Bo Lozoff VŠICHNI MÁME SVÁ POUTA

Bo Lozoff VŠICHNI MÁME SVÁ POUTA průvodce k osvobození

DÍL DRUHÝ:

OSVOBOZOVÁNÍ

© Bo Lozoff 1985 16. vydání 2006, Human Kindness Foundation 325.000 výtisků

Motto: Život není tím, čím se zdá být – díky Bože!

Kopie knihy We’re All Doing Time bude poskytnuta zdarma každému, kdo je ve vězení, a jiným hledajícím, kteří si nemohou dovolit její zakoupení. V takovém případě pište na adresu: Human Kindness Foundation PO Box 61619 Durham NC 27715 Všechny výnosy z prodeje této knihy jdou na podporu distribuce zdarma pro knihy, nahrávky a časopisy mnoha lidem z celého světa. Dobrovolné dary jsou rovněž žádoucí a vítané. Nadace lidské laskavosti (Human Kindness Foundation) je sponzorem projektu Vězení-Ášram a jiných aktivit, vztahujících se na laskavější, bezpečnější a rozumnější svět. Pokud chcete přispět, vyžádejte si více informací nebo si objednejte tuto knihu a další tituly. Pište na výše uvedenou adresu nebo navštivte naše WEBové stránky: www.humankindness.org

Tato kniha byla rovněž publikována jako: Todos Estamos Encarcelados ve španělštině Nous sommes tous dans une prison ve francouzštině Spezza le tue catene v italštině

UPOZORNĚNÍ PŘEKLADATELE : Toto je volně šiřitelný překlad druhého dílu z knihy We’re All Doing Time, která má celkem tři díly na 317 stranách. Jedná se však o amatérský (a tudíž nedokonalý) překlad bez autorizace, který začal být prováděn od října 2006 pro studijní účely. Je k dispozici na privátních WEBových stránkách www.volny.cz/cdk.vp pro inspiraci těch, kteří nastoupili na svou cestu duchovního rozvoje a Poznání. Ke zveřejnění zdarma došlo se souhlasem Bo & Sity Lozoff, který laskavě udělili dne 1.12.2006. Autor překladu prosí, aby bylo zabráněno jakýmkoliv snahám o komerční využití tohoto textu. Jeho záměrem je zpřístupnit myšlenky z této knihy všem zájemcům a případně iniciovat vznik jejího českého vydání. (Vašek) 2

Bo Lozoff Je ředitelem Nadace lidské laskavosti (Human Kindness Foundation) a mezinárodně uznávaného projetu Vězení-Ášram. Jeho literární činnost, workshopy a nahrávky pomáhají velkému počtu lidí transformovat svůj život pomocí duchovního výcviku a to i v některých nejtěžších žalářích – plných egoismu, strachu, hněvu a závislostí, stejně jako mříží a silných zdí.

Tato kniha je určena každému na světě, protože každý potřebuje všechnu lásku a povzbuzení, které můžeme eventuálně dát.

OBSAH: ÚVOD K DRUHÉMU DÍLU ............................................................ 4 1. Meditace – jen sedět v nehybnosti......................................... 7 2. Hatha jóga ................................................................................. 26 3. Výživa.......................................................................................... 33 4. Pránájáma................................................................................... 41 5. Čakry ........................................................................................... 52 6. (Lehce) pokročilá pránájáma ................................................. 62 7. Modlitba ..................................................................................... 69 8. Náboženství jako technika .................................................... 85 9. Cesta služby .............................................................................. 93 10. Jak proměnit informaci v moudrost................................... 99 3

ÚVOD K DRUHÉMU DÍLU Skutečná proměna Většina změn, které děláme v našich životech nejsou ničím více, než pouhá gesta. Shodíme 5 kilogramů, když potřebujeme shodit 10, udržujeme se jen při zdraví, místo abychom byli ve skvělé kondici, vedeme celoživotní boje proti zlozvykům jako je kouření, pití, drogy atd. Není pro nás těžké ohlížet se po lepším životě, avšak z času na čas shledáme, že jsme vězni svých starých zvyků a omezení. Díl druhý nabízí některé nejzákladnější metody pro uskutečnění skutečné proměny, které byly předávány už celé věky. Jsou to velmi přímočaré a praktické techniky, které mohou postupně změnit to, co jsme - až do úrovně buněk, atomů a myšlenkových vln; je to ryzí transformace – ne pouhé představy. Avšak bez ohledu na to, jak staré a mocné to možná je, jakákoliv metoda bude mít pro nás přínos hlavně podle toho, co chceme my sami. Jak řekl Hari Dass Baba: „Když kapsář potká světce, vše co je schopen vnímat, jsou jeho kapsy.“ Tak se stane, že ze dvou lidí, kteří použijí stejnou meditační techniku, jeden stěží dosáhne lepšího prospěchu ve škole, zatímco život toho druhého může být transformován s přesvědčivostí, soucitem a s radostí. Co je tajemstvím skutečné proměny? Jak můžeme uniknout obecné pravdě zmiňované v písni ‚Boxer‘ od Paula Simona? („Jedna změna za druhou, jsme ale více nebo méně pořád stejní.“) Pojďte si představit scénu, odehrávající se hluboko pod zemí na základně s nukleárními raketami: byl vydán rozkaz vystřelit velkou raketu. Společně přichází tři operátoři do řídící místnosti, každý z nich otevírá jeden malý trezor, obsahující jeden klíč. Klíčové dírky spínačů jsou rozmístěny tak, že jeden nebo dva lidé nemohou zasunout klíče současně. Operátoři přichází k řídícímu panelu a zasunují klíče současně do spínačů. K uvedení nesmírné energie do pohybu je zapotřebí všech tří společně. A my fungujeme podobným způsobem. Naše tři klíče, které aktivují duchovní transformaci jsou Milost, Duch a Úsilí – v křesťanství známé jako svatá trojice: svatý Otec, Duch a Syn. Kombinace působení těchto tří sil je dostatečná k tomu, aby vyléčila nemoc a odolala smrti; je tedy určitě dostačující k tomu, aby dala váš nebo můj život do pořádku. O Boží Milosti je nejtěžší vyprávět. Je to klíč, který pochází z Věčnosti. Není potřeba si o něj dělat starosti a není žádná možnost zkusit ji „uchopit“; jen potřebujeme udržovat volný prostor v naší představě, srdcích a duších, abychom ji přijali, když přijde. Druhý klíč, Svatý Duch je „Silou“, která je zmiňována například ve filmech „Hvězdné Války“. V Duchu je skryta všechna energie. Nic se nemůže odehrát bez ní, protože neexistuje jiná energie. Důležitým krokem, jak s ní spolupracovat, je být si jí vědom, není radno být proti ní nebo se od ní separovat. Duch je naše skutečná energie; je ve všem, co děláme. 4

Ale třetí klíč – ouha, ten je komplikovaný. Vy i já jsme záhadný „Syn“ ze svaté trojice. Ježíš se pokoušel nám to říci, ale bylo snadnější jej uctívat než přijmout naši vlastní odpovědnost a moc. Nazýval se jak „Syn Boha“, tak i „Syn člověka“, aby byl pochopen v celé šíři. Jsme třetím klíčem na kontrolním panelu; je to lidské úsilí, které tvoří krystaly z proudu Milosti a Energie. Můžeme zmařit naše životy bojováním proti pravdě nebo čekáním, až budeme „zachráněni“, ale nestaneme se takto volní. Opravdová transformace vyžaduje všechny tři klíče. Svatá Trojice nenáleží jen jednomu náboženství, které by bylo výše než jiná; je to důmyslný tajemný recept, jak mít jasno. Uvědomování si Milosti nám připomíná, že se nemáme naparovat; uvědomování Ducha nám připomíná, že naše síla je neomezená; a uvědomováním důležitého poslání našeho vlastního úsilí jsme povzbuzováni k očišťování od drobných slabostí, omezení, které jsme si sami vytvořili, od starých návyků a jiných rysů našich životů, které nám brání být úplně svobodní – můžeme se stát opravdovými Bohy na Zemi, jako se jimi stali všichni Mistři. Spirituální cvičení popisovaná dále nám nemohou předpovědět nebo ovládnout Milost; ta vždy bude nepředvídatelná. Ale mohou nám skutečně pomoci vyzdvihnout na povrch to, co Buddha nazýval „Pravé úsilí“ – upřímné, trpělivé a dobře naladěné úsilí, abychom se vzdali svých slabostí a slepých míst, takže můžeme být v harmonii s Velkým Záměrem. Popisované metody působí na tělo, mysl a Duši – na všechny současně, takže si zvolte a vyberte ty, které vás osloví nejvíce a aplikujte je na dostatečně dlouhou dobu, abyste mohli pozorovat jemné účinky. Opravdová změna potřebuje čas. Jsou stovky duchovních cvičení, které by mohly být v tomto dílu uvedeny, ale já jsem vybral ty, které měly nejsilnější účinek na můj vlastní život – ne proto, že by byly lepší než jiné, ale protože vám je můžu předat s větší silou. To je to, co se nazývá „přenos živoucí duše“, pokud jste otevření, abyste ji mohli přijmout. Otevřete se také řídící síle miliónů lidí z celé historie, kteří používali stejné praktiky. Odehraje se množství podivných a nádherných věcí, jakmile proniknete za slova a obrazy a pohroužíte se hlouběji a hlouběji do těchto posvátných tradic.

-------------------------------------------------

ŽÁDEJTE a bude vám dáno. KLEPEJTE a dveře se otevřou. HLEDEJTE a naleznete.

5

Drazí Bo a Sito, Ano, je to právě rok, co jsem se dostala do zkušebního období. Byla jsem odsouzena k doživotnímu vězení (což tady v Kanadě představuje 25 let); avšak jsem způsobilá k podmínečnému trestu po odpykání 10 let. Myslela jsem si, že „čekání“ nikdy neskončí, ale už je to za mnou a mé srdce se raduje… Mám pocit, jako bych se kamsi vydala. Navzdory všemu můj čas strávený v této malé budově sloužil velkému účelu: Viděla jsem mnoho tváří přijít a odejít, naučila jsem se mnoho o sobě i jiných. Nalezla jsem význam skrytý ve vašem slovním spojení „Vevnitř-Venku“. Moje duše se skutečně osvobodila od překážek, které jsem si v sobě vybudovala. Jsem skutečně ráda (i když na mě někteří pohlíží jako na pomatenou), že jsem tu mohla strávit celý ten čas. Společnost mi dala dar, který bych si nikdy sama nedopřála: šanci nalézt své skutečné já. A nejen to, dali mi čas; čas… Společnost se na mě vždy dívala jako na šílence překypujícího napětím. A teď mám za sebou deset let, kdy jsem seděla a učila se, co je ve skutečnosti život. Každým dnem se moje duše stává silnější, jak dosahuje stále výše, aby se sjednocovala s Bohem…Láskou…Vesmírem. Moje cvičení hatha jógy mě plynule doprovází; mé tělo je pružné jako pás gumy. Dělalo mi potíže meditovat, ale já věřím že tento problém má v budoucnosti své řešení. Pomalu ale jistě opadá moje vnitřní vření. Pravda je taková, že utrpení je součástí velkého probuzení. Když se dostanu do ženské věznice, doufám, že naleznu jiné, kteří se zabývají těmito věcmi. Bylo by to skvělé být v takovém společenství; zatím jsem stoupala sama. Tato Země je jen jedna fyzická planeta z mnoha… ve věčnosti, v životě po životě zas a zas. Bůh vám žehnej. S láskou a mírem Susie, Kanada.

6

1. Meditace – jen sedět v nehybnosti Je tak snadné ocitnout se v takovém zajetí duchovního „hledání“, že ztratíme ze zřetele fakt, že se jedná o vnitřní cestu! Naše největší odhalení jsou dány jednoduše tím, že se naučíme, jak usednout v nehybnosti. A to je všechno - meditace nastane, když k ní sejdete dolů: sedíte dokonale nehybní – v Tichu těla, v tichu řeči a v tichu mysli. Buddha to nazýval „Ušlechtilé Ticho.“ Jde v podstatě o ZASTAVENÍ. Meditační cvičení bývala hlavním předmětem každého náboženství a duchovní tradice, ale protože potřebují ticho a samotu, odehrávala se v ústraní a sloužila sociálním nebo náboženským praktikám jako kázání nebo zpěvu. Pro mnohé z nás, s naší opičí povahou mysli, by bylo snazší krájet chleba kladivem než sedět tiše a vůbec nic nedělat. Když poprvé zkoušíme meditační techniku, myslíme si: „Možná, že jiní lidé tohle zvládnou, ale já ne; mám dojem, že to prostě není moje přirozenost.“ Ale to je blbost. Meditace je těžká pro každého, protože všichni jsme po mnoho let dovolovali našim myslím divoce běžet. Chce to čas a námahu, abychom získali zpět naši plnou kontrolu, ale chce to disciplínu. Neovládaná mysl – bez ohledu na to, kolik toho ví, jak bystrou se stane nebo jak velké potěšení prožívá – nikdy nenalezne mír nebo uspokojení. Jakmile vyplníme byť jen jednu její část, udeří na nás s dalším požadavkem, další otázkou, další běžící myšlenkou. Nedivme se, že strávíme kolem třetiny našich životů spánkem! Mysl může být vynikajícím sluhou, ale krutým a vyčerpávajícím pánem. Protože je tak těžké napoprvé proniknout do meditačního cvičení, bylo nám po věky předáváno mnoho rozličných metod, abychom mohli najít tu jedinou, která se zdá být nejvhodnější pro naše individuální potřeby. Je důležité pochopit, že meditace sama je stavem mysli; není to metoda nebo cvičení. Meditace je skryta za slovy; je to náš nejhlubší přirozený stav, který se nám otevírá tehdy, když se naše mysli zastaví. Jiný způsob, jak se na ni dívat: meditační cvičení je učením se jak použít náš klíč ke Svaté Trojici; meditace sama nastane, když konečně použijeme náš klíč v souladu s Milostí a Duchem. Je také důležité si pamatovat, že prakticky jakákoliv meditační metoda je tak dobrá jako jakákoliv jiná; jen si musíme zvolit jednu a přidat k ní mnoho trpělivosti a sebe-disciplíny. Mnoho lidí ztratí nesmírné množství času a energie hledáním Guru nebo mistra, který by jim mohl odhalit ta nejhlubší tajemství Vesmíru. Takové bytosti skutečně existují a je skvělé se s nimi potkat, ale jejich zoufalé vyhledávání obvykle bývá jednou z dalších činností, která nám brání v tom, co skutečně potřebujeme dělat. Na této cestě neexistují žádné zkratky. Kromě toho to nejlepší co může taková vzácná bytost udělat, je inspirovat nás, abychom se podívali do tajemství svého nitra. Moudrost nemůže být vložena do slov; musí být prožita. V tom je hlavní rozdíl mezi moudrostí a znalostmi. 7

Tajemství Vesmíru jsou jen tajemstvími hlučné mysli. Meditační cvičení tedy jednoduše řečeno znamená vytvoření dostatečně velkého, tichého prostoru uvnitř, abychom dovolili veškeré moudrostí věků, všemu míru, které přesahují naše chápání, volně vplynout. Je to pomalý a nepřerušovaný proces otevírání a vyprazdňování. Odehrává se s vírou, že když se připravíme, naše vlastní kompletnost bude k dispozici – a byla zde uvnitř nás po celý dosavadní život. Je jisté, že to není snadný proces. Mimo všechen ten šum v naší vědomé mysli sebou neseme celkem slušně těžkou podvědomou zátěž. Meditační cvičení je podobné jako postupné rozsvěcování světla vypínačem s regulací ve velké místnosti vyplněné nábytkem a nepořádkem. Napřed můžeme spatřit několik málo věcí kolem místa kde stojíme, ale jak světla přibývá, začínáme si všímat mnoha zastřených obrysů a stínů, které nás možná polekají. Nebo možná dostaneme depresi z toho, když zjistíme, co bude potřeba všechno udělat, než vyprázdníme tuto místnost – před tím, než se mysl skutečně ztiší, byť jen na okamžik. Abychom se vždy mohli ztišit, musíme začít právě tam, kde jsme. Možná budeme muset prosedět období intenzivního zděšení, žádostivosti, perverze, fantazie, žalu, viny, nenasytnosti, pýchy, osamělosti – je to nábytek uskladněný v nás, pokrytý pavučinami a ubírající náš klid.

Abychom to mohli vyčistit, musíme se naučit delikátnímu umění, jak dovolovat myšlence nebo pocitu, aby byly jaké chtějí, ale aby nás nevtahovaly; nemůžeme je nechat, aby nás ovládaly. Potřebujeme být schopni sledovat pohyb naší mysli, aniž bychom se příliš ztráceli v tom, co se děje na scéně. Proto všechny nejrůznější meditační metody mají podobný přístup: pozornost se soustřeďuje na jediný bod, bez ohledu na to, co se odehrává v naší mysli – můžeme to jen zaznamenat a pak se vrátit zpět k jedinému bodu. Pak přijde zas něco dalšího, my jen zaznamenáme, o co jde a vracíme se zpět k hlavnímu bodu. Pak zas něco dalšího, a zase … A tak vypadá meditační cvičení.

8

Tento proces se někdy stává frustrujícím, ale i frustrace je zas jen jedna další myšlenka; jeden další šum, který můžeme zaznamenat a nechat odejít. Je jeden starý příběh o Milarepovi, jednom z velkých starověkých tibetských Mistrů. Předtím, než se stal osvíceným, vydal se jednou do odloučené jeskyně, aby zde prováděl intenzivní meditační cvičení. Ale dříve než se tam stačil usadit, zjistil, že jeskyně byla také domovem pro skupinku malých démonů – drobných stvoření, které těšilo, že ho mohou vyrušovat v jeho meditacích. První věcí, kterou tedy zkoušel, bylo získat nad nimi vládu tím, že recitoval Dharmu (evangelium). Po recitacích prováděl všechny obvyklé zaříkávací obřady a pak usedl zpět k meditaci; ale démoni byli stále přítomni. Po několika dalších neúspěšných pokusech recitování a odhánění změnil svou strategii: mohl by zkusit je úplně ignorovat. To by mu možná dalo nad nimi moc. Zkusil to po několik dní; bez ohledu na to, jak hlasití nebo nesnesitelní se stávali, on seděl pevně a vytrvale, vzdoroval jim svým tichem. Ale to rovněž nezabralo. Nakonec, totálně zdeptaný a poražený, zařval : „Tak dobře, vzdávám se! Nemohu vás odtud odehnat! Ale přesto neodcházím - jen budu muset sdílet tuto jeskyni společně s vámi!“ Pak usedl ještě jednou, jeho odpor úplně pominul. A s ním odešli i démoni.

9

Jak sedět Je dobré věnovat svůj čas na chvíli soustředění na fyzickou stránku sezení při meditaci. Nikdo nedostává pokyny od duchovních skřítků, které by jej vedly k tomu, aby vypadal jako velký jogín nebo vydržel nadbytečnou bolest v kolenou a zádech. Na druhé straně ani nezískáme velkou nadvládu nad svou myslí, když upadneme do polovičatého spánku pokaždé, když zkoušíme meditovat. Důležité je zaujmout takový sed, který udržuje záda, krk a hlavu v přímce a je tak vyvážený, že není potřeba žádného dalšího napětí abychom se udržovali v nehybnosti. Pro většinu z nás toto vyžaduje hodně cvičení. Zkoušejte sedět na polštáři nebo složené přikrývce a vyzkoušejte si, jak vysoko potřebujete podložit, abyste mohli sedět vzpřímeně a bez námahy. Kolena by měla být na podložce – nezvednutá, když máte hýždě v optimální výšce. Když se opírají kolena do podložky, záda jsou v přirozeném napřímení. Další pozice sedu se nazývá „seiza“ a je používaná v Japonsku. Sedíme lehce vyvýšení ale obkročmo na polštáři jako v sedle a s chodidly vzadu. To je velmi pohodlná pozice pro mnohé, kteří nemohou použít jiný způsob. Jen se ujistěte, že sedíte dostatečně vyvýšení, aby vám nemrtvěla chodidla a kolena nebolela. Posadit se na židli je také dobré, ovšem dostavuje se tendence opírat se zády o opěradlo a to obvykle není vzpřímená pozice. Když už tedy zvolíte tento způsob, neopírejte se; také se ujistěte, že vaše chodidla a nohy jsou symetrické: nohy mohou být zkřížené v kotnících nebo jsou obě chodidla na podlaze a kousek od sebe. Při všech sedech by měly být ruce umístěny buď na stehnech nebo v klíně, a to takovým způsobem, abyste necítili v ramenou tah dolů, způsobovaný vahou paží. Ruce mohou být uvolněně sepnuté nebo oddělené. Podle tradice bývají dlaně spíše uzavřené, protože otevřená dlaň je gestem otevírání ven – zatímco meditace je cestou do nitra.

10

Jen sedět v tichu Není špatným nápadem použít jen pozici samu jako meditační metodu po několik dnů nebo dokonce i týdnů. Na 20 až 30 minut ve stejný čas, každý den, usedněte zpříma a vyváženě tak, jak je to jen možné a poté jednoduše udržujte pozornost u svého těla, sedícího perfektně vzpřímeně. Po první minutě nebo dvou se ještě lehce napřimte a případně poškrábejte a pak už držte tělo v jedné přímce bez jakéhokoliv pohybu. Věnujte pozornost jakýmkoliv pocitům nerovnováhy nebo napětí ve svalech, abyste se příště naučili sedět ještě lépe, ale po celý vymezený čas seďte bez pohybu navzdory nepohodlí. Toto je první krok, jak se naučit vydržet sedět i přes mentální a emoční potíže, které se možná dostavují. Když tedy použijete pozorování těla jako meditační metodu, nezaměřujte se příliš na to, co se odehrává v mysli. A to ani tehdy, když mysl obíhá dokola jako zblázněná – uděláte to nejlepší, když udržujete sed perfektně klidný. Pro tuto chvíli pracujete na svém „tichu v těle“ a „tichu v mluvení“. „Ticho v mysli“ se dostaví později.

Meditace dechu Jedna z nejuniverzálnějších meditačních metod je využívání vlastního dechu jako jediného koncentračního bodu. Poté, co ztišíte své tělo, přeneste svou pozornost na jeden z těchto dvou bodů: - na okraje nosních dírek, kudy vzduch vstupuje dovnitř a ven - na břicho, do kterého se opírá bránice s každým nádechem a s výdechem povoluje. Ať už si zvolíte nos nebo bránici, držte svou pozornost v tom místě a pozorujte celý pohyb při nádechu i výdechu; jen držte pozornost na jednom bodu, i když se to zdá jen letmé. Dýchání je velmi dobrý předmět pro koncentraci, protože je činné každou sekundu; pomáhá nám přivést mysl do přítomného okamžiku. A tentýž přítomný okamžik je jediným místem, kde se odehrává skutečná meditace (v podstatě je to jediné místo, kde se skutečně odehrává cokoliv). Stále a stále – možná po stovky půlhodin opakování – mysl bude bloudit a vy budete zapomínat na pozorování svého dechu. V ten okamžik je potřeba si uvědomit, že jste se zapomněli a prostě jen upustit řetězec proudících myšlenek a vrátit pozornost zpět na okraje nosu nebo na bránici. Jako v příběhu Milarepy, ani tady nemá smysl být frustrován vyrušeními, protože i frustrace je zase další vyrušení. Uvědomte si, že toto ještě není skutečná meditace; je to jen meditační cvičení. Kdybychom v tom byli dobří, nebylo by potřeba to nacvičovat. Když používáme dech jako meditační metodu, není potřeba dýchat nějakým speciálním způsobem, a vůbec už není potřeba svůj dech ovlivňovat. Podstata je v pozorování dechu, ať je jakýkoliv. 11

Někdy může být dlouhý a pomalý, jindy krátký a zrychlený; na tom nesejde. Někdy je zajímavé zaznamenat, že se dech možná změnil podobně jako se mění naše myšlenky. To patří k našemu procesu sebe-výuky. Není potřeba něco dělat – jen pozorovat a učit se. Může být užitečné nasměrovat mysl do meditační metody tím, že vnímáme „nadechování“ když cítíme nadechovaný vzduch a „vydechování“, když cítíme vydechovaný vzduch. Zkoušejte ale s jistotou cítit dech po celý čas; nezabývejte se myšlenkou. Když se mysl občas zdá být obzvláště divoká, může pomáhat provádění tohoto koncentračního cvičení, dokud není mysl zase pod kontrolou. Jak cítíte dech při nádechu, myslete „nadechování“ a během výdechu počítejte cykly: „Nadechování…, jeden; nadechování.., dva; nadechování…, tři;“ a tak pokračujte až do desíti, potom začněte znovu od jedné. Jediným pravidlem je, že když se ztratíte a nevíte, kterým číslem máte pokračovat (i když jste jen lehce nejistí) – začněte od začátku. Je skutečně překvapující, jak je naše mysl občas zaneprázdněná, že se můžeme ztratit v počítání mezi první a druhou periodou! Mně se to stalo mnohokrát. Toto cvičení může být dobrým občasným indikátorem, jak dobře nebo čistě probíhá naše koncentrace.

