23. ledna 2015 – č. 4 – samostatně neprodejné
JIŘÍ VORLÍČEK – MAREK BABJUK – LUBOŠ PETRUŽELKA – JAROSLAV ŠTĚRBA – PETRA TESAŘOVÁ
BOJOVNÍCI PROTI RAKOVINĚ Přední čeští onkologové o tom, jak dramaticky se zlepšila léčba nádorů a jak dnes už diagnóza neznamená rozsudek smrti.
Obsah
› Pětice špičkových českých onkologů o tom, že diagnóza rakoviny už není rozsudkem smrti. › Rozhovor s legendární televizní hlasatelkou Hedou Čechovou. › Synovec světového umělce Andyho Warhola vypráví o tom, jak navštěvoval strýčka v New Yorku a jak se od něj učil řemeslo.
+ TV program do konce týdne
Magazín Pátek LN
SLOUPEK PÁTKU
OBSAH Foto na titulu: Petr Kozlík Michal Sváček
Karel Oliva (jazykovědec)
3 Halíkův dotazník ODPOVÍDÁ NATÁLIE KOCÁBOVÁ
Příště: Olga Sommerová (režisérka) Cyril Höschl (psychiatr) Nora Grundová (novinářka) Tomáš Belko (textař)
4 Sloupek Pátku NOVÝ ROK AŽ OD BŘEZNA Karel Oliva 6 Rozhovor HEDA ČECHOVÁ Alena Plavcová
NOVÝ ROK AŽ OD BŘEZNA
T
řiadvacátého ledna je rok pořád skoro ještě nový. Minimálně natolik nový, aby se o tom dalo psát – vždyť o čem všem se píše. V minulých dnech třeba zrovna dost o šílencích v Paříži a v Nigérii, připomínkou čehož si dosavadní dění nastalého roku zrekapitulujme v zahraničí, a o šílenci na Pardubicku, čímž si připomeňme týden staré domácí zprávy. Jenže když je začátek roku tak mizerný, člověku to nedá a začne uvažovat o tom, jestli by to nešlo zařídit jinak. A protože změnit lidi je obecně těžké (s některými to snad ani nemá cenu zkoušet), a navíc napsat teď článek bez zmínky o islámu snad ani nejde, pojďme na to jako v tom rčení o nejmenova(tel)ném prorokovi a hoře: což takhle začínat rok jindy než 1. ledna? Protože, upřímně řečeno, má to nějakou logiku? Co doopravdy začíná 1. ledna, nebo aspoň co doopravdy končí 31. prosince – tedy kromě kalendářního roku? Zdá se mi, že nic: je to někde uprostřed zimy (nebo toho, co nám z ní v rámci globálního oteplování zbylo), přelom v délce dne to také není, ta už poskočila o slepičí krok, na začátek sklizně nebo konec orby není zrovna ta nejpříhodnější doba a ani úředníci neprožívají žádný mimořádný zvrat – i když uznávám, že tím se to měřit nedá, to bychom neměli Nový rok nikdy. No a tak by to mohlo ještě chvíli pokračovat… Nebylo by rozumnější začínat rok někdy v předjaří – co já vím, třeba 1. března? Sluníčko už vytlačuje plískanice, celodenní pološero a depresi, země se probouzí, medvědi (pokud ještě někde jsou) také, vzduch voní a je možné se
potěšit pohledem na první kvítky či první minisukně, čemu kdo dává přednost. A navíc přichází ne naděje, ale rovnou jistota, že se to časem ještě vylepší – například ohledně světla a šatníku paní a dívek. Ve starém Římě, kolébce naší kultury a životního stylu, to měli navíc právě takto, až do nějaké nepochopitelné reformy. Ostatně, když se podíváme za hranice (třeba hned na Slovensko) na jména měsíců, je to jasně vidět: december má něco společného s desítkou (stejně jako decimální soustava nebo váha, decinka nějakého lihuprostého nápoje či sloveso zdecimovat, tj. – původně – popravit každého desátého), november je devátý měsíc, ale s těhotenstvím to nesouvisí, október je osmý (oktopús je přece osminoh) a september (vzpomínáte si na Řev septimy z filmu Škola, základ života?) sedmý měsíc – ovšem právě jen když to všechno počítáme od března … jak to ostatně počítali ještě Benátčané až do vyvrácení jejich republiky Napoleonem, který má za to u mne další vroubek. A to nemluvím o tom, že 29. únor, ten podivný den navíc, když náhodou zrovna byl, tak byl uklizený pěkně na konci roku a v Římě i Benátkách si tak mohli užívat osmačtyřicetihodinového silvestra. Začínat rok 1. ledna je zkrátka divná věc. Snad jen podle Lukášova evangelia to dává nějaký smysl, tam se v kapitole 2, verši 21 dočteme: Když se pak naplnilo osm dní pro obřezání dítěte, dali mu jméno Ježíš… No, já bych rok opravdu raději začínal připomínkou něčeho příjemnějšího.
