BEZPEČNOST STAVEBNÍCH OBJEKTŮ 2008

VŠB – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství a

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství

Sborník přednášek VI. ročník konference

BEZPEČNOST STAVEBNÍCH OBJEKTŮ 2008 pod záštitou generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána

7. květen 2008 Ostrava

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13 700 30 Ostrava - Výškovice Česká republika www.vsb.fbi.cz Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB – TU Ostrava Lumírova 13 700 30 Ostrava - Výškovice Česká republika www.spbi.cz

Sborník přednášek z konference BEZPEČNOST STAVEBNÍCH OBJEKTŮ 2008

Odborní garanti konference: Ing. Petr Bebčák, Ph.D. Ing. Isabela Bradáčová, CSc. doc. Ing. Miroslava Netopilová, CSc.

Editor: doc. Dr. Ing. Michail Šenovský

© Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Nebyla provedena jazyková korektura Za věcnou správnost jednotlivých příspěvků odpovídají autoři ISBN: 978-80-7385-036-4

Sanace škod způsobených ohněm a vodou Vysoušení dokumentů 24-hodinový servis • 800 235 367 www.cz.belfor.com • [email protected] BELFOR Czechia, spol. s r.o. centrála: Družstevní 17 250 90 Jirny Tel.: +420 281 960 519 Fax: +420 281 865 145 pobočka: Rudná 78 700 30 Ostrava – Zábřeh Tel.: +420 596 789 490 Fax: +420 596 789 491

Belfor_PO.indd 1

14.4.2008 20:16:02

„Koncepce požárního větrání společnosti Colt pro garáže a podzemní parkovací stání.“ Výkonné proudové ventilátory

Denní větrání a nucené odvětrání Společnost Colt nabízí inovativní řešení ochrany osob a majetku při případném požáru: proudové ventilátory testované dle evropských norem EN 12101-3 – ventilátory Colt-Jetstream a Colt-Cyclone.

1

Ventilátor Colt-Jetstream – proudový ventilátor

Ventilátor směruje kouř směrem k odtahovému ventilátoru.

2

Ventilátor Colt-Cyclone – impulsní ventilátor s výstupní tryskou

Nová generace ventilátorů vhodná zejména pro využití v nízkých garážích a podzemních parkovacích stáních.

Požární ochrana Slunolamy Klimatizace Servis & údržba

Colt International s.r.o. Braunova 2529/1 150 00 Praha 5 Tel.: +420 251 556 665 Fax: + 420 251 556 583 [email protected] www.colgroup.com www.colt.cz

3

Ventilátor pro nucený odvod kouře – Liberator

Ventilátor odsává zplodiny hoření a kouř a odvádí je směrem ven z prostor garáží.

letakus A4.indd

1

„People feel better in Colt conditions.“

28.2.2007, 16:06

DEHN chrání pfied bleskem Oddálené hromosvody DEHNiso-Combi a izolované vodiãe DEHNconductor Vodiã HVI ® - vodiã se speciální izolací,

která pfii odvádûní blesku zabraÀuje pfieskoku oblouku ze svodu na okolní zafiízení.

DEHNcon-H - „odlehãená“ verze HVI pro anténní systémy.

Vodiã CUI - vodiã se speciální izolací,

která je odolná proti vysokému napûtí vzniklému pfii odvodu bleskového proudu.

Bezpeãn˘ svod v místech, kde se shromaÏìují osoby a kde hrozí úraz pfii dotyku na svodu. Jednoduché a bezpeãné fie‰ení v pfiípadech, kde nelze dodrÏet bezpeãnostní odstup 3 metry.

vodiã HVI ® 

Jednoduché dodrÏení bezpeãné vzdálenosti * od kovov˘ch a elektrick˘ch ãástí.

vodiã CUI 

* Dostateãnou vzdálenost (HVI, s = 0,75 m) je nutné zkontrolovat v˘poãtem.

Jednoduché decentní fie‰ení pro mnoho aplikací v obyãejném prostfiedí a prostfiedí Ex.

