Bídníci Porovnání postavy Javerta v knižní, filmové a divadelní podobě

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA Atelier Muzikálového Herectví doc. Jany Janěkové

Bídníci Porovnání postavy Javerta v knižní, filmové a divadelní podobě Diplomová práce

Autor práce: Adam Rezner Vedoucí práce: Jiří Horký Oponent práce: Mgr. Karel Hegner

Brno 2013

Bibliografický záznam REZNER, Adam. Bídníci/Porovnání postavy Javerta v kniţní, filmové a divadelní podobě. (Les Misérables – The Javert Character in the Novel and in Screen and Stage Adaptations). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní Fakulta, Atelier muzikálového herectví, 2013. Xx s. Vedoucí diplomové práce Jiří Horký.

Anotace Diplomová práce zabývající se rozborem mnou oblíbené postavy z veledíla světoznámého francouzského spisovatele Victora Huga. Konkrétně se jedná o postavu inspektora Javerta z díla Bídníci. Rozebírají se zde niance v charakteru , vzhledu i vnímání reality dle kniţní předlohy, filmových adaptací a hlavně muzikálového zpracování v českých, ale i v zahraničních divadlech. Také se zde hovoří o nejznámějších představitelích této postavy.

Annotation Diploma thesis dealing with the analysis of my favorite characters from the world-famous masterpieces by French writer Victor Hugo. Specifically, the character Inspector Javert from Les Miserables. There are analyzed nuances of meaning clear in the character, appearance and perception of reality according to the book original, film adaptations and mainly musical processing in Czech, but also in foreign theaters. There is also talk about the most famous exponents of this character.

Klíčová slova Bídníci, Javert, kniha, film, divadlo Keywords Les Misérables, Javert, book, movie, theatre

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 25. Srpna 2013

Adam Rezner

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ondrovi Studénkovi za trpělivost.

Obr. 1 John Malkovich v roli Javerta (http://www.nagyarc.eoldal.hu/img/mid/139/javert--nyomorultak.jpg)

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 7 1.

2.

3.

4.

Victor Marie Hugo ................................................................................................ 8 1.1

Ţivot .............................................................................................................. 8

1.2

Dílo .............................................................................................................. 10

Bídníci ................................................................................................................. 16 2.1

Obsah ........................................................................................................... 16

2.2

Charakteristika hlavních postav .................................................................. 18

2.3

Seznam filmových zpracování Les Misérables: .......................................... 23

Les Misérables mýma očima .............................................................................. 25 3.1

Bídníci 1998 ................................................................................................ 25

3.2

Bídníci 2000 ................................................................................................ 29

3.3

Bídníci 2012 ................................................................................................ 34

Les Misérables/Bídníci v muzikálové podobě .................................................... 40 4.1

Historie muzikálu Bídníci ........................................................................... 40

4.2

Seznam písní v anglickém jazyce ................................................................ 43

4.3

Tři nejznámější představitelé Javerta .......................................................... 43

Závěr .......................................................................................................................... 46 Pouţitá literatura a zdroje........................................................................................... 47 Absolventská role ....................................................................................................... 48

Úvod

Téma své diplomové práce, která se jmenuje Bídníci – Porovnání postavy Javerta v kniţní, filmové a divadelní podobě jsem si vybral hned z několika důvodů. Prvním důvodem je zcela bez pochyby to, ţe román samotný je mojí nejoblíbenější knihou. Toto rozsáhlé a epické dílo od Francouzského spisovatele Victora Huga je neuvěřitelným příběhem o Lásce, zlobě, závisti, zoufalství, odvaze, vypočítavosti, poučení, nenávisti a mnoha dalších přívlastcích. Myslím si, ţe kaţdý člověk, který alespoň nějakým způsobem vnímá umění, by si knihu měl přečíst, neboť dost moţná v knize najde i sám sebe, nebo alespoň postavy jemu dosti podobné. Druhým důvodem je nadšení z muzikálové produkce v České Republice (představení v Městském Divadle Brno, reţie Stanislav Moša), které jsem shlédnul několikrát. Propojení formy klasického muzikálu aţ operety, neuvěřitelného francouzského díla, úchvatné hudby (Claude-Michel Schönberg) a technických vymoţeností MDB dává v celek úţasný kus, který se stejně jako kniha stává okamţitě jedním z mých nejoblíbenějších kusů muzikálové tvorby vůbec. Třetí důvod je dle mého názoru nejdůleţitější. Vysvětluje hlavní zaměření celé magisterské práce. Právě Inspektor Javert je postava, která mě v celkovém díle oslovila nejvíce. Stejně tak i v divadelní a filmových adaptacích. Některé výkony mě nadchly méně, jiné více. Ale právě na postavu Javerta se chci zaměřit během celé diplomové práce. Budu se zde věnovat jeho podobám, představitelům, formám, rozdílům mezi jednotlivými Javerty… Dalším důvodem proč chci psát na toto téma je fakt, ţe navzdory veliké důleţitosti této postavy (myslím si, ţe stejně jako Jean Valjean je to hlavní role díla Bídníci) se většina vědeckých prací, seminárních prací, pojednání, knih a vůbec všeho zaobírá právě všemi oblíbeným Jeanem Valjeanem. Coţ si myslím, ţe zcela jistě není vůči Javertovi spravedlivé.

7

1.

Victor Marie Hugo

1.1

Život Victor Marie Hugo, bezpochyby jeden z nejvýznamnějších a nejznámějších

světových spisovatelů. Nebyl pouze spisovatelem, ale byl i básník, poetista, esejista, dramatik a politik. Hlavní představitel francouzského romantismu. Narodil se ve Francouzském Besançonu jako třetí syn Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchet, Měl dva bratry – Abela Josepha Huga a Eugéna Huga. Sám Victor se narodil 26. Února 1802. Jak sám říká: „…když 19. Století byly dva roky“. Victor Hugo proţil pestré dětství. Kdyţ mu byly dva roky, Napoleon byl zvolen císařem. O devět let později, byla obnovena Bourbounská Monarchie. Jeho otec byl vysoce postavený důstojník. Napoleona samotného obdivoval. To byl důvod, proč se celá rodina velice často stěhovala. Díky tomu navštívil do svých šesti let Alpské Vrcholky v Neapoli, Středozemní moře i Řím. Victorova matka Sophie ovšem nadšení z neustálého stěhování nesdílela, takţe Léopolda na krátko opustila a zůstala v Paříţi. Zůstal s ní i Victor, takţe byl veden ke katolickému royalistickému vzdělání. Brzy ovšem začal vzdorovat, a stal se stoupencem volnomyšlenkářství a přívrţencem republiky. Victor se svým bratrem Abelem zaloţil v roce 1819 čtrnáctideník Le Concervateur littéraire. V tomto časopisu se zabýval otázkou svobodného vyjadřování umělce. I druhý bratr Eugéne se chtěl angaţovat, ovšem zemřel ve věku 37 let.

„K dobré knize je třeba dobrých čtenářů.“ Victor Hugo

8

Ač si to matka Victora nepřála, zasnoubil se Hugo s Adél Foucher. Oţenili se v roce 1822 těsně po smrti jeho matky. První dítě tohoto svazku Léopold zemřel jiţ jako nemluvně. Další děti se jmenovaly Léopoldine, Charles, Francois-Victor a Adéle. Hugo vydal svojí první novelu Han z Islandu v roce 1823. V následujících sedmnácti letech vydal postupně Veliký Jargal, Les Orientales, Les Feuilles d'automne, Les Chants du crépuscule, Les Voix intérieures, Les Rayons et les ombres. Díky těmto sbírkám si upevnil postavení největšího poety tehdejší doby.

„Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený.“ Victor Hugo

Bohuţel se dostavila krize v osobním ţivotě. V roce 1833 jeho manţelka Adéle navázala milostný poměr s přítelem Huga, kritikem Sainte-Beuvem. Ovšem v tom stejném roce si našel milenku i samotný Hugo. Byla jí herečka Juliette Drouet. Tento vztah trval padesát let, aţ do její smrti. Dokonce v roce 1964 vyšla jejich společná korespondence. Další krize ve spisovatelově ţivotě nastalo v roce 1843, kdy tragicky zemřela jeho nejstarší dcera. I se svým manţelem se utopili při vyjíţďce na lodi. Otec se dozvěděl o smrti své dcery z novin, protoţe byl zrovna na cestách. Tato událost ovlivnila zbytek jeho umělecké tvorby, neboť se se ztrátou milované dcery nikdy nevyrovnal. O dva roky později, tedy v roce 1845 byl Hugo jmenován do politiky. Konkrétně na pozici Paira, poté úspěšně kandidoval do parlamentu. Nejdříve byl sice zastáncem politické strany Napoleona III, brzy se ale stal jeho odpůrcem. Tedy zastáncem socialismu. Díky tomu je donucen v roce 1851 odejít do exilu, ve kterém ţil dvacet let. Chvíli ţil v Bruselu, poté v Jersey (1852 – 1855) a od roku 1855 do roku 1870 ţil na ostrově Guernsey. Zde přišla další krize, kdyţ jeho nejmladší dcera Adéle byla odmítnuta svojí láskou. Aţ v daleké Kanadě. Pro Adél to byl takový šok, ţe se stala duševně chorou. Proto doţila svůj ţivot v zařízení pro duševně choré. I přesto, ţe Napoleon III prohlásil amnestii jiţ v roce 1859, Hugo zůstával v exilu, neţ Napoleon definitivně opustil trůn. Do Francie se tedy vrátil aţ v roce 1970, kdy ji porazili Pruská vojska. 9

„Když osud srazil tě, přispěl k tvé větší slávě. Vzdej dík i nezdaru, vždyť ke škodě ti není, po každém pokoření zříme, jak stoupáš výš, než odkud klesls právě.“ Victor Hugo

Victor Hugo zemřel 22. Května 1885 v Paříţi. V den jeho pohřbu byl ve Francii vyhlášen státní smutek.

1.2

Dílo Victor Maria Hugo napsal nespočet klasicistních románů, romantických

dramat, básní, kde spojoval černý román s kritickým realismem. Vyznačoval se tím, ţe ve svém díle kombinoval lyrické, politické i filosofické oblasti, s tragičnem, komičnem, grotesknost. Málokdo o něm ví, ţe nakreslil přes 4000 kreseb a obrazů. Mezi jeho nejdůleţitější literární tvorbu patří tato díla zahrnující divadelní hry, poezii, romány, cestopisy, eseje, politické projevy a vlastní paměti, které vyšly po Hugově smrti.

Divadelní hry: Cromwell: Rok 1827. Předmluva divadelní hry se stala nejvýraznějším manifestem romantického dramatu, ve kterém „zavádí“ nový ţánr, který je spojen svobodnou inspirací a formou. Díky tomuto dílu začíná souboj mezi romantismem a klasicismem.

Hernani: Pochází z roku 1930. K této divadelní hře napsal operní skladatel Giuseppe Verdi roku 1844 operu Ernani.

10

Král se baví Napsána v roce 1832, Giuseppe Verdi opět napsal na toto téma operu, která se jmenuje Rigoletto.

Eseje a politické projevy: Směs literárních a filozofických statí Rok 1834 Napoleon Malý Politický pamflet z roku 1834. Pamflet = hanlivé dílo s kritizujícím obsahem zaměřen proti společnosti. Negativa lidstva bývají úmyslně zveličována.

William Shakespeare Ţivotopisná esej o nejvýznamnějším spisovateli v historii

Romány: Han z Islandu První Hugův román, dokončen roku 1823

Veliký Jargal Tímto románem se Hugo snaţí přiblíţit tvorbě skotského spisovatele a romanopisce Waltera Scotta. Vypráví o černošské vzpouře na Haiti. Kniha vyšla roku 1826.

