BM: Jaké je dnes struktura výcviku MŠ: Náš výcvik dnes probíhá ve třech výcvikových stupních: I. Základní seznámení s freedivingem bez speciálního vybavení II. Zvládnutí vybavení pro freediving, techniky dýchání, ovlivňování fysiologie. Absolventi zpravidla dokážou vydržet pod vodou 3-5 minut a dokážou se zanořit do hloubky 25 30 metrů III. Nadstavba s cílem prohloubení fysiologického přizpůsobení II. stupeň je nejžádanější a máme v něm největší počet zájemců. Kromě těchto tří výcvikových stupňů vyučujeme ještě specializace: -
Když jsem si po příjezdu na výstavu DEMA Show 2009 do Orlanda prohlížel katalog vystavovatelů zaujala mne firma Freediving Instructors International. Čtu dál a vidím Martin Stepanek ... Okamžitě jsem se rozhodl, že půjdu držitele několika světových rekordů v potápění na nádech vyzpovídat. Niki Roderic, Martinova asistentka a přítelkyně v jedné osobě, našla v jeho nabitém programu půlhodinku v následujícím dni a tak jsme si mohli na chvíli v klidu sednout a povykládat si. Buddy magazin: Kdy a proč ses rozhodl založit vlastní výcvikovou agenturu? Martin Štěpánek: Učím freediving (dnes se freedivigem rozumí potápění na nádech nad rámec jednoduchých rekreačních ponorů se zadrženým dechem) již deset let a za tu dobu mýma rukama prošlo 2500 studentů. Zpočátku jsem to bral jenom jako prostředek k přivýdělku na zajištění závodního potápění.
Zájem o freediving se neustále zvětšuje. Při počátečních, více méně za chodu vznikajících kurzů, jsme začali postupně vytvářet metodiku. S rostoucím počtem potápěčů, kteří se snažili o dlouhé a hluboké ponory bez řádné přípravy a výcviku však začal také růst počet nehod při tomto druhu potápění. Vznikala tak nedůvěra k tomuto sportu a hrozilo i reálné nebezpečí jeho omezování. Na některých místech dokonce provozovatelé resortů začali zakazovat náročnější nádechové potápění. Tak jako kdysi u přístrojového potápění byla zřejmá jediná možná cesta. Standardizovaný výcvik zakončený certifikací, kterou se může freediver prokázat v potápěčských centrech nebo na lodích. Proto jsme v roce 2008 založili mezinárodní výcvikovou certifikační agenturu Freediving Instructors Intermational, se sídlem na Floridě v USA. Pozitivní ohlas na certifikáty ze strany provozovatelů potápěčských resortů a lodí potvrdil správnost tohoto řešení.
potápění se skútrem potápění s delfíny potápění se žraloky noční potápění používání monoploutve a další
BM: Jaké máš další plány ve svém potápění ve spojení s výcvikovou agenturou? MŠ: Je pravda, že práce kolem výcvikového systému ovlivnila moji letošní sezonu a od jarního světového rekordu jsem již nezávodil. Rozběh mezinárodní výcvikové a certifikační agentury není až tak úplně jednoduchou záležitostí. Chci se svým týmem spolupracovníků agenturu dostat na takovou úroveň, aby její mezinárodní uznání pomohlo k přijetí freedivingu jako normální potápěčské discipliny a aby náš výcvik přispěl i k eliminaci nehod při nádechovém potápění, které by poškozovaly jeho pověst. Proto jsem závodění na chvíli musel vypustit. Dnes už mám šest spolupracovníků, instruktorů a organizátorů, tak věřím, že se k závodění zase dostanu. Konec konců rekordy jsou ta nejlepší reklama. BM: Co ti kromě financí přináší práce s lidmi a výcvik? MŠ: Velkou odměnou pro mne je, když vidím překvapení a úžas a nadšení svých studentů, když najednou zjistí, že dokázali něco, o čem vůbec ani nesnili.
BM: Jaká je věková struktura zájemců o tento druh výcviku MŠ: Věková struktura studentů je od mladších 16 let+ až po starší kategorie. Nejstaršímu absolventovi bylo 60 let a dodnes se v 70 letech potápí na nádech do 70 m. Dá se říct, že vyšší věk je v tomto případě spíš výhodou, vzhledem k zpomalování fyziologických procesů v organizmu.
BM: Co bys na závěr vzkázal čtenářům Buddy magazínu? MŠ: Doporučuji všem vyzkoušet si freediving pod vedením zkušeného instruktora. Ale pozor, může se z toho stát závislost. Někteří lidé začnou měnit svůj jídelníček, plánování dovolených....... Nezapomeň se přijít podívat na předváděčku v bazénu, bude ji moderovat Bob Croft, světový rekordman ve freedivingu v letech 1968 a 1969, rozloučil se Martin a věnoval se dalším zájemcům o nádechové potápění.
Úspěchy Martina Štěpánka v roce 2009: Květen 2009, Egypt - Sharm El Sheike Světový rekord disciplíně Konstatní váha s ploutvemi. Dosažená hloubka 122 m Květen 2009, Egypt - Sharm El Sheike - Světový rekord v disciplíně Free immersion. Dosažená hloubka - 110 m Držitel mnoha národních rekordů v hloubkových disciplínách. Za rok 2009 se poprvé na ocenění 2009 ICARE Trophy objevilo ještě další české jméno. Český závodník Martin Petrisko z Karlových
Martin Štěpánek, rodák z Náchoda, držitel mnoha světových rekordů v potápění na nádech, získal prestižní ocenění 2009 ICARE Trophy v kategorii „Nejlepší Freediver roku 2009“. Jedná se o cenu udělovanou každoročně mezinárodní pobočkou ICARE (International Center of Apnea Recognition and Education) freedivingové asociace AIDA. Martin Štěpánek získal toto uznávané ocenění už poněkolikáté a i letos to bylo na základě jeho vynikajících výsledků, kdy v minulém roce vytvořil dva světové rekordy.
Varů získal 3. místo v kategorii objev roku „Best male revelation 2009“. Úspěchy Martina Petriska v roce 2009: Červen 2009, ČR - Praha celkové 1. místo a 2 národní rekordy na Mistrovství ČR: 1. místo Petrisko Martin Dynamická apnoe bez ploutví
166m
(NR)
1. místo Petrisko Martin Statická apnoe
6 : 3 8 m i n .
1. místo Petrisko Martin Dynamická apnoe s ploutví
207m
(NR)
Srpen 2009, Dánsko - Aarhus 2. místo na Mistrovství světa v bazénových disciplínách v dynamické apnoi bez ploutví. Uplavaná vzdálenost 182 m, národní rekord.
Výsledky ženy konstantní váha s ploutvemi /CWT/: 1. místo Natalia Molchanova 97 m 2. místo Sara Cambell 92 m 3. místo Jarmila Slovenčíková 74 m
RUS BGP CZ
Výsledky muži - konstantní váha s ploutvemi /CWT/: 1. místo Herbert Nitsch 114 m 2. místo Alexey Molchanov 111 m 3. místo William Trubridge 110 m 3. místo Carlos Coste 110 m
AUT RUS NZL VEN
10. místo Jan Honysch 85 metrů Výsledky ženy konstantní váha bez ploutví /CNF/: 1. místo Natalia Molchanova 62 m 2. místo Niki Roderick 55 m 3. místo Jana Strain 54 m
CZ RUS NZL CAN
Výsledky muži - konstantní váha bez ploutví/CNF/: 1. místo William Trubridge 90 m 2. místo Wiliam Winram 86 m 3. místo Guilliaume Nery 78 m 16. místo Jan Honysch 55 m
NZL CAN FRA CZ
Jarmila k tomu říká „ Bylo opravdu těžké odhadnout soupeřky a nahlásit si hloubku, která mi zajistí medailové místo. Ale kvůli nepodařené disciplíně CNF jsem již byla konzervativní a nahlásila hloubku 74 metrů, kde jsem si byla sama sebou jistá a tím také daleko klidnější před startem samotným. Moje radost ze třetího místo v disciplíně konstantní váha s ploutvemi je opravdu velká. “ Jan Honysch byl prvním, kdo v březnu letošního roku překonal v ČR na závodech hranici 200 metrů v bazénové disciplíně dynamická apnoe s ploutvemi. Na Bahamských ostrovech získal 10. místo v disciplíně CWT (konstantní váha s ploutvemi) a 16. místo v disciplíně CNF (konstantní váha bez ploutví). Na letošním Mistrovství světa jednotlivců nechyběl ze světové špičky skoro nikdo. Čeští atleti ale opět potvrdili, že freediving nemusí být jen výsadou států u moře, a že se daří i závodníkům, kteří nemají tak častou možnost trénovat v moři.