Moderní ochrana pfied bleskem - spolehlivé systémové fie‰ení. Dokonalá ochrana - splňující nejvyšší požadavky souboru norem ČSN EN 62305 a STN EN 62305. DEHN + SÖHNE ochrana pfied bleskem ochrana pfied pfiepûtím ochrana pfii práci

DEHN + SÖHNE GmbH + CO.KG. organizaãní sloÏka Praha Sarajevská 16 CZ - 120 00 PRAHA 2 tel.: +420 222 560 104 fax: +420 222 562 424 e-mail: [email protected] www.dehn.cz

DEHN + SÖHNE GmbH + CO.KG. organizaãní sloÏka Praha Ing. Jifií Kutáã Kunãiãky 338 CZ - 739 01 BA·KA tel.: +420 558 621 800 fax: +420 558 621 800 e-mail: [email protected] www.dehn.cz

Jifií Kroupa DEHN + SÖHNE GmbH + CO.KG. kancelária pre Slovensko M. R. ·tefánika 13 SK - 962 12 DETVA tel.: +421 45 5410 557 fax: +421 45 5410 558 e-mail: [email protected] www.dehn.sk

Obsah: Nedostatky při navrhování, realizaci a užívání zařízení pro odvod kouře a tepla....................................................................................................................... 1 Bebčák Martin Kabelové rozvody na požárně bezpečnostní zařízení a požadavky na třídu funkčnosti dle ZP č. 27/2006 a reakce na oheň dle vyhl. MV č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách PO staveb............................................................... 9 Bebčák Petr Dopady vyhlášky Ministerstva vnitra č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb na kodex norem požární bezpečnosti staveb .................................................................................................................. 27 Boháč Petr Úvod k vyhl. č.23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb .................................................................................................................. 51 Kaiser Rudolf Nedostatky změn staveb v požární ochraně.................................................... 58 Kučera Pavel, Pavelek Jan Požární inženýrství a požární bezpečnost staveb........................................... 70 Kvarčák Miloš Opodstatněnost požadavku na instalaci zařízení autonomní detekce a signalizace v bytových prostorách ................................................................... 74 Pokorný Jiří, Folwarczny Libor Technická pravidla pro navrhování elektrické požární signalizace ............ 86 Roubíček Michal Některé problémy při návrhu větrání chráněných únikových cest.............. 97 Toman Stanislav

Nedostatky při navrhování, realizaci a užívání zařízení pro odvod kouře a tepla Ing. Martin BEBČÁK K.B.K. fire, s.r.o. Rudná 1117/30a, 703 00 Ostrava – Vítkovice e-mail: [email protected] Klíčová slova: zařízení pro nucený odvod kouře a tepla, zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla, odvětrací klapka, požární ventilátor, požár, kouřová sekce Abstrakt: Obsahem příspěvku je zhodnocení nedostatků, které se vyskytují při navrhování, instalacích a provozování systémů zařízení pro odvod kouře a tepla v České republice. 1. Zařízení pro odvod kouře a tepla (ZOKT) 1.1. Zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla Zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla využívá fyzikálního principu vztlaku horkých plynů, vznikajících při požáru a vytváření komínového efektu. Vzduch o vyšší teplotě stoupá vzhůru na základě jeho nižší hustoty. Zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla je obvykle řešeno prostřednictvím: • odvětracích klapek (světlíky pro odvod kouře a tepla); o bodové odvětrací klapky; o odvětrací klapky integrovány do pásových obloukových světlíků; • žaluziových klapek pro odvod kouře a tepla; • otevíravých oken pro odvod kouře a tepla; • výklopných segmentů v sedlových, pyramidových, shedových a jiných světlících; Takto navržené zařízení musí splňovat požadavky harmonizované normy ČSN EN 12 101-2: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – část 2: Technické podmínky pro odtahové zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla (duben 2004). 1

