PŘÍBĚH PRAŽSKÉ B I B L E
PŘÍBĚH PRAŽSKÉ BIBLE
Tato publikace vznikla za laskavé p o dp o ry sp olečnosti Pražská plynárenská, a.s.
Městská knihovna v Praze Praha 2011
PŘÍBĚH PRAŽSKÉ BI B L E
Ke 120. výročí vydala Městská knihovna v Praze za p o dp ory Pražské plynárenské, a.s.
© Kamil Boldan (odd. rukopisů a starých tisků, Národní knihovna ČR), Jana Dvořáková (odd. správy, evidence a péče o sbírky v Muzeu hudby, Národní muzeum), Zuzana Kopencová (náměstkyně ředitele Městské knihovny v Praze), Pavla Puršová (odd. vzácných tisků, Městská knihovna v Praze), Václav Šlajch (výtvarník, autor komiksu), 2011 Všechna práva vyhrazena. ISBN 978-80-85041-23-1
OBSAH:
Úvodní slovo / 8 Komiks: Příběh Pražské bible / 11 Pražská bible – prvotisk z fondu Městské knihovny v Praze / 19 Restaurování Pražské bible / 33 Pražská bible s ilustracemi Jana Konůpka / 41 Reprodukce Pražské bible / 47 Slovník pojmů / 114 Resumé / 116
Vážení a milí čtenáři, uplynulo již více než pět století od chvíle, kdy se čtyři pražští měšťané spojili k tomu, aby umožnili finančně náročný tisk bible v českém jazyce. Dali tak vzniknout Pražské bibli, nejstarší tištěné bibli ve slovanském jazyce, a teprve čtvrté jazykové mutaci bible v národním jazyce vůbec. Výtiskem tohoto skvostného díla se může pochlubit i Městská knihovna v Praze. Při příležitosti 120. výročí své existence vydává tuto publikaci, která vypráví napínavý příběh Pražské bible – nejstaršího exempláře v knihovním fondu. Je to jeden z mnoha ušlechtilých počinů naší knihovny přispívajících k šíření kulturní vzdělanosti nejen mezi Pražany. Francouzský filosof René Descartes kdysi řekl, že „čtení dobrých knih je jako konverzace s těmi nejlepšími mozky minulých staletí.“ A právě Městská knihovna v Praze nám vedení těchto obohacujících dialogů dennodenně umožňuje. Říká se, že lidé čtou čím dál tím méně. Do pražských knihoven i přesto každý den proudí davy milovníků literatury a vzdělání. Každou hodinu si zde vypůjčí téměř dva tisíce dokumentů. Knihovna představuje jakýsi tajemný svět s nezaměnitelnou atmosférou, kde se setkávají všechny generace. Děti si zde vybírají nové pohádky, dospělí hledají knihu na víkend, studenti listují encyklopediemi, senioři si přicházejí přečíst noviny. Návštěvníci si knížky opatrně vkládají do batohu a se vzrušením je otevírají hned v tramvaji cestou domů. Studenti a badatelé se do studia dychtivě pouštějí přímo na místě. Jsem velmi rád, že se Praha může pochlubit prvotřídní knihovnou, která se neustále rozvíjí, zvětšuje nabídku služeb a pružně reaguje na požadavky návštěvníků. Pravidelným rozšiřováním sítě svých poboček přibližuje literaturu Pražanům takřka na dosah a přináší do jejich života nejen zábavu, ale především potěšení z poznání. Nezbývá mi než popřát naší knihovně, aby svou funkci i nadále plnila s takovou svědomitostí, s jakou pečuje o nejstarší exemplář ve svém knihovním fondu. doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. primátor hl. m. Prahy
(9)
NAPÍNAVÝ PŘÍBĚH SE ŠŤASTNÝM KONCEM
Pražská bible je pro mě neodmyslitelně spojena s létem roku 2002. Byl jsem ve funkci ředitele Městské knihovny v Praze šest týdnů, když začalo opravdu hodně pršet… Já: „Prosím vás, jak to vypadá s Ortenovým náměstím?“ On: „Nijak, to je mimo záplavovou oblast, tam se voda nedostane!“ Já: „Určitě? Víte, my tam nemáme jen pobočku, my tam máme vzácné tisky. Nemohli bychom tam poslat lidi, aby alespoň ty nejvzácnější knížky odnesli?“ On: „Vyloučeno. Celá ta oblast je policejně uzavřená. Ale nemusíte se bát, tam se voda opravdu nedostane…“ STŘIH! Ona: „Mrazírny, dobrý den. Jak vám mohu pomoci?“ Já: „Dobrý den, Tomáš Řehák, Městská knihovna v Praze. Mohu prosím mluvit s předsedou představenstva?“ On: „Dobrý den, co byste potřeboval?“ Já: „Víte, asi to vypadá divně, ale já bych potřeboval někde zmrazit asi dvacet tisíc vzácných knížek, které jsme vylovili z bahna. Ta nejstarší je z roku 1488.“ On: „Myslíte to vážně, nebo si děláte legraci? Fakt? Tak počkejte, já to proberu s představenstvem a za půl hodiny se vám ozvu.“ STŘIH! Ona: „I’m from BBC. Could you tell us what happened with your collections?” Já: „Our Central Library was severely damaged, but we haven’t lost a single book there. Unfortunately, we’ve lost two other branches, and our collection of rare prints – including the Prague Bible printed 1488 – was located at one of them. Now the rare books are deeply frozen and we are preparing restoration works.” STŘIH! On: „Pane řediteli, je mi potěšením předat vám zpět úspěšně zrestaurovanou Pražskou bibli. Věřím, že budete s prací našich restaurátorů spokojen.“ Já: „Pane řediteli, upřímně a z celého srdce děkuji nejen restaurátorům Národní knihovny ČR, ale i vám osobně.“ STŘIH! On (jedenáct let, oči navrch hlavy): „Viděl jsem tu vaši Pražskou bibli. Fakt. Stál jsem od ní na metr daleko. Fakt hustý!“ STŘIH! Vážení čtenáři, u příležitosti 120. výročí své existence Vám za laskavého přispění Pražské plynárenské, a.s., posíláme malou ochutnávku příběhu nejstarší české bible vytištěné na našem území. Ať je Vaše radost ze setkání s tímto mimořádným svědkem naší minulosti stejně intenzivní, jako byly mé obavy o ni. A ať všechny příběhy dopadnou tak dobře, jako tento. RNDr. Tomáš Řehák ředitel Městské knihovny v Praze (10)
PRAŽSKÁ BIBLE – PRVOTISK Z FONDU MĚSTSKÉ KNIHOVNY V PRAZE PAVLA PURŠOVÁ
D OBA VZNIKU PRAŽSKÉ BIBLE
Základem duchovního života lidí byla náboženská víra, která se stala zdrojem poznání okolního světa a společnosti i prostředkem setkávání s Bohem jako nejvyšší spravedlností a autoritou. Z náboženské filozofie vycházel pozemský společenský život i morální zákony. Šíření humanistických idejí, které se začaly prosazovat v druhé polovině 15. století, sice znamenalo počátek odklonu od výhradně náboženského myšlení, ale neoslabilo autoritu bible. Boží zákon řídil i nadále světský život každého křesťana. Rukopisné překlady bible do češtiny vznikaly již ve 14. století. Vycházely z latinského textu různých variant Vulgaty. Pro jejich jedinečnost a nákladnost si je mohli pořídit pouze lidé urození a vzdělaní. V duchu idejí nastupujícího humanismu a prostřednictvím převratného vynálezu knihtisku (v Mohuči 1447/1448) se začaly duchovní statky rozšiřovat i mezi méně privilegované, méně majetné, zejména měšťanské vrstvy. S vynálezem knihtisku nastal i nový rozmach české bible. V našich zemích mezi první české biblické tisky patří Nový zákon vydaný v Plzni po roce 1476. V osmdesátých letech 15. století pak byla provedena IV. redakce staročeské bible a celý text byl přepracován pro vydání tiskem. Vyšel opět Nový zákon, Žaltář roku 1487, avšak zcela nejdůležitějším počinem bylo pražské vydání kompletní bible roku 1488. První česká a vůbec slovanská tištěná bible, později zvaná Pražská, vyšla v Praze roku 1488 v menším foliu na 610 listech o 46–48 řádcích ve dvou sloupcích textu na stránce.
