Bluegrassové listy. číslo. Bluegrassová asociace České republiky Vám přeje úspěšný rok členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

Bluegrassové listy členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

Bluegrassová asociace České republiky Vám přeje úspěšný rok 2016

ročník XX, prosinec 2015 William Bradford „Bill“ Keith » Rozhovor s Pavlem Handlíkem » Bratři Malinové natočili nové album » Rob Ickes & Trey Hensley v Schaffhausenu

číslo

4

Bluegrassová asociace

Bluegrassová asociace Co je Bluegrasová asociace ČR? BA je občanské sdružení založené v roce 1995, celou organizaci řídí zvolené předsednictvo, součastným předsedou je Petr Brandejs. Co je cílem BA? Cílem BA je, aby se bluegrassu dařilo v ČR co nejlépe; aby se rozvíjel, byl v kontaktu se zahraničím a co nejvíce se rozšířil. BA se také snaží zajistit co největší informovanost svých členů. Jaká je činnost BA? » BA vydává Bluegrassové listy » BA spolupořádá nejstarší evropský bluegrassový festival v Evropě, Banjo Jamboree » BA používá databázi členů k zaslání pozvánek na nejrůznější bluegrassové akce » BA pořádá výběrová kola na festival Banjo Jamboree » BA vítá další náměty svých členů » Internetové stránky BA jsou na adrese http://www.bacr.cz. » BA vítá další náměty svých členů. Členství v BA » Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč. » Pro kapely je možno využít institut kolektivního členství za 500 Kč, každý z kapely obdrží průkazku a bude dostávat vlastní výtisk BL (všechny výtisky budou zasílány na adresu kapelníka) a samozřejmě bude mít i všechny další výhody vyplývající z členství. » Dalším typem členství je pořadatelské členství za 500 Kč, pořadatel dává členům BA slevu na vstupném (min 10%, alespoň 20 Kč) na jím pořádaných akcích a uvede BA na plakátech; sám má zdarma zajištěnu inzerci svých akcí v BL (1 stránka v BL/rok/na

2

akci), na webu BAČR v dalších tiskovinách vydávaných BAČR. » Pro sponzory BA je určen institut doživotního členství za 5.000 Kč. Všechny typy členství vyřizuje sekretář BA, který rovněž dojedná individuálně podrobnosti týkající se kolektivního, pořadatelského a sponzorského členství. Za člena je rovněž možno přihlásit se na některých akcích. Výhody členství » slevy ve vybraných obchodech s hudebninami » zdarma Bluegrassové listy nejméně 4x ročně » zařazení do databáze členů – v případě zájmu možno e-mailem zasílat pozvánky na akce » možnost zapůjčení aparatury » sleva na vstupném na Banjo Jamboree a některé další festivaly a akce Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz níže), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře. Případné informace na tel. číslech členů výboru: Hana Hyšplerová (evidence členů) mobil: 739 449 631 (pokud možno odpoledne mezi 16–18.00 h), e-mail: [email protected] Petr Brandejs (předseda) mobil: 777 122 569, e-mail: [email protected]. Petr Gärtner (šéfredaktor BL) mobil: 737 971 477, e-mail: [email protected]

Bluegrassová asociace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Slovo předsedy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 William Bradford „Bill“ Keith. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Bratři Malinové natočili nové album se spoluhráčem Elvise a Dylana. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Rozhovor s Pavlem Handlíkem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Servis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Rob Ickes & Trey Hensley v Schaffhausenu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Kalendář akcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Obsah

Obsah

3

Slovo předsedy

Slovo předsedy Milí členové! Píšu tyhle řádky 17. listopadu, ale přestože jsem před chvílí vyvěsil státní vlajku, nechci s politikou otravovat. Koneckonců, o tom, co zažíval třeba Dalibor Cidlinský za komunistů, jste se mohli dočíst v minulých Listech. Ve čtvrtek 12. 11. jsem cestoval na otočku do Prahy, abych tam zahrál jedno sólo do FoggyMountainBreakdown spolu s několika legendárními banjisty, jako byl třeba Petr Třebický z KTO, Jarda Čvančara z Taxmenů, nebo Luboš Malina. Hráli jsme jako první ve vyprodané Lucerně na koncertě nazvaném Půlstoletí české country. Oslavenci byly kapely hrající „českou country“: Greenhorns (60), Taxmeni (45), Fešáci (40) a Tučňáci (35). Ve vlaku z Nového Jičína jsem měl dost času na přemýšlení a dospěl jsem k závěru, že „česká country“ je svébytný žánr (stejně jako podle mě třeba trampská píseň, případně trampgrass). Vychází samozřejmě z americké country, bluegrassu, folku a jiných žánrů a zpívá se česky. Každopádně jsem se cítil poctěn, že mě (často naprosto mylně označovaného za militantního vyznavače tradičního bluegrassu) pozvali. V této souvislosti je třeba poděkovat České televizi za sérii dokumentů Zvláštní znamení touha, na který se myslím řada z nás pravidelně dívá. Průkopníci a známé i neznámé významné postavy mj. výše zmíněných žánrů v něm popisují, jak se situace vyvíjela, a jistě stojí za povšimnutí, jaké vášně rozdělovaly trampy na tradiční a moderní, do toho pak ty zástupy folkáčů… No, bylo to vážné a vášnivé. Podobné debaty jsem slýchával ohledně českých a anglických textů, tradičního a moderního bluegrassu, kopírování versus komponování apod. Už dlouho jsem nic vážného nezaznamenal, a i když

4

si nejsem jist, že je to dobře, jsem rád, že je klid. No, a pokud si za dlouhých zimních večerů místo bluegrassu zahrajete s kamarády „českou country“ (jako já), myslím, že to bude fajn. Hezké adventní a vánoční poslouchání a hraní vám přeji. Petr Brandejs

William Bradford „Bill“ Keith

foto: http://bluegrasstoday.com

5

WILLIAM BRADFORD BILL KEITH 6

William Bradford „Bill“ Keith (20.12.1939 – 23.10. 2015) V říjnu letošního roku nás všechny zaskočila zpráva, že zemřel legendární banjista Bill Keith. Mnozí z bluegrassových fandů ho mohli slyšet hrát na summitu EBMA (Evropská BG Asociace) v Praze a byl také hostem Marka Ebena v pořadu Na Plovárně, záznam je možné shlédnout na Youtube. Kdo někdy byl na přehlídce evropských bluegrassových kapel v holandském Voorthuizenu, ví, že Bill Keith zde býval pravidelným hostem. Pokuřoval nenápadně a skromně v ošuntělé bundě před vchodem do sálu a přátelsky se bavil s každým, kdo o to projevil zájem. Připomeňme nyní v krátkosti životní příběh tohoto hudebního giganta, který do bluegrassu přinesl svou vlastní verzi banjového pickingu.

William Bradford „Bill“ Keith se narodil v Bostonu, ve státě Massachusetts. S banjem začal už v dětství a hrál také na klavír a ukulele. Později hrál na banjo v několika dixielandových uskupeních, ale během dospívání se stále víc zajímal o lidovou hudbu. V roce 1958 se seznámil s kytaristou Jimem Rooneym a začali spolu hrát v místních kavárnách a na akademické půdě, v roce 1962 spolu nato-

čili album. V roce 1961 odjel mladičký Bill Keith na Filadelfský folkový festival, jeho součástí byla i soutěž banjistů. Melodické verze skladeb DEVIL‘S DREAM a SAILOR‘S HORNPIPE mu přinesly první cenu a možnost hrát ve večerním koncertu. Bylo to nepochybně poprvé, co byl jeho vlastní melodický styl předveden širokému zasvěcenému okruhu posluchačů.

