BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 1 ROČNÍK XVIII.l Leden 2012

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 1 • ROČNÍK XVIII.leden 2012

Buchlov z Chrastí – tak jsme ho letošní zimu ještě neviděli

(foto: -vlk-)

Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji pozdravil v novém roce 2012. Rok 2011 byl prvním rokem nového volebního období zastupitelstva městyse, ve kterém se nám společně podařilo realizovat významné investice v celkové hodnotě 15,5 milionů korun. V rámci projektu, realizovaného s podporou SFŽP ČR, Zlepšení tepelně technických vlastností základní školy, jsme vyměnili okna u přístavby, zateplili obě budovy a zhotovili nové fasády. Kuchyně základní školy prošla náročnou rekonstrukcí, kterou si vyžádal havarijní stav odpadů, v hodnotě necelých 6,5 milionu korun. Po pěti letech od rekonstrukce první etapy ulice Komenského jsme v minulém roce dokončili celkovou opravu místní komunikace vybudováním nové vozovky z asfaltobetonu a chodníků ze zámkové dlažby v úseku od bytového domu č. p. 564 po ulici Boženy Němcové. Tato stavba si vyžádala uvolnit z rozpočtu městyse 4,2 milionu korun. Připravovaný rozpočet městyse na rok 2012 musí reagovat na předpokládaný vývoj ekonomiky v České republice. Bude to pro nás znamenat přibrzdit investiční program a doplnit finanční zdroje řádným vyúčtováním dotací z realizovaného programu energetických úspor veřejných budov. Z těchto důvodů zařadíme do letošního rozpočtu investice v hodnotě do 5 milionů korun. Jedná se o rekonstrukci sociálních zařízení u tělocvičny základní školy a vybudování chodníku s cyklostezkou do průmyslové zóny. Vážení spoluobčané, přeji Vám jménem svým i celého zastupitelstva městyse hodně zdraví, štěstí a spokojenosti v novém roce 2012.

Ing. Jiří Černý, starosta

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/20121

Informace městyse Buchlovice Zastupitelstvo městyse č. 5/2011 ze dne 30. září 2011 Zastupitelstvo městyse Buchlovice schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 85, písm. a) - prodej části pozemku městyse Buchlovice parcela č. 1473/3 v k.ú. Buchlovice manželům Jiřímu a Pavle Dvořáčkovým, Buchlovice, za cenu 70 Kč/m2 Zastupitelstvo městyse Buchlovice neschválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 85, písm. a) - prodej pozemku městyse Buchlovice parcela č. 781 v k.ú. Buchlovice pro pana Josefa Hrušku (pro dceru Markétu Lučnou, roz. Hruškovou), Zlechov, (předmětem prodeje mezi původní majitelkou a Hruškovými byla pouze parcela č. 782 o výměře 136 m2, na které stojí nemovitost – rodinný domek) a trvá na odstranění „černé stavby“ (nedokončená stavba garáže) na části pronajatého pozemku parcela č. 781 - prodej pozemků ve vlastnictví městyse Buchlovice – p.č. 3243/9 o výměře 143 m2 a 3243/19 o výměře 955 m2 navazujících na žadatele pana Jana Horáka, Buchlovice Zastupitelstvo městyse Buchlovice schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 85, písm. j) žádosti o poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na území městyse Buchlovice - Petra Holbová, Buchlovice, na rekonstrukci rodinného domu čp. 149 na stavební parcele č. 1375 v k.ú. Buchlovice, 200.000 Kč, - Mgr. Vít Čagánek, Buchlovice, navýšení půjčky ze SF RB o 50.000 Kč, prostředky budou využity na dokončení prací spojených se zateplením a finální úpravou fasády, resp. provedení vnitřních omítek rodinného domu. Zastupitelstvo městyse Buchlovice schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění - prolongaci termínu dočerpání úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení, Dolní náměstí 192/9, 779 00 Olomouc, dle úvěrové smlouvy reg. č. 243/396-10 z 09. 11. 2010 na 3 miliony Kč o 1 rok a současně schválilo i změnu splátkového kalendáře (navýšení anuitní splátky). Zastupitelstvo městyse Buchlovice vzalo na vědomí - kontrolu úkolů z minulého zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice č. 04/2011 ze dne 30. 6. 2011 - informace o dokončených nebo současných investicích roku 2011 (Oprava ulice Komenského II. etapa, Zlepšení tepelně- technických vlastností ZŠ Buchlovice a Rekonstrukce školní kuchyně ZŠ Buchlovice) - žádost o poskytnutí podpory výzva č. 27. výzva OPŽP – Revitalizace zeleně v Buchlovicích v rámci Operačního programu Životního prostředí – prioritní osa -6- Zlepšování stavu přírody a krajiny (ERDF) a primární oblast podpory - 6.5 – Podpora regenerace urbanizované krajiny, podáno dne 14. 7. 2011.


Rada městyse Buchlovice č. 18/2011 ze dne 30. 11. 2011 Žádost o finanční dar – Domov sv. Josefa v Žirči, žadatel Oblastní charita Červený Kostelec, ul. 5. května 1170, 549 41 Červený Kostelec, ze dne 14. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice evidovala žádost o finanční dar – Domov sv. Josefa v Žirči, žadatel Oblastní charita Červený Kostelec, ul. 5. května 1170, 549 41 Červený Kostelec a zařadila ji mezi žádosti o dar, které budou projednávány v radě městyse v rámci rozpočtu městyse na rok 2012. Žádost o finanční dar – žadatel Svaz neslyšících a nedoslýchavých ČR, Poradenské centrum, Palackého nám. 293, 686 01 Uherské Hradiště, ze dne 15. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice evidovala žádost o finanční dar, žadatel Svaz neslyšících a nedoslýchavých ČR, Poradenské centrum, Palackého nám. 293, 686 01 Uherské Hradiště a zařadila ji mezi žádosti o dar, které budou projednávány v radě městyse v rámci rozpočtu městyse na rok 2012. Žádost o prodloužení nájemní smlouvy č. 4/2010 – drogerie na tržnici, žadatel ing. Zdeněk Hála, Kyjov, ze dne 16. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila žádost o prodloužení nájemní smlouvy č. 4/2010 – drogerie na tržnici, žadatel ing. Zdeněk Hála, Kyjov. Žádost o vybudování nových chodníků na místě stávajících před bytovým domem čp. 795 na p. č. 520/1 (majitel pozemku Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), žadatel Společenství vlastníků domu, Hradišťská 795, 687 08 Buchlovice (za společenství Robert Lukeštík), ze dne 21. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice se seznámila s žádostí o vybudování nových chodníků na místě stávajících před bytovým domem čp. 795 na p. č. 520/1 (majitel pozemku Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), žadatel Společenství vlastníků domu, Hradišťská 795, 687 08 Buchlovice (za společenství Robert Lukeštík) a rozhodla následovně: Městys Buchlovice zařadí do svého plánu prací na rok 2012 opravu chodníku při ulici Hradišťská (u zastávky ČSAD), který slouží veřejnosti. Ostatní chodníky, kterých se žádost dotýká, jsou přístupy k bytovému domu čp. 795, a i když se nacházejí na pozemku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jsou záležitostí Společenství vlastníků domu, Hradišťská 795, 687 08 Buchlovice. Poděkování za poskytnutí finančního daru městysem Buchlovice, ZO Českého svazu včelařů, o.s. Buchlovice, ze dne 21. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice s potěšením přijala poděkování za poskytnutí finančního daru městysem Buchlovice, ZO Českého svazu včelařů, o.s. Buchlovice. Žádost o prodej pozemku p.č. 2085/1 o výměře 78 m2 v k.ú. Buchlovice ve vlastnictví Pozemkového fondu ČR, žadatel Alenka Kelová, Přerov, ze dne 22. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice se seznámila se žádostí o prodej pozemku p.č. 2085/1 o výměře 78 m2 v k.ú. Buchlovice ve vlastnictví Pozemkového fondu ČR, žadatel Alenka Kelová, Přerov s tím, že dotčený pozemek není majetkem městyse, jeho vlastníkem je Pozemkový fond ČR (dále jen PF). Zároveň neshledala důvod na převod tohoto pozemku, o kterém informuje žadatelka, z PF na městys Buchlovice (pozemek je pro městys nepotřebný). Rada proto žadatelce doporučila jednat o prodeji pozemku výhradně s PF.


Oznámení kácení dřevin v rozsahu zpracované projektové dokumentace při břehu přítoku Buchlovického potoka (lokalita Zahrady p.č. 601/3 v majetku Lesů ČR) v termínu do 31. 12. 2012, Lesy ČR, s.p., Správa toků – oblast povodí Moravy, U Skláren 781, 755 01 Vsetín, ze dne 22. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice vzala na vědomí oznámení kácení dřevin v rozsahu zpracované projektové dokumentace při břehu přítoku Buchlovického potoka (lokalita Zahrady p.č. 601/3 v majetku Lesů ČR) v termínu do 31. 12. 2012, Lesy ČR, s.p., Správa toků – oblast povodí Moravy, U Skláren 781, 755 01 Vsetín. Žádost o dar městyse Buchlovice, žadatel ZO Českého svazu ochránců přírody, p. Karel Tomešek, Buchlovice, ze dne 29. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice evidovala žádost o finanční dar, žadatel ZO Českého svazu ochránců přírody, Karel Tomešek, Buchlovice, a zařadila ji mezi žádosti o dar, které budou projednávány v radě městyse v rámci rozpočtu městyse na rok 2012. Žádost o snížení poplatku za svoz odpadů na léta 2011 a 2012 pro dceru Janu, provd. Stricklandovou, bytem v USA, žadatel Oldřich Stránský, Buchlovice, ze dne 29. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila žádost o snížení poplatku za svoz odpadů na léta 2011 a 2012 pro dceru Janu, provd. Stricklandovou, bytem v USA, žadatel Oldřich Stránský, Buchlovice. Výše poplatku na uvedená léta bude činit 250 Kč/rok. Návrh na zvýšení registračních poplatků v místní knihovně na 100 Kč dospělí a 50 Kč důchodci a děti a zrušení poplatku za vystavení průkazů pro nové čtenáře s platností od 1. 1. 2012, pí Mgr. Dagmar Možná, knihovnice Rada městyse Buchlovice schválila návrh knihovnice Mgr. Dagmar Možné na zvýšení registračních poplatků v místní knihovně na 100 Kč dospělí (dosud 60 Kč), 50 Kč důchodci a děti (dosud 30 Kč) a zrušení poplatku za vystavení průkazů pro nové čtenáře (dosud 10 Kč) s platností od 1. 1. 2012. Projednání aktualizovaného Operačního plánu zimní údržby místních komunikací v Buchlovicích na zimní období 2011-2012 Rada městyse Buchlovice schválila aktualizovaný Operační plán zimní údržby místních komunikací v Buchlovicích na zimní období 2011-2012. Projednání rozdělení dotace pro jednotlivá občanská sdružení z Buchlovic, účastníků Slováckých slavností vína v Uherském Hradišti dne 10. 9. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila rozdělení dotace pro jednotlivá občanská sdružení z Buchlovic, účastníků Slováckých slavností vína v Uherském Hradišti dne 10. 9. 2011 dle předloženého návrhu. Oznámení o pořádání každoroční Tříkrálové sbírky a žádost o spolupráci a oznámení termínu konání sbírky Policii ČR, Oblastní charita Uh. Hradiště, Velehradská 247, 686 01 Uherské Hradiště Rada městyse Buchlovice vzala na vědomí oznámení o pořádání každoroční Tříkrálové sbírky a žádost o spolupráci a oznámení termínu konání sbírky Policii ČR, Oblastní charita Uh. Hradiště, Velehradská 247, 686 01 Uherské Hradiště.


Žádost o prodloužení mandátu členů stávající školské rady do 30. 4. 2012, žadatel Mgr. František Klvaňa, ředitel ZŠ Buchlovice, e-mail ze dne 30. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila žádost o prodloužení mandátu členů stávající školské rady do 30. 4. 2012, žadatel Mgr. František Klvaňa, ředitel ZŠ Buchlovice. Žádost o prodloužení mandátu se týká členů školské rady zastupujících rodiče, ing. Jaroslava Mikulíka a Zuzany Krchňavé. Způsob účtování části nákladů za energie buchlovickým občanským sdružením, které užívají prostory Československého kulturního centra čp. 16, prostřednictvím darů městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice schválila způsob účtování části nákladů za energie za kalendářní rok buchlovickým občanským sdružením, které užívají prostory Československého kulturního centra čp. 16, prostřednictvím darů městyse Buchlovice. V praxi to znamená, že náklady za energie budou vypočteny ze skutečnosti předchozího roku a příspěvek pro sdružení bude o tuto částku snížen v aktuálním roce. Toto snížení příspěvku musí být řádně zaúčtováno v účetnictví městyse. Směna pozemků městyse Buchlovice v areálu býv. ZD o výměře 938 m2 za pozemky p.č. 505/220 o výměře 59 m2, p.č. 505/221 o výměře 37 m2, p.č. 505/225 o výměře 24 m2, p.č. 505/228 o výměře 21 m2, p.č. 505/230 o výměře 23 m2, p.č. 505/232 o výměře 62 m2, p.č. 505/72 a p.č. 505/82 o výměře 36 m2 v k.ú. Buchlovice (celková výměra činí 262 m2) za pozemky ve vlastnictví MIP, spol. s.r.o., 696 74 Velká nad Veličkou 628, vše v k.ú. Buchlovice, určené pro výstavbu cyklostezky Buchlovice – Průmyslová zóna Buchlovice Rada městyse Buchlovice doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice směnu pozemků městyse Buchlovice v areálu býv. ZD o výměře 938 m2 za pozemky p.č. 505/220 o výměře 59 m2, p.č. 505/221 o výměře 37 m2, p.č. 505/225 o výměře 24 m2, p.č. 505/228 o výměře 21 m2, p.č. 505/230 o výměře 23 m2, p.č. 505/232 o výměře 62 m2, p.č. 505/72 a p.č. 505/82 o výměře 36 m2 v k.ú. Buchlovice (celková výměra činí 262 m2) za pozemky ve vlastnictví MIP, spol. s.r.o., 696 74 Velká nad Veličkou 628, vše v k.ú. Buchlovice, určené pro výstavbu cyklostezky Buchlovice – Průmyslová zóna Buchlovice. Žádost o prodej části pozemku městyse Buchlovice p.č. 234/15 o výměře 36 m2 v k.ú. Buchlovice, žadatel Daniel Rybárik, Buchlovice Rada městyse Buchlovice doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice prodej části pozemku městyse Buchlovice p.č. 234/15 o výměře 36 m2 v k.ú. Buchlovice, žadatel Daniel Rybárik, Buchlovice. Dodatek č. 1 k Pravidlům č. 5/2010 pro poskytování nízkoúročených úvěrů vlastníkům bytového fondu v městysi Buchlovice podle nařízení vlády č. 396/2001 Sb. Rada městyse Buchlovice doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice ke schválení dodatek č. 1 k Pravidlům č. 5/2010 pro poskytování nízkoúročených úvěrů vlastníkům bytového fondu v městysi Buchlovice podle nařízení vlády č. 396/2001 Sb.