1.2. Zařízení pro nucený odvod kouře a tepla Zařízení pro nucený odvod kouře a tepla využívá fyzikálního principu vytváření podtlaku v místnosti (kouřové sekci) prouděním odsávaného vzduchu, který je odsáván aktivním zařízením – požárním ventilátorem. Zařízení pro nucený prostřednictvím:

odvod

kouře

a

tepla

je

obvykle

řešeno

• Axiálních požárních ventilátorů pro odvod kouře a tepla; • Radiální požárních ventilátorů pro odvod kouře a tepla; • Potrubních ventilátorů pro odvod kouře a tepla • A nezbytného příslušenství (potrubních tras, regulačních klapek, VZT elementů atd.); Takto navržené zařízení musí splňovat požadavky harmonizované normy ČSN EN 12 101-3: Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – část 3: Technické podmínky pro ventilátory pro nucený odvod kouře a tepla (květen 2003). Zařízení pro odvod kouře a tepla, ať již zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla či zařízení pro nucený odvod kouře a tepla, musí být certifikováno v režimu NV č. 190/2002 Sb. Veškeré výrobky musí být označovány značkou shody CE (ES prohlášení, ES certifikát shody) a musí být certifikovány dle harmonizovaných norem ČSN EN 12 101-2 popř. ČSN EN 12 101-3. 2. Nedostatky při navrhování a projektování zařízení pro odvod kouře a tepla Vzhledem k tomu, že v České republice neplatí pro navrhování těchto zařízení jednotná metodiky (norma), která by vycházela z kodexu platných norem požární bezpečnosti, setkáváme se v běžné praxi s následujícími návrhovými předpisy: • Postup pro dimenzování zařízení pro nucený a přirozený odvod kouře a tepla dle prCEN/TR 12101 – 5 (květen 2005); • Postup pro dimenzování zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla dle DIN 18 232 – část 2 (červen 2003); • Postup pro dimenzování zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla dle NF S 61-938 – NF S 61-940;

2

• Postup pro dimenzování zařízení pro nucený odvod kouře a tepla dle DIN 18 232 – část 5 (duben 2003); • Postup pro dimenzování zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla dle Aktual Bulletinu č. 20; • ČAP CEA 4020 – projektování a montáž zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla; • VdS 2098 – Zařízení na odtah kouře a tepla. Směrnice pro konstrukci a instalaci. Svaz pojistitelů věcných škod. Květen 1990; Vzhledem k existenci celé řady návrhových předpisů a postupů je nynější stav v oblasti navrhování zařízení pro odvod kouře a tepla předmětem konkurenčního boje jednotlivých dodavatelů systémů. Běžným problémem, se kterým se běžně setkáváme, je návrh zařízení pro odvod kouře a tepla dle „francouzských a jiných předpisů“, které absolutně nenavazují na kodex norem řady ČSN 73 08xx ani na kodex evropských předpisů (eurokódů) řady ČSN EN 199x-x-x (či ČSN P ENV 199x-x-x). Nejlepším příkladem se jeví návrh systému odvodů kouře a tepla dle „francouzské metodiky“, při pozapomenutí instalace již zmiňovaných kouřových zábran (typickým příkladem jsou vysoké regálové sklady, ve kterých je instalace kouřových zábran, vzhledem k vysokým skladovacím výškám, nemožná, popřípadě možná pouze s velkým omezením – uvažovaná výška je max. výška stavební konstrukcí apod.). Dalším problémem při navrhování systémů zařízení pro odvod kouře a tepla je doba uvažované funkčnosti či efektivnosti instalovaného zařízení. Z hlediska požární bezpečnosti staveb, je důležité stanovit již v požárně bezpečnostním řešení stavby, k jakému účelu má zařízení pro odvod kouře a tepla na konkrétním objektu sloužit. V případě, že projektant požární bezpečnosti staveb uvažuje při výpočtu požárního rizika v požárním úseku se snižujícím součinitelem c4 (popř. Δc3 pro výrobní objekty), a tento součinitel je využit pro snížení požadavků na požární odolnost stavebních konstrukcí je zřejmé, že funkce systému zařízení pro odvod kouře a tepla je požadovaná po požadovanou dobu požární odolnosti nosných (popř. požárně dělících) konstrukcí. V případě využití zařízení pro odvod kouře a tepla pro evakuaci osob je minimální doba funkčnosti (efektivnosti) zařízení stanovena na dobu evakuace osob. V případě, že je zařízení pro odvod kouře a tepla (součinitel c4, popř. Δc3) využito pro zvětšení mezní plochy požárního úseku, je doba jeho funkčnosti (efektivnosti) požadovaná do doby příjezdu a zahájení zásahu jednotek požární ochrany. V zásadě je využití zařízení pro odvod kouře a tepla z hlediska požární bezpečnosti staveb požadováno následující:

3

- Zajištění bezpečné evakuace osob – především shromažďovací prostory (odvod kouře), zvýšení času bezpečného pobytu osob v požárem zasaženém prostoru, prodloužení délek únikových cest; - Zajištění větrání prostoru požářiště (v případě omezení přirozeného odvodu zplodin hoření) ve vztahu k parametru odvětrání (odvod kouře); - Zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí (odvod tepla); - Zvětšení mezní plochy požárního úseku (odvod kouře a tepla); Z těchto, výše uvedených důvodů, je nutno při návrhu zařízení pro odvod kouře a tepla uvažovat s těmito požadavky a projektanti tohoto zařízení by měli být v kontaktu s řešitelem požární bezpečnosti stavby a jeho požadavky zohledňovat při návrhu zařízení pro odvod kouře a tepla. V běžné praxi se toto mnohdy neděje. V zásadě dochází při projektování zařízení pro odvod kouře a tepla k těmto nedostatkům: - nenavržení zařízení pro odvod kouře a tepla na požadovanou funkčnost (na evakuaci osob, snížení požadavků na stavební konstrukce, zásah jednotek PO atd.); - zajištění přívodu vzduchu v nevyhovujících výškových pásmech (obecným pravidlem je možno říci, že přívod vzduchu by měl být zajištěn ve spodní třetině výšky daného prostoru, teoreticky musí být vždy pod úrovní neutrální roviny); - nekoordinovanost rozvodů tlakových médií, rozvodů potrubí pro odvod kouře a tepla s ostatními profesemi; - nekoordinovanost systému zařízení pro odvod kouře a tepla s ostatními požárně bezpečnostními zařízeními (především stabilní hasicí zařízení, elektrická požární signalizace, požární uzávěry apod.); - nedořešení detailů napojení ostatních profesí – střešní plášť, nosné konstrukce, profese elektro – požadavky na kabelové rozvody, záložní zdroj, přívodní otvory apod.; Jako řešení těchto nedostatků je nutno doporučit, aby tato zařízení projektovali pouze osoby mající oprávnění k projektování a jejichž znalosti nejsou omezeny pouze na oblast projektování těchto zařízení, ale aby měli znalosti z hlediska požární bezpečnosti staveb, stabilních hasících zařízení a profese elektro.

