Bezpečnostní technika strojů Přednáška č. 2 – Úvod do předmětných norem, normy typu A.
Výtah z normy ČSN EN ISO 12100 0. Předmluva Učební text nenahrazuje plné znění normy, je to výtah určený pro 2. přednášku předmětu bezpečnostní technika strojů.
1. Definice a dělení technických norem pro strojní zařízení Rozdělení norem – normy typu A, B, C
Úvod – Norma EN ISO 12100 – norma typu A Prvotním účelem EN ISO 12100 je vybavit konstruktéry souhrnným systémem a návody, které umožní vyrábět stroje, které jsou při jejich předpokládaném používání bezpečné. Norma také poskytuje strategii tvůrcům norem. Pojem bezpečnost strojního zařízení bere v úvahu schopnost stroje vykonávat jeho předpokládanou funkci (funkce) během jeho životnosti, při odpovídajícím snížení rizika. Tato norma je základem pro tvorbu norem, které mají následující strukturu: – normy typu A (základní bezpečnostní normy), uvádějí základní pojmy, zásady pro konstrukci a všeobecná hlediska, která mohou být aplikována na všechna strojní zařízení; – normy typu B (skupinové bezpečnostní normy), zabývající se jedním bezpečnostním hlediskem nebo jedním typem bezpečnostního zařízení, které může být použito pro větší počet strojních zařízení: – normy typu B1 se týkají jednotlivých bezpečnostních hledisek (např. bezpečných vzdáleností, teploty, povrchu, hluku); – normy typu B2 se týkají příslušných bezpečnostních zařízení (např. dvouručních ovládacích zařízení, blokovacích zařízení, zařízení citlivých na tlak, ochranných krytů); – normy typu C (bezpečnostní normy pro stroje), určující detailní bezpečnostní požadavky pro jednotlivý stroj nebo skupinu strojů. Tato norma je norma typu A. Pokud se norma typu C odchyluje od jednoho nebo více opatření, kterými se zabývá část 2 této normy nebo norma typu B, má přednost dodržení normy typu C. Doporučuje se, aby tato norma byla zařazena do školících kurzů a příruček pro konstruktéry, aby se seznámili se základní terminologií a všeobecnými konstrukčními metodami. Pokud to bylo použitelné byla při navrhování této normy vzata v úvahu ISO/IEC Guide 51. 3 Termíny a definice Pro účely ISO 12100-1 a -2 platí následující termíny a definice: 3.1 Strojní zařízení (stroj) [machinery (machine)] montážní celek sestavený z částí nebo součástí strojů, z nichž je alespoň jedna pohyblivá, s příslušnými pohonnými zařízeními, řídicími a silovými obvody, vzájemně spojenými za účelem specificky přesně stanoveného použití, zejména pro zpracování, úpravu, dopravu nebo balení materiálu; termíny „strojní zařízení“ a „stroj“ zahrnují také sestavu strojů, které jsou za účelem dosažení stejného cíle uspořádány a ovládány tak, aby fungovaly jako integrální celek POZNÁMKA Příloha A poskytuje všeobecné schematické znázornění stroje.
3.2 spolehlivost (stroje) [ reliability (of a machine)] schopnost stroje, nebo jeho součástí nebo jeho vybavení vykonávat v daném časovém období a za specifikovaných podmínek požadovanou funkci bez poruchy 3.3 udržovatelnost (stroje) [maintainability (of a machine)] schopnost stroje udržovat stav, který umožňuje, aby vykonával svou funkci za podmínek předpokládaného používání, nebo k obnovení tohoto stavu, přičemž nezbytné činnosti (údržba) se provádějí podle stanovených postupů a s použitím stanovených prostředků 3.4 použitelnost (stroje) [usability (of a machine)] schopnost stroje být snadno používán díky mj. jeho vlastnostem nebo charakteristikám, které umožňují snadné pochopení jeho funkce (funkcí) 3.5 škoda (harm) fyzické zranění nebo poškození zdraví 3.6 nebezpečí (hazard) potenciální zdroj škody POZNÁMKA 1 Termín „nebezpečí“ může být blíže určen tak, aby byl definován jeho původ (např. mechanické nebezpečí, elektrické nebezpečí) nebo druh potenciální škody (např. úraz elektrickým proudem, nebezpečí říznutí, nebezpečí otravy, nebezpečí požáru). POZNÁMKA 2 Nebezpečí předpokládané v této definici je buď: – nepřetržitě přítomné během předpokládaného používání stroje (např. pohyb nebezpečných pohybujících se prvků, elektrický oblouk při svařování, nevhodná poloha těla, emise hluku, vysoká teplota); – nebo se může objevit neočekávaně (např. výbuch, nebezpečí stlačení jako důsledek neúmyslného/neočekávaného spuštění, vymrštění jako důsledek roztržení, pád jako důsledek zrychlení/zpomalení). 