Díky příznivému počasí se v předvánočním čase věnovali pracovníci Služeb městyse Buchlovice několika drobnějším úkolům, na které dosud nezbyl čas. Například při silnici I/50 odstranili u zastávek černé skládky různého materiálu, mezi kterým se nacházelo i větší množství umělohmotné střešní krytiny. Při silnici na Smraďavku vyzvedli z betonových skruží – šachet – původní betonové kryty, jež během času naházeli neznámí (zřejmě opilí) darebáci do šachet, a tak se hluboké otevřené šachty staly nebezpečnými pro procházející výletníky a zejména děti. V současné době již žádné nebezpečí chodcům nehrozí. V neposlední řadě opět zrekultivovali posezení u „sadu klenotů“ při silnici na Trnávkách, na něž jistý bezohledný spoluobčan navezl stavební suť s hlínou. Foto ing. Josef Motyčka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/20126

Jako každoročně navštívili představitelé městyse starosta ing. Jiří Černý, místostarosta Bořek Žižlavský a členky sociální komise Marie Výstupová a Mgr. Anna Petrášová naše spoluobčany – Buchlovjany, žijící v buchlovickém domově seniorů. Pobesedovali s nimi a poté jim předali malé dárky a do nového roku 2012 popřáli ze všeho nejvíce hodně zdraví a spokojenosti. (foto -bž-)


Letošní obecní vánoční strom, který je tradičně umístěn na náměstí „u ganála“, původně rostl na veřejném prostranství v ulici Váhovy. Protože za léta přerostl a začal být v ulici na obtíž, byl použit k tomuto krásnému účelu. Na fotografiích ing. Josefa Motyčky vidíte jeho převoz ulicemi městečka.


V předvánočním čase navštívili Úřad městyse Buchlovice i naši malí školáčci se svojí paní učitelkou Přikrylovou, aby zazpívali milé vánoční koledy. (foto -bž-)

Vánoční svátky jsou za námi a na uplynulý poklid a sváteční náladu budeme už jenom vzpomínat. Dobrý pocit z Vánoc si však neodnesou tyto vzrostlé celkem tři smrky nad Buchlovicemi, které neznámá pochybná existence zmrzačila uřezáním jejich vrcholů s největší pravděpodobností na vánoční stromek. Co popřát takovému „člověku“ do nového roku? Asi nic dobrého… (-bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/20129


Rok na Buchlovsku Když jsme v letošním roce začali spolupracovat s redakcí časopisu TRAVEL profi, který je zaměřen na regionální cestovní ruch, hledali jsme nějaké pojítko, se kterým by si čtenář vybavil náš kraj. A tak jsme si půjčili slova písničky pro nás tolik známé „Ej od Buchlova větr věje…“ A že těch informací přivál. Jednou to byl článek o našich kulturních památkách, kterých tu máme víc než dost. Řekněte, který mikroregion se může pochlubit takovou bazilikou, která zdobí Velehrad? Nebo hrad Buchlov, který byl v letošním roce čtenáři iDNES oceněn jako Nekrásnější památka ČR, a snad alespoň jednou byl každý z nás v Buchlovicích na zámku. V našem kraji najdeme řadu sakrálních staveb, které by stály za zmínku. Máme být tedy na co patřičně hrdí. Ale musíme se také postarat o to, aby se nám dařila naše hrdost a lokální patriotismus přenášet na další generace. Poté tzv. větr od Buchlova přinesl zajímavý článek o úspěšném projektu, na němž se Místní akční skupina podílela s partnery z Hornolidečska. Za nemalý objem financí se podařilo do deseti obcí mikroregionu pořídit kompletní sváteční a slavnostní kroje či krojové součástky, kterých zde bylo nedostatek. A že to byla náročná práce. O tom nejvíc ví manažerka Marta Polášková. „…V každé obci bylo zapotřebí najít někoho, kdo se kroji zabývá, kdo by

nám poradil všechny ty fígle a záludnosti našich prarodičů, kteří kroj uměli zhotovit a denně se do něj oblékali. A zaplať pánbů, takové lidi tu ještě máme“. O tom, že se dílo podařilo, přesvědčila výjimečná přehlídka, která se uskutečnila ve Slovanském sále ve Velehradě. Při té příležitosti se představilo na čtyřicet krojových párů v nové pořízených krojích ze Slovácka a minimálně stejný počet krojovaných z Hornolidečska. Nedá mi, než si zase položit otázku, máme být na co hrdí? Určitě ano. Záhy následoval příspěvek o konferenci zaměřené na cestovní ruch na Buchlovsku. Hotel U Skanzenu na Modré se této úlohy zhostil na jedničku. Účastníci zde hovořili o problémech cestovního ruchu, co je trápí, ale také zde zaznělo několik dobrých nápadů, které bychom časem mohli společnými silami realizovat. A jak manažerka říká: „…vše začíná a končí vždy u dobrého jídla. Protože ve všech turistických příručkách o Slovácku se dočteme, že tento kraj je typický svou gastronomií, připravili v hotelu podle starých receptur jídelníček složený ze samých dobrot, které jídali naši předkové. Měli jsme možnost ochutnat škvarkovou pomazánku, šlíšky s makem, šumajstr, boží milosti, zelňáky, zabíjačkovou máčku, drkotinu ……no prostě - co název, to pochoutka. Moc se jim to podařilo. Je to také výzva pro naše ostatní kuchaře a nám nezbývá, než doufat, že se s touto tradiční gastronomií začneme potkávat běžně na jídelníčcích našich restaurací.“


Nedávno jsme také psali o jiném neméně zajímavém projektu, který vzniká v současné době. Příběhy z Pohádek a pověstí Buchlovských hor a Hornolidečska, tak se totiž projekt jmenuje, nás zavedou na zajímavá místa čtrnácti obcí mikroregionu Buchlov. Herce Vladimíra Doskočila a Martina Vrtáčka mnozí z vás znají ze Slováckého divadla. V rodícím se filmu je můžeme potkat na toulkách mikroregionem, slyšet, co mnozí z nás ještě neslyšeli a vidět, co jsme také možná ještě neviděli. Ale nechme se překvapit. Film bude hotov na jaře roku 2012 a určitě se ještě o něm dočteme. A protože je v názvu zmiňován také mikroregion Hornolidečska, je potřeba říci, že tento projekt vzniká opět ve spolupráci těchto dvou Místních akčních skupin. A že vám ještě něco schází? Určitě ano. Je to zdejší specifická příroda, která nás obklopuje. Můžeme si ji prohlédnout při pěších procházkách, při výšlapech na kole po husté síti místních cyklostezek, ze hřbetu koně, kterého si můžeme půjčit ve stájích, ale také z ptačí

perspektivy v horkovzdušném balonu. Na své si přijdou také milovníci rybaření i adrenalinových sportů. A myslíte, že v zimě se tu ukládáme k zimnímu spánku? Kdepak, máme tady hned tři sjezdovky, což je na tak malou rozlohu nevídané. A když už nás budou bolet nohy nebo celé tělo, tak se nabízí zajít si do lázní Smraďavka, kde si můžeme udělat příjemnou chvilku dobře vybranou procedurou, masáží, relaxací, které nás zase postaví na nohy… Putování můžeme zakončit tam, kde jsme jej začali. Ptáte se kde? No přeci u vinaře ve vinném sklepě. Vždyť náš kraj je porostlý vinicemi, o které je třeba se po celý rok dobře starat. A když se rok jako ten letošní vydaří, odměna je více než zasloužená. Pak nezbývá, než vzít do ruky koštovačku, nechat si nalét červené či bílé, maličko upít, a vychutnat si tu vůni, barvu a chuť, která je u každého vinaře jiná, nenapodobitelná. Jste sami překvapeni, co všechno tady u nás máme? Když jsme naše pozvánky přenesli na papír, překvapilo to i nás. Uvědomili jsme


si, že drobnými články a statěmi přispíváme do časopisů, které vycházejí v celé republice, ale tak trošku zapomínáme na ty domácí. A to bychom chtěli změnit, protože hlavně ti, kteří zde žijí a kteří se o toto všechno starají, si zaslouží, aby se o nich vědělo. A také si v rámci našich možností můžeme navzájem pomáhat. Místní akční skupina Mikroregionu Buchlov pracuje metodou LEADER, která je určena právě pro rozvoj venkova. Podporuje projekty v oblasti tradiční řemeslné výroby, zemědělství, cestovního ruchu i rozvoji obcí. Nezapomínáme ale ani na různé spolky, které se rovněž mohou o dotaci, ze které si třeba opraví prostory nebo nakoupí pomůcky, přihlásit. Tak co, že Vás právě tato informace zaujala? Zastavte se za námi v Buchlovicích na kus řeči nebo si otevřete naše webové stránky, které vám zprostředkují další užitečné rady. Marta Polášková Místní akční skupina Mikroregionu Buchlov Náměstí Svobody 800, 687 08 Buchlovice Manažerka Marta Polášková [email protected], www.buchlov.cz BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201213

Přes silnici I/50 již bezpečně

V první polovině prosince 2011 byla otevřena nová, téměř čtyřicetimetrová dřevěná lávka nad frekventovanou silnicí I/50 u motorestu Samota ve Chřibech. Turisté, cyklisté a lyžaři tak dostali od Lesů ČR krásný dar v místě jednoho z nejnebezpečnějších přechodů této silnice, která rozděluje naše pohoří. Lávka spojuje hřebenovou chřibskou trasu od Bunče, Brda, Vlčáku ke Ctiborovu dubu, Stříleckému hradu a na Koryčansko. (foto -bž-)

Rodiče, dědové či strýcové – podpořte nové včelaříky ... ZO ČSV Buchlovice pro malé žáky i odrostlejší studenty obnovila VČELAŘSKÝ KROUŽEK MLÁDEŽE BUCHLOVICE. Jeho aktivní činnost bude zahájena první schůzkou 12. ledna 2012 v učebně přírodopisu ZŠ Buchlovice. Prozatím o kroužek projevilo zájem 11 dětí ve věku od 6 do 12 let. Přesněji řečeno – o jejich zájem se postarali samotní rodiče. Je pochopitelné, že malé dítko většinou nemá představu, co bude v kroužku dělat, a spojení se včelami pro děti nezní příliš bezpečně a lákavě. Je však potřeba je trošku popostrčit. Proto se obracím zejména na dospělé příznivce myšlenky omlazení včelařství v Buchlovicích a nejenom na ty, co mají v rodině včelaře. Zmiňte a pohovořte o této možnosti s Vašimi malými či mladými potomky a příbuznými; a společně navštivte internetovou stránku – www.buchlovice.cz/vcely s informacemi, nebo mě kontaktujte jiným způsobem. Miroslav Smatana, mob.: 777 103 005, email: [email protected] „Včelaření podobá se čtení krásné knihy, která se každou stránkou stává zajímavější a napínavější.“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201214

Adventní doba v MŠ Přichází Mikuláš: Vždy na konci roku na nás čeká čas adventní. Měl by to být čas klidu odpočinku, ale většinou to tak nebývá. A co prožily děti v naší mateřské škole? Každoročně 4. prosince děti vystupují na Mikulášském jarmarku, ale přípravy začínají už o něco dřív. Paní učitelky připraví pro děti pásmo básniček a písniček, které pak poctivě nacvičují. Letos vystoupily nejmenší děti Kuřátka jako mrazíci, Berušky jako sněhové vločky a Sluníčka jako čerti. Nutno říci, že děti se pásma naučily velmi hravě také díky paním učitelkám, které je sestavily veselé, hravé a pro děti zábavné. Vystoupení pro většinu nejmenších dětí bylo premiérou a tak se z mrazíků stali „zamrzlíci“. Berušky měli krásně dojemné pásmo z básniček a písniček o vločkách, vánocích a snech. Ti nejstarší jako čertíci na pódiu pěkně zatopili pod kotlem čertovským pásmem. Velké poděkování patří rodičům, kteří opět potvrdili skvělou spolupráci a dětem připravili krásné kostýmy. I letos 5. prosince přišla Mikulášská družina ze ZŠ pod vedením paní učitelky Janíkové. Družina byla opravdu početná s velkou převahou čertů. Děti se zprvu hodně bály hlavně ty nejmenší a ty co ,,zlobily“, možná ale i ty, které byly celý rok hodné. Čerti jsou prostě čerti a nikdo neví, co od nich může čekat. Zkusili odnést paní učitelku! Neměli tak velký pytel a děti ji stejně nechtěly pustit. Tak si všichni společně zazpívali písničky o čertech a čerti se hned přidali a tancovali s dětmi. Nakonec Mikuláš všechny děti odměnil sladkým balíčkem.

Koledování: 8. prosince dopoledne přišly děti koledovat do Domova seniorů v Buchlovicích s přáním pokoje, radosti a pěkných chvil při zaslouženém odpočinku.Vystoupení sklidilo velký potlesk a dojetí bylo oboustranné.

Velkým zážitkem pro všechny bylo společné zpívání koled Nesem vám noviny, Štědrý večer nastal a Narodil se Kristus Pán. Na závěr děti všem rozdaly připravené dárečky v podobě perníčků a andělíčků. Obyvatelé domova se na děti také velmi těšili a připravili jim malé občerstvení a sladkosti. Koledování děti zakončily 9. prosince na Úřadu městyse Buchlovice s díky svému zřizovateli a s přáním PF 2012.