WILLIAM BRADFORD BILL KEITH

Posléze, spolu s Manny Greenhill, založili Connecticutskou folklorní společnost, která organizovala koncerty v Nové Anglii. V roce 1961 promoval na Amherst College, následně strávil Bill nějakou dobu u armádního letectva a poté se začal učit stavět banja. Založil novou kapelu s názvem The Kentuckians a v roce 1963 byl osloven Earl Scruggsem, aby s ním spolupracoval na škole hry na banjo Earl Scruggs and the Five-String Banjo, do které Keith napsal tabulatury Scruggsových sól. Bohužel, jejich společné úsilí nakonec vyvrcholilo finančními neshodami a soudním procesem. Pikantností, na kterou Keith upozornil v jednom svém rozhovoru je, že v prvním – dnes velmi ceněném - vydání této školy byl na obálce použitý ne zcela vhodný typ písma, takže pozornosti editora unikla chyba ve jméně autora a ten je zde uveden jako SGRUGGS. V roce 1963 se také stal členem Monoreových Bluegrass Boys, jako vůbec první muzikant v his-

torii kapely, který nepocházel z Jihu. Monroe mu říkal „Brad”, podle prostředního jména s tím, že v kapele nemohou být dva Billové. Jeho progresivní melodicko - chromatický styl vycházející z houslové hry melodie se stal vzorem a inspirací pro mnohé z banjistů a byl po něm i pojmenován stejně tak, jako nese Scruggsův styl hry na banjo jméno svého tvůrce. Ani jeden z velikánů svůj styl tak úplně nevynalezl pouze sám, ale oba ho zdokonalili, rozvinuli a zejména zpopularizovali. Jeho prvními a stěžejními nahrávkami s BG Boys, na kterých použil svůj banjový styl, byly instrumentálky SAILOR‘S HORNPIPE (nahraný v Nashvillu 20.3.1963 v sestavě Bill Monroe – mandolína, Kenny Baker – housle, Jackie Phelps a Benny Williams – kytary, Bessie Lee Mauldin – basa) a DEVIL´S DREAM (nahraný v Nashvillu 28. července 1963 v sestavě Bill Monroe – mandolína, Del McCoury –

7

WILLIAM BRADFORD BILL KEITH 8

kytara, Billy Baker, bratranec Kennyho – housle a Bessie Lee Mauldin – basa).

neskončí nikdy, pravda ale je, nejvíce tento druh hry uvedl do obecného povědomí právě Keith.

Keithův melodicko - chromatický styl je bezesporu jedním z nejobtížnějších na naučení. Na rozdíl od Scruggsova stylu, kde je jedna melodická nota a zbývající tři jsou vyplněním rolu, je u Keitha každá nota melodická, což při obvyklé rychlosti 120 a při osmi notách v taktu není zrovna jednoduché. Přinejmenším naučení skladby je mnohem obtížnější, ale zase otevírá dveře k hudbě, která nebyla původně pro banjo určena. Ačkoliv základní techniky, které Bill použil, nebyly původní (je možno je vystopovat daleko v minulosti v klasické kytarové literatuře), byl prvním člověkem, kterého poslouchalo širší publikum, který je přizpůsobil bluegrassovému banju. Jinak samozřejmě spory mezi banjovými puristy, nakolik je ten či onen běh spíše z dílny Bobby Thompsona, Dona Rena či Addie Adcocka asi

Keith také přispěl ke konstrukci banja, vymyslel speciální typ ladících kolíků umožňujících rychlé přeladění banja z jednoho ladění do druhého a to i během hry. Legendární banjista Earl Scruggs už předtím vymyslel sadu vaček, které, přidány na hlavu banja, provedly požadované přeladění. Každý určitě zná tento efekt používaný během hry třeba ze Scruggsových instrumentálek FLYINT HILL SPECIAL nebo EARL´S BRAKDOWN. Keith přišel s elegantnějším řešením a přelaďovací systém umístil přímo do ladících kolíků. Scruggs se posléze stal na chvíli Keithovým společníkem, společnosti propůjčil své jméno a přelaďovače byly známé pod jménem „Scruggs-Keith Pegs“. Dnes jsou známé už jen jako „Keith Pegs“ a podnik, který je vyrábí, Bacon Banjo Company, vede Billův syn Martin.

Clarence White a David Grisman v kapele Muleskinner, Tony Trischka, Jim Rooney nebo Jim Collier, pracoval také pro časopis Frets. Dne 1. října 2015, jen tři týdny před smrtí, byl během ceremoniálu v Raleigh v Severní Karolíně uveden do Mezinárodní bluegrassové síně slávy. Zemřel na rakovinu ve Woodstocku ve státě New York.

Na závěr přinášíme rozhovor, který v roce 1976 vedl s Billem Keithem další banjový velmistr, Tony Trischka. Překlad jsem objevil v archivu po Milanu Leppeltovi, ale jestli byl autorem překladu Milan, to jsem nebyl schopen zjistit.


Poté, co opustil Bluegrass Boys, hrál s kapelou Jim Kwenskin Jug Band, ve které ovšem používal, vzhledem k charakteru hudby, často trsátko. Začal také hrát na steel kytaru a po roce 1968 začal spolupracovat s umělci jako Ian & Sylvia a Jonathan Edwards (country-rockový průkopník). V sedmdesátých letech nahrával pro Rounder Records a během let vystupoval s takovými hvězdami, jako byli

TONY: Kdy jsi začal hrát poprvé na banjo ? BILL: Na čtyřstrunné banjo, na tenora, jsem začal hrát tak ve čtvrté třídě. TONY: Hrál jsi i na jiné nástroje ? BILL: Pár let jsem chodil do klavíru, ale s výjimkou posledního ročníku mě to nebavilo. V tom posledním jsem se naučil mnoho z teorie a harmonie, a také stupnice, které jsou základem všeho. TONY: Která inspirující síla tě přivedla k pětistrunnému banju ? BILL: Myslím, že to byli Weawers za časů folkového revivalu. Tehdy jsem už roky hrál na čtyřstrunné banjo čtverylky a znal jsem také třeba OLD JOE CLARK, ale nikdy jsem si to nezkoušel zahrát. Na tenora jsem hrával doprovod a trochu melodii v akordech. Ale nikdy na jedné struně. Myslím, že to byl právě Pete Seeger a Weawers na deskách i živě, kteří způsobili, že jsem chtěl mít možnost hrát to, co bylo na čtyřstrunné banjo téměř nemožné. Tak jsem si koupil za 15 dollarů pětistrunné. TONY: Kolik ti v té době bylo ? BILL: Myslím, že mi bylo tak sedmnáct nebo osmnáct. Pamatuji si to téměř přesně, protože Seegera jsem poprvé slyšel, když jsem začal chodit na universitu a první banjo jsem si koupil na konci prvního ročníku. A to bylo v roce 1957. TONY: Takže sis koupil Seegerovu školu a začal jsi se podle ní učit ? BILL: Ano, začal. Bylo to to žluté vydání, ve kterém, jak víš, ze Scruggse moc není, ve skutečnosti jen CINDY. Také použití palce je tam omezeno na pátou strunu, takže jsem si myslel, že je tomu tak všude. Ale také se tam píše: jděte a kupte si nějaké desky Earla Scruggse a Dona Rena, tak jsem to tak udělal. Bohužel jsem se kvůli tomu nedočkal konce Seegerovy školy, kde byly zajímavé věci. Víš, rumba a flamenco. Ale buď jak buď, ty desky jsem si opatřil, ale bluegrass jsem ve skutečnosti v té době příliš nemiloval.

