břestek. Stařešina rodu, Josef Raštica, kloboučník, měl své oblíbence a jedním z nich byl vedoucí honců, František Vaculík. Opravdu příkladný vedoucí honců, který se odhodlal požádat Josefa Rašticu o odprodej jednoho přístroje na česání klobouků. „Však máte dva,“ dodal. „A na co?“ zmohl se Raštica na odpověď. „Na pohon vrtule,“ odvětil pohotově Vaculík. Tak začala stavba letounu. a materiál? Dřevěné laťky, balicí papír a lepidlo. V kabině pilota byl kloboučnický přístroj, pozůstávající se z velikého ozubeného kola, které pohánělo malý pastorek a místo kloboučnické formy byla vrtule. To mělo ale obrátky! Zkušebním místem bylo břestecké pastvisko. Louka a spád do údolí, prostě ideální, navíc krásný trávník. Úplně dole lesík a potok. „To už poletím,“ říkal si Vaculík. Rozjezd byl jednoduchý a rychlost se zvyšovala, ale vždy jenom skok a odraz od terénu. A pak přišel lesík. Účinek byl zdrcující. – Zůstalo jen pár latěk, nějaká odřenina. Kloboučnickému stroji se nic nestalo. Na tuto příhodu si vzpomenu vždy při návštěvě buchlovického hřbitova, když míjím Vaculíkův hrob. Miroslav Raštica

Leden Leden je měsíc plný nadějí, příroda zakryta je celá závějí a fučí, fučí do komína, kde sobě prozpěvuje Meluzína.

Hladiny vodní jsou skryty čistým ledem, na to má právo první měsíc leden. A k večeru, když rudě zabarví se obloha, pospíchá každý rychle v teplo domova.

Na holých větvích štíhlých topolů hejno havranů sedí a kráká pospolu a v lese ke krmidlům štíhlé laně ve sněhu stopy nechávají vyšívané.

Tři mudrci již do Betléma dorazili, své dárky vzácné před děťátko položili a svatá rodina na oslu prchá v dáli by vyhnula se hněvivému Herodesu králi.

Ptáčci , kteří tu s námi v zimě zůstali v krmítka sletují se, potravu dostali. Sýkorky zelenavé i černaví kosi, stehlíci barevní nás o potravu prosí.

Jaký rok nám tento leden věští? Budeme v něm mívat trochu štěstí? Bude šťastný, dobrý, nebo bude zlý? To nám v pravdě nikdy nikdo nepoví. Zdenka Maršálková


46

Rakytník Rakytník řešetlákový je trnitý keř nebo strom dorůstající výšky 3 až 6 metrů. Listy jsou čárkovitě kopinaté, na rubu stříbřité, později hnědočerveně šupinkaté. Plodem je kulovitá, někdy i elipsiodní peckovička, asi 5 mm široká a 8 až 12 mm dlouhá, většinou oranžové barvy, chuti kyselo-sladké, výrazně aromatické. Semena jsou dosti velká, tmavě hnědá a lesklá. Zajímavý je kořenový systém, ve kterém se vyskytují hlízy velikosti až holubího vejce, jejichž úkolem je poutat vzdušný dusík. Rakytník má rád lehčí, drobně kamenité, zásadité i neutrální půdy. V poslední době se začíná hojně pěstovat ke zpevnění svahů, dále se užívá v potravinářském průmyslu a nesmíme opomenout jeho léčebné účinky. Plody obsahují velké množství oleje, dále cukry, organické kyseliny, pektiny, třísloviny, velké množství vitamínu C (ve 100 gramech plodů až 1300 mg), vitamíny skupiny B, flavonoidy, vitamíny A, D, F, K a vitamín P- rutin a vedle toho také nepřeberné množství dalších biologicky aktivních látek. V listech, větvích, v kůře a v semenech je složení obsahových látek podobné, ovšem nacházejí se zde v menším množství. Rakytníkový olej výborně regeneruje při popáleninách, omrzlinách a je velmi efektivní v léčení řady kožních nemocí. Vnitřně