Unikátní úlovek vylovil když s kolegy z Liberce využili možnosti potápění v jednom z tatranských ples, což je jinak zakázáno. Liberecko - jičínský tým se zúčastnil akce Čistá voda, kdy skupina 22 potápěčů čistí plesa. K samotnému ponoru uvádí: „Myslel jsem si, že voda bude čistší, pleso se ale kvůli rašelině okamžitě zakaluje, což je trošku nezvyklé. Potápěli jsme se hodinu a půl, voda měla 4 stupně, rozloha plesa je zhruba 3 hektary, maximální hloubka 26 metrů. Celkem naše skupina vyzdvihla 37 kilogramů odpadu. V 16 metrech jsem pak objevil něco, co mi připomínalo láhev. Když jsem ji chtěl vytáhnout, nahmatal jsem plát a zuby. Šlo o desetikilogramovou pilu na led dlouhou 2,2 metru, která pod vodou vážila dvakrát tolik. Nakonec mi pomohl Milan Ledvina, nález jsme vytáhli pomocí dekompresní bójky na hladinu a po dobu ponoru ho tahali za sebou.“
Profesionální potápěč Ladislav Štěrba z Jičína objevil při čištění Štrbského plesa ve slovenských Tatrách pilu na led, jejíž stáří se odhaduje na více jak sto let.Vzácný nález dopravil do Jičína, kde bude po zakonzervování uložen v potápěčském
Organizátoři akce prý věděli o tom, že pila je v plese uvězněna, ale nevěřili, že ji někdo objeví. Vydali povolení na převoz do České republiky a nálezce nyní zvažuje, co dál. Původně chtěl pilu na led zakonzervovat a poslat zpět na Slovensko, odkud mu ale vzkázali, že si nález může ponechat. Tímto bych rád poděkoval sponzorovi akce Snakesub s.r.o „Liberec-Mladá Boleslav-Jičín .
TZ: HDS Česká republika, Foto: Michaela Sládková a archiv
Přehlídka se uskuteční dne 17. dubna 2010 od 14,00 hod ve velkém sále Společenského domu v Neratovicích na Náměstí republiky. Každý vystavovatel bude mít k dispozici dostatečný prostor k instalaci svých exponátů; HDS CZ kromě organizování celé akce, zajistí výrobu popisných identifikačních štítků pro jednotlivé přilby, ochranu prostory sálu bezpečnostní agenturou a účast tiskových a televizních médií. Přehlídka bude otevřena do večerních hodin pro širokou potápěčskou i nepotápěčskou veřejnost. Poté si majitelé zase své „miláčky“ odvezou domů.
Podle souhlasu vystavovatelů bychom rádi fotograficky zdokumentovali veškeré přilby, které zde budou, přičemž zachováme anonymitu majitelů a z pořízených snímků chceme sestavit katalog, který bude k dispozici prioritně všem vystavovatelům a členům HDS CZ a následně na přání i případným dalším zájemcům. Touto přehlídkou bychom tak získali do povědomí velmi zajímavý úsek historie (a vlastně i současnosti) potápění na území Česka i Slovenska.
Vyzýváme proto všechny majitele či uživatele jakýchkoliv potápěčských přileb na území ČR a SR k účasti na výše popsané akci a prosíme je, aby v případě svého zájmu o účast kontaktovali našeho koordinátora akce Oldu Lukše na adrese
[email protected], kde si dojednají další podrobnosti. Věříme v rozšíření Vaší účasti a současně se těšíme na setkání s Vámi u příležitosti tohoto nepochybně „potápěčského svátku“!
Na vlnách s dětmi…… „ Budíček!!!! Vstávat a nástup na rozcvičku!!!“ Jak jsem očekával, reakce na tuto věty byly buď žádné nebo velice negativní a žadné z dětiček se nehodlalo vyhrabat ze svého pelíšku. Tak tudy cesta asi nevede. Naštěstí mám už předem vymyšlený záložní plán: „ Družstvo žraloků napravo, družstvo Čelistí nalevo. Začínají první disciplíny v soutěži o pirátský poklad!“ Během 5ti vteřin stála obě družstva připravena bojovat do posledního dechu… Musím se přiznat, že ačkoliv už jsem odjel desítky potápěčských safari v Rudém moři, tak podobnou posádku jsme měli poprvé. Nápad zorganizovat letní rodinné safari nejen pro potápěče ale i jejich rodiny jsem měl v hlavě už dávno, ale až v srpnu 2009 jsme s partou našich známých tuhle akci dali konečně dohromady. Samozřejmě hned vyvstalo několik základních otázek: nebude v létě v Egyptě moc teplo?? - nebudou se děti celý týden na moři nudit?? - jaký doplňkový program pro ně vymyslíme?? - jak zabezpečit co největší bezpečnost dětí během plavby?? Atd. Vzhledem ke zkušenostem nás i některých z rodičů, účastnících se plavby, s pořádáním letních táborů a dalších akcí pro děti se nám nakonec podařilo nachystat super akci, kterou jsme si užili nejen my, děti s jejich rodiči, ale dokonce i naše egyptská posádka… Na první rodinné safari jsme vypluli druhý srpnový týden na naší lodi Star Jet z egyptské Hurghády ve složení: průvodci Pavel a Petra 9dětí ve věku 5-14let + jedna slečna která se neváhala zapojit a podpořit jeden z teamů 11 potápějících i nepotápějících se rodičů a 4 náhodní potápníci, kteří se k této akci přidali.
První otázka, které jsem se osobně nejvíc obával, tj. zda nebude v Egyptě v srpnu na děti moc teplo se samozrejmě zodpověděla sama během plavby. Kupodivu i přes to, že jsem by zvyklý na nepříjemně vysoké teploty při pobytech v létě na pevnině, tak na moři bylo naprosto super počasí. Problém při letních pobytech spočívá v tom, že nejen země ale i budovy se přes den nahřejí na a i v noci sálají nepříjemné teplo. Oproti tomu na moři se nemá co rozpálit a nejen přes den, ale i v noci jsou zde příjemné teploty. Navíc téměř pořád pofukuje mírný vánek. Moře mělo nádherných 30C takže a většina malých vodníčků v něm trávila dováděním kolem lodě či na pláži téměř veškerý volný čas. V noci si dětičky zabraly střední palubu a spaly všechny pohromadě venku pod hvězdami. Jen to ranní vstávání byl neustálý boj…. Tím se částečně zodpověděla i druhá a třetí otázka. Děti se rozhodně nenudily. Během plavby si kromě čvachtání v moři, až na ty úplně nejmenší, naučily základy nádechového potápění, vyzkoušely několikrát potápění s přístrojem na mělkých korálových reefech, některé absolvovaly i celý potápěčský kurs a hlavně se zúčastnily boje o pirátský poklad. V něm se družstvo Žraloků a Čelistí utkalo v náročných disciplínách na moři i na souši. Výsledek byl dlouho na vážkách ale nakonec na favorizované družstvo Žraloků prohrálo a Čelisti slavily zasloužené vítězství. Nutno dodat, že do některých disciplín se ať už dobrovolně nebo pod mírným nátlakem svých ratolestí museli zapojit i jejich rodiče… Ve finále spojila obě družstva opět svoje síly při hledání ztraceného pokladu z lodi Carnatic na útesu Abu Nuhas. Podle poskládaných částí mapy, získané od jednoho místního rybáře, které zístaly během dalšího hledání, se jim podařilo lokalizovat správné místo na reefu, kde by se měla část ztraceného pokladu nacházet. A skutečně tam každý z hledačů našel svoji stříbrnou minci… Další hledání pokladu připravili pro děti sami rodiče a odehrálo se poslední den na nádherném opoštěném ostrově Siyal. I tady byly samozřejmě děti úspěšné. Kromě potápění, šnorchlování, čvachtání se v moři a soutěžení si během tohoto týdne děti i dospělí vyzkoušeli jízdu na vodních lyžích či nafukovacím kruhu, rybařili a pořádali barbecue na pláži opuštěného ostrova Small Gubal, kde přespali u ohně pod
Nakonec jsme ale dětem jeden z největších zážitků nepřipravili my ale samo moře. Při kotvení u ostrova Gubal proplulo kolem naší lodi hejno delfínů což vyvolalo okamžitou akci nejen na naší ale i na okolních lodích. Ve člunech jsme se za nimi vydali dovnitř zátoky a snažili se dostat do jejich blízkosti. Zpočátku to vypadalo, že máme smůlu a nebudou mít hravou náladu, vždy kolem nás jen proplavali a zmizeli v modru ale když už to posádky ostatních lodí vzdali a vrátili se na loď tak se chování delfínů najednou změnilo a začali dovádět v naší těsné blízkosti. Trasa rodinného safari: - vycházeli jsme z nejméně náročného severního safari s tím, že jsme co nejvíc eliminovali přejezdy a kotvili na dobře chráněných místech: vyplutí z Hurghady Shaab El Erg (krásný korálový reef vhodný na šnorchlování a zkušební ponory) Small Gubal (vrak lidi Ulysses, pěkné potápění přímo pod lodí, opuštěné písečné pláže a rozsáhlý korálový reef) vzhledem k dobrému počasí jsme na půl dne zajeli kvůli přítomným potápěčům i na vrak Thistlegormu Abu Nuhas (potápění na vracích, hledání pokladu v chráněné laguně) bombónek na závěr další opuštěný ostrov s písečnými plážemi a Siyal. Zbývá jen zodpovědět poslední otázku: bezpečnost dětí během celé akce. Toto bylo samozřejmě při organizaci celého programu bráno jako jeden ze stěžejních bodů. Všichni rodiče byli předem upozorněni, že se nejedná o dětský tábor, kde by se jim o děti někdo permanentně staral s čímž do toho šli. Takže kontrola dětí byla kolektivní záležitostí, do které se částečně zapojila i posádka. Děti měly během přejezdů zákaz chodit na plato lodě což vzorně dodržovaly a pro všechny byly nachystené pro náročnější akce dětské plavací vesty. Co mne osobně opět mile překvapilo byl vztah naší egyptské posádky k dětem. Ať už máme my jako evropané k Arabům jakékoli výhrady, tak se jim musí uznat, že milují děti ať už vlastní, tak cizí a v jejich měřítkách hodnot je právě rodina a děti na prvním místě. Evropskou posádku by asi věčné pobíhání, dotazy a zvědavost určitě po pár dnech začala přinejmenším otravovat, Arabové ale s nimi měli velkou trpělivost a vůbec nebylo znát, že by s dětmi na palubě měli problémy. Nejvíc mě rozesmálo, když jsem viděl, jak se hned první den skupinka dětí usadila na přídi a min. 2hodiny učily Salaha (človíčka, který má na starosti saloon a úklid kajut) a vzájemně se učili mluvit arabsky a česky. A jak viděli safari jeho dětší účastníci?? To si přečtěte sami z jejich dopisů...