NAKLADATELÉ
Pražská bible mohla vyjít pouze díky finanční podpoře čtyř pražských měšťanů, kteří nesli náklady spojené s tiskem objemného rukopisu. Naštěstí nám jména těchto národně uvědomělých Čechů nezůstala utajena a v explicitu na konci Nového zákona si můžeme přečíst: Práci této a diela knih těchto zákona božieho konec učiněn jest šťastně v slavném Městě Starém Pražském, kterúžto práci slovutní mužie a měšťané pan Jan Pytlík a pan Severin [Jan] kramář, toho léta konšelé, a pan Jan [Bílý] Od čápuov a pan Matěj Od bielého lva, prohlédajíce napřed ke cti a k chvále božie a k dobrému a počestnému Koruny slavné země české (20)
a ku prospěchu věrných Čechóv i Moravanův snažně před se vzemše, při nie náklady znamenité činili sú a mužuov učených mistruov pražských a jiných v Zákoně božiem rozumných v tom užívajíce pomoci při výkladech slušných a pravých tak až k konci túž práci přivedli. A to léta božieho tisícieho osmdesátého osmého, měsiece srpna. Fol. [602] b (sign. [mm8])
Explicit na konci Nového zákona
TISKÁRNA
Inkunábule vyšla z dílny významné pražské tiskárny, kterou s určitou pravděpodobností lze označit jako tiskárnu Severýna a tiskaře Kampa, jejíž bohatou činnost lze sledovat s menšími přestávkami mezi lety 1488 až 1515. PhDr. Zdeněk Václav Tobolka, který vycházel z publikovaných archivních dokumentů, připsal roku 1910 nejstarší tisky Janu Kampovi. V privilegiu krále Vladislava Jagellonského z roku 1499 je uděleno právo dolovat na horách a gruntech urozeného Petra z Wartembergka okolo Štěpnic nebo jinde okolo Krkonoš pražskému kramáři a konšelovi Severýnovi. Jan Kamp je zde uveden jako „tovřiš jeho [Severýnův] Johannes řečený Kamp impresor“. I když archiválie pochází z roku 1499, souvislost mezi nakladatelem a tiskařem Kampem existuje. Jiného názoru byla PhDr. Emma Urbánková. Vycházela z poznatku, že v žádném prvotisku nebyl tiskař Kamp uveden, a proto se rozhodla místo konkrétního jména pro náhradní pojmenování Tiskař Pražské bible podle vžitého názvu nejslavnější knihy, která byla vydána v této největší pražské tiskárně. Jméno tiskaře je tak nadále obestřeno tajemstvím. Předmětem úvahy však nadále zůstává jméno kramáře Severýna, který se objevuje pouze mezi nakladateli Pražské bible. Je totiž známo, že v roce 1520 tiskárnu převzal syn Severýna kramáře Pavel Severýn, později nobilitovaný jako Pavel Severýn z Kapí Hory. Můžeme se proto s určitou pravděpodobností domnívat, že od roku 1488 majitelem tiskárny mohl být Severýn kramář. Celkem tato knihtiskárna vydala na třináct prvotisků: Bible (1488), Jakob Twinger von Koenigshofen Martimiani (1488), Aesopus (1488), Vavřinec z Rokycan Minucí na rok 1489, Minucí na rok 1491, Matěj z Vilémova Minucí na rok 1492, Artikule (21)
sněmu Království českého (1492), Jacobus de Voragine Pasionál čili Život a umučení všech svatých mučedlníků (1496), Kalendář s praktikou na rok 1496, Artikule sněmu Království českého (1497), Nový zákon (1498), Zřízení zemské zvané Vladislavské (1500), Epištola Marsilia Ficina O tom, co mají všelijací lidé činiti (kolem 1500). Nicméně nejvýznamnějším a zároveň nejdůležitějším počinem tiskárny bylo vydání Pražské bible, které bylo dokončeno v srpnu 1488.
PA PÍR A FILIGRÁNY
Pražská bible byla vytištěna na ručním papíru neznámé provenience v průsvitu s patrnými filigrány, které mají podobu zvonku, květu, sluníčka a kříže.
PÍSMO
Bible je tištěna českou bastardou, jež se vyvinula z gotické kurzívy a používala se pro tisky v národních jazycích. Písmo obsahuje různorodé stylové prvky, proto bylo přeneseně označeno za méněcenné (bastarda = kříženec). Působí dekorativně a vzdušně. Čeští tiskaři raného bastardového období si své typy sami lili a každý z nich měl své vlastní písmo pro jeho tiskárnu charakteristické. Nejinak tomu bylo i v tiskárně Severýna-Kampa. Bastarda použitá v Pražské bibli má ostře řezané písmo a některými literami již silně připomíná pozdější frakturu. Typy písma jsou stejnoměrné, silné a jasné. Bastardové typy použité v bibli jsou rozpoznatelné podle dekorativního protahování tahů některých písmen, v paleografii nazývaného „sloní choboty“. V tisku je užito i antikvových římských číslic, i když se v této dílně běžně nepoužívaly. Kvůli některým odchylkám v textu lze oprávněně předpokládat, že objemný rukopis bible byl patrně kvůli urychlení výroby rozdělen a sazbu provedli dva sazeči, kteří se na konci stránek nesešli (F10b, G1a.). I přes drobné tiskové nepřesnosti je prvotisk Pražské bible na vysoké úrovni jak jazykové, tak i typografické.
Litery Y, N a Z (ukázka českého bastardového písma)
(22)
Filigrány
(23)
OBSAH BIBLE
Pražská bible začíná dvěma nově přeloženými prology sv. Jeronýma, před prvním stojí úvodní vysvětlení (otištěné červeně): Žádosti veliké byl nějaký Paulin, kněz poctivý, aby mohl rozuměti Písmóm svatým a od tohoto se světa odtrhnúti. I psal k svatému Jeronýmovi po nějakém bratru Ambrožovi, otázku čině na něm, mohl-li by sám bez učitele a bez mistra rozum Písma svatého mleti, oznamuje i to, že by žádosti té byl, chtě s svatým Jeronýmem přebývati, aby se Písmóm svatým mohl od něho učiti. Jemužto odpoviedá na to svatý Jeroným tiemto listem. V němž činí zmienku o všech knihách zákona božieho. A takto jej počíná… Jeronýmův prolog Paulinovi je rozdělen do 8 kapitol, potom následuje kratší dopis biskupu Desideriovi jakožto předmluva k Pentateuchu, jiné prology ve Starém zákoně nejsou. Po knihách Mojžíšových následují Knihy Jozue, Judikum (= Soudců), Rút, První až Čtvrté knihy Královské, Knihy Paralipomenon (v závěru Druhé knihy Paralipomenon se nachází Modlitba Manasse, krále judského). Za První knihou Ezdrášovou následuje Nehemjáš, dále pak Druhé knihy Ezdrášovy1, Knihy Tobiášovy, Júdit, Ester, Job, knihy Žaltář neboli Kniha žalmů Žalmy, Knihy Eklesiastes (= Kazatel), Píseň písní (u Písně písní jsou nadpisy vykládající básně v mystickém pojetí jako Hlas Krystuow, Hlas czierkwe Cierkew o Krystowi die, Hlas synagogy o Czyerkwi, Hlas patryarch o Kristowi), Knihy Moudrosti, Knihy Eklesiastik, Izajáš, Jeremjáš, Pláč Jeremjášův, Báruch, První a Druhé knihy Machabejské, Ezechiel, Daniel, Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš a Malachiáš2. Na začátku Nového zákona stojí prolog sv. Jeronýma k evangeliím „Przedmluwa Swateho Jeronyma na Zákon Nowy Mnozy že su byli, kterzyž čtenie spisovali, swaty Lukass ewangelistaí...“ (sign. aa). Následují evangelia sv. Matouše, Marka, Lukáše, Jana a epištoly sv. Pavla. Skutky apoštolů se nacházejí za epištolou k Židům. Poté jsou uvedeny listy Kanonika sv. Petra, Kanonika sv. Jana 1–3. Závěr Nového zákona je věnován Zjevení sv. Jana. Na konci je 8 listů rejstříku epištolních a evangelních lekcí na neděle, středy a pátky i na postní všední dny, dále následuje rejstřík svátečních lekcí pro církevní rok končící sv. Klimentem a sv. Kateřinou.
JAZYKOVÁ POD OBA A PŘEKLAD
Pravopis Pražské bible je diakriticko-spřežkový. V bibli je tištěno ss = š například ve slovech ssiroky, gežisse, cž = č cžloviek, po souhláskách č, ř, š, ž se vyskytuje častěji i pocžinagi (sign.Lv), někde však pocžynagi (folio kii) a na počátku slov iako, iazyk nebo Iozef, ale místy yozef (viz Nový zákon sign. aaii). V textu se objevuje diftongizace ú > ou psáno au hudbau (sign. ovi ver.) ad. IV. redakce, jak ji zachoval prvotisk Pražské bible, je typická pro 80. léta 15. století a vyznačuje se větší srozumitelností oproti I. – III. redakcím starších překladů. 1
Přehozené složky. Přehozené složky: Před prologem k Novému zákonu stojí Kniha Zacharjáš, kapitola VIII (nedokončená), pokračující text je vložen za Knihou Báruch se složkami obsahujícími Knihu Malachiáš. Poté následují Knihy Makabejské. 2
Ukázky překladů textu z 1. Knihy Královské (1. Samuelova): Olomoucká bible (1417) (I. red.)
Padeřovská bible (1432–1435) (III. red.)
Pražská bible (1488) (IV. red.)
A když vjidechu, uzřev to Eliab, vecě: „Azda jest již před Hospodinem Kristus (točíš pomazaný jeho, jenž králem má býti)?
A když vjidechu, viděl jest Heliba, i vecě: „Zdali před Pánem jest pomazaný jeho?
A když přišli, uzřel jest prvnieho syna jménem Eliab. Tehdy vece Samuel: „Tento-liž bude králem?“
Nový překlad Pražské bible je dílem skupiny univerzitních mistrů a dalších odborníků, jména v inkunábuli uvedena nejsou. Nepočítáme-li Gutenbergovu latinskou bibli (1452–1454), bylo vydání Pražské bible v českém překladu čtvrté v pořadí. Z živých světových jazyků češtinu předchází jen němčina (1466), italština (1471) a katalánština (1478). Tímto počinem se Češi přiřadili k nejvzdělanějším národům Evropy.