Chrám Matky Boţí v Paříţi Notre-Dame de Paris z roku 1831 je historický román z Paříţe, odehrávající se ve středověku. Hlavním hrdinou je zvoník Quasimodo, kterého se v dětství ujal 11

kněz Frollo a zařídil mu tak výchovu. Frollo se zamiluje do cikánské tanečnice Esmeraldy, proto ji Quasimodo unese. Tedy pokusí se unést ji. Zvoník Quasimodo je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Právě unesená Esmeralda mu ale dá milost. Frollo má své intriky, kvůli kterým je Esmeralda popravena. Jedná se o to, ţe je neprávem obviněna z vraţdy Phoeba – kterého miluje. V den popravy ji Quasimodo unese a nabízí azyl v chrámu. Při té situaci rovnou přiznává, ţe se do Esmeraldy zamiloval. Frollo přemlouvá Esmeraldu k sňatku. Ona odmítá a tak je popravena (kdyţ ji nemohu míti já, tak nikdo!). Quasimodo se mstí tak, ţe Frolla shodí z věţe. Frollo umírá. Bez Esmeraldy ovšem nemá cenu ţít, tak umírá v jejím objetí. Díky tomuto dílu máme dnes jediné důkazy, jak to ve středověké Paříţi vypadalo. Notre-Dame de Paris je také stejnojmenný muzikál s tímto příběhem, který je povaţován za „Mega Muzikál“ (Nehraje se v divadlech, ale v obrovských halách s několikatisícovou kapacitou pro diváky, na scéně tedy bývají desítky herců, kulisy, scéna a vše je obrovské…).

Dělníci moře Les Travailleurs de la mer se odehrává v rybářské vesnici u Lamanšského průlivu. Kniha je o ţivotě lidí na ostrově, kteří neznají nic jiného neţ kaţdodenní boj s vodním ţivlem. Román se odehrává na ostrově Guernsey zcela záměrně. Hugo zde strávil 15 let ve vyhnanství. Kniha vychází v roce 1866.

Muţ, který se směje Historický román, který Hugo dokončuje roku 1869. Odehrává se v anglickém prostředí na přelomu 17. A 18. Století. Román se odehrává v prostředí kočovných skupin, v námořnickém prostředí a zavádí nás i do vězení, nebo do paláců. Jedná se zde o podobný základ příběhu, jako je v knize Chrám Matky Boţí v Paříţi. Hlavním hrdinou románu je muţ, kterému byla v dětství zdeformována tvář do „věčného úsměvu“. To se dělalo nechtěným, nebo odloţeným dětem proto, aby nemohly vyhledávat své pravé rodiče (například, kdyţ šlo o šlechtu, která chtěla dítě odloţit). Chlapec vystupuje s kočovnými komedianty, konkrétně má roli klauna. 12

V těţkém ţivotě mu pomáhá láska ke krásné, ale slepé dívce, která sice nevnímá jeho vzhled, ale o to více obdivuje jeho odvahu, dobré srdce a šlechetnou duši. V tragickém konci románu se náš hrdina rozhodne pro dobrovolnou smrt, aby uchránil čest svého pravého jména. Toto dílo je bráno, jako nejemotivnější Hugův román.

Devadesát tři Originální název je Quatrevingt-treize. Román vychází v roce 1874. Román se odehrává v nejdramatičtějším roce Velké francouzské revoluce, konkrétně v roce 1793. Řeší se zde příběhy tří postav z tábora vojenského, ale i z druhé strany. Ze strany revolucionářů.

Claude Gueox Román, který by se kvůli svému rozsahu měl řadit spíše mezi povídky. Claude Gueox je zloděj, který je zlodějem jen kvůli přeţití jeho rodiny.

13

Ukázky kresby:

Obr. 2 Jedenáctiletý Gavroche (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d5/Victor_hugo_gavroche_a_11 _ans.jpg)

14

Obr. 3 Ville ave le Pont de Tumbledown 1847 (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1b/Victor_Hugo-Bridge.jpg)

Obr. 4 Chobotnice (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/98/Victor_Hugo-Octopus.jpg) 15

2. Bídníci Z francouzského Les Misérables, coţ v překladu kromě Bídníci, můţe znamenati ubozí, nešťastní, mrzáci. Slovensky Bedári. Nejvýznamnější dílo Victora Huga z roku 1862. Okamţitě po vydání, byl román přeloţen do několika světových jazyků. Do češtiny to byli Zdeňka Pavlousková, J. Nový a M. Majerová. Román je rozdělen do pěti částí. Kaţdou část tvoří do několika knih, a knihy se následně dělí na kapitoly. Celá kniha má více neţ 1200 stran. Velké mnoţství kapitol na sebe klasicky nenavazuje tak, jak bývá zvykem u jiných děl, tvoří odbočky k vedlejším dějovým liniím. Z důvodu velkého mnoţství vedlejších příběhů, se dílo zkracuje, coţ zvyšuje čtivost a líbivost kusu samotného. K vedlejším příběhům patří otázky na téma etika, politika, společnost, nebo náboţenství. Přibývajícími léty byl román mnohokrát zfilmován, nebo upraven do divadelní adaptace operety. Dílo Les Misérables, je dnes nejhranějším muzikálem na Světě.

2.1 Obsah Mladý klestič stromů Jean Valjean, se v roce 1802 vloupal do domu, aby ukradl chléb pro svojí sestru a její děti, kteří strádali hlady. Ovšem byl lapen a na pět let poslán na galeje. Vzhledem k častým pokusům o útěk se jeho trest prodlouţil na let devatenáct. Byl propušťen kdyţ mu bylo téměř padesát let a na světě jiţ neměl nikoho. Bloudil krajem, ovšem jelikoţ byl bývalý galejník, nikde jej nechtěli ani na podřadnou práci. Dostává se do kaple k otci Myrielovi, který jej nechává přenocovat. Dává mu najíst, napít, chová se k bývalému galejníkovi jako k sobě rovnému. Jean Valjean tento dobrý skutek ocení jako pravý galejník. Ukradne otci stříbrné nádobí, příbory a další cennosti z domu. Hříšník utíká, ovšem velmi rychle jej chytají vojáci, kteří jej rovnou předvolávají k otci Myrielovi. Velké překvapení pro Valjeana je ovšem to, ţe otec vojákům říká, ţe věci zloději sám daroval. Jean Valjean je opět na svobodě. Se změnou ve svém přesvědčení a v okamţité oddanosti dobru, galejník doputoval do města Montreuil, kde zbohatnul na trhu s černým sklem, které nakoupil za darované stříbro. Uteklo mnoho let a za tu dobu si Jean Valjean udělal postavení starosty. Například kvůli tomu, ţe postavil nemocnici, továrnu a dělal mnoho 16

dobrých skutků. Jean Valjean se bojí minulosti, a proto si nechává říkat pan Starosta Madeleine. Setkává se s nebohou ţenou Fantinou. Fantina se starostovi svěřuje, ţe z nedostatku prostředků nechala kus od Paříţe svojí malou dcerku k výchově jiné rodině. Fantina umírá a prosí pana starostu Madeleinea, aby dohlédl na její dcerku. Starosta tedy slibuje a míří do Montfermeil k rodině Thénardiérových. Tato rodina se k dceře Cosettě chová příšerně, vyuţívali ji k těţké práci, navíc na ní vydělávají pravidelným přísunem peněz od Fantiny. Cosetta je tedy sirotkem a starosta ji vykupuje z pekla v podobě Thénardiérových. I přesto, ţe uběhlo tolik let, stále Jean Valjeana sleduje policejní důstojník Javert, který jej znal jiţ na galejích a je z celého srdce přesvědčen, ţe Jean Valjean je kriminálník a vrah. Navíc jej poznává nyní v kanceláři pana Madeleinea. Přichystal na něj lest s nevinným odsouzením. Jean Valjean se přiznává a utíká. Pracuje v dívčím klášteře jako zahradník, aby mohl navštěvovat Cosettu. Kdyţ je děvče dospělé, stěhují se do domu kousek od Invalidovny. Často se procházeli po Lucemburské zahradě, kde se do Cosetty zamiluje mladý student, později revolucionář Marius Pontmercy, který právě opustil dům svého dědečka s vidinou svobody. Jean Valjean si toho ovšem všímá a ze strachu ţe o Cossetu, kterou bere jako vlastní dceru přijde, přestávají do Lucemburské zahrady na pravidelné procházky chodit. Tehdy student bydlel právě v domu u Thénardiérových. Kdyţ tam Cosetta s Valjeanem (dnes pan Fauchelevent) přišla přinést nějaké jídlo, tak místo díků ji začal Thénardier vydírat a chtěl ji okrást. Marius zavolal policii a ti zločince zatkli. Thénardier ovšem utekl, ač tam jeho ţena zemřela. Díky tomu opět našel Marius Cosettu a zjistil, ţe i ona je do něj zamilována. Policista ovšem poznává Jean Valjeana, coţ jej vede k nápadu odstěhovat se s Cosettou do Londýna. V Paříţi se začíná schylovat k revoluci. Marius se díky Thénardierově dceři Eponine, (která je do něj zamilována) tento plán dozvídá. Ze smutku, ţe navţdy ztratil Cosettu, odchází na barikádu, kde má téměř jistou smrt. Proto posílá Eponinu s dopisem za Cosettou. Dopis ovšem čte jako první Jean Valjean a proto se rozhodl, jít na barikádu právě zachránit Maria. Na barikádě jsou ale uţ všichni mrtvi. Mariovi přátelé, malý Gavroche i plno civilistů. Jean Valjean zachraňuje Maria v poslední chvíli a utíká s ním před vojáky i před všude přítomným Javertem do stok, odkud jej odvlekl polomrtvého do 17

paříţských kanálů. V kanálech potkává Thénardiera, který okrádá mrtvé. Jean táhne Maria k jeho dědečkovi, dle lístečku ve studentově náprsní kapse, kde byl vepsán postup v případě smrti. Valjeana nepoznal ani Thénardier v kanálech, ani Mariuv dědeček. Zachránce je tedy neznámý. Ve stejnou dobu se chystá bývalého galejníka zatknout komisař Javert. Ovšem kdyţ vidí, ţe se Valjean skutečně změnil, ţe zachránil Maria a ţe ušetřil samotného Javerta, rozhodl se vzít si ţivot. Udělal to tak, ţe skočil do Seiny. Pan Fauchevelent měl tedy po problémech a byl konečně úplně svobodný. Po dlouhé době se konečně uzdravil i Marius, který stále nevěděl, kdo jej zachránil. Jeho dědeček mu dal svolení navštívit Cosettu, kterou mezitím našli. Kdyţ si Marius konečně Cosettu vzal, Jean Valjean se svěřil Mariovi o všem, co jej tíţilo. Řekl mu vše o své minulosti, o galejích, o otci Myrielovi, o Javertovi o Cosettě. Reakce Maria byla taková, ţe začal opovrhovat svým tchánem, takţe jej přestával s Cossetou navštěvovat, coţ vedlo k rapidnímu zhoršení zdravotního stavu Jean Valjeana. Po nějaké době přichází starý Thenardier k Mariovi a s vidinou bohatství mu povídá, co viděl v paříţských kanálech – informaci, kterou Jean Valjean Mariovi neřekl. Marius jej vyhodil s penězi, aby mohl odjet s dcerou Azelmou do Ameriky – kam skutečně Thénardier odjel, ale ţivil se jako otrokář. Marius s Cosettou rychle uhání za otcem Faucheleventem, který ovšem právě proţívá poslední hodinu. Jean Valjean je rád, ţe mu Marius odpouští, ţe vidí naposledy Cosettu a umírá v rodinném kruhu.

2.2

Charakteristika hlavních postav

Jean Valjean Také jako Madeleine či Fauchelevent. Tato jména pouţíval, protoţe se musel jako bývalý galejník skrývat před policií. Byl odsouzen na pět let na galeje, protoţe ukradl bochník chleba a rozbil skleněnou tabulku. Kvůli častým pokusům o útěk byl na galejích nakonec devatenáct let. Komisař jej stíhal, protoţe se domníval, ţe jedná se zlodějem a vrahem. Jeana Valjeana ale dokázal změnit jeden dobrý skutek otce Myriela. Kdyţ se stal starostem, setkal se s umírající matkou malé Cosetty, o kterou se (jak slíbil) postaral. Stal se jí otcem, kterého nikdy nepoznala. Jeho duše byla 18

velmi poznamenaná galejemi. Byl velice silný, v mládí pracoval jakou klestič stromů, později v Paříţi jako zahradník. Kdyţ vyšel z galejí, byl plný nenávisti, zla a hořkosti k celému světu, během následujících let se úplně změnil. Ač ţil téměř celý ţivot v nervozitě a strachu z odhalení, zemřel jako milující otec a hodný člověk, který byl rád za svůj dobře proţitý ţivot.

