Bohemia centralis, Praha, 17: 39 -118, 1988
Botanická inventarizace státní přírodní rezervace Hrabanovská černava Botanische Inventarisierung des staatlichen Naturschutzgebietes Hrabanovská černava
Jana HUSÁKOVÁ - Marie PIVNIČKOVÁ - Jindřich CHRTEK Státní přírodní rezervace Hrabanovská černava byla zřízena v roce 1933 výnosem Ministerstva školství a národní osvěty /č. 143.547/ k ochraně slatinných luk. Na sousedních pozemcích, především v severní části Hrabanova, hospodařil VELAZ /Velkochov laboratorních zvířat/. Pozemky bývaly .dlouhodobě podmáčené a nemohly se kosit těžší mechanizací. Zůstaly proto dlouhá léta nekoseny. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pozemky přírodovědecky velmi cenné /rozsáhlé porosty
šášin,
sítiny
uzlíkaté,
ostřice
Davallovy,
vrby
Plazivé
atd./,
podalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze návrh na rozšíření rezervace o tyto pozemky, aby území tvořilo jednotný geomorfologický celek. Kromě slatinných porostů byl do návrhu rozšíření připojen i borový lesík a jeho okrajové porosty s psamofilními společenstvy. Zároveň byl podán návrh na vynětí těchto pozemků ze zemědělského půdního fondu. V roce 1975 bylo nově navržené území geodeticky zaměřeno Střediskem geodézie v Nymburce a byl vypracován nový geometrický plán. Podle nového geometrického plánu zahrnuje SPR Hrabanovská černava parcely č. 2493/1, 2522, 2524/1, 2526, 3624/1 a celkové rozloha území je 51,8256 ha. Návrh na rozšíření SPR Hrabanovská černava byl předán prostřednictvím SÚPPOP k projednání na ministerstvo kultury ČSR. Správní údaje: kraj: Středočeský okres: Nymburk
39
katastrální území: Lysá nad Labem - ppkč. 2524/1, 2524/3, 2526, 2529/8, 2493, 3624/1; podle nového geometrického plánu, který zahrnuje návrh na rozšíření SPR Hrabanovská černava - ppkč. 2493/1, 2522, 2524/1, 2526, 3624/ rozloha: 27,5714 ha po vyhlášení v roce 1933; 51,8256 ha po geodetickém zaměření v roce 1975 /návrh rozšíření SPR/, nadmořská výška: 185 m. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Hrabanovská černava je zbytek polabských-slatin a přirozenými společenstvy rostlin a živočichů. Na Hrabanově rostou druhy, které jsou uvedeny v seznamu vyhlášky č. 54/1958, o chráněných rostlinách. Jsou to Iris pseudacorus, Iris sibirica, Dactylorhiza incarnata a Primula veris. Z kriticky ohrožených druhů, skupiny C I /ČEČOVSKÝ et al. 1979/ byly v letech 1983 a 1984 nalezeny Arabia gerardii, Calamagrostis
neglecta,
Carex buxbaumii,
Centaurium uliginosum,
Cladium
mariscus, Lathyrus palustris, Orchis palustris, Schoenus ferrugineus a Utricularia vulgaris. Z rostlinných společenstev jsou na území rezervace /včetně ploch navržených k připojení/ rozšířena společenstva rákosin, bezkolencových luk, trsovitých ostřic, porosty s vrbou popelavou, psamofilní společenstva při okraji borového lesíka, společenstva ostřicových luk se sítinou uzlíkatou, ostřicí Davallovou, pěchavou bažinnou a šášinou rezavou. V tůních, kde je volná hladina vody, rostou společenstva vodních a mokřadních rostlin /okřehky, rdesty, parožnatky, lakušník okrouhlý, skřípince atd./. Při okrajích rezervace /především při jižním okraji/ se šíří hojně plevele a ruderální druhy /pcháč oset, kopřiva dvoudomá atd./. Hrabanov patří k územím, která byla v minulosti různým způsobem využívána člověkem. Doložena je kupř. zpráva ze středověku, kdy byl na území Hrabanova založen rybník. V letech 1882-1904 došlo k odvodnění Hrabanova. V jihozápadní části rezervace se těžila slatina. Z této činnosti se dochovaly jámy s volnou hladinou vody. Nelze opomenout dlouhodobou snahu o meliorační úpravy Hrabanova, aby se dal využít k lukaření a pastvinářství. Kromě melioračních úprav se některé části Hrabanova také oraly. K nepříznivým faktorům je počítán i občasný požár v rezervaci. V letech 1939-45 sloužil Hrabanov správě německého vojenského tábora jako pobočné cvičiště. 40
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA GEOLOGICKÉ, GEOGRAFICKÉ, PEDOLOGICKÉ A HYDROLOGICKÉ ÚDAJE Území kolem Lysé nad Labem je tvořeno druhohorními křídovými sedimenty, které jsou překryty z větší části různými sedimenty pleistocenního nebo holocenního stáři. Druhohorní křídové sedimenty vystupují v okolí na povrch např. na Zámeckém vrchu, Na viničkách a na Šibáku. Mezi těmito svědeckými horami leží kotlina s Hrabanovskou černavou. Pravděpodobný vývoj Hrabanov-ské černavy vysvětlil ABSOLON /1969/. Geomorfologicky náleží území Hrabanova do Nymburské kotliny /DEMEK 1965/. Půda je lehká, písčitá, a vysokým obsahem humusu a CaCO3 /KLEČKA 1930/. Rovina na soutoku Labe a Jizery byla vystavena silnému působeni větrů, jejichž činností vznikla rozsáhlá území navátých písků. Hromadění písků probíhalo koncem pleistocénu a začátkem holocénu. Písky se ukládaly i v údolí Mlynářice tak dlouho, až bylo území u Staré Lysé a pod Hrabanovem úplně za-váté. Vznikaly hráze navátých písků a nehluboká jezera. V těchto jezerech, jejichž voda byla zadržena vátými písky, se začaly ukládat jílovité písky a písčité jíly, ve kterých se dochovaly fosilní kořeny vodních rostlin /sedimenty pozdně glaciální/. Na tyto pleistocenní vrstvy nasedají jílovité sladkovodní křídy s rostlinnými zbytky a bohatou faunou měkkýšů a ostrakodů, které odpovídají podle pylových analýz pozdnímu glaciálu /mladší dryas/ a částečně i preboreálu. Na Hrabanově byl ve sladkovodní křídě zachycen i starý holocén, kdy se ukládala čistá křída /přes 90 % CaCO3/. Uložením sladkovodní křídy bylo jezero zaplněno a začínají se tvořit krycí slatiny. Jejich sedimentační prostor je posunut do údolí Mlynařice až k Milovicům. Sedimentace byla ukončena nivními hlínami, které se nacházejí jen v nejhořejší části toku. Vznik limnických sedimentů /sedimentů stojatých vod/ je vázán v Polabí vždy na vydatná prameniště z turonských slínovců /ABSOLON 1969/. Poprvé byl popsán význam přilehlých prameništ na ložiscích sladkovodní křídy u Malého Újezda LOŽKEM /1952/. Vydatné prameny turonských vod jsou od Hrabanova vzdáleny asi 4 km /mezi Benáteckou Vruticí a Milovicemi/. Vznik sladkovodní křídy byl na Mlynářici kromě klimatických a morfologických faktorů podmíněn i výstupy turonských vod. Geologická situace je znázorněna na obrázku 5 /kopie geologické mapy; ABSOLON 1969/.
41
Z Hrabanova jsou známy paleobotanické rozbory KLEČKY /1926, 1930/ a LOSERTA /1940/. Půdními profily se zabýval KLEČKA /1930/. Profil slatinou a luční křídou Hrabanovské černavy uvádějí RADISCH a SCHWARZ /1949/. Voda je jedním z nejdůležitějších ekologických faktorů, podmiňujících velkou různorodost společenstev Hrabanovské černavy. Pro většinu společenstev černavy není určující pouze průměrná výška hladiny podzemní vody a výška hladiny v určitém období, ale především její kolísání během delšího časového období. Toto kolísání závisí nejen na množství zimních a letních srážek, ale i na přísunu vody z pramenišť, vyvěrajících z turonských vrstev Tato prameniště jsou vzdálena od černavy 4 km a ovlivňují ji značně nepravidelně. Proto pro pochopení dynamické závislosti přirozené vegetace černavy na hydrologickém režimu lokality nepostačí jedna vegetační sezona. Je zapotřebí alespoň desetileté studium pro získání přehledu o vodním režimu
5. Geologická mapa limnického kvartéru u Lysé n. Labem: 1 - turonské slínovce, 2 - terasové písky se štěrky, 3 - váté písky, 4 - pozdně glaciální pisky s rostlinnými zbytky, 5 - sladkovodní křídy, 6 - slatiny, 7 - málo mocné náslatě na píscích, 8 - nivní hlíny na slatinách, 9 přehrazení údolí vátými písky /podle A. ABSOLONA 1969/.
42
lokality.
Těmto
specifickým
hydrologickým
podmínkám
je
přizpůsobena
většina
přirozených společenstev černavy. Trvalé vodní plochy se vyskytují jen v západním sektoru. Velká tůň je s největší pravděpodobností přirozeného původu. Dno této tůně, pokryté sladkovodní křídou, se svažuje postupně k nejhlubšímu místu severovýchodní části Zejména v západní polovině je tůn mozaikovitě zarostlá porosty Cladium mariscus. Ostatní menší tůně mají, na rozdíl od velké tůně, náznak geometrického tvaru. Je to proto, že vznikly těžbou slatiny. Jejich břehy jsou proto převážně strmé a dno je ploché. Protože je Hrabanovská černava vystavena lidskému působení již půl tisíciletí, představuje dnešní stav pokročilé kulturní stadium černavy. Nejdříve člověk ovlivňoval vegetaci, později podstatněji zasahoval i do vodního režimu. Proto je vhodné rozdělit vývoj člověkem ovlivňované černavy do čtyř období: 1. období trvá nejspíš od 16. století do roku 1727. Antropický vliv je extenzívní a spočívá pravděpodobně v kosení a pastvě. 2. období začíná v roce 1727, kdy byl zřízen rybník Hrabanov, který zaplavoval západní a střední sektor černavy. Toto stadium trvá do roku 1882 /rybník byl však zrušen dříve/. Mimo vlivy spojené s rybníkářstvím spočíval vliv člověka v kosení a pastvě. 3. období trvá od roku 1882, kdy byla černava odvodněna, přibližně do roku 1950. V roce 1882 byl vybudován odvodňovací systém, jehož osou je hlavní příkop, odvodňující černavu západním směrem. Postranní odvodňovací příkop začíná na severozápadním okraji a odvodňuje černavu východním směrem. Tento odvodňovací systém byl podle potřeby udržován. 4. období začíná v roce 1950 a vyznačuje se tím, že postupně ustává kosení travních porostů. Zároveň není udržován odvodňovací systém. Obojí má za následek postupné zamokření lokality. O dalších opatřeních je podrobněji pojednáno v kapitole Historické údaje. Za základ pro přibližně přirozený hydrologický režim lze považovat: 1. konec zimy - záplava, 2. jaro - záplava s postupným poklesem hladiny podzemní vody, 3. začátek léta - vodní hladina mírně nad půdním povrchem nebo při půdním povrchu, 4. léto - další klesání vodní hladiny pod půdní povrch, někdy až úplné vyschnutí tůní. Při posuzování dynamiky vodního režimu a přirozených rostlinných společenstev se osvědčila metoda HEJNÉHO /1957, 1960, 1971/, která byla použita 43
především při studiu umělých vodních nádrží - rybníků. Z tohoto hlediska představuje Hrabanovská černava mokřad s převažujícím pulsačním hydrologickým režimem, při němž dochází k většímu kolísání vodní hladiny v čase. Pro vitalitu nebo přímo výskyt prakticky každého rostlinného druhu na mokřadních lokalitách je důležité rozpětí a časový průběh výšky vodní hladiny. Charakterizují je ekologické fáze /ekofáze/, doba jejich trvání a rytmus jejich střídání nebo záměny. HEJNÝ /1957/ dělÍ ekofáze na hydrofázi a ekofázi litorální, limózní a terestrickou. V závislosti na reliéfu se na území rezervace vždy současně vyskytuje několik ekofází. Dobu sledování vegetace SPR Hrabanovská černava v letech 1966-83 je z hlediska vodního režimu možné rozdělit na 5 období: 1. 1966-67 - záplava, 2. 1967-68 - bez záplavy, 3. 1969-71 - záplava /úprava kanálu pod rezervaci v roce 1971/, 4. 1971-79 - bez záplavy, 5. 1980-83 - určité vyrovnáni vodního režimu. V období 1 a 3 převládly litorální a limózní fáze, v období 2, 4 a 5 převládly terrestrická a limózní ekofáze. Nejnázorněji je kolísáni vodní hladiny patrné u největší vodní tůně v západním sektoru. V obdobích 2, 4 a 5 trvala jedna ekoperioda velmi často 1 rok. Na značné části území měly většinou ekofáze limózně terestrický sled, v tůních litorálně terestrický sled. Tento sled byl pozvolný v největší vodní tůni. Břehová čára se zde postupně posunovala směrem k nejhlubšímu místu. KLIMATICKÉ ÚDAJE Klimatické údaje jsou převzaty z Atlasu podnebí ČSR /1958/, jako padesátileté průměry, měřené od roku 1900. Území Hrabanova náleží do oblasti A3, tj. oblasti teplé, mírně suché, s mírnou zimou. Roční průměrné teplota vzduchu se pohybuje mezi 8 - 9 °C, průměrná teplota ve vegetačním období /IV až IX/ v rozmezí 14 - 15 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje od 500 do 550 mm, úhrn srážek ve vegetačním období je 350 - 400 mm. Převládající směr větru v červnu, červenci a srpnu je severozápadní. GEOBOTANICKÁ REKONSTRUKCE A FYTOGEOGRAFIE V geobotanické rekonstrukční mapě M-33-XV Praha /měř. 1 : 200 000/ jsou mapovány na území Hrabanova luhy a olšiny. Fytogeograficky náleží území do oblasti Středního Polabí /DOSTÁL 1960/. 44
HISTORICKÉ ÚDAJE Hrabanov byl v minulosti ovlivněn řadou úprav a zásahů. Nejstarší doloženou zprávou je pravděpodobně založení rybníka Hrabanov ve středověku /VEVERKA 1965, 1967/. V historických materiálech se uvádí, že z lyského hradu bylo vidět 50 rybníků. Rybník na Hrabanově plánoval lyský hejtman J. Chotouňský z Chotouně v roce 1570. Plán byl však realizován mnohem později. Rybník Hrabanov zřídil hrabě F. A. Špork začátkem 18. století. Uvádí se, že to byl rybník pro 15 kop plodu /900 kusů/. Dalším zásahem bylo borkování slatiny. Slatina se na Hrabanově borkovala především v jihozápadní části, kde zůstaly až do dnešní doby jámy zatopené vodou. V těchto tůních se uchovaly vodní a bažinné rostliny /bublinatka, rdesty, skřípince, orobince atd./, které by přirozeným a dlouhodobým zarůstáním Hrabanova postupně snižovaly svoji početnost a posléze by zcela vymizely. Proto je možno mluvit v tomto případě o přínosu borkování slatiny pro uchování druhového bohatství. Koncem minulého století a začátkem našeho století byly prosazovány snahy o melioraci a odvodněni Hrabanova a jeho zemědělské využití. Podle VEVERKY /písemné sdělení - in: HUSÁKOVÁ et al. 1973/ byl Hrabanov odvodněn v letech 1882 - 1904. Celé území Hrabanova je protkáno sítí příkopů, které kromě odvodňovací funkce tvořily hranice mezi jednotlivými soukromými pozemky /viz pozemková mapa Střediska geodézie v Nymburce/. V současné době je tato odvodňovací sít zarostlá a zanesená, takže neplní svoji funkci. V roce 1922 se prováděla 1. pozemková reforma a pozemky, které patřily k lyskému dvoru, se předávaly do vlastnictví soukromníkům. V té době byl Hrabanov znám jako mimořádně vzácná botanická lokalita. Proto vyslalo Ministerstvo školství a osvěty na Hrabanov komisi, které měla vybrat území vhodné pro založení rezervace. Ochranářské snahy podporoval VELENOVSKÝ a další odborníci. Ministerstvo školství a osvěty a Československá botanické společnost zároveň požádaly družstvo v Lysé nad Labem, aby svůj meliorační projekt Hrabanova upravilo tak, aby se uchoval ráz polabské černavy. Ochranářské snahy podporoval také odborným posudkem KLEČKA, který v roce 1926 upozornil na problémy, jež vznikají meliorováním slatin. Hrabanov uvedl jako příklad terénu, který je pro odvodnění nevhodný. V roce 1931 navrhla Československá botanická společnost zřízení stavidla, kterým by se regulovala výška hladiny vody v rezervaci. K realizaci této 45
stavby došlo koncem třicátých let. V roce 1933 byla zřízena /výnosem MŠAO z 31. prosince 1933/ státní přírodní rezervace Hrabanovská černava. Ve výnosu je uvedeno založení rezervace v roce 1930. Od té doby se pomalu přestává na Hrabanově kosit vyjma luk, které užívá VELAZ nebo soukromníci. Omezené kosení má časem nepříznivý vliv na rostlinná společenstva, jejich strukturu a druhové zastoupení vzácnějších rostlin. Ubývají některé vzácné rostliny /vstavačovité, tučnice obecná, kohátka kalíškatá atd./ a naopak do porostů se šíří rákos, bezkolenec, rozrůstá se vrba popelavá atd. Proto vzniká problém, jak obnovit kosení lokality. Soukromníci jsou schopni sekat ručně jen malé plochy v okraji rezervace. Kosení mechanizačními prostředky je velmi nesnadné, protože stroje jsou na tento terén těžké a boří se do slatiny. Sušší louku /asi 4 ha/ v severozápadní části Hrabanova seče jednou za rok p. Šťastný, soukromě hospodařící rolník se Staré Lysé. Část Mašinových porostů /několik desítek arů/ zkusmo kosili pracovníci Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích v roce 1983. K sekání používali kosy a srpy. Pracovníci tohoto ústavu plánují tzv. mini-projekt k asanaci SPR Hrabanovská černava /podle záznamů v RK SSPPOP Praha/. Jak bylo již uvedeno, bylo postaveno koncem třicátých let pod Hrabanovem stavidlo, které mělo zamezit kolísání hladiny vody v rezervaci. Později se však ukázalo, že se situace s kolísáním vody stavidlem nevyřeší. V rezervaci především zarůstají odvodňovací příkopy a centrální odvodňovací kanál, a tím dochází k podmáčení Hrabanova. V roce 1965 byl již odvodňovací kanál zcela zanesen. Proto v roce 1966 vypracovalo SSPPOP v Praze dohodu s melioračním družstvem v Poděbradech o prozatímních úpravách odvodňovacího koryta pod rezervací. V roce 1967 se toto koryto provizorně upravilo a v roce 1968 se upravila výpusť. V roce 1969 se však znovu projevilo zvýšeni hladiny vody v rezervaci. V roce 1970 bylo již zaplaveno stavidlo a voda se přelévala přes polní cestu, vedoucí z Lysé nad Labem do Benátecké Vrutice. Proto se SSPPOP znovu obrátilo na meliorační družstvo, aby provedlo úpravu odvodňovacího kanálu pod rezervací. Touto úpravou v roce 1971 se pročistil, prohloubil a zprůchodnil odvodňovací kanál pod rezervací. V dalším období pak poklesla hladina podzemní vody na celém území Hrabanova. Jak již bylo uvedeno, sloužil Hrabanov v letech 1939-45 správě německého vojenského tábora jako pobočné cvičiště. K dalším nepříznivým faktorům na Hrabanově patřily podle LEBDUŠKY /1957/ požáry. Autor uvádí, že za jeho desetileté působnosti ve funkci konzervátora 46
vyhořela Hrabanovská černava třikrát. Poprvé vyhořela asi čtvrtina původní rozlohy rezervace, podruhé asi 30 ha a potřetí se požár šířil podél jižního okraje rezervace v pásu dlouhém asi 300 m. Hrabanov hořel také v roce 1964 na celé ploše rezervace. Další požár vypukl v r. 1973. Škodu vzniklou tímto požárem na chráněné zvířeně odhadl PECINA /1973/ na 20 700 Kčs. Během doby se objevily další snahy o využití Hrabanova, kupř. oráním luk v severní
části
území,
znovuzaložením
rybníka,
zarybněním
tůní,
stavbou
mysliveckých zařízení atp. VYBAVENOST CHÚ Vybavenost CHÚ je nedostatečná. Úřední tabule a vysvětlující texty, které byly doplněny v roce 1976, jsou zničené nebo zmizely. Sloupky jsou zohýbány nebo jinak poškozeny. Proto se na nejbližší dobu plánuje nové označení hranic ve spolupráci s ČSOP. Na území Hrabanova jsou dosud umístěny některé sloupky s úředními tabulemi podél starých hranic. Při novém označení hranic bude proto třeba tyto staré sloupky a tabule odstranit /stav z roku 1983/. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ Hrabanovská černava je již dlouhá léta vyhledávaným místem pro své přírodovědecké, především botanické, kvartérně biologické a pedologicko-geologické hodnoty, navíc mé Hrabanov příznivou polohu, vzdušnou čarou je vzdálen od Prahy 30 km. Hrabanov byl, na rozdíl od ostatních, dosud zachovalých biotopů, ovlivněn mnoha faktory, o kterých bylo pojednáno v předchozích kapitolách. O naplaveninách v okolí Lysé nad Labem pojednává práce SLAVÍKOVA /1869/. Historickým modelováním území kolem Lysé nad Labem a popisem teras středního Labe se zabýval SOKOL /1912/, vývojem říčních toků ve středních Čechách KODYM a MATĚJKA /1920/ a morfologickým vývojem středních Čech DANEŠ /1913/. Geologický náčrt okolí Lysé nad Labem, Nymburka a Poděbrad podali RÄDISCH a SCHWARZ /1949/. Zákonitostmi vzniku a vývojem limnických sedimentů se zabývá práce ABSOLONA /1969/. Od šedesátých let se v okolí Lysé dělají četné čerpací zkoušky a měření vydatnosti zdrojů i kvality pitné vody /KAMBERSKÝ 1962; KNÍŽEK a ŽITNÝ 1962; HEPNAR 1966; PLESNÍK 1970; HEREŠOVÁ 1970, 1977; BRYDA 1978; ZELINKA 1979/. Geologický popis území je uveden v průvodní zprávě 47
k inženýrsko-geologickému rajónování oblasti města Lysá nad Labem /SCHWARZ 1973/. Již koncem 18. století se v okolí Lysé nad Labem zastavil Tadeáš Haenke a výpravou do Krkonoš uspořádanou Královskou českou společností nauk. Floristická data z Hrabanova jsou známa z prací ČELAKOVSKÉHO /1868-83/, kde jsou uvedeny Tauschovy nálezy pod označením Lissa. Je to např. Carex buxbaumii, Schoenoplectus tabernaemontani, Juncus subnodulosus, Iris sibirica apod. V Resultátech /ČELAKOVSKÝ 1884-91/ jsou zveřejněny převážně nálezy POLÁKOVY s uvedením lokality Hrabanov. Rovněž ROHLENA publikoval v letech 1923-31 pod názvem Hrabanov u Lysé nálezy ROZUMOVY nebo pod názvem Kyselky u Lysé nálezy KLIKOVY a POLÁKOVY. Jsou to např. Tofieldia calyculata, Epipactis palustris, Teucrium scordium, Cardamine dentata, Vicia lathyroides, Lathyrus palustris, Sagina nodosa apod. ČELAKOVSKÝ /1887/ uvádí z Hrabanova např. Schoenus nigricans, S. ferrugineus /a míšence mezi rodiči/, Cladium mariscus, Calamagrostis neglecta, Juncus subnodulosus, Mentha rotundifolia apod. Je třeba připomenout práce POLÁKOVY /1876, 1888/, kde se autor zmiňuje, že marně hledal rybníky a jejich flóru na místech, kde byly vyznačeny ve starých mapách. K nejstarším pracím o polabských slatinách patří práce SITENSKÉHO /1886/. Mechy sbíral na Hrabanově VELENOVSKÝ /1896/, který odtud uvádí různé druhy rodu Hypnum, nejčastěji Hypnum scorpioides L. Autor poznamenává, že druhy rodu Sphagnum se na polabských černavách nevyskytují. Začátkem našeho století se objevuje více prací, týkajících se výzkumu středního Polabí, z nichž mnohé se vážou k Hrabanovu, třeba i jen okrajově. Jsou to např. práce DAŇKOVY /1912a,b,c; 1914a,b/. Kupříkladu v práci o fytogeografickém nástinu českého středního Polabí autor uvádí, že mařice je na Hrabanově na ústupu a brzy podlehne zkáze. Na mařici pilovitou na Hrabanově upozornil v roce 1884 POLÁK /in ČELAKOVSKÝ 1886/. NOVÁK a PRÁT /1926/ však na Hrabanově našli několik míst s "pěknými koloniemi". V roce 1945 publikoval DOMIN pojednání o mařici jako o vzácném a památném druhu polabských čer-nav. Jak bylo uvedeno, byla mařice koncem minulého a začátkem našeho století na Hrabanově vzácným druhem, v současné době je zde hojná. VILHELM /1914/ ve své monografii o parožnatkách uvádí z Hrabanova druhy Chara fragilis f. macrophylla, Ch. hispida a Ch. panonica. Na začátku století
48
probíhaly úpravy labského toku. Touto problematikou a jejími následky se zabýval Peregrinus /1918-19/. Polabské černavy studoval KLIKA /1918/, který v roce 1923 publikoval fytogeografický nástin středního Polabí. Na ubývání slatinných porostů /"slavných orchideových kyselek"/ upozornil např. VELENOVSKÝ /1926, 1927/, který z Hrabanova uvádí řadu pozoruhodných mykologických nálezů. Zajímavý je i jeho údaj o výskytu leknínů. NOVÁK a PRÁT /1926/ nalezli na Hrabanově např. Hierochloë odorata /nebyla od té doby ověřena/, Utricularia neglecta, U. vulgaris apod. Za největší pozoruhodnost považují mařici. Upozorňují též, že termín kyselka není vhodný pro označení slatinných biotopů, a doporučují užívat termín černava. V letech 1926-33 publikoval Klečka několik studií o zlepšování lučních porostů na půdách polabských slatin. Z Klečkových prací se Hrabanova nejvíce dotýká práce z roku 1930, v níž autor uvádí floristický popis území, fytocenologické snímky, půdní profily, pylové analýzy atd. Vybrané úryvky z jeho práce jsou velmi často citovány v nejrůznějších pracích. KLEČKA též upozorňuje na nevhodnost odvodňování slatin. KRAJINA /1926/ uvádí nový druh tučnice Pinguicula bohemica z Hrabanova. Podrobným geobotanickým průzkumem Hrabanova se zabýval KLIKA /1929/; kromě jiného upozorňuje na to, že Hrabanov byl v minulosti rybníkem. V roce 1945 /KLIKA 1947/ podává přehled rostlinosociologických jednotek slatin a lučních porostů v Polabí. Další floristické údaje z Hrabanova publikoval NOVOTNÝ /1930, 1931, 1971, 1972/. Z roku 1943 /DOMIN 1943/ je práce o Calamagrostis stricta /= neglecta/. Tento druh je znám již z práce PODPĚROVY /1900/, který poznamenává, že třtina přehlížená zabírá rok od roku větší plochu. Zmiňují se o ní i CHRTEK a ŽERTOVÁ /1965/. V roce 1952 SAJVERA obhájil na přírodovědecké fakultě UK v Praze disertační práci Ekologická studie o Cladium mariscus a jeho porostech v ČSR. Autor se soustředil především na lokalitu Hrabanov, odkud uvádí výsledky měření fyzikálních a chemických vlastností půdy, teplotní poměry z jednotlivých společenstev apod. V porostech mařice byla teplota půdy vždy nižší, než v jiných typech společenstev. Ve stejném roce, jako práce Sajverova, byla obhájena i práce NĚMEČKOVA /1952/, pojednávající o ekologii šášinových porostů. Autor zdůrazňuje, že na Hrabanově jsou nejrozsáhlejší porosty v Čechách.
