Bluegrassové listy. číslo. Bluegrassová asociace ČR přeje příjemné svátky a hodně dobré muziky v roce 2015

Bluegrassové listy Bluegrassová asociace ČR přeje příjemné svátky a hodně dobré muziky v roce 2015 členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

ročník XIX, prosinec 2014 Jarda Handlíř » Chris Thile & Brad Mehldau a Krüger Brothers v Curychu » Sakrapes + Sváa Kotas » MALINKEJ slavil 25 let » Zemřel John Dopyera Jr.

číslo

4

Bluegrassová asociace

Bluegrassová asociace Co je Bluegrasová asociace ČR? BA je občanské sdružení založené v roce 1995, celou organizaci řídí zvolené předsednictvo, součastným předsedou je Petr Brandejs. Co je cílem BA? Cílem BA je, aby se bluegrassu dařilo v ČR co nejlépe; aby se rozvíjel, byl v kontaktu se zahraničím a co nejvíce se rozšířil. BA se také snaží zajistit co největší informovanost svých členů. Jaká je činnost BA? » BA vydává Bluegrassové listy » BA spolupořádá nejstarší evropský bluegrassový festival v Evropě, Banjo Jamboree » BA používá databázi členů k zaslání pozvánek na nejrůznější bluegrassové akce » BA pořádá výběrová kola na festival Banjo Jamboree » BA vítá další náměty svých členů » Internetové stránky BA jsou na adrese http://www.bacr.cz. » BA vítá další náměty svých členů. Členství v BA » Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč. » Pro kapely je možno využít institut kolektivního členství za 500 Kč, každý z kapely obdrží průkazku a bude dostávat vlastní výtisk BL (všechny výtisky budou zasílány na adresu kapelníka) a samozřejmě bude mít i všechny další výhody vyplývající z členství. » Dalším typem členství je pořadatelské členství za 500 Kč, pořadatel dává členům BA slevu na vstupném (min 10%, alespoň 20 Kč) na jím pořádaných akcích a uvede BA na plakátech; sám má zdarma zajištěnu inzerci svých akcí v BL (1 stránka v BL/rok/na

2

akci), na webu BAČR v dalších tiskovinách vydávaných BAČR. » Pro sponzory BA je určen institut doživotního členství za 5.000 Kč. Všechny typy členství vyřizuje sekretář BA, který rovněž dojedná individuálně podrobnosti týkající se kolektivního, pořadatelského a sponzorského členství. Za člena je rovněž možno přihlásit se na některých akcích. Výhody členství » slevy ve vybraných obchodech s hudebninami » zdarma Bluegrassové listy nejméně 4x ročně » zařazení do databáze členů – v případě zájmu možno e-mailem zasílat pozvánky na akce » možnost zapůjčení aparatury » sleva na vstupném na Banjo Jamboree a některé další festivaly a akce Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz níže), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře. Případné informace na tel. číslech členů výboru: Hana Hyšplerová (evidence členů) mobil: 739 449 631 (pokud možno odpoledne mezi 16–18.00 h), e-mail: [email protected] Petr Brandejs (předseda) mobil: 777 122 569, e-mail: [email protected]. Petr Gärtner (šéfredaktor BL) mobil: 737 971 477, e-mail: [email protected]

Bluegrassová asociace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Slovo předsedy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Rozhovor – Jarda Handlíř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Chris Thile & Brad Mehldau a Krüger Brothers v Curychu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Sakrapes + Sváťa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014. . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 MALINKEJ slavil 25 let. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Zemřel John Dopyera Jr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Servis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Kalendář akcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Milí přátelé, máme tady podzim. Většinou se s tímto ročním obdobím připomíná, že nám skončily festivaly a že máme bohužel zase čekat na léto. Kdepak! My hudebníci se už naopak těšíme, až konečně napadne sníh, nebude se muset sekat zahrada, natírat plot atd. Bude čas pocvičit si na nástroj, zjistit, jestli metronom stále zrychluje, projít si nějakou tu tabulaturu, zajít na jam, poslechnout si v klidu novou i starou muziku, připravit a natočit nová CD, napsat další tabulatury a školy nacvičit nový materiál a tak podobně. Někteří se možná dostaneme k hraní koled a dalších vánočních skladeb (na banjo zní obzvlášť romanticky!) ať už s rodinou nebo se sousedy. V této souvislosti bych se s vámi rád podělil o nový zážitek. Je jím film Přerušený kruh v původní belgické (!) verzi Broken Circle Breakdown. Myslím, že postačí, když uvedu první větu z filmového serveru www.csfd.cz: Snímek The Broken Circle Breakdown vypráví milostný příběh Elise a Didiera. Ona vlastní tetovací salon, on hraje v kapele na bendžo. A hraje tam celkem hodně!

Navíc oba výborně zpívají. Pokud byste chtěli ke sledování přizvat i manželku, nebo podobnou křehčí bytost, jistě ji zaujme, že oběma zemře dcera, čímž je dostatek melodramatična zajištěn!

Slovo předsedy

Slovo předsedy

Obsah

Obsah

Bohužel vám neporadím, kde DVD legálně sehnat, já jsem ho stáhnul na internetu, poté, co jsem ho celý prohledal s úmyslem podpořit vydavatele. Film hudebně dost připomíná Bratříčku, kde jsi a i když muzika není tak strašně dobrá, i tak mi udělala velkou radost. Mračím se jen na místní distributory (v kinech se tento filmu z roku 2012 stále hraje), kteří dali přednost plakátu s nahými zády hlavní představitelky místo pořádného banja! To v italské verzi se film dokonce jmenuje Alabama Monroe – ano, podle Billa Monroea! Film získal řadu cen, herci hrají výborně a muzika je příjemná (a naše!). Tak jen doufám, že třeba jednou bude třeba v seriálu Ulice hrát někdo v každém díle na banjo... Přeji vám všem hezký zbytek roku a příjemnou bluegrassovou zimu. Petr Brandejs

3

Rozhovor – Jarda Handlíř

Rozhovor – Jarda Handlíř Jarda Handlíř patří mezi nepřehlédnutelné postavy české bluegrassové scény, jako neposedný čertík na nás vykukuje z nejrůznějších muzikantských sestav vybaven nejrůznějšími nástroji. Navíc se léta věnuje moderování i práci pořadatele, takže jsem se ho velmi rád zeptal na pár věcí. | Určitě Tě zaskočí moje první otázka. Jak jsi se dostal k bluegrassu? Ó – jsem šokován...no, u mě to bylo jaksi o fous. Střetly se dva vyrovnaný geny. Máma byla trampka s hudebním hluchem, ale milovala trampský písně a zejména Greenhorny. My ještě neměli gramofon, ale měli jsme malou desku s Rovnou, jo tady rovnou a chodili jsme si jí jednou za týden poslechnout k sousedům. Už tenkrát (v pěti letech) mě to banjo zcela okouzlilo. Pro změnu táta byl elitní dixileandový klarinetista a brával mě od čtyř let na zkoušky – takže zase banjo, ačkoli tam mě dostával i pozoun. Můžu malou vsuvku? Máš ještě dneska nějaký vztah k dixielandu, posloucháš ho? Milan Leppelt (je první učitel na banjo Henry byl také dixielandový trumpetista) vždycky říkal, že dixieland je bluegrass hraný na dechové nástroje... Oni se na vrcholu kvality na deset let rozpadli. Klasika – pohádali se kvůli chlastu na jednom koncertu přímo na pódiu a to je na deset let rozeštvalo. Jenže pak šel táta do invalidní penze a začaly ho svrbět prsty. První jejich obnovený hraní bylo s BG Bazarem v Liberci, jmenovalo se to Večer na parníku. A tam jsem si teprve uvědomil, jakej silnej vztah k tomu chovám. Doslova jsem tu sílu jejich projevu oplakal. Později jsem jim dělal i zvukovou režii na první CD – víc nestihli.

