Brněnská pře (hra daleká skutečnému
umění) Na motivy: letité zkušenosti Tomáše Havlíčka Autoři: Mojmír Vlašín, Světlana Jálová Odborní poradci: Aleš Máchal, Ivo Dostál, Vilém Řiháček, Tomáš Havlíček, Emil Chalupa Osoby: Neženílek
Jiří Neženílek, úředník Brněnského hejtmanství
mohutný, moravský
Dr. Žáček
Dr. Žáček, starosta městské části Bystrouška
ponurý, nespokojený, pesimistický
Kotrba
Jorge Kotrba, náměstek ředitele Povodí Svratky
namyšlený, myslí si, že je nejchytřejší
Brzlík
Karel Brzlík pracovník ČIŽP
strohý, kosmopolitní, bezpohlavní
Markétka
sekretářka
stárnoucí diblík
Smažil
Petr Smažil, projektant projekčního ústavu Napojme prameny
pedant, ale srdce na dlani; záporná vlastnost: má rád přírodu
Bára
Bára Stáňová, ředitelka nadace Nech brouka žít
feministka
Obelie
pravděpodobně projektantka
nenápadná, tajemná špinavá blondýna
Vypera
Bedřich Vypera, režisér, deus ex bohémský machina
Zřízenec I
zřízenec psychiatrie
komisní, v bílém plášti
Zřízenec II
zřízenec psychiatrie
bodrý, v bílém plášti
Scéna: dlouhý černý stůl, křeslo, židle (5 ks), notebook, telefon 4x kafe, hrníčky na kafe, cukřenka, cedulky na stolky Scénické poznámky jsou psány kurzívou, Podtržená slova je třeba číst výrazně a důrazně. Postavy jsou psány tučně. Hlasování diváků je označeno písmenem „H“ Syžet: Projektant přichází s konceptem revitalizace Brněnské přehrady na Svratce. Vypočítal, že se tím velmi zredukuje znečistění. Situace se rozehraje jako klasická pohádka o kohoutkovi a slepičce, úředníci jej posílají od jednoho k druhému. O jednotlivých rozhodnutích hlasují diváci. Scéna: čtyři stoly (hejtmanství, obecní úřad Bystrouška, Povodí Svratky a ČIŽP) Úvod (ke stolům přicházejí úředníci a sednou si, probírají papíry, telefonují – ovšem kromě Brzlíka, ten nedělá nic, co by v nejmenším souviselo s úřadem) (stůl Hejtmanství – přichází Markétka s Veronikou v ruce) Markétka: Tady, šéfe, nesu nejnovější číslo časopisu Veronica. (odchází) Neženílek: Markétko, no to je úžasné, to si zase počtu! (stůl MČ Bystrouška – přichází Markétka s Veronikou v ruce) Markétka: Tady, šéfe, nesu nejnovější číslo časopisu Veronica. (podává a odchází) Dr. Žáček: Marki, no co to zase je, to doneste tomu našemu zelenýmu místostarostovi, já ty blafy číst nebudu. (hodí to na zem) (stůl Povodí Svratky – přichází Markétka s Veronikou v ruce) Markétka: Tady, šéfe, nesu nejnovější číslo časopisu Veronica. (odchází) Kotrba: Markétko, ukažte…, no jo, zase Hudec, Vlašín, Kocourková…, no to jsem si mohl myslet… (stůl ČIŽP – přichází Markétka s Veronikou v ruce) Markétka: Tady, šéfe, nesu nejnovější číslo časopisu Veronica. (podává) Brzlík: Markétko, no nevidíte, že mám spoustu práce, ještě abych četl nějaký módní časopis. Markétka: No, to ale není módní časopis. To je časopis ochránců přírody a vychází v Brně už od roku 1986.
Brzlík: Nooo…, tak to je něco jiného – tady ho máte a dejte ho do recyklovaného papíru. (Markétka bere Veroniku a dochází) (úředníci stále sedí u stolů, probírají papíry, telefonují – ovšem kromě Brzlíka, ten pořád nedělá nic, co by v nejmenším souviselo s úřadem) Smažil: (přichází na scénu): Tak! Čím já nešťastník mám začít? Vypera (vykoukne): Běž, kurňa, na hejtmanství, ne?! Smažil: Tak já jdu na hejtmanství! (odejde ze scény) Zřízenec I: (vyběhne na scénu, rozhlíží se, beze slova odejde) Stůl hejtmanství 1.
