Bluegrassové listy. členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

Bluegrassové listy členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

ročník XX, říjen 2015 Rozhovor s Daliborem Cidlinským Hubertův Country festival » Rekord 491 mandolín Velešínský BLUEGRASS FEST Fork Road » Kdy a kam na Open Jam

číslo

3

Bluegrassová asociace

Bluegrassová asociace Co je Bluegrasová asociace ČR? BA je občanské sdružení založené v roce 1995, celou organizaci řídí zvolené předsednictvo, součastným předsedou je Petr Brandejs. Co je cílem BA? Cílem BA je, aby se bluegrassu dařilo v ČR co nejlépe; aby se rozvíjel, byl v kontaktu se zahraničím a co nejvíce se rozšířil. BA se také snaží zajistit co největší informovanost svých členů. Jaká je činnost BA? » BA vydává Bluegrassové listy » BA spolupořádá nejstarší evropský bluegrassový festival v Evropě, Banjo Jamboree » BA používá databázi členů k zaslání pozvánek na nejrůznější bluegrassové akce » BA pořádá výběrová kola na festival Banjo Jamboree » BA vítá další náměty svých členů » Internetové stránky BA jsou na adrese http://www.bacr.cz. » BA vítá další náměty svých členů. Členství v BA » Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč. » Pro kapely je možno využít institut kolektivního členství za 500 Kč, každý z kapely obdrží průkazku a bude dostávat vlastní výtisk BL (všechny výtisky budou zasílány na adresu kapelníka) a samozřejmě bude mít i všechny další výhody vyplývající z členství. » Dalším typem členství je pořadatelské členství za 500 Kč, pořadatel dává členům BA slevu na vstupném (min 10%, alespoň 20 Kč) na jím pořádaných akcích a uvede BA na plakátech; sám má zdarma zajištěnu inzerci svých akcí v BL (1 stránka v BL/rok/na

2

akci), na webu BAČR v dalších tiskovinách vydávaných BAČR. » Pro sponzory BA je určen institut doživotního členství za 5.000 Kč. Všechny typy členství vyřizuje sekretář BA, který rovněž dojedná individuálně podrobnosti týkající se kolektivního, pořadatelského a sponzorského členství. Za člena je rovněž možno přihlásit se na některých akcích. Výhody členství » slevy ve vybraných obchodech s hudebninami » zdarma Bluegrassové listy nejméně 4x ročně » zařazení do databáze členů – v případě zájmu možno e-mailem zasílat pozvánky na akce » možnost zapůjčení aparatury » sleva na vstupném na Banjo Jamboree a některé další festivaly a akce Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz níže), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře. Případné informace na tel. číslech členů výboru: Hana Hyšplerová (evidence členů) mobil: 739 449 631 (pokud možno odpoledne mezi 16–18.00 h), e-mail: [email protected] Petr Brandejs (předseda) mobil: 777 122 569, e-mail: [email protected]. Petr Gärtner (šéfredaktor BL) mobil: 737 971 477, e-mail: [email protected]

Bluegrassová asociace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Slovo předsedy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Fork Road. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Rozhovor s Daliborem Cidlinským. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Oprava informací o banjistovi Tomáši Slavíčkovi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Zápis do Guinessovy knihy rekordů - 491 mandolín. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Velešínský Bluegrass Fest. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Mezinárodní festival v LaRoche sur Foron 2015. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Hubertův Country festival 2015. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Bluegrass U Hastrmana 2015. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Padesáté výročí prvního bluegrassového festivalu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Kdy a kam na Open Jam. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Kalendář akcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Servis. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Obsah

Obsah

Banjo Jamboree 2015 - foto: Pepa Krenn

3

Slovo předsedy

Slovo předsedy Přátelé, doufám, že se Vám léto vydařilo! Já jsem strávil o prázdninách pár dní nedaleko Boršic poblíž Uherského Hradiště, což je vyhlášená vinařská oblast. Sám po víně příliš nešílím, ale zaujalo mne vyprávění ve sklípku jednoho nadšeného vinaře. Mají partu cca 12-14 výrobců vína, kteří se několik víkendů před veřejnou soutěží o nejlepšího vinaře navštěvují a navzájem si hodnotí své výrobky. „Hm, tak jsou to kamarádi, oni jsou k Vám asi milosrdní, ne?“, napadlo mě hned, protože se považuju za slušně vychovaného venkovana a vyprávět někomu, že jeho dílo není bůh ví co, ne-li něco horšího, by se mi asi dost příčilo. „Kdepak! Slíbili jsme si úplnou pravdomluvnost, chválení si nevšímáme, požadujeme kritiku a přísnost!“. Tak takhle je to v Boršicích. Hned mě napadlo, jak by to na světě vypadalo, kdyby to takhle praktikovalo víc lidí. Je asi lépe pominout oblast politiky, tak se soustřeďme na náš bluegrassový píseček. Po natočení CD si zvu domů 12 kolegů hudebníků a ti se ptají: „Proč to má takový zvuk? Pročpak sis neopravil tuhle chybu?“ Výrobci hudebních nástrojů se navzájem navštěvují a připomínkují si své výtvory. Před vydáním Školy hry na cokoliv si dílka navzájem pečlivě procházíme a připomínkujeme. Jeden organizátor upozorňuje druhého, ať si příště objedná víc záchodů a lepšího zvukaře. Hm, zní to trochu jako sci-fi, že? Pokud takové „vinařské“ lidi máte kolem sebe – bezva, pokud ne - proč? Je nám to všem navzájem jedno, co se kde v bluegrassu děje? Když už máme připomínky, musíme je nutně směšovat s nadávkami a posměchem a vykládat je všude, jenom ne tomu, koho se to týká? Nevěřím tomu, že když to jde u moravských vinařů, nemůže to jít u česko-moravsko-slovenských bluegrassistů. Tak bych tedy šel rád příkladem, a pokud máte

4

nějaký realizovatelný nápad, který by pomohl zlepšit třeba Banjo Jamboree (které se letos myslím povedlo a já všem spolupracujícím děkuji!) nebo něco jiného – napište mi! brandejs.banjo@gmail. com. Jinak přeju hezký bluegrassový podzim, příjemné dílny a po festivalech zase příjemné koncerty v uzavřených sálech. Podpořte kapely a vyražte se na ně podívat! Mimochodem, už se těším, až uslyším první syrskou bluegrassovou kapelu zpívající česky. Přímo ve Vyšních Lhotách u Frýdku Místku, kde jsou ubytovaní uprchlíci, se totiž letos konal 13. ročník festivalu BG Džem, ale o tom zase někdy jindy. Mějte se bluegrassově! Petr Brandejs

5

FORK ROAD

FORK ROAD

Fork Road - Banjo Jamboree 2015 - foto: Petr Ivan

Tento článek bych pojala jako upozornění na novou kapelu na našem Modrotravním nebi. Jedná se o kapelu FORK ROAD. Objevila se koncem loňského roku, kdy prodělala svůj první veřejný křest na Vánoční akci u Mladé Boleslavi. Kapela je čtyřčlenná, ve složení: Honza Hušek - kytara Lukáš Balatka - banjo Martin Ješeta - mandolína Robin Franc - kontrabas Všimněte si, že nikde neuvádím zpěv, neboť zpívají všichni! Letos jsem měla na tuto kapelu štěstí asi pětkrát. Každé jejich vystoupení má účinek

6

silného energetického nápoje. Neurazí milovníky tradice ani modernějšího bluegrassu. V současné době mají v repertoáru převážně písně New Grass Revival. Ale najdou se zde i vlaštovky v podobě vlastní tvorby. Většinu písní zpívá Honza Hušek, kterého jsem si více všimla před lety v kapele Fair Play Grass, kde jako zpěvák nahradil Benita. Honza se za těch pár let neuvěřitelně vyzpíval a pódiově oťukal. Má, a už tehdy měl, krásnou barvu hlasu, která nijak strojeně či násilně připomíná hlas Johna Cowana. Celkový projev kapely na pódiu je naprosto suverénní. Nenajdete žádné hluché místo, nástup nástrojů vás odstřelí, střídají se ve zpěvu písní, nenudí nadbytkem instrumentálek či gospelů... Nenudí a

FORK ROAD

zbytečně se nesnaží být vtipní. Nenechají vás „vydechnout“, dokud nedohrají. Kdybych měla svůj názor na tuto kapelu shrnout jedním slovem, pak řeknu „NADŠENÍ“. Teď by měli zpozornět i pořadatelé festivalů a co nejdříve se s touto kapelou skamarádit. Protože pokud Fork Road vydrží jet po této koleji a v tomto tempu se stejným zápalem, dokáže citlivě obměňovat repertoár, nezpychne, neztratí elán - nevyhoří a bude z pódia dávat tu radost ze hry jako teď... bude o ně rvačka! A to jim, klukům, moc přeji! Lenka Lenka Veselá www.forkroad.cz

Fork Road - Banjo Jamboree 2015 foto: Pepa Krenn

7

Rozhovor s Daliborem Cidlinským

Rozhovor s Daliborem Cidlinským sr.

O dávné historii bluegrassu v Čechách a všem možném okolo. Abychom si od začátku rozuměli – jde o tatínka vynikajícího banjisty a klavíristy stejného jména, který hraje (spolu se svým bratrem Janem) s dnes už slavným Xindlem X. Pokud zadáte do Googlu „Dalibor Cidlinský“, vyskočí na Vás mnohokrát ten mladší Dalibor, ale žádný starší. Vzhledem k tomu, že Dalibor sr. obdržel letos na jaře v Mnichově od Evropské BG asociace EBMA cenu Evropský průkopník bluegrassu, bylo jistě na místě požádat ho o rozhovor i v naději, že se tím rozptýlí trochu mlhy kolem kapely V modrém stínu (viz Oprava… na jiném místě BL). Dalibore, vzhledem k Tvé téměř nulové přítomnosti na internetu, začněme od nuly: datum a místo narození, rodiče (tedy, jak říkali komunisté, třídní původ) a dětství? Nepocházím z dělnické rodiny. Narodil jsem se 31.10.1954 v Turnově jako třetí generace v hudební rodině Cidlinských. Mimochodem náš rod pochází z 13. století – je to vladycký rod Cidlinských ze Sluh. Dědeček Karel byl kapelníkem a hrál na křídlovku na tancovačkách, svatbách a pohřbech. Můj otec také Karel byl také kapelníkem a hrál na trubku a společně s mojí maminkou, která hrála na klavír, měli taneční kapelu, která byla ovlivněná érou swingu. Já jsem v tomto prostředí začínal ve hře na housle, pak na klavír a chodil jsem na hodiny zpěvu. Ve třinácti mne okouzlila kytara a v roce 1967 jsem měl možnost být a hrát ve Francii – v Bretani na oslavách vzniku Francouzské republiky. O rok později přijeli ruské tanky a můj život se začal měnit. V roce 1968 mi odešla sestra do emigrace. To jen přitížilo tu skutečnost, že v padesátých letech nám soudruzi sebrali statek v Sestroňovicích, dědečkovi znárodnili živnost a z našeho domu chtěli udělat mateřskou školku… Po ukončení ZŠ v Jablonci n.N. jsem se nedostal na gymnázium, ale stal se ze mne pomocný dělník v n.p. Preciosa ve Frýdštejně. O rok později jsem se dostal zázrakem na gymnázium do Turnova. Proč to vše uvádím? Protože to vše mělo vliv na

8

další můj hudební vývoj, který nebyl úplně jednoduchý.