3.7 relevantní nebezpečí (relevant hazard) nebezpečí, jehož přítomnost je identifikována nebo které je spojeno se strojem POZNÁMKA Relevantní nebezpečí je identifikováno jako výsledek jednoho kroku postupu popsaného v ISO 14121. 3.8 významné nebezpečí (significant hazard) nebezpečí, které bylo identifikováno jako relevantní a které vyžaduje specifickou činnost (opatření) konstruktéra k vyloučení nebo snížení rizika podle posouzení rizika 3.9 nebezpečná situace (hazardous situation) okolnosti, při kterých je osoba vystavena alespoň jednomu nebezpečí; vystavení může mít okamžitě, nebo při dlouhodobém působení, za následek škodu 3.10 nebezpečný prostor (hazard zone; danger zone) jakýkoliv prostor uvnitř a/nebo kolem strojního zařízení, ve kterém může být osoba vystavena nebezpečí 3.11 riziko (risk) kombinace pravděpodobnosti výskytu škody a závažnosti této škody
3.12 zbytkové riziko (residual risk) riziko, které zůstává i po použití ochranných opatření (viz také obrázek 1) POZNÁMKA Tato norma rozlišuje: – zbytkové riziko po aplikaci ochranných opatření konstruktérem; – zbytkové riziko, které zůstává po realizaci všech ochranných opatření. 3.13 posuzování rizika; posouzení rizika (risk assessment) celkový proces zahrnující analýzu rizika a hodnocení rizika 3.14 analýza rizika (risk analysis) kombinace specifikace mezních hodnot stroje, identifikace nebezpečí a odhadu rizika 3.15 odhad rizika (risk estimation) vymezení pravděpodobné závažnosti škody a pravděpodobnosti jejího výskytu 3.16 hodnocení rizika (risk evaluation) rozhodnutí, na základě analýzy rizika, zda bylo dosaženo cílů snížení rizika 3.17 odpovídající snížení rizika (adequate risk reduction) snížení rizika alespoň podle zákonných požadavků, při uvažování současného stavu techniky POZNÁMKA Kritéria pro určení, zda je dosaženo odpovídajícího snížení rizika jsou uvedena v 5.5. 3.18 ochranné opatření (protective measure) opatření určené k dosažení snížení rizika, realizované: – konstruktérem (opatření zabudovaná v konstrukci, bezpečnostní ochrana a doplňková ochranná opatření, informace pro používání) a – uživatelem (organizace: bezpečné pracovní postupy, kontrola, dovolené pracovní systémy; zajištění a používání dalších bezpečnostních zařízení; používání osobních ochranných prostředků, zaškolení) Viz obrázek 1. 3.19 opatření zabudované v konstrukci (inherent design measure) ochranné opatření, které buď vylučuje nebezpečí, nebo snižuje rizika spojená s nebezpečími změnou konstrukce nebo provozních vlastností stroje, bez použití ochranných krytů nebo ochranných zařízení POZNÁMKA Snížením rizika opatřeními zabudovanými v konstrukci se zabývá kapitola 4 EN ISO 12100-2:2003. 3.20 bezpečnostní ochrana (safeguarding) ochranné opatření používající bezpečnostní zařízení k ochraně osob před nebezpečími, která nemohou být dostatečně odstraněna nebo před riziky, která nemohou být dostatečně snížena opatřeními zabudovanými v konstrukci POZNÁMKA Bezpečnostní ochranou se zabývá kapitola 5 EN ISO 12100-2:2003. 3.21 informace pro používání (information for use) ochranné opatření spočívající v komunikačních prostředcích (např. texty, slova, značky, signály, symboly, diagramy) používaných samostatně nebo v kombinaci, aby podávaly informace uživateli POZNÁMKA Informacemi pro používání se zabývá kapitola 6 EN ISO 12100-2:2003.