(na scéně Neženílek, Markétka) Neženílek: Markétko, udělejte mi kafčo! Markétka: Jistě, šéfe. (odchází pro kafe) Neženílek (hovoří do vzduchu): Lidé se snaží umlčet přírodu, protože ta ještě neřekla poslední slovo. A já…, já se ale toho posledního slova trochu bojím. To slovo bude asi hodně sprostý. Podle některých pramenů je naše planeta předávkovaná. Markétka (přináší kafe): Tak je tady! Kafíčko šéfe, chcete stěnu nebo svědomí? Neženílek: Jo, dám si černý! Ostatně, jednou denně si to mohu dovolit. Markétka: Jo, jednou denně…, ale v tahu vod rána do večera..., a s jídlem je to stejný. Neženílek: Ale Markétko! Víte přece, že jsem se popral s nadváhou, no..., ale... ona vyhrála. Marétka: Jo a… Neženílek: Markétko, víte, že mám spoustu zlozvyků, ale jenom dva dobrozvyky, jeden je, že piju kafe, a druhej, že vás tu nechávám… Tak koho tam dnes máme? Markétka: Jo! Je tam ten projektant Smažil. Neženílek: Jo von eště nevysmahl? Markétka: Nee! Neženílek: Tak to nevím, jestli ho mám přijmout. Markétko, já si asi hodím korunou. Tak panna, nebo orel? Markétka: To nevím, šéfe. Panna jsem byla jen jednou, orel nikdy. H1 Vypera: Stop: Tak tady mám uzlový bod, hlasování diváků: A: přijme Smažila B: nepřijme Smažila Varianta B Markétka: Pane Smažil, sice jste se snažil, ale pan přednosta vás nepřijme. Smažil: No nic, já navštívím Držáčka. (odchází ke stolu ÚMČ Bystrouška)
Varianta A Neženílek: Tak ho doveďte, sem s ním! Markétka (jde ven a vrací se se Smažilem): Prosím, pane Pařile! Smažil: Smažil, jméno mé. Rukulíbám! Neženílek: Mně nemusíte, co vás přivádí? Smažil: Ano, dám si kafe! Markétka (nese kafe): Kafíčko, černý jako svědomí! Smažil: Děkuji, můžu bílý? Markétka: Smetánka může být živočišná, rostlinná anebo společenská? Smažil: Děkuji, dám si společenskou! Neženílek: Co vás přivádí? Smažil: Revitalizace! Pane doktore, já mám projekt na realizaci revitalizace Brněnské přehrady. A nejen to, kromě toho ji dokážu i skutečně vyčistit! Neženílek: No, tak to vám nezávidím. Markétka: Kýhovýra ! Smažil: To není žádná černá díra. Co to znamená? Markétka: Ale, to jste se přeslechl. Kýhovýra je takový knižní výraz, dneska se místo toho říká bulšit. Smažil: No nic, já bych potřeboval udělení souhlasu s revitalizačním projektem. Neženílek: V rámci aproximace legislativy evropského společenství lze v podoblasti ochrany přírody zdůraznit plnou transpozici dvou klíčových směrnic, tzv. Směrnice o ptácích a Směrnice o stanovištích, a to prostřednictvím rozsáhlé novely zákona č. 114/1992 Sb. a vytvoření kvalitativně nové soustavy zvláště chráněných území evropského významu zvané NATURA 2000, podle týchž směrnic. Obelie (přichází z ničeho nic odkudsi – ale ne dveřmi, všichni se na ni podívají a pak pokračují v rozhovoru) Neženílek: To potvrzuje i fakt, že obě uvedené směrnice hodnotí oficiálně Evropská komise jako nejhůře implementovanou environmentální legislativu ES v rámci členských zemí. Důvodem je značná formulační a věcná nejasnost směrnic, především ale nesmírný objem jednotlivých požadavků a složitost všech činností a procesů, nutných pro plnou implementaci. Specifika živé přírody v porovnání s technickými složkami ochrany životního prostředí jsou neoddiskutovatelná. Rozumíte mi, ne? Při vašem vzdělání... Smažil: Člověk je proti pokroku úplně bezmocný. Lidi nechápou, že je třeba zabrzdit. Ale pravda nakonec zvítězí, ale do poslední chvíle není jasné, na které straně je? Markétka: A jo, to je to, co má Klauzík na standartě, pravda vyděsí! Smažil: Jo! Stejně bych ale potřeboval udělení souhlasu s ohledem na soustavu Natura 2000. Já se teda domnívám, že to Natuře neuškodí, vzhledem k tomu, že tam široko daleko žádná není. Spíš jí to prospěje.