14 Téma BOJOVNÍCI PROTI RAKOVINĚ Magdalena Sodomková Nora Grundová Vladan Šír 24 Rozhovor JAMES WARHOLA Richard Cortés 27 Komerční příloha POZOR NA ZIMNÍ INFEKCE Ludmila Hamplová 46 Křížovka
PÁTEK, TÝDENNÍ PŘÍLOHA LN šéfredaktor: István Léko, ředitel redakce: Veselin Vačkov, vedoucí magazínu: Vladan Šír, art director: Petr Puch, redakce magazínu: Nora Grundová, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková, jazyková redakce: Petra Klimešová, Kontakt na redaktory:
[email protected] Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovenoviny.cz www.lidovky.cz Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.
4
Téma
Magazín Pátek LN
BOJOVNÍCI PROTI RAKOVINĚ
Stojí v první linii boje proti nádorovým onemocněním a patří v něm mezi nejúspěšnější. Čtyři špičkoví onkologové a jedna vynikající onkoložka mluví o tom, jak už dnes nemusí před pacienty nic tajit, jak se je daří lépe diagnostikovat i léčit a jak je pro ně pořád těžké sdělovat jim smutné zprávy. Text: Foto:
Magdalena Sodomková, Nora Grundová, Vladan Šír Petr Kozlík, Michal Sváček
JIŘÍ VORLÍČEK MAREK BABJUK LUBOŠ PETRUŽELKA JAROSLAV ŠTĚRBA PETRA TESAŘOVÁ
14
15
Rozhovor
Magazín Pátek LN
T
PATNÁCT MINUT S ANDYM Stejně jako jeho slavný strýc se i JAMES WARHOLA stal výtvarníkem. V exkluzivním rozhovoru pro Pátek LN vzpomíná na návštěvy ve Warholově domě v New Yorku, své ilustrátorské začátky a mluví o tom, komu odkázal Andy všechna svoje díla. Richard Cortés James Warhola
Foto Profimedia.cz
Text: Ilustrace:
2424
a podoba je nepopiratelná. James Warhola je synovcem Andyho Warhola. Přes fyzickou podobu však svým vystupováním působí jako pravý opak toho, jak jsme zvyklí vnímat jeho strýce. Andy, to je platinová paruka, sluneční brýle, svislé koutky, nepřítomný pohled. James je přirozenost sama, včetně hrdě netajené pleše. Jeho široký úsměv mi učaroval od prvního okamžiku, kdy jsme se sešli v pražském hotelu InterContinental. Kousek odtud, v Husově ulici, otevírala nadace Centrum Pop Artu novou galerii. Jamese pozvali nejenom proto, že dílo jeho slavného strýčka tvoří dominantu stálé expozice, ale také proto, aby vystavil své vlastní ilustrace ze dvou knížek, jež o Andym vytvořil. Andy Warhol se stal ikonou nového amerického umění, symbolem revolučních šedesátých let. Podobně jako mnoho typicky „amerických“ symbolů sahají i jeho kořeny do „staré země“, jak Američané rádi označují vlast svých předků. Pro Andyho to byla Miková, obec nedaleko městečka Medzilaborce, v němž má dnes umělec muzeum. Sám se však narodil již v americkém Pittsburghu jako Andrew Warhola, třetí přeživší dítě Júlie Varholové. Jeho tatínek Andrej pracoval v dolech a na stavbách a zemřel tragicky, když Andymu bylo teprve třináct. Jamesův tatínek Paul byl nejstarší ze sourozenců a Andymu v jeho uměleckých začátcích hodně pomáhal. Sám měl v Pensylvánii sběrný dvůr a občas bratrovi přivezl nějaký nalezený artefakt. Warhol byl v té době vyhledávaný ilustrátor, řemeslník, který nalezl svůj výraz. Povídali jsme si s Jamesem o tom, jak jezdili z Pittsburghu na návštěvu za strýčkem a babičkou do New Yorku, kde spolu bydleli ve čtyřpatrovém městském domě na Lexington Avenue. Pozorování strýčka při práci malému Jamesovi učarovalo. Svoje okouzlení později dotáhl až ke studiu na Carnegie Mellon University, stejné škole, jíž prošel už Andy. Po absolvování výtvarné školy Art Students League of New York James dokonce krátce nastoupil do strýčkova časopisu Interview. Věnoval se hlavně produkční práci, ale brzy se rozhodl dělat něco jiného. „Každý si musí napsat svoji vlastní minulost,“ odpovídá, když se ho ptám, jestli mu strýček v jeho kariéře pomáhal. Mladého umělce zajímala hlavně science fiction, brzy začal ilustrovat obálky knížek, včetně Gibsonova románu Neuromancer. Knižních obálek udělal více než tři stovky, byl také jedním z ilustrátorů časopisu Mad, tak trochu americké obdoby nyní slavného pařížského magazínu Charlie Hebdo. Periodika, které nezná žádná tabu. Když zmíním nedávnou tragédii, která se odehrála v Paříži ve spojitosti se satirickými vyobrazeními proroka Mohameda, Warhola zastává jednoznačně „protihalíkovskou“ linii. Svoboda
