DUBEN
“HLAVOU PROTI ZDI“
2009/2010
Z OBSAHU FYZIKÁLNÍ LIGA – 8. KOLO: 1. kolo - 15. března 2010 od 14.15 - 15.15 2. kolo - 19. dubna 2010 od 14.15 - 15.15 3. kolo - 3. května 2010 od 14.15 - 15.15 4. kolo - 13. září 2010 od 14.15 - 15.15 5. kolo - 11. října 2010 od 14.15 - 15.15 6. kolo - 8. listopadu 2010 od 14.15 - 15.15
VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ WIE SAGT MAN ES AUF DEUTSCH? 1. místo – Kamila Koňuchová, 3. B 2. místo – Simona Keková, 2. A 3. místo – Martin Zapletal, 2. A
VOLBY DO ŠKOLSKÉ RADY
Blahopřejeme! REDAKCE Důležité info: e-mail:
[email protected] vychází: měsíčně volně ke stažení: www.gsos.cz redakce: Barja, Saraon, Matík, Aurim, Leela, Marion, Papája, Pavlík, Lenny, Kačka, Stoupa, Richie, Fífa, Mgr. Lenka Urbancová, Mgr. Jarmila Molinová Poděkování: STROSS ENGINEERING s.r.o.
Ples
Rádi bychom požádali studenty 3. ročníků Gymnázia a SOŠ, aby ze svých tříd vybrali zástupce, který bude obhajovat zájmy studentů ve školské radě. Pedagogové samozřejmě dělají vše pro naše blaho, ale rádi by znali i názory samotných studentů. Podávejte, prosím, pouze písemné návrhy možných kandidátů, a to na sekretariátu nebo paní zástupkyni Ivě Krulikovské do 15. 4. Kandidát musí dovršit 18 let nejpozději v den voleb – 3. 5. 2010. Přijďte i vy podpořit svého favorita!
Se začátkem února nastala neopomenutelná část roku plná veselí, které se nevyhnulo ani naší škole. Pátého února si Klub rodičů spolu s dalšími dobrými dušemi dal tu práci a připravil čtrnáctý ročník školního plesu. Na jeho programu se podíleli pedagogové, předtančující žáci a maturanti, kteří oslnili svými jedinečnými vystoupeními, a mnoho dalších. K poslechu opět hrála skupina Krakatit-junior. Společný program byl započat polonézou. Do sálu plného bavících se hostů nenápadně vstupují dva bíločerné průvody. Více vám řekne výpověď jedné ze zúčastněných: „Vše jsme perfektně nacvičili, ale zklamala zvuková aparatura. Ovšem nikomu to nevadilo, ples byl o to zajímavější. Sice jsme museli přizpůsobit choreografii přecpanému sálu, ale vystoupení i tak sklidilo úspěch. V momentě, kdy účinkující ovládla nervozita, to zachránil bar.“ Pan ředitel spolu s předsedkyní Klubu rodičů Marií Mückovou všechny přítomné vítá a předává slovo paní zástupkyni Ivě Krulikovské, která nás ubezpečuje, ţe nad námi bdí „andělé míru“. O pořádek se skutečně starala ochranka. Slova se ujímá jiţ tradičně moderátor Mgr. Kuběna, který uvádí první maturitní třídu 4. B. Ta nám, za slovního doprovodu studenta této třídy, Jiřího Jabůrka, přibliţuje průřez módními trendy 20. století. Za přispění hlavního módního návrháře, PhDr. Carbola, vidíme první číslo, kabaretní umělkyně tančící charlestown. Přemisťujeme se do 60. let. Parket obchází dlouhovlasí mladíci v pestrých „hadrech“ a z nebe padají květy. Hippies pózují se vztyčenými prsty do „V“ a dění se přesouvá do našich končin. Svůj krásný úděl demonstrují cvičenci ve spartakiádních dresech. Po doznění Michala Davida sálem otřásá disko 80. let: „Je to fajn, aneb Arnoštek uţ zase válí!“ Aby 4. B nekopírovala jen módní tendence minulosti, vkládá i svou vlastní invenci, a Jirka Jabůrek prohlašuje, ţe teď přichází to pravé peklo, budoucnost. A opravdu si připadáme jako v troubě. Kolem nás se prochází slečna zabalená do alobalu a naproti jdou další, oděné do lesklých umělých materiálů. Cedulí „Save our future“ upozorňují moţná na stále se zvyšující globální oteplování. Další třída 4. C se nejspíš taky inspirovala svým vlastním budoucím osudem. Vbelhávají se důchodci v papučích. Třeba to jsou studenti současné 4. C na třídním srazu za pár desítek let. V okamţiku, kdy zazní slova písně „Sex bomb“ od Toma Jonese, je jasné, ţe nic není, jak se zdá. Začínají sebou kroutit, odhazovat hůlčičky a svlíkat se z důchodcovských károvaných košil. Tančí na hity svého mládí, na Michaela Jacksona atd., a jsou uţ ve své studentské kůţi. Najednou se snáší na celý sál tma a hraje hudba, jako by měl následovat konec světa. Všichni se plazí ke krabici, která tu dlouho stála bez povšimnutí. Vyskakuje z ní se vztyčenou hlavou paní Mgr. Haganová. Ţádná apokalypsa nehrozí, protoţe teď je královnou ona, jak napovídá píseň z muzikálu Kleopatra, a má vše pevně v rukou. Teď je hlavně důleţité, aby studenti měli pevně v rukou ji, protoţe nebohá třídní jim „poskakuje“ nad hlavami. Je nesena v průvodu zpívajícím „Ó Evo, nebudu ti lhát, asi tě mám rád.“ V rohu stojí stůl s půlkami, které putují do rukou studentů, a láhev čeká na paní Mgr. Haganovou. V řadě do sebe všichni obracejí štamprle a loučí se s námi písní „We are the champions“. Mikrofonu se ujímá zástupkyně třídy 4. S, a vysvětluje okolnosti vzniku jejich představení. Došlo k nedorozumění mezi nimi a 4. C a některé jejich písně jsou totoţné. Esko si přesto odtančí celé své vystoupení v plné parádě. Dostává se jim bouřlivého potlesku. Na parket se vkrádají černé postavy, se stříbrnými krabicemi na hlavách. Co to má znamenat? Počítače, přes které se ţáci nabourali do sítě 4. C a odcizili jim jejich hudbu! „Přístroje“ se pohybují v rytmu houseové písničky „Harder, Better, Faster, Stronger“. Zvedají různé strany končetin, kde jsou napsána hesla „Lepší, rychlejší, silnější…“ Za nějakou chvíli se počítače hroutí na zem a nehybně leţí, coţ dokazuje, ţe to tak úplně neplatí a technika nakonec selţe.
4. D, klasicky dívčí třída, si s absencí pánské části kolektivu hravě poradila. Pár děvčat se ošatilo podle westernového stylu do košil s kšandami a klobouky a střihlo si taneček s druhou polovinou třídy, s kankánovými tanečnicemi. Vtom se objevuje jediný muţ, a to pan Mgr. Koval, který byl ihned ukořistěn, aby si taky zašvihal kopejtkama. Ale tohle není všechno, pan učitel si sedá za bicí, jedna studentka míří ke klávesám, na jeviště přichází druhá se saxofonem, další dvě uchopují elektrické kytary a sálem se rozléhají slova: „Teď uţ je ten čas ukázat všechno, co je v nás..