3.22 předpokládané používání stroje (intended use of a machine) používání stroje podle informací uvedených v instrukcích pro používání 3.23 předvídatelné nesprávné použití (reasonably foreseeable misuse) používání stroje způsobem, který není předpokládán konstruktérem, ale které může vyplývat ze snadno odhadnutelného lidského chování bezpečnostní zařízení (safeguard) ochranný kryt nebo ochranné zařízení 3.25 ochranný kryt (guard) fyzická bariéra, konstruovaná jako část stroje, k poskytnutí ochrany POZNÁMKA 1 Ochranný kryt může působit: – sám o sobě; pohyblivý ochranný kryt je účinný pouze tehdy, je-li uzavřený, nebo pouze tehdy je-li pevný ochranný kryt „bezpečně držen v ochranné poloze“; – ve spojení s blokovacím zařízením s jištěním nebo bez jištění ochranného krytu; v tomto případě je ochrana zajištěna v jakékoliv poloze ochranného krytu. POZNÁMKA 2 V závislosti na konstrukci může být ochranný kryt nazýván, např. skříň, štít, víko, clona, dveře, zcela uzavřený ochranný kryt (ochranné ohrazení). POZNÁMKA 3 Typy ochranných krytů a jejich požadavky se zabývá 5.3.2 EN ISO 121002:2003 a ISO 14120. 3.25.1 pevný ochranný kryt (fixed guard) ochranný kryt připevněný takovým způsobem (např. šrouby, maticemi, přivařením), že může být otevřen nebo odstraněn pouze použitím nářadí nebo destrukcí připevňovacích prostředků 3.25.2 pohyblivý ochranný kryt (movable guard) ochranný kryt, který může být otevřen bez použití nářadí 3.25.3 nastavitelný ochranný kryt (adjustable guard) pevný nebo pohyblivý ochranný kryt, který je nastavitelný jako celek nebo který má nastavitelnou část (části); nastavení zůstává během určité pracovní činnosti fixováno 3.25.4 ochranný kryt s blokováním (interlocking guard) ochranný kryt spojený s blokovacím zařízením tak, že spolu s řídicím systémem stroje jsou plněny následující funkce: – nebezpečné funkce stroje „chráněné“ ochranným krytem nemohou být spuštěny, dokud není ochranný kryt uzavřen; – dojde-li k otevírání ochranného krytu v době, kdy stroj vykonává nebezpečné funkce, je vydán povel k zastavení; – je-li ochranný kryt uzavřen, stroj může vykonávat nebezpečné funkce „chráněné“ ochranným krytem; –uzavření ochranného krytu nesmí samo o sobě způsobit spuštění nebezpečných funkcí stroje POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v ISO 14119. 3.25.5 ochranný kryt s blokováním a jištěním ochranného krytu (interlocking guard with guard locking) ochranný kryt spojený s blokovacím zařízením a jištěním ochranného krytu tak, že spolu s řídicím systémem stroje, jsou plněny následující funkce: – stroj nemůže vykonávat nebezpečné funkce „chráněné“ ochranným krytem, dokud tento ochranný kryt není uzavřen a zajištěn;
– ochranný kryt zůstává uzavřen a zajištěn, dokud riziko způsobené nebezpečnými funkcemi stroje, „chráněné“ ochranným krytem, nepomine; – je-li ochranný kryt uzavřen a zajištěn, může stroj vykonávat nebezpečné funkce „chráněné“ ochranným krytem; – uzavření a zajištění ochranného krytu nesmí samo o sobě způsobit spuštění nebezpečných funkcí stroje POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v ISO 14119. 3.25.6 ochranný kryt s blokováním se spouštěcí funkcí; ovládací ochranný kryt (interlocking guard with start function; control guard) speciální forma ochranného krytu s blokováním, který jakmile bylo dosaženo uzavřené polohy ochranného krytu, udílí povel ke spuštění nebezpečné funkce (nebezpečných funkcí) stroje, bez použití samostatného spouštěcího zařízení POZNÁMKA Podrobná opatření týkající se podmínek používání jsou uvedena v 5.3.2.5 EN ISO 12100-2:2003. 3.26 ochranné zařízení (protective device) jiné bezpečnostní zařízení než ochranný kryt POZNÁMKA Příklady ochranných zařízení jsou uvedeny v 3.26.1 až 3.26.9. 3.26.1 blokovací zařízení; blokování (interlocking device; interlock) mechanický, elektrický nebo jiný typ zařízení, jehož účelem je zamezit činnosti nebezpečných funkcí stroje za určitých podmínek (obvykle tak dlouho, dokud není uzavřen ochranný kryt) 3.26.2 souhlasné povelové zařízení [enabling device] ručně ovládané přídavné zařízení, používané ve spojení se spouštěcím zařízením, které při nepřetržitém ovládání umožňuje funkci stroje POZNÁMKA Opatření pro souhlasná povelová zařízení uvádí 9.2.5.8 IEC 60204-1:1997. 