Ježíškova dílna a návštěva výstavy betlémů: Dne 13. 12. navštívily děti Ježíškovu dílnu v Uherském Hradišti, kterou pořádá DDM Šikula. Děti si zde měly možnost vyrobit několik vánočních výrobků. Byly zde k vidění zajímavé výtvarné nápady od různých přáníček, přes veselá zvířátka, až po náročnější zdobení baněk či stromečků z novinového papíru. Nápadů zde bylo opravdu dost. Pěkným zážitkem byla návštěva Galerie Slováckého muzea s výstavou betlémů. K vidění byly betlémy z papíru, keramiky, vyřezávané ze dřeva, z různých odpadových materiálů, pletené z příze a dokonce i z těstovin, které byly inspirací pro děti i dospělé.

Štědrý den: Všechny akce jsou už minulostí a teď nás čeká ten nejkrásnější den v roce, Štědrý den. My si ho, ale ve školce uděláme o něco dřív. Děti si zkusí lidové zvyky jako je házení botou, rozkrojení jablíčka nebo pouštění ořechových skořápek. Ježíšek má i pro děti ze školky připravené dárečky. Jsou ještě zabalené, tak nesmím nic prozradit. Věřím, že všem dětem udělají radost. Nakonec jedno přání pro malé i velké: Hodně zdraví, štěstí a krásných společných chvil přeje kolektiv MŠ


Adventní doba v MŠ obrazem



Vernisáž výstavy „Kropenky“


pátek 2. prosince 2011

Foto: -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201219

Veliký mikulášský jarmark

Dne 4. prosince 2011 proběhl na náměstí v Buchlovicích Veliký mikulášský jarmark, který byl připravován ve spolupráci Místní akční skupiny Mikroregionu Buchlov, Mikroregionu Buchlov, Folklorního studia Buchlovice, Děcek z Buchlovic a Městyse Buchlovice. I zpočátku deštivé počasí se umoudřilo, jeho občasná nevlídnost návštěvníky neodradila, a na náměstí bylo po celý den živo a rušno. Lidé si přijeli nejen nakoupit, ale především povzbudit své děti, které vystupovaly v dopoledním programu. Vystřídaly se tu děti z mateřské školy, folklorních kroužků Buchlovjánek a Děcka z Buchlovic, letošními hosty se staly děti ze souborů Štěpnička z Veselí nad Moravou a Leluja z Luhačovického Zálesí. V poledne přilákalo návštěvníky svou vůní „maso z kotla“, u kterého se tvořila dlouhá řada, úspěch zaznamenával stánek se slivovicí, v němž bylo připraveno 25 výborných vzorků, a místní i přespolní „koštovači“ hodnotili tu svou, ale hlavně tu sousedovu. Hospodyně bylo vidět spíše u stánku s Regionální potravinou, kde zase ony ochutnávaly a hodnotily koláčky, valašské frgály nebo třeba staročeský medovník. Odpolední blok zahájila dechová hudba Buchlovjané, a pak už do samého večera patřilo pódium tónům cimbálových muzik, zpěvákům i tanečníkům. Návštěvníci mohli vidět Buchlovjánek, Polešovjánek, Folklorní studio Buchlovice a CM Rubáš, mužský sbor Míkovjan a CM Slačáci, Old Stars Hradišťan a CM Ohnica. S příchodem setmění už děti i dospělí netrpělivě čekali, zda se i letos podaří rozsvítit nádherný vánoční strom, pod kterým své poselství pronesl otec Rudolf Chmelař a do nového roku popřál starosta Ing. Jiří Černý. Podařilo se, svítil nejenom stromeček, ale zářily všechny dětské oči, kterých v tu chvíli bylo na náměstí opravdu hodně. A to ještě nebylo všechno. Na své kouzelné show veselého Toma se za pódiem připravoval Tomáš Šulaj, jeden z čelních představitelů hereckého souboru Slováckého divadla v Uherském Hradišti, který dokázal děti i starší přihlížející rozparádit tak, že když konečně přijel na povoze Mikuláš se svou družinou, který přivezl spoustu dárečků, zněla po náměstí jedna básnička i písnička za druhou. Děti se předháněly, aby už už nějaký dáreček dostaly. Byl to opravdu příjemný, zajímavý a pro některé i náročný den plný tónů, vůní, čertů i andělů, kteří pomyslným klíčem otevřeli nadcházející předvánoční období. Poděkování patří všem, kteří se podíleli na jeho přípravě, realizaci, ale i ukončení, protože v pondělí ráno není na náměstí po Velikém Mikulášském jarmarku ani stopy. Marta Polášková, manažer MAS BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201220

Mikulášská družina navštívila úřad

V předvánočním čase navštívila tradičně Úřad městyse Buchlovice družina Mikulášů, čertů a andělů složená z žáků naší základní školy. Tentokrát vedená paní učitelkou Janíkovou. (foto -bž-)


Křest nové knihy o Chřibech

Křest nové knihy Jiřího Jilíka a Bořka Žižlavského proběhl 16. prosince v přátelské a uvolněné atmosféře ve zcela zaplněném obchůdku Rámařství Petry Havlíkové Jilíkové v Uh. Hradišti. Samotného křtu se ujal kmotr knihy otec Petr Kliment Koutný, který je správcem pravoslavné církve ve Střílkách. Autory přišli podpořit i ostatní členové Expedice Chřiby, příbuzní a přátelé. Mnozí návštěvníci si na místě zakoupili tuto knížku jako vánoční dárek pro své blízké. Kniha je rovněž k dostání v buchlovickém informačním centru. J. Vráblová

Poděkování Buchlovická jednotka Sboru dobrovolných hasičů děkuje Zlínskému kraji za finanční dar za rok 2011 ve výši 100 000 Kč + 14 000 Kč, který byl použit jak na provozní účely, tak na pořízení materiálu neinvestičního charakteru. Hasiči si tak pořídili mj. nové vysokotlaké proudnice, zásahové hadice se spojkami, koš na hadice a několik kusů kompletních pracovních a vycházkových stejnokrojů. Z daru byla v neposlední řadě financována i revize dýchacích přístrojů a plicních automatik.


Pomáháme seniorům Trávíte rádi svůj volný čas ve společnosti svých vrstevníků? Nechcete nebo nemůžete být sami celý den doma? Anebo máte ve své domácnosti staré rodiče či prarodiče a nevíte, jak skloubit zaměstnání s péčí o ně? Pokud jste si odpověděli alespoň na jednu otázku ano, tak naše sociální zařízení Centrum denních služeb pro seniory je tu pro Vás. Centrum denních služeb pro seniory poskytuje ambulantní službu seniorům od 60 let se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního znevýhodnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby a kteří mají zájem se zapojovat do nabízených aktivit, které centrum nabízí. Ke každému uživateli služby přistupujeme důstojně a individuálně. Zajišťujeme mu poradenství, spolupráci s rodinou, motivujeme ho, jsme flexibilní, co nejvíce uživatele zapojujeme do dění. Služby, které centrum nabízí, jsou placené. Mezi základní poskytované činnosti patří pomoc při převlékání a přemísťování se v prostorách centra, podávání a příprava stravy, dodržování pitného režimu, pomoc při osobní hygieně, výchovně-vzdělávací a aktivizační programy (např. procvičování jemné, hrubé motoriky, luštění křížovek, jednoduchá kondiční a dechová cvičení, trénink paměti a mnoho dalších aktivit), sociálně-terapeutické činnosti (např. návštěvy divadla, vernisáže, akce pro seniory atd.). Denní centrum, kde uživatelé mohou trávit svůj volný čas OD PONDĚLÍ DO PÁTKU OD 7:00 do 15:30 hod., naleznete v Uherském Hradišti v části zvané Rybárny a v Boršicích u Buchlovic v ulici Stoprounská. OBĚ STŘEDISKA JSOU BEZBARIÉROVÁ! Bližší informace naleznete na internetových stránkách www.uhradiste.charita.cz nebo na emailu [email protected], či na telefonním čísle Centra denních služeb pro seniory: Uherské Hradiště – 572 151 454, 725 520 983, Boršice – 724 943 792. Pokud chcete, aby Vaši blízcí neměli čas myslet na přibývající léta – přijďte se za námi podívat. Budeme se těšit na Vaši návštěvu.


Informace z farnosti Buchlovice

V roce 2011 pokračovala rekonstrukce farních budov odvodňovacími a sanačními pracemi. Po loňské plynofikaci obytné budovy fary mohl být stržen ve farním dvoře parazitní přístavek, který se v nedávné době používal zejména pro skladování topiva. Obytná budova tak – po více než 100 letech – získává znovu svůj původní obdélníkový půdorys. Ve spolupráci s místní firmou Sanpros, spol. s r.o. pak ve dvoře pokračovaly práce na odvodnění povrchové vody a izolaci základů obytné budovy nopovou fólií. Dvůr je zčásti nově vydlážděn kamenem. Z ulice Kostelní jsme dokončili také odvodnění hospodářských budov včetně stodoly a byla položena a napojena kanalizace odvádějící dešťovou vodu ze střech. Projekt mohl být realizován jen díky významné finanční spoluúčasti Zlínského kraje. Chceme poděkovat všem, kteří na projektu v součtu odpracovali stovky brigádnických hodin. Poděkování patří též představitelům městyse Buchlovice za jejich vstřícnost a podporu. V následujícím roce 2012 bychom rádi upřeli naši pozornost ke 2. etapě rekonstrukce střechy kostela sv. Martina, jejíž krov je v havarijním stavu. Potřebné náklady na celkovou opravu střechy jsou vyčísleny na více než 2 miliony korun a není v moci farnosti, městyse Buchlovice, ani Zlínského kraje, aby byly pokryty jen z těchto zdrojů. Proto jsme po dali žádost o příspěvek na Ministerstvo kultury ČR z Fondu záchrany architektonického dědictví. Pokud budeme úspěšní, můžeme v roce 2012 realizovat nákladnou rekonstrukci severní části střechy kostela. Vážení spoluobčané, ze srdce děkujeme všem, kteří se zapojili do projektů organizovaných farním společenstvím (charitativních, osvětových i těch souvisejících s rekonstrukcí historických budov, které nám zde zanechali naši předkové). Do nadcházejícího roku pak přejeme všem pevné zdraví, pohodu a Boží požehnání. Členové ekonomické farní rady


K Ježíškovi do Betléma půjdeme

Následujícími fotografiemi vám přibližujeme atmosféru vánočního koncertu pořadatelů Děcek z Buchlovic, ZUŠ Uherské Hradiště (pobočky Buchlovice) a Mužského sboru FS Buchlovice, který se uskutečnil 23. prosince 2011 v zrcadlovém sále Československého kulturního centra v Buchlovicích. (foto -bž-)


Pěstování kukuřice a fazole ve vinohradech nebylo povoleno Poslední majitelkou buchlovského panství z rodu svobodných pánů – čili baronů –Petřvaldským z Petřvaldu byla nikdy neprovdaná Marie Eleonora (1725–1800). „Co jí Bůh odepřel na tělesné kráse,“ uvádí někdejší spisovatel buchlovických dějin Alois Jašek, „nahradil jí na dobrém srdci.“ Přesto všechno však zůstala v jednání a rozhodování rázná a odpovědná vůči svému hospodářství a majetku, což se o jejím nástupci, sice lidumilném Leopoldu I. Berchtoldovi, říci nedá. Vedle buchlovského statku jí náleželo i prastaré, kdysi významné českobratrské městečko Žeravice na Kyjovsku se zámečkem, v jehož komnatách občas pobývala. Méně známá je skutečnost, že se do žeravického zámečku na více let uchýlila ovdovělá Eleonořina matka Marie Krescencie, rozená Schrattenbachová, která tu v roce 1755 i zemřela a byla uložena

k věčnému spánku do hrobky zdejšího kostela zasvěceného Stětí sv. Jana. Jak už bylo řečeno, Marie Eleonora Petřvaldská si sama a prostřednictvím úředníků svého panství dobře hleděla a pokud jí nebylo něco po vůli, dovedla to řádně zdůvodnit a odmítnout. V této souvislosti se zachovala v Žeravicích zajímavá listina naší baronky z roku 1791, odpovídající na žádost představitelů žeravického městečka ve věci dovolení pěstování kukuřice a fazole v tamějších vinicích. Žeravičtí dne 26. srpna 1791 píší majitelce panství do Buchlovic: „...Před Jejich vysoce urozenou milost svobodnou Paní Marii Eleonoru z Petřvaldu, Paní panství Buchlovic a Žeravic předkládáme poníženou prosbu od obce žeravské, aby se od nás z vinohradů místo vinného po 1 mírce turkyně nebo fazole bralo. ...“ Odpověď Marie Eleonory žeravickým předsta-

Žeravická náves s někdejším Petřvaldským zámečkem BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201226

nýbrž i place pod stromy nevysazené zůstávají, pročež stromy přes výsadu horenskú vysazené kromě sádků vyťati a tomu, kterému škodu způsobují, ta škoda nahrazena býti má. Turkyň stíní a vysílí zem, přitahuje zvěř do vinohradů, tak jak vysazování fazule, čučky, dyní a jiných zelených věcí, kteréž vysazování všeho jmenovaného škodu působí a tím pánu panství jeho spravedlivý desátek odnímá. Protož z pouhé milosti mému hospodářskému úřadu jsem nařídila, aby ještě letos za loňský a letošní rok, za každý rok po dvou mírkách turkyně a fazule přijal, na budoucnost ale od roku 1792 začínajíc co nejpřísněji zakazuji, aby se žádný neopovážil turkyň nebo fazuli do vinohradu naseti, aniž strom množiti, sice přestupníkovi jednomu i druhému nejenom všecko vysazené docela sebrati a stromy vysekati nechám, neb již dost dlouho, co obec vinohrady držící, vrchnost v desátku jejím spravedlivém klamají. ... Marie Eleonora Paní z Petřvaldu, m.p.“ Připravil Bořek Žižlavský

veným na sebe nenechala dlouho čekat. Je datovaná 20. září 1791 na buchlovickém zámku a uvádí: „Obci žeravské a jejímu budoucímu řízení. Starodávné horenské právo od nejvyššího místa prošlé patenty a potvrzená práva nic jiného neobsahují, leč poněvadž výnos, jedna z potřebných věcí jesti vinohrady pilně vysazovati a obdělávati, naproti tomu co vinohradům škodí, co jim sílu, ctnost a dobrotu odnímá z vinohradů vypuditi se vynasnažiti. Roku 1784 se zase hormistr ... prošlého nejvyššího patentu potvrdili, taky tím způsobem předešlí páni z Buchlovic, jak taky v pánu zesnulá paní sestra moje paní Terezie provdaná paní z Berchtoldů, rozená z Petřvaldů, tu od jejich předků ustavené regule neb pořádnost vinohradskú, jakožto roku 1715 Paní statků dne 30. Juni znovu potvrdila a upevnila co tedy vinohradům jejich ctnost, sílu a dobrotu odnímá, indá množství vysazených stromů, kdežto pně nejenom stíní, že hrozny dozrát nemůžou,