Neženílek: Ale! Jak jí to může prospět, když uvádíte, že tam žádná není?! I když, teď si vzpomínám (zasněně), že tam na levém břehu bývala taková milá naturistická pláž… No, a jak jí to může prospět? Smažil: Prostě tak, že soustava NATURA 2000 navzdory závazným termínům v obou směrnicích dosud v EU nevznikla, lze pouze sbírat zkušenosti. A já mám projekt, který prokazatelně zlepšuje kvalitu bioty a vody. Neženílek: Závěry nechte laskavě na nás! Podívejte, my se snažíme jenom vyvarovat chyb, které některé státy Evropské Unie přivedly buď před Evropský soudní dvůr, či vyvolaly rozsáhlý odpor místní veřejnosti i politiků. Smažil: Nu, někdy mi připadá, že už nejme v Evropské unii, ale v evropské konfederaci, kterou řídí generalissimus Klaus. Šíří různé báje a mýty o tom, že přírodu chrání akciový trh, že se z hlediska teplotního režimu Země nic neděje a lidé už za to vůbec nemohou, globální oteplení neexistuje a podobně. Markétka: Já si myslím… Neženílek (skočí ji do řeči): Ale Markétko, vy zas přeháníte… Markétka: Ne vážně, já si myslím, že jak skončila studená válka, nastalo globální oteplování. Neženílek: Některé mýty... je třeba vymýtit! Smažil: Jo, jak říká můj advokát – každá rada je drahá! Neženílek: Dalším, zcela zásadním problémem v našich poměrech je personální, organizační a finanční podcenění problematiky Natury (podívá se na Obelii). A co vy tady vlastně děláte? Obelie (nadechne se): No, víte, já bych chtěla rozhodně… Smažil (míchá kafe a skočí Obelii do řeči): Prosím vás, nemáte někdo u sebe cukr? Obelie (sáhne do kapsy a podává papírový balíček cukru): Prosím. Smažil: Děkuji. Obelie: Rádo se stalo. (odejde ze scény) Všichni (chvíli na sebe zírají, a pak pokračují jakoby nic) Neženílek: Z důvodů jednak nedostatku odpovídajících zkušeností, jednak malé operativnosti na klíčových rozhodovacích pozicích nebyla této otázce dosud věnována odpovídající pozornost. Bez okamžitého zásadního řešení nebude možné tuto klíčovou povinnost v podoblasti ochrany přírody splnit. Smažil: Jestli dovolíte, já bych si dovolil tady nechat ten projekt, že byste se na to laskavě podíval.
H2 Vypera: Stop. A tady máme uzel. Nyní je na vás, na divácích, abyste rozhodli, zda bude souhlasit nebo ne. A: Udělí souhlas B: Neudělí souhlas
Varianta A: Neženílek: Nepropadejte malomyslnosti, my vám ten souhlas sice udělit můžeme, protože je to naprosto jednoznačné, ale stejně musíte ještě sehnat souhlas městské části Bystrouška. Varianta B: Neženílek: Podívejte se, my vám ten souhlas udělit nemůžeme, protože vy stejně musíte napřed sehnat souhlas městské části Bystrouška. U obou variant: Smažil: Dobrá, já vám děkuji vřele, věřím, že s revitalizací budete spokojeni. Jde totiž o nás všechny, o to, že to pomůže zlepšit situaci na Brněnské přehradě. Množství živin se jednoznačně sníží. Sbohem! (odchází na MČ Bystrouška) Zřízenec I (vyběhne na scénu, rozhlíží se, beze slova odejde) stůl – Městská část Bystrouška (na scéně Markétka, Dr. Žáček) Dr. Žáček (napije se ze stakanu): Když si dám moc brendy, má to blbý endy (napije se ze stakanu). Kdo vybírá dobrý pití, někdy přebere (napije se ze stakanu). Hodin jak u hodináře. A to je zítra státem uznaný pracovní den. Marki! Markétka (vejde): Ano, předsedo?! Dr. Žáček: Neříkej mně předseda, pro všecky pan starosta, to že su… Markétka: Jistě! Ale je tady ten projektant! Mám ho pustit? Dr. Žáček: No dobře, dělej, jak myslíš, ale spěchám, mám dneska divadlo a ještě tu přednášku o škodlivosti alkoholu. Markétka: Přednášku? A kdo že to bude přednášet? Dr. Žáček: Moje žena a tchýně! Markétka: Jo tak. A