BLUES NA ROZCESTÍ
variace na texty starých bluesmanů * Blind Lemon Jefferson * Charley Patton * Blind Willie McTell * Robert Johnson
Michal Bystrov
Věnováno Šlupkovi.
Blind Lemon Jefferson Vlastním jménem Clarence Jefferson. Narozen v září 1893 ve vsi Couchman na východě Texasu. Nejvýznamnější představitel texaského blues a nejpopulárnější bluesman 20. let. Přezdívka “Lemon“ (“Citron“) měla sexuální podtext, vysvětlený v jedné písničce Roberta Johnsona, kde se zpívá: “Mačkej ten můj citron, až ze mě poteče šťáva...“ Byl pověstný složitými improvizacemi v důmyslném rytmu a tempu, za které ho mnozí kritizovali. Nedá se na něj tancovat, říkali. Huláká, jako když ho někdo bije, stěžovali si jiní. Jefferson se jim nepodbízel ani v textech plných sarkasmu, melancholie a strachu ze smrti, který, jak se ukázalo, byl oprávněný. Zemřel těsně před koncem roku 1929 v Chicagu za dost nejasných okolností. Potom, co pozdě večer opustil kamarádovu oslavu, ho našli náhodní kolemjdoucí ležet mrtvého na ulici. Nejspíš ztratil směr ve vánici, dostal infarkt a umrzl, možná ho srazilo auto. Někteří badatelé dokonce zastávají názor, že byl přepaden a zavražděn... Ať tak či tak, člověku naskakuje husí kůže, když si uvědomí, že největší hity Slepého Citrona nesou názvy Pneumonia Blues (Blues o zápalu plic) a See That My Grave Is Kept Clean (Dohlídni na to, ať je můj hrob pořád upravenej).
BLUES O ČERNÝM HADOVI (The Black Snake Moan) Dnešní noc je zlá a vzteklá, v hlavě zvony: kdy, kde, s kým! Chtěl jsem lásku – tys mi řekla, že o žádnou nestojím. Ve tvým důlku se teď svíjí hladká lesklá černá věc. Kdy, kde, s kým, kam? - K cizí zmiji na uštknutej kavalec! Hvězdy padaj do kaluží, asi jsem se v nás dvou splet; ty si ráda svlíkáš kůži, mně zas chutná hadí jed. Dnešní noc je zlá a lítá. Měsíc jako šílenec šajní do tmy, tam, kde spí ta hladká lesklá černá věc.
BLUES VELKÝ NOCI (Big Night Blues) Mý zkřehlý oudy volaj: Mami! Dneska jsem slyšel boží hlas… Řek mi, že nemáme bejt sami, jinak nám ukrátí náš čas. Popad jsem první sladký dřevo a s hvězdnou tíhou na hřbetě dováděl jsem s tou divou děvou na zaprášeným parketě. A to je celý - aspoň zatím. Tvůj stín jak halda rozvalin… Za chvíli se k ní asi vrátím; a pak ať mluví noc a gin.
BLUES O ZÁPALU PLIC (Pneumonia Blues) Bolí mě celej člověk, asi mám zápal plic. To pro tu špatnou ženskou běžel jsem smrti vstříc. Krad jsem se podél rohů, plížil se jako had, jen aby moje duše přestala naříkat. V zimě a hrozným dešti čekal jsem na ráno, až vyplivne ji mlha celičkou zmačkanou. V Jégrově spodním prádle vyběh jsem do ulic, ztratil jsem svoji holku a dostal zápal plic.
BLUES O PLAZÍCÍM SE DÍTĚTI (That Crawling Baby Blues) Tvý malý bejby řve, že chce pít a jíst, a ty tu kleješ jak ňákej antikrist. Chlap nese poštu a kdo by to byl řek, tvý dítě volá: “Maminko, tatínek!“ Přestaň ho mlátit, přestaň se hloupě smát. Vidíš tu stvůru? Plazí se jako had! Od krbu k prahu lozí ten lidskej šnek a vítr kvílí: “Maminko, tatínek!“
BLUES VĚZEŇSKÝ CELY (Prison Cell Blues) V týhle hrozně temný cele, nejtemnější ze všech cel, nikdá nemoh bych se octnout, nebejt mojí milý Nell. Teď tu ležím, zkouším zabrat, dobrej sen je žádnej sen, stará láska se mnou jedná jako s ňákým cizincem. Prosil jsem je, ať mě zmučej nebo aspoň popravěj, psal jsem pánům kongresmanům, psal jsem vládě Jú Es Ej. Prosím pěkně, žádám kulku, šibenici, proud a jed, ježto tuhle mizérii není možný vydržet. Když mi řeknou, že mám běžet zpátky domů ke svý Nell, tak jim sdělím, že chci zůstat v nejtemnější ze všech cel.
BLUES O KATOVI (Hangman’s Blues) Katův provaz škrtí a já rychle ztrácím dech, čeká mě trest smrti, páč jsem střílel po lidech. Lidi vejraj - to je toho, no tak přijdu o život! (Někde dole u mejch nohou klepou kastaněty bot.) Porota se dlouho přela, jeden YES a druhej NO, půjdu k čertu, jak jsi chtěla. Ledaže mě odříznou. Všude kolem plno hněvu (snad až na modlitby střech) a já na voňavým dřevu zmítám se jak pytel blech. Páni, už jsem skoro v pánu, čas jde napřed, čas je vrah. Teď už milost nedostanu. Vše, co dostanu, je - strach.
BLUES O ELEKTRICKÝM KŘESLE (‘Lectric Chair Blues) Chtěl jsem vidět svoji ženskou, zeptat se jí, jak se má, v týhle díře, která páchne spálenejma kůžema. Vzbudili ji, aby mě šla naposledy obejmout, poněvadž prej v noci do mě můžou pustit větší proud. Moje holka tohle strašný procitnutí nesnesla; vzala roha těsně předtím, než mě šoupli do křesla.
Ani jí to nemám za zlý, taky bych zdrh, kdybych směl; holt jen prostě nechce vidět, jak mě spálej na uhel! Šla by za mnou na kraj světa či na jakejkoliv pól, dneska ale přepadnul ji příliš velkej srdcebol. A tak jsem ji navždy prošvih, nedovím se, jak se má, v týhle díře, která páchne spálenejma kůžema.
Charley Patton Rád se hádal, hodně pil. Pěkně se strojil, ženské střídal jako na běžícím pásu. Za svůj krátký život se prý stihl osmkrát oženit – otázka je, nakolik byly tyto sňatky legální. Neuměl číst ani psát, zato o mnoho desítek let předešel Jimiho Hendrixe, když hrál s kytarou za hlavou, mezi nohama a za zády. Zvláštní byl i jeho vzhled: černoši ho považovali za bělocha, běloši za negra. Navíc měl indiánskou krev – jeho babička pocházela z kmene Čerokézů. O tom, že si sám připadal jako „Black Indian“, svědčí i fakt, že ve svých písničkách zpíval o cestě do místa zvaného Nation či Territo (dnešní Oklahoma, kde se jemu podobní snažili získat kousek indiánské půdy).