Potápění: vzhledem k tomu, že většina rodičů se už dříve potápěla nebo zrovna během safari absolvovala potápěčský kurs tak potápění bylo samozřejmě jednou ze stěžejních náplní i tohoto safari. Oproti běžnému safari se sice zredukovaly přeplavby a i počet ponorů místo 3-4 na 2-4 nicméně ti tak se zvládlno celkem cca 12-15 ponorů na následujících lokalitách: Shaab el Erg, Abu Nuhas Giannis D, Carnatic, Chrisoula K, Sea Star, Thistlegorm, Small Gubal Bluff Point, Ulysses, vnější stěna, Siyal. V létě jsou na těchto lokalitách ideální podmínky málo lodí, stabilní klidné počasí a při teplotě vody 29-30C se dá potápět jen v tričku nebo shortu. Během těchto ponorů jsem ziskal opět jednu novou zkušenost. Hned po skoku ze člunu jsme v hloubce cca 15m našli chobotnici schovanou v díře. Ty jsou v Rudém moři na rozdíl od Středozemního docela raritou, a tak jsme u ní přibrzdili, aby si ji mohli fotografové nafotit. Protože o nás moc dobře věděla, nechtělo se jí z díry ven. Fotky by takto nestály za nic, tak jsem využil všeobecně známé informace, že chobotnice je zvědavý tvor, vzal svůj žlutý octopus a pomalu ho položil poblíž její skrýše. Chobotnice zareagovala v první fázi tak jak jsem očekával pomalu vysunula jedno chapadlo, ohmatala si ho, pak povylezla zvědavě ven a začala si ho prohlížet. V okamžiku, kdy si ji ale první fotograf s bleskem vyfotil popadla octopus a vtáhla si ho do diry… Slabě jsem za něj zatahal, jestli mi i s ním zase nevypochoduje ven, ale ani omylem. Čím víc jsem tahal, tím pevněji ho svírala. Zkusil jsem tedy druhou osvědčenou fintu: zmáčkl jsem vzduchovou sprchu octopusu, který držela a na ni se vyvalil proud bublin. Každá jiná by ho hned pustila, ale téhle se to snad líbilo a řekla si, že takovou super hračku si nechá. Takže jsem seděl před dírou, přetahoval se s chobotnici o octopus a ostatní se málem přitopili jak se mi smáli…. Vzduchu jsem měl dost, buddyni která by mi mohla dát její záložní zdroj taky, ale nechávat tam svoji výstroj a potupně se pro ni vracet, až to chobotnici přestane bavit, se mi moc nechtělo. Takže mi nezbývalo než pomalu zvyšovat tah, protože při prudkém trhnutí by se mohla chobotnička zranit, a doufat, že to hadice vydrží. Nakonec samozřejmě pán tvorstva opět zvítězil a dostal jsem zpět svůj majetek, ale při pomyšlení že 80kg lidské váhy mělo co dělat s 2 kg chobotničí váhy jsem musel smeknout. Závěrem se dá dodat jen jediné. Toto akci si všichni užili a i když byla první tak určitě ne poslední. Na letošní rok máme nachystaná zase další překvapení…
novinky
Tex: Karel Neumayer, foto: autor a Bohdan Němec
Vůz pro milovníky volnosti Prostorný, spolehlivý, dynamický, a přitom svižně elegantní partner pro aktivní život, ať už od něj čekáte pomoc při podnikání, na výpravách za sportem a dobrodružstvím, nebo chcete bezpečně, v pohodlí a luxusu přepravovat osoby: to je Mercedes-Benz Viano se spoustou úložných prostor, výkonnou klimatizací, špičkovým radiopřijímačem a navigací. Od vozů Mercedes-Benz už tradičně očekáváme špičkovou technickou úroveň s využitím inovativních technologií motoru a řízení, maximální komfort a bezpečí. Viano vás přesto udiví svou flexibilitou, dotaženými a promyšlenými funkčními detaily, a pravděpodobně i cenou, která není v poměru ke kvalitě nijak závratná. Viano je ideální cestovní prostředek pro lidi milující svobodu a spontánnost. Interiér vozu je možné přizpůsobovat nejrůznějším potřebám a situacím posouváním, sklápěním nebo úplným vyjmutím sedadel. Viano má tolik variant, že si můžete vybrat vůz pro každý účel. Vyrábí se ve třech délkách karoserie (kompaktní, dlouhé a extra dlouhé), verze Fun a Marco Polo má výklopnou střechu s velkorysým spacím prostorem. Tento velmi komfortní velkoprostorový automobil má přitom dostatečně kompaktní rozměry, abyste mohli pohodlně jezdit i v městském provozu. Viano má čtyři kategorie designu a výbavy: velkoprostorové užitkové vozy s 6 8 sedadly Trend a Ambiente, užitkové vozy s lůžkovou úpravou a 5 7 sedadly Fun, a konečně karavany s lůžkovou úpravou Marco Polo. Nejnovější modely řad Fun a Marco Polo mohou mít celou škálu různých uspořádání interiéru a oba jsou v nabídce také s pohonem všech kol 4MATIC. Na výběr je celá řada dynamických a úsporných dieselových i benzinových motorů se čtyřmi či šesti válci. Tak jako všechna osobní auta Mercedes-Benz, má i Viano v základní ceně tzv. Integrovaný servisní paket (ISP), tedy servisní prohlídky na 6 let nebo 120.000 km zdarma.