4

Jak to pokračovalo v country oblasti? Pod stromečkem jsem, coby pětiletý, našel mandolínové osmistrunné banjo. To byla sláva. Jenže to na tu country nějak nepáslo. V páté třídě bylo rozhodnuto. Otík Turek (dnes Modrotisk) a ještě jeden kámoš přinesli do třídy kytary a hráli Pádlo se do vody noří. Tak jsem se přidal do sestavy, zvolil za kapelníka, přinesl greenhornský Dlouhý čený závoj a foukací harmoniku za dvanáct korun a už byla kapela na světě. Ale taky jsem měl kliku. V hudebce, kde mě chtěli na buben do dechovky, jsem jim řekl: prdlajs, já budu hrát country na banjo. A šmytec. Slyšel to kluk, pomalu maturant a mně ve dvanácti zaťukali na dveře „dospělí“ borci, že se jim do NSR legálně vystěhoval banjista a jestli bych to s nimi nezkusil. Já úplně hotovej, Marmu mi teprve předělávali ze čtyřky na pětku, samozřejmě jsem

protože tam jsme se mohli hrozně moc naučit. Nechápu, že nám to nikdo nikdy neřekl. Pražec nakonec skončil – jak to bývá odchodem na vojny a vejšky. Na vojně jsi hrál? Nehrál. Já mám modrou knížku na kyčel. Takže já jediný zůstal v Jablonci. Rozpad Pražce jsem ale nesl těžce, když v tom telefon a Vráťa Lelek. Že Farmáři potřebují banjistu! To se psal rok 1988. A to byla prudká zatáčka. Ona tam byla nová sestava, protože bývalí členové buď emigrovali, nebo z různých důvodů skončili. Zůstal právě jen Vráťa Lelek na basu a samozřejmě – textařská legenda a zpěvák Honza Zeman. Musím říct, že nejprve jsem byl poněkud zklamán. Noví členové skupiny totiž neměli právě ten drive. Uměli dát správné tóny, to ano, ale nemělo to šmrnc. Ale mně hrozně pomohli. Byli důslední na kopírování do tónu. Takže jsem najednou z tý B čtyřky kopíroval Flecka, Trischku a všechno chtěli přesně. Druhým překvapením pro mne bylo to, že kapela v tu dobu téměř nevystupovala, byly jen zkoušky. Jediné dva festy za první sezonu, dva country bály, klub žádnej. Ale utěšovali mne, že to je jen do chvíle, než obnovíme repertoár. Shodou okolností – na podzim 1989 mě opustila první láska a týden po Národní třídě skonal na chronickou leukémii můj spoluhráč Standa Veverka, kterého jsem do Farmářů přitáhl s sebou. Tohle pro mne byl dost velkej otřes. Ale bylo to právě cvičení na banjo, které mě udrželo a pomáhalo ode dna nahoru. Ale s hudbou u Farmářů jsem tenkrát měl stále ten feelingovej problém, takže jsem zkoušel stále obnovovat Pražec. Jenže po revoluci to nebylo úplně jednoduché, sestavy vznikaly a rychle zanikaly.


souhlasil. Ta kapela měla tehdy název 5+1 a byla hotová. Kompletní bluegrassové obsazení, skvělé vokály. Oni mě tam rok nechali! Bez učitele, jen B4 Tesly cívkáče jsem schytával tón po tónu. Naštěstí nehráli nějak moc rychlé songy, spíš na pohodu. A zkušenosti jsem hned nosil do svého bandu s Otou. Jenže – pořád to bylo spíš do country. Chodili jsme s Otou na salony Fešáků a i ty nás formovaly. Jenže pak jsme postavili opravdickou kapelu Pražec a přihlásili se v patnácti poprvé na Portu. Víš, Porta v Jablonci, to bylo něco. Večer narvaný divadlo, velká prestiž, protože tu bylo moře skvělých kapel. Než jsme šli poprvé soutěžit, zašli jsme si do jabloneckého divadla na koncert Ozvěny Porty. A tam jsme poprvé slyšeli Katalog, Bluegrass Band (později Modrotisk) či vokální Kynouty a o našem zaměření bylo rozhodnuto. Hned na první Portě jsme vyhráli diváckou soutěž, kterou jsme pak vyhrávali skoro pravidelně. Jenže – byli jsme totální samouci. Ota z kytary přešel na mandolínu, pak z nouze i na kontrabas, stal se takovým univerzálem, na průmyslovce jsme objevili klučinu, kterej si koupil dobro (Standa Veverka – bohužel ve dvaadvaceti letech odešel do nebe), taky jsem občas využíval kluky z té 5+1. My hráli na „drajv“, techniku jsme moc neřešili. Ani jsme ji neměli jak řešit. Musím říct, že strašně chyběly nahrávky. My si natáčeli na cívkáč třeba koncert Modrotisku, ale úplně nám chyběly originály. A když jsme se k nim konečně dostali, byli to rovnou Seldom Scene, Skyline a Newgrass Revival. To je hrozný – Scruggse a Monroea jsme úplně přeskočili. Ale i tak – mělo to šťávu. Proto dodnes mě i Otu stylově odlišíš. Jsme jiní, než ti, co postupovali podle škol. Dva dny před mou maturitou jsme se hráli v Kopidlně na tom pátečním soutěžním koncertě nadějí – a vyhráli ho. Ještě musí podotknout, že trochu smůlu jsme měli v tom, že nám nikdy nikdo neřekl, že na jablonecké přehradě se skví klub Tajvan, kde hrávali Farmáři, dokonce i třikrát týdně. A před narvaným lokálem. Bohužel, je mi to dnes líto,

A co znamenal převrat pro bluegrass v Jablonci? Jeden průser vedle druhýho. My to oslavovali,

5


že teď to komouši přestanou potírat, protože bejvávaly problémy. Jablonci se sice přezdívalo český Nashville, vždyť tu bylo kapel: Volupsije,V Modrém stínu, Toulaví hráči, Farmáři, Na Ranči, Jizerská protěž a další, ale taky to mocipáni dost těžce nesli, byla cenzura, nic moc. Mysleli jsme, jakou má bluegrass tady perspektivu, ale paradoxně – všechno tu po převratu zhaslo. A já najednou zjistil, že všechno dělali svazáci. Tady byla klika, že Jarda Rydval – velká persóna SSM – byl také banjista. My tu měli Portu, tu dělal SSM, Posvícení v modrém taky SSM a Godyho memoriál, ten pořádali Samorosti na prosečské chatě. Jenže ta vyhořela. Gody se pak různě stěhoval, až ho liberecký Country-western Club vzal do Liberce. A teď – převrat, jo? A já najednou zjistil, že Porta nebude, Posvícení nebude....no pro to, pro co jsme žili, to je pryč, nemá kdo to dělat. Tak jsem začal obcházet a ťukat na různé dveře. Portu (myslím oblastní samozřejmě) i Posvícení v modrém jsem začal dělat sám s pomocí jabloneckého KASSu. Stal se ze mne organizátor a pořadatel. Portu jsem držel jen asi čtyři ročníky, pak už lidé o tu soutěž začali ztrácet zájem, takže se postupně stěhovala jinam. Posvícení v modrém ale oslavilo loni třicáté narozeniny, z toho dvacet čtyři ročníků jsem spáchal já. Zajímavé je, že poprvé jsem si na Posvícení zahrál týden po 17. listopadu. Tenkrát to probíhalo ještě v zásadské Sokolovně – vesnická akce, v podstatě. Ale týden po Národní třídě přijela jen polovina kapel a přišlo asi jen třicet lidí. Já natěšenej a muzikanti, že nemaj chuť hrát, že se to zruší. Ale nakonec jsme nechali hlasovat publikum a hrálo se. Slavíme 25. výročí listopadu 1989 a koukám, že máš bohaté zkušenosti s proměnami bluegrassové scény, ke kterým po listopadu došlo. Co takhle krátká úvaha na tohle téma? No – paradoxně, z mého pohledu, základní pro-

