Botanika bezcévných rostlin 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi)
ODDĚLENÍ: Ascomycota ekologická skupina lišejníky (lichenizované houby) TŘÍDA: Lecanoromycetes ŘÁD: Lecanorales
Collema cristatum
(HB)
Peltigera aphthosa
(HB)
Hypogymnia physodes
(HB)
Pseudevernia furfuracea (HB) Xanthoria parietina
(HB)
Botanika bezcévných rostlin 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - pokračování ŘÁD : Lecanorales
Physcia stellaris
(HB)
Lecidea sp.
(HB)
Rhizocarpon geographicum
(HB)
Cetraria islandica
(HB)
Usnea sp.
(HB)
Cladonia rangiferina
(HB)
Cladonia fimbriata
(HB)
Cladonia macilenta
(HB)
Botanika bezcévných rostlin 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - dokončení
TŘÍDA: Chaetothyriomycetes ŘÁD: Verrucariales Bagliettoa (Verrucaria) baldensis (HB) Dermatocarpon luridum (TP)
ODDĚLENÍ: Basidiomycota TŘÍDA: Agaricomycetes ŘÁD: Agaricales
Lichenomphalia umbellifera (OP)
LIŠEJNÍKY ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA LICHENIZOVANÝCH HUB • komplexní složené organismy – mykobiont (houba) a fotobiont (řasa, sinice) • ekologická skupina začleňována do systému hub podle výraznějšího mykobionta • asi v 97 % mykobiont vřeckovýtrusá houba • široká škála nepohlavního rozmnožování, pohlavní rozmnožování dle mykobionta • fotobiont se až na výjimky rozmnožuje pouze nepohlavně
• pionýrské organismy, ekologicky významné především v extrémních biotopech a ekosystémech (velehory, polární oblasti, pouště apod.), jedinečné bioindikační vlastnosti
• z ČR dosud známo asi 1400 druhů lišejníků (včetně řady dnes již vyhynulých), celosvětově přibližně 15 tisíc druhů
Špicberky, oranžová barva skal – Xanthoria elegans
Základní morfologie lišejníků: Typy stélek dle anatomie: homeomerická na průřezu nerozlišená na kůru a dřeň, např. rod Collema
heteromerická rozlišena na svrchní kůru, dřeň, popř. spodní kůru, např. rod Lecanora, Lecidea
Základní morfologie lišejníků: Typy stélek dle morfologie: korovitá – lišejník celou stélkou přitisknut k podkladu, netvoří žádné lístky či jiné útvary, např. Rhizocarpon, Lecidea
lupenitá – lišejník není tak těsně přitisknut k podkladu, tvoří všelijak zahnuté laloky, např. Collema, Peltigera keříčkovitá – lišejník tvoří malé keříčky, upevněn zpravidla v jednom bodě k podkladu, např. Cetraria, Usnea, Cladonia rangiferina
Rozmnožování a rozmnožovací útvary lišejníků: Rozmnožování: pohlavní – plodnice hub (apothecia, perithecia, třeň a klobouk)
Typy apothecií: lekanorovité – obsahuje stélkový okraj (margo thallinus) lecideovité – pouze vlastní okraj (margo proprinus), který je karbonizovaný (černý) (biatorinní) – pouze vlastní okraj, který je hyalinní (bezbarvý, nikdy není černý) (zeorinní) – vlastní i stélkový okraj
lekanorovité
lecideovité
Rozmnožování a rozmnožovací útvary lišejníků: nepohlavní – konidie (nepohlavní spory) nejčastěji v pyknidách – vegetativní útvary (základní typy): sorédie: shluky buněk fotobionta obalené hyfami houby, často nahloučené v útvarech zvaných sorály
izídie: ulamující se kousky stélky (kulovité, válcovité, korálovité, atp. tvary) mající stejnou anatomickou strukturu, jako stélka (svrchní kůra, dřeň,…); vyrůstají na povrchu stélky
Collema sp. – huspeník
(herbářová položka)
Collema cristatum – huspeník hřebenitý; příklad lišejníku s homeomerickou stélkou, fotobiont sinice rodu Nostoc; stélka za vlhka výrazně zvětší svůj objem a má rosolovitý charakter. Výskyt: na vápencových skalách.
Peltigera aphthosa – hávnatka bradavičnatá (herbářová položka)
Lupenitá stélka, fotobiont zelená řasa, druhý fotobiont v cephalodiích Nostoc
Výskyt: vlhká místa v lesích, v ČR kriticky ohrožený druh Peltigera praetextata – příklad hojnějšího druhu se sinicí
Peltigera aphthosa (trvalý preparát)
Obecné schéma příčného řezu heteromerickou stélkou svrchní korová vrstva (epidermis) řasová vrstva (fotobiont)
dřeňová vrstva
rhiziny
spodní korová vrstva (u rodu Peltigera není spodní kůra vyvinuta)
cephalodium (Nostoc)
Hypogymnia physodes – terčovka bublinatá (herbářová položka)
sorédie Rtovité sorály na koncích laloků stélek.
Na okrajích laloků možno pozorovat též drobné, četné pyknidy (ložiska nepohlavních výtrusů.
Výskyt: jeden z nejběžnějších epifytických lišejníků s lupenitou stélkou (méně často roste též epiliticky); relativně toxitolerantní vůči mírnému znečištění ovzduší.