Grupa Los Buddyos
Indonésie Indonésie je země mnoha ostrovů a mnohokrát o ní bylo mnohé již napsáno. Země sopek, orchidejí, hřebíčku, kávy, divokých vodopádů, propastí, rýžových polí, lávového písku, tržišť, úžasných ovocných chutí, země démonů a duchů, chrámů, ceremonií, sarongů, roztodivných masek, termálních lázní, usměvavých a příjemných lidí, dobrého a levného jídla, země mnoha vůní a krás, krásného podmořského života….. A to poslední byl převažující důvod našich návštěv této destinace. Během dvou cca třítýdenních dovolených jsme částečně poznali především ostrovy Java, Bali a Nusa Penida. Pro vlastní organizaci pobytu jsme ke spokojenosti využili budějovickou firmu Jirky Hrušky - Subaqua. Termínově lze k návštěvě doporučit spíše období mimo listopadu až března, tj. období mimo monzunové deště. Cesta do Indonésie je poměrně zdlouhavá. Většina pro nás výhodných letů je organizována z Vídně, Frankfurtu nebo Mnichova. Cena letenky se pohybovala kolem cca 20 tisíc Kč. Aktuálně lze dopravu pořídit o několik tisíc Kč. levněji. Let obvykle trvá cca 13 hodin např. do Taipeie nebo Kataru (dle společnosti se kterou letíte), zde se obvykle po cca 2-5 ti hodinách přesedá na jiné letadlo a odlétá do Denpasaru, což je cílové letiště na Bali. Druhý let trvá cca 6 hodin. Pro mezinárodní lety pro zavazadlo k odbavení platí váhový limit 20 kg. Po přistání jedna z nejnápadnějších upozornění na letišti je Stop drugs. Pašování či držení drog je zde přísně stíháno. Pokud se ale dostanete na ostrovech do vnitrozemí mezi původní obyvatele, tak není výjimkou potkat „spokojené a usměvavé lidi“, láká mě to napsat „nesjetého“ pomalu nepotkáte, ale nebyla by to až tak úplně pravda. Hodně užívají betel a další přírodní stimulanty. Samozřejmě hned po přistání na vás dýchne změna klimatu a časový posun o 7 hodin. Z hlediska náboženství na Bali převažuje hinduismus. Hindové jsou prostě čistí děti květin. Evokují ve mně vzpomínky na hippies, na Beatles,… Příjemní, usměvaví, ochotní, nekonfliktní lidé, nemají problém…. Duch ostrova a vzájemné vztahy mají samozřejmě náboženský kořen. Hinduismus na mě spíše než náboženství dělá dojem takového jakoby filosofického přístupu k životu. Životní cestu vnímá zhruba ve čtyřech fázích či etapách- 1- období učení se, na toto navazuje 2- založení a rozvoj rodiny, 3shromáždění majetku a čtvrtou závěrečnou fází oproštění se ode všeho hmotného, zabývání se duchovnem, konání dobrých skutků a příprava na reinkarnaci.
Po celou dobu je provází velké množství různých démonů, bohů a božstev. Mezi nejvýznamnější patří Brahma, jako vševědoucí tvůrce světa, Šiva- ničitel, nositel života a smrti, jako ten kdo přináší války a mír a nakonec Višna, pečovatel o lidi, ten kdo řídí reinkarnaci…. Dosud přežívá kastovní členění společnosti do čtyřech kast. Brahmáni, to jsou kněží, kšáriové, to je kasta úředníků, vajšové- kasta řemeslníků a obchodníků a nakonec šudrové- nejchudší vrstva. Na co se rozhodně nedá zapomenout je jídlo angsiohie, griled fish, mie goreng, soto ayam, sqiud chilli, gado gado, satay, pepes ikan, cap cay, …. Jídlo připravují vždy až po objednávce, takže je čerstvé. Mnohdy jste svědky, že nějakou objednanou rybu běží i schánět do sousedního podniku, či k rybářům. V dotčených lokalitách si lze nastavit velmi pěkný „suchý“ i „mokrý“ program. Ideální je samozřejmě vyvážená kombinace. Připojené snímky jsou z podvodních aktivit a to převážně z balijských lokalit. Potápěčsky jsou jednotlivé lokality různě obtížné a to především z hlediska výskytu proudů a z hlediska plánované hloubky a doby ponoru. Celkově lze ale říci, že se jedná o klidné lokality, kde je umožněno bezpečně a v klidu pozorovat a fotografovat mořský život. Nechá se zde narazit na mnohé zajímavé mořské živočichy.
Koho jsme pod vodou potkali? Vyjmenujeme alespoň malou nepatrnou část z podvodního světa.
Klauni-klaun pruhohlavý, Skunk anemonfish, klaun očkatý, Western clownfish, klaun ostnitý… Nádherní, dnes díky cinema spíše oslovováni jako Nemo ). Klauníci brání své příbytky, když dosáhnete toho, že se jejich obraz bude odrážet ve Vaší masce, zažijete nádherný přímý přenos útoků na fiktivního konkurenta. Klauni žijí v symbióze se sasankou, sasanka je vybavena pohyblivými rameny pokrytými žahavými nemanocyty, při podráždění receptory spouští reakci. Největší klaun na sasance je vždy samice. Samice naklade 500 až 1500 vajíček, jen v dosahu ramen sasanky, přilepí je na pevný podklad, sameček oplodní a hlídá, oba víří vodu a nahání jí na jikry z důvodu průběžného okysličování. Toto zabrání růstu plísní, které jsou hned po hladových predátorech největším rizikem. Zhruba po týdnu se líhne plůdek. Již při nakladení jiker klauník vytváří potomkům ochranu před žahavými chapadly sasanky. Ryba vezme do úst rameno sasanky a zlehka jím oplodněné jikry tře, sliz z chapadel obalí jikry, které se stávají imunní. Plůdek se změní v jednice, který obydlí sasanku, tře se o chapadle, obalí se slizem a stane se stelathneviditelný pro nemanocyty. Sasanky, Anemones -sasanky patří mezi žahavce, je jich mnoho typů -nejnápadnější jsou ty, které jsou hostitelsky osídleny klauny,
-tělo všech sasanek tvoří dutá svalová trubice columna, jejíž uzavřený konec- nožní terč, slouží k přichycení k podkladu. Ústní teč nese ústní otvor obklopený chapadly. Tělní dutina je rozčleněna tenkými přihrádkami- septy, příčný řez pak vypadá jako kolo s loukotěmi. Septa zvětšují plochu, kde probíhá dýchání, trávení, vylučování. Sasanka nemá žádnou pevnou kostru. Chapadla jsou její nejnápadnější částí. Chapadla vizuelně- knoflíková, dlouhá, tenká- tlustá, obsahují žahavé buňky- nemanocyty-k zahnání predátorů, na člověka je žahavost většinou slabá, aktivně působí na plankton až ryby.
Koníček trpasličí -Seahorse, Hippocampus bargibandi Tento koníček byl objeven náhodně a to relativně nedávno. Je poměrně malý cca 1-1,5 cm a je mistrem mimikrů. Byl nalezen, když majitel mořského akvária si nechal „dodat“ živé gorgonie a při následném pozorování objevili i nového hosta. Gorgonie jsou tvořeny polypy, těmto se obvykle daří v proudech, které přináší živiny a pro standardní potápění jsou poměrně hluboko. Dalším problémem je koníčka vůbec najít a pak vyfotit. Seahorse je jeden z nejzáhadnějších druhů, ovijí se ocáskem kolem větvičky korálu, žije v párech. Partneři se při setkání vítají se rituálním tancem. Samička předá oplodněná vajíčka samečkovi, plodový vak je tvořený kožními chlopněmi břišních ploutví. Narodí se miniaturní repliky- opustí vak, vývojově neprochází žádným larválním stádiem
Štětičkovec tečkovaný, Spotted hawkfish, Longnose hawkfish Strategie lovu: bez pohnutí čeká, pak následuje rychlý útok. Pohybově je velmi aktivní, usazen na paprscích ploutví v korálech, často mění pozici. Klade pelagické jikry, je zajímavý kožními vlákny na vrcholku ostrých hřbetních ploutví. Fotografování štětičkovců je docela zážitek-počínaje jejich lokalizací po vlastní vyfocení ).
Sépie, Cuttlefish Pozorovat sepie je odměna za trpělivost. Sépie jsou vybaveny deseti chapadly. Při oplození se postaví proti sobě, obejmou se rameny, samec uloží spermatofory do schránky pod ústním otvorem, každé vajíčko prochází skrze tuto schránku a tím se oplodní. Následně vajíčka naklade do štěrbin, nakladená vajíčka mají vzhled bílého hroznového vína, za19 dní se líhnou. Při vylíhnutí už mají i váček s inkoustem.
Manta atlantská, Manta ray Šířka až 670 cm, největší rejnok, drobné zuby- filtrátor potravy-plankton, malé ryby, hlavové ploutve- naváděcí rohy, těsně u hladiny se shromažďuje plankton- salta, čistící stanice, Vejcoživorodí, březost 13 měsíců, rodí 2 mláďata, tmavé skvrny vespod umožňují identifikaci jedinců.