49
Půdám s porosty Molinia caerulea se věnoval VÁLEK /1954/ a problematikou vzniku požárů v rezervacích a jejich následky se zabýval LEBDUŠKA /1957/. V roce 1958 byl publikován z Hrabanova mykologický nález druhu Chytridium variabile /ŠEBEK 1958/. Hrabanova se dotýkají i další práce ŠEBKOVY /1962, 1963, 1981/, ŠACHLOVY /1965, 1969, 1981/ a některých dalších autorů, kteří se věnovali určitým skupinám vyšších rostlin /např. KIRSCHNER 1981, HAVLÍČKOVÁ 1983, ŠTĚPÁNEK 1983 apod./. HELLER /1964/ upozornil na nebezpečí odvodnění a vysoušení Hrabanova a jeho zarůstání bezkolencem. Rozsivkami a ostatní řasovou vegetací se zabýval ve své diplomové práci ŽILKA /1965/. V rezervaci bylo zjištěno celkem 109 taxonů řas. Československým rašeliništím a slatinám věnoval pozornost DOHNAL /1965/. Souhrnnou práci o společenstvech rostlin, historii a ochraně Hrabanovské černavy publikovali HUSÁKOVÁ et al. /1973/. HUSÁKOVÁ a HUSÁK /1977/ sledovali též pokles hladiny podzemní vody v rezervaci od roku 1971. Zjistili, že hladina poklesla o 40-60 cm, a že část vrbových porostů uschla. Na přírodovědeckou hodnotu Hrabanova upozorňuje v poslední době ŽALMAN /1977/. Hrabanovské černavě jistě bude i v budoucnu věnována velká pozornost, protože její přírodní poměry si toho plně zaslouží. CHARAKTERISTIKA
MAPOVACÍCH
JEDNOTEK
A
PŘEHLED
ROSTLINNÝCH
SPOLEČENSTEV Vegetace Hrabanova byla zpracována podle metodiky inventarizačního průzkumu SÚPPOP /MARŠÁKOVÁ et al. 1973/ /viz obr. 6/, nomenklatura fytocenologických jednotek je uvedena podle MORAVCE et al. /1983/. Dále bylo pro klasifikaci některých, zejména nově se formujících cenóz, použito deduktivní metody klasifikace rostlinných společenstev /KOPECKÝ et HEJNÝ 1978/. Pro přehlednost lokalizace výskytu rostlinných druhů a rostlinných společenstev byla rezervace rozčleněna do tzv. sektorů /viz obr. 7/ takto: 1. Západní sektor /Z/. V této části se vyskytují tůně, kde za vysokého stavu vody většinou převládá Chara hispida; na ostatním území Cladium mariscus, Carex elata, Schoenoplectus tabernaemontani a Calamagrostis neglecta. 2. Centrální sektor /C/. Dominantními druhy této části území jsou Phragmites australis /=communis/, Carex elata, C. acutiformis, Typha latifolia a Mentha aquatica. Po roce 1973 se zde objevuje Urtica dioica a od roku 1975 Cirsium 50
arvense. Na vyvýšeném severním okraji tohoto sektoru se hojné vyskytuje Calamagrostis epigejos. 3. Východní sektor /V/. Dominantními druhy tohoto sektoru jsou Schoenus ferrugineus, Molinia caerulea, Carex panicea a Carex lepidocarpaa V tomto sektoru roste nejvíce charakteristických slatinných druhů, kupř. Carex davalliana, Sesleria caerulea, Juncus subnodulosus, Dactylorhiza incarnata, Allium angulosum, Carex hostiana. 4. Jižní sektor /J/. Nejhojnějším druhem je zde Carex elata; déle se vyskytuji Molinia caerulea, Phragmites australis, Phalaris arundinacea, Carex acutiformis a Calamagrostis epigejos. K význačným druhům tohoto sektoru patři Lathyrus palustris a Thalictrum flavum. Jedná se o poměrně úzký pás mezi polními kulturami, a proto je zde zastoupeno velké procento polních plevelů.
6. Současný stav rozšíření vegetačních jednotek; měřítko 1:5000
51
5. Severní sektor /S/. Do tohoto sektoru je zahrnuta písečná duna s borovým lesem. V nezapojených porostech se vyskytuje hlavně Festuca psammophila Spergula morisonii a Corynephorus canescens. Hojně je zde zastoupen Bromus erectus. Dvě protáhlé deprese, které oddělují terénní vyvýšeniny /písečné valy/, jsou vyplněny porosty trsovitých ostřic, především Carex elata. V některých místech hranice rezervace zasahují ke komunikacím a polním kulturám, většinou však má černava na obvodu lem, jehož porosty náleží převážně řádu Molinietalia. Dále se zde vyskytují porosty s dominantním druhem Elytrigia repens a Calamagrostis epigejos. Na písčitých sušších okrajích jsou zastoupena společenstva řádu Brometalia erecti, maloplošně pak i synantropní společenstva oddělení Convolvulo-Chenopodiea. Na území Hrabanova bylo zaznamenáno 538 rostlinných taxonů /včetně poddruhů a kříženců/. Seznam obsahuje i taxony, které byly publikovány staršími autory s uvedením data publikace. Předložený seznam zahrnuje 16 druhů chráněných rostlin /podle vyhlášky č. 54/1958/, z toho 15 úplně chráněných a 1 druh částečně chráněný. V současné době byl znovu potvrzen výskyt Iris pseudacorus, Iris sibirica, Dactylorhiza incarnata a Primula veris.
7. SPR Hrabanovská černava; rozděleni plochy rezervace do sektorů
52
Předložený seznam obsahuje 16 kriticky ohrožených druhů /ČEŘOVSKÝ et al. 1979/. V případě druhů Centaurium uliginosum, Equisetum variegatum, Hierochloë odorata, Pinguicula bohemica, Serratula tinctoria, Schoenus nigricans, Tofiel-dia calyculata a Viola elatior se jedná o starší údaje. V roce 1983-84 byl potvrzen výskyt 8 kriticky ohrožených druhů: Arabis gerardii, Calamagrostis neglecta, Carex buxbaumii, Cladium mariscus, Lathyrus palustris, Schoenus ferrugineus a Utricularia vulgaris. Tabulka 1 Přehled rostlinných společenstev SPR Hrabanovská černava Formace Společenstva volně plovoucích rostlin a rostlin kořenujících ve dně
Rákosiny
Společenstvo
Stupeň ohrožení/ Hojnost vzácnosti C P
Charetum hispidae CORIL. 1957
m
2/ax
2/a
Lemnetum minoris Th. MÜLLER et GÖRS 1960
m
3/b
?
Lemno-Utricularietum vulgaris SOÓ 1928
m
3/b
2/a
Potametum colorati ALLORGE 1922
m
2/a
Elodeetum canadensis EGGLER 1933
m
4/b
4a
d
3/b
4/b
Typhetum latifoliae G.LANG
m
3/b
4/b
Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953
m
3/b
4/b
m
2/a
Phragmitetum communis /GAMS 1927/ SCHMALE 1939
Schoenoplectetum tabernae-montani RAPAICS 1927
Poznámka
již vyhynulé C = Hrabanov
z Polabí poprvé uváděno
Vysoké porosty
Cladietum marisci /ALLORGE 1922/
m
1
Č - Hrabanov;
šáchorovitých
Caricetum elatae KOCH 1926
d
2/b
mylný údaj
Caricetum acutiformis SAUER 1937
d
3/b
O.s. Calamagrostis neglecta-
d
[Magnocaricion elataej O.s. Mentha aquatica-Phragmiti-Magnocaricetea
d
O.s. Calamagrostis epigejos--Magnocaricetalia Phalaridetum arundinaceae LIBBERT 1931
53
M
3/b
?
Formace
Hoj-
Společenstvo
nost
Stupeň ohrožení/ vzácnosti C
Nízké porosty šáchorovitých
Juncetum subnodulosi KOCH 1926
m
Porost s Juncus alpino articulatus
m
Schoenetum nigricantis KOCH 1926
d
Seslerietum uliginosae
Porosty nekosených, převážně bezkolencových luk
1
2/a
2/a
/PALMGREN 1916/ SOÓ 1941 Molinietum coeruleae KOCH 1926 Molinietum coeruleae bro-metosum KLIKA 1946 O.s. Deschampsia cespitosa - Molinion O.s. Calamagrostis epigeos - Molinion O.s. Calamagrostis epigejos - Molinion/ Bromion erecti
d
3b
m m m m m
Lysimachio-Filipenduletum caricetosum acutiformis BALÁTOVÁ-TULAČKOVÁ et HUBL 1979 Společenstva mezofilních luk
Holcetum lanati ISSLER 1936
3/b m
Arrhenatheretum elatioris Agropyrum repens- [Arrhena-theretalia] KOPECKÝ 1978
3-4/b m
Společenstva písčin
3/a
m
BR.-BL. 1915
Thymo angustifolii-Coryne-phoretum canescentis
m
3/a
KRIPPEL 1954 O.s. Festuca psammophilla-- [Koelerion glaucae]
m
O.s. Bromus erectus-[Bromion erecti]
d
O.s. Calamagrostis epigejos- [Festuco-Brometea]
m
Společenstva
O.s. Urtica dioica- [Phragmiti- Magnocaricetalia]
d
obnažených
O.s. Cirsium arvense-[Phragmiti- Magnocaricetalia] m
púd
O.s. Agrostis stolonifera--(Phragmiti-
m
Magnocaricetalia/ /Agropyro-Rumicion crispi] O.s. Potentilla anserina-[Magnocaricetalia/Agropyro--Rumicion crispi]
m
Rumicetum maritimi SISSINGH ex TUXEN 1950
m
54
Poznámka
4 /b
P Č = fragmenty u Hrabanova Č = Hrabanov Č = Hrabanov; již vyhynulé
Formace
Společenstvo
Hojnost
Stupen ohrožení/
Poznámka
vzácnosti C Porosty křovin
Salici-Franguletum MALCUIT 1929
Společenstva
B.s. Urtica dioica-Aegopodium podagraria-
synantropní
(Galio-Urticetea] KOPECKÝ et HEJNÝ
d
P
3/b
d
1971
O.s. Agropyrum repens-ConvolvuloChenopodiea] KOPECKÝ 1986 O.s. Calamagrostis epigejos-[ConvolvuloChenopodiea] KOPECKÝ 1986
Lolio-Plantaginetum majoris BEGER 1930 Borov
d m
m
4/b
m
Vysvětlivky: d - dominující společenstvo m - maloplošně zastoupené společenstvo Č - v ČSR; podle MORAVEC et al. /1983/ P - v Polabí; podle HUSÁK et RYDLO /1985/ x - podle HUSÁK et RYDLO /1985/ O.s. - odvozené společenstvo /ve smyslu deduktivní metody klasifikace B.s. - bazální společenstvo rostlin; spol. sensu KOPECKÝ et HEJNÝ 1971/ Stupeň ohrožení/vzácnosti je uveden podle stupnice uvedené in MORAVEC et al. /l.c./
SPOLEČENSTVA VOLNĚ PLOVOUCÍCH ROSTLIN A ROSTLIN KOŘENUJÍCÍCH VE DNĚ Velikost plochy volné vodní hladiny v různých letech značně kolísá /viz též SAJVERA 1952; ŽILKA 1965; PIVNIČKOVÁ 1971/. Kromě extrémních období se plocha volné vodní hladiny pohybuje řádově kolem desítek metrů čtverečných. Ve všech případech se jedná o sníženiny po těžbě slatiny nebo o prohlubně, které jsou součástí odvodňovacího systému /kupř. kálek/. Zmíněné antropické zásahy umožnily uchování biotopu tůní do dnešních dnů. Historicky tůně navazují na mělká jezera a tůňky, hojné v kvartéru. Příčiny kolísání vodní hladiny jsou podrobně rozebrány v kapitole o hydrologii. Z dominantních druhů se uplatňuje především Chara hispida, Utricularia vulgaris a Lemna minor. Mezi nejvýznačnější druhy lokality náleží Potamogeton coloratus; z
55
dalších druhů do této skupiny patří Nymphaea candida, Potamogeton natans, Polygonum amphibium f. natans, Batrachium circinatum. Charetum hispidae CORILL. 1957 /av. Charion asperae W. KRAUSE 1969/ Nejzastoupenějšími společenstvy tůní jsou porosty s Chara hispida, jejichž optimum je v největší tůni za převládající litorální ekofáze. V letech 1969 až 1971 /převládající hydrofáze/ bylo zastoupení parožnatek minimální; od roku 1972 jsou parožnatky opět hojné. Jejich výskyt je dále většinou omezen pouze déletrvající limózní až terestrickou ekofázi. Tak v letech 1974 a 1976 byl jejich výskyt omezen na minimum, zvláště v letních a podzimních měsících, kdy živé parožnatky zůstaly pouze na několika metrech čtverečných v nejhlubší části největší tůně. Při postupném poklesu vodní hladiny dochází k odumírání obnažených částí stélek a při poklesu vodní hladiny až na úroveň půdního povrchu je obnažené dno tůně doslova pokryto bělavou vrstvou, která se skládá z odumřelých parožnatek rozpadlých na segmenty. Porosty parožnatek byly velmi hojně zastoupeny v roce 1967 v celém zaplaveném západním a středním sektoru rezervace. V září téhož roku byla následkem odvodnění obnažená místa půdního povrchu doslova pokryta bílou vrstvou, složenou z odumřelých inkrustovaných stélek parožnatek. V roce 1964 nebyly parožnatky zjištěny vůbec, pouze jejich spory /ŽILKA 1965/. Chara hispida v ostatních tůních je zastoupena málo; v tůních a většími porosty Typha angustifolia schází. V posledních pěti letech je hojně zastoupena v tůni /kálku/ u stavidla. Z hlediska středoevropského systému vegetačních jednotek lze zdejší porosty zařadit do třídy Charetea fragilis /FUKAREK 1961 n.n./ KRAUSCH 1964, řádu Charetalia hispidae SAUER 1937 a svazu Charion asperae W. KRAUSE 1969. Jedná se o značně ochuzené fragmenty asociace Charetum hispidae CORILL. 1957. Kromě dominantního druhu Chara hispida var. major /HARTM./ R. D. W. se ve studovaných porostech vyskytuje zejména Utricularia vulgaris s nízkou pokryvností. Z třídních druhů je zastoupena Chara fragilis DESVAUX. Studované porosty uvádí HUSÁKOVÁ et al. /1973/ a fytocenologický snímek HUSÁK et RYDLO /1985/. Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 /sv. Lemnion minoris TÜXEN 1955/ Porosty tohoto společenstva jsou zastoupeny dočasně a maloplošně a většinou jen jako synusie společenstev svazů Phragmition communis a Magnocaricion elatae. Jediným a dominantním druhem tohoto společenstva je Lemna minor. 56
Lemno-Utricularietum vulgaris SOÓ 1928 /sv. Utricularion vulgaris PASSARGE 1978/ V období minimálního zastoupení parožnatek /1969-71/, tj. v období hydro-fáze, byla v tůních dominantním druhem Utricularia vulgaris. Z dalších druhů se uplatňovaly druhy s malou pokryvností, především Lemna minor, PolygonUm amphibium, druhy rodu Potamogeton a Chara hispida. V posledních letech je zastoupení Utricularia vulgaris opět větší. Fytocenologický snímek uvádějí HUSÁK et RYDLO /1985/. Potametum colorati ALLORGE 1922 /sv. Potamion lucentis VOLLMAR 1947/ Vzácné společenstvo zařazené v publikaci MORAVEC et al. /1983/ mezi nejohroženější. Po dobu studia bylo toto společenstvo pozorováno pouze v letech 1976 a 1977. V
roce
1976
byly
porosty
Potamogeton
coloratus
zaznamenány
ČERNOHOUSEM v malé tůni při jižním okraji západního sektoru /PROCHÁZKA 1977/. Elodeetum canadensis EGGLER 1933 /sv. Potamion lucentis VOLLMAR 1947/ V roce 1978 se Elodea canadensis ojediněle vyskytovala v kálku. V roce 1980 již zde zapsal HUSÁK et RYDLO /1985/ fytocenologický snímek tohoto společenstva. RÁKOSINY Tato společenstva se značně rozšířila vlivem nekosení lokality a zamokření centrální Části rezervace. Zejména ve srovnáni se stavem před rokem 1950 se jejich plocha značně zvětšila /NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952/. Nejhojnějším druhem je Phragmites australis. Z dalších dominantních druhů, které se většinou vyskytují v monotypických porostech /monocenozách/ a jen maloplošně, je to Typha latifolia a T. angustifolia. Výskyt význačného druhu lokality Schoenoplectus tabernaemontani, zejména jeho porostů, je převážně periodický. Těžiště rozšíření rákosin je především ve středních částech západního a centrálního sektoru. Z ochranářského hlediska představují rákosiny negativní rostlinnou formaci, protože se rozrůstají na úkor vlastních slatinných společenstev. Jako rákosiny jsou ve studovaném území dále velmi často obecně chápány i porosty, ve kterých se
57
vyskytuje rákos obecný s nízkou pokryvností a většinou i menší vitalitou /viz následující kapitola o společenstvech trsovitých ostřic/. Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHNALE 1939 /sv. Phragmition communis KOCH 1926/ Edifikátorem této druhově poměrně chudé asociace je Phragmites australis. Z indikační skupiny druhů svazu Phragmition communis se uplatňují především tyto druhy: Galium palustre, Lysimachia vulgaris, Peucedanum palustre /především ve východním sektoru/ a Stachys palustris. K nejhojnějším druhům vůbec náleží Mentha aquatica, která se uplatňuje především v limózní a terestrické ekofázi. Ve většině porostů asociace Phragmitetum communis je zastoupena Carex elata. V západním a centrálním sektoru je silně zastoupena Calamagrostis neglecta, většinou v limózní a terestrické ekofázi. Facie se Schoenoplectus tabernaemontani se vyskytuje maloplošně a byla patrna zejména v období 1968-69. Příkladem floristické skladby asociace je snímek č. 19. Rákosiny byly v optimálním rozvoji při vysokém stavu vody v rezervaci. V období 1972-78 projevovaly tendenci ke snížené vitalitě. Expanze rákosu a částečně i rákosin začala v roce 1950, kdy se přestaly travní porosty černavy kosit i vypásat, a zvláště se projevila po roce 1965, kdy došlo k prvnímu dlouhodobějšímu zaplavení západní poloviny lokality. KLIKA /1929/ uvádí Scirpeto-Phragmitetum pro polabské černavy, ale o jeho výskytu na Hrabanovské černavě se výslovně nezmiňuje. Konkrétně udává pouze Scirpeto-Phragmitetum subas. s Cladium mariscus. KLEČKA /1930/ uvádí pouze sdružení rákosin. Druhově chudé rákosiny nebyly patrně pro tyto autory zajímavé. Jejich zastoupení na lokalitě bylo také pravděpodobně mnohem menší. Ze střední části Hrabanova KLEČKA /l.c./ dále uvádí tzv. luční rákosiny s vůdčími druhy Phragmites australis a Carex elata, které se vyskytovaly mezi keři vrb. Typhetum latifoliae G. LANG 1973 /sv. Phragmition communis KOCH 1926/ Edifikátorem této druhově chudé asociace je Typha latifolia, která se vyskytuje maloplošně v západním a centrálním sektoru. Porosty asociace Typhetum latifoliae byly nejnápadnější v době, kdy byly tyto sektory zaplaveny /1970-71/, tj. v období převládající litorální ekofáze. Typha latifolia se v této době mohutně rozrůstala i na místech s dříve hojným výskytem druhu Carex elata. Větších porostů, kde Typha latifolia takřka znemožňuje výskyt jiným druhům, bylo málo. Převážně se jednalo o menší kolonie /o průměru 0,5 - 1,0 m/, které se střídaly s porosty Carex elata, a o 58
"iniciální" polykormony, které vytvářely mozaiku a trsy Carex elata. Z dalších druhů se ve větších porostech Typha latifolia více uplatňovaly tyto druhy: Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Phragmites australis. Po roce 1972 Typha latifolia postupně snižovala svoji vitalitu na minimum. Od roku 1980 vykazuje většina jedinců opět více méně normální vitalitu. Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 /sv. Phragmition communis KOCH 1926/ Typha angustifolia, edifikátor tohoto společenstva, se vyskytuje pouze maloplošně v malých tůních, které vznikly občasnou těžbou slatiny v západním sektoru. Jednalo se prakticky o monocenózy, které pokrývaly většinou jen několik metrů čtverečných. Synusie s Lemna minor se vyskytovala v této asociaci zejména v jarním období. U porostů Typha angustifolia nedošlo tak často ke snížení vitality. V největší vodní tůni naopak vznikl nový lemový porost. Snímek společenstva Scirpeto-Phragmitetum typhosum uvádí KLIKA /1929/; není však jasno, zda byl zapsán na Hrabanovské černavě nebo jinde. KLEČKA /1930/ v kapitole o sdružení rákosin uvádí z polabských slatin porosty orobinců. První snímek s dominantními orobinci /Typha latifolia i T. angustifolia/ uvádí SAJVERA /1952/. Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927 /sv. Scirpion maritimi DAHL et HADAČ 1941/ Dominantou tohoto maloplošně zastoupeného společenstva je Schoenoplectus tabernaemontani. Jako další dominanta se zde uplatňuje Mentha aquatica. Tyto porosty, jejichž příkladem je fytocenologický snímek č. 1, byly v optimálním rozvoji v roce 1969. Protože ve studovaných porostech nejsou kromě edifikátoru zastoupeny další druhy, indikující svaz Scirpion maritimi, možno studované porosty považovat za ochuzené porosty asociace Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927. Výskyt Schoenoplectus tabernaemontani je omezen především na severní části západního a východního sektoru, kde se v podloží slatiny nachází sladkovodní křída /cf. též ABSOLON 1969/. Převážně jde o dvouvrstevné půdy se střední a slabou vrstvou slatiny. V době s velmi nízkým stavem vody /1976/ byl v největší vodní tůni zaznamenán malý porost se Schoenoplectus tabernaemontani i s druhy svazu Bidention tripartiti /zejména s Rumex maritimus/, které byly v daném roce běžné na obnaženém dně největší vodní tůně. Dno tůně je pokryto usazeninami sladkovodní 59
křídy a periodicky vysychá. V místě tohoto výskytu byl tři roky předtím zaznamenán porost Bolboschoenus maritimus ve formě, která byla přechodem mezi subsp. maritimus a subsp. compactus. VYSOKÉ POROSTY ŠÁCHOROVITÝCH Nejrozšířenějším společenstvem této formace jsou porosty Carex elata. Dále jsou značně rozšířené, zejména v okrajových partiích, porosty s Carex acutiformis. K nejvýznačnějším společenstvům lokality náleží cenózy s Cladium mariscus. K nejzajímavějším náleží porosty s Calamagrostis neglecta v západním a centrálním sektoru. Maloplošně je svými porosty zastoupena Phalaris arundinacea. Centrem rozšíření většiny cenóz této formace jsou podobně jako u rákosin především střední partie západního a centrálního sektoru. K jejich expanzi, zejména ostřice vyvýšené, dochází rovněž následkem nekosení a zamokření lokality. Do této skupiny náleží i porosty, označované jako rákosiny jen na základě výskytu rákosu, který určuje výšku porostu. Jde o cenózy s nízkou pokryvností rákosu obecného /cca 20 - 30 %/ a převážně s jeho nižší vitalitou. Většina porostů, chápaných jako rákosiny /sensu porosty a dominantním rákosem obecným/, tj. asi 80 % porostů, náleží do této formace. Cladietum marisci (ALLORGE 1922) Z0BRIST 1935 /sv. Magnocaricion elatae KOCH 1926/ Edifikátorem této vzácné a ustupující asociace je Cladium mariscus. Hrabanovské porosty této asociace se vyskytují v západním sektoru a jsou jednou ze tří českých lokalit tohoto společenstva. Kromě edifikátoru /pokryvnost 80 - 95 %/ se v porostech této druhově chudé asociace vyskytují především druhy: Mentha aquatica, Galium palustre, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Carex elata. Další floristické složení je patrno z fytocenologického snímku č. 20. Na rozdíl od SAJVERY /1952/ nebyly námi v těchto porostech již zjištěny druhy Taraxacum palustre agg., Polygala amarella, Ficaria bulbifera, Galium uliginosum, Carex panicea, Molinia caerulea, Frangula alnus. Jedná se především o druhy zastoupené ve svazu Molinion, řádu Molinietalia a svazu Caricion davallianae, které se v západní části v současné době vyskytují pouze na okrajích. Přítomnost těchto druhů na stanovištích a Cladium mariscus lze vysvětlit patrně i tím, že v letech 1949 a 1951 převládala limózní a terrestrická ekofáze. V posledním desetiletí, v obdobích dlouhodoběji převládající 60
litorální ekofáze, se mezi polykormony Cladium mariscus uplatňovala především Chara hispida, v roce 1968 hejně Utricularia vulgaris. V období limózní až terestrické ekofáze se mezi polykormony Cladium mariscus vyskytovaly druhy svazu Agropyro-Rumicion crispi, Chenopodium rubrum a místy Calamagrostis neglecta. V přechodných porostech mezi asociaci Cla-dietum marisci a Caricetum elatae jsou obě dominanty /Cladium mariscus a Carex elata/ rovnoměrně zastoupeny. Cladium mariscus se vyskytuje i v asociaci Caricetum elatae a ojediněle ve východním sektoru v kontaktu s porosty Molinia caerulea. Poprvé uvádí toto společenstvo KLIKA /1929/ jako Scirpeto-Phragmitetum subas. s Cladium mariscus. Jedná se o dva výslovně neúplné snímky /jeden zapsaný na ploše 300 - 500 m2 a značně nehomogenní - obsahuje např. vysoký podíl Phragmites australis; druhý na ploše 10 m2/. Druhem Cladium mariscus a jeho porosty se podrobně zabýval SAJVERA /1952/, který uvádí též tabulku s 13 fytocenologickými snímky /kromě tří většinou jen na ploše 4 m2 a 1 m2/. Caricetum elatae KOCH 1926 /sv. Magnocaricion elatae KOCH 1926/ Fyziognomii tohoto společenstva trsovitých ostřic určuje edifikátor Carex elata. Pro studovanou lokalitu je typický výskyt Calamagrostis neglecta a Schoenoplectus tabernaemontani v porostech této asociace. K dalším význačnějším druhům asociace náleží Lythrum salicaria, Lysimachia vulgaris, Galium palustre, Mentha aquatica. V posledních patnácti letech náleží tato asociace k nejhojnějším společenstvům. Floristická skladba je patrna z fytocenologického snímku č. 21. Fyziognomicky je nápadná facie s Phragmites australis, s nejčastější hodnotou abundance a dominance 1-2 pro rákos. V obdobích litorální ekofáze dochází k podstatnému zvýšení vitality a někdy i pokryvnosti rákosu tak, že se fyziognomicky blíží porostům asociace Phragmitetum communis. Časté jsou proto i přechodné typy mezi oběma asociacemi. Při poklesu vodní hladiny dochází k rozrůstání druhů Mentha aquatica, Galium palustre a Calamagrostis neglecta. Floristickou skladbu těchto degradovaných porostů asociace Caricetum elatae zachycuje snímek č. 17. Představují degradované porosty této asociace s rovnoměrným zastoupením dominant /Carex elata a Calamagrostis neglecta/. Při dalším snížení vitality Carex elata velmi často v západním a centrálním sektoru převládne Calamagrostis neglecta /viz dále/. Dále v případě silného snížení vitality edifikátoru Carex elata vlivem poklesu vodní hladiny, který je doprovázen invazí synantropních druhů, dochází k 61
podstatným změnám struktury společenstva. Ty vyústí v nástup fyziognomicky odlišných cenóz s následujícími dominantami: Agrostis stolonifera, Mentha aquatica, Potentilla anserina, Urtica dioica, Cirsium arvense. Asociace je uváděné již KLIKOU /1929/,snímkem, který byl zapsán na ploše 300 m2. KLEČKA /1930/ uvádí sdružení trsovitých ostřic. O dvacet let později uvádějí toto společenstvo SAJVERA /1952/ - 5 snímků a NĚMEČEK /1952/ -1 snímek. Caricetum acutiformis SAUER 1937 /sv. Caricion gracilis NEUHAUSL 1959 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963/ Fyziognomicky nápadné společenstvo okrajových partií, kde převládá většinou limózní a terrestrická ekofáze. Vyskytuje se na dvouvrstevných půdách, kde spodní vrstva je písčitá a vrstva slatiny slabá nebo střední,nebo na slatinných zeminách. Edifikátorem této druhově velmi chudé asociace je výběžkatý druh Carex acutiformis, který podstatně omezuje výskyt dalších druhů. Nejvíce jsou zastoupeny následující druhy: Lysimachia vulgaris, Galium palustre, Lythrum salicaria. Příkladem floristické skladby je fytocenologický snímek č. 2. Stanoviště této asociace, která expandovala patrně v letech 1965-67 za litorální ekofáze, byla dříve většinou obhospodařovanými loukami. Po roce 1973, tj. v období převládající limózní a terestrické ekofáze, se začaly uplatňovat polykormony Carex acutiformis i ve středních partiích západní poloviny studovaného území. Místy jsou zde v současné době vytvořeny i menší porosty. Odvozené společenstvo Calamagrostis neglecta - [Magnocaricion elatae] Edifikátorem tohoto fyziognomicky nápadného společenstva je boreální druh Calamagrostis neglecta. Na polabských černavách se vyskytuje pouze na Hrabanově a představuje tak lokalitu na jižní hranici areálu. Z dalších více zastoupených druhů nutno uvést Mentha aquatica, Carex elata /v bezbulté formě/, Lysimachia vulgaris, Galium palustre, Stachys palustris. Příkladem porostu je fytocenologický snímek č. 3. Toto společenstvo se vyskytuje většinou na místech asociace Caricetum elatae po poklesu vodní hladiny /převažuje limózní a terrestrická ekofáze/. Calamagrostis neglecta vytváří společenstva v boreální Evropě a v Polsku, odkud byla popsána asociace Calamagrostidetum neglectae /H. STEFF. 1931/ St. TOLPA 1956 a zařazena PALCZYNSKIM /1975/ do nového svazu Calamagrostion neglectae prov. Studované
místní
porosty
se
však
od 62
jmenované
asociace
liší
absencí
charakteristických druhů svazu Calamagrostion neglectae /Drepanocladus aduncus, Carex nigra, Peucedanum palustre, Ranunculus flammula/ a absencí oligotrofních druhů. Hrabanovské porosty tohoto společenstva vykazují zřejmé nejbližší vztahy ke Calamagrostis neglecta - stadium, které uvádí OBERDORFER /1977/; zařazuje toto stadium do svazu Magnocaricion elatae KOCH 1926 a považuje ho za závěreč né nebo narušené stadium asociace Caricetum elatae. V současné době jsou nejrozsáhlejší porosty v západní a centrální části rezervace, kde jsou nyní druhy svazu Molinion omezeny pouze na okraje. Společenstvo s Calamagrostis neglecta se nyní jeví do jisté míry jako vikarizující cenóza s asociací Molinietum coeruleae, která se v současné době na - obdobných stanovištích zčásti vyskytuje ve východní polovině černavy. Zjistit v současné době vztahy obou cenóz je takřka nemožné. Skutečnost, že se oba druhy v minulosti ve větší míře vyskytovaly společně, lze usuzovat z Klikova údaje /KLIKA 1929/ o asociaci Molinieto-Agrostidetum /Agrostis stolonifera/, kde je ve snímku Calamagrostis neglecta zastoupena hodnotou 1-2. Dále Klika /l.c./ uvádí Molinieto-Agrostietum facie s Calamagrostis neglecta, ale bez snímkového materiálu. V sukcesním schématu uvádí KLIKA /1947/ jméno Calamagrostidetum neglectae v návaznosti na Cladietum marisci a s dalšími vztahy k porostům Schoenus nigricans a S. ferrugineus a porostům s Molinia caerulea. Odvozené společenstvo Mentha aquatica - [Phragmiti-Magnocaricetalia] Edifikátorem tohoto společenstva je Mentha aquatica. Společenstvo je nápadné poté, co došlo k rychlému přechodu litorální fáze v terestrickou. Vyskytuje se především na bývalých místech společenstev Caricetum elatae a Typhetum latifoliae. Jako doprovodné druhy se uplatňují především druhy třídy Phragmiti-Magnocaricetea. Z druhů svazu Agropyro-Rumicion crispi je zastoupen s vyšší stálostí Agrostis stolonifera. K druhům v sídleným z okolí černavy náleží Cirsium arvense a Urtica dioica. K druhům, představujícím patrně další vývoj, náleží Carex acutiformis. Největší porosty studovaného společenstva /snímek č. 4/, jehož trvání je často krátkodobé, jsou ve střední části rezervace. V ostatních částech se porosty tohoto společenstva vyskytují mezi trsy Carex elata. Obdobně porosty uvádějí HUSÁK et HEJNÝ /1973/ z okrajových partií rybníka Nesytu jako Caricetum elatae var. s Mentha aquatica /degradované porosty/. Vzhledem k velmi silnému potlače-
63
tabulka 2: Přehledná tabulka společenstev se šášinami a bezkolencem /podle literatury a vlastního materiálu/
Společenstvo
Schoenetum nigricantis Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
HUSÁKOVÁ X
Počet snímků
KLEČKA 1930
Autor
6
3
3
9
7
6
2
3
2
18
5
3
3
.