12

Meditace s mantrou Slovo mantra pochází ze sanskrtu a znamená „zvuk mysli“ nebo „ochránce mysli“. Používání mantry k meditaci jednoduše znamená, že se koncentrujeme ne na dech nebo vzpřímený sed, ale na určitý zvuk nebo slovo (jsme přitom tiší). Zvyk používání manter pochází z historie staré tisíce let. Také západní náboženské tradice mají své prastaré a mocné mantry, jako např. AMEN nebo ALLAH. Pravděpodobně nejvíce rozšířená mantra na celém světě je ÓM nebo AUM. Poté, co je tělo klidné a vzpřímené, měli byste jen myslet na ÓM, stále opakovat s každým dechem nebo nezávisle na dechu. Pokaždé, když budete vyrušeni, se jen prostě vrátíte zpět k ÓM a to hned, jak si uvědomíte své vyrušení. Mantra působí na různých úrovních. Jedna očividná je ta, že podobně jako dech, mantra poskytuje možnost vázat na sebe pozornost, takže můžeme rozvíjet mocnější koncentraci a nevázat se na náš ustavičný proud myšlenek. Mantra se stává podobnou kotvě, kterou vysune naše mysl při rozbouřené hladině. Ale na hlubší úrovni se přisuzuje každé mantře odlišný jemný účinek. ÓM nás vede k harmonii s vesmírem, zatímco jiné, jako např. ÓM ÁHH HÚMMM mohou přinést pocit osobní síly a odvahy. ŠRÍ RÁM, DŽEI RÁM, DŽEI DŽEI RÁM může zase přinést pocity oddanosti (znamená „milovaný bože, blahoslavený bože, blahoslavený blahoslavený bože“). Pomocí vlastní zkušenosti můžeme odhalit spousty významů a energií manter, ale pro obecnější použití může každý použít metodou pokus-omyl s vírou, že jeho vnitřní pocity jej povedou dále. Když se rozhodnete některou vyzkoušet, zkoušejte ji každodenně nejméně po dobu jednoho či dvou měsíců, abyste byli schopni poznat, jak na vás účinkuje.

13

Mantra ÓM je také účinná jako Jantra, která je jejím vizuálním vyjádřením. Sanskrtský název bývá ve středu této jantary a tato může být používána spolu s vyslovováním mantry nebo jako samotná metoda „upřeného pohledu“.

ÓM bylo na počátku jedné z mých nejmocnějších životních zkušeností, která se mi přihodila asi před 15 lety: viděl jsem celý vesmír vytvářený a rozpouštěný v každém okamžiku, bez zastavení nebo přerušení. Bylo to něco jako obrovská fontána, vše zahrnující systém, ve kterém je vše stvořeno ze stejné substance: planety, hvězdy, hory, stromy, těla, vítr, oheň – vše stejné podstaty, objevující se a mizející rychlostí světla. Byl tam také zvuk provázející tento nikdy nekončící proces; vše zahrnující zvuk, který vibruje vším uvnitř a vně existence. Lehká vibrace – to je vzduch; silnější vibrace – tělo; ještě silnější – kámen. Jen silnější nebo slabší hustota energie. O několik let později jsem se potkal s jógou, byl jsem pozván do skupiny, která se sešla, aby se zpívalo ÓM. Usedli jsme do kruhu a začalo znít „AAAUUUHMMMN“, zas a zase. Zpočátku jsem měl dojem, že ostatní mají hlubší tón, ale po chvíli mi začalo po páteři stoupat mrazení. Bylo to s těmi hlasy velmi podobné mému zážitku před lety. 14

Rozhlédl jsem se kolem a zase jsem mohl uvidět „AAAUUUHMMMN“, jak naplňuje naše těla a stěny a podlahu a vzduch mezi námi, vibrující vším dovnitř a zase ven. ÓM, AMEN, ALLAH a mnoho dalších podobných zvuků, které nám byly po věky předávány dolů, jsou pojítka k Duchu, který sám stvořil všechny formy světa, dal všemu smysl, poskytuje nám všechnu energii. Moje iniciace skrze mantru byla něco jako ocitnout se uvnitř Einsteinova vzorce E = mc²

Na počátku bylo slovo, a slovo přišlo s Bohem a slovo bylo Bohem.

Jiné meditační praktiky Protože účelem všech meditačních praktik je přivést mysl k jednobodovosti, každý by měl cítit volnost v hledání a rozhodování, která metoda je pro něj nejužitečnější. K dispozici máme i zbožné metody, jako používání slov ALLÁH nebo KRISTUS, nebo obraz Ježíše či panny Marie, které mají zklidnit naši mysl. Existují také nenáboženské metody, rovněž využívající vizualizaci, jako udržování představy čisté oblohy, s jejíž pomocí si myšlenky představujeme jako mráčky na obloze, které se nezastavují. Zenoví meditující praktikují metody s otevřenýma očima, soustředěnýma na bod na podlaze vzdálený jeden nebo dva kroky daleko. Mnozí lidé zase zkouší soustředit zrak na plamen svíčky. Ať už si zvolíte jakoukoliv metodu, je dobré u ní vydržet nejméně měsíc nebo déle, a praktikovat ji každý den ve stejnou dobu (jednou či dvakrát za den) a pak se teprve rozhodovat, zda zkusíte novou metodu. Meditační cvičení je pomalé a jemné; nějaký čas to trvá, než se ujistíte, zda zvolená metoda je pro vás vhodná. Neklidná mysl se přihlásí s mnoha záminkami, aby byla zvolená metoda odhozena a nahrazena jinou, ale to je jen její další šum. Každá metoda opravdu působí stejně. Jako první musíme zdokonalit koncentraci a sebeovládání a to vyžaduje nějaký čas. Je to samo o sobě těžké a nezávisí to na používané metodě. Klíčová není metoda, ale spíše naše důslednost, trpělivost a veselá mysl.

15

NACVIČOVÁNÍ SOUSTŘEDĚNÉHO POHLEDU K tomuto cvičení je potřeba mít partnera a trvá asi 20 minut. Existuje mnoho jeho variant, ale všechny mají za účel naučit se na sebe dívat jasněji, projít dále za obvyklou fasádu. Pravidla jsou následující: nemluvit, neusmívat se, nedotýkat, nepropadnout záchvatu smíchu – nic kromě očí není zapojeno. Je v tom něco, co může přinášet pocit trapnosti, když to zkoušíte napoprvé, ale je skutečně velmi cenné projít takovým stádiem! Jednou z variant je posadit se prostě blízko jeden proti druhému. Oba partneři mají oči otevřené, dívají se přímo jeden druhému do očí, na jakkoliv dlouhou dobu. Obvykle je potřeba asi 5 minut, než jsme schopni se přestat bránit a ztišit mentální šum, takže je potřeba vydržet dostatečně dlouho. Další variantou je, když jeden z dvojice začíná s očima otevřenýma, zatímco druhý je drží zavřené. Využijte tuto vzácnou příležitost studovat tohoto člověka bez rozpaků. Sledujte jeho (nebo její) tvář, hledejte stopy, které odhalují více a jeho rozpoložení – stopy smutku, neděje, strachu, ztráty; jako když milovali někoho kdo zemřel nebo je opustil. Všichni prožíváme takové stavy, takže je můžeme najít na tváři našeho partnera. Potom poznáme, že totéž máme na své tváři také – a tak je to správné. Pokračujte dále hledáním stop nebo vibrací na vašem partnerovi, což vám pomůže poznat, jak podobný máte oba život. V detailech mohou být rozdíly, ale pocity a prožitek jsou velmi podobné! Jakmile je rozeznáváte na svém partnerovi, reflektujte je také u sebe; včetně velkých a neviditelných otazníků, které máme všichni zavěšeny nad našimi hlavami, jak se stále dohadujeme o naší cestě životem bez skutečného pochopení, co se vlastně děje. Dovolte, aby vaše srdce měklo a váš soucit vzrůstal, jak vyhledáváte tyto věci ve vašem partnerovi. Dovolte jim, aby zářily z vašich očí, takže jej obalujete láskou, jako byste byli svatým, který se dívá na osobu před vámi. Nemusíte „zkoušet“ něco dělat; jen dejte své ego stranou z cesty a nechte Boží lásku svítit skrze své oči. Nyní jemně řekněte „Hotovo,“ (nebo cokoliv, co by nahradilo původní „OK“ – pozn.překl.) a váš partner otevře oči a podívá se přímo do Božích očí (vašich očí), aby se mu dostalo veškerého vašeho soucitu, porozumění a odpuštění. Může se tak oprostit od bolesti, viny, hanby a tajemství prostřednictvím svých očí, tím že je nechá ožehnout očistným plamenem vašeho soucitu, bez jediného vysloveného slova.

16

Po dvou nebo třech minutách pak oba zavřete své oči, soustředíte se a jak se on ucítí připraven, otevře své oči a dělá stejné cvičení znovu s vámi, jako partnerem se zavřenýma očima. Až budete mít za sebou obě kola, zůstaňte sedět a dívejte se otevřeně na sebe zhruba minutu, pak se jemně ukloňte jako dík vašemu partnerovi za to, že vám pomohl lépe porozumět sobě samým. Toto je velmi účinné cvičení.

Zakončení meditace Konec každé meditační lekce, bez ohledu jaká metoda se použila, je vhodnou příležitostí k prohloubení míru a moudrosti mnoha způsoby. To co prohloubí náš mír, je strávení alespoň několik okamžiků tím, že nabízíme a přijímáme požehnání boží vůle neboli toho, co Buddha nazval milující laskavostí. Jedním ze způsobů, jak nabízet požehnání, je zaměřit svou pozornost na prostor kolem srdce, uprostřed hrudi, a představovat si, jak dech přichází a odchází odtud, z tohoto místa lásky. Pak si vybavujte tváře lidí, které nejvíce milujete, pak lidí, které nenávidíte a kterých se obáváte. A jednomu vedle druhého, všem nabízejte boží požehnání na jejich těžkou cestu životem. I lidé, kteří nám ublížili, jsou stejně tak chybující a tápající v tomto světě, jako my; nepomůže nám, když v sobě budeme držet hořkost nebo hněv. Takže ve své představě vidíme jejich tváře, přejeme jim dobro a prohlubujeme svůj mír a moudrost. Způsob, jak obdržet požehnání, je přejít pozorností do téhož prostoru srdce a pociťovat lásku od těch, kteří nás milují, ať už jsou jakkoliv vzdáleni. Vaše děti, rodiče nebo milenci, přátelé, dokonce i velcí mistři a svatí, které nevidíte – zkuste cítit jejich lásku. Pak nabídněte sami sobě pocity lásky, stejně porozumění a laskavost, kterou byste nabízeli jiným. Zapomeňte na své chyby, dokonce i ty, které jste provedli dneska, Zobrazujte si sebe, jak tu sedíte v tichosti jako upřímný duchovní hledající, tak jako miliony před vámi od začátku věků a zkuste být vděční za to, nakolik jste se už změnili, jen abyste mohli dělat právě toto. Zkuste si uvědomovat, že to, za co se modlíte, se pomalu uskutečňuje – a tak to opravdu je.

Přestože by člověk byl zamazán od hříchů svého života, nechte jej a milujte mne, buďte rozhodnutí, v absolutní oddanosti; já nevidím žádné hříchy. Ten člověk je svatý. (Bhagavad Gíta)

17

Toto jednoduché cvičení může být provedeno v několika minutách na konci každé meditace. To, co tím děláme, je konečné přijímání odpovědnosti za ovládnutí své mysli a otevření se soucitu – pro jiné, pro sebe a nakonec i pro Boha. Po všech těchto technikách „milující laskavosti“ je konec meditace také časem zralým ke čtení - pak lze nechat přečtené ponořit do hlubin a otevřenosti, které jsme připravili svým klidem. Například můžete otevřít Bibli, Korán, Rámajánu nebo Bhagavad Gítu, nebo třeba i moderní knihy o Dharmě jako např. Racek Jonathan Livingston, Buď tady a teď nebo tuto knihu. Otevřete knihu kdekoliv, kam sáhnou vaše prsty a nechte své oči spočinout na náhodném místě. Seďte minutu nebo dvě a zkoušejte porozumět tomu poselství a pak si tu myšlenku vezměte na tento den k sobě. Jeden z mých oblíbených citátů, se kterým jsem takto po léta pracoval, pochází od Ramajany:

Díváme se na život člověka a nemůžeme rozmotat tuto píseň: prstence a klubka radosti a smutku, všechno propletené a zaseknuté. Jen se procházejte po věznici nebo tam, kde jste a dívejte se na všechny lidi – na všechny radosti a strachy, naděje a zármutky, na všechny ty složité situace, které si sami vytváříme a dívejte se na ně jako na „prstence a klubka radosti a smutku, všechno propletené a zaseknuté“. Postupně začínáme vidět naše vlastní životy tímto způsobem také; a moudrost se prohlubuje…

Nekomplikovat to Meditační cvičení je tak jednoduché! Avšak naše mysli se nám budou znovu a znovu pokoušet věci komplikovat, jen aby nás rozptýlily. Ale on je to opravdu proces sezení a zaostření mysli na jeden bod. Nenechte se tedy všemi těmito popisy dovést k dalšímu zmatku. Každý z nás máme schopnost usednout v tichu a navázat kontakt s vnitřním já. Když se stane klid mysli dostatečně velkou prioritou, pak začneme věnovat nezbytný čas něčemu, jako je meditační cvičení. Jakmile už čas věnujeme, přichází neviditelná pomoc. 18

Svatý muž je velmi jednoduchý člověk: když kráčí, tak kráčí, když hovoří, tak hovoří a to je vše. On nepřemýšlí zatímco naslouchá, nesní, když jde, nesleduje, zatímco se dotýká. To je velmi těžké. Pro tohle je svatý. (Sujata) Meditace a sebeovládání Meditace je skutečně snadná a v této kapitole je popsáno vše, co potřebujete znát, abyste začali své vlastní každodenní provádění. Ale specifickou záležitostí sebekontroly bývá pro mnohé z nás, které jejich výbušnost a impulsívnost přivádí do potíží. Na konci jednoho meditačního workshopu, který jsem vedl před několika lety v Colins Bay Prison v Ontariu se ozývali někteří se silnými pochybnostmi o tom, jak ovlivní meditace sebeovládání a zda je sebeovládání stejné jako represe. Následně uvedená diskuse byla pořízena jako nahrávka z tohoto workshopu. Komentáře vězňů jsou uvedeny napřed a následují za nimi mé reakce.

Mluvíš o „ovládání“, ale to mně připadá, že to nemusí správně fungovat. Mám na mysli situaci, kdy žiješ v ghetu a kamarádi tě vtahují do nepříjemností - jak se jim můžeš vytrhnout? Co chci říci je to, že když máš v sobě hněv a nepřátelství, není lepší je nechat vyjít ven? To je jedna z nástrah v psychologii: myslíme si, že když nevyjadřujeme pocit, že jej musíme potlačit. To ve skutečnosti není pravda. Pro duchovního bojovníka existuje třetí volba: nech to být, ať je to co chce, ale nenech to, aby tě to ovládlo. Nemá to nic společného s tím, zda se tím bráníš nebo ne. Já mluvím o stavu mysli, ne o konkrétním případu jednání. Můžeš odejít nebo se bránit bez hněvu nebo nenávisti. A to je podstatou bojových umění. Bojová umění jsou meditací v akci. Lidé se učí zaostřit svou mysl a nechat pominout strach, hněv a nepřátelství, potom mohou dělat to, co je potřeba, aniž by si vědomě přáli ublížit jiné lidské bytosti. Při aikidu například se považuje za špatný způsob boje, když zraníte svého protivníka – dokonce i když se tento snažil vás zabít. Účelem je prostě zabránit útočníkovi, aby vás zranil a je potřeba to dělat tak jemně, jak dokážete, protože když vidíte, jak se věci ve skutečnosti mají, pak chápete, že když ublíží vám, stejně tak ublíží i sobě. Takže ty mu děláš službu tím, že jej zastavíš. A to by nebyla žádná služba, kdybys jej při této příležitosti zabil, že ano? Tato otázka ovládání versus represe je důležitá, to vím. Ale postavme se jí čelem: hodně z vás jsou tady proto, že jim sházelo sebeovládání. Mohlo by být dobré podívat se na celou věc více 19

zblízka, než jste to doteď zkusili. Není faktem, že takový hněv je „špatný“ nebo hříšný; ale je to lež, je to kravina. Takže jak bychom měli vyjádřit nebo potlačit něco, co není takové, jak se jeví na první pohled?

Říkáš, že všechny emoce jsou lež? Nerozumím tomu, co se nám to snažíš říct! Zní mi to jako úlet. Ano i ne – platí obojí. Emoce jsou tak skutečné nebo neskutečné jako cokoliv jiného; ale účelem emocí je lež. Je přirozené zažít hněv, žádostivost, nenasytnost, radost, strach a další; všechno jsou to součásti, jak být plně člověkem. Všechny plují kolem ve vzduchu jako baktérie a já mohu být vnímavý na jeden druh, zatímco ty jsi vnímavý na jiný. Proniknou do nás v závislosti na naší přirozenosti a pak nějakým způsobem ovládnou naše systémy, podobně jako to probíhá u nachlazení nebo u nádherné vůně. Emoce jako štěstí se asi lépe vyjadřují lidem kolem nás. A zatím u mnoha mnichů a jogínů je štěstí prostě jen další jeden mráček běžící oblohou naší mysli; spíše, než aby se vyjadřovali navenek, usadí se a pozorují jej, jak se pohybuje. A co žádostivost? Jsme-li s tou pravou osobou a ve vhodnou chvíli, žádostivost může také svádět k tomu, aby byla vyjadřována směrem k „objektu“. Avšak žádostivost může skutečně podělat naše životy, když ji vyjadřujeme vždy, když ji cítíme. A pak je tu hněv: hrozně destruktivní, vyčerpávající pocit, který může vytvořit mnoho nové karmy a přinést další utrpení do tohoto světa. Hlavním důvodem, proč moderní psychologie říká „Najdi si způsob, jak vyjádřit svůj hněv konstruktivně“, je ten, že psychologové nevědí, co s tím dál dělat ani ve svých vlastních životech. Ale celé toto stanovisko předpokládá, že jsme buď „nositelé“ nebo „oběti“ hněvu, štěstí nebo jakékoli jiné emoce, které nás zaplavují. To ale nejsme. Možná, že dovolujeme emocím, aby nás ovládaly, ale je na nás, abychom jednoho dne převzali zodpovědnost za následky. Ovládání, kterého se nám dostává skrze meditaci, není určeno k tomu, aby potlačovalo naše pocity. Je to takový druh ovládání, který nám poskytuje svobodu, sebe-důstojnost, abychom si určili každý nejlepší cestu, jak žít naše životy v každém okamžiku. Moudrost, jak zvládnout emoci, spočívá v tom, abychom ji cítili v každém momentu; když tedy udržujeme čistou a jasnou mysl, můžeme projevit vhodné emoce a pozorovat vnitřně ty škodlivé a přitom je necháváme být. To není to samé jako popření nebo potlačení. Ano, to už se dá označit jako úlet. Je to ale způsob, jakým začíná mnoho skutečných proměn. Napřed hledáme ideje, které dávají smysl a pak je zkoušíme vzít k sobě hlouběji a hlouběji do našich srdcí a vnitřností. Když to ale zůstane jen v hlavě, pak ti dávám za pravdu – nemá to příliš cenu.

No jo, ale bez ohledu na to, jak moc se třeba chceš změnit už teď, všechno vypadá jinak, když jsi v sevření svého hněvu. Mám na mysli to, že dokonce ani nevnímám, co se v tu chvíli děje; je to jako když se něco seběhne a pak už někdo leží na podlaze ještě před tím, než zjistím, co se stalo. Věř mi, že vím, co myslíš; taky jsem se pral, dokonce jsem postřelil člověka a děkuji svým šťastným hvězdám, že to nedošlo tak daleko, abych někoho zabil předtím, než se mi ztišila moje poblázněná mysl. Určitě vím, co to znamená ztratit svou rozvahu. To proto připomínám,

20

že je třeba s tím jít hlouběji, protože když to zůstává v hlavě, ztrácí se to současně s tím, jak ztratíme hlavu. A jak vesměs všichni bolestně pamatujeme, hlavu ztrácíme poměrně často. Pomocí meditace, modlitby, bojových umění či čehokoliv, co se vám naskytne, můžete postupně získat dostatek uvědomění, takže uvidíte co se děje ještě předtím, než někoho srazíte k zemi. A to je důvodem, proč tak mnoho z nás dělá tuto činnost každý den. Je potřeba něco dělat každý den – dokud je vše v pořádku – abychom byli připraveni a těžké časy. Není tu žádný rozdíl třeba proti posilování s činkami nebo čímkoli podobným; chce to nějaký čas, než se dostanete do formy. Chci tím říci, že my všichni nakonec musíme být schopni si projít celou škálou lidských emocí, aniž bychom se stali slepí k pravdě. Rád bych vám popsal typický meditační kurz pro vás - 15 hodin denně, po 10dnů, jen cvičení meditace v sedu nebo v chůzi; žádné mluvení, psaní, čtení, doteky, bez jídla, televize, rádia – dokonce vám není ani dovoleno cvičit nebo praktikovat jógu. Po několika dnech v takovém omezeném režimu se stane to, že emoce začnou trpět nedostatkem; schází dostatek podnětů, které by stimulovaly vaše emoční prožitky. A tak tyto emoce – baktérie, dosud jen plovoucí kolem, chtějí být nějakým způsobem procítěny, vrhají se na vás úplně bezdůvodně. Nebo si vyrobí důvody jako truchlení nad smrtí vašeho otce nebo hněv kvůli tomu, že jste byli před dvaceti lety nespravedlivě potrestáni. Je fascinující sledovat, jak se emoce valí dovnitř jako přílivová vlna a pak zase ven, přestože

jste neudělali vůbec nic, co by je mohlo vyvolat. A věřte mi, že i když sedíte klidně v tichu celý den, není na světě žádný způsob, jak je potlačit nebo se před nimi skrýt! Je těžké se skrýt, když využíváte každý okamžik ke sledování činnosti své mysli. Co se to tedy odehrává? Proč emoce odchází, když se podle ní nechováte? A nejenže odchází – často odplyne tak náhle, že jakoby odfoukla vaší mysli, ač se před krátkou chvílí zdála silná. Je to podobné, jako obří mýdlová bublina, která roste a roste a když pak praskne, není po ní nikde vidět ani stopa. Zdála se být nesmírná, ale bylo to vše jen na povrchu; v pozadí nebylo nic skutečného. A tak tu sedíte a chvíli se cítíte příjemně čistí, když tu se valí další vlna. To se může opakovat celé hodiny. Tento druh tréninku vám pomáhá se naučit, že emoce jsou jen míjející „pozvánky“ a nic více. A potom zjistíte, že můžete zvládnout své životy daleko obratněji.