Soltýn barracuda, soltýn černoploutvý, Great barracuda, Až 190 cm, mladí jedinci žijí v hejnech, dospělci osamoceně, 20 světlých/tmavých pruhů na těle, zvědavá, opatrně- neprovokovat.
Parmovec skvělý, Pterapogon kauderni Snímek je pořízen na lokalitě Secret bay. Hejno parmovců se skrývalo mezi ostny ježovek. Ednemickán ryba.
Hlaváč, Goby, Brianops Drobná korálová rybka, živí se zooplanktonem, často se skrývá v korálech a je velmi dobře maskována.
Ropušnice listová, Leafscorpionfish Připomíná list stromu, nechá s sebou mořem pohupovat, věrné mimikry, vyskytuje se v různých barevných mutacích- bílá, žlutá, fialová…
Kranas šestipruhý, Bigeye trevally jacks, Carnax sexfasciatus, slangově jackfish Pelagické jikry a dlouhožijící larvy- díky tomu široká oblast výskytu. Bočně zploštělé vřetenovité, či torpédovité tělo, u kořene ocasní ploutve jsou kostěné destičky. Typický, nádherný kovový lesk je způsoben guaninovými krystaly, které tvoří zrcadlovité destičky v šupinách. Úžasný zážitek stát se součástí hejna. Loví v hejnu, migruje mezi útesy.
Máte-li zájem o fotografování ryb a makro fotky za dobrých světelných podmínek (nebo s bleskem), bude k těmto účelům vhodná digitální zrcadlovka s APS-C snímačem, jako je například Canon EOS 500D nebo 550D. Pokud se chcete soustředit na podmořské krajiny, vraky lodí či celkový podmořský život, bude vhodné zvážit celopolíčkový (full-frame) snímač, jako nabízí Canon EOS 5D Mark II, který plně využije širokoúhlého objektivu.
Po výběru dle hloubky jsou dalším důležitým aspektem funkce fotoaparátu, které podvodní pouzdro dokáže zprostředkovat. Prohlédněte si několik krytů, abyste zjistili, který nejlépe odpovídá vašim potřebám, zejména pokud plánujete používat pokročilé funkce. Pokud je to možné, pohrajte si chvilku s pouzdrem, abyste věděli, kde jsou umístěné ovládací prvky a jak „přirozeně“ jsou umístěné, když držíte pouzdro oběma rukama.
Jedním z cílů fotografování pod vodou je dostat se co nejblíže k objektu, aby se snížilo množství vody mezi fotoaparátem a foceným předmětem. Proto by měl být fotoaparát vybaven širokoúhlou optikou s vysokou světelností a schopností makro fotografie. Dalším kritériem při výběru je živý náhled na displeji a možnost natáčení videa. U videokamery je to zase možnost fotografování.
S příchodem Live View u digitálních zrcadlovek mají podvodní fotografové další možnost pro komponování záběru. Pamatujte však, že autofocus není s režimem Live View tak rychlý. Stále však lze použít i optický hledáček fotoaparátu. I když je oko odděleno od optického hledáčku vrstvou akrylátu pouzdra a potápěčskými brýlemi, většina pouzder nabízí vestavěný optický systém, který umožní vidět v hledáčku celý zvětšený obraz.
Pomyslným středem mezi manuálními schopnostmi zrcadlovky a malým automatickým kompaktem představuje kombinace podvodního krytu a nového fotoaparátu Canon PowerShot G11. Ten nabízí 10megapixelový snímač s vysokou citlivostí až ISO 12 800, širokoúhlý objektiv s optickým stabilizátorem, plně manuální nastavení a pro cestovatele i kompaktní rozměry.
Jak si vybrat podvodní pouzdro Výběr fotoaparátu či kamery Podvodní pouzdra jsou dnes k dispozici jak pro řadu digitálních zrcadlovek, tak i pro kompaktní fotoaparáty či videokamery. Pokud právě začínáte nebo uvažujete o pořízení například nového fotoaparátu, ujistěte se, že pro vámi zvolený model existuje i podvodní pouzdro. Při výběru také přemýšlejte, jaké druhy fotografií chcete fotit a za jakých podmínek je budete vytvářet. Ke zvážení tak přichází asi dvě nejdůležitější vlastnosti velikost snímače a kvalita optiky. Hledáte-li fotoaparát pro rodinné fotografování v aquaparku, u vody či příležitostné šnorchlování, postačí pro tyto účely vodě odolný kompaktní fotoaparát Canon PowerShot D10, který je i nárazuvzdorný a použitelný pro outdoor aktivity. Pro uvedené situace si lze zvolit i klasické stylové kompaktní fotoaparáty v kombinaci s podvodním pouzdrem, jako jsou například vybrané modely řady Canon IXUS či PowerShot.
Zatímco většina výrobců fotoaparátů podvodní pouzdra pro své modely nenabízí a majitelé se musí spolehnout na výrobky třetích stran, Canon zajišťuje podvodní příslušenství pro většinu modelů PowerShot a IXUS. Specializovaná podvodní pouzdra jsou nabízena s různými specifikacemi a vlastnostmi v závislosti na typu fotoaparátu či kamery. Kryty jsou obecně konstruovány z čirého akrylátu nebo z hliníku. Důležitým faktorem při výběru je hloubka, pro kterou jsou konstruovány. Pokud vezmete pouzdro do větší hloubky, než pro kterou je určeno, bude v lepším případě pouze nefunkční ovládání kamery. V horším případě může dojít k prosakování vody nebo k implozi krytu. Jestliže na povrchu je tlak vzduchu 1013 hPa (hektopascalů), tak v 10 metrech pod vodou se zdvojnásobuje a zvyšuje se o dalších 1013 hPa na každých dalších 10 m hloubky. Už při ponoru na dno bazénu (cca 3,5 m) budete cítit rozdíl tlaku v uších, což naznačuje, jak velkému tlaku musí pouzdro odolat, aby vydrželo v dané hloubce pracovat. Pokud plánujete pouze šnorchlování,
Křest vodou Než začnete svůj první ponor s podvodním pouzdrem, ověřte si, že nedochází z prosakování. Nejlepší způsob, jak to zjistit, je vzít si prázdné pouzdro a potopit se s ním. Ano, může to být plýtvání dobrého ponoru, ale je to lepší, než zjistit případnou vadu a utopit si svůj fotoaparát. Věnujte také pozornost návodu výrobce, zvláště v pasážích o kontrole, čištění a výměně těsnění. Dokonce i malé zrnko písku nebo pramínek vlasů může prolomit vodotěsnost, umožnit průnik vody do pouzdra a případně i poškodit zařízení. Díky velké kapacitě paměťové karty a vynikající výdrži baterií je dnes možné fotografovat i po celý den potápění a možná vydrží i na noční ponory. Když bude potřeba fotoaparát mezi ponory vyndat a nabít, nezapomeňte pouzdro před jeho otevřením očistit a osušit, aby se na přístroj nedostaly žádné kapky a ani případné nečistoty na těsnění. Vhodné je do pouzdra vkládat i malé sáčky se silicí pro pohlcování případné vlhkosti.
Nejúspěšnější sportovec roku 2009 města Karlovy Vary V sobotu 26. února 2009 byla v hotelu Richmond Karlovy Vary předána ocenění „Nejúspěšnější sportovec roku 2009 města Karlovy Vary a okresu Karlovy Vary“. Toto ocenění obdržel český závodník ve freedivingu Martin Petrisko, který v minulém roce vybojoval stříbrnou medaili na mistrovství světa v Dánsku a zlatou medaili na Mistrovství ČR. Celá akce proběhla pod záštitou primátora města Karlovy Vary Ing. Werner Hauptmann.
Nejúspěšnější sportovec roku 2009 města Zlína Česká reprezentantka Jarmila Slovenčíková v potápění na nádech freedivingu - byla za svoje vynikající závodní výsledky v roce 2009 nominována mezi 10 nejúspěšnějších sportovců zlínského kraje. Jarmila vybojovala na mistrovství světa jednotlivců 2009, v hloubkových disciplínách bronzovou medalii. Nejlepším sportovcem města Zlína za rok 2009 byl nakonec vyhlášen Jiří Hradil, který na mistrovství světa v Izraeli získal dvě stříbrné medaile v orientačních závodech na horských kolech. Úspěchy Martina Petriska v roce 2009: Srpen 2009, Dánsko - Aarhus 2. místo na mistrovství světa v bazénových disciplínách v dynamické apnoi bez ploutví. Uplavaná vzdálenost 182 m, národní rekord. Červen 2009, ČR - Praha celkové 1. místo a 2 národní rekordy na mistrovství ČR: 1. Místo 166 m (nár.rekord) Dynamická apnoe bez ploutví 1. místo
6:38 min.