.
.
.
.
.
I
a/ Schoenus nigricans
.
.
Schoenus ferrugineus et nigricans
V
.
.
V
.
III
.
.
.
.
.
Gentiamella amarella
II
3
2
.
.
I
.
1
2
I
.
Polygala amarella
II
2
2
III
.
II
.
.
1
III
.
Carex flacca
II
.
1
I
.
I
1
.
.
I
.
Carex davalliana
.
1
1
.
.
I
1
1
.
.
.
Pinguicula vulgaris
IV
2
2
.
.
.
.
1
.
I
.
Gymnadenia conopsea
I
2
1
.
.
.
1
.
.
.
.
Orchis palustris
.
.
1
.
.
I
.
2
.
.
.
Dactylorhiza majalis
II
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Epipactis palustris
I
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Allium angulosum
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Carex hosteana x flava
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Colchicum autumnale
.
.
.
I
.
.
.
.
.
.
.
Eriophorum latifolium
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Galium boreale
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Juncus alpino-articulatus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
.
Phyteuma orbiculare
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Serratula tinctoria
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Sesleria caerulea
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Silaum silaus
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Tofieldia calyculata
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
64
Pokračování tabulky 2
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
HUSÁKOVÁ X
Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
Schoenetum nigricantis
KLEČKA 1930
Společenstvo
6
3
3
3
7
6
2
3
2
18
5
Schoenus ferrugineus
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
I+
Schoenus ferrugineus et intermedius
.
.
.
.
V3-4
.
.
.
.
.
.
Schoenus intermedius
.
2
1
.
.
.
.
.
.
.
.
Molinia caerulea
V
3
2
V
V2-4
V
2
3
2
V
V3-5
Carex panicea
V
3
3
V
V+-2
V
2
2
2
V
III1
Potentilla erecta
V
3
3
V
V1-2
III
2
2
2
V
IV+-1
Carex hostiana
III
2
2
II
III1-2
I
1
3
.
.
I1
Parnassia palustris
II
3
3
II
III+
V
2
.
1
V
.
.
1
1
.
I
I1
IV+-2 I
1
3
.
.
.
.
.
.
2
V
IVr-1
Autor
Počet snímků b/
Centaurea jacea
.
2
1
V
Linum catharticum
V
3
3
III
II+-1
+
Galium uliginosum
.
1
2
IV
I
Succisa pratensis
V
.
2
V
III+-1
II
.
.
.
II
IV+-1
Tetragonolobus maritimus
.
1
2
III
I+
.
1
l
.
.
I1
Valeriana diocia
.
1
2
II
II+-1
.
1
l
..
.
I+
Carex lepidocarpa /xflava/
Vx
.
1+
+ III
III1-2
IV
.
.
.
.
.
Galium verum
II
2
.
V
II+-1
.
.
.
.
I
II+-1
Dactylorhiza incarnata
.
2
1
.
Ir
.
1
.
.
.
.
Juncus subnodulosus
.
.
1
.
I1
.
.
.
.
.
.
Salix rosmarinifolia
.
.
1
.
I1
.
.
.
.
.
.
Taraxacum palustre
.
.
.
.
.
.
.
1
.
I
.
Viola peraieifolia
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
I+
Selinum carvifolia
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Pokračování tabulky 2 Společenstvo
Schoenetum nigricantis
Molinietum coeruleae
65 .
II
6
2
3
2
18
.
2
1
.
III
.
III
.
.
2
IV
V1-2
HUSÁKOVÁ X
2
SAJVERA 1952
2
NĚMEČEK 1952
I
KLIKA 1947
3
KLIKA 1929
3
KLEČKA 1930
NĚMEČEK 1952
3
X
KLIKA 1947
6
HUSÁKOVÁ
KLIKA 1929
Počet snímků
KLEČKA 1930
Autor
5
c/ Cirsium palustre
IIIr-+ +-2
Deschampsia cespitosa
.
.
1
IV
V
Lythrum salicaria
.
.
2
II
III+-1 .
1
1
.
I
Vr-1
Sanguisorba officinalis
I
.
1
II
II+
.
.
3
.
II
IV+
Galium mollugo
.
.
2
I
.
.
.
1
.
.
I+
Leucanthemum vulgare
.
2
.
I
.
.
1
1
.
.
.
.
.
.
.
.
IIIr-+
r-1
Taraxacum officinale
.
1
.
II
III
Cirsium canum
.
.
.
..
.
I
.
.
1
.
I+
Cirsium oleraceum
.
.
.
.
.
.
.
l
.
1
.
Festuca pratensis
.
.
.
.
.
.
1
1
.
.
.
Filipendula ulmaria
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
Ir
Plantago lanceolata
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
I1
Prunella vulgaris
.
.
.
IV
.
.
.
.
.
I
.
Achillea millefolium
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Arrhenatherum elatius
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Crepis biennis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Dactylis glomerata
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Festuca arundinacea
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Festuca rubra
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Knautia arvensis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
..
Lychnis flos-cuculi
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Pastinaca sativa
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Pimpinella major
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Poa trivialis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Ranunculus acris
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Rhinanthus alectorolophus
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
Rhinanthus angustifolius
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
Trifolium repens
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Vicia cracca
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
II+-3
66
Pokračování tabulky 2 Společenstvo
Schoenetum nigricantis
Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
6
3
3
9
7
6
2
3
2
18
5
Phragmites australis
II
2
1
I
II+-3
.
2
1
.
III
I1
Mentha aquatica
.
1
1
I
III+-1 .
1
.
2
V
Ir
r-1
II
.
.
1
V
IV+-1
.
1
1
.
.
.
III
.
.
1
.
.
Počet snímků
HUSÁKOVÁ
X
KLEČKA 1930
Autor
d/
Lysimachia vulgaris
.
.
1
I
III
Cladium mariscus
.
2
3
II
I+
Galium palustre
III
.
.
.
III
+
+-2
Carex elata
.
.
.
.
II
.
.
.
.
.
II+-I
Peucedanum palustre
.
.
1
.
I+
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
I
.
Stachys palustris
.
.
.
.
I
Calamagrostis neglecta
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
IV+-1
Eleocharis palustris
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
.
e/ Briza media
.
1
1
I
I+
I
.
1
.
.
I+
Plantago media
I
.
1
III
.
.
.
1
.
.
.
Centaurium uliginosum
.
.
.
.
.
.
1
1
.
I
.
Euphrasia rostkoviana
.
1
.
.
.
.
1
.
.
.
.
Lotus corniculatus
.
.
1
I
.
.
.
1
.
.
.
Ranunculus repens
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
II+-2
Viola hirta
.
.
.
II
I+
.
.
.
.
I
.
Carex buxbaumii
.
.
.
.
.
I
.
1
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
II
.
I
.
.
.
II
.
.
.
.
.
.
Ir
Frangula alnus
.
.
.
1
I
Polygala vulgaris
.
.
.
.
.
Potentilla anserina
.
.
.
.
.
Salix cinerea
.
.
.
.
I
Agrostis capillaris
.
.
.
.
.
Agrostis stolonifera
.
.
.
.
r
+
°
.
1
.
.
.
.
I
+
.
.
.
.
.
.
1
Calamagrostis epigejos
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
.
Carex canescens
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Carex hartmanii
.
.
.
.
.
.
.
.
.
II
.
Carex hirta
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Carex oederi
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Cirsium arvense
.
.
.
.
IIr-+
.
.
.
.
.
.
Crepis mollis
.
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Elytrigia repens
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
67
Pokračování tabulky 2
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
HUSÁKOVÁ X
Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
Schoenetum nigricantis
KLEČKA 1930
Společenstvo
Počet snímků
6
3
3
9
7
6
2
3
2
18
5
Filipendula vulgaris
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Galium aparine
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Juncus articulatus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
.
Medicago minima
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
Polygala oxyptera
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Autor
a) Význačné druhy lokality I /= vyhynulé a silně mizející/ b) Význačné druhy lokality II /= vytrvávající/ c) Převážně luční druhy d) Mokřadní druhy e) Průvodci f) x snímkováno většinou v roce 1975, ev. +- 2 roky
ní Carex elata a naprostému převládnutí Mentha aquatica označujeme zdejší porosty jako odvozené společenstvo. Později do těchto porostů vniká zejména Calamagrostis neglecta a místy se rozrůstá Urtica dioica a Cirsium arvense. Odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Magnocaricetalia] Viz společenstva a dominantní Calamagrostis epigejos. Phalaridietum arundinaceae LIBBERT 1931 /Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963/ Edifikátorem tohoto maloplošně zastoupeného společenstva je Phalaria arundinacea. Z dalších druhů se uplatňuje především Lysimachia vulgaris a Carex elata. Porosty s Phalaris arundinacea se vyskytují uvnitř porostů asociace Caricetum elatae v jižním sektoru. Výskyt druhu Phalaria arundinacea v rámci porostů Carex elata a maloplošné vytváření monocenóz /mono-dominantních fytocenóz/ s největší
68
pravděpodobností souvisí a celkovým de-gradačním vývojem lokality, který je zejména v poslední době patrný. NÍZKÉ POROSTY ŠÁCHOROVITÝCH ROSTLIN Tato formace sdružuje nejcharakterističtější cenózy lokality. Habitus většiny těchto porostů udává Schoenus ferrugineus, Schoenus ferrugineus x x Schoenus nigricans v jarním období a Molinia caerulea v pozdně letním období. Spolu s převážně bezkolencovými porosty jsou též nejbohatší na význačné druhy Hrabanovské černavy. Dalším význačným společenstvem jsou velice vzácně se vyskytující porosty Juncus subnodulosus. Velmi zajímavé jsou periodicky se vyskytující porosty Juncus alpino-articulatus. Společenstvo s pěchavou bažinnou /Sesleria caerulea/ náleží k vyhynulým společenstvům. Společenstva této formace jsou omezena na východní polovinu rezervace, zejména východní sektor, který byl +- nejméně zamokřen. Přesto se v menší míře porosty této formace vyskytovaly i v západní polovině, jak svědčí ještě snímková dokumentace v pracích NĚMEČKA a SAJVERY /NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952/. Ochrana porostů této formace spočívá především v kosení. Nedostatek tohoto zásahu způsobil vymizení většiny charakteristických druhů lokality. Často zůstaly jen dominanty a kodominanty, i ty však vyžadují ochranu. Juncetum subnodulosi KOCH 1926 /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Dominantou tohoto vzácného a ustupujícího společenstva je Juncus subnodulosus, který je svým výskytem v Polabí vázaný především na černavy a slatiny středního Polabí. Struktura značně degradovaného společenstva je patrna z fytocenologického snímku č. 22. Společenstvo je omezené pouze na několik metrů čtverečných ve východním sektoru. Pravděpodobně toto místo je /nebo bylo/ pod větším vlivem pramenů podzemní vody než ostatní místa východního sektoru. V posledních letech dochází k invazi Juncus subnodulosus do přilehlých porostů asociace Molinietum coeruleae a zčásti i do porostů, ve kterých dominuje Schoenus ferrugineus. Porosty s Juncus subnodulosus jsou řazeny buď do asociace Juncetum subnodulosii KOCH 1926 /sv. Caricion davallianae, dříve i Calthion/, nebo jako Juncus subnodulosus-Gesellschaft JESCHKE 1959, kterou OBERDORFER /1977/ řadí do svazu Magnocaricion elatae KOCH 1926.