9


Trvalo mi dva týdny, než jsem překonal ten odpor k němu. Nebo mírně řečeno, dokud jsem nerozeznal, co je melodie, kde je, a tak podobně. Příliš mě to napoprvé nechytlo. Člověče, nevím. O trochu později jsem se dostal i k deskám Dona Rena a ty se mi zase napoprvé líbily mnohem více než později. TONY: Nakonec ses naučil celého Scruggse tón po tónu. BILL: Ano. Myslím si, že Scruggs je vhodný vzor. Myslím si, že Scruggs hraje skutečně se šťávou, ale většinou to, co se u něho tváří jako technika, vlastně žádná technika není. Třeba DIXIE BREAKDOWN vypadá jako děsně těžký, ale zřejmě je velice jednoduchým způsobem přizpůsoben několika pohybům, pro které má Scruggs zvlášť disponovanou pravou ruku. A pokud jde o levou ruku, o tu jsem se, přiznám se, příliš nestaral. Tu jsem získal již za „tenorové“ éry. Svou pozornost jsem věnoval nejvíc pravé. Snad proto mě Scruggs oslnil jak zářný vzor. TONY: Jak jsi přišel na DEVIL‘S DREAM ? BILL: Sousedova žena uměla na housle a každou středu večer jsme spolu hrávali. A tam mě právě napadlo, že je možné to na banjo zahrát stejně jako ona, a udělal jsem DEVIL‘S DREAM. Potom jsem tu techniku zase dlouho nepoužil. TONY: A která byla další melodická věc ? BILL: SAILOR‘S HORNPIPE. TONY: Kdy to bylo ? BILL: První nahrávka DEVIL‘S DREAMU je, myslím, z dvaašedesátého roku. TONY: Eric Weissberg a Marshall Brickman natočili jeho melodickou verzi v přibližně stejné době. Jak to tedy bylo doopravdy ? BILL: Erica a Marshalla jsem slyšel hrát, když byli ještě oba scruggsofily, i když jejich hra měla jakousi „městskou“ odchylku. Harmonicky byli ovšem daleko vpředu. Ale nikdy jsem je neslyšel hrát něco takového jako DEVIL‘S DREAM. Když přijeli jednou s Tarriers k nám do města, přišli do Clubu 47, kde jsme s Jimem Rooneyem hrávali. Hrál jsem zrovna naši směsku, známé instrumentálky. Myslím, že tam byl také DEVIL‘S DREAM, hráli jsme ho často. A oni to uslyšeli a podívali se na sebe. A po dvou měsících to vydali na desce. TONY: Před tím, než jsi to nahrál sám. BILL: Ano. nahráli jsme to v září nebo v říjnu téhož roku (1962). Myslím, že bezprostředně potom, co jsem se navrátil ze služby Strýčku Samovi. Buď jak buď, desku vydali dřív než my. TONY: Takže jsi DEVIL‘S DREAM vymyslel v roce 1961 ?

10

TONY: Jak ses setkal s Bobby Thompsonem ? BILL: Steve (Arkin, hrál s Billem Monroem na banjo těsně po Keithovi) se s ním setkal daleko dřív a řekl mi: toho chlápka musíš poznat. Tak jsme jeli do Converse do Jižní Karoliny a poslouchali a chvíli jsme pobyli. Hrál tehdy s Jimem & Jessem. Ale byl také, myslím, v armádě svářečem nebo čím. No, něco jsme si zahráli a jeli zpátky. Natočil jsem si to na pásek.


BILL: Myslím, že jsem to uměl už i o vánocích 1960. Během léta jsem měl kde hrát, ale ke konci roku, už zase ve škole (Amherst), jsem žádnou kapelu neměl. Ale přesto jsem později dělal s Wynnem Fayem & The Ridgerunners v Belchertownu v Massachusetts. Přijel jsem do toho města po hlavní třídě na balíku slámy, což byl jeden ze dvou případů, kdy jsem se pokoušel jet na korbě náklaďáku. Ke konci toho roku jedenašedesát jsem už měl hodně takových (melodických) věcí.

TONY: Takže jste ty a Bobby Thompson vymysleli ty stejné postupy nezávisle na sobě ? BILL: Myslím, že ano. Ale v jednom bodě jsem si nikdy nebyl jistý. S Billem Monroem jsme hráli DEVIL‘S DREAM, SALT CREEK, SANTA CLAUS, SHENANDOAH BREAKDOWN a PIKE COUNTY BREAKDOWN, skladby, které byly natočeny, ale nikdy nebyly vydány. Hráli jsme je totiž v Opry. A ve spoustě jiných věcí, které Monroe hrál, jsem používal své vlastní vyhrávky. Hochu, nevím. Nemohu pochopit, že by nic z toho neslyšel v rádiu. Slyšel jsem staré desky Jim & Jesseho a naučil jsem se BORDER RIDE a sólo z DIXIE HOEDOWN. To opravdu stojí za to. Připouštím, že jsem jím byl ovlivněn. Ale není dobré, že odmítá můj vliv. Jestliže ovšem poslouchá Opry. TONY: Jsem si jist, že vliv byl vzájemný. Myslím, že sis také nahrál několik jeho skladeb a naučil se je. BILL: Ano, ale to už bylo po tom, co jsem hrál s Billem. Dobrých osm měsíců po tom. A rok po tom jsem se teprve setkal s Bobbym. Taková je asi chronologie, ačkoliv jsem od něho neslyšel víc, než co je na jeho nahrávkách s Jime & Jessem. TONY: Když jsi u něho v roce 1964 byl se Stevem Arkinem, hrál některé tvoje vyhrávky ? BILL: Ne. Alespoň jsem si nevšiml. Hrál věci spíš jazzového typu jako Allen Shelton. Hodně k němu inklinoval. Nechci se opakovat, ale v době, kdy jsem hrál s Monroem, jsem Thompsonem nebyl ani trochu ovlivněn. Cítil jsem, že je to můj vlastní materiál. TONY: Jak se ti podařilo ovlivnit Monroea pro tento druh hry ? BILL: To je dlouhá historie. On by si do ničeho nedal moc mluvit. Ale když byl se zvukem kapely spokojen, mohl ses ozvat. Tak se samozřejmě snažíš hrát něco, co ho rozsvítí. Ale jen když hraješ něco jiného, poznáš, co je základ jeho práce - opravdu čistý přesný rytmus, což ovšem neznamená jednoduchý. To nejsou jen květnatá slova fráze. Je celý blázen do rytmických věcí, při kterých se může projevit jeho vynikající pravá ruka.

11


TONY: Naučil ses od něho hodně „fiddle tunes“ ? BILL: Hrál jich hodně. Ale jeho styl není tak výslovně postaven na tónech melodie jako když, jak říká Bobby Osborne, se hrají „fiddle tunes“. Ale nenaučil jsem se od něj zase tolik „fiddle tunes“ jako se jich naučil Larry McNeely od Howdyho Forrestera. Myslím, že s Howdym nějaký čas v Nashvillu bydlel, když dělal pro Roye Acuffa a naučil se od něho tucty, ne-li stovky houslovek, od Velkého Howdyho. Takto jsem to s Billem nikdy nedělal. TONY: Bill hraje většinu melodií jen přibližně. Hraje si s ní. BILL: Ano. Housle u něho nehrají tak čistě, jak by mohly. Spíše se kloní k bluegrassovému polykání tónů. TONY: Vypadá to, že v následujících letech ses začal opět přiklánět k akordické hře. Od Billa jsi šel přímo do Jug Bandu Jima Kweskina, kde jsi hrál zejména akordicky. Byl to návrat ke tvým „tenorovým“ časům ? BILL: Asi ano. Ze začátku jsem trochu na pětistrunné banjo hrál, ale pak jsem uznal, že to není to pravé, co kapela potřebuje. Tak jsem ho odložil a byl věrný stylu, který skupina hrála. Tehdy jsem to tak opravdu chtěl, hrál jsem hodně tenorově. Když už nic, tak jsem se tam naučil hodně nových poloh levé ruky. Víc ke škodě ne. Jen fůru nových akordů a akordických postupů, na které bych pravděpodobně nepřišel, kdybych zůstal u bluegrassové skupiny. TONY: Jaká bude další cesta banja ? Jde od melodiky k chromatice ... BILL: Mimochodem, právě toto je nutné rozlišovat. To, co jsem hrál já, nikdy příliš chromatické nebylo. TONY: Jak bys charakterizoval svoji hru ? BILL: Myslím, že „melodická“ je výstižnější. Snažím se hrát melodické věci. Chromatika je něco jiného. Za její rozvoj se jiní lidé, včetně tebe, Tony, zasloužili mnohem víc než já. TONY: Ale ty jsi položil základy celé věci. Otevřel jsi tu cestu pro každého. BILL: No dobře. Nevím; mluvili jsme tu o deskách a o historii. A právě desky mi vyšly později než jiným. TONY: Komu ? BILL: Ericovi. Thompsonovy věci vyšly dřív. Myslím, že i Dough Dillard nahrál melodickou verzi Cripple Creeku. Nepamatuji se, kdy vyšla. Slyšel jsem ji, když jsem bydlel ve Washingtonu. Byla zřejmě vydaná až po naší, ale ne dlouho. Ale představ si, že by to hrál s Billem Monroem, to znamená často v Opry, několik dalších desek, které se poslouchají po celé zemi.... TONY: To nafukuješ.