To zní jako by ses proměnil na zombii nebo něco podobného; jako potřeba být v každé minutě velmi vnímavý. Co to má společného s věcmi, o kterých ses zmínil jako o „duchovní svobodě“? Tohle mi nepřipadá příliš svobodné! To je logická otázka, ale opravdu se vám zdám být podobný zombii? Uvědomte si, že trénink je zase jen tréninkem. Není to vzorec, podle kterého by měl každý jednat. Byl jsem v klášterech a zenových chrámech, kde všichni chodili dokola a byli silně soustředění na každý krok, na každé sousto svého jídla, na každé slovo, které vyslovili. To mě rovněž nepřijde svobodné. Ale pak možná potkám nejvyššího opata nebo místního svatého, který je podobný dítěti – plný radosti, velmi přirozený a spontánní, volně vyjadřující své emoce – i kdyby měly podobu hněvu. Není těžké tomu porozumět. Napřed je potřeba zajistit, aby byla svoboda přirozená. Jak ale můžeme být spontánní, když jsou naše mysli zatažené mraky našich zvyků, traumat, ambic,

21

strachů, hořkostí a takovou spoustou jiného smetí? Takže každá tradice má své období tréninku. Napřed se začneme pozorovat více zblízka než kdy dříve, proto abychom uviděli všechna místa, do kterých jsme byli lapeni nebo jsme v nich uvázli. Když se spatříme a necháme přejít všechno smetí, které nás drží zpátky, pak jsme konečně svobodní, abychom mohli prožít každý moment dne svěží a plní života. V tomto bodě tady už není potřeba provádět meditační cvičení; my už jsme ve stavu meditace. Není tu už pochyb nebo úporná snaha, žádný stálý zmatek, protože jsme se vzdali všeho vzdoru v našich životech. Vzdát to ale můžeme jen z pozice síly, úplného ovládnutí. Meditujeme proto, abychom získali ovládání, takže můžeme následně ovládání vzdát a být svobodní. Bůh má zvláštní smysl pro humor.

Dá se přejít přes všechno smetí a bloky bez učitele nebo mistra? Předně je potřeba říci, že už vlastně máme učitele a mistry, kteří nás vroucně milují a vedou nás po celý čas, když nejsme zaneprázdnění vzpíráním se sami sobě. Možná to zní staromódně nebo mlhavě, ale ujišťuji vás, že je to absolutně reálné. Ale aby byla odpovězena vaše otázka z pohledu hledání učitele ve „vnějším“ světě: určitě můžeme jednat i bez něj. Jestliže denně meditujete a jste k sobě stále otevření, trpělivě nad sebou získáváte ovládnutí, sebedisciplínu, sebeupřímnost a další vlastnosti, pak objevíte stejné věci, pro které jiní lidé možná vynaložili roky hledání učitelů a mistrů po celém světě. Tím, že máte učitele, se můžete v podstatě dostat do stejného počtu slepých uliček, jako byste šli sami. Protože se jednoho dne každý z nás musí otevřít sám sobě; vydat se do rukou intuice a síly uvnitř nás, která nás může dokonale vést. I když nás nějaký čas vede mistr, stále v určitém bodě musíme nalézt vedení v nás samých. Jako to řekl Ježíš: „Království boží je ve vás samých“. Svatý muž nebo žena vám jen podávají obraz vaší vlastní hluboké přirozenosti. Když jsme příliš zaměřeni na jejich osobnost nebo jejich úžasnou moc nebo nádherná slova, nebo je pro nás prvořadé jim sloužit a provádět spousty mystických rituálů - zmeškali jsme loď. Hlavním účelem je obrátit se dovnitř, nikoliv navenek. Vyrovnaný učitel při porovnání s mistrem znamená více nástrah. On nebo ona vám možná řekne, abyste dělali určitý druh jógy nebo každý den meditovali. Avšak v životě procházíme přes mnoho rozdílných období. Mění se naše stravování, mění se potřeby; někdy po letech denního cvičení možná pocítíme potřebu na chvíli zanechat meditace. Kdo ví? A proto je vnitřní spojení důležité. Jak se mysl stává tišší, intuice zesiluje. Život se pohybuje hladčeji; je to velmi jemná záležitost. Kolem vás se odehrávají dobré věci; možná se zdáte být ohniskem štěstí pro lidi, kteří vás znají. Je mnohem snazší snést bolestné věci a přinášet moudrost místo hořkosti. Vidíte a slyšíte věci, které jste dříve nezaznamenali, protože jste byli příliš zaneprázdnění. Stanete se daleko vnímavější k lidem kolem vás. Všechny tyto změny však potřebují čas. Učitel nebo mistr vás možná zaměstnají mnoha činnostmi, ale někdy může všechna taková aktivita zpomalit větší a hlubší změny. Věci, které se mohou zdát jako úžasná změna, se „během noci“ změní; obvykle netrvají, protože všechno

22

je to aktivita jen na povrchu - nová jména, duchovní oblečení, přísné diety, rozvrhy optimalizované na využití dne do poslední minuty, atd. Jelikož jste teď ve vězení, je tu vynikající příležitost dělat vše jiným způsobem, podle svého a využít času pro uvážené a trvalé změny. Jestliže je vaší Dharmou (osudem) potkat určité učitele, pak je určitě potkáte, jakmile se vaše intuice dostatečně rozvine, aby vás vedla tam, kde potřebujete být. Ohlédněte se, kam vás až dosud dovedla. Já musím být jedním z vašich učitelů, protože jsme se potkali v jedné místnosti a mluvíme spolu o těchto věcech. Dívejte se, jak to funguje! Všechno funguje jako hodiny, opravdu. Potřebujeme pouze pokračovat v práci na sobě. Celý vesmír bude spolupracovat.

Znáte můj názor? Knihy a podobné věci jen ukazují cestu, jak dosáhnout Boha. Poté, co naleznete cestu, kde je další potřeba knih a popisů? Když se vám dostane všech informací o Cestě, musíte začít pracovat. Jen tak můžete dosáhnout svého cíle. (Šrí Rámakrišna)

23

Milý Bo, Právě uplynuly tři roky, co jsem začala pátrat po významu tohoto ztraceného života, který prožívám. Ještě mě čeká dalších patnáct let ve vězení, které má venku jen malé prostory poskytující tušení návratu. Často jsem se ohlížela na svůj život a řekla si, že to nejsem já, kdo způsobil tuto situaci. Stále se ještě ráno probouzím a nacházím sebe za mřížemi - v prostředí, které nemohu ovlivnit. Když bylo možné sledovat běžící čas, vždy jsem věděla, že mě bere sebou a že musím dělat vše, co můžu i při mé ignoranci, a nesmím nikomu uškodit. A že je třeba tuto sílu nechat jít svým směrem. Zkoušela jsem zastavit jeho nárazy alkoholem a drogami; byla jsem umístěna do psychiatrické péče. Opakovalo se to už tolikrát, že teď už nevím, odkud jsem přišla a kam jít dál. Dosud se to teď zdá být klidněné, a v posledním roce jsem našla lásku a mír. Meditace se stala životem. Sdílela jsem ji s láskou s těmi, kdo také hledali. Život se zdál být plný a teď je opět ztracený, když jsem byla přesunuta do prostředí s nižší ostrahou. Období nebylo naplněno. Všechny přípravy na podmínečné propuštění a zaměstnání jsou zřejmě nanic. Sílu, kterou jsem našla v pravdě a lásce, překryl strach a frustrace. Teď už nejsem silná. Zkusila jsem utéci, ale během pár hodin mě chytili. Nebylo žádné cesty, kterou bych mohla jít dále a vytvořit si více karmy. Ztracený ztrácí svou přitažlivost, karma je vykonána. Byla jsem v izolaci 8 týdnů za útěk. To ale není žádná přítěž - spíše prostředí pro mír a sebereflexi. Mohu být tichá v meditaci a v životě. Jak jsem tak seděla v tichu minulou neděli, komise pro podmínečné tresty mi poslala dopis, že můj rozsudek byl snížen o jeden rok a že hodlají vyslechnout mou žádost tento měsíc. Armáda spásy doporučila dům na půl cesty, ve kterém se mohu připravovat. Jen se směju sama sobě - jak a kde jsem si to všechno způsobila, je mimo mě. Není to pravda, že všichni děláme to, co musíme? Co jsem mohla udělat jinak? A teď, když světlo svítí jasněji, je zbytek ztracen. S láskou Arnie Kanada

24

Tělo není naším mistrem, ale je chrámem. Udržujte je uvolněné a silné. Napínejte mysl, napínejte tělo. Dostaňte je pod kontrolu, pevně avšak ne hrubě; s velkou trpělivostí a jemností.

25

2. Hatha jóga Hatha jóga je systém rozvoje mysli, těla a duše, který je tisíce let starý. Není to jen prostý systém cvičení jako kalanetika nebo aerobic. Je podobný bojovým uměním - skutečné meditaci v akci. Je faktem, že bojová umění se někdy nazývají „jóga zápasu“. Různé pozice v hatha józe se nazývají ásany - sanskrtský výraz pro „pozice“ nebo „držení těla“. Záměrem je zdokonalovat se v zaujímání každé pozice, které přinese vedle posílení těla velké množství dalších výhod. Mezi takové výhody patří lepší spánek, zlepšení oběhového systému, dýchání, trávení, omezení nemocí a jiné. Hatha jóga také působí na jemnějším „energickém těle“ mnoha sotva zřetelnými způsoby. Tato kapitola není zamýšlena k tomu, aby udělala z kohokoli dokonalého hatha jogína. Abyste z ní udělali svou celoživotní cestu, potřebovali byste žít někde v ústraní s kvalifikovaným mistrem a dodržovat extrémně přísná pravidla stravování, spánku, aktivity a koncentrace. Podobně jako u jiné intenzivní duchovní životosprávy jde o styl dodržovaný 24 hodin denně. My musíme věnovat určitou pozornost tělu; to je naše riziko podnikání. Takže místo toho, abychom se slepě snažili zbavovat se tuku cvičením fitnes, je také zajímavé vyzkoušet systém, který v sobě obsahuje naše duchovní hledání. Každý může cvičit hatha jógu a vyzkoušet, jak příjemné pocity poskytne posílení těla a mysli, a to jen při dodržení několika základních pravidel. Sita a já, stejně jako mnoho jiných lidí nikdy nešlo dál než k několika základním ásanám podobných těm, které jsou dále uváděny. Já provádím některé základní ásany každé ráno - poskytují mi vše, co potřebuji od hatha jógy. Kdybyste se však chtěli stát pokročilejšími (něco jako kdybyste odjeli do Himalájí), je k dispozici mnoho dobrých knih, které uvádí další náměty a pokyny.

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA 1) Věnujte pozornost každému okamžiku. Udržujte vaši mysl pozornou k tomu, co děláte v každé pozici. Každý den rozvíjejte větší a větší soustředění. Bez toho je to jen cvičení - nikoliv jóga. 2) Protahujte, ale nepřepínejte. Jóga je opakem tvrzení „bez bolesti není pokroku“. Dovolte si pohyb jen v rámci svých možností - do bodu, kdy můžete vnímat protažení, ale stále ještě vydržíte v pozici klidně na minutu nebo déle. Nedopusťte, aby vás vaše soutěživé ego dohnalo ke zranění. 3) Slaďte svůj dech s vašimi pohyby. Nadechujte se, když se tělo protahuje, rozepíná nebo natahuje směrem ven, vydechujte, když se stahujete, uzavíráte nebo ohýbáte. Přečtěte si v následující 3.části - Pránájámě další náměty, jak účinně pracovat s dechem. Ale to nejzákladnější pravidlo zní: koncentrujte se. Dýchání je nejdůležitější prvek. 26

4) Zaměřte se na páteř. Pohyby a pozice jsou navrženy tak, aby protáhly, zpružnily a posílily celá záda. Obzvláště myslete na svou páteř, kterou je potřeba prodlužovat bez ohledu na zaujímanou pozici. 5) Pozornost udržujte i mezi pozicemi. Nehrbte se ani se nerozvalujte. Zaznamenávejte každý pohyb, každý dech - od začátku do konce. 6) Hatha jóga by neměla být prováděna s plným žaludkem. Jestliže ji neprovádíte jako první ranní aktivitu, počkejte s ní nejméně 2 až 3 hodiny po jídle.

UKÁZKA CVIČENÍ Následující sestava ásan je určená pro zvětšení síly a pružnosti - kombinují se v ní předklony, záklony a zkruty páteře. Kdybyste se však učili přímo u nějakého učitele, ten by vám možná předepsal sestavu šitou na míru vašemu tělu. Žádná kniha není určena k tomu, aby v ní bylo cvičení pro každý tělesný typ. Kdyby se cokoli z následujících cvičení zdálo být pro vás riskantní z důvodu nebezpečí poranění nebo protože pro ně nemáte fyzické předpoklady, pak jej neprovádějte! Je potřeba, abyste byli sami sobě učitelem. Buďte hlavně opatrní, abyste nadměrně nezatěžovali vaše klouby (obzvláště ramena a kolena). POHODLNÝ SED (sukhásana) A BŘIŠNÍ DÝCHÁNÍ Sedíte na podlaze na pevném polštáři nebo na mnohokrát složené přikrývce, ohnuté nohy leží vedle sebe, ruce volně spočívají na kolenou. Seďte se zády vzpřímenými, hlava vyrovnaná, spodní čelist mírně uvolněná. Možná se tato pozice nezdá napoprvé být „pohodlný sed“, ale při pravidelném procvičování se stane. (Je to také dobrá pozice pro meditaci. Vždy začněte tím, že tiše usednete a zaznamenávejte, jak to vypadá tento den s vaším tělem a myslí. Jak se cítí vaše tělo? V jakém stavu je vaše mysl (klidná, znepokojená, něco mezi tím)? Pak si začněte uvědomovat svůj dech, jak proudí dovnitř nosními dírkami (vždy dávejte přednost dýchání nosem). A pak když vydechujete, jemně stáhněte svaly břicha, které jsou v okolí pupku. To vám pomůže vydechovat o něco delší dobu. Jak se pak následně nadechujete, veďte nejdříve vzduch do svého břicha tak, že povolujete ty svaly, které byly stažené, a následně nechte vzduchem vyplnit váš hrudní koš. Tímto způsobem provádějte několik dechových cyklů a zkoušejte učinit svůj dech co nejvíce pomalý a plynulý. Potom pozorujte, jaký účinek na vás měl tento prohloubený dech. Používejte tento způsob dýchání při všech pohybech a pozicích, které

budou následovat. VÝCHOD SLUNCE (čakravakásana) Začněte v kleku na čtyřech, dlaně umístěné pod rameny a kolena pod kyčlemi. Prodýchněte se břišním dechem. Při následujícím nádechu jemně prohněte záda a podívejte se před sebe. Jak vydechujete, posazujte se na paty, pokládejte hruď na stehna a lokty s čelem na podložku. S nádechem se pomalu zvedejte na ruce a kolena, jemně prohýbejte v zádech a zastavte pohyb vpřed, jakmile jsou ramena na kolmici nad 27

dlaněmi. Opakujte znovu 6-8 krát a zaměřte se na napětí v zádech a postupné uvolnění kolem páteře. Paže a nohy provádí jen minimální práci - hlavní podíl je na zádových svalech. BLESK (vadžrásana) V sedu na kolenou jste v předklonu a čelem na podložce a s rukama na bedrech (hřbety rukou se dotýkají zad). Během nádechu se vztyčujete vzhůru na kolena a pravou paži přes upažení zvedáte vzhůru. Pohled je dopředu, brada směřuje k hrudníku. Při výdechu klesáte zpět do sedu na paty, spouštíte pravou paži zpět na bedra a přetáčíte hlavu lehce doleva. Při následném nádechu se znovu vztyčujete, vzhůru se zvedá levá paže, pohled dopředu, brada dolů. S výdechem zpět dolů, hlavu stáčíte doprava, levá ruka hřbetem na bedrech. Opakujte se střídáním paží, hlavu vždy otáčejte od paže, která se vrací dolů. Opakujte 4-6 krát oběma pažemi. Pro tuto i předchozí pozici bude možná pro vás vhodné použít přikrývku pro podložení kolenou.

POZICE STROMU (vrkšásana) Přímý stoj, zrak soustřeďte na bod na zemi asi 2 m před vámi. Zvedněte jednu nohu a opřete ji o stehno druhé nohy (opírá se nártem proti přední straně stehna nebo chodidlem proti vnitřnímu stehnu - vyberte si co je pro vás snazší). Ruce sepněte před hrudníkem v gestu modlitby. Nadechujte se zhluboka a bočními oblouky zvedejte ruce nad hlavu, kde se opět sepnou dlaněmi jako větve stromu. Pokud je pro vás snadné udržet tělo stabilní, sledujte očima prostor v místnosti kolem vás nebo zkuste zaměřit svou mysl na chodidla a zavřete oči. Po výdrži opakujte na druhé noze. Zůstávejte v pozici tak dlouho, dokud udržíte rovnováhu a z pozice se vracejte pomalu.

POZDRAV SLUNCI (súrja namaskár) Je to série 12 ásan, která, je-li prováděna v ladném proudu, nazývá se pak vinyása. Ve skutečnosti je to 7 jednotlivých pozic a 5 z nich je opakováno. Většina pozic způsobuje ohýbání páteře dopředu i dozadu, takže je to skvělý způsob jak rozcvičit záda a páteř. Sestava se tradičně provádí tváří směrem k východu, aby bylo uctíváno vycházející slunce. Opakuje se 2-12 krát.

28

Poznámky k jednotlivým pozicím pozdravu slunce: 1. Pozice 1 a 12 jsou totožné. Buďte koncentrovaní a vyvážení před každým novým kolem. 2. Pozice 2 a 11 jsou stejné. Zvedněte spojené ruce nad hlavu a vnímejte hrudní koš, jak se rozevírá a zvedá. Jemně se zakloňte a dejte si pozor, abyste paže drželi v rovině uší. 3. Pozice 3 a 10 jsou stejné. Kolena by měla být v předklonu propnutá, ale hodně lidí je potřebuje povolit, aby se dotýkali prsty o zem. Kolena je zpravidla potřeba povolit při přecházení do 4. pozice, protože by se o zem měly opřít i dlaně. 4. Pozice 4 a 9 jsou stejné (jen nohy jsou opačně). Přední noha je chodidlem mezi rukama, konečky prstů rukou jsou v jedné linii s prsty na nohou, koleno je nad prsty nohou. Zadní noha je protažená až tak daleko, jak to jde, její koleno je na podlaze. Záda jsou jemně prohnutá, hrudník rozevřený, pohled dopředu a brada míří ke hrudníku. 5. Pozice 5 a 8 jsou stejné. Přední noha se přesune vedle zadní, jsou ve vzdálenosti kyčlí. Nohy i paže jsou propnuté, paty jsou jemně zatlačovány do podložky, tvář míří proti 29

6.

7.

8.

9.

kolenům. Protahujte nohy a záda. Uvědomte si oblast mezi lopatkami. Tato pozice má název „pes tváří dolů“ a je velmi prospěšná Je-li to možné, přecházejte do pozice 6 až po úplném výdechu a zadržte dech až do přechodu do pozice 7. Jestliže je to nepříjemné, dýchejte i během pozice 6. Tato pozice je nazývána „tyč“, protože se pokoušíte své tělo napřímit jako tyč: dlaně jsou pod rameny, paže ohnuté, hlava, záda, hýždě a nohy jsou ve stejné výši - podobně jako ve spodní úvrati u kliku. S nádechem přejděte do pozice 7. Hrudník se zvedá, je rozevřený, paže napnuté, dívejte se vpřed, ale hlavu nezaklánějte. Tato pozice se nazývá „pes tváří vzhůru“. Vzdálenost dlaní a chodidel by měla být stejná jako u pozic 5 až 8. Zvedejte pánev zpět vzhůru jako v pozici 5. Pokud máte následně potíž s vysunutím zadní nohy vpřed při přechodu do 9. pozice, opřete si napřed druhou nohu na koleno vysunutí vpřed bude snazší (nepřesouvejte ale ruce dozadu a nikdy byste neměli použít švih - hlavně ti, kterým hrozí ischias - pozn.překl.). Stejná noha, která se pohybovala vzad do pozice 4, se pohybuje vpřed do pozice 9. Při následujícím kole se nohy vymění. Buďte opatrní, abyste si nenamohli bedra, když se zvedáte z pozice 10 do 11. Můžete si pomoci pokrčením kolen a zatížit více nohy a horní část zad, abyste se napřímili (dobré je také jít pažemi nad hlavu zadním obloukem jako protiváha k trupu - pozn.překl).

SED S PROTÁČENÍM PÁTEŘE (ardha matsjendásana) Posaďte se vzpřímeně do sedu s nataženýma nohama. Ohněte pravou nohu a opřete ji chodidlem po překročení levé nohy z vnější strany levého kolena. Nadechněte se a předpažte. Během výdechu se trochu nahněte trupem vzad a otáčejte se doprava. Pravou dlaní se opřete za tělem do podlahy (prsty míří směrem od vás). Levou paži přeneste a zapřete o vnější stranu pravé nohy - jemným tlakem tlačíte proti noze. Lehce ohněte levou paži a dlaň položte na pravé stehno. Zůstaňte ve výdrži po dobu 6 nebo více dechových cyklů. Pokoušejte se protahovat páteř při nádechu a jemně dotahovat zkrut během výdechu. Pozici ukončíte s výdechem, ohnete obě nohy a přitáhnete na chvíli kolena k hrudníku (aby se protáhla spodní část zad). Pak pozici proveďte na opačnou stranu. Buďte trpěliví, protože zpočátku může být zaujímání těchto pozic zmatené. PŘEDKLON S ČELEM K JEDNOMU KOLENU (džanuširšásana) Vzpřímený sed s nataženýma nohama. Ohněte levou nohu a opřete chodidlo proti vnitřnímu stehnu pravé. Během nádechu vzpažte. Během výdechu se předklánějte ohybem v kyčlích a přibližujte hrudník k pravému stehnu. Udržujte během předklonu záda rovná co nejdéle. Uchopte pravou nohu oběma rukama, lokty mají zůstat ohnuté a ramena uvolněná. Je dobře, pokud můžete udržet pravou nohu propnutou, ale pokud je napětí na zádech nebo v podkolení příliš intenzivní nebo záda bolí, pak můžete pravé koleno nadzvednout. V pozici setrvejte po dobu 10 dechových cyklů nebo i déle. Když se nadechujete, zvedejte a protahujte horní část zad. Během výdechů dovolujte spodní části trupu, aby se přibližovala těsněji k pravému stehnu. Při návratu zpět se 30

nadechujte a zvedejte paže, když jsou v úrovni uší, začněte zvedat horní část trupu a nakonec použijte bederní svaly ke konečnému napřímení. Pozici opakujte na druhou stranu s nataženou levou nohou a ohnutou pravou. POZICE LOĎKY (salabhásana) Lehněte si na břicho s hlavou otočenou na jednu stranu. Ruce dejte na záda tak, že se hřbety dotýkají beder. Pokud vám ruce sklouzávají dolů, chytněte se jednou rukou za zápěstí druhé. Během nádechu zvedejte hlavu, ramena a hrudník a současně natažené nohy tak vysoko, jak je možné, hlavu nezaklánějte (brada míří k hrudi). S výdechem pokládejte nohy a hrudník zpět. Opakujte alespoň 6x. Když pak položíte hlavu, položte ji opět na jednu tvář (je potřeba protočení hlavy střídat, aby se krk protáhnul na obě strany). Pozorujte na kterou stranu je otočení hlavy pro vás pohodlnější - doprava nebo doleva? Pokud cítíte rozdíl, napovídá to, která strana krku je ztuhlejší. Během přechodu do pozice loďky pamatujte na protahování celé páteře do délky. POZICE KOBRY (bhudžangásana) Předchozí pozice loďky vás měla připravit k tomu, abyste mohli provést s výdrží tento následující záklon, pozici kobry. Ležíte na břichu nohy těsně u sebe a hlava na jedné tváři. Opřete dlaně do podložky přesně pod rameny - konečky prstů jsou právě pod horní linií ramen. Lokty jsou uhnuté a u těla. Opřete hlavu o čelo a během nádechu ji zvedejte zároveň s trupem. Zvedejte se co nejvýše, ale bez opěru do dlaní (pohyb vychází ze zádových a bederních svalů). Hlava není v záklonu - brada míří k hrudi. Vydržte v pozici tak dlouho, jak je to pohodlné, s výdechem se pak pokládejte, otočte opět hlavu na jednu tvář a ruce nechte pod rameny. Chvíli si oddechněte a pak při nádechu pozici zopakujte. Tato pozice je vynikající pro posilování bederních svalů. Také rozevírá hrudník a srdeční centrum, takže je vhodné ji provádět často, pokud pracujete na otvírání srdce. VZTYČENÍ NOHOU (urdhva prasarita padásana) Leh na zádech, kolena ohnutá přitahujete k hrudi, ruce podél těla. Během nádechu zvedejte paže do předpažení a pak pokládejte za hlavou (hřbety rukou na podložku) a současně propněte nohy chodidly proti stropu. Během výdechu vracejte ruce podél těla, ohněte kolena a přitáhněte je k hrudi. Uvědomujte si protahování páteře, když jsou paže za hlavou a nohy kolmo vzhůru. Opakujte alespoň 6x. Toto cvičení vás má připravit pro leh na zádech a je také vhodné pro odstraňování bloků na zádech. RELAXAČNÍ POZICE (šavásana) Lehněte si na záda s nohama mírně od sebe, paže podél těla, dlaně otočené vzhůru. Pozorujte, jak se cítí vaše tělo. Jaký je stav vaší mysli? Jak se cítíte nyní ve srovnání se začátkem

31

cvičení? Setrvejte v šavásaně asi po dobu 5 minut a dovolte každé části svého těla, aby se hluboce uvolnila.