69
KLIKA /1947/ uvádí asociaci Juncetum obtusifolii z Hrabanova, ale neuvádí odtud žádný snímek; snímek je až z místa vzdáleného 1-2 km, kde se dnes již nevyskytuje. Poznamenává dále, že v Čechách existují již jen fragmenty tohoto společenstva. Porost s Juncus alpino-articulatus /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Porosty tohoto společenstva s edifikátorem Juncus alpino-articulatus by]y zaznamenány většinou jen na několika metrech čtverečných a vždy v poměrně krátkém časovém období. Bylo to po odvodnění černavy, tj. především v roce 1969 a 1972. Druhová skladba společenstva je patrná z fytocenologického snímku č. 5. Postavení tohoto společenstva je nejspíše v okruhu společenstev svazu Caricion davallianae. Vzhledem k fragmentárnímu zastoupeni této cenózy je obtížné posoudit eventuální vztah k asociaci Juncetum alpini /OBERD. 1957/ PHIL. 1960 /Caricion maritimae Br. - Bl. apud VOLK 1939, Tofieldietatlia PREISG. apud OBERD. 1949/ z předhoří Alp. Společným znakem obou cenóz je to, že se jedná o pionýrská společenstva. Schoenetum nigricantis KOCH 1926 /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Společenstvo, jehož porosty jsou na studovaném území největší ze zbylých tří českých lokalit. Dominantami této cenózy jsou druhy Schoenus ferrugineus, Schoenus intermedius a Molinia coerulea. Z dalších druhů jsou takřka rovnoměrně zastoupeny druhy svazu Caricion davallianae a Molinion včetně druhů vyšších syntaxonů. Jde tedy o silně degradované porosty asociace, které představují jedno z nejvýznačnějších společenstev černavy, které je několikráte fytocenologicky dokumentováno již od počátku fytocenologie u nás /KLIKA 1929/. Současná floristická skladba je patrna jednak z fytocenologického snímku č. 23, jednak z tab. 2, ve které jsou uvedeny i syntetické údaje z dřívějších publikací. KLIKA. /1929/ označuje hrabanovské porosty šášin jako Schoemetum nigricantis bohemicum. V popise uvedeného společenstva jsou i tři snímky ze studované lokality. KLEČKA /1930/ označuje zdejší porosty pouze jako Schoenetum /6 snímků/. KLIEA /1947/ publikuje ještě další 3 snímky, které byly s největší pravděpodobností pořízeny před rokem 1939. NĚMEČEK /1952/, který studoval ekologii šášin, píše, že hrabanovské porosty šášin jsou největší v ČSSR; označuje je pouze jako Schoenetum /9 snímků/. Dále uvádí 2 přechodné snímky mezi
70
Schoenetum a Molinietum /tab. 2, snímek 15 a 16/. Zajímavý je autorův snímek č. 10, kde je dosti značně zastoupen Bromus erectus. Výše uvedené současné i dřívější materiály /viz tab. 2/.umožňují srovnat zastoupení jednotlivých skupin druhů v různých letech. Již na první pohled je vidět značný úbytek význačných druhů černav, t j. především druhů svazu Caricion davallianae. Ze srovnání hodnot abundance a dominance u druhů rodu Schoenus, zejména jednak Schoenus ferrugineus a Schoenus nigricans a jednak Molinia caerulea, z jednotlivých fytocenologických prací vyplynulo, že u druhů rodu Schoenus dominance a abundance klesá, kdežto u Molinia coerulea stoupá. Tyto změny v kvalitativním i kvantitativním složení druhové skladby jsou příčinou, proč současné porosty by bylo možná vhodnější chápat ne jako asociaci, nýbrž jako odvozené společenstvo Schoenus ferrugineus - Caricion davallianae/Molinion. Otázka vzájemného poměru druhů rodu Schoenus /Schoenus ferrugineus, Schoenus nigricans a Schoenus x intermedius/ v dřívějších fytocenologických pracích a v současnosti je velmi problematická. Docházelo jednak k záměnám v určení, jednak vlivem degradace lokality došlo k velkému posunu dominance mezi jednotlivými druhy. Seslerietum uliginosae /PALMGREN 1916/ SOÓ 1941 /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Dominantou asociace, která v posledních patnácti letech nebyla zaznamenána, byla Sesleria caerulea. Jednotlivé trsy se vyskytují již jen ojediněle mezi trsy Molinia coerulea ve východním sektoru. KLIKA /1923/ se. zmiňuje o sdružení pěchavy bažinné. KLEČKA /1930/ uvádí dva fytocenologické snímky a fotografii tohoto společenstva. KLIKA /1943/ ve studii o asociaci Seslerietum uliginosae v Čechách uvádí jeden snímek z Hrabanova. Porosty nekosených, převážně bezkolencových luk Vlastní porosty s dominantním bezkolencem modrým představují druhé nejrozšířenější společenstvo studovaného území. Vyskytují se především ve východní polovině rezervace, kde došlo k jejich značnému rozšíření, především proto, že se porosty nekosily. Naopak v západní polovině následkem silného zatopení /především v letech 1965-67/ došlo k jejich značnému ústupu nejen v centrálních, nýbrž i v okrajových partiích. Po roce 1973 dochází k postupnému opětnému pronikání Molinia coerulea do středu rezervace v západní polovině. Většinu porostů, i 71
když již s hojným zastoupením Molinia coerulea, nelze označit jako asociaci Molinietum coeruleae KOCH 1926. Jde většinou o silně degradované porosty, zařaditelné do řádu Magnocaricetalia PIGNATTI 1953, nebo v menší míře o typy porostů a postavením mezi řádem Magnocaricetalia a řádem Molinietalia W. KOCH 1926. Druhy vlhkých luk pronikají do těchto porostů velmi málo a pomalu. S největší pravděpodobností to souvisí s již omezeným zdrojem diaspor na okrajích Hrabanovské černavy a takřka žádných v nejbližších oblastech. Ke společenstvům druhově nejbohatším na význačné druhy lokality /i vstavačovité/ náleží subasociace Molinietum coeruleae brometosum KLIKA 1947. V této jen maloplošně zastoupené subasociaci dominuje spolu s bezkolencem modrým též sveřep vzpřímený. K degradovaným porostům této formace náleží maloplošně zastoupené porosty s dominantní Deschampsia cespitosa. Silně degradované porosty představují cenózy, ve kterých převládla Calamagrostis epigejos následkem nekosení. Dosud jsou tyto porosty zastoupeny jen na několika desítkách metrů čtverečných, ale "invazní" druh třtina křovištní se může stát velmi nežádoucím druhem v přirozených společenstvech této formace. Na východním okraji východního sektoru se vyskytují porosty s převládající Filipendula ulmaria. Molinietum coeruleae KOCH 1926 /sv. Molinion KOCH 1926/ Dominantou této asociace, bohaté na výskyt druhů černav, je Molinia caerulea. Asociace není vzhledem k silné degradaci lokality typicky vyvinuta, přesto ji však přiřazujeme k jednotce Molinietum coeruleae. Charakteristické druhy asociace se vyskytují převážně jen mimo fytocenologické snímky a většinou jen zřídka. V současná době lze i na jiných lokalitách v Polabí tuto asociaci vymezit jen na základě indikační skupiny druhů. Pro hrabanovské porosty tohoto společenstva jsou charakteristická druhy svazu Caricion davallianae, které naznačují původ většiny těchto porostů. Současná floristická skladba je patrna z fytocenologického snímku č. 6 a také tab. 2. U dříve publikovaných snímků /syntetické údaje viz tab. 2, KLIKA 1929, KLEČKA 1930, KLIKA 1947, SAJVERA 1952, NĚMEČEK 1952/ se na floristické skladbě značně podílejí druhy indikující svaz Caricion davallianae, zejména Parnassia palustris, Carex hosteana, Polygala amarella ssp. austriaca a Carex davalliana. Tyto druhy nebyly v současných snímcích podchyceny, což svědčí o 72
dalším degradačním stupni těchto porostů. Z celkového hlediska však asociaci Molinietum coeruleae lze označit za společenstvo kvalitativně bohatší na druhy černav než porosty, ve kterých dominuje Schoenus ferrugineus. Ze stejného důvodu nejbohatšími na druhy černav jsou porosty, které stojí na rozhraní mezi asociací Schoenetum nigricantis KOCH 1926 a asociací Molinietum coeruleae KOCH 1926. Většinu porostů lze přiřadit k subasociaci Molinietum coeruleae caricetosum paniceae KOCH 1926. Subasociace caricetosum hosteanae KOCH 1926 je zastoupena maloplošně a fragmentárně ve východním sektoru. Subasociace caricetosum tomentosae KOCH 1926 nebyla v období studia zaznamenána, stejně jako větší porosty ostřice Carex tomentosa. Asociace Molinietum coeruleae se vyskytuje především ve východním, severním a jižním sektoru a v okrajových partiích západního a centrálního sektoru. Na rozdíl od literárních údajů /poslední NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952/ nebyla tato asociace vůbec zaznamenána v centrálních částech západního a centrálního sektoru, vyjma jejích okrajů. První údaje pocházejí od KLIKY /1929/, který uvádí dva snímky porostů subasociace Caricetosum paniceae. KLEČKA /1930/ udává 6 snímků, které označuje jako sdružení nízkých ostřic a bezkolence modrého /Cariceto-Molinietum/. Jsou blízké Klikově /KLIKA 1929/ subasociaci. NĚMEČEK /1952/ uvádí 2 snímky jako Molinietum caricetosum paniceae a SAJVERA /1952/ 18 snímků /tab. 2/ jako Molinietum, které lze rovněž přiřadit k subasociaci Caricetosum paniceae. Klika /1947/ zaznamenává 3 snímky subasociace Caricetosum hosteanae. Rovněž 2 snímky /sn. 4 a 7/ zařazené KLEČKOU jako Cariceto-Molinietum jsou velmi blízké této subasociaci /KLEČKA 1930/. NĚMEČEK /1952/ uvádí snímek /tab. 2, sn. 13/, který je vlastně blízký subasociaci caricetosum tomentosae, uváděné z polabských slatin KLIKOU 1947. Molinietum coeruleae brometosum KLIKA 1947 / sv. Molinion KOCH 1926/ Subasociace se výrazně odlišuje od předchozí jednotky. Představuje již přechod ke společenstvům svazu Bromion erecti. Druhy indikující svaz Molinion jsou zde dosti hojně zastoupeny, kdežto druhy poukazující na svaz Bromion erecti jsou kromě druhu Bromus erectus zastoupeny jen málo. Druhové složení subasociace je patrno z fytocenologického snímku č. 7. Dominantou snímkovaného porostu je kromě druhu Molinia caerulea i Bromus erectus. Je to maloplošně zastoupené společenstvo, které se vyskytuje pouze fragmentárně na okrajích severního, 73
východního a jižního sektoru. Osidluje stanoviště, která jsou mnohem sušší než stanoviště asociace Molinietum coeruleae. Porosty subasociace brometosum rostou na slatinných zeminách, většinou rhizosféra obsahovala takřka rovným dílem slatinu a písek. KLIKA /1947/ popisuje subasociaci Molinietum coeruleae brometosum na základě 10 snímků z Polabí, z nichž 2 byly zaznamenány na Hrabanově. Neuvádí však jednotlivé snímky, pouze syntetickou tabulku s rozsahem abundance a dominance. NĚMEČEK /1952/ uvádí snímek č. 11 v tab. 2 bez zařazení, je však možné jej přiřadit k uvedené subasociaci. V Polabí jde již o vzácné společenstvo /viz kupř. KOVÁŘ 1981/. Odvozené společenstvo Deschampsia caespitosa - [Molinion] Edifikátorem tohoto trsnatého společenstva, vyvinutého v prostorách mezi porosty asociace Molinietum coeruleae je Deschampsia cespitosa. Kromě edifikátoru se uplatňují především druhy svazu Molinion a řádu Molinietalia. Celkové druhové složení je patrno z fytocenologického snímku č. 8. Uvedené společenstvo se vyskytuje maloplošně především ve východní a jižní části rezervace. Ve smyslu deduktivní metody klasifikace lze toto společenstvo označit jako odvozené společenstvo Deschampsia cespitosa - [Molinion] KLIKA /1923/ uvádí sdružení metlice trsnaté Deschampsia cespitosa. SAJVE RA /1952/ zaznamenává dva snímky v tabulce 5 s dominantní Deschampsia cespitosa, která lze zařadit na základě druhového složení též do svazu Molinion. V tabulce 6 /SAJVERA l.c./ uvádí snímek č. 1, ve kterém je Deschampsia cespitosa kodominantou asociace Molinietum coeruleae. Dále tento autor uvádí maloplošně snímky /2 - 4 m2/ z míst, odkud byla těžena slatina. Dominantou těchto porostů je Deschampsia cespitosa a ve všech snímcích je přítomna Molinia caerulea, dále jsou přítomny druhy svazu Molinion. NĚMEČEK /1952/ v tab. 2 rovněž uvádí 2 snímky porostů s Deschampsia cespitosa. Lysimachia-Filipenduletum caricetosum acutiformis, BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ et HUBL 1979 /sv. Galthion TUXEN 1937 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1978/ Toto vysokobylinné, maloplošně zastoupené společenstvo bylo omezeno především na východní sektor, kde se ostrůvkovitě vyskytovalo na okrajích. Jednalo se hlavně o místa, kde ještě před nedávnou dobou začínala "odvodňovací péra". Fyziognomii porostů určovala Filipendula ulmaria, další dominantou bylo Cirisum oleraceum. Druhové složení je patrno z fytocenologického snímku č. 9. V roce 1983 74
nebylo toto společenstvo již zaznamenáno. Na jeho dřívějších stanovištích jsou sice porosty náležející podsvazu Filipendulenion, ale na většině míst nebyla Filipendula ulmaria zaznamenána buď vůbec, nebo jen s velmi nízkou pokryvností a silně sníženou vitalitou. KLIKA /1947/ publikuje z polabských slatin fragmentárně vyvinutou asociaci Filipendulo-Geranietum palustris KOCH 1926, ale bez snímkového materiálu. NĚMEČEK /1952/ v tabulce 2 uvádí snímek s dominantní Filipendula ulmaria, který lze považovat za fragment zjištěné asociace. Odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Molinion] Viz společenstva a dominantní Calamagrostis epigejos. Odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Molinion/Bromion erecti] Viz společenstva s dominantní Calamagrostis epigejos. SPOLEČENSTVA MEZOFILNÍCH LUK Maloplošně zastoupené cenózy, představující relikty v minulosti kosených luk, se vyskytují především na okrajích. Na periodicky kosených ploškách, především na okrajích západního sektoru, se vyskytuje jedno z druhově nejbohatších společenstev černavy – Holcetum lanati ISSLER 1936 s výrazným zastoupením Holcus lanatus. Na sušších periodicky kosených místech se vyskytují porosty s Arrhenatherum elatius. Příkladem většího, ale fytocenologicky nevyhraněného porostu tohoto typu je občas kosená louka v severním sektoru, jihovýchodně od borového lesíka, na spodní části písečného valu. Na této druhově velmi pestré louce /1,5 ha podle geometrického plánu/ bylo zaznamenáno 95 druhů rostlin. Jsou tu zastoupeny i druhy, které pronikají z písečného přesypu, druhy rákosin a synantropní druhy. Ze zajímavějších druhů byly na této louce nalezeny Polygala comosa, Galium boreale, Arabis hirsuta, Tragopogon orientale, Campanula patula, Linum catharticum, Cirsium acaule, Carex muricata, Rhinanthus minor, Succisa pratensis, Sesleria caerulea, Reseda lutea, Colchicum autumnale, Stenactis annua, Tetragonolobus maritimus, Cirsium canum, Lychnis floscuculi, Tanacetum vulgare, Carex flacca, Carex hirta, Carlina vulgaris, Inula salicina, Ononis spinosa atd. V okrajových partiích jsou dále zastoupeny již značně ruderalizované cenózy, ve kterých je zastoupena a často i dominuje Calamagrostis epigejos a Elytrigia repens.
75
Holcetum lanati ISSLER 1936 /sv. Calthion TUXEN 1937 em. BALÁTOVÁTULÁČKOVÁ 1978/ Mezi dominanty této asociace náleží především Holcus lanatus, Cirsium canum, Poa pratensis a Festuca rubra. V druhové kombinaci se dále uplatňují především druhy řádu Molinietalia. Proto řadíme také tuto asociaci, z Čech poprvé uváděnou KOVÁŘEM /1975, 1981/ ze středního Polabí, shodně s tímto autorem do svazu Calthion na rozdíl od BALÁTOVÉ-TULÁČKOVÉ /1981/. Počtem druhů se jedná o jedno z nejbohatších společenstev lokality. Příkladem floristické skladby je fytocenologický snímek č. 10. Zdejší porosty asociace lze považovat přes slabé zastoupení diferenciálních druhů /jen Cirsium canum/ za subasociaci Holcetum lanati cirsietosum cani KOVÁŘ 1981. Občas byly některé porosty této asociace koseny. Přibližují se zřejmě kdysi nejrozšířenějšímu typu luk na okraji Hrabanovské černavy. Vyplývá to z publikace KLEČKY /1930/. Tento autor ve 4 fytocenologických snímcích uvádí následující druhy s vyšší pokryvností /hodnota abundance a dominance 3 a vyšší/: Anthoxantum odoratum, Avenula pubescens, Holcus lanatus, Festuca pratensis, Festuca rubra, Festuca arundinacea, Dactylis glomerata, Deschampsia cespitosa, Molinia caerulea, Tetragonolobus maritimus, Vicia sepium, Ranunculus acris, Leucanthemum vulgare, Galium verum, Galium palustre, Carum carvi, Cirsium palustre, Cirsium oleraceum, Cerastium holosteoides, Plantago lan-ceolata, Ononis spinosa, Linum catharticum, Salix rosmarinifolia. Zajímavé je poměrně velmi nízké zastoupení druhu Alopecurus pratensis. Z předchozího výčtu vyplývá, že značněji byly zastoupeny druhy indikující řád Molinietalia. Plocha těchto přirozených až polokulturních luk /většinou nehnojených a ne-přisévaných/ se postupně zmenšovala po roce 1950 a zvláště pak po roce 1965, kdy prakticky ustalo kosení travních porostů. Na některých místech se vyvinula společenstva Caricetum acutiformis, Caricetum elatae; jinde se po ústupu některých lučních druhů "ustálily" především porosty aaociace Holcetum lanati ve značně ochuzené fázi. Arrhenatheretum elatioris Br. - BL. 1915 /av. Arrhenatherion KOCH 1926/ Dominantním druhem společenstva je Arrhenatherum elatius. Kromě druhů třídy Molinio-Arrhenatheretea a nižších syntaxonů se více uplatňují druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea KRIPPELOVÁ 1978 a nižších syntaxonů. Souvisí to zejména s dlouhodobějším zaplavením lokality a blízkostí polních kultur. Porosty tohoto společenstva se totiž vyskytují maloplošně na okraji západního sektoru.
76
Vzhledem k neobhospodařování představují zdejší porosty značně ochuzenou variantu společenstva. Odvozené společenstvo Agropyrum repens = [Arrhenatheretalia] KOPECKÝ 1978 Toto společenstvo se vyskytuje maloplošně, především na okrajích černavy. Edifikátorem porostů je Elytrigia repens s nejčastější pokryvností 30 - 70 %. Dále se uplatňují význačné druhy třídy Molinio-Arrhenatheretea a řádu Arrhenatheretalia /především Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Galium mollugo, Lathyrus pratensis, Pastinaca sativa, Poa pratensis/. Vyskytují se také druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea a nižších jednotek /= synantropní druhy, zejména Artemisia vulgaris,
Calamagrostis
epigejos,
Cirsium
arvense,
Glechoma
hederacea,
Polygonum amphibium/. SPOLEČENSTVA PÍSČIN Tyto cenózy jsou vázány na suché písčité podklady v severním sektoru. Vrchol písečného ostrůvku /asi 50 arů podle geometrického plánu/ je zčásti porostlý borovým lesíkem. Podél jeho okrajů se vyskytuje psammofilní vegetace na několika desítkách metrů čtverečných a těmito dominantami: Gorynephorus canescens, Festuca psammophila, Spergula morisonii, Thymus serpyllum. Z dalších význačných druhů je možné uvést Armeria vulgaris, Carex praecox, Jasione montana, Chondrilla juncea atd. Úhory v jižní části písečného ostrůvku jsou porostlé druhově velmi bohatými porosty s dominantním Bromus erectus. Thymo
angustifolii
-
Corynephoretum
canescenstis
KRIPPEL
1954
/sv.
Corynephorion canescenstis KLIKA 1934 em. TUXEN 1962/ Porosty tohoto pionýrského společenstva se vyskytují na severním okraji borového lesíka, který zpevňuje písečnou dunu. Nejhojnějšími druhy bylinného patra jsou Corynephorus canescens a Spergula morisonii; v mechovém patru je velmi hojný lišejník Cornicularia aculeata. Druhové složení společenstva je patrno z fytocenologického snímku č. 11. Jde o degradované porosty asociace. V posledních pěti letech dochází k postupnému zastiňování stanovišť této cenózy mladým náletem borovice /Pinus sylvestris/ a tím k postupným změnám v její struktuře. Např. dříve byl v těchto místech mnohem hojnější Thymus serpyllum.
77
Odvozené společenstvo Festuca psammophila - [Koelerion glaucae] Tato maloplošně zastoupená cenóza se vyskytuje především na jižním a východním okraji borového lesíka, který zpevňuje písečnou dunu. Na rozdíl od předchozí jednotky jde o cenózu s mnohem vyšší pokryvností E1 a velmi nízkou pokryvností Eo . Dominantou společenstva je Festuca psammophila, kodominantou Thymus serpyllum. Floristické složení cenózy je patrno z fytocenologického snímku č. 12. Tato cenóza postupně přechází v porosty následujícího společenstva. Odvozené společenstvo Bromus erectus [Bromion erecti] Edifikátorem a zároveň nejvýznačněji zastoupeným druhem svazu Bromion erecti KOCH 1926 je Bromus erectus. Další druhy, indikující tento svaz, jsou zastoupeny
poměrně
málo.
Floristické
složení
tohoto
druhově
bohatého
společenstva je patrno z fytocenologického snímku č. 13. Cenóza je omezena na východní okraje černavy a úhory v severním sektoru. Půdy jsou minerální -písčité. NĚMEČEK /1952/ uvádí 3 snímky v tabulce č. 2 /č. 12, 22, 23/ náležející tomuto společenstvu. SPOLEČENSTVA OBNAŽENÝCH PŮD Optimální rozvoj této, často jen krátkodobě trvající vegetace, byl vždy po odvodnění, tj. v letech 1967, 1968, 1971 a 1972 p především ve středních částech západního a centrálního sektoru. Již na podzim 1967 a 1971 byl pudní povrch zčásti kolonizován plazivými oddenky nebo semeny. Zejména mezi trsy nebo porosty Carex elata vzniká pestrá mozaika. Jednak se zde vyskytují druhy rákosin a společenstev vysokých ostřic, jednak druhy obnažených půd. V části těchto porostů záhy převládne Mentha aquatica, jejíž porosty jsou zahrnuty do kapitoly o společenstvech vysokých ostřic. Ve středních partiích západního a centrálního sektoru jsou rozšířeny cenózy s převládajícím druhem Urtica dioica. Na velmi malých plochách byly zaznamenány porosty s dominantním druhem Cirsium arvense. Maloplošně jsou zastoupeny cenózy s Agrostis stolonifera a ojediněle s Potentilla anserina. Na dně největší vodní tůně byly zaznamenány porosty asociace Rumicetum maritimi SISSINGH ex TUXEN 1950, ve kterých většinou převládal Rumex maritimus a Chenopodium rubrum. Odvozené společenstvo Urtica dioica - [Phragmiti-Magnocaricetalia] Fyziognomii tohoto společenstva, které se vyskytuje především ve středním sektoru na místech, kde v obdobích vysokého vodního stavu byly porosty Carex 78
elata nebo polykormony Typha latifolia, udává edifikátor Urtica dioica. Jedná se o druhově chudé, dvoupatrové společenstvo s Urtica dioica v horní vrstvě E1,. Z dalších druhů se uplatňuje především Carex elata, Calamagrostis neglecta, Carex acutiformis, Cirsium arvense, Phalaris arundinacea a Mentha aquatica. Ohniskem rozšíření Urtica dioica byly trsy Carex elata, odumřelé vlivem hnízdění racků. Příkladem úplné floristické skladby je fytocenologický snímek č. 16. Odvozené společenstvo Cirsium arvense - [Phragmiti-Magnocaricetalia] Tato cenóza se objevuje po roce 1976 a jejím edifikátorem je nově vsídlený druh
Cirsium
arvense.
Celkové
druhové
složení
společenstva
je
patrno
z fytocenologického snímku č. 14. Nově vysídlené druhy patří mezi druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea
a
nižších
jednotek.
Z
druhů
třídy
Phragmiti--
Magnocaricetea jsou zastoupeny jen dva /Carex acutiformis a Lysimachia vulgaris/. Přes převahu druhů oddělení Convolvulo-Chenopodiea je postavení této cenózy pravděpodobně někde na rozhraní mezi tímto oddělením a svazem Magnocaricion elatae. Vyskytuje se na větších obnažených plochách mezi porosty asociace Caricetum elatae nebo v místech, kde v období litorální ekofáze byly porosty Typha latifolia. Největší plochy pokrývá ve střední části reservace kde často tvoří přechody k porostům odvozeného společenstva Urtica dioica - [Phragmiti-Magnocaricetalia]. Nejvíce je však Cirsium arvense zastoupeno ve východní polovině jižního sektoru, který je vzhledem ke své malé šířce exponován zdrojům diaspor okolních kultur. Pcháč oset zde však vytváří jen malé porosty ve sníženinách mezi trsy Carex elata /plocha větších porostů je přibližně 1 m2/. Mozaika obou dominant - Carex elata a Cirsium arvense - se vyskytovala zvláště v okrajových partiích jižního sektoru. V letech 1980-82 došlo k ústupu, neboť východní polovina tohoto sektoru byla po většinu roku pod vlivem litorální ekofáze. Odvozené
společenstvo
Agrostis
stolonifera
-
[Phragmiti-Magnocaricetalia/
/Agropyro-Rumicion crispi] Edifikátorem tohoto maloplošně zastoupeného společenstva je Agrostis stolonifera. Z druhů svazu Agropyro-Rumicion crispi je dále přítomna s malou stálostí /pokryvnost 70 - 95 %/ Potentilla anserina. Podstatnější zastoupení vykazuje Mentha aquatica. Edifikátory třídy Phragmiti-Magnocaricetea, na jejichž stanovištích se toto společenstvo vyskytuje, jsou zastoupeny se silně sníženou vitalitou a velmi malou pokryvností /Phragmites australis, Typha. latifolia, Cladium mariscus a Carex elata/. Naopak Galium palustre, Lycopus europaeus, Lythrum salicaria, Stachys palustris, 79
Lysimachia vulgaris jsou zastoupeny bez snížené vitality. Celkové druhové složení společenstva je patrno z fytocenologického snímku č. 24. V posledních deseti letech vytváří Agrostis stolonifera na uvedené lokalitě zapojené trávníky. Porosty tohoto společenstva jsou omezeny na západní a centrální sektor. Odvozené společenstvo Potentilla anserina - [Phragmiti-Magnocaricetalia/ /AgropyroRumicion crispi] Edifikátorem tohoto maloplošně zastoupeného společenstva, omezeného na okrajové partie západního a centrálního sektoru, je Potentilla anserina. Vzhledem k tomu, že tento druh vytváří nízký, hustý porost, ve kterém se kromě edifikátoru může uplatnit jen několik dalších druhů, jde o druhově velmi chudé společenstvo. Z dalších druhů svazu Agropyro-Rumicion crispi se vyskytuje jen Agrostis stolonifera. Společenstvo bylo dokumentováno fytocenologickým snímkem č. 18 a je vyvinuto především ve větších mezerách mezi trsy Carex elata v období limózní a terrestrick0 ekofáze. Fyziognomicky je podobné asociaci Potentilletum anserinae FELFOLDY 1942 /Agropyro-Rumicion crispi/. Určitý náznak výskytu tohoto společenstva je v práci SAJVERY /1952/ kde je snímek /tab. 6, sn. 2, plocha 16 m2/, na němž je dominantou Potentilla anserina. Dále jsou přítomny především druhy indikující svaz Molinion
/Molinia
caerulea,
Linum catharticum, Galium verum,
Rhinanthus
angustifolius/. Rumicetum maritimi SISSINGH ex TUXEN 1950 /Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940/ Společenstvo bylo zastoupeno pouze na obnaženém dně největší vodní tůně od roku 1973 do roku 1978. Jarní aspekt s Ranunculus sceleratus nebyl tak patrný jako podzimní s Rumex maritimus. Vzhledem k maloplošnému zastoupení a neustálému posunu litorální čáry /ze 75 % směrem do centra tůně/, nebylo možno zachytit dostatečně velkou plochu ke snímkování. Po roce 1975 se, v podzimním aspektu začal silně uplatňovat druh Chenopodium rubrum. Ten na mnoha místech /plocha 1 m2/ vytvářel monocenózy, které zřídka překročily výšku 5 cm. Velmi časté byly plodné exempláře Chenopodium rubrum vysoké 2 cm. Jeho nízký vzrůst patrně souvisí s tím, že se jedné o lokalitu velmi chudou dusíkem.
80
POROSTY KŘOVIN Tato formace je zastoupena porosty Salix cinerea a skupinami ostatních dřevin. Především jde o Rhamnus cathartica a Sambucus nigra, u nichž ani velké skupiny nelze považovat za porosty, i když se tyto skupiny značně rozrostly v průběhu posledních 10 let. Též úzké maloplošné pláště, v některých partiích tvořené růžemi, hlohy, ostružiníky a bezem černým /Rosa sp., Crataegus sp., Rubus sp., Sambucus nigra/, lze velmi těžko fytocenologicky definovat. Zvyšující se podíl dřevin je názorně patrný i z obrázků 8 a 9, zhotovených s pomocí leteckých snímků v letech 1949 a 1981. Důvodem je přirozené zarůstání ploch, které není omezeno kosením.
8. Plošné zastoupení dřevin na Hrabanově v roce 1949 /podle leteckého snímku/.
81
Salici-Franguletum MALCUIT 1929 /sv. Salicion cinereae TH. MÜLLER et GÖRS ex PASSARGE 1961/ Edifikátorem tohoto jediného keřového společenstva je Salix cinerea, v literatuře o studovaném území mylně označovaná jako Salix aurita. Kvantita a repartice výskytu Salix cinerea podléhá značným změnám /viz HUSÁKOVÁ Ms. Na lokalitě se zmíněný keř vyskytuje jednotlivě ve skupinové a ostrůvkovité mozaice senzu HUSÁK /1982/. V keřovém patře asociace dominuje Salix cinerea a jako příměs se vyskytují Frangula alnus a Salix purpurea. V bylinném patře dominují především Mentha aquatica, Carex acutiformis, Galium palustre, Lysimachia nummularia a místy i Phragmites australis. Jedná se tedy především o druhy kontaktních společenstev. Strukturu asociace přiblíží fytocenologický snímek č. 15. Výskyt semenáčků a juvenilních rostlin Sambucus nigra souvisí především s pobytem ptáků v korunách dřevin. Vitalita juvenilních bezů se krátkodobě značně zvýšila po roce 1974, kdy došlo k odumření necelé poloviny keřů Salix cinerea následkem změny ve vodním režimu. Navíc byly porosty vrb silně prosvětleny holožírem mandelinek. V roce 1975 byla většina mladých rostlin Sambucus
9. Plošné zastoupení dřevin na Hrabanově v roce 1981 /podle leteckého snímku/
82
nigra vysoká 10 - 15 cm, výjimečně 50 cm. Nejvyšší vitality a pokryvnosti dosáhly juvenilní exempláře bezu černého v roce 1977. Po roce 1978 však dochází k jejich odumírání vzhledem k silnému zastínění; porosty Salix cinerea opět rychle zregenerovaly a stabilizovaly se. Cenóza se vyskytuje především v centrálním, východním a jižním sektoru. Přes silné narušení těchto porostů v období 1974-77 se jejich plocha rozšiřuje. Ve fytocenologické literatuře, která se vztahuje k tomuto území, jsou mylně uváděny porosty Salix aurita místo Salix cinerea. SPOLEČENSTVA SYNANTROPNÍ Jsou soustředěna v lemových částech černavy. Plošně nejrozšířenější jsou lemové společenstva s Urtica dioica, potom s Elytrigia repens, zejména při jižním okraji rezervace. Někde dosahuje šířka těchto lemů až 20 - 30 m. Jako kodominanta se místy, zejména v lemech jižního sektoru, hojně uplatňuje Cirsium arvense. Většina cenóz s dominantní Calamagrostis epigejos ještě náleží do předchozích vegetačních formací. Vzhledem k dominantě - konkurenčně velmi silnému synantropnímu druhu - bude o všech těchto cenózách pojednáno zde. Roku 1973 byla myslivci při jižním okraji jižního sektoru založena dvě malá políčka, na kterých se pěstovaly především topinambur, slunečnice, koňský bob a řepka. V některých letech byla políčka ponechána ladem /4krát/. Podle charakteru roku se zde vytvářela atypická segetální společenstva s převahou vytrvalých plevelů /zejména Ranunculus repens/. Z jednoletých druhů se hojně vyskytoval druh Erucastrum gallicum a Diplotaxis muralis, ojediněle Sisymbrium altissimum. V letech, kdy byla políčka ponechána ladem, se mohutně rozrůstal Ranunculus repens. Semenáčky Holcus lanatus a Deschampsia cespitosa, vyklíčené v předchozím roce, se rovněž velmi rychle rozvíjely a na podzim již vytvořily menší trsy. Bazální společenstvo Urtica dioica-Aegopodium podagraria - [Galio-Urticetea KOPECKÝ et HEJNÝ 1971 Dominantou tohoto nitrofilního ruderálního společenstva, které pokrývá nejvíce ruderalizovaná okrajová stanoviště, je Urtica dioica s pokryvností 100 %. Z dalších druhů je zastoupen především Anthriscus sylvestris a Arctium tomentosum.