CIMÉLIE KNIŽNÍHO FONDU VZÁCNÝCH TISKŮ MĚSTSKÉ KNIHOVNY V PRAZE
Nejstarším a nejcennějším tiskem fondu Městské knihovny v Praze je právě inkunábule Pražská bible z roku 1488. Zároveň představuje významnou součást sbírky vzácných a historických tisků, jež je soustavně budována od založení knihovny roku 1891. Pražská bible
(25)
BIBLE Pražská. (Biblia, boh). V Starém Městě pražském, [Tiskař Pražské bible], nákladem Jana Pytlíka, Severýna kramáře, Jana Bílého od Čápů a Matěje od Bílého lva, VIII. 1488. 2°. 610 listů (609 def. 1 list chybí). Rozměry: 29 x 19,5 cm Signatura H 417 ai (chybí), a ii–ax, b–bvii, bx, bviii, bix, c10, d–diiii, dvii–dx, e10, f 10, dv, dvi, g10, h–hvii, i, hviii, iii–ix, k10–z10, A10, B8, C10–N10, O–O ix, Pi, Ox, Pii–Px, Q10–R10, S–S10(def), AA10, BB10, CC8, Zx(def), T10–Y10, Z-Zix, aa10–ll10, mmiii–mmvi, mm–mmii, mmvii–mmviii, i–viii V exempláři jsou některé složky přehozeny zřejmě již z doby převazeb. Text je tištěn bastardou ve 2 sloupcích černě, úvodní text červeně a rejstřík černo-červeně. Sazební rámec je tvořen dvěma sloupci o 46–48 řádcích. Tisková strana obsahuje živé záhlaví. Signatury v pravém dolním rohu začínají malými písmeny, následují velká a zdvojená malá. Exemplář H 417 začíná listem aii a končí [mm viii], pak následuje 8 listů rejstříku s označením i, ii, iii, iiii. Minuskulní reprezentanty, někde vynechané, rubriky červené a modré. V červeně tištěném úvodu jsou vmalovány modré rubriky jiného charakteru, než je většina rubrik použitých v dalším textu. Velká písmena jsou žlutě kolorována. Použity jsou antikvové římské číslice. Kapitoly a odstavce začínají malovanými červenými či modrými jednoduchými iniciálami zpravidla zalomenými ve výši 3 řádků, na dolním okraji listů 2 řádků, v textu i ve výši 4 řádků. Ručně malované lombardské iniciály zdobené negativním ornamentem uvozují jednotlivé knihy či kapitoly hlavního textu a jsou zalomeny ve výši 6-9 řádku. Místy se nacházejí rukopisné marginálie a na rubu poslední tištěné strany jsou rukopisné vpisky psané inkoustem. Na přední předsádce v pravém horním rohu je nalepena papírová značka. Vazba je nepůvodní, zřejmě z konce 18. nebo počátku 19. století.
DAR MĚSTSKÉ KNIHOVNĚ V PRAZE
Městská knihovna v Praze má jediný doklad o provenienci Pražské bible, je jím katalogizační lístek z Generálního katalogu. Záznam uvádí kromě jiného datum 4. 9. 36 a rukopisný vpisek: „...od Dp. K. Procházky“. Z toho lze odvodit, že dárcem prvotisku byl zřejmě Důstojný pan K. Procházka. Se záznamem souvisí i razítko s rokem 1936, které je umístěno na zadní předsádce pod signaturou H 417. Zda můžeme považovat rok uvedený na záznamu a razítku za rok, kdy byla bible knihovně darována, bohužel nelze blíže určit. V budoucnu bude jistě zajímavé zjistit původní majitele prvotisku a informace upřesnit.
(26)
Katalogizační lístek a razítko se signaturou ze zadní předsádky bible
POVODNĚ V RO CE 2002
Českou republiku postihla v srpnu 2002 povodeň, která fond vzácných tisků Městské knihovny v Praze vážně zasáhla. Mezi zaplavenými vzácnými a historickými dokumenty byla i jediná inkunábule Městské knihovny v Praze, Pražská bible. Bible byla spolu s ostatními tisky ošetřena, odvezena do mrazíren a hluboce zamražena. Během několika měsíců se hledala nejvhodnější metoda, jak bibli a ostatní dokumenty rozmrazit, usušit a opět uvést do původního stavu. Pražská bible byla přednostně odvezena do Národní knihovny ČR, předána pod správu restaurátorského oddělení a uložena do mrazícího boxu. Po několika poradách s odborníky byla zvolena jako nejvhodnější a nejšetrnější metoda vakuového balení. Následně se bible dostala do odborné péče restaurátorů a po roce se mohla slavnostně vrátit zpět do fondu vzácných tisků Městské knihovny v Praze. Předání zrestaurované Pražské bible v Zrcadlové kapli Klementina, ředitel NK ČR PhDr. Vojtěch Balík předává Pražskou bibli řediteli Městské knihovny v Praze RNDr. Tomáši Řehákovi
ULOŽENÍ PRVOTISKU
Pražská bible je od roku 2004 uložena v klimatizovaném depozitu Oddělení vzácných tisků Městské knihovny v Praze, v budově, kterou vlastní a velkoryse poskytuje Městské knihovně v Praze Pražská plynárenská, a.s. Tento objekt byl kompletně zrekonstruován a přizpůsoben pro uložení a restaurování vzácných a historických tisků.
(28)
Zmrazená Pražská bible
Výdejka Pražské bible z mrazíren, 11. 9. 2002
(29)
ČÍM JE EXEMPLÁŘ PRAŽSKÉ BIBLE UNIKÁTNÍ?
Vynálezem knihtisku se bible dostaly mezi širší vrstvu obyvatel a četly se v rodinách po mnoho generací. Bible se stala nejen zdrojem duchovní posily, ale zároveň sloužila jako kronika, do které se zapisovaly důležité informace o narození či úmrtí, živelné pohromy nebo běžné zápisy o úrodě obilí a jeho ceně na trhu. Rukopisné vpisky v zachovaných exemplářích se tak staly jedinečným a zajímavým historickým pramenem života u nás. Pražská bible je uložena v několika českých i zahraničních institucích. Vyšla na svou dobu ve vysokém počtu výtisků. Přesto je každý exemplář originální a unikátní především svojí výzdobou a rukopisnými vpisky. Dvoubarevný tisk byl vydáván ve volných složkách s vynechanými místy pro iniciály, které byly domalovány iluminátorem později. Tiskaři z tohoto důvodu označovali prázdná místa minuskulní reprezentantou. Čím byla výzdoba bohatší, tím byla dražší, a tak mnohé exempláře Pražské bible zůstaly bez iniciál. Totéž platilo i pro vazbu.
Detail iniciál B a N
V exempláři Městské knihovny v Praze najdeme ručně malované lombardské iniciály rustikálního charakteru zdobené negativním ornamentem. K nejkrásnějším se řadí dvě trojbarevné iniciály zalomené ve výši 9 řádků. Iniciála B, která se nachází na první straně bible a uvozuje Jeronýmův prolog Bratr Ambrož twe mi dary přinesw, podal mi spolu y przevtiessene Eepištolli, a iniciála N uvozující text Knihy Mojžíšovy Na počátku stvořil Buoh nebe... Rukopisné marginálie bible se týkají převážně textu bible. Na rubu poslední tištěné strany jsou hojné rukopisné poznámky ze 17. a 18. století týkající se úrody obilí. Tyto poznámky byly přepsány archivářem PhDr. Václavem Vojtíškem a jsou součástí studijních pramenů doprovázejících Pražskou bibli. (30)
Papírová značka s červeným potiskem je nalepena na přední předsádkový list do pravého horního rohu. Značka je kruhového tvaru s ozdobnými obloučky po obvodu, se zvýrazněným kruhem a ornamentem, v jehož středu jsou umístěny verzálky PB.
Fragmenty nalezené ve vazbě při restaurování v roce 2003
Vazba pochází zřejmě z konce 18. století a upravována byla ještě po roce 1936 (odvozeno dle nálezu novin pod převazbou při restaurování). Knižní blok byl v minulosti oříznut a ořízka byla nabarvena červeně. Dřevěné desky jsou potažené bílou kozinou zdobenou černým raženým páskovým ornamentem. Přední i zadní desku rámuje červená linka. Na hřbetě mezi falešnými vazy je umístěn červený nápis Biblia sacra a letopočet 1488. Kromě vlastní hodnoty textu a kvality tisku disponuje tento exemplář Pražské bible zcela výjimečným osudem. Individuální výzdoba, rukopisné vpisky vlastníků a převazby, jež se postupem času projevily na této památce, nebyly to jediné, co poznamenalo její podobu. Laická i odborná veřejnost sledovala s napětím < Rukopisné vpisky
(32)
unikátní záchranu bible po povodních r. 2002. Vynaložené úsilí o obnovení historické inkunábule, které obsahovalo kompletní restaurování tisku a následnou digitalizaci, bylo završeno úspěchem. Nevšední a výjimečný příběh Pražské bible zvýšil hodnotu tohoto prvotisku nejen v rámci Městské knihovny v Praze, ale i v celém kontextu české knižní kultury. Literatura: Clavmon.cz [online]. 2006 [cit. 2011-04-28]. CML-Repertorium. Dostupné z WWW:
. BARTOŇ, Josef . K dějinám českého biblického překladu. Informace Královéhradecké diecéze. 2006, 12, s. 6–8. Knihopis československých tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. V Praze: Komise pro knihopisný soupis českých a slovenských tisků, 1925. 48 s. KYAS, Vladimír; BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká bible v dějinách národního písemnictví. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1997. 319 s. ISBN 80-7021-105-9. MERELL, Jan. Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti. Vyd. 1. Praha: Česká katolická charita, 1956. 119 s. URBÁNKOVÁ, Emma. Prameny k prvotiskům českého původu : prameny a literatura k počátkům českého knihtisku. Sv. 1/2., Texty 19-20. století . 1. vyd. Praha: SNTL, 1986. s. 341–673 VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. Vyd. 1. Praha : Libri, 2006. 1 350 s. ISBN 80-7277-312-7.
Hřbet s nápisem a datací
Přední deska rámovaná červenou jednoduchou linkou, uprostřed ražený páskový ornament
RESTAU ROVÁNÍ PRAŽSKÉ BIBLE JANA DVOŘÁKOVÁ
Vzhledem k rozsáhlým povodním, které postihly jižní a střední Čechy v létě r. 2002, jsem dostala zajímavou příležitost restaurovat prvotisk Pražské bible z r. 1488 z fondu Městské knihovny v Praze. Budova v Holešovicích, ve které bylo původně zřízeno restaurátorské pracoviště pro dva restaurátory a katalogizátora fondu vzácných tisků, byla naneštěstí zatopena povodní, která postihla Prahu v polovině srpna r. 2002. V tomto objektu byla umístěna i pobočka Městské knihovny s odděleními pro děti a dospělé. Podobný osud postihl i mnoho dalších institucí.
ZÁCHRANA POSTIŽENÝCH KNIŽNÍCH FONDŮ
Jestliže se jedná o větší množství promočených knih, které není z technických důvodů možno okamžitě sušit, přistupuje se k jejich zamražení. Důvodem je ochrana před napadením plísněmi, ke kterému dochází v závislosti na teplotě do 24–76 hodin po namočení. Mokré knihy by se měly před samotným mrazením omýt čistou vodou, neotvírat a zabalit do polypropylenových sáčků. Vhodné je rychlé zmrazení mokrého materiálu. Při teplotě −30 až −50 °C se vytváří malé krystalky ledu, které nepoškozují strukturu celulózy. Městské knihovně se k tomuto účelu podařilo zajistit mrazírenské kapacity v Mochovských mrazírnách, a.s. V září r. 2002 byla Pražská bible jako první z celého sbírkového fondu Městské knihovny převezena do Centrálního depozitáře Národní knihovny v Hostivaři. V podstatě ihned začal výzkum, jakým způsobem co nejšetrněji vzácnou inkunábuli vysušit a uvést ji do stavu, v jakém se nacházela před povodní.
EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST – VÝBĚR NEJVHODNĚJŠÍ SUŠÍCÍ METODY
S využitím studie Státního ústředního archivu v Praze (nyní Národní archiv) jsme jako nejpřijatelnější sušící metody zvolili lyofilizaci a vakuové balení. Pak nastala důležitá experimentální část, která nám měla poskytnout více informací o chování barevné vrstvy při povodni. Podle fotografií pořízených ještě před povodní jsme si mohli představit původní stav Pražské bible. Knižní blok byl v minulosti oříznut a červeně nabarven. Velké i menší iniciály jsou červené nebo modré, rubriky jsou žluté. Rejstřík na konci knihy je tištěn červeno-černě. Někdy v 18. či 19. století byla Pražská bible převá(34)
Záchrana po povodni
Vakuově zabalená Pražská bible
zána. Knihvazač potáhl lepenkové desky bílou usní, kterou ozdobil na přední desce černým středovým ornamentem. Červené linky lemují přední i zadní desku a zdobí vazy. Na hřbetě je červený titul Biblia sacra 1488. V rámci výzkumu vedoucího ke zjištění pigmentů, které byly použity na iniciály v celém knižním bloku bible, jsme navštívili Národní knihovnu ČR, kde jsou uloženy tři exempláře Pražské bible. Z fotodokumentace, porovnáním s exempláři z Národní knihovny ČR a z historických záznamů o výrobě iluminací v daném období, jsme vyvodili tyto závěry týkající se pigmentů použitých v Pražské bibli v Městské knihovně: – červený pigment – rumělka či minium nebo jejich kombinace – modrý pigment – azurit, popř. ultramarín – žlutý pigment – auripigment Jako pojiva jsme v experimentální části použili vaječný bílek a arabskou gumu, tj. tradiční historická pojiva práškových pigmentů. Připravili jsme 11 variant slo(35)
žení barevné vrstvy. Do třech cirkulářů z 18. století jsme namalovali barevné iniciály. Po úplném zaschnutí barev jsme nechali všechny vzorky stárnout suchým teplem při teplotě 80 °C v horkovzdušném sterilizátoru po dobu 10 dnů. Současně jsme připravili dvě lepenkové destičky potažené bílou vepřovicí a vylepené ručním papírem. Destičky stárly za stejných klimatických podmínek po dobu 7 dnů. Po umělém stárnutí jsem dva cirkuláře pevně svázala mezi silné lepenky, abych tak co nejpřesněji nasimulovala situaci, v níž se ocitla Pražská bible při povodni. Bible byla totiž uložena v pouzdře a v krabici, a byla tedy pevně sevřena a chráněna před okolními vlivy. Cirkuláře jsem spolu s potaženými destičkami nechala 24 hodin máčet ve vodě. Pak byly všechny vzorky zamraženy zhruba na −25 °C po dobu 48 hodin. Cirkulář sušený za pomoci vakuové baličky byl již po dvou přebaleních zcela suchý. Potažená lepenka se vysušila po čtyřech přebaleních. Sušení v lyofilizátoru trvalo 24 hodin. Vzorky sušené vakuovou sublimací byly na první pohled evidentně přesušené. Papír doslova šustil pod rukama. Struktura vepřovice se zdůraznila, především stopy po chlupových kanálcích. Všechna vlhkost (i ta přirozená) se z materiálů odpařila a tím se změnily jejich vlastnosti. Lepenka i listy cirkuláře se značně pokroutily. Především modré iniciály se obtiskly na protější listy, některé dokonce změnily svůj odstín. Na stránkách se vyskytují hnědé mapy, jak špína migrovala při tání papírem. Vzorky sušené ve vakuové baličce zůstaly naprosto rovné. Kniha zůstává po celou dobu procesu sušení pod neustálým atmosférickým tlakem, listy ani vazba se nekroutí, v každé fázi sušení lze materiál jednoduchým způsobem zkontrolovat a zjistit množství vody v knize. V materiálech zůstala i přirozená vlhkost (savý materiál nikdy neodejme absolutně všechnu vodu; v uzavřeném sáčku se pouze vyrovná vlhkost mezi suchým savým materiálem a zatopeným dokumentem). Špínu z cirkuláře do sebe absorboval filtrační papír, a to zcela přirozeně a rovnoměrně. Iniciály zůstaly bez poškození, pouze modré iniciály pojené arabskou gumou se mírně přilepily na protilehlou stránku nebo se obtiskly. Červené pigmenty pojené vaječným bílkem se vůbec nezměnily. Z těchto pozorování jsem nakonec, po konzultacích s Jiřím Vnoučkem, tehdejším vedoucím Oddělení restaurování NK ČR, zvolila metodu vakuového balení jako nejvhodnější pro sušení Pražské bible.
SUŠENÍ PRAŽSKÉ BIBLE
Celá zmražená kniha byla vakuově zabalena. Již po třetím přebalení se podařilo sejmout lepenkové desky s usní a přelepy hřbetu. Knižní blok, desky a useň jsme dále sušili samostatně. Při přebalování knižního bloku jsme opatrně otevřeli knihu, abychom zjistili stav malovaných iniciál. Manipulace s mokrými listy byla velmi obtížná, neboť mokrý ruční papír je velmi slabý. Po konzultacích jsme dospěli k názoru sušit bibli bez rozlistování, aby se zabránilo případným ztrátám barevné vrstvy. (36)
Tloušťka bible je téměř 100 mm. Sušení takto silné knihy by bylo časově velmi náročné, a proto jsme usoudili, že ji rozebereme na tenčí svazky. Celkově vzniklo 15 malých balíčků. Během doby sušení bloku jsem vydesinfikovala v parách n-butylalkoholu již suché lepenkové desky, přelepy hřbetu, předsádky a kožený potah desek. Useň jsem vyčistila pěnou 1% roztoku Alvolu OMK (neionogenní tenzid) a zbytek vytřela tamponem s destilovanou vodou. Po celou dobu sušení i po něm jsem odebírala stěry na mikrobiologické analýzy. Výsledek byl vždy negativní. Po cca 10 přebaleních byl knižní blok zcela suchý. Nastal ale problém se slepováním listů. Listy se slepovaly především v místech malovaných iniciál. Proto jsme potřebovali zjistit, jaké byly použity pigmenty, pojiva a klížidlo papíru. Analýzy na jednom listu bible provedla Ing. Miroslava Novotná, CSc. na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, v Laboratoři molekulové spektrometrie, a také Ing. Hana Paulusová v Chemické laboratoři Státního ústředního archivu v Praze na Chodovci (Národní archiv). Na VŠCHT provedli také analýzu přítomnosti těžkých kovů v lepenkové desce. Závěry byly uspokojující. Bible nebyla při povodni nijak kontaminována a druh pigmentů a pojiv se v podstatě shodoval s naším odhadem. PROBLÉM SLEPOVÁNÍ LISTŮ BIBLE
Listy Pražské bible byly slepeny v místech barevné vrstvy. Červené iniciály jsou dobře zajištěny filmem vaječného bílku, ale zato modré iniciály se kvůli nedostatku pojiva štěpí a část barevné vrstvy ulpívá na protější straně knihy. Stává se tak hlavně v případě silné barevné vrstvy, kde vystupující „bříška“ zůstanou na protější straně. Listy se slepují někdy i v místě červené iniciály nebo žluté rubriky. Pojivo pigmentu je tak silné, že na sebe váže vlákna papíru protějšího listu. Toto jsou pouze zobecňující závěry. Přes všechna fakta nutno říci, že se každá iniciála bez ohledu na použitý pigment chová naprosto odlišně. Svou vinu na slepování nese beze sporu historická špína, která se po staletí usazovala na stránkách Pražské bible. Je možné, že byl papír silně zaklížen a pigmenty málo pojeny. Při sušení proniklo klížidlo celým blokem a drží na sobě zrna pigmentu. Slepení bylo také částečně způsobeno zvolenou sušící metodou. Mnoho iniciál má kolem sebe jakousi tmavší mapu. Zdá se, že iluminátor na závěr své práce přetřel každé písmeno ještě dodatečně vaječným bílkem, aby výsledné dílo zafixoval. Při pozorování pod mikroskopem jsme viděli, že červená a žlutá barevná vrstva je stabilní, mírně krakeluje a modrá značně práškovatí. Na rozlepování listů jsem zkoušela nejrůznější metody: opatrně za sucha, mírné navlhčení pomocí speciální textilie Gore-tex, použití teplé páry. Jako nejefektivnější se nakonec ukázala ultrazvuková zvlhčovací komora s nastavitelnou relativní vlhkostí. Jednotlivé svazečky bible jsem nechala až několik dní vlhčit při 100% relativní vlhkosti vzduchu a pomalu jsem s pomocí špachtličky a tupého skalpelu oddělovala stranu po straně. Některá místa však nešla rozlistovat ani po týdnu nepřetržitého vlhčení. V tom případě jsem použila ultrazvukovou zvlhčovací pistoli s párou o teplotě 25–30 °C. (37)
FIXACE A TRANSFER BAREVNÉ VRSTVY
Na fixaci a transfer barevné vrstvy na její původní místo jsem používala 3% roztok vyziny o teplotě 40 °C. Iniciálu jsem potřela roztokem vyziny, nechala ho zavadnout, pak jsem na ni přiložila protější stranu a jemně uhladila knihařskou kostkou přes netkanou textilii. Tento postup je nutno několikrát opakovat. Úspěšnost transferu modrých zrnek azuritu je více než 50%.
Iniciála U po transferu a fixaci pigmentu
TYPOLO GICKÝ POPIS BIBLE
Teprve po vysušení bible bylo možno přistoupit k řádnému typologickému popisu. Bible byla převázána na konci 18. či začátkem 19. století. Základní rozměry knihy jsou 295 x 195 x 100 mm. Kniha je potažena bílou kozinou. Přední deska je zdobena velkým černým raženým páskovým ornamentem ve tvaru stylizovaného kvadrilobu. Přední i zadní deska jsou zdobeny jednoduchou červenou linkou, která tvoří obdélníkové zrcadlo. Na hřbetu jsou vyznačeny 4 poměrně široké falešné vazy. Bible byla ušita na 3 zapuštěné motouzy. Kniha má červenou barvenou ořízku, nemá kapitálky. Teprve při sušení bible jsem mohla plně objasnit organismus šití vazby. Desky se daly jednoduše sejmout z knihy, neboť byly spojeny s knihou pouze pomocí (38)
předsádkových papírů. Při snímání přelepů hřbetu jsem objevila fragment francouzských novin z r. 1936. Je tedy jisté, že v této době prošla Pražská bible jakousi úpravou. Dalším fragmentem byly opět noviny, nyní české s datací 1768. V tomto roce či později došlo k další úpravě knihy.
Hřbet knihy po sejmutí přelepů
Rozměry jednotlivých listů se značně liší. Jejich rozměr je cca 290 x 200 mm. Tištěný text je upraven do dvou sloupců. Velikost zrcadla sazby je 247 x 157 mm. V záhlaví se mění názvy jednotlivých knih bible. V pravém dolním rohu jsou vytištěny kustody. Celý text bible je tištěn černě, pouze úvodních 15 řádků je tištěno červeně a rejstřík na konci knihy je tištěn červeno-černě. Rubriky v textu jsou většinou žluté, ojediněle se však vyskytují i modré. Čísla kapitol jednotlivých knih jsou zdůrazněna červenou alineou. Knihy, kapitoly a odstavce začínají malovanými červenými či modrými iniciálami. V bibli jsou pouze 2 iniciály zdobené ještě navíc žlutě, a sice B na první straně a N na začátku textu bible.
DALŠÍ RESTAUROVÁNÍ PRAŽSKÉ BIBLE
Knižní blok byl vydesinfikován v parách n-butylalkoholu. Jednotlivé stránky jsem rozlepila ve hřbetu a odstranila staré opravy novodobým papírem. Pracovala jsem pomocí vlhčící pistole s nastavitelnou teplotou páry. Dále jsem vyčistila zbytky starých lepidel a vyrovnala listy. Po mechanickém čištění následovalo spravování trhlin a doplnění chybějících míst tónovaným japonským papírem. (39)
Po přípravě složek na šití jsem zhotovila knižní vazbu. Typ vazby, která byla vyhotovena po r. 1768, nebyl zvolen nejšťastněji. Kniha se nedala zcela otevřít, jak by tomu bylo v případě vazby šité na pravé vazy. Přesto jsem byla nucena vyrobit stejný typ vazby, pokud jsem chtěla použít všechny zachované materiály a uvést tak Pražskou bibli do stavu, v jakém byla před povodní. Všechny součásti knižní vazby se zachovaly v poměrně dobrém stavu, a proto jsem je použila. Knihu jsem tedy ušila na tři zapuštěné motouzové vazy. Kožený potah se zachoval ve velmi dobrém stavu, doplňky novou usní byly tedy minimální. Jako ochranný obal byla vyrobena krabice z lepenky archivní kvality.
Spravený knižní blok
ZÁVĚR
Těžiště této práce bylo zaměřeno na výběr sušící metody, která je pro historický materiál nejvhodnější. Velkou část tvořila přípravná experimentální fáze a prověření sušících metod v praxi. Důležité informace nám také poskytly analýzy, které provedli pracovníci Národní knihovny ČR, Státního ústředního archivu (Národní archiv) a Vysoké školy chemicko-technologické. (40)
Nutno říci, že problémem zatopených archiválií a knih se doposud nikdo v České republice nezabýval. Bylo to bezpochyby jen proto, že nás zatím nepostihla povodeň takových rozměrů, jaká nastala v létě 2002. O to obtížnější bylo hledat řešení, jak se s takovou situací vyrovnat. Dík patří i našim kolegům ze zahraničí, kteří nám byli nápomocni již v prvních dnech katastrofy. Závěrem lze konstatovat, že žádná ze sušících metod není všespasitelná. Každý technologický postup má své klady a zápory. Tato práce, jak doufám, přinese další podněty pro ostatní odborníky na restaurátorském poli. Možností výzkumu se nabízí celá řada. Autorka restaurovala Pražskou bibli v době studia na Institutu restaurování a konzervačních technik (nyní Fakulta restaurování Univerzity Pardubice) jako svou závěrečnou bakalářskou práci . Tehdy vznikla i tato restaurátorská zpráva. Literatura: HADGRAFT, N.; WELCH, S. Vacuum-packing and its implications for Conservation and Preservation of library, Archive and related Materiále. Paper Conservation News [online]. March 1999, Nr. 89. Dostupný z WWW:
. ISSN 0140-1033. HAVELKOVÁ, Zuzana. V kralupské sušárně aneb jak se knihy vracejí k životu. Bulletin plus [online]. 2003, č. 1. Dostupný z WWW: . ISSN 1212-6195. SOUČKOVÁ, Magda. Proč se knihy mrazí a proč je později sušit.. Bulletin plus [online]. 2002, č. 4. Dostupný z WWW: . ISSN 1212-6195. ŠIMŮNKOVÁ, Eva; BAYEROVÁ, Tatjana. Pigmenty. 1. vyd. Praha : Stop, 1999. 127 s. ISBN 80-902668-1-9. ZELINGER, Jiří, et al. Chemie v práci konzervátora a restaurátora. 2. doplněné vydání. Praha: Academia, 1987. 254 s.
Pražská bible po restaurátorském zásahu
PRAŽSKÁ BIBLE S ILUSTRACEMI JANA KO NŮPKA KAMIL B OLDAN
„Už je tomu víc než dvacet let, co jsem se jednoho deštivého srpnového odpoledne v šumavských Velharticích díval z okna chalupy přes hnojiště k hradní ruině, která se občas objevovala za záclonami nízkých, rychle letících mraků, a listoval jsem v Bibli kralické, když mne náhle zaujala věta v jednom evangeliu [...] To musíš nakreslit! povídám si a hned jsem také začal.“ Těmito slovy uvedl přední český malíř a grafik Jan Konůpek (1883–1950) své vyprávění o vzniku ilustrací pro nové bibliofilské vydání kralického překladu bible a my jimi zahájíme příběh jednoho z exemplářů Pražské bible z roku 1488, který se překvapivě protnul s Konůpkovými kresbami. Jan Konůpek – Jaroslav Picka – Karel Dyrynk, O novém vydání Biblí kralické, Praha 1935, s. 5–6 Pražská bible je vůbec nejstarší tištěnou biblí ve slovanském jazyce. Na rozdíl od mladšího kutnohorského vydání z roku 1489 ovšem není ilustrována. Sazeč jen vynechával místo pro doplnění iniciál a záleželo až na prvním majiteli, zda si je nechá některým iluminátorem nebo rubrikátorem domalovat. Pražská bible je současně nejpočetněji dochovaným českým prvotiskem. Známe téměř stovku exemplářů. Cesty některých z nich umíme vyčíst z poznámek majitelů, jiné se vynořují vždy jen načas. Národní knihovna České republiky vlastní tři výtisky. Nás však bude zajímat pouze poslední z nich, který zakoupila v roce 1987 ve známém pražském antikvariátu v Dlážděné ulici (sign. 41 B 22). O osudech této bible v prvních třech stoletích po vytištění pranic nevíme. Jen marginálie svědčí o tom, že si v ní lidé čítávali přinejmenším ještě v 18. století. Někdy na přelomu 19. a 20. století ji získal profesor gymnázia v Mladé Boleslavi Antonín Hobl (1852–1929). Učil český jazyk a řečtinu, byl odborníkem na starší českou literaturu a především miloval staré knihy. Ostatně je též autorem pojednání „O nejstarších impressorech mladoboleslavských a jich tisku“, které vyšlo roku 1927 v Mladé Boleslavi. Pan profesor však staré knihy nejen sbíral, ale věnoval se náruživě i jejich restaurování. Ve vůni klihu totiž vyrůstal. Byl synem nymburského knihaře, jenž ho uvedl do tajů řemesla. Jeden z Hoblových žáků, historik J. V. Šimák, na svého třídního – jemuž láskyplně říkali „náš Toníček“ – po letech vzpomínal: „Nevěděli jsme ovšem ještě tenkráte, jakou horlivostí náš třídní shledává a sbírá staré knihy české a jak cennou už má sbírku, od prvotisků XV. věku až do zapomenutých již efemér doby vlastenecké. Dnes ovšem je známo, s jakou něžnou láskou shromažďoval své miláčky a jak je pěstoval a opatroval s veškerým uměním svého rodu. Přinesl si (42)
(43)
odkudsi z půdy roztrhaný, zaprášený, kusý škarpál, který by někdo jiný potupně odkopl. Ale Hobl rozeznal v něm ihned památku; očistil, rozebral na listy, spravil a doplnil, ne ledabylým přílepkem, ale odborným rozštěpením papíru, takže správky nebylo ani znáti. Nejen konservoval, ale zrekonstruoval, přidal listů, co chybělo, a dokreslil nebo domaloval trpělivým zase perem podle úplného originálu, že sotva bylo rozdílu pozorovati, a pěkně svázal do dobových desk, takže postavil do skříně kus přímo výstavní. Prohlížel i desky, z čeho jsou slepeny; dovedl je rozlepovat, a objevil tak několik unikátních tisků, známých jen z podání, i zlomky rukopisů, jimiž potom obdařil radostně knihovnu Národního musea.“ J. V. Šimák, Dvě vzpomínky o resignaci a optimismu. In: Jubileum 250 let latinských škol v Kosmonosích a Mladé Boleslavi. Red. Josef Slánský, Mladá Boleslav 1938, s. 131 Nemalý podíl na vzniku Hoblovy sbírky měla jeho manželka Barbora (1852– 1923), jež byla činovnicí řady místních spolků. Od mládí se zajímala o lidové zvyky a pověsti, sbírala národopisné předměty, z nichž mnohé darovala místnímu muzeu, a publikovala odborné studie v časopisech. Právě ona při svých průzkumech lidových stavení v Pojizeří a na Nymbursku nacházela často již velmi poškozené české tisky, někdy ještě z doby předbělohorské. Staré „šunty“, mezi nimiž ovšem nejednou byly i velmi cenné bibliografické položky, snášela domů manželovi a on jim pak trpělivě navracel původní tvář. Do práce bezdětných manželů se zapojovala i jejich neteř Božena Vohánková (1881– 1957), kterou po smrti rodičů vychovávali. Nadaná dívka, která později na několika domácích i zahraničních školách studovala malířství, pomáhala podle úplných exemplářů věrně „faksimilovat“ chybějící listy či titulní strany. Když později portrétovala svého adoptivního otce, nezachytila ho jako ctihodného profesora na penzi, ale jako restaurátora shrbeného v pracovním plášti nad opravovaným svazkem. Můžeme si jen domýšlet, jakou měl pan profesor radost, když mu jeho choť z jedné výpravy přinesla exemplář Pražské bible, v němž sice chybělo více listů (zejména v počátečních a závěrečných složkách), jež se ale stal nejstarším kusem sbírky. Chybějící listy či jejich části nově opsala snad právě mladá schovanka a podařilo se jí až překvapivě napodobit původní tiskovou bastardu. Domalovala nejen jednoduché červené a modré iniciály, ale i náročnější iniciály ornamentální a zhotovila i titulní list, který prvotisk ve skutečnosti ještě neměl, zarámovaný do typických akantových rozvilin. Zdařile kopírovala malovanou výzdobu, zhotovenou na konci 15. století. Proč na dva listy předsazené před nový titulní list namalovala erby pánů Březnických z Náchoda a pánů z Kolovrat, netušíme. Na okraje několika původních listů Boženka připojila perokresby bájných zvířat.
< Jan Konůpek: Ilustrace k 10. kapitole Zjevení Janova
(44)
Profesor Hobl při restaurování
Jan Konůpek: Ilustrace k Lukášovu evangeliu (Ježíšova modlitba v Getsemane) >
Častým užíváním poškozené a zašpiněné listy profesor Hobl opravil a doplnil jejich chybějící okraje. Knihu poté převázal. Hřbet je z nové kůže, desky i mosazné kování pocházejí ze světlé slepotiskové vazby ze 17. století; jen nevíme, zda využil desky z původní vazby nebo z jiné knihy. Na předních deskách je písmem napodobujícím gotickou texturu tuší doplněn titul „Biblij Cžeská“ a vročení „1488“. Podobný historizující nápis je i na hřbetu. Za folio aa1, kde počíná Matoušovo evangelium, vevázal nový list, na který schovanka namalovala Boženčin Betlém vevázaný do Pražské bible (Národní knihovna ČR, sign. 41 B 22)
(45)
(46)
roztomilý Betlém. Barevná kresba, jež prozrazuje jistou nezkušenost, vznikla asi ještě v Boženčině mládí a v pozdně středověkém tisku působí poněkud nepatřičně. Velká část Hoblovy knihovny byla rozprodána v prosinci 1936 na aukci, kterou uspořádal slavný pražský antikvář Karel Zink. Pod katalogovým číslem jedna byl v aukčním katalogu za vysokou vyvolávací cenu 2 800 korun nabízen i Hoblův exemplář Pražské bible. Vedle dvou provenienčně německých inkunábulí se vydražilo celkem téměř pět stovek knih ze sbírky profesora Hobla, vydaných povětšinou do počátku 19. století. Jméno nového majitele Pražské bible se dozvídáme z ikografického ex libris nalepeného na předním přídeští. Jsou na něm tři kněžky vycházející z lesa. V horní části sedí na holé větvi kavka a napravo od ní je jméno „Frant. Kafka“. Ex libris vzniklo roku 1939 v dílně Jana Konůpka. Zatím nevíme, zda sběratel byl totožný s JUDr. Františkem Kafkou (1908–1991), jenž původně pracoval v advokacii a již před válkou přispíval do řady novin a časopisů. Po válce, když se vrátil z koncentračního tábora, pracoval na ministerstvu průmyslu, později se věnoval již jen vlastní literární a faktografické tvorbě, publicistice a překladům německých děl, především autorů Pražského kruhu. Nový majitel přes 450 let starou Pražskou bibli dále dotvořil. Patrně se osobně znal s Janem Konůpkem a ten mu přenechal čtyři krásné kolorované kresby z rozsáhlého souboru, který sloužil jako předloha pro ilustrace nového vydání Bible kralické. Z širokého písma, které navrhl Karel Dyrynk a které vycházelo z tradice písma prvních italských tiskařů, ji vysázel, a v letech 1935 až 1943 v několika svazcích vydal tiskař a nakladatel bibliofilií Jaroslav Picka. Konůpkovy biblické ilustrace, s typicky protáhlými postavami, jež samy ukazují k vyšším světům, jsou podbarvené osobitým křesťanským mysticismem. Zachytil na nich českou krajinu, starobylé památky i archaické postavy, které ještě potkával na svých cestách. Tři z Konůpkových kreseb nechal František Kafka vevázat za samotný konec původního tisku. Poznámka na první z nich informuje, že oprava knihy byla dokončena roku 1953. Poslední jen volně vložil mezi folia cc9/cc10 v Lukášově evangeliu. Čtenáře, jemuž média vnutila „korektní“ obraz, kde se na starobylé knihy sahá jen v bílých rukavicích a je přísně zakázáno cokoliv do nich dopisovat, natož domalovávat, přístup pánů Hobla a Kafky trochu zaskočí. Je ale hezkou připomínkou odcházejícího světa sběratelů starých tisků.
(47)
REPRODUKCE PRAŽSKÉ BIBLE (OBRAZOVÁ ČÁST)
Do výběru reprodukovaných stránek jsme vybrali texty uvozené různými typy rustikálních i jednobarevných iniciál. I když je na první pohled patrná jejich jednoduchost, iluminátor použil pro jejich výzdobu rozmanité ornamenty a tím umocnil půvab jednotlivých písmen. V bibli tak najdeme několik druhů stejných iniciál, jejichž ornament se neopakuje. Do výběru jsme zařadili i stránky něčím ozvláštněné, například kreslenou verzálu P nebo ukázku strany s neobvyklou modrou rubrikací. Zcela výjimečné pozornosti si, kromě trojbarevných iniciál B a N, zasluhují Knihy Žaltář, ve kterých jsou jednotlivé žalmy uvozeny převážně jednobarevnými iniciálkami. Abychom zdůraznili estetický dojem, vybrali jsme pro ilustraci několik dvoustran, na kterých vyniká krása tisku snoubící se s jednoduchou a citlivě volenou barevností. Vzhledem k rozsahu publikace jsme nezařadili všechny druhy iniciál. Nebyly také vybrány všechny stránky s jednotlivými částmi bible a kapitolami, které jsou vždy uvozené iniciálami. I přesto jsme se snažili zachovat chronologické členění Starého a Nového zákona, s výjimkou dvoustran žalmů, aby nebyla potlačena obsahová stránka Pražské bible. Ve výběru reprodukcí představujeme reprezentativní ukázky z významné a jedinečné cimélie z fondu vzácných tisků Městské knihovny v Praze. Reprodukce pocházejí z doby před restaurováním. Výběr reprodukcí provedly Pavla Puršová a Tereza Kašťáková z oddělení vzácných tisků Městské knihovny v Praze.
(48)
Jeronýmův prolog Paulinovi BRATR Ambrož… Cžemu rozprawse o swietskych lidech ... Fol. [2]a (sign. a ii)
(49)
[Starý zákon] První knihy Mojžíšovy (Genesis) NA pocžatku stworzil buoh nebe … Fol. [6]b (sign. [a vii)
(52)
Páté knihy Mojžíšovy (Deuteromium; Kapitola I.) TAtoť gsu slowa … Fol. [83] b (sign. i v)
(54)
Knihy Jozue (Kapitola I.) STalo se po smrti Moyžiessowie … Fol. [99]a (sign. l ii)
(55)
První knihy Královské (Kapitola I.) BYl geden muž … Fol. [125]a (sign. [n vii])
(57)
První knihy Ezdrášovy (Kapitola I.) LEtha prwnieho … TIto pak su Synowe … Fol. [221]a (sign. Z iiii)
Dvoustrana z Knihy Žaltář, žalm 1–5 >> Fol. [273]b, [274]a (sign. [E vi, E vii])
(59)
Knihy Tobiášovy (Kapitola I.) TObiass z pokolenie … TEhdy potom když ... Fol. [240]b (sign. [B ii])
(64)
Knihy Judit (Kapitola I.) ARfarat kral medsky … LEta trzinatcte° … Fol. [245]b (sign. [B vii])
(66)
Knihy Ester (Kapitola I.) ZA dnuow krale Aswera ... Fol. [252]b (sign. [C vi])
Dvoustrana z Knihy Žaltář, žalm 118–123 >> Fol. [302]b, [303]a (sign. [H vi, H vii]
(68)
Knihy Job (Kapitola I.) MUž biesse w zemi ... Fol. [259]a (sign. D iii)
(71)
Knihy Přísloví (Kapitola I.) PRzisslowie Ssalomuna ... SYnu muoy oblibissli … Fol. [307]b (sign. [I i])
(74)
Knihy Moudrosti (Kapitola I.) MIlugte sprawedlnost … (Kapitola II.) RZeklisu zagiste… Fol. [324]a (sign. [K viii])
(75)
Prorok Izajáš (Kapitola I.) WIDIENIE Yzayasse ... Fol. [351]b (sign. [N v])
(78)
Prorok Jeremjáš (Kapitola I.) SLowa Jeremiassowa … (Kapitola II.) Y Stalo se slowo panie ke mnie ... Fol. [374]b (sign. [P viii])
Dvoustrana z Knihy Žaltář; žalm 126–134 >> Fol. [304]a (sign. [H vii, H viii])
(80)
Prorok Jeremjáš Y Stalo se když ... Pláč Jeremjášův (Kapitola I.) KTerak sedi samo Miesto… Fol. [400]b (sign. [S iiii])
(84)
Pláč Jeremjášův (Kapitola II.) KTerak se gest zatmielo zlato… Fol. [402]b (sign. [S vi]) ukázka modré rubrikace
(86)
Malachiáš (Kapitola I.) BRziemie slova panie … (Kapitola II.) A Nynie k wam przikazanie toto ... Fol. [408]a (sign. AA ii)
(87)
Prorok Ezechiel (Kapitola I.) Y Stalo se w trzydcatem ... Fol. [435]b (sign. [S x]) chybně zařazeno za [CC viii]
(90)
Prorok Nahum (Kapitola III.) BIeda Miesto krwij ... Prorok Abakuk (Kapitola I.) BRzieme kterež widiel ... Fol. [480]a (sign. Z v)
(91)
Prorok Zachariáš (Kapitola I.) W Miesyeczy osmem … (Kapitola II.) Y Pozdwihl sem oczij mych … Fol. [483]a (sign. [Z viii])
(93)
Pláč Jeremjášův (Kapitola IV.) ROzpomeň se pane ... Knihy Báruch (Kapitola I.) A Tato gsu slowa knih ... Fol. [403]a (sign. [S vii])
(95)
[Nový zákon] Prolog sv. Jeronýma k evangeliím MNozy že su byli … Fol. [485]a (sign. aa)
(97)
Matouš (Kapitola I.) KNiha narozeneho gežisse krysta ... Fol. [485]b (sign. [aa])
(100)
Marek (Kapitola I.) POcžatek cžtenie gežisse ... Fol. [500]b (sign. [bb vi])
(102)
Marek (Kapitola III.) Y Wgide opiet do sskoly … (Kapitola IV.) A Opiet poče včiti ... Fol. [501]b (sign. [bb vii])
(104)
Pavel Korintským (Druhá Epištola; Kapitola I.) PAwel apposstol krysta … (Kapitola II.) TOtdť sem pak vložil sam vsebe ... Fol. [543]b (sign. [ff ix])
(105)
Pavel Židům (Kapitola I.) ROzlicžnie a mnohymi ... (Kapitola II.) PRotož musyme my hoyniegie … Fol. [567]b (sign. [ii iii])
(108)
Jan (Kapitola I. Prolog) COž gest bylo odpocžatku … (Kapitola II.) SYnacžkowe mogitotoť … Fol. [593]a (sign. [ll ix])
(109)
Zjevení sv. Jana (Kapitola I.) ZGewenie Gežisse krysta … (Kapitola II.) ANgelu efezskeo sboru piš … Fol. [599]b (sign. [mm])
(112)
Závěr rejstříku Poslední slova bible, řádka 46: Podobno gť kralowstwi nebeske desieti panna konecz newiete dne ani hodiny. Fol. [610]a (sign. [iiii viii]
(113)
SLOVNÍK POJMŮ
antikva – knižní okrouhlé písmo vzniklé v Itálii v 15. století, tvary tohoto písma převzal knihtisk. bastarda – gotické písmo vzniklé na přelomu 13. a 14. století. Česká bastarda se formovala na konci 14. století a později se stala základnou vývoje českého novogotického písma. Bastardou byly tištěny i některé inkunábule. bibliofilie – exkluzivně vypravený tisk; neobvyklé vydání v malém počtu výtisků na kvalitním papíře, s dokonalým tiskem a zajímavou typografií. cimélie – vzácnost; starobylé církevní nebo knihovnické poklady, vzácné knihy. cirkulář – zastaralé slovo používané v úřadech pro listinu nadřízené osoby nebo úřadu. V dnešní době se cirkulář vyjadřuje v češtině slovem oběžník. Výraz cirkulář je běžným výrazem z doby 18. a 19. století a vyskytuje se také velmi často v historické literatuře. diftongizace – změna dlouhých samohlásek na dvojhlásky (múka – mouka). ex libris – knižní značka se jménem vlastníka knihy, obvykle ve tvaru menšího štítku nalepeného na předsádce přední desky. Bývá graficky i typograficky řešena; používají ji jednotlivci i knihovny. explicit – závěrečná slova textu ve starých rukopisech nebo prvotiscích; obsahovala název díla, popř. jméno autora a údaje o vzniku díla. Později ji nahradil titulní list. filigrány – obrazové, alfabetické či jiné značky na ručních papírech patrné jako průsvitky (vodoznaky), které označují produkty určité papírny. Na základě filigránů a jejich proměn lze určit dobu vzniku nedatované písemnosti. folio – formát knihy velikosti 34–45 cm výšky, označuje se 2o. fragment – zlomek, část, díl, neúplný zbytek uměleckého vědeckého díla. iluminace – ruční malířská výzdoba středověkých a renesančních rukopisů a prvotisků prováděná iluminátorem. iniciála – začáteční písmeno v psaném nebo tištěném textu, zdůrazněné velikostí, výzdobou nebo barvou. inkunábule/prvotisk – tištěná kniha vyrobená pomocí pohyblivých liter v období od vynálezu knihtisku do roku 1500 včetně. Zpočátku se projevovala snaha napodobit písmem, výzdobou a úpravou dobovou rukopisnou knihu. kapitálek – polygrafický prýmek, který se přišívá nebo lepí na horní a dolní okraj hřbetu knižního bloku. Slouží ke zpevnění a ke zdobení knihy. (115)
kurzíva – označení různých písem, jejichž společným znakem je tendence psát písmena jedním tahem a přizpůsobit jejich tvary spojování ve slovech. kustody – označení jednotlivých složek starých rukopisů nebo prvotisků buď číslem, nebo písmenem. Na starších tiscích jsou kustody na každé stránce. marginálie – jakékoli poznámky na okraji psaného nebo tištěného textu, ať jsou původní součástí záznamu, nebo nikoli. minuskule – písmo složené ze samých malých písmen. Opak majuskule. ořízka – boční strany knižního bloku po oříznutí, které je možno zdobit barvením, zlacením nebo jiným způsobem. přídeští – vnitřní strana přední a zadní desky vazby, popř. její výlep. Přelep přídeští plní funkce estetické, ale i mechanické – vyrovnává tah vyvolaný vnějším pokryvem na desce a tím brání její deformaci. reprezentanta – písmeno, které bylo v rukopisech a tiscích předem vyznačeno do mezery určené pro iniciálu. V rukopisech a prvotiscích byla reprezentanta pokynem pro iluminátora, jaké písmeno má na uvedené místo nakreslit. rubrikátor – pracovník, který byl v písařské dílně pověřen doplňovat červeně psané zvýraznění části textu zvané rubrika k textu psanému běžným tmavým inkoustem, po vynálezu knihtisku též k černě tištěnému textu. rubrika – v rukopisech a inkunábulích a některých starých tiscích je tak pojmenováno zvýrazněné počáteční písmeno či zvláštní znaménko užité pro výraznější odlišení jednotlivých částí, kapitol a odstavců textu či slov. textura – starší označení gotického minuskulního písma. Je charakterizováno protažením základních tvarů do výšky a jejich jednoduchým nebo dvojitým lámáním, mimořádnou pravidelností, blížící se až geometrické přesnosti, a těsnou vazbou písmen. verzálka – název písmene velké abecedy; je užívaná k vyznačení specifické funkce (začátek verše) či v tisku ke zdůraznění začátku kapitol, dílčích částí textu apod. Vulgata – latinský překlad bible pořízený Jeronýmem na přelomu 4. a 5. století. Vulgata se stala oficiálním latinským textem. Revidována byla v 16. století. žaltář – církevní kniha žalmů (modlitby a zpěvy, liturgický doprovod bohoslužeb), často s notací a s iluminovanou výzdobou.
Literatura: Akademický slovník cizích slov. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995. 2 sv. ISBN 80-200-0497-1. Informační věda a knihovnictví: Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. vyd. 1. Praha: Národní knihovna ČR, knihovnický institut, 2006. 162 s. ISBN 80-7080-599-4. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Vyd. 1. Praha: Nakladatelský dům OP, 1996. 4 sv. ISBN 80-85841-17-7.
(116)
RESUMÉ PRAŽSKÁ BIBLE – PRVOTISK Z FONDU MĚSTSKÉ KNIHOVNY V PRAZE PAVLA PURŠOVÁ
Rukopisné překlady bible do češtiny vznikaly už ve 14. století, vycházely z latinského textu Vulgaty. Jejich pořízení bylo nákladné. V duchu humanismu a díky vynálezu knihtisku (v Mohuči 1447/1448) se začaly duchovní statky rozšiřovat i mezi méně majetné, zejména měšťanské vrstvy. První česká a vůbec slovanská tištěná bible, později zvaná Pražská, vyšla v Praze roku 1488 v menším foliu na 610 listech o 46–48 řádcích ve dvou sloupcích textu na stránce. Vyšla pouze díky finanční podpoře čtyř pražských měšťanů, jejichž jména se dočteme v explicitu na konci Nového zákona. Tato inkunábule vyšla pravděpodobně z dílny významné pražské tiskárny Severýna a tiskaře Kampa. Pražská bible začíná dvěma nově přeloženými prology sv. Jeronýma. Pražská bible je uložena v několika českých i zahraničních institucích, vyšla totiž na svou dobu ve vysokém počtu výtisků. Přesto je každý exemplář originální především svou výzdobou a rukopisnými vpisky. Dvoubarevný tisk byl vydáván ve volných složkách s vynechanými místy pro iniciály, které byly domalovány iluminátorem později. Městská knihovna v Praze vlastní jeden exemplář tohoto prvotisku. Dárcem této konkrétní inkunábule Městské knihovně v Praze byl podle lístku z Generálního katalogu zřejmě důstojný pan K. Procházka 4. 9. 36, ovšem tato informace není zatím jinak doložena. Bible je tištěna českou bastardou, která se vyvinula z gotické kurzívy a používala se pro tisky v národních jazycích. Písmo obsahuje různorodé stylové prvky, proto bylo přeneseně označeno za méněcenné (bastarda = kříženec). Pravopis Pražské bible je diakriticko-spřežkový. Nový překlad Pražské bible je dílem skupiny univerzitních mistrů a dalších odborníků, jejichž jména v inkunábuli uvedena nejsou. Kromě vlastní hodnoty textu a kvality tisku má tento výtisk Pražské bible výjimečný osud. Poznamenala ho hlavně ničivá povodeň v roce 2002, po které následovalo zmražení a rozsáhlé restaurování. Nyní je Pražská bible opět v dobrém stavu a umístěna v oddělení vzácných tisků jako nejstarší a nejcennější tisk fondu Městské knihovny v Praze, při výjimečných příležitostech je vystavována veřejnosti.
(117)
RESTAUROVÁNÍ PRAŽSKÉ BIBLE JANA DVOŘÁKOVÁ
Českou republiku zasáhla v srpnu 2002 povodeň, která poškodila mezi jinými skvosty také písemné památky. Jednou z postižených institucí byla i Městská knihovna v Praze, která vlastní jednu kopii Pražské bible, inkunábuli z r. 1488. Bible byla spolu s celým historickým fondem okamžitě zamražena. V tomto stavu zůstala 6 měsíců. Během této doby se hledala nejvhodnější metoda, jak ji rozmrazit a znovu uvést do stavu, v jakém byla před onou povodní. Nakonec byla zvolena metoda vakuového balení. Po vysušení a rozlistování následovala fixace malovaných iniciál pomocí roztoku vyziny. Bible byla vydesinfikována, mechanicky vyčištěna, knižní blok byl spraven a opatřen novou vazbou s použitím původní vazební usně a lepenkových desek.
PRAŽSKÁ BIBLE S ILUSTRACEMI JANA KONŮPKA KAMIL B OLDAN
Národní knihovna ČR vlastní tři inkunábule Pražské bible. Jednou z nich, která je v článku podrobně rozebrána, je Pražská bible s ilustracemi českého malíře a grafika Jana Konůpka. Tu zakoupila Národní knihovna v r. 1987 ve známém pražském antikvariátu v Dlážděné ulici. O osudech tohoto exempláře v prvních třech stoletích po vytištění není nic známo. Na přelomu 19. a 20. století ji získal profesor gymnázia v Mladé Boleslavi Antonín Hobl. Ten staré knihy nejen sbíral, ale věnoval se náruživě i jejich restaurování, což mu šlo výborně. V této činnosti mu pomáhala i jeho žena Barbora a neteř Božena Vohánková. Restauroval právě i zmíněnou Pražskou bibli. Po aukci v r. 1936 byl majitelem této bible František Kafka, který se pravděpodobně znal s Janem Konůpkem. Tři jeho kolorované kresby jsou vevázány za konec původního tisku.
(118)
SUMMARY THE PRAGUE BIBLE: AN INCUNABULA AT THE MUNICIPAL LIBRARY OF PRAGUE BY PAVLA PURŠOVÁ
Handwritten translations of the bible into Czech emerged as early as in the 14th century, based on the Latin Vulgate text. They were costly to acquire. In the spirit of humanism and thanks to the invention of printing (in Mainz 1447–1448), spiritual awareness began to spread among the less wealthy, especially the bourgeoisie. The first Czech, in fact the first Slavic, printed bible, later called the “Prague Bible”, was published in Prague in 1488 as a smaller folio of 610 leaves with 46–48 lines, in two columns of text on a page. The publication was made possible by a financial support of four burghers whose names appear in the explicit after the New Testament. This incunabula originated probably in the printing house of Severýn and printer Kamp, the most prominent in the city. The Bible opens with two newly translated prologues of St. Jerome. The Prague Bible may be found in several Czech and foreign institutions, since a relatively high number of copies were printed. Yet each specimen, with its decor and handwritten marginalia, is unique. The two-color printing was done in open folders with blank spaces for the initials to be painted later by an illuminator. The Municipal Library of Prague has one copy of this first issue. According to a ticket in the general catalogue, this particular volume was donated by the Reverend K. Procházka on September 4, 1936, although the information has not been otherwise corroborated. The Prague Bible is printed in the Czech bastarda type, an evolution of the gothic cursive used for printing in national languages. The script contains diverse elements of style, which is why it is figuratively termed inferior (bastarda = crossbreed). The spelling in this bible is diacritical-digraphic. The new translation was the work of a group of university scholars and other experts whom the incunabula does not name. Besides the intrinsic value of text content and print quality, this copy of the Prague Bible has a remarkable story to tell. It was exposed to the devastating flood of 2002, subsequently frozen, and then extensively restored. Returned to good condition, it has now reclaimed its place in the rare book section as the oldest and the most valuable item in the Library’s collection. On special occasions, it is displayed to the public.
(119)
RESTORATION OF THE PRAGUE BIBLE BY JANA DVOŘÁKOVÁ
In August 2002, the Czech Republic suffered heavy flooding with attendant damage to historical treasures such as prints and manuscripts. One of the affected institutions was the Municipal Library of Prague and specifically its copy of the Prague Bible, an incunabula from the year 1488. The Bible was immediately cryopreserved, along with the entire historical collection. It remained frozen for 6 months while various methods of thawing and restoring it to a pre-flood condition were being explored. The approach finally chosen was that of vacuum packing. Careful drying and page separation was followed by stabilizing the painted initials with isinglass solution. The bible was disinfected, mechanically cleaned, the book block was repaired and given a new binding, using the original hide and cardboard.
THE PRAGUE BIBLE WITH JAN KONŮPEK’S ILLUSTRATIONS BY KAMIL B OLDAN
The Czech National Library owns three copies of the Prague Bible. The article examines in detail the one illustrated by Jan Konůpek, a Czech painter and a graphic designer. This volume was purchased by the National Library in 1987 at the well-known antique store in Dlážděná Street in Prague. Nothing is known about its existence during the first three centuries after printing. At the turn of the 20th century, it was acquired by Antonín Hobl, a high-school professor at Mladá Boleslav. Hobl not only collected old books, he also had a passion for their restoration, which he did with excellent results. Helping him were his wife Barbora and his niece Božena Vohánková. It was him who restored this bible. After an auction in 1936, the ownership passed onto František Kafka who probably knew Jan Konůpek. Three of his colored drawings are bound at the end of the original printing.
(120)
PŘÍBĚH PRAŽSKÉ BIBLE Odpovědná redaktorka: Michaela Bratková Autoři: Kamil Boldan, Jana Dvořáková, Zuzana Kopencová, Pavla Puršová, Václav Šlajch Korektura: Ivana Klímová Vydala: Městská knihovna v Praze, Mariánské nám. 1, Praha 1, www.mlp.cz u příležitosti 120. výročí svého vzniku 1. vydání, Praha 2011 Grafický návrh knihy a obálky: Zdeněk Ziegler Předtisková příprava: TYPO+ Graphic Design Studio, s.r.o. Tisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o., Plzeň ISBN 978-80-85041-23-1
Děkujeme za spolupráci společnosti Pražská plynárenská, a.s. www.ppas.cz
