Brokáty pro africkou smetánku Většina vaší produkce míří na export do Afriky. Proč právě tam? Povědomí o tom, že v Africe by mohl být trh pro naše damašky, vzniklo na konci šedesátých let. Tehdy byl ovšem vývoz záležitostí státního monopolu zahraničního obchodu. Po odstátnění firmy po roce 1994 jsme se rozhodli, že chceme budovat celé portfolio trhů - Severní Ameriku, východní trhy, Afriku. Docela se nám dařilo, v devadesátých vzkvétal zejména americký trh. V letech 2000 a 2001 byl největší rozkvět, tržby z USA a Kanady činily až tři sta milionů korun. Potom ovšem přišlo rodeo s kurzem dolaru, který poklesl z 35 až na čtrnáct korun, což výhody toho trhu zcela vymazalo. V roce 2001 jsme se proto rozhodli vstoupit na africké trhy přímo, což sebou neslo výrazné investice do provozu i marketingu. Následně od roku 2006 nastal strmý vzestup tržeb. Víceméně se z nás stali afričtí specialisté, více než devadesát procent tržeb
generujeme právě z Afriky, zbytek tvoří původní bytový textil, jde asi o 170 milionů v tržbách. Celkové tržby pak činí přes dvě miliardy.
Jakým způsobem jste se dostali na africký trh? Vstup jsme řešili sami, nehrál v tom roli žádný CzechInvest nebo podobná agentura. Oni ostatně nemají v západní Africe silnou pozici. Vybrali jsme si jednoho z hamburských obchodníků, s kterým jsme se strategicky propojili. Do dnešního dne jde část tržeb přes něj, i když stále větší část už děláme přímo. Mezi hlavní trhy patří Mali, kde je situace poslední dva roky komplikovaná, dále Pobřeží Slonoviny, Senegal, Mauretánie, Burkina Faso, Nigérie, Benin, víceméně hlavně západní Afrika.
Život firmy je hodně závislý na africkém trhu, míří tam devadesát procent produkce. Není to rizikové? Plánujete přijít i na další trhy? Afrika je nesmírně rozmanitá, civilizačně, kulturně, nábožensky. Je etnicky velmi pestrá, státní hranice tam nikomu moc neříkají, v rámci jednoho státu žije mnoho větších i menších kmenových společenství, navíc kolik je tam jazykových skupin. Každé takové etnikum má své spotřebitelské preference. Africký brokát proto není jen jeden produkt, ale má řadu různých provedení a podob. Dodáváme tam i voály (průsvitnější, lehčí tkaniny)a tisky, jsme diverzifikovaní. Nechceme zůstat jen v západní Africe, rádius trhů rozšiřujeme. Letos jsme vytvořili úplně novou kolekci pro arabské trhy v Zálivu. Výrobky pro ně začínáme nabízet prvním rokem. Jsme si jisti, že zde budou naše produkty zajímavé. Na těchto trzích se hodně obchoduje takříkajíc na obličej, musí se vytvořit základní
důvěra a to chvíli trvá. Nikam nespěcháme, chceme se vyvarovat zbytečných chyb.
Afrika ovšem patří mezi nejchudší regiony. Jak se vám podařilo s luxusním zbožím prosadit na trhu, kde je velmi nízká kupní síla? Kdo tvoří hlavní zákazníky? Rozvojové země obecně trpí na jedné straně kumulací bídy, ale na druhé i kumulací velkého bohatství. Společenský systém je jiný, nejsou tam vyrovnávací sociální mechanismy, takže bohatí jsou opravdu bohatí. Mezi naše zákazníky patří společenské, umělecké, politické elity, jde třeba o tři procenta obyvatelstva. Dalších deset procent kupuje zdánlivě podobné, ale levnější zboží z Číny. Na Africe je fascinující rychlý hospodářský pohyb v posledních letech. Jde o globální dvorek, který se bude modernizovat jako poslední z kontinentů. A to je velká příležitost.