znáte vyjmenovaná škaredá slova po tch? Dr. Žáček: No to neznám. Markétka: No přece tchoř, tchýně, tchůje a Tchajvan. Ha ha, že? Jo, ale já bych dneska taky potřebovala dřív…, si teď vzpomínám, já jdu na masáž. Dr. Žáček: Ale, ale. Dyť seš vegetarián. Copak může jít vegetarián na masáž? Markétka: Ha ha, že! Jo, teď budou ty volby, kde bude ona místnost? Dr. Žáček: Cože? Markétka: No, ta volební… Musíme tam dát urnu s prezidentem. Dr. Žáček: Cože? Markétka: No volební urnu a obraz prezidenta… (rozhlíží se). A proč tady nemáme obraz prezidenta? Dr. Žáček: No viš, Markétko, to je tak. Já jsem byl ředitelem velkýho podniku za totáče. No a jednou za mnou přišli, že proč jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Tak jsem jim řekl, že kdybych věděl, že je poslední, tak to bych tam přišel aj s mávátkem. No, a od tý doby jsem dělal
mistra v tym samym podniku. No abych zase neudělal botu, tak jsem si dal vedle plakátu Lolobrižidy Husáka. No zase přišli, prej ať si tu kurvu sundám. No, tak sem sundal Husáka a druhej den mě vyhodili. A naštěstí přišel ten plyšák. No a teď su v ODS a už si dávám bacha. Markétka: A jak to souvisí s Klausem? Dr. Žáček: Takhle: já sem si tady na zeď dal vedle prezidenta i Topola. No a přišli tady z ODS po sjezdu, prej proč tam eště visí ten starej senila. Tak jsem pro jistotu sundal voba. Makrétka: A proč ste se s nima vůbec bavil? Dr. Žáček: To víš, Marki, vstoupíš-li do strany, to není, jak když jdeš na stranu, to jdou žerty stranou. Markétka: To je fakt dobrý. Já si myslím, že účel světí prostředky. Proto nejsem v žádné straně. (lachpauza) A myslíte, že je to teďka lepší, než za komančů? Dr. Žáček: Ba! V kapitalismu někteří lidé vykořisťují jiné lidi! A za komunismu to bylo naopak. (lachpauza) No ale nemysli, Marki, já už jsem s tím chtěl taky prásknout. Co jsem zjistil, že beze mne to půjde líp…, rozhodl jsem se zůstat. Markétka: To jste se nemusel tak vobětovat. Kde vy jste mohl dneska bejt. Dr. Žáček: No to víš, Marki, vopatrnosti nikdy nezbývá. Markétka (stranou): No vopatrnosti aj přebývá, ale chybí odvaha. Lidi musí sebrat odvahu, a když ji nemají, tak ji musí sebrat někomu jinému. (k Držáčkovi): Jo, ale je tam ten projektant. Dr. Žáček: Jo ten Vařil. Tak ho pošli… do… Markétka: Kamže ? Dr. Žáček: No, dovnitř. Markétka: Pane Škvařil! Smažil: Pařil, totiž (podívá se do papírů) Smažil. Vy jste mě úplně zblbli. Dobrý den, děkuji, dám si kafe! Dr. Žáček: A vodkaď vy ste? Smažil: Já su z Brna, ne? Obélie (přijde odkudsi): Dobrý den! Dr. Žáček (podívá se na Smažila, Obelie si ani nevšimne): No, a co nám nesete? Smažil: Nesu, nesu, ale já bych si rád i vodnesl, a sice váš podpis. Mám tady projekt na realizaci revitalizace Brněnské přehrady. Dr. Žáček: Víte, zcela zásadním problémem v našich poměrech je, že každej nám nosí spoustu projektů, a chce, abychom souhlasili. No a proč jste to neposlal dopředu? Abych si to mohl prostudovat. Víte, kolik už mi prošlo rukama projektů? A projektantů! Já se vyznám, víte? Smažil: Jistě, jistě. Ale já jsem vám to poslal do datové schránky. Dr. Žáček (volá): Marki!
Markétka: Ano, pře… starosto! Dr. Žáček: Přišlo nám tady od pana Kouřila něco do datové schránky? Markétka: Hoj, tam toho je, ale nikdo to nevybírá. Dr. Žáček: Markétko, nedělej si legraci, jak to, žes to nevybrala? Markétka: Pře…šéfe! Dyk ste říkal, že ty kódy jsou tajný, a zamčel jste je do trezoru. Bez těch kódů se tam nedostanu. Dr. Žáček: Markétko, kódy jsou vždycky tajné, ty nedám. Ale přece někdo na úřadě musí mít od té schránky klíče, tak si je půjčte a vyberte co tam je.