“ Tento koncert mě natolik dojal, ţe sedím s otevřenou pusou a poslouchám. A nejsem zřejmě jediná, ozývá se nadšený aplaus. Nastává čas jít spát, a to pro malé i velké. Naše zalehlé uši slyší znělku večerníčku a před očima nám poskakuje panáček na koni, na hlavě nezbytnou papírovou čepku, a rozhazuje listy. Přibatolí se tři Méďové a sedají na klín hostům, aby dokázali, jak hřeje láska medvědí. Unaveni padají na louku plnou květů. Jejich vůně přiláká Včelí medvídky. Hmyz nasává ze sklenic na kytkách nektar, který má na hladině podezřelou bílou pěnu. V tom to ucítí i Pučmeloun Mgr. Lenka Horutová a přichvátá taky ochutnat. Nic naplat, i večerníček trvá jen pár minut. Panáček na koni nám oznamuje, ţe postýlka uţ čeká. Poslední třída, V5.S, asi měla přes celý rok Havaj. Protoţe právě tam situovala své představení. Mezi exotickými tanečnicemi se zjevuje ţonglující pan Mgr. Exner v červeném saku. Image „Nekonečného Exnera“ dotváří rumba koule a obrovský klobouk. Tím skončila první část řízeného programu, o půl jedenácté se bude losovat tombola. Do té doby se návštěvníci rozprchnou do hlavního sálu s ţivou kapelou a do zasedací místnosti v prvním patře, kde se hraje reprodukovaná hudba. Nastává hodina „H“ a hosté se shromaţďují v hlavním sále, kde si na zemi rozkládají zakoupené lístky. Pánové PhDr. Carbol a Mgr. Exner vyvolávají vítěze. První šťastlivci získávají menší ceny, jakými jsou knihy, věnované antikvariátem Pod Svícnem, vína z Moravských vinařských závodů a taška uzenin z řeznictví „H+H“. Majitele nachází i tajemná krabice obřích rozměrů, avšak podezřele malé hmotnosti. Co asi skrývá? Po chvíli je záhada rozluštěna, polystyren! Napětí stoupá a v davu to vře, zásoby na výherním stole se tenčí a začínají se losovat hodnotnější ceny: stolní větrák, sada grilovacích příborů nebo polička. Tu vyhrává pan Mgr. Kuběna, který ji určitě vyuţije, podle slov pana Mgr. Exnera k uskladnění písemek z nové maturity. Sponzorství školního plesu se ujala jiţ tradičně firma Revis elektro, která věnovala hlavní cenu, televizor Sharp. Kdyţ i tato cena našla nového majitele, všichni se vracejí ke své zábavě, tanci nebo klábosení u baru, a tak to probíhá aţ do tří hodin.
Čtrnáctý ročník školního plesu se opět vydařil, přesvědčte se sami z výpovědi jednoho z účinkujících: „Letošní ples se mi moc líbil, bylo velmi zajímavé se ho zúčastnit v roli maturanta, a tedy vystupujícího. Myslím, že všechna vystoupení byla moc povedená a že se diváci rozhodně nenudili.“ Další čtvrťák dodává: „Dík patří především panu osvětlovači, na kterého bylo kladeno množství nejrůznějších požadavků od všech šesti tříd a který byl i přesto velmi ochotný. Taky musím poděkovat kantorům, kteří nás velkoryse uvolňovali z vyučování, abychom mohli nacvičovat.“
/BARJA/
Exkurze – Mystická mydlárna ve Vratimově Skupinka odvážných se šouravým krokem blíží k na první pohled nenápadné budově nemálo podobné rodinnému domku, drze vstupuje na soukromý pozemek a zvoní na dveře s nápisem Mydlárna. Dveře se pomalu otevírají, dříve neţ však uvidíme cokoliv z toho, co se skrývá za nimi, vyvalí se omamná vůně vonných esencí a člověk si začne připadat jako… jako… jak asi? Asi jako v mydlárně! No raději skončeme s chabým humorem. Vítá nás paní průvodkyně a začíná s výkladem. „Vy všichni letos maturujete, ţe ano?“ na její otázku se ozve několik tichých souhlasů, nikdo se do odpovědi moc neţene, kaţdý z nás ví, ţe kdo moc odpovídá, je moc tázán. „Kdo z vás mi tedy řekne, z čeho se vyrábí mýdlo?“ Paní průvodkyně nevěří našemu pokusu předstírat nevědomost, a tak po chvíli přiznáme, ţe víme, ţe se mýdlo vyrábí z tuku. „Dobře, asi by tedy bylo nejlepší začít znova od začátku,“ říká pohotově paní průvodkyně a pokračuje ve výkladu, „Tak vás ještě jednou vítám v naší mydlárně, celým názvem jsme Mystická mydlárna – v této budově mýdla nejen vyrábíme, ale i sušíme a připravujeme na prodej. Paní majitelka původně neměla s mýdlem nic společného, povoláním je překladatelka. Nicméně se velmi zajímala o výrobu mýdla, a tak si začala shánět recepty, aţ došla k závěru, ţe vyrobit si v domácích podmínkách mýdlo, není zase takový problém. A kdyţ si uvědomila, ţe na trhu se mýdla vyráběna z čistě přírodních látek téměř nevyskytují, napadl ji tento podnikatelský záměr. Jak jsem jiţ řekla, všechna naše mýdla se vyrábí s co nejmenším mnoţstvím chemikálií. Vhodná jsou tedy jak pro alergiky, tak pro lidi s onemocněními kůţe nebo s citlivou pokoţkou…“ No, nebudu tady raději dělat reklamu… však ten, kdo chce, si cestu najde, a Vratimov není tak daleko. Překvapivé bylo především zjištění, ţe celou výrobu, sušírnu i balírnu dokázali nacpat do poměrně malého rodinného domku. Jistě návštěva mydlárny nebyl tak velký záţitek jako sledování výroby baterií nebo slévání ţeleza, coţ se nám poštěstilo vidět na minulých exkurzích, dozajista to však byl záţitek nejčistší a nejvoňavější… /AURIM/
Dobrý den. Zdravím. Slyšela jsem, že do školy dojíždíte, kde tedy bydlíte? V Raškovicích. To není zrovna nejblíže, bydlíte tam odjakživa? No jestli odjakţiva nevím, ale od narození s nějakými krátkými či delšími přestávkami určitě… Kde jste studoval? Základní v rodné vísce, střední na Valašsku, vysokou v krajském městě a podruhé v městě moravského orloje. Které vysoké školy to byly? V Ostravě klasika - baňa, v Olomouci Palackého univerzita, tam myslím ani jiná není. :-) Takže na VŠB – IT a v Olomouci pedagogika? Těsně vedle, VŠB - elektrotechnika, Ostravská univerzita pajda, Olomouc – IT… No nazdar, tolik studia, to až škodí zdraví, ne? No škodí, však následky také znáte :-D Takže soudě podle té první výšky jste asi nechtěl být učitelem? To by mě tenkrát absolutně nenapadlo, ţe bych tak hluboce mohl klesnout :-D A čím jste tedy chtěl být? Soudě podle první školy, vypadá to na elektrotechnika, šťourat se v těch drátkách, Ohmův zákon a jiné zvrhlosti… :-D Jejda, to je od pedagogiky docela daleko… Jak jste tedy došel k nápadu stát se učitelem? Jak jsem k tomu došel? Těţko říct, asi souhra náhod… Co jste si říkal, když jste tedy stál na tom místě za katedrou a učil svoji první hodinu? Ono uţ je to dávno, takţe na pocity těţko vzpomenout, ale určitě jsem z toho měl nemalé bobky :-D. A teď Vás tahle práce baví? Tahle práce se nedá dělat bez toho, aby to člověka bavilo, a kdyţ jo, tak špatně. Tak teď pryč od školy, co Vás mimo učení baví a zajímá? No zatím mě bohudík ještě baví ţivot, zajímá mě technika, asi pozůstatek prvních škol… Kromě toho aktivní pohyb v jakékoliv formě… Takže patříte mezi blázny schopné v neděli ráno v zimě vyrazit na Lysou? Oni i takoví blázni existují? (údiv) (přiloţená fotka pochází z výšlapu na Lysou 14. 2. 2010 – pozn. red.) Tak mockrát děkuji za rozhovor a příjemný zbytek dne. Hezký den všem.
/MARION/
Plejáda otázek 1) Jak vnímáte svůj život? Jste s ním spokojeni? pan ředitel: ,,Člověk by asi spokojen neměl být nikdy, ale ano, mohu říci, ţe jsem.“ Wendy: ,,Kdo by nebyl spokojený se studentským ţivotem.“ 2) Co patří mezi vaše zájmy? pan ředitel: ,,Sbírám odznaky politických stran, to je můj hlavní koníček. Zajímám se také o záleţitosti s tím související, historii od přelomu 18. a 19. století. Jsem pasivní konzument sportu, chodím rád na Válcovny a Baník, i do baníkovského kotle. Je problém, kdyţ tam občas potkám někoho ze školy a podobně (smích). Dále se zajímám o atletiku, biatlon, klasické lyţování, a pokud je čas, čtu. Samozřejmě také televize, můj nejoblíbenější seriál je MASH.“ Wendy: ,,Sleduju filmy všech ţánrů, největší fanda jsem těch psychologických a také hororů, které dávají smysl. Ráda jsem ve společnosti známých lidí, se kterými často chodíme na hory, na kofolu apod.“ 3) Je nějaká země, kterou byste chtěli navštívit? pan ředitel: ,,Jsem neuvěřitelně statický, ale ve svých představách jsem uţ od dětství chtěl vidět sochu Krista v Rio de Janeiru.“ Wendy: ,,Patřím k těm, kteří trávili dovolené s rodiči na chorvatském pobřeţí, takţe bych se ráda podívala někam dál. Spíše mě ale lákají severské země. Například Švédsko. Lidé tam mají úplně jiné hodnoty a jsou přátelští a pohostinní.“ 4) Bez čeho nemůžete žít? pan ředitel: ,,Bez jídla a pití! (smích). V ţivotě jsou pro mě základní tyto věci: dobré vztahy v rodině, dobré rodinné zázemí, alespoň několik celoţivotních přátel, od gymplu to jsou čtyři, (zaklepe na stůl s tím, ţe je pověrčivý), dobří nejbliţší spolupracovníci ve škole a v zaměstnání, prostě lidé, o které se mohu opřít.“ Wendy: ,,Asi ty otřepané fráze. Rodina, přátelé a dva a půl chlapa“ 5) A motto, kterým se řídíte? pan ředitel: ,,Kdyţ jsem byl mladý, líbily se mi tehdejší dozvuky hippies jako "Keep smiling", nicméně pak jsem se smát přestal. Pak, po převratu, měli čeští národní socialisté heslo: "Láska tvoří, nenávist boří", z toho jsem se také během dvou let vyléčil. "Přeţít a neubliţovat druhým", tím bychom se měli řídit, v to věřím.“ Wendy: ,,Ţádné motto nemám... Snad jen "Není nad trochu zdravého smíchu".“
Co se vám vybaví, když se řekne… : čokoláda: pan ředitel: sloţitost zavazování bot (smích) Wendy: bolest zubů poušť: pan ředitel: budoucnost Wendy: samota vesmír: pan ředitel: sci-fi a fantasy příběhy – optimismus Wendy: překvapení komunismus: pan ředitel: doba mého dětství a mládí Wendy: revoluce matematika: pan ředitel: sloţitost Wendy: záhada hudba: pan ředitel: uvolnění Wendy: Richard Cheese
Jak byste prožili den v těle bohatého arabského šejka? pan ředitel: ,,Nikdy bych se nechtěl stát bohatým arabským šejkem, nemám rád muslimskou víru, nevěřím osobně v multikulturní společnost v budoucí a brzké době.“ Wendy: ,,Nedovedu si představit, jak takový šejk ţije. Já bych asi rozházela co nejvíce peněz, asi jako kaţdá ţenská.“(smích) /PAPÁJA/
Vysokoškolská moudra bývalých studentů GSOŠ Školní rok se přehoupl přes svou půli, čímž započal každoroční hon studentů po přihláškách na vysoké školy a příprava k přijímacímu řízení. I já jako studentka posledního ročníku našeho gymnázia se chtě nechtě připojila k tomu najednou urvanému davu, který jako obvykle vše řeší na poslední chvíli. Zeptala jsem se tudíž pár vysokoškoláků, co by mi tak mohli říct ke svému studiu. Ptala jsem se jich na otázky, zda daná škola splnila jejich očekávání, jestli jim připravila nějaké překvapení, zdali zažili nějaká zklamání, co je vedlo k výběru jejich oboru a jaké jsou jejich plány do budoucna.
Student číslo 1: Třetí rok bakalářského studia VUT BRNO Fakulta Elektrotechniky a Telekomunikačních technologií Na školu jsem šel s očekáváním, ţe mě naučí konečně něčemu praktickému a rozšíří teoretické znalosti. Na střední škole se učí látka velmi obecně a nejde do hloubky, ale pro praxi v reálném ţivotě neví člověk nic. Nicméně vysokoškolský systém hlavně rozšiřuje teoretické znalosti do hloubky, ale je zde mnoho moţností zasadit se i o svůj vlastní praktický vývoj, například absolvováním laboratoří nebo nalezením práce na částečný úvazek při studiu, všechno je ve volném stylu. S vysokou se otevírá svět plný moţností. Překvapila mě jen netradiční forma výuky oproti střední škole a hlavně příjemný rozvrh, který zaplňoval pouze tři dny v týdnu. Zbylé dva jsem měl volné. Buď jsem je vyuţil k brigádám, nebo k vypracování úkolů, protokolů z měření či samostatných projektů, kterých je v prvním ročníku dost. Dále mě příjemně překvapila moţnost sestavovat si rozvrh dle mého uváţení. Zklamán jsem byl přístupem některých vyučujících, vţdy se na škole najde nějaký člověk, který musí za kaţdou cenu znepříjemňovat první ročník vysoké školy novým studentům. Buďto extrémními nároky na znalosti, jeţ jsou neustále omílané dlouholetou praxí, nebo striktním dodrţováním všech směrnic. Jednou se v mé skupině stalo, ţe vyučující vyhodil polovinu lidí z laboratoře, protoţe si nepřinesli přezůvky a posléze museli na konci semestru absolvovat náhradní cvičení. Studoval jsem elektroprůmyslovku a vţdycky jsem chtěl dělat něco s počítači, takţe jsem vybíral nějaký zajímavý obor, který by tohle kritérium splňoval. Nakonec vyhrála volba VUT v Brně a její fakulty FEKT, kde jsem si vybral studijní obor Teleinformatika. Abych se popravdě přiznal, první ročník mě moc nebavil, protoţe skladba předmětů je pro všechny obory stejná, takţe se opět učí obecné dovednosti. Něco zajímavého ohledně počítačových sítí a telekomunikací se začalo učit aţ ve 4. semestru. Momentálně jsem ve třetím ročníku a nemůţu si vůbec stěţovat, protoţe si můţu vybírat jen ty předměty, které mě zajímají. Nicméně pár otravných povinných předmětů, které bych nemusel mít, se občas také najde, ale tento problém je na kaţdé fakultě. Chtěl bych dostudovat bakaláře a vrhnout se také na magisterské studium, zkusit program studia v zahraničí – Erasmus - a poté se ještě uvidí… Pokud bude čas a chuť, tak bych chtěl zkusit také doktorandské studium. Dokud jsem mladý, musím si to pořádně uţít se vším všudy, protoţe pak mě čeká jen práce a ještě více práce. Dodatek studentům: Asi jen, ţe vysoká = zlaté roky studentského ţivota. Máte spoustu času na sebe, své koníčky, párty s kamarády a přitom ještě můţete vydělávat, ale nic není zadarmo. Pokud někdo usne na vavřínech a zvykne si na to, ţe po něm nikdo celý semestr nic nechce, a pak začne zápočtový týden, zkouškové a všichni chtějí vše, tak můţe pohořet. Určitě je dobré vysokou aspoň zkusit, protoţe výška není pro kaţdého.
Student číslo 2: První rok doktorandského studia Ekonomika a management v metalurgickém průmyslu VŠB-TUO Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství (FMMI) Mé studium nesplnilo naprosto přesně mé očekávání. Studium jako takové je zaměřeno velmi obecně a snaţí se pokrýt co největší škálu sub-oborů a umoţnit tak studentům vyuţití svých schopností i ve zdánlivě velmi vzdálených směrech následné praxe. Překvapení se konala mnohokráte. Studium na VŠ je velice pestrá část ţivota. Ať uţ se jednalo o překvapení v podobě jednoduchých či absurdně sloţitých a obsáhlých zkoušek, nebo poznání nových přátel, budoucích obchodních či studijních partnerů, vţdy to probíhalo "šokově" a po letech můţu říci, ţe všechna překvapení byla k něčemu dobrá. Zklamání v podobě nezvládnutí nějakých zkoušek nebo cílů nemůţu povaţovat přímo za zklamání. Jsou to jen překáţky, bez nichţ by byl studentský ţivot nudný, šedivý a naprosto bezcenný. Opravdové zklamání pro mnohé studenty přijde aţ po získání diplomu. V ČR se nepřistupuje k inteligenci zrovna přívětivě jako třeba v jiných vyspělých státech světa. Inteligence byla, je a bude vţdy na obtíţ všem těm, kteří jí zrovna příliš neoplývají. U nás v ČR to znamená, ţe jako čerstvý absolvent VŠ, plný elánu a skvělých nápadů, budete trnem v oku jakémukoli "blbci", který z vás bude nedej boţe cítit, ţe byste se mu mohli vyrovnat a třeba i