12

TONY: Zdá se, že máš neobvyklou techniku pravé ruky. V poměru k tomu, co bylo před tebou, jsi používal hodně synkopování. BILL: Vždycky jsem se o to snažil, hra je pak zábavnější. Scruggs s tím udělal několik pěkných věcí. A Reno také, i když trochu z jiného soudku. Bez synkopování se čtyřmi čtvrtkami do tříčtvrtečního taktu nikdy nenapasuješ. TONY: Zdá se, že se snažíš synkopy včlenit do svého stylu. BILL: Ano. Ale také se snažím pracovat s tím, co jsem se naučil od Scruggse. Bez jeho průpravy pravé ruky bych nebyl připraven hrát melodiku. Všechno to spolu souvisí. Ale časem je nutné odložit skladby reprezentující styl a snažit se vniknout do harmonického myšlení. Proto tak rád vzpomínám na léta v Jug Bandu. I když jsem čtyři roky nemohl hrát bluegrass, něco jsem se naučil o dalších podobách hudby, třeba o blues, o elektrické hudbě.


BILL: Já vím.

TONY: Otevřelo ti to cestu k mnoha dalším hudebním tajemstvím. BILL: Správně. S použitím materiálů z internetu zpracoval Pavel Brandejs

všechny fotografie u tohoto článku: Lilka Pavlak

13

BRATŘI MALINOVÉ NATOČILI NOVÉ ALBUM SE SPOLUHRÁČEM ELVISE A DYLANA

BRATŘI MALINOVÉ NATOČILI NOVÉ ALBUM SE SPOLUHRÁČEM ELVISE A DYLANA Když bratři Malinové, tedy banjista Luboš (Druhá Tráva), kytarista Pavel (Žalman a spol.) a houslista Pepa (Monogram) před několika lety vyslyšeli přání fanoušků a založili kapelu Malina Brothers, do které přizvali kontrabasistu Pavla Peroutku (Spirituál Kvintet),vypadalo to na jednorázový projekt. Dvě vyprodaná turné a ohlas příznivců je nakonec zavedli podruhé do nahrávacího studia. Výsledkem je aktuální album Malina Brothers& Charlie McCoy. A jak už název napovídá, do rodiny předních hudebníků české country a folku přibyl legendárním nashvillský muzikant CharlieMcCoy(Bob Dylan, Elvis Presley, Simon &Garfunkel, Johnny Cash, Roy Orbison, RingoStarr...), bez nadsázky

označovaný jako nejslavnější světový hráč na foukací harmoniku. Nová nahrávka je citlivým mixem skladeb, které všichni hudebníci pečlivě vybrali. Na albu posluchači uslyší, stejně jako na debutu,například několik dalších písniček od východočeského rodáka Mirka „Skunka“ Jaroše,jako Jsem holej, McLaren, nebo Jackson. Pět skladeb, z nichž dvě jsou úplně nové, přinesl McCoy. Ve zpěvu jednotlivých tracků se plynule střídá čeština s angličtinou. Kolekci zpívaných písniček doplňuje několik instrumentálek. Vydání nahrávky Malina Brothers & Charlie McCoy podpoří tří měsíčním turné, které začne v lednu. „Atmosféra natáčení se dá jen těžko popsat. Bylo úžasné sledovat Charlieho při natáčení a uvědomovat si ten hudební nadhled člověka, který má za sebou více než 12 tisíc nahrávacích frekvencí ve studiích celého světa. Byla to veliká inspirace pro nás všechny a věříme, že na posluchače z nahrávky alespoň část té atmosféry dýchne,“ popisuje Pepa Malina, podle kterého bylo spojení kapely s Charliem původně neplánované. „Minulý rok přiletěl do České republiky na turné s Druhou trávou. Den před prvním koncertem jsme se sešli v našem rodném domě v Bražci, kde jsme si společně zahráli, jen tak u stolu. Samozřejmě i ,,skunkárny“ které hrajeme na koncertech. Charlie do toho hrál úžasné věci a my jásali blahem. O takovém spojení východočeského bluegrassu a country s nashvillským zvukem

video:https://www.youtube.com/watch?v=cmOFXWhGHxM

14

Nové album vznikalo v pražském studiu BangStevaWalshe za asistence Chrise Schuta z Holandska.„Přestože Steve bydlí v Praze, pochází z Nashvillu a má pro tuto hudbu cit.Oslovili jsme ho na základě předchozí spolupráce s Lubošem Malinou na nahrávce Kruhy a Cashovky pro Pavla Bobka a toto spojení se nám opět plně osvědčilo,“ doplňuje.

Pepa Malina

Malina Brothers Každý, kdo se někdy nachomítl k české folkové, country nebo bluegrassové muzice, nemohl nenarazit na příjmení Malina. Geniální muzikanti a sourozenci - banjista Luboš (Druhá Tráva), kytarista Pavel (Žalman a spol.) a houslista Pepa (Monogram) se totiž za několik posledních dekád objevili jako hudebníci či producenti snad na všech důležitých albech tohoto žánru u nás. A není náhodou, že jejich muzikantské kvality využívali nebo využívají interpreti a kapely různých žánrů od Lucie přes Pavla Bobka, Wabiho Daňka,Věru Martinovou nebo Lenku Filipovou. Bylo jen otázkou času, kdy se nakonec bratři sejdou ve společném projektu.

Charlie McCoy Narodil se v roce 1941 v Západní Virginii, v osmi letech začal hrát na foukací harmoniku, v patnácti založil vlastní kapelu a ve dvaceti letech se přestěhoval do Nashvillu, kde brzy získal pověst vynikajícího a vyhledávaného studiového hráče. Natočil celou řadu hitů s takovými legendami, jako jsou Elvis Presley, Simon &Garfunkel, Johnny Cash, Bob Dylan, Roy Orbison, Kris Kristofferson, RingoStarr a mnoho dalších. McCoy za svůj život vydal více než 25 sólových alb, ověnčených mnoha cenami (např. Grammy v roce 1972, instrumentalista roku). Slavnou nahrávku skladby Orange BlossomSpecial (Oranžový expres) natočil na foukací harmoniku již v roce 1965. Od roku 2001 spolupracuje McCoy s Druhou trávou. Pro řadu hudebníků je nepřekonaným vzorem a jeho technika hry na foukací harmoniku se stala legendární.

BRATŘI MALINOVÉ NATOČILI NOVÉ ALBUM SE SPOLUHRÁČEM ELVISE A DYLANA

Charlieho harmoniky se nám ani nesnilo. No a právě tam se zrodila myšlenka společné desky,“ vysvětluje bendžista Luboš Malina.

PLÁN TURNÉ Malina Brothers naleznete na str. 27 v kalendáři akcí.

15

ROZHOVOR S PAVLEM HANDLÍKEM 16

Rozhovor s Pavlem Handlíkem

Potkáváme se s Pavlem Handlíkem léta na nejrůznějších hudebních akcích, navíc spolu často jednáme i jako pořadatel s kapelníkem a to v obou rolích na každé straně. Vždycky se mi moc líbila jeho naprostá profesionalita, v našich bluegrassových luzích a hájích ne zcela obvyklá a také nadhled. Neznám myslím druhého kapelníka, který by se při nástupu na pódium ptal, jestli nemá vzhledem k časovému skluzu festivalu vystoupení zkrátit, že to není problém. Kromě toho jsou jeho Sunny Side kapelou u diváků nadmíru oblíbenou a tak jsem byl rád, že jsem mohl s Pavlem vést následující rozhovor. Přeji příjemné počtení.

S muzikou jsem aktivně začal kolem devíti let hrou na kytaru. Přivedl mě k tomu můj táta, který také hraje na kytaru a poslouchá country, trampskou i folkovou muziku. De facto jsem se začal doprovázet na písničky, které mě bavily zpívat - vzpomínám, že mě tenkrát hodně bavil Wabi Daněk. S bluegrassem jsem začal až na gymnáziu, kde jsme v prváku založili country kapelu Lojzíci a o prázdninách potom vyrazili na bluegrassovou dílnu do Velkých Němčic u Hustopečí. Ta dílna byla zlomová a hodně mě nasměrovala.

Pavle, začneme nepříliš originálně otázkou, jak ses vlastně dostal k muzice a kdy?

Trochu mandolínu a když je to nutné, tak dám i pár tónů na basu. Málem bych zapomněl, že poslední dobou hraji i často na ukulele, ideální

Kromě kytary ovládáš ještě další nástroje?