Markétka: No, ale tam fyzicky nic není, to je jenom virtuální schránka. Dr. Žáček (obrátí se na Smažila): No tak vidíte, nic tam není! Takže nám nic nedošlo. Smažil: Ach jo. Ale mohl byste se na to podívat aspoň teď. No, nebude vás to nic stát, to se bude platit z revitalizací a z evropských peněz. Dr. Žáček: Tak to je jiná a co kapříky, nesete? Smažil: Tak to ale ne! Kapry právě budeme muset z přehrady eliminovat. Dr. Žáček: Myslím, že si nerozumíme, vy o koze a já o voze, ale dejte to sem, mám dnes dobrou náladu, já to podepíšu, když je to z evropských peněz. Markétka (lakuje si nehty) Dr. Žáček: Markéto, proč nic neděláte? Markétka: Řekl jste mi před chvíli: dělejte, jak myslíte! Dr. Žáček: Poslechněte, já strašně spěchám, já jdu večer na představení divadelního souboru VERDIS, a nechtěl bych to zmeškat. Markétka: Pane šéf, ale já sem si myslela, že už nepudete, tak jsem ten lístek dala paní profesorce Librové, ta na to strašně chtěla jít. Dr. Žáček: No tak to snad ne, a já se tak na to těšil. (sáhne po projektu) Dejte to sem, já to podepíšu (podívá se na Obelii) A co vy tady vlastně děláte? Obelie (nadechne se): No, víte, já si doopravdy, ale doopravdy myslím… Smažil (skočí Obelii do řeči): Promiňte, počkejte, já jsem u sebe jeden lístek měl..., sakra, už jsem ho asi vyhodil. Prosím vás, nemáte někdo u sebe lístek na VERDIS? Obelie (sáhne do kapsy a podává lístek): Ano, já tady zrovna jeden mám, ale ono už to myslím začalo… Dr. Žáček: Děkuji. (vezme lístek a sako, a utíká ze scény) Vyřídíme to zítra! Obelie: Rádo se stalo. (zamyšleně stojí) Smažil: Vy jste mi nějaká povědomá, neviděli jsme se? Nebyla jste na sjezdu akademických architektů?
Obelie: No to jsem nemohla být já, já jsem totiž múza, víte, já jsem přes nápady. Obelie Asterixová! Smažil: No to mne ale velice těší, že vás poznávám! (podá ruku) Obelie: Ovšem nikoliv nápodobně. (odchází, aniž by mu podala ruku) Smažil (stojí jako opařený): No, a kdo mi to teďkonc podepíše? Markétka: Víte co, dejte to sem, já vám ten jeho klikyhák udělám, nedělám to ostatně poprvé… Smažil (stojí pořád jako opařený): No to snad ne…
H3 Vypera: Stop! Teď je tady další zlomový bod. Diváci mají rozhodnout, zda má Markétka podepsat projekt, nebo nemá. A: podepíše B: nepodepíše Varianta A: Markétka: Ale co, dejte to sem! (podepisuje) Smažil: No, tak děkuji. (odchází na Povodí Svratky) Varianta B: Markétka: Víte co, tak teda radši ne, přijďte si jindy. Smažil: No, tak tedy pěkně děkuji. (odchází) (Smažil jde na Hejtmanství 1, a pokud tam byl, tak Hejtmanství 2) Zřízenec I (vyběhne na scénu, rozhlíží se, beze slova odejde) stůl Povodí Svratky (na scéně Kotrba, Markétka) Markétka: Šéfe, je tady nějakej hejsek, je to zástupce (čte z navštívenky) zástupce četových ou es ej dý… Kotrba: Ukažte! (bere od Markétky navštívenku) Ale Markétko: „zástupce chatových osad na přehradě“. Markétka: Jo, to je von. Prosazuje přirozené lidské právo na libovolné vypouštění vlastních fekálií kamkoliv podle svobodného rozhodnutí. Kotrba: Tak toho mi sem nepouštějte! Markétka: Ještě je tam nějakej projektant Zbořil, nebo co… (odchází) Smažil: Ťuk, ťuk. Kotrba: Dále! Smažil: Dobrý den. Neruším? Kotrba: Rušíte! Smažil: Promiňte, co jste říkal?
