Blárský zpravodaj Číslo 6 Březen 2012 Informace o aktuálních událostech a expedicích. Vydává Kulturně-turistický spolek BLÁRA pro soukromý okruh příznivců, podporovatelů a mecenášů.
Expedice Plzeň/Pilsen 16.-17. 3. 2012 Primy L a R si alespoň symbolicky na dálku připíjejí s primou B
F
LÁRA Nebojte se, nelekejte se – Blára zůstává Blárou a stále v tříčlenném složení! Ovšem kvůli momentální indispozici primy B se musela uskutečnit 1. jarní Blárská expedice 2012 pouze ve složení prima L a prima R, označení Lára je tudíž pro tuto expedici přesnější. Ale prima B si nemusí tolik zoufat - už Plzeň stejně navštívila mnohokráte. Je sice pochopitelné, že žádná z jejích návštěv Plzně se té (B)lárské nemůže rovnat, ale třeba to ještě doženeme. Namísto primy B se expedice zúčastnil vzácný čestný host, pan Martin M. Pro neznalé nebo zapomětlivé připomínáme, že pan Martin se ve svém útlém věku úspěšně zúčastnil jedné z prvních velkých blárských expedic, a sice expedice Bavorskem po stopách Ludvíka II.
Expedice začala drobným zpožděním: před odjezdem z Kamenice si obě blárské Sovy-Hovy usmyslely, že se před cestou ještě musí proletět – a besedovaly na jabloni téměř ¾ hod. se špačky a strakapoudem. Prima R, sovy a pan Brundiblár proto dorazili do Tábora s nezvyklým zpožděním. Prima L mohla alespoň v klidu dopéct expediční cmundičky – které byly, ach, jako vždy výtečné... poslední kousky byly dojedeny hned po příjezdu do západočeské metropole...
Počasí Láře přálo – skvělé slunce rozpálilo páteční plzeňský podvečer na téměř 20 stupňů – skutečné zahájení jara! Pan Martin (obr. vpravo dole) proto mohl Láru pozvat na střešní terasu svého apartmánu. Výhled byl skvělý a Lára ocenila romantický západ slunce v pivním městě – ve společnosti balkonové kočky (obr. vlevo dole).
1.
2.
4. 5 .
3.
6.
8. Ač se prima L zúčastnila již několika horských výstupů, návrat z terasy zpět do apartmánu jí připravil nesnadné chvilky. Ale za pomoci pana Martina se vše obrátilo k dobrému. A Lára se mohla konečně vydat na průzkum Plzně.
7.
Výprava se vydala z Hruškovy ulice č.1 po Klatovské třídě směrem do centra. Záhy Lára objevila první z mnoha plzeňských tajných sovích znamení. Sovy-Hovy chtěly odčinit způsobené zpoždění začátku výpravy a tak umisťovaly na nečekaných místech své pozdravy Láře.
Na Klatovské třídě pak Lára a pan M. procházeli kolem římskokatolického farního kostela sv. Jana Nepomuckého (v pseudorománském slohu, vysvěcen 1911, výška věží 63 m), kolem Velké synagogy (největší synagoga v Česku, 2. největší v Evropě a 3.největší na světě, dokončena 1892, v novorománském slohu s maurskými prvky, výška věží 45 m), kolem budovy divadla/opery J.K.Tyla (otevřeno roku 1902) – a pak už Lára vstoupila na plzeňské náměstí Republiky. Náměstí působilo mnohem menším dojmem než na fotografiích. I katedrála sv. Bartoloměje v jeho středu se zdála jaksi menší. A to přesto, že věž katedrály je největší kostelní věží v Čechách: 102,26 m. A mezitím se setmělo...
Vrchol morového sloupu vedle katedrály
První pivo v Plzni – není plzeňské !!! Je z Humpolce... ... ale je výborné, to je potřeba přiznat. Jeho kvalita je jistě příznivě ovlivněna blízkostí Humpolce u Kamenice nad Lipou, středu světa. P.S.: vzduch v nekuřáckém koutku Anděl Café (Bezručova ul.) byl v časných večerních hodinách stále ještě svěží a čistý ...jaké blaho!
Pan Martin ve své, tj. Martinské ulici. Usmívá se – což je s podivem, požil totiž právě krmi z Mc Donald, ještě k tomu na Americké třídě. Inu, mladý žaludek hodně snese. A vzhůru za dalším občerstvením...
Z Ameriky na Kubu. Cuba liberta v Prokopově ulici. V Plzni je Lára povinna pít pouze pivo – ani tentokrát to ale není Prazdroj, nýbrž Krušovice … Prima L by ráda provedla ochutnávku ´Fidelovy lišty´, ale nakonec se neodvážila...