Vidíte tedy budoucnost Afriky pozitivně? Vidíme boom asijských států, za pár let se bude něco podobného odehrávat v Africe. V západní Africe roste HDP v průměru o šest procent, což zvyšuje kupní sílu. Pokud se ze stávajících tří procent bohatých zákazníků stane v průběhu patnácti let osm procent, tak je to pro nás více než zdvojnásobení trhu. Proto neustále investujeme, abychom byli připraveni. Afrika je chudá, ale bude rychle bohatnout. Brokát se dříve používal na slavnostní příležitosti, jako okázalé agbády – tógy. Nyní už je více záležitostí denního nošení, například formou jednoduššího mužského kaftanu – tuniky a kalhot. Jde navíc o materiál, který používají jak muži, tak i ženy.
Afričané rádi
nakupují bílé brokáty a sami je barví a batikují. Považují je za skutečně africký oděv, součást jejich identity.
Takže tradiční oděvy v Africe jsou pro bohatnoucí vrstvu doložením společenského statusu? Zcela nepochybně, okázalost tam funguje mnohem více než v Evropě. Před patnácti lety jsme si říkali, co se stane, až tam nasadí džíny a trička. Je to ale přesně naopak. Jde o jejich kulturní svébytnost, žádoucí odlišení od západních trendů.
Zmiňoval jste, že prodáváte společenské elitě. Setkal jste se s nějakým panovníkem či kmenovým vůdcem? Jak vypadlo takové jednání? Je jeden úžasný příběh, kterého jsem ale bohužel nebyl přímým účastníkem. Bylo to v Nigérii, která má sice federální vládu, ale je tam řada místních vládců - emírů, kteří ač nemají politickou moc, těší se velkému respektu „podaných“ a žijí v naprostém luxusu. U jednoho z takových emírů se konala audience za přítomnosti našeho velvyslance a dávaly se tam jako tradičně dary. Emír seděl nepohnutě v roušce a tmavých brýlích. Před něj pokládali české broušené sklo a další dary, on jen nepatrně vždy kývnul, a když přinesli náš brokát, tak sundal roušku i brýle, usmál se a začal se s ním doslova mazlit. Bylo vidět, že je prostě tyto krásné látky oslovují. Taková situace ale nastává zřídka, my běžně obchodujeme přes velké lokální distributory, což je jediná racionální možnost. Afrika je prostě specifická, kdybychom chtěli dovézt přes vlastní filiálku zboží do Afriky, tak už v přístavu budeme platit několikanásobně vyšší clo než Afričan, který „se vyzná“.
Popište, jak to tedy typicky funguje? Musíte mít člověka na místě, který „zná“ správné lidi?
Ti distributoři to mají, jak se říká „ošéfované“. V Evropě se tomuto systému říká korupce, v Africe jde o naprosto integrální součást každodenního života. Když tam jedete na venkov, tak vás několikrát za cestu zastaví policejní patrola, která nechce nic jiného než bakšiš, s celníky je to podobné. Navíc Mali, Nigérie, Burkina Faso jsou vnitrozemské země, to zboží tam nějak musí dojet, někdo to musí ohlídat. Naše dodavatelská mise končí v přístavu, distribuci a prodej necháváme na místních, kteří znají podmínky. Partner musí být finančně silný, umět zkonvertovat místní měnu do eur a zajistit jejich transfer na náš účet.
Jaké jsou vaše zkušenosti s platební morálkou? Stalo se, že vám za nějakou zásilku nezaplatili? Měli jsme kdysi nedobytnou pohledávku, ale jde spíše o výjimečný úkaz, i vzhledem k tomu, že naše brokáty míří spíše k elitám, a to platí i pro obchodníky. Jejich byznys je často mezigenerační. Začínali jsme kdysi u obchodníka, místo něhož dnes firmu vede už jeho syn. Jde o vážené persony, takže si nedají zkazit jméno kvůli defraudaci jednoho kontejneru, to by se o ten luxusní byznys sami připravili. Někdy pošlou peníze později, nebo třeba zavolají, že trh podcenili a potřebuje další zboží, tak mu je pošleme a nečekáme jen na platbu, protože víme, že ta přijde. Obchod s evropskými brokáty je v západní Africe jen pro vyvolené a poctivé.