Bylo banjo Tvůj první nástroj? Jak ses k němu dostal a na jaké jsi hrál? Do banja jsem se zamiloval asi kolem roku 1969. Fotografie Pete Seegera, Waldemar Matuška ve filmu Fantom z Morrisvillu, Jiří Suchý, první bluegrassové kapely na Jablonecku - Strings from the City (později Volupsije) - to jsou takové klipy, které se i po těch letech vždy vybaví. První pětistrunné banjo mám dodnes. Bylo předělané z banja tenorového. Objevil jsem ho v Rychnově nad Nisou. Je to americký nástroj, který se nějakou záhadnou cestou dostal po roce 1945 až sem. V osmdesátých letech jsem ho měl vystavené na zdi v naší jídelně a zde ho okukoval můj syn Dalibor jr., ale k tomu se také dostaneme. V roce 1971 mi sestra poslala z NSR banjo značky

Podle čeho (koho?) ses učil hrát? Pokud vím, třeba Vojta Zícha např. postupoval podle školy hry na housle… Školy tehdy v ČSSR žádné nebyly. Metodika žádná. Pochopitelně jsem poslouchal písničky od Rangers, Greenhorns – vliv Marko Čermáka byl asi pro všechny banjisty v tomto období nepřehlédnutelný. Pak jsme získávali první americké bluegrassové nahrávky a snažili se je napodobovat. Jaký byl Tvůj podíl na založení Banjo Jamboree? V roce 1972 jsem odjel na pár dnů na Branžež v Českém ráji. A zde jsem se setkal a okamžitě seznámil s Janem Macákem z Kopidlna, který zde byl s rodinou a se svými kamarády ze své kapely Větráci na dovolené. Celé večery jsme zde jamovali, povídali a bavili spoustu rekreantů. Honza byl na vojně právě s Marko Čermákem, který ho přivedl k banju. A zde jsme postupně snili o tom, že by se mohlo uskutečnit setkávání banjistů, kteří si budou vyměňovat zkušenosti, poznatky atd. Tak vzniklo o rok později – 30.6.1973 první Banjo Jamboree v Kopidlně.

V alamanachu 25 let bluegrassu v Kopidlně popisuješ, že na první Banjo Jamboree do Ledkova poblíž Kopidlna jsi přijel se skupinou Barabové. Vzpomeneš si na obsazení a repertoár? Skupina Barabové vznikla při mém studiu na turnovském gymnáziu v roce 1972 – 75. Největším úspěchem kapely byla asi účast na celostátní Portě v Třebíči v roce 1975. V roce 1973 jsme hráli v obsazení: Jan Lenko – housle, Milan Kraus – kontrabas, Vladimír Švarc – kytara, Vítězslav Sekanina - mandolína a já banjo. Hráli jsme asi dvě instrumentálky – Skotský expres v A dur pro banjo, Oranžový expres – pro housle a písničku John Henry - ladění banja v D dur. V roce 1975 jsme docela experimentovali. Milan Kraus byl výborný hráč na violoncello a tak se nabízela možnost spojovat tento nástroj z banjem. Hráli jsme v jednoduché úpravě Šeherezádu od Rimského-Korsakova, dále instr. Španělské motivy a vznikaly zajímavé kompozice. Začal jsem si vymýšlet své skladbičky a byl jsem hodně ovlivněn banjistou Carlem Jacksonem. Hrávali jsme v Malostranské besedě v Praze, a pravidelně na chmelu v Jimlíně u Loun, v Turnově, v Mnichově Hradišti, v Liberci a po celém okolí.


Framus s dlouhým folkovým krkem. Ladění do E dur bylo fascinující.

V již zmíněné publikaci Tě Honza Macák uvádí jako zakladatele kapely V modrém stínu, se kterou jste v roce 1977 vyhráli v Olomouci celostátní Portu (mj. spolu s Brontosaury). Byly to jediné Tvé bluegrassové kapely? A ještě podotázka – co jste hráli? Na přelomu roku 1976-77 opravdu vznikla kapela, která byla složena skoro ze samých banjistů. Tomáš Slavíček byl jednohlasně zvolen jako č.1. Obsazení: Jan Nikendey - kontrabas, zpěv, Jiří Malach - solová kytara, Miroslav Šilhán – mandolína, dobro, zpěv, Martin Zíma – housle, Tomáš Slavíček – banjo, a já - kytara, tenor saxofon, zpěv. V roce 1977 jsme vyhráli všechny

9


soutěže, kterých jsme se zúčastnili. Mezi tyto trofeje patřila i celostátní Porta z Olomouce. Byli jsme silně ovlivněni v instrumentální rovině skupinou Country Cooking a v rovině vokální jsme si vybírali skladby od skupiny Country Gazette. Pochopitelně už také vznikaly naše první vlastní písničky – např. Dědova lulka. Tento rok byl pro nás velice úspěšný. Hráli jsme hodně v Praze, v Malostranské besedě, v Lucerně společně se skupinou Greenhorns a v naší muzice byla akumulována obrovská energie, provázená pochopitelně touhou po svobodě. Bylo velice obtížné skloubit americkou hudbu – newgrass, kterého jsme se dotýkali, se způsobem života v socialistickém Československu. To vše se hromadilo a vyústilo to o rok později opět na Portě 1978 v Olomouci. Záměrně jsme zvolili repertoár, kde byla i skladba Zhořklo nám zrno.

do té chvíle, co nám opět svazáčtí funkcionáři nařizovali okamžitě produkci ukončit. Opět jsme zákaz nebrali na vědomí. Nakonec došlo ke slovnímu incidentu mezi diváky a jedním vysoce postaveným funkcionářem z ÚV SSM. Za týden jsem obdržel doporučený dopis, kde byl formulován oficiální návrh na okamžité ukončení činnosti skupiny V modrém stínu z Frýdštejna. I dnes, po těch letech se jedná o dokument, který mám pečlivě uschovaný, na který jsem jako kapelník energicky odpověděl. Celá aféra je nechutné svědectví o letech normalizace. Ve zmíněném almanachu také uvádíš, že fenomenální banjista Tomáš Slavíček se před emigrací ocitl na černé listině komunistického režimu. Jak k tomu došlo? Na černé listině jsme se ocitli asi všichni po účasti na Portě 1978 v Olomouci. Vyměnil jsem si s ním několik mailů a působí na mě dost svérázným dojmem, nebo se pletu?

Už na zvukovce to budilo nevoli nejen svazáckých organizátorů, ale co bylo zarážející, i členů poroty, kteří velmi loajálně hájili názory svých chlebodárců. Radili, ať změníme repertoár, že naplánovanou druhou Portu máme již schválenou. My jsme tak neučinili. Druhý den nám byl zrušen recitál. Udělali jsme si vlastní na veřejném prostranství. Kolem nás bylo asi třista nejen bluegrassových nadšenců. Nálada byla skvělá, až

10

To záleží, na jaké maily si zvyklý. Já to nemohu posoudit. Tomáš Slavíček byl opravdu fenomenální hráč na banjo. Jeho jazzové úpravy skladeb byly úžasné. Měl jsem ještě možnost si zazpívat společně s jeho kapelou Zubenelgenubi v Kopidlně v roce 1981- byla to píseň Civilizace od V + W a Jaroslava Ježka. Dodnes mám v paměti tenhle velice pohodový zážitek. Je možná pro někoho nepochopitelné, že po roce 1989 nenavštívil naši republiku. Ale na jednu stranu se mu ani nedivím. Vždy říkal, že dokud tady budou komunisti, tak do ČR nepřijede. Co se stalo s kapelou pak? A co ostatní členové V modrém stínu? Já jsem na podzim roku 78 odešel na vojnu do Brna. Na dva roky. To ostatně postihlo skoro

být. Zuzka hrála v liberecké dívčí skupině Tulačky. Skupina měla úžasné vokály. Naše DUO CIS Frýdštejn vzniklo až na jaře roku 1983. To už jsme měli ročního malého Dalibora. Bylo to spojení dvou kytar a zpívání pro radost. To, že jsme později (až po roce 1989) natočili 2 CD, bylo mimo plán. Portu jsme už nikdy nedostali, u značky DC byl černý puntík. Díky deskám Porta 1986, kde jsme měli píseň Žena v domácnosti a na desce Porta 1987 píseň Něco je ve vzduchu si nás lidé dodnes pamatují. V našich písničkách jsme si zpívali o světě, který jsme si později vytvořili.


všechny spoluhráče.

Ve vašem duu hrál jako třetí dobrista Luboš Novotný, že? Potkali jste se, předpokládám, přes bluegrass…?

Když si čtu zmíněnou publikaci o bluegrassu v Kopidlně, mám pocit, že emigrace pouštěla v osmdesátých letech československému bluegrassu dost žilou. Co si o tom myslíš?

Luboše jsem znal ze skupiny Průdušky z Ústí nad Labem. Naše spolupráce začala v roce 1986. Hrát ve třech a ještě s Lubošem Novotným je úžasná věc. Pamatuji si, že celou skupinu Průdušek rozebral Michal Tučný. Zbyl jenom Luboš – dobro a Mirek Hyška – kontrabas. A tak jsme hráli asi dvě sezony i ve čtyřech. V té době se dobro ve folkové muzice u nás moc nepoužívalo.