Statická apnoe 1. místo 207 m (nár. rekord) Dynamická apnoe s ploutví kolech.
Úspěchy Jarmily Slovenčíkové v roce 2009: Leden 2009 Lousanne 1. místo 166m (nár.rekord) disciplína dynamická apnoe s ploutví Květen 2009 Rab Dive Off, závody v hloubkových disciplínách Celkové 1. místo Srpen 2009, Dánsko - Aarhus Mistrovství světa v bazénových disciplínách, v dynamické apnoi bez ploutví 16. místo a v dynamické apnoi s ploutví 18. místo. Září 2009 Triple Depth 2009, závody v hloubkových disciplínách. Celkové 1. Místo. Prosinec 2009, Bahamy Mistrovství světa v hloubkových disciplínách 3. místo 74 m (nár.rekord) Konstantní váha s ploutvemi
Když se skloubí krása a talent Před třemi lety jsem se v Dahabu seznámila se sympatickou českou vycházející hvězdou českého freedivingu, a od té doby jsme stále v kontaktu. O tom, jaké to je být v něčem nejlepší, co to přináší, obnáší či bere, vám přiblížím v následujícím rozhovoru s mokrou kráskou mistryní České republiky i světa Jarmilou Slovenčíkovou. Rozhovor najdete na SP.
VZOR
1/10-6/10
2010
Potápěčský klub Čelákovice letos vymýšlel už dvacátou potápěčskou výpravu. V poslední době nás láká kromě potápění i trochu dobrodružství a tak nás napadla Albánie. Nic moc se o ní nedovíte. Nikdo vám nic neporadí. Natož o potápění. Zadáte-li na vyhledavačích „potápění Albánie“, či podobný odkaz, najdete jen obecné, nic neříkající informace. Je to země, v které po dlouhých letech izolovanosti přišlo v devadesátých letech uvolnění a s ním i první vlna turistů. Avšak ne na dlouho. V roce 1996, po krachu pyramidových her, jimiž chtěla vládnoucí strana „pozdvihnout ekonomiku“ a v níž 50% obyvatel přišlo i to málo co měli, začala být zmítána chaosem a občanskou válkou. Loupení bylo každodenním jevem. Jedni z prvních českých turistů, kteří Albánii navštívili v roce 2001, jsou dodnes nezvěstní. A co dnes? Jak to tam si vypadá? Co moře a pobřeží? Co lidé? Bezpečnost? Byrokracie a povolení? Mnoho výzev, které nás oslovily. Bylo to lákavé, tajuplné, exotické a snad i nebezpečné. Všichni nás varovali a nevěřícně kroutili hlavou. Albánie? To jste se zbláznili! Asi ano. Ale máme za sebou i Krym na Ukrajině. Taky dobrodružství. Ale stálo za to. Tak to zkusíme! Plni očekávání tak vyrážíme v pěti autech, v počtu šestnáct, vstříc novým dobrodružstvím. Nakládáme elektrocentrálu, lahve, kompresor a jiné nezbytnosti do vleku a plníme kufry aut. Většina aut má navigaci, ale první vyráží auto s vlekem které ji nemá a vehementně se brání si jí vzít. Jsme tak vedeni harrypotterovskou „Novou knihou kouzel“ pětikilogramovým atlasem světa, vydaným v minulém století a zaprášený zubem času koupený Pepou v zapadlém antikvariátu za 80,- Kč. A tím je jasně daný další chod událostí! Často jsme tam, kde nechceme. O to nás čeká více „kouzelných“ překvapení.
Cesta Volíme klasiku přes Rakousko, Chorvatsko a Černou Horu. Tedy notoricky známou cestu k Jadranu. Ve Slovinsku se vyhýbáme dálnici a tím i poplatku za ní. V Chorvatsku vede dálnice téměř až na hranice. Jen poslední úsek se proplete horami a jsme v Černé Hoře. Platíme 10 E za auto a když slyší že jedeme do Albánie, ani nechtějí vidět potraviny, které jinak přísně kontrolují a povolují jen 5kg na osobu. Míjíme překrásné scenérie pobřeží Montenegra s řadou komerčních pláží zavalených miliony lehátek a slunečníků, barů a diskoték. Ruské nápisy zvěstují kdo tu vládne. Pryč odtud! Albánie, země jiného světa …….. Vjezd do Albánie je téměř pohodový. Jen o maličko více byrokracie. Musí si nás zapsat! Nejsme tu v EU. Počítač se však bortí při registraci našich pasů. Tak trocha zdržení. Dostáváme jakýsi papír na každé auto a jsme v zemi vytoužené. Projíždíme přes cikánské getho. Cikáňata běží za autem a strkají ruce dovnitř se snahou něco ukrást. Pár sprostých necitovatelných českých slov a přejíždíme přes most, který připomíná lávku na zdymadlech přes Labe. Sevřeni jeho malou šířkou a trochu i se sevřenými svěrači jak se prohýbá a vrže pod váhou našich aut projíždíme za město. Kolem silnice nabízejí až metrové ryby ponořené v dětských vaničkách. Skadarské jezero které míjíme je asi bohaté na ryby. Lidé však chudí.
Albánie, země asfaltu Z asfaltu který zde těží jsou vyasfaltované pařížské bulváry. Je jeden z nejlepších na světě. Hlavní tah na jih kam míříme je taky z asfaltu. Trochu pobořený, mírně popraskaný a občas vymletý. Pravda tak je, že ani asfalt není vždy zárukou průjezdnosti. Pohovořili jsme s místními a vydali se na základě jejich doporučení k moři. Asfalt po odbočení z hlavní silnice byl více a více horší a končí ve městě, kde hadice s vodou skrápí silniční prach, aby se nevířil před restauracemi a obchody. Zpomalíme a najednou pokřik a stojíme! Jsme ve slepé ulici, která končí kasárnami. Za mřížemi ve strážním okénku na nás vyjeveně čučí voják se samopalem. Ochotný Albánec připomínající svým vzhledem mafiána ho však „ukecá“ a voják otevírá vrata a my se tak můžeme ve vojenském prostoru otočit. No co?! Jsme přeci taky v NATO! Odbočujeme za městem a opět závora. Přírodní rezervace! Konec! Otevírají bránu a my se opět otáčíme. Už to máme nacvičené. Další odbočkou odbočujeme kde mapa dobře ukazuje, že silnice vede k moři. Po pár kilometrech zjišťujeme, že to, že na mapě je vyznačena silnice, zde rozhodně neznamená, že je asfaltová. Ale ani to neznamená, že se tam po ní dá dojet. Ale ani to neznamená, že to nejde. Silnice se mění v polňačku plnou děr a výmolů. To, že kolem jsou hospůdky a dokonce i benzínové pumpy však potvrzuje, že někam vede. Nevzdáváme to! Začíná se silně šeřit a cesta se rozdvojuje. Nevíme kudy, a na mapě to není. Zastavujeme u krámku s chlazeným pivem a ptáme se na cestu. Něco odpovídají, ale nikdo jim nerozumí. Anglicky neumí. Stopujeme motorku. Řidič ochotně zastavuje, ale zapomene sundat pod návalem alkoholu nohy z pedálů a tak padá. Tím padá i naše šance na radu. Nakonec nás jiní posílají přes mostek. Tma sílí. Po několika kilometrech zastavujeme u hospůdky, kde nám dva podnapilí místní radí kudy. Něco melou a pořád nám podávají ruce. Nakonec nás posílají doleva a že nás dovedou. Tam se cesta zvedá do kopce, ale s vlekem za autem není návratu. Tady se couvnout nedá! Motory řvou na jedničku v zatáčkách a rigolech, lítáme z jedné strany na druhou. Tlumiče netlumí, stěrače stírají. Oblaka prachu………. Jsme nahoře! Zázrakem jsme to všichni vyjeli. To teda byl mazec! I cesta na Sněžku je proti tomu highway. Albánci nás dojíždí a po půlhodinové jízdě již po lepší cestě jsme u moře, na pláži. Díky a čau! Rada nad zlato. Ráno procitáme mezi bunkry a odpadky. Splnilo se ale přání některých, že když jedeme k moři, tak musíme spát u moře. Pryč odtud! Zastavujeme u benzínky. Zmizí v nás několik jehněčích bifteků a při odjezdu zjišťujeme, že je pod Renaultem louže oleje. Prasklá a proražená vana! Naštěstí jen mírně. Habžíkovy šikovné ruce dírku rozklepou. Odmastíme to lihem na holení, přeplácne se to žvýkačkou a přelepí leukoplastí. Samozřejmě voděodolnou! Kupodivu to vydrželo až domů! V městě Duressi najíždíme na kulaťák. Zprava nás však nikdo nebere na vědomí. Osmdesátkou se tam řítí auto za autem že nestačíme zírat. Místní řidiči nás tak dovedou někdy k zuřivosti a někdy k smíchu.