Závěrečná slova k hatha józe. Buďte trpěliví, když se učíte popisovaným cvičením; dávejte si na čas, abyste mohli zaznamenávat každý pohyb a každou pozici. Hlavně při svých prvních cvičeních se vracejte zpět k úvodu této kapitoly - především k části „ZÁKLADNÍ PRAVIDLA“, protože důležité zásady je potřeba dodržovat od samého počátku, abyste si je zapamatovali správně a vyhnuli se vzniku zlozvyků. Provádění hatha jógy po dobu půl hodiny každý den může vyvolat ohromnou proměnu ve vašem životě. Je to výborný způsob, jak připravit své tělo na meditaci a k dosažení vyšších stavů vědomí.

A proto říkám vám, nemyslete na svůj život, na to, co byste měli jíst nebo co byste měli pít; nebo na své tělo, čím je obléci. Není život něco více než jen jídlo? Není tělo více než jen oblečení? (Ježíš)

32

3. Výživa Jednoho dne, když náš syn Josh byl ještě nemluvně, seděli jsme se Sitou a s ním v Miami pod kokosovou palmou. Já jsem se narodil a vyrostl v Miami, hrával jsem si kolem palem, lezl jsem na ně a sbíral celý život kokosy. Ale zrovna v ten den matka Sity vyšla se svého motelu a varovala nás: „Nenechávejte tady Joshe hrát! Z palmy by mohla spadnout kokosový ořech na jeho hlavu a zabít jej! Moje první reakce byla, že jsem ji ujišťoval, že já jsem si celý život hrával pod palmami, ale nikdy jsem neslyšel, že by se něco takového komukoli stalo. Avšak o několik minut později jsem byl nucen zaznamenat, že kolem palmy najednou leželo mnoho ořechů, které tam předtím nebyly a uznat, že další jsou velmi vysoko na stromě a vypadají jako zralé a těžké... Výživa je tomu velmi podobná. Jednou se zeptal žák učitele Hari Dass Baby, zda by měl užívat vitamíny. Dostalo se mu odpovědi, že by měl. Žák se tedy zeptal: „Ale Babo, ty přece skoro nic nejíš! Jak to přijde, že si myslíš, že já bych měl brát vitamíny?“ Hari Dass odpověděl: „Ty věříš ve vitamíny, tedy je potřebuješ.“ Způsob stravování je podobná záležitost - potřebujeme prostě zjistit, co je pro nás vhodné a pak „jíst správně“. Často to ale bývá velmi napjatý způsob, jak žít. Jíst to, co naše bláznivé mysli chtějí, určitě nepůsobí příliš dobře. A žádný extrém nečiní lidi šťastnými, svobodnými a silnými. Na jedné straně, v posledních 20 letech na mnohé z nás měly velký vliv dietní doporučení: vyhýbat se bufetové stravě, tučným a těžkým masům, popisování škodlivých vlivů cukru a kofeinu; přejímání různých výživových systémů od jiných kultur - účinky jogurtu, prospěšnost celozrnného pečiva, vyvažování Jinu a Jangu v makrobiotice atd. Ale na druhé straně jídlo je stále jen prostředek, stejně jako tělo. Obojí náleží výhradně k vnějšímu světu. Čas přinese, čas odnese. Dobré jídlo nebo jen rychlý pokrm, zdravá nebo nemocná těla - obojí končí jako stejná hromádka kostí. Jejich jediným skutečným významem, jejich trvalou hodnotou je to, že nám pomáhají k naší duchovní práci, která vyžaduje daleko více než jen fyzické zdraví.

33

V posledních deseti nebo patnácti letech naše kultura učinila zdravé tělo předmětem uctívání a chorobné pozornosti. Dieta a cvičení fitness jsou nyní v Americe průmyslem s mnohamiliardovým obratem. Nebylo těžké odlákat lidi od náhledu „uznávání těla jako chrámu“ směrem k uctívání těla, jako by v tomto chrámu sídlil Bůh. Určitě má smysl držet se v kondici, avšak intenzita našeho zájmu bývá orientována na udržování mládí a odmítání smrti v tomto světě iluzí. Musí existovat dobrá vyváženost - proto nerad slyším slova jako překonaný rekord. Každý z nás si musí najít a uznávat svou vlastní jedinečnou vnitřní vyváženost. Zákonitosti výživy a chemie by se mohly zdát léčivé pro všechny stejně, ale ve skutečnosti každý zákon světa podléhá změnám - záleží to na našem stavu mysli a Ducha. A tak se Big Mac stal pro jedny božskou manou, zatímco přírodní hnědá rýže jedem. Záleží to i na tom, kdo co jíme a jak nervózní se cítíme během jídla.

Život začíná vypadat spíše jako velká myšlenka, než aby se podobal velkému stroji. (sir James Jeans) Po krátkou dobu jsem studoval Aikido v Coloradu. Můj sensei neboli učitel, byl velmi jemný a mocný mistr z Japonska. Když procházel místností, bylo snadné ucítit energii „Ki“, se kterou pracují bojová umění. Vše na něm bylo přirozené a perfektně vyvážené; zdál se být vždy bez obav a bylo příznačné, že se nedalo jej přistihnout nepřipraveného. Byl živoucím příkladem na cestě, kterou učil. Jednoho dne jsem šel kolem jeho působiště po skončení lekce Dodžo a uviděl jsem jej i jeho ženu (také vlastní černý pás), jak se živí tím nejhorším bufetovým jídlem, které si lze představit: Big Mac, koblihy, kola, hranolky atd. Poté, co jsem několik let pečoval o svou výživu, nemohl jsem si pomoci, abych nebyl šokován tím, že tak „vyspělé bytosti“ mohou se svým tělem tak lehkomyslně nakládat. Zeptal jsem se : „Sensei, jak můžeš tuto stravu dávat svému tělu?“ Vzhlédl ke mně, nepřestávaje žvýkat, a řekl: „Bo, o tom, zda ti jídlo udělá dobře nebo tě poškodí, rozhodne tvoje Ki - je to na tvém přístupu! Když máš dobrý přístup, je každé jídlo dobré; při špatném přístupu je špatné jakékoliv jídlo.“ Uctivě se usmál a kráčel dál i se svým jídlem. Cestou domů jsem o tom ještě přemýšlel - všechno to dávalo perfektní smysl. A mou myslí procházely vzpomínky na rychlá občerstvení, jako např. Dairy Queen, Taco Bell a M&M - kde jsem konzumoval všechno možné, než jsem se stal tím odříkavým jogínem. A tím okamžikem jsem se oprostil od všech dietních zásad, které jsem si osvojoval během let a začal jsem znovu jíst všechno, na co mám chuť. Nebylo to ale bez problémů - jak jsem seznal, když jsem jednoho dne sténal na záchodě chtěl jsem věřit jako sensei, ale hluboko uvnitř jsem stále ještě pochyboval, zda je toto jídlo pro mne dobré. Stejné jídlo, které jemu prospívalo, mě ničilo, protože jsem si vytvářel omluvy

34

pro časté touhy po jídle, které jsem léta potlačoval. To je hra, která probíhá hlouběji než jsou naše vědomé vrtochy a chutě. Je mi jasné, že s tím přístupem měl pravdu. Já jsem se od té doby začal otevírat a měnit (stejně jako moje stravování). Je to ale pomalejší a jemnější proces, než jsem si uvědomoval; a my musíme být čestní, ať už jsme na jakémkoliv stupni existence v určitém daném čase. Takovýto zápas o nalezení naší nejlepší diety nás obohacuje učením k sebepoctivosti, disciplině, počestnosti a moudrosti. Kterákoliv dieta může prospět jednomu a poškodit druhého, takže naše potřeby jsou očividně jedinečné - jako lekce, které se potřebujeme učit. Poctivost k sobě nabývá na významu, protože Bůh vždy volí cestu, jak nás přimět, abychom hledali odpovědi uvnitř sebe, raději než u vnějšího zdroje - bez ohledu jak je populární nebo uznávaný. Vnější zdroje nám poskytují informace (jeden odborník obvykle popírá druhého), a my je pak musíme zpracovat v naší vlastní mysli a v srdci a rozhodnout, zda se podle nich řídit. Je to více proces přijímání, nežli „výběru“, více o tom, v co věříme z pohledu potřeb našeho těla. To, co nám sebeupřímnost ukazuje, může být v rozporu s tím, co si přejí naše chuťové pohárky - to je případ, kde ke slovu přichází sebedisciplína. Když se zdálo, že mé tělo mi chtělo říci, že něco bylo špatné, měl bych se tím zabývat a hledat, kterým směrem to vede zda omezit počet cigaret, nebo množství cukru či kávy nebo něco jiného, co je v pozadí problému. Když jsem se rozhodl následovat určité učení, měl bych uposlechnout i dietní pravidla takové cesty - to proto, abych dal příležitost kompletnímu systému. Když praktikuji hatha jógu, měl bych se stát přísným vegetariánem a ubrat rovněž koření a stimulanty; znovu proto, že to je úplný systém. Sebedisciplína je tím, co nám dává možnost, abychom změnili svou dietu tak, aby vyhovovala našim potřebám. Ale pokud vynaložíme dostatek sebepoctivosti a sebeovládání abychom vyzkoušeli jakoukoliv dietu, kterou jsme vybrali, většina z nás upadne do léčky, že to, čemu věříme o dietě je absolutní a konečná Pravda. A nyní přichází lekce sebepočestnosti. Když je podstoupíme, jsou tyto lekce daleko více trapné, nežli bolestné. Později se můžeme jen smát tomu, že jsme odmítali jíst krocana při rodinné večeři na den díkůvzdání, atp. Ale když se držíme filozofie určující stravování více, než abychom se otevřeli vyšším učením, prošvihneme mnoho cenných zkušeností a velkou část moudrosti.

35

„Povaha jídel, která byla podávána ve společnosti kolem Maharaj-ji (Neem Karoli Baby) stojí za zmínku, třebaže uspokojovala naše duše, naše intelekty byly často konsternovány. Obvyklá strava v chrámu sestávala z bílé rýže, purí a brambor (obojí smažené) a ze sladkostí převážně s čistým bílým cukrem. Jídla obsahovala škrob, tuky a cukr, na pití bylo hodně černého čaje. Veškerá citlivost, kterou jsme v sobě pěstovali předchozím výcvikem na západě, se v nás probudila a úpěla pod touto dietou. A to ještě byla jídla nazývána „prašad“ (jídlo požehnané svatým a nabízené Bohovi). Odmítli byste prašad nebo byste rezignovali na své dietní zásady? Co byste dělali, když by se láska dostavila v podobě škrobu, tuků, cukru a čaje? Škrobovité brambory byly jedna věc; požehnání od Gurua nicméně byla zcela odlišná záležitost.“ (Ram Dass - z knihy Zázrak lásky)

36

Strava ve vězení ale hraje mnohem rozpačitější úlohu. V běžném prostředí je to převážně situace závislá na volném výběru a naše úsilí se týká našeho sebeovládání, abychom ozdravili naše stravování, aniž bychom se měli kvůli tomu stát neurotičtí. Ve vězeňském prostředí je to jiné: hodně vězněných by chtělo mít zdravá jídla - více zrní, čerstvé zeleniny a ovoce, „holistická“ jídla jako tofu, jogurt, ořechy a podobné, ale to je téměř nemožné. Sebeovládání je tu také velmi zapotřebí, protože v situaci, kdy není na výběr, je pro duchovního hledajícího vhodné, aby jedl to, co je dostupné se šťastnou myslí a oprostil se od obav o cholesterol, tuky, cukr, přísady atd. Toto je případ, kdy rada mého japonského učitele o přístupu se stává důležitá pro zachování zdraví. Když nemůžete změnit své stravování, změňte svůj přístup k němu. A další mystické tajemství zní takto:

Když jsou odebrány možnosti volby, zůstává dokonalá cesta. „Špatné“ jídlo může být transformováno na Duchovní potravu. Mějte na paměti, že fyzické zákony a „skutečnosti“ v sobě vždy nenosí pravdu. Skutečnost není až tak nepoddajná. Věřte na zázrak!

Toto jídlo je mým tělem; tento nápoj je mou krví. (Ježíš) Všechno jídlo; všechny nápoje - působí na nás tak, jak se na ně díváme a jaký k nim máme postoj. Jestliže mám možnost si vybírat, je dobré jíst čerstvé ovoce a zeleninu, méně cukru a bílé mouky, pít méně kávy, více vody, více celozrnných jídel, jako hnědé rýže a pohanky, méně červeného masa jako je hovězí a vepřové a možná i poněkud omezit mléčné výrobky. Ale to ostatní stále zůstává Ježíšovým tělem a krví. A jak jsem se poučil ze své vlastní zkušenosti, změna názoru není to samé jako opravdová změna přístupu. Opravdové a hluboké změny obvykle vyžadují vědomé úsilí. Je to duchovní práce, podobná józe nebo meditaci. Nejlepší chvíle pro tuto práci je před a během každého jídla. Bez toho, abyste sobě věnovali velkou pozornost, věnujte minutku před jídlem pro: 1) Zklidnění a soustředění. 2) Podívejte se na jídlo na svém talíři a uvědomte si, že všechna jeho energie pochází konec konců od Slunce; zelenina roste díky sluneční energii, krávy, vepři a kuřata rostou díky konzumaci zrn a trávy, které vyrostly díky slunci - všechna energie v jídle nakonec pochází od slunečního záření, které je čistým SVĚTLEM. 3) Požádejte vaše tělo aby bylo vnímavé k tomuto Světlu a aby se o zbytek nestaralo. 4) Spíše než abyste se cítili „rezignovaní“ vzhledem ke konzumaci tohoto jídla, vzdejte místo toho díky, protože aplikace této nauky je vázaná na rozvoj vaší moudrosti a síly. 5) Věnujte pozornost konzumaci jídla, vědomě je konzumujte pro dosažení perfektního fyzického i duševního zdraví. Kdyby to bylo možné, jezte o samotě aspoň chvíli, abyste se mohli lépe soustředit. 37

I kdyby toto vše vám znělo staromódně, udržujte svou víru dostatečně dlouho, abyste se mohli přesvědčit, jak to působí. Nedává to konečně větší smysl, nežli dále proklínat jídlo, které jíte?

Závěrečné slovo ke stravování Není mým úmyslem v této kapitole poukazovat na stravu jako nedůležitou. Je pravdou, že jsem nesmírně potěšen, že potkávám mnoho organizací, které stojí za pokrokem směřujícím ke změně tradiční tučné a škrobové stravy na zdravější a rozumnější způsob. Skupiny jako Kushi Foundation (nadace pro makrobiotiku podle Kushiho - pozn. překl.) a Gardens For All pracují aktivně na tom, aby byla vězňům poskytnuta širší nabídka výběru jídel. Institut pro Biosociální výzkum a zakládající dohlížitelka nad podmínečně propouštěnými jménem Barbara Reed udělali velké kroky ve vzdělávání úředníků nápravných zařízení k problematice přímého vztahu mezi stravou a jednáním a také o vlivu stravy na změnu chování. Mnoho vězení již přistoupilo na menší změny, zahrnující salátové bary a zmírnění omezování nákupů „zdravých jídel“ podle nabídek zvenčí. Velký obrat tedy začal. Nemám žádné pochybnosti, že bude pokračovat a podporuji to všemi možnými způsoby. Ale podobně jako u jiných politických nebo sociálních záležitostí, můžeme se jich zúčastnit s čistou vizí orla nebo krátkozrakým přelétáváním mouchy. Orel má výhodu, že vidí jak věci vypadají z nadhledu a slétne dolů aby konal, jen když je to nezbytné. V našem případě konání znamená zvolit si stravu, abychom se sladili s tělem a to mohlo fungovat co nejlépe. A to je dobrý důvod. Máme ještě před sebou další důležitou práci, kterou je rovněž třeba provést: využít každou okolnost a okamžik našich životů, abychom se stali o něco málo silnější, moudřejší a svobodnější. Nic kolem nás - ať už je to strava, ovzduší, místa nebo lidé - nám nemá bránit v konání naší duchovní práce.

38

Je jako pták, letící nekonečným prostorem a letí po neviditelné dráze. Nemá žádné přání. Jeho potravou je vědění. Žije v prázdnotě. Osvobodil se. (Buddha - Diamantová sútra)

39

Ajndradžít se rozesmál. Pak řekl -- ÓM! Zaklonil se a zavřel své oči, už nemluvil a začal dýchat pomalu a hluboce, soustřeďujíc svou mysl jen na svůj dech. Sjednotil se s dechem Života. Mraky odpluly z oblohy a Ajndradžít se uzavřel před světem. Já dýchám. Já dýchám. (Rámajána)

40

4.

Pránájáma

(Dýchání a energetická cvičení) Prána je životní síla; energie všech bytostí. Ježíš ji nazýval „Světlem“, ve Hvězdných válkách jí říkali „Síla“. Je prvkem jádra vší energie; je podstatou Živoucího Ducha.

Podobně jako neviditelná mlha v celém vesmíru, prána vstupuje do našeho těla pokaždé, když se nadechneme. Není to ale dech samotný - žádný kyslík, dusík a další plyny - ale proudí s dechem. Je to božská energie, která určuje všechny zákony fyziky, biologie, astrologie aj. a uvádí je do pohybu. Pokaždé, když se nadechneme, máme k dispozici neomezenou pránu - neomezenou energii, pokud víme, jak dýchat správně. Stejná energie, kterou Ježíš používal k uzdravování, ke kříšení mrtvých, ke kráčení po vodě, je to energie, která vplouvá do vašeho těla i v tento okamžik, jak čtete tato slova. Berte to osobně.

41

Prána neexistuje v minulosti, neexistuje v budoucnosti. Prána je živoucí v přítomném okamžiku. Věci se mění - jejich tvary, barvy, zvuky - ale prána je tím, co zůstává nezměněno, neschopné změny, věčné. Je bránou do Velkých Mystérií. Vše, co existuje, dokonce i skály, oheň a nebe jsou naplněny pránou. Po celé věky nás duchovní mistři učili způsoby, jak se soustředit při svém dýchání, tak abychom si uvědomili pránu a naučili se různé způsoby, jak ji ovládat. Když se naučíme, jak se jí více otevřít, začneme zevnitř zářit jako úžasný diamant - jako Buddha a Ježíš a Marie a Mojžíš a Mohammed a Guru Nanak a další podobní lidé naplnění pránou. Neexistuje jiná energie, než ta, která je tu právě teď; je na každém místě a je volně k dispozici.

Pránájáma znamená „ovládání energie“. To znamená, že cvičením a disciplínou (podobně jako pomocí dalších schopností) se můžeme naučit, jak pro život využít svou celou kapacitu. Způsob života, kterým většina z nás nyní žije, je podobná turbomotoru o síle 450 koní, který jede jen na výkon dvou až tří koní; tak velký je to rozdíl! Jdeme a potácíme se, téměř vyčerpáni po celý čas, úplně přehlížíme ten přeplňovaný výkon, pro který jsme byli zrozeni. Prvním krokem v pránájámě - v ovládání energie - je všimnout si, že naše strachy, přání,

návyky, hněv, pochyby a odsuzování podstatně omezují energii, kterou přijímáme. Není tu žádná etická zábrana; je to prostě jen záležitost přírodního zákona - jako Karma nebo zemská tíže. Abychom se stali mocnými, potřebujeme začít tím, že opustíme naše náklonnosti a své stálé zaneprázdnění. Je to jako písek v plynovém zásobníku.

42

Zároveň s tímto prvním krokem je pro nás důležité si uvědomit, že s energií přichází také větší odpovědnost. Silná osobnost má vliv na jiné lidi, na svět a to na mnohem vyšším stupni než dříve. Duchovní bojovník ve své pokoře chápe, jak důležité je používat sílu v souladu s nejvyššími přírodními zákony.

43

Ten, kdo provádí fyzické techniky, aby rozvinul sílu, ale chybí mu duchovní odevzdání, míří přímo do propasti. Je to podobné, jako když nás motor o síle stovek koní žene vpřed a naše schopnosti řidiče jsou teprve na začátku. Tato představa může možná být vzrušující pro nevyspělého řidiče, ale je tu jen malá naděje, že bude zabráněno nehodě. V duchovních tradicích Východu byla pránájáma prováděna tisíce let jako vědecká disciplína. Pro používání dechu bylo vyvinuto mnoho praktických technik. Na první úrovni jsou tato cvičení skvělá pro tělo: zvyšují náš příjem kyslíku, pročišťují krev, zajišťují lepší oběh a podobně. Na další úrovni nám pomáhají dát schopnost změnit naše vědomí bez použití drog nebo pití, hypnózy, hlasité hudby ve spojení s konzumací omamných látek. A na ještě vyšší úrovni tato metody skutečně zvětšují velikost naší „palivové nádrže“. Zvyšují naši kapacitu pro udržení, vnímání a používání této všemocné síly. V některých ohledech přestáváme být s konečnou platností omezení a komplikovaní lidé a nalézáme sjednocení s Duchem, s dechem života. Je to jako bychom řekli „Horo pohni se“ a ona by se pohnula. Ovšem i v případě, kdy jsme ve spojení s nejmocnější silou, která umístila horu na její místo, proč bychom měli chtít s ní hýbat? Jen ti, kteří pochybují o své síle, si to potřebují ověřit. Poslední věc, než si osvojíme tyto techniky: protože pránájáma pracuje s energií, existuje mnoho zkušeností, ke kterým se dá dojít v průběhu provádění těchto technik. Mohou se u vás projevit pocity opilosti, závrati, prázdnoty, blaženosti, můžete vidět světla a barvy a dokonce po dobu 10 i více minut přestanete dýchat. Zásada, kterou je potřeba respektovat při jakékoliv zkušenosti, je taková, že ji máme přijímat, ale nenechat se jí, aby nás odlákala jinam. Mějte na paměti, že to, co děláte, vám má dát schopnost ovládání a nemá být bráno jako příležitost k úniku. Záda je potřeba si hlídat, aby byla vzpřímená, oči zavřené a mysl koncentrována na pránu. U těchto cvičení nedáváme strachu žádný prostor, takže i kdyby se vynořil (třeba jako „Hrůza - já nedýchám; co když umřu?“) jen vnímejte, že se dostavil a nechejte jej odejít. Nenechte se jím vtáhnout - ani na chvilku. Jsou chvíle, kdy nastupují vyšší síly; kdy fyzické zákony prostě přestávají platit. Věřte v sebe sama a věřte svému vnitřnímu vedení, když se ocitnete ve spojení s energií Vesmíru. Jedno jednoduché cvičení se nazývá základní dech. Posaďte se na několik minut s napřímenými zády, zavřenýma očima, když dýcháte pomalu a hluboko. Zaměřte veškerou svou pozornost spíše na pránu než na vzduch. Představujte si jemnou zlatou mlhu, která prochází vašimi nosními dírkami při každém dechu a naplňuje vaše tělo světlem.