Fantina Jako mladá a nezkušená dívka se zamilovala do muţe, který ji opustil ve chvíli, kdy mu řekla, ţe je těhotná. V chudobě je bohuţel přinucena okolnostmi zanechat svou dceru v péči Thénardierových. V domnění, ţe o ni bude dobře postaráno, pracuje v Paříţi a pravidelně posílá téměř celý svůj plat právě do opatrovnické rodiny. Sama strádá, ovšem láska k dítěti ji dodává sílu. Má jediné přání, a to je znovu se setkat se svojí dcerkou, maličkou Cosettou, pro kterou obětuje své mládí, krásu i důstojnost. Umírá však dříve, neţ se s dcerou shledá.

Cosetta Poslušná, laskavá a hodná dívka. Proţíváme s ní celý její ţivot. V dětství utrpěla mnoho příkoří a strádání ze strany svých pěstounů, hospodských Thénardierových, kteří místo toho, aby ji vychovávali si z ní udělali malou otrokyni. Nikdy nepoznala svou pravou matku Fantinu. Obrovským vysvobozením je pro ni to, ţe ji Jean Valjean vykoupí na štědrý večer 1823. Konečně se jí dostává rodičovská něha. V Lucemburské zahradě, kam chodí s otcem o mnoho let později od prvního setkání na pravidelné procházky, se zamiluje do Mariuse, se kterým se na konci díla přes veškeré strasti vezme.

Marius Odváţný a spravedlivý šlechtic, který má své zásady a velice miluje krásnou Cosettu. Do nedávna ţil u dědečka, od kterého utekl. Je to jeden z hlavních revolucionářů. Vztah s Cosettou mu není přán, takţe jej dohání smutek. Ač původně nechtěl, v ţalu jde i on na barikádu ač ví, ţe si jde pro jistou smrt. Na barikádě je velmi váţně zraněn, ovšem naštěstí pro něj jej zachraňuje Jean Valjean. Po všech 19

strastích a útrapách si bere Cosettu za svou ţenu. Nedokáţe se bohuţel smířit s tím, ţe Jean Valjean je bývalý galejník, cítí pohrdání. Odpuštění přichází teprve kdyţ zjišťuje, ţe mu Jean Valjean na barikádě zachránil ţivot. Kdyţ je Jean Valjean na smrtelné posteli, Marius mu konečně odpouští.

Thénardierovi Pan a paní Thénardierovi, tito lidé jistě patří mezi ty, kterým dnes říkáme hyeny lidské společnosti. Vţdy vyuţívají jakékoliv situace k vlastnímu prospěchu, přestoţe ublíţí druhým. Nebo aby mohli ublíţit druhým? Těţí z neštěstí jiných lidí a ještě si za to nechávají dobře platit. Pan Thénardier je drobný nenápadný muţ, za to jeho ţena je zrzavá, tlustá, ošklivá, autor ji popisuje jako obryni, muţatku, která nemá zuby. Velice milovala své dvě dcery Eponinu a mladší Azelmu, ale své syny nenáviděla skoro stejně jako ubohou cizí Cosettu, kterou k Thénardierovým dala na výchovu nešťastná Fantina. Ze vztahu Thénardierky k holčičkám Fantina usoudila, ţe bude dobrou matkou i pro její dcerku. Velice se však mýlila. Ani Thénardier nebyl lepší. Nezáleţelo mu na ničem. Šlo mu pouze o peníze a vlastní ţivot. V roce 1815 se toulal u Waterloo, kde okrádal mrtvé či zraněné vojáky. Vţdy to udělal tak, aby byl na straně vítězů. Ve vesničce Montfermeil si otevřel hostinec U Serţanta od Waterloo. Spíš neţ hostinec, to byla odporná nálevna, kde byl kaţdý host bez milosti okraden. Kdyţ po pár letech zkrachoval, ţivil se v Paříţi jako zloděj a šejdíř. Byli s manţelkou zavřeni ve vězení. On utekl, manţelka tam zemřela. Psal dopisy boháčům, kde prosil o almuţnu a předstíral například nezaměstnaného herce nebo matku se šesti dětmi. Na konec odjíţdí s dcerou Azelmou do Ameriky, kdy se stejně neţiví poctivě, ale pracuje s otroky.

Eponina Dcera Thénardierů. Jako malá, byla velice rozmazlována matkou. Namyšlené dítě, kterému je od mládí vštěpováno, ţe je něco víc neţ jiní v domě (například Cosetta). Chovala se tak, třeba i byla zlá, ale kdyţ byla Cosetta vysvobozena, nastala veliká změna. Veškeré otrocké práce, které plnila Cosetta musela zvládat sama Eponina. Toto zjištění o zlobě svých rodičů způsobilo velikou proměnu. Kvítek mezi trny. Hodná a krásná dívka, která byla pravým opakem svých rodičů. Plnila sice 20

všechny jejich zlé příkazy, jako například okrádání hostů a podobně, ale určitě z toho neměla radost, nebo dokonce vlastní potěšení. Zamiluje se do Mariuse, pro kterého by udělala první poslední. Dokonce i to, ţe se pokouší předat dopis od Maria určený jeho lásce Cosettě! Kvůli nešťastné lásce se tedy objevuje na barikádě, kde umírá.

Malý Gavroche Jedenáctiletý chlapec, který se poflakuje po ulicích Paříţe. Muţské kalhoty a dámská košile, které pouţívá, nedostal od rodičů, ale od lidí, kteří se nad ním slitovali na ulici. Chlapec je sirotek, ale přesto má rodiče! Rodiči totiţ není nikdo jiný, neţ Thénardierovci. Otec o synka neprojevuje zájem a matka miluje jen dcery. Tak se Gavroche ţiví sám. Okrádá společnost kvůli vlastnímu přeţití. Na rtech úsměv, ač je mu ve skutečnosti smutno. Je to hlučný, bledý, mrštný, posměvačný a aktivní chlapec, který stejně nevypadá zdravě. Prochází mu všechny zlodějské finty kvůli věku i kvůli drobnosti. Nebaví ho ţebrání, spíše jej baví zajišťovat si obţivu zajímavější cestou. Postava Gavroche umírá na barikádě.

Otec Myriel Karel František Lidumil Myriel. Asi pětasedmdesátiletý stařec. Postava, která změní celou osobnost hlavního hrdiny Jean Valjeana tím, ţe mu na začátku románu poskytne azyl a ukáţe mu, ţe dobří lidé existují.

Javert Pro mě nejdůleţitější postavou celého románu, postava, která je tak důleţitá, ţe o ní píši absolventskou práci. Javert je úhlavní nepřítel Jean Valjeana během celého díla. Roku 1780 se narodil na galejích a byl vychován cikánskou matkou. Moc dobře si uvědomuje, ţe se narodil v odporném a nechutném prostředí a proto dělá cokoliv pro to, aby to změnil. Po určité době pracuje jako hlídač vězňů na galejích. Povyšuje na policistu a na konec dosáhne aţ na pozici policejního inspektora. Pracoval na galejích, kde poznal Jean Valjeana. Je přísný, zásadový a velice striktní, proto by někteří čtenáři mohli namítat, ţe je mazaný, hrůzostrašný a zlý. Vyuţívá svého přirozeného smyslu pro 21

spravedlnost. Ţije naprostou oddaností k zákonu. Je zcela přesvědčený o své práci a o tom, ţe to, co dělá je jediné moţné dobro. Trestá kaţdý prohřešek, nebo trestný čin velice rázně. Je to postava, která je přesvědčena o tom, ţe jediné moţné dobro které na světě existuje, je dobro zákona. To, ţe by se z galejníka Valjeana mohl stát dobrý člověk, naprosto nepřipadá v úvahu. Uvědomuje si, ţe to moţné je aţ na konci románu, kde psychicky nezvládá to, ţe člověk o kterém je přesvědčen, ţe je vrah a zloděj se ukáţe jako dobrá bytost. Psychicky neunáší to, se celý ţivot ve svém protivníkovi pletl, a ţe ţil celý ţivot pouze zaslepen slepým a povrchním zákonem. Ukončuje svůj ţivot skokem do řeky Seiny v nevěřícnosti, ţalu a nejistotě z jeho vlastního předešlého bytí.

22

2.3

Seznam filmových zpracování Les Misérables:

1934 - Bídníci, francouzský film Reţie: Raymond Berna Hrají: Charles Vanel, Jean Servais, Orane Demazis, Josseline Gaël

1935 - Bídníci, americký film Reţie: Richard Boleslawski Hrají: Fredric March, Charles Laughton, Cedric Hardwicke

1958 - Bídníci, francouzsko-italsko-německý film, Reţie: Jean - Paul Le Chanois Hrají: Jean Gabin, Bernard Blier, Lucien Baroux

1978 - Bídníci, anglický televizní film, Reţie: Glenn Jordan Hrají: Richard Jordan, Anthony Perkins, Cyril Cusack, Claude Dauphin, Ian Holm

1982 - Bídníci, francouzský televizní film. Reţie: Robert Hossein Hrají: Denis Lavant, Lino Ventura

1995 - Bídníci 20. Století, francouzský film, volná adaptace odehrávající se během 2.světové války Reţie: Claude Lelouch Hrají: Jean-Paul Belmondo, Alessandra Martines

23

1998 - Bídníci, anglicko-německo-český film, Reţie: Bille August, Hrají: Liam Neeson, Geoffrey Rush, Uma Thurman, Claire Danes, Zdeněk Hess, Jan Kuţelka, Miroslav Táborský

2000 - Bídníci, francouzsko-italsko-španělsko-německý televizní třídílný seriál, Reţie: Josée Dayan, Hrají: Gérard Depardieu, Christian Clavier, John Malkovich, Virginie Ledoyen, Enrico Lo Verso

2012 - Bídníci, americko-britský film, Reţie: Tom Hooper, Hrají: Hugh Jackman, Russell Crowe, Anne Hathaway, Amanda Seyfried, Sacha Baron Cohen, Aaron Tveit, Helena Bonham Carter

24

3. Les Misérables mýma očima Rád bych zmínil snímky, které se mi poštěstilo vidět osobně. Jedná se o tři kusy, víc zpracování není k sehnání bez toho, abych porušoval zákon.