P.S.: vzduch byl poněkud zakouřený ...
Expedice pokračovala do Krčmy u krokodýlího ocasu (ul. Kardinála Berana). Nikdo tam nebyl, ale moc pěkně hráli samý svižný punk, interiér příjemný, ač poněkud – no – trochu – špinavý... a pilo se pivo konečně z Plzně, ale zase ne Prazdroj: jen Gambrinus, nepříliš valné kvality. Měli tam stolní fotbálek – a protože prima L se úporně odmítala hry zúčastnit, musela hrát prima R proti panu M sama a velmi prohrála :( P.S.: malé obrázky vpravo nahoře: to nespíme, to jen tak děláme :))
Cestou od Krokodýlího ocasu chtěla prima L dokázat, že i když nehraje fotbálek, tak poslouchá aspoň dopravní značky … ale pořád si pletla strany … (musíte si dobře natočit monitor nebo hlavu, abyste rozpoznali tajemné obrysy primy L)
Když se Lára probudila do zářivě slunné soboty, šla nakoupit do nedaleké samoobsluhy proviant, vzbudila pana M, posnídala rohlíky s kávou a čajem, došla opět na náměstí Republiky a prohlédla si za světla katedrálu sv. Bartoloměje, navštívila informační středisko a vyzvedla mapu města. V prodejně Levných knih si prima R zakoupila za 29,- Kč knihu.
Již podle mapy pak expedice pokračovala do Veleslavínovy ulice – do Pivovarského muzea. Cílem nebylo ovšem muzeum, nýbrž prohlídka plzeňského podzemí, kam se vstupuje z dvorku muzea.
Do začátku prohlídky zbývalo ¾ hod., Lára proto ještě vyrazila do sadů 5. května. 17. března v nich opravdu bylo teplo jako v květnu. Cestou prima R otevřenými dveřmi nahlédla do sýrárny... ach... obří bochníky sýrů se na ni smály, voněly a volaly: být veganem je směšné...jedině sýry jsou zdrojem radosti ze života... ale prima R pomyslela na telátka-sirotky, zatvrdila se a šla dál... a v parku si snědla k svačině svůj rohlík s Flórou a nakrmila z něj i vrabčici.
Další tajné soví znamení, tentokrát i s tajným číselným kódem. Kód prozradil, že do začátku prohlídky podzemí zbývá 10 minut.
A zde se Lára ve slušivých hygienických čepičkách (na něž později nasadila přílby) již nachází v Lednici. V této místnosti se v dobách před elektřinou skladoval led, nasekaný v zimě na rybníku, tál, ledová voda pomalu stékala do ještě hlubšího podzemí a chladila sudy s dobrými nápoji.
Nehostinné pustiny. Veškeré únikové východy zazděny nebo ztraceny v labyrintu. Jako by to byla předvěst hrůzných událostí příštích minut...
Děsivé a nekonečné kafkovské chodby...
Šalebné výklenky
Tmavá Zákoutí
Zkamenělé kočičí hlavy
Láře i panu Martinovi se s obavami míhala hlavou prorocká varovná slova primy B:
ABYSTE SE V TOM PODZEMÍ BEZE MĚ NEZTRATILI !!!
Vší silou se L,R i M snažili vtíravý děs zapudit … snažili se soustředit na poučné vitríny ve výklencích – jak ubozí středověcí permoníci kutali v nelidských podmínkách … jak lidé zabíjeli a rozbíjeli sebe i svá města koulemi z obřích praků … jak husité nadarmo obléhali Plzeň … jak pod zemí vedly dřevěné vodovody …
...jak byly plzeňské podzemní chodby vykutány do pískovce, který je relativně měkký, takže tam při tom kutání nezahynulo tolik permoníků, jako v jiných městech ...
… jak se tu hloubila spousta studní … a jak tu našli archeologové moře střepů nebo – kostí ...
… koňských LEBEK ...
...při pohledu na tento stůl nemyslela prima R na jídlo, nýbrž na árii ubohého vězně Florestana v jediné Beethovenově opeře Fidelio : „GOTT !!! Welch´ dunkel hier! O grauenvolle Stille. Öd´ ist es um mich her: nichts lebet ausser mir ...“ („Bože !!! Jaká zde tma! Ó hrůzné ticho. Pusto jest vůkol: nic živo krom mne ...“)
Pak výprava došla Chodbami až do útrob staré vodárenské věže. Strašné ničivé obří dřevěné kolo. Kolika neopatrným vodařům asi rozdrtilo kosti napadrť … Zde průvodkyně rozdala kýžené pivní známky, směnitelné za 2 dcl tmavého plzeňského piva Master, a vypnula kolo. Pak prima L objevila dvě živoucí rybičky v páchnoucí stoce přímo pod kolem. Se zájmem jsme je pozorovali – a výprava mezitím odcházela.