Vy tam dodáváte materiály na metráž. Šijete něco pro africký trh? Máte i katalog konfekčních modelů pro africký trh. To je spíše pro to, abychom zákazníkům ukázali, co
všechno se
z těch našich tkanin dá udělat. Vytváříme modely pro módní přehlídky, loni jsme měli jednu ve spolupráci s ambasádou v
nigerijské Abuji. Nevylučujeme, že do budoucna bychom šli do spolupráce s místním partnerem, který by měl šicí dílnu, do typu společného podniku a zásobovali butiky naší kolekcí. Africká společnost se modernizuje a nebude věčně chodit s látkami ke krejčímu. Máme na to speciální projekt, v rámci kterého to začínáme testovat, ale Afričané jsou konzervativní a změny přijímají pomalu.
A co čínští konkurenti v textilu? Věříte, že i díky kulturní tradici
a poptávce po luxusním oblečení levný čínský textil v
Africe neuspěje? Dodávky čínských brokátů do Afriky tvoří objemově několikanásobek toho, co tam dodávají všichni evropští výrobci bavlněných brokátů. A to při významně nižších cenách, ale zcela jiné obchodní politice. My máme pro každého distributora exkluzivní kolekci. Nikdo jiný nemůže přijít a říci, že jeho desény koupil jinde a levněji. Kdežto Číňané otevřou kontejner, prodávají každému, a když neprodají do čtrnácti dnů, tak cenu sníží. Rozdíl mezi čínským a evropským brokátem Afričané vnímají velmi ostře. Rodící se střední třída raději šetří a jako potvrzení sociálního statusu si koupí kvalitnější oděv. V Evropě na ulici tolik nepoznáte, kdo je bohatý a kdo chudý, v Africe je tomu přesně naopak.
Na kolik vyjde Afričana takové slavnostnější roucho? Na lepší oděv je potřeba skoro deset metrů brokátu, tak když si to tam nechá někde u místních ušít, vyjde to na asi dvě stě eur (přes pět tisíc korun). Oblek v Evropě pořídíte za dražší peníze, ale kupní síla je tu nesrovnatelně vyšší. Afričan si rád ušetří a pochlubí se, bere to jako investici do svého postavení - statusu.
Jak došlo k postupnému ovládnutí firmy z Vaší strany? Kolik máte celkem společníků? Je nás celkem šest společníků, všichni jsou původem z Veby. Pět kolegů je ve vrcholovém vedení, šestý spravuje firmu Incot, která Vebu privatizovala a má ještě svoji tkalcovnu v Králíkách. Impulsem byla nutnost skokově zvyšovat kapacity na konci devadesátých let, kdy VEBA ještě nebyla dost silná na tak velké investice. Tenkrát společnost Hedva zavírala tkalcovnu v Králíkách a Incot si ji pronajal, později odkoupil a postupně modernizoval pro výrobu brokátů. Akvizice Veby Incotem byla dokončena až v roce 2010, bylo to opravdu hodně dlouhé a složité. Pomohli jsme si bankovním úvěrem i úvěry od privátních společností. Postupně se blížíme k ukončení splátek během letošního roku.