3.1

Bídníci 1998 Německo-anglicko-americko-česká verze. Reţisérem byl Dánský mistr svého

oboru Bille August. Jean Valjeana hrál Liam Neeson, Javerta Geoffrey Rush, Maria Hans Matheson, Fantine ztvárnila Uma Thurman, dospělou Cosette připodobnila Claire Danes, Gavroche si zahrál Shane Hervey, Thenardiery zvládli Gillian Hanna a Jon Kenny. Krásnou zvláštností je to, ţe Eponine si zahrála česká herečka Sylvie Koblíţková. Češi obsadili další menší role. Objevili se zde například Václav Chalupa, Zdeněk David, Zdeněk Hess, Pavel Kočí, Jan Kuţelka, Jiří Patočka, Petr Strnad, Miroslav Táborský a Libor Zídek. Není náhoda, ţe se zde objevilo tolik českých herců, nebo komparzistů. Natáčelo se v České Republice jiţ od roku 1997. Jako natáčecí prostory byl vyuţit například zámek Dobříš. Také se vyuţilo Hradčanské náměstí v Praze, zámek Trója v Kutné Hoře, nebo další místa v Ţatci a ve Vrbnu. Jako zajímavost stojí za zmínku, ţe kdyţ se při scéně natáčené v Ţatci točil výbuch, nečekaně velká detonace zničila většinu oken v ulici. Tato filmová adaptace je veřejností brána jako velmi ponurá, ač nedosahuje kvalit starších verzí francouzských. Trţba v kinech 14 096 321 dolarů v USA a ve zbylých částech světa dalších 14 600 000 dolarů předpovídá, ţe na svoji dobu šlo o úţasný filmový počin. Jsou uznávány profesionální herecké výkony hlavně postav Javerta a Jean Valjeana. Javert v podání Geoffreye Rushe působí jako Javert srovnatelný s Javertem kniţním. Přísný, cílevědomý výraz značí, ţe jde o člověka s těţkou minulostí. Jedná se o tvrdého a rázného manipulátora. Na rozdíl od ostatních filmových komisařů Javertů, nosí „Napoleonský klobouk“, vzahující se k příslušné době i módě ve Francii. Otázkou zůstává, který svršek dále zmíněných policistů je nejreálnější. Černý dlouhý vlněný kabát, který nosí většinu stráveného času před kamerou, je přesnou replikou originálů, které se ve Francii tuto dobu nosily. V očích můţeme vidět energického, ač unaveného muţe, který tráví ţivot ve stokách Francie chytáním zlodějů, kriminálníků a pochybných existencí. Stejně jako ostatní herci inspektorů i 25

Rush zvolil jako postavení těla vzpřímený a pevný postoj. Často pod paţí svíral dřevěný obušek, nebo v místnosti právě sundaný klobouk. Jeho přirozeným gestem bylo vypnutí hrudi směrem k osobě, se kterou zrovna komunikoval. Jinak se jedná o celkem klasickou francouzskou bytost, která svým vzhledem nijak nevyčnívala ze společnosti. Moţná to byl právě záměr reţiséra Billa Augusta, aby Javert působil pro diváka nenápadně v okolí francouzské spodiny. Hlavní představitelé snímku: Geoffrey Rush, představitel Javerta Narodil se 6.7.1951 v Australském Queenslandu. Konkrétně se jedná o město Toowoomba. Herec se dočkal světové popularity aţ ve svých 44 letech. Vystudoval Queenslandskou univerzitu a poté nastoupil do Queenslandské divadelní společnosti. Aby se zdokonalil, věnoval se 2 roky pantomimě v Paříţi. Kdyţ se vrátil do Austrálie, pokračoval v divadle. Zahrál si například Krále Leara, nebo postavu v Čekání na Godota. V 80. letech začal konečně hrát i ve filmu. Jeho debutem je snímek HOODWINK (1981). Dále se však věnoval především divadlu, a to i jako reţisér. Jedná se tedy hlavně o divadelního herce. Aţ v roce 1996 přišel film DĚTI REVOLUCE a krátce na to vůbec jeho nejvýznamnější počin - ZÁŘE. Za roli geniálního klavíristy, trpícího psychickou poruchou, dostal plno cen včetně Oscara. Pak následuje jedna důleţitá role za druhou, jako například postava královského důvěrníka v KRÁLOVNĚ ALŢBĚTĚ (1998). Za roli v ZAMILOVANÉM SHAKESPEAROVI (1998) získává dokonce nominaci na Oscara za nejlepší muţský herecký výkon ve vedlejší roli. Oskara ovšem tehdy nedostal. Třetici historických filmů z roku 1998 uzavírají BÍDNICI, kde ztvárnil inspektora Javerta. Po filmu z budoucnosti MYSTERY MEN (1999) se opět vrací do kostýmu, a to v béčkovém, chlípném, ponurém dramatu QUILLS (2000). Ani za tento film na něj jak diváci, tak kritika nešetřili chválou a za ztvárnění markýze de Sade byl opět nominován na Oscara, tentokrát za nejlepší výkon v hlavní roli. V roce 2002 ho Salma Hayek přibrala do „svého“ projektu, dramatu o mexické malířce FRIDA, kde Rush hrál Leona Trotskyho. Poté následují menší role ve známých Hollywoodských filmech jako například KRÁLOVA ŘEČ (2010), všechny díly PIRÁTŮ Z KARIBIKU, nebo například umělecky zaměřené detektivní drama NEJVYŠŠÍ 26

NABÍDKA (2013). Věnuje se také dabingu, coţ předvedl v animovaném snímku HLEDÁ SE NEMO z roku 2003. Za svou dosavadní karieru byl mimo jiné několikrát nominován na Academy Awards.

Liam Neeson, představitel Jean Valjeana Narodil se 7.6.1952 v Severním Irsku. Neesona jiţ jako devítiletého zajímal box, kterému se plně věnoval aţ do ukončení střední školy. Původně se po střední škole chtěl věnovat počítačovým vědám a fyzice, ovšem brzy zjistil, ţe tato věda není tou správnou cestou. Začal tedy studovat pedagogiku, kde se musel setkat s kurzy herectví. Toto umění jej pohltilo na tolik, ţe se vzdal všech ostatních směrů a oddal svůj ţivot herectví. Velmi brzy si našel práci v divadelních spolcích Lyric Players Theater a Abbey Theater. Velmi rychle na sebe upozornil jako jedna z nejvýraznějších hereckých osobností. Právě v divadle jej roku 1981 objevil reţisér John Boorman a dal mu moţnost předvést, co dokáţe ve filmu. Jeho debutem se tedy stal film EXCALIBUR (1981). Díky obřímu úspěchu této filmové klasiky, se herci otevřely dveře do světa Anglického filmového herectví. V průběhu osmdesátých let účinkoval v mnoha filmech. Ze známějších sem patří například PLANETA KRULL (1983), MISE (1986), VELKÝ MUŢ (1989). Toto období, však byla pouhá příprava na vstup do Hollywoodu, který měl stejně blízko díky partnerským vztahům s Julií Roberts, nebo s Barbarou Streisand. Jako první americký hit, kde se Neeson objevuje v hlavní roli, je brán film DARKMAN (1990). V tomto období se ovšem také věnuje Broadwayskému divadlu, konkrétně hře Anna Christie. Toto představení zaznamenalo obrovský úspěch, a viděl jej například i sám Steven Spielberg. Právě Spielberg jej po divadelním výkonu vybral do svého velkofilmu SCHINDLERŮV SEZNAM (1993) a odstartoval tak jeho kariéru. Touto rolí se zapsal mezi světovou hereckou smetánku. Další jeho známé snímky jsou například GANGY NEW YORKU (2002), LÁSKA NEBESKÁ (2003), BATMAN ZAČÍNÁ (2005), série STAR WARS, TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL (2012) a další.

27

Uma Thurman, představitelka Fantine Narodila se 29.4. 1970 v USA, Boston, Massachusetts. V 15 letech se rozhodla ţe, bude herečkou. Přestěhovala se do New Yorku, kde se ţivila jako modelka. Její první role byla ve filmu KISS DADDY GOODNIGHT (1987). O rok později se ale objevila v trháku s hvězdným obsazením NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI (1988) kde si mimo jiné zahrála po boku Johna Malkoviche, nebo tehdy neznámého Keanu Reevse. Následovala role ve filmu DOBRODRUŢSTVÍ BARONA PRÁŠILA (1988), kde se objevila nahá. Po pár dalších filmech a po roli v televizním zpracování ROBINA HOODA (1991), se objevila opět mezi hvězdami a to Robertem DeNirem a Billem Murrayem ve snímku VZTEKLEJ PES A GLORIE (1993). Potom ale přišel zlom kariéry, kdyţ se setkala s Quentinem Tarantinem. Quentin si ji herecky oblíbil a díky tomu si zahrála manţelku gangsterského šéfa Miu Wallaceovou v naprosto kultovním snímku PULP FICTION (1994). Za tuto roli získala nominaci na Oscara Ač jí kultovní snímek udělal velké herecké jméno, další role nebyly oceněny. Hrála totiţ v propadácích GATTACA (1997) a BATMAN A ROBIN (1997). Štěstí se na ni ale opět usmálo, kdyţ ji oslovil Woody Allen. Obsadil ji do svého SLADKÉHO NIČEMY (1999), ale opravdové proslavení ji čeká opět s Tarantinem. Jedná se o krvavé orgie KILL BILL (2003). Nápad na KILL BILL se vlastně zrodil uţ při natáčení PULP FICTION kdy se Uma zmínila, ţe by si ráda zahrála někoho posedlého pomstou. Poté se objevila vedle Bena Afflecka ve VÝPLATĚ (2003). Následovaly snímky jako muzikáloví PRODUCENTI (2005), POCIT VINY (2007), SVATEBNÍ OBŘAD (2010), MLÁDEŢI NEPŘÍSTUPNO (2013).

28

3.2

Bídníci 2000 Francouzsko-italsko-španělsko-německo-americká verze od reţiséra Josée

Dayana. Já osobně povaţuji toto zpracování, jako nejkvalitnější, nejpravdivější, nejkrásnější. Jean Valjeana si zahrála francouzská herecká legenda dnešní doby Gérard Depardieu, inspektora Javerta mistr John Malkovich, Maria exotický Enrico Lo Verso, Cosettu krásná Virginie Ledoyen, Fantine ztvárnila Charlotte Gainsbourg, Eponinu Asia Argento, Thénardiery zvládl pár ve sloţení Christian Clavier a Veronica Ferres. Dokonce i v tomto filmovém provedení se objevují zástupci českého herectví. Role sice malé a pro diváka asi těţko zaregistrovatelné, nicméně se zde objevují češi Jan Kuţelka, Gaston Šubert, Jakub Zindulka, David Podracký a David Suchařípa. Všichni zmínění zástupci naší republiky se vyskytují ve čtvrtém, tedy posledním díle. Jedná se o čtyřdílnou filmovou adaptaci. Kaţdý díl má 90 minut, takţe vystihuje kompletní román bez toho, aby chyběly zásadní informace, nebo aby film nudil. Společnost má na televizní film velice smíšené názory. Jedna strana (tak jako já) mluví o nejlepším převedení klasického románu na obrazovky, nicméně strana druhá má značné problémy. Za negativní na celém filmu lidé velmi často povaţují dosazení Gérarda Depardieua na post Jean Valjeana. Připomíná prý „obtloustlého hospodského“. Také byl kritikou povaţován za plytkého, nudného, zmateného a nicneříkajícího. Mimo jiné se kritizují suché dialogy, špatně napsané postavy a celkově špatný výběr herců. Je zde ovšem i druhá strana mince. Potlesk sklidily kostýmy, scéna, celková atmosféra snímků a herci John Malkovich a Christian Clavier. Úţasné pro diváka je i uvědomění reţiséra o postupujících letech příběhu. V kaţdém dílu vypadají hlavní hrdinové starší a starší. Nikdo se dokonalosti scény a kostýmů nemůţe divit, protoţe jde opět o českou práci. V týmu kostymérny se objevila Češka Věra Mirová a u vlasových vizáţistek a dam, které se starají o líčení bylo zástupkyň a zástupců ČR mnoho. Patří mezi ně například Libuše Barlová, Tomáš Kuchta, Gabriela Poláková. Češi zde byli i jako technická podpora a kameramani (Roman Synek, Roman Hodek, Lukáš Jaroměrský, Milan Jirsa), produkční (Martina Burgetová, Daniela Humlová, Jiří Husák), dokonce i jeden kaskadér (Roman Spáčil). Není divu, i tito Bídníci 29

vyuţili krásy a levnosti českých prostorů. Natáčelo se tak v Praze, nebo na Plzeňsku v Plasích. Svatba Cosetty a Maria se točila na Malostránském náměstí, před kostelem sv. Mikuláše. Javert v tomto filmovém zpracování je pro mě Javert takový, jakého jsem si představoval při četbě. John Malkovich tomu jen přidal své obrovské herecké zkušenosti, herecký talent, výraz. Napoleonský klobouk výstiţně vystřídán za vysoký cylindr, coby známka autority. Autentičtější verze černého koţeného kabátu, coby venkovního svršku je typická k období a místu, kde se román odehrává. Říká: “ Jsem zde padouši, bojte se“. Dokonalý Javertův kostým doplňuje černá podpůrná hůlka, která mu pomáhá při chození. Je to ovšem záleţitost jen a pouze vzhledu. U Malkoviche neobvyklé dlouhé, černé, později šedé vlasy dodávají ďábelský vzhled. U konce filmu je Javert holohlavý, co na ďáelském vzhledu snad ještě přidává. Herecky naplňuje Malkovich postavu skvělým způsobem. Střídá polohy jako lhostejnost, zlobu, vztek, závist, uvědomění, nechápavost, odpuštění, pochopení, pohrdání, vyděšenost, starost a výmluvnost jako na běţícím páse. Hraje Javerta tvrdě. Nemá pochopení pro pochybení společnosti. Pro někoho můţe působit, jako zlá a slizká postava. To je pouze jeho pracovní projev. Přísnost z něj vyzařuje během celého filmu. Z hereckého pohledu je jeho vnitřní tempo zvoleno pomalé. Jakoţto profesionální a zkušený filmový herec, hraje hlavně očima. Má promyšleno kaţdé gesto, kterými skutečně šetří. Mezi filmové klasické gesto tohoto Javerta, patří jednoduché gesto, kdy si levou rukou sundá pokrývku hlavy, tedy cylindr, a pravou si pročísne vlasy. Poté opět nasadí klobouk a pokračuje v akci. Typickým je tedy navenek klidné a tiché vyjadřování. Energie je ovšem zcela opačná. Vyuţívá svého klasického ostrého pohledu, namísto mluveného slova. Kdyţ Javert umírá, vidíme v hercově mimice neuvěřitelný zlom. Z drsného inspektora, se stává poníţený, zničený a smutný muţ, kterému dochází, ţe celý ţivot mohl proţít jinak, lépe. Divák se tohoto Javerta můţe bát, můţe jej chápat, můţe jej obdivovat, můţe ho milovat a také jej můţe nenávidět. To vše je moţné, díky neuvěřitelnému zpracování úţasné bytosti, hereckým polobohem, který se jmenuje John Malkovich.

30

Hlavní představitelé snímku: John Malkovich, představitel inspektora Javerta Narodil se 9. 12. 1953 v Americkém Illinois jako náladový, introvertní a ne příliš společenský chlapec. Skutečně na první dojem nepůsobil jako budoucí herecká hvězda. Na střední škole se nejvíce věnoval sportu a hudbě. Během studií problematiky ţivotního prostředí na Eastern Illinois University se začal dostávat do kontaktu s divadlem, kterému se postupem času odevzdal natolik, ţe zanedbával školu. Z toho důvodu odešel na profesionálněji zaměřený institut Illinois State. V roce 1976, kdyţ ukončil studium, se s přítelem vydal do Chicaga, kde se stal členem The Steppenwolf Theater Company. První výraznější filmové role, přišly v roce 1984 a jednalo se o filmy MÍSTA V SRDCI a VRAŢEDNÁ POLE. Za Místa v srdci byl dokonce nominován na Oscara, coţ mělo za následek, ţe dostával nabídky v takovém mnoţství, ţe si mohl sám vybírat. Během natáčení filmu NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI (1988) se velmi sblíţil s Michelle Pfeifferovou, coţ pro něj byla veliká trable – vzhledem k tomu, ţe byl ţenatý. Rozešel se tedy s oběma dámami a dal se dohromady s Nicolettou Peyranovou. John Malkovich je velmi nevyzpytatelná bytost. Přijímá role jednak v předpokládaných diváckých trhácích jako CON AIR (1997), ale také surrealistické kousky V KŮŢI JOHNA MALKOVICHE (1999). Jedním druhem filmů vydělává, druhým druhem nám dokazuje svoji výjimečnost na plátně. Mezi další velké a úspěšné filmy patří například tyto: O MYŠÍCH A LIDECH (1992), VE STÍNU UPÍRA (2000), RIPLEYHO HRA (2002), ADAPTACE (2002), STOPAŘŮV PRŮVODCE PO GALAXII (2005), PO PŘEČTENÍ SPALTE (2008), RED (2010), LINHAS DE WELLINGTON (2012).

Gérard Depardieu, představitel Jean Valjeana Narozen 27.12.1948 ve Francouzském Indre jako třetí ze šesti dětí v rodině chudého kovodělníka. Proţíval tedy poměrně problémové dětství. Do školy přestal chodit jiţ ve dvanácti letech, míval problémy se zákonem, coţ byly důvody, proč 31

utekl velmi brzy z domova. Byla velká náhoda, ţe se Gérard dostal na Theatre Nationale Populaire v Paříţi, kde objevil svůj neobyčejný herecký talent. Objevil se ve více neţ patnácti divadelních hrách. Depardieu je známý milovník ţen a dobrého vína. Má tři děti, zároveň je nejobsazovanějším francouzským hercem. Často přijímá herecké nabídky ještě dříve, neţ si přečte scénář, coţ znamená, ţe se tu a tam objeví ve snímku, který rozhodně není hoden jeho hereckých kvalit. Působí také jako reţisér, producent. Ohlásil ukončení herecké kariéry, ale i přes to má rozpracovány další 4 filmy, které by měly bíti v kinech v roce 2014. Filmový debut se jmenoval LE BEATNIK ET LE MINET (1965). V následujících letech hrál plno zajímavých rolí, mezi zmíněné patří například úspěšné komedie KOPYTO (1981), VELKÝ BRATR (1982) a OTEC A OTEC (1983). První váţnější postavu ztvárnil ve filmu DANTON (1983) . Dočkal se celé řady významných ocenění. Devětkrát byl nominován na Césara, z toho dvakrát uspěl. Také získal cenu Gérarda Phillipa (1973) a Evropskou filmovou cenu (1998). Aţ v roce 1990 prorazil v Hollywoodu, a to hlavně díky hlavní roli ve filmu ZELENÁ KARTA, kde hraje francouzského emigranta. ZA tuto roli dostal Zlatý glób. Mezi jeho nejslavnější role patří Monte Christo ve velkofilmu reţiséra Ridleyho Scotta 1492:DOBYTÍ RÁJE (1992) a role dobráckého siláka Obelixe ve filmové adaptaci klasického komixu ASTERIX A OBELIX (1999). Kvůli roli Obelixe musel přibrat 30 kilogramů.

Christian Clavier, představitel pana Thénardiera Narodil se 6.5.1952 v Paříţi jako bratr reţiséra Stéphana Claviera. Po studiích na Lycée Pasteur začala jeho herecké kariéra se spolkem komiků, který se jmenoval Le Splendid, kteří se později společně uplatnili v groteskních filmech jako DOVOLENÁ PO FRANCOUZSKU (1979) a LE PÉRE NOEL EST UNE ORDURE (1982). Jeho největší úspěch a zároveň počin, který jej proslavil po celém světě byl film NÁVŠTĚVNÍCI (1993), ve kterém hrál postavu známou jako Jacquouille la Fripouille. Měl tu čest zahrát si zde s francouzskou hereckou hvězdou Jeanem 32

Renem. Jean Reno je v dnešní době jeho nejčastější partner francouzského ve francouzském filmu. Po tomto filmovém úspěchu, si stejně jako jeho kolegové z Bídníků, jiţ mohl vybírat filmy, ve kterých chce hrát. Objevuje se tady společně s Depardieuem v komixové adaptaci ASTERIX A OBELIX (1999) a ASTERIX A OBELIX: MISE KLEOPATRA (2002). Také si ve francouzském televizním biografickém seriálu zahrál NAPOLEONA (2002). Herec obdrţel 16.6.1998 Řád za zásluhy a 21. Května 2008 Řád čestné legie, coţ je nejvyšším francouzským vyznamenáním, které se uděluje jako uznání za vojenský, vědecký, nebo kulturní přínos Francii. Také je to přítel prezidenta Nicolase Sarkozyho. Mezi jeho další tvorbu patří snímky jako KORSICKÝ PŘÍPAD (2004), LE PRIX Á PAYER (2007) a ON NE CHOISIT PAS SA FAMILLE (2011). V současné době se chystá třetí díl Návštěvníků. Film by měl být v kinech uveden koncem roku 2014.

33

3.3

Bídníci 2012 I přes to, ţe se jedná o muzikálové zpracování, chci tuto adaptaci románu

zařadit mezi filmy. Anglicko-americký muzikálový film od reţiséra Toma Hoopera, který se proslavil mimo jiné například filmy KRÁLOVA ŘEČ (2010) a KRÁLOVNA ALŢBĚTA (2005). Hlavní role zde ztvárnili známí američtí i angličtí herci. Javerta zhmotnil Russell Crowe, Jean Valjeana zahrál a zazpíval Hugh Jackman, Oscarová Anne Hathaway udělala z malé role Fantine úţasnou záleţitost, Amanda Seyfried jako Cosette, Thénardierovci byli úţasný Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter, Épononu zvládla Samantha Barks a Maria mohl proţít Eddie Redmayne. Dokonce se zde objevuje nejznámější muzikálový Jean Valjean na Světě, pan Colm Wilkinson, coby otec Myriel. Bohuţel se jedná o adaptaci, ve které se ani v ansámblu, ani na druhé straně kamery nenašlo místo pro ţádné české zástupce. Společnost zabývající se muzikálem, nebo fanoušci románu Les Misérables se na film těšili celé dva roky, od prvního natáčecího dne. Premiéra měla původně býti jiţ 8.12.2012, ale protoţe ve stejném období měl premiéru dlouho očekávaný první díl Hobita, rozhodli se producenti o přesun aţ na 25.12.2012. V České Republice byla premiéra 3. Ledna, na které se po skončení filmu v Brněnské Olympii tleskalo. To, ţe se jedná o finančně velmi úspěšný snímek mohou prozradit čísla. Původní rozpočet na natočení celého filmu byl v Hollywoodu „běţných“ 61 milionu dolarů. Jen trţby z návštěv kin v USA sahají přes 150 milionů, a v ostatních zemích jsou trţby neuvěřitelných 450 milionů. Jedná se o samozřejmě o dolary. Bídníci z roku 2012 mají světové prvenství. Film se natáčel zcela novou metodou, která plno fanoušků při projekci nemile překvapila. V jiných filmových muzikálech, se vţdy dotáčely zpěvy aţ po natočení filmu zvlášť, ve studiu. Takţe jednoduše řečeno herci zpívali na playback. Zde to při natáčení ovšem fungovalo tak, ţe kdyţ se točila scéna, byl neustále k dispozici klavírista, který hrál zjednodušenou verzi hudby a herci zpívali přímo před kamerou. Aţ dodatečně se klavír nahradil sedmdesátičlenným Londýnským orchestrem. Tvůrci tak chtěli dosáhnout maximální věrohodnosti hereckých výkonů v písních. Většina filmu je tak tvořena ze záběrů, ve 34

kterých je pouze detail na zpěvákův obličej. Velkému procentu fanoušků to očividně vadí. Pravda je ovšem ta, ţe mnoho písní, které jsou známé z muzikálových koncertů, divadel a podobně, nabraly zcela jiných rozměrů. Jako konkrétní příklad bych rád uvedl Mariusovu píseň Empty chairs and empty tables, která byla úplně o něčem jiném. Najednou divákovi opravdu dochází, o čem příběh písně skutečně vypráví. Celkové ztvárnění filmu bylo epické. Obrovské scény, velkolepé záběry, počítačové triky jako podpora dnešní doby. Úvodní scéna filmu, kdy galejníci musí při bouři vtáhnout obrovský koráb do přístavu, je pro diváka energetickým šokem. Voda stříká, herci zpívají známou melodii, grafika je dokonalá, první záběry na hlavní hrdiny filmu, francouzská vlajka… To vše zahrnuje začátek velkolepé podívané. Za zmínku zcela jistě stojí záběry na obrovské barikády při samotné revoluci. Thénardiéry a jejich song Master of The House, zde tvůrci znázornili velmi vulgárně aţ nechutně, zle a odporně. Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter zahráli své role prostě neuvěřitelně. Energie, se kterou se pustí do svého hereckého projevu je… nechutná. Přesně tak, jak si asi reţisér přál. Inspektora Javerta se zde pokusil hrát Russell Crowe. Sám herec byl tímto „výkonem“ nominován na cenu Zlaté maliny, která se kaţdoročně v USA uděluje za nejhorší herecké výkony, nejhorší reţii. Jedná se o takzvaného antioscara. Postava Javerta byla asi nešťastně obsazena, protoţe zde nebyla ani zmínka herectví, nebo něčeho podobného. Nebyl zde ţádný pro herce natolik typický gestus, nebo cokoliv jiného. Herec se neustále tvářil, jako by ho vůbec nezajímalo, co se děje kolem něj. To je tak, kdyţ má gladiátor podávat herecké výkony. Jako kostým zvolili tvůrci klasickou francouzskou kapitánskou uniformu ze začátku devatenáctého století.

35

Hlavní představitelé snímku Russell Crowe, představitel Javerta Narodil se 7.4.1964 na Novém Zélandu, ve městě Wellington. Ještě jako dítě se i s rodiči přestěhoval do Austrálie. Kvůli zaměstnání rodičů, kteří pracovali u filmu byl Russell od dětství v kontaktu s filmu. Proto se není ani příliš čemu divit, ţe se z něj v dětství stala hvězda australského televizního pořadu. Mezi jeho první významné role patří postavy ve filmech ROMPER STOMPER (1992), kde hraje extremistického vůdce a MY DVA SPOLU (1994). Díky těmto snímkům se dostal do hereckého podvědomí Australanů i světových reţisérů. Přímo do Hollywoodu se dostal aţ díky filmu JSOU Z NÁS (1994). Oblíbila si ho Sharon Stone, a proto zařídila jeho obsazení ve filmu RYCHLEJŠÍ NEŢ SMRT (1995), coţ byl definitivní start točení filmů pro zlatá plátna. Vyzkoušet zápornou roli si Russell konečně mohl ve sci-fi VIRTUOZITA (1995), kde hrál počítačového hackera a masového vraha. Díky tomuto (ač neúspěšnému snímku) si jej všimli producenti z Warner Bros. a nabídli mu hlavní roli v kriminálním filmu L.A.-PŘÍSNĚ TAJNÉ(1997) – jedná se o třetí americký film herce. Film byl jedním z nejlépe hodnocených snímků v roce 1998 a z Crowea se stala hvězda. Přesně v tomto období přišla jeho nejlepší, a zároveň nejznámější role. Reţisér Ridley Scott ho obsadil do titulní role v historickém velkofilmu GLADIÁTOR (2000), kde si zahrál římského generála Maxima Decima Meridia. Za tento epický počin vyhrál Academy Award pro nejlepšího herce a mnoho dalších cen. Po tomto snímku se objevuje v dalších divácky úspěšných filmech, jako je na příklad ČISTÁ DUŠE (2001), TĚŠKÁ VÁHA (2005), DOBRÝ ROČNÍK (2006), AMERICKÝ GANGSTER (2007), 3:10 VLAK DO YUMY (2007), MUŢ Z OCELI (2013). V dnešní době je Russell Crowe brán jako hollywoodská megahvězda, která si za kaţdý film účtuje (stejně jako Johnny Depp) 20 milionů dolarů.

36

Hugh Jackman, ztvárnil postavu Jean Valjean Celým jménem Hugh Michael Jackman se narodil 12.10.1968 v Australském Sydney, jako nejmladší z pěti dětí. Jeho rodiče se rozvedli, kdyţ mu bylo 8 let. Zůstal s otcem a sourozenci v Austrálii, zatímco jeho matka odjela. Jako dítě rád pobýval venku, trávil hodně času na pláţi, s otcem a sourozenci často kempovali a jezdili na dovolenou po celé Austrálii. Chodil na základní školu Pymble Public School a poté na střední chlapecké gymnázium Knox Grammar School, kde roku 1985 zazářil ve školním zpracování muzikálu My Fair Lady. Po odmaturování pracoval rok na škole Uppingham School v Anglii. Poté se vrátil zpátky do Sydney, kde studoval Technologickou univerzitu, a roku 1991 získal titul bakaláře. V posledním ročníku na univerzitě se zapojil do kurzu herectví, kde objevuje svůj talent. Zahrál si tam hlavní roli ve hře Vyrozumění Václava Havla. Po škole hrál Jackman v divadle v Melbourne. Mezi jeho velké úspěchy patří například postava Gastona v muzikálu Kráska a Zvíře, coţ si zahrál v roce 1996, nebo hlavní muţská role v představení Sunset Boulevard od Webbera. Při tomto období, přicházejí i jeho první filmové zkušenosti. Jedná se například o seriál CORRELLI (1995), nebo film HALIFAXOVÁ, SOUDNÍ PSYCHIATR (1997). V roce 1998 se herec prosazuje konečně i za hranicemi Austrálie. Dostává hlavní roli Curlyho McLaina v muzikálu OKLAHOMA! na Londýnském West Endu. Tento se muzikál se o rok později i zfilmoval, Jackman hrál i ve filmu hlavní roli. Ve stejném roce přichází role, kterou se Hugh Jackman dostal do podvědomí celého světa. Jedná se o roli mutanta Wolverina ve filmu X-MEN (2000). Jako Wolverine si zahraje v dalších mnoha filmech, konkrétně se jedná o X-MEN 2 (2002), X-MEN POSLEDNÍ VZDOR (2006), X-MEN ORIGINS: WOLVERINA (2009), X-MEN: PRVNÍ TŘÍDA (2011) – v tomto filmu se objevuje pouze na 13 vteřin, ovšem vyslouţil si nominaci za nejlepší výkon za tak krátkou dobu na plátně. Závěrem je to samotný WOLVERINE (2013), coţ je prozatím poslední filmovou adaptací komixu o mutantech X-Menech z dílny světoznámé firmy Marvel. Mezitím stíhá na Broadwayi získávat ocenění (například Tony Award a Drama Desk Award za představení The Boy From OZ), natáčí filmy, které se stávají

37

světovým fenoménem jako FONTÁNA (2006), DOKONALÝ TRIK (2006), nebo OCELOVÁ PĚST (2011). I přes očividně velice nabitý program se Hugh Jackman stíhá starat o svoji manţelku Deborru-Lee Furness, se kterou je přes sedmnáct let a o dvě adoptivní děti. Také stíhá pracovat pro charitu a podporuje australský rugbyový tým.

Sacha Noam Baron Cohen, představitel pana Thénardiera Narodil se 13.10.1971 v Londýně ve Velké Británii, jako člen zámoţné ţidovské rodiny. Anglický komik, bavič, herec a spisovatel úspěšně zvládl studium historie na Univerzitě Cambridge. Jiţ zde se bavil ochotnickým divadlem. Ze začátku své kariéry pracoval spíše jako moderátor dětských soutěţí, poté chvíli pracoval v odvětví modelingu. Pořádně se proslavuje aţ jako moderátor Ali G, ve vlastní talk-show DA ALI G SHOW (2000). Jako hloupý raper Ali G si zve známé osobnosti světa a dělá s nimi hloupé rozhovory. Například si pozve protidrogového federálního agenta a ptá se jej, jakou by doporučil nejsilnější drogu, která by neměla ţádné vedlejší účinky. Postava šíleného moderátora je natolik oblíbená, ţe Cohen točí film ALI G INDAHOUSE (2002). Ve stejném období, jako se proslavuje Ali G, jiţ ale vznikají další Cohenovy postavy, které se zapíší do dějin filmu svým tvrdým, černým, neotřelým a velmi často aţ nechutným humorem. Patří mezi ně kazašský novinář Borat Sagdijev ve filmu BORAT (2006), rakouský homosexuální módní moderátor Bruno ve filmu BRUNO (2009) a diktátor fiktivní republiky Wadiya Admirál Generál Aladeen ve snímku DIKTÁTOR (2012). Také se objevuje v muzikálovém filmu SWEENEY TODD: ĎÁBELSKÝ HOLIČ Z FLEET STREET (2007), kde hraje italského holiče pana Pirrelliho. Také hraje v Oscarovém snímku HUGO A JEHO VELKÝ OBJEV (2012), nebo dabuje v animovaných filmech série MADAGASKAR. Sacha Baron Cohen si nebere servítky a šokuje společnost ne jen svými filmy, ale i svým jednáním na veřejnosti. Například pro svoji Academy Award za roli

38

Borata, přišel oblečený jako diktátor Aladeen a při ţivém přenosu rozprašoval (doufejme, ţe fiktivní) popel Mao-Ce-Tunga.

Anne Hathaway, představitelka Fantine Narodila se 12.11.1982 v New Yorkském Brooklynu. Jméno Anne jí rodiče dali kvůli tomu, ţe se tak jmenuje manţelka Williama Shakespeara. Její otec je právník, po matce zdědila talent ke zpěvu a tanci. Ač začala studium angličtiny na vysoké škole, brzy svůj zájem obrátila k divadlu. Jiţ v roce 1999 vystupovala v neúspěšném televizním seriálu GET REAL, za který zaţila první ţivotní nominaci. Konkrétně se jedná o Teen Choice Award. Svoji první hollywoodskou roli hrála v americké romantické komedii DENÍK PRINCEZNY (2001), kterou reţíroval Garry Marshall. Sice jiţ jedno natáčení proběhlo dříve, a to konkrétně film ODVRÁCENÁ STRANA NEBE (2001), ale z komerčních důvodů byl film uveden později, neţ Deník princezny. Později si zahrála v dalších známých filmech, jako například oscarový film s homosexuální tematikou ZKROCENÁ HORA (2005), hlavní role po boku Meryl Streepové ĎÁBEL NOSÍ PRADU (2006), Burtonův fantasy snímek ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ (2010), nebo například komixový kult o Batmanovi TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL (2012). Kdyţ dělala konkurz na postavu Fantine v Bídnících, rozplakala svým výkonem celý štáb. Dokonce si při natáčení skutečně nechala ostříhat vlasy. Za tuto roli dostala Oscara za vedlejší roli.

39

4. Les Misérables/Bídníci v muzikálové podobě 4.1

Historie muzikálu Bídníci Alan Boublil přišel do Paříţe hledat štěstí jako autor písní. Jako zkušený

textař napsal plno francouzských popových písní 60. a 70. let, ovšem to jej očividně nenaplňovalo. Se svým přítelem a skladatelem Claude-Michelem Schönbergem se rozhodli tvořit něco jiného. Boubil v 1973 uvedl v Palais des Sports v Paříţi obraz s názvem „La Revolution Francaise“. Po šestnácti týdnech se ovšem opět vrátili k moderní hudbě. Začali ovšem uvaţovat o velkém hudebním divadelním projektu, který vytvoří speciálně pro Paříţ. V roce 1978 Boublil viděl v Londýně muzikál Oliver! V produkce Camerona Mackintoshe, kterého si zamiloval. Právě toto představení mu vnuklo nápad zhudebnit Bídníky od mistra Huga. S přítelem Schönbergem tedy okamţitě začali pracovat. Vzali si deset měsíců neplaceného volna a i přes to, ţe jim to celé okolí vymlouvalo, dali se do nahrávání prvního alba Les Misérables. Nahrávka se dostala k britskému producentu Cameronu Mackintoshovi, který se jiţ při poslechu čtvrté písně rozhodl dílo uvést. Původně měl být autorem nového libreta Alan Jay Lerner, který napsal libreto například k My Fair Lady. Od práce ovšem odstoupil kvůli tomu, ţe chtěl psát o lidských snech a ne o lidském utrpení. Ze stejných důvodů odmítli libretisté Howard Ashman a Sheldon Harnick, který dělal například Šumaře na střeše. Mackintosh ovšem nic nevzdával a odjel do Paříţe za autory, kde vzniká velké přátelství mezi Mackintoshem, Boublilem a Schönbergem. Jako reţiséři připadali na mysli jedině dva. Jedná se o Trevora Nunna (Cats) a Johna Cairda. Slavnostní premiéra měla být v Barbican Centre, působišti Royal Shakespeare Company a Trevora Nunna, na přípravu představení bylo domluveno 10 týdnů, coţ byla běţná doba na přípravu inscenace na londýnském West Endu. Kvůli překladu se ale premiéra měla posunout o rok. Právě kvůli tomuto problému Mackintosh shání textaře Herberta Kretzmera, bývalého divadelního kritika. Jeho úkol byl jednoduchý. Kompletní anglická muzikálová adaptace do šesti měsíců (od ledna do června 1985). Premiéra se tedy přesouvá na říjen 1985 v Barbicanu. Překladatel se zavřel doma se scénářem reţisérů Nunna a Cairda, byl v neustálém kontaktu se skladatelem Schönbergem a z původní francouzské hodinové verze, vznikla verze anglická, ale ta 40

trvala hodiny tři. Vzniklo plno nových písní, mezi které například „Prázdný stůl i ţidle prázdné“, coţ je píseň Mariuse, který se probudí sám v ABC kafé a zjišťuje, ţe jsou všichni jeho přátelé mrtvi, Javertova osobní závěť „Tam ve hvězdách“, nebo Jean Valjeanova noční modlitba „Otčenáš“. Premiéra v londýnském Barbicanu byla obsazena do té doby celkem neznámými herci, kteří se proslavili aţ po úspěchu Bídníků: Patti LuPone (Fantine), Colm Wilkinson (Jean Valjean), Roger Allam (Javert), Alun Armstrong (Thénardier), nebo například Michael Ball (Marius) a Frances Ruffelle (Eponine). Kritiky, které vyšly po slavnostní premiéře, byly ovšem velmi negativní. Recenze mluvily o sentimentální, nesnesitelně viktoriánské melodrama, a o triviální plačtivé francouzské hitparádě posledních patnácti let. Mackintosh začal uvaţovat i o tom, ţe muzikál nepustí na West End. Na kritiky naštěstí nebrala společnost ohled a jiţ o pár dní později se u Barbicanu stály dlouhé fronty na lístky. A bylo rozhodnuto. Muzikál nejen ţe na West End šel, ale také se do dnes hraje na celém světě a je skutečně brán jako nejhranější muzikál na světě. Les Misérables, ve společnosti také znám jako Les Mis, nebo Les Miz je muzikál na motivy románu francouzského spisovatele Victora Huga. Jedná se o nejhranější muzikál na světě. Hudbu k tomuto dílu sloţil Claude-Michel Schönberg, originální francouzský text Alain Boublil. Poprvé měl muzikál premiéru v Palais des Sports roku 1980 v Paříţi. Reţie se ujal Robert Hossein. Jeho anglická přepracovaná verze, jejíţ autorem je Herbert Kretzmer měla premiéru o pět let později, tj. 8. října 1985, v Londýně. Muzikál se tam uvádí dodnes, a je tak nejdéle v kuse uváděným muzikálem na světě. V roce 1987 se odehrála premiéra na Broadwayi, kde muzikál získal tři ceny Tony, za nejlepší muzikál, hudbu a libreto. V dnešní době jiţ nikde na Broadwayi muzikál Bídníci není uváděn, kaţdopádně kdyţ se hrál, průměrná cena vstupenky byla 190 dolarů. Nyní se připravuje opět premiéra muzikálu na rok 2014 v Imperial Theatre. Producentem nebude opět nikdo jiný, neţ Cameron Mackintosh. Během dalších let byl uveden v mnoha světových městech jako Tokio, Budapešť, Reykjavík, Oslo, Melbourne, Vancouver, Vídeň, Madrid, Stockholm, Singapur, Tallinn či Bělehrad. Premiéra pro Českou republiku se uskutečnila roku 1992 v Praze. Šlo o přesnou kopii londýnské inscenace. Autorem českého přebásnění libreta je Zdeněk 41

Borovec. V roce 2003 se Bídníci vrátili do Prahy v produkci Františka Janečka, který je uvedl v divadle GoJa Music Hall. Šlo o takzvanou "non-replica" verzi, čili se lišila od londýnského originálu, a to především výpravou. V roce 2009 mělo premiéru 13. února zcela nové nastudování v Městském divadle Brno pod dohledem reţiséra a ředitele Stanislava Moši. Bohuţel se představení v dnešní době hraje pouze na zájezdech v jiných městech, nebo dokonce státech (například v červenci měli Bídníci z Brna týdenní zájezd do Litvy, kde sklidili obrovský úspěch). Opět šlo o vlastní verzi s vlastní reţijní koncepcí, scénografií i kostýmy. Poslední česká verze Bídníků je opět z nového nastudování v Praze v Goja Music Hallu. Premiéru bylo moţno shlédnout 1. Března 2012. Plánovaná derniéra se uskuteční 26. Října 2013. Muzikál Les Misérables je natolik oblíbeným, ţe se pořádají pravidelná výročí. Jedná se o muzikálové koncerty s aktuálním obsazením anglického West Endu. Zatím jsou zveřejněna dvě. Výročí k deseti letům anglické premiéry a výročí k pětadvaceti letům. Zajímavostí je to, ţe na prvním i na druhém koncertu se objevil nejslavnější Jean Valjean, Colm Wilkinson. Koncert k desátému výročí probíhal 8. Října 1995 v Royal Albert Hall. Hudbu zde obstaral Royal Philharmonic Orchestra. Byli sem pozváni Valjeani z celého světa. Bylo jich celkem sedmnáct a jednalo se o zástupce Anglie, Francie, Německa, Japonska, Maďarska, Švédska, Polska, Holandska, Kanady, Rakouska, Austrálie, Norska, Dánska, Irska, Islandu, USA a samozřejmě i České Republiky. Za Českou Republiku měl tu čest Jan Jeţek. Koncert byl

v roce

1998

vydán

na

VHS

a

v roce

2008

DVD.

Druhý koncert, který oslavuje 25. výročí, se uskutečnil 3. Října 2010, v O2 Aréně v North Greenwich. Byl to „dvoják“, takţe se hrálo dvakrát. V jednu hodinu odpoledne a v sedm hodin večer. Na závěr tohoto koncertu diváka naprosto ohromí pohled na rozevření obrovské opony v aréně a příchod zpěváků z prvního koncertu k oslavě výročí. Úţasná nostalgie pro všechny, kteří měli štěstí vidět i první vystoupení.

42

4.2

Seznam písní v anglickém jazyce

První půle:

Druhá půle:

Prologue

On My Own

One Parole/The Bishop

Little People

Valjean´s Sililoquy (What Have I

First Attack

Done?)

A Little Fall of Rain

At the End of the Day

Drink With Me

I Dreamed a Dream

Bring Him Home

Lovely Ladies

Second Attack

Fantine´s Arrest

The Sewers

The Runaway Cart

Dog Eats Dog

Who am I?

Javert´s Suicide

Fantine´s Death (Come to Me)

Turning

The Confrontation

Empty Chairs at Empty Tables

Castle on a Cloud

Every Day

Master of the House

The Weddinf Choral

The Bargain (Waltz of Treachery)

Beggars at the Feast

Look Down

Finale

Stars Red and Black (The ABC Cafe) Do You Hear the People Sing? In My Life A Heart Full Of Love The Attack on Rue Plumet One Day More

43

4.3

Tři nejznámější představitelé Javerta

Philip Quast Narodil se 30. Července 1957 v Tamworthu Austrálii. Podařilo se mu úspěšně ukončit Národní institut dramatických umění a tak tedy začal svoji hereckou kariéru v Theatre Company of South Australia. Mezi jeho první náročnější divadelní

kusy

v Pygmalionu,

ve

patřily Třech

role

například

Sestrách,

nebo

v muzikálové verzi opery Carmen. Kdyţ hrál v Carmen, byl jiţ členem Melbournské Divadelní Společnosti. V roce 1981 také uváděl dětskou show Play School. Jiţ v roce 1987 se v Austrálii proslavil jako Javert. Touto rolí záskal ocenění Sydney Critic Award. Vzhledem k tomu, jak byl úspěšný v roli Javerta se o dva roky později stěhoval do Londýna, aby mohl hrát Javerta na West Endu. Javerti po celém světě se stále snaţí napodobit jedinečného Quasta svým působením na jevišti. V roce 1991 získal roli George Stuarta v představení Sunday in the Park with George, coţ mu zajistilo ocenění Laucence Olivier Award. Kvůli této roli se herec začal učit malovat. Pět dní po premiéře se mu narodil první syn. V roce 1993 působil v pohádkové komedii Into the Woods, kde hrál vlka a prince od Popelky. Od roku 1994 zůstal dvě divadelní sezóny v Royal Shakespeare Comany, kde hrál menší role, jako Lodovico, Banquo, nebo Achilles. Nemá stálé angaţmá, hraje všude, kde je o něj zájem. Díky tomu si zahrál v představeních jako Evita, Sweeney Todd, nebo Mary Poppins. V dnešní době zkouší s Hugem Weavingem a Richardem Rxburghem Beckettovo Čekání na Godota v Sydney Theatre Company. Premiéra má býti jiţ za pár měsíců, tedy v listopadu. Philip Quast se nachází na videu z desátého výročí k představení Bídníků. Je to zcela jistě můj nejoblíbenější Javert, a rád bych někdy měl tu čest, skutečně si s ním promluvit, nebo si s ním zazpívat. Kdyţ se řekne Javert na prknech, představím si Philipa Quasta.

43

Norm Lewis Norm Lewis se narodil 2. Června 1963 na Floridě, ovšem

vyrůstal

muzikálového

herce

v Eatonville. pracoval

Před v nvinách

kariérou Orlando

Sentinel. Jeho Broadwayská premiéra byla v muzikálu Miss Saigon, kde si zahrál Johna, coţ se odehrálo v roce 1993. Díky úspěchu v tomto muzikálu se na Broadwayi objevuje v muzikálech jako The Who´s Tommy, Side Show, Amour. Z významnějších rolí je to například Billy Flynn v muzikálu Chicago v únoru 2004, nebo Dreamgirls, Chess a kultovní Hair. V roce 2006 začal působit na Broadwayi v Bídnících jako Javert. Hrál ale i na West Endu. Právě Norm se objevuje na CD k dvacátému pátému výročí muzikálu Bídníci. O rok později se také objevuje v Malé Mořské Víle jako Král Triton, nebo také ve Sweeneym Toddovi. Byl několikrát nominován na různé ceny, ovšem nikdy nevyhrál. Za off Broadwayovský projekt Dessa Rose byl nominován na Drama Desk Award jiţ v roce 2005. V roce 2012 byl ovšem za představení Porgy a Bess nominován na Tony Award, Drama Desk Award, Drama League Award a Outer Critics Circle Award. Štěstí na ceny mu asi skutečně nepřeje. Dnes natáčí televizní seriál Skandál, jako senátor Davis Edison. Jedná se o politicko akční thriller. Kdyţ jsem viděl tohoto Javerta poprvé, nestačil jsem se divit. Naprosto se liší svým vzhledem od ostatních Javertů nejen barvou kůţe, ale i hlasem, postavou a hereckým projevem. Čerpáno z oficiálních stránek herce, www.normlewis.com.

44

Rogger Allam Roger se narodil 26. Října 1953 v Londýně. I přesto, ţe je známý díky svým výkonům na prknech, která znamenají svět, proslavil se spíše jako filmový, či rozhlasový herec. Čtyřikrát byl nominován na Laurence Olivier Award, ovšem cenu získal pouze dvakrát. Na svém kontě má obrovský počet rozhlasových her pro stanici BBC. Patří sem například postava Jean Valjeana z Bídníků, nebo role Hitlera ve hře Dýka. Ve stejném období kdy pracoval pro BBC se stíhal samozřejmě věnovat i divadlu. Jiţ v roce 1981 se „upsal“ Královské Shakespearovské společnosti, kde hrál role jako Macbeth, nebo Angelo. V roce 1985 začal hrát na West Endu v divadlech Barbican Theatre a později v Palace Theatre v Les Misérables jako inspektor Javert. Je tedy tedy členem původního Londýnského obsazení. Mimojiné se vyskytuje i na CD dvacátého pátého výročí muzikálu Bídníci, právě jako host společně s kolegy z původního obsazení. Rogger Allam se ale velmi proslavil i ve flmu. Patří sem například TROSEČNÍCI (2002), V JAKO VENDETA (2005), KRÁLOVNA (2006), PIRÁTI Z KARIBIKU (2011), nebo ŢENA V ČERNÍM (2012). Rogger má manţelku Rebeccu Saire, se kterou má dva syny. Čerpáno z oficiálních stránek herce www.roggerallam.co.uk.