44

Nestarejte se o to, že vaše představa je zpočátku chabá; když to budete provádět každý den, zanedlouho budete ohromeni tím, že imaginace už není potřebná, protože už „uvidíte“ a ucítíte pránu během svého dýchání. Sladíte se s ní, protože je skutečně tady. Druhé cvičení se nazývá očistný dech. Dýchejte nosem. Vydechujte maximálním způsobem, tak intenzivně, že se po výdechu ještě vtahuje břicho a vytlačíte tak i poslední zbytky vzduchu pomocí bránice. Následuje pomalý nádech od bránice (břicho se vrací) a naplňujete se uklidňující, posilující, poklidnou energií. Nadechujte se tolik, kolik je možné, naplňujte napřed spodní část plic, pak střední část a nakonec zvedejte ramena, abyste naplnili i horní části plic. Proveďte krátkou zádrž a nechte pránu rozšířit se po celém těle, prosáknout ji do vaší mysli, rozpustit pochyby, emoce, nervozitu a další. Pak vydechněte všechno smetí ven ústy - až se vaše břicho vtáhne zase dovnitř. Tak vypadá jeden kompletní cyklus očistného dechu.

45

Doporučuji provést pět až deset dechových cyklů za sebou, i když užitečné je i provedení jen jediného dechového cyklu občas v průběhu dne, když se cítíte velmi zaměstnaní nebo v napětí. Prostě nadechněte pránu a vydechněte ven napětí. Po nějaké době, když je mysl schopná se lépe soustředit, se tato metoda stane ještě účinnější. Po nějakém čase tak můžete odhazovat i ty nejtěžší emoce - hněv, závist, žádostivost - jen s pomocí jediného nádechu a výdechu.

Střídavý nosní dech je stará a přirozená cesta, jak vyvážit svou mysl a tělo. Naše dvě nosní dírky jsou spojené se dvěmi oddělenými nervovými dráhami v našem fyzickém těle a stejně tak i v energetickém těle. Většina z nás dýchá více skrze jednu nosní dírku v porovnání s druhou a tento stav nás v průběhu období několika let vyvádí z rovnováhy na různých úrovních - v nervovém systému, ve funkci žláz, mění nálady, podílí se na depresi. Tato metoda nám pomáhá si uvědomit a postupně vyrovnávat takovouto nesouměrnost tím, že stimulujeme obě nervové dráhy množstvím prány. Sedíme vzpřímeně, ohneme pravou ruku dlaní proti obličeji, připravíme palec ke stlačování pravé nosní dírky. Ukazováček a prostředník se jemně opírají o čelo nad kořenem nosu a prsteník je připraven stlačovat levou dírku. S uzavřenou pravou nosní dírkou po nádechu vydechneme levou nosní dírkou. Následuje nádech levou dírkou, stlačíme obě a zadržíme na několik vteřin dech. Pak nechte uzavřenou levou a vydechujte přes pravou dírku. Následuje nádech pravou dírkou, uzavření obou dírek a zádrž; pak otevřete levou a vydechněte. Tak vypadá jedno kompletní „kolo“ střídavého nosního dechu.

46

DALŠÍ POKYNY: Je potřeba každou nosní dírkou napřed vydechovat a pak nadechovat - nikoliv opačně. Jinými slova řečeno, prána, která vchází na jedné straně zprostředkuje spojení a vychází druhou stranou - to je způsob, jak se získává vyváženost. Existují různé způsoby, jak časovat nádech, zádrž a výdech. Můžete se přizpůsobit jak vašim vnitřním pocitům, tak vnitřně počítat na 4 doby při nádechu, 8 dob při zádrži a 4 při výdechu. Jiný způsob doporučuje 8 dob pro každou část. Mnoho lidí počítá vše na 4 doby a zádrž používají po výdechu. Každý den ve stejnou hodinu zkuste provádět 10 kol střídavého nosního dechu. Také tehdy, když pociťujete nastupující bolest hlavy, posaďte se a zkuste jemně provádět tuto techniku. Stačí jen několik minut. Může to působit rychleji než aspirin.

Nezapomínejte, že podobně jako u jiných technik, že mysl by měla věnovat pozornost práně a ne tak mnoho vzduchu. Držte oči zavřené a mysl otevřenou a dejte této metodě příležitost nějaký čas, než budete posuzovat, zda opravdu funguje. Pránájáma byla používána už po tisíce let - to je proto, že skutečně funguje intenzivním způsobem. Ještě intenzivnější metoda pránájámy je nazývána bhastrika, což znamená „ohnivý dech“ (Podobný způsob je občas nazýván kapalabhátí, což znamená dýchání jako měch. Správnější je ale asi „zářící lebka“ - pozn.překl.) Zaujímáte vzpřímený a pevný sed, pěsti pevně sevřené, dýchejte svým nosem s úsilím a rychle. Nádechy a výdechy trvají stejně krátce; oči zavřete, abyste se mohli lépe soustředit. Svou pozornost zaměřte na pránu - ne na vzduch.

47

Opakujte po dobu 30 vteřin až jedné minuty (maximálně do dvou minut, až si na tuto techniku zvyknete), pak se zhluboka nadechněte a zadržte dech, jak dlouho můžete a buďte úplně ztišení. Pak rázně vydechněte ústy a několik minut seďte tiše a nechte svůj dech volně plynout, vnímejte své pocity. Ohnivý dech je výborná možnost, jak si zajistit příval energie, když se cítíte unaveni nebo líní nebo si chcete vyčistit mysl před meditací nebo se chcete zbavit velkého hněvu. Mnohokrát se stává, že se po této technice dostavují pocity opilosti, protože tato metoda uvolňuje místa, která jste udržovali stažená a nechává jimi proudit vaši přirozenou energii.

48

MEDITACE A DECHOVÉ CVIČENÍ

[ Tuto techniku učil původně Buddha, v poslední době např. M.S.Lewis, který ji poněkud vylepšil; s plným respektem jsem ji zcizil a revidoval pro vás.] Začněte tím, že si jen budete prostě uvědomovat nádech a výdech. Pak začněte dýchat hlubokým dechem a uvědomujte si hluboké nádechy a hluboké výdechy. Několikrát opakujte. Pak začněte nadechovat jemným dechem, uvědomujte si, že nadechujete jemně, vydechujte jemně a uvědomujte si, že jemně vydechujete. Nadechujte se krátce, vydechujte krátce. Nadechujte dlouze, vydechujte dlouze. Potom, co jste takto několikrát provedli toto dýchání, postupně měňte dech na prodloužený a jemný, dlouhý a kultivovaný. Po zbytek tohoto cvičení pozorně nadechujte a vydechujte tímto dlouhým, pročisťujícím dechem. S pomocí tohoto dechu vdechujte všechnu radost, kterou jste schopni nadechnout a vydechujte všechnu radost, kterou jste schopni vydechnout. Radost vstupuje dovnitř a vystupuje ven. Provádějte takto několik minut. Pak nadechujte všechnu lásku, kterou jste schopni nadechnout a všechnu lásku, kterou jste schopni vydechnout. Láska vstupuje dovnitř a vychází ven. Měňte pak dech na stále jemnější, stále delší, stále více prostupující, nadechujte všechen mír, který jste schopni nadechnout a všechen mír, který jste schopni vydechnout. Mír vstupuje a vychází. Naplňujte místnost, kde se nacházíte, mírem. Naplňte celou budovu (vězení) a jeho okolí mírem. Dýchejte mírem pro celé město, pro celý svět, ve kterém žijete.

49

Milý Bo, Mám něco, co mohu nabídnout svým bratrům a sestrám na cestu, která mi velmi pomohla. Kolem nás je mnoho napětí a já jsem si jistý, že musí být cítit také v jiných institucích. Také tam je mnoho vystrašených lidí. Často se stává, že když se lidé míjejí v hale nebo kdekoliv jinde, sledují se chladným pohledem, vyhořelí, bez známek dýchání. Já praktikuji vnitřní promlouvání ke každému člověku, kterého míjím, aniž bych jim o tom dával vědět. Ve své mysli je vidím ne jako muže, ženu, černého, bílého, ale jako jinou duši, která je mi rovná; a z vlastní duše je vítám myšlenkami lásky. Možná si říkám jen ve své mysli „miluji tě“, ale obvykle jsem si vědomý lásky a posílám ji směrem k nim. Začalo to jen jako pokus, ale byl jsem ohromen výsledky. Lidé neočekávaně začali reagovat. Nyní mě vítají se slovy: „Dobrý den, jak se daří?“ nebo „Ahoj“ a téměř vždy se usmívají. Láska je Božská energie a nepotřebuje zrovna fyzický dotek, žádné verbální vyjadřování k tomu, aby byla pociťována. Úsměvy ostatních se ztrácejí, jen když opustím své vědomí lásky. S láskou Jean Illinois

50

Lašmána usedl u tekoucí řeky. S otevřenýma očima se rozhlédl kolem a viděl všechny věci jako Ráma [Bůh], ve všech viděl Rámu. Vypláchl si ústa čistou vodou z řeky a přestal dýchat. Světelná bytost v jeho srdci, duše ne větší než prst ho připravila na to, aby opustil tento svět. Jeho životní centra se přestala otáčet a pohasla, a jeho energie se zvedala postupně podél jeho páteře a chtěla vylétnout vrcholem jeho hlavy přes místo, kde se napojují lebeční kosti na sebe. (Ramajána)

51

5.

Čakry

(Lekce o čakrách) Poté, co jsme zkusili pracovat alespoň poněkud s pránájámou (s technikami dechu a energie), je velmi užitečné pochopit něco více o tom, jak tato energie proudí našimi těly a jak můžeme dosáhnout jejího lepšího využívání. Základní rámec celého systému je tento: máme „energetické tělo“, které dává život fyzickému tělu. Prána je jako palivo. Naše vnitřní zapalovací svíčka se nazývá kundalíní. Tato je naším osobním jádrem nukleárního reaktoru a je umístěná na spodním konci páteře. Obsahuje více energie, než je možné vůbec popsat. Můžeme říci, že naše výsledná „životní síla“ je výslednicí dvou aspektů: 1) jak účinně přijímáme pránu přicházející s naším dechem 2) jak probuzená je kundalíní - to je závislé na našich potížích, strachu a připoutanostech, kterých se držíme. Naše energie proudí skrze sedm kanálů, které se nazývají čakry. V překladu toto slovo znamená kolo. Těchto sedm hlavních čaker v lidském těle můžeme přirovnat k barevným filtrům. Když si například nasadím růžové brýle, celý svět se náhle stane růžovým. A podobně to, jak vidíme okolní svět, závisí na tom, přes které čakry se zrovna díváme. Když jsme uvolnění a svobodní, vidíme věci, tak jak jsou ve skutečnosti; myš je myší. Ale když jsme uvíznutí - třeba v osamění, můžeme zoufale toužit po myši, aby byla naším společníkem. Když jsme vyhladovělí, stejná myš začíná vypadat jako celkem dobré jídlo. Pro energii je úplně přirozené, že vtéká do jedné nebo druhé čakry. Problém ale nastává, když naše obavy a přání způsobí, že je nepřirozeně ovlivněn tok energie, takže nedovolujeme celému systému, aby fungoval, jak by měl. Vyvíjíme v sobě závislosti a špatné návyky v souvislosti s různými čakrami - pak všechna naše energie proudí nevhodnými místy a je pro nás stále těžší vidět věci tak, jaké ve skutečnosti jsou.

52

TO ZÁKLADNÍ Zhruba řečeno jsou na těle a v mysli tato místa, která souvisí se sedmi čakrami: 1. čakra: přežití, sebeobrana (spodní konec páteře). 2. čakra: erotické a sexuální vjemy - chuť, čich, atd. (v úrovni křížové kosti, za genitáliemi) 3. čakra: síla a moc ega (za solárním plexem) 4. čakra: láska, soucit (střed hrudi, duchovní srdce) 5. čakra: oddanost a tvořivost (krk) 6. čakra: moudrost, seberealizace (střed čela - „třetí oko“) 7. čakra: osvícení - splynutí s veškerenstvem (koruna hlavy, kde mají malé děti tzv. „fontanelu“) Každý přijímá určité množství energie, které prochází všemi čakrami, ale zpravidla máme tendenci být nevyvážení, udržujeme téměř všechnu svou energii ve spodních třech čakrách a podvědomě držíme horní čtyři čakry zavřené. Lepší porozumění, co jsou vlastně čakry a jak s nimi zacházet, může být velkým klíčem k duchovní transformaci. I po menším cvičení se mohou i ty nejtěžší emoční stavy úplně proměnit účinkem dechu namířeného do srdeční čakry. V této kapitole věnujeme krátký pohled každé ze sedmi čaker a pak se dostaneme k myšlence, jak použít techniky dýchání (pránájámu) k tomu, abychom pracovali s konkrétními čakrami a zaměřovali se na konkrétní problémy. Podobně jako jiné nauky z této knihy, jsou tyto realistické, praktické, opírají se o fakta - nejedná se o pouhá slova nebo obrazy, které bychom měli shromažďovat jako učenci.

53

54

1. čakra - zákon džungle První čakra je tím nejhustším a nejsilnějším ze sedmi filtrů - jako nasazené tmavé brýle v noci. Když se na život nahlíží přes první čakru, vyvstává jen jediná otázka: Jak přežít? První čakru nepřitahují hezké barvy, příjemné zvuky, potřeby jiných, či cokoliv kultivovaného pouze prostá existence. Novorozeně je ovlivněno hlavně první čakrou: kdyby mělo stisknout tlačítko, aby bylo nakrmeno, nezáleželo by mu vůbec na tom, zda stiskem zničí třeba půlku celého světa - vždy by to provedlo. Dítěti ale nemůžeme přičítat žádnou vinu; u něj se projevuje pouze způsob, jak jeho mysl pracuje s realitou. V tomto ohledu jsou děti primitivní- jejich mysl se nezabývá okolnostmi, které jsou v pozadí jednání. Většina z nás se stane v životě brzy civilizovanějšími, ale když se rozhlédnete kolem (hlavně ve vězení, ale určitě i v ulicích), můžete najít hodně lidí, na kterých je vidět, že hodně své energie zadržují v první čakře. Možná jste s někým takovým zkusili společně uvažovat jak nahlíží na věci kolem - možná jste zjistili, že stejná slova mají pro ně odlišný význam a že reagují podle toho - podobně jako lidé kteří mají fóbie z výtahů, pavouků, veřejných prostranství atd. Mnoho fóbií ostatně pochází z energie zadržované v první čakře. Cílem duchovního hledajícího je široké otevření této i dalších čaker bez nějakého vyhraněného chování nebo obvyklých reakcí. Když se objeví nějaká hrozba ohrožující náš život, možná ji budeme vnímat v první čakře, protože to je místo, kde se skutečně odehrává. Ale nemusíme proto žít v obavách z každého, koho potkáme. Takový přístup vede k hrozné osamělosti. Já sám jsem zažil účinky první čakry v 60. letech v Karibiku, když jsem spolu se Sitou pracoval na plachetnici. Potápěl jsem se s harpunou v jedné ruce a v druhé ruce jsem měl ryby nalovené k večeři, když vtom jsem se otočil a uviděl velkého žraloka (kolem 3 metrů), který se blížil ke mně - odřízl mi cestu k lodi. Byl to teda pořádný šok! Každá buňka v mém těle, každý kout mojí mysli, byly naplněny hrůzou. Mohl jsem vidět tu hrůzu, jak probublávala vodou - dala se slyšet, cítit i ochutnat. Celý můj svět se náhle proměnil ve strach. Všechna moje životní síla se nahrnula dolů k první čakře. Byla to jedna z těch věcí, které když přežijete, stojí za to zažít - ucítit tu intenzitu. Tak to je tedy první čakra.

55

(A jak teda dopadla příhoda se žralokem: díky bohu žraloci krouží kolem své oběti! Jak žralok dělal kolem mě svůj kruh, byl jsem zpět u lodi a doslova vyskočil ven z vody - paže, nohy, zadek, vše najednou a v rekordním čase. Žralok mě minul jen o vlásek)

2.čakra - ooouuu, áááhhh, ooouuu, áááhhh! Druhá čakra, která je umístěná o něco málo výše po páteři za pohlavním ústrojím, je filtrem, přes který nahlížíme na realitu podle toho, jak věci cítíme, vidíme, slyšíme a chutnáme; je to svět, ve kterém celou podívanou zprostředkovávají smysly. V životě dítěte toto vnímání přichází hned za obdobím, kdy byla dominantní první čakra. Jak se postupně stává mysl vyspělejší a prosté přežití už neznamená tolik námahy, otevírají se smysly pro celý nový svět. I když je to zatím vzdálené celému světu, je to pořád mnohem propustnější filtr, než ten předchozí. Život se stává nikdy nekončícím procesem smyslových zážitků. 56

Energie druhé čakry nám dává vnímavost, abychom se vyhýbali hořkým jedům a odtahovali své ruce od horké trouby, stejně tak nám dává touhu po zralém šťavnatém jablku nebo po kontaktu s teplým tělem. To všechno mohou být dokonale zdravé a přirozené instinkty nebo naopak děsivá břemena posedlosti, které ovládnou naše životy a vedou nás ke zkáze. Jako jsou fóbie příkladem pro svázanost s první čakrou, jsou žádostivost a závislost příklady uvěznění ve druhé čakře. Opět platí, že kdybychom byli volní a svobodní, byli bychom schopní cítit strach nebo přání v souladu s tím, jak se svět pohybuje kolem nás. Po nějaké době, kdy se necháme ovlivnit vychytralými lákadly na všechno možné - počínaje cukrárnami, sportovními auty až k sexuálním pomůckám, si většina vytvoří docela silné připoutání ke druhé čakře. Kolik tisíc Řeků a Trójanů zemřelo jen proto, že nějaký chlápek tolik usiloval o Helenu? Kolik závisláků se zničilo na své nekonečné pouti za pocity omámení? Kolik trýzně a trápení si způsobují obézní lidé jen proto, že mají tolik rádi chutě určitých jídel?

3.Čakra - Já existuji! Když postupujeme vzhůru po páteři, najdeme třetí čakru, která je filtrem, který soustřeďuje něco víc života než druhá; je to jako mysl dítěte, která se přirozeně otevírá navenek. Tato čakra má hodně společného se silou. Život pozorovaný přes třetí čakru je světem vztahů - vztahů k okolí, k jiným lidem. Zdravá třetí čakra nám dává schopnost pořezat dříví na řezivo, abychom mohli stavět pohodlné obydlí; pomáhá nám k rozhodování, jak se nejlépe zachovat k někomu, kdo je rozzlobený nebo bláznivý. Ale podobně jako je tomu s druhou čakrou, vyrůstáme obklopeni vlivy, jako je seriál DALLAS a pokrytectvím politiků; dospíváme a sledujeme inteligentní dospělé, kteří zabíjejí krásná zvířata jen pro zábavu, rosteme a sledujeme nová zpravodajství o válkách, které se odehrávají všude kolem světa v každou dobu. Takže když přijde čas, kdy jsme dost staří, abychom mohli přemýšlet, stáváme se pomatenými a nevidíme, co je to za sílu. Tak se projevuje vázanost ke třetí čakře. Je to jako by se energetické centrum stalo deformované, a tak si myslíme, že deformace je přirozená a držíme ji v této pozici a dodáváme mu energii k mnoha špatným myšlenkám. Nacisté a členové sekt jsou příkladem deformované třetí čakry. Jsou jimi také nadnárodní společnosti, které ničí naši planetu jen pro osobní zisky. Jak šílené! Kde budou moci děti takových boháčů utrácet takto nabyté peníze? V mírnějších projevech bývá třetí čakra odpovědná za naše účesy, vousy, způsoby oblékání, druhy aut, která řídíme, atd. V našem podvědomí probíhá hra na burzu a my se snažíme jednat 57

tak, abychom měli co nejvyšší zisky. A také hodně mužů má sex více na úrovni třetí čakry než na úrovni druhé; projevuje se to tím, že je to více záležitost síly než potěšení. Jejich hodnocení pak zní: „Jsem nejlepší?“ spíše než „To bylo skvělé!“

Jeden z největších problémů, se kterým se setkáváme díky naší připoutanosti ke třetí čakře, je v milostných vztazích. Většina z nich - a dokonce i naše manželství jsou vztahy vycházející ze třetí čakry. Láska na této úrovni je podmiňující: „Budu tě milovat tolik, kolik budeš milovat ty mě a ty mě nebudeš podvádět a zůstaneš pro mě přitažlivý a budeš se ke mě chovat tak, jak já chci.“ Je to cesta síly - smlouva dohodnutá bez mnoha slov, ale s velkým přispěním strachu a potřebnosti, skryté na rubové straně. Ve stínu lásky založené na třetí čakře se ukrývají pocity jako je hněv, žárlivost, ponížení, zrada nebo paranoia.