léčí žaludeční vředy a má protisklerotické působení. I ostatní části rakytníku jsou přirozeně léčivé. Léčí plicní, zažívací, jaterní a kloubní potíže, hojí sliznice, rozpouští hleny, reguluje krevní oběh a výrazně podporuje imunitní systém. Lze jej využít jako vynikající zdroj vitamínů. Rakytník je rostlina dvoudomá, proto je potřeba vysazovat samčí i samičí keře. Samičí rostlina je ta, která plodí, proto se doporučuje vysazovat v poměru pět samičích na jednu samčí. Plody rakytníku se suší a dělá se z nich čaj. Bobule se dále mohou zpracovávat na kompoty, protlaky, sirupy a hlavně přírodní ovocný rakytníkový likér. Nejvíce vitamínů a ostatních biologicky účinných složek má rakytník na počátku zrání. Jeho jediným velkým problémem je, že se velmi nesnadno sklízí. Na trnitých větévkách plody drží pevně, protože nemají stopky, a jsou měkké. Zpravidla se při trhání rozmačkají a šťáva předčasně vytéká. Plody se proto sbírají na začátku zrání, kdy jsou ještě pevné. Při dostatku porostů rakytníků je vhodnější sklizeň ostříháním plodných větviček a jejich následným zmrazením. Zmražené bobule se velmi dobře oklepou a poté se běžně zpracují dle potřeby. Petr Kumšta

Umět se zastavit Velmi často se člověk v dnešní době ničí proto, že si už neumí udělat volný čas a zastavit se, porozhlédnout se a uvědomit si sebe sama; už si netroufá zamyslet se, protože se leká zodpovědnosti. Spěch mu dává dojem života. Ve skutečnosti se pouze ohlušuje, utíká před sebou samým a odsuzuje se k pudovému životu. Není už zcela člověkem, ale dostává se na úroveň zvířete. Ochota zastavit se je první krok, který člověku dovolí vrátit se k sobě samému. Máš-li strach zastavit se, může to skutečně znamenat, že máš strach potkat sám sebe. A máš-li strach ze setkání se sebou samým, je to proto, že už na sebe nejsi zvyklý, již se nalézáš, bojíš se svých výčitek a požadavků. Být ochoten zastavit se znamená být připraven poohlédnout na sebe. (Úryvek z textu M. Quista) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

47

Tajemství písma III b. Doplňující materiál – kresba úplné postava muže a ženy Není nutné se úvodem rozepisovat a bez řečí se odeberme k rozboru dalšího doplňujícího materiálu, kterým je opět kresba – kresba postav. Pokud se Vám kresba stromu zdála těžká, obávám se, že kresba postav pro Vás bude těžší. Z mnoha již provedených rozborů se pisatelé právě kresby postav nejvíce obávají. Při ústních konzultacích na svou obhajobu, ačkoliv to není nutné, popisují jak s kresbou „bojovali“, jako např. že si kresbu ponechali jako poslední, nevěděli jak si poradit s mužskými a ženskými proporcemi apod. Instrukce pro druhou kresbu zní: „Nakreslete úplnou postavu muže a ženy.“ Kresba postav je nejvyužívanějším testem zejména u dětí, kdy se díky ní zjišťuje míra vyzrálosti, jejich inteligence, tělesná a vztahová schémata. Díky kresbě získáme informace o jejich osobnosti nebo případných konfliktech, které by dítě těžko sdělilo dospělému. V tomto případě mám na mysli například sexuální zneužití či jiná obtížně sdělitelná témata. V obecné rovině při předložení kresby postav zjišťuji, se kterou z postav se kreslíř identifikuje. Zpravidla muž jako první kreslí mužskou figuru a žena ženskou. Pokud by nastala situace, že postavy jsou nakresleny v opačném pořadí, naznačuje to identifikaci s opačným pohlavím nebo je pro kreslíře složité přijetí vlastní role. V případě tzv. těkání (odbíhání) od jedné postavy k druhé, kresba naznačuje nevyjasněnou situaci s vlastní sexuální rolí. Je nutno zdůraznit, že postavy mohou vyjadřovat skutečný stav, případně přijatý model vztahu, ale i přání a nebo ideál kreslíře. Co se v kresbě zkoumá? Lze říci, že oblasti jsou obdobné jako u rozboru předchozí kresby – kresby stromu. Velikost – za normální kresbu je považována ta, která zabírá 70–80% plochy (tedy formátu A4). Zmenšení je označováno jako známka nejistoty a nižšího sebevědomí. Nemělo by Vás zarazit ani to, že se hodnotí vzájemná velikost nakreslených postav, kdy vetší figura naznačuje závislost na osobách opačného pohlaví. Umístění v prostoru – předpokládáme, že postavy budou umístěny uprostřed plochy. Posuny jsou obecně hodnoceny podle významů symboliky psací plochy, jako např. posun nahoru znamená větší optimismus, posun dolů znamená skepticismus a posun do stran souvisí s nižším sebevědomím nebo případným únikem od reality. Obtížná místa – tzn. pro každého z nás jsou při kresba postav místa lidské postavy, která se na nám nemalují zrovna dobře. Ta jsou právě příznakem konfliktního momentu. Nejčastějšími jsou např. pohlavní partie, ruce a obličej. Ptáte se, jak se poznají. Kreslíř aniž by chtěl, mění v těchto místech tlak, který klade na psací potřebu, místo je opravováno, gumováno a v daných partiích je viditelná nejistota. Obecně je tento znak vysvětlován jako strach z tělesnosti. Není překvapením, že některé části těla v kresbě mohou i chybět jako např., krk nebo končetiny. Někoho by to mohlo BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