Poslední slova průvodkyně, která L, R a M zaslechli v dálce, byla : ...“a teď se vrátíme k východu ZKRATKOU ...“. Pak nastalo ono florestanovské ticho, a byli jsme pod Plzní SAMI. Cožpak to – podle šipek bychom v protisměru k východu trefili: ale co když - - -
VYPNOU SVĚTLO ???
A až budeme tápat potmě zpátky, nezemřeme hrůzou, až poslepu vrazíme do tiskaře-strašlivce, který tam v podzemí tiskne Trojanskou kroniku, 1. knihu, která byla vytištěna v Čechách – v Plzni ???
Nakonec se vše obrátilo na správnou stranu. Na rozdíl od filmu Otevřené moře nebyli M, L a R zapomenuti dva dny, ale jen necelých 10 minut. Průvodkyně se vrátila – a ZACHRÁNILA nás ... Vodárenská věž
Ještě poněkud rozechvěni jsme pak na povrchu zemském nahmatali v kapsách pivní známky a průchodem hooligans, vedoucím ke stadionu slavné Viktorky Plzeň, jsme vyrazili – k symbolu Plzně ...
Vstoupili jsme do areálu Prazdroje, do pivnice Na Spilce, směnili pivní známky, usedli v předsálí, neb bylo přeplněno, a dopřáli si uklidňujícího moku. Na našich tvářích je ještě patrné lehké vyčerpání z podzemního putování...
Areál Prazdroje. - Nešli jsme prve pod touhle studnou ???
18 % Master nás definitivně uklidnil a po návratu do centra už jsme ani nevzpomněli úzkostných minut, prožitých právě pod touto ulicí.
Co všechno člověk na okolních střechách nevidí...
Pan M na nejvyšší kostelní věž v Česku s Lárou nevystoupil. Bál se 301 schodu, výšky – nebo potřeboval v klidu poslat textovou zprávu ??
Ještě rychle na radnici – renesanční, z 16. století. A v ní – kompletní samurajská zbroj, dar japonského partnerského města! V primě R ihned ožila vášeň pro starou japonskou kulturu. Akira Kurosawa san, kon ni či wa! Arigató godzaimas´ !
Posezení pro trpaslíčkypermoníčky, Lára již spěchá zpět do apartmánu pana M. Sbalit věci, občerstvit se – Astřička se sovami a medvědem již čeká – a jede se za posledním, ale vlastně tím hlavním cílem ...
Plzeňský ústřední hřbitov na Rokycanské ulici – a tam – hrob básníka Šumavy, génia-spisovatele, Karla Klostermanna.
Karel Klostermann a Blára = expedice Velký Javor nebo expedice Javorník-Chata DITA
Rychle ještě další dva významné hroby a spěšná prohlídka hřbitova …
Začaly se nebezpečně množit hřbitovní ploštice – takže hop a skok do Astřičky – a návrat do Tábora, kde pan Milan celou sobotu pilně pracoval ...
Všimli jste si ??? Lára ochutnala v Plzni několik druhů piv – ale nikoliv
Je to vůbec možné ???
Expedice Plzeň však byla přesto velmi zdařilá a zábavná a i trochu dobrodružná. A jen na doplnění: kterou ulicí přijela Lára téměž až k obydlí pana Martina? No přece – (a záměrně) – ulicí KARLA KLOSTERMANNA ! Vivat Klostermann, vivat Blára – ahoj, Plzni !!!
Papaí !!! Blárské kontakty:
E-mail:
[email protected] Tel.:
Prima R: +420 - 728635353 Prima B: +420 - 606116480 Prima L: +420 – 728087735
Papaí !!!
Jako obvykle upozorňujeme, že Blára ráda přijme od laskavých mecenášů případnou podporu příštích expedic v jakékoli podobě. Zpravodaje o Expedici Moin-moin 2011, MET-Soumrak bohů 2012, Konjšica-Duino 2011, Domingo 2011, Křemešník 2011 a Frida 2010 jsou v rozpracování, ale ještě nehotovy. Čísla Zpravodajů jsou na přeskáčku proto, abychom zmátli případné plagiátory a udržovali čtenáře v bdělosti.
Papaí do příště – za Bláru se s Vámi pro dnešek loučí šéfredaktorka pR, pomocné redaktorky Sovy-Hovy a grafik pan medvěd BrundiBlár ! (Paní Klokanice a paní francouzská Liška se nemohly zúčastnit, protože jsou momentálně na dovolené v Českých Budějovicích a Deštné.)
© BLÁRA 2012