Ukulele je super nástroj, taky si na něj doma často brnkám. Kolegy hudebníky bude jistě zajímat Tvoje kytara a používané struny a trsátko. Už skoro dvacet let hraji na kytary Rozawood od Romana Zajíčka. Nyní mám od něho dvě: klasický D-28 model z r. 2004 a poměrně nový, experimentální Tony Rice model. Struny používám Elixír, síla 13 a trsátko … řeknu upřímně, že musím otevřít futrál a podívat se, co že to vlastně mám, jelikož jsem ho před půl rokem dostal od kolegy Edy Krištůfka ... je to: PRO Plec D’Andrea 1,5 mm a je na něm též napsáno USA :) Můžeš stručně připomenout hudební uskupení, ve kterých jsi působil, případně jejich sestavy? Lojzíci (Katka Šléglová/Krejčová - zpěv, Jirka Chlada - housle, Honza Melichar - banjo, Jirka Šubr - basa, Filip Šubr - mandolína, později též: Roman Zajíček - dobro a Ondra Ruml - banjo). Fifty Fingers (Tomáš Dvořák - madolína, Zdeněk Roh - banjo, Vláďa Pavlíček - housle, Libor Kameník - basa); Shade Of Blue (Katka Šléglová/ Krejčová - zpěv, Ilja Herain - banjo, Libor Kameník - basa, Pavel Švestka - housle, později též Zdeněk Jahoda - mandolína a Míra Roček - housle); Fámy - Petra Kůse (Petr Kůs - mandolína, Martin Mikuláš - banjo, Ondra Holoubek dobro, Robert Čuda - basa); Sunny Side (Zbyněk Podskalský - banjo, Mirek Prokop - basa, Jirka Králík - housle, později: Petr Vošta - banjo, Radim Duda a Martin Krajíček - mandolína, Honza Kadlec - housle a Libor Kameník - Basa); Barbecue (Roman Zajíček - dobro/banjo, Jirka Šubr - basa, Eda Krištůfek - mandolína, dříve: Radim Duda - mandolína). V posledních dvou kapelách hraji dodnes. Uf, docela mě to vzpomínání dalo zabrat.

Jejda, to je tedy kapel, to mi vůbec nedošlo, že máš takhle bohatou hudební minulost. A těch jmen, někteří jsou na muzikantské scéně aktivní dodnes, jiní se naopak vytratili a připomněl mi je až Tvůj obsáhlý výčet. Můžeš představit poslední sestavu Sunny Side, kterou mimochodem považuji za snad vůbec nejlepší, kterou kdy kapela měla. A vůbec připomenout historii téhle kapely, hrajete už skoro dvacet let. Začnu tou historií. Sunny Side vznikl v r. 1997. Já nastoupil o dva roky později po odchodu zpěváka a kytaristy Petra Hrubého. Vlastně jsem asi půl roku jen tak nezávazně zaskakoval a dost váhal. Nakonec jsem se v lednu 1999 definitivně rozhodl, že ano (vznikla tak sestava Pavel Handlík - kytara, Zbyněk Podskalský - banjo, Mirek Prokop - basa, Jirka Králík - housle).

ROZHOVOR S PAVLEM HANDLÍKEM

nástroj pro kytaristy na cesty.

To rozhodnutí se nakonec ukázalo jako jedno z nejlepších v mém hudebním životě. Musel jsem jít na samotnou podstatu téhle krásné muziky, tím myslím tradiční bluegrass se všemi jeho zákonitostmi, pravidly a standardy. To mimochodem považuji za nutný základ pro každého, kdo to s bluegrassem myslí vážně. Zároveň jsem se začal učit uvádět a strukturovat naše vystoupení a ztotožnil se s filosofií tehdejšího kapelníka banjisty Zbyňka Podskalského, že děláme „bluegrass pro lidi“. Hodně jsem se od Zbyňka naučil i v oblasti vedení kapely. V roce 2003 jsme se rozrostli o mandolinistu Radima Dudu. Po odchodu Zbyňka Podskalského v roce 2004 jsem se ujal role kapelníka a na post banjisty přišel Petr Vošta. V roce 2005 jsme poprvé vyhráli cenu diváku na festivalu Evropské Bluegrassové asociace v holandském Voorthuizenu. Na konci roku odchází Jirka Králík a kapela má opět čtyři členy. Po odchodu Radima Dudy v roce 2009 přichází do kapely mandolinista

17


Martin Krajíček a v roce 2010 i houslista Honza Kadlec. K zásadním změnám došlo v letech 2012-13: Odchází Martin Krajíček, Mirek Prokop a Honza Kadlec. Přichází Honza Bíba - mandolína a Libor Kameník - basa. Po odchodu Petra Vošty a Libora Kameníka v létě r 2013 jsem se rozhodl definitivně přestavět sestavu dle svých představ. Vznikla tak současné sestava Pavel Handlík - kytara, Honza Bíba - mandolína, Jiří Šubr - basa a Jiří Bok - banjo. Tato sestava umožňuje hudebně prakticky cokoli, protože ji tvoří nejen skvělí instrumentalisté, ale též výborní zpěváci, kterým nedělá problém postavit “od boku” perfektní vokály. Kapela je skvěle vyvážená. Splnil se mi sen, mít kapelu, kde muzikanti přijdou a “z fleku” to funguje. Každý ví, co a jak, každý je dobrý zpěvák i dobrý instrumentalista, prostě kapelu, které nic nechybí. Práce je pak velmi snadná. I proto jsme mohli prakticky hned od začátku pracovat na novém CD, které spatřilo světlo světa v květnu 2014 a nese název Back To Tradition. CD vznikalo velmi lehce a je to na zvuku a náladě rozhodně znát. To, že současná sestava výborně funguje podtrhuje i fakt, že se nám letos (2015) podařilo počtvrté získat cenu diváků v Holandsku na festivalu EWOB. To se zatím nepodařilo žádné jiné evropské kapele. To máš pravdu a srdečně vám to přeji a samozřejmě gratuluji. Několikrát jsi zmínil Zbyňka Podskalského, hrával jsem s ním někdy před dvaceti lety v kapele Early Grass Revival v Praze. On z bluegrassu nakonec úplně zmizel, proč vlastně odešel ze Sunny Side? A víš kde je mu konec? Pamatuji si, že to byl velký ctitel tradice. Zbyněk odešel ze Sunny Side kvůli jinému druhu umění. Začal se naplno věnovat filmařině, a jed-

18

nu dobu měl, možná dodnes má, vlastní studio a produkční firmu, se kterou točil filmy pro nejrůznější společnosti. Naposledy jsme se viděli asi před sedmi lety a to mi říkal, že na banjo stále hraje a má to jako formu relaxace. Doufám, že se s ním potkám znovu a to nejpozději příští rok, kdy bych rád vymyslel něco zajímavého k oslavě 20ti let kapely. V té souvislosti, často děláte s kapelou různé soutěže pro diváky a podobně, to se začalo už za Podskalského, že? On snad dělal i nějaké komponované pořady, skoro jako divadlo, to jsi zažil? Musím říct, že jsem to jednou viděl a připadlo mi to až přehnané… Komponované pořady jsem se Sunny Side nezažil, tudíž o tom nemohu vyprávět. Každopádně různé vtípky či soutěže provázejí naše koncerty dodnes, patří to k naší image. Já osobně si myslím, že je to velmi důležité. Podle mě padesát procent dojmu diváka tvoří hudba a těch druhých, neméně důležitých, padesát procent dělá uvádění a celková show. Ještě jedna otázka k té tradici. Jste většinou uváděni jako ultratradiční kapela, ale některá jména, Petr Vošta, Radim Duda, Martin Krajíček, to nejsou zrovna tradicionalisté, naopak bych řekl, že se jedná o znamenité, ale také velmi progresivní muzikanty. Jak to jde dohromady se zaměřením Sunny Side? Já vás samozřejmě znám a vím co hrajete, jen mi někdy připadá, že si stačí na vystoupení vzít oblek a kapela je hned uváděná jako ortodoxní, aniž by se někdo vůbec zabýval tím, co hraje. Mám z toho občas docela legraci... My jsme opravdu tradiční spíš výběrem repertoáru. Nesnažíme se a nikdy jsme se nesnažili kopírovat ty nejstarší originály. Hrajeme perly tradičního bluegrassu, ve kterých ovšem každý


hráč dostává prostor k vlastnímu vyjádření. Ale přesně tak to dělají třeba IIIrd Tyme Out. Pokud si poslechneš jejich proslulé živáky, je to jedna tradiční pecka za druhou, ovšem hráno a zpíváno současným způsobem a virtuózně. Koncertu navíc vždy dodá šťávu, pokud kapela na chvíli vybočí mimo žánr nebo dá nějaké progresivní crazy číslo. A co se týká obleku? Ten, nebo minimálně košile a kalhoty, k této muzice prostě patří. Nejste zrovna kluci z jednoho města, jak při těch vzdálenostech zkoušíte? Snažíme se zkoušet pravidelně minimálně 1x za měsíc, kdy pracujeme na nových skladbách. Operativně pak zkoušíme před každým koncertem. Sjedeme se o několik hodin dříve přímo na místě, nebo třeba v salonku v restauraci, kde si dáme na trase oběd. Zároveň máme stálou scénu v Praze U Vodárny a na mladoboleslavských Saloonech v modrém. Tato kombinace nás udržuje v neustále dobré kondici.