48

zaskočit, ale chybějící část je významově spojována s agresivitou. Neměli bychom opomenout ani energii, která se stejně jako v kořenech stromů, objevuje i v nakreslených postavách, jimž proudí. Někdo by mohl namítnou, že někteří zájemci o rozbor mají kreslířské nebo malířské vzdělání, ale i v takových případech se tento test dá uplatnit a je spolehlivý. Při kresbě úplných postav se setkávám s častým dotazem, jaké proporce mají mít? Takže uvádím, že postavy by měly mít odpovídající proporce dospělého člověka. Kreslíř by měl dodržet poměr hlavy k tělu, délku paží a dostatečnou pohlavní diferencovanost. Pokud by nebyly tyto skutečnosti dodrženy, byla by znát nevyváženost postav. Poté by postava budila špatný dojem. Díky dojmovým znakům je posuzována stabilita postav, výraz tváře, dospělost postav, jejich vzájemný vztah, ale i celkový dojem kresby. V následujících řádcích zmíním jen některé významy nakreslených partií. Hlava – všeobecně se ví, že hlava je symbolem rozumu. Vlasy symbolizující pudové síly a sexualitu. To, jak se postava tváří, odráží aktuální náladu osoby, která postavy malovala. Význam obličeje je také velmi zajímavý. Význam očí je patrný, neboť zajišťují vizuální kontakt s okolím. Z jejich absence je význam tudíž patrný. Tzv. „vyvalené“ = signalizují zvědavost, ale i nechápavost apod. Přivřené oči znázorňují stažení se od reality. Znázornění nosu signalizuje sebedůvěru a sexualitu. Význam krku je důležitý, protože propojuje tělo s hlavou a současně propojuje citový a pudový život. V případě chybějícího krku dochází k nepoměru a vzniku problému. Zvětšená hlava je přirovnávána hornímu pásmu nebo chcete-li koruně stromu, což způsobuje převahu vědomí a racionality, ale současné potlačení citového a pudového života. Naopak zmenšená hlava se vyznačuje intelektovou vyzrálostí. Zmiňované paže – zobrazují sociabilitu. Ruce svými gesty a polohou znázorňují, jaký je kontakt mezi postavami, tudíž i u pisatele samotného. Jak jsem již předeslala, ruce často v kresbách chybí. Pokud jsou nakresleny za zády postav nebo v kapsách, vyjadřují neschopnost komunikace nebo neochotu. Jsou také případy, že ruce jsou zkráceny, což je vysvětlováno jako chudé kontakty a opak prodloužené ruce znázorňují potřebu kontaktu. Znázornění rukou je jedna věc, ale i samotné prsty mají svůj význam, protože jsou srovnávány s koncovými tahy v písmu. Pokud jsou prsty ostré, naznačují agresivitu, pokud jsou však sevřené v pěst, může být agresivita potlačena. Nohy už takový problém kreslíři nedělají, ale i ony mají docela důležitý význam, neboť vyjadřují stabilitu, stejně jako kmen při kresbě stromu. Ostatní významy jsou ale i jistota nebo ambice. Při rozboru kreseb postav jsem se už setkala i se znázorněním nohou v pohybu, což vyjadřuje aktivitu a hravost. V případě přehnaného znázornění hovoříme až o infantilnosti. Nyní již nebude těžké usoudit, co významově znamená opak jako je skleslost nebo sedící či ležící postavy - naznačuje pasivitu, útlum ale i pohodlnost. A pokud nohy úplně chybí nebo jsou jako nitky slabé, jsou výrazem pocitu omezení a někdy až bezmocnosti. Rozpoznání, kdo z postav je muž a kdo je žena nebo chcete-li pohlavní diferencovanost, což se vyznačuje nezřetelným znázorněním nebo jsou-li postavy příliš dětsky znázorněné, znamená zábrany a potlačení sexuálních oblastí. V takovém případě hovoříme dále o problémech v oblasti vlastní sexuální identifikaci. V této oblasti se nejčastěji vyskytují sexuální konflikty, které jsou vyjádřeny přehnaným stínováním, gumováním a opravami. Co říci závěrem této kapitoly? Ani kresba postav a její rozbor nejsou zrovna jednoduché. I přesto se ale těším, že u tohoto zajímavého tématu vydržíte a budete se stejně jako já těšit na další kapitolu, kterou soubor kreseb uzavřeme. Příště si povíme něco o kresbě tzv. mandaly. Mgr. Martina Strýčková grafolog BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