Kotrba: No, že rušíte! Smažil (odchází): Tak já přijdu jindy! Kotrba: No, to budete zase rušit. Posaďte se, když už jste tady! Čím nám chcete být prospěšný? Smažil: Mám tu projekt…, můžu si to tady položit? Kotrba: Nemůžete! Smažil: Ne? A proč? Kotrba: Rušíte mi skaláry! Oni se leknou a pak leknou! Smažil: Pardon. Mám tu projekt na revitalizaci Brněnské přehrady a potřeboval bych k němu vaše stanovisko. Kotrba: Takových tu už bylo! A bude! Smažil: Ale já jsem přišel na jednoduché, rychlé a levné řešení, jak ten problém řešit. A vy jako správci povodí byste ho měli… Kotrba: Cha cha, pane Snažil… Smažil: Smažil! Kotrba: No však říkám, Snažil. Naše organizace už existuje 70 let a celou tu dobu náš tým 37 dobře placených našich expertů přemýšlí o všech možnostech. A vy myslíte, že jste chytřejší než oni? Nemyslíte si, že už by na to dávno přišli? Smažil (pro sebe): Nemyslím. Kotrba: Markétko! Markétka (přiběhne): Přejete si, pane šéf? Kotrba: Přineste nám kafe, dáte si kafe? Smažil: No radši ne, abych nerušil. Kotrba: Tak dvě kafe! Podívejte, pane. Nalijme si čistého vína – brzy dojde na lámání chleba. Markétka: To bude zase nějaká žranice? Kotrba: Markétko, nelaškujte! Tedy to čisté víno! Oproti špatným zprávám z minulého týdne prý čištění Brněnské přehrady jde naopak rychleji, než se doufalo. Smažil: To je sice výborná, ale překvapující zpráva. Minulý týden jste totiž oznámili, že projekt na čištění přehrady za čtvrt miliardy Kč měl chyby a některá plánovaná opatření by nefungovala. Brněnská přehrada už několik měsíců ukazuje své obnažené… břehy a minulý týden to vypadalo, že zbytečně. Studie, kterou si Povodí Svratky zadalo, prý ukázala, že většina plánovaných kroků je špatná. O existenci studie, která by ukazovala na chyby v plánu na čištění přehrady, nemělo tušení ani vedení města Brna, ani garant celého projektu, hejtmanský úřad. O problémech se dozvěděli jen z novin. Kotrba: No vidíte, co ti novináři dělají… Markétka: Pane šéf, je tam ještě ta ředitelka nadace. Kotrba: Tak ji přiveďte, ať je větší sranda, bude se hodit. Smažil: Hmm, jen mě tak napadá, jak jste říkal, proč máte těch expertů zrovna 37?
Kotrba: No, protože je to víc než 36, že. Smažil: Aha, to mne také mohlo napadnout! A budete tedy mít peníze na revitalizaci té realizace, chci říci na realizaci té revitalizace? Markétka: Ha, ha, že! (odchází do zákulisí) Kotrba: Tak hele, minulý rok jsme tady měli krizi, ta nás sice opustila, ale protože si nás oblíbila, řekla, že brzy se vrátí. Udělali jsme úsporná opatření. Tak například jsme museli propustit hrázného z přehrady Býčí skála. Smažil: Z přehrady Býčí skála na Dyji? Ale ta přehrada se teprve plánuje, ta ještě nestojí. Kotrba: Nestojí, nestojí, pro vás nestojí. Ale systemizované místo hrázného jsme pro ni měli… Bára (přichází): Bára Stáňová, ředitelka nadace „Nech brouka žít“. Smažil a Kotrba (povstanou, společně): Nech brouka žít! Těšilo mne. Kotrba: Paní ředitelko, řešíme tady zrovna takový zapeklitý případ, pan Vařil tady připravil takový zajímavý pokrm…, ehm, projekt…, na revitalizaci přehrady. Smažil: No a snažím se tady přesvědčit pana ředitele, aby se stali investory. Kotrba: Investorem, klidně. Ale kde vzít prachy…, když jsme akciovkou, jejímž jediným akcionářem je stát, a ten je…, na rozdíl od nás…, na huntě. Markétka (přichází): Kafíčko, kafíčko. Kotrba: Děkuji. Tak zpět k těm penězům. Bára: No tak peníze, to je náš obor. Smažil: No a myslíte, že byste mohli podpořit náš projekt? Bára: Jistě, jde o to kolik… Kotrba (skočí jí do řeči): Kde, prosím, berete peníze? Bára: No různě, například z triček… Markétka: Jo to já bych uměla taky, kdyby mi dával prachy strýček… Bára: Ale ne strýček, z triček, z prodeje triček a odznaků. Markétka (zklamaně): Ach táák! Bára: Tak děláme aukce, to třeba vynese i několik desítek… tisíc Obelie (přichází na scénu): Dobrý den! Kotrba (podívá se na Obelii, ale ignoruje ji): No, máme tady určitý problém. Bára: Jaký problém? Kotrba: Ten projekt není vodohospodářská stavba, a my ho nemůžeme financovat. Smažil: To není pravda, ten projekt je vodohospodářská stavba. Korba: Ale není. A my ho proto nemůžeme financovat. Smažil: Podívejte se, já mám tady posudek z Krajinářského ústavu Sivá Paruka, že to je, že to je…, počkejte, já vám to tady přečtu…, aha tady to mám:„Revitalizace Brněnské přehrady je