3.26.3 ovládací zařízení vyžadující nepřetržité působení na ovládací prvek; tipovací ovládací zařízení (hold-to-run control device) ovládací zařízení, které spouští a udržuje v činnosti nebezpečné funkce stroje pouze tak dlouho, dokud je ruční ovládač (ovládač) ovládán 3.26.4 dvouruční ovládací zařízení (two-hand control device) ovládací zařízení, které vyžaduje pro spuštění a zachování nebezpečných funkcí stroje současné ovládání oběma rukama a tím poskytuje ochranu pouze osobě ovládající toto zařízení POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v ISO 13851. 3.26.5 snímací ochranné zařízení (SPE) [sensitive protective device (SPE)] zařízení, detekující osoby nebo části osob, které vyvolá vhodný signál řídicímu systému ke snížení rizika detekovaných osob; signál může být vyvolán tehdy, pokud osoba nebo její část překročí předem určenou mez – např. vstoupí do nebezpečného prostoru – (spuštění) nebo v okamžiku, kdy je osoba detekována v předem určeném prostoru (snímání přítomnosti) nebo v obou případech
3.26.6 aktivní optoelektronické ochranné zařízení (AOPD) [active opto-electronic protective device (AOPD)] zařízení, jehož snímací funkce je uskutečněna optoelektronickými vyzařovacími a přijímacími prvky, které detekují přerušení optického záření vytvářeného uvnitř zařízení, neprůsvitnými předměty nacházejícími se ve stanoveném detekčním prostoru POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v IEC 61496-2. 3.26.7 mechanické zajišťovací zařízení (mechanical restraint device) zařízení, které zavede do mechanismu mechanickou překážku (např. klín, vřeteno, vzpěru, zarážku apod.), která svou vlastní pevností může zamezit jakémukoliv nebezpečnému pohybu 3.26.8 omezovací zařízení (limiting device) zařízení, které zabraňuje tomu, aby stroj nebo nebezpečný stav (stavy) stroje přesáhly stanovenou mez (např. vymezený prostor, mezní tlak, mezní moment zatížení) 3.26.9 krokovací ovládací zařízení (limited movement control device) ovládací zařízení, které, je-li uvedeno v činnost, umožňuje spolu s řídicím systémem stroje, pouze omezený pohyb prvku stroje 3.27 ochranná překážka (impeding device) jakákoliv fyzická překážka – např. nízká bariéra, zábradlí –, která snižuje pravděpodobnost přístupu do nebezpečného prostoru tím, že volnému přístupu překáží, aniž by mu zcela bránila 3.28 bezpečnostní funkce (safety function) funkce stroje, jejíž porucha může vést k okamžitému zvýšení rizika (rizik) 3.29 neočekávané spuštění; neúmyslné spuštění (unexpected start-up; unintended start-up) jakékoliv spuštění, které svou neočekávaností vyvolává riziko; toto může být zapříčiněné, například: – zapnutím, které je výsledkem poruchy v řídicím systému, nebo vnějších vlivů na řídicí systém; – zapnutím, vzniklým nevhodným působením na spouštěcí zařízení, nebo na jiné části stroje jako, např. senzor nebo silový řídicí prvek; – obnovením dodávky energie po jejím přerušení; – vnějšími/vnitřními vlivy (např. gravitací, větrem, samozápaly u spalovacích motorů) působícími na části stroje POZNÁMKA Spuštění stroje při normálním sledu automatického cyklu není bráno jako neúmyslné spuštění, ale může být považováno za neočekávané z pohledu obsluhy. V takovém případě lze zamezit úrazům použitím bezpečnostních ochranných opatření (viz kapitolu 5 EN ISO 12100-2:2003).[z ISO 14118:2000, 3.2] 3.30 nebezpečná porucha (failure to danger) jakékoliv selhání ve strojním zařízení nebo v dodávce energie, které zvyšuje riziko 3.31 závada; poruchový stav (fault) stav objektu charakterizovaný neschopností vykonávat požadovanou funkci, kromě stavu při preventivní údržbě nebo jiných plánovaných činnostech, nebo způsobený nedostatkem vnějších zdrojů POZNÁMKA 1 Závada je často výsledkem poruchy vlastního objektu, může však existovat bez předchozí poruchy.