6

měna začala o něco dříve. Byl to nástup Blanketu. V té době vedly českou scénu tvůrčí soubory. Hodně se skládalo a taky experimentovalo. Porta vždycky preferovala autorství, Kopidlna měla směs všeho dobrého, newgrass a prolínání stylů bylo v tu dobu nejprogresivnější. Blanket byl tak okouzlující, že to celé jakoby pootočil. Navzdory úžasným návštěvám newgrasových Nashville Masters a Skyline ještě za bolševika, po revoluci najednou většina scény má na hlavě klobouky, bílé košile a v ústech Flatta & Scruggse a angličtinu. Festům se ale v tu dobu stále daří dobře, ovšem návštěvy začínají klesat. Přišlo mě v té době, že se začínáme až moc folklorizovat. To jsou zajímavý věci, protože mně naopak připadá, že začátek devadesátých let byl totálně ve znamení moderních odnoží bluegrassu. Když jsme se poprvé dostali s Cwrkotem na hlavní scénu Banjo Jamboree, tenkrát ve Strakonicích, tuším v roce 1992 nebo 1993, tak jsme byli snad jediná tradičně zaměřená kapela. Zpátky k Tvé hudební kariéře. Z Farmářů byli Noví Farmáři a ty ses najednou objevil s kytarou na krku!? Ne hned. Je fakt, že převrat znamenal začátek podnikání, přehození některých priorit. Kapelníka Vráťu pohltil životní sen stát se ředitelem firmy, takže hudbu nestíhal. Muselo dojít k výměně. Ale on si trval na změně názvu, proto Noví. A taky se postupně začaly měnit sestavy. K lepšímu. Z bývalé pražcovské zásobárny jsme přitáhli basistku Jiřku Scholzovou. Taky to neměla lehký, první tři roky se učila, byla dost nesmělá a místní muzikanti ji zahrnovali dost despektem. Ale pak se krásně vyhrála i vyzpívala. A byla ženská. Víš – já, kterej jsem vyrůstal na Skylinech, jsem většinou i ve všech Pražcích měl nějakou babu. Když dorazily první nahrávky Alison Krauss, byl jsem úplně hotovej, my milovali Sem-tam, CHBQ – prostě já tam nějaký ty baby v těch vokálech potřebuju. Pak se ale stala věc, že nám odešel

dium na zvukovku. Ale čas je mrcha a i Novým Farmářům pomalu zvonil umíráček. Čím to? Musím se vrátit do roku 1998. Já vždycky toužil alespoň částečně po původnosti. Krom textů Honzy, což byl pojem, jeho některé texty, jako V žaláři temným, Jak slepí kráčí, Já se tam vrátím, Vodopád, Do rána nech mě v slámě spát a další tady dodnes slyšíš na každém jamu. Byly nadčasové, skvělé. Ale on v devadesátých letech už vyprahnul. Moc nepsal. Tak jsem textoval já, ale stále ve mně byla touha zkusit i kompletní vlastní tvorbu. A Farmáři se na to nějak netvářili, tak jsem postavil BG Bazar. S Jiřkou Scholzovou, ale přidal se třeba i Ondra Ruml na dobro, z Nové Paky přišel multiinstrumentalista Jaromír Janda a jelo se. Jenže noví Farmáři měli v tu dobu mraky hraní. BG Bazar byl novej, hráli jsme třeba čtyřikrát za rok. Jenže jednoho dne nám ve Farmářích oznámil Radim Duda, že odchází do hospodské zábavovky, což jsme vůbec nepochopili a byl to takový šok, že skupina se rozpadla. Respektive – řešili jsme nové sestavy, ale ani mezilidsky to tam nebylo ono. Tak jsem řekl: pokračuju jenom s Bazarem. Jiřka Scholzová i Lucka Vancová odešly do profi Country Sisters, basu si vzal letitej farmářskej houslista Zbyšek Sadílek a BG Bazar dostal zelenou. Nejdřív v pěti chlapech. Ale zase to samý – nikdo po nás v ryze mužským obsazení netoužil. Tak přišel den D.


kytarista a my zjistili, že tady v regionu Jablonec – Liberec není ani jeden člověk, kterej by to mohl hrát. Ale bylo dost banjistů. Já na kytaru rekreačně hrával od třinácti, ale taky jsem měl jednu kliku, že jsem od dvanácti let mohl bedlivě pozorovat Otu Buriánka, nejdřív v 5+1, později v Pražci. Strašně moc jsem okoukal. Takže když přišlo tuhý na tuhý, tak jsme si vyhlídli zkušenýho banjistu a já jsem popadl kytaru. Na banjo hrál Víťa Vintr, hotovej hráč. Musím předeslat, že tehdy byl jeden fenomén – country bál. Jak se po revoluci začaly množit ty taneční soubory, začalo být hodně country bálů. Tady v obou okresech tancovalo závodně country jednu chvíli 400 lidí ve třech souborech. Country bály jsme hrávali my, Volupsie a Modrotisk. Bylo to úžasný. V Liberci třeba 600 lidí a náš Honza Zeman, kterej v tu dobu už více tančil, než zpíval, je učil country tance. Ale s Víťou Vintrem do Farmářů přišla ještě změna filosofie. Jednou řekl, jestli chceme víc hrát, musíme dát lidem to, co chtějí. Takže jsme aplikovali do žánru asi dvacet písniček našeho českého zlatého fondu – Greenhorny, Bobka, Matušku...a začali hrát i hospodské zábavy. Fajn doba. Někdy si nás kupovali i akusticky ke stolu. Poměr dvě známé a čtyři grassy v sérii úplně lidi akceptovali. Najednou jsme měli i přes 50 hraní ročně. Jenže pak to začalo drhnout. Někdo už necvičil, jiný se zamiloval, Honza se staral jen o své tancáky. Vzniklo první album Já se tam vrátím a kapela se po něm komplet přestavěla. Z šesti na pět lidí, Honzu Zemana už jen na bály. Přistěhoval se sem Radim Duda. On je skvělý znalec hmatníku, výborně improvizoval. Také přišla mladá a krásná kytaristka Lucka Vancová. A ještě jsme měli jedno štěstí. V Polsku si nás objevil manažer, kterej nám tam začal domlouvat hraní. Nádherný časy, hrát v polských klubech či na jejich festech je paráda. Vzpomínám na Country Biezczady, to je až pomalu na Ukrajině. Motorkářskej fest, šest tisíc lidí, televize, neskutečná atmosféra. My odehráli v pátek finále a v sobotu zahajovali. A oni si stoupli a ve stoje bouřili, už když jsme nesli nástroje na pó-

A to bylo? Já šel sledovat jedno děvče na předkolo dětského Folkového kvítku. A propásl jsem ji. Tak jsem zůstal sedět, a přede mnou se na židli vrtěla dívenka (ač bydlela kilák ode mne, tak jsem ji neznal...kupodivu) a pak se najednou zvedla a šla zpívat. Bylo jí dvanáct. Mě to úplně ohromilo – Ála Vítová. V přestávce říkám jejímu tátovi na chodbě: Vašku, právě jsem se zamiloval do tvé dcery. A Venca – ten si s ničím hlavu nelá-

