Bilanční zpráva projektu
„Jizerská rána“ čtrnáctidenní zážitkový pobyt pro mládež realizátor: Statek, o. s.
Realizátor projektu Občanské sdružení Statek, o. s., bylo založeno v únoru roku 2008, za účelem zjednodušení administrativy a organizování akcí, které byly dosud (od r. 2001) pořádány pod záštitou Provincie bratří františkánů. Naše sdružení i nadále s Provincií bratří františkánů spolupracuje, ale postupně rozšiřuje své vlastní samostatné aktivity. Přestože sdružení jako právnická osoba vzniklo až v roce 2008, jeho zakládající členové mají více než pětileté zkušenosti s pořádáním akcí pro mládež. Kromě letního pobytu organizujeme během roku sportovně zážitkové nebo pracovní akce na statku v podještědí, jehož prostory prozatím poskytoval současný jednatel sdružení. Z těch nejúspěšnějších to byly akce: Po stopách Járy Cimrmana (2003), Soumrak bojovníků I, II, III (2004 – 6), Apocalypto 2007, Božská Relikvie (2008). Z dalších akcí je třeba jmenovat každoroční vánoční pobyty spojené s přespáváním na sněhu a novoročním pochodem z Ještědu, letní putování, kurzy skalního lezení a brigády jako např. sázení stromků, úklid lesa apod.(viz www.statek.org). Naši členové se do roku 2008 podíleli na vedení společenství mládeže, které se schází každé pondělí v areálu františkánského kláštera na Jungmannově náměstí v Praze. Celoročně tedy pracujeme s mládeží z MČ Praha 1 a počet mladých lidí, kteří se aktivně účastní našich akcí, je přibližně 40 až 50. Naše letní prázdninové tábory byly každoročně podporovány MČ Praha 1.
Historie a poslání projektu Historie projektu Projekt „Jizerská rána“ je pokračováním řady úspěšných letních táborů, které členové organizace Statek, o.s. pořádali v předchozích letech ve spolupráci s Provincií Bratří Františkánů. Historie těchto táborů, začíná v roce 2001 kdy byl pořádán tábor bratrem Filipem Rathouským OFM a někteří členové budoucího sdružení Statek, o.s. byli přizvání k jeho realizaci. Postupem času bylo vedení táborů a jejich organizace předána Zdeňku Mikešovi (současnému předsedovi sdružení Statek, o.s.), který tábory vedl nepřetržitě až do roku 2006. V současné době prochází naše tábory restrukturalizací, kdy se vedení ujímá mladší generace. Poslání projektu Velký důraz klademe na vytváření přátelských vazeb a zdravých sociálních vztahů a domníváme se, že je pro dospívající mladé lidi důležité mít možnost se vzájemně poznat během společného letního pobytu a mít potom možnost takto vzniklé vztahy během celého roku upevňovat a prohlubovat při další setkáních. Letní tábor je „startovní čárou“, která je pro dosažení tohoto cíle nezbytná. 2
1
Cílem letního tábora „Jizerská rána“ bylo: • nabídnout dětem a dospívající mládeži možnosti k aktivnímu trávení volného času mimo území hl. města Prahy a snažit se tak účinně minimalizovat rizika spojená se sociálně patologickými jevy, • směřovat děti a mládež k většímu uvědomění si vlastního lidství, aby se tak stávali příkladem lidem okolo sebe a prohloubili svůj vztah k sobě navzájem, k přírodě, k práci a vzdělání, • poskytnout neorganizované mládeži z Prahy přátelské prostředí, které napomů že při řešení jejich problémů ve škole a doma na základě křesťanských hodnot a které nepomine se skončením tábora, ale bude podpořeno během roku dalšími námi pořádanými akcemi. Projekt byl plánován pro věkovou skupinu 14-19. Cítíme, že v tomto období se formují ty nejdůležitější životní rozhodnutí mladého člověka a v současné nabídce letních táborů a aktivit, je této věkové kategorii věnována nedostatečná pozornost (většina prázdninových pobytů je zaměřena na věkovou kategorii do 15ti let).
Popis projektu „Jizerská rána“ byla čtrnáctidenním zážitkovým pobytem, který se konal v podsadových stanech v podhůří Jizerských hor u obce Raspenava. Etapová hra provedla účastníky po legendách a pověstech Jizerských hor a Frýdlantska z 14. století. Kromě fyzicky náročných aktivit, které prověřili kondici a zručnost účastníků, jsme také nabídli příležitosti kreativně se realizovat a dozvědět se něco o sobě v psychologicko-sociálních hrách. Celým táborem účastníky provázel příběh zasazený do táborového okolí. Byť příběh sám byl, hlavně pro účely různých aktivit, smyšlený, mnohé reálie měly svůj obraz v skutečné historii regionu.
Táborový příběh Léta Páně 1351 Kousek od Raspenavy byla kdysi dávno, nyní již zapomenutá víska Lomnice. Slunce zapadalo do vod místního potoka mnoho klidných jar i podzimů až do onoho osudného roku L.P. 1351. Jednoho dne, nyní už nikdo neví jak a proč, ve vsi vypukla neznámá choroba, později klasifikovaná jako mor. Jediným obyvatelem, který se nenakazil, byl místní dobrodruh a hledač pokladů Radovan Živola. Protože trávil většinu času v divokých hvozdech Jizerských hor, takže s nákazou nepřišel do kontaktu. Když se po jedné ze svých dlouhých cest vrátil domů, našel vesnici už v dezolátním stavu. Někteří již zemřeli, spousta projevuje příznaky neznámé choroby. Radovan do vesnice nevešel, ale vesničtí starší ho křikem přes potok vyslali s úkolem zachránit ty, 3 kteří zatím nezemřeli. 2
Radovan, bezradný proti této neznámé chorobě, vyhledal pomoc lékaře v Raspenavě. Tento „medikus“ trávil většinu času v lesích okolo Raspenavy, kde sbíral své bylinky pro masti a medikamenty. Pověděl Radovanovi, že jediná věc, která může vesnici zachránit, jsou lístky malé rostlinky Nesmrtelníku lékařského. Bylinky, která má moc vyléčit všechna lidská trápení. Co on ví, tak místní šlechtický rod Biebersteinů jednu tuto rostlinku má v držení, ale zadarmo určitě lístky nedá. Tady už byl Radovan doma. Ne, že by pověstem a babskému tlachání věřil, ale tonoucí se i stébla chytá, takže se rozhodl zjistit, co je pravdy na legendě o obrovském diamantu (snad dokonce jako dům velkém), který se má skrývat kdesi v hlubinách hor. Podařilo se mu získat půlku mapky, která má k údajnému pokladu vést a vydal se do Hejnic, kde údajně v místním klášteře má být uložena polovina druhá. Cestou jej však ve vidině možného lupu přepadávají loupežníci a zabijí. Veškerá naděje je ztracena... a vesnice vymírá... Tedy alespoň tak o tom mluví historie... O pár set let později přicházejí z Jizerských hor zprávy o nalezištích drahých pokladů nedozírné ceny a první prospektoři se vydávají na svou cestu. Někteří s glejtem krále, jiní na vlastní pěst. Ačkoliv se Jizerské hory nestaly nikdy velkým těžebním místem a nalezených kamenů bylo poskrovnu, legendy o safírech velikosti lidské pěsti, případně o loukách hluboko v horách, kde lze sbírat drahé kameny přímo ze země, vždy kolovaly po okolí a šířily se po České zemi. Současnost Účastníci ve vlaku dostávají motivační texty, které je představují buď jako Členy Akademie Věd České republiky, kteří přijíždějí do Jizerských hor za regulérním historicko-geologickým výzkumem, nebo jako hledače pokladů, kteří chtějí zjistit co je pravdy na místních legendách (a přitom se trochu obohatit). Součástí obou průvodních dopisů je legenda o Velkém Diamantu (ano, tom diamantu, který šel hledat Radovan). Obě skupiny doráží do tábora, který představuje výchozí bod pro hledačské skupiny. Jelikož je poslední výspou civilizace, není zde důležité, kdo je kdo, ale všichni si musejí do jisté míry pomáhat, aby ve zdejším drsném podnebí přežili. Druhý táborový den, během rýžování safírů v potoce nacházejí účastníci nedaleko brodu kostru mající u sebe prázdný, již značně zrezivělý tubus. Kostra samozřejmě patří Radovanu Živolovi, který zde byl zabit a nikdy nepohřben. Legenda se najednou stává skutečností... Po návratu ze hry se tábor mění – stále slouží jako základna hledačů pokladů, akorát je posunut o nějakých pár set let do minulosti. Účastníci, byť se dostali do minulosti, pokračují v hledání pravd o drahokamech v Jizerkách (a v hledání draho4
3
kamů samotných). Další den se během programu setkají s postavou, s tubusem u pasu nápadně připomínajícím tubus u včera nalezené kostry. Je to samozřejmě Radovan Živola, který právě jde do Hejnic (na setkání se svou smrtí). Řekl, že je z vesnice, která potřebuje pomoc a zda ho nemůžeme kousek doprovodit. Následovali jsme ho i proto, že by mohl mít informace o nových nalezištích drahých kamenů. V místě kde byla nalezena kostra, se na Živolu vrhli loupežníci a smrtelně ho ranili. Radovanovi už bohužel nebylo pomoci. Jeho poslední slova byla „zachraňte vesnici“, ale už nedořekl před čím. Při jeho prohledání jsme našli v tubusu pouze půlku nějaké mapky. Měli zjistili víc, vypravili jsme se do Radovanovy vesnice. Na místě nacházíme pouze mrtvoly vesničanů, protože nemoc postupovala rychleji, než kdo čekal. Problém je, že při prohlížení vesnice se někteří táborníci nakazili onou neznámou nemocí a začínají se na nich objevovat první příznaky (divné černé tečky na rukou). Účastníci sami onemocněli a jsou v situaci, ve které byli chvíli před nimi vesničané. Babka kořenářka jim poradí, aby se šli zeptat místního medikuse, ten že jim možná poradí, protože to je muž zkušený a s všelijakým neřádstvem co lidi trápí si poradit umí. Medikus je sice zkušený, nicméně chorobu vyléčit neumí. Účastníci se tedy dostanou tam, kde byl Radovan než ho zabili loupežníci – znají legendu o Velkém Diamantu, vědí o knížeti s „Nesmrtelníkem lékařským“ a mají půlku mapy. Mají ale také problém, protože jsou sami nakaženi a na některých už se nemoc začíná projevovat. Nepustili by je tedy do města. Tenhle problém však ještě medikus zvládne, a když mu nasbírají některé vzácné byliny, je ochoten jim vyrobit lék, který nemoc zpomalí a na čas odstraní vnější příznaky (a taky nakažlivost). Vybavení tímto lékem, konečně mohou všichni vyrazit do kláštera v Hejnicích. V Hejnickém klášteře se potkávají s mnichem, který jim vysvětlí, že zde v místní knihovně sice byla svého času uložena druhá půlka mapy, ale že před mnoha lety, kdy jeden mnich opouštěl klášter, vzal si ji sebou (bezpochyby pro to, aby našel tento diamant a obohatil se na něm). Jediné, co se tedy dovědí je, kde byl onen mnich naposledy spatřen. Cesta tedy vede dál. Mnich druhou část mapy ukryl do studny, k níž vede dlouhá cesta přes horské štíty. Účastníci konečně drží v rukou obě části mapy a vydávají se podle ní do hor. Světe div se, ale na jejím konci je skutečně onen drahokam neuvěřitelné velikosti! S nadějí na vyléčení jdou konečně za posledním členem šlechtického rodu, který má mít zázračnou bylinu. Kníže je přijme, leč když dojde na lámání chleba (na koupi Nesmrtelníku), táborníci od něj dostanou jen uschlou bylinu v květináči, která uschla již za jeho děda a nikdo neví, kde hledat další. Zdá se, že je konec všech nadějí... Nemoc postupuje táborem a všichni chřadnou. 5
4
Účastníci ale dostávají během programu několik nápověd na vyluštění šifry, kterou obsahuje druhá část mapy (ukryl ji tam onen mnich, který chtěl zázrak předat i dalším lidem, ne však komukoliv). Naštěstí se podařilo šifru rozluštit a zjistilo se, že vede k zázračné ikoně... naděje ožívá. V posledním vypětím sil docházejí na místo kam ukazovala šifra a nacházejí onen zázračný obraz. Při pohledu na něj se očistí od nemoci... Co by se stalo: Při neúspěšném rozluštění šifry na konci tábora by všichni nemoci podlehli – poslední táborovou noc bychom vystrojili pohřeb.
Obsah a průběh projektu v roce 2008 Vývoj aktivit projektu a jejich obsah v průběhu roku Hlavní část projektu - to jest faktický kontakt s účastníky a jejich zapojení do aktivit, se koná během 14ti dnů v letním termínu tábora. Příprava projektu nicméně probíhala během celého roku. V tomto roce jsme měli výhodu stálého tábořiště, takže se nám podařilo ušetřit relativně velké množství prostředků na nutnosti jezdit na obhlídky terénu během přípravných víkendů. Na druhou stranu náš táborový tým prodělal velké změny a tudíž bylo potřeba se sžít s novým pracovním procesem a způsobem vedení. Cíl, který jsme si stanovili naplnit během tábora bylo heslo „Všechno se dá řešit“. Tímto jednoduchým mottem jsme chtěli vyjádřit fakt, že se nechceme k účastníkům chovat způsobem na který jsou povětšinou zvyklí ze školních lavic - tzn. v případě porušení daných pravidel, učitel nezjišťuje (často z nedostatku času), proč se žák zachoval tak, jak se zachoval, ale prostě vyměří trest. My jsme se naopak rozhodli jít cestou zjišťování potřeb účastníků a motivů jejich chování. Věříme, že pokud má být výsledkem pravdivý vztah mezi účastníky a vedoucími i mezi účastníky navzájem, jiné cesty není. Spolupráce s ostatními zařízeními, institucemi a organizacemi Na přípravě a realizaci tábora “Jizerská rána” jsme spolupracovali s provincií bratří Františkánů, především vzájemným zapůjčením vybavení. Dále pak s DDM Praha 5 (opět zapůjčením vybavení, které jsme nebyli schopni naplnit z vlastních zdrojů (především vybavení na lanové aktivity). Podařilo se nám také získat sponzorské dary, většinou formou propagačních předmětů, od firem ČEZ, a.s. a Karmelitánské nakladatelství. Tyto předměty byly využity jako drobné dárky pro účastníky a vedoucí.