To se netýkalo jenom bluegrassu, ale v sedmdesátých letech také písničkářů, rockových muzikantů a všech lidí, kteří se nemohli smířit s okupací naší země a následnou nesvobodou. Na Banjo Jamboree ses měl potkat i se svou ženou Zuzanou, se kterou jste založili Duo Cis. Jak bys duo popsal? (Na YouTube je jen jedna vaše skladba – ekologická Něco je ve vzduchu). Se Zuzanou jsem se opravdu seznámil v Kopidlně v roce 1980. Byla to láska na první pohled. Pamatuji si, že jsem na víkend, kdy bylo Jamboree, odjel z útvaru na černo. Jel jsem z Brna stopem a stále jsem měl pocit, že tam musím

11

Rozhovor s Daliborem Cidlinským 12

Už jsme mluvili o Portě – je zajímavé, že na Portě soutěžil i Xindl X, který ji vyhrál v roce 2008 s Tvými dvěma syny v kapele, že? O Tvých potomcích by mohl být celý další rozhovor, mě ale zajímá, jak jsi to udělal, že hrají. S bráchou jsme se snažili přivézt děti k muzice přes ZUŠ (kterou ani jeden z nás neabsolvoval), ale zdá se, že se to moc nepovedlo. Jaký byl Tvůj postup? Xindl X Portu vyhrál, ale v té době mí dva synové v jeho kapele ještě nehráli. To, že oba dva dnes hrají (syn Jan – housle, kontrabas, baskytara, kytara, irská flétna, syn Dalibor jr. - banja, kytary, klavír, klávesy, je producentem, aranžuje, komponuje a má své nahrávací studio DC Sound) nám se Zuzkou dělá určitě velkou radost. Asi největší vliv na to mělo naše přirozené muzicírování, které se u nás neustále opakuje. Oni jsou již čtvrtá hudební generace. U Cidlinských to bylo zcela normální se od malička projevovat hudbou. Byla to opravdu škola hrou. Po roce 1990 jsme založili naši soukromou školu Ciskotéku. Od roku 1986 to byla Folková noc na Frýdštejně jako náhrada za svazácké porty, které podléhali cenzuře. U nás byla svoboda projevu. A to vše mělo pochopitelně vliv i na naše syny. Brali jsme si je na vystoupení. Propagovali jsme rodinné muzicírování. Při Ciskotéce vznikali dětské skupiny. Suchaři na Řípu, kde na banjo hrál DC. jr., nebo Vodáci na Nise, kde banjo hrál Ondra Ruml. Devadesátá léta byla fajn. Jako rodina jsme hráli v Dánsku, v Anglii, zde se setkal Dalibor s Petrem Wernickem na Týdnu bolavých prstů (Sore Fingers Week – stále fungující týdenní výuková dílna, pozn. red.). V osmnácti letech se Dalibor dostal do USA – jako reklamní hráč Jardy Průchy. Zde se setkal s legendárním banjistou Earlem Scruggsem, dále v Nashville se setkal s Belou Fleckem, navštívil jeho nahrávací studio a to vše ho pochopitelně ovlivnilo při jeho další hudební cestě. Dalibor jako starší bratr měl i velký vliv na mladšího Jana, který se brzo stal

studiovým hráčem v jeho nahrávacím studiu a získával zde obrovské zkušenosti. Dnes máme již tři vnoučata a DUO CIS hraje jako na počátku pro radost a opět ovlivňuje a vede další generaci k lásce k muzicírování. To už jsme se dostali k vaší soukromé ZUŠ zvané Ciskotéka. Co bys o ní řekl? Je zajímavé, že škola existuje skoro 25 let. Je založená na IČO a podpořena hudební spolkem V českém znění z Frýdštejna. Nejsme závislí na státu. Nedostáváme žádné normativy (peníze posílané státem na žáka, pozn. red.). Jinak co se týká dotací i v jiných oborech, tak mám k nim negativní vztah. Podporují nekalou konkurenci. V Jablonci nad Nisou nás podporuje město formou pouze příspěvků na letní koncert nebo na uhrazení pronájmu. Práce s mladými muzikanty nás baví a stále obohacuje. Udržuji si stále určitou techniku hry na kytaru, což při jiné činnosti není až tak možné. Naše škola působí v Jablonci nad Nisou a v Turnově. Pravidelně pořádáme letní hudební dílnu na statku v Ondříkovicích, která je zakončena koncertem. Neměli bychom zapomenout na Tvou činnost organizátorskou – jak vznikla Folková noc na Frýdštejně a proč? Festival vznikl v roce 1986 jako reakce na svazáckou Portu. Zde nebyla cenzura. Byl sice trnem v oku pro oficiální kulturu, ale já jsem v té době pracoval v továrně, tam, kde jsem v patnácti letech začínal a neměl jsem co ztratit. Uskutečnilo se celkem 22 ročníků z toho 18 na koupališti ve Frýdštejně a 4 na statku v Ondříkovicích. Pak jsem tuto činnost ukončil. Dnes již tento festival neexistuje. Je uložen pouze v paměti těch, kteří k nám rádi jezdili a stále na ty roky s úctou vzpomínají.


Tvým nejnovějším „řemeslem“, jestli jsem teda správně hledal na internetu, je statek Ondříkovice – stylové ubytování v Českém ráji. O co jde? Po maturitě na gymnáziu jsem se hlásil na VŠ, ale bohužel jsem nedostal v roce 1975 doporučení dál studovat. Šel jsem na nově zřízenou turnovskou hotelovou školu. Získal jsem

vzdělání, které jsem začal využívat až po roce 1990. Začínali jsme malým penzionem pro jednu rodinu. V roce 1996 jsme koupili ruinu statku v Ondříkovicích, který jsme začali opravovat a budujeme ho neustále dodnes. Objekt slouží pro různé aktivity, školy v přírodě, hudební dílny, taneční dílny, svatební víkendy, firemní pobyty atd. Před rokem jsem se rozhodl zde obnovit velkou stodolu o ploše 200 metrů

13


čtverečných. Je to ideální mokrá varianta s tanečním parketem a stylovým posezením. Celá akce trvala asi 4 měsíce. Oslavil jsem si tak svoji šedesátku. Naši synové před rokem citlivě zrekonstruovali starou Kovárnu z roku 1835, která je ve Frýdštejně. Zde je zajímavá a stylová restaurace. Oba dva objekty spolu úzce spolupracují. Jsme sice muzikanti, ale baví nás architektura a právě ve starých objektech je ukryto kouzlo, které je zajímavé objevovat. Pro zájemce uvádím webové adresy: www.kovarnafrydstejn.cz a www.statekondrikovice.cz

Na závěr bych se rád zeptal na Tvůj současný vztah k bluegrassu a potažmo k bluegrassovým asociacím – ať už české, evropské, nebo americké. Bluegrass je muzika, která mi přinášela a stále přináší radost. Byl to právě bluegrass, který mne od mládí ovlivnil a určitě mi nastavil americké hodnoty, které se pojí se svobodným světem, svobodou jedince, prioritou rodiny a smyslem pro zodpovědnost. Díky za rozhovor a ještě jednou gratuluji k ceně Evropský průkopník bluegrassu! Ptal se Petr Brandejs

14


Za fotografie které byly použity u tohoto článku děkujeme především panu Pavlu Charouskovi, www.turnovskovakci.cz

15

Oprava informací o banjistovi Tomáši Slavíčkovi

Oprava informací o banjistovi Tomáši Slavíčkovi V roce 2012 jsme otiskli v Bluegrassových listech rozhovor s Mojmírem „Tarasem“ Ševčíkem, v jehož jedné části se píše: BL: Tomáše Slavíčka vždycky vzpomínal nebožtík Honza Macák jako nejlepšího banjistu, jakého kdy poznal. Dneska je to jméno ale skoro úplně zapomenuté, můžeš trochu přiblížit tohohle muzikanta a jeho osudy, pokud je znáš? Taras: Tomáš Slavíček vstoupil do českého bluegrassu v letech 1977-1982 jako banjista kapely V MODRÉM STÍNU, která byla z Frýdštejna. Aby mohl hrát osm hodin denně na banjo, dělal kotelníka a v kotelně prý i celá skupina zkoušela. Hrál bluegrass a později i jazz. Byl to výborný instrumentalista. Více by o tom mohl asi povědět jeho spoluhráč Dalibor Cidlinský. Tomáš emigroval do USA někdy v roce 1982 nebo 1983. V emigraci se živil jako umývač nádobí a v profesionálním bluegrassu v USA jsem o něm už nikdy neslyšel.

Mailem se nám ozval zmiňovaný Tomáš Slavíček, kterého na náš článek upozornil jeden z jeho kanadských žáků (jsme rádi, jaký mají BL dosah!). Tomáš, který odešel z Československa v roce 1982, pak uvedl některé informace na pravou míru. Uvádím zde část naší korespondence, která probíhala v angličtině, protože Tomáš češtinu už 33 let nepoužívá, ve svém překladu. Tom Slavíček: Skupina V MODRÉM STÍNU zkoušela v jakési třídě v Turnově a nikdy v kotelně. Měli jste se někoho zeptat! Po zkouškách jsme kvůli tréninku hrávali v hospodě, obvykle za pivo zdarma. Plzni nebo svijanskému ležáku se nic nevyrovná. Jsem trochu pivní snob, jestli rozumíte. Všiml jsem si, že Dalibor Cidlinský dostal nedávno jakousi cenu. Považujete ho v Bluegrassových listech za výjimečného banjistu? Bylo to před tím, než jsem hrál já a zjevně než jsi začal hrát Ty. Nikdy nebyl zmiňován jak průkopník banja. Hrál nějaké úpravy vážné hudby a své vlastní kompozice. To bylo v době, kdy se melodickému stylu říkalo chromatický and Tonyho Trischku ještě nevynalezli. Podnikněte nějaký výzkum a uvidíte. Také Miroslav Šilhán a Jan Nikenday, oba

16

členové V MODRÉM STÍNU byli slušní banjisté. Dalibor byl jedním z těch lidí, u jejichž hry jsem se posadil na prdel a poslouchal. Zaslouží si jako banjista víc pozornosti než ostatní. No a já? Učil jsem hru na banjo v osmdesátých a devadesátých letech v montrealském folklorním centru. Poté, co ho zavřeli, učil jsem soukromě a hrál jsem s místní kapelou SoupeduJour, což byla parta velmi talentovaných hudebníků montrealského regionu. Pak jsem se rozhodl odejít z kapely a dělat svou muziku. Miloval jsem jazz od začátku 70. let, kdy jsem poslouchal Hlas Ameriky v bolševickém Československu. To šlo, když jste měli kliku a vlastnili jste jedno z těch starých rádií z 30. let.