vodohospodářská stavba, která si zaslouží nejvyšší stranickou a státní podporu už proto, že Brněnská přehrada je jedno z mála vodních děl, která nebyla nikdy…, která nebyla nikdy…, použita proti demonstrantům“. Kotrba: To že tam píšou? Kdo to podepsal? Smažil: Tady, už to mám… Zifčák a Růžička. Kotrba: No, to pro mne není směrodatné. Trvám na tom, že nemůžeme být investorem. Paní ředitelko, vy byste na to mohli dát peníze? Bára: No to zaleží na tom… kolik by to stálo. Smažil: No, tak asi deset milionů, ale to je… Bára: Tak my bychom mohli dát tak devět… Kotrba a Smažil (společně): No to by bylo výborné! Bára: …dát tak devět tisíc. Smažil: Korun? Bára: Jo! Smažil: No tak já budu asi muset jít, mohl byste mi tady potvrdit, že to je nebo není vodohospodářská stavba? Protože já teda nevím, na čem su. Kotrba: Jo to můžu. (podívá se na Obelii) A co vy tady vlastně děláte? Obelie (nadechne se): No, víte, já bych chtěla rozhodně… Smažil (skočí Obelii do řeči): Prosím vás, nemáte někdo u sebe propisku? Obelie (sáhne do kapsy a podává propisku Smažilovi, ten ji předá Kotrbovi) Smažil: Děkuji. Obelie: Rádo se stalo. (odejde ze scény) Všichni (chvíli na sebe zírají, pak pokračují jako by nic) Smažil: Tak je to vodní dílo nebo ne? Kotrba: Takže já...
H4 Vypera: Stop. A máme tady další zlomový bod. A: Kotrba podepíše, že je to vodní dílo. B: Kotrba nepodepíše, že je to vodní dílo. Varianta A: Kotrba: Jo tak já vám potvrzuji, že jde o vodní dílo. (podepisuje) Smažil: No, tak já už teda jdu rovnou na Českou inspekci životního prostředí.
Varianta B: Kotrba: Jo, tak to nemůžu! (něco píše) Napsal jsem vám tam, že to není vodní dílo. Smažil: No, tak (dívá se do projektu), tak to teda můžu jít rovnou, rovnou.. No, víte kam, ne. Kotrba: No přirozeně. Na Českou inspekci životního prostředí. Zřízenec I (vyběhne na scénu, rozhlíží se, beze slova odejde) stůl ČIŽP (Markétka, Brzlík) (Kancelář. Brzlík nohy na stole, češe se, nebo plete, nebo hraje počítačovou hru. Stůl je čistý.) Brzlík: Markétko, kolik je hodin? Markétka: 10:14, šéfe. Brzlík: Tak to je akorát, na 10:15 je objednanej nějakej Smažil, tak ho tak za minutku pusťte. Markétka: Ano (Brzlík vytáhne zpod stolu haldu papírů a naaranžuje je na stůl) Markétka (za dveřmi): Pan Smažil? Tak běžte dál. Smažil: Dobrý den. Smažil. Brzlík: Dobrý, posaďte se. Smažil: Děkuji, dám si kafe. Brzlík: Tak co nám nesete? Aha. Mám tu napsané: Projekt „Revitalizace přehrady“. Smažil: Ano, přišel jsem na to, jak se dá přehrada vyčistit, aniž by to ohrozilo živočichy v ní žijící, je to na bázi zcela biologické, žádná chemie ani žádné vápnění, to ostatně ani lesům nepomohlo. Je to ekologické a velmi levné řešení. Brzlík: Levné, levné…, no a kolik by to stálo? Smažil: No, asi deset milionů. Brzlík: A to na projekt nebo na realizaci? Smažil: No, samozřejmě i na projekt ovšem včetně, včetně monitoringu a realizace. Brzlík: Člověče, vy jste se zbláznil, například projekt na vilu Tuten had…, jenom samotnej projekt, a eště pěkně zdrbanej, stál deset melounů. To byste nám tady kazil ceny. Tady v Brně jsou i kanalizace nejdražší na světě. A víte proč? Je tady složitá geologická situace. Vemte si třeba ta, tá …hornina …brněnská vývařovna nebo moravský kaz. Za ty vaše ceny, by tady nikdo nepracoval. To i ten časopis chráničů přírody Veronica prej přijde ročně na dva melouny… Smažil: No, kdyby se to dalo nějaké projekční kanceláři, tak by se to dalo ještě podražit…, nakonec, vy to platit nebudete, ne? Brzlík: No nevím…, a co vlastně po mně chcete? Smažil: My jsme měli při s panem náměstkem Kotrbou, zda je revitalizace vodohospodářská stavba, anebo ne. Brzlík (povytáhne obočí): Tak vy jste měli spor s panem náměstkem?