Jste také prezidentem textilní asociace. Jak byste zhodnotil vývoj v odvětví od počátku tisíciletí? Zvedá se už trh ode dna, jak je to s konkurencí? Je jasné, že na začátku devadesátých let byla velikost textilního odvětví příliš velká vůči celkové ekonomice a bylo jasné, že se bude muset zmenšit. Přišla liberalizace mezinárodního obchodu textilem, přišly nefér dovozy za dumpingové ceny, pašovalo se k nám oblečení. Odvětví bylo podfinancované, řada firem neměla dost času, aby transformací prošla a došlo k dlouhé řadě konkurzů. Očistný proces v textilu byl bolestný, počet pracovníků klesl na desetinu oproti původním počtům. Přišly konkurzy i opravdu velkých firem – Textilana, Tepna, Perla, Moravolen i Texlen, Slezan, OP Prostějov. Psalo se, že textil už nemá šanci se prosadit. A teď je zajímavé, že ač před pěti lety propukla finanční krize,
tak textilní odvětví už čtyři roky roste. Je to proto, že většina českých textilek opustila tradiční výrobu, nyní je převážná část technického textilu napojena na automobilový průmysl, stavebnictví, zemědělství a na další technické obory. Jde už o stabilizované odvětví s velkou odolností a inovačním potenciálem.
Říkal jste, že počet pracovníků klesá, jak je to s platy? Tím pádem asi moc nerostou. Veba měla tři tisíce pracovníků a dnes nemá ani polovinu. Uzavíraly se celé výrobní stupně. Před sedmi lety jsme uzavřeli přádelny, protože by vyžadovaly velkou modernizaci a nyní nakupujeme už rovnou příze namísto bavlny. V posledních dvou letech nám počet pracovníků opět roste. Mzdy jsou u nás v rámci celého Královehradeckého kraji vysoce nadprůměrné a loni dokonce překročily i průměrnou mzdu v ČR. Máme minimální fluktuaci zaměstnanců, investice do jejich tréninku a zvyšování kvalifikace vyústí do loajality, což nám dlouhodobě šetří náklady.
Každý rok investujete kolem čtvrt miliardy. Do čeho hodláte pro nejbližší dobu investovat? Celá strategie firmy je organický růst. Zisky z velké míry vracíme na Broumovsko nebo Kralicko, investujeme hlavně do zvyšování kapacit, protože poptávka si to žádá. Investovali jsme do nové digitální technologie tisku tkanin. Je to podobné jako když vám v kanceláři tiskne tiskárna na papír. Je to nesrovnatelně pružné proti tradičnímu tisku. Letos dostavíme i vlastní školicí středisko. Snažíme se lidi vzdělávat sami, protože vzdělávací systém nám nepřináší potřebné odborníky. Jen malý příklad - v západní Africe se prostě neobejdete bez
francouzštiny. Spolupracujeme s Technickou univerzitou Liberec, což byla dříve vysoká škola zaměřená na textil. Spolupracujeme i s univerzitou v Hradci králové, a jelikož se tam učí afrikanistika, jezdí k nám přednášet.
Na kolik si ceníte celou Vebu? Přišly už nabídky ze zahraničí? V posledních letech hodnota firmy strmě roste, což je z výsledků patrné. Nechali jsme si udělat ocenění firmy, ale nejde o veřejnou informaci. Různých nabídek k jednání bylo už několik, ale o prodeji jsme nikdy nejednali, protože prostě a jednoduše prodávat nechceme. Většina týmu je ve společnosti dlouho, já sám přes třicet let, Veba byla mým prvním a bude posledním zaměstnavatelem, takže jde o srdeční - emotivní vztah.
Která z afrických zemí se vám nejvíce líbila a co vás tam překvapilo? Afrických zemí jsem projel hodně, od Maroka, přes Mauretánii, země západní Afriky, byl jsem i v Jižní Africe. V Africe mi vždy trvá dva tři dny vstřebat jejich úplně odlišné vnímání času. Spěchat tam opravdu nemá smysl. V muslimské části vždycky žasnu nad jejich úctou ke stáří a smyslem pro rodinu. V Evropě už jsou tyto hodnoty zcela potlačeny a nastávají spíše mezigenerační konflikty. Ale na safari nebo Viktoriiných vodopádů jsem nikdy nebyl. Mé zážitky se týkají spíše lidí než míst.