83
Odvozené společenstvo Agropyrum repens - [Convolvulo-Chenopodiea] KOPECKÝ 1986 Kromě edifikátoru Elytrigia repens s vysokou pokryvností /80 - 100 %/ se zde uplatňují především druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea a nižních jednotek /Cirsium arvense, Carex hirta, Galium aparine, Melandrium album/. Pokud se ještě uplatňují druhy třídy Molinio-Arrhenatheretea a nižních jednotek, pak jen s velmi malou pokryvností a silně sníženou vitalitou. Tyto porosty často sousedí a cenózami řádu Plantaginetalia majoris. Společenstva s dominantní Calamagrostis epigejos Fyziognomii těchto mozaikovitě vyvinutých společenstev udává vsídlený druh Calamagrostis epigejos, který se ve studovaném území začíná více rozmáhat teprve v posledních letech. Je jedním z indikátorů degradačních změn Hrabanovské černavy. Představuje výraznou dominantu a je druhem se silnou konkurenční schopností, neboť v poměrně krátké době může snížit vitalitu původních společenstev nejen na suchých, ale i na vlhkých stanovištích. Edifikátor porostů - výběžkatý druh Calamagrostis epigejos má totiž značnou cenologickou amplitudu, a proto nelze zdejší porosty označit jako jedno společenstvo. Nejnověji zdůraznil skutečnost, že porosty s Calamagrostis epigejos nepředstavují jedno společenstvo, ale že jde o různé jednotky, KOPECKÝ /1986/ za použití deduktivní metody klasifikace rostlinných společenstev. Analogicky lze zdejší cenózy, vzniklé degradaci porostů přirozených společenstev, přiřadit k následujícím jednotkám: odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Molinion], odvozené společenstvo
Calamagrostis
epigejos
-
[Molinion/Bromion
erecti],
odvozené
společenstvo Calamagrostis epigejos - [Magnocaricetalia]. Další druhy v porostech těchto cenóz totiž jednoznačně ukazují na příslušnost k odlišným taxonomickým jednotkám - zde přirozeným společenstvům černavy. Pokryvnost Calamagrostis epigejos většinou dosahuje 70 - 95 %. Na okraji kulturního boru se vyvinula čistě ruderální cenóza, odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Convolvulo-Chenopodiea] KOPECKÝ 1986, kde se kromě vůdčího druhu uplatňují jen druhy synantropní. Lolio-Plantaginetum majoris BEGER 1930 /Polygonion avicularis BR. - BL. 1931/ Maloplošně zastoupená asociace zaznamenaná na okraji písčitě polní cesty v západním sektoru, kde dochází k sešlapu. Kontaktním společenstvem je odvozené
84
společenstvo Agropyrum repens -
[Convolvulo-Chenopodiea] . Dominantou
společenstva je Lolium perenne. Borová kultura V borovém lese je dominantní dřevinou Pinus sylvestris, vysázena je borovice černá a banksovka /Pinus nigra a P. divaricata/. Ojediněle tu roste Quercus robur, Betula pendula, Frangula alnus, Sambucus nigra. V bylinném patře roste hojně Calamagrostis epigejos, Agrostis capillaris, Galeopsis tetrahit, Fallopia convolvulus, na prosvětlených místech a při okraji boru roste Artemisia campestris, Coronilla varia, Sedum maximum. Borovice je zde přirozeně rostoucí dřevinou, jak bylo doloženo pylovým rozborem z Hrabanova /KLEČKA 1930/. Uvedený porost je na stanovišti svazu Dicrano-Pinion LIBBERT 1933.
PŘEHLED FYTOCENOLOGIGKÝCH SNÍMKŮ 1. Sektor C; 9.10.1968; plocha 18 m2, pokryvnost E1: 80 %; 9 druhů Schoenoplectus tabernaemontani 3, Mentha aquatica 3, Lysimachia vulgaris 1, Galium palustre 1, Agrostis stolonifera 1, Calamagrostis neglecta + Lythrum salicaria +, Scutellaria galericulata +, Potentilla anserina +. 2. Sektor V; 30.6.1975; plocha 16 m2, pokryvnost E1: 100 %; 6 druhů Carex acutiformis 5, Carex elata 1, Galium palustre 1, Lysimachia vulgaris 1, Lythrum salicaria 1, Calamagrostis neglecta +. 3. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2 , pokryvnost E1 : 95 %; 12 druhů Calamagrostis neglecta 4, Carex elata 1, Cladium mariscus 1, Galium palustre 1, Mentha aquatica +, Stachys palustris +, Lysimachia vulgaris +, Cirsium arvense +, Polygonum amphibium +, Phragmites australis +, Schoenoplectus tabernaemontani +, Potentilla anserina r. 4. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2, pokryvnost E1 100 %; 14 druhů Mentha aquatica 4, Carex acutiformis 2, Cirsium arvense 2, Agrostis stolonifera 1, Calamagrostis neglecta 1, Carex elata 1, Poa palustris 1, Galium uliginosum 1, Potentilla anserina +, Stachys palustris +, Lysimachia vulgaris +, Polygonum amphibium +, Typha latifolia +, Schoenoplectus tabernaemontani r. 5. Sektor V; 8.9.1972; plocha 12 m2, pokryvnost E1: 95 %; 15 druhů Juncus alpino-articulatus 4, Juncus articulatus 1, Phragmites australis 1, Cirsium palustre +, Deschampsia cespitosa +, Epilobium parviflorum +,
85
Linum catharticum +, Lythrum salicaria +, Mentha aquatica +, Molinia caerulea +, Succisa pratensis +, Galium uliginosum r, Lysimachia vulgaris r, Potentilla erecta r, Salix cinerea r. 6. Sektor V; 30.6.1975; plocha 15 m2 ; pokryvnost: 100 %; 13 druhů Molinia caerulea 5, Carex panicea 1, Deschampsia cespitosa 1, Potentilla erecta 1, Succisa pratensis 1, Lysimachia vulgaris 1, Schoenus ferrugineus +, Valeriana dioica +, Sanguisorba officinalis +, Taraxacum officinale agg. +, Galium verum +, Lythrum salicaria +, Galium uliginosum r. 7. Sektor J; 6.7.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1: 95 %, Eo: 10 %; 35 druhů Bromus erectus 3, Molinia caerulea 3, Achillea millefolium 1, Arabis gerardi l, Anthoxanthum odoratum 1, Briza media 1, Campanula rotundifolia 1, Carex hostiana 1, Carex panicea 1, Carex tomentosa 1, Centaurea jacea 1, Festuca arundinacea l, Festuca pratensis 1, Festuca rubra l, Galium verum l, Leucanthemum vulgare 1, Linum catharticum 1, Agrostis capillaris +, Cerastium arvense +, Colchicum autumnale +, Dactylis glomerata +, Galium pumilum +, Ononis spinosa +, Pimpinella saxifraga +, Plantago lanceolata +, Potentilla erecta +, Rhinanthus angustifolius +, Rumex acetosella +, Sanguisorba officinalis + , Taraxacum officinale agg. +, Tetragonolobus maritimus +, Vicia cracca +, Viola hirta +, Gymnadenia conopsea r, Pastinaca sativa r. 8. Sektor V; 1.7.1975; plocha 25 m2, pokryvnost E1: 100 %; 17 druhů Deschampsia cespitosa 4, Cirsium canum 2, Lysimachia vulgaris 2, Mentha aquatica 2, Carex elata 1, Festuca arundinacea 1, Galium uliginosum 1, Lathyrus pratensis 1, Phragmites australis l, Potentilla reptans 1, Calamagrostis epigejos +, Equisetum palustre +, Lythrum salicaria +, Ranunculus repens +, Sanguisorba officinalis +, Valeriana officinalis +, Frangula alnus jv. r. 9. Sektor V; 1.7.1975; plocha 25 m2; pokryvnost 100 %; 16 druhů Filipendula ulmaria 4, Cirsium oleraceum 3, Carex acutiformis l, Deschampsia cespitosa l, Lathyrus pratensis 1, Lysimachia vulgaris 1, Molinia caerulea l, Phragmites
australis
1,
Poa
palustris
l,
Stachys
palustris
1,
Vicia
cracca l, Dactylis glomerata +, Galium mollugo +, Galium aparine +, Geranium pratense +, Pimpinella major +. 10. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2 ; pokryvnost 100 %; 36 druhů Centaurea jacea 2, Festuca pratensis 2, Festuca rubra 2, Holcus lanatus 2, Poa pratensis 2, Achillea millefolium l, Agrostis stolonifera l, Anthoxanthum 86
odoratum 1, Arrhenatherum elatius 1, Cerastium holosteoides 1, Cirsium canum 1, Deschampsia cespitosa 1, Galium mollugo 1, Linum catharticum 1, Lotus corniculatus 1, Molinia caerulea 1, Plantago lanceolata 1, Potentilla reptans 1, Prunella vulgaris 1, Ranunculus acris 1, Arabis gerardii +, Cirsium arvense +, Dactylis glomerata +, Elytrigia repens + , Galium uliginosum +, Galium verum +, Lathyrus pratensis +, Leontodon hispidus +, Leucanthemum vulgare +, Lysimachia vulgaris +, Ranunculus repens +, Myosotis arvensis +, Pimpinella saxifraga +, Polygala comosa +, Rhinanthus angustifolius +, Taraxacum officinale agg. +. 11. Sektor S; 31.5.1983; plocha 15 m2; pokryvnost E1: 40 %, Eo : 50 %, 13 druhů E1: Corynephorus canescens 3, Spergula morisonii 2, Agrostis capillaris +, Anthoxanthum odoratum +, Festuca psammophila +, Jasione montana +, Pinus sylvestris jv. +, Rumex acetosella r. EO Cornicularia aculeata 4, Ceratodon purpureus 2, Cladonia uncialis 1, Cladonia sp. 1, Cephaloziella divaricata +. 12. Sektor S; 31.5.1983; plocha 20 m2; pokryvnost E1: 85%, EO: 5%; 17 druhů E1: Festuca psammophila 4, Thymus serpyllum 3, Achillea millefolium 2, Hieracium pilosella 2, Arrhenatherum elatius 1, Artemisia campestris 1, Carex hirta 1, Euphorbia cyparissias 1, Festuca rupicola 1, Galium verum 1, Silene otites 1, Hypochoeris radicata +, Luzula campestris +, Rumex acetosella +, Viola arvensis +, Trifolium arvense +. EO: Rhytidiadelphus subpinnatus 13. Sektor S; 18.8.1968; plocha 25 m2; pokryvnost E1 :100 %; 26 druhů Bromus erectus 4, Festuca ovina 2, Briza media 1, Galium mollugo 1, Galium verum l, Holcus lanatus 1, Hypericum perforatum 1, Leontodon hispidus 1, Leucanthemum vulgare l, Lotus corniculatus l, Medicago lupulina l, Plantago lanceolata l, Rhinanthus minor 1, Scabiosa ochroleuca l, Achillea millefolium +, Campanula rotundifolia +, Cerastium holosteoides +, Coronilla varia +, Dactylis glomerata +, Linum catharticum +, Lysimachia vulgaris /-v/ +, Molinia caerulea +, Pimpinella saxifraga +, Thymus pulegioides +, Veronica chamaedrys +, Trifolium repens r.
87
14. Sektor C; 30.6.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1: 100 %; 13 druhů Cirsium arvense 4, Carex acutiformis 2, Galium aparine 2, Ranunculus repens 2, Lysimachia vulgaris 1, Elytrigia repens l, Poa trivialis l, Deschampsia cespitosa +, Mentha aquatica +, Molinia caerulea +, Rumex crispus +, Sanguisorba officinalis +, Fallopia convolvulus r. 15. Sektor V; 6.10.1975; plocha 100 m2; zápoj E2: 90 %; pokryvnost E1: 50 %; 20 druhů E2: Salix cinerea 5 E1: Sambucus nigra jv. 3, Mentha aquatica 3, Carex acutiformis l, Chenopodium hybridum 1, Galium palustre l, Lysimachia nummularia 1, Nepeta cataria 1, Poa palustris 1, Stellaria media 1, Urtica dioica 1, Deschampsia cespitosa +, Frangula alnus +, Myosoton aquaticum +, Phragmites australis +, Solanum dulcamara +, Rhamnus catharticue r, Rosa sp. jv. r, Solanum nigrum r, Sorbus aucuparia r. 16. Sektor C; 30.6.1977; plocha 12 m2; pokryvnost 90 %; 6 druhů Urtica dioica 5, Calamagrostis neglecta 2, Carex elata 2, Cirsium arvense 1, Lythrum salicaria 1, Phragmites australis +. 17. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1 :85 %; 14 druhů Carex elata 3, Calamagrostis neglecta 3, Mentha aquatica 2, Cladium mariscus 1, Galium palustre 1, Galium uliginosum 1, Cirsium arvense +, Iris pseudacorus +, Lysimachia vulgaris +, Lythrum salicaria +, Schoenoplectus tabernaemontani +, Stachys palustris +, Typha angustifolia +, Urtica dioica +. 18. Sektor C; 30.9.1976; plocha 25 m2; pokryvnost E1 :100 %; 10 druhů Potentilla anserina 5, Agrostis stolonifera 1, Cirsium arvense 1, Carex panicea +, Galium palustre +, Lythrum salicaria +, Mentha aquatica +, Cirsium canum r, Erysimum cheiranthoides r, Scutellaria galericulata r. 19. Sektor C; 27.6.1984; plocha 16 m2; pokryvnost E1 :80 %; 6 druhů Phragmites australis 3, Peucedanum palustre l, Mentha aquatica 1, Galium uliginosum +, Lysimachia vulgaris +, Frangula alnus juv. r. 20. Sektor Z; 27.6.1984; plocha 16 m2; pokryvnost 95 %; 9 druhů Cladium mariscus 3, Lysimachia vulgaris 1, Phragmites australis 1, Mentha aquatica 1, Lycopus europaeus +, Galium palustre +, Cirsium palustre +, Peucedanum palustre +, Carex sp. r.
88
21. Sektor C; 27.6.1984; plocha 9 m2; pokryvnost 90 %; 9 druhů Carex elata 2, Lysimachia vulgaris 2m Galium mollugo 2, Mentha aquatica l, Calamagrostis neglecta l, Urtica dioica +, Symphytum officinale +, Cirsium arvense +, Cirsium palustre +. 22. Sektor V; 27.6.1984; plocha 16 m2 ; pokryvnost 95 %; 8 druhů Juncus
subnodulosus
3,
Mentha
aquatica 1,
Lysimachia
vulgaris 1,
Deschampsia cespitosa +, Cirsium oleraceum + , Potentilla erecta +, Cirsium palustre +, Galium sp. jv. r. 23.
Sektor
V;
27.6.1984;
plocha
16
m2;
pokryvnost
85
%;
10
druhů
Schoenus ferrugineus 2, Potentilla erecta 2, Carex davalliana, Cladium mariscus + , Dactylorhiza incarnata + , Carex panicea + , Carex flava + , Phragmites australis + , Molinia caerulea + , Vicia sp. r. 24. Sektor C; 16.6.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1: 100 %; 10 druhů Agrostis stolonifera 5, Mentha aquatica 2, Galium palustre 1, Lycopus europaeus 1, Calamagrostis neglecta +, Galium uliginosum +, Lythrum salicaria +, Phragmites australis +, Cirsium arvense r, Rorippa palustris r. NAVRHOVANÁ OCHRANÁŘSKÁ OPATŘENÍ Pro SPR Hrabanovská černava byl vypracován ochranářský plán na období let 1979-87, schválený SÚPPOP Praha a OK SKNV Praha. Realizaci navržených opatření zajišťuje OK ONV Nymburk /§ 27, odst. 2 zák. č. 69 Ú.l. 1967 Sb. ve znění zák. č. 28/1972 Sb./. Pravidelně prováděné zásahy: kosení lučních porostů, porostů šášin a rákosin. Jednorázové zásahy: obnovení části otevřené drenáže; oprava hradítka v západní části rezervace; odstranění mysliveckých zařízení. SEZNAM DRUHŮ Nomenklatura převážně podle: HOLUB J., NEUHAUSLOVÁ Z. et KOLBEK J. /1982/. V seznamu jsou uvedeny všechny druhy vyšších rostlin, které jsme našli v SPR Hrabanovská černava. Za jmény jednotlivých druhů je zmíněno jejich rozšíření a četnost na území rezervace. Celá plocha je rozdělena na jednotlivé sektory, které jsou označeny velkými písmeny /viz obr. 2/. Jsou to:
89
Z = západní sektor, C = střední /centrální/ sektor, S = severní sektor, V = východní sektor a J = jižní sektor. Za touto stručnou charakteristikou jsou uvedeni autoři, kteří daný druh v rezervaci našli a publikovali nebo o nálezu poskytli zprávu jiného druhu /např. ústní sdělení apod./. Není-li uvedena za druhem stručná charakteristika o rozšíření a jsou-li připojeny hned citace autorů, znamená to, že daný druh jsme v rezervaci sami nenalezli. Acer negundo L. - ojediněle na východním okraji. Achillea millefolium L. subsp. millefolium - vzácně na okrajích rezervace, v J i uvnitř. KLEČKA 1930, NĚMEČEK 1952. A. pannonica SCHEELE - vzácně na písčitém ostrohu. Z okolí Hrabanova uvá-děna i A. collina J. BECKER ex REICHENB. Acorus calamus L. - PIVNIČKOVÁ 1984. Aegopodium podagraria L. - vzácně J. Aethusa eynapium L. subsp. agrestis (WALLR.) DOST. - vzácně na jižním okraji rezervace. Agrostis capillaris L. /= A. tenuis SIBTH./ - velmi vzácně na okraji Z, vzácně v S, P a V. ŠEBEK 1981. A. gigantea ROTH - vzácně až velmi vzácně na okraji Z. A. stolonifera L. - roztroušeně v západní polovině rezervace, mnohdy vytváří i lokální dominanty. Druh značně proměnlivý. NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952. K tomuto druhu se budou pravděpodobně /podle uváděných společenstev/ vztahovat údaje druhu A. vulgaris u KLIKY /1929/ a KLEČKY /1930/. A. cani-na L. jsme na studovaném území nenašli. Ajuga reptans L. - vzácně v S. Alisma plantago-aquatica L. - při výpusti a velmi vzácně podél centrálního melioračního kanálu. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/. Alliaria petiolata (BIEB.) CAVARA et GRANDE - vzácně na jižním okraji rezervace, zpravidla při vrbách Salix cinerea. Allium angulosum L. - vzácně v Z /záp. okraj/, S /sev. okraj, často však již mimo hranici rezervace/ a ve V /vých. okraj/. KLIKA /1929/. A. oleraceum L. - ojediněle S. Alnus glutinosa (L.) GAERTNER - vzácně v již. části V, velmi vzácně v J. A. incana (L.) MOENCH - jen několik jedinců v již. části V. Alopecurus aequalis SOBOL. - vzácně v Z a V. A. geniculatus L. - vzácně v Z. Výskyt obou druhů /A. geniculatus a aequalis/ velmi nepravidelný. A. pratensis L. - při okrajích rezervace roztroušeně, v S a J hojněji. KLEČKA /1930/. Amaranthus powellii S. WATSON /= A. chlorostachys auct./ - roztroušeně až vzácně při okrajích Z a v již. části V. V sousedních polních kulturách a u cest hojně. A. retroflexus L. - při okrajích Z, ale s nápadně sníženou vitalitou. V r. 1976 i ve středu záp. poloviny rezervace /jen velmi nízké, nevětvené rostliny/.
90
Anagallis arvensis L. - při okrajích rezervace vzácně, ojediněle na narušených místech uvnitř rezervace. Vždy jen v červenokvětých formách. Anchusa officinalis L. - ojedinělé rostliny v S. Angelica sylvestris L. - vzácně v S. Anthemis arvensis L. - vzácně na sev. okraji rezervace. A. austrica JACQ. - podobně jako předcházející druh. Anthoxanthum odoratum L. - roztroušeně, především však při okrajích rezervace. KLIKA /1329, 1943/, KLEČKA /1930/. Anthriscus sylvestris (L.) HOFFM. - roztroušeně v již. části rezervace;, zejména na okraji křovin. Anthyllis vulneraria L. - vzácně v sev. částech C a S, dále v J a V /vých. část/. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Apera spicaventi (L.) BEAUV.. - vzácně na okraji Z. V okolí rezervace velmi hojně. Arabidopsis thaliana (L.) HEYNH. - vzácně v S. Arabia gerardii (BESSER) KOCH - v záp. polovině rezervace vzácně. ČELAKOVSKÝ /1885, Lysá/, ROHLENA /1924/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Arabis hirsuta (L.) SCOP. - na sušších místech v S a V vzácně. A. sagittata (BERTOL.) DC. in LAM. et DC. - ZEMAN /1948, dokumentace Muzeum Poděbrady/, ČELAKOVSKÝ /1888, od Milovic/. Arctium lappa L. - při okrajích rezervace vzácně. A. tomentosum MILLER - hojněji na již. okraji rezervace. Někdy se vyskytuje kříženec mezi oběma druhy - A. x ambiguum (ČELAK.) BECK. Arenaria serpyllifolia L. - roztroušeně v S, vzácněji na okrajích Z a J. Armeria vulgaris WILLD. - roztroušeně v S. NĚMEČEK /1952/. Armoracia rusticana P. GAERTNER, B. MEYER et SCHERB. - vzácně již. část C a J. Arrhenatherum elatius (L.) BEAUV. ex J. et C. PRESL - vzácně až roztroušeně při okrajích Z, C, S a J. NĚMEČEK /1952/. Artemisia absinthium L. - ojedinělé rostliny při sev. okrajích C a S. A. campestris L. roztroušeně na písčitém ostrohu. A. vulgaris L. - vzácně při okrajích rezervace. Asperula cynanchica L. - ojedinělé rostliny na písčitém ostrohu. Astragalus glycyphyllos L. - vzácně v J. Atriplex patula L. - ojediněle na vých. okraji J. Avena fatua L. = vzácně na okraji Z, v roce 1976 přechodný výskyt ve středu záp. poloviny rezervace. Avenula pubescens (HUDSON) DUMORT. - vzácně při okrajích Z, C, S a V. KLEČKA /1930/. Ballota nigra L. subsp. nigra - velmi vzácně na okrajích Z a V. Barbaraea vulgaris R. BR. in AITON - vzácně na okraji Z. B. stricta ANDRZ. in BESSER - vzácně na již. okraji J. Batrachium aquatile (L.) DUMORT. - přechodně ve velké tůni. B. circinatum (SIBTH.) FRIES - v malé i velké tůni v Z. V některých letech hojně. ČELAKOVSKÝ /1887, mezi Hrabanovem a Starou Lysou/. Bellis perennis L. - vzácně na okrajích Z, S a V. KLEČKA /1930/.
91
Berteroa incana (L.) DC. - vzácně na písčitých půdách v S. KLEČKA /1930/. Betonica officinalis L. - vzácně ve V a S. Betula pendula ROTH - na severním okraji Z a C /mladé stromky/. Bidens cernua L. - vzácně v Z, v roce 1976 hojněji u velké tůně, vždy však jen malé, asi 5 cm velké rostliny. B. frondosa L. - vzácně v Záp. části rezervace. B. tripartita L. - vzácně v Z a na okraji vrbin ve V. Blysmus compressus (L.) PANZER ex LINK - ojedinělé kolonie v C a severní části J. Bolboschoenus maritimus (L.) PALLA - vzácně až roztroušeně v Z, C a V. Rostliny z Hrabanova bude nutné ještě hlouběji prostudovat; některými znaky upomínají na B. compactus (HOFFM.) DROBOV. KLIKA /1929/, ŠACHL /1981/. Brachypodium pinnatum (L.) BEAUV. - vzácně při severním okraji C. Briza media L. - v západní polovině rezervace při okrajích, ve východní polovině roztroušeně po celé ploše. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Bromus erectus HUDSON - na okrajích Z, C a ve V roztroušeně až vzácně, v S hojně. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. B. hordeaceus L. subsp. hordeaceus - na okrajích západní poloviny rezervace. KLEČKA /1930/. B. inermis LEYSSER - vzácně na okrajích C a J. B. sterilis L. - vzácně na okrajích Z. B. tectorum L. - vzácně na okrajích Z a S. Bryonia alba L. - na severním okraji C. Bupleurum falcatum L. - ojedinělé rostliny v S. ŠEBEK /1981/. Calamagrostis arundinacea (L.) ROTH - KLEČKA /1930/. Tento druh jsme nenašli, patrně šlo o přechodný výskyt nebo o omyl v určení. Calamagrostis epigejos L. - roztroušeně na vlhkých i suchých stanovištích, především však v severní části S. Velmi proměnlivý druh, v borovém lesíku se vyskytují jak kolonie se stéblem pod latou nápadně drsným, tak i se stéblem zcela hladkým. Na vlhčích stanovištích rostliny mnohdy mohutnějšího vzrůstu se stéblem pod latou však vždy drsným. V samotných kláscích nejsou však žádné rozdíly mezi jednotlivými morfotypy. Druh C. canescens WEBER ROTH jsme nenalezli. NĚMEČEK /1952/. C. neglecta (EHRH.) P. GAERTN., B. MEYER et SCHERB. - v Z a C hojně až obecně, ve V roztroušeně především v rákosinách a v J vzácně. Jeden z nejvýznamnějších druhů rezervace. Velmi přizpůsobivý druh, který se v posledních letech rozšiřuje, i když rostliny jsou málokdy plodné. V kláscích jsou zpravidla jen zaschlé semeníky nebo mladé nevyzrálé plody. Třtina se rozšiřuje hlavně vegetativně. ČELAKOVSKÝ /1888 - mezi Benátskou Vruticí a Milovicemi/, KLEČKA /1930/, KLIKA /1929, 1947/, DOMIN /1943/, SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/, CHRTEK a ŽERTOVÁ /1965/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/ atd. Caltha palustris L. - po celé rezervaci vzácně, vždy jen v subsp. palustris. KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/. Calystegia sepium (L.) R. BR. - v jižní části J vzácně.