45

Závěr Jsem přesvědčen, ţe muzikál Les Misérables zná kaţdý. Zrovna tak jsem si jistý, ţe kaţdý zná hlavní postavy Jean Valjeana a Javerta. Zcela jistě také vím, ţe kaţdý člověk, který tyto postavy zná, tak si dříve vybaví prvního zmíněného, tedy Valjeana. Mohu pouze pevně doufat, ţe tato práce případným zájemcům pootevře dveře do světa Les Mis, konkrétně do světa Javertů. Tento svět nebyl nikdy odkryt, takţe si myslím, ţe toto je pro veřejnost příjemná změna. Neuvěřitelné basové hlasy, úţasná vizáţ na jevišti a perfektní herecké výkony. To vše spojuje všechny Javerty, o kterých jsem se zde zmínil. Takţe nezbývá nic jiného, neţ hlásat :“Jsme Javerte na Tvé straně!“.

46

Použitá literatura a zdroje -

HUGO, Victor: Bídníci, překlad Zdeňka Pavlousková, III. vydání 2001, nakladatelství Academia

-

HOGGARD, Pavlína: Les Misérables/Bídníci – program Městského divadla Brno, 2009

-

MACURA, Vladimír a kolektiv: Slovník světových literárních děl 1, Praha 1989

-

BROCKETT, G. Oscar: Dějiny Divadla, překlad Milan Lukeš, Nakladatelství Lidové Noviny, 2008

-

FERRO, Marc: Dějiny Francie, překlad Jitka Matějů, Doubravka Olšáková, Nakladatelství Lidové Noviny, 2006

www.lesmis.com www.wikipedia.com www.imdb.com www.victorhugo.gg www.csfd.cz

47

Absolventská role

Inscenace: Taneční Maraton na Steel Pier Role: Mr. Walker Ve třetím a čtvrtém ročníku, jsem stejně jako moji milí spoluţáci měl na výběr ze tří absolventských rolí. Mohl jsem vyuţít postavy vtipného Travise z představení Footloose, kterého osobně povaţuji jako hvězdu zadního plánu, fanatického odpůrce křesťanství a ţen Johna Knoxe z představení Pokrevní Sestry, nebo to mohl býti pobočník Mr. Walker z představení Steel Pier. Vybral jsem Mistra Walkera. Představení Steel Pier se od jiných zmíněných absolventských kusů lišilo hned v několika věcech. První věcí byla reţie. První dvě zmíněné inscenace reţírovala vedoucí našeho atelieru doc. Jana Janěková, kdeţto Steel Pier měl pod taktovkou anglický reţisér Robert Gordon. Kvůli tomuto aspektu byl kus pojat poněkud zvláštně a to tak, ţe mluvené slovo bylo přeloţeno do češtiny, ovšem zpěv zůstal v originálním anglickém jazyce. Také to, ţe měl Gordon asistena (MgA. Ján Jackuliak) bylo rozdílné. Jako další rozdílnou věc bych rád zmínil to, ţe jsem dostal roli, která byla v představení důleţitá, významná a bral jsem ji jako mnohem větší výzvu neţ předešlé dvě malé roličky jak po pěvecké, tak obrovským způsobem po herecké stránce. Steel Pier je muzikál od pánů John Kander a Fred Ebb. Premiéru měl tento kus pod reţií Scotta Ellise, přičemţ choreografie tvořila Susan Stroman na Broadwayi 24. května 1997. Představení bylo ovšem staţeno po 76 reprízách v červnu téhoţ roku. Na anglickém West Endu bylo trvání představení ještě kratší. Premiéra byla 31. října a derniéra byla 24. listopadu 2012. Děj muzikálu nás vtahuje do Atlantic City v roce 1933. Vzhledem k tomu, ţe probíhá americká krize, tak se na světě vyskytují lidské hyeny, které za dolar prodají vlastní matku. Jednou takovou osobou je i pořadatel tanečního maratonu Mick Hamilton. Člověk, který nemá ţádné morální zábrany, je zlý, podlý a vypočítavý. Jeho pravou rukou je Mr. Walker. Dělá za Hamiltona špinavou práci. 48

Mladý kaskadérský letec Bill Kelly se na našem maratonu probudí s výherním losem v ruce. Má tři týdny na to, aby si zatančil s hvězdou publika, zpěvačkou Ritou Racinovou. Bill tedy jde a přihlásí se do tanečního maratonu, protoţe ví, ţe Rita se jej účastní. Pro upřesnění pravidla maratonu. Tančí se neustále, kaţdou hodinu 15 minut pauza. Který pár vydrţí nejdéle, vyhrává odměnu v podobě tisíce dolarů. Klidně se můţe tančit dny, týdny i měsíce… Kaţdý pár se snaţí zaujmout po svém, tím si shání sponzory – kteří dávají párům ošacení, více peněz a podobně. Setkávají se zde další taneční páry, jako například Happy and Precious, Shelby Stevensová a její španělský partner, sourozenecká zlatíčka vaudevillové scény Buddy a Betty Beckerovi, nebo například pamětnice prvního maratonu Dora Fosterová s olympionikem Johnny Adelem. Nikdo z těchto tanečníků ovšem netuší, ţe celý maraton je podvod, a ţe jeho pořadatel Mick Hamilton je ţenatý s Ritou Racinovou. Takţe má v plánu její vítězství, čili výhru pro sebe. Rita ale shodou okolností tančí s naším letcem Billem. Do kterého se zamiluje. Uvědomuje si, ţe Mick je podrazák a lhář a ţe s Billem jí je lépe. Do toho všeho nám děj maratonu ukazuje plno menších zápletek, jako například to, ţe Buddy Becker únavou zešílí, slečna Precious je anděl s rohy, který pro výhru udělá cokoliv, od zesměšnění sama sebe přes prodávání svého těla, silná a sebevědomá Shelby se zamiluje do buranského Happyho , nebo například Dora zoufalstvím ztrácí veškeré své vychování a sebeúctu. Také je tu smyšlená svatba Billa a Rity. Příběh končí tak, ţe Rita opouští Micka i svět Maratonu, zamilovaná do kaskadérského letce, který je ovšem mrtvý. Roli Mistra Walkera mi navrhl sám reţisér Gordon. Docela jsem se lekl, protoţe v originálním scénáři bylo u popisu uvedeno: “Mistr Walker musí být tenor, staršá pán“. Pro mladého basového zpěváka další důvod k tomu, proč brát roli jako výzvu. Rozhodl jsem se, ţe si Walkera vystavím jinak, neţ jak byl předváděn doposud. Přimyslil jsem si totiţ, ţe tajně miluji Mickovu ţenu Ritu, a ţe své neštěstí řeším alkoholem. Také jsem si vymyslil vlastní příběh, který nikdy nebyl vyřčen. Známe se s Mickem od mládí a on chtěl rozjet tento byznys. Potřeboval na to ale někoho, kdo mu vypomůţe s kapitálem. Já, jakoţto jeho důvěrný přítel jsem se mu nabídl, ţe mu rád pomohu. To je ovšem v dnešní době ten jediný důvod, proč 49

s Mickem zůstávám. Dluţí mi peníze a bez něj, nemám nic. I přesto, ţe je mi z maratonu, z Micka, z toho, jak se chová ke své ţeně Ritě a ze všech závodníku neuvěřitelným způsobem špatně. Takţe se najednou z celkem „nudné“ postavy stává osoba několika tváří a charakterů. Na začátku představení byla má postava akční, pozitivní, připravená, svěţí a nabuzená na další práci. Jenomţe uplynulými dny maratonu jsem čím dál více a více pil. To se odráţelo na hereckém projevu. Abych nebyl prvoplánový opilec, nestačilo pouze zkřivit výraz ve tváři. Musel jsem jako opilý myslet, pohybovat se, potit se, působit i reagovat. Začínal jsem pít aţ po mém duetu s Mickem (Powerfull thing), protoţe toto byl pro postavu zlomový bod toho, jak je nešťastný. Píseň mi pomohla v uvědomění. Celý zbytek první půle jsem pil víc a víc, ovšem stále tak, aby to nebylo vidět, protoţe na tom postavě/mně stále záleţelo. Stále jsem musel býti tím profesionálním pomocníkem a pravou rukou nejúţasnějšího pořadatele tanečních maratonů na pobřeţí Atlantiku. První půle vrcholí takzvaným sprintem. Účastníci maratonu musí běhat dokola tanečního parketu, protoţe pokud by byli poslední, tak z maratonu vypadávají. A vůbec nikoho nezajímá, zda-li to byli nejlepší tanečníci. Lidé prostě chtějí vidět krev… Zde je má postava jiţ v takovém stavu, ţe si uţívám kaţdý pár, který padne únavou. Uţívám si, ţe mohu odtahovat nemohoucí těla tanečníků a řvát na ně, ţe „Končí!!!“. V postavě se objevuje zlo, které vychází na povrch. Druhou polovinu představení jsem vţdy začínal jiţ velmi opilý, takţe první scéna s postavami Happym a Precious jsem musel nastartovat úplně jinak, neţ kdyţ se celé představení začínalo. Vyvrávoral jsem se tedy z portálu s lahví alkoholu u úst a opilecky jsem ze sebe soukal text. Samozřejmě jde o precizní technickou práci, protoţe i přes to, ţe musím hrát opilého, mi musí rozumět všichni diváci. Úţasná byla práce s prostorem. Během celého představení byla scéna jednoduchá. Deset velkých jezdících zrcadel, deset velkých kostek. Občas se něco přestěhovalo na jiné místo. Vnímání prostoru v opilém stavu. To si myslím, ţe by se mělo dát do hereckých osnov. Kdyţ se totiţ člověk dostatečně dostane do stavu jaký hraje, začne mu prostor skutečně dělat problémy. Takţe musím sám říci, ţe jsem občas zavadil o kostku náhodou. Pro diváka to ovšem vypadalo naprosto přirozeně a herecky.

50

Má postava končila, jako opilá troska, která je zároveň poslem špatných zpráv. Klekl jsem si k hlavní hrdince a řekl jsem jí, ţe s ní Mick počítá do dalšího maratonu – i přes to, ţe slíbil, ţe toto je poslední maraton. Kolegyně Lucie Jagerčíková mi po představeních dávala zpětnou vazbu na tento závěr. Proto jsem měl moţnost akci neustále zlepšovat. Nakonec jsem přišel na to, ţe nejlepší je ta nejjednodušší cesta. Prostě tam opilý vejdu, podívám se a.. s naprostým klidem řeknu vše, co mám na srdci. V jednoduchosti je hrozivá krása. Také jsem díky této postavě začal pracovat s rekvizitami. Jednou byla placatka s alkoholem, ale druhá, ta pro mě zajímavější byla mince. Starý americký „čtvrťák“. Mistr Walker si s mincí hrál neustále. Byl to jeho uklidňovací prostředek, jako pro jiného například cigareta. Pokaţdé jinak. Kdyţ jsem procházel mezi páry a napomínal je, aby tančili, v klidu jsem si proplétal minci mezi prsty. Kdyţ na mě Mick řval, ţe dělám svoji práci špatně, nervozitou jsem ji drtil v dlani, nebo byla vystavena prudkému pohazování v kapse. S Peterem (Mick Hamilton) jsme si vymysleli v monologu před společným pěveckým výstupem akci s mincí. Peter mluvil o penězích a já jej aţ zas tak neposlouchal a „cvrnkal“ jsem minci několik metrů do vzduchu a poté jsem ji chytal. Vše se muselo odehrávat na místě, protoţe čím méně pohybů, tím lépe pro herce. Kdyţ si stále cvrnkám, tak to Micka popudí, takţe ve chvíli, kdy je mince ve vzduchu a on prochází kolem mé osoby, minci chytá. Já ji tedy chytím „na prázdno“. Samozřejmě Mistr Walker začíná býti nesvým, kdyţ přišel o svoji hračku, ale Mick dosáhl svého a získal moji pozornost. Postava Mistra Walkera je rozhodně věc, která mi v ţivotě bude neskutečným způsobem chybět. Bylo by nádherné, kdybych se k roli mohl vrátit a prohloubit ji ještě o kus více. Vybral jsem si tuto roli jako absolventskou kvůli tomu, ţe jsem se v této cizí kůţi po herecké stránce cítil nejpohodlněji.

51