Kostel Stětí sv. Jana v Žeravicích


Buchlovské zvony Zvony jsou věci stvořené člověkem, které s ním mluví. Poslouchá je ráno, v poledne, večer a mluví s ním také o svátcích a různých církevních slavnostech. Každá obec má své zvony. Když je nemá doma, má je ve vedlejší obci, kam je přifařena. Každý jejich jasné hlasy slyší již zdaleka, když jde do kostela přes pole. Také my v Buchlovicích máme své buchlovské zvony. Teď máme celkem čtyři. Ve velké věži tři a v malé věžičce jeden. Jsou staré. První mohl být ulit už ve středověku, nejmladší roku 1737. Vznik nejstaršího zvonu není znám, mohl být ulit ještě pro starý kostelík sv. Martina, který zanikl při stavbě nového kostela roku 1647. Mezitím mohl být použit i na věži tehdy nového bratrského kostela u hřbitova. Je ovšem možné, že byl ulit až pro tento kostelík v roce 1519. Je na něm vysekáno více slov a lidé mu říkají „bratrský“, a to proto, že zvonil buchlovským českým bratrům v 16. a 17. století, aby je zval na „slovo Boží“. Hodně staré buchlovské stařenky, které za mého dětství chodily v týdnu i v neděli v kroji, ještě neříkaly „jdu do kostela“, ale „jdu na slovo Boží“ a při návratu domů je spolubydlící vítali pěkným náboženským přivítáním: „Vítám vás ze slova Božího.“ Tento zvon každopádně sdílel se svými buchlovskými obyvateli staletí. Jeho průměr je 65 cm, výška 59 cm, váha 224 kg a nese letopočet 1519. Zvon Nejsvětější Trojice (někdo mu říká Martin) má mohutný a velebný hlas a je největší z našich zvonů. Nechal ho ulít Hanuš Zikmund z Petřvaldu roku 1686. Jeho první nápis zní: „Ke cti a chvále nejsvětější svaté Trojice mně líti dali léta 1686 5. srpna urozený pan Hanuš Zikmund z Petřvaldu, svobodný pán na hradě Buchlově, Žeravicích, Střílkách, Horní a Dolní Moštěnici, g. m. c. z. rada a hofmistr stavu manského v markrabství moravském.“ Druhý nápis zní: „A urozená paní Anna Marie Petřvaldská, rozená hraběnka Sereni, paní na hradě Buchlově, Žeravicích, Střílkách, Horní a Dolní Moš-

těnici.“ Průměr činí 122 cm, výška 94 cm, váha 527 kg, letopočet 1686. Třetí zvon je zasvěcený Panně Marii a byl ulit spolu se zvonem Nejsvětější trojice skoro ve stejnou dobu 2. srpna 1686. Lidé mu říkají Mariánský. Je střední velikosti a má nejjasnější zvuk. Mimo latinské nápisy o jeho ulití má také tento zajímavý nápis: „Když byl litý zvon ten, vyhnal křesťan Turka z Budína ven, dne 2. srpna 1686.“ Průměr zvonu činí 94 cm, výška 75 cm a váha 470 kg, letopočet 1686. K těmto zvonům, které byly určeny do našeho kostela sv. Martina, se váže ještě tato událost. – Byla krásná slunečná neděle na začátku srpna 1686 a na Buchlově se už chystali na mši do Buchlovic. Pan Hanuš a jeho úředníci na koních, jejich manželky v kočárech, čeládka pěšky. Ranní slunce osvětlovalo dlažbu a stěny hradu. Průvod vyrazil. Vzduch voněl pryskyřicí a svěží ranní rosou, která se leskla snad všude. Naráz vyjeli z lesa. Před nimi se rozprostřela obdělaná krajina Buchlovic. Kdysi vypálené samoty byly už opravené. Úroda byla dobrá jak na panském, tak na selském. V tom ranní pohodu „narušil“ zvuk všech tří zvonů visících na věži kostela, které právě začaly mluvit s lidmi. Za nějaký týden se na okraji tehdejšího lesa, v místech, kde je nyní autobusová točna, u odbočky k Ovčí hoře a Pastvisku objevili dělníci a postavili tam Boží muka na památku jasného zvuku nových zvonů v kostele. V kostele byly tehdy ještě dva malé zvonky – pozdvihováček a umíráček, který bychom tam našli dodnes. Za první světové války 1914-1918 zůstalo na kostele všech pět zvonů. Mohl mít na to vliv i tehdejší ministr zahraničí a majitel buchlovského velkostatku Leopold Berchtold. Teď jsou tam jen čtyři. Za druhé světové války 1939-1945 provedli Němci soupis zvonů. Tři velké a staré na věži nechali a dva menší zabavili a odvezli. Po skončení války jeli buchlovští občané do Prahy na shromaždiště zvonů, co nestačili Němci roztavit, ale přivezli jenom jeden – umíráček. Pozdvihováček, kterým se


zvonilo při pozdvihování, byl roztaven na zbraně. Umíráček byl přivezen a slavnostně zavěšen 17. srpna 1945 na věž. Jeho průměr činí 35 cm, váha 58 kg a je označen letopočtem 1737. Za mého mládí se zvonilo ručně a byla to povinnost kostelníka. Tehdy byl kostelníkem pan Jurča. Chodili s ním zvonit jeho dva synové a s nimi houf dětí. Když odešel, houpali jsme se na provazech, běhali po věži a házeli z oken papírky s různými nápisy. Měli jsme legraci, když to lidé sbírali a mysleli, že to jsou letáky vyhazované z vojenských letadel. Já jsem se toho zúčastňovala. Desetiletý František Jurča, synovec kostelníka, spadl na věži na trám a uhodil se do hlavy. Naskočila mu velká boule. Chvíli si ještě hrál, ale pak šel domů. V noci přišli pro mého tatínka – lékaře, aby šel k Jurčům, že je Františkovi zle, že má „grču“ na hlavě. Hned ho poslal do nemocnice, že má asi krvácení do mozku. Diagnóza se potvrdila. František druhý den v nemocnici zemřel. ... Nyní se zvoní pomocí elektřiny.

Tehdy byl farářem Arnošt Hrabal, kterému pomáhali dva kaplani. Pan farář po té smutné události nařídil, že na věž může jen kostelník a nikdo jiný, hlavně ne děti. Páni kaplani museli nařízení kontrolovat. Když se nám, dětem, ale přece podařilo proklouznout na úzké točité schody ke zvonům, kaplani nás honili s rákoskou. Schytával to vždy ten poslední po celou cestu na věž. Nahoře pak bývalo kázání o velkém nebezpečí a pak se scházelo už dolů. Já jsem to schytala několikrát. Ve věži kaple sv. Barbory je také zvonek. Nevím, jestli je zasvěcený sv. Barboře. Myslím, že ale není veliký, protože má slabý hlásek. Když jsem v dětských letech chodívala na pouť na Barborku, dívali jsme se z oken na ochozu dolů, jak půjde procesí javorovou alejí kolem Hořínkového. Jakmile se procesí objevilo, ozval se zvonek a začaly pouťové radovánky. Popsala jsem tedy zvony církevní a teď se ještě zmíním o zvonech světských v Buchlovicích. Jeden malý se nachází v horním oblouku zámku naproti hřbitova. Nevím o něm nic, ale v dětském věku jsem ho slyšela zvonit při veliké bouřce, zvonili s ním na odehnání mraků. Zvonil nezvykle, ale pěkně. Pak to byly malé 10–12centimetrové rolničky – koňské zvonečky, které oznamovaly v zimě provoz tichých selských saní a koně je měli na krku. Vidím se jako školák v zimě na klouzačce se sáňkami a slyším opět stříbrný zvuk rolniček. Po uježděné silnici s lesklými, uježděnými kolejemi se klusem řítí selské koně. Na nich buchlovský sedlák v persiánové beraničce, v kožichu dubeňáku pod kolena a ve vysokých holínkách stojí jako přibitý. Vyjel s koňmi jen tak, aby se trochu provětrali, když zrovna nevozí klády. Jsou odpočatí, mají zimní srst a na krku ty zvonečky se stříbrnými hlásky. Tetičky „zababúlané“ do velikých vlňáků, ve vlněných papučích do půli lýtek uhýbají saním a ženou proutkem husu k ženichovi – houserovi. A tak ať nám naše zvony zvoní – slavnostně a velebně – a mluví s námi hlavně o radostných věcech ráno, v poledne i večer a slavné Te Deum ať slavnostně zní. Zdenka Maršálková


Jak jsem se potkal s Aloisem Kučíkem Žiji v Břeclavi již pěkných pár let a když se před několika lety objevila publikace Ladislava Školla Představitelé českého národního hnutí v Břeclavi, zvědavě jsem si ji koupil. Kniha seznamuje čtenáře s lidmi, kteří se zasloužili o přeměnu Břeclavi v období po vzniku Československé republiky z německého Lundenburgu na českou Břeclav. Mezi jmény pozoruhodných mužů a jedné ženy se najednou objevilo jméno krajana. Byl to příjemný pocit. V Břeclavi žil muž, který v neobyčejně obtížném období vývoje města přispěl svojí prací k tomu, aby se Břeclav stala pod vedením české samosprávy prosperujícím dopravním a hospodářským uzlem a také kulturním centrem jižní Moravy. Ten muž pocházel z Buchlovic. Tak začalo moje první setkání s Aloisem Kučíkem. Alois Kučík přišel do Břeclavi 1. ledna 1919. Co jej vedlo právě sem, nevím, ale známé je to, že nastoupil na břeclavské radnici jako městský důchodní. Na radnici, která až do převratu v roce 1918 byla německá, byl prvním českým

úředníkem. Na starosti měl městské finance. V případě Břeclavi to byly dluhy, málo peněz a snaha o novou městskou výstavbu a rozvoj školství. K péči o peníze měl Alois Kučík díky absolvování Obchodní školy v Uh. Hradišti dobrou kvalifikaci. Jeho role v Břeclavi je zásluhou Jaroslava Školla vnímána Kučíkovým významným podílem především na kulturním životě města. Jaké tedy měl Alois Kučík v Břeclavi „volnočasové“ aktivity? Byly bohaté a byly neobyčejně vážné. Do Břeclavi přišel zralý muž. Že Alois Kučík svůj pobyt v Břeclavi nevnímal jen jako dočasné působiště, svědčí to, jak se zapojil do veřejného života města. Velmi brzy seznal, že jestli má být občan Břeclavi informován o dění ve městě a jeho okolí, musí mít dobrý zdroj informací. Měl by být informován český tiskem. Proto stál u zrodu týdeníku Břeclavský kraj. Tyto noviny byly nepolitickým týdeníkem pro hospodářský, kulturní a společenský život města a regionu. Byl také stálým přispívatelem týdeníku Noviny z Moravského Slovenska až do jeho zániku. Když se v Břeclavi objevila tiskárna Vladimíra Chlanda, která začala vydávat také literární časopisy, Alois Kučík ze své pozice městského úředníka tuto snahu o rozvoj českého živlu intenzivně podporoval. Hlavní cíl svého kulturního působení nacházel Alois Kučík ve vydávání bibliofilských tisků svého oblíbeného básníka Petra Bezruče. Z tohoto období existuje celá řada bibliofilských vydání jednotlivých Bezručových básní ilustrovaných moravskými umělci jako jsou hodonínský grafik Jaroslav Dobrovolský, Rudolf Gajdoš a také Arnošt Hrabal z Buchlovic. Kučík, Chlanda a Dobrovodský byli muži, kteří tiskárnu posunuli z oblasti komerce na kulturní instituci. Díky své autoritě sběratele a vydavatele literárních tiskovin byl Alois Kučík pověřen, aby v Břeclavi uspořádal o svatodušních svátcích 1935 VII. velice úspěšný celostátní sjezd bibliofilů. Činnost Aloise Kučíka se nevyčerpávala pouze v péči o městské finance a o kulturní dění města. Byl rovněž jednatelem místního odboru Národní jednoty pro jihovýchodní Moravu.