7


me, povídá: tak ji vem na hostování, no. Ještě to muselo půlrok počkat. Pak jsem Alence začal nadbíhat a ona kličkovala. Až ji máma popadal za flígr a dovlekla ke mně na zkoušku. Ona měla připravenou jedinou písničku a ještě neuměl skoro text, ale začala zpívat a my poplakávat. A hle, už je u nás čtrnáct let. Má energii, která nás umí strhnout. Má drive a je, což nebývá vždy zvykem, takřka bezkonfliktní. Žel – je také velmi vytížená, proto s Bazárkama odehrajeme tak třetinu toho, co by se dalo. No – něco za něco. No a pak jsem Tě najednou uviděl s dobrem na hrbu u Funnygrassu. Já si ho kdysi od Romana Zajíčka koupil, pak mi na něj hrál Ondra Ruml v BG Bazaru a já ho jen tak šimral. Jenže jednou pro mě přijeli Bára s Karlosem, že potřebují muzikanta na nějakou svatbu. Tak jsem jel. Karlos s Bárou (Funnygrass) jsou zvláštní druh. Oni jsou ryzí. Jsou tím, čím by měl, jak říkával Pavel Louis Havlík, být bluegrassový muzikant. Ve dne pást koně a večer hrát bluegrass. A to jsou přesně Faňáci. Bydlej na samotě, v přírodě, hudbu hrajou po svém, jak jim zobák narostl a ta atmoška kolem té jejich haciendy mě bavila. Mají takovej „irskej“ přístup. Žádná akademie, žádná dřina. Ale nasazení, to ano. Takže jsem tam dělal přes tři roky dobristu a třetí hlas. Navíc – BG Bazar byl taky tři roky rozpadlej, tam byla ponorka, jak se stává, takže jsem měl čas na dobro. Jenže souběžně také vznikl Handl. Měli to bejt původně obnovení Noví Farmáři, ale nakonec to dostalo nové jméno. A mě přece jen baví více moderní trendy naší hudby a miluju zkoušku, která je podle mne základem, takže jsem ve Funny skončil. Hraju ještě v country skupině a tam se na dobro vyřádím dostatečně. Ale v Handlu jsi dlouho nebyl, že? No, ono se to nezdá, ale šest let. Jenže jednak se

8

dal do kupy BG Bazar a jednak Handl, jako nové jméno na scéně a ještě ze „zapadákova“, kterým Jablonec z hlediska republiky je, prostě za šest let zavolal jediný pořadatel. Všechno ostatní hraní jsme museli s někým vyšmelit a já tohle nemám moc rád. Prostě jsme nehráli. Navíc jsme tam byli každej hráč trochu z jiného těsta. Ale já v tu dobu začal mít jeden pocit, totiž že to skomírá i tady v regionu. Potřeboval jsem udělat mančaft, kterej půjde za lidma a pokusí se vytvořit nábor nových posluchačů. Nebo-li do hospůdek, podpora zespodu. Tak vznikly, vcelku náhodou Nudličky (The Noodles Band). Máme barvitost, nové a neokoukané talentované mladé muzikanty a hrajeme i to, co lidi chtěj. Je to návrat k farmářskému modelu a mě to ohromě naplňuje. Jak to máš s CD, na kterých Tě můžeme slyšet? Můžeš připomenout, cos za svou hudební kariéru natočil? Noví Farmáři měli dvě taková demo alba, první vyšlo jen jako MC kazeta, jmenovaly se Já se tam vrátím a Koukej to dopít. BG Bazar nahrál 3 CD: Rudá zář (1998), to bylo ještě před Alenou, pak Poslední den prázdnin (2002) a pak autorské Dech mořských plání (2004), to prodáváme dodnes. Máme roztočené další, ale nějak chybí motivace ho dodělat. Asi je to tím, že málo hrajeme. Pak jsme vydali prvotinu Handlu, to je taky k mání. No a CD už mají i Nudličky, s názvem Dokud nepoznáš Nashville. No a country Sešlost vydala CD loni ke svým třicátým pátým narozeninám. Říkáš Nudličky, legrační název... No jo, měla to být legrační kapela. Náš kytarista Broněk Oláh vyhrál severočeské Prostřeno, kuchařskou televizní reality show, a sice hlavním chodem, drůbežíma nudličkama po italsku (výborná ňamka). Tak proto...

Časy se mění, pořád a neustále. Dneska něco plánovat...hochu, málo konstant a moc proměnných. Ale jeden plán mám. chci tady v Jablonci i s pomocí dalších skvělých lektorů (Alena Vítová, Jarda Žanta) vychovat novou generaci muzikantů, kteří snad přitáhnou nějaké obecenstvo. To je můj hlavní cíl. V Nudličkách jsme stihli představit dvě skutečně nové a již hotové muzikanty. Banjistu Lukáše Balatku za jediný rok vytesal Jarda Žanta. A mně se zase povedl teprve patnáctiletý multiinstrumentalista Jirka Samek, hlavně na dobro. Je to můj žák. Něco mu ukážu a on to za pět minut zahraje líp. Krásný. A další děcka tady z Aleniny soukromé školy po bluegrassu pokukují, a vůbec. Taky občas prodávám v hudebninách, prodalo se dost pětistrunných banjí, tak uvidíme. Poměrně často Tě taky můžeme slyšet jako moderátora. Jak ses k moderování dostal? Připravuješ se nějak na uvádění a máš nějaké vzory? Ani už nevím. Tady to výborně dělával Honza Zeman mnoho let. Intelektuál se smyslem pro humor. Pak všechny síly upřel na ten tanec, tak ten mikráček na mě nějak zbyl. Děvečka pro všechno. Já si jako moderátor moc nepřipadám, ale když to po mě někdo chce, tak jdu. Je fakt, že o té hudbě vím, co potřebuju, tak proč ne? Jakou muziku rád posloucháš dnes a co bys doporučil? A nemusíš se omezovat jen na bluegrass Tak já jsem gospelového zaměření. Takže všechna odvětví grassu, kde zní krásné plné trojhlasé i vícehlasé vokály. Stejnou měrou poslouchám i country a gospel. Když měl premiéru film Sestra v akci, chodil jsem kvůli těm třem gospelům

na ten film každej den a vybrečel tam pod sebe kýbl. Ale taky se mě líbí třeba new age. Třeba Yanni, to je úžasnej borec. Sleduješ součastné dění na české, případně zámořské bluegrassové scéně? A něco Tě na ní v poslední době zaujalo? V zámoří se mi líbí moc ty jejich rodinné kapely, kde hrají třeba rodiče s dětmi. Kromě jiných třeba Bankesters, Wilson Familly, Cherryholmes. No a na české scéně mě nejvíce zaujalo to, jak si jí oblíbili Američani a jezdí sem koncertovat. A třeba i třeba i k nám. Když před časem nastoupil poslední programovej vedoucí Eurocentra v Jablonci, Honza Ocilka, ani jsem netušil, jaký má bluegrass kliku. On snad ani není přímo jeho posluchačem, ale asi ho zaujala atmosféra na Posvícení, které s ním připravuju. A on je to hodně přemýšlivý člověk. Postupně ten festival posunul, zlepšil hlavně propagaci, tudíž nám stoupá návštěvnost. A pak jsme pozvali Claire Lynch Band sem k nám. Měla bohužel nic neříkající plakáty, takže jsme trochu oplakali jen asi sto osmdesát hlav na sále. Ale on připravil perfektní servis pro kapelu a Claire se líbila vřelá atmosféra a nenechala si to pro sebe. Pak jsme dostali nabídku vzít sem John Lowell Band. Neznámé jméno, ale skvělá muzika. Vzali jsme to z jiného konce, Nudličky a Flastr s nimi zahráli troják a přitáhly své fanoušky. Byl to skvělej koncert, diváci dávali potlesk ve stoje od první písničky předkapel a John z toho byl dost naměkko. Na Posvícko letos dorazil Jannet Williams Nand (sestava americko-slovenská), ale největší úlovek se povedl co se týče Rhondy Vincent. Takže ta se představí v Jablonci na letní scéně Eurocentra 9.června 2015. Lístky jdou do předprodeje v od prosince.


Jaké máš plány do budoucna, zejména tedy muzikantské?