4.čakra - žije v každém srdci První tři čakry jsou obecně známé, jako „nižší“ energetická centra, místa, ke kterým máme tendenci se vázat, když do nich „ukládáme své poklady“, jak to označil Ježíš: „Kde moli a rez způsobují zkázu a kam se zloději vlámou a kradou.“ Jinými slovy řečeno, jsou to centra činnosti pro vnější svět.“ 58

Čtvrtá čakra, „Kristovo srdce“, je uprostřed hrudi a patří mezi vyšší energetická centra. V tomto centru se mohou formovat ještě všechny druhy připoutaností - patří k nim i touha po blaženosti nebo moci. Vyšší čakry jsou ale klíčem k tomu, abychom se stali duchovními bojovníky, jak je naší přirozeností. Když nahlédneme na život přes 4.čakru, vidíme něco víc než jen přežití, potěšení a moc. Srdeční čakra je tím místem, kde začíná realizace hlubokého spojení se všemi lidmi, s veškerou existencí. Skutečná laskavost - tzn. Laskavost bez jediné myšlenky na výhody nebo odměny - vychází s tohoto energetického centra. Pravý soucit vychází také z tohoto místa, totéž platí o bezpodmínečné lásce, reprezentované Ježíšem, Buddhou, Krišnou a jinými. Jedním ze základních cílů jógy a technik pránájámy je otevřít srdeční čakru tím, že se soustřeďujeme na energii v ní. A to tak často, jak je to jen možné (viz následující kapitola „Pokročilá pránájáma“). Mnoho lidí věří v Kristovu lásku, ale jen málo ji pociťuje i ve svém srdci. A dokud ji skutečně necítíme ve svém srdečním centru, je láska jen dalším námětem v hlavě. Pokud však zrovna pociťujeme chtivost, hněv, strach nebo jiné emoce, nemůžeme ve stejný okamžik cítit energii v naší srdeční čakře. Podívejme se například na podstatu chtivosti: kvůli ní chceme mít více pro sebe, než bychom přáli někomu jinému. Abychom se polepšili, potřebujeme více otevřít svá srdce a pak teprve můžeme „milovat svého bližního jako sebe sama“. Jak jsme vyrůstali, naši rodiče nás měli rádi a často pro nás chtěli něco lepšího, než pro jiné - tak jsme se bez vlastní viny naučili chtivosti. Když se ráno probudíme v reálném světě, shledáme, že ve skutečnosti nám žádostivost brání, aby život běžel hladce; jak praví klasik: „nezalehněte svůj poklad.“ Většina z nás už zkoušela být žádostivými, ale nikdy to nevedlo k dobrému. A tak tedy důraz na to, abychom se vzdali žádostivosti, hněvu, hořkosti apod., není už jen morálním ponaučením, jako je např. „vzdejte se těchto hříšných pocitů nebo vás očekává peklo,“ nebo „tato selhání vás činí špatnými.“ Dejte raději přednost užitečnějšímu ponaučení: „Když chcete přejít na cestu, kde jsou věci opravdové, potřebujete se zbavit své zátěže - jen tak se můžete naučit létat.“ 59

5., 6. a 7. čakra - vracíme se domů Pátá čakra je filtrem, přes který je svět viděn jako pouť s tvůrčí odevzdaností k Bohu. První tři čakry nám dávají základ jako individualitám, čtvrtá nám ukazuje, že si všichni zaslouží milující laskavost a pátá odhaluje o něco víc Pravdy, víc Velkého Plánu: Celý tento život, od narození až ke smrti, se všemi jeho zdánlivými „nehodami“ a „bezvýznamnými“ maličkostmi, není nic více než proces, kdy se otevíráme naší vyšší přirozenosti. Je to kousek s puzzle, který odhaluje pátá čakra. 6. čakra neboli třetí oko (pamatujte, jak Ježíš řekl „až tvé oko bude jediné, tvé tělo bude plné světla“?) odhaluje vše, co jen může být odhaleno: naši minulost i budoucnost, všechno co by jen mohlo být uskutečněno pouhým jedincem. To je také důvodem, proč se otevření šesté čakry nazývá „seberealizace“; je to uvědomění, že ve skutečnosti nejsme odděleni od Boha. Realizace Boha a seberealizace jsou totéž; Bůh, Guru a Já jsou jedním. Sedmá čakra je bránou, skrze kterou přecházíme od Jednoho do Všeho. A tehdy zde není nikdo vědoucí; Já se osvobodilo, je za slovy i obrazy.

A to jsme my... Většina z nás je na takovém stupni vývoje, že máme mnoho připoutanosti k prvním třem čakrám; jsou to místa, kterých jsme se pevně drželi celé roky. Je to příčinou, proč je naše síla omezená, proč jsme každý den unavení, proč se znovu a znovu dostáváme do potíží. Hodně z nás ale také někdy prožilo něco, co souvisí s vyššími čakrami - buď to bylo v mládí nebo pod vlivem drog nebo po zdolání vrcholu hory nebo něco podobného. Možná už si na to nevzpomínáme, protože tyto zkušenosti mohly být jako ve snu; jsou jen hluboko v naší mysli a v paměti. My jen víme, že něco uvnitř nás je větší než to, co obvykle potkáváme. Přesná povaha našich čaker - naše připoutanosti, odolnost, zkušenosti, potřeby - jsou pravděpodobně stejně jedinečné jako naše otisky prstů. Důvodem pro to, abychom se něco poučili o celém tomto systému, je to, abychom měli o něco větší odpovědnost, když se je pokoušíme otevírat. 60

Znalosti o čakrách nám pomáhají být více objektivními k věcem, které nás přitahují . jako je závist, či hněv nebo chtivost. Když jsme schopni se na chvíli ztišit a ucítit, co se odehrává někde v našich čakrách, můžeme se k nim postavit lépe, než bouchat pěstmi do zdi nebo si okousat nehty až ke kostem. Když se já sám rozzlobím, jsem schopen vnímat horkou bouli v solárním plexu (třetí čakra) - a to celé hodiny. Je to energie, která tam zůstala uvězněná. Když mám dostatek vnímavosti, abych si toho všimnul, mohu usednout a zaměřit se na proudění energie vzhůru do srdce. Tam budou její účinky příznivější jak pro mně, tak i pro svět. Takovýmto způsobem se stane systém čaker podobný psychologii a každý z nás se může stát pro sebe tím nejlepším terapeutem. V další kapitole jsou uváděny podrobnosti k některým způsobům, jak to provádět.

61

6.

(Lehce) pokročilá pránájáma

Čím více se začneme zaměřovat na naše čakry, tím se myšlenka praktikování pránajámy stane pokročilejší: místo abychom jen prostě věnovali pozornost nosu nebo ústům, soustředíme se přímo na samotné čakry. Instruktor už nám nyní může dávat pokyny jako „Teď nadechujte a vydechujte srdeční čakrou“ nebo „pětkrát se prodýchněte přes krční čakru.“ Ten, kdo by vás pozoroval zvenčí, možná nezaznamená žádný rozdíl, ale on je skutečně velký, pokud to provádíte správně. Když soustředíte všechnu svou pozornost na místo, kde je čakra umístěna (viz obrázek rozmístění čaker uvedený dříve), koncentrujete tím mnoho energie do tohoto vybraného energetického centra. Ze začátku to jsou pouhé dohady, kdy určujeme přesný bod, ve kterém je čakra umístěna; nákres vám dává jen základní orientaci. Avšak po čase se stane snadné určovat každou čakru, protože jsou skutečné a vy skutečně do nich směřujete energii; není to žádná hra. A když se jedna z čaker plně otevře nebo hadí síla kundaliní začne náhle stoupat skrze všech sedm čaker a vystoupí ven vrcholem vaší hlavy, budete vědět, že to není hra. V celém světě není mocnějšího zážitku.

Určování polohy a energetizování Přestože máme hodně trablů vztahujících se ke spodním třem čakrám (přežití, přání, moc), neznamená to, že tyto mají v sobě příliš mnoho energie. Platí, že připoutanosti jsou vyvolávány oslabením a nikoliv intenzitou. Jedním dobrým cvičením je provádět očistný dech (v dříve uvedené kapitole o pránájámě) s počtem opakování 5-10x v každé čakře, kdy se začíná od kostrče a končí na vrcholu hlavy. Během nádechu si uvědomujte, že přivádíte čistou a ryzí energií do každé čakry. Když provádíte dechovou zádrž, představujte si, jak čerstvá energie smývá všechny vaše špatné návyky, ukryté strachy, všechno smetí, které brání tomu, aby byla čakra volná a otevřená. Pak s výdechem všechnu energii vedete zase ven. [ komentář: 1) pro všechny popisované pokročilé techniky pránájámy má procházet dech pouze nosem, pokud není popisováno jinak; 2) v případě prvních šesti čaker je dech veden horizontálně - přímo dovnitř a ven, zepředu nebo zezadu; ale u sedmé čakry - na vrcholu hlavy, jde nádech shora dolů a výdech jde vzhůru vrcholem hlavy a směřuje do vesmíru.] 62

Po dobu prvních týdnů a možná i měsíců bude potřeba trpělivosti a vytrvalosti, ale když vydržíte, postupně se začnete cítit vyrovnanější a silnější. Bude pro vás snadnější se zbavovat starých návyků a snadněji budete nalézat odvahu. Tyto metody nejsou předávány po tisíce let jen tak pro nic za nic.

Srdce je ve všem 4.čakra - srdeční centrum - může být klíčem k celému snažení. Otevření této čakry (ať už pomocí pránájámy nebo jiným způsobem) je naprosto nezbytné pro úplný duchovní rozvoj. Občas se také nazývá „Kristovo Srdce“ a v tomto smyslu je tím, co měl Ježíš na mysli, když řekl: „Jediná cesta k Otci vede skrze mne.“ Srdeční čakra je podobná fungující továrně: mění vyšší energie vesmíru v jednoduchou, praktickou, lidskou lásku; a také mění všechnu bezvýznamnou, zvrácenou nebo rozptýlenou energii světa zpátky na vyšší energii. Je to něco jako velká pec, kde se vše stává pročištěným, recyklovaným a renovovaným. Nelze o nikom říci, že by na otevření 4.čakry pracoval příliš dlouho nebo usilovně. Kromě toho, že na ni zaměříte svou pránájámu, můžete z ní vytvořit i objekt pro své meditační cvičení. Po celý den se na ni můžete koncentrovat - v každém okamžiku tím, že do ní soustředíte svou pozornost a nasměrujete do ní svůj dech. Můžete použít modlitbu jako pomoc k jejímu otevření, a ta vás nechá pocítit, co „srdeční centrum“ opravdu znamená. S jistotou lze říci, že k Bohu nebo k osvícení nevede jiná cesta, než skrze vaše široce otevřená srdce.

Cvičení „srdce/hlava hlava/srdce“ Jednou z účinných technik je koncentrace na „běžící továrnu“, zmíněnou dříve. Představte si, že váš dech proudí ve směru písmene L: nádech skrze srdeční oblast, krátká zádrž, pak výdech vzhůru skrze vrchol hlavy. Potom obráceně: veďte energii dovnitř přes vrchol hlavy a dolů k srdci; zadržte; vydechujte se srdce ven do světa.

63

Až si na tento pohyb zvyknete, zkoušejte držet mysl soustředěnou na tom, co zkoušíte provádět: - Když se nadechujete skrze své srdce, přijímáte všechnu bolest a utrpení a nedokonalost lidského života (včetně vašeho vlastního) do svého vlastního srdce. Pak to nabízíte vzhůru Bohovi tím, že vydechujete vzhůru vrcholem hlavy (7.čakrou) do vesmíru. - Pak nadechujete čistou vesmírnou energii, která je nad vším utrpením a přenesete ji dolů do srdce, kde k ní přidáte dotek vaší vlastní lásky a pak ji nabídnete ven do světa jako váš dar (současně s výdechem). - Až se vaše soustředění stane silnějším, bude tato technika velmi účinným způsobem k předávání požehnání a k přebírání osobní odpovědnosti za mír na Zemi a k dobré vůli ke všem bytostem. Kristus a jiné svobodné bytosti to provádějí s plnou koncentrací , v každý okamžik průběhu dne. Proč myslíte, že tak dlouho přežíváme i přitom, jak jsme blázniví?? Dýchání podle Mahadévánandy O něco komplikovanější, ale mocnější metoda, kterou já a Sita provádíme už léta, je tato (nestarejte se příliš o správnou výslovnost názvu; pochází od jména svatého muže, který ji učil - jemu samému bylo úplně jedno, jak ji nazýváte, hlavně když vám bude užitečná). Tato metoda je alternativou střídavého nosního dýchání, takž je potřeba přiložit pravou ruku ke tváři, palec použijete pro uzavření pravé nosní dírky a prsteník pro levou dírku (viz popis v kapitole o pránájámě). Uzavřete pravou dírku a provedete pět prohloubených dechů (pomalých nebo rychlejších podle toho, co je pro tuto chvíli příhodnější) skrze levou dírku. 64

Pak pět nádechů a výdechů přes pravou dírku. Potom nádech levou, výdech pravou (1). Nádech pravou, výdech levou (2). Nádech levou, výdech pravou (3). Nádech pravou, výdech levou (4). Nádech levou, výdech pravou (5). Pak následuje pět dechů s oběma dírkami otevřenými. Zakončíte hlubokým nádechem se zádrží asi půl minuty a vydechnete pouze přes levou dírku.

To je popis jednoho cyklu Mahadévánandova dechu. V následujícím cyklu začínáte opačně (v tomto případě s uzavřenou levou dírkou) a celé opakujete znovu. Pouze konečný výdech je opět prováděn levou dírkou. Takto byl popsán pouze mechanický náhled na tuto metodu. Tím podstatným ale je, že se během provádění koncentrujete na čakry jedním z několika způsobů: 1) Provádíte plný dech podle Mahadévánandy s pozorností na každou čakru, s tím, že začínáte u první (kořenové) čakry a končíte u sedmé (korunní). Pak tiše sedíte po dobu 5-10 minut a nakonec provádíte další cykly, při kterých jdete dolů od sedmé čakry a končíte u 4.(srdeční) čakry. Jinak řečeno, budete provádět celkem 11 cyklů (dvakrát na korunní čakře). 2) Mnoho lidí dává přednost provádění této metody jen se zaměřením na čtyři vyšší čakry. Takže se začíná u srdeční čakry, postupuje se ke korunní, pak sedíte několik minut v klidu a postupujete zpět od hlavy k srdci. Celkem se tedy provede 8 plných cyklů. 3) Také je možné se soustředit pouze na srdeční čakru, provádět libovolný počet cyklů jen u této jedné čakry. Podle své intuice a momentální potřeby můžete provádět tuto metodu s dechem tak pomalým, že celé cvičení zabere i hodinu nebo tak prudce a rychle, že je to podobné ohnivému dechu. Nebo lze zvolit jinou rychlost mezi těmito extrémy. Tuto metodu můžete též použít, když se má energie dostat na vyšší místo. Když se například cítíte naplnění sexuální energií, můžete začít u druhé čakry a stoupat vzhůru k srdeční čakře (tři cykly) a pak ze srdce tiše požádat Boha, aby převzal vaši smyslnost. Když jste uvězněni ve hněvu, začněte se třetí čakrou, udělejte jeden cyklus u ní a další cyklus u srdeční čakry a pak požádejte o zbavení hněvu, který máte v srdci.

65

Podaří-li se vám uchopit tyto emoce když se poprvé vynoří, není tak těžké vést energii vzhůru a tato metoda vám ukáže, jak velký vliv můžete rozvinout nad svým vlastním životem. Jeden z mých učitelů nazýval tuto techniku „Nejúčinnější energetický dech v celém vesmíru.“

Ohnivý dech Kapalabhátí, neboli ohnivý dech, je také mocná technika k provádění, když se koncentrujete na čakry nebo jen na jednu z nich - třeba na srdeční. Bude asi potřeba menšího nácviku, než budete schopni provádět tuto techniku, aniž byste cítili závrať nebo jiné následky hyperventilace. Jak si na ni ale jednou zvyknete, budete moci tímto cvičením potlačit své Já a změnit znatelně stav svého vědomí. Před několika lety nám se Sitou jeden velmi zaujatý duchovní učitel nakázal provádět toto cvičení třikrát denně po dobu dvou minut věnovaných každé ze sedmi čaker se zádržemi dechu mezi čakrami na dobu 1 minuty. Jinak popsáno: začíná se u první čakry a dýchá se intenzivně po dobu dvou minut bez zastavení; pak se zadrží dech na 1 minutu, sedí se úplně tiše a vzpřímeně; potom se pozornost přenese ke druhé čakře a celé se to opakuje... a pak zas. Když se skončí u sedmé čakry, následuje krátká meditace s dechem hlava-srdce (popsáno dříve) až do konce cvičení je pozornost udržována u srdeční čakry. Bylo to velmi intenzivní a vyčerpávající, ale přeneslo nás to občas ke změněným stavům vědomí. Také bylo tímto způsobem odstraněno mnoho bloků a naše energie začala proudit mnohem volněji. ----------------------------------------------------------------66

Uváděné metody mohou být prováděny jakýmkoliv způsobem, pro který se rozhodnete při svém experimentování. Většina učitelů se ale přiklání k jedné hlavní zásadě - tato cvičení by vždy měla být zakončována s pozorností na vaši energii v srdci - protože srdce je místem, ze kterého máme řídit svůj život. V každý okamžik každého dne, je všechna potřebná energie pro nás dostupná právě v srdci. Pránájáma je prostě starodávná a podrobná varianta lidové moudrosti: „Když se rozzlobíš, desetkrát se zhluboka prodýchni.“ Podobné rady slýcháváme po celé své životy, aniž bychom si uvědomovali, že velmi mnoho z nich nás vede hluboko do vědy o existenci.

67

Modlitba a Láska jsou vyučovány v hodině, kdy začínají být nemožné a vaše srdce se mění v kámen -- Thomas Merton

68

7.

Modlitba

Bůh řekl: „Když budeš žádat o mou pomoc, dostane se ti jí.“ To jsou slova prolínající se všemi náboženstvími na světě. Modlitba je naše záchranná síť ke svobodné vůli. Adam s Evou nepotřebovali modlitbu, dokud neochutnali jablko ze stromu poznání - jinak řečeno, předtím, než jsme my, lidské bytosti, vyspěli ke svobodné vůli. Až do té doby to byla Boží vůle; život odvíjený v dokonalé harmonii. Avšak od okamžiku, kdy jsme se začali cítit nazí nebo oddělení od Boha (to je skutečný význam „prvotního hříchu“) - objevila se modlitba jako způsob, který bychom mohli použít přinejmenším jako spojovací nit ke spojení s Bohem. Naším velkým posláním - jako individualit i jako živočišného druhu - je naučit se, jak používat svou svobodnou vůli dostatečně moudře, abychom obešli celý kruh až k jednotě s Bohem. Stručný nástin by vypadal asi takto: jako první je tu Boží vůle a žádné utrpení; pak je tu lidská vůle proti Boží vůli s množstvím utrpení; a nakonec, po dlouhém hledání úniku z našeho utrpení, se lidská vůle stane sjednocenou s vůlí Boží (osvícená). Procházíme celým cyklem na mnoha rozdílných úrovních - po celá staletí, s etapami v jednotlivých životech a dokonce i v cyklech zápasů po jednotlivých dnech. Je to dokonalý záměr. Modlitba je způsob, pomocí kterého si můžeme připomínat tento cyklus a také žádat o boží pomoc, která je dostupná v rámci pravidel hry. A protože neznáme všechna pravidla, musíme použít ten nejlepší odhad, jak se modlit. Musíme mít také víru, že každá modlitba je slyšena a odpovědí je ten nejlepší způsob pro naše vlastní dobro - i když nesplňuje naše omezené představy. Podobně jako skutečná meditace, modlitba samotná není ve skutečnosti „metodou“; je to spíše vztah k Bohu (nebo také k Já, k životu, vesmíru - jakkoliv to chceme nazývat). Modlení jako duchovní cvičení je prostě cvičením. Poté, co je prováděno dostatečně intenzivně a jak se staneme vyzrálejšími, modlitba se odehrává po celý den, obdobně jako meditace. Většina lidí má tendenci používat modlitbu jako kouzelnou králičí packu nebo podobný talisman - máváme s ní, když potřebujeme pomoci s „velkými“ věcmi. Každý okamžik našeho života má opravdu stejný význam jako kterýkoliv jiný. Duchovní bojovník žije v modlitbě, spíše než aby se modlil za něco. Odezva závisí na Bohu a může přijít už z dalším nádechem. Opravdová síla může vyvolat naprostou bezradnost bez toho, aby následovalo Boží Milosrdenství. Bohabojný člověk si neumyje ani své zuby, aniž by nebyl v harmonii se zbytkem vesmíru. Asi po dvaceti letech používání mnoha způsobů modlení jsem zaznamenal, že konečně mohu po větší část dne hovořit s Bohem. Zjistil jsem, že bezprostřední výsledek mých modliteb 69

pomoc, která se zdá přicházet - spočívá v tom, že jsem schopen věnovat bližší pozornost čemukoliv, co se má stát. S takovou pozorností se zdá, že jakákoliv situace sama poskytuje svá vlastní řešení. Možná to nebývá radostné; možná to není to, co bych chtěl slyšet; ale přinejmenším je to zřejmé. A občas se zdá, že neexistuje vůbec žádná pomoc. Modlitba se zdá neživá, prázdná - hloupá hra nebo projev pověrčivosti, do které jsem upadl, bezvýznamná podobně jako moje okusování nehtů nebo lupání v koleni. Zjistil jsem však, že hluboko ve svém srdci skutečně věřím tomu, co říkají svaté knihy: pomoc přichází tehdy, když o ni žádáme. Takže i ve svých slabých chvílích vím, že se cosi děje nějakým způsobem, kterému ale já dosud nerozumím. Jak začít s modlením Kdo je ten, ke kterému se modlíme? A je nezbytné to definovat? Mnoho lidí nemá vůbec žádný problém se svými vnitřními pocity, které se týkají Boha, Krista, Svatého Ducha, Velkého Ducha, Alláha, Jehovy, Krišny, Rámy nebo jakékoliv jiné bytosti, ke které směřují své modlitby. Mnoho z nás je ale zmatených. Konec konců, je pravda, že my nejsme ve skutečnosti odděleni od Boha - máme jen iluzi oddělenosti - takže kde je někdo nebo něco, k čemu bychom se měli modlit, kromě našeho nejhlubšího nitra.? A jestliže Bůh dokonale řídí vesmír, kde je něco, za co se modlit? Dokonce i divoch ví ve svém nitru, že v sobě má jakýsi druh tajemného spojení se světem kolem něj. Modlitba je prostě způsob zkoumání takového spojení. Možná se modlíme ke svému nejhlubšímu nitru; možná k inteligenci za vší přírodou; možná je modlitba prostě jen způsob jak objevovat vlastní přání a strachy. Na přesné odpovědi však opravdu nesejde, protože výsledkem je, že jako duchovní cvičení je modlitba účinná. Možná účinkuje úplně jiným způsobem, než jak jsme mysleli nebo chtěli; možná nemůže být ani rozpoznatelná ve způsobu, jak nám přichází odpovědi - ale je účinná; můžete se spolehnout. Bůh to řekl. Když modlitbu skutečně zvládneme, je to ta nejintimnější věc, kterou lze dělat. Vedle toho, že oslovujeme Boha, odhalujeme si naše nejhlubší nitro - objevujeme naše nejhlubší naděje a strachy, naši elementární prostotu a připravujeme naše podvědomí na velké změny, které mají přijít během duchovní cesty. Stává se, že slova mnoha modliteb volně tryskají z hlubin našich vlastních srdcí. Následující modlitby jsou nabízeny pouze ke cvičení; jako průvodce pro inspiraci, který má ukázat směr cesty. Mohou být opakovány, napodobovány, měněny, použity nebo odloženy. Každá upřímná modlitba, která je vyřčena, patří nám všem. Požehnání vám.

70

71

Bože, pomoz mi otevřít se tvé moci. moci. Pomoz mi otevřít se mé moci. Pomoz mi rovněž rovněž k modlitbě k Tobě. Přijdi prosím do mého života a vyplň posvátné sliby, které jsi dával po celé věky.

72

Ó velký duchu, jehož hlas slyším ve větru, jež dáváš život celému světu, vyslyš mne. Přicházím před tebe, jsem jedním z tvých malých dětí. Jsem malý a slabý. Potřebuji tvou pevnost a moudrost. Nech mne kráčet krásou a dovol, aby mé oči mohly spatřit červený a purpurový západ slunce. Nech mé ruce ocenit věci, které jsi stvořil, učiň mé uši vnímavé, aby slyšely tvůj hlas. Učiň mne rozumným, abych mohl mohl poznat věci, které jsi naučil můj lid, lekce, které jsi skryl v každém listu i kameni. Nehledám pevnost proto, abych byl lepší než mí bratři, ale abych byl schopen bojovat s mým největším nepřítelem - se sebou samým. Učiň mne připraveným přijít k tobě s čistýma rukama a s přímým pohledem, takže aby když život zeslábne jako slunce při západu, mohla má duše přijít k tobě bez hanby. - Yellow Lark

73

Pane, pomoz mi udržet mé myšlenky čisté, má slova pravdivá a mé skutky laskavé; takže ať už sám nebo spolu s ostatními, ostatními, budu v jednotě s Tebou.