Organizace Národní jednota byla nástrojem pro obranu a podporu Čechů v pohraničních oblastech. Podporovat hmotně české rodiny, probouzet a udržovat v nich národní vědomí a starat se o zabezpečení národních práv, to bylo cílem této organizace. Alois Kučík měl na starosti českou národnostní menšinu v Lednici, která takovou podporu v nepřátelském, selskou bigotností nacionálně poznamenaném prostředí obzvláště potřebovala. Okupace Břeclavi 8. října 1938 znamenala pro Aloise Kučíka to, že musel stejně jako všichni čeští státní zaměstnanci opustit město, které se stalo součástí Říše. Odešel do Hodonína. Pro něj nastalo období zoufalé nejistoty. Odtud jeho cesta vedla do Brna, kde začal pracovat v městské plynárně a elektrárně a v roce 1941 byl předčasně penzionován. Čas, který mu takto vznikl, věnoval historii. Studoval dějiny rodných Buchlovic a věnoval se genealogii především Petra Bezruče. Ihned po válce, kdy město bylo ještě zavaleno troskami zničených domů, byl vyzván Městským národním výborem v Břeclavi, aby uspořádal

písemnosti města zle poničené válkou. Úkolu se zhostil ke spokojenosti zástupců z trosek vstávajícího města. Do Břeclavi se však nevrátil. Kučíkův dům z předválečného období skončil v roce 1944 po americkém náletu na Břeclav v rozvalinách. Práce pro národní výbory však nekončila v Břeclavi, ale pokračovala dále ve dříve okupovaných regionech na severní Moravě, kde po okupaci vznikajícím obecním správám pomáhal uspořádat jejich písemnosti. Tak tomu bylo třeba v Novém Jičíně. Na Břeclav však nezapomínal. Byl stálým dopisovatelem regionálního časopisu Malovaný kraj, který vychází i v současnosti. V roce 1947 byla v Brně velká výstava k 80. narozeninám Petra Bezruče. Alois Kučík při organizaci nechyběl. Zapůjčil na ni svoji rozsáhlou bezručovskou sbírku. Jeho sbírka dnes tvoří část fondu Památníku Petra Bezruče v Opavě. To je moje první setkání s rodákem Aloisem Kučíkem, který svůj neobyčejně plodný život ukončil v květnu 1956. Příště si povíme něco o setkání druhém. Alois Michálek

Dnes už zaniklou chalupu na Trnávkách namaloval v zimním období čtyřicátých let 20. století akademický malíř Vojtěch Pernica. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201231

Z HISTORIE PŘED 70 LETY

Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války 29. 12. 2011 uplynulo 70 let od vysazení tří paradesantních skupin první operační vlny v operacích Anthropoid, Silver A a Silver B, které měli od naší exilové vlády v Londýně úkoly zpravodajské, organizační, spojovací, sabotážní a teroristické. První z nich byla vyslána s teroristickým posláním a také jediná, která tento teroristický úkol (atentát na Reinharda Heydricha) splnila. Tím se nesmazatelně zapsala do historie protinacistického odboje. Uvedené tři skupiny však nebyly prvními desanty vyslanými do vlasti. Již 16. dubna 1941 v první operaci BENJAMIN byl s velkou navigační chybou vysazen rotný Otmar Riedl a dále 4. října téhož roku v operaci PERCENTAGE svob.asp. František Pavelka.

K rozhodnutí o vysílání parašutistů do Protektorátu přispěl vývoj situace v okupované republice i na frontě. Po zatýkání a likvidaci vedoucích osobností odbojových organizací především Obrany národa nacistickými represivními složkami byl utlumen a ochromen domácí odboj a tak se omezily informace vlády a zahraniční zpravodajské služby o situaci ve vlasti. Až do léta 1941 měla londýnská vláda kontakty s domácím odbojem zajištěny proudem emigrace, která v létě 1939 přes Polsko a po jeho porážce přes Maďarsko a Jugoslávii odcházela do zahraničí. Po porážce Polska a zvláště po 22. červnu 1941 (napadení SSSR), získal německý bezpečnostní aparát dostatek sebevědomí a zkušeností, že byl schopen odboji zasadit první vážné a z vlastních řad těžko nahraditelné ztráty. Bylo ohroženo to nejdůležitější a podstatné - kontakty, zdroje zpráv a informací, prostředky spojení k jejich rychlému předání. Jejich vojenská a politická cena byla s ohledem na malé možnosti vojenské v zahraničí velmi vysoká. Československá zpravodajská služba měla mimořádně dobrou pověst a postavení, že z ní dr. Beneš učinil politickou devizu a vyrovnával tím nejednu slabinu svého postavení v jednáních s britskými a sovětskými představiteli. To vše bylo

nyní ohroženo. S neodkladnou naléhavostí vyvstala potřeba hledání nových řešení, která by československému odboji umožnila vést svůj boj těmi prostředky, které mu zůstaly. Bylo tak nutno konat bez ohledu na oběti, protože cíl byl zásadní a jeho splnění nesnadné. V cestě k němu stál nepřítel mající na své straně převahu a výhody v mnoha směrech. Závažnost úkolu však vyžadovala jeho splnění. Byl svěřen mladým mužům pečlivě vybraným a vycvičeným pro plnění zvláštních úkolů v okupované vlasti. Byli to první českoslovenští parašutisté, příslušníci zvláštní skupiny D pro výsadkové akce v Československu při 1. oddělení II. (zpravodajského) odboru ministerstva národní obrany čs. exilové vlády ve Velké Británii. Přednosta II. odboru pplk. gšt. František Moravec (šéf zpravodajců), přednostové zvláštní skupiny D škpt. gšt. Jaroslav Šustr a pplk. Karel Paleček a šéf výcvikové sekce npor. Rudolf Hrubec a další organizovali výcvik a nasazení parašutistů do akce. V týlové sekci skupiny D byl zařazen i Ćestný předseda okresního výboru Svazu bojovníků za svobodu Vladimír Maděra z Velehradu. Výcvik parašutistů byl velmi tvrdý a všestranný. Měl podobu řady po sobě následujících specializovaných kurzů, podle meto-


diky vypracované SOE-Special Operations Exekutive (Exekutiva pro speciální operace). Základní výcvik byl prováděn personálem SOE na jednotlivých střediscích STS (Secret Training Schools - Školy a stanice zvláštního tajného výcviku). Všichni museli absolvovat STS-51 - Paradesantní výcvik na letišti RINGWAY u Manchestru, STS-46 - Zpravodajský kurz v Chicheley-Hall, STS-17 - Kurz průmyslové sabotáže v Southhamptonu, STS- 48 - Kurz sabotážního a diverzního boje v Harorough. Další kurzy pak podle zařazení a specializace potřebné k účelu nasazení. Výcvikem prošlo 300 mužů, z nichž bylo 9O nasazeno jako parašutisti ve zvláštních operacích. Na území „Protektorátu“ bylo v období let 1941–1945 vysazeno celkem 29 pararojů s 82 parašutisty. Jak bylo již v úvodu zmíněno, jako první byl do Protektorátu Čechy a Morava vyslán v Operaci BENJAMIN - rotný Otmar Reidl. Sedmadvacetiletý rodák z Kroměříže měl za úkol předat domácímu odboji v mikrotečce zašifrované poselství presidenta Beneše a předat náhradní krystaly pro radiotelegrafické stanice. Místo vysazení bylo po dohodě s domácím odbojem určeno u Křečhoře nedaleko Kolína. Kvůli špatnému počasí se vysazení podařilo až na třetí pokus 16. dubna 1941. Pro navigační chybu se však místo v polabské nížině ocitl v tyrolských Alpách v blízkosti italských hranic u města Landeck. Z toho důvodu své poslání ani splnit nemohl. Pozoruhodné je, jak se s nastalou situací vypořádal. Když krátce po přistání zjistil, kde se nachází, jednal rychle a rozvážně. Pod propustí schoval náhradní krystaly a snědl kapsli s poselstvím. Po zatčení celníky opakovaně tvrdil, že byl v roce 1939 vyslán firmou Baťa do Jugoslávie a když se chtěl vrátit domů, tak mu jugoslávské úřady činily potíže, a tak bez povolení přešel hranice do Rakouska. Byly mu ukradeny doklady s osobními věcmi i kufr. Německé vyšetřovací orgány si tvrzení ověřovaly telefonicky na personálním oddělení firmy Baťa ve Zlíně, kde shodou šťastných okolností převzal hovor Riedlův známý Vycudilík a toto „story“ potvrdil. Riedl byl tak

odsouzen pouze ke dvěma měsícům vězení za nedovolené překročení hranic. Po propuštění se šťastně dostal do protektorátu, avšak kontakt s domácím odbojem se mu navázat nepodařilo. Dál pracoval u Bati a své tajemství si podržel až do konce války. Když se 10. května 1945 hlásil na MNO u plk. Palečka, přivedl ho do velkých rozpaků. Plukovník na něj hleděl s úžasem v očích, protože parašutista byl velícími orgány považován celé čtyři roky za nezvěstného nebo spíše za mrtvého. Přestože rotný Otmar Riedl své poslání nesplnil, dal by se jeho příběh hodnotit jako příběh se šťastným koncem a to také proto, že ani po roce 1948 mu na rozdíl od mnoha dalších parašutistů Státní bezpečnost nevěnovala zvláštní pozornost. Dál pracoval u téže firmy a v roce 1970 odešel do důchodu. Ještě v roce 1945 byl povýšen do hodnosti nadporučíka a obdržel francouzské, britské i československé vyznamenání. 16. 10. 1990 byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Byl ženatý a vychoval dvě dcery. Zemřel 10. 10. 1994 v Holešově. Takto poměrně přívětivý osud určitě nečekal na Riedlovy následníky, kteří však většinou měli úkoly podstatně závažnější.

Operace PERCENTAGE V době, kdy zpravodajský odbor marně čekal na zprávy o výsledku své první operace, probíhal již v plném proudu výběr dalších parašutistů. Zvláštní skupina D byla poháněna hrozivým vývojem událostí na frontě i doma. V létě 1941 se mnohé zkomplikovalo, zejména spojení s domovem. Zcela odpadly kurýrní spoje přes Balkán a odboj byl oslaben zatýkáním. Prakticky jediným se stalo radiové spojení, které však stálo a padalo, a tak záviselo na amatérské radiostanici SPARTA, jejích technických potížích a nedostatku náhradních dílů. K odstranění i takových závad směřovala operace PERCENTAGE. Zúčastnil se


jí opět pouze jeden muž, svobodník aspirant František Pavelka, rodák z Břeclavi. Plánované místo seskoku bylo určeno na ploše Hradiště poblíž Nasavrk okr. Chrudim. Jeho úkolem bylo předat poselství gen. Ingra, zásobu krystalů pro radiové stanice, šifrovací klíč a navázání spolupráce s domácím odbojem. Navigační chybou pilota byl vysazen 4. října 1941 kolem druhé hodiny ranní o 40 km dále na západ u Koudelova nedaleko Čáslavi. Po seskoku ukryl padák a další materiál a navázal styk se zaměstnanci blízkého statku, s jejichž pomocí se úspěšně kontaktoval na záchytné adrese. V té době však byla v Jinonicích gestapem likvidována radiostanice odbojových skupin ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) a PVVZ (Petiční výbor Věrni zůstaneme), SPARTA I a nastalo zatýkání jejich vedoucích kádrů. 25. 10. 1941 v ranních hodinách byl v Praze v Kamenické ulici (dům č. 46) zatčen přesilou deseti mužů i Pavelka. Po věznění na Pankráci byl předán Lidovému soudu do Berlína, odsouzen k trestu smrti a 11. 1. 1943 popraven. Když seskakoval se svým obtížným posláním, nebylo mu ještě ani jednadvacet let. Jeho rodina postižena nebyla, ale v březnu 1943 byla německými soudními orgány vyzvána k zaplacení nákladů spojených s popravou ve výši 4318 RM. František Pavelka byl vyznamenán třikrát Čs. válečným křížem 1939 a v roce 1948 povýšen do hodnosti kapitána pěchoty in memoriam.

Operace ANTHROPOID Byla to skupina s teroristickým posláním a jediná, která jej splnila. Akce měla být provedena původně v den státního svátku 28. října 1941 a cíl nebo objekt útoku nebyl ještě konkrétně určen. Záměr byl několikrát měněn. Až koncem října 1941 získalo zpravodajské oddělení podrobnější přehled o katastrofálních následcích Heydrichova

teroru a bylo rozhodnuto. Cílem budoucího atentátu se stal zastupující říšský protektor. K odkladu termínu operace vedly i další důvody jako nedostatek vhodných letounů, nepříznivé povětrnostní podmínky a také zranění Karla Svobody, původně určeného parašutisty k Josefu Gabčíkovi. Gabčíkovi bylo umožněno podílet se na výběru nového partnera. Přál si Jana Kubiše a tak vzniklo nové složení operace Anhropoid – Slovák rtm. Josef Gabčík a Moravák rtm. Jan Kubiš. Oba parašutisté byli podrobeni speciálnímu výcviku, především ve zvláštních teroristických kurzech ve Skotsku, kde se cvičily britské jednotky commandos. Pro svůj úkol byli vybaveni rozsáhlým výzbrojním materiálem. Po ukončení tvrdého výcviku v doškolovacích kurzech čekali na nasazení do akce. Po dvou nezdařených pokusech, kdy se letadlo muselo vrátit na základnu pro nepříznivé povětrnostní podmínky, se na odletovém letišti Tangmere usadili spolu se skupinami SILVER A a SILVER B na palubu starého bombardéru Halifax 138 výsadkové perutě RAF, pilotovaného kanadskou posádkou. Na palubě se tísnilo sedm parašutistů a kapitán Šustr, který měl o celém výsadku podat zprávu. Letadlo začalo přesně ve 22.00 hod. 28. 12. 1941 rolovat po letišti a odletělo směr Čechy. Dovedností pilota unikly německým stíhačkám a po čtyřech hodinách letu doletěli nad Českou kotlinu. Gabčík s Kubišem byli vysazeni 29. 12. 1941 kolem druhé hodiny ranní jako první a s navigační chybou přistáli místo v Cerhovicích na Plzeňsku u obce Nehvizdy poblíž Čelákovic. Po ukrytí materiálu se dostali s problémy do Prahy, kde kontaktovali ilegální organizaci Obec sokolská v odboji a jejím prostřednictvím získali v Praze mnoho obětavých spolupracovníků. Především učitele Jana Zelenku - Hajského a rodiny Moravcových, Svatošoých, Baucových, Khódlových, Novákových a Fafkových. V únoru 1942 navázali kontakt také s ilegální skupinou kolem docenta Vladimíra Krajiny. V bytech spolupracovníků se scházeli


s ostatními parašutisty především Opálkou a Valčíkem. Dne 26. 4. 1942 společně zajistili navigační podporu při navádění britského bombardovacího letectva na Škodovku v Plzni, která však skončila neúspěchem. Především se však snažili, aby byly vytvořeny nezbytné podmínky k provedení atentátu. Zvažovali různé varianty a zkoumali proveditelnost z hlediska místa, času, zdaru akce a možností ústupu. Přestože pracovali samostatně, nezůstaly jejich přípravy utajeny v nejbližším okolí, jehož museli k přípravě využívat. Domácí ilegální organizace se pokoušely dosáhnout zrušení nebo alespoň změnu úkolu z obav na možné následky pro odboj. Na depeši odeslanou do Londýna však nebylo reagováno dost rychle a oba parašutisté trvali na splnění úkolu. A tak za spolupráce s rtm. Josefem Valčíkem ze SILVERU A provedli Gabčík s Kubišem 27. května 1942 v 10.35 hod. atentát na Reinharda Heydricha v zatáčce u Vychovatelny v Praze-Kobylisích (dnes Praha-Libeň) za dramatických okolností, kdy Gabčíkovi selhal samopal (stengun) a musel zasáhnout druhý atentátník Kubiš, který hodil pod zadní kolo Heydrichova mercedesu speciálně upravený britský protitankový granát. Na následky zranění dne 4. 6. 1942 v nemocnici Na Bulovce zatupující říšský protektor Čech a Moravy SS obergruppenfürer Reinhard Tristan Eugen Heydrich umírá. Oběma útočníkům se podařilo z místa činu uniknout a schovat se v ilegálních bytech. Před raziemi a zatýkáním se pak ukryli v kryptě pravoslavného chrámu sv. Karla Boromejského (dnes Cyrila a Metoděje) v Resslově ulici, kde po zradě rotného Karla Čurdy podstoupili heroický nerovný boj s přesilou 800 SS-manů a gestapáků, ve kterém spolu s dalšími pěti parašutisty padli. Atentát patří mezi nejvýznamnější akce protiněmeckého odporu, a to i přesto, že v nastalých represáliích přišlo o život na 5000 osob. Československý odboj se dostal na nejpřednější místo evropského protinacistického odboje a zásadní měrou přispěl k obno-

vení Československé republiky po skončení války v hranicích před mnichovskou zradou. Nacistické běsnění proti českému národu po atentátu vedlo zásadním způsobem britskou vládu k prohlášení „Mnichovské dohody“ za neplatnou.