ohrozit jeho místo, i kdybyste se ucházeli o naprosto jiný obor i zařazení. Fakt, ţe byste mohli daného "blbce" v něčem třeba i předčit, si dotyčný naprosto nedokáţe připustit, ale i tak představujete potencionální nebezpečí, tudíţ nebude jednoduché získat pracovní místo, nemluvě o zařazení, které by vás naplňovalo a bavilo. Doba je zlá a lepší jen tak nebude, coţ je dle mého názoru asi největší zklamání pro mnohé absolventy VŠ. Nicméně nechci nikoho děsit, kaţdý si na to musí přijít sám a nezbývá neţ bojovat o svůj kousek místa v neúprosném rozevření sociálních "nůţek". Můj výběr školy byl ovlivněn nutností nějakou školu studovat. Původně jsem měl namířeno na diametrálně odlišnou školu i směr, nicméně VŠB, jak uţ to bývá, je záchranou pro mnohé studenty, kteří si nemohli splnit svůj sen, nicméně měli dost soudnosti na to, aby neukončili studium po příchodu prvních neúspěchů, poprali se s osudem se vztyčenou hlavou a zkoušeli si vybojovat svůj sen v letech dalších. Pro některé je VŠB „zašívárna“ před pracákem, pro jiné důkladně promyšlený krok vpřed. Pro mě to znamenalo přechodné útočiště. Za pár let jsem si nicméně svůj "provizorní" pobyt velmi oblíbil, poznal skutečný potenciál svého oboru a přizpůsobil své další ţivotní i pracovní kroky směru školy. Ani po letech si však nejsem jistý, zdali můj výběr oboru a fakulty byl správný a šťastný. Proto doporučuju všem uchazečům o studium na VŠ, aby VŠECHNY své přihlášky podávali s velkou rozvahou a s přihlédnutím ke všem moţným dopadům, které tato rozhodnutí s sebou přinášejí. Plány do budoucna jsou u mne jako u většiny zdravých lidí přímo obrovské. Dodnes spolupracuji s vysokou školou v oblasti výzkumu a zpracovávání nových materiálů a hodlám prohlubovat své znalosti v oboru i nadále. Pokud bych mohl dát studentům pár rad, s přihlédnutím na vývoj školství a trhu práce za posledních deset let, řekl bych asi tolik: Neexistuje žádné provizorium ((R) Karel Plíhal). Výběr školy a oboru zásadním způsobem ovlivní nejen vaši budoucnost, ale i vás samotné. Pokud chcete studovat to, co vás baví, jste si opravdu jisti, že najdete uplatnění v dalším životě? Projděte si virtuální trh práce. Zjistěte si, jaká je poptávka po pracovní síle ve vašem "vysněném" oboru! Až budete na VŠ, choďte ke zkouškám v předtermínech a v žádném případě zkoušky neodkládejte! Nejen, že máte šanci na lepší známku, ale máte velmi reálnou šanci na více než 100 dní volna v létě a to už NIKDY mít nebudete. Zajišťujte si svou pracovní budoucnost nejpozději v posledním ročníku VŠ. Mnohé podniky nabízejí spolupráci se studenty již od prvních ročníků VŠ. /LENNY/
aneb Buď dobrým chlapcem! Jak už název napovídá, jedná se o pořad magazínového typu určený především pro „náctileté“ kluky. Tento pořad běží od ledna na TV Noe (křesťanská nekomerční televize se sídlem v Ostravě, která připravuje program pro povzbuzení, poučení, ale i dobrou zábavu a odpočinek; možno naladit pomocí digitálního satelitního vysílání DVB-S, internetu či televizní kabelové sítě). Nyní si nastiňme podstatu tohoto magazínu. GOODwillBOY běţí kaţdou druhou středu od 17:00 hodin. Prostřednictvím pravidelných rubrik se můţete dozvědět zajímavosti ze světa vědy, techniky, hudby, přírody, víry či cestování. Pořadem provázejí mladí nadaní moderátoři jménem Jirka, Vojta a Luboš. O tom, ţe fyzika, tak jak ji znáte ze školy, nemusí být vţdy nudná, se můţete přesvědčit v Goodwill Laboratoři. Naše škola měla tu čest podílet se na natáčení. Moderátor Luboš Fridrich spolu s panem učitelem Lepíkem strávili několik hodin v naší učebně chemie, během nichţ stihli natočit 12 dílů, ve kterých demonstrovali celkem 24 pokusů. Zjišťovali stáří vajec na základě jejich hustoty, hráli si s vodou či statickou elektřinou, vyráběli blesk. Vyzkoušeli si princip spojených nádob a v neposlední řadě ověřili Pascalův zákon. Došli k závěru, ţe působením vnější tlakové síly na kapalinu v uzavřené nádobě opravdu vzniká ve všech místech stejný tlak. To a mnoho dalšího. Další nejbliţší díl moţno k vidění 21. 4. Pokud byste měli zájem zhlédnout nějaký ten zdařilý pokus, neváhejte a nalaďte TV Noe – „televizi dobrých zpráv“ /MATÍK/
Annual English Translation Competition Are you fond of English? Are you interested in literature? Are you fascinated by poetry? Or even better , Have you ever toyed with the idea of translating a poem?