To je super zpráva, Rhonda Vincent patří k úplné špičce, viděl jsem ji několikrát, bylo to super a navíc jsem vždycky trochu na-

9

Rozhovor – Jarda Handlíř 10

měkko, ona jezdí autobusem pomalovaným reklamami MARTA WHITE, firmy, která léta sponzorovala Flatta & Scruggse. Jak vidíš budoucnost bluegrassu v příštích letech, ať už u nás nebo v Evropě či v USA? Nedávno jsme si o tom povídali s Láďou Ptáčkem ve Strakonicích, kde na Nashville Bluegrass Band se v ohromném hledišti „tísnili“ sotva tři stovky hlav. Zda bluegrass nezahyne, jelikož nám chybí dvě generace posluchačstva. A to je moc. Mladí hráči jsou, to ano. Ale bude jim mít za deset let ještě kdo zatleskat? Toť otázka. Já si myslím, že musí každej hráč, každá kapela si přestat hrát na velký umělce a jít za lidma. Příkladem je Mladá Boleslav. Tam to Pavel Handlík s Honzíkem Rac-

lavským dokázali. Publikum si doslova ukecali, aby chodilo a ono chodí. I kapely by měly chodit sejšnovat do hospůdek, prostě výchova publika je podle mne hlavním posláním scény. Naší, ale i za oceánem, kde je vývoj kvality toho žánru (ale on je i u nás) velmi dynamický, mají podobné problémy. Je moc kapel, inflace, na scénu se vracejí zpět i zaniklé týmy a ve skvělé formě, když třeba slyším Báry, Sem Tam...paráda. Musíme zkrátka pracovat, i když třeba těch hraní není tolik, co dříve. A ono to půjde. Moc optimistický konec. Díky za rozhovor a ať se Ti daří. V listopadu 2014 se ptal Pavel Brandejs

Než jsem naposledy odjela do Česka, stihla jsem navštívit ještě dva zajímavé koncerty. První byl na curyšském festivalu JazzNoJazz – mandolinista a zpěvák Chris Thile s jazzovým klavírním virtuosem Bradem Mehldau. Nebudu se o tom moc rozepisovat, s bluegrassem to nic moc společného nemá. A pak, měli jste také možnost je zažít pár dní nato naživo v pražské Lucerně. Koncert byl vynikající, obecenstvo bylo nadšené a jejich vystoupení je označováno za jeden z vrcholů festivalu. Chrisův hudební vývoj sleduji již skoro dvacet let. Poznala jsem ho jako „zázračné dítě“, když mu bylo asi čtrnáct. Zažila ho v mnoha formacích, nejvýznamnější byl Nickel Creek a současní Punch Brothers. Rád experimentuje a spolupracuje s mnoha význačnými muzikanty a virtuózně zahraje co se dá, od bluegrassu po Bacha… Jedinečné jsou jeho vlastni kompozice. Hraje a zpívá celým tělem a hudbu viditelně prožívá. Hoši si nepřáli, aby je někdo fotil, ale neodolala jsem. Seděla jsem v poslední řadě, kde to nikdo neviděl, tak jsem neodolala a přece jednu fotku udělala. Měla bych se asi stydět. Obecenstvo je poctilo čtyřikrát za sebou ovacemi ve stoje. Koncert přetáhli skoro o půl hodiny. Musím se smát pod fousy, které nemám, když si vzpomenu na to, jak jsem se v roce 1996 snažila dostat Nickel Creek do Evropy a nikdo je nechtěl, že je to dětská kapela. Záhy na to už by je chtěli všichni, ale nikdo je nebyl schopný zaplatit. Pár dní na to (6. listopadu 2014) se, jak se v posledních letech stalo tradicí, na své krátké evropské šňůře zastavili v rodném Curychu Krüger Brothers. Představovat Jense, Uweho a jejich třetího „bratra” Joela Landsberga snad ani ne-

foto: Lilka Pavlak

musím, jistě už je všichni znáte, v Česku si už několikrát zahráli a psala jsem o nich již mockrát. Letos oslavují čtyřicet let na hudební scéně. Také jsem je poznala jako teenagery, když ještě hrávali na ulici. Mají za sebou neuvěřitelnou kariéru, od pouličních muzikantů k jedněm v současnosti i v oblasti vážné hudby nejuznávanějším hudebním osobnostem Ameriky. Loni Jens obdržel cenu Steve Martin Prize for Excellence in Banjo and Bluegrass dotovanou 50 000 dolary a letos byl konečně také nominovaný IBMA jako banjista roku.

Chris Thile & Brad Mehldau a Krüger Brothers v Curychu


Ač přistěhovalci, žijící v USA teprve asi dvanáct let, posouvají americkou hudbu o stupínek dál a přinášejí do ní neustále nové elementy. Mnoho lidi je srovnává s naším Antonínem Dvořákem. Po obrovském úspěchu Jensova Appalachian Concerta byli v roce 2011 pozváni do kanadské Alberty, aby napsali další hudební dílo pro Banff Center, v jednom z nejkrásnějších národních parků. Jens viděl kanadské Rockies poprvé a tamní příroda na něj silně zapůsobila. Po prostudování strašidelných pověstí a bájí tamních domorodých kmenů zjistili mnoho paralel a duchovních spojitostí s folklorem švýcarských

11


Alp a příběhy horalů, které slýchávali jako děti. Byli přímo omráčeni nádherou jezer a hor kolem nich, podívanou která doslova bere dech. Zapracovala obrazotvornost a v jejich hlavách se začala vytvářet budoucí hudba a texty. Tak vzniklo jejich předposlední dílo Spirit of the Rockies (Duch Skalistých Hor). Bohužel jsem se na cédéčko, které obsahuje jedenáct písní a deset instrumentálních skladeb, těšila marně, všechny byly vyprodané. Naštěstí nám několik věcí z něho zahráli. Doufám, že se jednou dočkám, vidět to celé zahrát naživo a cédéčko mi brzo přiletí z Ameriky. Tento poeticky mystický hudební příběh o lásce, strašidelných, nadpřirozených bytostech a touze po svobodě Jens s Uwem společně připravili pro menší orchestrální těleso, jaké hrávalo v hotelu Banff Springs na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na textech každé kapitoly oba bratři spolupracovali a Jens to celé zhudebnil. Nádhera! Jens nezapomněl zdůraznit, že jako děti neměli doma ani televizi, ani rádio ale zato že maminka s nimi každý večer zpívala a vedla je k hudbě. Měla jsem tu čest sedět vedle jejich náhradního tatínka „strýčka Lászlo”, který je pomáhal vychovávat od jejich pěti let. Od Uweho jsem často

foto: Lilka Pavlak

12

slyšela, jak rád je jako děti poslouchal a vždy jim slíbil tabulku čokolády, když příště zahrají ještě líp, tudíž má jistě také velkou zásluhu na jejich kariéře. Sál Alte Kaserne (Ve Starých kasárnách) praskal ve švech, jak tam bylo narváno a hoši přidávali jednu za druhou. Většinu obecenstva tvoří jejich přátele, či dlouholetí fanoušci. Proto curyšské koncerty bývají jejich nejmilejší. Prý se tady dnes cítí víc doma, než když tu ještě bydleli. Letos si k některým písním pozvali zvláštního hosta, jednoho z nejlepších švýcarských bubeníků, Waltera Keisera. Perfektně k nim zapadl a byla to opravdu senzace. Jako vždy následovaly nesčetné přídavky a potlesk ve stoje. Byla jsem ráda, že se mi pak podařilo stihnout úplně poslední vlak. Hoši časně ráno odlétali na koncert do Velké Británie a další týden se chystali na turné do Austrálie. Říkala jsem si, snad se tam po těch blizzardech, co momentálně řádí v Severní Americe, v pořádku dostanou. Všechny vás moc zdraví a moc se těší, že se zase někdy příště podívají do Česka. A my se budeme také opravdu mít na co těšit. Lilka Pavlak, 20. listopadu 2014

Dvojkoncert v brněnském klubu na Leitnerce minulý pátek zahájil náš starý kamarád, kytarový mág Mirek Hulan, bývalý spoluhráč Pavla Petržely i Sváti Kotase ve staré sestavě Poutniků. Zahrál nám dvě nádherné skladby a pak již na pódium nastoupila skupina Sakrapes. Od dob, kdy jsem je viděla naposled se jejich sestava trochu pozměnila. Kapela je pozbíraná z pamětníků a bývalých členů rúzných brněnských bluegrassových a country kapel. To se pochopitelně odráží i v jejich repertoáru. Rádi si sáhnou do své minulosti… Hned na začátku se omluvili, že momentálně bojují s chorobami, Pedro Surý je ve vážném stavu v nemocnici a dobrista Vlastík má po operaci zubu.Také nám vysvětlili, proč už jim nefungují jejich www.stranky... Stránky jsou prý sice mrtvé, ale Sakrapes stále žije!