Prostě dopravní značky tu mají jen informativní charakter. Plná čára pak znamená předjížděj opatrně, a dvě čáry - předjížděj velmi opatrně. Pozitivně však je možné hodnotit to, že když chtějí předjíždět, zatroubí. Připadalo nám to nějak bezpečnější. V Albánii během minulého režimu neexistovala osobní auta a tak většina řidičů nemá starší řidičák než 15 let. Svědčí o tom i to, že místní silnice mají největší podíl smrtelných nehod v Evropě. Je to možná i dáno tím, že alkohol za volantem se tu vůbec neřeší. Najíždíme na místní dálnici. Alespoň podle značky. Jinak je to čtyřproudá silnice oddělená středovým betonem přes který v klidu přelézá na přistavených žebříčcích i celá rodiny s dětmi. V pravém pruhu není problém předjíždět cyklistu s pytlem kukuřice na rámu, osla zapřaženého do kárky s vibrujícími koly, osla se svým pánem na hřbetu. Tu i cyklista v protisměru. Noční jízda Albánií je vůbec excelentní adrenalin. Kol zde jezdí dost, ale všechna bez světel, tak jako i řada aut. Silnice jsou už asi bezpečné. Už na lupiče nenarazíte. Jen vidíte některé jejich výnosy. Kradené peníze se legalizují výstavbou a prodejem bytů, které tu rostou jak houby po dešti a pak ještě „myjou“ peníze v benzínkách. Roste i individuální výstavba. Míjíme stovky nových domků, nebo i jen betonových skeletů na jejichž dostavbu chybí peníze, které se do země většinou dostávají prací Albánců v zahraničí. Na rozestavěných domech místo naší májky často visí panenka nebo medvídek jako ochrana proti uhranutí, proti tzv. Zlým očím. Některé pohanské zvyky jsou tady stále živé.
Albánie, země hor a pláží Když zmačkáte papír, rozbalíte a hodíte na zem je zvrásněn jako Albánie. Pohoří se střídají s údolími, která se občas natáhnou do úrodných rovin kolem řek. Průměrná nadmořská výška Albánie je přes sedm set metrů n.m. Nazývají ji proto Nepálem Evropy, nebo Zemí orlů. Na konci dálnice se před námi zvedá vysoké pohoří. Stoupáme z nulové nadmořské výšky klikatícími se serpentinami pohořím Cika až do Llogarského průsmyku ve výšce přes 1000 m.n.m. Ze severní strany sytě zelené lesy borovic a jedlí. Za průsmykem krkolomné serpentiny a hluboké průrvy řeky, která mizí v horizontu vrcholu končícího kdesi dva kilometry nad mořem. Pod námi dramatické serpentiny silnice s kamenitými srázy končícími v Jónském moři. Cestu vybudovali Římané. Dnes je asfaltová. Tu se svodidly, tu bez nich, se srázy několika set metrů dolů. Nezvládnout to znamená mít zde pomníček jako řada jiných Albánců. Na horizontu vidíme ostrov Korfu, a další řecké ostrovy Borshi a Qeparo. Břehy pod námi lemují porostlá skaliska a žlutavé pláže. Pluly tudy kdysi i Odysseovy lodě. -
pláž „Czech Brach“
Hned pod klesáním si vybíráme první pláž jako své tábořiště. Pod vesnicí Palasa se prašnou cestou pomalu suneme k moři na nádhernou pláž asi čtyři kilometry širokou a více jak sto metrů hlubokou, končící skalním útesem a zelenými keři. Zde přistál Julius César se svými sedmi legiemi v roce 49 př.n.l. na své pouti k bitvě s Pompeiem. Zde budujeme i my svůj base camp. Doslova asi poslední ráááááj svobody v Evropě. Bez poplatků. Bez stresů. Bez pokut za táboření. Bez buzerace moderního světa zákazů. Bez poplatků za potápění, za loď, za rybaření……… No, nejsme tu sami. Nad námi žije v podhůří ještě srnec, lišky, veverky, divočáci, rys, vlci, medvědi, zmije. Naštěstí ne všichni prošli našim táborem. Navštěvuje nás jen několik želv, jak řecká, tak bahenní i zelenavá. Bílí i černí štíři, blavor slepýš, malí i velcí mravenci, komáři, stonožky i jiná havěť. Ze svých nor vykukují chlupatí sklípkani. Občas si na stůl sedne i pěkně masité tak 10 cm dlouhé saranče. Drobné kobylky ani nepočítaje. V podvečer nad námi přeletí jak menší (podkovovitý), tak větší dlouhoprstý netopýr žijící v nedalekých jeskyních, ale i v dělostřeleckých bunkrech nad námi. Zahlédneme i orly. Zajedou sem i ochránci přírody, neboť jsme pod přírodní rezervací. A pak ještě policie, kterou zajímá jen registrace našeho člunu, neboť jsme v nejužší části moře od Itálie, v Otranské úžině. Od Otranta v Itálii, kam vede cesta pašeráků drog a emigrace Albánců nás dělí „jen“ 72 km mořské vody. Známe to i z druhé strany, kdy jsme se v Otrantu potápěli před čtyřmi roky, kde nás za pašeráky i považovali a vzali nám motor od lodi. Zde však cítíme, že policajty spíš zajímá naše bezpečnost. Přijedou, pozdraví, zeptají se zda nám něco nechybí a s úsměvem a pozdravem „Čeko Pavel Nedvěd“ zase odjíždějí. Cítíme se tu bezpečně, i díky snad tomu, že nad námi je i skupina bunkrů ochraňující tuto pláž. Opuštěných, ale dýchajících atmosférou minulého století. Večery trávíme grilováním skopového, povídání o potápění a pozorováním hvězd. Díky odlehlosti zde není světelný smog a tak není noci, abychom neviděli padat hvězdy, nebo družice které protknou oblohu. Moře omývá jemně oblázkový břeh „naší pláže“ s polohrubým pískem a rozházenými valouny. Vlny šplouchají a někdy se i zvednou do výšky dvou metrů. Přeskočíte je a necháte se jimi unášet. I když je teprve červen, teplota vzduchu je kolem 35-40° C ve stínu. Moře má přes dvacet stupňů. Kocháme se horským vrcholem Athanasi, který se přímo z moře zvedá do více jak 2000 m.n.m. Jeho vrchol občas zahalí čepice bílých mraků. Napadá nás: „Sundejte tu kýčovitou tapetu“. To není skutečnost. To je jen sen. Je to neskutečná krása. Pod plachtou tvořící stín našeho kempu tak trávíme deset nádherných dní. Ranní procitnutí a hurá k vodě. Podíváte se vlevo, či vpravo a všude samý Čech. Není tu nikdo. Jen my! Proto Česká pláž Czech Beach! Jen asi stovka včelích úlů opodál připomíná, že tu někde nedaleko je asi nějaká civilizace. Řada z nás proto spí i jen tak bivakem na teplém voňavém písku.