6
5
Obsah a průběh projektu v roce 2008 Spolupráce se všemi výše jmenovanými organizacemi si velmi vážíme, nejvíce však sponzoringu od Karmelitánského nakladatelství, které nám věnovalo přes 40 knih, navzdory tomu, že oblast táborů není reklamě ani marketingově zajímavá. Vzhledem k tomu, že se z jejich strany jednalo tedy spíše o charitativní čin, jsme jim velmi vděčni. Do budoucna bychom rádi rozšířil naši spolupráci především v oblasti zapůjčování vybavení a sdílení know-how s některými dalšími organizacemi, které se v naší republice věnují problematice volného času. Rádi bychom navázali spolupráci s občanským sdružením Velký Vůz a organizací Junák (zde především kvůli široké nabídce levných tábořišť, které má Junák k dispozici).
Hodnocení a výsledky Kritické zhodnocení rozvoje projektu, dosažení cílů Co se podařilo: - nábor účastníků letos probíhal úspěšně, takže se tábor bez problému zaplnil do plné kapacity - změna táborového vedení spojená s restrukturalizací týmu vedoucích proběhla hladkým způsobem - podařilo se nám úspěšně změnit některé zažité zvyklosti, se kterými jsme nebyli úplně spokojeni - podařilo se úspěšně integrovat koncept soutěžení bez nutnosti vyhrát, ale zahrát si - na táboře neexisto valo nic jako „celotáborové bodování“. Veškeré soutěže probíhaly bez „budu nejlepší“ vnitřní motivace. - podařilo se úspěšně implementovat koncept proměnných skupin, tzn. že každý účastník se během tábora účastnil aktivit pokaždé s někým jiným. Docházelo tím k většímu prostoru pro seznámení se se všemi účastníky (a zamezení vytváření „elitních“ skupin) Dosažené cíle - během tábora se nevyskytli žádné problémy s přítomností drog či alkoholu, což lze, vzhledem k věku účastníků, považovat za extrémní úspěch - z 30 ti účastníků jsme museli řešit problém kouření pouze s 5ti z nich. V některých případech za námi účastníci po táboře sami přišli s tím, že jim tábor dodal sílu zkusit přestat kouřit. - podařilo se do značné míry integrovat skupinu s velkými vstupními rozdíly - jeden účastník má mentální po stižení, další účastník byl uprchlík z Čečenska v současné době žijící v ČR (vyznáním mus lim), většina účastníků byla křesťanského vyznání. . 7
6
Na čem je naopak potřeba do budoucna pracovat - došlo k přepnutí prvního týdne aktivitami, takže účastníci projevo vali druhý týden tábora jisté emoční vyčerpání. Do budoucna je po třeba se tohoto vyvarovat a rozložit aktivity do celých 14ti dnů více rovnoměrně. - ve snaze vyjít účastníkům vstříc, místy chyběla potřebná přísnost. Do budoucna je potřeba se z toho poučit. Tuto chybu lze pravdě po dobně připsat na vrub změně vedení tábora - nové vedení je mladší než předchozí. - místy vázla komunikace a informovanost v týmu vedoucích (na táboře bylo 16 vedoucích včetně kuchařek). Ačkoliv nedostatek informací nebyl nikdy natolik fatální aby ohrozil průběh programu, špatná informovanost má vliv na náladu vedoucích a tudíž zpětně i na program.
Statistika projektu Účastníci Počet účastníků (z toho z Prahy 1): 28 (1) Věkový průměr: 16,6 let. Počet holek: 13 Počet kluků: 15 Náklady na osobu a den: 376 Kč Organizátoři Počet vedoucích (z toho z Prahy 1): 16 (2)
Závěry a doporučení Letošní tábor hodnotíme jako velmi povedený. Proběhl ve velmi přátelské atmosféře jak mezi účastníky, tak mezi vedoucími. Byl nabytý zajímavými aktivitami. Byl ve znamení změn a testování nových přístupů: nové mladší vedení tábora, poprvé bez celotáborového hodnocení, bez stálých družin. Také jsme se pokusili dát účastníkům větší důvěru a možnost vytvořit si táborová pravidla. Ne všechno se povedlo na 100 % jak jsme si představovali, ale na základě analýzy chyb jsme se poučili a příští tábor posuneme zase o kousek dál.
8
7