[IEV 191-05-01] POZNÁMKA 2 V oblasti strojních zařízení je anglický termín „fault“ obvykle používán podle definice IEV 191-05-01, zatímco Francie dává přednost termínu „défaut“ a Německo termínu „Fehler“ před termíny „panne“ a „Fehlzustand“, které jsou použity v IEV pro tuto definici. POZNÁMKA 3 V praxi jsou často termíny závada a porucha používány ve stejném významu. 3.32 porucha (failure) ukončení schopnosti objektu plnit požadovanou funkci POZNÁMKA 1 Objekt po poruše má závadu. POZNÁMKA 2 „Porucha“ je jev, na rozdíl od „závady“, která je stavem. POZNÁMKA 3 Takto definovaný pojem se nevztahuje na objekty, které se skládají jen ze softwaru. [IEV 191-04-01] 3.33 poruchy se společnou příčinou (common cause failures) poruchy různých objektů, vyplývající z jediné události, kde tyto poruchy nejsou vzájemným důsledkem každé z nich POZNÁMKA Poruchy se společnou příčinou nemají být zaměňovány s poruchami se společným režimem. [IEV 191-04-23] 3.34 poruchy se společným režimem (common mode failures) poruchy objektů, které jsou charakterizovány stejným režimem závady POZNÁMKA Poruchy se společným režimem nemají být zaměňovány s poruchami se společnou příčinou, protože poruchy se společným režimem mohou vyplývat z různých příčin. [IEV 191-04-24] 3.35 nouzová situace (emergency situation) nebezpečná situace vyžadující bezodkladné ukončení nebo odvrácení POZNÁMKA Nouzová situace může vznikat: – při normálním provozu stroje (např. vlivem vzájemného působení osob, nebo jako výsledek vnějších faktorů); – jako důsledek selhání nebo poruchy jakékoliv části stroje. 3.36 nouzová činnost (emergency operation) všechny činnosti a funkce určené k ukončení nebo odvrácení nouzové situace 3.37 nouzové zastavení (emergency stop) funkce, která je určena: – k odvrácení vzniku nebezpečí nebo ke snížení existujících nebezpečí, která ohrožují osoby, poškozují strojní zařízení nebo pracovní proces – k uvedení do činnosti jednoduchým lidským úkonem POZNÁMKA Podrobná opatření uvádí ISO 13850. 3.38 hodnota emise (emission value) číselná hodnota kvantitativně vyjadřující emisi vytvářenou strojem (např. hluk, vibrace, nebezpečné látky, záření)
POZNÁMKA 1 Hodnoty emise jsou součástí informací o vlastnostech stroje a jsou používány jako základ pro posouzení rizika. POZNÁMKA 2 Termín „hodnota emise“ nemá být zaměňován s termínem „hodnota vystavení“, která určuje vystavení osob emisím (emisemi) v době používání stroje. Hodnoty vystavení mohou být odhadnuty pomocí hodnot emise. POZNÁMKA 3 Hodnoty emise jsou obvykle měřeny a jejich příslušné nejistoty jsou určeny pomocí normalizovaných metod, např. k umožnění porovnání mezi podobnými stroji. 3.39 porovnání hodnot emise (comparative emission data) soubor hodnot emise podobných strojů shromážděný za účelem porovnání POZNÁMKA Pro porovnání hluku viz ISO 11689.
4 Nebezpečí, která je nutno vzít v úvahu při konstruování strojního zařízení 4.1 Všeobecně Účelem této kapitoly je popsat základní nebezpečí za účelem pomoci konstruktérovi v identifikaci relevantních a významných nebezpečí, která může stroj vytvářet a nebezpečí spojených s prostředím, ve kterém je předpokládáno, že bude stroj používán (viz také 5.3). POZNÁMKA Podrobnější seznam možných nebezpečí a nebezpečných situací, které se týkají strojního zařízení viz příloha A ISO 14121:1999. 4.2 Mechanické nebezpečí 4.2.1 Mechanická nebezpečí spojená se strojem, částmi stroje nebo povrchy, nástroji, obrobky, zatížením nebo s vymrštěním pevných materiálů nebo s vystříknutím kapalin mohou způsobit: – stlačení; – střih; – pořezání nebo uříznutí; – navinutí; – vtažení nebo zachycení; – naražení; – bodnutí nebo propíchnutí; – tření nebo odření; – výron vysokotlaké tekutiny (nebezpečí vystříknutí). 4.2.2 Mechanická nebezpečí, která mohou být vytvářena strojem, strojními částmi (včetně mechanismů držících zpracovávaný materiál), obrobky nebo zatížením jsou, kromě jiných faktorů, podmíněna: – tvarem (řezné prvky, ostré hrany, hranaté části, i v případě, že jsou nepohyblivé); – vzájemnou polohou, která může při pohybu vytvářet místa stlačení, střihu, místa s nebezpečím navinutí, pokud se prvky pohybují; – stabilitou proti převrácení (uvažuje-li se kinetická energie); – hmotností a stabilitou (potenciální energie prvků stroje, které se mohou vlivem zemské přitažlivosti pohybovat); – hmotností a rychlostí (kinetická energie prvků stroje při jejich ovládaném nebo neovládaném pohybu); – zrychlením/zpomalením;
– neodpovídající mechanickou pevností, která může vytvářet nebezpečné lomy nebo trhliny; – potenciální energií pružných prvků (pružin), nebo tlakem nebo podtlakem kapalin nebo plynů; – pracovním prostředím. 4.3 Elektrické nebezpečí Toto nebezpečí může vyvolat úraz nebo smrt zasažením elektrickým proudem nebo popálení; to může být způsobeno: – dotykem osob: – s živými částmi, tj. vodiči nebo vodivými částmi, které jsou v normálním provozu pod napětím (přímý dotyk); – s částmi, které se staly živými následkem závady, zvláště jako výsledek poruchy izolace (nepřímý dotyk); – přiblížením osob k živým částem, zvláště v případě vysokého napětí; – nevhodnou izolací pro předvídatelné podmínky používání; – elektrostatickými jevy, jako je kontakt osob s nabitými částmi; – tepelným zářením; – jevy, jako je odlet roztavených částic, chemické účinky zkratů nebo přetížení. Elektrické nebezpečí může být rovněž příčinou pádu osob (nebo předmětů, které osoby upustí) následkem překvapení vyvolaným zasažením elektrickým proudem. 4.4 Tepelné nebezpečí Tepelné nebezpečí může způsobit: – popálení nebo opaření při kontaktu s předměty nebo materiály o velmi vysoké teplotě, plameny, výbuchy nebo vyzařováním tepelných zdrojů; – poškození zdraví, jež je způsobeno účinky horkého nebo studeného pracovního prostředí 4.5 Nebezpečí vytvářená hlukem Hluk může způsobit: – trvalou ztrátu sluchu; – hučení v uších; – únavu, stres; – další poruchy, jako ztráta rovnováhy, ztráta vědomí; – rušení přenosu řeči, zvukových signálů. 4.6 Nebezpečí vytvářená vibracemi Vibrace mohou být přenášeny na celé tělo (používání mobilních zařízení) a zvláště na ruce a paže (používání nářadí, které je drženo rukama a stroje vedené rukama). Intenzivní vibrace (nebo méně intenzivní vibrace působící po dlouhou dobu) mohou způsobit vážná poškození (poškození bederní krajiny a páteře), velký diskomfort vyplývající z vibrací přenášených na celé tělo a vaskulární poškození, např. bílé prsty, neurologická poškození, poškození kloubů, vyplývající z vibrací přenášených na ruce a paže. 4.7 Nebezpečí vytvářená zářením Tato nebezpečí, která mohou mít okamžité účinky (např. popálení) nebo dlouhodobé účinky (např. genetické mutace), jsou vytvářena různými zdroji a mohou vznikat neionizujícím nebo ionizujícím zářením: – elektromagnetickým zářením (např. elektromagnetická pole s nízkou frekvencí a záření vysokofrekvenční, mikrovlny); – infračerveným, viditelným a ultrafialovým světlem;
– paprsky X a γ; – paprsky α, β, paprsky elektronů nebo iontů, neutrony. 4.8 Nebezpečí vytvářená materiály a látkami Materiály a látky zpracovávané, používané, produkované nebo odváděné strojním zařízením a materiály používané ke konstrukci strojního zařízení, mohou vytvářet několik různých nebezpečí: – nebezpečí vyvolaná při příjímání potravy, kontaktem s kůží, očima nebo sliznicí nebo inhalací kapalin, plynů, mlh, kouře, vláken, prachů nebo aerosolů, které mají, např. škodlivé, toxické, žíravé účinky, účinky poškozující plod, karcinogenní, mutagenní, dráždivé nebo senzitivní účinky; – nebezpečí požáru nebo výbuchu; – biologická (např. plíseň) a mikrobiologická (virová nebo bakteriální) nebezpečí. 4.9 Nebezpečí vytvářená zanedbáním ergonomických zásad při konstrukci stroje Nevhodné přizpůsobení strojního zařízení lidským vlastnostem a schopnostem se může projevit: – fyziologickými účinky (např. svalově kosterním poškozením) vyplývajícími například z nevhodné polohy těla, nadměrné nebo opakované námahy; – psycho-fyziologickými účinky vytvářenými například duševním přetížením nebo nedostatečným vytížením, nebo stresem, což může být následkem provozu, kontroly nebo údržby stroje v mezích jeho předpokládaného používání; – chybným jednáním člověka. 4.10 Nebezpečí uklouznutí, zakopnutí a pádu Zanedbání povrchu podlah a prostředků přístupu může vést k úrazu vlivem uklouznutí, zakopnutí a pádu. 4.11 Kombinace nebezpečí Některá jednotlivá nebezpečí, která se zdají být nevýznamná, mohou být ve vzájemné kombinaci rovnocenná některému z významných nebezpečí. 4.12 Nebezpečí spojená s prostředím, ve kterém je stroj používán Pokud je stroj konstruován k činnosti v podmínkách prostředí, které mohou vést k nebezpečím (např. teplota, vítr, sníh, atmosférické výboje), musí být tato nebezpečí vzata v úvahu.
5 Strategie snižování rizika 5.1 Všeobecná opatření 5.1.1 Pokud není (nejsou) přijato (přijata) ochranné (ochranná) opatření předpokládá se, že pokud je u strojního zařízení nějaké nebezpečí, bude vést dříve nebo později ke škodě. 5.1.2 Ochranná opatření jsou kombinace opatření přijatých konstruktérem a uživatelem (viz obrázek 1). Opatření, která mohou být začleněna v etapě konstrukce mají přednost a jsou obecně účinnější, než taková opatření, která jsou realizovaná uživatelem.
5.1.3 Konstruktér musí vzít v úvahu zkušenosti uživatelů podobných strojů a kdykoliv je to možné provést výměnu informací s potenciálními uživateli. Konstruktér musí dodržet níže uvedený postup v následujícím pořadí (viz obrázek 2): – specifikovat mezní hodnoty a předpokládané používání stroje (viz 5.2); – identifikovat nebezpečí a příslušné nebezpečné situace (viz kapitolu 4 a 5.3); – odhadnout riziko pro každé identifikované nebezpečí a nebezpečnou situaci (viz 5.3); – zhodnotit riziko a rozhodnout o nutnosti snížení rizika (viz 5.3); – vyloučit nebezpečí nebo snížit riziko spojené s nebezpečím ochrannými opatřeními (viz 5.4 a 5.5). První čtyři výše uvedené odrážky jsou vztaženy k posuzování rizika, o kterém mohou být podrobné informace nalezeny v ISO 14121. 5.1.4 Ke splnění cíle největšího snížení rizika je nutno vzít v úvahu čtyři faktory, které jsou uvedeny níže. Strategie definovaná výše je znázorněna blokovým schématem v obrázku 2. Postup je opakovací a ke snížení rizika může být nezbytné, při nejlepším použití dostupné technologie, použít tento postup několikrát za sebou. Při uskutečňování tohoto postupu je nezbytné vzít v úvahu uvedené pořadí preference: – bezpečnost stroje během všech fází jeho životnosti; – schopnost stroje vykonávat svou funkci; – použitelnost stroje; – výrobní a provozní náklady stroje a náklady na jeho vyřazení. POZNÁMKA 1 Ideální aplikace těchto zásad vyžaduje znalosti o používání stroje, popis úrazů a zdravotnické záznamy, znalosti o dostupné technice ke snížení rizika a o právní oblasti, ve které má být stroj používán. POZNÁMKA 2 Konstrukce stroje, která je přijatelná v současnosti, nemůže být dále ospravedlnitelná, pokud technický vývoj umožní konstrukci stejného stroje s nižším rizikem. 5.1.5 Pro plynulý bezpečný provoz stroje je důležité, aby ochranná opatření umožňovala jeho snadné používání a nebránila předpokládanému používání stroje. Nerespektování tohoto požadavku by mohlo vést ke snaze obejít ochranná opatření, aby se dosáhlo maximálního využití stroje. 5.1.6 Pokud existují normalizované (nebo jiné vhodné) metody měření emise, mají být použity k určení hodnot emise a pro porovnání hodnot emise, ve spojení s existujícími strojními zařízeními nebo prototypy. To konstruktérovi umožní: – odhadnout riziko spojené s emisemi; – zhodnotit účinnost ochranných opatření realizovaných v etapě konstrukce; – poskytnout potenciálním kupujícím dostatečné informace o emisích v technické dokumentaci; – poskytnout uživatelům dostatečné informace o emisích v informacích pro používání. S jinými nebezpečími než emisemi, která jsou popsána měřitelnými parametry, se lze vyrovnat podobným způsobem. 5.2 Stanovení mezních hodnot stroje Konstrukce stroje začíná stanovením mezních hodnot (viz také kapitolu 5 ISO 14121:1999): – mezní hodnoty používání: – předpokládané používání stroje, včetně různých provozních režimů stroje, fáze používání a různé postupy zásahů obsluhy a – předvídatelné nesprávné použití stroje;
– mezní hodnoty prostoru (např. rozsah pohybu, prostorové požadavky na instalaci a údržbu stroje, rozhraní „obsluha – stroj“ a „stroj – dodávka energie“); – mezní hodnoty času: předvídatelná „životnost“ stroje a/nebo některých jeho součástí (např. nástrojů, opotřebovaných částí, elektrických součástí) zohledňující předpokládané používání stroje. 5.3 Identifikace nebezpečí, odhad rizika a hodnocení rizika Po identifikaci různých nebezpečí, která mohou být vytvářena strojem (trvalá nebezpečí a taková, která mohou vznikat neočekávaně: viz 3.6 a kapitolu 4), musí konstruktér odhadnout riziko pro každé nebezpečí, pokud možno na základě kvantifikovatelných faktorů, a nakonec rozhodnout, zda je jako výsledek hodnocení rizika požadováno snížení rizika (viz 5.4). Za tímto účelem musí konstruktér vzít v úvahu různé provozní režimy a postupy zásahů, zvláště: a) vzájemné působení člověka a stroje během celého cyklu životnosti stroje, jak je popsáno níže: 1) výroba; 2) přeprava, montáž a instalace; 3) uvedení do provozu; 4) používání: – seřizování, učení/programování nebo změna procesu; – provoz; – čištění; – vyhledávání závady; – údržba; 5) vyřazení z provozu, demontáž, a pokud se týká bezpečnosti, likvidace; b) možné stavy stroje: 1) stroj vykovává předpokládanou funkci (normální provoz stroje); 2) stroj nevykonává předpokládanou funkci (tj. selhání) vlivem různých důvodů, včetně: – změny vlastnosti nebo rozměru zpracovávaného materiálu nebo obrobku; – poruchy jedné (nebo více) jeho součástí nebo funkcí; – vnějších poruch (např. nárazy, vibrace, elektromagnetické rušení); – chyba nebo nedostatek konstrukce (např. chyby softwaru); – přerušení dodávky energie; – okolní podmínky (např. poškozené povrchy podlahy); c) nepředpokládané chování obsluhy nebo předvídatelné selhání stroje, například: – ztráta kontroly obsluhy nad strojem (zvláště u ručního nářadí nebo mobilních strojů); – reflexní chování osoby v případě selhání, nehody nebo poruchy při používání stroje; – chování vyplývající z nedostatečné koncentrace nebo neopatrnosti (nikoliv z uváženého zneužití stroje); – chování vyplývající z „cesty nejmenšího odporu“ při provádění práce; – chování vyplývající z tlaku udržet stroj v chodu za všech okolností; – chování určitých osob (např. dětí, invalidních osob). Odhadu a zhodnocení rizika musí být použito po každých třech krocích snižování rizika, definovaných v 5.4 a uvedených v obrázku 2. Při posuzování rizika, musí být uvažováno riziko s nejpravděpodobnější závažností škody, jejíž výskyt je pravděpodobný z každého identifikovaného nebezpečí, ale musí být také vzata v úvahu nejvyšší předvídatelná závažnost, i když pravděpodobnost takového výskytu není vysoká.
5.4 Vyloučení nebezpečí nebo snížení rizika ochrannými opatřeními Tento cíl může být splněn odstraněním nebezpečí nebo snížením, odděleně nebo současně, každého ze dvou prvků, kterými je určeno riziko: a) závažnost škody z uvažovaného nebezpečí; b) pravděpodobnost výskytu této škody. Všechna ochranná opatření předpokládaná k dosažení tohoto cíle, musí být použita v následujícím pořadí, pojmenované jako „metoda tří kroků“ (viz také obrázky 1 a 2): – opatření zabudovaná v konstrukci (viz kapitolu 4 EN ISO 12100-2:2003); POZNÁMKA Toto je pouze jediná etapa ve které mohou být nebezpečí vyloučena, čímž je odstraněna potřeba dalších ochranných opatření, jako jsou bezpečnostní ochrany nebo doplňková ochranná opatření. – bezpečnostní ochrana a možná doplňková ochranná opatření (viz kapitolu 5 EN ISO 121002:2003); – informace pro používání o zbytkovém riziku (viz kapitolu 6 EN ISO 12100-2:2003); Pro správné používání nesmí být „Informacemi pro používání“ nahrazena správná aplikace opatření zabudovaných v konstrukci nebo bezpečnostních ochran nebo doplňkových ochranných opatření. Odpovídající ochranná opatření spojená s každým provozním režimem a postupy zásahů (viz 5.3) zamezují obsluze, v případě technických obtíží, používat nebezpečné technické zásahy. 5.5 Dosažení cílů snížení rizika Opakovací proces snižování rizika podle 5.4 a obrázku 2 může být ukončen po dosažení odpovídajícího snížení rizika a, je-li to vhodné, příznivým výsledkem porovnání rizika (viz 8.3 ISO 14121). Odpovídající snížení rizika může být považováno za dosažené tehdy, pokud lze uvést kladnou odpověď na všechny následující otázky: – byly uváženy všechny provozní podmínky a postupy zásahů? – byla použita metoda uvedená v 5.4? – byla vyloučena nebezpečí nebo snížena rizika těchto nebezpečí na nejnižší možnou úroveň? – je jisté, že přijatá opatření nevytvářejí nová nebezpečí? – jsou uživatelé dostatečně informováni o zbytkových rizicích a varování před nimi? – nejsou pracovní podmínky obsluhy stroje ohroženy přijatými ochrannými opatřeními? – jsou přijatá ochranná opatření kompatibilní mezi sebou? – byly dostatečně zváženy důsledky, které mohou vzniknout při používání stroje, konstruovaného pro profesionály/průmyslové použití, amatéry/mimo průmysl? – je jisté, že přijatá opatření nesníží nadměrně schopnost stroje vykonávat svou funkci?