Zahájili písní Na vlnách se vznáším a pak nám již postupně představovali členy kapely. Jejich výborný banjista Milan „Bzuk“ Škaroupka je ze Znojma a hrával či hraje v kapelách Jewelci a Sešup. Zahrál nám instrumentálku Osamělá cesta – Lonesome Road. Zazněla i Traperská Facka od Roberta Křesťana. V následující nádherně zahrané a zazpívané písni se slovy jednoho z jejich zakladatelů Jirky Pařeza jsem poznala svou oblíbenou Moody Waters od Seldom Scene. Na dobro exeloval ve stylu Mike Auldridge Vlastík Smutný z kapel Smutňáci, Uhlák, či Kaktus. Bohužel zazpívat nám ten večer nemohl. Ach ty zuby… Od bluegrassu trochu ulétli stranou s písní ČeV ní se předvedl mandolinista Pavel “Páca” Petržela. Můžete ho znát z kapel jako Trapeři, Poutníci, Vědro, Konečná stanice či Kaktus. kání na léto.

Sakrapes + Sváa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014


foto: Lilka Pavlak

13

Sakrapes + Sváa Kotas & přátelé na Leitnerce v Brně 14. listopadu 2014 14

Na kytaru nám hrál a krásně zpival Jirka Skryja, z blanenské country kapely Corral. Pochopitelně museli přidávat a jako úplně poslední zazněla Zůstal jsem sám. K této písni napsal slova jejich nemocný vynikající basista Petr Surý, hravající v kapelách Trapeři, Druhá Tráva, Javory, Kamelot ci Broln. Důstojně ho zastoupil Milan „Maxla“ Trnka, kterého znám ještě z dob, když hrával s Fragmentem, Drive, Banjo Gang, KK Bandem atd. Moc jste se mi líbili, pánové! Pedrovi přejeme brzké uzdravení… Druhá část večera patřila Sváťovi Kotasovi a jeho přátelům. Byla jsem na ně moc zvědavá. Sváťu jsem naposled viděla s jeho bandem právě tady, před skoro dvěmi lety. Tehdy v sestavě Lenka Voríšková, Tomáš Vojtek, Martin Mikl a Jana Zgarbová. Také jsem o tom tenkrát psala. Svátíkovu hudbu miluju, tak jsem byla patřičně natěšená… Na úvod o něm pro ty, kteří ho náhodou ještě neznají, napíšu pár slov: S Lubošem Malinou patří nejen k české špičce, ale i k nejoriginálnějším banjistům na světě. Jeho hru poznám i se zavřenýma očima, je stejně nezaměnitelný jako třeba i Vojta Zícha. V roce 2000 o něm vyšel (můj) článek v americkém časopisu Banjo Newsletter, kde byly zveřejněny i jeho banjové tabulatury. Svaťa, který příležitostně hraje i na kytaru, položil spolu s Robertem Křesťanem základy nejslavnější éře brněnských Poutníků. Skupinou prošel celkem třikrát. V roce 1983 založil v Bratislavě kapelu Fragment, která se z newgrass music a new acoustic dostala k bluegrassové hudbě. Skupinou prošla řada špičkových českých i slovenských muzikantů, natočila řadu CD a posbírala řadu ocenění jak na domácí, tak zahraniční půdě. S Frag-

mentem Svaťa odehrál od roku 1995, kdy se předvedli na IBMA showcase, několik dlouhodobých turné po USA. Hráli na mnoha významných festivalech včetně vystoupení v prestižní Grand Ole Opry v roce 2000. I v Evropě byli oblíbenými hosty jak na festivalech, tak v klubech. (Fragment míval a dosud má repertoár hlavně v angličtině, neboť se orientoval převážně na zahraniční publikum. Skupina teď má hlavní sídlo v Nashvillu, kam se zpěvačka provdala). Po svém odchodu z Fragmentu v roce 2002 se Svaťa věnoval zejména natáčení desek ve svém studiu. Jeho služeb využili například brněnská kapela Drive, Mišo Vavro a Acoustic Colours, Jiří Plocek a řada jiných. Souběžně vystupoval se svou kapelou Sváťa Kotas Band. Poslední projekt byla myslím nahrávka The Valley of Happiness, skupiny 4 Pete’s Sake, kolem výborné zpěvačky a textařky Petry Fabiánové. Cédéčko je autorské a celé v agličtině. Dostala jsem ho nedávno a moc se líbí. To jen tak na okraj… Z vlastní Svaťovy tvorby stojí za zmínku zejména jeho sólová deska Late At Night – Pozdě v noci (1993), spojující prvky bluegrassu, swingu a nové akustické hudby, která byla ve své době první svého druhu u nás a byla velice dobře přijata v celém hudebním světě. Američané tehdy prohlásili, že by to byl jediný banjista, který by od minuty mohl hrát v David Grisman Quintetu – kde nikdy žádný banjista nebyl. Známý americký hudební kritik David Royko z Chicaga tehdy napsal, že David Grisman se svou „Dawgmusic“, ovlivněný východoevropskou hudbou, a Svaťa Kotas ovlivněný americkým progresivním newgrassem a new acoustic music tvoří společně jediný uzavřený kruh. V anketě Chicago Tribune se Late At Night – Pozdě v noci dostala mezi pět nejúspěšnějších nahrávek roku 1994 a album se dokonce dalo koupit i Americe. V roce 2010 převzal Svaťa na festivalu Starý dobrý western z rukou předsedy „Association for main scene of country music“ ocenění za svůj celoživotní přínos hudbě…

Kromě Sváťi jsem znala jen zpívající kontrabasistku Svatku Štěpánkovou, provdanou Hlávkovou. Ta nás pak provázela mluveným slovem po celý zbytek večera. Zahájili třemi Sváťovými instrumentálkami, jestli jsem dobře rozuměla s názvy Confusion, Hamoun a Irsko. Svatka nám prozradila, že jejich sestava se sice jmenuje Sváťa Kotas a přátelé, ale někdy po zkouškách, nebo po vystoupení by se spiš hodilo Sváťa Kotas a jeho nepřátelé, neb jim dává pořádně zabrat. Kapela vznikla na začátku roku 2014 jako ojedinělý projekt, v němž se setkávají přední hráči české bluegrassové scény s muzikanty, jejichž hlavní doménou je irská tradiční hudba. Plodem tohoto spojení je barevně vděčná souhra banja a flétny, podpořená neotřelými harmonickými postupy vycházejícími z možností kytary v irském ladění a podpořené kontrabasem. Naprostou většinu repertoáru tvoří autorské skladby banjisty a zakladatele kapely Svatoslava Kotase, jenž se pro své dlouholeté působení na české i americké hudební scéně stal bezmála legendou. Díky vkladu ostatních muzikantů ze skladeb vzniká působivý celek, který dokáže strhnout publikum pulzujícím rytmem, nečekanými variacemi a dynamickým rozsahem. Kromě rozmanitých instrumentálek znějí na koncertech a festivalech také písně v podání vynikající zpěvačky a kontrabasistky Svatky Štěpánkové. Marně jsem přemýšlela, jak bych mohla jejich hudbu popsat, či pojmenovat. Do žádného šuplíku se to nevejde. Tak raděj použiji jejich vlastní pracovní název – bluegrass/irish music fusion.