Tolik Tomáš Slavíček Nahrávku Toma Slavíčka se mi podařilo vygooglit na mně dosud neznámém serveru www.bopjo. com, kde jsem si v sekci Music poslechl dvě jeho nahrávky (DonnaLee od Charlieho Parkera a Impressions od Johna Cotreana) a musím říct, že náš zesnulý kamarád Honza Macák měl opravdu! Banjisty máme v našich krajích výborné, ale

něco takového tady myslím nikde neuslyšíte. Doporučuji. Škoda je, že Tom nemá chuť k rozhovoru. Pokud ale máte nějaké informace o něm, případně kapele V modrém stínu nebo jiných historických záležitostech, budu rád, když se ozvete – Google nepomáhá. Postupně si tak třeba spolu složíme další kousek předrevoluční mozaiky bluegrassu v Čechách! Předem díky! Petr Brandejs [email protected]

Zápis do Guinessovy knihy rekordů

Od 90. let bluegrass nehraju, takže rozhovor se mnou by pro vaše čtenáře neměl smysl. Na to já vůbec nejsem. Hádám, že bych Ti mohl poslat jeden ze svých hrnků na kafe, který jsem nemyl od roku 1982, na dotvrzení toho, že jsem nikdy jako umývač nádobí nepracoval.

Zápis do Guinessovy knihy rekordů 491 mandolín V úterý 4. srpna se v městečku Galax v americkém státě Virginia, během soutěže Old Fiddlers Convention konané od 3. do 8. srpna 2015, uskutečnil pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů v disciplíně nejvíce současně hrajících mandolin jednu skladbu. Podmínkou je zvládnout alespoň 3 jednoduché skladby. Z původně zaregistrovaných 493 muzikantů se dva v jednom okamžiku odmlčeli a proto nemohli být dle monitorujícího štábu do rekordu započteni. I přesto se však podařilo překonat rekord ustanovený 7. srpna 2012, kdy na stejné soutěži hrálo současně celkem 389 mandolín, stejně jako rekord z řecké Kréty, kde američany 5. září 2012 na nějaký čas překonala skupina 414 mandolinistů.

z Čáslavských ročníků Banjo Jamboree a pokusů o zápis do stejné knihy v disciplíně současně hrající banja jednu skladbu - netrumfneme američany? Kdyby někoho zajímalo video z oné akce, našel jsem jej na bluegrastoday.com a je to tedy pěkný „masakr“: http://bluegrasstoday.com/ video-documentary-of-successful-guinness-record-attempt/ zdroj: bluegrasstoday.com, oldfiddlersconvention.com a guinessworldrecords.com Michal „Mish“ Jankto

Rekord je tedy zpět na americké půdě a mě se vynořují vzpomínky na společné focení banjistů

17

Velešínský Bluegrass Fest

Velešínský BLUEGRASS FEST Po poměrně složitém zvažování, neboť výběr akcí je v létě velký, jsem se na víkend 14.- 16.8. vydala do Jižních Čech na Velešínský Bluegrass Fest. Při rozhodování, kam jet, v této sezóně hrála velkou roli i vzdálenost - „lenost“. České Dráhy dostali dotace a tak se zřejmě rozhodly opravit rozkopat vše, co se dá. Ono bylo pak už vlastně jedno, kam jsem jela, protože kromě vedra až k uvaření se, jsem vždy jako bonus schytala, několik zpoždění, ujetých přípojů či čekání na zpožděný přípojný vlak, poruchu lokomotivy, výluku, poruchu soupravy... Letos měly Dráhy svým cestujícím za jízdu spíš platit. V sobotu 15.8. se konalo hned několik akcí, ale všechny byly dosti vzdálené. Z mnoha důvodů jsem tradičně zvolila právě Velešínský BG Fest.

John Beer - foto: Martha Black

18

Je to totiž takový skoro rodinný festík a celý je tak nějak „vychytaný“ do detailu. Hlavní pořadatelské dvojici „Janušáček a Danušáček“ pomáhají rodinní příslušníci a spousta přátel. Kapely a protekčáci (skalní účastníci) zde mají zázemí (i k přespání) v domě. Dřevěné pódium je postaveno na travnatém dvoře hned u domu. Krásně je vyřešeno i občerstvení. Bar je umístěn v dřevěné přístavbě naproti pódiu společně s posezením, kam se dá schovat před slunečním žárem či deštěm. Je zde pořádáno i několik akcí během roku. V den konání festivalu přibyly i lavičky a stoly s venkovním posezením a výhledem na pódium. Zázemí se rozrostlo o stánek s občerstvením, kde jste si mohli kromě klobásy od místního řezníka, steaku, BG zelňáčků, koupit i čerstvé koláčky, langoše a placky s bylinkovým máslem

Velešínský Bluegrass Fest

Janušáček a Danušáček - foto: Martha Black

od dvojice Jana a Jana. I letos zde byl zastoupen stánkem s tričky eSHOPMB.cz. To já nikdy neodolám. A to přímo festivalové!

Na závěr bych napsala, že ani 5.ročníku tohoto festivalu se nedá nic vytknout. Když se něco dělá s nadšením a láskou, je to vždy znát!

Na festival stačilo jen přijít a užít si pohodový den plný požitků.Tento víkend měl konečně na vyprahlou zemi Českou přijít déšť v podobě bouřek. Všichni jsme se těšili a zároveň i trošku modlili, aby nám hezké počasí vydrželo ještě dnes. Většina účinkujících kapel John Beer, Nefrit, Honza Bican a sešlí přátelé, Jakub Racek a Radek Vaňkát, BlueRej a Giant Mountains Band to štěstí měli. Pršet a lejt začalo až při vystoupení kapely Beyond Belief. Což nikomu nevadilo, aby zůstal. Všichni jsme i přes deštníky nadšeně tleskali jejich strhujícímu výkonu! O zakončení se postarala kapela Apple, kterou nějaký „deštík“ nerozhází.

Jedině snad jen jedna připomínka, která se týká i jiných festivalů - zbytečně moc kapel. Klidně o jednu dvě míň by stačilo. Chápu, že „zde chce hrát prostě každý“. Tak si přijeďte s kapelou zajamovat a za rok třeba. Lenka Veselá

19

Mezinárodní festival v La Roche sur Foron 2015

Mezinárodní festival v La Roche-sur-Foron 2015 Letos se již podesáté konal tento nádherný festival v půvabném středověkém městečku LaRoche na úpatí Savojských Alp, nedaleko Mont Blancu. Organizovali ho jako vždy Christopher Howard Williams a Diddier Phillipe za bohaté podpory města a více než dvou stovek místních dobrovolníků. Protože o tomto festivalu píšu každý rok, nechci se moc opakovat a soustředím se na podstatné věci. Tento jubilejní ročník se od těch předešlých lišil tím, že se nekonala žádná soutěž, ale zato byly pozvané všechny vítězné kapely z minulých devíti let. A protože rovných sedm z nich pocházelo z Čech nebo Slovenska, pouze po jedné z Belgie a Itálie, dal by se letošní ročník klidně označit jako největší Československý festival mimo naše území. Tradičně jsme dorazili do La Roche s Big Herbertem a jeho německými přáteli již ve středu odpoledne. Ubytovali se v místním internátu a vyrazili do města. Středeční večer jako vždy patřil bluegrassu na ulicích. Hraje se, kde se

Handl - foto: Lilly Pavlak

20

dá, v místních hospůdkách či kavárnách. Měli jsme možnost vidět skupiny Allen Family (USA/ BG), naše Jumper Cables či Blackjack, francouzské Watson Bridge a Muddy Hills Boys. Zakotvili jsme u Jumper Cables, koukli se chvilku na ostatní a večer zakončili v pivnici Mino, kde hrál Blackjack. Bylo tam pořádně nacpáno. Čtvrteční program zahajovali absolventi bluegrassových dílen, každoročně předcházejících festivalu. Vyučují na nich členové Hickory Project a přední evropští instrumentalisté. Letos těch žáků bylo nespočetně, prý přes stovku, snad nejvíc v historii festivalu. Ani jsem všechny ty třídy nestačila vyfotit. A jejich úroveň se každoročně potěšitelně lepší. Jako hvězdy večera se na scéně objevil vítěz roku 2011, naše kapela Blackjack. Pochopitelně měli obrovský úspěch. Obecenstva rapidně přibývalo, tolik lidi ve čtvrtek jsem ještě nezažila. Na pódium nastoupili Křeni, vítězové z roku 2009. Na ty jsem se těšila nejvíc, neboť jim fandím od jejich


Rowdy Rascals - foto: Lilly Pavlak

začátků, když byli ještě teenageři. Ačkoli skupina oficiálně zakončila svoji činnost v roce 2010, k této příležitosti se znovu dala dohromady. To co nám předvedli, byla prostě fantazie. Tisíce přítomných šílelo blahem. Obrovský úspěch sklidila instrumentálka Strength in Numbers. Spousta lidí je označovala jako hlavní hvězdy festivalu. To už bylo v areálu tak narváno, že pomalu nebylo kam šlápnout. Následoval slavnostní ohňostroj. Večerní program zavíral americký Hickory Project v nové sestavě, ale ta minulá se líbila víc. Velká většina diváků během jejich koncertu odcházela do svých domovů... Páteční poledne bylo znovu ve znamení bluegrassu ve městě. V hospůdkách i kavárnách jsme měli možnost vidět francouzské Muddy Hill Boys, či náš Handl a Králíkovy Rowdy Rascals. Chvíli jsem byla na Rowdy Rascals, ale slíbila jsem Handlu, že přijdu na ně. Herbert a spol. zůstali u Rowdy Rascals, protože už je nestihnou v neděli. Moc se jim líbili a prý tam bylo pěkně narváno. Handl byl taky super, mají tam spousty fa-

noušků. Odskočila jsem si na chvilku na Muddy Hills Boys, poslechla pár písniček a udělala pár fotek. V jednu hráli Red Herring z Holandska, Francouzi Watson Bridge a naši Jumper Cables. Je snad jasné, kde jsem byla nejdéle... Ohlédnutím za minulostí začal večerní program nazvaný Blue Moon of La Roche. Tu noc byl právě druhý úplněk v měsíci. Pořadatelé, pomocníci i účinkující muzikanti vyfasovali k té příležitosti zvláštní modrá trička, někteří měli modrý make up či dokonce modré vlasy. Zahajovala skupina složená z předních francouzských muzikantů. Zazpívali nám hymnu večera, Blue Moon of La Roche, a obecenstvo s nimi. A přidali pár dalších. Pak přišla na řadu kapela pořadatele Christopher Howard Williamse s názvem Moonshine. Od dob začátků festivalu jsem je neviděla. Chris nám zazpíval i něco od svých milovaných Grateful Dead... A již zde byli naši hoši, The Jumper Cables, vítězové loňského ročníku. Hráli a zpívali jako