Give it a try!!! Louise Erdrich’s poem I Was Sleeping Where The Black Oaks Move is waiting for you! Ask your English teacher for a copy of the poem and begin! All translations must be submitted by 31st March. Best translations will be awarded a prize.
ČESKO VE SVĚTĚ Často slýcháváme v médiích, že se ve světě moc o Česku neví. Vidíme obrázky Japonců, kteří se tváří, jako kdyby jim někdo řekl špatný vtip, když se je zeptáme na Českou republiku. Dále pak trošku znalejší Kanaďan správně odpoví, že je to stát evropského kontinentu, avšak už neví, jestli náhodou ještě nejsme od světa oddělení železnou oponou... Následuje obraz z americké školy, kde se směle a s chutí učí s mapou Evropy padesátých let minulého století… Opravdu jsou ve světě tak neznalí? Zajímalo mě to, a tak jsem se (skrz internet samozřejmě) ptal občanů různých národností, co si představí pod oním „záhadným“ názvem Česká republika. Pojďme se tedy podívat, k čemu jsem se dopracoval. Christina W. (Achern, Německo) – Českou republiku znám dobře. Není nám ve škole předkládána pouze jako náš východní soused, ale i jako krásná země se smutnou historií. Neskutečně se mi líbí váš jazyk. Já sama bych se moc ráda podívala do Prahy. Heerley_77 -přezdívka na chatu (Carolina, U.S.A) - Česká republika? ... To mi něco říká. (pozn. Občan U.S.A si snad nemohl vybavit, která bývalá, či aktuální země Sovětského svazu jsme, pak jsem ale vyslovil název Praha, a na to už zareagoval). Prahu znám. Ještě jsem tam nebyl, ale chtěl bych se tam podívat. Je to přece město krásných, dajných a sexuchtivých ţen, levných cigaret a dostupné marihuany. (pozn. Chvíli jsem uvažoval, jestli si Prahu třeba nespletl s nějakým ukrajinským městem, ale ujistil mě, že myslí opravdu naše hlavní město.) Deamus25 – přezdívka na chatu (Minnesota, U.S.A) – Myslíš to váţně? Samozřejmě, ţe znám Českou republiku. Podívat se do Prahy je snem kaţdého Američana. espana_girl_12 – přezdívka na chatu (Toronto, Kanada) – Znám Česko. Je to východoevropský stát. (pozn. Po tom, co uvedla tuto hrubě nesprávnou informaci, jsem ji opravil, že Česká republika leží přesně ve středu Evropy.) Já vím, ţe geograficky leţí ve střední Evropě, ale já myslela politicky. (To mě tak pobouřilo a urazilo, že už jsem vymýšlel, jak ji co nejefektivněji urazit. Ale pak mě uklidnilo, když si ta kanadská madam nechala své tvrzení vymluvit.) Jožo V. (Sereď, Slovensko) - Českou republiku jiţ beru pouze jako sousedy. Uznávám, ţe je Česko v mnohém dál neţ my... Ale v jednom jsme vás předběhli uţ před dvaceti léty. A to vyřazením komunistů z politiky. Jinak mám Česko rád a jsem vděčný za jakoukoliv spolupráci mezi oběma zeměmi. Doufám, ţe vás výsledky z mého poznávání názorů na Českou republiku zaujaly. Závěrem článku se můţete podívat, jakých chyb se o Česku dopouští za našimi hranicemi.
Překlad jídla Fish and Barbecue do češtiny v jedné americké restauraci
/PAVLÍK/