Operace SILVER A Skupina byla vysazena 29. 12. 1941 stejným operačním letem jako druhá v pořadí. Npor. Alfréd Bartoš velitel, rtm. Josef Valčík zástupce, Jiří Potůček radiotelegrafista, radiostanice LIBUŠE. Místo u obce Vyžice u Chrudimi přistáli o čtyřicet kilometrů dál na severozápad u obce Senice mezi Poděbrady a Městcem Králové. Skupina se po seskoku nesešla, ale iniciativní a rychlý postup všech parašutistů, hlavně Valčíka, vedl k úspěšnému začátku. SILVER A měl velmi náročné poslání. Zřídil v Lázních Bělohradu záchytné středisko pro příjem dalších parašutistů. Bartošovi se podařilo navázat kontakt s odbojáři (doc. Krajinou z ÚVODu, škpt. Morávkem a představiteli sokolské odbojové organizace JINDRA). V Pardubicích začala skupina budovat rozsáhlou síť spolupracovníků, která měla více než 150 členů. Za pomoci jejích členů se podařilo zajistit několik ilegálních bytů a také oficiální zaměstnání pro Alfréda Bartoše a Josefa Valčíka. SILVER A podstatnou část úkolů splnil. Radiotelegrafista Potůček navázal spojení s Londýnem 15. ledna 1942 z lomu Hluboká u Miřetic. Protože hrozilo zaměření vysílačky, byla postupně přesouvána do rybářské výzkumné stanice na sádkách u Lázní, mlýna v Ležákách a školy v Bohdašíně u Červeného Kostelce. Navázání spojení s nejvýznamnějším agentem A-54 Paulem Thümmelem prostřednictvím štkpt. Morávka se podařilo. V obci Lázně Bělohrad skupina zařídila záchytný bod pro ostatní parašutisty u knihaře Vojtíška. Tímto místem prošli později i další vysazení parašutisté. V březnu


1942 začalo hrozit skupině prozrazení. Josef Valčík dostal rozkaz odejít do Prahy, aby pomohl s naváděním bombardérů na plzeňskou Škodovku. Poté se připojil ke skupině Operace Anthropoid a pomáhal s přípravami atentátu na Heydricha. Po atentátu se ukrýval se šesti dalšími parašutisty v kryptě pravoslavného kostela sv. Karla Boromejského (dnes Cyrila s Metoděje), kde po hrdinném boji proti mnohonásobné přesile spáchal 18. června 1942 sebevraždu. V polovině června (za heydrichiády) začalo zatýkání i na Pardubicku. Gestapu se podařilo zjistit adresy konspiračních bytů, které používal i Alfréd Bartoš. V jednom z těchto bytů nalezli i Bartošův archív, což vedlo k další vlně zatýkání a popravě všech spolupracovníků. Při svém návratu do již odhaleného bytu zjistil npor. Bartoš, že gestapu neunikne a na Smilově ulici se pokusil zastřelit, byl převezen do nemocnice, kde druhý den zemřel. Jiří Potůček, radista skupiny se přesunul do Bohdašína, odkud ještě vysílal až do 26. června. V obci Končiny u Červeného Kostelce se ukrýval u sedláka Antonína Burdycha. Gestapo na něj připravilo zátah 30. června 1942, ale Jiří Potůček se z obklíčení prostřílel a dal se na útěk. Hledal úkryt na několika adresách, ale byl všude odmítnut. Vyčerpaný usnul 2. července 1942 v křoví u obce Rosice nad Labem, kde byl ve spánku zastřelen českým četníkem. Operace Silver A je hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších operací vyslaných z Londýna. Skupina splnila veškeré úkoly, které jí byly uděleny. Její členové prokázali velkou statečnost a morální kvality. Všichni tři parašutisté byli vyznamenáni in memoriam vysokými vyznamenáními československými, francouzskými a britskými. Velitel skupiny Alfréd Bartoš a jeho zástupce Josef Valčík byli 24. 6. 2002 povýšeni in memoriam do hodnosti plukovníka a radiotelegrafista Jiří Potůček na podplukovníka.

Operace SILVER B Velitel rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škácha dne 29. 12. 1941 ve 02,56 opustili palubu Halifaxu jako poslední skupina. Jejich úkolem bylo předat radiovou stanici BOŽENA odbojové skupině ÚVOD. Místo v prostoru Ždírec nad Doubravou přistáli 50 km na sever v prostoru obce Kasaličky u Přelouče. Zemek zůstal viset s padákem na stromě. Museli vyhledat pomoc místních obyvatel. Rolník Chvojka jim pomohl porazit strom a u něj byla též uschována radiostanice. Na záchytných adresách byli odmítáni, zjistili, že radiostanice se při dopadu poškodila. Zemek a Škácha se snažili navázat spojení na záchytných adresách. Na žádné z adres ale neuspěli. Ukryli se proto u Zemkových příbuzných v Kolíně a stále neúspěšně se pokoušeli navázat spojení s odbojem. Poté, co se jim v roce 1942 dostalo gestapo na stopu, začali opět utíkat. Ukrývali se v Brně, ale gestapo jim bylo stále v patách. 22. prosince 1942 se agentům gestapa podařilo Škáchu objevit, ten ale včas uprchl. Zadržen byl teprve 3. ledna 1945. Po přestřelce s gestapem byl postřelen, zatčen a poslán do koncentračního tábora Flossenbürg, ve kterém se dočkal konce války. Rotný Jan Zemek odešel do buchlovských lesů, připojil se k místní partyzánské organizaci, patrně „OLGA“, kde se dožil vítězství. Této skupině se nepodařilo poslání splnit vlivem nepředvídatelných okolností. Vzhledem k výkonům jiných skupin zůstala tato nevýrazná a operační činnost fakticky nerozvinuta. Přesto v podmínkách ilegality a krutého teroru je považováno za relativní úspěch již to, že po tři roky dokázali unikat pátracím akcím gestapa, bránili se bojem a že vůbec přežili a nezradili. Jan Štokman


Zima v Chřibech

(foto: -vlk-)


Nářečí a nespisovné výrazy v mluvě buchlovických občanů – dovětek Během uveřejňování tohoto cyklu ozvaly se čtenářky – přispěvovatelky BZ (pí L. Dudešková a Z. Maršálková i další) s tím, že některé převážně nářeční výrazy a starší pojmenování věcí a jevů tam chybějí. Proto se nové skutečnosti objevují až nyní v dovětku. V celém souboru článků jsme se snažili zachytit slovní zásobu, která provázela občany Buchlovic v minulosti. Má napomoci Buchlovjákům v orientaci řeči našich předků, ale i některých současných obyvatel třetího věku. Ti mladší obohacují mluvu novými výrazy, které zachycují jazykový vývoj nových skutečností. Ty budou za 50–100 let také už archaické, jako jsou výrazy v našem jazykovém souboru z 19. a 20. století. Bude zajímavé se s těmi novými výrazy z 21. Století setkat na stránkách BZ na konci století. Ale to už je úkol pro naše následovníky. ajzbon – železnice alomarš – vypadni! artikl – určitý druh zboží babí hněv – bot. Janovec babula – husa babúlat – zababúlat se – zabalit se do teplého oblečení babuša – starší žena zahalená do teplých látek babůvka – bábovka banovat – litovat bárskde, bárskdy – kdekoli, kdykoli blabůzňat – vykřikovat blingat – klingat – houpat se bor – borovice boří – borový les brávek – vykleštěný kanec breberuše – vši brinelky – ženské polobotky břed – vřed bží – bžet – drobounce poprchávat cap – kozel cerbulát – salám cmásat – trhat něco z něčeho (ovoce, oděv apod.) cugrunt – být úplně bez peněz, na dně cvrk – cvrček; malý člověk, dítě čibál – noha čičenka – kočička (zdrob. čiča)

čižmy – vysoké boty drek – z něm. Dreck – špína, bláto; výkal (je to na drek = na h…) dubeňák – kožich z ovčích kůží se srstí uvnitř dutinky – cigaretový trubicový obal, do kterého se speciálním tlačítkem cpal tabák (aby se ušetřilo za cigarety) duznit – trápit, otravovat, šikanovat dýško – spropitné falc – záhyb na látce, plechu, dřevě; zapadají do sebe fantazírovat – bláznit v horečce; neskutečně si vymýšlet fasuňk – vůz s pobočnicemi; pevný vůz fedrpuš – ozdoba klobouku z peří fičí – kvasnice filc – netkaná silná plátěná látka filuta – kdo si dělá z jiných legraci fiškus – přemýšlivý člověk flák – pořádný kus masa, chleba, pole fořt – lesní, revírník fořtamt – lesní úřad (v BZ č. 10/2010 mylně uvedeno fořtarnt) fotel – křeslo fukýř- velký vítr fungl – zcela nový, ojedinělý gang – chodba glocna – hlava


gríf – hmat; správné uchopení grmla – nešika grmlavý – chromý, plete nohama gymnázka – gymnázium habaděj – něčeho hodně hafel – hromada (např. hader) haluzňa – špinavá, smradlavá místnost hamovat (se) – brzdit v nepřiměřeně rychlém pohybu vozidla; brzdit se v jídle haprovat – váznout hazuk – kabát heč – chlubivé slovo radosti, spokojenosti hihňat se – pořád se smát hnůj – hnojník (kdysi si tam chodili hospodáři i ulevovat) honty – větší latě, prkna, dávaly se do prasečího chlívku jako podlaha hotntot – nevzdělanec, hlupák hovado – ovád (hmyz); mamlas huběnka – hubička; malá ústa hýkat – vydávat hlas jako osel chabaždí – křoví chebz – bez, šeřík chrbát – záda chvístnút – někoho neočekávaně polít; u ptáků utrousit z řitního otvoru řídký výkal. Také neočekávaně někoho udeřit. jupka – ženský kabátek kabaňa – velký splývavý kabát kacabaja – teplá ženská jupka (kabátek) kalamář – nádobka ve školních lavicích na inkoust kalfas – velký hrnec; truhlík na vápno, maltu; velký hrnek na kávu, čaj kalvín – reformovaný evangelík kant – boční stěna kaput – zničen; mrtev; hotovo kopál – zahnuté vidle na stahování hnoje z vozu, přidělání kopců hnoje, k vytahování hnoje z hnojníku kór – zvláště, zejména kordovánky – vysoké ženské boty kordula – krojový ženský živůtek nebo

mužská vesta kostice – pův. rohovitá deska v tlamě gronské velryby a z ní vyrobený proužek k vyztužení krinolíny nebo šněrovačky (dnes už nahrazeno umělou hmotou) košér – čisté, správné kozí noha – bot. bršlice krám – obchod; něco nepotřebného; v mn. č. měsíčky kramář – obchodník krinolína – z franc. sukně vyztužená žíněmi, obručemi nebo kosticemi krucifix – zejména v křesťanských rodinách visel obyčejně v kuchyni nade dveřmi obrázek nebo soška ukřižovaného Krista; citoslovce klení – zatraceně, proklatě kuča – chatrč, nepěkný domek kutě – jít na kutě – jít spát; také jít do Hajan kvačka – tuřín – krmná řepa kysňa – bedna láteřit – nadávat; Pův. v něm. látro – hranice, ráz dříví, polen leghornka – druh slepice – dle Leghornu, anglického názvu italského města Livorna lejstra – úřední spisy lelkovat – nic nedělat, zahálet lenora – lenoch, lenost ligotat se – blýskat se, třepotat se, míhat se lilipután – člověk malého vzrůstu – trpaslík liliputka – druh malé (trpasličí) slepice lucifer – Lucifer – jméno ďábla, ale i člověka zlého, rozpustilého, divocha macat – omacávat – omakávat, osahávat macoška – maceška maděra – ze slova Maďar; tanec; vysoká čepice; ve spojení rezsekat se na maděru – na cucky, na padrť machrovat – chlubit se nějakou činností (kluci před holkami) manda – kyprá žena; někdy i zadnice mantl – dlouhý kabát margarín – umělý tuk Milán Janovský


Buchlovjané na starých fotografiích

Na dnešních fotografiích vidíte žákyně a žáky ročníku 1933. Ta horní představuje žáky s učitelem Antonínem Hankem v roce 1942 a spodní pak první svaté přijímání s farářem Arnoštem Hrabalem (uprostřed) a dvěma kaplany v roce 1943.