21

Mezinárodní festival v La Roche sur Foron 2015 The Jumper Cables - foto: Lilly Pavlak

o život a obecenstvo jásalo nadšením. S otevřenými ústy poslouchali lidé Bachovu Toccata in D minor. Další v řadě, Sons of Navarone z Belgie zvítězili v roce 2012. Skupina se dřív vyznačovala hlavně perfektními vokály, ale vyměnili kytaristu a jejich sound tím dost utrpěl. Snaží se to nahradit četnými srandičkami během vystoupení, ale už to holt není ono. Všichni již byli nažhaveni na hlavní americké hvězdy večera, moje oblíbence, Frank Solivan and Dirty Kitchen. Kapela zde vystupovala s obrovským úspěchem předloni. A ti to tedy pěkně rozjeli. Senzace. Loni byli oceněni jako IBMA instrumentální kapela roku, letos byli nominováni na Grammy. Doufám, že je brzo budete mít možnost vidět i u vás. Jsou fakt bombastičtí. Kapelu sleduji od jejich úplných začátků. Zvali mě sice na jam, ale dlouho se nic nedělo, prodávali a podepisovali cédéčka a já ještě nejsem

22

moc zdravá na ponocování, tak jsem o to přišla a shuttle busem odjela na ubytovnu. V sobotu ráno jsme jako vždy byli pozvaní na slavnostní recepci ke starostovi města. Poprvé se to konalo venku před radnicí, neboť všichni pozvaní by se dovnitř nevešli. Čekalo nás celé organizační komité a po mnoha proslovech nám naservírovali kávu, džus a croissants. Aby nám lépe chutnalo, zahrála nám k tomu americká kapela IBMA Kids on Bluegrass, které vede a s sebou přivezla Kim Fox. Festivalové polední session před V.I.P. stanem zahajovalo v poledne trio Red Herring. Letos se umístili na druhém místě v divácké soutěži na EWOB festivalu v Holandsku. Zpěvačku a kytaristku Loes van Schaijk asi znáte, vystupovala často v Česku i na Slovensku. Moc pěkná muzika. Pak se veřejnosti představili IBMA Kids on Bluegrass.

Po vystoupení zůstali na scéně, přidali se k nim sourozenci Kim a Joel Fox a následoval Master Workshop. Obecenstvo bylo trochu zklamané, každoročně to bývá beseda s hlavními americkými hvězdami, a letos nám hlavně děcka povykládala o svých začátcích. Na hlavní scéně začínal program před čtvrtou. Zahájila ho místní skupina OAK, jedna z pěti, které vybral organizační výbor jako důkaz, že bluegrass smí i přesáhnout své hranice. Po ní nastoupila další – Springfield. Ti se jako první Francouzi vůbec dostali loni do soutěže a zaslouženě obsadili 3. místo. Jejich vystoupení ale přerušila průtrž mračen, tak je pozvali letos zpět. Znám je léta a vždy si je ráda poslechnu. Pak už konečně přišli na řadu East–West, vítězové z roku 2013. Jako vždy vynikající, zahájili následující Československou bluegrassovou

smršť. Monogram, vítězové z roku 2008, lepší než kdykoliv předtím. G-Runs ‘n Roses zvítězili v roce 2010 a patří zde k miláčkům publika, které již nebylo k udržení nadšenými projevy nad naším špičkovým bluegrassem. Pak již přišly na řadu americké hvězdy. Acoustic Trading Company, dá se říct skoro rodinná kapela, tři sourozenci Foxovi, zpěvačka, písničkářka a kytaristka, Kim Fox, banjista Joel Fox a bicí obsluhovala Erin Fox. Dále Ann Bradley, několikanásobná IBMA i SPBGMA zpěvačka roku, na base její syn John Bradley a konečně současný IBMA král dobristů Phil Leadbetter. Kim se střídala ve zpěvu s Dale Ann, nádherné dvojhlasy i vokály, senzační dobro. Co dodat – prvotřídní muzika. Pochopitelně museli přidávat a jako úplně poslední zazněla v podání Dale Ann jako vzpomínka na Janis Joplin Kristoffersonova Me and Bobby McGee.


Pět muzikantů a muzikantek mezi 13 a 17 lety. Jistě někteří z nich budoucí bluegrassové hvězdy. Moc šikovná děcka.

Závěrečnou kapelu Lonesome River Band s legendárním banjistou Sammy Shelorem jste ne-

Frank Solivan - foto: Lilly Pavlak

23


dávno mohli vidět i v Praze, tak snad ani o nich psát nemusím. Na jejich počest vylezl z mraků i symbol dnešní noci – Blue Moon of La Roche, kterému ten den všechny účinkující kapely nezapomněly společně s obecenstvem zazpívat a LRB k tomu přidal i píseň o „Moonshine“. V neděli jsme se probudili do horkého slunečného dne. Program začínal v pravé poledne na malé scéně před VIP stanem. Zahajovala ho ruská mladistvá kapela Cheerful Diligence. Viděli jste je možná na jaře v Holandsku. Tam se mi moc nezdáli, ale zde byli opravdu vynikající. Hlavně jejich dobrista, banjista a zpěvačka, která střídala mandolínu s kytarou. Obecenstvo se mohlo utleskat, jak mimo jiné perfektně jódlovala. Našeho anglického kamaráda Raye tak rozdováděli, že nám seda na židli předvedl kozáčka u jejich interpretace ruské lidovky. Po nich nastoupili Francouzi z Elsaska – Mart O Pickers. Příjemná muzika, další z pěti kapel, které vybrala místní festivalová komise. Patřila k nim i poslední polední kapela – Stone Bones and Bad Spaghetti z Portugalska. Hlavní program zahájili IBMA Kids on Bluegrass, americká budoucnost bluegrassu. Děcka opravdu umí. Po nich byl zahájen blok tří kapel vybraných festivalovým výborem. Jako první nastoupili Italové Mideando String Quintet s novou zpěvačkou. Ale byli slabší, než jsem čekala. Další, švédská kapela La Chat Mort aneb Mrtvá kočka, se mi zato líbila víc než minule. Pak nastoupilo holandské trio Holy Water a hrdě se představili jako další, v pořadí již osmá česká kapela. Jejich zpěvák jako jediný z nich ještě pořád bydlí v Holandsku. Prý se ale už také chystá přesídlit do Česka. Znáte je jistě pod názvem Svatá Voda. Předvedli nám perfektní Rockabilly muziku. Na pár věcí si přizvali Chrisova bratra Ralpha Schuta. Podařilo se jim tisícové publikum přivést pořádně do varu.

24

Blok vítězů zahájil italský Bluegrass Stuff. Kapela zvítězila hned na prvním ročníku v roce 1996. Pro tuto příležitost se dala znovu dohromady v původní sestavě, ve které hrávali na mandolínu Massimo Gatti, kytarista Leo di Giacomo, Massimův syn Icaro Gatti na basu, výborný bývalý hlavní zpěvák Perry Meroni, známý jako evropský Lester Flatt a banjista Dino Barbe. Poslední dva teď hrají s kapelou Bluedust. Návrat do minulosti jim svědčil. V nové sestavě teď zůstávají jen otec a syn Gatti. Ke konci se k nim jako host na dvě věci přidal Frank Solivan a to bylo haló. Poslední byla slavná italská píseň „Volare“! Kralik‘s Rowdy Rascals zvítězili v roce 2007. Myslím, že měli tehdy jiného basistu. Pozvali si na jeviště několik hostů, Jirkův tatínek nám opět krásně zapískal. Zdvojené housle si s Jirkou zahrál vynikající francouzský houslista Raphael Maillet. Na gypsy swing si přizvali výborného místního kytaristu Patrika, příjmení mi momentálně vypadlo. Francouzi milují swing, tak měli obrovský úspěch. Gershwinovu Summertime si s nimi přišla zazpívat francouzská zpěvačka Mary. Pomalu se blížil závěr. Na jeviště vtrhli divocí hoši z Irska – Rackhouse Pilfer. Oblíbili si je jak pořadatelé, tak publikum, a tak je po loňském úspěchu pozvali zpět. Hrají irsko-americký country folk, bluegrass i old-time music a vystupují spíše jako rocková kapela. Mnohé z nás ale zahnali dozadu, protože byli děsně nahlas. Mlaďoši vpředu ale šíleli blahem. To již bylo daleko po půlnoci. Začala jsem se loučit, že půjdu spát, můj mizerný zdravotní stav mi bohužel letos ještě nedovolil se účastnit nějakého jam sessionu, což za normálních okolností nebývá mým zvykem. Herbert a spol. odjeli již odpoledne, tak jsem pomalu odcházela na poslední shuttle bus. Potkal mě

Ráno jsem naštěstí nemusela brzo vstávat. Po pozdní snídani pro mne přijeli Monika a Eberhard Finke z německé Bluegrass Bühne a odvezli mne až domů. Bylo to jako vždy super. Kdo jste tam ještě nebyli, tak se tam určitě vydejte příští rok. Stojí to za to! Lilly Pavlak

Milí čtenáři, považujeme BAČR za služebníka českého bluegrassu pro jehož rozkvět jsou klíčoví jak fanoušci, tak i kapely. Tyto dvě skupiny se v našem žánru samozřejmě často prolínají. Abychom podpořili kolektivní členství kapel (za 500Kč/rok s více výtisky BL zasílanými na jednu adresu), uvádíme zde jako malou reklamu jejich jména a webové stránky. Petr Brandejs Album - www.albumband.cz Blackjack - www.blackjackband.cz Bluegrass Cwrkot - www.cwrkot.cz Blue Hat - www.bluehat.cz Brzdaři - www.brzdari.cz Direct - direct.webnode.cz Grassroad - www.grassroad.cz Handl - www.handl.wz.cz Maňána bg band - www.mananaband.cz Monogram CW - www.monogramcw.cz Od plotny skok - www.odplotnyskok.estranky.cz Poutnící - www.poutnici.cz


ale basu nesoucí Danny Booth z Frank Solivan bandu a prohlásil, že přece nemohu jít spát, když ještě budou hrát. Tak jsem se s ním vrátila. A bylo to veliké! Udělala jsem nějaké fotky, na rozloučenou si připila šampusem s kamarády z Handlu, vílou Andreou a jejím manželem, a odjela před třetí na ubytovnu s Lenkou Krausovou a zbytkem její kapely.