Skupině vlastně dominují dva sóloví hráči, banjista Sváťa Kotas a fantastický hráč na příčnou flétnu Radvan Markus. Prý pan učitel na filozofické fakultě. Krásně zpívá a většina obecenstva z něj byla unesena. Na flétnu nejenom hraje, ale jak tu hudbu prožívá vypadá to, že s ní i tančí… Flétnista Radvan Markus má za sebou bohaté zkušenosti z oblasti irské hudby a world music. V letech 2000–2006 působil ve skupině Dún an Doras, kde se hráčsky i autorsky podílel mimo jiné na natáčení alba Rua (2005), které získalo ve světové konkurenci cenu Indie Acoustic Project za nejlepší „keltské“ album roku. Hrál také ve skupině Kal y Kanto, zaměřené na sefardskou a balkánskou hudbu, a v dalších projektech. Základem jeho stylu je nevšední uplatnění tradiční irské ornamentace, používané hráči na „whistle“ a dřevěné flétny, na klasickou příčnou flétnu. To mu umožňuje jak úspěšně se pohybovat mezi různými žánry, tak i rozvíjet možnosti příčné flétny jakožto nástroje. Irský styl na flétnu také příležitostně učí na Bernards Summer School v Praze. Sváťovy instrumentálky, jako Mateník, Než roztaje Kančí zem?, atd. Svatka sem tam proložila písničkami Tomáše Vojtka. Postěžovala si, že Tomáš sice píše nádherné texty, ale tak složité, že si je není schopna zapamatovat. Měla proto před sebou papír se slovy. S tím ale měl pro změnu zase problémy zvukař. My jsme si je ale užívali. Písničky Plachetnice, Krasohled a Povídání o štěstí byly jedna hezčí než druhá a hudbu k nim samozřejmě napsal Sváťa Kotas. sníh,


Na scénu nastoupila čtyřclená kapela.

Svatka Stěpánková je zpívající kontrabasistka, jejíž pěvecký styl bývá přirovnáván k americké zpěvačce Norah Jones. Během své bohaté hudební dráhy koncertně i studiově spolupracovala s mnoha významnými interprety, jako je Věra Martinová, Pavel Bobek, či americký zpěvák Chris Jones. V letech 2004–2010 byla hlavní po-

15


stavou jazzově-akustické formace P.R.S.T. S kapelou natočila album For You (2007), na němž se i autorsky podílela. V roce 2013 se Svatka také autorsky podílela dvěma písněmi na albu houslisty Pepy Maliny „Časosběr“.V současné době hraje také s anglickým písničkářem Jamiem Marshallem v kapele Amplified Acoustic Band, dále s americkým písničkářem Jimmym Bozemanem v kapele The Lazy Pigs a v bluegrassovém seskupení Beyond Belief. Ve zpívaných skladbách vynikne Svatčin melodický hlas, její kontrabasová hra se vyznačuje rytmickou přesností a nezdolnou energií Další pro mně neznámý byl kytarista Petr „Paček“ Košumberský. Společně s Radvanem Markusem působil v kapele Dún an Doras, kde byl významným autorem skladeb a klíčovým hráčem vytvářejícím styl celé kapely – celkový zvuk oceněného alba Rua (2005) je do značné míry jeho dílem. Od roku 2007 hraje v projektu Garcia se zpěvačkou Káťou Garcia a multiinstrumentalistou Lubošem Malinou. V rámci skupiny se mimo jiné hráčsky i aranžérsky podílel na natáčení desky Woven Ways (2007), oceněné serverem Indie Acoustic Project a nominované na cenu Anděl. Je také členem akustické kapely 4 Pete’s Sake, s níž natočil album The Valley of Happiness (2014). Na kytaru hraje v irském ladění

foto: Lilka Pavlak

16

DADGAD, které umožňuje podbarvit i zdánlivě jednoduché melodie překvapivými akordy. Svou nevyčerpatelnou invencí v oblasti rytmu a harmonie dodává skupině charakteristický zvuk. Svatka nám prozradila, že tahle formace měla původně ještě pátého člena a byl jím hráč na irský buben Láďa Veselý. Bohužel si zřejmě vybubnoval problém s karpalními tunely. Z vlastní zkušenosti vím, jaká je to hrůza a postihlo to nejednoho muzikanta. Takže doufají, že se snad brzo vyléčí a opět se k nim vrátí… Na závěr nám zahráli bluegrassové medley s irskou příchutí. Potlesk nebral konce, tak se pochopitelně museli vrátit. Prý ale mají zatím nacvičených jen jedenáct věcí, tak jako přídavek zahráli tu se kterou koncert začal, Sváťovu Confusion. No bylo to super, všichni z nich byli nadšení a doufám, že udělají díru do světa!!! Na fotky z koncertu se muzete podivat na mem FB profilu. Ahoj Lilka v Brně 21. listopadu

Letošní půlkulatý ročník festivalu Malinkej se konal ve Vlčkovicích v Podkrkonoší. Už před začátkem byl útulný, ikdyž ne malý sál naplněný hudebními fanoušky. Hlavní moderátor večera tedy zahájil 25. ročník a uvítal všechny přítomné. Jako první vystoupila kapela Album z Chomutova – hoši dostali za úkol začít akci pěkně z ostra a svého úkolu se zhostili s nadšením sobě vlastním. Následovala famózní kapela sestavená okolo Petra Kůse – Fámy. Jejich česky zpívané a originální texty diváci odměnili zaslouženým potleskem. Večer plynul příjemně dál a tak hned na pódium nastoupila vzkříšená kapela Monogram. Nejen diváci ale i členové kapely si své vzkříšení na první pohled užívají a je to na jejich hudbě znát.

Po kapelách více či méně bluegrassu zaslíbených nastoupil dělič večera – uskupení Cimprcampr – sdružení hudebních podivínů. Kapela na festivalech působí podle slov Petra Vošty jako odpočinutí od banja a tradičního zvuku. Postarší paní sedící přede mnou se celé vystoupení podivně koukala ze strany na stranu, ale i ona nakonec zatleskala.

MALINKEJ slavil 25 let

MALINKEJ slavil 25 let

Na závěr nastoupila kapela sbírající jedno ocenění za druhým – výborní G-runs´n´Roses. Kapela už nikoho dalšího na pódium nepustila a dohrála večer až do úplného závěru. Autorské věci z poslední desky G runů střídaly staré známé fláky známe každému bluegrassovému fanouškovi a všichni – sedící i stojící se znamenitě bavili. Honza Bouda

Ve středu 12. listopadu zemřel ve věku osmdesáti pěti let John Dopyera mladší, syn vynálezce dobra, Johna Dopyery staršího. Ačkoliv nebyl aktivním muzikantem, věnoval během svého života mnoho času propagaci nástroje, který vynalezl jeho otec a několikrát byl hostem slovenského Dobrofestu v dobách, kdy byl festival ještě ve znamení dobra a hudebních žánrů, ve kterých se na dobro hraje. John Dopyera také se svou ženou Margaret každoročně pořádal v období oslav Svátku nezávislosti USA (4. červenec) setkání milovníků resofonické kytary ve svém domě, ať už v Pensylvánii nebo v Severní Karolíně, kam se v roce 2005 odstěhoval. V témže roce převzal cenu IBMA (Mezinárodní

Zemřel John Dopyera Jr.

Zemřel John Dopyera Jr.

bluegrassová asociace) Distinguished Achievement Award věnovanou jeho otci a dvěma jeho bratrům, Rudymu a Emilovi, kteří stáli u zrodu nástroje, který se dodnes v bluegrassu používá a který nese jejich jméno.

17

Servis

Servis • V srpnu vyšlo debutové autorské album CD THE VALLEY OF HAPPINESS 4 Pete´s Sake

4 Pete‘s Sake hrají autorskou akustickou hudbu, v podstatě vycházejí z anglosaské tradice, avšak nekopírují, ale utvářejí si vlastní výraz, zvuk, čitelný rukopis. Texty jsou o pocitech a náladách, zpěv je silně výrazově emoční a instrumentace postavená na pevném rytmickém základu banja a kytary. Jádro kapely tvoří houslistka Petra Fabianová, banjista Petr Ježek a kytarista Petr Košumberský. 4 Pete‘s Sake jsou schopni obsáhnout jak klubovou scénu, tak open air festivaly. 4 Pete‘s Sake fungují od března 2013 a již od počátku směřovali k natočení desky, kde se výhradně autorsky představuje houslistka kapely Petra Fabianová. CD The Valley of Happiness posluchačům nabízí 8 autorských písní a jednu autorskou instrumentální skladbu. Na desce hostují Petr Surý na kontrabas, perkusista Jakub Severin a ve vokálech Lee Andrew Davison. Natočeno v listopadu 2013 – březnu 2014 ve studiu Svatoslav Kotas‘s Home Studio.