4

3. Nedostatky při montáži a instalací zařízení pro odvod kouře a tepla Z hlediska montáže zařízení pro odvod kouře a tepla je nutno poukázat na celkem běžnou věc a to, že zařízení pro odvod kouře a tepla jsou instalována na nosné konstrukce (výměny ve střešních pláštích, a jiné podpůrné konstrukce) u nichž není zajištěna požadovaná požární odolnost. Jednoduše lze říci, že pokud je požadovaná funkčnost zařízení pro odvod kouře a tepla např. pro zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí, musí požadovanou požární odolnost vykazovat i nosná konstrukce, která dané zařízení podporuje. Tzn. v rámci montáže je nutno dodržovat požadavky na provedení podpůrných a nosných konstrukcí, včetně veškerých detailů napojení na střešní plášť a provedení podsad s minimální výškou 300 mm na úrovní horní vrstvy střešního pláště. Při instalacích zařízení pro nucený odvod kouře a tepla převládá ještě stále domněnka, že je nutno instalovat požární ventilátory, jako aktivní prvek nuceného odvodu kouře a tepla, a jako odtahové potrubí je možno použít běžné VZT potrubí. Toto přesvědčení, které mají především dodavatelé běžné provozní vzduchotechniky, je samozřejmě mylné, protože požadované projektované parametry zařízení pro odvod kouře a tepla není možno dodržet v případech, kdy dojde k porušení celistvosti potrubí, k porušení nosných prvků – závěsů potrubí atd. Dále dochází při montážních pracích k omylům, jakými jsou: - Použití nepředepsaných kotvících materiálů (ocelové kotvy pro kotvení závěsů potrubí); - Použití kabelových systémů, které nevykazují příslušnou funkčnost v případě požáru – dle ZP č. 27/2006 (použití plastových lišt ke kabelům ovládající a napájející zařízení pro odvod kouře a tepla) a to jak pro napájení a ovládání zařízení, tak i pro ovládání např. uzavření odvětracích klapek určených k dennímu větrání; - Porušení montážních postupů při osazování ovládacího zařízení – následně špatná geometrie otevírání odvětracích klapek; - Chybné nadimenzování zdroje tlakového vzduchu – tlakové lahve s plynem (CO2), zásobníky vzduchu u kompresorů, popř. záložní zdroje elektrických pohonů nejsou provedeny tak, aby bylo zajištěno aktivování zařízení pro odvod kouře a tepla (nedostatky jsou např. v prodloužením tras rozvodů média vede ke zvětšení požadavku na množství hnacího média a následně nedojde k aktivování příslušných zařízení pro odvod kouře a tepla, popř. poddimenzování „vzdušníku“ kompresoru v případě, že je systém zařízení pro odvod kouře a tepla využíván i pro provozní větrání k uzavření systému a jeho následnou aktivaci do požárně otevřené polohy atd.); 5

- Ukotvení různých dalších zařízení na vlastní těleso zařízení pro odvod kouře a tepla (odvětrací klapky, požární ventilátory), které vede k omezení aktivace tohoto zařízení (např. hromosvody, antény apod.); - V blízkosti zařízení pro odvod kouře a tepla jsou instalovány konstrukce, které zamezují jeho správné funkčnosti (otevření odvětracích klapek, omezení výfuku vzduchu na výtlaku PO ventilátorů atd.); Jako řešení pro omezení výše uvedených nedostatků se jeví důsledné provádění školení montážních pracovníků nejen ve věci vlastní montáže, ale i funkčnosti zařízení a dopad jednotlivých nedostatků na následné provozování a funkčnost zařízení jako celku v požárním zabezpečení stavby. 4. Nedostatky při provozování zařízení pro odvod kouře a tepla Když je zařízení správně neprojektováno, dobře namontováno, funkčně odzkoušeno, zapojeno a je uvedeno do pohotovostního stavu, většinou začínají problémy při jeho provozování, údržbě a provádění pravidelných kontrol provozuschopnosti. Legislativa v ČR na tyto požadavky pamatuje, především v §7 vyhl. MV č. 246/2001 Sb. a §5 a §6 zákona o PO č. 133/85 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Bohužel mnohdy dochází k tomu, že nejsou dodržovány výrobcem a právními předpisy předepsané kontroly provozuschopnosti, dále nejsou dodržovány požadavky na pravidelné provozní zkoušky zařízení a v neposlední řadě dochází k poškození nebo dokonce omezení provozuschopnosti zařízení pro odvod kouře a tepla. V běžné praxi se setkáváme se stanovisky provozovatelů o tom, že pravidelné zkoušky provozuschopnosti jsou finančně nákladné a že se jedná o zařízení, která prakticky nevykonávají žádnou službu, a proto nevidí důvod, proč provádět zkoušky, evidenci a kontrolovat daná zařízení. Jediným řešením se jeví osvěta v dané oblasti a v neposlední řadě důsledná činnost orgánů státního požárního dozoru, která povede k přesvědčení uživatelů, že instalovaná zařízení slouží především pro jejich ochranu a v případě mimořádné události – požáru, může zachránit lidské životy a rapidně snížit náklady na znovuobnovení provozu atd. Z hlediska provozu zařízení pro odvod kouře a tepla bych poukázal především na tyto nedostatky: - Neprovádění pravidelných zkoušek provozuschopnosti dle pokynů výrobce a neprovádění provozních zkoušek na zařízení (tyto zkoušky jsou nutné pro bezporuchový chod – např. u požárních ventilátorů dochází k usazování mazacích tuků v ložiscích a v případě aktivace může dojít k zadření oběžného kola apod.); - Nejsou zajištěny přístupy na střechu pro možnost provádění kontrol a zkoušek na zařízeních pro odvod kouře a tepla; 6