49

Šumavou křížem krážem – XXII. Černé a Čertovo jezero V minulém díle našeho seriálu, popisujícího krásy šumavských hvozdů, jsme navštívili město Železnou Rudu u bavorských hranic. Dnes si projdeme jeho okolí. Trasu započneme u železniční stanice Špičák, odkud vyjdeme po červené turistické značce do kopce na Špičácké sedlo a dále po asfaltové lesní silnici, kopírující vrstevnici. Přijdeme až téměř k Černému jezeru. Toto jezero, dříve nazývané také Železnorudské či Bystřické, je na české straně Šumavy největší a zároveň nejhlubší. Jeho hloubka dosahuje téměř čtyřiceti metrů a plocha hladiny má rozlohu přes 18 hektarů. Voda odtéká z Černého jezera do řeky Úhlavy a jezero patří tedy k povodí Labe, na rozdíl od sousedního Čertova jezera, které svou vodou napájí Dunaj. Černé jezero slouží jako nádrž pro přečerpávací vodní elektrárnu v Hamrech. Čertovo jezero leží dva kilometry

od Černého, jihovýchodně pod vrcholem Jezerní hory. Je hluboké více jak 36 metrů a nad jeho hladinou se tyčí tři sta metrů vysoká skalnatá a kamenitá jezerní stěna. Vody Čertova jezera byly v minulosti užívány k pohonu hamrů v Železné Rudě. K oběma jezerům se vztahuje spousta pověstí. O Černém jezeře se například vyprávělo, že jeho hloubka je nezměřitelná a že je vlastně bezedné. Když se jednou odvážilo několik mužů vyplout na hladinu na voru a jezero začít měřit, ozval se z hlubin nepozemský hlas: „Jestli mě změříš, tak tě pohltím!“ Muži se ulekli, odhodili dlouhý provaz se závažím, určený k měření, a rychle odveslovali ke břehu. V Čertově jezeře zase strašili dva čerti, kteří se často na vodní hladině spolu prali a jeden druhého se snažil vystrnadit z vody na břeh. Jeden z čertů byl prý pravým pekelníkem,

Čertovo jezero BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

50

Černé jezero

Pohled z Velkého Ostrého k Malému Ostrému

ten druhý zakletý člověk, který musel v jezeře plavat celých tisíc let a nesměl se dostat nohou na souš, jinak by byl zatracen na věky. Jak se blížila doba jeho vysvobození, snažil se jej ďábel vystrnadit z vody, aby se zmocnil jeho duše. Nakonec vymyslel, že odkloní tehdejší mohutný přítok vody do jezera a jezero tak vyschne. I stalo se tak, ale tu se z nebe spustil veliký liják a do jezera začal stékat přítok nový, takže zakletá duše byla zachráněna. Po nějakém čase šli kolem jezera dřevorubci a náhle z hladiny vystoupil muž v loveckém obleku, zajásal a zmizel v lese. Vypráví se také pověst, že pod Královským hvozdem a Jezerní horou se nachází obrovské podzemní jezero, které napájí svými vodami všechny toky této části Šumavy. Přijde prý doba, kdy podzemní vody vyrazí na povrch a zničí vše v krajině pod kopci. Pokud se vrátíme k Černému jezeru, můžeme od něj jít dále po červené značce po cestě