Jaké to je U Vodárny, chodí diváci? Z doby, kdy jsem bydlel v Praze mám neblahé vzpomínky, ačkoliv mělo hlavní město milion obyvatel, na muziku se tam příliš nechodilo. Za mých časů se bluegrass hrával pravidelně v klubu CI5 a občas to byla i přesilovka. Pro Vodárnu jsme se rozhodli právě po přestěhování klubu CI5 mimo centrum Prahy. Pravidelné koncerty v Praze děláme prakticky od začátku a máme stálý okruh příznivců, které vždy pozvánkou obesíláme. Na přesilovky si zatím stěžovat nemůžeme. Naši příznivci, kteří k Vodárně chodí, nás dobře znají a atmosféra je vždy fajn. S oblibou říkám, že Vodárna je taková naše „laboratoř“, ve které v užším kruhu fandů testujeme nové písně a fóry. Jak to u vás vůbec funguje s repertoárem a podobně? Všiml jsem si, že vždycky připravíte program na rok, který pak hrajete. Kdo vybírá písničky, případně je vetuje a podobně?

19


Na skladbách se většinou shodneme. Řídíme se pravidlem: kdo si co připraví sólově, to se udělá a zkusí. Zároveň u nás panuje velmi citlivá shoda v tom, že pokud se skladba v praxi neukáže jako dobrá, většinou sama zmizí z repertoáru. Naopak dobré novinky se v repertoáru rychle ujmou a vytlačí ty méně oblíbené. Pokud bys trval na odpovědi, kdo má veto? Tak jsem to já, když sestavuji pořadí skladeb na jednotlivé koncerty. Ovšem velmi pečlivě naslouchám podnětům od kolegů.

Sunny Side - CD Tall Pines 2000 Sunny Side - CD Little Georgia Rose 1999 Lojzíci - CD Vzpomínej 1994 Plánuješ nějakou další studiovou nahrávku? Určitě. Poslední 3-4 roky se zabývám i nahráváním a zřídil jsem si takové malé domácí studio, kde jsme natočili i poslední CD Sunny Side. Rád bych v tom pokračoval a natočil se Sunny Side i Barbecue nová profilová CD. Zda se podaří obě v roce 2016, to teprve uvidíme. Potom mám v hlavě ještě takový “sólový” projekt, ale o tom zatím nechci mluvit, protože je ve fázi vize. To je zajímavé, počítáš, že bys nabízel služby i dalším zájemcům o nahrávání nebo to máš čistě pro svou potřebu? Zatím jsem rád, že vůbec stihnu práci na svých projektech:) O nějakém širším nabízení ani neuvažuji. Ale kdo ví, třeba budu jednou v důchodu pomáhat mladým talentům:)

V té souvislosti se chci zeptat na nosiče, na kterých Tě můžeme slyšet a kde se případně dají sehnat? K dnešnímu dni se dá sehnat jen nejnovější CD Sunny Side s názvem Back to Tradition. Ostatní nosiče jsou vyprodané, ale představím je alespoň chronologicky proti toku času: Babecue - CD Barbecue 2010 Sunny Side - CD Keep on the Sunny Side 2007 Sunny Side - CD Staří Greenhorni 2001 Sólové CD Jirky Králíka Devil’s Box 2001

20

Ještě k Sunny Side. Sklízíte už léta úspěchy na domácí scéně i v zahraničí, zejména pak v diváckých hlasováních. Proč myslíš, že je kapela divácky tak oblíbená, až vám to myslím leckterý kolega závidí? Filosofie Sunny Side je: „Hrajeme bluegrass pro lidi”. Tak to stojí i na našich internetových stránkách. V praxi to znamená, že se snažíme mít naše vystoupení vyvážená a pestrá. Kořeníme je vtipy, soutěžemi, vracíme se často i k legendárním písním starých Greenhorns. Chceme, aby se lidé bavili. V poslední době jdeme i více cestou a-capela písní, či skladeb v češtině, a to naši fanoušci též kvitují. Navíc myslím, že je na našich koncertech vidět, jak si to my sami na podiu uží-


váme, a to se pak přenese i na diváka. Potkali jsme se párkrát v zahraničí a vím, že bez problémů uvádíš kapelu v angličtině, ale tuším i v němčině, že? Kde jsi přišel k těmhle – ne zcela obvyklým – jazykovým znalostem? Základy angličtiny i němčiny jsem získal na gymnáziu. V angličtině mě pak nejvíce posunul právě tradiční bluegrass. Protože pokud mám znát stovky textů, musím vědět o čem zpívám. Pravda je, že slovní zásoba v bluegrassových textech je hodně ohraničená, takže s jaderným fyzikem bych si v angličtině asi moc nepopovídal. Němčinu používám hlavně v práci a máš pravdu, že se občas hodí i na uvádění v německy mluvících zemích. Druhým Tvým projektem je Barbecue, můžeš přiblížit tuhle kapelu?

Barbecue vzniklo v r. 2002 a jeho název přesně vypovídá i jeho původním účelu. Začali jsme se jako bývalí hudební kolegové scházet na grilování u Romana Zajíčka v Kolíně a přitom hráli. Vznikal tak krásný repertoár všech možných bluegrassových směrů. Posléze se k tomu přidaly autorské písně a z rekreačního hraní se stala kapela, která začala být žádanější a žádanější. Sestava vypadala v té době takto: Pavel Handlík - kytara, Roman Zajíček - dobro/banjo/foukací harmoniky, Jirka Šubr - basa, Radim Duda - mandolína. V roce 2012 vystřídal Radima Dudu na pozici mandolinisty skvělý muzikant a stavitel mandolín Eda Krištůfek. Zejména v Barbecue je hodně autorské tvorby, jsi výhradním autorem? Co se týká písní kompletně autorských, tak ano. Ovšem máme v repertoáru i americké skladby s krásnými českými texty Romana Zajíčka.

21


Když už jsme u toho, můžeš prozradit, jaký je u Tebe textařský postup? Myslím tím, jestli si třeba zapisuješ nějaké nápady nebo to takzvaně vysedíš. Snažíš se zachovat téma písničky? A jak bojuješ s českým frázováním, na které mnoho textařů žehrá? Mimochodem, vzpomeneš na si svůj první text? Základem je, že ti musí přijít prvotní nápad, na kterém se dá dál stavět, většinou je to základní tématický verš, chceš-li slogan, písně. Například v písni Holoubek to bylo spojení: „Ty můj holoubku, nechoď plavat na hloubku”, od kterého se pak již odvinul celý příběh. Já mám vůbec rád texty s příběhem a myslím, že i posluchači to mají rádi. České frázování mi nevadí, i když někdy je opravdu těžké poskládat text tak, aby nebyl ve slovech obrácený přízvuk nebo dlouhé hlásky, tam kde nemají co dělat. Na svůj úplně první text si dnes už asi nevzpomenu, ale jistě to byl některý z prvních pokusů v kapele Lojzíci. Chtěl bych se teď zeptat na něco úplně jiného. Ty jsi také pořadatel, že? Můžeš přiblížit hudební akce které pořádáš, případně spolupořádáš a jaké jsou Tvé zkušenosti? Ať už s kapelami nebo s diváky. V Mladé Boleslavi pořádám s Honzou Raclavským, basistou a kapelníkem kapely Flastr, již 13tým rokem Saloony v modrém. Jsou to klubové večery na divadelní scéně Kulturního domu v Mladé Boleslavi, vždy druhý čtvrtek v měsíci od října do května. Hrají vždy dvě kapely jedna domácí a jeden host. V červnu pak přidáme minifestival, open-air, nedělní odpoledne, kde vystupují čtyři kapely. Na saloony se snažíme vybírat interprety, kteří nejen dobře hrají, ale umí též obecenstvo pobavit. Návštěvnost se pohybuje stabilně okolo sto třiceti diváků. V lednu 2016 proběhne jubilejní 100. Saloon v modrém. Je s tím hodně práce, starostí a vymýšlení stále ně-