Pane, buď v mých ústech a v mé řeči. Pane, buď v mém srdci a v mém myšlení. Sarum Primer, 1558

74

Sedím uvnitř svého žaláře, Ježíši. Vytvořil jsem ho vlastníma rukama, kámen po kameni, zámek uvnitř zámku. Tady jsem já - příkladný vězeň své vlastní vůle. Zde jsem - jako otrok sám sebe. Svoboda je tím, po čem dychtím, Pane. Mé vyčerpané tělo a unavená mysl pláčí po novém životě. Má duše je vyprahlá a život upadává, sny jsou zhroucené a energie zadušená. Deprese mne těžce ovládla. V tuto chvíli cítím beznaděj, Ježíši. Je mi jen líto sama sebe. Ptám se je, zda má nějaký smysl prát se s životem. Ale stále chci slyšet hlas, který by proříznul mé ticho, Ježíši. Ježíši. Dej, ať slyším smích. Dej, ať vidím vzplanout Světlo. Chci se ještě pokusit, Pane. - Malcolm Boyd

75

Ó Ty, jenž jsi dokonalým obrazem Lásky, Harmonie a Krásy, Pánem Nebe a Země, otevři naše srdce, abychom mohli slyšet Tvůj hlas, který trvale přichází z hloubi duše. Odhal nám Tvé Božské světlo, které je skryto skryto v našich duších, abychom mohli lépe poznat a porozumět životu. Nejmilosrdnější a soucitný Bože, prokaž nám svou laskavost. Nauč nás tvému milujícímu odpouštění. Pozvedni nás nad naše odlišnosti a rozdíly, rozdíly, které nás oddělují. Pošli nám mír Tvého Božského Božského ducha a spoj nás se svým dokonalým bytím. A to je tak. - Hazrat Inayat Khan

76

Ó vynikající příteli, Otče, Matko; kéž Tě poznáme zřetelněji, milujeme Tě čistěji, následujeme Tě těsněji, těsněji, stále až na věky. Amen

Bože, dopřej mi vyrovnanost přijmout věci, věci, které nemohu změnit, odvahu změnit věci, které jsem schopen měnit a moudrost, abych je od sebe rozeznal.

77

Brahmapanam - Brahma havire Brahmagni - Brahmana hota BrahmaiBrahmai-tan - Gantabyam BrahmaBrahma-Karma - Samadhinah Tento rituál je Bohem toto jídlo je Bohem my, kteří nabízíme toto jídlo, jsme Bohem ohnivý hlad je rovněž Bohem veškerá karma je Bohem ten, kdo si toto uvědomí, může nalézt Boha - Hindská modlitba před jídlem Pane, nakrm mně krví a tělem Krista Skrze jídlo na tomto stole. Nakrm mně, Pane, Pane, abych abych se opravdově proměnil. Amen. - Křesťanská modlitba před jídlem

78

Pane, učiň ze mně nástroj Tvého míru. Tam, kde je zášť - nech mne spatřit Lásku; Tam, kde je ublížení - Odpuštění; Tam, kde je pochybnost - Víru; Tam, kde je beznaděj - Naději; Tam, kde je temnota - Světlo; Tam, kde je zármutek - Radost. Ó svatý Mistře, dej, abych nemusel sám tolik vyhledávat útěchu ale mohl ji dávat; dávat; abych nemusel vyhledávat porozumění, ale sám porozuměl; porozuměl; abych nemusel vyhledávat Lásku, ale sám miloval. Pro to, abychom dávali, sami dostáváme; abychom odpouštěli, je nám odpouštěno; v umírání se rodíme do Věčného Života. - svatý František 79

Podle Světla uvnitř Vědomí Boha, nech Světlo proudit do myslí lidí, nech Světlo sestoupit na Zemi. Podle Lásky uvnitř uvnitř Srdce Boha, mech Lásku proudit do srdcí lidí. Kéž se Kristus vrátí na Zemi. Ze samotného středu, kde je Vůle Boží známá, nechť záměr vede vůle lidí. Záměr, který znají Mistři a kterému slouží, ze středu, který nazýváme původem člověka, člověka, nechť se uskuteční uskuteční záměr Lásky a Světla; A možná se uzavřou dveře, kde přebývá zlo. Nechť Světlo a Láska a Energie obnoví Záměr na Zemi. - Velké vzývání pro světový mír

80

Dědečku, Velký Duchu, na celém světě jsou tváře živých jedinců podobné, je v nich něžnost, se kterou kterou vyšli ze země. Shlédni na své děti, aby mohly čelit větrům a jít po dobré cestě až ke dnu Ticha. Dědečku Velký Duchu, naplň nás Světlem. Dej nám sílu pochopit a oči k vidění. Nauč nás kráčet po měkké Zemi jako příbuzné těch, co tu žijí. Pomoz nám, protože protože bez Tebe jsme nic. - modlitba Siouxů

81

Můj Pane - Stvořiteli všeho, Vládče všech světů, nejvyšší, soucitný a odpouštějící, odpouštějící, děkuji Ti za tvé Učení, děkuji Ti za to, že je mi dovoleno se z něj učit a sloužit tobě. Děkuji Ti za odhalení některých z mystérií Tvé Cesty. Jsem ohromen, že se to u mě opravdu děje. Prosím o odpuštění mých selhání a nelaskavostí, mých minulých hříchů. Upřímně slibuji žít více v pravdě, abych mohl být ještě blíže Tobě. Naplň mne respektem k Tobě, aby se prohloubila má schopnost schopnost Lásky. A otevři mé srdce mystériím Tvé Svaté cesty. Vyjev mi své učení - k tomu se modlím.

82

Od Neskutečného veď mne ke Skutečnému, ze tmy veď mne ke světlu, od Smrti veď mne k nesmrtelnosti. - Brhadaranyaka upanišáda

83

Všechna náboženství jsou stejná. Všechna vedou k Bohu. Každý je Bohem.... Stejná krev proudí v nás všech, paže, nohy, srdce, všechny jsou stejné. Sleduj shodnost; dívej se jak je vše stejné. - Neem Karoli Baba

Klaním se Bohovi, který žije v tomto světě uvnitř nás. Kdokoliv jej volá různým jménem, na jeho jméno on přijde. -Mahabharata

84

8.

Náboženství jako technika

[Tato kapitola je převzata z bulletinu „Prison-Ashram project“, vydaného na vánoce 1983; jeho původní název „VSTANE PROSÍM SKUTEČNÝ KRISTUS?“ I když se v něm používá křesťanství jako vzor, hlavní myšlenka se vztahuje na všechna náboženství stejně: takže náboženství mohou být užitečná jako techniky, stejně jako jakákoliv jiná cvičební metoda. Ale lidé mají tendenci z nich dělat něco víc posvátného. Ale žádná technika není posvátná sama o sobě.] Nejúžasnějším mystériem, nejposvátnější událostí, je vynoření se Ducha Svatého v lidské podobě. Je to skoro mimo možnost představy: děsivé síly všech stvoření, neomezené a věčné, v omezeném, smrtelném těle; žijící a dýchající lidská bytost, dosud jediný, který dotekem nebo pohledem může proměnit vodu na víno nebo obrátit smrt zpět na život. Taková bytost chodila po Zemi ne jednou, ale mnohokrát. A přestože každé zjevení bylo velmi zvláštní, poselství bylo vždy stejné: UTIŠTE SE; BUĎTE NEHYBNÍ, OBRAŤTE SE DOVNITŘ K JEDINÉMU BOHU, JENŽ PŘEBÝVÁ HLUBOKO UVNITŘ VE VÁS; NENECHÁVEJTE SE UNÁŠET VEN VĚCMI, KTERÉ SE BLÝSKAJÍ, KAŽDÉHO MILUJTE A BUĎTE ODVÁŽNÍ, PROTOŽE JÁ JSEM VŽDY S VÁMI. Ať je to formulováno jakkoliv, vždy tu je podstata tohoto poselství. Ježíš nám řekl, abychom se modlili v ústraní a sami; Buddha řekl, že „Nejvyšší vědomí“ je uvnitř každého z nás; původní američtí indiáni se učili, že Waken-Tonka neboli Velký Duch k nám hovoří zevnitř; Židé naslouchali „klidnému malému hlasu“; Muslimové se učí, že „není žádného Boha nad Bohem“; Hinduisté vědí, že „Átman“, neboli nejvyšší Bůh, žije v každém srdci. Je nutné se starat o způsob, jakým je to řečeno? Všechno je to stejné, každé náboženství zdůrazňuje, že je jen jeden Bůh, jen jeden Duch Svatý. A tento Duch se nás vždy pokoušel přesvědčit, abychom zachytili skutečné poselství, ale my jsme se místo toho vždy zaměřili na zvěstovatele. Mnoho z nás je nábožensky založených, ale daleko méně je duchovních. Duchovnost je jádrem vší reality; ve všem co vidíme nebo děláme je určitý základ duchovnosti. C.S.Lewis řekl: „Zdá se, že nikde není střed, protože vše je středem.“ Ale náboženství, na druhé straně, není až tak přirozenou součástí Stvoření; je to lidský výtvor a zběžný pohled kolem naznačuje, že možná nebylo vytvořeno moc dobře. Dokonce i když nejsou přívrženci náboženství na bitevních polích zabíjející se navzájem, podobají se náboženství akademickým společenstvím. Kněží, pastoři, rabíni a imámové podobně jako světští psychologové nebo organizátoři společenství - jsou velmi užiteční, 85

ale mají velmi málo společného s věčnou mystickou pravdou, na které je založeno každé náboženství. Většina duchovních sama zapomněla na tuto kvalitu. Jednou mi řekl jeden katolický kněz, že ani on, ani nikdo z jemu známých knězů nebo mnichů mezi sebou nehovořili o možnosti mystického zážitku Krista, protože je to „příliš vzdálené“, je to jen idea. Ale celé křesťanství je založeno na takové jednoduché a vzdálené ideji! Je jisté, že v tomto zmatku se něco ztratilo. Není nic špatného na náboženství které slouží jako technika; jako cesta k Jedinému. Každé ryzí náboženství po celé věky má začátek v božské inspiraci a autoritě bytosti, která zná Boha a která nám předává mnoho způsobů, jak správně žít a obracet se do svého nitra, abychom se mohli stát stejně svobodní jako ona. Ale během několika málo generací, v každé době znovu a znovu, začínáme uctívat náboženství samotné namísto Jeho; tělo zvěstovatele a ne Ducha. Tak například křesťané nemají vůbec žádný problém s přijetím tvrzení, že je jen jeden Syn Boží, jedno Světlo, jedna Cesta. Potíž je v tom, že převážná většina trvá i na tom, že Ježíš Nazaretský byl jen jediným pravým zjevením tohoto Posvátného Jediného (Holy One). Je považováno za rouhání tvrdit, že Ježíš byl jen přechodná podoba jediného skutečného Krista; tělo a identita, kterou použil jen na čas, podobně jako my oblékáme a svlékáme kabát. Tato nepružnost a zkostnatělost křesťanské tradice dusí a překrucuje největšího Ducha, kterého se sama snaží uctívat. Když Ježíš řekl PŘEDTÍM, NEŽ BYL ABRAHÁM, JÁ JSEM, myslel tím 33-letého tesaře, který se zrodil z lůna Marie tisíce let po Abrahamovi? Ježíš řekl, že BŮH JE DUCH A ONI JEJ TEDY UCTÍVAJÍ, MUSÍ JEJ UCTÍVAT JAKO DUCHA A JAKO PRAVDU. Dokonce i během svého života na Zemi Ježíš někdy na sebe vzal jiné podoby, většinou jakoby pro zábavu, jakoby se pokoušel říci: „Nenechte se nachytat podobami. Vnímejte mou duši, ne mou tvář!“ Není to stejné, jako příhoda s Máří Magdalénou venku u jeho hrobu, kdy Kristus k ní promluvil a ona jej viděla v podobě zahradníka? Nebo jako cesta, po které kráčel celou cestu do města se zástupy nepoznán? Zvěstujíc jim po celou cestu poselství, usedl s nimi k večeři a předtím, než odhodil své přestrojení, řekl něco jako „Lidé, to jsem já! Buďte přece pozorní!“ V několika částech Bible to vypadá na to, že se tu Ježíš objevuje a znovuobjevuje nebo mění podoby podle své vůle, jako třeba když opouští rozzlobený dav, který se ho chystá ukamenovat, a to tak, že JDE STŘEDEM MEZI NIMI, aniž by byl poznán. Vstupoval a opouštěl fyzické tělo se snadností, protože to není žádná námaha pro sílu, která stvořila všechny tvary. Zůstali jsme však pozorní? Jak všímavě jsme zkoušeli rozpoznat Ducha Svatého, který se objevuje v tolika formách? Odkud známe jeho síly, proč je rouháním si představit, že se také objevil v podobě Buddhy, Rámy, Krišny a jiných mužů a žen ze všech zemí a ras? Ježíš 86

nám řekl: NEOPUSTÍM VÁS SKLÍČENÉ; VRÁTÍM SE K VÁM. A také řekl: OD TÉTO CHVÍLE BY MĚLI VŠICHNI VĚDĚT, ŽE VY JSTE MÍ NÁSLEDOVNÍCI: POKUD BUDETE MILOVAT JEDEN DRUHÉHO.

Nechali jsme se vést Láskou, když jsme potkávali lidi jiných náboženství? Milovali jsme původní Americké indiány předtím, než jsme je zmasakrovali coby „rudochy“ a pak jsme se pokoušeli ušetřit jejich duše s pomocí Kristova evangelia? Posadili jsme se s nimi, abychom procítili, zda jejich Velký Duch a náš Duch Svatý nejsou prostě jen dvě odlišná označení pro jednu stejnou a mocnou sílu? Ježíš řekl NESUĎTE PODLE ZJEVU, ale po staletí předpokládáme, že každý, kdo se označuje za křesťana, je blíže Kristovi než ten, kdo si říká buddhista, muslim, sikh, hinduista nebo žid - nebo jiný, který svému duchovnímu zaměření nedává žádný název. Jelikož to byl člověk, kdo se na této planetě poprvé nadechl, přijímal a měnil Duch Svatý své podoby aby všechny Boží děti v každé době a zemi mohly mít příležitost se obrátit dovnitř k Jediné Cestě přes „úzkou bránu“, za kterou není místa pro nic jiného kromě našich duší. Je jen jedno konečné náboženství a nemůže být omezováno jen jediným jménem. Ježíš řekl: „JSEM SVĚTLEM A CESTOU,“ a také „NEMŮŽETE DOJÍT K OTCI JINAK NEŽ SKRZE MNE.“ A také řekl: „NAKRMTE MÉ OVCE.“ Rozeběhli se snad apoštolové, aby nakoupili krmení pro ovce? A řekl: „A TAK ON SNÍ MÉ MASO A VYPIJE MOU KREV, POBÝVÁ VE MNĚ A JÁ V NĚM. Začal pak snad Šimon Petr žvýkat jeho nohu? 87

Nač potom vyhlašovat „Jedinou Cestu“ v tom nejužším nepřátelském smyslu a tím vyhlašovat válku nebo soucit nad 3/5 světové populace, která má vztah k Duchovi v jiných podobách? Je to neomalené, úzkoprsé - nesejde na tom, jak procítěně se to říká nebo jak zdvořile se křesťané vmísí mezi židy a buddhisty během zahradních duchovních setkávání. Pro křesťany je nepředstavitelné, že by jiní měli možnost spojení s Bohem. Během svého působení nás Ježíš zkoušel varovat před něčím podobným. V podstatě přišel proto, aby strhnul takové pokřivené náhledy. Řekl, že Duch je osobní záležitost, takže to nemá co dělat s veřejným míněním nebo úctyhodností. Prakticky řekl: „VARUJTE SE PÍSAŘŮ, KTEŘÍ CHTĚJÍ KRÁČET VYBRANĚ ODĚNÍ A MILUJÍ UVÍTÁNÍ NA TRŽIŠTÍCH A NEJVYŠŠÍ SEDADLA V KOSTELECH A KUCHYNĚ PŘI HOSTINÁCH; ZMOCŇUJÍ SE DOMŮ VDOV (berou jejich peníze), A JEN JAKO PŘEDSTAVENÍ PROVÁDÍ DLOUHÉ MODLITBY. Je těžké si představit dokonalejší popis misionářů - multimilionářů jako je Jerry Falwell, Jim Bakker, Jimmy Swaggart a mnoho jiných, kteří šíří své úzkostné a nenávistné evangelium po celém světě. A zatím milióny upřímných křesťanů podporují tyto rádoby počestné imperátory jednoduše proto, že tito o sobě prohlašují, že jsou zástupci Ježíšovi. Jak by nás jen mohl Ježíš varovat srozumitelněji? Přibližně 2000 let poté, co se nám Ježíš Nazaretský pokoušel ukázat, jak milovat svého bližního a žít v bohatství Ducha Svatého, nalézáme naši zbídačenou krásnou planetu ještě blíž než kdy jindy k zániku. Ne z důvodu nějakého nečekaného neštěstí jako zánik slunce nebo srážka s jinou planetou, ale prostě z důvodu naší vlastní pokračující chudoby Ducha; našeho strachu, chtivosti a bláznovství. Duševní zdraví a duchovnost nejsou tak okázalé, jako náboženská potřeštěnost, ale je to Jediná Cesta, která byla zvěstována od začátku věků. Nebyla ani zmínka o jedné cestě pro křesťany a jiné pro židy a další pro buddhisty atd.; a určitě se nemluvilo o jediné křesťanské cestě pro všechny nebo jediné islámské cestě pro všechny atd. Skutečná Jediná Cesta jde přímo skrze každé naše srdce, je vzdálená slovům a obrazům. To je význam rčení „Když potkáš Buddhu na cestě, zabij Ho.“ Pokud budeme stále vidět Cestu mimo nás, v omezené nebo oddělené podobě, pak mineme cíl.

88

To vše je otevřené tajemství -

Ramana Maharši

Svět je ztělesněním Božské Lásky. Všechny stvořené věci jsou jejím materiálním obrazem. Když se jednou dokážete probudit k této Božské Lásce, uvidíte všude v tomto vesmíru jen představení Jediného. Oddělením se od Božské Lásky člověk jen tápe kolem sebe a postrádá skutečný význam života. -

89

Ananda Mayee Ma

Kristův Duch je skutečně nedestruktivní a věčný, jak je psáno v bibli. Když budeme kopat hluboko, až do svých největších hlubin, zjistíme, že Kristus, Narajána, Buddha, Alláh, Yahweh, Waken-Tonka a všechna jiná jména Boha se rozpouští v jedné síle bez hranic a v radosti, které jsou ve středu nás samých. Vše je v jednom. Musíme to ale provést sami. KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ NENÍ VENKU, MIMO NÁS NEBO NAD NÁMI; JE VE VÁS. Náboženství mohou pomoci, ale jen když je používáme, než abychom je slepě následovali. Skvělým úspěchem jakéhokoliv náboženství je přivést nás na stejnou úroveň božského vědomí, jako jeho zakladatele. Takto vždy bylo každé náboženství zamýšleno - jako metoda duchovního vývoje s individuálním přídechem bytí v božském vědomí. I před osvícením můžeme dosáhnout bodu, kdy už více nepotřebujeme náboženství; když se staneme tak hluboce spojení s Bohem uvnitř nás, že se staneme zbožnými lidmi - bez strachu před nikým, bez pocitu oddělenosti ke komukoliv - jako byli jiní mistři. Mělo by být nesmírnou radostí pro duchovního nebo rabího, když „ztratil“ takového člověka ze společenství. Je to něco jako absolventský den této individuální metody. Ježíš řekl: NENÍ PSÁNO VE VAŠEM ZÁKONĚ, JÁ ŘÍKÁM, SAMI JSTE BOZI. Nikdy nechtěl po křesťanech aby se skrývali za křesťanstvím po celou dobu, která přijde. Člověk má na víc, než jen na to. Evangelium (znamenající „dobré zprávy“) znamená ve skutečnosti mnohem lepší zprávy, než si většina z nás uvědomuje! .......................................................................................................................................................... Blues o znovuzrození (píseň Bo Lozoffa, 1983) Měl jsem sen o trestanci, trnovou korunu měl na hlavě; přiklouzal po dálnici, pohlédl na mě a řekl: „Hej, znáš mě? Pamatuješ si mé jméno nebo můj zločin? Byl jsem sbalen a usvědčen, spoután ve svém mládí, když jsem přišel, abych pomohl každému využít čas.“ Snažil jsem se být klidný, ale třásl jsem se, Nemohl jsem se procházet ani dívat; Řekl jsem „ale já nejsem jedním z pánových věrných, proč jste tedy přišli ke mě?“ „Možná nedělám nic slavného, ale počítal jsem přinejmenším, že si počínám skvěle!“ „A jsem svobodný člověk, chci se zavděčit, Takže nač ty řeči o tom, jak trávím svůj čas?“ Řekl: „Můžeš vylézt na nejvyšší horu; přeplavat to nejhlubší modré moře; válet se nahý v penězích, ale nebudeš nikdy, nikdy svobodný; já tedy přijdu, abych ti byl nápomocen, pokud se budeš chtít naučit, 90

jak rozzářit své světlo.“ Mám tucty tváří a jmen, Tak se nenech uvíznout v soutěživých hrách; Ty prostě potřebuješ milovat každého po celý čas. Já řekl: „Ale Pane, můj bratr je ve vězení a víš, že mám stále bolavá záda; můj táta zemřel jako mrzák, malá sestřička nedokáže přestat s pitím vína; Politici mě podvádí a kradou, podívej se, co žádáš, abych cítil je mi líto, zdvořile odmítám!“ Potom se On beze slova dotknul mého srdce, a já cítil, jak kousek vedle cosi prasklo, jako dveře, které se někdy neotevřely. Viděl jsem Zemi a každého na ní, viděl jsem Světlo nade mnou; dobro v každém, viděl jsem to tak, jak to musí vidět On; a cítil Jeho lásku ke všemu, jak opravuje každý vrabcův pád jak soužení má vždy svůj důvod a rým; nechal svou paži klesnout podél těla, a já plakal a plakal a plakal, a on řekl. „a teď to vezměme shora - jak trávíš svůj čas?“ „Když máš kříž, pak ho mohu nést, ale musíš hledat, když chceš najít; dostal jsi píseň, tak ji zkus sdílet, ale zkus být prostý a zkus být laskavý; a nenech se příliš unést mimo věcmi, které pomíjejí každý den, zkus udržet Můj Mír ve svém srdci a mysli. To je celé mé evangelium, je pravdivé a vše, co opravdu potřebuješ dělat, je milovat každého po celý čas.“

91

Miluj každého, služ každému A pamatuj na Boha. -

92

Neem Karoli Baba

9.