25

Hubertův Country festival 2015

Hubertův Country festival - 10. - 11. 7. 2015 Hlinsko V areálu městské památkové rezervace Betlém v samotném historickém centru města Hlinsko se konal letos již 3. ročník festivalu Hubertův Country festival. Z původně jednodenní akce se letos festival rozrostl do dvou dnů, kdy v pátek se na zahradě hospody U Huberta představily kapely Vozejček a T.kvartet, poté v roubené hospůdce jamsession do časných ranních hodin. V sobotu dopoledne pak proběhly v areálu Betléma recesistické hry pětičlenných týmů neomezených věkem s minimálně jednou ženou v týmu, jako hod podkovou na cíl, hod kládou do dálky, hod balíkem slámy, koulení balíků slámy po známé trati na čas apod., které jsem ovšem zaspal, neboť jsem se účastnil jamsessionu. Ceny pro vítězný tým byly velice lákavé. To hlavní nastalo až odpoledne, kdy na hlavní scéně festivalu vystoupily kapely Foot Rail, Pražce, K.a P.P.R, Honza Bican a Sešlí Přátelé, písničkář Michal Horák, folková Pouta z Pardubic a Lokálka z Hradce Králové. Proběhlo také losování

Pražce - foto: archiv kapely

26

vstupenek, cen bylo poměrně dost a některé velmi atraktivní - příští rok si snad kvůli tomu snad pořídím i vstupenku. Pořadatelé (město Hlinsko, hospoda U Huberta a Městský kulturní klub Hlinečan) si stejně jako na předchozích ročnících i letos objednali počasí bez jediného mráčku - to by mě fakt zajímalo jak to dělaj! Moje skromné hodnocení - velice příjemná akce s jedinečnou atmosférou roubených stavení, příjemná atmosféra a fajn lidi. Od 23. hodiny pak v hospodě opět běžel jamsession, který udělal příjemnou tečku za celou akcí. Rostoucí počet návštěvníků svědčí o vzrůstající oblibě festivalu, máte-li začátkem července na příští rok ještě volno a chcete-li například vyhrát sud piva - určitě si další ročník nenechte ujít! Michal „Mish“ Jankto

Bluegrass U Hastrmana 2015

Foot Rail - foto: archiv kapely

Bluegrass U Hastrmana - Sány u Poděbrad, 13.6.2015 Začnu trošku s nadsázkou - nevím jak vy, ale já jsem si všimnul, že když na nějakém festivalu není Lilka Pavlak, tak v BG listech se pak často ani nedozvím že se nějaká pozoruhodná akce vůbec konala....:) Proto bych rád upozornil na akci u které bych byl velmi nerad, aby zapadla ve víru dalších událostí, protože Lilka se tentokrát do Sán nedostala. Dobrou zprávou pro příznivce bluegrassu je určitě vznik nového festivalu, zaměřeného na tradiční pojetí tohoto žánru, nedaleko Poděbrad. V roce 2012 proběhnul 21. ročník Bluegrass Festu v Záhornici a když pořadatelé následující rok ohlásili že to byl zároveň poslední ročník, zarmoutilo to zřejmě nejednoho fanouška a zejména mě, protože jsem se nestihl bohužel ani na jediný ročník dostat, většinou kvůli souběhu několika dalších akcí o prvním prázdninovém víkendu. Dějiště nového festivalu je vzdáleno pouze 18 km od Záhornice, dá se říci že ve zdejším kraji má tradiční bluegrass tradici - je nač navazovat. Letos se tedy na fotbalovém hřišti v Sánech u Poděbrad ucházely o přízeň diváků a posluchačů tyto kapely: Modrý kšandy, Větráci, Foot Rail, Country Coctail, Spare Parts a BG Friends.

Po koncertu čtvrté kapely v pořadí mě náhle přepadnul hlad a tak jsem zapadnul do přilehlé hospůdky. To se ukázalo jako strategicky významné rozhodnutí. Protože už v průběhu vystoupení skupiny Country Coctail se od jihozápadu začlo řádně stmívat, blýskat se a efektně hřmít. Bouřka se nevyhnula ani místu konání akce. V hospůdce jsem pozoroval jak přes nastalý slejvák není vidět brána na protilehlé straně hřiště, litoval jsem pana zvukaře a jeho pomocníky, kteří se snažili zachránit před vodou co se dalo. Poslední dvě kapely už hrály naživo v hospůdce pro stejně bouřlivě aplaudující publikum. V hospůdce se také odehrál pofestivalový jam a přibližně ve 4 hodiny ráno jme „pomáhali“ panu vrchnímu zavřít hospodu, když jme se odebrali do hajan - prostě vydařená akce! Všem co tam nebyli bych rád vzkázal, udělejte si čas příští rok kolem druhého víkendu v červnu. Hybná síla pořádajícího týmu pan Libor Kosina se nechal slyšet že bude i další ročník a tam už byste určitě neměli chybět! Ať si pak nemusíte vyčítat jako já, že jste se někam za dobu pořádání akce nestihli podívat....! Michal „Mish“ Jankto

27

Padesáté výročí prvního bluegrassového festivalu

Padesáté výročí prvního bluegrassového festivalu Cantrell Horse Farm, Fincastle ve státě Virginie - 1965 Česká republika patří bezesporu k bluegrassovým velmocím, nejenom počtem kapel, ale určitě i počtem festivalů. Kdo někdy viděl mapu evropských bluegrassových festivalů, kterou před několika lety vydala EBMA (Evropská bluegrassová asociace), dá mi jistě zapravdu. Pyšníme se také nejstarším evropským festivalem – letos byl v Čáslavi už 43. ročník Banjo Jamboree. Možná nebude na škodu připomenout pravzor všech pozdějších (nejenom) bluegrassových festivalů, který začínal právě před 50 lety, v pátek 3. září 1965. Fincastle Bluegrass Festival byl první vícedenní bluegrassový festival, kterého se zároveň účastnilo víc kapel. Třídenní setkání kapel a diváků nedaleko města Roanoke ve státě Virginie se konalo během svátku Labor Day (Den práce), který se v USA slaví vždy první pátek v září už od roku 1894. Na festivalu vystupovali Bill Monroe & Blue Grass Boys, Jimmy Martin & Sunny Mountain Boys, Howdy Forrester, Clyde Moody, Don Reno & Tennessee Cutups, Red Smiley & Blue Grass Cutups, Stanley Brothers & Clinch Mountain Boys, Mac Wiseman a Doc Watson. Byli inzerování také Osborne Brothers, kteří ale nakonec nevystoupili, měli domluvené vystoupení v Texasu. Hlavní duše celého festivalu, Carlton Haney, věnoval přípravám a promýšlení celé akce dva roky a jako organizátor projevil značnou vynalézavost, podnikavost a v neposlední řadě také odvahu. Tenkrát a tam se psala historie bluegrassu. Na spěšně stlučeném dřevěném pódiu mohli návštěvníci vidět a slyšet otce bluegrassu Billa Monroea zpívat s Carterem Stanleym, dva-

28

cetiletý mandolínový zázrak David Grisman hrál s kapelou Reda Smileyho a slepý kytarista Doc Watson zpíval staré písně za doprovodu svého syna. Tucty bluegrassových pionýrů, většinou v oblecích, s kravatami a kovbojskými klobouky, tři dny hráli, zpívali a občas i jódlovali, ale také vyprávěli a vzpomínali. Carltonovým originálním nápadem byla totiž The Blue Grass Story (Příběh bluegrassu), ve které představil otce bluegrassu spolu s muzikanty, kteří prošli jeho kapelou a řada z nich šla později svou vlastní, velmi úspěšnou cestou. Jimmy Martin, Clyde Moody, Don Reno, Mac Wiseman, Carter Stanley, Chubby Wise, Jim Eanes. V neděli odpoledne stál Haney na pódiu, středobodem byl Bill Monroe, Haney vyprávěl příběh bluegrassu a představoval přitom řadu kombinací a s Monroem se postupně vystřídali nejrůznější hráči. To vše připomnělo vývoje bluegrassu v průběhu předcházejících 20 let. Za pódiem celou akci řídil Ralph Rinzler (20.7.1934 – 2.7.1994), další z amerických hudebních ikon, hudební vědec a producent, který kromě tohoto festivalu stál také u zrodu jiné legendární hudební akce, Smithsonian Folklife festivalu. Pořádala se také banjová soutěž, Bill Emerson, Ralph Stanley a Lamar Grier seděli v porotě, ovšem zády k hráčům, takže nevěděli, kdo zrovna vystupuje. Připomeňme teď krátce hlavního organizátora celé akce. Carlton L Haney (19.9.1928 – 16.3.2011) se narodil ve městě Reidsville ve státě Severní Karolína. Poprvé se potkal s bluegrassem na začátku padesátých let, kdy chodil s dcerou otce bluegrassu, Melissou Monroe. Monroe požádal Haneyho, aby mu domluvil několik vystou-

Od ledna 1956 začal dělat manažera pro další bluegrassové hvězdy, kterými byli Reno & Smiley & the Tennessee Cut-Ups a byl jím až do rozpadu kapely v únoru 1965. Pracoval také pro televizi, rádio a psal písničky. Po rozchodu Rena a Smileyho dělal manažera pro Reda Smileyho & the Bluegrass Cut-Ups a podílel se také na pořadech Country Shindigs, během kterých ve velkých obchodních centrech vystupovaly countryové hvězdy. V roce 1965 zorganizoval první bluegrassový festival, který se stal vzorem všech dalších podobných akcí na dalších padesát let a nevypadá to, že by se měl osvědčený a oblíbený model hned tak měnit. Někteří hudební historici se domnívají, že festival byl svým pojetím pravzorem i pro proslulý Woodstock Rock Music festival v roce 1969. Později Haney organizoval nebo spolupořádal řadu další bluegrassových festivalů, v Berryville ve Virginii, Gettysburgu v Pennsylvánii a Escoheag na Rhode Islandu. V roce 1972 stál u zrodu Newgrass Music festivalu v Camp Springs v Severní Karolíně. Vydával také bluegrassové časopisy Muleskinner News a Grassound. Na vrcholku své kariéry, jako impresário přezdívaný „The P.T. Barnum of Country Music”, produkoval přes sto velkých show ročně ve více než třiceti městech, od Filadelfie na východě po Ok-

lahoma City na západě. Stál také u kolébky kariéry takových hudebních hvězd, jako Osborne Brothers, Porter Wagoner, Loretta Lynn, Conway Twitty a Merle Haggard. Vidět ho můžeme ve filmu z roku 1971 Bluegrass: Country Soul, který znovu vyšel na DVD v roce 2006. Doporučuji ho ke shlédnutí, je na něm k vidění spousta bluegrassových hvězd a film také moc pěkně ilustruje atmosféru těch prvních bluegrassových festivalů. V roce 1990 získal Award of Merit (ocenění za zásluhy) od IBMA a v roce 1998 byl uveden do Bluegrassové síně slávy. Od osmdesátých let se Carlton z hudebního byznysu čím dál tím víc stahoval, i když byl občas k vidění třeba na Bass Mountain festivalu v Severní Karolíně, na video-sérii z počátku devadesátých let Grass Roots to Bluegrass a na oslavách čtyřicetiletého výročí Fincastle Bluegrass festivalu v roce 2005. Po jeho smrti na něj řada přátel a kolegů z muzikantské branže vzpomínala jako na charismatického individualistu, vůdčí typ, který byl ale ochoten podělit se o své zkušenosti s každým, kdo byl ochotný naslouchat, muže s neotřelými nápady a silnými názory.

