VZNIK NEROSTŮ A STRUNZŮV MINERALOGICKÝ SYSTÉM
Krystalizace z magmatu Vetšina minerálů vzniká v nitru Země za teplot 900-1300°C a vysokého tlaku. Za takových podmínek existuje žhavá silikátová tavenina – magma. Tam, kde magma pronikne do vyšších částí Zemské kůry – chladne a tuhne. je přírodní, zpravidla silikátová tavenina. Hlavními složkami magmatu jsou SiO2, Al2O3, Fe2O3, FeO, CaO, MgO, Na2O a K2O; v určitém množství je v magmatické tavenině rozpuštěna i voda = směs silikátů, oxidů, plyny a vodní pára, kde probíhají chemické
reakce. Jednotlivé minerály mají specifický bod tuhnutí – krystalují, když magma zchladne na určitou teplotu – změní se jejich kapalné skupenství v pevné. Vždy, když nějaký krystal vykrystaluje, změní se chemické složení zbylého magmatu, takže postupně vznikají minerály s různým chemickým složením. Magma = silikátová (křemičitanová) tavenina dosahující teplot přes 1000°C Během chladnutí začínají krystalovat minerály. Jednotlivé minerály krystalují podle svého bodu tuhnutí (mění se kapalné skupenství v pevné) Jak jednotlivé minerály krystalují, magma mění své chemické složení (ochuzuje se o prvky, které jsou vázány ve vzniklých krystalech) Nerosty rostou tak dlouho, dokud neztuhne veškeré magma. V konečné fázi se magma stává řidší, protože je obohaceno o lehčí těkavé materiály (plyny, vodní pára), z kterých tuhnou velké nerosty jako slídy, turmalín, - z takového řidšího magmatu .vznikají pegmatity. Posloupnost, ve které minerály krystalují z magmatu (podle svého bodu tuhnutí ) – Bowenovo krystalizační schéma. V levém sloupci – tmavé minerály, v pravém – světlé. Při chladnutí magmatu dochází k postupné krystalizaci různých minerálů podle jejich chemického složení a teploty. V závěrečné fázi je ve zbytkovém magmatu nahromaděno více těkavých složek a magma se stává řidší - vznikají minerály tzv. pegmatitové řady, v nichž se vyskytují nerosty jako např. slídy, turmalin, beryl, rudy cínu a wolframu.
Hydrotermální procesy Krystalizace z horkých roztoků – buď unikají z magmatu trhlinami a jak stoupají tak se ochlazují (juvenilní roztoky), nebo mohou představovat vodu, která se dostala do velkých hloubek z povrchu (dešťová), kde se v blízkosti zdroje magmatu ohřála a teď opět stoupá (vadózní voda). Teplota roztoků 50-700°C Vysokoteplotní: 700-300°C (+ pneumatolitické = T vyšší jak 374°C) Středněteplotní: 300-200°C Nízkoteplotní: 200-50°C Horká voda se dostává do hloubky (vyšší P, T) v horninách rozpouští minerály a obohacuje se o minerální látky, stoupá trhlinami vzhůru, během chladnutí krystalují minerály (zlato, křemen…). Krystalizace probíhá na stěnách puklin, které se tím zacelují a vyplňují. Pukliny se pak od krajů ke středu postupně vyplňují novými minerály jejichž složení závisí na složení roztoku. Vyplněná puklina se nazývá žíla. Tímto způsobem vznikají např.: žilný křemen, zlato
(Jílové u Prahy), stříbro,fluorit, galenit, sfalerit, pyrit, chalkopyrit, kalcit, siderit, baryt, žilný křemen (Příbram, Kutná Hora). Pokud z roztoků krystalují minerály s těžkými kovy, tak se vytvářejí rudní žíly. Když hydrotermální prameny proniknou na povrch = minerální pramen (může být horký nebo studený) – krystaluje třeba vřídlovec (aragonit) Minerály alpských žil krystalizují na stěnách puklin v přeměněných nebo magmatických horninách. Srážejí se obvykle z nízkoteplotních roztoků, jimiž jsou transportovány především částice, které byly vylouženy z okolních hornin. Proto nerostné složení alpských žil výrazně závisí na charakteru hornin. Například alpské žíly v amfibolitech jsou tvořeny nejčastěji albitem, ortoklasem, křemenem, kalcitem a dalšími minerály. Dominantní složkou alpských žil v rulách a kvarcitech je obvykle křemen. Sublimace ze sopečných exhalací Sopečné exhalace = výrony plynů související s vulkanickou činností. Ochlazováním přejdou látky z plynného skupenství do pevného. Sopečné exhalace jsou výrony plynů, které geneticky souvisejí s vulkanickou činností. Z hlediska vzniku minerálů mají význam především fumaroly a solfatary. Teplota sopečných plynů se pohybuje v rozpětí 100 - 800 °C. Složení sopečných plynů výrazně závisí na jejich teplotě. Hlavními složkami sopečných plynů jsou vodní páry, HCl, NH4Cl, H3BO3, H2S, SO2 a CO2. V místě výronu sopečných plynů a v jeho bezprostředním okolí se ukládají tzv. sopečné sublimáty. Ke vzniku těchto sublimátů dochází především při ochlazování plynů sublimací. Vedle síry patří mezi nejběžnější sopečné sublimáty salmiak (NH4Cl), sassolin (H3BO3), halit (NaCl), sylvín (KCl) a thenardit (Na2SO4
Chemická sedimentace Mořská voda – obrovské množství rozpuštěných solí (z rozpuštěných hornin na povrchu, které jsou erodovánz a rozpouštěny během oběhu vody Odpařováním mořské vody se zvyšuje koncentrace rozpuštěných solí – krystalizuje sůl kamenná – nejvíce patrné to je v mělkých zálivech Jako nejméně rozpustné soli nejprve vypadávají z roztoku sulfáty Ca (sádrovec a anhydrit). Po uložení sulfátů Ca se ze solného roztoku sráží halit. Následuje sedimentace draselných a hořečnatých solí (epsomitu, sylvínu, carnallitu a řady dalších minerálů) a nakonec nepatrného množství borátů. Vysrážením železa z roztoků přinášených do moří nebo jezer dochází ke vzniku oxidických železných rud tvořených limonitem, goethitem, hematitem nebo i magnetitem
Rozpouštění a znovu vysrážení vápenců v krasových oblastech – déšť dopadá na vápenec na povrchu, dochází k reakci – rozpouští ho, škrapy a puklinami proniká dešťová voda do podzemí, kde vytváří podzemní dutiny a v nich krasovou výzdobu– kalcit (méně aragonit) Chemická sedimentace během zvětrávacích pochodů – například limonit vysrážením hydroxidů železa Další způsoby vzniku Metamorfóza – přeměna za vysokých tlaků a teplot
tlakem jsou horniny rozdrceny – cesty pro proudění plynů a roztoků, které odnáší a přináší chemický materiál – mění se chemismus prostředí, mění se teplota (minerály jsou stabilní jen za určitýc teplot, při změně teploty už nejsou stabilní, vznikají ale jiné, které stabilní jsou) – dochází ke změně buď chemismu nebo vzniku úplně jiných minerálů
Vznik minerálů během zatlačování (metasomatóza) o Metasomatóza – výměna atomů mezi minerály / prostředím – změna chemismu vlivem působení horkých roztoků K zatlačování dochází většinou působením horkých roztoků. Probíhá výměna atomů či iontů mezi jednotlivými minerály nebo mezi minerály a prostředím. Starší minerály jsou nahrazeny mladšími, mění se chemické složení horniny. Příklady zatlačování: Kaolinizace - zatlačování živců kaolinitem. Serpentinizace - olivín je zatlačován serpentinem. Prokřemenění - dochází k prosycení hornin křemenem. Greisenizace - horké roztoky obsahující F, B, Cl, Si, Li, P, Sn, W, Mo působí na žuly. Vzniká hornina, která se nazývá greisen a obsahuje nové nerosty (křemen, slída, topaz, fluorit, ortoklas, turmalín, apatit, kasiterit a další). Metasomatická přeměna vápenců (skarnizace) - touto přeměnou vznikají skarny. To jsou horniny tvořené granáty (andraditem a grossularem), pyroxeny, amfiboly, epidotem a dalšími minerály. o Vznik během zvětrávacích procesů Zvětrávací procesy probíhají na zemském povrchu nebo v jeho bezprostřední blízkosti. V závislosti na klimatických podmínkách může probíhat buď mechanické nebo chemické zvětrávání • Při mechanickém zvětrávání dochází pouze k desintegraci hornin a k mechanickému rozmělňování nerostných zrn. Nové minerály tedy při mechanickém zvětrávání nevznikají. • Při transportu produktů zvětrávání se mohou chemicky i mechanicky relativně odolné minerály s vysokou hustotou (tzv. těžké minerály) lokálně nahromadit ve větším množství - rozsypová ložiska (rozsypy) - jde např. o ložiska magnetitu, ilmenitu, rutilu, monazitu, zirkonu, granátu, kassiteritu, diamantu nebo zlata. • Při chemickém zvětrávání tedy dochází k rozpadu struktury minerálu, jenž je provázen uvolňováním některých složek. •Odolnost minerálů vůči chem zvětrávání odpovídá Bowenově schematu v převráceném
sledu. •Rozpouštění CaCO3 + H2O + CO2 = Ca(HCO3)2 – buď působením vody nebo kyselin, dipóly vody jsou přitahovány k elektricky nabitému iontu na povrchu krystalu a vytváří kolem něj hydratační obal. Dochází k narušování krystalové mřížky. •Karbonatizace H2O + CO2 = H2CO3 = H+ + HCO3•H+ + HCO3 - + CaCo3 = CA2+ + 2 HCO3•Hydratace – příjem vody do vnitřní struktury minerálů (přeměna anhydritu na sádrovec) CaSO4 + 2H2O = CaSo4.2H2O
•Oxidace 2H2O + 2Fe2SiO4 + O2 = 4Fe(OH)3 + 2SiO2 Fayalit (olivín) oxiduje na hydroxid
železa – kyslík vniká do mikroskopických trhlin a váže se na ionty, vzrůstá kladný elektrický náboj, minerál se postupně rozloží na sekundární minerál •Hydrolýza – vodíkové ionty vytlačí ze strukturní mřížky minerálu jiné prvky (H+ z venku nahrazuje kationy z nitra minerálu) nejsnadněji jsou nahrazovány Na, Ca, K, Mn, Fe (např kaolinitizace draselného živce - 2KAlSi3O8 + H2O + 2H+ = 2K+ + Al2Si2O5 (OH)4 + 4SiO2)
Minerály, které vznikají při zvětrávacích pochodech, patří svým chemickým složením především mezi vodnaté silikáty (např. kaolinit, halloysit, montmorillonit), mezi oxidy, hydratované oxidy a oxy-hydroxidy (např. opál a oxy-hydroxidy Fe nebo Al); směs oxyhydroxidů Fe, která je označována jako limonit, je jedním z nejrozšířenějších a svou rezavě hnědou barvou jedním z nejnápadnějších produktů zvětráváníChemické zvětrávání –
působením kyslíku, vody, CO2 – různá rychlost zvětrávání (záleží na T, P, složení, času,) Křemen a tvrdé minerály zvětrávání odolávají – dostávají se do náplavů (rýžoviska), živec zvětrává na jílové minerály, rozkladem sulfidů – kys sírová, a druhotné minerály (pyrit zvětrává na limonit), z Chalkopyritu – malachit a azurit díky uvolňování Cu. Oxidační zóna – je při povrchu, provzdušnělá, dochází zde k rozkladu, rozpustné látky jsou zde vymývány srážkovými vodami Cementační zóna – je trvale zvodnělá, pod oxidační zónou, opětovné vysráženíroztoků z oxidační zóny Vznik minerálů během činnosti organismů organismy produkují biogenní minerály (podílející se na tvorbě schránek a koster –savci v kostech, v zubech- kalcit a apatit, měkkýši, slepice – vápník, přesličky pro zpevnění ukládají v tělech krystalky křemene, některé bakterie – způsobují srážení síry, guano – obsahuje fosfor
STRUNZŮV MINERALOGICKÝ SYSTÉM • Klasifikace minerálů prošla dlouhým a komplikovaným historickým vývojem, na jehož konci je dnešní krystalochemický systém založený na krystalové struktuře a chemickém složení minerálů. • Mineralogický systém si lze asi nejlépe představit jako skříň se zásuvkami a krabičkami, v níž jsou uloženy jednotlivé minerály na základě dohodnutých kritérií: složení a struktury. • V naší literatuře dnes nejobsáhlejší zdroj informací o minerálech představuje publikace Encyklopedický přehled minerálů (Bernard, Rost a kol., 1992), založený na upraveném Strunzově systému (Mineralogische Tabellen, 1. vydání 1941). • Základem tohoto systému je roztřídění minerálů do 10 tříd podle aniontové části vzorce. Každá třída se dále dělí na oddělení a ta dále na skupiny a řady, v nichž jsou zařazeny jednotlivé minerály.
Mineralogický systém dle Bernarda a kol., 1992
1) třída: prvky, slitiny, karbidy, silicidy, nitridy, fosfidy 2) třída: sulfidy, selenidy, telluridy, arsenidy, antimonidy, bismutidy 3) třída: halogenidy (halovce) 4) třída: oxidy a hydroxidy, arsenity, selenity, tellurity, jodáty 5) třída: karbonáty (uhličitany), nitráty, boráty 6) třída: sulfáty (sírany), chromáty, molybdáty, wolframáty 7) třída: fosfáty (fosforečnany), arsenáty, vanadáty 8) třída: silikáty (křemičitany) 9) třída: organické minerály (organoidy) 10) třída: tektity 1. prvky, + slitiny, karbidy, silicidy, nitridy, fosfidy
- Minerály tvořené volnými prvky • cca 110 minerálů, tj. 3 % všech dnes známých minerálů (údaj k r. 2002) • Prvek je definován jako látka složená z atomů se stejným protonovým číslem. Zemská kůra je tvořena prvky s protonovým číslem 1 (H) - 92 (U). Jen malá část prvků se však vyskytuje v přírodě v ryzím (nesloučeném) stavu a většina z nich byla navíc nalezena jen velmi vzácně. • Mezi minerály nejsou formálně řazeny plynné prvky v atmosféře (O2, N2, vzácné plyny). Prvky se v mineralogii, podobně jako v chemii, rozdělují na kovy (Cu, Ag, Au, Hg, Fe, Pt), polokovy (Bi, As, Sb) a nekovy (S, C).
2. sulfidy, + selenidy, telluridy, arsenidy, antimonidy, bismutidy - Soli kyseliny sirovodíkové H2S. Tvoří rudní žíly kovů, vznikají z horkých nerostů. Dříve se dělily na kyzy, blejna, leštěnce, dnes ma kvové a nekovové. • cca 600 minerálů, tj. 15 % všech dnes známých minerálů • Sulfidy mají obecně vysokou hustotu (u většiny 5 – 8 g.cm–3), polokovový či kovový lesk, jsou neprůhledné, méně často průsvitné, mají nejčastěji šedou, žlutošedou či bronzově žlutou barvu a relativně nízkou tvrdost (jen výjimečně do 6,5 stupně Mohsovy stupnice). Některé sulfidy mají polovodivé vlastnosti. • V povrchových podmínkách jsou značně nestabilní a rozkládají se na snadno rozpustné sírany (tzv. kyzové zvětrávání). • Asi 20 sulfidů je v přírodě častých, ostatní sulfidy a všechny ostatní minerály 2. třídy se vyskytují vzácně až velmi vzácně. Ložiska sulfidů a jejich analogů jsou ekonomicky nejdůležitějším
zdrojem neželezných kovů (sfalerit – ZnS, chalkopyrit – CuFeS2, galenit – PbS, pyrit – FeS2, molybdenit – MoS2).
Sádrovec CaSO4.2H2O Baryt BaSO4 Chalkantit (modrá skalice) CuSO4.5H2O
3. Halogenidy - Sloučeniny F, Cl, B aj. Dobře rozpustné ve vodě, vedou el. Proud., Slaná nebo hořká chuť, dokonalá štěpnost, nekovový vzhled. asi 160 minerálů, tj. 4 % všech dnes známých minerálů Pro většinu halogenidů je typická nízká hustota, nízká nebo střední tvrdost, skelný lesk a často dokonalá štěpnost. Mnohé jsou rozpustné ve vodě (zejména chloridy) a mají charakteristickou chuť. Obvykle jde o minerály čiré (bezbarvé a průhledné či průsvitné), někdy různě zbarvené příměsmi. Většina jednoduchých halogenidů krystalizuje v soustavách s vysokou symetrií, nejčastěji v kubické. Ekonomický význam ložisek halogenidů je značný: jsou zdrojem surovin pro chemický, potravinářský, metalurgický a sklářský průmysl. V přírodě se Cl a s ním i I a Br vyskytují zejména v mořské vodě – Cl tvoří asi 2 % hydrosféry. Ložiska chloridů, jodidů a bromidů vznikají nejčastěji krystalizací z mořské vody ve vysychajících bazénech (nejvíce halit - NaCl, sylvín - KCl, fluorit – CaF2).
4. oxidy a hydroxidy, +arsenity, selenity, tellurity, jodáty - Sloučeniny kyslíku kovový prvek + O2, H2O, OH Vznikají z tavenin, roztoků, okyslyčením při větrání a rozpadu minerálů cca 570 minerálů, tj. 15 % všech dnes známých minerálů Fyzikální a morfologické vlastnosti oxidů a hydroxidů jsou značně rozmanité v závislosti na jejich struktuře. Výskyt oxidů a hydroxidů je spjat s širokou škálou genetických procesů – vznikají v magmatickém, hydrotermálním, metasomatickém i metamorfním prostředí. Tvoří cca 17 % zemské kůry, z toho téměř 90 % připadá na křemen. K oxidům a hydroxidům náleží řada ekonomicky významných rud Fe, Cr, Mn, Ti, Al, Sn, Nb, Ta, U, Th apod; křemen je základem stavebního a sklářského průmyslu. Arsenity, selenity, tellurity a jodáty patří bez výjimky k velmi vzácným minerálům s minimálním praktickým významem. Modifikace SiO2 bývají v některé literatuře řazeny mezi silikáty.
Křemen SiO2 Hematit Fe2O3 Kasiterit (cínovec) SnO2 Korund Al2O3 Magnetit Fe3O4 Opál SiO2.nH2O Rutil TiO2 Limonit Fe2O3.xH2O Uraninit UO2
5. : karbonáty (uhličitany), + nitráty, boráty - Soli kyseliny uhličité HCO3 kovový prvek + uhličitanový radikál (CO3) -2 Vznikají z chladných i horkých roztoků, snadno se rozpouštějí zředěnými kyselinami za uvolnění oxidu uhličitého (CO2) Kalcit CaCO3 Aragonit CaCO3 Magnezit MgCO3 Siderit FeCO3 Dolomit CaMg(CO3)2 Malachit Cu2CO3(OH)2 Azurit Cu3(CO3)2(OH)2 Nitráty lze odvodit jako sole kyseliny dusičné. V přírodě je známo jen cca 10 nitrátů, jediným ekonomicky významným nitrátem je nitronatrit (NaNO3) (nitratin, chilský ledek). Nitráty jsou nejčastěji organogenního původu. Jsou snadno rozpustné ve vodě, proto tvoří větší akumulace jen v aridních oblastech. Boráty cca 130 minerálů, tj. 3 % všech dnes známých minerálů Boráty jsou zpravidla bezbarvé nebo různě světle zbarvené (šedé, žlutavé apod.), průhledné či průsvitné, obvykle měkké (výjimečně ale tvrdost až 7), s nízkou hustotou. Nejčastěji se vyskytují ve formě vláknitých, paprsčitých zemitých nebo zrnitých agregátů. Některé boráty jsou rozpustné ve vodě. Boráty patří obecně k vzácným minerálů. Ložiskově významné akumulace vznikají zejména jako recentní evapority v prostředí bezodtokých slaných jezer, bažin a mořských lagun v aridních oblastech (ludwigit - Mg2FeBO5, borax - Na2B4O5(OH)4 · 8H2O) . Boráty představují jediný zdroj bóru pro sklářský průmysl, metalurgii, průmysl léčiv, potravinářství a ostatní průmyslové obory. V ČR ložiska bóru chybějí.
6. sulfáty (sírany), chromáty, molybdáty, wolframáty • cca 330 minerálů , tj. 8 % všech dnes známých minerálů • Pro sulfáty je charakteristický nekovový vzhled a nízká tvrdost (do 4 stupně Mohsovy stupnice). Jsou většinou bezbarvé, skelně nebo perleťově lesklé, často dokonale štěpné. • Sulfáty vznikají v přírodě jako evapority zejména mořského původu, reakcemi plynných oxidů síry s okolními horninami při vulkanické činnosti, oxidací sulfidů, hlavně pyritu a markazitu, hydrotermálně (hl. bezvodé sulfáty Ba, Ca, Sr, Pb). • Sulfáty se uplatňují ve stavebním průmyslu (sádrovec - CaSO4 · 2H2O ), jako zdroj některých prvků (baryt – BaSO4). • Chromáty, molybdáty a wolframáty mají ve srovnání se sulfáty vyšší hustotu a tvrdost a někdy až polokovový vzhled. Až na výjimky jsou v přírodě vzácné. Slouží jako rudy Cr, Mo a W.
7. fosfáty (fosforečnany), + arsenáty, vanadáty, molybdáty Soli kyseliny fosforečné H3PO4 kovový prvek + fosfátový radikál (PO4) -3 • cca 700 minerálů, tj. 18 % všech dnes známých minerálů
• Fosfátů je v přírodě velké množství druhů, většina však patří ke vzácným až velmi vzácným minerálům. • Tvrdost a hustota se u fosfátů pohybují v širokém rozmezí (T = 1–6,5, h = 1,7–7,3 g.cm–3), rozmanité jsou i ostatní makroskopické vlastnosti fosfátů. Mnoho fosfátů vykazuje UV luminiscenci. • Velké množství druhů fosfátů vzniká v prostředí, kde jsou zdrojem fosforu zbytky organizmů vytvářejících fosfátovou kostru (obratlovci, ramenonožci). • Praktický význam mají zejména fosfátové sedimenty tvořené apatitem, které jsou surovinami pro výrobu fosforečných hnojiv a fosforu . Fosfáty jsou dále zdrojem prvků vzácných zemin a Th. • Vanadáty a arsenáty patří ke vzácným až velmi vzácným minerálům. Místně slouží jako rudy kovů, vanadinit (Pb5(VO4)3Cl) je nejvýznamnější rudou vanadu.
Apatit Ca5(PO4)3(F,Cl,OH) Tyrkys Lazulit (Mg,Fe)Al2(PO4)2(OH)2 Monazit (Ce,La,Nd,Th)PO4 Wolframit (Fe,Mn)WO4 8. Silikáty - Sloučeniny oxidu křemičitého SiO2 kovový prvek + jednotlivé nebo uspořádané tetraedry(SiO4) -4 • cca 1050 minerálů, tj. 26 % známých minerálů
• Silikáty jsou vůbec nejdůležitější skupinou minerálů – tvoří asi 75 % zemské kůry, spolu s křemenem (SiO2 - který je jim strukturně blízký) dokonce asi 95 %. • Silikáty představují velmi důležitou skupinu nerostných surovin (keramický a sklářský průmysl, stavební průmysl, těžba některých kovů atd.). Z těchto důvodů je silikátům věnována mimořádná pozornost ze strany přírodovědců i technologů. • Řada silikátů náleží mezi významné horninotvorné minerály (olivín - (Mg,Fe)2SiO4, epidot Ca2(Fe,Al)Al2(SiO4)(Si2O7)O(OH), augit - (Ca,Mg,Fe)(Mg,Fe,Al)(Si,Al)2O6, muskovit KAl2(Si3Al)O10(OH)2 a další • Silikáty se vyznačují velice složitou chemickou stavbou: Alietit: [Mg3Si4O10(OH)2](Ca0.5,Na)0.33(Al,Mg,Fe)2-3(Si,Al)4O10(OH)2·n(H2O)
Třídy: Nesosilikáty jednoduché nezávislé tetraedry (andalusit, kyanit, silimanit,staurolit, topaz, olivín, zirkon, granát) Sorosilikáty malé skupiny tetraedrů (beryl, kordierit, turmalín) Cyklosilikáty uzavřené kruhy tetraedrů Inosilikáty tetraedry uspořádané do lineárních propojených řetězců (augit, amfibol, diopsid, tremolit, aktinolit, wollastonit) Filosilikáty tetraedry uspořádané ve vrstvách (mastek, muskovit, biotit, kaolinit, chlorit, serpentin) Tektosilikáty tetraedry prostorově uspořádané (ortoklas, albit, mikroklin, natrolit)
9. Organické sloučeniny Vznik působenímorganismů •
cca 40 minerálů, tj. 1 % všech dnes známých minerálů
•
Do 10. třídy jsou mineralogického systému řazeny některé přírodní látky organické povahy. Třída organolitů se v současné literatuře dále rozděluje na soli organických kyselin (whewellit - CaC2O4 · H2O), uhlovodíky (fichtelit - C18H32), pryskyřice (jantar - C12H20O a podobné hmoty).
•
Naopak kaustobiolity (např. uhlí, ropy, asfalty apod.) dnes k minerálům řazeny nejsou.
10. Tektity Nepatří de facto do mineralogického systému Vulkanická skla: obsidián Fulguritová skla (při kontaktu blesku s horninou) Diaplektická skla (tlakem při dopadu meteoritu) Impaktová skla (teplem při dopadu meteoritu) Tektity (kondenzace par během dopadu meteoritu): vltavín, indočínit