Smažil: To ne, ale bezesporu jsme se pohádali. Brzlík: Ach tak! Smažil: Mně by stačilo, kdybyste mi napsal, že je to vodohospodářská stavba, že je to vodní dílo. Brzlík: Dobrá, mrkneme se na to. Smažil: Tady to je. (podá mu slohu tlustou asi 10 cm) Brzlík: No, to nepřipadá v úvahu, na tak velké projekty nemáme kapacitu. Máme nepředstavitelné množství práce. (ukáže na hromadu papírů) Nedalo by se to zestručnit? Smažil: No, mám tu i kratší verzi. (podá mu 5cm tlustý svazek z aktovky) Brzlík: Pořád moc obsáhlé. Smažil (bezradně hledá v tašce, vytáhne jednu A4, aniž by se na ni podíval, položí ji na stůl a hledá dál) Brzlík (sáhne po A4, přejede ji pohledem): No vidíte, že to jde. (usmívá se). Smažil (rozpačitě, mrkne se na papír, který má Brzlík v ruce): No, ale to je pozvánka na raut…
H5 Vypera: STOP: Další zlomový bod: Dá Brzlík potvrzení, že jde o vodohospodářskou stavbu, nebo nedá? A: dá potvrzení B: odkáže ho na hejtmanství Varianta A Brzlík: Tak mi to sem dejte, vy šibale! (podepisuje) Smažil: Tak mnohokrát děkuji. (dále viz Závěr)
Varianta B Brzlík: Tak víte co, běžte napřed na hejtmanství. Já, až co oni… Smažil: No, tam už jsem byl. Ale to nevadí. Děkuji. Na shledanou. (odchází směr Hejtmanství 3)
AiB Brzlík: Markétko, už mi sem nikoho neposílejte, mám tu jeden velký projekt. (začne studovat A4). Hejtmanství 2 Smažil: Ťuk, ťuk, ťuk. Neženílek: Dále! Smažil: Dobrý den, ja su teda zpátky, pane Nesvatba. Neženílek: Neženílek. Tak co Držáček?
Smažil: Co prosím? Neženílek: No co vám řekl doktor Žáček, ha ha?! Smažil: No, nepodepsal to, prej až co vy. Neženílek: Tak to dejte sem, ať to neprotahujeme, brzo bude raut. Smažil: Tak moc děkuji. (odchází k závěru) Hejtmanství 3 Smažil: Ťuk, ťuk, ťuk. Neženílek: Dále! Smažil: Dobrý den, ja su teda zpátky pane Nesvatba. Neženílek: Neženílek. Tak co Játro? Smažil: Co prosím? Neženílek: No co vám řekl ten Brzlík, ha ha?! Smažil: No, nepodepsal to, prej až co vy. Neženílek: Tak to dejte sem, ať to neprotahujeme, brzo bude raut. Smažil: Tak děkuju. (odchází k závěru) Závěr (Markétka, zřízenci) Zřízenci I a II: Dobrý den! Markéta: Dobrý, dobrý, ale my už máme po úředních hodinách! Zřízenec II: Promiňte, nebyl tu dnes takový člověk, v šedém saku s černými vlasy? (podle toho, jak bude oblečen Smažil) Markétka (zamyslí se): A proč ho hledáte? Zřízenec I: Ale víte, on nám pořad utíká… Zřízenec II: Skoro jako ta opice dželada z brněnské zoologické… Markétka: Jo vy jste ze zoo? Zřízenec I: Ale ne, my jsme z ústavu, tady z Černovic! Markétka: A ten co ho hledáte, to jen nějakej blázen? Zřízenec I: Jo. Ale není nebezpečnej, jenom všude chodí s nějakejma papírama a tvrdí, že ví jak vyčistit Brněnskou přehradu. Takovejch tam ale máme víc! Hned vedle leží jinej, ten naštěstí neutíká. A on zase tvrdí, že ví, jak zachovat nádraží v centru Brna. Pak je tam ještě jeden, ten zase chce vypustit Novomlýnský nádrže. Zřízenec II: Hele, není támhle? (ukáže za oponu a oba běží tím směrem) Markétka (chvíli stojí a přemýšlí): Tss! Blázen, blázen. A mně se zdál normálnější než můj šéf. a to je Konec
