BLÁRSKÝ ZPRAVODAJ Č. 14
Informace o aktuálních událostech a expedicích. Kulturně-turistický spolek BLÁRA pro soukromý okruh příznivců, podporovatelů a mecenášů.
Před Vámi vodstvo šíré leží tu, zasněno v třeboňské zeleni. V něm kaprů bezpočet se hází, snad tuší, že budou snědeni? Toť úděl kaprů krutohrůzný. Leč Vánoce jsou nyní v dálné dáli a kapři šťastně hledí na Bláru, nemají, proč by se Bláry báli. Vždyť rybu zabíti a jísti, jak zpozdilý to v dnešní době čin! Ať tedy dále v rybníce si plove kapr, štika, lín!
Velký pochod „Carlos Kleiber za úplňku“ Č.Budějovice – Deštná 12.7.2014
Nu, tak v tom již začíná panovat pěkný zmatek!!! V Blárských zpravodajích, abyste rozuměli. Čtete číslo 14, aniž byste ještě stačili spatřit třináctku. Kdo za to může? Inu, musí se to tu říci: blárská zvířátka lenošila, 13. zpravodaj zaměřený na přeslavnou blárskou benátskou expedici jen rozdělala (ba – rozvrtala!) a dodnes jej nestačila dokončit. Proto budou až do konce července jen o senu a vodě, i Liška a Sovy, zvláště těžký trest to pochopitelně bude pro mlsného medvěda Brundiblára, a nedostanou najíst, dokud nebudou s dílem hotova. Tak – ale jelikož byste se, naši milí a převzácní příznivci, v mezidobí nudili, šéfredaktorka musela sama usednout k počítači, stáhnout fotografie z paměťové karty fotoaparátu Fuji a bleskurychle vytvořit Zpravodaj čtrnáctý. Abyste totiž věděli, Blára si nepoložila po Benátkách nohy na stůl, ale vyrazila 12.7. na Velký pochod: primy L a R se pokusily napravit loňský nezdar pochodu Deštná – České Budějovice, kdy musely předčasně pochod ukončit – ach - jen kousek od Rudolfova, v obci Velechvín. Primy se nyní chytře rozhodly pro obrácený směr a doufaly v úspěšné překonání budějovicko-deštenské vzdálenosti. A jak to dopadlo? Tak si to prohlédněte! Kliky klik na další stránku!
Tak prosím: takto jsme se pěkně shromáždili v sobotu ráno, 12.7.2014, v Českých Budějovicích. Primy L a R jsou již v pochodových úborech, batohy sbaleny, prima B (uprostřed, sedící) se ale opět ke své neskonalé lítosti musela účasti na Velkém pochodu vzdát, aby pečovala o dvě milé malé bytosti, které vidíte na snímku vedle ní. L a R dopily výbornou kávu, kterou připravila B a která byla stejně tmavá jako tato fotografie (u kávy to byla přednost, u fotografie nás musíte omluvit, času bylo málo!!)
◄ Ano, je to paradox, že musíme vycházet na pochod právě z ulice Bedřicha Smetany !!! Co je to za podivný trest???
► Lipenskou ulicí se šlo už mnohem lépe, za chvilku jsme byly v ulici Rudolfovské a předměstskými průmyslovými oblastmi jsme směřovaly do – no přece Rudolfova...
Ne ne, L nestojí v malebné jihočeské vesničce: to je přece plot MADETY v Rudolfovské ulici.
Ráději bychom si tuto pouť předměstím ušetřily (vábné to tam není), ale máme svou ctižádost! A přece jen je to zajímavá sociálněindustriálně-architektonicky zajímavá sonda...
A zajímavé tipy jsme tam viděly! Zatímco prima L si zkoušela jízdu se sekačkou, prima R si pozorně prohlížela nabídku firmy ab-služby a myslela na svá stále neumytá okna, i to luxování by se hodilo, ano, vymalovat také ...Firmo, kdybychom dali reklamu na Tebe na slavné blárské webové stránky, nemohla bys čas od času trochu pomoci s úklidem jednoho malého zahradního domku - ???
No vida, už jdeme čtvrtí Nové Vráto a blížíme se - stále tou předlouhou Rudolfovskou ulicí - do Vráta samotného. A co to na vás tady listovím-třešňovím prosvítá? Volá a troubí?? Kývá žlutým chobotem??? Ano, to je on, to je Zlatý slon! Ve slavném megasecondhandu Blára kdysi objevila i svého Medvěda Brundiblára, obě Sovy Hovy i Klokanici!
Slunce nám svítilo do očí (ale byly jsme pochopitelně rády, že svítí!) a přesvětlovalo nám fotografie (ale to nevadí, nepršelo nám aspoň do objektivu).
I průmyslová hala má svou symetrickou krásu
Ó ! Pilsner Urquel v Budweis ??? Ve městě našeho jihočeského budějovického piva ??? Ha ! A jak to Slovnaft myslí s tím sloganem???
?
No Heleno! Ty jsi snad ztratila už dočista a úplně veškerou soudnost?!?
Už jsme v Rudolfově, nahoře u kostela a převlečené do šortek, jak můžete trošičku spatřit v kouzelném kostelním zrcadle.
Tady, u pěkných informačních tabulí naproti rudolfovskému kostelu, se to stalo. Primy se začetly do stříbrných rudolfovských dějin (spojitost se slavnou stříbrokutnou historií světoznámé Kamenice nad Lipou!) - a – ouvej – přehlédly odbočku do obce Adamov... Toto opomenutí se později ukázalo být rozhodujícím pro celkový průběh Velkého pochodu :(((
Tato milá ovce obývá spolu se dvěma kozami výběh na nejvyšším horizontu nad Rudolfovem. Šly jsme tudy proto, jelikož jsme na mapě nalezly trasu na pohled ještě lepší, ještě kratší, ještě přímější … Pravda, zdálo se nám, že ovčí a kozí oči jako by nám chtěly něco sdělit... něco důležitého … ale my jsme pospíchaly dál a očím jsme dostatečně nenaslouchaly ...
Cestu, která nás měla vést dál, jsme našly bez potíží, šly po ní a pojídaly lesní maliny. Když tu – cesta náhle skončila. A před námi se rozevřela rokle. Z rokle zazníval občas hluk. - Ano, ano. Byla to nová hlavní silnice z ČB do Třeboně/J.Hradce, která na mapě nebyla. Nebylo by jistě problémem ji ve vhodný okamžik přeběhnout a na druhé straně pokračovat naší cestou. Žel – silnice byla lemována po obou stranách dvoumetrovým hrazením. I šly jsme tedy nahoře podél silnice, po stezce lesní zvěře, a vžívaly se do pocitů těchto plachých tvorů, pro které se nová silnice stala jakousi obdobou berlínské zdi … Příbuzné na druhé straně lesa již nikdy neuvidí....
Z lesa nahoře (pod ním probíhá, napříč obrázkem, neblahá silnice) jsme se postupně a potupně musely vrátit až do obce Hůry. Ochotný pán z domku na kraji vsi nám poradil, kudy k nejbližšímu mostu přes silnici ďáblici. Když jsme prozradily, že nejdeme jen do Libčína na druhé straně silnice, nýbrž jdeme dál směrem Velechvín, obdivně pronesl: „Vy jdete AŽ do Velechvína??“ Že chceme jít z Velechvína ještě dál – a kam – jsme raději nezmiňovaly :) Teď se už ale nalézáme kousek před Libčínem.
Libčín před námi, Lála se krmí nezralými jablky.
Libčín je zřejmě velmi zbožná obec, všechny křesťanské památky jsou čerstvě opraveny.
V Libčíně kromě zbožnosti také pěstují topoly. (Rychle rostoucí dřevina = aby bylo z čeho vyrobit papír, v Libčíně např. pro bibli).
Kdo to tam je, tam ve dveřích ??
Trocha stoupání nás nezastaví a po projití Libčínem vstupujeme do katastrálního území Jelmo.
A kdo stoupá, má navíc vždy krásný výhled! Škoda, že páteční bouře způsobila mlhovitost...
(Asi to všichni poznáváte, ale pro jistotu: ten kopec v dálce je Kleť alias Schöninger)
Když za námi zůstala i obec Jelmo, přiblížila se 12. hodina a nastal čas k obědu. Lepší místo než na tomto skvělém posedu bychom těžko hledaly!
Uf, konečně jsme pod kopcem Vávra. Dál po zelené. Do Velechvína už jen 2,5 km. (Je překvapivé, kam až se sprejeři dostali – uprostřed lesa tagy ??)
Konečně Velechvín s nádherným ozdobným bodlákem.
Pozorný čtenář našich Zpravodajů ví, že v této obci musela loni Lára, ač nerada, ukončit pochod Deštná – ČB; odtud nás záložní jednotka, prima B, dopravila automobilem do ČB... Máme tedy před sebou ještě podstatnou část cesty ...
Vidíte – až teď šéfredaktorku napadá: během celého Velkého pochodu jsme viděly samé příkladné chovy dobytka a žádné potupné výkrmny, jaké musíme většinou na našich poutích zřít … (toto je hned za Velechvínem)
Po takovéto a podobných lesních cestách jsme pak putovaly Velechvínským polesím a Smržovským lesem … dlouho, dlouho, dlouho a dlouho. Po zelené a pak po žluté, směr rybník Dvořiště. Po asfaltu se nejde nic moc... zelené ostrůvky bujné vegetace, která nemilosrdně využije každou slabinu asfaltu, ale nabízejí alternativu :) - a je to i zábavné. Některé mechové ostrovy byly řádně nacucané včerejším lijákem a legračně to mlaskalo.
Ale každý les jednou skončí (většinou) a přijde chvíle zaslouženého občerstvení. A posezení!
Není krásné, jedno z našich jihočeských moří? Takové jen Krčín tvoří! (tj. v tomto případě ho jen zvětšil, ale to se taky počítá.) (Dvořiště je 4. největší rybník v ČR, říká Wikipedia.)
Tady už se cítíme skoro jako doma. A dál po červené, do Smržova a do Lomnice.
Tak i tak. Smržov x zastávka na rozcestí před Lomnicí (ale je také stylová).
Byla tam. Cestou od Dvořiště jsme spekulovaly, zda budou v sobotu navečer prodávat v Lomnici zmrzlinu. A paní prodavačka byla velmi milá, tak ji tímto zdravíme. Lála neumí zmrzlinu moc lízat, proto si vzala lopatičku. Ale neumí ani moc jíst lopatičkou. Prorazila si dno kelímku a odtud jí postupně rybízovo-vanilková zmrzlina stékala na tričko. Sedla si přitom do jediného ostrůvku mechu, který se uchytil na betonovém megakvětináči. Když vstala, vypadalo to – ehm – podivně (mech po včerejším dešti nevyschl).
Zde tedy výtka lomnické radnici: na Vašem náměstí je málo laviček – možná žádné ??
Prima L se podívala na cykloukazatel a zatmělo se jí před očima – R ji musela utěšovat, že naše pěší stezky jsou mnohem kratší než ty pro cyklisty!!!
Lomnice nad Lužnicí primě R velmi připomínala Nový Etynk, tj. Novou Včelnici. A kohopak vidíte v kouzelném zrcadle?
Takhle idylické je to u lomnického nádraží.
U samoty v polích cesta na chvíli končila – ale ochotný pán u statku nám poradil, kudy dál k Lužnici a rybníkům.
Rybníky jsme nalezly a procházely mezi nimi. Blára velmi doporučuje. Pán ze samoty přijel ještě na skútru za námi, aby se ujistil, že jsme nezbloudily. Děkujeme.
Kachny malé, větší i nejvvětší, hráze plné dubů mladých, starých i prastarých. Srdce primy R se při pohledu na ně silně tetelilo. A ty názvy míst … U dubové louky, no řekněte ! Zkratkou, mimo turistickou trasu, jsme mířily přímo do Valu.
Vcházíme do Valu. - Šéfredaktorka by Vám ráda napsala, co se stalo primě L těsně před Valem, u takového jednoho pole, ale prima L zákazala. Bohužel se to tedy nikdy nedozvíte!
Val: nahoře: 2013, dole: 2014. Zleva doprava – domy 1) primy B, 2) primy R, 3) primy L. Dům primy L neprodělal žádný vývoj, ku svému prospěchu. Dům primy B vývoj také neprodělal a je mezitím na prodej. Dům primy R vývoj prodělal – a R by ho musela takto rovněž prodat: natřeli mi ho na růžovo, okna zplastili … uf. Uf. UF.
Jak víte, na obec Val navazuje bezprostředně obec Hamr. Hnala nás tam vidina vídeňské kávy v hostinci U Koloušků. Leč bylo tam beznadejně obsazeno, seděli tam i Vikingové s rohatými helmami. Přešly jsme tedy most přes Lužnici, u louky na táboření jsme doplnily zásoby pitné vody a libovaly jsme si, že my tam na té louce tábořit nemusíme. A pokračovaly jsme lesem a kolem rybníků směrem k hájovně Baldinka. Létali tam komáři. Mnoho. Ale i tak to bylo krásné.
U hájovny Baldinky. Všimněte si ohromného stromu před hájovnou: před 200 lety kolem procházel oblíbený blárský skladatel Franz Schubert a byl zde přepaden inspirací ke své superslavné písni „Der Lindenbaum/Lípa“. Tady to bylo! Tady u Baldinky! Kdo si nemůže vzpomenout na melodii, tak ať se do ní zaposlechne třeba na níže uvedeném videu (s blárským Jonasem Kaufmannem; PS: 18.7.14 jeďte do Č. Krumlova, uslyšíte ho tam.) http://www.youtube.com/watch?v=ErKUhoSYp2U
Za Baldinkou s Schubertovou lípou jsme vyšly z Chráněné oblasti Třeboňsko. Prima L dospěla k názoru, že v nechráněné oblasti bolí nohy mnohem více než v chráněné. Rozhodly jsme se proto pochod přece jen ukončit předčasně, ovšem pouhých 11 km před cílem, takže to nebylo vůbec hrozné...Objednaly jsme Astřičku do obce Pleše a šly dál. Následující fotografie zachycují další cca 3 km před Plešemi. Jižní Čechy ve večerním soumraku. La belissima Bohemia!
Z břízy před nás spadla obří housenka. Byla zachráněna a přemístěna na trávu.
Kradašova Řečice. (To není přepis – takto se opravdu dříve jmenovala, nalezly jsme to v deštenských matrikách. Žil tam loupeživý rytíř zvaný Kradaš … později si občané název obce upravili na Kardašova.)
Poslední metry. Nahoře na kopci, těsně před Plešemi, nám přijela naproti Astřička i se všemi Blárskými zvířátky.
A víte, že byl právě úplněk?? Magický vesmírný trabante, svítil jsi nám na cestu až do Deštné. A pak až do Kamenice (nad Lipou ještě větší, než je ta Schubertova).
Úplněk nad deštenským lomem. Jsme u cíle a děkujeme Vám za Vaši pozornost při sledování Velkého pochodu 2014, kterému tímto dáváme slavnostní název VELKÝ BLÁRSKÝ POCHOD CARLOSE KLEIBERA 12.7. 2014 z České Budějovic do Deštné Proč tento název? Na neděli 13.7.14 připadá 10. výročí úmrtí našeho nade vše oblíbeného a zcela geniálního dirigenta CK … (však si vzpomínáte, jak jsme se jely před třemi lety podívat na jeho domeček a hrob ve slovinské vsi Konjšica)
Opravdu je to dnes všechno. Další strana není. Ale vyčkejte příštích dnů – šéfredaktorka R bude blárská zvířátka pohánět k většímu spěchu, aby konečně ten svůj Benátský Zpravodaj zakončila a Vám odeslala.... Prozatím si užijte léta a něco hezkého nám napište – nebo nám pošlete nějakou pěknou fotografii z Vašich pochodů nebo expedic… třeba ji zveřejníme na našich webových stránkách... www.blara.mypage.cz Papaí a Bláře sláva, ať vzkvétá jak luční tráva, Kterou ráda každá kráva, Aby byla dlouho zdráva!
Á – a ještě něco: Honzo Americký, všechno nejlepší k narozeninám :)
© Blára 2014 © Blára 2014