Cesta služby

Pokud žijeme v souladu s Dharmou nebo podle Velkého Přírodního Zákona, pak cokoliv, co děláme je činem služby. Ať jsme kdekoliv, ať děláme cokoliv s naším časem, pak odlehčujeme zatížení celé planety tím, že hledáme a hrajeme své dokonalé role ve filmu; jsou to naše cesty k jednoduchému a šťastnému životu. Ale služba je zároveň zvláštní duchovní cvičení; jedno z těch, které bývá přehlížené a hrozně nepochopené. Je to tajný velký duchovní poklad, skrytý v naší schopnosti mírnit utrpení - nasycení hladových, pečování o nemocné, milování těch, které Ježíš nazýval „poslední z těchto.“ Je to praktická činnost stejně jako meditace, jóga a modlitba a stejně tak je to životní styl, podobně jako medicína, obchod nebo sporty (je to také jistota dostatku práce; množství lidí potřebujících pomoc je nekonečné!). Klíče ke království Co se naučíme ve škole o volbě povolání? Přicházejí tam zástupci ze světa obchodu, z profesionálních společností, z vysokých škol a podobní. Je však někdo zván do řad Armády spásy, sdružení Oxfam nebo Chraňte děti? Zmiňuje se někdo o instituci Covenant House, která je útočištěm pro uprchlíky, tuláky a žebračky z ulic? Nebo o Plenty - agentuře, která vypravuje lodě naložené potravinami uprchlíkům do Střední Ameriky? Nebo o organizaci Habitat, která pomáhá lidem celého světa si postavit svůj vlastní domov, aby mohli žít ve svém - často poprvé v životě? Takové služby jsou velmi významné - doslova klíčem ke Království nebeskému, avšak jen málo z nás si je zvolí jako svou hlavní životní náplň - možná i proto, že k tomu dostáváme příležitost jen zřídka. A jak po čase dospějeme, opustíme spolu s mládím i takové myšlenky. A přitom se často cítíme tak prázdní a neuspokojení! Mohla by tu být nějaká spojitost? Když dělali rozhovor s Matkou Terezou o její práci s umírajícími a strádajícími v ulicích Kalkaty, řekla. „Když se podívám do jejich očí, vidím Krista.“ Nepřecházejte toto její vyjádření jako ušlechtilou zdrženlivost, ale přemýšlejte o tom:

Vidím Krista. Předpokládejte možnost, že říká skutečnou pravdu. Představte si to opojení, když se po celý den dívá do Kristových očí! Objevila tajemství služby, ke kterému se většina z nás dosud neprobudila? Je jisté, že se nemůžeme dostat ke stejnému bodu napodobováním života Matky Terezy. Musíme začít odhalovat svou vlastní cestu - a to s tak široce otevřeným srdcem a myslí, jak je jen možné. Význam je jednoduše v tom, že služba je vzrušující životní styl, ale my jsme byli vedeni k jeho ignorování a orientováni na soutěživost, zisk, samostatnost a k udržování odstupu, které nám mají přinášet trvalé štěstí. 93

Jedním z alternativních stylů života je pracovat pro neziskovou organizaci, jejíž jediný zájem je pomáhat lidem v nouzi. Po celém světě existuje na tisíce takových agentur a mnohé z nich uvítají nové dobré spolupracovníky. Jestliže máte blízko k veřejné službě, pak když začnete zkoumat své možnosti, obohatí se váš život nesmírným stupněm probuzení. Jakmile se vyburcujeme k zázraku sloužit jiným, pak rozdílnost mezi egocentrismem a nesobeckostí přestane existovat. Nejlepší věc, kterou mohu udělat pro sebe, je pomoci vám. Nejlepší věc kterou vy můžete udělat pro sebe, je pomoci mně. Následujte vaše nejlepší zájmy a každý z toho bude mít prospěch. Jak velký je to rozdíl proti životnímu pojetí „přežití testu zdatnosti“ nebo „shrábni, co můžeš!“ A opravdu to funguje, dokonce i pro staré hippies, jako je Sita a já - se žádným odborným vzděláním, žádným formálním pracovním výcvikem, žádnou uznávanou akreditací jakéhokoliv druhu. Je faktem, že každá součást života na Zemi potřebuje organizování; takže tato mimořádná strategie - cesta služby znamená chopit se čehokoliv, co nejvíc přitahuje naše srdce a začít pomáhat. Cokoliv k tomu bude potřeba, bude poskytnuto.

Ostří žiletky Kluzká slepá ulička sebepočestnosti je ostřím žiletky na cestě služby: rozhazujeme kolem sebe fráze jako „nesobecká služba lidstvu“; nebo přispíváme na charitu nebo děláme dobrovolnickou práci, protože se cítíme provinilí. Nebo si myslíme, že je duchovnější vykonávat službu, jen když máme přirozené zanícení pro něco dalšího. Nebo se možná „obětováváme“, protože se nám zdá snadnější se nekonečně pachtit „pro lidstvo“ než udělat vlastní životy šťastné a vyvážené. Ale pravda je ta, že jsme všichni spojeni; nemůžeme být obětováni pro dobro kohokoliv jiného. To je něco, čemu mnoho lidí nerozumí u člověka, jako je třeba Matka Tereza. Ona nemá žádný pocit obětování; ona dělá to, co jí přináší opojení! Co ona obětuje - třeba film 94

Hvězdné války, jen aby se mohla dívat do Kristových očí? Je to nějaká oběť, když se vzdáte bezvýznamné zábavy, abyste se mohli koupat v pocitu štěstí? Naše životy zde jsou procesem vývoje, prostoty a jednoduchosti. Každý máme odlišnou pozici na kruhu a proto si každý potřebuje najít a následovat své vlastní cíle. Služba s pocitem viny nebo pro počestnost není cestou, avšak služba ze Srdce - dokonce i na krátkou dobu - má významnou schopnost nám pomoci se napřímit, otevřít své srdce, léčit stará zranění, zvítězit nad celoživotním strachem a uvidět ušlechtilou stránku lidské důstojnosti. Mnohokrát v našich životech si nejsme jisti, co máme dělat dál. Možná jsem právě vyšli z vězení, nebo jsme nedávno rozvedení, znavení, nešťastní nebo zmatení. Namísto, abychom dělali chabé gesto změny - nahrazením jedné situace jinou, která je téměř stejná - máme příležitost se posadit, rozhodnout, které utrpení se nás nejvíce týká a pak jít pomoci je řešit. To je skutečná změna! Opravdové kouzlo!

Včely shromažďují nektar, stromy rostou, popelářské vozy sbírají smetí a sluhové slouží jiným. Žádná sláva; žádná čest; všechno běží, jak nejlépe umí; vše se chová tak, jak je to přirozené. Tady začíná rozhodování Je zřejmé, že kdybychom čekali, až budeme moci sloužit nesobecky předtím, než vůbec začneme, bylo by na světě velmi málo pomocných sil nebo aktivistů (je jisté, že třeba tato kniha by pak vůbec nevznikla!). Tak jako u jiných duchovních cvičení, musíme začít odtud, kde jsme, dělat nejlepší, co můžeme, milionkrát padat na obličej, znovu vstávat milion a jedenkrát a pokračovat dál. Je dobré začít v tichém rozjímání o tom, jaký druh služby se nám zdá být jak uspokojující, tak i realizovatelný podle našich schopností. Má to být práce s vězněnými nebo s dětmi, staršími osobami, s lidmi na ulici nebo s nějakou jinou zvláštní skupinou? Problémy s hladem, bydlením, mírem, životem divočiny nebo s životním prostředím? Jakým způsobem bychom rádi přispěli ke štěstí na světě? Logickým krokem je ověřit, co už bylo ve zvolené oblasti vykonáno. Pomoci vyhledat správné organizace může třeba knihovník. Kněz nebo sociální pracovník mohou popsat různé dobrovolnické projekty. Věnujte čas vyhodnocování, dopisování agenturám, které by mohly být nápomocné. Když získáte větší přehled o práci, která je pro nás vhodná, ujasníte si vaše potřeby a příležitosti. Zpočátku se možná dostaví projevy ega a sebepočestnosti, když máme pomáhat jiným. Pokud ale poctivě vydržíme toto stádium, pak vliv samotné služby nás pročistí a dozraje. Je to velmi radostná cesta a bývá obvyklé, že více se odehrává za scénami než na nich. ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ 95

VĚZNI V KOMUNITNÍ SLUŽBĚ Mnoho vězňů mi řeklo, že jedna z nejhorších věcí ve vězeňském životě byla neschopnost poskytnout pomocnou ruku. Zde však následuje několik málo způsobů, kdy si vězni ve světě našli způsob, jak sloužit: * Ve Ft.Worth v Texasu sponzoroval místní United Fund program pro vězně určený pro dobrovolníky k práci v různých oblastech, kam patřila také instruktáž v místní YMCA (The Young Men’s Christian Association = asociace křesťanské mládeže). V Novém Mexiku vězni s největší ostrahou použili vězeňskou prodejnu jako dílnu pro výrobu vybavení dětských hřišť pro pečovatelská centra . Používali stavební materiál poskytnutý místními sponzory. Podobné projekty pomáhají lidem si uvědomit, že i vězení je součástí společnosti. * V Tenessee, Marylandu a v Coloradu pracovali vězni jako dobrovolníci při překládání knih do Brailova písma pro nevidomé. Jiné podobné projekty zase zahrnovaly namluvení knih na kazety. * V zahradě v péči vězňů v Conectitutu bylo vypěstováno jídlo nejen pro vězení ale také pro místní pečovatelské domy s lidmi v nouzi. * Vězni v Massachusetts koordinovali pomocí korespondencí s přáteli a rodinami dodávku zimního oblečení pro Indiány kmene Siouxů v Jižní Dakotě. Dobrovolný řidič pak přivezl oblečení kamionem zapůjčeným sponzorem. * Ve Vienně III. skupina vězňů s výcvikem pro první pomoc zabezpečuje místní ambulanční služby - činnost, která byla zoufale potřebná. V Connectitutu vězni organizují rozhlasovou show pro děti, vysílanou z věznice. Mnoho dalších skupin vězňů uspořádalo setkání a programy zaměřené na ochranu mládeže před kriminalitou. Jenom naše představy limitují cesty, jak můžeme pracovat pro dobro jiných, nesejde na tom, kde se nalézáme. Tento zbídačelý, zápasící svět potřebuje všechnu pomoc, které se mu může dostat od nás všech.

96

Byl jsem hladový a vy jste mne nasytili; byl jsem cizinec a vy jste mne pozvali dovnitř; nahý a vy jste mne oblékli; byl jsem nemocen a vy jste mne navštívili; byl jsem ve vězení a vy jste přišli ke mně. Když jste udělali takové věci přinejmenším pro mé bratry a sestry, pro mne jste je udělali a vaše bude Království Boží. - Ježíš -

97

Vědět a dosud nic nedělat Ve skutečnosti znamená nevědět - Wang Yang Ming

Pes není považován za dobrého psa protože dobře štěká. Muž není považován za dobrého muže protože je dobrý mluvka. - Chang Tzu 98

10.

Jak proměnit informaci v moudrost

V této knize je nesmírné množství informací, převzatých ze všech dob a kultur naší planety. Avšak zda informace dozraje v moudrost, závisí na volbě každého z nás a na způsobu, jak je aplikována v našem životě. Když už je vše řečeno a vykonáno, neznamená to, že známe celý význam; podstatná je praktická realizace - to, co děláme každý den. Duchovní práce se odehrává v každém okamžiku našeho života, ale přibližně prvních šest let bývá téměř nemožné držet s ní krok, dokud nemáme nějaký druh pravidelného cvičení - určitou dobu trávenou v ústraní od rušného dne, kdy si dopřejeme čas na zvnitřnění a dobití našich vnitřních baterií pro další dny. Na Východě se tato část dne nazývá sadhána; je to něco jako režim pravidelného cvičení pro Ducha. Naše tradice sabatu na Západě vznikla ze stejné linie, ale cesta, která nám bývala většinou předávána, se podobá více závazku oslavovat Boha a zakrývalo se to skutečné - že je to vzácný a významný čas, kdy přikládáme na náš vnitřní oheň a shromažďujeme všechnu sílu do svého centra. Rozdílná období Moje vlastní sadhána prošla lety mnoha změnami. V tyto dny (píše se rok 1985) provádím každé ráno hatha jógu a pránájámu, trochu si zpívám a pak věnuji čas meditaci. Obvykle medituji ještě jednou v noci. Byly časy, kdy větší část mého dne zabrala duchovní cvičení - byla to celá léta úsilí. A byly také doby, kdy jsem nedělal vůbec nic. A mnohokrát se také stává, že provádění sadhány vyžaduje velkou disciplínu - zastavit se v rušné činnosti a ponořit se dolů. Avšak po tomto projevu vlastní ukázněnosti přichází nádherné chvíle. Znovu je však třeba použít ukázněnost k návratu do „obyčejného“ světa. Tyto úseky jsou stále v pohybu - podobně jako fáze měsíce. Částí našeho úkolu je držet krok s těmito proměnami a tak je naše činnost svěží a živá a nedodržuje se nějaký zakonzervovaný plán toho, co bychom měli dělat. Stávalo se, že jsem pociťoval úzkost a vinu, když jsem neprováděl cvičení - jako kdybych zahazoval své šance na osvícení. To už je dnes za mnou a já dnes mohu provádět svá denní cvičení pro ten nejlepší důvod: poskytují mi poznání rozdílů, jaké mám pocity, jak se mohu soustředit a pomáhají v rozhodování, co mám dělat. Mohu vám dát v podstatě stejnou radu, jakou dával Buddha svým žákům: 99

Nedělej něco jen proto, že jiní lidé říkají, že je to skvělé nebo protože jsi o tom četl v knize nebo protože ti učitelé slíbili různé odměny; věnuj se jen věcem, které sis ověřil ve vlastní zkušenosti a víš, že obohatí tvůj život.

Zvládnout to Problém je v tom, že provádění duchovních cvičení obvykle není jako dát si dávku drogy nebo vykouřit joint. Nedá se očekávat náhlý obrat, dávající najevo, že se něco děje. Můžeme třeba jednou či dvakrát zkusit meditaci, pak nás přemůže lenost a my začneme používat Buddhovu radu k úniku pryč. Ale dobré pravidlo předtím, než otočíme palec, je toto: Pokud se rozhodneš vyzkoušet určité duchovní cvičení, dej si závazek, že je budeš provádět denně alespoň měsíc a teprve pak se budeš rozhodovat, zda je pro tebe vhodné. Měsíc není až tak dlouhá doba pro tyto dávné techniky. Většina změn v našem životě se odehrála na povrchu; pokud se chceme pokusit o hlubší změnu, musíme být ochotní na ni vynaložit určitou trpělivost. V mysli se vynoří každý možný sklon vyhnout se pravidelnosti nebo intenzitě denních duchovních cvičení. Je to problém, který vychází z oblasti působení; není v tom rozdílu pro vás nebo pro mě, stejně jako pro Abraháma nebo Mojžíše. A tak když se chceš vyhnout, nedělej si starosti, další dobrá příležitost se může vynořit i bez vědomého úsilí z tvé strany. Jeden můj přítel, který měl mnoho problémů s hypertenzí a hyperaktivitou, se účastnil meditačního kurzu a byl unešen tím, jaký mu to dalo pocit klidu. Potom ale týden nebo dva nato začal pociťovat velkou bolest v levém rameni pokaždé, když usedl k meditaci. Bolest se dostavovala jen při této příležitosti. Ustal tedy s meditacemi. Bolesti pominuly (rovněž ale i jeho poklid). Bohužel většina z nás prochází stejnou posloupností jedním z miliónů způsobů. Ego zastrašené, ego reagující, ego vítězící, zastrašení je pryč, zpět ve vyježděných kolejích, rušno jako obvykle. Avšak můj další známý - učitel jógy, to zkusil řešit jinak. Pokoušel se celé roky zvládnout určitou pokročilou ásanu a jednoho dne se mu to konečně podařilo. Bylo mu ale jasné, že jediný způsob, jak pozici úplně zvládnout, by bylo provádět ji každý den, s postupným prodlužováním a stále pohodlněji, dokud se nestane částí jeho pravidelných cvičení. Stalo se však, že hned den poté, co se mu pozice poprvé podařila, musel ulehnout s vysokou horečkou. Jeho tělo bolelo, nemohl cvičit, protože byl úplně ztuhlý. Zůstal ten den 100

v posteli, další den se necítil o nic lépe. Začal si uvědomovat, že tato horečka jej vrátí o několik měsíců zpět v jeho cvičení; tak se sesunul ven z postele, s bolavou hlavou, a i když se cítil hrozně, zacvičil si celou jógovou sestavu. Trvalo to ještě další dva nebo tři dny, než mohl provést zase novou pozici úplně - celou tu dobu byl vlastně nemocný. Ale pak se přihodila nezvyklá věc: když se dostal do pozice a setrval v ní, horečka jako zázrakem pominula a už se nevrátila. Celá komplikace byla jen dalším příkladem toho, jak ego působilo proti jeho úspěchu. Hari Dass Baba to definoval takto: „Mysl tvoří, mysl bere“.

Držíme krok Fascinující věcí, která se vztahuje k putování duchovního bojovníka je, že ego na sebe může vzít libovolnou podobu, ale totéž může i Duch. Dříve uvedené příklady by mohly být prezentovány i opačným způsobem a dávají širší smysl: známý s bolavým ramenem možná udělal správně, když se „poddal svému vnitřnímu vedení“, učitel jógy byl příliš upjatý a tvrdohlavě nutil své tělo do cvičení i navzdory bolesti. Kdo ví? Jen oni možná znají odpověď ležící kdesi v zastrčené části jejich mysli. To je také důvodem, proč mnoho z nás neustává s každodenní meditací - aby se zlepšili v „naslouchání“. Pravdu nenalezneme v knihách; tam jsou pouhé informace. Toto se stane zřejmým, jakmile pochopíme, jak mnoha vzájemně si odporujícími způsoby mohou lidé interpretovat pasáže z bible a jiných svatých knih. Pravda - podobně jako krása je v očích pozorovatele - proto potřebujeme mít oči tak jasné, jak je jen možné v každém okamžiku našeho života. Chvíle Pravdy je tady právě teď, jak čtete tyto řádky. A tady je další. A další. A další... A tak naše životy ubíhají, nikdy nemají přestávku ani se nezastavují - ani na zlomek vteřiny. Část z nás - to co nazývám egem - prosperuje z bezstarostnosti a stability, kterou Pravda nikdy nenabízí. Pravda vyžaduje otevřenost; Suzuki Roshi to nazýval myslí začátečníka. Ego má rádo návyky, plány, zpětné přehledy, kategorie, nálepky, jasné výklady. Nic z toho není obsaženo v Pravdě. A tak tedy potřebujeme ego, aby fungovalo v tomto světě přetvářky. Naše životy se často zdají být bitvou, kterou mezi sebou svádí tajemné postavy uvnitř nás samých. To ale není žádné neštěstí - naopak je to krásné. Znamená to, každý okamžik našeho života je unikátní a tvořivou situací. Můžeme použít všech nauk jako vodítka, ale moudrá 101

rozhodnutí pro další konání pro každý okamžik musí být nalézána jen v tom okamžiku. Jaký úžasný záměr!

Úkolem bojovníka je udržet si tak čistou, silnou a otevřenou mysl a srdce, aby rozeznal v každém okamžiku Pravdu skrytou za přetvářkou. To je ten jediný platný důvod, proč provádět duchovní cvičení (ale je to opravdu dobrý důvod!). Jestliže je kolem příliš mnoho hluku, halasné propagace, strachu a přání, které nás bombardují po celý den, bude asi potřeba hodně denního cvičení, která by nám pomohla rozeznat Pravdu uvnitř a kolem nás. Co je tu ještě dál ke konání - žít jako naivky, obnažovat se, tancovat kolem sebe a lhát si po celý život, cítit skrytou slabost a odloučenost od tohoto neuvěřitelně krásného světa, který jsme jinak mohli udržovat ve svých nesmírných srdcích?

102

PŘÍKLADY DENNÍ SÁDHANY Jedna hodina Hatha jóga - 20 min Pránájáma - 10 min Meditace - 20 min Modlitba nebo četba - 10 min Hodina a půl Hatha jóga - 30 min Pránájáma - 15 min Meditace - 30 min Modlitba nebo četba - 15 min Dvě hodiny Hatha jóga - 45 min Pránájáma - 15 min Meditace - 45 min Modlitba nebo četba - 15 min

Příklad rozvrhu celého dne v ústraní a tichu 6:00 6:15 7:00 7:30 8:30 10:00 11:00 11:30 12:30 13:00 14:30 15:15 16:00 17:00 17:30 18:30 19:00 19:45 20:30 21:30

Probuzení, ranní hygiena Hatha jóga Pránájáma Meditace (obvykle zakončená modlitbou) Snídaně (při hladovce odpočinek) Čtení Pránájáma Meditace Hatha jóga Intenzivní odpočinek (možno i se spánkem) Pránájáma Meditace Hlavní jídlo, odpočinek Čtení Meditace Meditace ve stoji nebo v chůzi Pránájáma Hatha jóga Meditace Příprava ke spánku

103

Užitečné podněty Uvedená cvičení a rozvrh dne v ústraní jsou z těch, která používám a mnohokrát jsem je už učil - proto je mohu osobně doporučit. Je mnoho jiných metod nebo postupů, které mohou být zrovna tak dobré, záleží to jen na vašich osobních potřebách. Cokoliv si ale zvolíte, potřebujete dodržovat obecná pravidla zvednutého palce, která zabrání egu, aby se prosadilo: 1) Předem se rozhodněte na určitém pořadí praktik pro určitý časový úsek. Žádné změny uprostřed proudu řeky. Možná se zdá být mnohem snazší kopat dvacet studní hlubokých 3metry, než-li jednu hlubokou 60 metrů, ale právě o tu hlubokou nám jde. 2) Při svých rozhodováních se držte reality. Je lepší začít pomalu a jemně, než si usmyslet, že můžete „dobýt“ osvícení tím, že na sebe budete velmi tvrdí. Tak se právě projevuje ego. 3) Udržujte svá cvičení přiměřeně v soukromí. Je to mezi vámi a čímsi starodávným, takže není dobré ztrácet energii mluvením a analyzováním 4) Pozorujte, ale nenechte se unést zkušenostmi a emocemi. Byl bych dávno boháčem, kdybych dostal dolar pokaždé, když jsem si myslel, že už bych neměl více pociťovat hněv, žádostivost, závist, depresi atd. a následně jsem byl jimi zavalen. Zážitky osvícení nebo vhledu jsou velkolepé; naše zaneprázdněná mysl si to ale vykládá jako začátek nových problémů. 5) Važte si sebe a važte si cvičení. Toto není hloupá hra; je to věčná, nepřerušovaná cesta, na kterou se začínáte vydávat. Otevřete se poznání, že vaše vlastní úsilí je jen ta nejmenší jiskřička na začátku procesu, který je daleko hlubší, než bychom mohli pochopit. Avšak i ta malá jiskřička uvádí celou věc do pohybu.

104

Slovo závěrem Je skutečností, že všechno je jako ve skořápce ořechu: my ale máme tak málo síly, že je to až komické. A přitom je Vesmír vymyšlen tak, že vlastně jen čeká na bezvýznamnou malou jiskru z našich srdcí, aby uvedl všechnu tu krásu a pravdu do pohybu. Je to nepředstavitelně dokonalé! Bezmoc nás přiměje být pokorní, ale když si uvědomíme, kdo opravdu jsme v tom velkém schématu, staneme se osvícení a náhle máme k dispozici všechnu energii ve vesmíru. A tady leží rozdíl mezi starodávnou cestou bojovníka a mezi všemi moderními psychologiemi a naukami o růstu, které vypadají skoro stejně, ale míjejí se na míle daleko. Dávná Cesta není s konečnou platností zaměřena na to, jak žít šťastný, radostný lidský život ve světě zaplněném rekvizitami. Tato cvičení nekopírují techniky, jak odolávat stresu nebo být úspěšný atp. Na takových úspěších není vůbec nic špatného, ale jsou úplně jiné, než o co odedávna usiloval duchovní bojovník. Dokonce ani ty nejvýznamnější lidské radosti nebo tragédie všech dob nemají důležitost pro tajemné srdce Vesmíru. Bez ohledu na to, jak ho bereme vážně, je svět zevnějšku, úspěchů a selhání jen hrou, kterou hrajeme. Ve hře je daleko více. Nyní přichází v našich životech čas, kdy máme uši ke slyšení a oči k vidění něčeho „víc“, než o čem mluvím já. Je přirozené se pokoušet mít tak dobře, jak je jen možné v tomto krásném vnějším světě, ale můžeme zasvětit část každého dne něčemu hlubšímu. Je snad nějaká lepší cesta, jak prožít náš čas?

KONEC DRUHÉHO DÍLU 105