22

čeho nového, ale diváci nám to mnohonásobně vracejí svojí přízní. Zpátky k hudbě, jakou muziku posloucháš a co nového Tě třeba v poslední době zaujalo? Klidně můžeš zabrousit i do nebluegrassových vod. Přiznám se, že nejraději poslouchám bluegrass 70. až 90. let. Ty kapely měly tehdy zvláštní „nátisk”, který u současných kapel často postrádám. Pokud bych měl jmenovat konkrétně, tak to budou v první řadě kapely s výjimečnými hlasy a osobnostmi jako The Seldom Scene s Johnem Duffeym, IIIrd Tyme Out s Russellem Moorem nebo New Grass Revival s Johnem Cowanem. Z dalších mých oblíbenců nesmím zapomenout na Hot Rize nebo třeba Lonesome River Band v sestavě s Danem Tyminski. Z českých umělců, kteří hrají bluegrass nebo k němu mají blízko, mám moc rád tvorbu Petra Kůse a poslední dobou poslouchám hodně i Roberta Křesťana. Samostatnou kapitolou jsou kluci Nováci z Písku s jejich Votvíráky či Kvintetem. Jejich písničky i koncerty celkově mají vtip a baví mě, dělají to dobře. Z nebluegrassových vod mě nedávno nadchnul Vojta Dyk s B-side Bandem. Ten kluk je opravdu skvělej zpěvák a muzikant. Jak se Ti líbí současná česká bluegrassová scéna a co si myslíš o její budoucnosti? Myslím, že jsme stále evropskou bluegrassovou velmocí, a to jak z pohledu počtu muzikantů, tak kvality kapel. Jen mám trochu obavy, že s každou mladší generací se počet muzikantů tenčí. Uvidíme za deset let :) Díky za rozhovor. Petr Brandejs [email protected] foto k článku: archiv Sunny Side a Barbecue

považujeme BAČR za služebníka českého bluegrassu pro jehož rozkvět jsou klíčoví jak fanoušci, tak i kapely. Tyto dvě skupiny se v našem žánru samozřejmě často prolínají. Abychom podpořili kolektivní členství kapel (za 500Kč/rok s více výtisky BL zasílanými na jednu adresu), uvádíme zde jako malou reklamu jejich jména a webové stránky.

SERVIS

Milí čtenáři,

Petr Brandejs Album - www.albumband.cz Blackjack - www.blackjackband.cz Bluegrass Cwrkot - www.cwrkot.cz Blue Hat - www.bluehat.cz Brzdaři - www.brzdari.cz Direct - direct.webnode.cz Grassroad - www.grassroad.cz Handl - www.handl.wz.cz Maňána bg band - www.mananaband.cz Monogram CW - www.monogramcw.cz Od plotny skok - www.odplotnyskok.estranky.cz Poutnící - www.poutnici.cz

Servis •

Bluegrassový JamCamppodle Wernickovy metody se koná v Novém Jičíně 22. - 24. 1. 2016. Více na www.petrbrandejs.cz.

•

11. zimní bluegrassová dílna Petr Brandejse se koná v Novém Jičíně 8. - 10. 4. 2016. Více na www.petrbrandejs.cz.

•

V Brně vystoupí Robert Křesťan a Druhá tráva + host Andy Owens (USA) 29. 12. 2015, 19:00, KS Omega – Musilka, Musilova 2, Brno.

•

U vydavatelství G+W vyšla škola hry Petr Brandejse na banjo pro úplné začátečníky Pětistrunné banjo (úplně) od začátku.

•

Totéž vydavatelství vydalo zpěvník písniček Mirka „Skunka“ Jaroše Montgomery. U nás jeho skladby v poslední době asi nejvíce zpopularizoval Wabi Daněk s Lubošem Malinou nebo Malina Brothers. Více na www.gwcheb.cz.

•

Koupím starší 3/4 kontrabas celomasív do 45 000,- Láďa Jonák, Polička, tel: 604 480 315

23

ROB ICKES & TREY HENSLEY V SCHAFFHAUSENU 24

Rob Ickes & Trey Hensley v Schaffhausenu Tohle vynikající duo jste měli možnost vidět 7. října 2015 na koncertě, který pořádal Rosťa Čapek v Praze. Já musela bohužel dva dny předtím odjet zpátky do Švýcarska.Marně jsem doufala, že o tom někdo napíše… Ale bohužel jako vždy to zase zbude na mě. Jejich evropské turné je naštěstí zavedlo 15. října i do klubu Orient v našem Schaffhausenu, a tak jsem se na ně vydala tam. Roba Ickese snad ani představovat nemusím. Drží rekord jako nejčastěji vyznamenaný muzikant v historii IBMA. Titul „Dobrista roku“ získal již patnáctkrát. Československému publiku se představil už v roce 1997 na Dobrofestu v Trnavě se svým vynikajícím triem, které tvořili Joe Craven a Derek Jones. O rok později pak přijela celá kapela Blue Highway. Ta letos slaví 21 let trvání a jejich ocenění se snad ani spočítat nedají. Ostatně jste je také měli možnost vidět v roce 2012 i v Praze. Byla jsem hlavně moc zvědavá na Treye Hensleyho. O tomto mladém talentovaném kytaristovi a zpěvákovi jsem již hodně slyšela.

Teď tedy už jen krátce o koncertu. Hned na začátku nám Rob Ickes představil svého mladého spoluhráče. Poprvé ho prý viděl, když třináctiletý Trey hrál s Earlem Scruggsem. Od té doby o něm neslyšel, až když natáčeli v roce 2013 s Blue Highway album the Game, chtěli do písničky My Last Day in the Mine jako hosta nějakého známého tradičního zpěváka. Zvukař jim doporučil na zkoušku tehdy třiadvacetiletého Treye, který bydlel nedaleko. Byli z něj tak nadšeni, že již nahrávku dál nikomu neposlali a rovnou si ho tam jako hostujícího vokalistu nechali. Rob se ho tehdy zeptal, jaké má plány do budoucna. Když odpověděl, že by se moc rád odstěhoval do Nashvillu, pozval ho a už za tři týdny se tam Trey přemístil. Tak začala jejich spolupráce. Natočili nádherné společné album Before The Sun Goes Down. Vyšlo vloni u Compass Records. Obecenstvo nestačilo žasnout, kolik perfektní muziky se dá udělat jenom ve dvou. Instrumen-

Trey nám prozradil, že když mu bylo asi deset, viděl Jimmyho Martina. Zapůsobilo to tehdy na něj jako dynamit. Hned nato poprosil rodiče, aby mu koupili kytaru, že chce taky být slavný muzikant. A to se mu opravdu daří. Na Roba měl stejný vliv Mike Auldridge. Také ho slyšel poprvé hrát ve třinácti letech a okamžitě se zamiloval do Dobra. A teď ho můžeme slyšet na desítkách cédéček mnoha hvězd, jako jsou Merle Haggard, Alison Krauss, Willie Nelson, Patty Loveless, Dolly Parton atd… Prohlásil, že se rozhodl z Treye do vánoc udělat hvězdu a pevně věřím, že se mu to povede. Těšila jsem se také na to, že si konečně koupím cédéčko „Three Bells“ , na kterém se podílel Rob společně s Jerry Douglasem a Mikem Auldridgem. Letos bylo nominované na Grammy a u IBMA bylo oceněno jako nejlepší instrumentální

nahrávka roku. Prohlásil, že jich sice přivezl do Evropy plnou bedýnku, ale ta bohužel zůstala na celnici v německém Kolíně... Asi tam nemají rádi Dobra... Objednat prý se ale dá na jeho stránce...