PROGRAM vernisáže výstavy KROPENKY Muzeum Podhradí 2. 12. 2011 v 17.00 hodin Chléb a víno na začátek Zemo, zemo dobrá, my se ti koříme, z tebe se živíme, zemo dobrá – zpívala Helenka Šťastná za doprovodu bubínku

Bochník chleba (Z. Maršálková) Na stole bochník chleba z nové sklizně leží. Sypaný kmínem s kůrkou zlatavou. Zavoní vůní chlebovou a lidskou prací., má střídku vláčnou, plnou chutě, voňavou. Bochníček chleba, symbol domova, pokoje, klidu, míru v této zemi. Byl vždycky u nás uctíván a vážen lidmi všemi. Kde chleba byl, tam bída vstupu nikdy neměla a všichni lidé pracovali s radostí a zvesela. Chlebem a solí uctěn byl host milý. Z krajíce chleba čerpal člověk síly. V chlebě je píseň skřivánka i jarní osení, modř nebe letního, jež v kvítek chrpy v obilí se promění. Mák rudý vlčí, vůně půdy z brázdy, nyní již vyorané traktorem, i lehký opar letní za poledne nad dalekým a zamlženým obzorem. Pot lidský, tvrdé lidské mozoly, červánky večerní, když slunce ukládá se za hory. Démantem třpytící se kapky ranní rosy i dávné zasvištění sekáčovy kosy. Vlákénka léta babího, jež věstí příchod zimy, panenská bělost netknutá v polích sněžné peřiny. Sedláku z Moravského Slovácka, z Hané i z Valašska, Cimburo jihočeský i chodský Psohlavče, Vy, bratři v Kristu, Vás práce Vašich rukou bochníkem chleba spojuje, Vy jste sůl země. Z počátku zmrtvýchvstání Vašeho, jež zatím jako malá jiskra při zrodu plamene se blýská, se každý člověk dobré vůle těší, jásá, raduje.


Poetická flaška Kdo umí víno pít a zpívat pro radost, všude je vzácný a vítaný host.

Legendy o víně – Lukáš a Ondřej O svatém Lukáši Srbská legenda vypráví o sv. Lukáši, že velmi pil a že proto zchudl.- Kdysi k němu přišli Pán Bůh a svatý Petr jako žebráci na nocleh a on, zpozorovav, že mají peníze, umínil si, že jim je vezme, až od něho odejdou, aby měl za co pít. Když je dohonil a začal bít, tu Pán bůh vzal lískový prut a udeřil jím Lukáše a proměnil ho ve vola: pronajali ho na rok chudáku, který měl jen jednoho vola a neměl peněz na koupi druhého. Sv. Lukáš se jako tažný vůl dobře osvědčil, podělal hodně práce i vydělal svému pánu mnoho peněz. Jenom mu bývalo velice těžké čekat před hospodou na pána. Po roce Pán Bůh odebral nájemci vola, vzal nájemné a proměnil Lukáše opět v podobu lidskou. Tak byl sv. Lukáš potrestán a vyléčen.

O svatém Ondřeji O svatém Ondřeji vypravuje legenda, že byl hostinský a že když prodával víno, nalil polovinu vody a polovinu vína. Jednou přišli Pán Bůh a sv. Petr a žádali si vína. Ondřej přinesl víno a Bůh se ho otázal: „Je to, Ondřeji, čisté víno?“ - On mu řekl: „Je.“ - Pán Bůh vzal lískový prut, udělal nad sklenicí znamení kříže, voda vystoupila nahoru, víno sešlo dolů. - Bůh řekl: „Vidíš, Ondřeji, co to je?“ - On se lekl a řekl: „Pane, už toho nikdy neudělám.“ - Bůh mu pravil: „Aj, Ondřeji, nic ti není odpuštěno, chceš-li, aby ti bylo odpuštěno, jdi, ořež vinohrad a až révoví dobře uschne, podpal je a usedni na ně: když tě oheň spálí, bude ti odpuštěn tvůj hřích.“ - Když nastal čas, kdy vinohrady se ořezávaly, Ondřej vešel do svého vinohradu a ořezal jej. Révoví snesl na hromadu, a když zavály větry, ono oschlo. Tu přišel a zapálil je a začal přemýšleti, má-li skočiti do ohně nebo ne. Nakonec si řekl: „Bůh řekl, musím jít.“ A skočil a shořel. - Když minulo několik dní, šla matka Ondřeje hledat a setkala se u vinohradu s pasačkou, která viděla, co se stalo. Ta jí řekla, že Ondřej shořel. Matka zaplakala, přehrabovala popel, a když našla malou kůstku, vzala ji a pozřela. V té chvíli počala. A když přišla doba, narodil se přerozený Ondřej znovu. - Co by bylo, kdyby Pán Bůh chodil častěji a hospody kontroloval?


(Napijme sa, chlapci z plného pohára,) (nech nás v ric polúbí, kdo nás ohovárá.) (Kdo nás ohovárá falešným slovečkem,) (tomu já pripíjám Frantovým vínečkem.) Na melodii Nechoď k nám šohajku, dyž já ti nekážu ...

ADVENT Rorando coeli .... Farní sbor Buchlovice, diriguje Pavla Večeřová

Advent (Z. Maršálková) Když měsíc vánoční, prosinec milý, zakryje celý kraj v kryt třpytivý a bílý, tu advent přichází. Advent, ta doba radostná, kdy příchod Jezulátka zvěstují okna kostela roráty ozářená a duše lidská k bližním svým je zcela otevřena. Velké vločky sněhové vítané dětmi všemi, jak pírka z křídel andělských se měkce kladou k zemi. Když dětská ruka všetečná v střechýl třpytivý břinkne, tu rampouch vpůli zlomený jak zvon vánoční cinkne. Ještě než slunce zapadne, ve škole, než domů jdeme, vždycky si malou chviličku, pěkně koledujeme. V prosinci jsou dni kratičké, třída je brzy tmavá, jen z kamen v koutě železných, zář na podlahu padá. Harmonium se rozezní, dychtivě na to čekáme, vždyť všechny známé koledy, si radostně přezpíváme. Vánoční kapr ve vaně se leskne šupinami. Maminka peče cukroví a Pán Bůh je tu s námi. Tatínek jako každý rok zpívá své písně vánoční, ty, co kdys dávno zpívával, co chlapec na mši půlnoční. Sloka jedné v paměti mé setrvává v síle své: „Ke člověku Bůh se snížil ve své lásce otcovské“. Snížil se a poslal na svět Spasitele našeho, co zrození jeho bylo tak, jak u nás každého. Advent přichází a přijde brzy, velmi brzy již, každým dnem, každičkou chvílí jsme slávě dne Štědrého blíž, kdy hvězda jasná na nebi velikým svitem zazářila a Božská láska Synem svým, Spasitelem nás obdařila. Byla cesta ušlapaná …. Helenka a Renatka Šťastné, Renata Šťastná (housle, flétna, klávesy)

KROPENKY Adventní čas nebo Zvěstování archanděla Gabriela … Helenka a Renatka Šťastné, Renata Šťastná


Kropenky (Tomáš Špidlík) Po první světové válce prý byl u nás jakýsi „boj o kropenky“. Ve starých novinách bychom o tom našli útočné články. Těžko si už dnes dovedeme představit, oč tu šlo. Sotva se vejde do kostela, najdeme tam blízko dveří malou nádržku se svěcenou vodou. Lidé, jakmile přijdou dovnitř, tam omočí prsty a pokřižují se. Protináboženské sdružení „Volná myšlenka“ začalo na počátku první republiky dělat kampaň, aby se ty zvyky státně zakázaly. Jako důvod se uvádělo, že se tím rozmnožují nakažlivé nemoci, v přiteplé kropenkové vodě že prý se rozmnožují mikroby. Současně s kropenkou se vedl boj i proti kropáčům, kterými se svěcená voda stříká do lidí, a to bylo označeno za nebezpečné pro zdravý vzduch svobodné země. Dnes už jsme na tyto kropáčovské boje zapomněli, svěcené vody se nelekáme z hygienických důvodů. Ale mnoho lidí už také nevnímá, co se tím zvykem míní, co má znamenat pro vnitřní duchovní život. Ve skutečnosti je ten obřad snadno pochopitelný. Vody užíváme k zavlažování, k životnímu růstu, ale také k očišťování toho, co se znečistilo. Toho je mnoho mimo nás i v nás. Proto výraz očištění patří i k základním pojmům náboženským. Tam se ho užívá především z trojího hlediska: duše se musí stále očišťovat od hříchu a od zlých náklonností. Svým posláním pak je křesťan povolán, aby přispěl podle svých sil i k očištění celého světa. Očištění od hříchů nám Otcové církve představili názorně. Byli jsme od počátku stvořeni k obrazu a podobenství Božímu (Gn 1,26). Hřích jej pošpiní a to někdy tak důkladně, že je už nepoznatelný, jakoby zamaskovaný, pokrytý ohyzdnou škraboškou. Na štěstí není trvalá, dá se smýt křestní vodou i slzami lítosti v pokání. Křest se udílí jenom jednou, na počátku. Ale litovat svých poklesků musíme denně. Byli a budou vždycky někteří přehnaní mravokárci, kteří to považují za nedůstojnou slabost. Hájí zásadu, že ten, kdo se jednou dal na cestu spásy, už nesmí chybovat. Církev musí být podle nich jenom společností svatých, hříšníci se musí z ní bezohledně vyloučit. Katolická nauka vysvětluje svatost církve jinak. Nechce ty, kdo se poskvrnili vylučovat, ale stále očišťovat. To právě symbolizuje kropenka u dveří kostela. Jakoby tu nahlas mluvila: „Když se přibližuješ k Bohu, hleď se nejdříve očistit, vyjasnit svou tvář!“ A když kněz přede mší projde kostelem s kropáčem, stříkne kapky svěcené vody napravo i nalevo, zpívá se přitom: „Zkrop nitro moje yzopem a budu čistým, Pane!“ Celá atmosféra se má tak uzpůsobit, abychom tu dýchali čistý vzduch nebeského prostředí při bohoslužbě. Zdůrazňujeme tuto očistu zvláště, když tu chceme přistoupit k eucharistickému přijímání. Ale právě v tom okamžiku si uvědomujeme, že to není snadné, nebo lépe řečeno: je a není současně. Je to snadné, když pevně uvěříme, že Bůh hříchy skutečně odpouští každému, kdo ho o to upřímně prosí. Tak to vyznáváme v Krédu: „Věřím v hříchů odpuštění, těla vzkříšení a život věčný“. V termínech lékařských bychom četli: „Jsem si jist, že se mohu z každé duchovní nemoci vyléčit a vyzdravět.“ Ale přesto i v lidech, kteří vyzdravěli z velkých poranění, něco zůstalo jako zacelené jizvy nebo jako nepříjemná slabost, která nás nutí, abychom dávali větší pozor. Ve slovníku duchovním se to vyjadřuje těmito slovy: „Potom, když jsme hřích překonali, když už v nás skutečně není, přece v nás zůstal jakýsi sklon ke zlu ve formě špatných myšlenek, které nás stále napadají. Jsou jako mouchy, které tím více krouží okolo hlavy, čím nervózněji je odháníme.“ Asketicky se tomu stavu říká, že v nás po hříchu zůstala žádostivost, sklon ke zlu. Je to někdy krajně nepříjemné. Slyšíme např. tuto stížnost: „Jsem v kostele, přistupuji k sv. přijímání a právě v tom okamžiku mne napadají takové nesmysly, že se stydím je nahlas vyslovit.“ Těch nesmyslů jsou nesčetné druhy. Přesto, že nemají smysl, říká se jim smyslnost. Jsou v našem srdci nežádanými hosty, a přesto je nazvali žádostivost. Ale pro potěchu všem, kdo se tím trápí, už vícekrát církev definovala, že žádostivost z hříchu pochází, ke hříchu svádí, ale sama v sobě není hříchem. Nejsme zlí jenom proto, že nás něco zlého napadá, ale jenom v tom okamžiku, kdy se svobodně rozhodneme, že to uděláme. Ale přesto se těmi špatnými myšlenkami cítíme BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201244

vnitřně pošpiněni. Rádi bychom se od nich chtěli očistit. Je to možné? Stačí k tomu pokropení svěcenou vodou? Samo jistě ne, ale je-li to pro nás symbol modlitby, prosba o Boží pomoc, pak často pocítíme, že ta pomoc skutečně přišla, že se za tou vodou skrývala posila našeho růstu k duchovní zralosti, aby i v naší mysli semeno dobrých myslí a svatých žádostí přerostlo plevel nesmyslů a žádostivosti ke zlému. Duchovní autoři si také kladli otázku, jaký vítr tuto plevel k nám do srdce zasévá. Došli k závěru, že nemohou ty myšlenky být od nás samých. Jsme přece stvořeni od Boha a ten se v evangeliu přirovnává k rozsévači (Mt 13,3 násl.), který do toho pole seje jenom dobré semena a to za světla. Zlé tam seje nepřítel v noci, tj. když duchovně spíme a nedáváme pozor na sebe. Tehdy upoutá naši pozornost všecko, co je kolem nás a co nazýváme jedním společným jménem svět. Často slyšíme nářek, že je svět zlý a že ke zlému vede. I v Písmě jsou výroky toho druhu jak ve Starém tak i v Novém zákoně. Ale tam si ty nářky nad světem protiřečí s tím, co je tam psáno od samého počátku. Hned v první kapitole tam čteme, že svět a všecko, co je v něm, stvořil Bůh a že to bylo dobré. Všechno, nač se díval, Adamovi připomínalo Boha. Byl to ráj. Ale hříchem se ta vzpomínka na Boha zatemnila, věci se staly neprůhledným oknem. Jsou tedy znesvěcené. Znesvětil je člověk, musí je tedy on zase posvětit. Kropí pole a domy svěcenou vodou, připomínkou na nebe, přáním, aby se zase Duch Boží vznášel nad vodami. Dobře tedy děláme, když máme kropenky se svěcenou vodou nejenom v kostele, ale i v našich domech. Vyjadřují naši touhu, aby to co bylo stvořené svaté, zase se znovu posvětilo, my sami a všecko kolem nás. Kardinál Tomáš Špidlík, http://www.radiovaticana.cz Pannis angelicus .... Farní sbor Buchlovice, diriguje Pavla Večeřová