Pseudevernia furfuracea – terčovka otrubčitá (herbářová položka) izídie (tmavé kulovité útvary jsou buňky fotobionta).
Celkový vzhled terčovky; střední část stélky (tmavší zbarvení) hustě pokrývají nápadné válcovité izídie.
Keříčkovitý lišejník se šedivou stélkou (na rubu starších laloků černou); Výskyt: epifyt, hojný především ve vyšších polohách na kyselých substrátech (např. smrk, bříza).
Xanthoria parietina – terčník zední
(herbářová položka)
Lupenitá stélka s lekanorovitým typem apothecií; sekundární metabolity antrachinony žluté zbarvení
Výskyt: epifyticky na dřevě, zvláště na stromech podél komunikací, či epiliticky na skalách; častý nitrofilní druh.
Physcia stellaris – terčovník (herbářová položka, trvalý preparát není)
Výskyt: epifyticky na borce listnatých stromů s úživnou borkou. hymenium
řasová vrstva
korová vrstva
lekanorovitý typ apothecia.
Lecidea sp. – šálečka (herbářová položka)
schéma lecideovitého typu apothecia
vrstva fotobionta vrstva a korová vrstva (epidermis) končí pod apotheciem
Korovité lišejníky s tmavě zbarvenými apothecii, rostoucí na kyselých horninách; řada podobných rodů je rozlišitelná pouze mikroskopicky.
Lecidea fuscoatra
Rhizocarpon geographicum – mapovník zeměpisný (herbářová položka) apothecium lecideovitého typu prothalus na okraji stélky a mezi aerolami (pouze mykobiont)
žlutá aerolovitá korovitá stélka
Výskyt: na silikátových skalách a balvanech, od nížin do vysokohoří; častý druh. Sutě jsou také velmi typickým biotopem tohoto druhu
Cetraria islandica - pukléřka islandská (herbářová položka) keříčkovitá stélka s pseudocyphelami – mezerami v kůře, sloužícími k výměně plynů sekundární metabolit fumarprotocetrarová kyselina se využívá jako léčivo
Výskyt: vřesoviště, bory, rašeliniště i vysokohorská bezlesí; častý, velmi variabilní druh.
Usnea sp. – provazovka
(herbářová položka)
Epifytický rod, několik desítek druhů, mnohé náchylné ke znečištění ovzduší, v současné době některé dříve vyhynulé druhy reinvadují do ČR. Usnea hirta
Usnea filipendula
Usnea subfloridana
Usnea longissima
Výskyt: epifyticky listnáče i jehličnany, kosmopolitní rozšíření
Cladonia rangiferina, arbuscula dutohlávka sobí, lesní (herbářová položka)
Lišejník s vzpřímenou keříčkovitou stélkou bez přízemních šupin (podrod Cladina)
C. stellaris, rangiferina, arbuscula, uncialis
Výskyt: na kyselých půdách, v borech, na vřesovištích, rašeliništích, pastvinách, kamenných sutích i lesnatých stráních; častý druh.
Kmínky šedé, popelavé až bělavé, koncové větévky jednostranně převislé.
Cladonia fimbriata – dutohlávka
třásnitá
(herbářová položka) Podrod Cladonia je charakterizován tzv. dimorfickou stélkou; tj. přízemními šupinami s kmínky (podécia). Druh Cladonia fimbriata má kmínky na vrcholu pohárkovitě rozšířené a jejich povrch je hustě pokryt sorédiemi.
Výskyt: na mechatých skalách, trouchnivějícím dřevě, bázích stromů i na holé lesní půdě či na vřesovištích a rašeliništích; velmi hojný druh.
Cladonia macilenta – dutohlávka vyzáblá (herbářová položka) Přízemní šupiny drobné, podécia bez pohárků, na vrcholku s nápadnými, šarlatově červenými apothecii. Povrch kmínků je pokryt jemně zrnitými sorédiemi.
Výskyt: na kyselých, humózních či písčitých stanovištích, ale také na trouchnivějícím dřevě či odumírajícím mechu.
Chaetothyriomycetes: Verrucariales
Verrucaria sp. – bradavnice
(herbářová položka) Lišejníky s korovitou stélkou, pyrenokarpní (= plodnice perithecia), často rostou zanořeny do substrátu (endoliticky). Mnoho druhů vázáno na vápenaté horniny (vápenec, dolomit, opuka)
Bagliettoa (Verrucaria) baldensis se vyskytuje na vápenci
ukázka schémat různých typů do substrátu zanořených perithecií u rodu Verrucaria
Dermatocarpon luridum – nitroplodka říční (trvalý preparát)
Výskyt: na silikátových kamenech podél břehů horských potoků s neznečistěnou vodou. ostiolum
perifýzy
vřecka a parafýzy Schéma perithecia a fotografie příčného řezu stélkou (řez zde neprochází ostiolem)
Pyrenokarpní lišejník s lupenitou stélkou se svrchní stranou olivově zelenou nebo nahnědle černou, za vlhka zelenou.
Basidiomycota: Agaricales
Lichenomphalia umbellifera kalichovka okoličnatá
(obrazová prezentace)
Stélka z malých zelených kuliček, z nichž může vyrůst asi 1-3 cm vysoká kloboukatá plodnice (mykobiontem je stopkovýtrusá houba).
vyskytuje se na slizkých zastíněných kyselých skalách, hojná např. v Českém Švýcarsku