• Křest nového CD (PRAŽCE 2014) spojený s oslavou čtyřiceti let existence kapely PRAŽCE.

Akce proběhne v Lukách nad Jihlavou v Domě Hasičů 27.12.2014 od 19:30 hodin jako host vystoupí swing-jazzoví BEE BAND. Slávek Řehoř za všechny PRAŽCE

• Na legendární Stodolní ulici v Ostravě se hraje bluegrass! Můžou za to nadšenci mj. ze skupiny Blue Rej, kteří dokázali úspěšně podat grant na živou hudbu na Stodolní. Gratulujeme, není to příklad hodný následování? Města mají peněz fůru... Více na http://sydneyclub.cz/countryvecer/ • V minulém čísle jsme vás mystifkovali ohledně dílen. V Malých Svatoňovicích se konala 17.– 19.10. Přes sto žáků vypadalo velmi spokojeně. V Novém Jičíně se 10. bluegrassová dílna koná 17.– 19.4.2015. Wernickův JamCamp se koná v Novém Jičíně 16.-18.1.2015. Hlásit se můžete u Petra Brandejse na e-mailu [email protected], nebo nalistujte Petrovy stránky petrbrandejs.cz. • Wernickův Jam Camp v Nitře pod vedením Petra Brandejse se konal už podruhé v Nitře v ARS studiu 21.–23.11.. Jako asistent působil Pavel Brandejs a ředitel ARS studia a banjista Martina Laca. 17 spokojených účastníků si chválilo mj. úžasnou kuchyni v penziónu U krba. Kromě řady účastníků z Čech přijeli i manželé Töglyesovi z Maďarska.

18

ALBUM 13.12.2014 Vánoční Country bál,náměstí Chomutov 10.01.2015 Muzikantský kemp, Kosodrevina, Slovensko 17.01.2015 Potlášek skauti,Hřebíkárna,Chomutov 23.01.2015 Koncert Album,Chomutov, OC Chomutovka (Pizza Mafia) 14.02.2015 Valentýnské hraní,Dvorce u Jihlavy 21.02.2015 Koncert s BG Cwrkot,Svitavy 06.03.2015 Country bál,restaurace U Košků,Liberec 20.03.2015 Koncert Album,Chomutov, OC Chomutovka (Pizza Mafia) 13.06.2015 Country Velichov,Velichov u K.Varů, Hospoda U Lípy

BG CWRKOT 23.01.2015 Hospoda U Splavu, Vsetín 24.01.2015 Klub Galerka, Nový Jičín

BLAKJACK 14.03.2015 Mnichov, Německo, Munchen Bluegrass Festival 16.04.2015 České Budějovice, U Váňů 30.05.2015 Beroun, festival Modrej Beroun

POUTNÍCI 15.12.2014 Havířov, nám. Republiky,Vánoční městečko Country Vánoce 16.12.2014 Olomouc,Horní náměstí,Vánoční trhy Country Vánoce 17.12.2014 Nivnice,KD Beseda,Vých. pořad pro děti Na cestách country 17.12.2014 Kladno,Klub Dřevák, Koncert Country Vánoce 18.12.2014 Vysoké Mýto Šemberovo divadlo,Koncert Country Vánoce

19.12.2014 Brno, Moravské náměstí,Vánoce na Moravském nám. Country Vánoce 20.12.2014 Jesenice u Rakovníka,Hudební klub Truhlárna, Koncert Country Vánoce 21.12.2014 Toužim,Sál sokolovny,Koncert Country Vánoce 21.12.2014 Horšovský Týn,Vánoční trhy , Koncert Country vánoce 27.12.2014 Kamenice u Jihlavy, Kostel Sv. Jakuba, Koncert Country Vánoce 28.12.2014 Velké Poříčí,Obecní dům, Koncert Country Vánoce 23.01.2015 Košice,Café Malbo,Koncert Poutníci slaví 45 let host Druhé tváre 24.01.2015 Poprad ,Slovensko/Slovakia, Dům kultury, Country bál Poutníci slaví 45 let 05.02.2015 Zlín,Zelenáčova šopa,Koncert Poutníci slaví 45 let 26.02.2015 Napajedla,Klub kultury, Koncert Poutníci slaví 45 let 27.02.2015 Horní Jiřetín,Koncert Poutníci slaví 45 let 20.03.2015 Vimperk,Městské kulturní středisko,Country bál Poutníci slaví 45 let 21.03.2015 Klatovy ,Kulturní dům,Country bál Poutníci slaví 45 let 26.03.2015 České Budějovice,Kabaret U Váňů,Koncert Poutníci slaví 45 let 27.03.2015 Týn nad Vltavou,KD Sokolovna, Koncert Na cestách country pro děti 27.03.2015 Týn nad Vltavou,KD Sokolovna,Koncert Poutníci slaví 45 let 28.03.2015 Radošice u Strakonic,Obecní sál, Jarní country bá

Kalendář akcí

Kalendář akcí

19

Uzávěrka BG listů č. 1/15 je 31.01.2015. Informace o svých akcích a články do listů můžete poslat Petru Gärtnerovi na e-mail [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo vaše příspěvky podle potřeby upravit. stane-li se tak, tento fakt uvedeme. Zároveň počítejte s tím, že není možné vám vaše příspěvky vracet.

Sponzoři bluegrassové asociace poskytují našim členům po předložení průkazky BAČR 5% slevu na nákup zboží ve svých obchodech. Děkujeme jim za podporu! Jsou to: Countryon U vodárny 4, Praha 3 (st. metro Jiřího z Poděbrad), tel./fax: 222 510 410, otevřeno Po–Pá 10.00–12.30 a 13.00–18.00 h.

MIROSLAV SKOTICA Krátká 3279, 738 01 Frýdek-Místek tel. 558623500, fax 558622010

Zájemci o členství v BAČR

RONDO MUSIC Jiráskova 712, Dvůr Králové nad Labem

JIŘÍ LEBEDA – Lebeda Instruments

Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč. Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz str. 2), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře. Bližší informace: viz strana 2 v Bluegrassových listech.

Suchá 22, 363 01 Ostrov nad Ohří [email protected], 10 % sleva

PAVEL MALINA, Hudební nástroje MALINA Prokopova 22, 397 01 Písek, tel/fax 382 212 544

PETR HAHN – hudební nástroje – COUNTRY WORLD K. H. Borovského 1422, 356 01 Sokolov tel. 777 319 040, 352 623 149, e-mail [email protected] 5 % sleva na veškeré maloobchodně prodávané zboží

DRECHSLER s.r.o., prodejna hudebnin Strunka Tyršova 91, 276 01 Mělník pro členy BAČR sleva 5 % na veškeré maloobchodně prodávané zboží v prodejně hudebnin

firma KOBRLE & STEHNO Výroba a opravy akustických, elektroakustických a elektrických kytar a baskytar. Pro členy BAČR 5 % sleva z ceny nového nástroje a 15 % z oprav.

M&M&Music – Centrum hudebních nástrojů Radniční nám. 30, 739 34 Šenov poskytuje členům BA slevu 7 % na zakoupené zboží

© copyright 2014 O svolení ke komerčnímu využívání informací z Bluegrassových listů je třeba požádat na naší adrese. V případě převzetí velkých článků musí náš autor dostat řádný honorář a trváme na uvedení Bluegrassoých listů jako zdroje.

Bluegrassové listy, zpravodaj BAČR, ročník XIX, číslo 4, prosinec 2014. Titulní fotografie: Svaa Kotas – křest Kroskántry, Brno (foto: benfoto.rajce.idnes.cz) Uzávěrka: .11.2014. Adresa vydavatele a redakce: BAČR, Bludovice 137, 741 01 Nový Jičín. Vychází nejméně dvakrát ročně. Zodpovědný redaktor: Petr Gärtner, sazba: Miroslav Jiřiště, logo: Vince.

Bluegrassové listy. číslo. Bluegrassová asociace ČR přeje příjemné svátky a hodně dobré muziky v roce 2015

Recommend Documents