O kropenkách Ten nápad přišel možná už poté, kdy jsme zde v Muzeu Podhradí Buchlovice měli na naše poměry mimořádně úspěšnou výstavu „Svaté obrázky“, kterou shlédlo na 5 tisíc návštěvníků a myslím, že vzbudila ohlas i mezi odbornou veřejností. Základem této výstavy byly obrázky z fondu pana Bořka Žižlavského, který není typickým sběratelem, ale dá se říci, že věcem rozumí a nikdy nic nevyhodí. A tak se u něj našla krásná malá dílka v podobě obrázků starých i 300 let. Kropenky, to je trochu jiné téma, ale jsou to také malé kousíčky umění a především – z domu jsem byl zvyklý, že u domovních dveří byla zavěšena malá nádobka na svěcenou vodu, neděle jsem v mládí světil a s účastí v kostele jsem počítal, tak jsem se s nimi setkával i v kostele, nakonec jsem také ministroval – dokonce panu faráři Richardu Němčákovi, který sloužil i zde v Buchlovicích. Ale k těm kropenkám: v našem regionu je dosud velmi silná výroba keramiky a jedním z výrobků bývaly a i jsou malované keramické kropenky – to zajišťovalo, že zde nějaké tyto výrobky seženeme. Se sbíráním jsem začal poměrně brzy a tak se podařilo nashromáždit více než 200 kropenek, které jsou materiálově velmi různé – od keramiky a porcelánu přes kov a sklo až k plastům. Jako vždy, při takové příležitosti, už nyní víme, že se nám touto výstavou podařilo o několik kousků rozhojnit muzejní fond, za což děkuji všem nezištným dárcům. Jedna věc se nám ale nepodařila a o té se také dovolím zmínit: v Jalubí na faře jsme objevili kropenku kamennou velmi krásnou historicky cennou, asi pozdní gotiku – jedná se o původní křtitelnici z jakubského kostela, který vyhořel v 15. století a nic moc z něj nezbylo jen několik kamenných částí (a kropenka mezi nimi). Dovedete si možná představit, jak velmi jsem ji chtěl tady na naší


výstavě ukázat. P. Miroslav Suchomel ze Starého Města byl vystavení křtitelnice nakloněn a milá paní ekonomka Ludmila Šimková nám opakovaně kropenku ukázala, abychom ji mohli převézt. Bohužel převoz se nám nepodařilo uskutečnit, lekli jsme se krásného historického kusu opracovaného asi 200kg těžkého kamene. No nic! V průběhu sbírání se nám podařilo oslovit mnoho lidí z okolních i vzdálenějších obcí a to je snad to nejpotěšitelnější. Kromě toho i dva sběratele, jejichž výběry tvoří cca polovinu celé naší dnešní expozice. Chtěl bych tedy co nejsrdečněji poděkovat paní Ludmile Halíkové z Boršic u Blatnice a panu Vítu Kolečkovi z Modré za jejich velmi vstřícné jednání a zapůjčení trofejí ze svých sbírek. Zcela na jiné bázi je poučený a vědecky podchycený výběr ze sbírek Slováckého muzea v Uherském Hradišti, tady můžeme poděkovat velmi a především paní dr. Romaně Habartové. I díky této instituci máme možnost se alespoň částečně v kropenkách orientovat. V neposlední řadě děkování bych chtěl poděkovat Vám, milým návštěvníkům, kteří jste už po několik let oporou pro naše snažení. Děkuji za pozornost a přeji všem – příjemný adventní čas!

Voda, to je služebnice, větší než kdo tuší. Nosí lodě, živí hlínu, snímá žízeň, z těla špínu. V rukou Božích ještě více – umyje i duši. Helenka a Renatka Šťastné, Renata Štastná

Závěrečná modlitba Chvála Bohu, že jsem pokřtěn, chci žít a zemřít jako křesťan, k tomu mi dopomáhej Pán Bůh, Matka Boží a všichni svatí, amen!

Poznámky pod čarou i tentokrát mimořádně důležité: Co je pro mě důležité po zahájení výstavy KROPENKY? Třeba to • že na zahájení přišlo asi 120 návštěvníků snad posléze spokojených, • že se interpretům (Farnímu sboru Buchlovice a děvčatům Šťastným z Vážan) podařilo navodit příjemnou adventní atmosféru, • že se o výstavě pochvalně vyjádřili pan dr. Němeček, Franta Hrňa i manželé Alena i Mirek Horákovi, ale slova uznání o tématech i způsobech prezentace našel i bývalý starosta Uherského Hradiště pan Ing. Ladislav Šupka, • náš pan farář P. Rudolf Chmelař, který se z účasti na vernisáži musel z pracovních důvodů omluvit, byl výstavou nadšen, • dr. Ludmila Tarcalová, největší odbornice na krojové záležitosti v našem regionu, ještě nedávno ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti, která přinesla na vernisáž svoji kropenku BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201246

•

• • • •

z roku 1850, byla tématem velmi potěšena a její druhdy spolupracovnice z muzea Maruška Bilíková z Babic, byla také naší donorkou, že jsme měli zase výborné pomocnice v Marii Horákové, Josefce Ťuhýčkové, také se samy chválí práce Elišky Maděrové (perníčky), Lidky Kováříkové (Vánoční čokoládový likér, který ještě o Vánocích okusíte), nebo krásně zdobený koláč pro děvčata ze služby – vrkoč v podání Kajetány Večeřové, myslím, že by to ještě nebylo ono bez krásně zdobených (u stropu zavěšených šesti stromečků) dětmi z mateřské školy a také ze školy základní, výborná byla i adventní strava, jako vždy, ale dobré je také to, že jsme si na ni zčásti vydělali dobrovolným příspěvkem, zdá se, že výstava, cíle a zadání, že téma zvolené je mimořádně dobré, když moje Hanka po návratu domů řekla: „Jo, nebylo to špatné!“ a nemohu než poděkovat za krásný květinový dar panu Josefu Geržovi, kamarádovi a členu Spolku pro podporu historie Buchlovic, který mě dojal. Ing. Miloslav Hrdý

To čisté To čisté domovem zavání (sklenička křišťálová s řetízkem kolem dokola) budí vzpomínky na šňůru setkání pod rozkvetlými švestkami, na růže zavřené na zámky v poupatech, na slunce v blatouchu a pak také v kopretině, vzadu stojící slunečnice, která se dívá přes všechny hlavy rozkývané obletována včelami bzučícími o medu i o žihadlech, doušek chladivě pálivý a voňavý jak mech nasycený pryskyřicí ... Vůně kapky rozetřené na dlani prostoupí nosem do hlavy jako píseň veselá, dětská říkanka lechtající děvčata na lýtkách a hladící po vlasech i vystouplých lopatkách, dědovi kosti rozehřívá, před pálenicí do ochraptění,

až do písní kohoutů zpívá, zpívá ... Teď už vím, proč hospodáři ruce k ústům a k nosu pozvedali, záda rovnajíc pod stromy, pokaždé s tajemným úsměvem na tváři. Miloslav Hrdý

Zimní nálada Ta zimní nálada duši svírá. Je stále pod mrakem, nebe se neotvírá. Sluneční paprsek probleskne, hned se nám nálada povznese. Přijde nám jako pohlazení ze zimního probuzení. Je to potěšení na chvíli jen a pak je zase ponurý den. Příroda celá v zimním spánku pohroužená neprobudí se, až ji sluníčko zahřeje, až ji sluníčko zahřeje a ptáček zapěje. Ludmila Dudešková


Podhůřím Českého lesa XV Stříbro V dnešním povídání navštívíme starobylé město Stříbro nad údolím řeky Mže. Skalnatá ostrožna nad řekou byla osídlena již v pravěku v době kamenné a posléze v době bronzové. První písemná zmínka, listina knížete Bedřicha z roku 1183, jmenuje hornickou osadu tehdy nazývanou Argentaria (Stříbrnice). Tato se rozkládala okolo dnešního hřbitovního kostelíka Nanebevzetí Panny Marie. Původně románský kostelík, poškozen během husitských válek, byl znova vystavěn v letech 1573-1574 zednickým mistrem Honzíkem. Okolo kostela vně městských hradeb se nacházel dnes neexistující hřbitov. V polovině 13. století bylo nedaleko hornické osady na ostrožně nad řekou založeno královské město, střežící nedaleké stříbrné doly a významnou norimberskou obchodní stezku. Město bylo opevněno hradební zdí a několika branami. Dodnes jsou zachovány tři z bran. Židovskou branku tvoří průchod zdí uzavírající jednu z ulic bývalého ghetta. Směrem do údolí řeky Mže stojí stavení Koubkovy branky. Nechal ji vystavět na svůj vlastní náklad mlynář Koubek v roce 1574. Chránila přístup k jeho mlýnu, položenému mimo městské hradby. Třetí bránou je malebná Mostecká brána, mimochodem po pražské staroměstské mostecké věži jediná brána v českých zemích stojící na mostním pilíři. Vznikla v padesátých letech 16. století a dnes tvoří nezaměnitelný symbol města Stříbra. Přízemí brány je vystavěno z pískovcových kvádrů, patro nese na omítce sgrafitovou výzdobu. Na vrcholu oblouku průjezdu je vyznačena světlost průjezdu ve stopách a palcích – památka z roku 1945 na procházející americkou armádu. Z věží městského opevnění se dochovala jen husitská bašta. Město velmi rychle bohatlo z výnosů stříbrných a olověných dolů a počátkem 15. století bylo čtvrtým největším královským městem v plzeňském kraji. V roce 1421 se městu vyhnu-

la husitská vojska, která obléhala hrad Švamberk. Město obsadila lstí až v roce 1426. O rok později bylo město obléháno křižáckým vojskem, po příchodu husitů pod velením Prokopa Holého však křižáci zmateně uprchli k Tachovu, kde byla jejich vojska rozprášena. Šestnácté století znamenalo pro město rozkvět, opět díky dolům. Po třicetileté válce přišli do města němečtí horníci a tak nad doposud českým obyvatelstvem získalo německé převahu. Dominantou Stříbra je kromě Mostecké brány děkanský kostel Všech Svatých. Původní gotický kostel byl v roce 1565 renesančně přestavěn. Konečná podoba kostela pochází z poloviny 18. století. Malířskou výzdobu provedli v šedesátých letech 18. století malíři E. Dollhoph a F. J. Lux. Na náměstí si můžeme prohlédnout renesanční budovu radnice. Zdobí ji trojice

Od řeky bylo možno vstoupit do města renesanční branou


Náměstí ve Stříbře s kašnou bohatě prolamovaných štítů a cibulovitá báň věže. Sgrafitová výzdoba byla obnovena v 19. století. Opačnou stranu náměstí uzavírá bývalý minoritský klášter a zřícenina kostela svaté Máří Magdaleny. Klášter založili v roce 1250 Švamberkové. Původní gotická budova je ve fragmentech zachována ve zdivu novějších budov. Obdivovat můžeme několik odkrytých architektonických prvků. V roce 1634 byli v klášteře pochováni dva generálové, zavraždění v Chebu společně s Albrechtem z Valdštejna. Kostel sv. Máří Magdaleny byl v 18. století barokně přestavěn. V roce 1785 byl klášter zrušen a jeho budovy zakoupilo město. Během 19. století stavba pustla, v sedmdesátých letech byl klášterní kostel částečně zbořen. Dnes je v rekonstruované budově kláštera umístěno městské muzeum s expozicemi historie dolování na Stříbrsku, s mineralogickou, etnografickou, kunsthistorickou a archeologickou expozicí. Dva kilometry od města stojí u cesty v polích gotický kostel svatého Petra. Ve středověku zde stávala další hornická osada. Kostel je pro

veřejnost uzavřen, jeho interiér je zdoben středověkými nástěnnými malbami. V údolí řeky Mže můžeme nalézt množství pozůstatků štol a horních děl. Na levém břehu přímo pod městem je to štola Magdaléna, v novověku využívána jako ledárna, dnes je zaplavená a čeká na svůj průzkum. Na protějším břehu řeky můžeme navštívit přístupnou Královskou Prokopskou dědičnou štolu, která byla ražena jako hlavní odvodňovací dílo a pracovalo v ní průměrně dvacet horníků. Její délka je dva a půl kilometru a odbočují z ní další štoly a také hlavní těžební jáma Žentourová šachta. V roce 1743 štolu přebírá rakouský báňský erár, roku 1804 je štola vybavena vodotěsným vodním čerpadlem, které umožňuje ražení dalších štol pod hladinou Mže. V šedesátých letech získává štolu firma Frischglück – Reichensegen, v roce 1908 je provoz na díle zastaven. V roce 1937 se majitelem štoly stává firma Baťa a poslední pokusy o těžbu se odehrály v padesátých letech 20. století. Text a foto Martin Žižlavský


Západ slunce pod Buchlovem

(foto: -vlk-)


Dne 25. listopadu 2011 oslavili svou zlatou svatbu manželé Marie a Milan Nevřivovi z Buchlovic. Všechno nejlepší do dalších společných let života jim při této příležitosti přišli popřát představitelé městyse Buchlovice – starosta ing. Jiří Černý a místostarosta Bořek Žižlavský.


Začátkem prosince 2011 navštívili představitelé městyse paní ing. Zdenku Maršálkovou, která oslavila 80. narozeniny a popřáli jí hodně zdraví a všechno nejlepší do dalších let. Paní Maršálková spolupracuje s Buchlovským zpravodajem, na jehož stránkách se s jejími zajímavými texty a verši můžeme setkávat již patnáct let. Ke gratulaci se připojuje samozřejmě i redakce Buchlovského zpravodaje. (foto -bž-)

Nádherných a téměř neuvěřitelných 104 let se v Domově pro seniory Buchlovice dožila 28. listopadu 2011 paní Frieda Táborová. Hodně zdraví, štěstí a mnoho chuti do dalšího života oslavenkyni za městys popřáli matrikářka Anna Lukeštíková a místostarosta Bořek Žižlavský. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 1/201252

Jubilanti v lednu 2012 75 let 80 let 85 let 90 let 95 let

Šípky

Marie Rajskupová Antonie Nevřivá Josef Blažek Marie Koníčková (Domov pro seniory Buchlovice) Marie Trávníčková Marie Drozdová (Domov pro seniory Buchlovice)

(foto: -vlk-)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 17,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 1 ROČNÍK XVIII.l Leden 2012

Recommend Documents