92
Campanula glomerata L. - ojedinělé rostliny v S, nejvíce odpovídají subsp. farinosa (ROCHEL) KIRSCHLEGER. C. patula L. - vzácně v severních částech rezervace. C. rapunculoides L. - vzácně na okraji Z. C. rotundifolia L. - vzácně při severním okraji rezervace a v J. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. C. trachelium L. - velmi vzácně v J. Capsella bursa-pastoris (L.) MEDICUS - při okrajích rezervace vzácně, v letech 1975-76 častá i uvnitř rezervace, především na narušených místech. Cardamine palustris (WIMMER et GRAB.) PETERM. /= C. dentata auct./ - ČELAKOVSKÝ /1887 - "schon und reichlich"/, ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1930/. C. pratensis L. - vzácně v západní polovině rezervace, roztroušeně ve východní polovině. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/. Carduus acanthoides L. - vzácně na Z a J okraji. C. crispus L. - vzácně v J. C. nutans L. - jen ojedinělé rostliny při severním okraji S. Carex acutiformis EHRH. - roztroušeně, v C hojně. V poslední době se rozšířila z okrajových oblasti i do centrálních částí rezervace. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. appropinquata SCHUMACHER - vzácně v C. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. buxbaumii WAHLENB. - vzácně až roztroušeně v Z, C a J. Významná rostlina rezervace. ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá TAUSCH/, ČELAKOVSKÝ /1886/, KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. Carex canescens L. - KLIKA /1947/. C. cespitosa L. - vzácně v C. KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. davalliana SM. - vzácně v S a V. ČELAKOVSKÝ /1888/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. distans L. - ČELAKOVSKÝ /1888/, KLEČKA /1930/. C. disticha HUDSON - vzácně Z a J. ČELAKOVSKÝ /1886, 1888 - mezi Milovicemi a Benátskou Vruticí/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. elata All. - hojně v Z, C a J, roztroušeně v S a V. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. C. flacca SCHREBER - velmi vzácně ve V /v r. 1970/. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. C. flava L. s.l. - KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, NOVOTNÝ /1972/, SAJVERA /1952, snad oederi nebo flava a. str./, jinak u ostatních autorů nejspíše C. lepidocarpa. C. flava L. s. str. - vzácně ve V. HAVLÍČKOVÁ /1983/ cituje např. sběry: BINDER 1884, PRC; KLÁŠTERSKÝ 1921, PR. C. gracilis CURTIS - vzácně ve V. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. hartmanii CAJANDER - SAJVERA /1952/. Pravděpodobně šlo asi o C. buxbaumii. Na Hrabanově se někdy vyskytují rostliny C. buxbaumii, které některými znaky upomínají na C. hartmanii. C. hirta L. - roztroušeně až hojně při severním okraji rezervace. NĚMEČEK /1952/.
93
C. hostiana DC. - roztroušeně až hojně ve V a J. ČELAKOVSKÝ /1868, u Lysé, TAUSCH/, 1883 /Tauschovo stanovisko u Lysé nepochybně více není/, /1886, na Hrabanově, dříve již TAUSCH/, /1888/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, NOVOTNÝ /1972/. KLIKA /1947/ uvádí též křížence C. hostiana x flava. C. lasiocarpa EHRH. - ČELAKOVSKÝ /1886/, VELENOVSKÝ /1926/. C. lepidocarpa TAUSCH - roztroušeně Z, C a V. NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠACH /1981/. HAVLÍČKOVÁ /1983/ uvádí z Hrabanova mnoho herbářových dokladů od roku 1884 až do současné doby. C. nigra (L.) REICHARD - vzácně C. KLIKA /1929/. C. oederi RETZ. - vzácně ve V a Z. ČELAKOVSKÝ /1888/, KLIKA /1929/. HA-VLÍČKOVÁ /1983/ cituje herbářové doklady od roku 1885 až po současnost. C. panicea L. - ve V hojně, jinde roztroušeně. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. paniculata L. - ŠEBEK /1981/. C. praecox SCHREBER - vzácně S, v zajímavých morfotypech, ojediněle i na malé písčince při výpusti /v aubsp. curvata (KNAF) KUCK./; písčinka však byla v roce 1984 rozorána. C. pseudocyperus L. - v Z a C vzácně. ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá, TAUSCH/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. riparia CURTIS - velmi vzácně na rozhraní C a S. KLEČKA /1930/. C. rostrata STOKES - velmi vzácně na rozhraní C a S. KLEČKA /1930/. C. spicata HUDSON /= C. muricata L. subsp. contigua HOPPE MORAVEC/ -velmi vzácně S. ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/. C. tomentosa L. - při severních okrajích rezervace vzácně; ve V na východním okraji a J roztroušeně. NĚMEČEK /1952/. C. vesicaria L. - pouze ojedinělé trsy při okrajích rezervace. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. vulpina L. - při severním okraji rezervace jednotlivé trsy, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/. Carlina vulgaris L. - na písčitém ostrohu vzácně. Carum carvi L. - vzácně při severním okraji G. KLEČKA /1930/. Centaurea jacea L. s.l. - vzácně roztroušeně při okrajích rezervace. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. rhenana BOREAU - vzácně S. C. scabiosa L. - vzácně S. Centaurium pulchellum (SWARTZ) DRUCE -na severním okraji Z velmi vzácně, naposledy v r. 1972. C. uliginosum (WALDST. et KIT.) BECK ex RONNIGER = velmi vzácně, objevuje se i na pokusně obnažených půdách v různých částech rezervace. ČELAKOVSKÝ /1886/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1971/. Cerastium arvense L. - na severních okrajích Z, C a S vzácně, ojediněle v J.
94
C. holosteoides FRIES - roztroušeně až vzácně při severních okrajích Z, C a S a roztroušeně v J. DOMIN /1903/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. KLEČKA /1930/ uvádí i C. medium, pravděpodobně se však jedná o záměnu jmen. C. pumilum CURTIS - vzácně v S. C. semidecandrum L. - vzácně v S. ČELAKOVSKÝ /1888, 1890, okolo Lysé obecně/. Cerasus avium (L.) MOENCH - ojediněle stromky v J. Cerasus mahaleb (L.) MILLER - ojedinělé keře v J a S. Vyskytují se zde obě subspecie, a to subsp. mahaleb s letorosty chlupatými i subsp. simonkaii (PENZES) SOJÁK s letorosty lysými. Patrně zanesené sem z okolí hřbitova, kde obě subspecie také rostou. Cerinthe minor L. - vzácně v S. Chaenorhinum minus (L.) LANGE - okraje Z a C, opuštěná políčka v J vzácně. Chamaeplium officinale (L.) WALLR. - vzácně na okrajích Z a J. Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT - v severních okrajích Z a G roztroušeně;, vzácně v J. C. suaveolens (PURSH) RYDB. - na okrajích Z a J vzácně. Chenopodium album L. - na okrajích Z, C a J vzácně. V r. 1975 i ve středu rezervace. C. hybridum L. - vzácně na okrajích Z, C, V a J. C. polyspermum L. - vzácně na okrajích Z a J /též i na bývalých políčkách/, v r. 1976 ojediněle i v centru rezervace. C. rubrum L. - vzácně při okrajích Z a C. V r. 1975-76 větší porost u velké tůně /plodní jedinci, avšak nízkého vzrůstu/. Chondrilla juncea L. - vzácně na písčitém ostrohu. Cirsium acaule SCOP. - ve východní polovině rezervace roztroušeně. NĚMEČEK /1952/. C. arvense (L.) SCOP. - roztroušeně až hojně po celé rezervaci. Od roku 1975 i v centrálních oblastech. Na mnoha místech vytváří rozsáhlejší porosty, často společně s Urtica dioica.V poslední době se stále Šíří, a tak se stává velmi nebezpečným, agresivním druhem v rezervaci. KLEČKA /1930/. C. canum (L.) AU. - rostroušeně, místy až hojně /zejména ve východní části V/. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. C. oleraceum (L.) SCOP. - roztroušeně v S a V. KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. palustre (L.) SCOP. - roztroušeně, zejména v S a V. Zdá se, že se v poslední době šíří. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. vulgare (SAVI) TEN. - po celé rezervaci vzácně. V rezervaci se vyskytuje celá řada kříženců, nejčastěji ve východní části V. Doposud jsme nalezli: Cirsium acaule x canum - C. x winklerianum ČELAK., Cirsium acaule x x canum x oleraceum - C. x trigineum BORNM. non PETRAK, Cirsium acaule x x oleraceum = C. x rigens AITON WALLR., Cirsium canum x oleraceum - C. x x tataricum (JACQ.) ALL. /nejhojnější kříženec/, C. irsium canum x palustre = - C. x silesiacum C. H. SCHULTZ, Cirsium oleraceum x palustre - C. x hybri-dum KOCH ex DC. Cladium mariscus (L.) POHL - hojný kolem velké tůňky v Z, jednotlivé polykormony, většinou však nekvetoucí ve V. Významný druh rezervace, není vyloučeno, že v posledních
95
letech dosahuje tento druh svého největšího rozšíření v rezervaci. ČELAKOVSKÝ /1884 - Benátská Vrutice, 1886, 1887b/, NOVÁK a PRÁT /1926/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, DOMIN /1945/, NĚMEČEK /1952/, SAJLVERA. /1952/, NOVOTNÝ 1972, ŠEBEK 1981/ atd. Colchicum autumnale L. - vzácně až velmi vzácně v celé rezervaci. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Convolvulus arvensis L. - vzácně při okrajích rezervace, v suchých letech i ve středu rezervace. Conyza canadensis (L.) CRONQ. - vzácně při okrajích rezervace, v r. 1975 i v centru, v S roztroušeně. Coronilla varia L. - vzácně při okrajích celé rezervace. NĚMEČEK /1952/. Corynephorus canescens (L.) BEAUV. - roztroušeně až hojně na písčitém ostrohu. Crataegus monogyna JACQ. s.l. - vzácně při severním okraji rezervace a v J. Crepis biennis L. - vzácně při jižním okraji rezervace a v S. C. mollis (JACQ.) ASCHERSON ČELAKOVSKÝ /1873, uvádí TAUSCHŮV údaj Lysá/ KLIKA /1929/. C. paludosa (L.) MOENCH - ojedinělé rostliny v C. ŠEBEK /1981/. C. praemorsa (L. ) TAUSCH - ojediněle v S. ČELAKOVSKÝ /1886 - Lysá/. Cruciata laevipes OPIZ /= Galium cruciata L. SCOP./- vzácně v S. Cynosurus cristatus L. = vzácně ve V. KLEČKA /1930/. Dactylis glomerata L. subsp. glomerata - vzácně při okrajích rezervace, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Dactylorhiza incarnata (L.)SOÓ - velmi vzácně okraj Z, severní část J a V; na prvních dvou místech naposledy v roce 1972. Ve V do r. 1973 roztroušeně s velkými výkyvy v počtu jedinců v jednotlivých letech od r. 1973 vzácně až velmi vzácně. ČELAKOVSKÝ /1887, Lysá/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, neodlišený údaj od Mělnické Vrutice/, KNÍŽETOVÁ /1977/ ŠEBEK /1981/. D. majalis /REICHENB. P.F. HUNT et SUMMERHAYES - sami jsme tento druh již nenalezli. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. Daucus carota L. - vzácně při okrajích, především však severních. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Deschampsia cespitosa (L.) BEAUV. - roztroušeně, vzácněji v Z a C. Místy vytváří metlice maloplošně dominantní porosty. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Descurainia sophia (L.) WEBB ex PRANTL - vzácně, často však jen přechodně při okrajích rezervace. Dianthus carthusianorum L. - ojedinělé rostliny v S. D. deltoides L. - vzácně na severním okraji Z a C. Roztroušeně v S. D. superbus L. subsp. superbus - vzácně v jižní části V, naposledy pozorován v r. 1975. ŠEBEK /1981/. Diplotaxis muralis (L.) DC - vzácně při okrajích Z, S a J. Drosera rotundifolia L. - DOHBAL /1965 - nerozlišený údaj od Mělnické Vrutice/. Sami jsme tento druh intenzívně hledali, ale nenašli.
96
Echinochloa crusgalli (L.) BEAUV. - ojediněle při okrajích Z, C a S. ROHLENA /1931/. Echium vulgare L. - vzácně v S. Eleocharis palustris (L.) ROEMER et SCHULTES s.l. - vzácně v Z /malá a velká tůň/, C a na rozhraní V a J. Tento druh uvádíme v širokém pojetí, protože se nám nepodařilo rostliny ztotožnit s žádným taxonem z okruhu E. palustris. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. E. quinqueflora (F. K. HARTMAN) 0. SCHWARZ - ČELAKOVSKÝ /1886, u Lysé, POLÁK/. Není vyloučeno, že nález pochází z Hrabanova. E. uniglumis (LINK) SCHULTES - ROHLENA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SKALICKÝ /v posledních letech, ústní sdělení/. Elodea canadensis MICHX. - ojediněle v Z. Elytrigia repens (L.) NEVSKIJ - při okrajích rezervace. Na některých místech vytváří lemové porosty. Epilobium ciliatum RAFIN. /= E. adenocaulon HAUSSKN./ - vzácně při okrajích rezervace, v letech 1972-73 i na obnažených místech ve středu rezervace E. hirsutum L. - vzácně v Z a V. E. palustre L. - ojedinělé rostliny v Z. E. parviflorum SCHREBER - ojediněle při okrajích Z, C a V. 1972-73 rostla i ve středu rezervace. E. tetragonum L. /- E. adnatum GRISEB./ - vzácně na okraji Z, v roce 1972 také u velké tůně. Epipactis palustris (L.) CRANTZ - vzácně ve V a J. ČELAKOVSKÝ /1886/, ROHLENA /1924/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1970, 1972/, ŠACHL /1965/, KNÍŽETOVÁ /1977/. Equisetum arvense L. - vzácně při okrajích rezervace. KLEČKA /1930/. E. palustre L. - vzácně v Z, C a V. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. E. variegatum SCHLEICHER ex WEBER et MOHR - NĚMEČEK /1952/, NOVÁK /1971/, snad se k lokalitě Hrabanov vztahují i údaje: ČELAKOVSKÍ /1868, Lysá, TAUSCH a 1887, u Lysé, JAHN/. Erigeron acris L. - vzácně v S. Eriophorum angustifolium HONCKENY - KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1947 - dokumentace Muzeum Poděbrady/, ŠEBEK /1981/, NOVOTNÝ /1972/. E. latifolium HOPPE - vzácně ve V. ČELAKOVSKÝ /1888/, KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/. Erodium cicutarium (L.) L´HÉR. - na okrajích Z, C, S a J vzácně. Erucastrum gallicum (WILLD.) O. E. SCHULZ - na okrajích, především severním, roztroušeně až vzácně. V sousedních polích někdy velmi hojný druh. ŠTĚPÁNEK /1983/ uvádí z Hrabanova již sběry z minulého století, např. VELE-NOVSKÝ /1883/, PR, PODPĚRA /1897/, PR atd. /NOVOTNÝ 1971/. Erysimum cheiranthoides L. - vzácně při severním okraji rezervace a v J. Eupatorium cannabinum L. - velmi vzácně na rozhraní V a J a v jižní polovině J. Euphorbia cyparissias L. - na okraji Z vzácně, roztroušeně v S. NĚMEČEK /1952/. E. esula L. - vzácně v S. E. helioscopia L. - vzácně při okraji Z.
97
Euphrasia rostkoviana HAYNE - KLIKA /1929/. Fallopia convolvulus (L.) Á. LOVE - vzácně na okraji Z a v J. V roce 1976 i ve středu rezervace. F. dumetorum (L.) HOLUB - ojediněle na, severním okraji Z. Festuca arundinacea SCHREBER - vzácně v C, S, V a J. KLEČKA /1930/. Festuca duvalii (ST.-YVES) STOHR - ojediněle na okraji Z a S. Festuca ovina L. - vzácně v severní části C a S. F. pratensis HUDSON - na okrajích Z, S a J roztroušeně až vzácně. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. F. psammophila (HAGKEL ex ČELAK.) FRITSCH = roztroušeně na písčitém ostrohu. S postupným rozrůstáním borovic na písčinách pozvolna mizí. NOVOTNÝ /1972, písčiny u Lysé n. L./. F. rubra L. s.l. - na okrajích rezervace vzácně. KLEČKA /1930/, KLIKA /1943, 1947/, ŠEBEK /1981/. F. rupicola HEUFFEL - vzácně v S /det. Z. HROUDOVÁ/. NĚMEČEK /1952/. F. stricta HOST - vzácně v S. Ficaria bulbifera (MARSDEN-JONES) HOLUB - ojediněle v J. SAJVERA /1952/. Filipendula ulmaria (L.) MAXIM. - roztroušeně až vzácně. Vyskytují se zde rostliny s listy na spodní straně bělavě plstnatými /subsp. ulmaria/, i s listy na rubu lysými /subsp. denudata J. et C. PRESL HAYEK/. Mnohdy rostou obě subspecie pohromadě. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. F. vulgaris MOENCH - vzácně na okraji Z. ŠEBEK /1981/. Fragaria vesca L. - vzácně v S. Frangula alnus MILLER - roztroušeně až vzácně v C, S, V a J. Vzácně i stromového vzrůstu. KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Galeopsis pubescens BESSER = vzácně na jižním okraji J. G. tetrahit L. - vzácně při okrajích, především však severním. Galium aparine L. - ojediněle při okrajích rezervace, v r. 1976 i ve středu na narušených místech. G. boreale L. - roztroušeně až vzácně v Z, C, S a J /zpravidla při okrajích/. Vždy v subsp. boreale s háčkovitě chlupatými plody a lysými lodyhami. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. G. mollugo L. /incl. G. album MILL./ - roztroušeně až vzácně. Sebrané rostliny odpovídaly druhu G. mollugo. KLEČKA /1930, pod jménem G. album/, NĚMEČEK /1952/. SAJVERA /1952/. G. palustre L. /incl. G. elongatum C. PRESL/ - roztroušeně, především však v západní polovině rezervace. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. G. uliginosum L. - roztroušeně až vzácně, zejména ve východní polovině rezervace. KLIKA /1929, 1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. G. verum L. - roztroušeně až vzácně v severní části rezervace a v J. Vyskytuje se zde jednotná populace s vystoupavými, +- tenkými, lysými lodyhami a poměrně bohatými
98
květenstvími, upomínající na subsp. wirtgenii SCHULTZ OBORNY. Objevují se i kříženci s druhem G. mollugo. Celá skupina G. verum vyžaduje taxonomické studium. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Gentiana pneumonanthe L. - ČELAKOVSKÝ /1973/, LysÁ /TAUSCH/, KLEČKA /1930/. Gentianella amarella (L.) BORNER - velmi vzácně ve V, poslední nález v r. 1974 /HUSÁKOVÁ/. V literatuře uváděna většinou jako Gentiana lingulata nebo G. turfosa. KLEČKA /1930/, KLIKA /1929, 1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Geranium pratense L. - vzácně při okrajích V a J. G. pusillum L. - ojediněle při okrajích Z a J. Glechoma hederacea L. - roztroušeně po celé rezervaci, především v porostech se Salix cinerea. KLEČKA /1930/. G. fluitans (L.) R. BR. - velmi vzácně v Z /tůňka/. . Glyceria maxima (HARTMAN) HOLMBERG = vzácně až velmi vzácně v Z. ŠEBEK /1981/. G. plicata (FRIES) FRLES - ŠEBEK /1981/. Grossularia uva-crispa (L.) MILLER - ojedinělé keře v J. Gymnadenia conopsea (L.) R. BR. subspo conopsea - vzácně v C /severní část/, S /jižní část/, V a J /severní část/. V r. 1985 hojně především v severní části J. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, společný údaj i pro Mělnickou.Vrutici/, ŠEBEK /1981/. G. conopsea (L.) R. BR. subsp. densiflora WAHLENB. A. CAMUS - DOHNAL 1965 /společně i pro Mělnickou Vrutici/, FASSATI et al. /1962/, ŠACHL /1965/, KNÍŽETOVÁ /1977/. Gymnadenia odoratissima (L.) L. C. RICHARD - ŠACHL /1981/. Heracleum sphondylium L. - vzácně při okrajích Z a J. Hieracium pilosella L. - vzácně až roztroušeně v S. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Hierochloë odorata (L.) BEAUV. - NOVÁK et PŘÁT /1926/, od té doby nebyla již nikdy ověřena. Hippuris vulgaris L. - přímo z Hrabanova není známa, ale je uváděná z jeho blízkého okolí. ČELAKOVSKÁ /1887 - příkop, který jde z Hrabanova, proti Staré Lysé/, ČELAKOVSKÝ /1886, u Vrutice/. Holcus lanatus L. - vzácně až roztroušeně po celé rezervaci. KLEČKA /1930/ ŠEBEK /1981/. H. mollis L. - velmi vzácně v S. Humulus lupulus L. - ojediněle na okrajích Z a J. Hydrocotyle vulgaris L. - KLIKA /1929, Stará Lysá/, Dohnal /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. Hypericum perforatum L. - ojediněle v S /severní okraj/ a J. H. tetrapterum FRIES = ojedinělé rostliny v S. Hypochoeris radicata L. - vzácně na severním okraji C a v S. Inula salicina L. - vzácně ve V a na rozhraní V a S. Iris pseudacorus L. - vzácně po celé rezervaci. ŠEBEK /1981/.
99
I.
sibirica L. - při severním okraji Z velmi vzácně /PIVNIČKOVÁ 1984/. DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. Není vyloučeno, že k Hrabanovu se vztahuje i údaj - ČELAKOVSKÝ 1868 /Lysá, TAUSCH/. Jasione montana L. - vzácně v S. Juncus acutiflorus EHRH. ex HOFFM. - ojedinělé rostlina v C. Sběr HUSÁKOVÉ revidoval B. KŘÍSA. J. alpina-articulatus Chaix in Vill. /= J. alpinus VILL./ - vzácně Z a C, roztroušeně ve V. V některých letech, např. 1967-68, 1972-73 hojněji. SAJVERA /1952/. J. articulatus L. - roztroušeně po celé rezervaci. SAJVERA /1952/. J. bufonius L. - vzácně v Z a J. J. compressus JACQ. - velmi vzácně ve V. J. effusus L. - vzácně v S. J. inflexus L. - velmi vzácně v J. J. subnodulosus SCHRANK - roztroušeně až vzácně ve V /mnohdy vytváří i maloplošné porosty, v posledních letech proniká i do společenstev se Schoenus ferrugineus a Molinia caerulea. Vzácně v Z a C. ČELAKOVSKÝ /1868, u Lysé, TAUSCH/, ČELAKOVSKÝ /1886/, KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, ŠEBEK /1981/. Knautia arvensis (L.) COURTER - vzácně na severních okrajích rezervace. Koeleria gracilis PERS. - písčitý ostroh v S, vzácně. Dokud nebude vyřešena taxonomie tohoto a blízce příbuzných druhů, ponecháváme epiteton gracilis. Lamium album L. - vzácně na okrajích v C, S a J. L. amplexicaule L. - vzácně při okrajích Z a C. Ojediněle na narušených místech /např. krtiny/ i uprostřed rezervace. Lapsana communis L. - velmi vzácně na okrajích S a J. Lathyrus palustris L. - velmi vzácně na rozhraní V a J; roztroušeně až vzácně v J. V letech 1983-84 zde bylo mnoho rostlin při okrajích porostů Salix cinerea. Žádná rostlina však nekvetla, ani neměla plody. ROHLENA /1925, jako f. latifolium/, NOVOTNÝ /1930/, ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/. L. pratensis L. - v západní polovině rezervace roztroušeně, ve východní vzácně až roztroušeně. L. tuberosus L. - na severním okraji S a v J vzácně. Lemna minor L. - v některých letech roztroušeně, jindy vzácně v Z a C. ŠEBEK /1981/. L. trisulca L. - vzácně v Z a C. ŠEBEK /1981/. Leontodon autumnalis L. subsp. autumnalis - vzácně v S. L. hispidus L. - na okrajích Z, C, S a J roztroušeně až vzácně v subsp. hispidus. KLEČKA /1930/. Leucanthemum vulgaris LAM. s.l. - vzácně na okrajích Z, C, S a J. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Linaria vulgaris MILLER - ojediněle na okrajích Z, C, S a v J. Linum catharticum L. = roztroušeně na severních okrajích Z, C a S. Hojněji ve V a J. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Listera ovata (L.) BR. - NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/.
100
Lolium multiflorum LAM. - ojediněle v J. L. perenne L. - vzácně na okraji Z. Lotus corniculatus L. - vzácně v Z, S a J. KLEČKA /1930/, KLIKA /1945/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. L. tenuis WALDST. et KIT. ex WILLD. - Hrabanov, VINIKLÁŘ 1921, PRC sec. CHRTKOVÁŽERTOVÁ /1972/. L. uliginosus SCHKUHR - ROHLENA /1924/. Luzula campestris (L.) DC. in LAM. et DC. - při okrajích, zejména severních, vzácně. L. multiflora (RETZ.) LEJ. - velmi vzácně v J. Lychnis flos-cuculi L. - roztroušeně až vzácně v Z, C, S a J. KLEČKA /1930/. Lycopus europaeus L.- roztroušeně v celé rezervaci. SAJVERA /1952/. Lysimachis nummularia L. - vzácně v C, S, V a J. L. vulgaris L. - roztroušeně až hojně v celé rezervaci. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Lythrum salicaria L. - roztroušeně až dosti hojně v Z, C, S, V a J. KLIKA /1929, 1943, 1947/, SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Malva neglecta WALLR. - vzácně na okraji Z a J. M. pusilla SM. - ojediněle na okraji Z. Matricaria perforata MÉRAT - roztroušeně při okrajích rezervace. Medicago falcata L. - vzácně v S. M. lupulina L. - vzácně při okrajích C a S. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. M. minima (L.) BARTAL. - KLIKA /1929/. Pozoruhodný výskyt uváděný ze společenstva Molinietum-Caricetosum paniceae. Pravděpodobně šlo o záměnu s jiným druhem. M. sativa L. - vzácně při okrajích S a J. Melandrium album (MILLER) GARCKE - okraje Z, C a J vzácně až roztroušeně. V roce 1976 hojněji v západní polovině rezervace. Melilotus alba MEDICUS - vzácně v Z. M. officinalis ( L.) PALLAS - ojediněle na okrajích Z a J. Mentha aquatica L. - hojně, zejména v západní polovině rezervace. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930, uvádí též M. palustris/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. M. x verticillata L. - roztroušeně v celé rezervaci. M. x rotundifolia (L.) HUDSON - ČELAKOVSKÝ /1887b/, ROHLENA /1923/. Molinia caerulea (L.) MOENCH - v západní polovině rezervace /hlavně v okrajových částech/ roztroušeně, ve východní polovině hojně až obecně po celé ploše. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, KNÍŽETOVÁ /1977/, ŠEBEK /1981/. Myosotis arvensis (L.) HILL - velmi vzácně na okraji Z. M. laxiflora REICHENB. - ojediněle ve V. M. stricta LINK ex ROEMER et SCHULT. - ojediněle na písčitých půdách v S. Myosoton aquaticum (L.) MOENCH - vzácně v Z, V a J. Myriophyllum spicatum L. - z rezervace nejsou žádné údaje. ČELAKOVSKÝ /1887/ jej však uvádí z blízkého okolí /potok Vlkava u Staré Lysé/.