Padesáté výročí prvního bluegrassového festivalu

pení v Severní Karolíně, v oblasti Piedmont. Hraní byla úspěšná a Monroe najal Haneyho jako manažera. To fungovalo několik roků, do léta 1955, kdy ho Monroe poslal do Bean Blossom v Indianě, aby tam pomáhal s jeho akcí Brown County Jamboree. Bohužel, Haneyho nápady se nesetkaly s pochopením Billova staršího bratra, Birche, který akci pořádal. Už tenkrát ukázal Haney, že svým myšlením předbíhá dobu.

Jak vlastně ke vzniku festivalu došlo? Monroe měl za sebou vystupování na legendárním The Newport Folk festivalu a přesvědčil Haneyho, který v té době žil v Roanoke, aby zorganizoval podobný festival pro bluegrassové kapely. Ty na tom byly v té době velmi bídně, válcoval je rock-n-roll, kapely se rozpadaly a řada muzikantů přestala hrát. Hrůzostrašné finanční poměry, které v té době panovaly v bluegrassu, nejlépe ilustroval přímo na festivalu Red Smiley, legendární zpěvák a kytarista a rodák z Roanoke. Jeden z jeho spoluhráčů si totiž mezi jednotlivými vystoupeními odskakoval do holičství, kde pracoval. Smiley to komentoval tak, že si vystupováním s ním vydělá málo a tak musí odbíhat do práce a tam stříhat vlasy.

29

Kdy a kam na Open Jam

Jak se festival blížil, místní noviny Roanoke World News citovaly anonymní zdroj (pravděpodobně Haney), který uváděl, že na festival přijede 10 000 návštěvníků. To se ale nestalo. Navzdory tomu, že třídenní vstupenka byla k dostání za šest dolarů, dorazilo kolem tisíce lidí a další ročník v roce 1966 na tom nebyl lépe. Další rok raději Haney přesunul festival do Berryville v severní Virginii a ještě později do Severní Karolíny. Přestože ale akce nebyla komerčně úspěšná, stala se pravzorem budoucích akcí, jen v USA se každoročně koná 300 podobných festivalů a počet bluegrassových festivalů na světě se odhaduje na 500. Festival měl navíc obrovský vliv na muzikantskou komunitu. Mezi diváky bylo mnoho mladých, kteří později přinesli do bluegrassu vliv jiných druhů hudby, rocku a jazzu. Mandolínový virtuóz Grisman z New Yorku, přítel Jerryho Garcii, se zde potkal s třináctiletým Samem Bushem a oba se stali „newgrassovými“ průkopníky v sedmdesátých letech. S Monroem hrál tehdy třiadvacetiletý kytarista Peter Rowan, který později s Grismanem a Garciou založil hippie-bluegrassovou

kapelu Old and In the Way a v publiku byl také Tony Trischka. Mladý banjista Pete Wernick sebou všude po festivalu vláčel magnetofon a natáčel rozhovory se svými bluegrassovými vzory. Lidé se vrátili z prvního vícedenního festivalu, který proběhl na stromy obklopené pastvině pro koně a po letech si pak říkali, že tenhle festival zachránil bluegrass před definitivním zánikem pod náporem rock-n-rollu. Nakonec zbyly jen fotografie a vzpomínky, naštěstí je dnes na internetu dostupné množství materiálu, včetně nahrávek rozhovorů. Zájemce odkazuji na stránky http://frobbi.org/audio/fincastle65/, kde lze najít spoustu dalších podrobností, třeba festivalovou smlouvu Billa Monroea, hrál tam tehdy za 400 dolarů. Mně jako spolupořadateli Banjo Jamboree nezbývá než doufat, že náš festival, sice o něco mladší, zato ale fungující bez přestávky, se bude těšit vlídné přízni diváků i v následujících letech. Z materiálů dostupných na internetu připravil Pavel Brandejs

Kdy a kam na Open Jam ZÁSADY OPEN JAMŮ Pokud ve vašem okolí neprobíhá žádný open jam a vám to chybí, není nic snazšího, než jej založit. Zkuste si to, budete možná překvapeni, že to jednak nevyžaduje tolik námahy, a také vás to lidsky naplní dobrým pocitem, a navíc pomůžete dobré věci. Open jam musí být pravidelný, aby se lidé mohli spolehnout na datum konání. Pokud se organizátor nemůže zúčastnit, měl by mít náhradníka, který tam bude. Informace o Open jamu je veřejně dostupná, např. na facebooku, nebo Folkjam.org, nebo v kalendáři folktime.cz, který se propisuje do bgcz.net (tam bohužel není možné nechat info o opakujících se událostech). Každý, kdo si přijde zahrát, je vítaný. Blacklist (seznam nevítaných hostů) je možné řešení, ale jen

30

„Doporučení (zařiďte se ale podle sebe): pokud si založíte open jam na facebooku, doporučuji využít slov“ „Open bluegrass jam“ na začátku - protože kdokoli zná ostatní open jamy a bude hledat ten svůj jam, v nabídce najde i váš jam! (Preferuji „“Open““ před „“Otevřený““ jednak kvůli diakritice, a také kvůli tomu, že vás mohou najít i kamarádi ze západní Evropy nebo USA, kteří se sem dostanou na návštěvu jako turisté. Na jamy U Supa se takto dostalo spoustu lidí, a vždycky to byla pro nás pozitivní zkušenost.)“


v krajní nouzi. Pokud dojde k nečekané situaci (podnik je zavřený), obeslat smskou, případně nechat na místě jamu „spojku“, někoho, kdo bude informovat příchozí, kteří přijdou (nebyl na ně kontakt). Pokud např. podnik není zavřený, ale „vyhostil jam“ kvůli lukrativnější akci, mělo by být možné nechat u výčepu informaci, kde se koná náhradní jam.

Pár slov nakonec „Samozřejmě, že organizujeme Open jamy i pro vlastní potěšení, ale podívejte se na to taky z hlediska propagace bluegrassu, péče o další generace muzikantů a kamarádů: open jamy jsou kulturní zvyklost, jsou něco jako „“sociální instituce““ (odpusťte ta tvrdá slova :), která v USA fungovala už od dob příchodu evropských emigrantů, jen se tomu tak samozřejmě neříkalo. Předností bluegrassu je to, že dovede mezi sebe organicky přijímat nové lidi tím, že i ten začátečník, pokud ctí rytmus a hraje potichu, si na jamu může zahrát podle svých možností, může se učit pozorováním, může se kdykoli zeptat pokročilejšího hráče na rady, a nesmírně se motivuje. Motivuje se samozřejmě i pokročilý, a nakonec i ten „“mistr světa, který hraje jako pánbůh““, protože je v povaze lidské dobrotivosti, že chcete mít pocit, že tady na tom světě jste někomu užiteční. Říkejte tomu třeba šíření dobré karmy, to už je fuk. Není divu, že Pete Wernick, který vymyslel svou metodu výuky jamování, je vystudovaný sociolog. Je to právě o sociálním kontextu společného hraní. Tím, jak jsme přebírali z amerického bluegrassu z nahrávek jenom zvuky (říkám tomu „klinicky čistý bluegrass, oproštěný o bacily kulturních zvyklostí“), inklinujeme k uzavřeným jamům, kde se hraje neustále totéž, kde velmi málokdy dojde ke změně osazenstva, jsou to někdy vlastně jakési neveřejně hrající kapely, které mezi sebe nováčky nepouštějí. Tím se ale obíráme o tu pozitivní, inkluzivní stránku bluegrassu, který vás může dostrkat od vašich hudebních počátků až do vaší kapely snů a k hudebnímu mistrovství, o kterém jste netušili, že ve vás dřímá. Jamy dokážou kohokoliv motivovat určitě více, než jenom hraní doma, kdy si dřete stupnice a hudební teorii a kde si taky vypěstováváte zlozvyky, které potom těžko odstraňujete, popřípadě kdy se sami nakonec odradíte od hraní vůbec. Či-li open jamy jsou známkou toho, že se staráte o lidi ve vašem okolí, že vám není jedno, jestli mají nováčci kde hrát, je to o vzájemném sociálním cítění a vzájemné pomoci. Není to tedy jenom zábava, ale i závazek. Proto je občas potřeba i nějaké té drobné oběti. Tento seznam open jamů (viz. další strana BL) v ČR je otevřeným seznamem, který se bude aktualizovat. Pokud víte o nějakém otevřeném jamu, který probíhá ve vašem okolí, prosím doplňte kontakty a pošlete mi aktualizovaný soubor. Zároveň pokud jsem čirou náhodou zařadil váš jam mezi otevřené a vy to tak nechcete, dejte mi vědět a odstraním jej. Peter „Sam“ O‘Ruby

31


Open jams KDE

PODNIK

ADRESA

KDY

KONTAKT

Brno

Grill House

Fanderlíkové 19, Žabovřesky

každou poslední středu v měsíci

Jirka Musil

České Budějovice

momentálně nefunkční

kontaktovat

Pažout

Dlouhý most

U Hastrmánka

Dlouhý Most 33

každý 1. čtvrtek v měsíci

Hradec Králové

Na Kovárně (Svinary)

50.21643, 15.90683


Pepa Jindra

Chabařovice

Pivnice 13 (jam Martina Fridricha)