kreslit si, co vás napadne, je podle něj jednou z nejdůležitějších, a když se to někomu nelíbí, může to ignorovat nebo si stěžovat vašemu šéfovi nebo se soudit s vydavatelem. To jsou civilizované způsoby moderní doby, ne jít a někoho zabíjet. Podle něj je otevřená agrese primitivní přístup, který jsme jako lidstvo snad nechali za sebou. Ve spojitosti s dílem Andyho Warhola James poukazuje na jeho kontroverzní edice jako například série zobrazující automobilové havárie, elektrické křeslo nebo kresby a filmy zobrazující homosexuální témata. Posláním umělce je přece otevírat témata, přimět lidi k zamyšlení, říká. Co se týče osobního života Andyho Warhola, držel jej velmi pod pokličkou, rodina o něm mnoho nevěděla, a co příbuzní vědí, nechávají si pro sebe. Strýček žil pod jednou střechou se svou matkou až do její smrti. Držel se tradic pravoslavné církve, chodil do kostela, účastnil se i charitativních akcí. Andyho homosexuální orientace je z jeho práce zřejmá. Je však velmi dobře možné, že byl celibátní, jak o sobě ještě roku 1980 tvrdil. To se však o Jamesovi říci nedá – s manželkou Mary Carroll mají sedmnáctiletou dceru Oonagh, která se také věnuje umění. Andy se netěšil pevnému zdraví, jako dítě byl často nemocný, prodělal i takzvaný tanec sv. Víta, projevující se náhlými škubavými pohyby těla i obličeje, a strávil mnoho času upoután na lůžko. Přirozeně to vedlo k tomu, že ve škole právě nezapadl do party. O to více se sblížil se svou matkou a o to víc se věnoval kresbě. Časté nemoci měly za následek, že se z Andyho stal hypochondr. Měl paranoidní strach z lékařů a říkával: „Jestli někdy půjdu do nemocnice, živý se z ní nevrátím.“ Ukázalo se to jako sebenaplňující proroctví. V únoru 1987 prodělal rutinní operaci žlučníku, kterou dlouho odkládal, a zemřel ve spánku na srdeční arytmii. Procházíme s Jamesem novou galerií Centra Pop Artu v Husově ulici. Výstava Jamesových prací, která potrvá do konce ledna, sestává převážně z ilustrací ze dvou knih pro děti, které o svém strýci napsal a ilustroval. První se jmenuje Uncle Andy’s: A Faabbbulous Visit with Andy Warhol (U strýčka Andyho: parrrááádníí návštěva u Andyho Warhola) a vypráví o jedné z rodinných návštěv. Druhá nese název Uncle Andy’s Cats (Kočky strýčka Andyho) a pojednává o tom, jak Andyho kočičí pár měl pětadvacet koťat. Akvarely jsou velmi detailní, plné srozumitelného humoru a ukazují život v domě umělce tak, jak si jej autor z dětství pamatuje. Kromě tří kompletních Warholových cyklů zahrnuje stálá expozice také díla Roberta Indiany, Roye Lichtensteina, Roberta Longa a Damiena Hirsta, z českých a slovenských autorů Michala Cihláře, Stana Filka a Jozefa Gertliho Danglára. Ve zvláštní místnosti, která se podobá kapli, i s kostelními lavicemi, visí namísto oltáře relikvie – košilka, v níž byl Andy, a před ním
2525
JAMES WARHOLA (59) Narodil se v hornickém městě Smock v americkém státě Pensylvánie jako syn Paula Warholy, bratra popartového umělce Andyho Warhola. Studoval na Carnegie Mellon University a na Art Students League of New York. Krátce pracoval v magazínu Interview a posléze se stal ilustrátorem žánru sci-fi. Vydal dvě ilustrované knihy o svém strýci a pracuje jako poradce Muzea Andyho Warhola v Medzilaborcích.
ANDY WARHOL († 1987) Jeden z nejúspěšnějších amerických umělců 20. století se narodil 6. dubna 1928 jako Andrew Warhola v rodině přistěhovalců z východního Slovenska. Začínal jako komerční ilustrátor a proslavil se hlavně jako autor sítotiskových obrazů zachycujících známé americké spotřební produkty a celebrity.
Chcete si to dočíst? Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
PLNÁ VERZE V TRAFICE
Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ
Stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.
Více informací na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577.
Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v:
