Zpravodaj č. 14, listopad Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV ČR

Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV ČR

Zpravodaj č. 14, listopad 2016

Vážení čtenáři, představuje se vám další číslo Zpravodaje Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV (SRP), tentokrát čtrnácté. Jeho motto: „Ambasádní dvorky jsou dlážděné rozpadlými manželstvími“. K tomu asi nemusím nic dodávat. Snad jen to, že doufám, že ti z vás, kteří se ocitli ve složité životní situaci, najdou v tomto vydání užitečné informace, a těm ostatním přeji, aby podobné problémy nemuseli nikdy řešit. Ale nejen o problémech s rozvodem a

rozpadem manželství si v tomto čísle přečtete. Najdete zde i články veselejší a optimističtější – třeba článek Briana Iselina, manžela švédské diplomatky, o tzv. „nelineární kariéře". Novou firemní školkou (přesněji řečeno dětskou skupinou Zamiňáček) vás provede Markéta Vohralíková a o své zkušenosti s životem ve Washingtonu z pohledu maminky 18-timěsíční holčičky se s vámi podělí Martina Švédová. Nechybí ani zprávy z EUFASA od Margarity Štěpánkové a další články. Ještě dovolte závěrem poznámku. V poměrně velkém množství článků jsou zmiňováni partneři, partnerky, manželé, manželky. Pro zjednodušení je v textu vždy uveden pouze jeden název, např.„partner“ nebo „manželka“. Nepovažujte to, prosím, za diskriminaci či genderovou nevyváženost. Toto zjednodušení je použito pouze z důvodu, aby byl text přehlednější a čitelný. Přeji příjemné chvíle při čtení! Věra Labuťová

VE ZPRAVODAJI NAJDETE Ve Zpravodaji najdete ................................................................................................................. 1 Aktuálně…................................................................................................................................... 2 „Dlouhodobý partnerský vztah je něčím, co bylo společností vytvořeno již před lety ............ 3 A když manželství nevydrží….................................................................................................... 5 Co vše je potřeba řešit v případě rozvodu na zahraniční misi i mimo ni? A co zůstává v případě zaměstnance MZV problémem? .................................................................................... 7 Rozvod a jeho specifika u zaměstnanců MZV ........................................................................... 8 O rozvodech z webu EUFASA ................................................................................................. 12 A podpora ze strany MZV ČR v případě rozvodu? ................................................................. 13 Jak se vyrovnat s rozvodem – pár rad na závěr ........................................................................ 15 Zákon o zahraniční službě......................................................................................................... 16 Informace o otevření dětské skupiny Zamiňáček ..................................................................... 17 Ze školních lavic ....................................................................................................................... 18 Novinky ze spolku Česká škola bez hranic a světa českých škol v zahraničí ......................... 20 Nelineární kariéra – oslava rozmanitosti .................................................................................. 22 Možnosti pracovního uplatnění doprovázejících partnerek či partnerů v zahraničí, ale i po návratu domů – sdílení zkušeností ............................................................................................ 25 Z rodinného alba – Washington: Matka v DC ......................................................................... 25 Okénko do Evropy..................................................................................................................... 29 Pracovní schůzka EUFASA, Ženeva, červen 2016 .................................................................. 32 Tchaj-wan .................................................................................................................................. 35 Šikana zaměstnanců je na MZV problém ................................................................................. 37 Sociálně patologické jevy na pracovišti a jejich řešení – online školení ................................ 39 V příštím čísle Zpravodaje ........................................................................................................ 40 Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 1

AKTUÁLNĚ… Členské shromáždění SRP se bude konat v pondělí 12. 12. 2016 v 18 hodin v salónku restaurace Sedm konšelů (Žatecká 10, Praha 1, blízko stanice metra Staroměstská). Vzhledem k tomu, že většina členů SRP, kteří jsou v Praze, jsou zaměstnáni a nemohou dorazit na členské shromáždění, které se pravidelně již několik let koná v odpoledních hodinách na MZV, rozhodli jsme se čas i místo změnit. Tentokrát bude Členské shromáždění méně formální a bude zajištěno i drobné pohoštění. Na programu bude jako obvykle hodnocení činnosti za uplynulý rok a zpráva o hospodaření. Všechny členy i hosty srdečně zveme. Pozvánku obdržíte e-mailem. Vánoční charitativní festival v Hiltonu, který pořádá DSA (Diplomatic Spouses Association), se koná v neděli 27. 11. 2016 od 10 do 16 hodin. Lístky si můžete za výhodnější cenu 100,- Kč zakoupit v předprodeji na www.ticketstream.cz nebo v naší kanceláři na MZV (č. 444, v úterý dne 15. 11. 2016 od 15.30 do 17.00 hod). Přímo na místě v den konání festivalu budou lístky k dispozici za cenu 150,- Kč. Naše Sdružení rodinných příslušníků se nakonec rozhodlo, že se také zúčastní, přestože jsme s tím z personálních důvodů již moc nepočítali. Se sháněním sponzorů teprve začínáme, a tak doufáme, že se vše podaří a že na českém stánku uvidíte opět zboží našich pravidelných partnerů – Preciosa, Becherovka, Moravská ústředna Brno, Velkobílovičtí vinaři, DM drogerie, Glassor, Botanicus, ale i dalších. Např. Škoda auto přispěje na tuto charitativní akci, stejně jako loni, částkou 125 000,- Kč. Informovanost rodinných příslušníků Jedním z dlouhodobých cílů našeho spolku SRP je snaha o zlepšení informovanosti rodinných příslušníků před výjezdem do zahraničí. Protože právě informace – to je to, co pro přípravu na odjezd a dlouhodobější pobyt mimo domov nejvíc potřebují. Co jsme pro to udělali? Ve spolupráci s referentem pro rodinnou politiku (dříve Markéta Vohralíková, nyní Michal Hyll) jsme obnovili pořádání předvýjezdového školení pro rodinné příslušníky. Koná se pravidelně jedenkrát do roka koncem května nebo počátkem června na MZV. Na programu jsou přednášky zástupců MZV z odborů, jejichž informace jsou pro výjezd nejdůležitější (OSPV – odbor služebních a pracovněprávních věcí, PERS, BEZO bezpečnostní odbor, psycholožka MZV, Odbor služeb, Odbor správy majetku, Odbor dopravy) a také zástupce SRP. Informace z tohoto školení zveřejňujeme bezprostředně po jeho konání na interním webu SRP. Prostřednictvím referenta SRP jsme požádali referenta pro rodinnou politiku o součinnost při zvýšení informovanosti rodinných příslušníků. Text žádosti si můžete přečíst na interním webu SRP (www.mzv.cz/klub - Sekce pro členy sdružení – činnost sdružení, aktuality). Požadujeme např. zajištění každoroční aktualizace Zpráv z misí jednotlivými zastupitelskými úřady, uspořádání samostatného školení pro rodinné příslušníky v oblasti diplomatického protokolu, zadání odborům MZV vypracovat informační předvýjezdové materiály pro rodinné příslušníky, které budou obsahovat obecné informace v rozsahu předvýjezdového školení a kontaktní osoby pro dotazy atd. atd. Hledáme členy SRP pro aktivní spolupráci Vážené členky, vážení členové SRP, jak už jsem před nedávnem psala, v současné době se potýkáme s personální krizí ve výboru SRP. Je to už dlouhodobější záležitost - chybí nám aktivní členové, kteří by měli čas a chuť něco dělat. Kromě toho je nyní většina členů výboru v zahraničí, a tak se celá situace ještě zkomplikovala. Komunikujeme sice po e-mailu, ale není to ono. Proto hledáme další členy, kteří by se aktivně chtěli zapojit. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 2

„Ale k tomu,“ jak píše Margarita Š. v jednom z následujících článků, „aby hlas našeho SRP měl větší váhu, nelze jen spoléhat na výbor, že se postará. Je potřeba i podpora členů a v rámci možností a zájmu i jejich aktivita. SRP totiž není institucí a nebudeme-li se o něj starat, těžko budeme hledat jinou organizaci, která se o zájmy rodinných příslušníků postará.“ Neradi bychom následovali smutný příklad švédské asociace rodinných příslušníků (viz minulé číslo Zpravodaje), která se z důvodu poklesu členské základny a její nechuti pracovat pro společné zájmy, ale i z důvodu zrušení některých dosažených výhod v péči o rodinné příslušníky ze strany ministerstva, rozhodla svoji činnost ukončit.

„DLOUHODOBÝ PARTNERSKÝ VZTAH JE NĚČÍM, CO BYLO SPOLEČNOSTÍ VYTVOŘENO JIŽ PŘED LETY a co, jak by se mohlo zdát, že je již překonané. Na druhou stranu mu ale hraje do kapsy, že dodnes nikdo nevymyslel nic lepšího.“ Rozhovor s psycholožkou Kateřinou Irmanovovou PhDr. Kateřina Irmanovová psycholožka a psychoterapeutka Poskytování konzultací a terapie Řešení problémů manželských, konfliktů mezigeneračních, partnerských, řešení existenciálního selhání, pocitů osamělosti, problematika nemocného člena rodiny, syndromu vyhoření, šikany (mobbingu) na pracovišti, léčba dlouhodobých nemocí (deprese, úzkosti). Konzultace jsou možné v češtině, ruštině, francouzštině nebo angličtině. Nejsou hrazeny pojišťovnami. Samozřejmostí je zaručení lékařského tajemství. Kontakt naleznete na internetu (tel.: 241 740 888, mob.: 775 341 070)

Všichni, nebo alespoň většina z nás, touží po tom, že najde toho pravého partnera a že s ním pak stráví celý život ve štěstí a spokojenosti – tak, jak to známe z pohádky. „Žili spolu šťastně až do smrti, a pokud neumřeli, žijí tam dodnes…“ Tak proč to tak často nevychází? Proč se více jak polovina manželství u nás rozvádí? Možná proto, že udržet vztah bývá často těžší než ho najít. Nebo proto, že když počáteční zamilovanost ochladne, musíte na vztahu pracovat, a ne vždycky se člověku chce takové úsilí vynakládat. Protože tak, jako jsme si zvykli koupit si nové auto, když už to staré není dost ,dobré‘, neváháme vyměnit partnera. Zároveň se mění role muže a ženy a očekávání, která na vztah máme, jsou mnohem vyšší než dřív: už nestačí, že je to ,slušný‘ člověk, který se o nás i postará. Existuje tedy vůbec takový ideální vztah ještě dnes? Láska s velkým L, která přetrvá věky? Ptáme se psycholožky Kateřiny Irmanovové. „Určitě. Znám vztahy, které přetrvávají třicet, pětatřicet let. Mluvím přitom o partnerech, kteří spolu nejsou jen ze setrvačnosti, ale proto, že jim toho jejich vztah pořád spoustu dává, i když se za ta léta samozřejmě změnil, i když spolu prošli řadou krizí.“ Pokud ale existují takovéto lásky, můžeme se od nich recept na dokonalý vztah nějak naučit? „Velkou roli tam hraje dobrá vůle. Obou,“ upřesňuje Kateřina Irmanovová. „Úsilí jen z jedné strany nemusí stačit – nejen proto, že je-li námaha jednostranná, po určité době Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016 strana 3

poleví. I když se budu snažit, tak to neznamená, že ve vztahu nepřijde období, kdy jsem tomu partnerovi třeba strašně nesympatická, kdy on neunese stereotyp,“ dodává. „Navíc věcí, které neovlivníte a které váš vztah změní, je spousta. Jedna klientka mi kdysi řekla, že na manželství nemá člověk skoro žádnou zásluhu, že je to otázka štěstí. Když to řeknu, působí to skoro neprofesionálně, ale štěstí a náhoda hrají ve vztahu doopravdy velikou roli. Velmi často totiž do toho, kdy se manželství či vztah rozpadá, náhle vstoupí něco, s čím nikdo nepočítá: onemocnění partnera či dítěte, úmrtí, nebo i získání velkého majetku. Velká změna. A ta může otřást tou krizí natolik, že se lidé dají zase dohromady.“ Dá se říci, že mají dlouhodobé šťastné vztahy nějaké společné rysy? „Dobrý vztah neznamená, že vás ten druhý občas neštve nebo že se nehádáte, ale to, že jste schopni se podporovat, když je potřeba, stejně jako zvládnout problémy, které přicházejí. Dá se však na tyto krize nějak připravit? Je pravda, že si o vztazích můžete přečíst řadu příruček, které vás připraví na to, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, stejně jako na to, že hlavní očekávání mužů se vejdou do zkratky ,U-U‘ (uvařit, uklidit) a žen do ,PO-PO‘ (pohladit, popovídat). Jenže tak snadné jako v knihách to v partnerství doopravdy není. Člověk se nemůže přichystat na budoucnost stejně jako například na profesi. Ta příprava může být v podstatě jen v tom, že počítám, že to bude jiné než dnes,“ říká psycholožka Irmanovová. „Lidé, kteří se berou, by měli vědět, že to takhle nebude trvat věčně a že bude docházet ke změnám.“ Každé manželství prochází občas větší nebo menší krizí, máte nějaké recept, jak to úspěšně zvládnout? „Často nemusí jít vyloženě o krizi, ale jen o únavu. O chvíle, kdy máme chuť toho druhého přiškrtit jen proto, jak se v noci převaluje v posteli, nebo proto, jak jí. Sice nám to předchozí roky nevadilo, ale najednou to nemůžeme vystát… V Japonsku tuto, alergii‘ dříve řešili tak, že manželka přestala být manželovi na očích. Odešla do svých pokojů, neviděli se pak třeba několik měsíců, a tím to pominulo. Něco takového je u nás ale v praxi téměř nemožné. Partneři se společně starají o děti, žijí ve společném bytě a možnost jen tak se sbalit a na čas odejít je minimální. I tak je ale právě určité ,odpoutání se‘ cestou, jak se vymanit z hrozícího stereotypu. Je třeba nechat si své koníčky, občas si vyrazit ven s kamarádkou. Potom se domů víc těšíte a neděsí vás každodenní nuda u televize. Bohužel, lidi často začnou reagovat opačně, než by měli. A tak, když se jim ten druhý vzdaluje, upnou se na něj a začnou ho pronásledovat. A to je to nejhorší, co může být. Ten člověk pak vlastně dělá všechno pro to, aby se vztah rozpadl – přemlouvá, vydírá, připomíná partnerovi povinnosti… Což je něco, co ten druhý dobře ví, ale nerad slyší, a tak hledá další a další argumenty, proč nemůže ve vztahu zůstat. V krizi je potřeba instinktivně vycítit, co ten druhý potřebuje. A třeba se i smířit s tím, že nás má dočasně plné zuby.“ Mluvili jsme o vztazích a jejich zachování obecně, ale teď bych se ráda konkrétně dotkla situace na našem ministerstvu. Říká se, nebo možná statistiky to i dokazují, že na MZV se rozvádí více než polovina manželství, to je více než průměr rozvodovosti v běžné populaci. Je to dáno zřejmě specifickou životní situací, do které se partneři dostávají, zvlášť během pobytu na zahraničních misích. Manželství je vystavováno často větší zkoušce než v běžném životě. Co si o tom myslíte? „Velkou roli hraje, zda jsou oba partneři schopni se stejně rychle adaptovat, to je asi nejdůležitější věc. Pokud se jeden z partnerů nedokáže zadaptovat v novém prostředí, dělá mu potíže zvyknout si na nové situace, může to být začátek odcizení obou manželů. Žena, která doprovází svého manžela – diplomata, se např. musí pohybovat v nové společnosti, reprezentovat svého manžela, neustále dbát na to, aby se vhodně oblékala, musí se učit cizí Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 4

jazyk – a to pro ni může být dost náročné. Pokud se v této situaci necítí dobře, mohou se přidat psychické a následně i zdravotní problémy. Muži pak mají pocit, že jim žena ‚nestačí‘, že je nedohoní. Následně se dostávají i oni pod tlak, protože jejich manželka např. ze zdravotních důvodů neplní svoji reprezentační roli, není stále v pohotovosti atd. Vše je to dáno změnou situace a schopností se v této situaci adaptovat. A co byste v tomto případě poradila? Asi nelze zevšeobecňovat… „Když manželé odjíždějí, zejména poprvé, na zahraniční misi, je to velké, je to zajímavé. Málokdo z nás je ale schopen odhadnout, do čeho jde a jak se s tím vyrovná. Teprve na místě zjišťuje, že to není tak, jak si představoval. Myslím, že důležitou roli hraje společný cíl, který si partneři stanoví. Např. budeme tam a tam 4 roky, naučíme se to a to, bude to pro nás mít ten a ten přínos – pro oba. Jak už jsem říkala, základem je schopnost se adaptovat na nové podmínky. Ve zmenšené míře se v manželství musíme přizpůsobovat všichni, ale v extrémních podmínkách, což vlastně výjezd do zahraničí je, je to extrémní. Tam se ukáže, za co vztah stojí. V krajních situacích se vždy projeví, jakou má vztah hodnotu. A co říci na závěr? Dlouholetý vztah nejsou jen boje s krizemi, alergiemi nebo obavy z nudy v posteli, ale přináší i řadu pozitiv. Když jsem četla knihu Třetí přání od Roberta Fulghuma, uvědomila jsem si, že žijeme-li s někým delší dobu, tak on je svědkem našeho života. Potvrzuje, že žijeme a že jsme svůj život žili. A to je důležité. Dlouhodobý partnerský vztah je tedy něčím, co bylo společností sice vytvořeno velmi dávno, ale na druhou stranu mu hraje do kapsy, že dodnes nikdo nevymyslel nic lepšího. I proto, že v takovém vztahu jste člověk s minulostí, přítomností, budoucností. Zatímco rozchodem ztrácíte kus své minulosti, začnete velmi intenzivně žít přítomností a podvědomě se obáváte budoucnosti. Vlastně cítíte, že už jste jednou nebo víckrát ve vztahu zklamali, takže je otázka, jak to v té budoucnosti bude. Ze zkušenosti vím, že ke stáří lidé vzpomínají na svůj první vztah a ze svého pohledu nejsou schopni pochopit, proč ho rozbili. Je to snad sentiment? První vztah je každopádně spojen s určitou čistotou mládí. Je to poprvé, člověk jde do manželství s tím, že to bude do konce života, že budou spolu vychovávat děti, a vidí společnou budoucnost. V prvním manželství přemýšlí o „nás“, dělá vše nejen pro sebe, ale i pro druhého. V dalších manželstvích to většinou dělá už jen pro sebe,“ říká Kateřina Irmanovová. Věra Labuťová, Kateřina Irmanovová

A KDYŽ MANŽELSTVÍ NEVYDRŽÍ… Žádný rozchod ani rozvod není moc příjemná věc. Vlastně to dost často bývá spíš horor. Za pár let se sice zklidníte a budete spolu vycházet, ale teď si možná vyčítáte i to, co se vůbec nestalo, házíte vinu jeden na druhého, děláte si naschvály... Jak si tyhle zbytečné boje ušetřit a vycházet spolu dobře už teď? Jak se rozejít v klidu? Tady je několik rad. Začátek, nikoli konec V první řadě je třeba si uvědomit, že rozvod není konec světa. Je to jen konec jedné etapy a začátek nějaké jiné. Ta nová navíc musí být, co se vztahů týče, mnohem lepší, protože teď máte spoustu zkušeností. Už víte, co chcete a potřebujete, ale také si uvědomujete, v čem jste dělali chybu, víte, jak máte reagovat během sporů a podobně. Vaše právě končící manželství bylo vlastně takovou učebnicí, kterou jste právě skoro dočetli. Dokud se ale budete plácat v rozvodových hádkách a budete se užírat nenávistí, nepoučíte se. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 5

Nehnete se z místa. Takže ať už vám provedl partner cokoli, je to minulost, a teď je třeba se dívat dopředu. Nemusíte mu nutně odpouštět, jenom to prostě už neřešte. Stalo se, rozvod je důsledek, jdete od sebe, vyřešeno. Jde se dál. Trpělivost a komunikace Samozřejmě že to nepůjde snadno, takže si nenadávejte, pokud nezačnete být lepší a moudřejší ještě dnes večer. Říká se, že vybudovat fungující vztah vyžaduje spoustu času a úsilí. Úplně stejné to je i s jeho koncem. Musíte se naučit se s ním vyrovnat a začít fungovat znovu a jinak. Během rozvodu je nejdůležitější způsob komunikace. Na činech už nezáleží, protože všechno je dané. Rozvádíte se. Samozřejmě mluvíme o stavu, kdy vás ani nenapadne dělat hlouposti jako je únos dětí a podobně. Jak tedy komunikovat se svým protějškem, aby i on zůstal v klidu a nezkoušel dělat žádné hlouposti? Zatněte zuby a nechte za sebe mluvit jen vaše rozumné a dospělé já, které se na věci umí dívat s nadhledem. Pokud máte strach, že se neovládnete, zkuste zpočátku komunikovat především přes e-maily a esemesky. Věcně Důležité je mluvit slušně a věcně. Nesmíte se nechat ovládnout žádným ublíženým a zraněným pocitem. To zpravidla děláme proto, že chceme druhému připomenout, jak moc špatně se zachoval, jak moc nám ublížil, jak moc zlý člověk to je. Jenže v téhle fázi je to zbytečné. On to buď už ví, a pokud vám nelíbal nohy s omluvami, pak to s ním asi nic moc nedělá, anebo to neví a zřejmě to nepochopí nikdy. Možná k tomu dospěje za pár let, až ještě více zmoudří, ale vaše výčitky mu rozhodně nepomohou. Odpověď, ne reakce Je možné, že nakonec to bude váš bývalý partner, kdo se bude chovat dětinsky, vztekle či ublíženě. Během rozvodu je totiž potřeba dělat kompromisy a tak je možné, že i když to byl původně jeho nápad, něco se mu na konečném řešení líbit nebude. I s tím počítejte a buďte na to připraveni. V případě, že vás začne osočovat, urážet nebo vám bude něco vyčítat, nereagujte. V hlavě si nastavte jakýsi filtr, který jeho vyjádření zbaví všech emocí. Pokud to neuděláte, pravděpodobně začnete na urážky reagovat a dostanete se do nikdy nekončícího kolotoče. Slušně a zdvořile Pokud si však ublížené jednání nebudete brát osobně, máte vyhráno. Jestli se potřebujete na něčem domluvit, udržujte rozhovor ve věcné rovině a vždycky ho tam vraťte. Ptejte se, zjišťujte, ale vše jen velmi pragmaticky. Pokud cílem rozhovoru není žádná dohoda, ale pouze výčitky, co nejdříve ho ukončete. Při tom všem nezapomeňte být slušní a zdvořilí. Ona totiž ta vaše nechuť časem pomine a pak oceníte, že spolu dokážete komunikovat jako dva rozumní dospělí lidé. Minimálně kvůli dětem to bude fajn. Z informací na internetu zpracovala VL

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 6

CO VŠE JE POTŘEBA ŘEŠIT V PŘÍPADĚ ROZVODU NA ZAHRANIČNÍ MISI I MIMO NI? A CO ZŮSTÁVÁ V PŘÍPADĚ ZAMĚSTNANCE MZV PROBLÉMEM? V bodech: Děti:    

Budou v péči otce? Matky? Ve střídavé péči? Alimenty – stanovení jejich výše Škola – budou ji navštěvovat v zahraničí? Vrátí se do Čech? Návštěvy dětí v zahraničí, kde zůstává druhý z rodičů – jak často, jak financovat?

Majetek:  Komu patří náhrada zvýšených životních nákladů (NZŽN)? (Úspory v Kč vs. úspory ve valutách) Stále platí, že 15% navýšení NZŽN, které pobírá zaměstnanec MZV na svého nepracujícího partnera, patří jemu, nikoliv partnerovi. Celkové NZŽN, které nejsou zdaňovány (jinými slovy „úspory ve valutách“), v případě vypořádání vzájemných majetkových vztahů při rozvodu jsou soudem považovány za příjem vyslaného rozvádějícího se manžela. NZŽN nejsou platem zaměstnanců, ale cestovní náhradou. Nejsou tedy považovány za bezpodílové spoluvlastnictví na rozdíl od ostatních úspor v Kč. Ale na druhou stranu, v případě, že výživné bude platit rodič, který je zaměstnancem MZV, pro určení jeho výše se NZŽN v potaz berou.  Pronájem nemovitostí – výnos z pronájmu Pokud po dobu pobytu v zahraničí manželé pronajímají nemovitost v Čechách a tato nemovitost je ve výlučném vlastnictví jednoho z nich, výnos z pronájmu nepatří pouze vlastníkovi, ale oběma manželům. Práce – problém!:  Manželka velvyslance/ostatní partneři, kteří v době výjezdu nejsou zaměstnáni neodpracované roky pro nárok na důchod (V současnosti již ze strany MZV vyřešeno – refundace pojistného k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění – to ovšem neřeší výši důchodu – viz bod níže)  Ztráta zaměstnání, problém s podporou v nezaměstnanosti Pokud se partner kvůli rozvodu vrátí ze zahraničí do ČR, bude mu nějaký čas trvat, než si najde zaměstnání – jak bude po tu dobu finančně zajištěn? Mnozí nesplňují podmínky pro podporu v nezaměstnanosti. Důchod – problém!:  Výrazně nižší pro doprovázejícího partnera z důvodu neodpracovaných roků a placení minimální částky dobrovolného důchodového pojištění! I v případě, že doprovázející partner řeší situaci prací jako OSVČ, při platbě minimálních záloh na důchodové pojištění je následně jeho důchod velmi nízký Výživné rozvedeného manžela:  Dohodou vs. odbytné (max. na 3 roky) V případě, že se rozvedení manželé nedohodnou o výživném, může ten, který rozvrat manželství nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 7

bývalého manžela – a to v takovém rozsahu, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši musí mimo jiné navrhující uvést důvod nižších příjmů. Právo na výživné má rozvedený manžel jen po dobu „okolnostem přiměřenou“, nejdéle ale po dobu tří let od rozvodu. Dítě – zletilé se speciálními potřebami:  Výživné, péče V případě, že se dítě objektivně nemůže samo živit, nezaniká vyživovací povinnost rodičů ani po dosažení zletilosti. Pokud je dítě se speciálními potřebami (různou mírou postižení) po rozvodu např. v péči matky, pobírá plný invalidní důchod a příspěvek na péči, může mít stále nárok na výživné od otce. Soud se musí detailně zabývat majetkovými poměry rodiny a podle toho rozhodnout o výši výživného. Marcela Žebrakovská, Věra Labuťová

ROZVOD A JEHO SPECIFIKA U ZAMĚSTNANCŮ MZV Rozvod. Zážitek, který by si člověk raději odpustil, ale i přesto si jím v ČR projde až 50% manželství. V rámci MZV se v důsledku specifického životního stylu vždy tradovalo, že se dokonce jedná o procento vyšší. Současná realita však může být jiná vzhledem k odlišným typům soužití, která jsou mnohdy preferována před manželstvím. Nicméně i na tyto svazky, pokud se z nich narodí děti, lze aplikovat některé níže popsané postupy, neboť i při takových partnerstvích se v případě rozchodu musí řešit otázky týkající se dětí. Rozvod přináší zejména emocionální nápor, nicméně s sebou nese i nutnost řešení praktických otázek a s tím související nápor finanční. Nejen vám, u kterých se k případnému rozkolu v soužití schyluje, jsou určeny následující řádky, které mají z praktické stránky stručně nastínit postup v případě rozvodu. Rozvod probíhá vždy před soudem. Může proběhnout buď ve formě sporného rozvodu, kdy soud zjišťuje příčiny rozvratu manželství a návrhu na rozvod nemusí vyhovět, nebo na základě dohody obou manželů, kterou soud při splnění dalších zákonných podmínek zásadně respektuje a manželství bez dalšího zkoumání rozvede. Vždy však musí být nejdříve vyřešeny poměry nezletilých dětí, případně otázky majetkové. KROK č. 0 – ADVOKÁT Vzhledem k tomu, že se při rozvodu jedná o otázky náročné jak z hlediska právního a nutnosti vyhotovení mnoha listin se zákonem stanoveným obsahem, tak z hlediska časového (nemožnost dojíždět na jednání soudu opakovaně ze zahraničí), je vždy vhodné zvolit si k zastoupení advokáta, který poskytuje služby v rodinném právu. Lze důvodně čekat, že takový postup ušetří jak nervy a starosti, tak i finance. V případě, že nevíte, na jakého advokáta se obrátit, je nejvhodnější podívat se na stránky České advokátní komory, která vede seznamy Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 8

advokátů jak dle místa jejich působení, tak dle agend, kterými se zabývají. KROK č. 1 - DĚTI Jestliže máte dítě mladší osmnácti let, musíte v první fázi vyřešit tři hlavní problémy: - VÝCHOVA – tj. kterému rodiči bude svěřeno dítě do výchovy, - VÝŽIVNÉ - jak vysoké bude výživné, které na dítě bude platit druhý rodič, - STYK – tj. v jakém rozsahu a kdy se bude s dítětem stýkat rodič, jemuž nebylo svěřeno do výchovy. Současně s žádostí o rozvod nebo ještě před ní je proto nutné podat návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí na dobu po rozvodu. Přistoupit k takovému kroku podle zákona můžete v případě, že s druhým rodičem dítěte nežijete ani nevedete společnou domácnost (to neznamená, že nebydlíte v jednom bytě, pouze se jedná o situaci, kdy spolu tzv. nevedete společnou domácnost, tj. nehospodaříte spolu, nepodílíte se společně na chodu domácnosti a na péči o děti a nežijete spolu intimním životem). Návrh podává jeden z rodičů u Okresního soudu, v jehož obvodu dítě žije, a to ve třech vyhotoveních: jedno pro soud, druhé soud doručí druhému rodiči a třetí předá „orgánu péče o dítě“, který bude dítě v řízení zastupovat – obvykle je to oddělení či odbor sociálněprávní ochrany dětí (často schované pod zkratkou OSPOD) příslušného obecního úřadu. Soudní poplatek se za podání návrhu neplatí. První ústní jednání u soudu se koná zhruba měsíc od podání návrhu, před kterým soud zjišťuje stanovisko druhého z rodičů. Ideální je, když se dokážete s bývalým partnerem na péči o dítě dohodnout. V takovém případě soud dohodu schválí poté, co relativně stručně zjišťuje poměry rodičů a dětí a zejména, zda dohoda není v rozporu se zájmy dítěte. V případě, že se rodičům nepodaří dohodnout se, bude vše určovat soud a při tom není vázán návrhy rodičů. Pokud tedy soud na základě provedených důkazů dospěje k závěru, že v zájmu dítěte je jiné uspořádání poměrů než navrhují rodiče, může rozhodnout navzdory těmto rodičovským návrhům. V opatrovnickém řízení je rovněž soudu povinen sám si opatřovat důkazy k prokázání stavu věci. Přeloženo to znamená, že i když vy navrhnete k prokázání vašich tvrzení výslech babičky a sousedky a budete chtít, aby druhý rodič předložil své výplatní pásky, tak si nakonec soud vyžádá výslech tchyně a spolupracovníka druhého rodiče a bude požadovat předložení vašeho daňového přiznání. KROK č. 2 - ROZVOD Teprve v okamžiku, kdy budete mít v ruce pravomocný rozsudek o péči o dítě, můžete se začít starat o samotný rozvod. Žádost o rozvod, tedy v právní terminologii žaloba o rozvod manželství, se podává u okresního soudu (v Praze u obvodního soudu), v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště, pokud v tomto obvodu nadále aspoň jeden z manželů žije. Jinak k soudu, v jehož obvodu bydlí žalovaný manžel či manželka. Pokud takový soud není (např. když žalovaný bydlí v cizině), podává se žaloba u soudu, v jehož obvodu bydlí žalobce (tj. ten z manželů, který žalobu o rozvod manželství podává). Soudní poplatek za podání žaloby o rozvod je dva tisíce korun. Můžete ho uhradit hned při podání kolkovou známkou, převodem na účet nebo na základě výzvy soudu. Když bude žaloba o rozvod manželství neúplná či nesrozumitelná, vyzve vás soud k opravě nebo doplnění, případně doložení chybějících podkladů, a stanoví lhůtu, do kdy je dodat, aby řízení nezastavil. 2A – ROZVOD NESPORNÝ NEBOLI ROZVOD DOHODOU Pokud se manželé na rozvodu domluví, je zde možnost podat návrh na rozvod společně, což je rychlejší, jednodušší a finančně méně náročné (není nutné se dostavovat k jednání soudu vícekrát). Předpokladem pro tento postup je společný návrh na tzv. rozvod nesporný. Pokud je Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 9

podán formálně správný návrh a předloží se všechny potřebné dokumenty, soud se v ničem příliš nevrtá a manželství rozvede. Obvykle je nutné se v takovém případě dostavit k soudu pouze jedenkrát, tj. při prvním jednání, kdy se soud musí ze zákona dotázat manželů, zda skutečně na rozvodu trvají a zda nespatřují žádnou možnost na dalším trvání manželství. V případě, že jsou ve hře nezletilé děti, je nutné se ještě dostavit na soud opatrovnický, který bude schvalovat dohodu o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem. Společnými podmínkami pro nesporný rozvod jsou:  aby manželství trvalo nejméně rok,  aby spolu manželé už alespoň šest měsíců nežili,  aby se manželé předem dohodli na úpravě poměrů nezletilých dětí a tato dohoda byla stvrzena soudem,  aby předložili písemnou smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů, o řešení bydlení (například kdo zůstane v nájmu, který býval společný) a případné vyživovací povinnosti mezi manželi, to vše s úředně ověřenými podpisy. I když splníte vše uvedené, může se teoreticky stát, že soud žádost o rozvod zamítne, protože bude v rozporu se zájmy dítěte, což se však děje ve zcela výjimečných případech. 2B – SPORNÝ ROZVOD V případě, že se manželé nedohodnou na nesporném rozvodu, pak půjde o sporný rozvod, který soudce i advokáty zaměstná podstatně víc. Soud bude zkoumat důvody manželského rozvratu. Soud manželství rozvede, pokud se ukáže, že je natolik hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Zajímá se ale, kdo krach vztahu zavinil. Pokud některý z manželů s rozvodem nesouhlasí, protože se sám na jeho rozvratu nepodílel a byla mu způsobena velká újma, může soud rozvod zamítnout. Pokud spolu ovšem manželé nežijí víc než tři roky, soud manželství rozvede i přes nesouhlas jednoho z manželů. LHŮTY A jak dlouho může rozvod trvat? Vše je pochopitelně individuální, záleží na zahlcenosti konkrétního soudu. Nicméně s ohledem na typ rozvodu se dá velmi obecně konstatovat, že nesporný rozvod manželů s dětmi může být vyřízený do půl roku. Rozvod sporný se však může táhnout léta, a to včetně řízení u dovolacích soudů jak v případě řízení opatrovnického, tak v případě vlastního řízení rozvodového. SPECIFIKA MZV Životní styl zaměstnanců MZV je do jisté míry specifický v důsledku změn místa pobytu. V případě, že rozvod probíhá v době vyslání do zahraničí, je nutné počítat s některými specifiky, která se projeví zejména v těchto oblastech:  Vztah k dětem a vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem o Návrh na úpravu práv a povinností rodičů k nezletilým dětem se podává v případě, že rodina je v zahraničí, u soudu, ve kterém má nezletilé dítě trvalý pobyt. Obvykle se jedná o soud v místě, kde dítě žilo s rodiči před výjezdem do zahraničí a kam se rodina plánovala vrátit po ukončení vyslání. o V případě, že děti budou svěřeny do výchovy a výživy rodiče, který není vyslaným zaměstnancem MZV a bude se vracet do ČR, je nutné upravit styk druhého rodiče s dětmi s ohledem na jeho možnosti cestovat do ČR. Zákon ve vztahu ke stanovení styku neklade žádné nepřekročitelné požadavky. Je tedy pouze na dohodě rodičů, jak bude tento styk stanoven, případně na rozhodnutí soudu, pokud se rodiče nejsou schopni dohodnout. Lze předpokládat, že v takových případech je možné realizovat styk méně často na delší časové úseky (např. styk směřovat vždy na období prázdnin) a současně zakomponovat do Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 10



nastavení styku souhlas rodiče, do jehož péče byly děti svěřeny, s jejich vycestováním do země vyslání druhého rodiče. Na stejné principy by mělo být pamatováno i v opačném případě, tj. pokud děti zůstávají s jedním rodičem po dobu jeho vyslání v zahraničí. o V případě dětí školou povinných je nezbytné rozvod, resp. odjezd dětí ze země vyslání v důsledku rozvodu, načasovat tak, aby děti měli možnost dochodit ucelenou školní docházku v zemi vyslání, tj. min. do ukončení pololetí, nejlépe však ke konci školního roku. Pro děti je velkou zátěží již samotné řešení komplikované rodinné situace, proto by rodiče měli mít na paměti, že je nutné tuto těžkou životní zkoušku co nejvíce ulehčit a alespoň jim dopřát relativně plynulý přechod ze školy zahraniční na školu v ČR. o Stanovení výživného je obecně velmi složitá a velmi konfliktní záležitost a najít spravedlivé nastavení výše výživného je téměř nemožné. V případě, že výživné má hradit rodič, který je zaměstnancem MZV, je dobré, aby již od počátku si byl vědom toho, že výživné se stanovuje nejen na základě odůvodněných potřeb dětí, ale rovněž na základě životní úrovně rodiče. Životní úroveň rodiče je širším pojmem než pouhá výše mzdy. Povinné rodiče pak často zaskočí, že pro výši výživného se berou v potaz i náhrady zvýšených životních nákladů, které jsou zaměstnanci vypláceny po dobu vyslání k výkonu zaměstnání do zahraničí. Z nejnovější judikatury pak vyplývá, že ani návrat z vyslání a tedy ukončení vyplácení náhrad však není důvodem pro snížení výživného. Soudy je zastáván názor, že povinný rodič si měl být vědom povinnosti hradit výživné ve stanovené výši a tedy pro dobu návratu do ČR měl našetřit z náhrad dostatečné finanční prostředky k tomu, aby mohl výživné i nadále platit ve stanovené výši. (takto například judikoval Ústavní soud ČR ve věci H. Kmoníčka). Nutno podotknout, že soudy v rozhodovací praxi nepočítají výživné striktně z celé výše náhrad. Je tedy na každém povinném rodiči, aby soudu doložil důkazy o tom, kolik z náhrad je reálně utraceno, zda a kolik je schopen z náhrad ušetřit a o kolik mu vyplácení náhrad zvyšuje/nezvyšuje životní úroveň oproti pobytu v ČR a prostém pobírání mzdy. Stejných principů by si měla být vědoma i strana rodiče, jemuž jsou děti svěřeny do výchovy a výživy. A o tyto principy by měla být opřena reálná úvaha o budoucí výši výživného. o Všechna rozhodnutí či dohody, které byly ve vztahu k dětem uzavřeny mezi rodiči a v důsledku kterých bude povinný rodič hradit výživné, je nutné v zákonné lhůtě oznámit NBÚ! (platí pro zaměstnance MZV) Vlastní rozvod: o Manžel, který v důsledku rozvodu manželství opouští zemi vyslání a vrací se zpět do ČR, je povinen vrátit diplomatický pas. o Je nutné mít na zřeteli, že alespoň jedenkrát bude nutné dostavit se k soudu v ČR a toto se soudem včas naplánovat. o Okamžikem ukončení soužití ve společné domácnosti v zahraničí a odjezdem partnera do ČR (tj. ze země vyslání) končí nárok na vyplácení příspěvku na partnera. o Nezbytností je opět oznámení všech změn v osobním stavu NBÚ.

Děkujeme autorovi za tento, dle našeho názoru, velmi přínosný a zajímavý článek a respektujeme jeho přání zůstat v anonymitě.

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 11

O ROZVODECH Z WEBU EUFASA EUFASA se explicitně věnovala problematice rozvodu v rodinách vysílaných zaměstnanců MZ na své konferenci v Dublinu 2004, kde německý tým prezentoval výsledky dotazníkového průzkumu. Od té doby uplynulo hodně času a situace se v mnoha zemích změnila – k lepšímu či horšímu. Nabízíme vám shrnutí přehledu činnosti členských asociací a informací o situaci rodinných příslušníků MZ jejich zemích. Jsou k dispozici na webu EUFASA a jsou (většinou organizací) pravidelně aktualizovány.  Plnoprávnými členy organizace rodinných příslušníků mohou být po rozvodu již bývalí manželé diplomatů v Rakousku, Německu, Polsku a Velké Británii, pokud byli členy před rozvodem i v Itálii a Portugalsku. Jako pozorovatelé nebo nehlasující členové jsou přijímány respektive ve Francii a Irsku.  Když je poručnictví dětí vyslaného zaměstnance úředně svěřeno jiné osobě, je v zastoupeních EU dávka, pokrývající školné, poukazována přímo této osobě jménem zaměstnance a za něj.  V několika členských zemích je řešena otázka důchodu v případě rozvodu. o Rakousko: Rozvedený partner má nárok na max. 1/3 příjmu zaměstnance, pokud je (partner) v době rozvodu starší 40 let a není zaměstnán. o Velká Británie: Ač je rozdělení majetku v rozvodovém řízení individuální, může (od r. 2001) partner požadovat část – až polovinu – budoucího důchodu zaměstnance. o Finsko: Každý partner, který ztratil nárok na vlastní důchod, protože doprovázel zaměstnance MZ do zahraničí, má nárok na měsíční finanční příspěvek od svých 63 let. V případě rozvodu je částka snížena o poměrnou část podle doby, po kterou byly partneři ve společném manželství.  Jinde jsou finanční nároky rozvedených manželek/manželů identické nebo podobné vdovským: o Francie: Po smrti zaměstnance je vdovský důchod rozdělen poměrem, odpovídajícím počtu společně prožitých let, mezi všechny jeho partnery/ky, pokud ty bývalí/é nežijí v dalším manželství. o EU: Po smrti zaměstnance má bývalý partner/ka, dostávající výživné, stejný nárok na podporu jako vdovec/vdova. o Island: Existuje důchodový fond, fungující podle určitých pravidel, který může začít vyplácet důchod partnerovi ihned po rozvodu, úmrtí nebo odchodu zaměstnance z MZ, nejdříve však v jeho (partnerově) 60 a nejpozději v jeho 70 letech.  Z iniciativy nizozemského sdružení vydalo tamější MZ informační brožuru pro případ rozvodu.  Země, kde jsou rodinám k dispozici právník a psycholog, lze Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 12



jejich poradenství využít i v případě rozvodu. Asociace partnerů Belgie, Kypru, Estonska, Řecka, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Španělska, Švédska a Švýcarska se ve svých dokumentech o manželkách/manželích po rozvodu vůbec nezmiňují.

Dodejme, že z výsledků německého průzkumu vyplynuly některé dílčí problémy, které mohou být pro pár rozcházející se během postingu podstatné. Jsou to otázky možností přímého kontaktu partnera s ministerstvem (tedy ne pouze prostřednictvím zaměstnance), hrazení jeho návratu do vlasti (zaplacení cesty samotné, stěhování osobních věcí apod.), hrazení návratu foreign born spouse, tj. partnera jiné národnosti, do jeho rodné země, apod. Nejpalčivějším je ovšem zcela jednoznačně pád do finanční nejistoty v důsledku nevýdělečnosti, závislosti na zaměstnanci MZ, ztráty nároku na důchod nebo jeho minimální výše, což od jistého věku nelze dohnat. Toho se týkají hlavní doporučení EUFASA ministerstvům. K tomu ještě dobrý nápad: od začátku rozvodového řízení až do jeho konce zajistit, aby příslušné dávky byly posílány přímo partnerovi, nikoli zaměstnanci – což je zatím jen rozumným přáním… Závěr? Jednoduché to při rozvodu a po něm není nikde. A ministerstva většinou nepomohou – stejně jako u volby mezi vlastní kariérou a rodinným životem s diplomatem je to vše na osobním rozhodnutí, energii a odvaze. Margarita Štěpánková

A PODPORA ZE STRANY MZV ČR V PŘÍPADĚ ROZVODU? Cituji z jednoho dopisu: „Já jsem se nerozváděla v cizině, ale až v Praze. A o to to možná bylo ještě horší – člověk aby chodil kanálem… Každopádně by mne moc zajímalo, proč MZV do dnešního dne nemá žádnou politiku na udržení rodin, žádnou pozitivní diskriminaci. Nic vám nenabídnou, všechno kontrolují, opravdu smutný stav věci. Situaci, kterou jsem si prošla, si na zahraniční misi moc nedokážu představit, i v ČR byla dost šílená. Zda je něco ve směrnicích, netuším, zda je na něco nárok, nevím. Osobně si myslím, že je to tak intimní záležitost, že zaměstnavatel by se do toho asi plést neměl, maximálně může nabídnout psychologickou pomoc, pokud o ni někdo vůbec může stát.“ A nabídka psycholožky MZV, Mgr. Evy Pavlovské? „Samozřejmě ke konzultacím jsem k dispozici v běžné pracovní době (pokud nejsem na služební cestě). Jak jsem psala v článku v minulém čísle Zpravodaje, kontaktovat mě mohou rodinní příslušníci, kteří jsou aktuálně na výjezdu nebo jejichž partneři jsou na výjezdu v kategorii Fx. Nemám bohužel kapacitu na všechny rodinné příslušníky, ostatním v případě potřeby mohu poskytnout kontakty na specialisty.“ (Mgr. Eva Pavlovská – psycholog, tel.:224 182 374, mobil: 734 362 679, email: [email protected]) A dotaz na naše MZV, konkrétně na odbor OSPV: Za odpovědi děkujeme Mgr. Evě Riedlové, ředitelce odboru služebních a pracovněprávních věcí MZV ČR Existuje v interních směrnicích nějaká zmínka o rozvedeném partnerovi, má v případě rozvodu na výjezdu v zahraničí nárok na nějakou pomoc ze strany MZV? V interních směrnicích MZV není žádná zmínka o rozvedeném partnerovi a ani nemůže být, protože obecně závazné předpisy vč. nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 13

organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí (dále jen „ nařízení vlády“), nic o rozvedených manželech neuvádějí. Rozvod je soukromou věcí manželů a stát ani jiný zaměstnavatel nemůže nést nějaké následky rozvodů. V případě rozvodu na výjezdu v zahraničí má rozvedená manželka (manžel), v případě, že vycestovala se zaměstnancem se souhlasem MZV na ZÚ, nárok na úhradu jízdních výdajů do ČR, případně i za děti rozvedených manželů (blíže viz Směrnice o služebních, pracovních a jiných cestách č. j. 450977/2015-OSPV). Je třeba obecně zdůraznit, že rozvedený partner není již rodinným příslušníkem vyslaného zaměstnance a nemůže tudíž dostávat náhrady jako manžel (reg. partner) vyslaného zaměstnance. Je ve směrnicích nějak řešena otázka pobytu dětí u rozvádějícího se páru v zahraničí, případně placení školného apod.? Zda děti rozvedených partnerů zůstanou s některým z rozvedených partnerů na ZÚ, je věcí jejich rozhodnutí. Zůstanou-li s vyslaným zaměstnancem na ZÚ, mají nárok na ubytování i školné podle příslušných vnitřních předpisů i podle nařízení vlády. Existuje nárok na hrazení návštěvy dětí (např. 1 x do roka letenka)otce/matky, který/á je v zahraničí na vyslání? Podle § 5 odst. 3 nařízení vlády zaměstnavatel může zaměstnanci poskytovat náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z ČR a zpět jeho dítěte studujícího na základní nebo střední škole v ČR, a to jedenkrát ročně. Bližší podmínky obsahuje čl. 15 s názvem „Jízdní výdaje při cestě dítěte na návštěvu rodičů v zahraničí“ ve výše uvedené Směrnici MZV o služebních, pracovních a jiných cestách (dále jen „směrnice“). Není rozhodující, zda se jedná o dítě rozvedeného rodiče, podmínkou však je, že dítě nenásledovalo rodiče na ZÚ a že se jedná u osamělého rodiče o dítě, jemuž bylo svěřeno do péče. Jakým způsobem se nahlíží na NZŽN, které pobírá zaměstnanec MZV na svého partnera (15%) v případě rozvodu? V případě rozvodu zaniká vyslanému zaměstnanci nárok na náhradu navýšení NZŽN (15-5%), protože již rozvedený manžel není rodinným příslušníkem vyslaného manžela. Případně – jsou NZŽN považovány pro případ vypořádání vzájemných majetkových vztahů rozvádějícího se manželství za příjem (bezpodílové spoluvlastnictví), přestože je to příjem nezdanitelný? NZŽN, které nejsou zdaňovány, v případě vypořádání vzájemných majetkových vztahů při rozvodu soudy považují za příjem vyslaného rozvádějícího se manžela. MZV soudy na jejich žádost o sdělení výše příjmů upozorňuje, že NZŽN nejsou platem zaměstnanců, ale cestovní náhradou, na kterou nelze vést exekuci (např. při neplacení výživného). V rámci několika schůzek pracovní skupiny pro rovné příležitosti bylo prezentováno, že rozvodovost na MZV je vyšší než celostátní průměr. Existuje nějaká statistika, ze které toto tvrzení vyplývá? Neznáme žádnou statistiku o rozvodovosti na MZV. Ani tyto údaje shromažďovat nesmíme, neboť by to ÚOOÚ považoval za neoprávněné shromažďování osobních údajů. Poznámka: MZV provedlo v poslední době v souvislosti s přijetím zákona o státní službě několik významných legislativních změn. Rodinní příslušníci vyslaných zaměstnanců jsou z hlediska zdravotního pojištění považováni za osoby, za které platí zdravotní pojištění stát a pokud zaměstnanec vyslaný na ZÚ platí za nepracující rodinné příslušníky, kteří ho následovali na ZÚ dobrovolné důchodové pojištění, je tato částka zaměstnanci na jeho žádost MZV Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 14

proplacena (blíže viz Směrnice o podmínkách zaplacení pojistného k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění pro nepracující manžele č. j. 451049/2015-OSPV). Tímto opatřením se podstatně eliminují případy, kdy rozvedená manželka, která řadu let při pobytu v zahraničí s manželem nepracovala, zůstane nezaopatřena důchodem.

JAK SE VYROVNAT S ROZVODEM – PÁR RAD NA ZÁVĚR Vyrovnat se s rozvodem manželství většinou není snadné a nějaký čas to trvá. Jedna věc je rozvod právní, kdy vás rozvede soud, a druhá věc je rozvod emocionální, kdy máte konec vztahu vyřešen uvnitř sebe. 

 







   



Nejdůležitější pro vás je se od skončeného vztahu emocionálně osvobodit. Tím nahradíte vztah, který právě skončil, svobodou buď zůstat sami, nebo začít nový vztah. Ale teprve až k tomu budete znovu připraveni. Pak to bude svobodným rozhodnutím a ne náplastí na vaši bolest. Nezůstávejte dlouho v přechodném období, zařiďte si co nejrychleji praktické věci – přestěhujte se, zútulněte si nový domov, postarejte se o své finance, najděte si práci, řekněte všem o konci vašeho manželství… Překonejte svou nejistotu a strach ze samoty. Lékem na samotu není prostě navázat jakýkoliv jiný vztah. Začněte vnímat svoji samotu jako pozitivní stav, ze kterého můžete načerpat energii. Užívejte si jí, starejte se o sebe a dělejte věci, na které jste dosud neměli čas nebo pomyšlení. Většinu věcí, co jste podnikali s manželem, je možné dělat i bez něj. Nemáte důvod odkládat svůj život do doby, dokud si nenajdete nového partnera. Vytvořte si systém podpory, na který se můžete spolehnout. Můžou to být vaši přátelé, kolegové, příbuzní nebo někteří odborníci (psycholog, rozvodový právník, dobrý lékař, finanční poradce), ale i tematická přednáška, kniha či film. Dobrý systém podpory je takový, kde je podpora vzájemná. Buďte tím, kdo podporu dostává, ale i dává. Nezahlťte své přátelé jen svými problémy, naslouchejte také jim. Nespěchejte do dalšího vztahu, návazné vztahy málokdy vydrží. Ujistěte se, že jste emocionálně připraveni. Pokud jste se ještě nedokázali přestat opakovaně zabývat skončeným vztahem, pravděpodobně ještě připraveni nejste. Někteří odborníci doporučují minimálně roční pauzu od rozvodu manželství. Pracujte na tom, abyste se dokázali zbavit vzteku, pocitu viny, obviňování partnera a dalších negativních emocí, které cítíte vůči němu, sobě samým či dalším zúčastněným osobám. Tyto pocity vás budou vyčerpávat fyzicky i psychicky tak dlouho, dokud je v sobě budete udržovat. Dovolte si prožít smutek z konce soužití, i kdybyste byli tím, kdo ho ukončil. Přijměte a prožijte si emoce, které s tím souvisejí. Emoce jsou přechodné, a když si je dovolíte prožít, rychle odejdou. Pokud jste se rozvedli, je to nezvratné, nezpochybňujte to. Udělejte vše proto, abyste se osvobodili a mohli se soustředit na budoucnost. Pamatujte si dobré chvíle stejně jako ty špatné. Realistický pohled na ukončený vztah vám pomůže neopakovat stejné chyby v budoucnu. Uvědomte si, že čas léčí. Nepříjemný stav může nějakou dobu trvat, ale časem se bude vaše situace zlepšovat. Uzavřete minulost a odpusťte partnerovi. Odpuštění neznamená, že souhlasíte se vším, co udělal, ale pomůže vám zbavit se negativních emocí. Můžete napsat dopis na rozloučenou, který neodešlete. Můžete v něm říci vše, k čemu jste dosud neměli příležitost či odvahu. Uvědomte si výhody rozvodu manželství – nemusíte se ohlížet na názor a potřeby

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 15

   

druhého, je konec každodenním konfliktům a stresu, máte čas na věci, na které jste doposud čas neměli… Začněte vést aktivní život, starejte se dobře o sebe. Vyzkoušejte sport, sociální setkání, vzdělávání se, péči tělo a duši, osobností rozvoj. Zaměřte svoji pozornost na budoucnost – včetně možnosti nového vztahu bez opakování starých chyb. Požádejte o odbornou pomoc. Konzultace s psychologem, který není s vaší životní situací nijak spojen, může být vhodným řešením. Jak váš život pokračuje, věřte, že vše má nějaký hlubší smysl. Každý konec je začátkem něčeho nového, možná lepšího… Z informací na internetu zpracovala VL

A nyní zase o něčem jiném…

ZÁKON O ZAHRANIČNÍ SLUŽBĚ Převážná část roku 2016 byla pro sekci státního tajemníka a sekci právní a konzulární ve znamení příprav návrhu zákona o zahraniční službě, jenž má sloužit jako zvláštní zákonná úprava zohledňující specifika zahraniční služby ve vztahu ke služebnímu zákonu. Během samotných příprav byly využity mj. informace z ankety v rámci MZV, informační materiály obdržené od zastupitelských úřadů, útvarů v ústředí či některých dlouholetých zaměstnanců MZV a v neposlední řadě byly rozpracovány výstupy z celkově 19 pracovních skupin, které detailně diskutovaly jednotlivé věcné okruhy a témata plynoucí z dosavadních diskusí nad zákonem o zahraniční službě. Po řádném vypořádání připomínek jak z vnitřku MZV, tak i z vnějšku od jiných resortů, obsahuje návrh zákona o zahraniční službě následující tematické okruhy, jež mají či budou mít dopad na rodinné příslušníky zaměstnanců v zahraniční službě České republiky. V tomto smyslu je nosným tématem právo státních zaměstnanců i zaměstnanců na vytvoření podmínek pro sladění rodinného a osobního života s výkonem služby nebo práce v zahraničí, dále pak právo být doprovázen při výkonu služby nebo práce v zahraničí členy rodiny (pokud to bezpečnostní situace dovolí), vč. evakuace, jsou-li ohroženy život nebo zdraví jeho nebo jeho členů rodiny. Praktickým přínosem ve vztahu k rodinným příslušníkům obsaženým v návrhu zákona o zahraniční službě je zakotvení institutu, který umožňuje rodinnému příslušníku doprovázejícího státního zaměstnance nebo zaměstnance vyslaného k výkonu zahraniční služby být u svého dosavadního zaměstnavatele zařazen do neplacené zálohy, resp. být po dobu doprovodu považován za zaměstnance/pracovníka s důležitou osobní překážkou (bez náhrady platu). Ke stěžejním bodům návrhu zákona ve vztahu k rodinným příslušníkům lze zařadit bezesporu také zavedení odškodnění za následky vzniklé při výkonu služby v zahraničí (přiznání částečného nebo plného invalidního důchodu v důsledku mimořádné události nebo trestného činu). Předkládaný návrh zákona o zahraniční službě v sobě zahrnuje také změnu zákona o důchodovém pojištění, která by umožnila ze strany státu úhradu pojistného za manžela nebo registrovaného partnera doprovázejícího státního zaměstnance nebo zaměstnance vyslaného k výkonu zahraniční služby, a to i v případech, kdy nemají příjem ze závislé činnosti. Stejně tak je v návrhu zákona zakotveno, že MZV uzavře ve prospěch státních zaměstnanců a zaměstnanců (vč. členů rodiny) vyslaných k výkonu zahraniční služby pojistnou smlouvu za účelem krytí Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 16

výdajů vzniklých v souvislosti s nemocí, úrazem, zahrnující i zdravotní výdaje a výdaje na repatriaci. Dalším z okruhů, které návrh zákona o zahraniční službě upravuje je možnost podřídit jednoho státního zaměstnance druhému, i když jsou sobě navzájem osobami blízkými a s tím spojená možnost obsadit služební místa v zastupitelském úřadu (s výjimkou místa představeného) osobou, která je manželem nebo partnerem státního zaměstnance nebo zaměstnance vyslaného k výkonu služby nebo práce v zahraničí. Sekce státního tajemníka po stránce věcné a sekce právní a konzulární po stránce právní své úkoly plynoucí z přípravy návrhu zákona o zahraniční službě splnily, nyní je klíčové, zda předložené paragrafové znění zákona o zahraniční službě dozná v průběhu legislativního procesu výrazných změn či nikoli. Sekce státního tajemníka

INFORMACE O OTEVŘENÍ DĚTSKÉ SKUPINY ZAMIŇÁČEK Státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí ČR Petr Gajdušek slavnostně otevřel dne 26. září 2016 dětskou skupinu MZV „Zamiňáček“. Vlastním projektem dětské skupiny ministerstvo navazuje na tříletý provoz firemní školky, kterým byla od roku 2013 řešena otázka péče o předškolní děti zaměstnanců. V souladu se zákonem o dětské skupině provozuje skupinu ve vlastních prostorách a vlastními silami. Reaguje tak na velký zájem rodičů – zaměstnanců ministerstva – o služby v oblasti péče o předškolní děti. Dětská skupina Zamiňáček je registrována v evidenci dětských skupin vedené pod MPSV. Hlavním přínosem tohoto zaměstnaneckého benefitu je spokojenost zaměstnanců a úspěšnost zařízení pro děti je dána především kvalitou péče, kdy možnost fyzické blízkosti rodičů během dne a jejich spolupodílení se na chodu a programu zařízení je neoddiskutovatelnou výhodou. Děti mohou využít v rámci programu výuku angličtiny, literárně-dramatickou průpravu či hodiny jógy. Slavnostního otevření se zúčastnili žáci ze Základní umělecké školy J. Ježka pro zrakově postižené, které dětem zpříjemnily první den, a se kterými bude Zamiňáček spolupracovat. Státní tajemník předal dětem hračky, které zařízení přivezli vedoucí zastupitelských úřadů z různých koutů světa. Dětská skupina má v souladu s příslušným zákonem v současné době kapacitu 24 dětí (věk 2 – 6 let). Vzhledem k celkovým poskytnutým prostorám (s možností přijmout až Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 17

30 dětí) bude zhruba po roce projekt vyhodnocen a zřízena druhá, menší skupina pro 6 dětí. Dlouhodobým cílem MZV je maximálně vycházet vstříc potřebám a zájmům rodičů, možnosti jsou však v této chvíli omezeny kapacitou předškolního zařízení i přes enormní zájem rodin zaměstnanců. Markéta Vohralíková

ZE ŠKOLNÍCH LAVIC Tato pravidelná rubrika je určena především rodičům dětí a dětem, které se chystají na studium v zahraničí, nebo se naopak vracejí ze zahraničního pobytu a hledají vhodné studium v Čechách. Následující článek nám pro Zpravodaj napsala členka sdružení, paní Petra Horáková Krištofová, která situaci kolem školného sleduje, aktivně se do dění zapojuje a v poslední době SRP při jednání ohledně školného zastupuje.

Vhodné vzdělání nesmí být pro vyslané děti nedostupné Téma "školné" ve Sdružení rodinných příslušníků (SRP) nikdy nebylo zásadním problémem, kterému bychom se museli hlouběji věnovat. Bohužel, s vydáním nové směrnice v březnu 2015 (Směrnice o náhradě výdajů spojených se školní docházkou mimo území ČR) a následným zmrazením limitů v únoru 2016 se situace velmi výrazně změnila: aktuálně nastavené podmínky úhrad školného jsou pro řadu rodin finančně neúnosné. Až do března loňského roku měly rodiny se školou povinnými dětmi relativně klidné spaní: školné bylo na zastupitelských úřadech zařazených do oddílu A hrazeno plně do výše školného referenční školy a v případě dražší školy, než byla škola referenční, se MZV určitým procentem podílelo na těchto vícenákladech (v závislosti na kategorizaci úřadu). Děti z úřadů zahrnutých do oddílu B sice nárok na školné automaticky neměly, ale směrnice jim umožňovala získat v odůvodněných případech výjimku - explicitně například z důvodu jazykové kontinuity či zdravotního Foto: freeimages.com / elias minasi postižení. Stručně shrnuto: děti vyslaných zaměstnanců MZV měly do značné míry garanci toho, že se budou moci kontinuálně (s výjimkou let strávených v ČR) vzdělávat v cizím jazyce, který znají, a že financování této výuky jejich rodiče nezruinuje. Rodinné rozpočty sice byly významně kráceny platbami za školní autobusy, družiny, uniformy, učebnice, stravné, školní výlety, povinné doučování atd., nicméně školné pro rodiny nepředstavovalo zcela zásadní problém pro výjezd. To ale přestalo platit se změnou směrnice v březnu roku 2015: zavedení spoluúčasti na školném dle náročnosti teritoria udělalo v peněženkách mnoha vyslaných rodin doslova uragán, další omezení výjimek z důvodu jazykové kontinuity pak postavilo řadu rodin do neřešitelné situace. Situaci pak v těch případech, kde pro školní rok 2016/2017 došlo ke zdražení školného, ještě výrazně zhoršilo rozhodnutí z února 2016, které zmrazilo limity na Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 18

úroveň školního roku 2015/2016. Reálná spoluúčast se tak některým rodinám zvýšila i na více než dvojnásobek částky stanovené směrnicí. Pozitivní změnou bylo na druhou stranu zavedení úhrady školného ze strany MZV již v době schválení k vyslání do zahraničí, nikoliv až po příjezdu na úřad. Když povinná školní docházka stojí rodiny statisíce Všechny vyslané rodiny na úřadech z oddílu A tedy od roku 2015 musí počítat se spoluúčastí na školném pro každé dítě. Tato spoluúčast se liší v závislosti na náročnosti teritoria (od 12 % v kategorii A až po 0 % v kategorii F). V případě vyššího školného, než jaké má škola referenční, se už MZV žádným způsobem nad rámec limitu finančně neangažuje, rodič musí tento vícenáklad uhradit celý sám. To v praxi znamená, že odmítne-li referenční škola dítě (např. z důvodu naplnění kapacit) a rodič je nucen zvolit jinou, dražší školu, může to pro rodinu znamenat další statisícové platby navíc. V referenčních školách oddílu A totiž najdeme i školy výrazně dotované, kde je školné značně levnější než v průměrné mezinárodní škole v místě (novela směrnice z r. 2013 ve většině případů určila jako referenční školy ty méně finančně náročné). Není-li tedy dítěti umožněno nastoupit na tuto levnější školu, srovnatelně nákladná alternativa často neexistuje. Ještě mnohem hůře jsou na tom však děti z oddílu B, kde se změnou směrnice potlačil explicitní nárok na úhradu školného v referenční škole z důvodu jazykové kontinuity. Tedy dítě, které se například mnoho let učilo v jazyce anglickém, je najednou nuceno navštěvovat místní školu německou či francouzskou. I v případě udělení výjimky (SRP však nemá informaci o tom, že by nějaké dítě takovou výjimku od roku 2015 získalo) je pak spoluúčast rodičů 20 %. Radost nová směrnice jistě neudělala ani například rodinám z SD NATO či ZÚ Brusel, kde se referenční anglofonní škola se školným více jak 30 000 EUR změnila na frankofonní školu se školným pod 7 000 EUR. Problém s náklady spojenými se školní docházkou však řeší rodiny po celém světě. Už tak vysoké platby za "vedlejší náklady" jsou v součtu se spoluúčastí často prakticky neúnosné. Třeba jistá rodina se třemi dětmi v zemi kategorie C hradí náklady spojené se školní docházkou ve výši přibližně 300 000 Kč ročně. Jiná rodina pak v zemi kategorie A s jedním školou povinným dítkem vyčíslila roční platbu na 250 000 Kč. Pro dokreslení celé situace ještě dodejme, že v nákladech zvýšených životních nákladů děti vyslaných rodin, na rozdíl od partnerů, doposud nijak zohledněny nejsou. Je aktuální stav v souladu s nadřízenými právními předpisy? O současně platné směrnici a jejím možném rozporu zejm. s nařízením vlády č. 62/1994 Sb. se hovořilo i u kulatého stolu v Černínském paláci na sklonku letošního srpna, kde se SRP zúčastnilo diskuze nad závěrečnou zprávou výzkumníků z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV), kteří vypracovali rozsáhlý dokument o slaďování rodinného života se zahraniční službou. V rámci kulatého stolu se výzkumníci z ÚMV vyjádřili v tom smyslu, že je třeba zaměstnancům hradit školné v plné výši a že je nezbytné zajistit jazykovou kontinuitu výuky dětí. Nařízení vlády č. 62/1994 Sb. ukládá zaměstnavateli zvýšit náhradu zvýšených životních nákladů o částku účelně vynaložených výdajů, které vzniknou v případech, kdy děti zaměstnance v zahraničí nemohou získávat bezplatné vzdělání při ZÚ, či získávat jinak bezplatné vhodné vzdělání v místě. Rozsah úhrady přitom určuje zaměstnavatel a hradí pouze prokazatelně vynaložené výdaje na zápisné, školné a zkušebné, popř. výdaje jim na roveň postavené. Nehradí pak výdaje na individuální nebo dodatečnou výuku, na školní učebnice a pomůcky, pojistné, školní úbor, stravu, dopravu do školy a zpět, za nepovinné lekce, za školní akce apod. Možnost stanovit rozsah úhrady MZV reflektuje určením vhodných referenčních škol, což mu umožňuje chovat se hospodárně a nehradit ty nejdražší Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 19

mezinárodní školy v místě, nicméně pro splnění účelu příslušného nařízení musí tyto referenční školy vždy zajistit vzdělání pro dítě vhodné. Jedním ze základních elementů „vhodného vzdělání“ je pak jistě i výuka v jazyce, kterému dítě rozumí, resp. kontinuální výuka v jednom cizím jazyce. Nařízení jasně stanovuje relevantní výdaje, o které mají být náhrady navýšeny a z textu nevyplývá možnost úhrady pouze části těchto výdajů či dokonce nehrazení těchto výdajů vůbec. Dle některých názorů by tedy současné znění směrnice právě v otázce jazykové kontinuity či spoluúčasti nemuselo být v souladu s nadřízeným nařízením vlády. Co přinese nová směrnice? SRP společně s rodinami netrpělivě očekává znění avizovaného návrhu nové směrnice o školném či novelizace směrnice stávající a vidí v tomto kroku potenciál pro zásadní zlepšení nynější situace. Umožnění zachování jazykové kontinuity výuky dítěte vnímáme jako absolutně nezbytný prvek, který v definici úhrad výdajů spojených se školní docházkou nesmí chybět. Věříme také, že MZV nastaví pravidla pro úhradu školného tak, aby byla sociálně citlivá a nediskriminovala rodiny s dětmi při výjezdech do zahraničí. Mimo to by mělo být základním zájmem každé kvalitní zahraniční služby, aby její pracovníci byli na místa v zahraničí vysíláni dle svých schopností a předpokladů, nikoliv dle toho, zda jsou schopni v daném místě uhradit svým dětem náklady na vzdělání. Věříme tedy, že je společným cílem vedení MZV i jeho zaměstnanců aktuální situaci adekvátně řešit. Petra Horáková Krištofová ([email protected])

NOVINKY ZE SPOLKU ČESKÁ ŠKOLA BEZ HRANIC A SVĚTA ČESKÝCH ŠKOL V ZAHRANIČÍ Lucie Slavíková-Boucher, předsedkyně spolku Česká škola bez hranic

ČESKÁ ŠKOLA BEZ HRANIC, spolek Na Břevnovské pláni 9, 169 00 Praha 6 www.csbh.cz, [email protected]

V posledních měsících žil spolek Česká škola bez hranic přípravami a realizací dvou mezinárodních konferencí. Nejdříve v srpnu, v rámci již tradičního Týdne češtiny ve světě, zorganizoval 8. ročník Mezinárodní konference Českých škol bez hranic a spolupracujících škol. 60 vyučujících českých škol v zahraničí mělo možnost si vyslechnout řadu odborných příspěvků, věnovaných například novinkám v oblasti didaktiky nebo výzkumu čtenářské gramotnosti. Setkání bylo také příležitostí promluvit se zástupci ministerstev školství a zahraničních věcí a seznámit se s novými výukovými materiály, některými dostupnými i v elektronické podobě. Všechny příspěvky si lze poslechnout zde: http://csbh.cz/novinky/tyden-cestiny-ve-svete-1%E2%80%935-8-2016-praha (www.csbh.cz – odkaz vlevo – Konference, semináře) Konferenci předcházel týden metodických kurzů, zaměřených na potřeby učitelů v zahraničí. Podněty ze všech debat a výměny zkušeností budou sloužit jako cenný podklad pro další práci spolku ČŠBH s cílem zlepšení asistence a Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 20

pomoci školám ve světě, stávajícím a teprve vznikajícím; dále pak k zaměření obsahu již 9. ročníku konference, která proběhne opět v Praze, v týdnu od 31. 7. do 4. 8. 2017. Konference Diaspora jako partner mateřského státu, kterou spolek ČŠBH spolupořádal v Senátu PČR v září, volně navázala na loňskou – „Heritage Schools and Diaspora“. Ta ukázala na roztříštěnost práce institucí a organizací, které se zabývají udržováním češtiny ve světě. Letošní debata se zaměřila na spolupráci s diasporou obecně. Spolek ČŠBH realizoval za tímto účelem krátký dotazníkový průzkum mezi Čechy žijícími v zahraničí, na který odpovědělo celkem 700 osob. Krátce z výsledků: více než polovina dotázaných má pocit, že se jich dění v České republice týká, a aktivně je sledují; přibližně stejný počet dotázaných odpovědělo, že se o ně český stát dostatečně nezajímá, nebere zřetel na jejich potřeby a nevnímá je jako občany ČR. Kompletní analýzu průzkumu lze najít zde: http://csbh.cz/novinky/vysledky-dotaznikoveho-setreni-cesi-v-zahranici-jejichvztah-k-materskemu-statu (www.csbh.cz – hlavní strana – výsledky dotazníkového šetření)

Konference ukázala, že systematická a zároveň systémově podchycená práce s naší diasporou je v úplných začátcích a potenciál zahraničních Čechů není využit. V první fázi je třeba vytvořit mezirezortní pracoviště (případně posílit již existující), které by zajišťovalo koordinaci ministerstev v oblasti vztahu státu a diaspory. Jednotná webová stránka by zajistila soustředěnost všech užitečných informací ze strany státu směrem k Čechům žijícím v zahraničí. Spolek Česká škola bez hranic může prostřednictvím svých registrovaných škol rychle a efektivně oslovovat určitou, početně velkou skupinu zahraničních Čechů napříč všemi generacemi (děti, rodiče i prarodiče; stejně jako studenti a vyučující, kteří se na chodu škol podílí). Celosvětová sít Českých škol bez hranic a spolupracujících škol pak může dále sloužit jako platforma implementace návratových programů, případně alespoň šíření informace a povědomí o nich. Videozáznamy jednotlivých příspěvků lze najít zde: http://csbh.cz/konferenceseminare/diaspora-jako-partner-materskehostatu (www.csbh.cz – odkaz vlevo – Konference, semináře) Poslední, zářijové číslo newsletteru Českých škol bez hranic si můžete přečíst zde: http://csbh.cz/newsletter-csbh (www.csbh.cz – odkaz vlevo – Newsletter Sluňákov 2016 ČŠBH), další vyjde 31. ledna 2017. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 21

V průběhu měsíce ledna 2017 bude možné se hlásit na letní tábor spolku ČŠBH, který proběhne na přelomu července a srpna. Sledujte náš web! Fotodokumentaci z letošního ročníku a komentáře dětí a jejich rodičů naleznete na http://csbh.cz/novinky/letni-taborslunakov-2016-ohlednuti (www.csbh.cz – odkaz vlevo – Letní tábor v ČR).

NELINEÁRNÍ KARIÉRA – OSLAVA ROZMANITOSTI Brian Iselin Brian Iselin má za manželku švédskou diplomatku, kterou věrně a s láskou následuje během jejích vyslání. Potkala jsem ho v Teheránu. Staral se tam o malou předškolní dcerku, vozil ji do a ze školky, pečoval o ni, když byla nemocná, věnoval se jí a během těch tří let s ní poctivě trávil prázdniny mimo teheránský smog. Přitom se snažil profesionálně fungovat a rozšiřovat své zkušenosti a praxi. Byl prvním mužem v tamější skupině diplomatických manželek, což její výbor přimělo změnit jméno na „skupinu manželek a manželů“ nebo obecně partnerů (spouses.) Kromě dalších pracovních zájmů a aktivit píše Brian vlastní blog a je velmi rázný, když se jedná o genderová témata, lidská práva, diskriminaci a násilí. Následující text vyšel právě v blogu, ale já se s ním poprvé setkala na LinkedIn. K jeho překladu a zveřejnění v Zpravodaji máme Brianovo milé svolení. (Margarita Štěpánková) Mnoho lidí se mě ptá, jaké to je mít kariéru, která každých pár let – a někdy dost podstatně – mění směr. Tajemstvím je nelineární, nepřímočará kariéra (non-linear career). Chápejte mě správně – není to jednoduché a není to pro každého. Nejste pak například lákadlem pro lovce mozků a personální agentury, dogmaticky plnící kritéria určená k nalezení jediné osoby, jejíž veškerý profesionální život se vždy soustředil na jedinou věc. Nevejdete se dokonce ani do škatulek pracovních formulářů OSN a v nich uvedených četných možností. Není to pro ty, kdo se bojí rizika. Není to pro ty, kteří se třesou o svůj důchod. Co je tedy nelineární kariéra? Jak vypadá životopis plný odboček a zákrutů? Dovolím si popsat ten svůj jako příklad. Začínal jsem jako voják na plný úvazek a pokračoval jako federální agent. Sloužil jsem v Austrálii, Číně a Mongolsku. Tak proběhlo prvních zhruba dvanáct let mé kariéry. Ovšem už předtím jsem byl během studia na gymnáziu a univerzitě asi od svých čtrnácti prodavačem a vedoucím rodinného knihkupectví, vykladačem náklaďákových návěsů, kuchařským pomocníkem v Pizza Hut, rovnačem zboží do regálů ve Woolworths, pomocným rozhodčím rugby, výčepním piva v hotelu v Newmarket… a kdečím dalším. Posledních zhruba tucet let, tak od začátku tisíciletí, je jízda čím dál divočejší: odborník v oblasti lidských práv a obchodování s lidmi, politický poradce, podnikatel, poradce v otázkách organizovaného zločinu, poradce informačních služeb, odborník na mezinárodní vývoj, poradce neziskovek. Pozice a tituly se měnily – provozní ředitel, výkonný ředitel, ředitel, technický ředitel, vedoucí týmu, hlavní konzultant, poradce, hlavní poradce, strategický poradce, expert na plánování, zakladatel, partner, hodnotitel atd. Seznam je dlouhý. I přes moje pracovní zkušenosti ve více než 45 zemích a dlouhodobé pobyty v devíti z nich mě personalisté přehlížejí. Naopak, přímočará kariéra – která je pro referenty z lidských zdrojů podstatná – vypadá následovně: pracuj tvrdě, neodlišuj se, podporuj šéfa, čekej na povýšení, choď na firemní pikniky a měň zaměstnání jen v případě nouze a rozhodně po dostatečně dlouhé době v tom předešlém. Není to nijak složité a, i přes stereotyp, pro některé lidi samozřejmě Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 22

přijatelné. Ve skutečnosti se pro ni rozhodnou mnozí. Není to však jediná možnost a není to ta nejlepší cesta pro všechny. Pro mnohé další, včetně mne, nabízí nelineární kariéra příležitost k objevování. Kolem nás je ohromný svět profesionálních zkušeností a možností a někteří z nás jej chtějí prozkoumat. Stejně jako někdo cestuje rád a jiný nerad. Pro úspěšnou nepřímočarou kariéru je nutné nedělat si starosti s hladkou návazností po sobě jdoucích zaměstnání. Jste-li typ objevovatele, bezpochyby budete mít klikatý životopis. Smiřte se s tím. Užívejte si to. A buďte připraveni na tvrdé rány a překvapivé obraty, znamenající někdy dost divokou jízdu. Nelineární kariéru lze doporučit těm, kteří mají dobrodružného ducha, méně se bojí rizika a netrvají na dokonalé záchranné síti. Jako povzbuzení, naznačující „červené nitě“ vaší kariéry včetně některých nejdůležitějších rysů nelineárnosti každé z nich, chápejte následující:  Jako pravý vyhledávač oáz šancí v pracovní poušti vidíte příležitosti tam, kde vidí ostatní jen problémy.  Jako správný řešitel problémů a přemožitel překážek je máte sklon intuitivně vycítit. A místo soustředění se na jejich rozsah hledáte svým stylem poloplné skleničky způsoby, jak je překonat, aniž byste za sebou spálili mosty. Pokud však musíte nějaký ten most spálit, uděláte to.  Váš silný smysl pro nezávislost a soběstačnost znamená, že po většinu času věříte v sebe samotného a ve svou schopnost zvládnout a učit se nové věci na základě již dosaženého. Klíčové je umět dát tuto odůvodněnou sebedůvěru najevo přirozeně a působivě.  Vždycky jste byl a zůstanete průkopníkem.  Nebojíte se riskovat. Člověk s nepřímočarou kariérou se nebojí kalkulovaného rizika a neúspěchu. A když neuspějete, což je normální při každém zkoušení, berete to s nadhledem, vyrovnáte se s tím a jdete dál.  Vaše odvaha vám dává svobodu. Když šéf nevidí vaše kvality nebo vás za ně dostatečně neodmění, jednoduše hledáte novou cestu a necítíte se ublíženě, že jste nebyl oceněn. Vaše vnitřní svoboda vám umožní jít dál bez lítosti.  Jelikož jste musel dělat kompromisy a řešit problémy v desítkách různých souvislostí, často hledáte a umíte nalézt inspirující způsoby, jak věci zlepšit bez výčitek k ostatním. Jste vzorem osobnosti zaměřené na řešení.  Jako odborník na vplouvání do řady situací napříč kulturami a na jeho úspěšnost jste komunikátorem, spojovatelem. Naučíte se účinně propagovat sám sebe. Nesedíte v rohu a nečekáte, aby si vás někdo všiml. Víte, že se to nestane. Vyprávíte lidem o své práci tak, že ji učiníte součástí zajímavého příběhu. Jako komunikátor na úrovni o sobě informujete bez chvástání.  Víte, že na každé práci, v každé firmě, ve všech zemích je něco zajímavého. Umíte tato malá semínka najít a vychutnat si je, i když se vám práce, firma nebo země nezamlouvá. Jste odborníkem na přežití – a odborníci na přežití umí přežít o semínkách. Pracujte dobře a vzorně, ale mějte také oči otevřené a uši nastražené pro něco dalšího, co by se vám hodilo a líbilo více.  Jako zkušený komunikátor víte, jak se spojit s lidmi důvěryhodným způsobem a vybudovat vztahy, výhodné pro všechny strany.  Jste rozhodný, proto většinou víte, kdy je na čase sebrat se a jít dál. A děláte to bez cirátů či omluv.  Pracujete bez ohledu na zadní vrátka a většinou ani neuvažujete o jejich potřebě. V srdci víte, že si vždy najdete cestu, i když ji nedovedete právě popsat. Zatím. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 23

Jednou z největších výzev při nelineární kariéře jsou personalisté a ti z Lidských zdrojů. Když se někdo s nepřímočarou kariérou octne v jedné místnosti s personálním ředitelem, začínají se dít věci. Záříte smyslem pro dobrodružství, iniciativou, duchem, zápalem a originalitou. Pak nastane chvíle personalisty – a ten většinou nelineárního vyřadí. Když je výjimečně pozván na pohovor, je obvykle na druhém konci světa právě kvůli svému pracovnímu stylu a tudíž se nemůže dostavit. Je tedy často odkázán na děsný, smrtící, prostorově omezující pohovor přes Skype. Důležité je v životopise, v průvodním dopise i ústně, dosáhnete-li pohovoru, ukázat, že skutečně chápete, co zaměstnavatel potřebuje, a zdůraznit, čím mu na příslušné pozici prospějete, včetně nelineárností získaných nadstandardních předností jako pružnost, smysl pro dobrodružství, originalita, přívětivost a pozitivní naladění, tj. svých přenosných dovedností a hodnot. Možná jste nepracoval 20 let na jednom místě, umíte však pracovat ve 20 různých prostředích napříč kulturami! Nedělejte si moc starostí s tím, co nemáte. Definovaná kritéria pro danou pozici mají za cíl najít pětinohou ovci na práci čtyřnohé a běžně to končí zaměstnáním třínohé. Splňujete kritéria? Fajn. A když ne, je vždy šance, že personalista dohlédne za odškrtávací seznam a uvidí tam právě vás. Jděte do toho. Pamatujte, že když proniknete za zadaná kritéria a pojmenujete to, co personalisté chtějí, zjistíte, že ve skutečnosti hledají někoho proto, že potřebují věci změnit. Něco u nich přestalo fungovat – a nelinearista přesně ví, co s tím. Nejdříve najděte způsob, jak upoutat náborářovu pozornost, obejděte filozofii lidských zdrojů. Ten, co vede přijímací řízení, má většinou kapesní veto – když jej někdo dostatečně zaujme, posune ho do užšího výběru nehledě na pravidla. Právě to se mi jednou přihodilo, když jsem podstatně vybočoval z vyhlášených požadavků, ale iniciativně nabídl tvůrčí řešení skutečných problémů. Objevte a zaujměte personálního, vyplatí se to. Na začátku přijímacího řízení se pokuste zjistit, kdo to je, a oslovte ho krátkou zprávou o sobě i svých požadavcích a otázkou, zda se i přes svou specifickou průpravu máte přihlásit. Dobrý personalista ocení šíři vašich zkušeností a přímý přístup a dostane vás do dalšího kola. Další velkou překážkou v nepřímočarých kariérách jsou pochybnosti o sobě. Mám-li být upřímný, s každou blížící se změnou se mi začínají vkrádat pochybnosti – jako stíny, plížící se kolem. Při přepisování životopisu, což ti s nelineární kariérou musí dělat často, je nutné identifikovat to, co v něm vše spojuje. Práce, pozice a místa se sice měnily, existují však červené nitě táhnoucí se celým vaším profesionálním životem, ty přenosné hodnoty a dovednosti, zmíněné výše. Zdůrazněte je a to vám pomůže rozptýlit i vlastní pochybnosti. Máte svou cenu. A víte to. Tak toho využijte. Třetí velkou výzvou, kterou je třeba překonat zejména při dalším velkým rozhodování, je sklon zařadit se do normálu. Mojí radou je cenit si vlastní odlišnosti. Když je vaše kariéra založena na věcech, které jste dělali rádi, na těch, se kterými jste se identifikovali, podnikali riskantní cesty za novými zkušenostmi, plně jste využívali dovednosti, které vás nejvíce těší, a když se průběžně snažíte zvládat překážky i další kroky, budete na konci při ohlédnutí zpět překvapeni. Často během své pestré kariéry bývám chválen a pociťuji z ní uspokojení. Lidé do ní nakouknou a vidí knihu nebo televizní seriál (i když já to vnímám jako vor postavený úředníky a slepený izolační páskou!) Nechci být melodramatický, ale nepřímočará kariéra je při pohledu zvenku vzrušující. Fíglem je protáhnout svůj nelineární životopis škvírou lidských zdrojů a dostat jej do rukou těch, kteří skutečně chtějí zaměstnat mimořádný talent. Při tomto typu kariéry musíte cenit a oslavovat svou vlastní odlišnost a vnitřní rozmanitost, chcete-li pocítit spokojenost a dosáhnout úspěchu. Podíváte-li se pozorně, v každé dlouhé nelineární kariéře objevíte cestu. Je to ta nejméně vyšlapaná. Brian Iselin Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 24

MOŽNOSTI PRACOVNÍHO UPLATNĚNÍ DOPROVÁZEJÍCÍCH PARTNEREK ČI PARTNERŮ V ZAHRANIČÍ, ALE I PO NÁVRATU DOMŮ – SDÍLENÍ ZKUŠENOSTÍ Ing. E. Jestřábová V zahraničí jsem strávila s manželem 19 let, což představuje 5 výjezdů. Po 4 návratech domů jsem si odpovídající práci dokázala najít. Po návratu z posledního výjezdu z Gruzie - se mi najít práci už nepodařilo. Bylo mi 57 a na můj písemný zájem o nabízené pozice mi nikdo ani neodpověděl. Po roce odepisování na inzeráty jsem to vzdala. Zaregistrovala jsem se na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání. Vzhledem k pobytu v zahraničí mi nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti. Bylo mi dost trapné říkat známým, že jsem na úřadě práce. Došlo mi však, že to není jen moje „neschopnost“. Politika MZV vůči doprovázejícím partnerkám (partnerům) prostě není optimální. Už během posledního výjezdu jsem tušila, že pracovní trh mne nepřivítá s otevřenou náručí, a tudíž jsem přemýšlela, co dál. V Tbilisi byla krajanská komunita, která mne oslovila s prosbou, abych jim pomohla s výukou češtiny. Velice ráda jsem jim vyhověla. Tato zkušenost byla pro mne inspirativní. Když jsem doma zjistila, že odpovídající práci neseženu, začala jsem se zajímat o kursy na získání pedagogického minima. Nemám pedagogické vzdělání, tak jsem si našla rekvalifikační program – Lektor dalšího vzdělávání. Kurs byl půlroční, zakončila jsem ho zkouškou před zkušební komisí. Obdržela jsem Osvědčení o získání profesní kvalifikace „Lektor dalšího vzdělávání“. Pokračovala jsem dvousemestrálním zdokonalovacím kurzem výuky češtiny jako cizího jazyka. Tyto kurzy pořádá Univerzita Karlova – Ústav jazykové a odborné přípravy – Metodické a odborné centrum. Kurz byl každý druhý pátek od 14.30 do 19.50. Zakončila jsem ho obhajobou ročníkové práce. Kurz byl pro mne hodně náročný, protože byl cílený na pedagogické pracovníky. Byl perfektně připraven, tak vysokou úroveň jsem ani nečekala. Většina účastníků kurzu byli kantorky a kantoři, kteří si prohlubovali vzdělání. Na českých školách je stále více dětí cizinců a výuka češtiny pro děti není nijak zvlášť propracovaná. Menší část účastníků kurzů učila cizí jazyky a chtěla si přibrat ještě výuku češtiny pro cizince. O výuku češtiny pro cizince je poměrně velký zájem, především ze strany jazykových agentur, ale i základních a středních škol. Jsem přesvědčena, že tuto (re)kvalifikaci lze využít i v zahraničí, kde jsou krajanské spolky, či na katedrách bohemistiky na vysokých školách. Bylo by krásné, kdyby na rekvalifikační kursy po návratu domů přispívalo MZV… ale konec snění. Dnes, kdy se ohlížím zpět, bych dala asi přednost osobnímu profesnímu rozvoji před následováním manžela do zahraničí. Život s rodinou v zahraničí není procházkou růžovým sadem, těžké je to i pro děti. Obětavost manželek vyslaných pracovníky MZV je oceňována nulově. Finanční závislost na manželovi nejen v zahraničí, ale i v důchodu je vysoká. Vzhledem k tomu, že se v Praze rozvádí každé druhé manželství, je doprovázení partnera nebo partnerky do zahraničí vlastně adrenalinová záležitost.

Z RODINNÉHO ALBA – WASHINGTON: MATKA V DC V této rubrice, jak už asi víte, zveřejňujeme nevšední příběhy rodin zaměstnanců MZV. Autorkou dnešního článku je paní Martina Švédová, která nám napsala o životě ve Washingtonu z pohledu matky 18-timěsíční holčičky. Jaký je život ve Washingtonu, DC (dále jen DC) s malým dítětem - hlavně z pohledu toho, co všechno se tu dá s dítětem provádět za aktivity Ještě než se začtete dále, tak bych vás jen ráda upozornila na skutečnost, že je to moje Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 25

první dítě (18 měsíční dcera Kateřina) a také první výjezd - takže jsem v obojím teprve takový nováček, což se bude jistě odrážet v následujících řádcích. Zkusím zahájit své povídání počasím. Teplota je průměrně o cca 5 stupňů vyšší než v ČR. Léto je tu velmi teplé a vlhké, zima mírnější. Dokud jsme sem před dvěma lety nepřijeli, tak tu skoro neznali sníh. Poslední roky je ale všechno jinak a především proslulý loňský blizard přinesl možnost užít si týden zimních radovánek přímo ve městě. Mám opravdu ráda, že Washington je celoročně místo s nadprůměrným počtem slunných dní, což vám rozhodně přidá na náladě. Co se tu tedy dá provádět (rovnou uvádím anglické názvy, protože pokus o překlad by vyzněl často spíše vtipně a je to určitě i užitečnější). Na prvním místě musím rozhodně uvést knihovny, protože jsem z nich opravdu nadšená! V místních knihovnách to velmi žije, pořádá se tam spousta akcí snad pro všechny věkové a zájmové kategorie (od miminek po batolata, školáky, puberťáky a samozřejmě i pro dospělé). Pro děti jsou to aktivity, jako Baby lap time pro ty nejmenší, Story time a Music time pro ty už trochu pohyblivější. Jsou to většinou cca 30 minutové programy skládající se ze čtení knížek, říkanek, zpívánek a tancování na písničky dle věku, někdy je možnost zůstat ještě chvilku po programu a prohodit pár slov s ostatními matkami/chůvami, což je výborné pro sociálně deprivované matky. Občas se tam také pořádají koncerty zpěváků pro děti nebo zajímavé přednášky. Každá knihovna nebo spíše knihovnice má samozřejmě svůj styl. Já jsem si našla své oblíbené a musím se přiznat, že tam rozhodně nechodím jen kvůli tomu, abych pobavila své dítě, ale též sebe. Dokonce i občas navštívím French story time, byť francouzsky neumím, ale je prokládaný takovými hezkými písničkami a paní knihovnice rozdává tak skvělou energii, že se tomu nedá odolat. Kátě se to naše knihovničení moc líbí, zvlášť když se tam zpívá. Tyto aktivity v knihovnách jsou zadarmo, pro kohokoliv, někde si ale musíte s předstihem vyzvednout na místě symbolické lístky neb je rychle „vyprodáno“. Mám v okolí asi tři knihovny dostupné do 30 minut chůzí a několik dalších v dojezdu 30 minut MHD, takže alternativ je dost. A nesmím zapomenout zmínit, že v každé knihovně naleznete útulné čtecí/hrací koutky pro ty nejmenší a až příliš mnoho dobrých knih k zapůjčení. V Americe obecně dost frčí jóga, takže není divu, že tu také frčí jóga pro děti a to dokonce i pro ty nejmenší, zrovna narozené, která se jmenuje Itsy Bitsy jóga (podle jedné proslulé říkanky, já bych ji v češtině pojmenovala asi Paci paci jóga). Já jí ovšem říkám spíše sranda jóga. Jsou to takové zpívánky/říkanky pro děti, kdy s nimi při tom trochu cvičíte, hlavně cviky na uvolnění prdíků. Jelikož je Kátě už 18 měsíců a hodně napodobuje ostatní, tak jsem si řekla, že možná bude ten pravý čas opět zkusit nějakou jógu pro starší děti a Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 26

doufala jsem, že ji to třeba také trochu zklidní. Po minulé lekci, kdy snad zaběhla minimálně půlmaraton a nedala se zastavit ani násilím, tuto svoji naivní představu zatím vzdávám. Ale jinak rozhodně doporučuju jógu nebo i jiné cvičení na zklidnění utahaných rodičů - někde nechají děti pobíhat/hrát si v té samé místnosti a někde mají dokonce hlídání dětí v místnosti vedlejší. Jako úžasný nápad mi přijde Moms club, kam se můžete za drobný roční příspěvek přihlásit. Matky se díky těmto klubům snadněji sdružují a pořádají aktivity pro děti, ale také samy pro sebe. Jednou za měsíc bývá hlavní setkání s přednáškou na nějaké pro matky zrovna palčivé téma (nošení dětí, vývoj dětí, jak vybrat školu pro dítě, úklidem ke klidu, jak plánovat vaření apod.), tematická párty dle aktuálního svátku nebo třeba výměna dětského oblečení a hraček. Dále se pořádají různá setkání u kávičky, na dětských hřištích nebo v zimních měsících u někoho doma, sportovní aktivity pro matky nebo si také často navzájem sdílíme a zveme se na nějakou zajímavou událost (pro děti nebo „kid-friendly“) v okolí. Líbí se mi, že občas také děláme drobné charitativní akce. Naše facebooková skupina je samozřejmě skvělým zdrojem mnoha cenných rad, a to nejen mateřských. Jaké to má tedy výhody být v klubu amerických matek? Angličtina pro mě i malou, zajímavé aktivity (dozvíte se kde se co děje), noví známí a když potřebujete s čímkoli poradit. Hlídací Coop je komunita rodin bydlících v okolí, které se občas scházejí, poznávají se a vypomáhají si navzájem hlídáním dětí. Ten náš má dost propracovanou organizaci s několika rolemi, které se obměňují, a se stanovenými pravidly, jak se sbírají hlídací body. Dobrý způsob jak poznat rodiny v sousedství a ušetřit. Playdate je důležité slovíčko a samozřejmě hlavně událost v životě americké matky. Líbí se mi to přeložit jako hravé rande (nebo jsem si vzpomněla, že jsme s mojí prababičkou říkaly, že jdeme k někomu na hrátky, když jsme chodily po návštěvách na vesnici), kdy ideálně děti si hrají a matky mají čas si trochu popovídat. Někdy to ale dopadá i tak, že napůl spící, sotva bdící lovíte v hlavě zapadlá anglická slovíčka (někdy i ta česká) a pak stejně v půlce těžko vypocené věty musíte běžet odchytit své milé dítě zrovna padající, běžící daleko pryč, trhající cizí knížku nebo se potápějící (doplňte dle vlastní zkušenosti). V DC je spousta hezkých dětských hřišť (Playgrounds). Většinou jsou tam nějaké houpačky, různé hrady plné mostů, skluzavek a prolézaček a na některých je i pískoviště. V parném létě jistě budete oplývat vděkem především za ta hřiště, která obsahují i sekci různých vodních fontánek, kde se také moc rádi zchladíte a užijete si to cákání spolu s dítětem. Teď s přicházející zimou budeme využívat více také hrací koutky v muzeích, obchodech či kdekoliv jinde je objevíme. Objevování DC (i s dítětem) je moje oblíbená činnost. Při psaní tohoto článku se prostě nemohu nevyznat ze své lásky k DC, to je příliš velké pokušení nenapsat o ní alespoň pár vět. Mám tohle město opravdu ráda. Ač nejmocnější město světa, je to tu až překvapivě poklidné, zelené, někdy až sladce ospalé. A zároveň se tu pořád něco děje a je tu tolik zajímavého k vidění, že občas až skoro propadám stresu, abychom alespoň něco z toho stihli okusit, zažít a poznat, dokud tu jsme. Proto se také někdy vydávám na objevné výpravy i jen sama s dcerkou, protože společné rodinné víkendy bývají často neuvěřitelně krátké. Ve Washingtonu je mnoho muzeí (jedny z největších sbírek světa, většina zadarmo, s hracími koutky pro malé děti, interaktivními učebními koutky nebo různými objevitelskými programy pro děti starší), válečných a historických památníků, různorodých čtvrtí dýchajících svou vlastní atmosférou, univerzit (především krásná Georgetown University, kde je i první lavička nebo spíše stoleček s židlemi Václava Havla), nádherná a obrovská National Cathedral (ač mladá, stejně má své silné kouzlo) a její okolní zahrady a školy připomínající školu bradavičkou. A samozřejmě nesmím zapomenout na místa moci elegantní Capitol, Bílý dům, sídlo FBI, které často zahlédnete zvenku v některém americkém filmu či seriálu, a nespočet dalších budov, kde se rozhoduje o důležitých světových otázkách. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 27

Často tu také narazíte na menší či větší parky a i v ostatních ulicích je spousta zeleně. Kousek od našeho bytu máme například Jelení vyhlídku nebo Světluškové náměstí, námi pojmenovaná místa, kde jsme párkrát potkali jelena a tam, kde v létě v noci tančí světlušky. Díky dítěti jsem také konečně pořádně prošla i naši čtvrť a zamilovala si obyčejné uličky s krásnými domky, verandami a předzahrádkami. Momentálně se těším, jak se tyto uličky na Halloween vyzdobí a že tam půjdeme s dcerou poprvé opravdově koledovat. Zoo! Málem jsem na ni zapomněla. Asi proto, že jsme tam, ostudy, ještě pořádně nebyli. Okolo Vánoc je populární akce Zoo lights - noční procházka mezi zvířaty vyrobenými ze světýlek. A teď jsem zvědavá na nadcházející halloweenské Boo at the Zoo. Takovým maskotem washingtonské zoo a vlastně i celého DC je medvídek panda, kterých tu můžete vidět několik, jak celý den trpělivě okusují bambus. Svátky vánoční, velikonoční, halloweenské nebo i Den díkuvzdání a Valentýn mají s dítětem také větší kouzlo. A někdy vám poskytují i více příležitostí si je zkusit zažít hezky po americku. Sama bych se asi trochu zdráhala sednout si Santovi na klín, rozhodně bych se nepokoušela vyrobit valentýnku, protože doteď jsem tento svátek ignorovala, těžko bych se účastnila nějakého pravého velikonočního honu na čokoládová vajíčka a neklepala bych jako čarodějnice u cizích dveří a nedoufala, že za to dostanu nějakou dobrůtku. Další aktivity: bazény (během léta jsou některé zdarma veřejně přístupné anebo mnoho domů má své vlastní), klub nosnic (Babywearing International), školky a mnoho dalších tanečních, sportovních nebo hudebních kroužků nebo jinak rozvíjejících programů (např. kroužky Gymboree). Pro starší děti pak je tu také československý Sokol.

Nějaké obecné informace: V MHD jezdí dvě děti do 4 let s doprovázející osobou zdarma (MHD funguje, ale obrňte se trpělivostí a hlavně si prosím važme naší české MHD). Zdravotní péče je drahá, schéma očkování pro děti se trochu liší od českého, doporučuji se rozhodnout pro českou nebo americkou verzi. Jídlo pro děti je na rozdíl od českého hodně sladké, kořeněné a solené (my jsme dost závislí na českých dětských křupkách). Rozhodně se nemusíte zdráhat chodit i s malými dětmi do restaurací, je to tu více než obvyklé. K cestování nás to tu láká neustále, jen kdyby to nebyly tak velké vzdálenosti… Když se procházíte po DC s malým dítětem, tak máte skvělou příležitost vyzkoušet si často smalltalky (tzv. dvojí trénink - angličtiny a sociálních dovedností). Malé roztomilé dítě Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 28

přitahuje pohledy všech a já jen žasnu, když jsem často svědkem toho, že má dcera dokáže donutit k úsměvu třeba i toho na první pohled nejnerudnějšího spolucestujícího v autobuse. A já se pak díky tomu učím novým zajímavým slovním spojením jako je třeba „cutie pie“ nebo „social butterfly“. Také mne těší to, jak tu fungují různé komunity. Dobrým příkladem je snaha o podporu místní komunity, kdy se pořádají často akce v našem okolí. V létě to byly koncerty, kde se nejvíce vyřádily právě děti (a díky tomu i jejich rodiče). Dále tu probíhají rána pro maminky nebo i tatínky s dětmi třeba se zábavnou přednáškou o plazech s živými plazími účinkujícími nebo podpora rodin v podobě milé odměny jednoho kusu ovoce zdarma pro dítě při každém nákupu v místním obchodě. Samozřejmě se vídáme i s dalšími lidmi z ambasády (aktuálně se zde sešlo docela dost malých dětí) a často zavítáme i na nějaké zajímavé akce, které naše velvyslanectví pořádá. Žije se nám tu v DC prostě dobře. Závěrem přikládám pár odkazů: http://www.dclibrary.org/; http://www.momsclub.org/; http://kidfriendlydc.com/. Jestli se sem někdo chystáte, tak vám moc ráda s čímkoli poradím a zodpovím případné dotazy na mailu: [email protected] .

OKÉNKO DO EVROPY Španělsko A je tu opět další pravidelná rubrika s informacemi o jedné z našich partnerských asociací, sdružených v EUFASA (European Union Foreign Affairs Spouses, Partners and Families Association). Dnes představujeme španělskou AFD.

Španělská delegace na konferenci EUFASA v Budapešti 2011

Španělské sdružení rodinných příslušníků AFD existuje již 32 let a jeho členy jsou nejen manželé a partneři diplomatů v aktivní službě i v důchodu, jejich vdovy a vdovci, ale i polovičky dalších zaměstnanců MZ a jiných ministerstev, vysílaných na zastupitelské úřady v zahraničí. Je jich okolo 400, stoupá mezi nimi počet mužů i mladých. Jedná se o jednu z nejaktivnějších organizací v rámci EUFASA a není náhoda, že byla na letošním pracovním setkání podepsána pod několika různými prezentacemi. Představila tam, čeho dosáhla za posledních pět let. Těch hlavních

úspěchů je několik:  Na MZ již spolehlivě funguje zaběhnuté oddělení rodinné politiky, které vzniklo v prosinci 2014. Je plně funkční a spolehlivé a stará se o řadu typických problémů spojených s vzděláním, školným, lékařskou péčí, stěhováním atd. Jeho prostřednictvím španělské ministerstvo zahraničí pravidelně konzultuje s AFD otázky spojené s rodinami a partnery. AFD se na žádost ministerstva aktivně podílelo na Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 29

podobě Zákona o zahraniční službě, schváleného parlamentem v březnu 2014.  AFD podepsala smlouvu s právníkem mimo MZ, který pomáhá s řešením soukromých i pracovních problémů v oblasti občanského, pracovního, obchodního práva a správy. Za online konzultaci na dálku si účtuje běžnou španělskou cenu. Může se jednat o pronájem bytu, vypovězení smlouvy, pomoc v domácnosti – o cokoli.  Podle Zákona o zahraniční službě od března 2014 mají všichni státní zaměstnanci, včetně partnerů diplomatů, stejné právo hlásit se na volná místa v rámci velvyslanectví.  Na ministerstvu od prosince 2014 pracuje psycholožka. Lze si s ní domluvit soukromé osobní sezení, zúčastnit se měsíční skupinové schůzky „U kávy“ nebo navštěvovat její kurzy emoční inteligence, nabízené třikrát nebo čtyřikrát do roka a těšící se značnému zájmu.  FDA je od podzimu 2014 pyšným nositelem Ocenění za 30 let služby, slavnostně udělené osobně ministrem zahraničí za tvrdou práci, úsilí, vytrvalost a úspěchy během let od založení.  Existuje jistý počet míst ve státních školách, rezervovaný pro děti diplomatů po jejich návratu ze zahraničí.  V posledních pěti letech stoupl počet členů FDA – mužů. Mužem je i podpředseda asociace a jeho přístup i tvrdá práce jsou neocenitelné.  Stoupá zájem mladší generace o činnost FDA a projevuje se to i na věku členů, což je vnímáno jako velmi povzbudivé pro celou organizaci. Největšími starostmi našich španělských kolegů je snaha o obnovení nároku na placené letenky na dovolenou ve vlasti, zrušeného v rámci krizových škrtů před více než třemi lety, a aktualizace výše školného, která zastydla na úrovni platné před 15 lety, nehledě na zvýšení poplatků v celém světě. Ke své činnosti má AFD k dispozici kancelář na MZV s technickým vybavením – je v ní telefon, dva počítače, tiskárna, kopírka. Pracují tam asociací placené osoby na místech tajemníka, webmastera a účetního, všichni na částečný úvazek. Kancelář je otevřena na půl dne třikrát týdně. Čtyřikrát ročně vychází zpravodaj. Oddělení pro rodinnou politiku MZ již od svého vytvoření v r. 2014 aktivně spolupracuje s AFD na implementaci společných klíčových priorit:  vytvářet pracovní příležitosti pro doprovázející partnery v zahraničí v státním i soukromém sektoru,  nabídnout maximum informací při výjezdu, zahrnutých do zpráv o misích,  lepší školení a příprava rodin před přesunem do zahraničí,  řešení problémů spojených s lékařskou péčí, ztráty výhod a práva na důchod pracujících partnerů,  pracovat na aktualizaci nároků na školné, přídavků na bydlení, stěhování apod. Státní tajemník se pravidelně schází s AFD, aby se mohl lépe orientovat a chápat potřeby a nároky členů a jejich rodin. AFD průběžně spolupracuje se španělskou asociací diplomatů. Co nabízí AFD svým členům?  Pravidelná setkání se státním tajemníkem ministerstva, oddělením pro rodinnou politiku a dalšími pro rodiny důležitými odděleními MZ.  Spojení se sdruženími rodin dalších ministerstev. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 30

 Důležité informace např. o pracovních povoleních v zahraničí, databázi španělských podniků v cizině apod.  Školení a vzdělávací aktivity pro partnery. Ve spolupráci s Diplomatickou školou (obdobou naší DA) se konají kurzy angličtiny, francouzštiny a němčiny, semináře o lidských právech, mezinárodních vztazích, pozorování voleb apod. Partneři se mohou ucházet o 3 stipendia na magisterský kurz protokolu.  Měsíční kulturní akce.  Každoroční seminář před vysláním s informacemi o bezpečnosti, zdravotní péči, sociálním a důchodovém zajištění, vzdělání, psychologických aspektech pobytu v zahraničí, reprezentaci Španělska, právních a administrativních otázkách, protokolu a se sdílením zkušeností z různých vyslání.  Jelikož spolupracuje AFD s psychologem, pořádá četné pravidelné semináře na téma přizpůsobivosti, emoční inteligence, osobního poradenství/koučování a zvládání kulturních odlišností.  Od roku 2015 organizuje seminář o správě a provozu oficiálních rezidencí v zahraničí a ten těší se velkému zájmu.  Probíhají kurzy vaření ve spolupráci s časopisem Telva.  Oblíbená jsou společenská setkání partnerů diplomatů před výjezdem do zahraničí i návratu do Španělska. Školné  Dětem ve věku 3-20 let je na postingu hrazeno školné do výše 60%, max. 3 906,58 EUR za dítě a rok. Jelikož se tato částka od r. 2007 nezměnila, spolupracuje AFD s právním poradcem na možnostech její aktualizace.  Předškolní výchova není nijak hrazena. V r. 2018 však na MZ v Madridu začne fungovat podniková školka.  Od podzimu 2017 bude možné umístit děti po návratu domů do smluvních škol v Madridu a jeho okolí, přičemž MZ pomůže rodinám s vyřizováním. Smlouva tak zaručí volná místa pro každou přijíždějící rodinu. Finanční dávky:  Adaptační – 8%, 10% nebo 12% ročního příjmu vyslaného zaměstnance podle počtu rodinných příslušníků vyjíždějící do zahraničí nebo vracejících se domů.  Stěhování osobních věcí – 60 m3 kontejnerového prostoru při odjezdu obecně, 30 m3 při odjezdu do oficiální zařízené rezidence. Obojí platí i pro návrat domů.  Ve zvláštních případech lze žádat o dodatečné cargo do 100kg. Partneři – cizí státní příslušníci (Foreign born spouses) jsou také vybaveni při odjezdu na posting španělským diplomatickým pasem. Zdravotní péče  Na MZ je zaměstnancům i jejich rodinám k dispozici praktický lékař a psycholog.  Ti také celoročně informují v otázkách zdravotní péče a zajišťují běžná očkování i informační kampaně.  Praktický lékař informuje a radí před postingem a aplikuje potřebná očkování podle země výjezdu.  Zdravotní středisko MZ posílá do zahraničí léčiva a zdravotnický materiál pro zaměstnance a jejich rodiny. Existují různé manuály sebeobrany, bezpečnosti a první pomoci. Zdravotní pojištění během vyslání  Smluvně zajišťuje zdravotní pojištění zaměstnanců a jejich rodin při pobytu v zahraničí jedna ze zdravotních pojišťoven. Proplácí po předložení příslušných účtů Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 31

100% léčby, hospitalizace a léků. Pojištění se vztahuje i na repatriaci, porod apod.  MZ zajišťuje i další pojištění, kryjící např. invaliditu a úmrtí v důsledku nehody do 150 253 EUR, přirozené úmrtí do 150 000 EUR, občanskou odpovědnost pro konzulární pracovníky do 180 303 EUR. MZ má podle platných španělských zákonů zvláštní fondy určené k pomoci obětem terorismu/války/násilí. Důchod  Partner nemá nárok na kompenzaci ztráty vlastních nároků na penzi ze strany MZ. AFD se od června 2012 podařilo vyjednat pružné spoření u velké pojišťovací společnosti, což umožňuje členům postarat se o vlastní finanční zajištění.  Vdova/vdovec po zaměstnanci má nárok na cca 50% jeho důchodu, ovšem v případě úmrtí při plnění pracovních povinností dostane pozůstalý 100%. Zaměstnání partnerů  Španělské MZ nezasahuje do rozhodnutí a možností rodinných příslušníků svých zaměstnanců pracovat při postingu v zahraničí. Španělsko podepsalo 61 bilaterálních dohod o zaměstnávání partnerů diplomatů a vlastníků diplomatických pasů v zemi vyslání. Do toho počtu patří i státy EU a Švýcarsko. A podobná praxe existuje i s Jižní Koreou a Singapurem, i když s nimi dohoda podepsaná není.  Partner-státní zaměstnanec má v případě stejné kvalifikace při obsazování volných míst na zastupitelských úřadech přednost před ostatními kandidáty a po schválení zákona o zahraniční službě z roku 2014 jsou si v těchto případech rovni všichni partneři vyslaných.  Partner-státní zaměstnanec má nárok jako rodinný příslušník doprovázející do zahraničí na placené volno po dobu minimálně dvou let a na neomezenou dobu. Profesně to pro něj zpravidla znamená ztrátu postavení, a i když se po návratu dobře začlení, nemá záruku stejného místa a pozice. V soukromém sektoru se to odvíjí od konkrétního zaměstnavatele.  AFD má databázi všech španělských společností v zahraničí.  Španělské MZ pracuje na zprovoznění internetové aplikace, která by propojila španělské společnosti/další instituce nabízející pracovní příležitosti a partnery hledající v zahraničí práci. Její uvedení do praxe by mělo pomoci jak při odjezdu, tak po návratu domů. Margarita Štěpánková

PRACOVNÍ SCHŮZKA EUFASA, ŽENEVA, ČERVEN 2016 Jedním ze základních pilířů práce EUFASA jsou její roční konference, kde se delegáti z členských zemí scházejí a po 2-3 dny usilovně brainstormují, vyměňují si zkušenosti, debatují, analyzují svoji činnost, řeší vývoj a další postup. Možnost „prezenční“ práce a osobního kontaktu na konferencích je pro všechny velmi důležitá. Období 6 měsíců před konferencí a 1-2 měsíců po ní patří k nejaktivnějším pro všechny. Po zbytek roku funguje práce asociace přes internet – jak na pro všechny dostupných webovkách www.eufasa.org, tak v pracovních skupinách nebo případně po mailu. Konferenci zpravidla pořádá členská organizace rodinných příslušníků MZ země, která předsedá EU od ledna do června. Z důvodu předsednictví, ale hlavně konání ústřední roční pracovní události – konference – bývá od té předešlé do ukončení té „své“ příslušný spolek na rok předsedou celé EUFASA. Letos to mělo být Nizozemsko. Problém nastal ve chvíli, kdy holandské MZ odmítlo podpořit organizaci, ač ta bývá většinou na bedrech Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 32

příslušného sdružení a hlavně se jedná o mimořádně dobré PR, a navíc je celá akce zařazena do předsednických aktivit (což veškerou organizaci také usnadňuje a MZ k pomoci vždy motivuje). Jelikož Slovensko, které EU předsedá v druhé polovině 2016, organizaci rodinných příslušníků nemá, aby povinnost případně převzalo na sebe, musela EUFASA řešit základní problém – bude muset poprvé za svoji existenci vynechat své pracovní setkání? Po rozpacích a zklamání, že nizozemské MZ nechalo sdružení svých rodinných příslušníků na holičkách, po pocitu, jaké by to bylo, kdyby se to stalo kterémukoliv z členů EUFASA, ačkoli u mnoha to je naprosto nepředstavitelné a nepravděpodobné, začala mobilizace. Nízkonákladové pracovní setkání v zemi mimo členskou základnu? V hotelu, který nabídne nejvýhodnější balíček s tím, že si vše budou hradit delegáti? Nebo v zemi členské, ale s většími možnostmi? Kde? Kdy? Jak? Na kolik dnů? Víkend? Bude to pro někoho finanční problém s ohledem na nízkou částku krytí nákladů domovskými MZ? Kdo by měl zájem? Kdo to zařídí? Požádat o pomoc administraci EU? Výsledkem všech domluv, pokusů, hlasování apod. bylo výroční setkání EUFASA ve švýcarské Ženevě 19. a 20. června 2016 za společného předsednictví kolegů s Bruselu – belgického MZ a EU. Pracovní program nebyl o nic chudší, než bývá na běžných konferencích. * Jednou ze základních otázek byla zcela logicky současná situace EUFASA, její vývoj a otázky, jak dál. Asociace je zákonitě taková, jací jsou její členové – jejich úspěchy ji posilují, jejich problémy ji poznamenávají.  Co nás v ní spojuje? Společné problémy, z nich vyplývající společné cíle, vzájemná motivace úspěchy ostatních, web EUFASA.  Problémy? Činnost je závislá na dobrovolné práci jednotlivců, kolísá a nedá se vždy stoprocentně předvídat. Stejně tak je nejhorečnatější práce nárazovitě soustředěna okolo konference. EUFASA nemá oficiálně/právně uznaný status. Rozhodnutí konferencí se nedostatečně promítají do následné praxe. Ne všechny země EU jsou členky EUFASA (některé ovšem nemají sdružení RP). Letos vznikly i další potíže – nekonala se konference, zanikají členské organizace (např. švédská), další nezaplatily členský příspěvek, ne všechny se účastní setkání v Ženevě. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 33

 Problémy jednotlivých spolků EUFASA také ovlivňují. – Máme příliš mnoho potřeb a to rozptyluje naši energii a snižuje naši výkonnost – musíme si vytyčit priority a soustředit se na ně. Jsou problémy s členskou základnou – ač poskytujeme služby všem, je těžké získávat nové členy, máme tudíž méně aktivních lidí, vložená energie kolísá, je méně finančních prostředků na efektivní činnost. Mobilizujeme se nárazově, když je třeba něco nutně udělat, je potíž se soustavností a plynulostí. Opravdu na nás ministerstvům záleží, nebo zájem jen hrají, aby nevypadala trapně? Asociace rodinných příslušníků musíme vést, nikoli pouze provozovat! Řešením je soustředit se na své členy a jejich potřeby. Přibývá-li členů, daří se to. Máme-li jich málo, nejsme dost důležití. Musíme se o řešení všeho snažit jen a hlavně my? Kdo jiný? S jakou organizací nebo institucí můžeme spolupracovat, požádat ji o pomoc, nebo něco z toho zvládne lépe a dokonce bez nás? Status partnerů:  S ním máme téměř všichni problém. V některých zemích je dost slušně řešen (viz Švýcarsko, Francie), zatímco v jiných skoro vůbec ne (včetně ČR). Samozřejmě se to může lišit v důsledku místních zákonů, ale není důvod, aby povědomí o roli a stavu diplomatického partnera nebylo nějakým způsobem v legislativě zakotveno všude – a o to je třeba se dále snažit.  Na webu EUFASA, v sekci o setkání v Ženevě, je k dispozici dokument Status of the diplomatic spouse – historický přehled práce EUFASA a dosaženého jejími členy od setkání EUFASA v Haagu 1997 doposud.  „Pro mnohé z nás znamená sdílení života s diplomatem stále ještě čelit stejné volbě jako ženy v minulosti – rozhodovat se mezi manželstvím/rodinou a vlastní pracovní kariérou, finanční nezávislostí a profesionálního naplnění.“ Španělská asociace rodinných příslušníků představila svoji činnost a způsoby práce. Jelikož v Okénku do Evropy představujeme tentokrát činnost právě AFD a použili jsme i údaje z prezentace v Ženevě, nebudu je tu opakovat. Francesko Caleprico, zástupce vedoucího oddělení, BA.HR.3, práva a povinnosti, z Evropské služby vnější akce, podrobně představil způsoby podpory rodin/RP a řešení s ní spojených problémů v zastoupeních EU v zahraničí, včetně rozlišení podle země původu zaměstnance – manželství/registrované partnerství/partneři stejného pohlaví, zaměstnávání, finanční dávky, školné, pojištění, lékařská péče, pojištění pro případ úmrtí a finanční zajištění pozůstalých apod. Stálá pracovní skupina o informacích a informovanosti před a na místě vyslání, Welcome working group – welcome teams ve své prezentaci zdůraznila důležitost maximálního přísunu informací pro jednodušší adaptaci a celkovou spokojenost a dobré fungování rodin na vyslání. Vlastní dílčí průzkum ukázal, že 70-80% z nás je hledá přes známé, přátele nebo na webu. To dokazuje mimo jiné i význam a hodnotu webu EUFASA, kde v sekci Documents lze najít jako Postreports praktické informace o některých městech (Berlín, Budapešť, Buenos Aires, Canberra, Dublin, Helsinki, Lisabon, Madrid, Mascat, Stockholm, Tallinn). ---------Ač se letos SRP z personálních důvodů pracovní schůzky EUFASA nezúčastnilo (a je to velká škoda), všechny materiály a výstupy, včetně ohlasů a následného dopisu ministrům zahraničí máme k dispozici. Znovu se nám potvrzuje, že více hlav / spolků / zemí / zkušeností mnohem více ví a že bychom se neměli jen inspirovat, ale i tvrději a neohroženěji jednat. Aby však hlas našeho SRP měl větší váhu, nelze jen spoléhat na výbor, že se postará (viz výše.) Je třeba jej podpořit členstvím a v rámci možností a zájmu i aktivitou. SRP totiž Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016 strana 34

není institucí a nebudeme-li se o něj starat, těžko budeme hledat jinou organizaci, která se o zájmy rodinných příslušníků bude tak starat. Margarita Štěpánková

TCHAJ-WAN Markéta Hrdoušková Vyjdeme ven z klimatizované letištní budovy. Vedro a dusno nás omotá jak fólie, kterou máme obalené kufry. Chvíli máme problém se nadechnout, každý krok je namáhavý. Tohle bude teď náš domov. Zvykneme si? Huang Di Dian

Zas je vedro k zalknutí a dusno jak ve skleníku. Stále pod vlivem pocitu, že s dětmi se musí přes den ven, vyrazíme k té malebné vilové čtvrti, co vidíme z balkónu. Okamžitě jsme všichni zpocení od hlavy až k patě. U přechodu jakási žena zametá chodník. Motám se v davu chodců jak nudle v bandasce a omylem jí rozkopnu hromádku. „Není zač“ říkám jí místo „promiňte“. Ta dvě čínská slova se podobají jak vejce vejci. Dovláčíme se k domkům a zjišťujeme, že jsou to hroby, hřbitov se super výhledem. Skrz náhrobky v dálce zahlédneme „stojedničku“, tchajpejský mrakodrap vypadající jako stonek bambusu. Štípají nás komáři. Děti se chtějí vrátit domů nebo kamkoliv do klimatizované místnosti. Cestou zpět se spustí liják, je to jakoby nám někdo nahoře vylil na hlavy kýbl teplé vody. Sedíme doma, je večer. Muž čte nejmladšímu knížku a já zašívám u televize. Starší děti leží na podlaze a cosi hrají. „Nekopej mi do toho stolu!“ napomínám prostředního, protože stůl se celý třese. „Já do něj nekopu,“ brání se. Mám divný pocit. Až za chvíli mi dojde, že je to proto, že sedačka pode mnou drncá, jako bych jela traktorem. Lustr se houpe, otevřelo se pár šuplíků. Muž přibíhá z dětského pokoje. „Zemětřesení! To je zemětřesení!“ Naše první. Běžíme po schodech do přízemí. Jsou tam asi tři lidé a družně si povídají. Třesoucí se dům nikoho moc z míry nevyvádí. I my si zvykneme…. Cestujeme metrem. Na zemi jsou bíle vyznačeny linie, mezi nimiž mají cestující čekat na vlak. Všichni disciplinovaně tvoří fronty. Ve vagónu ke mně přistupuje dobrovolník hlídající v podzemce kázeň chodců a ukazuje na ceduli mezi okny. Aha, nesmí se tu jíst, pít ani žvýkat. S úsměvem ke mně natahuje ruku s papírovým kapesníčkem, plivu do něj žvýkačku. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 35

Cestujeme pro změnu autobusem. Všude kolem jsou jezdci na skútrech. Sebevražedně se vrhají před autobus. Řidič musí v jednom kuse brzdit. Jsou zprava i zleva, vpředu i vzadu, jsou všude. Cestující vystupují a řidič všem zdvořile a s úsměvem děkuje, rozjíždí se, vzápětí mu z vedlejší ulice vjede pod kola žena s dítětem uvázaným na břiše. Ona má helmu, dítě ne. Řidič dupe na brzdu, těsně ji mine. Nic se neděje. Myslím, že řidiči hromadné dopravy v Tchaj-peji musí být na nějakých psychofarmakách, jinak si to nedovedu představit. Ráno nástup do práce, dostanou pilulku a šup do dopravní džungle. Vyrazili jsme na výlet do kopců, které jsou všude kolem Tchaj-peje. Hlavní město je obklopeno horami. Šlapeme po upraveném chodníčku, po kamenných schodech. Na kmenech stromů tu a tam sedí agama. Ráj pro naše dětské lovce. A ti motýli! Barevní a velcí. „Mami, máš nad sebou pavouka!“ Hystericky řvu a zastavuji se až v bezpečné vzdálenosti, z níž bych pavouka zahlédla jen dalekohledem. Ještě že tak, má i s nohama v průměru asi 15 centimetrů. Děti se ho snaží chytit do síťky a udělat si s ním fotku. Na tohle si tedy nezvyknu… Další výlet, tentokrát do hlubší divočiny. Nejdřív ale jedeme po silnici. Pořídila jsem si na to autoatlas v čínštině. Vůbec se v něm nevyznám, každá stránka má jiné měřítko. Zastavujeme na odpočívadle a zkoumáme mapu u silnice. Vůbec se v ní nevyznám, sever je ve skutečnosti na jiho-východ. Jdeme se zeptat místních. Všichni jsou tu hrozně ochotní. Listují atlasem a zapichují prsty do různých míst. Odjíždíme dřív, než se stihnou pohádat, kde vlastně na mapě jsou. Nakonec dojedeme na správný začátek trasy. Pořídila jsem si na to knihu i s mapkami, kde je sever na severu. Tentokrát žádné betonové chodníčky, žádné kamenné schody. Jdeme lesem a brodíme potok. Jsou v něm krabi a rybičky, musíme tu zůstat, protože děti-lovci a tak. Po další hodině cesty pralesem dorazíme k vodopádu s jezírkem. Vůbec nikdo tu není, můžeme se vykoupat. Máme sami pro sebe vodopád, to je ráj. Prázdniny, jedeme na tropický jih ostrova. Mají tam mango a dračí ovoce a melouny a taky ovoce, které vůbec neznám. Jsou tam čisté pláže, palmy a kokosy, spousta agam a brouků a hlavně motýlů. Už jsem zmínila pláže? Moře, moře, moře a vlny. Plujeme na ostrov, jsme tam skoro sami, protože je prostředek týdne a Velikonoce, které Tchajwanci samozřejmě neslaví. Velikonoce bez vajíček, zato s křišťálovou slanou vodou a korály pod hladinou. Ano, je to ráj, na tohle je snadné si zvyknout. Další Velikonoce, už jsme si zvykli, že je třeba využít našich křesťanských svátků k tomu, abychom se vyhnuli davům. Ne jako onehdy, kdy jsme stáli dlouhou frontu na chodníku v lese, protože zrovna přijelo 12 autobusů čínských turistů z pevniny. Lezeme nahoru, hodně nahoru, nejvýš, co to vůbec na tomhle ostrově jde. Vstáváme ve dvě v noci, svítí krásně úplněk, takže na cestu vidíme trochu, ale ne pořádně, což je dobře, nemám ráda výšky. Před polednem máme v nohách 10 kilometrů vzdálenosti a jeden kilometr do výšky. Některé z nás bolí hlava i dýchání. Těsně před vrcholem potkáváme kolegu turistu: „Posledních 200 metrů se mi chtělo brečet,“ říká. To je fakt motivační. Lepíme se k holým skalám. Ale nakonec si můžeme říct spolu s nejslavnějším Čechem: „Dobyt!“ Nejvyšší vrchol Tchaj-wanu, Jadeitová hora, Yu Shan, 3952m vysoký. Zbývá nám zase 10 kilometrů zpět. Až pět minut před cílem říká nejmladší, šestiletý syn: „Mami, mě už bolej nožičky…“ Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 36

Školy jsou zavřené, v úřadech se neúřaduje. Venku je…větrno. Stromy se ohýbají až k zemi, voda teče vzhůru, je to ještě déšť? Koukáme na to boží dopuštění bezpečně zpoza oken. Budova vrže a meluzínu by si mohli přijet natočit odborníci na zvukové efekty až z Hollywoodu. Tajfun. Druhý den ráno jdeme obhlédnout tu zkázu. Chce se mi až brečet. Všude popadané kmeny, větve, rozbitá okna, utrhané vývěsní štíty. Jak tohle někdo uklidí? Do ulic nastupují profesionální odklízecí čety i stovky dobrovolníků, připomíná mi to explozi lidství v Česku po povodních. Za týden je všechno čisté, jen poloprázdné parky, spousta pařezů a zmrzačené stromy budou ještě dlouho připomínkou na ničivou sílu přírody. Než přijde další tajfun. Možná za rok, nebo už příští týden. Zadržuji dech a chystám se složit bobříka odvahy. Dvě slova – stinky tofu. Tchajwanská specialita, čistě teoreticky přirovnatelná k olomouckým syrečkům, prakticky něco mnohem šílenějšího. Tofu, které se nechá mírně řečeno „odležet“ a pak se smaží. Je to cítit jako chlévská mrva. Ještě dnes si instinktivně kontroluji podrážky, kdykoliv ucítím známý pach z pouličních stánků. Zkrátím to – bobříka jsem složila. Uff. Také mě samozřejmě napadají negativa. Tak třeba je tu docela draho. Nemluvím jen o typicky evropských potravinách, za které vydáte majlant po celé Asii, ale třeba i o místním ovoci. Jedna jahoda v sezóně za v přepočtu 10 Kč vás prostě překvapí. Lidé jsou příjemní, přátelští, ochotní a …. nostalgicky vzpomínám na české metro, kde proudí rychle dvě řeky cestujících, jedna Prodej zeleniny - Taroko sem a druhá zpátky. Tchajpejské metro a ulice jsou proti tomu rozbouřený oceán, občané míří všemi směry najednou a nikdo nikdy nespěchá, což je pro průměrnou českou ženu existující zároveň ve třech různých časoprostorech nesmírně iritující. Nemají tu na ulicích odpadkové koše, nebo jen velmi zřídka. Odpadky se vám hromadí v kabelce. Je to pochopitelné, vyhýbají se tak zápachu z rychle se rozkládajícího odpadu. Po chodníku se dá projít jen obtížně nebo vůbec. Všude něco stojí, nejspíš stánek s občerstvením nebo s ovocem. Nebo skútry, ty jsou úplně všude. Mohla bych přidat ještě něco o řidičích a o záchodech, ale už by to bylo moc dlouhé. Tchaj-wan je zkrátka kouzelné místo. Ne nadarmo mu Portugalci dali jméno Formosa, krásný ostrov. Snadno jsme si zvykli.

ŠIKANA ZAMĚSTNANCŮ JE NA MZV PROBLÉM Zpráva Odborové organizace MZV (uveřejněna se souhlasem OO) Odborová organizace MZV (OO) obdržela od zahájení své činnosti v roce 2005 řadu informací o porušování práv zaměstnanců MZV, jež mělo diskriminační a protiprávní charakter. Jednalo se zejména o případy šikany a ojediněle i sexuálního obtěžování. Většinu informací o šikaně jsme obdrželi ze ZÚ, nejčastěji v souvislosti s chováním představených vůči podřízeným (tzv. bossing – šikana ze strany nadřízeného). ZÚ představují ideální prostředí pro její existenci. Jedná se o uzavřené a často malé kolektivy v cizím, složitém a Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 37

vzdáleném prostředí, jež vede jedna osoba s řadou pravomocí zásadně ovlivňujících život podřízených. V jednotlivých případech šikany, o nichž je OO informována, došlo k porušení čl. 3, odst. 1 Etického kodexu MZV, podle kterého nesmí zaměstnanec v rámci výkonu práce/služby připustit diskriminaci nebo obtěžování, a dále § 79 a 114 zákona o státní službě, podle nějž mají státní zaměstnanci právo na vytvoření podmínek k řádnému výkonu služby a rovněž základních principů, jež jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod jako součásti českého ústavního pořádku a blíže upraveny v antidiskriminačním zákoně a v zákoníku práce. Téma šikany se dříve na MZV neřešilo, a to ani systémově, ani individuálně. O řadě vedoucích zaměstnanců se vědělo, že šikanují podřízené, nedocházelo však k řádnému prošetření ani k potrestání viníků. OO proto jednoznačně oceňuje vystoupení ministra na poradě VZÚ dne 22.8.2016, v němž se vymezil proti nepřípustnému diskriminačnímu chování vedoucích pracovníků vůči podřízeným na některých ZÚ. Souhlasíme s konstatováním ministra, že MZV si nemůže dovolit ZÚ paralyzované tím, že se je nedaří řídit. Souhlasíme i s názorem, že roli vedoucího ZÚ může zastávat jen ten, kdo je schopen týmové spolupráce. Zásadním krokem k potírání šikany, ale i atmosféry, která nahrává pachatelům a kryje jejich jednání, bylo zřízení Etické komise pro pracovní a služební vztahy MZV rozhodnutím státního tajemníka č. 2 ze 26. 1. 2016 a č. 18 z 9. 8. 2016. Etická komise, jejímiž členy jsou ST, ředitelé BEZO a PERS, psycholožka MZV a předseda OO, je poradním orgánem ST a garantem dodržování zaměstnaneckých práv na MZV. Dle čl. 4 Jednacího řádu Etické komise patří do jejího mandátu např. případy šikany, mobbingu, bossingu, sexuálního obtěžování a pomluvy. Etická komise může ST navrhnout vyvození kárné odpovědnosti či ukončení vyslání u osob, jež se takového jednání dopouštějí. Dosavadní zkušenosti z jednání Etické komise pod vedením ST hodnotíme pozitivně. Komise se za několik měsíců své činnosti zabývala řadou případů. Většina z nich se týkala obvyklého typu šikany, kdy nadřízený šikanuje podřízeného, v několika případech ale k šikaně docházelo mezi pracovníky na z hlediska pracovní hierarchie stejné úrovni či ze strany podřízených vůči nadřízeným. Domníváme se, že zřízením Etické komise byl vytvořen účinný nástroj, s jehož pomocí je možné bojovat se skrytým a zákeřným chováním na pracovišti. Nezbytnou podmínkou řešení je ale v každém takovém případě aktivní přístup zaměstnanců, podložený znalostí základních práv a přehledem o tom, jaké jednání je již neakceptovatelné. Nejen v případě Etické komise platí rčení „kde není žalobce, není soudce“. Při formalizovaném prošetřování ze strany MZV, k němuž dříve docházelo jen v minimu případů, se většinou informace ze strany obětí potvrdily. V minulosti obvykle k oficiálnímu řízení vůbec nedocházelo, a to zpravidla kvůli obavám obětí ze zneužití v případě oznámení protiprávního jednání prošetřovateli nebo i pouhého informování odborové organizace, případně psycholožky MZV. Věříme, že „firemní kultura“ založená na principu „co se doma uvaří, to se doma sní“ v prostředí MZV díky objektivnímu a důvěrnému přístupu Etické komise skončila. To je důležité pro zaměstnance i pro řádné fungování MZV jako instituce. Výzkumy ukazují, že hlavní problém při potírání diskriminačního jednání představuje pasivita obětí, která je ospravedlňována např. tím, že dané chování údajně nedosáhlo takové míry závažnosti, aby si zasloužilo řešení. Takový „mlčenlivý“ přístup je zhoubný, protože pachatele utvrzuje v představě vlastní nedotknutelnosti a umožňuje jim dále stupňovat jejich nemorální, destruktivní a mnohdy protizákonné jednání. Mlčení postižených navíc ohrožuje ostatní zaměstnance, protože nepotrestaní pachatelé si po Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 38

pravidelné personální obměně najdou nové oběti. Proto je nezbytné dlouhodobě vytvářet takové pracovní prostředí, kde bude diskriminační chování všemi zaměstnanci aktivně odmítáno. Existují i další nástroje k potírání a prevenci šikany. Ředitel GIA zastává na MZV v souladu se zákonem o státní službě funkci prošetřovatele, který provádí šetření na základě oznámení („whistleblowing“) o podezření ze spáchání protiprávního jednání. Důležitou roli zastává psycholožka MZV, která je aktivně zapojena do řešení krizových situací na ZÚ. Na základě zákona o státní službě byla zřízena Kárná komise, jejíž členy jmenuje ST a která dohlíží nad dodržováním zákona. V mandátu Kárné komise je i rozhodovat o sankcích za šikanu zaměstnanců včetně ukončení služebního/pracovního poměru. OO MZV je otevřena jakýmkoli žádostem o konzultace v případě podezření z diskriminačního jednání, a to striktně na základě diskrétnosti. Na základě požadavku stěžovatele můžeme pomoci iniciovat proces šetření daného případu. Nezávazné a přísně důvěrné konzultace nabízí také psycholožka MZV. Jaké podoby může mít šikana a zneužívání na pracovišti?  přehnané a neodůvodněné kontrolování plnění povinností či docházky;  arogantní chování, slovní urážky, zesměšňování před cizími osobami včetně zahraničních partnerů, nedocenění práce, neoprávněná kritika;  zadávání složitých úkolů, na něž nemá podřízený kvalifikaci nebo které jsou nesplnitelné (např. telefonát ve 21:30, že musí být úkol splněn do 8:00 ráno, ačkoli naléhavost úkolu není adekvátní nebo je důsledkem nekompetentnosti nadřízeného) či naopak úkolů, jež zjevně neodpovídají pracovnímu zařazení zaměstnance a které by jinak měla vykonávat jiná osoba k tomu určená (např. sekretářka musí dělat práci kurýra, přestože ZÚ kurýra-řidiče zaměstnává);  nesdílení informací nutných k výkonu práce nebo bránění přístupu k nim;  nerespektování kompetencí (např. ignorování vedoucích oddělení);  znemožnění vyjádřit vlastní názor;  vydávání práce podřízeného za svou;  sexuální obtěžování (např. sexuálně podbarvené vtipy a narážky na soukromý život, ale i nucený tělesný kontakt), nerovný přístup k podřízeným mužům a ženám (např. preference pouze atraktivních žen na vybrané pozice);  nerovné zacházení, probírání chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy;  znevýhodňování při výběru dovolené (např. každoroční vánoční služba, zatímco kolegové mají volno; rušení dovolené s neadekvátně krátkým předstihem).

SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY NA PRACOVIŠTI A JEJICH ŘEŠENÍ – ONLINE ŠKOLENÍ V souvislosti s fungováním Etické komise pro pracovní a služební vztahy MZV, o které jste již našli zmínku v předešlém článku, bylo všem zaměstnancům MZV doporučeno seznámit se s tímto online školením. Cílem školení je zvýšit povědomí o fenoménu mobbingu, možnostech jeho řešení a prevence. Školení je určeno výhradně pro zaměstnance MZV, a proto je přístupné pouze na interní síti Lotus Notes. V případě, že se i vy, rodinní příslušníci, stanete zaměstnanci na ZÚ, budete mít samozřejmě do „lotusů“ přístup a školení vám bude plně k dispozici. Po dohodě s psycholožkou MZV, která je autorkou tohoto materiálu, zde uveřejňuji jen některé úryvky s obecnými informacemi o tom, jak mobbing rozpoznat nebo jak se mu bránit. Mobbing je psychické násilí na pracovišti. Na rozdíl od šikany, která se vyskytuje v Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 39

primitivnějších společenstvích, je mobbing méně zjevný a mnohem rafinovanější. Jedná se o útoky na úrovni kolegů, které jsou cíleny proti jednotlivci a vedeny mohou být jednotlivcem nebo skupinou. Charakteristická je pro ně systematičnost, skrytost a zákeřnost. Zvenčí takové jednání často vypadá jen jako drobné neshody, které oběť zbytečně zveličuje, ale v souhrnu se jedná o cílený teror. Mobbing se projevuje hlavně  dlouhodobými a nepřetržitými útoky na konkrétního jedince  pravidelností a opakováním  reálnou hrozbou ztráty existenčních jistot  systematickými a cílenými útoky  rafinovaností a zákeřností  intrikami, pomluvami a donášením nadřízeným  hrozby jsou nepřímé a skryté, je obtížné rozpoznat, že se něco děje  ztěžováním až znemožněním plnění pracovních úkolů  nelítostností a bezcitností mobberů  nepřátelskou a neetickou formou komunikace  útoky jsou “bez příčiny”, nemají s činností či chováním postižené osoby přímou souvislost. Cílem mobbingu je poškodit druhého člověka, dotlačit ho do defenzivní pozice, ponížit, zdiskreditovat, znevážit jeho pracovní (a často i soukromý) život a přimět ho k odchodu ze zaměstnání. Základní pravidla prevence mobbingu  aktivně vytvářejte pozitivní prostředí  vytvářejte dobré vztahy s lidmi, najděte si přátele, vybudujte sociální zázemí – jste-li osamělí, jste velice zranitelní  buďte všímaví k sobě i svému okolí… a respektujte sami sebe i své okolí Závěr Nedělejte z komára velblouda. Situaci nepodceňujte, ale ani nepřeceňujte. Nepovažujte za mobbing, když je od vás vyžadována práce. Pokud nezapadnete do kolektivu, trpíte pocity křivdy pro nedostatek uznání nebo nepochopení ze strany kolegů, zamyslete se, zda nemáte nereálná očekávání nebo svým chováním nevysíláte negativní signály. Jestliže jste se však opravdu stali obětí mobbingu, je třeba situaci řešit.

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE ZPRAVODAJE To, co jsme slibovali, ale nevešlo se do tohoto vydání: Bezpečnost – další pokračování Opět vybereme další kapitoly z příručky vypracované odborem BEZO pro zaměstnance MZV. Poradna SRP V nové rubrice budeme zveřejňovat dotazy, se kterými se na nás obracíte a samozřejmě i odpovědi, které by se mohly hodit nejen tazatelům, ale i vám ostatním. A dále např.: Podpora v nezaměstnanosti - za jakých podmínek na ni máte nárok, co je to podpůrčí doba a kompletní výčet uznávaných náhradních dob zaměstnání… Více příště. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 14, listopad 2016

strana 40

Pro zaměstnance MZV ČR a jejich rodinné příslušníky vydává SRP - Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV, z.s. Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1, Česká republika IČO: 27022846 e-mail: [email protected] www.mzv.cz/sdruzeni Redaktorka: Věra Labuťová Autoři příspěvků: Margarita Štěpánková, Petra Horáková Krištofová, Lucie SlavíkováBoucher, Eva Pavlovská, Eva Riedlová, Věra Labuťová, Markéta Vohralíková, Eva Jestřábová, Martina Švédová, Markéta Hrdoušková, Kateřina Irmanovová, Marcela Žebrakovská, Brian Iselin, sekce státního tajemníka, z materiálů Odborové organizace MZV Grafická úprava, sazba, úprava fotografií a ilustrací: Věra Labuťová Autorka ilustrací: Sylva Kudernová Autorka loga SRP: Magdalena Svátková Fotografie: Jiří Lála, Markéta Hrdoušková, archiv EUFASA, Věra Labuťová, Margarita Štěpánková, @MZV, freeimages.com / elias minasi, Lucie Slavíková-Boucher, Martina Švédová Neprodejné. Toto číslo vyšlo v listopadu 2016 nákladem 200 výtisků. Elektronicky je distribuováno všem zaměstnancům MZV, na sekretariáty ZÚ a všem členům SRP, v tištěné podobě na sekretariáty MZV, sekretariáty ZÚ a všem členům SRP. Jakékoli přebírání, kopírování, šíření či jiné užití obsahu je možné pouze se souhlasem redakce a uvedením zdroje a autora.