Motoareál Chabařovice, Nádražní 711

kontaktovat

Iva Danešová

každý čtvrtek

Zdeněk Vágner

Jičín Mělník

U Císaře

Palackého 135/7, Mělník


Martin Křivánek

Ostrava

U Maxe

Poruba, vozovna

kontaktovat

Vláďa Bílý

Praha

Chodská pivnice

Chodská 10, Vinohrady

každé 4. úterý, počínaje 11/8/15

Sam

Praha

Invazák (Podolská vodárna)

50.059925, 14.417831

každé 2. úterý v měsíci

Ríša Hamouz

Praha

U Petrů

Jindrova 280

každé 2. úterý, počínaje 4/8/15

Dlouhán

Praha - Kobylisy

rest. Na pěšinách (U Koupaliště)


Dušan

Rakousy

restaurace Stodola

každou 4. středu, počínaje 29/7/15

Sam

Turnov

momentálně nefunkční

Velešín

Vinárna Zlatá růže

Každý čtvrtek od 19:00

Jana Hanušová

Vsetín

kontaktovat

Henry R. O. Seek

Vyškov

kontaktovat

Míra Kalousek

kontaktovat

Henry R. O. Seek

Zlín

32

Karlos

Puppa Bar

J.V.Kamaryta 16

Zlín, Podvesná XIII

TELEFON

FACEBOOK

[email protected]

605921566

https://www.facebook.com/Open-bluegrassov%C3%BD-jam-Brno-108695302485952/timeline/

[email protected]

https://www.facebook.com/Open-bluegrass-jam-%C4%8Cesk%C3%A9-Bud%C4%9Bjovice-119290391426406/timeline/ https://www.facebook.com/BG-Jam-Dlouh%C3%BD-Most-221037444725048/timeline/

[email protected]

https://www.facebook.com/BG-Open-Jam-Hradec-Kr%C3%A1lov%C3%A9-103370253036157/ timeline/

[email protected]

https://www.facebook.com/Bluegrass-jam-session-Martina-Fridricha-163964203617685/timeline/


MAIL

[email protected] [email protected]

https://www.facebook.com/ groups/274100835985565/

[email protected]

724437124

[email protected]

721440795

https://www.facebook.com/Open-bluegrassov%C3%BD-jam-Praha-104428812927205/timeline/


https://www.facebook.com/milan.dlouhy.731

[email protected]

[email protected]

721440795

[email protected]

https://www.facebook.com/groups/open.jam. rakousy/?fref=ts https://www.facebook.com/Open-bluegrass-jam-Turnov-143171619054238/timeline/


774367977


774367977

33

Kalendář akcí

Kalendář akcí ALBUM 02.10.2015 03.10.2015 09.10.2015 15.10.2015 17.10.2015 07.11.2015

Koncert Albumu ve Frýdlantu, Frýdlant Taneční večer s Albumem, Liberec, Koloseum Koncert Album, Pizza Mafia, Jirkov, Kostelní 50 Večer písní zmrzlého dřevorubce, České Budějovice, Kabaret U Váňů Kulisárna fest Chomutov, Kulisárna Posvícení v modrém, Jablonec, Eurocentrum

13.11.2015

Brno Židenice,Koncert pro Josefa Prudila, Poutníci slaví 45 let Pozlovice,Koncert, Poutníci slaví 45 let Rajhrad,Koncert, Poutníci slaví 45 let Bystřice nad Pernštejnem, Bystřické hody, Poutníci slaví 45 let BerounFest. Ozvěny modrého Berouna, Poutníci slaví 45 let Dubné, Country bál, Poutníci slaví 45 let Nahořany u Strakonic,County bál, Poutníci slaví 45 let Kaliště, Ozvěny FolKaliště, Koncert, Poutníci slaví 45 let Vyškov,Koncert, Poutníci slaví 45 let Kolovraty, Praha 10, Koncert, Poutníci slaví 45 let Velka Biela Voda / Slovakia, Koncert, Poutníci slaví 45 let Dvůr Králové, Koncert, Poutníci slaví 45 let Dvůr Králové, Koncert dětem Na cestách country Svatobořice – Mistřík, Koncert, Poutníci slaví 45 let Česká Lípa, Rozsvícení v. stromu, C. Vánoce, Poutníci slaví 45 let Kroměříž, Folkové Vánoce, Poutníci slaví 45 let

02.12.2015

14.11.2015 29.11.2015 05.12.2015 11.12.2015 12.12.2015 20.12.2015

Koncert Album,Pizza Mafia, Jirkov, Kostelní 50 Poslední slanění,Perštejn, Pivovar Chalupník 1.Adventní neděle,Boží Dar Koncert Album,Mnichovo Hradiště Koncert Album,Pizza Mafia, Jirkov, Kostelní 50 Vánoční country bál,Chomutov náměstí 4.Adventní neděleMísto u Chomutova

POUTNÍCI 07.10.2015 08.10.2015 09.10.2015 10.10.2015 07.11.2015 13.11.2015 14.11.2015 15.11.2015 16.11.2015 20.11.2015 21.11.2015 26.11.2015 27.11.2015 27.11.2015 28.11.2015 01.12.2015

34

03.12.2015 04.12.2015 06.12.2015 09.12.2015 10.12.2015 12.12.2015 14.12.2015 15.12.2015 16.12.2015 17.12.2015 18.12.2015 19.12.2015 20.12.2015 28.12.2015

Karlovy Vary, Koncert Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Praha, Poutníci slaví 45 let s R. Křesťanem a Druhou trávou Brno, Poutníci slaví 45 let s R. Křesťanem a Druhou trávou Česká Kamenice, Koncert Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Brno, Vánoční trhy, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Brno, Vánoční trhy, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Rabštejnská Lhota, Koncert Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Třebíč,Koncert Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let České Budějovice, Vánoční trhy, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Dolní Dvořiště, Koncert, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Paskov, Koncert, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Brno, Vánoce na Zelňáku C. Vánoce, Poutníci slaví 45 let Zlín, Vánoční trhy, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Lanškroun, Vánoční trhy, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let Železné u Tišnova, Koncert, Country Vánoce, Poutníci slaví 45 let

20.11.2015 21.11.2015 05.12.2015

Koncert U Novotných - Hradec Králové, Hospoda U Novotných Festival MALINKEJ ,Obecní sál, Vlčkovice v Podkrkonoší Koncert v kavárně Don Cortéz - Jičín, Kavárna Don Cortez

Kalendář akcí + Servis

BG CWRKOT

Servis •

ATAmusic – Online hudební dílna Ondra Kozák spustil ATAmusic Online hudební dílnu – místo, kde můžete získat a sdílet informace související s hrou na hudební nástroj a s hudbou obecně. Součástí webu jsou výuková videa, tabulatury, diskuzní fórum a mnoho dalšího.

DÍLNY: •

Wernickovy Jam Campy se na podzim konají v Borovanech u Tachova (25.-27.9. – organizuje a učí Sam Hrubý) a v Nitře na Slovensku (27.-29.11. – organizuje a učí Petr Brandejs). Více www.drbanjo.com.

•

Podzimní dílna Jindry Hylmara a Petra Brandejse proběhne již podvacáté. Letos 16.-18.10. v Malých Svatoňovicích.

•

Na zimu se chystá Jam Camp v Novém Jičíně (leden – učí Petr Brandejs), více na www.petrbrandejs.cz.

•

Ondra Kozák chystá další Zlatohorskou hudební horečku – tedy dílnu, na konec jara 2015. Více na www.atamusic.eu.

•

11. Zimní bluegrassová dílna Petra Brandejse se bude konat v dubnu v Novém Jičíně.

PUBLIKACE: •

Do tisku jde v těchto dnech třetí škola hry na banjo od Petra Brandejse s názvem Pětistrunné banjo úplně od začátku. Jde o DVD s publikací, jejímž cílem je dovézt úplné začátečníky od nuly po rollování v pomalých skladbách a několik základních licků. V prodeji během podzimu, vydává G+W Cheb: www.gwcheb.cz.

35

Uzávěrka BG listů č. 4/15 je 15.11.2015. Informace o svých akcích a články do listů můžete poslat Petru Gärtnerovi na e-mail [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo vaše příspěvky podle potřeby upravit. Stane-li se tak, tento fakt uvedeme. Zároveň počítejte s tím, že není možné vám vaše příspěvky vracet.

Sponzoři bluegrassové asociace poskytují našim členům po předložení průkazky BAČR 5% slevu na nákup zboží ve svých obchodech. Děkujeme jim za podporu! Jsou to: Countryon U vodárny 4, Praha 3 (st. metro Jiřího z Poděbrad), tel./fax: 222 510 410, otevřeno Po–Pá 10.00–12.30 a 13.00–18.00 h.

MIROSLAV SKOTICA Krátká 3279, 738 01 Frýdek-Místek tel. 558623500, fax 558622010

Zájemci o členství v BAČR

RONDO MUSIC Jiráskova 712, Dvůr Králové nad Labem

JIŘÍ LEBEDA – Lebeda Instruments

Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč. Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz str. 2), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře. Bližší informace: viz strana 2 v Bluegrassových listech.

Suchá 22, 363 01 Ostrov nad Ohří [email protected], 10 % sleva

PETR HAHN – hudební nástroje – COUNTRY WORLD K. H. Borovského 1422, 356 01 Sokolov tel. 777 319 040, 352 623 149, e-mail [email protected] 5 % sleva na veškeré maloobchodně prodávané zboží

DRECHSLER s.r.o., prodejna hudebnin Strunka Tyršova 91, 276 01 Mělník pro členy BAČR sleva 5 % na veškeré maloobchodně prodávané zboží v prodejně hudebnin

firma KOBRLE & STEHNO Výroba a opravy akustických, elektroakustických a elektrických kytar a baskytar. Pro členy BAČR 5 % sleva z ceny nového nástroje a 15 % z oprav.

M&M&Music – Centrum hudebních nástrojů Radniční nám. 30, 739 34 Šenov poskytuje členům BA slevu 7 % na zakoupené zboží

© copyright 2015 O svolení ke komerčnímu využívání informací z Bluegrassových listů je třeba požádat na naší adrese. V případě převzetí velkých článků musí náš autor dostat řádný honorář a trváme na uvedení Bluegrassoých listů jako zdroje.

Bluegrassové listy, zpravodaj BAČR, ročník XX, číslo 3, říjen 2015. Titulní fotografie: logo Banjo Jamboree Uzávěrka: 15.09.2015. Adresa vydavatele a redakce: BAČR, Bludovice 137, 741 01 Nový Jičín. Vychází nejméně dvakrát ročně. Zodpovědný redaktor: Petr Gärtner, sazba: Martha Black, logo: Vince.

Bluegrassové listy. členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

Recommend Documents