ROB ICKES & TREY HENSLEY V SCHAFFHAUSENU

tálky střídaly tradiční staré country songy, blues. Ozývaly se hlasy jako „úžasné, neskutečné, něco takového tu ještě nebylo“… A musela jsem jim dát zapravdu. Vynikající Dobro a virtuózní hvězdná Treyova kytara a jeho nádherný hlas k tomu, to se ani nedá popsat, ale musí se slyšet. Hned po prvních tónech jim publikum leželo u nohou.

Když začínal hrát na Dobro, Mike Auldridge mu poslal do Kalifornie zprávu, že mu drží palce, aby u toho setrval. Věnoval mu proto svou nádhernou instrumentálku „Message to Mike“. Bill Monroe prý zato neměl vůbec rád Dobro. Proto na jeho počest složil skladbu Monroebro. Také nám ji zahrál. Senzace! Po několika přídavcích se „standing ovations“ začal vypadávat zvuk, tak oba pánové slezli z pódia a „unplugged“ zahráli „Freeborn Man“. Trey je opravdu vynikající, jak zpěvák, tak kytarista, a moc mu přeji, ať se Robova předpověď brzo vyplní a na bluegrassovém či country nebi zazáří zakrátko nová hvězda. Tak mu držme palce! Byl to jeden z nejlepších koncertů posledních let a hodně dlouho na něj budu vzpomínat. V Praze se jim prý moc líbilo a všechny vás nechají pozdravovat! Lilka Pavlak v Brně, 11. listopadu 2015 foto k článku: Lilka Pavlak

25

Kalendář akcí

Kalendář akcí ALBUM 12.12.2015 20.12.2015

Vánoční country bál, Chomutov náměstí 4. Adventní neděle, Místo u Chomutova

09.01.2016 23.01.2016 11.02.2016 20.02.2016 23.04.2016

Muzikantský kemp Kosodrevina Skautský potlask, Chomutov, U Bizona Saloon v modrém, Mladá Boleslav Country voloviny, Velichov, U Lípy Pivní pochod, Velichov, U Lípy

BG CWRKOT 15.01.2016 16.01.2016

Koncert v restauraci U Splavu, Vsetín Koncert v klubu Galérka, Nový Jičín

POUTNÍCI 01.12.2015 02.12.2015 03.12.2015 04.12.2015 05.12.2015 06.12.2015 09.12.2015 10.12.2015 11.12.2015 12.12.2015 12.12.2015 13.12.2015 14.12.2015 15.12.2015 15.12.2015 16.12.2015 17.12.2015 18.12.2015 19.12.2015 19.12.2015 20.12.2015 21.12.2015 28.12.2015

26

Kroměříž, Dům kultury Karlovy Vary, Klub Paderewski Praha, Divadlo Bez zábradlí Brno, Divadlo Bolka Polívky Kralupy, KD Vltava Česká Kamenice, Kulturní dům Brno, Náměstí Svobody Brno, Výstaviště Havířov, Vánoční městečko Odry, Náměstí Rabštejnská Lhota, Restaurace U Drobilů Znojmo, upřesníme Třebíč, Národní dům Třebíč, Národní dům České Budějovice, nám. Přemysla Otakara Dolní Dvořiště, Sál restaurace Selský dvůr Paskov, Kino Panoráma Brno, Zelný rynk Uherské Hradiště, Masarykovo náměstí Zlín, Náměstí Míru Lanškroun , nádvoří zámku Olomouc, Horní náměstí Železné u Tišnova, Kulturní dům

29.1.2016

Brno, KD Semilaso

18.2.2016 19.2.2016 20.2.2016 25.2.2016 26.2.2016 26.2.2016

Zlín, Zelenáčova šopa Hodonín lázně, Areál lázní Slavkov u Brna, Restaurace Pivovar Frýdek Místek, Hospůdka U Arnošta Český Těšín, Kino Centrál Český Těšín, Jazz klub

06.3.2016 15.3.2016 16.3.2016 17.3.2016 18.3.2016 21.3.2016 22.3.2016 23.3.2016

Určice, Kulturní klub Horní Beřkovice, Multifunkční centrum Třeboň, Lázně Aurora Konferenční sál Žatec, Městské divadlo Dobřichovice, KD Kutná Hora, Tylovo divadlo Malá scéna Trutnov, Společenské centrum UFFO Mladá Boleslav, DK Divadelní sál

22.4.2016 23.4.2016

Lázně Bělohrad, Areál lázní Havlíčkův Brod, Výstaviště

24.01.2016 25.01.2016 26.01.2016 27.01.2016 28.01.2016 29.01.2016 30.01.2016 31.01.2016

Jihlava, Divadlo na Kopečku Břeclav, kino Koruna Brno, Dělnický Dům Olomouc, U klub Zlín,ZelenáčovaŠopa Ostrava, Dům kultury města Ostravy Žamberk, DivišovoDivadlo Náchod, Divadlo Dr. Josefa Čížka

18.02.2016 20.02.2016 21.02.2016 22.02.2016 23.02.2016 24.02.2016 25.02.2016 26.02.2016

Jablonec nad Nisou,Eurocentrum Týnec nad Sázavou, hotel Týnec Písek, Divadlo Sušice, kino Tábor, Divadlo Oskara Nedbala Sokolov, MDK Ústí nad Labem, Národní dům Praha,Divadlo Gong

21.03.2016 24.03.2016 26.03.2016 29.03.2016 30.03.2016

Hradec Králové,Adalbertinum Moravská Třebová, Dvorana Krumlov, synagoga Jeseník, Divadlo Petra Bezruče Jičín, Masarykovo Divadlo

Kalendář akcí

MALINA BROTHERS

27

Uzávěrka BG listů č. 1/16 je 15.2.2016. Informace o svých akcích a články do listů můžete poslat Petru Gärtnerovi na e-mail [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo vaše příspěvky podle potřeby upravit. Stane-li se tak, tento fakt uvedeme. Zároveň počítejte s tím, že není možné vám vaše příspěvky vracet.

Sponzoři bluegrassové asociace poskytují našim členům po předložení průkazky BAČR 5% slevu na nákup zboží ve svých obchodech. Děkujeme jim za podporu! Jsou to: Countryon U vodárny 4, Praha 3 (st. metro Jiřího z Poděbrad), tel./fax: 222 510 410, otevřeno Po–Pá 10.00–12.30 a 13.00–18.00 h.

MIROSLAV SKOTICA Krátká 3279, 738 01 Frýdek-Místek tel. 558623500, fax 558622010

Zájemci o členství v BAČR

RONDO MUSIC Jiráskova 712, Dvůr Králové nad Labem

JIŘÍ LEBEDA – Lebeda Instruments

Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč. Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz str. 2), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře. Bližší informace: viz strana 2 v Bluegrassových listech.

Suchá 22, 363 01 Ostrov nad Ohří [email protected], 10 % sleva

PETR HAHN – hudební nástroje – COUNTRY WORLD K. H. Borovského 1422, 356 01 Sokolov tel. 777 319 040, 352 623 149, e-mail [email protected] 5 % sleva na veškeré maloobchodně prodávané zboží

DRECHSLER s.r.o., prodejna hudebnin Strunka Tyršova 91, 276 01 Mělník pro členy BAČR sleva 5 % na veškeré maloobchodně prodávané zboží v prodejně hudebnin

firma KOBRLE & STEHNO Výroba a opravy akustických, elektroakustických a elektrických kytar a baskytar. Pro členy BAČR 5 % sleva z ceny nového nástroje a 15 % z oprav.

M&M&Music – Centrum hudebních nástrojů Radniční nám. 30, 739 34 Šenov poskytuje členům BA slevu 7 % na zakoupené zboží

© copyright 2015 O svolení ke komerčnímu využívání informací z Bluegrassových listů je třeba požádat na naší adrese. V případě převzetí velkých článků musí náš autor dostat řádný honorář a trváme na uvedení Bluegrassoých listů jako zdroje.

Bluegrassové listy, zpravodaj BAČR, ročník XX, číslo 4, prosinec 2015. Titulní fotografie: archiv Martha Black Uzávěrka: 15.11.2015. Adresa vydavatele a redakce: BAČR, Bludovice 137, 741 01 Nový Jičín. Vychází nejméně dvakrát ročně. Zodpovědný redaktor: Petr Gärtner, sazba: Martha Black, logo: Vince.

Bluegrassové listy. číslo. Bluegrassová asociace České republiky Vám přeje úspěšný rok členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

Recommend Documents