Nejhlubší uskutečněný ponor do 42 m poskytl pěkné prochlazení. Jinak nic. V těchto hloubkách už je voda v tomto období ještě studená. Snad i tím, že se tady v některých místech vlévají do moře sladké prameny z hor, jenž se viditelně mísí a tvoří haloklinu - rozhraní sladké a slané vody, které se díky různé hustotě nesmísí. Pokud plavete do nerozvířené vody je vidět jako čára, když plavete za někým a voda je již rozvířená, plavete tekutinou, připomínající čirý sirup. Stačí ale změnit hloubku. Slaná voda je teplejší, takže když se narovnáte, pocítíte jaké to je mít, jak se říká „chladnou hlavu a nohy v teple...“. Tato chladná voda je příležitostí a nabídkou chladit si tu pivo na teplotu sedmého schodu. Což samozřejmě s chutí přijímáme. Čím více na sever, tím více je rozeklané dno. Poloostrov je potápěčsky ještě nezmapovaný, což uvádějí i albánské potápěčské stránky http://www.divingalbania.com/. V albánských pobřežních vodách žije na 300 druhů ryb, z nichž některé patří k vzácným. Nám se podařilo sledovat pražmy i pražmany, tresky středomořské, mureny, ropušnice, létající ryby, proužkovaného kanice, kněžíka pavího, trnuchy, kranase, malé i velké langusty, chobotnice pobřežní, hvězdice i spoustu ježovek. Tu a tam zahlédnete sumýše. Barevností vás upoutá i místní flora tvořená především sasanovcem jeskynním a trsovitou houbou Agelas oroides,……… Zkoušíme i noční potápění které však nic zázračného nepřináší. Jen Karel u břehu zahlédne tak 80 cm velkou želvu karetu, která jak známo ohrožený druh „vyvádí“ na nedalekém ostrově Zakynthos svá mláďata. Chytáme i ryby. Na pruty. Daří se však ulovit jen malé kněžíky. Jak se tu ryba loví nám předvedly dva čluny, které zajely za nás k útesům. Vyhodili dva granáty, následují výbuchy, sesbírají ryby a na plný plyn mizí. Jo ruské třpytky, to tady asi bývá pravidlem. Za chvíli je tu těžký vojenský člun. Nic ale nevyřeší. Lov na harpunu je tu však zcela běžný. O víkendu potkáte i celou rodinu, která si nese grilovací rošt, dřevěné uhlí, ploutve, masku i harpunu. Tu si můžete půjčit i v hotelu v Himare.
Další pláže Albánské riviery Několikrát jsme se vydali prozkoumat další možnosti potápění. Klikatící se silnice v horách kopíruje dále na jih mořský břeh. Jedinou možností přístupu k moři jsou pláže. Zbytek jsou útesy. Tyto pláže, až do Sarande, nazývané Albánskou rivierou jsou jen málo dotčené výstavbou. Ty nejhezčí postrádají jakoukoliv infrastrukturu. Přitom jsou to prý ty nejkrásnější pláže Jónského moře. S čímž nelze jen souhlasit. Kdyby tady nebyla izolovanost minulých let této země, stálo by tu na desítky hotelů a restaurací. A ono je jen otázkou času kdy to tu tak opravdu bude. Krokodýlí pláž je hned za „naší“ pláží a je od ní oddělena jen širokým vyschlým řečištěm horské řeky padající z výšky přes dva tisíce metrů -
pláž na jihu - Dhermiu hned v první vesnici lze sjet k moři, kde jsou tři restaurace a dlouhá pláž, jak jinak, s bunkry, zakončená probíhající výstavbou kempu se srubovými chatami. V létě je tu prý plno. -
- pláž Gjipe menší pláž v malebném zálivu s kaňonem, v kterém se nachází 75 metrů vysoký vodopád. pláž Ilias je snad nekrásnější. Leží totiž v kaňonu přívalové řeky. Není velká, ale sevřená kaňonem působí velmi romanticky. Ani noha. -
-
pláž v Jali je taky pustá, klidná, pohodová pro potápění za útesy.
pláž kde „končej lidi“.. rostoucí městečko Himare, které ještě před pěti lety prý bylo jen prašné město duchů dnes nabízí hotýlky, městskou kilometrovou pláž lemovanou pergolami s hospůdkami kde již i ráno v sedm pulsuje život a místní tu popíjí nezbytnou kávu. Prý hledají práci. Největšího hledače práce pak poznáte podle brilantního protáčení cigaretové krabičky mezi prsty. Žijí zde albánští Řekové. Většinou sem jezdí i Řekové z Řecka a Italové na dovolenou, neboť ceny jsou tu buď srovnatelné, nebo dokonce nižší než u nás. Jen např. plzeňské tu popíjíme za 22,- Kč s Mallborkou za 40,-Kč za krabičku. Modré moře je tu skvělé a prý teplé dlouho do zimy. Druhá pláž za městem nazývaná Spile nabízí i pohledy do jeskyně, která byla osídlena jž v 6. stol. př.n.l. a prameny vody v ní zásobují celé městečko. Seznamujeme se zde s majitelem malého hotýlku a velkoobchodu s nápoji. Před týdnem se vrátil ze zájezdu z Prahy. Na stůl staví láhev albánského koňaku. Na setkání. Jeho zeť umí anglicky a tak nás seznamuje s místními poměry. Radí nám abychom zajeli na pláž před městem. Dá se tam kempovat a on tam jezdí harpunovat. „A jak se tam dostaneme?“, ptáme se. „Pojedete zpět a odbočíte there where ends people“. „Jak končí lidi?“ „Tomu nerozumím?!“ „Jo! Tam za městem … there where ends people“. Nakonec sedá do auta a serpentinami vyjíždíme z města a u hřbitova odbočujeme. Aha, tak to je to místo „kde končej lidi..“. I když náš průvodce neznal „grave-yard“, či jiný výraz, pochopili jsme až nyní kde "končej lidi“. Spouštíme se k vyschlému řečišti a přijíždíme na pláž s dvěma restauracemi, pěti bunkry a na konci po pěti stech metrech u olivového háje se útesy prudce boří do moře. Tady by potápění šlo! -
-
pláž Llaman je hned na jih za městem. V krásném údolí, kolem kterého se vine silnice je vybudována velká diskotéka a asi to tu musí být v létě pěkně veselé. V této době je však liduprázdná a okolní útesy lákají k potápění. pláž Palermského zálivu spíš nabízí pohledy na přístav ponorek které mizí v útesu a na ostrůvek na němž je pevnost postavená Ali Pašou Tepelenským. Před Sarande stojí za to pláže u vesničky Nivica-Bubar a městečka Perporimi. -
pláže v Sarande v jižním letovisku, se vinou kolem zálivu ve tvaru podkovy. Před vámi co by kamenem dohodil je řecké Korfu. Nad vámi hotýlky a nad nimi paneláky. Všude samá hospůdka a reprodukovaná hudba. Nic pro našince. -
-
pláže pod Sarande jsou již velmi komerční a spíše tato místa přiláká milovníky archeologie.
Pojízdná opravna Cesta se neobešla i bez jiných, než potápěčských dobrodružství. To ale patří k věci. Proražená vana na Renaultu byl první počin naší opravárenské činnosti. Po čase se u vleku s potápěčskou technikou začalo naklánět kolo. Trhá se náprava. Byl přetížený. Nezbývá než na pláži odmontovat celou nápravu a zajíždíme do Himare k našemu hoteliérovi. Ten nás odváží do dílny místního Řeka, kde místo svěráku, který nemá přivaří nápravu na kolejnici. Pak už raději bere dílo do ruky náš Honzík Taty. Zavaří utržený díl. „Máš tady brusku?“ „Mám“, a přináší úhlovou s kotoučem o průměru snad 30 cm a bez krytu. Po spuštění navíc rozklepe ruce, neboť kotouč je excentrický. Vybrousíme svár, zaplatíme na naše 100,- Kč. V hotýlku dáme ještě pivo a hurá „domů“. Potvrzuje se, že Albánci jsou vstřícní a pohostinní. Pojmy jako dané slovo, respekt, čest, host mají prý v Albánii stále ještě velkou váhu. Na pláži pak odvádíme několik opravárenských akcí. Praskl člun. Lepíme. Vichřice přicházející jednoho dne nám láme tyčky u plachty a tak lepící páskou a klackem vše napravujeme. Pod Pepu praská židle. Neunesla tu zodpovědnost. Lepící páska musí nastoupit. I centrála si chvíli zahrála na nemocnou. Šikovné ruce ji ale přivedly k rozumu a zase vesele bublala. Zapadáváme taky s Meďourem do písku a tak hever, podložit kamenem a …… Znova hever a…….. Vítězíme i nad pískem! Tato zkušenost se nám hodila když v neděli přijelo auto s místními a zapadlo. Hever však neměli, ale pod vedením Habži řešíme i tento úkol. Jediné co se nezachránilo bylo lehátko Radky, které při vichřici v ohromných kotrmelcích odlétá na Korfu. Cestou zpět ještě v Albánii praská Habžovi výfuk. Zastavujeme u „Autoopravny“. „Máte autogen?“ Odpovědí je známé albánské slovo „Jo“, tedy ne. „…..my tady opravujeme tak, že z vrakoviště vezmeme díl, upravíme ho a namontujeme…“ Posílají nás o 10 km dál. Tam je dílna. Tady Habžovi nabídnou vyvíječ plynu z počátku minulého století, kdy se na karbid nalije voda a vzniklým plynem se svaří. Svářecí drát po delším hledání nacházejí v hromadě šrotu. Habžík se slovy „buď to zavaříme, nebo vybouchnem“ výfuk opravil. Příště by bylo potřeby vzít pojízdnou dílnu V3S.