101
M. verticillatum L. - ŠEBEK /1981/, z blízkého okolí je však řada dalších údajů, např. ČELAKOVSKÝ /1888/, ROHLENA /1923/. Nepata cataria L. - několik rostlin na okraji křovin v J a jv. části V. Nuphar lutea (L.) SIBTH. et SM. - KLIKA /1929/. Nymphaea candida J. PRESL in J. et C. PRESL - DOMIN 1918 sec. NEUHAUSL et TOKŠOVIC /1957:238/. Jedem rozrostlý jedinec pozorován naposledy v roce 1973 /limózní ekofáze/. Od té doby nebyly nalezeny ani listy. Odontites verna (BELLARDI) DUMORT. - vzácně /nepravidelný periodický výskyt/ ve V a J; vždy v subsp. serotina DUMORT. CORB. Oenanthe aquatica (L.) POIRET - velmi vzácně ve velké tůni v Z a ojedinělý výskyt ve V. Onobrychia viciifolia SCOP. - při severním okraji rezervace ojediněle. Ononis procurrens WALLR. - ŠEBEK /1981/ pod označením O. repens subsp. procurrens (WALLR.) A. GR. Vyžaduje ověření. O. spinosa L. - vzácně v S a J a na severním okraji C. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Ophioglossum vulgatum L. - KLEČKA /1930/, KNÍŽETOVÁ /1977/, ŠEBEK /1981/. Orchis coriophora L. - v literatuře pouze širší údaje. ČELAKOVSKÝ /1885, Lysé/, DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. O. mascula (L.) L. - PIVNIČKOVÁ /1984 sec. VOSÁTKO, sbíral v r. 1981/. O. militaris L. - KLEČKA /1930/, KLIKA /1945, sec. PIVNIČKOVÁ 1984/, ŠEBEK /1981/. O. morio L. - DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. O. palustris JACQ. - vzácně až velmi vzácně v Z, C a V, pouze v letech 1969-71 hojněji. V posledních letech vzácně v západním sektoru. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1930, 1972/, STRÁNSKÝ et ŠEBEK /asi 1957, dokumentace Muzeum Poděbrady/, KNÍŽETOVÁ /1977/, LEDECKÝ 1981 /ústní údaj sec. PIVNIČKOVÁ 1984/, ŠEBEK /1981/. Kromě toho je řada dalších údajů vztahujících se s velkou pravděpodobností na Hrabanov, jsou to např. ČELAKOVSKÝ /1888, 1885, 1886/, ROHLENA /1924/. Origanum vulgare L. - vzácně při okrajích C, S, V a J. Ornithogalum kochii PARL. /= O. gussonei auct./ - ojediněle na okrajích Z a S. NĚMEČEK /1952, pod jménem O. umbellatum L./. Papaver dubium L. s.l. - ojedinělé rostliny na okraji Z. P. rhoeas L. - vzácně na okraji Z. Vždy jen s odstále chlupatou květní stopkou. Parnassia palustris L. - roztroušeně až vzácně ve východní části rezervace. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Pastinaca sativa L. - v západní polovině rezervace roztroušeně při okrajích, ve východní polovině roztroušeně i uvnitř rezervace. KLEČKA /1930/. Peucedanum cervaria (L.) LAPEYR. - vzácně v S. P. palustre (L.) MOENCH - před rokem 1970 víceméně vzácný, v posledních letech, především v rákosinách, roztroušeně až hojně, a to nejen ve východní, ale i v západní polovině rezervace. KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Phalaris arundinacea L. - zejména na rozhraní V a J, kde vytváří větší porosty, ojediněle i jinde. ŠEBEK /1981/. Phleum pratense L. - vzácně v S a J.
102
Phragmites australis (CAV.) TRIN. ex STEUDEL - hojný v západní polovině, ve východní polovině rezervace tvoří pouze porosty v určitých částech. Jedna z nejvýznačnějších rostlin rezervace vytvářející mnohdy rozsáhlé porosty čistých rákosin /v současné době asi 20 %/, většinou se však vyskytuje v porostech s Carex elata apod. Po silné redukci porostů v letech 1973-78 dochází k opětovné expanzi rákosu. Velké rozšíření rákosu může velmi nepříznivě ovlivnit skladbu rostlinného povrchu. Physocarpus opulifolius (L.) MAXIM - ojedinělé keře v jižní části J. Phyteuma orbiculare L. - ČELAKOVSKÝ /1887, Dvorce u Lysé/, KLIKA /1923, 1947/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1947, dokumentace Museum Poděbrady/. KOVANDA /1981/ uvádí poslední herbářový doklad z r. 1926. POUZAR /podle ústního sdělení/ ji nalezl ještě v r. 1962. Picris hieracioides L. - vzácně v S. Pimpinella major (L.) HUDSON - vzácně v C, S a J. P. saxifraga L. - roztroušeně až vzácně při severním okraji rezervace. NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Pinguicula bohemica KRAJINA - KRAJINA /1926/, KLIKA /1929, 1947/, DOHNAL /1965 společný údaj s Mělnickou Vruticí/, HADAČ /1977/, ŠEBEK /1981/, KUBÁT /1981/ atd. Existuje mnoho údajů z Hrabanova, většinou však není řečeno, zda zde byla nalezena, či se jedná jen o tradovaný údaj. P. vulgaris L. - KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/ a další, zejména starší údaje z okolí Lysé nad Labem /např. ČELAKOVSKÝ 1886, NOVOTNÝ 1972/. Po obou druzích jsme během celé doby velmi intenzívně pátrali, nenalezli jsme však ani jedinou rostlinu. Pinus divaricata (AIT.) COURS. /- P. banksiana LAMBERT/ - na písčitém ostrohu vysázená. V poslední době se jednotlivá stromky rozrostly a narušují vegetaci písčin. Bylo by vhodné počet stromů silně omezit. P. nigra ARNOLD - vysázená na písčitém ostrohu. Podobně jako předcházející druh nepříznivě ovlivňuje podrost. P. sylvestris L. - lesík na písčitém ostrohu. Borovice se spontánně šíří a je nebezpečí, že pozvolna zaroste celou písčinu. Určitá redukce porostů bude asi nutná. Plantago lanceolata L. - na okrajích Z, C a J vzácně, roztroušeně v S. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Plantago major L. subsp. major - na okrajích Z vzácně. P. major L. subsp. intermedia GODRON ARCANGELI - periodický výskyt na čerstvě obnažených půdách v Z /především u velké tůňky/ a V. P. media L. subsp. media - vzácně až roztroušeně v S. KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/. Poa angustifolia L. -na okrajích Z, C a J vzácně, roztroušeně v S. SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/. P. annua L. - ojediněle na okrajích Z. P. palustris L. - po celé rezervaci roztroušeně až vzácně. Vždy v typické subspecii. KLEČKA /1930/.
103
P. pratensis L. - vzácně až roztroušeně v Z a J. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Všechny rostliny měly lysý jazýček. P. trivialis L. - vzácně v J a S. KLEČKA /1930/. Polygala amara L. - ŠEBEK /1981/. Údaj se vztahuje velmi pravděpodobně k následujícímu druhu. P. amarella CRANTZ subsp. austriaca (CRANTZ) DOSTÁL - vzácně S. ČELAKOVSKÝ /1886, severně od Lysé u Vrutice, POLÁK/, KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/. P. comosa SCHKUHR - vzácně až roztroušeně na okrajích Z, C a S. P. oxyptera REICHENB. - KLIKA /1945/. Omyl, tento druh nebyl na Hrabanově nikdy sbírán. P. vulgaris L. - KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/. Kromě toho je z Hrabanova uváděn i kříženec Polygala x vilhelmii PODPĚRA /= Polygala amarella x P. comosa/, cf. NOVÁK /1954/. Polygonum amphibium L. = v obou formách /vodní i terestrická/ v Z, jinak v terestrické formě vzácně až roztroušeně po celé rezervaci. P. arenastrum BOREAU - na okrajích rezervace vzácně až roztroušeně. P. aviculare L. - na okrajích vzácně, v r. 1976 i ve středu rezervace. P. bistorta L. - vzácně ve V. Jednotlivé rostliny málo vitální, s poměrně tenkými lodyhami a chudokvětými květenstvími. P. hydropiper L. = vzácně v S a J. P. lapathifolium L. - vzácně až roztroušeně v celé rezervaci. Vyskytuje se především v subsp. mesomorphum DANSER s listy po obou stranách nebo pouze na spodní straně chlupatými až plstnatými. Vzácnější je subsp. lapathifolium s listy po obou stranách lysými nebo jen s ojedinělými chlupy. P. persicaria L. - vzácně v J. P. rurivagum JORDAN ex BOREAU - ojediněle na okrajích Z a C. Populus alba L. - velmi vzácně ve V. P. nigra L. - velmi vzácně v J /vzrostlý strom/. P. tremula L. - vzácně v S a J. KLEČKA /1930/. P. sp. - zatím neurčený, pravděpodobně kříženec amerických topolů. Vzácně v Za J. Potamogeton coloratus HORNEM. = v letech 1971-76 byl hledán, avšak nenalezen. Objevil se až v rozmezí let 1976-77, potom však vymizel a byl znovu nalezen až ČERNOHOUZEM /in PROCHÁZKA 1977/. ČELAKOVSKÝ /1886/, ROHLENA /1924, širší údaj, stojaté vody u Lysé/, KLIKA /1929, nerozlišený údaj od jiných lokalit/, KLEČKA /1930/, HEJNÝ /1950, ústní sdělení/, KNÍŽETOVÁ /1977/. V herbářích PR je např. řada sběrů z Hrabanova - VELENOVSKÝ /1884, 1890/, SILLIN-GER /1926/, SOUKUP /1927/ apod. P. lucens L. = jen literární údaje, které se mohou vztahovat i na Hrabanov nebo jsou Hrabanovu velmi blízké. ČELAKOVSKÝ /1887, u Staré Lysé/, KLIKA /1929, společný nerozlišený údaj od jiných lokalit/. P. natans L. - ve velké tůni vzácně, v roce 1969 až 1972 i v dalších tůňkách. KLIKA /1929, nerozlišený údaj od ostatních lokalit/.
104
P. nodosus POIRET /= P. fluitans auct./ - ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá, TAUSCH/. Není vyloučeno, že se jednalo o Hrabanov, i když s největší pravděpodobností šlo o nález v Labi u Lysé. P. obtusifolius MERT. et KOCH a P. pectinatus L. - jsou známy z blízkého okolí, avšak z Hrabanova nebyly doposud uváděny. Podobně je tomu i u druhů P. acutifelius LLNK in ROEMER et SCHULTES a P. gramineus L. P. pusillus L. - ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá, TAUSCH/, KLIKA /1923, 1929/. Potentilla anserina L. - vzácně až roztroušeně po celá rezervaci. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. P. arenaria BORKH. - vzácně v S. P. argentea L. - vzácně v S. P. erecta (L.) RAUSCHEL - roztroušeně až vzácně v celé rezervaci, nejhojněji však ve V. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. P. heptaphylla L. - vzácně v S. P. neumanniana REICHENB. /= P. verna auct./ - PIVNIČKOVÁ /1984/. P. norvegica L. ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1930/. P. reptans L. - roztroušeně v celé rezervaci, především však při okrajích. KLIKA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Primula veris L. - velmi vzácně na východním okraji rezervace. Prunella vulgaris L. - roztroušeně při okraji Z, S a J. KLIKA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Prunus cerasifera EHRH.- jeden keř v J. P. domestica L. - ojediněle v J a na východním svahu V. P. spinosa L. - ojedinělé keře v J. Pulmonaria obscura DUMORT. - ojedinělá rostlina ve V. Pyrus pyraster BURGED. - vzácně v J. Quercus petraea (MATTUSCHKA) LLEBL ojediněle v J. Q. robur L. - vzácně S a V. Ranunculus acris L. - roztroušeně až vzácně po celé rezervaci. KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. R. bulbosus L. - velmi vzácně na okraji Z. R. flammula L. - vzácně při tůňkách v Z. KLEČKA /1930/. R. lingua L. - ČELAKOVSKÝ /1887/. R. repens L. = vzácně v celé rezervaci, přechodně hojnější na narušených místech. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/. R. sceleratus L. - vzácně v Z, hojněji v suchých letech na obnažených plochách velké tůně. Raphanus raphanistrum L. - ojediněle, přechodně zavlečený druh v S a J. R. sativus L. - vzácně v J. Reseda lutea L. - roztroušeně v S a J. R. luteola L. - jediná rostlina na západním okraji J. Rhamnus catharticus L. - hojně vysazován po roce 1970 při borovém lesíku v S, východní svah V. Rhinanthus alectorolophus (SCOP.) POLLICH - vzácně v Z. KLEČKA /1930/.
105
R. angustifolius C. C. GMELIN - na okrajích Z, C, S a J roztroušeně až vzácně. KLIKA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Převážně v autumnální subspecii. Rhinanthus minor L. - severní okraje rezervace roztroušeně až vzácně. KLEČKA /1930/. Roegneria canina (L.) NĚVSKIJ - ojediněle v J a na jižním okraji V. Rorippa palustris (L.) BESSER - roztroušeně v Z, vzácně v J. R. sylvestris (L.) BESSER - velmi vzácně v J. Rosa canina L. - vzácně v C a V. R. corymbifera BORSCH. - vzácně v severní části C. R. dumalis BECHST. - vzácně v C. R. elliptica TAUSCH - ojediněle v severní části C. R. rubigimosa L. = v severní části C vzácně. Rubus caesius L. - při okrajích Z, C, V a J roztroušeně až vzácně. Kromě toho jsou zde i další druhy, které jame neurčovali. Rudbeckia laciniata L. - na východním okraji V a J vzácně, ojediněle i v plnokvětých formách. Rumex acetosa L. - roztroušeně až vzácně při okrajích Z, C, S a J. KLEČKA /1930, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. R. acetosella L. s.l. - roztroušeně na písčitém ostrohu a v J. KLEČKA /1930/. R. crispus L. - vzácně až velmi vzácně po celé rezervaci. Většinou zde rostou jedinci menšího vzrůstu. R. maritimus L. - vzácně na obnažených půdách při poklesu hladiny velké tůně. SAJVERA /1952/. R. obtusifoliua L. - vzácně v J. R. thyraiflorus FINGERH. - na okrajích Z a S. Druh v okolí dosti hojný. Sagina nodosa (L.) FENZL - jeden exemplář v září 1967 v C na okraji čerstvě vyhrnutého odvodňovacího kanálu. Od té doby nenalezena znovu. KLEČKA /1930/, ROHLENA /1923/. Sagina procumbens L. - vzácně v Z. Salix alba L. - vzácně v C a V; v J mladé rostliny. S. aurita L. - ČELAKOVSKÝ /1873, u Lysé, TAUSCH/. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, KNÍŽETOVÁ /1977/. Typickou S. aurita jsme na Hrabanově nenašli. Je velmi pravděpodobné, že literární údaje se budou vztahovat na druh S. cinerea. S. cinerea L. - nejhojnější vrba v rezervaci. Porosty se postupně od r. 1975, kdy byly na mírném ústupu, rozšiřují. Není vyloučeno, že v budoucnu bude třeba rozrůstající se porosty omezovat. KNÍŽETOVÁ /1977/. S. fragilis L. - ojediněle v Z a J. S. rosmarinifolia L. - roztroušeně až vzácně. ROHLENA /1924/, KLIKA /1929, 1945/, ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1972/. KLEČKA /1930/ uvádí jak S. rosmarinifolia, tak i S. repens. S. repens jsme však v rezervaci nenašli, proto i údaje některých autorů uváděné pod S. repens přiřazujeme k tomuto druhu. S. purpurea L. - vzácně v C, V a J.
106
Salsola kali L. - ROHLENA /1925/, NOVOTNÝ /1930, 1971/. Salvia pratensis L. - ojediněle v S. S. verticillata L. - vzácně v S. Sambucus nigra L. - při okrajích C, S, V a J roztroušeně až vzácně. V r. 1974-78 časté juvenilní rostliny v porostech S. cinerea. Sanguisorba officinalis L. - při okrajích rezervace roztroušeně až vzácně. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Saponaria officinalis L. - na okrajích S a J ojediněle. Saxifraga tridactylites L. - roste v těsné blízkosti rezervace, v rezervaci však nebyla nalezena. Scabiosa ochroleuca L. - zřídka v S. Schoenoplectus lacustris L. PALLA - v současné době velmi vzácně, na rozhraní Z a C zjištěny pouze tři polykormony. ČELAKOVSKÝ /1887, 1887b/, KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. S. tabernaemontani (C. G. GMELIN) PALLA - v Z a C roztroušeně, zejména v okolí tůněk. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÍ /1972/, KNÍŽETOVÁ /1977/, ŠEBEK /1981/. K Hrabanovu se bude patrně vztahovat i lokalita: ČELAKOVSKÝ /1886, u Lysé, TAUSCH/. Schoenus ferrugineus L. - hojně ve V, dříve známa i ze západní poloviny rezervace, nyní zde však již neroste. ČELAKOVSKÝ /1886/, KLIKA /1923, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/, GRULICH /1984/. S. x intermedius (BECK) ČELAK. - roztroušeně ve V. ČELAKOVSKÝ /1886, u Lysé mezi rodiči/, /1887b/, KLIKA /1929, 1923, 1943, 1947/, NĚMEČEK /1952/, NOVOTNÍ /1972/, ŠEBEK /1981/, GRULICH /1984/. S. nigricans L. - ČELAKOVSKÝ /1886/, NOVÁK a PRÁT /1926/, KLIKA /1923/, 1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, KNÍŽETOVÁ /1977/ apod. Scleranthus annuus L. - zřídka na okrajích Z a S. S. perennis L. - vzácně v S. Scorzonera humilis L. - NOVOTNÝ /1972/. Scrophularia umbrosa DUMORT. - vzácně v Z /rákosiny/. Scutellaria galericulata L. - vzácně až roztroušeně v Z, C a J. NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Sedum maximum HOFFM. - na okrajích V a J, roztroušeně na písčitém ostrohu. V letech 1983-84 na písčinách velké množství semenáčků. Selinum carvifolia (L.) L. - vzácně ve V, roztroušeně v J. Senecio jacobaea L. - v okrajových částech C, S a J roztroušeně. S. vernalis WALDST. et KIT. - ZEMAN /1948, dokumentace Muzeum Poděbrady/. S. viscosus L. - roztroušeně až hojně na písčitém ostrohu. S. vulgaris L. - vzácně na okrajích rezervace a v sušších obdobích i v porostech Salix cinerea. Serratula tinctoria L. - ojedinělé rostliny v J. KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Seseli annuum L. - vzácně na okraji S.
107
Sesleria caerulea (L.) ARD. - vzácně až velmi vzácně, jen jednotlivé trsy, v porovnání se starší literaturou silně ustupující druh. KLIKA /1943, 1947/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/, NOVOTNÝ /1972/. Setaria pumila (POIRET) SCHULTES in SCHULTES et SCHULTES jun. /= S. glau-ca auct./ ojediněle na východním okraji V. V r. 1976 i v centru rezervace. S. viridis (L.) BEUAV. vzácně na okrajích Z. Sherardia arvensis L. - velmi vzácně při okrajích Z. Silaum silaus (L.) SCHINZ et THELL. - velmi vzácně při západním okraji J. ČELAKOVSKÝ /1889, mezi Vruticí a Milovicemi/, KLIKA /1947, jako S. pratensis/. Silene otites (L.) WIBEL - roztroušeně v S, především na okrajích borového lesíka. S. vulgaris (MOENCH) GARCKE - zřídka při okrajích Z, C, S, V a J. NĚMEČEK /1952/. Sinapis alba L. - dříve vysévána na políčkách v J. S. arvensis L. - přechodně zplaňuje na okrajích rezervace, především v J. Sisymbrium altissimum L. - ojediněle v J /na bývalých políčkách/. Sium latifolium L. - ŠEBEK /1981/. Solanum dulcamara L. - vzácně v C, V a J. Solidago canadensis L. - ojedinělé trsy v J a na rozhraní V a J. Sorbus aucuparia L. - vzácně v C, V a J. Sparganium emersum REHMANN /= S. simplex HUDSON - KLIKA 1923/. S. erectum L. - velmi vzácně v C a S. S. minimum WALLR. - ČELAKOVSKÝ /1886, 1868, Lysá, TAUSCH/. Spergula morisonii BOREAU - roztroušeně na písčitém ostrohu. Stachys palustris L. - roztroušeně v Z, C a J. ROHLENA /1925/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Stellaria graminea L. - vzácně na okrajích Z a C. S. media (L.) VILL. - roztroušeně, zejména na okrajích a v porostech Salix cinerea. Stenactis annua (L.) LESS. subsp. annua - roztroušeně v S, v posledních letech se počet jedinců neustále zvyšuje. Steris viscaria (L.) RAFIN. - vzácně v S. Succisa pratensis MOENCH - vzácně až roztroušeně, především ve východní polovině rezervace. Vyskytují se zde vždy jen rostliny s listy a lodyhou chlupatou. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Swida sanguinea (L.) OPIZ - vzácně v S a J, vždy jen v subsp. sanguinea. Symphoricarpos albus (L.) S. F. BLAKE - ojedinělé keře na severním okraji Za C. Symphytum officinale L. - vzácně v západní polovině rezervace a v J. Tanacetum vulgare L. - na okraji Z a J vzácně. Taraxacum palustre agg. - ČELAKOVSKÝ /1887/, ROHLENA /1924/, KLIKA /1947/, SAJVERA /1952/. Taraxacum officinale agg. - zřídka při okrajích rezervace. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Tetragonolobus maritimus (L.) ROTH - v západní polovině rezervace vzácně, ve východní polovině roztroušeně. ČELAKOVSKÝ /1877, Lysá, TAUSCH/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Teucrium scordium L. - velmi vzácně v J. ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1930, 1971/.
108
Thalictrum flavum L. - zřídka v jižní části S a v J /ve středu a v křovinách na jižním okraji/. Rostliny zpravidla bohatě plodné. NOVOTNÝ /1971/. T. lucidum L. - KLEČKA /1930/. T. minus L. - vzácně v severní části S. Velmi pěkné porosty při polní cestě navazující na rezervaci na severu S. Thelypteris palustris SCHOTT - velmi vzácně ve středu Z a ve východní části V. ČELAKOVSKÝ /1886, mezi Lysou a Vruticí/. Thlaspi arvense L. - zřídka na okrajích Z a J. T. perfoliatum L. - vzácně v S, na písčitých půdách. Thymus pulegioides L. - vzácně v S. NĚMEČEK /1952/. T. serpyllum L. /= T. angustifolius PERS./ - roztroušeně na písčitém ostrohu v S. K této lokalitě se možná vztahuje údaj "písčiny u Lysé" /ROHLENA 1924/. Tilia cordata MILLER - vzácně na okraji V a J. T. platyphyllos SCOP. - vzácně na východním okraji V a J. Tofieldia calyculata (L.) WAHLENB. - velmi vzácně na severním okraji Z /1970-71/. Později však nebyla již nalezena. ČELAKOVSKÝ /1886/, ROHLENA /1934/, KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠACHL /1965/, ŠEBEK /1981/. Tragopogon orientalis L. - při okrajích, zejména severních, vzácně. NĚMEČEK /1952/. T. pratensis L. - KLEČKA /1930/. Není vyloučeno, že se jednalo o předcházející druh. Trifolium arvense L. - ojediněle v S. T. campestre SCHREBER - při severních okrajích C a S, vzácně. T. dubium SIBTH. - několik rostlin při okraji Z. T. montanum L. - v C a S roztroušeně až vzácně. KLEČKA /1930/. T. repens L. - při okrajích vzácně až roztroušeně. KLIKA /1947/. T. pratense L. - na okrajích rezervace vzácně, v J roztroušeně. KLEČKA /1930/, ŠACHL /1968/. Triglochin palustris L. - ojediněle na východním okraji V. ČELAKOVSKÝ /1886, mezi Lysou a Vruticí/, DOHNAL /1965, nerozlišený údaj s Mělnickou Vruticí/, ŠACHL /1970, sběr z roku 1966/. Trisetum flavescens (L.) BEAUV. - vzácně na severním okraji C. Trollius altissimus CRANTZ - KLIKA /1923/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. ČELAKOVSKÝ /1887/ jej uvádí jako hojný od Staré Lysé. Turritis glabra L. - zřídka na okrajích Z a S. Tusailago farfara L. - vzácně na okrajích Z a C, roztroušeně v J. Typha angustifolia L. - ostrůvkovitě v Z a C. SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. T. latifolia L. - vzácně, místy však roztroušeně v Z, C a J. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Urtica dioica L. - Z /ve střední části, zejména na jižním okraji/, C /podobně, ale hojněji v jižní části/, S /ojediněle/, V /v jižní části rozsáhlé lemy/, J /roztroušeně až vzácně/. Nebezpečný invazní druh, zejména v západní polovině rezervace. Rozšíření podporují především splachy ze sousedních polí, ve střední části rezervace rozšířen hlavně na pozůstatcích hnízdišť po raccích. Velmi rychle se začleňuje do přirozených
109
společenstev, která postupně oslabuje až zcela zničí. Bylo by třeba provádět pravidelné kosení nejhustších porostů, především v jižních částech rezervace. Utricularia australis R. BR. /= Utricularia neglecta LEHM./ - ČELAKOVSKÝ /1887, v potoce Vlkava u Dvorců pod Hrabanovem/, NOVÁK a PRÁT /1926/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, nerozlišený údaj od Mělnické Vrutice/, NOVOTNÝ /1972/. U. minor L. - ČELAKOVSKÝ /1886/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, společný údaj a Mělnickou Vruticí/. U. vulgaris L. - ve velké tůňce a v tůňce u stavidla v Z roztroušeně až hojně s velkými výkyvy v jednotlivých letech. ČELAKOVSKÝ /1886, 1888, Vrutice a mezi Vruticí a Milovicemi/, DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/, NOVOTNÝ /1972/. Valeriana dioiCa L. - roztroušeně ve V a J. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1972/. V. officinalis L. str. - na okrajích Z, C, S a J, vzácně. KLEČKA /1930/. Verbascum phlomoides L. - jediná rostlina v S. Veronica arvensis L. - na okrajích rezervace vzácně, pouze v S hojněji. V. anagalis aquatica L. - vzácně v Z, C a V. V. beccabunga L. - ojediněle v Z a C. V. chamaedrys L. - na okrajích rezervace roztroušeně až vzácně. V. persica POIRET - na okrajích rezervace, především však v J. V. prostrata L. - ojedinělé rostliny v S. Vicia angustifolia L. - vzácně v J. V. cracca L. - zřídka na okrajích Z, S, V a J. V. faba L. - kdysi pěstována na políčkách v J. V. hirsuta (L.) S. F. GRAY - ojediněle v S. V. lathyroides L. - vzácně S, kdysi i na píscích u výpustě. ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1971/. V. sepium L. - při okrajích vzácně. KLEČKA /1930/. V. villosa ROTH subsp. villosa - ojediněle na okraji Z. V. tetrasperma (L.) SCHREBER - na severních okrajích rezervace, vzácně. Viola arvensis MURRAY - okraje Z a S, vzácně. V. elatior FRIES - naposledy nalezena v r. 1894 /cf. KIRSCHNER 1983/. V. hirta L. - zřídka S, V a J. NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. V. persicifolia SCHREBER - velmi vzácně v J, nalezena ještě v r. 1985. KLIKA /1945/. V. tricolor L. - ojediněle v S. Zanichellia palustris L. - DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí pod jménem subsp. dentata/. Za nejrůznější rady a připomínky při zpracovávání rukopisu děkujeme E. BALÁTOVÉTULÁČKOVÉ, D. BLAŽKOVÉ, akademiku S. HEJNÉMU, M. HOMOLÁČOVI, P. HUSÁKOVI, Š. HUSÁKOVI, F. KRAHULCOVI, K. KOPECKÉMU, J. KVĚTOVI, V. LOŽKO-VI, P. PECINOVI, M. RIVOLOVI a V. SKALICKÉMU. Za určení materiálu děkujeme T. HERBENOVI, Z. HROUDOVÉ, J. KOMÁRKOVÉ, J. LIŠKOVI a V. VĚTVIČKOVI.