zvané Horizontála a přijdeme po dvou kilometrech nad sklaní strž, na jejímž dně tvoří Bílý potok v jednom místě pěkný vodopád. Pokud půjdeme po cestě dál, přijdeme na rozcestí Stateček pod Ostrým, odkud po modré značce vystoupáme na vrchol hory Gross Osser (Velký Ostrý – 1293 m. nad mořem). Skalnatý dvojvrchol kopce, zvaný dříve také Prsa Matky Boží, je považován za vůbec nejmladší šumavskou horu. Vrátíme-li se k Čertovu jezeru, půjdeme od něj dále po červené značce asfaltovou lesní silnicí, vedoucí neustále z kopce až do Železné Rudy. Cestou potkáme pomník malíře Adolfa Kašpara a od něj odbočíme na značku modrou, která nás zanedlouho přivede přímo do Železné Rudy. V příštím pokračování našeho seriálu si projdeme další trasu v okolí.


Text a foto Martin Žižlavský 51

Buchlovice, leden 2010

Citace (starého a dobrého) zvyku z Polešovic „O fašanku byla v hospodě zavěšena veliká láhev (také ovšem bečička), ze které se každý příchozí napil a pak musel jeden máz vína zaplatit jako vstupné.” Tak i Vy, milí příchozí, pojďte na pohárek, zavdejte si a přispějte! Toto víno jest vyrobeno z hroznů z Uherskohradišťské oblasti. Jeho autorem je pan František Hrňa, (stále ještě) perspektivní vinař z Buchlovic, víno pak je typickým zástupcem tohoto prostoru – je to RYŠÁČEK. František je zbožný člověk a jako takový při výrobě tohoto vína přemýšlel jistě v duchu následující modlitby:

Modlitba nad vínem, když začíná kvasit (Euchologium Sinaiticum) Pane Ježíši Kriste,Bože náš, přeměnivší vodu na víno na svatbě v Káni Galilejské a slávu zjevivší učedníkům svým! Ty i nyní shlédni ze svatého příbytku svého a požehnej toto víno a učiň jej provždy chutným nápojem pro pijící. Abychom bez jakékoli ďáblovy lsti, pijíce ho, slavili Tebe, dárce každého dobrého daru. Amen. Víno pak pan František Hrňa opatroval a školil a staral se o ně až do dnešní podoby. A vy, moji milí, jste první v tomto novém roce 2010, kteří je můžete okoštovat, víno „přímo odněkud“ – víno buchlovické. Neváhejte a přistupte! Budete překvapeni jeho upřímností a ryzí povahou. Pijte ho s láskou! BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/2010

52

Jubilanti v lednu 2010 75 let

Marta Mášová

80 let

Marie Kozumplíková Josef Wunderlich (Domov pro seniory Buchlovice)

85 let 100 let

Zdenka Omelková (Domov pro seniory Buchlovice) Anna Dejmková (Domov pro seniory Buchlovice)

V informačním centru v Muzeu Podhradí Buchlovice si můžete zakoupit sošku tzv. buchlovského ščuřoňa. Sádrovou sošku s barevným povrchem vytvořil Bedřich Vašík. Tento vnorovský výtvarník do výrazu sošky vtiskl svůj pohled na někdejšího obyvatele Buchlovic.

Dechová hudba Buchlovjané pořádá 30. ledna 2010 od 19.30 hod. v restauraci U Páva

Muzikantský ples hraje DH Buchlovjané a CM Pentla bohatá tombola

Poděkování První lednový týden jsme od Folklorního studia Buchlovice obdrželi výtěžek z benefičního koncertu z 23. 12. 2009 v zámku Buchlovice. Celou částku tj. Kč 2 288 Kč použijeme na výrobu dřevěných koníků pro jarní pásmo. Tímto moc děkujeme všem, kteří nezapomněli na nejmenší buchlovské „folkloristy“! Díky. Tanečnice a tanečníci z Buchlovjánku

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 17,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 1 ROČNÍK XVI.l Leden 2010

Recommend Documents