110
Zusammenfassung Die vorliegende Arbeit umfasst die Ergebnisse der botanischen Inventaruntersuchung des staatlichen Naturschutzgebietes /SNSG/ Hrabanovská černava /černava = schwarze Moorerde/, Kat. Geb. Lysá an der Elbe, Kreis Nymburk. Die Untersuchung verlief in den Jahren 1983-84 nach der Methodik des Staatlichen Institutes für Denkmalpflege und Naturschutz /SÚPPOP - MARŠÁKOVÁ et al. 1973/. Die Ergebnisse ergänzen altere Literaturangaben. Weiterhin wird eine Übersicht der im SNSG Hrabanovská černava vertretenen Pflanzengesellschaften angeführt. Hrabanovská černava wurde mit einem Erlass des MŠANO zum Schutz der Moorwiesen im J.1933 als staatliches Naturschutzgebiet erklärt. Es befindet sich etwa 1 km westlich der Stadt Lysá nad Labem. Das SNSG umfasste bei seiner Erklarung 27,57 ha. Spater wurden weitere naturwissenschaftlich wertvolle Grundstucke angeschlossen. Im Jahre 1975 wurden die neu vorgeschlagenen Gebiete geodätisch vermessen /Geodätische Zentralstelle Nymburk/ und eine geometrische Landkarte ausgearbeitet. Nach dieser Karte umfasst das neu vorgeschlagene Gebiet mit dem bestehenden SNSG - mit den Kat. Nr. 2493/1, 2522, 2524/1, 2526, 3624/1 - insgesamt 51,82 ha. Der Antrag auf die Erweiterung des Naturschutzgebietes Hrabanovská černava wurde dem Kulturministerium der ČSR unterbreitet. Hrabanovská černava ist ein Rest der Elbe-Sumpfmoore, die einst am mittleren Elbelauf sehr verbreitet waren. Im Bereich des SNSG /einachliesslich der neu vorgeschlagenen Gebiete/ wurden 538 Arten höherer Pflanzen registriert. In das Verzeichnis sind auch die in der Literatur mit dem Autor und den Publikationadaten angeführten Arten eingetragen. Das vorliegende Verzeichnis enthalt 21 Arten der durch den Erlass Nr. 54/1958 d. GB1. geschützten Pflanzen, davon 20 Arten der voll geschutzten und eine Art der teilweise geschützten Pflanzen. Gegenwärtig wurde von den geschützten Arten das Vorkommen der Iris pseudacorus, Iris sibirica, Dactylorhiza incarnata, Orchia palustris und Primula veris bestätigt. Von den kritisch gefährdeten Arten /Gruppe C I/ des Roten Floraverzeichnisses der ČSR enthalt die Liste 16 Arten von denen Equisetum variegatum, Hierochlos odorata, Pinguicula bohemica, Serratula tinctoria, Schoenus nigricans, Tofieldia calyculata und Viola ela-tior in den letzten Jahren nicht vorgefunden wurden. In den Jahren 1983--84 wurde das Vorkommen der Arabis gerardii, Calamagrostis neglecta, Carex buxbaumii, Cladium mariscus, Centaurium uliginosum, Lathyrus palustris, Schoenus ferrugineus, Utricularia vulgaris, Orchis palustris bestätigt. Die Nomenklatur der Arten ist überwiegend nach HOLUB J., NEU-HAUSLOVÁ Z. und KOLBEK J. /1982/ angefuhrt. Von den Pflanzengesellschaften sind die der frei schwimmenden und die der im Grund wurzelnden Pflanzen vertreten sowie Gesellschaften der Röhrichte, der Grosseggenrieder ,
111
der Kleinseggensümpfe, Bestände der nicht gemähten, meist feuchten Wiesen mit Pfeifengras,
Gesellschaften
mesophiler
Wiesen,
Gesellschaften
der
Sandboden,
Gesellschaften der entblößten Böden, synantrope Gesellschaften und Kieferkulturen. Die Tabelle enthalt eine Ubersicht der einzelnen Typen der Gesellschaften einschließlich ihres Gefahrdungsgrades und ihrer Seltenheit. /Nach MORAVEC et al. 1983/. Zu den bedeutendsten
Gesellschaften
der
Lokalität gehören:
Charetum hispidae, Lemno-
Utricularietum vulgaris, Cladietum marisci, Schoenoplectetum tabernaemontani, Schoenetum nigricantis,
Juncetum
subnodulosii,
die
Derivatgesellachaft
Calamagrostis
neglecta
/Magnocaricion elatae/ in der ČSSR zum erstenmal erwähnt, Molinietum coeruleae und Molinietum coeruleae brometosum. Der Grossteil der genannten Gesellschaften ist stark degradiert und manche von ihnen existieren nur mehr auf sehr kleinen Flachen. Potametum colorati und Seslerietum uliginosae reprasentieren die ausgestorbenen Gesellschaften. Gegenwärtig sind die häufigsten Bestände mit der Assoziation Caricetum elatae und der Assoziation Molinietum coeruleae vertreten. In den Schutzplanen dsa SNSG Hrabanovská černava fur die Jahre 1979-87 wird das Mähen der Wiesenbestande betont, damit das Verwachsen der gefährdeten Gesellschaften mit Schilfrohr und Weiden verhindert wird. Ungünstig beeinflusst den Zustand der natürlichen Gesellschaften das Absinken des Grundwasaerapiegels in der Umgebung der Stadt Lysá nad Labem.
Literatura ABSOLON A. /1969/: Vznik a vývoj limnického kvartéru u Lysé nad Labem. -Věst. Ústř. Úst. Geol., Praha, 44: 185-188. ANONYMUS /1931/: Reservace Hrabanovské černavy u Lysé nad Labem. - KrásaNašeho Domova, Praha, 23: 77 Atlas podnebí Československé republiky, Praha, 1958. BALATOVÁ-TULÁČKOVÁ E. /1981/: Luční společenstva České socialistické re-publiky. Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 16, Mater. 2: 51=57. BÁRTA J. /1944/: Nový míšenec tučnice ze sekce Pionophyllum. - Věda Přír., Praha, 23: 5. BRYDA D. /1978/: Skládka městských odpadů a domovních odpadků. Hydrogeologická studie, Lysá nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. ČELAKOVSKÝ L. /1868-1883/: Prodromus květeny české 1 - 4. - Arch. Přírod. Výzk. Čech, Praha, 1-944. ČELAKOVSKÝ L. /1884-1891/: Resultate der botanischen Durchforachung Böhmens im Jahre 1882-1890. - Sitz.-Ber. Konigl. Bohm. Ges. Wiss. Prag, Cl. 2: 1883 /1884/: 34-83, 1884 /1885/: 54-90, 1885 /1886/: 3-48, 1886 /1887/: 28-92, 1887 /1888/: 174-239, 1887 /1888/: 619-673, 1888 /1889/: 462-554, 1889 /1890/: 428-502, 1891 /1891/: 3-49. ČELAKOVSKÝ L. /1887b/: Analytická květena Čech, Moravy a rak. Slezska, ed. 2. Praha.
112
ČEŘOVSKÝ J., HOLUB J. et PROCHÁZKA F. /1979/: Červený seznam flóry ČSR. Památ. a Přír., Praha, 4: 361-378. DANEŠ J. L. /1913/: Morfologický vývoj středních Čech. - Sborn. Čs. Společ. Zeměp., Praha, 19: 1-37. DANĚK G. /1912a/: Fytogeografický nástin českého středního Polabí. -Sborn. Klubu Přírod. Praha a 43. Výr. Zpr. /1912/ č. 5: 1-37. DANĚK G. /1912b/: Střední Labe, jeho flora a vegetace. - Krása Našeho Domova, Praha, 8: 25-28, 39-43. DANĚK G. /1912c/: Polabské lesy, písčiny a černavy. = Krása Našeho Domova, Praha, 8: 129-137. DANĚK G. /1914a/: Ještě k otázce osudu Polabí. - Krása Našeho Domova, Praha, 10: 6-10. DANĚK G. /1914b/: O dnešním stavu květeny českého středního Polabí. -Čas. Čes., Praha, 88: 366-367.
Mus.
Král.
DEMEK J. /1965/: Geomorfologie českých zemí. - Praha. DEYL M. /1943/: Zajímavosti květeny novobydžovské. - Věda Přír., Praha, 22: 85. DOHNAL Z. /1965/: Československá rašeliniště a slatiniště. Praha. DOMIN K. /1903/: Zweiter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogamenflora von Böhmen. Sitz.-Ber. Königl. Bohm. Ges. Wiss. Prag. Kl. 2, 1903/58: 1-52. DOMIN K. /1916/: Květena Čech. Praha. DOMIN K. /1918/: Rostlinogeografické vycházky do středního Polabí. - Čas. Mus. Král. Čes., Praha, 92: 15-23, 48-61. DOMIN K. /1943/: Poznámka /o Calamagrostis stricta v Čechách/. – Věda Přír., Praha, 22: 85. DOMIN K. /1945/: Mařice obecná, vzácný a památný druh polabských černav. - Věda Přír., Praha, 23: 129-132. DOSTÁL J. /1950/: Květena ČSR. Praha. DOSTÁL J. /1954, 1958/: Klíč k úplné květeně ČSR, ed. 1 /1954/ a 2 /1958/. -Praha. FASSATI M., BÁRTA J. et DYR J. /1962/: Pětiprstka hustokvětá – Gymnadenia densiflora Wahlenb. Ditr. - vzácný a opomíjený druh vstavačovitých z polabských černav. - Ochr. Přír., Praha, 17: 120-22. GRULICH V. /1984/: Atlas ohrožených rostlin a živočichů. - Naše šášiny.- Nika, Praha, 9: 16. HADAČ E. /1977/: Poznámky o endemických rostlinách české socialistické republiky. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 12: 1-15. HAVLÍČKOVÁ J. /1983/: Carex flava - complex in the Czech lands II. - Notes on the geographical distribution. - Preslia, Praha, 55: 245-263. HEJNÝ S. /1957/: Ein Beitrag zur okologischen Gliedrung der Makrophyten der tschechoslowakischen Niederungsgewässer. - Preslia, Praha, 29: 349-368. HELLER S. /1964/: K některým problémům ochrany přírody v Polabí. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1964/3-4: 62. HEPNAR P. /1966/: Zhodnocení čerpací zkoušky v Lysé nad Labem. Ms. -/depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. HEREŠOVÁ D. /1970/: Hydrogeologická studie kvartérních uloženin Labe mezi Kolínem a Lysou nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/.
113
HEREŠOVÁ D. /1977/: Závěrečná zpráva o hydrologickém průzkumu v areálu vodárny Lysá nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. HOLUB J., PROCHÁZKA F. et ČEŘOVSKÝ J. /1979/: Seznam vyhynulých endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. -Preslia, Praha, 51: 213-237. HOLUB J., NEUHÄUSLOVÁ Z. et KOLBEK J. /1982/: Vyšší rostliny in NEUHÄUSLOVÁ Z. et KOLBEK J. /red./, Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV, Průhonice. HUSÁK P. /1982/: A determination key to the structural types of scattered green using the air multispectral photography. - Folia Geobot. Phyto-tax., Praha, 17: 421-426. HUSÁK Š. et HEJNÝ S. /1973/: Marginal plant communities of the Nesyt fishpond /South Moravia/. - Pol. Arch. Hydrobiol., Warszawa, 20/3: 461-467. HUSÁK Š. et RYDLO J. /1985/: Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska. - Bohem, centr., Praha, 14: 41-107. HUSÁKOVÁ J. /1986/: Vegetation changes and its dynamic during fifty years of nature reserve Hrabanovská černava /Central Bohemia/. - Ms. HUSÁKOVI J. a P. /HUSÁK P. et HUSÁKOVÁ J./ /1977/: Hrabanovská černava jako příklad osudu polabských černav. - Acta Ecol. Natur. Region., Praha, 1977: 36-37. HUSÁKOVÁ J., KNEIFEL P., PECINA M., PIVNIČKOVÁ M. et ŠEBEK S. /1973/: Základ k bibliografii SPR Hrabanovská Černava. - Ochr. Přír., Praha, 28, App. Ochr. Průzkum, No. 6: 23-24. HUSÁKOVÁ J., KNEIFEL P., PECINA M., PIVNIČKOVÁ M. et ŠEBEK S. /1973/: Poznámky ke společenstvům, historii a ochraně státní přírodní rezervace "Hrabanovské černava" u Lysé nad Labem. - Ochr. Přír., Praha, 28: 126-132. CHRTEK J. et ŽERTOVÁ A. /1965/: Význačné rostliny Polabí. - Calamagrostis neglecta. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1965/1-2: 3-5. CHRTKOVÁ-ŽERTOVÁ A. /1972/: Studien über die tschechoslowakischen Arten der Gattung Lotus L. V. Lotus tenuis Waldst. et Kit. ex Willd. - Preslia, Praha, 44: 131-139. KAMBERSKÝ K. /1962/: Zpráva o hydrologickém průzkumu v Lysé nad Labem. Ms. /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. KAUFMAN S. /1950/: Květena nymburského okresu. Ms. - /disert. práce depon. knihovna katedry botaniky přírodověd. fak. UK/. KAUFMAN S. /1966/: Poznámky ke květeně Polabí. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1966/1-2: 16-17. KIRSCHNER J. /1983/: Tři pozoruhodné violky našich slatin a úvalových luk. - Živa, Praha, 31/3: 89-91. KLEČKA A. /1926/: O stáří českých rašelin. - Věda Přír., Praha, 7: 305-313. KLEČKA A. /1928/: O vzniku a vývoji polabských kyselek. - Věstn. 6. Sjezdu Čs. Přírodozp. Lék. Inž., Praha, díl 3, část přírod.: 109. KLEČKA A. /1930/: Studie o slatinných lukách polabských. - Sborn. Výzk. Úst. Zeměd., Praha, 52: 1-190. KLEČKA A. /1933/: Zajímavý vztah rašeliníků k obsahu vápna v půdě. -Věda Přír., Praha, 14: 199-205. KLEČKA A. et FABIAN J. /1934/: Studie o zlepšení lučních porostů na půdách polabských slatin. - Zeměd. Arch., Praha, 25: 129-140.
114
KLIKA J. /1918/: Kyselé louky a černavy polabské. - Příroda, Brno, 18: 226-229. KLIKA J. /1923/: Střední Polabí /nástin fytogeografický/. Sborn. Čs. Společ. Zeměp., Praha, 29: 89-102, 134-145. KLIKA J. /1943/: Příspěvek k typologii luk ve východních Čechách. II. - Sborn. Čes. Společ. Zeměd., Praha, 18: 111-117. KLIKA J. /1947/: Rostlinosociologické jednotky slatin a lučních porostů v Polabí. - Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, Tř. matem.-přírod. 1945/1: 1-31. KLIKA J. /1955/: Nauka o rostlinných společenstvech. Praha. KNĚŽEK V. et ŽITNÝ L. /1962/: Hydrologické poměry jižního okraje křídové pánve mezi Lysou nad Labem, Brandýsem nad Labem, Rostoklaty a Újezdem nad Lesy. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. KNÍŽETOVÁ L. /1977/: Hrabanovská černava. In: Maršáková-Němejcová M. et al., Národní parky, rezervace a jiná chráněná území v Československu, p. 137. KODYM G. et MATĚJKA A. /1920/: Geologicko-morfologický příspěvek k poznáni štěrků a vývoje říčních toků ve středních Čechách. - Sborn. Čs. Společ. Zeměp., Praha, 22: 17-32, 97-113. KOPECKÝ K. /1969/: Změny druhového složení některých fytocenos v inundaci dolního toku Orlice po záplavách v r. 1965. - Preslia, Praha, 41: 284-296. KOPECKÝ K. /1978/: Deduktive Methode syntaxonomischer Klassifikation anthropogener Pflanzengesellschaften. - Acta Bot. Slov. Acad. Sci. Slov., Bratislava, ser. A., 3: 373-384. KOPECKÝ K. /1986/: Versuch einer Klassifizierung der ruderalen Agropyron repens- und Calamagrostis epigejos-Gesellschaften unter Anwendung der deduktiven Methode. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 21: 225-242. KOPECKÝ K. et HEJNÝ S. /1978/: Die Anwendung einer deduktiven Methode syntaxonomischer Klassifikation bei der Bearbeitung der strassenbe-gleitenden Pflanzengesellschaften Nordböhmens. - Vegetatio, The Hague, 36: 43-51. KOVANDA M. /1981/: Studies in Phyteuma. - Preslia, Praha, 53: 211-238. KOVÁŘ P. /1975/: Polabské louky v okolí Chvaletic u Přelouče. Ms. - /diplom, práce, depon. v knihovně katedry botaniky přírodověd, fak. UK/. KOVÁŘ P. /1981/: The grassland communities of the southeastern basin of the Labe River. 1. Syntaxonomy. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 16: 1-43. KRAJINA V. /1926/: Pinguicula bohemica species nova e sectione Pionophyllum. - Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, Tř. matem.-přírod. 1926/15: 1-13. KUBÁT K. /1981/: Tučnice obecná česká - Pinguicula vulgaris subsp. bohemica. - Živa, Praha, 28: 12. LESDUŠKA J. /1957/: Možnost požárů v rezervacích. - Ochr. Přír., Praha, 12: 183-184. LOSERT H. /1940/: Beiträge zum spät- und nacheiszeitlichen Vegetations-geschichte Innerböhmens. III. Das Spätglazial bei Lissa-Hrabanov. -Beih. Bot. Cbl., Dresden, 60, Abt. B: 415-436. LOŽEK V. /1952/: Výzkum ložiska sladkovodní křídy u Malého Újezda na Mělnicku. Anthropozoikum, Praha, 2: 29-92. MALOCH F. /1934/: Rostlinné útvary a společenstva rakovnického okresu. Mus. Spol. Rakovník, 24: 18-64.
Věstn.
MARŠÁKOVÁ M. et al. /1973/: Metodika inventarizačního průzkumu. - SÚPPOP Praha.
115
MORAVEC J. et al. /1983/: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, App. 1983/1/: 1-110, I - XVIII. NEUHAUSL R. et TOMŠOVIC P. /1957/: Rod Nymphaea (L.) SMITH v Československu. Preslia, Praha, 29: 225-249. NOVÁK F. A. /1954/: Přehled československé květeny s hlediska ochrany přírody a krajiny. In: Veselý J. /red./: Ochrana československé přírody a krajiny. Praha, p. 193-409. NOVÁK F. A. /1971/: Československé přesličky. - Studie ČSAV, Praha, 1971/ 11: 1-101. NOVÁK F. A. et PRÁT S. /1926/: Hrabanovské černavy. - Věda Přír., Praha, 7: 105-106. NĚMEČEK J. /1952/: Ekologie Schoenet. Ms. - /disert. práce, depon. v knihovně katedry botaniky přírodověd, fak. UK/. NOVOTNÝ Č. /1930/: Státní botanická rezervace u Lysé nad Labem. - Příroda, Brno, 23: 336. NOVOTNÝ Č. /1931/: Ještě Hrabanovské černavy. - Boleslavan, Mladá Boleslav, 5: 316. NOVOTNÝ Č. /1971-1972/: Květena Mladoboleslavska. - Labores Mus. Benátky nad Jiz., 7/1971/: 1-155, 8/1972/: 156-325. OBERDORFER E. /red./ /1977/: Süddeutsche Pflanzensoziologie, ed. 2., Jena, 10: 1-311.
Pflanzengesellschaften.
1.
-
PACZYNSKI A. /1975/: Bagna Jacwieskie /Pradolina Biebrzy/. - Roczn. Nauk rolnicznych D, 145: 1-232. PECINA P. /1973/: Poznámka k využití ceníků chráněných přírodnin. - Ochr. Přír., Praha, 10: 235-236. PEREGRINUS /1918-1919/: Před úpravou středního Labe. - Krása Našeho Domova, Praha, 12: 111-115. PIVNIČKOVÁ M. /1971/: Výsledky průzkumu v SPR Hrabanovská černava, zpracované na základě literárních údajů a vlastních záznamů. Ms. - /depon. SSPPOP Praha/. PIVNIČKOVÁ M. /1984/: Botanický inventarizační průzkum SPR Hrabanovská černava. Ms. /depon. SSPPOP Praha/. PLESNÍK K. /1970/: Statistické hodnocení úrovní hladin podzemních vod. Ms. - /depon. Geofond Praha, Geotest Brno/. PODPĚRA J. /1900/: Beitrag zur Flora von Böhmen. - Oesterr. Bot. Z., Wien, 50: 212-217. POLÁK K. /1876/: České střední Polabí. - Vesmír, Praha, 5: 124-127, 151-154. POLÁK K. /1888/: O rostlinách slatinných. - Vesmír, Praha, 17: 229-230, 253-254. PROCHÁZKA F. /1977/: Živoucí relikvie české květeny. - Živa, Praha, 25: 208. RADISCH J. et SCHWARZ R. /1949/: Geologický,náčrt okolí Lysé n. L., Nymburku a Poděbrad. - Sborn. Stát. Geol. Úst., Praha, 16: 159-168. ROHLENA J. /1923-1931/: Příspěvky k floristickému výzkumu Čech III., IV., V., IX., XI. Čas. Nár. Mus., Praha, /III./97 /1923/: 88-95, 127-134; /IV./ 98 /1924/: 63-72, 133-139; /V/ 99 /1925/: 92-101, 129-139, -/IX/ 103 /1929/: 1-17, 65-76; /XI/ 105 /1931/: 1-23. SAJVERA R. /1952/: Ekologická studie o Cladium mariscus a jeho porostech v ČSR. Ms. /disert. práce, depon. v knihovně katedry botanicky přírodověd, fak. UK/. SCHWARZ R. /1973/: Průvodní zpráva k inženýrsko-geologickému rajónování oblastí města Lysá nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Stavební geologie/.
116
SITENSKÝ F. /1886/: O rašelinách českých se stanoviskem přírodovědeckého i hospodářského se zřením ku rašelinám zemí sousedních. - Arch. Přírod. Prozk. Čech 6: 164. SLAVÍK A. /1869/: Naplaveniny okolí Byšic, Lysé a Chrudimi. - Arch. Přírod. Prozk. Čech 1: 277-281. SOKOL R. /1906/: Zajímavé stanovisko botanické v Polabí. - Vesmír, Praha, 35:225. SOKOL R. /1912/: Terasy středního Labe v Čechách. - Rozpr. Čes. Akad. Věd, Tř. 2., Praha, 21 /28/: 1-32. S TRIBOJSCH H. /1976/: Een vergelijkend syntaxonomische en synoecologische studie in de Overasseltse en Hatertse Vennen bij Nijmegen. - Disert.´Univ. Nijmegen, Nijmegen, 1: 1333. ŠACHL J. /1965/: Chráněné a vzácné rostliny na Poděbradsku a Nymbursku, p. 1-55. SSPPOP Praha a Oblastní muzeum Poděbrady. ŠACHL J. /1969/: Příspěvek k floře Poděbradska a Nymburska. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady 1969/5-6: 78-82. ŠACHL J. /1981/: Třetí příspěvek ke květeně Poděbradská. - Čas. Nár. Muz. Praha, 149: 158. ŠEBEK S. /1958/: Druhý příspěvek k mykofloře ČSR. - Chytridium Scherff. na Hrabanově u Lysé. - Mus. Zpr. Praže. Kraje 1958 /5°6/: 127-137. ŠEBEK S. /1962/: K ochraně nalezišť některých vzácných rostlin ve středním Polabí. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1962/1-2: 16-18. ŠEBEK S. /1963/: Chráněná přírodní území v okrese Nymburk po jejich prověrce v r. 1962. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1963/5-6: 75-78. ŠEBEK S. /1981/: Hrabanovské černava. In: Poznej a chraň přírodu našeho okresu. - Práce Polab. Muz., Poděbrady, řada A, č. 3: 30-34. ŠMARDA J. /1962/: Z krajiny mizí voda. - Ochr. Přír., Praha, 1: 9-10. ŠTĚPÁNEK J. /1983/: Erucastrum gallicum a E. nasturtiifolium v českých zemích. - Zpr. Čs. Bot. Společ. 18: 27-42. TOCL K. /189.7/: Pozdní vycházka do středního Polabí. - Vesmír, Praha, 26: 283. VÁLEK B. /1954/: Půdy porostů Molinia coerulea (W. KOCH) v Čechách a jejich vztah k půdám ostatních rašelinných porostů. - Preslia, Praha, 26: 385-414. VÁLEK B. /1962/: Die Böden einige Gesellschaften von Moorpflanzen in Böhmen. Rozpravy ČSAV, Praha, 72: 3-113. VELENOVSKÝ J. /1896/: Mechy české. Praha. VELENOVSKÝ J. /1926/: Hrabanov. - Mykologie, Praha, 3: 75-77. VELENOVSKÝ J. /1927/: Fragmenta mycologica II. /Hrabanov/. - Trav. Mycol Tschécosl., Praha, 6: 9-11. VEVERKA J. /1965/: K dějinám rybníkářství ve středním Polabí. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1965/3-4: 41-49. VEVERKA J. /1967/: K dějinám rybnikářství ve středním Polabí. – Rybníky na Lysku a Benátecku. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady 1967/5-6: 80-86. VILHELM J. /1914/: Monografická studie o českých parožnatkách. - Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, Tř. 2: 1-168.
117
ZELINKA Z. /1979/: Vyhodnocení čerpací zkoušky na stávající studni v areálu ZNZP Lysé nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. ŽALMAN J. /1977/: Podaří se zachránit labské tůně. - Památ. a Přír. Praha, 32: 418-428. ŽILKA M. /1965/: Rozsivky a ostatní rasová flora SPR Hrabanovská černava Ms. - /diplom. práce, depon. knihovna katedry botaniky přírodověd, fak. UK/.
Adresy autorů: RNDr. Jana Husáková, BÚ ČSAV, 252 43 Průhonice u Prahy RNDR. Marie Pivničková, SSPPOP, Hybernská 18, 111 21 Praha 1 RNDr. Jindřich Chrtek,CSc., Botanické oddělení Národního muzea, 252 43 Průhonice u Prahy
118