- Uživatelé provádějí často neoprávněné zásahy do zařízení (např. osazování zatemňovacích prvků na odvětrací klapky, úpravy potrubních rozvodů atd.); - Uživatelé provádějí dodatečnou montáž různých prvků a zařízení, které brání ve správné funkčnosti zařízení pro odvod kouře a tepla (např. klimatizační jednotky v blízkosti odvětracích klapek a požárních ventilátorů brání ve správné otevření, aktivaci zařízení); - Provádějí se dodatečné montáže různých zařízení (dekoračních předmětů, podpůrných konstrukcí pro reklamy apod.) na ovládací zařízení odvětracích klapek; - Z hlediska bezpečnosti si uživatelé pod odvětrací klapky, popř. ventilátory osazují bezpečnostní mříže, které mohou zabraňovat ve správné funkčnosti zařízení – omezení otevření zařízení, popř. snížení efektivního proudění kouře a tepla přes zařízení; Ze strany uživatelů a provozovatelů zařízení pro odvod kouře a tepla je proto nutná kooperace s dodavateli systému v případě požadavků na úpravy a doplnění systémů. Tento požadavek by měl vzejít ze strany dodavatelů zařízení, kteří by na tyto skutečnosti měli upozorňovat uživatele při předávání systémů a jeho zprovozňování. 5. Použitá literatura [1] ČSN EN 12 101 – 2 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – část 2: Technické podmínky pro odtahová zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla [2] ČSN EN 12 101 – 3 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – část 3: Technické podmínky pro odtahová zařízení pro nucený odvod kouře a tepla [3] DIN 18 232 – část 2. Německá norma. Ochrana před kouřem a teplem. Část 2: Kouřovody. Dimenzování, požadavky a montáž. Červen 2003. [4] NF S 61-938 – NF S 61-940 – Francouzské normy (Požární bezpečnostní systémy, Ruční ovládací zařízení, Centrální ruční ovládací zařízení, Ovládací zařízení se signalizací, Ovládací adaptér) [5] DIN 18 232 – část 5. Zařízení pro odvádění kouře a tepla, strojní kouřovody, dimenzování, požadavky. leden 1998. [6] prCEN/TR 12101-5. CEN/TC 191. Smoke and heat control systems — Part 5: Guidelines on functional recommendations and calculation methods for smoke and heat exhaust ventilation system. (1/2005) 7

[7] VdS 2098 – Zařízení na odtah kouře a tepla. Směrnice pro konstrukci a instalaci. Svaz pojistitelů věcných škod. Květen 1990. [8] Aktual bulletin č.20 – požární odvětrání stavebních objektů v návaznosti na ČSN 730802 a ČSN 730804. Vydáno Ministerstvem vnitra ČR, Hasičským záchranným sborem ČR. [9] ČAP CEA 4020 – projektování a montáž zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla [10] Bebčák M.: Vybavování objektu zařízením pro odvod kouře a tepla. Diplomová práce. Ostrava: VŠB-TU, 2003. [11] Bebčák P.: Požárně bezpečnostní zařízení. 2. vyd. Ostrava: Edice SPBI Spektrum 17, 2004. [12] ČSN EN 1991-1-2/2004, Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – část 1-2: Obecná zatížení – Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru. [13] ČSN EN 12 101 – 1 – Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – Část 1: Technické podmínky pro kouřové zábrany [14] ČSN EN 12 101 – 6 – Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – Část 6: Technické podmínky pro zařízení pracující na principu rozdílu tlaků – Sestavy [15] prEN 12 101 – 5 – Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – Část 5: Navrhování a výpočet zařízení pro odvod kouře a tepla odvětráním. [16] ČSN EN 12 101 – 10 – Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – Část 10: Dodávky energie.

8

Kabelové rozvody na požárně bezpečnostní zařízení a požadavky na třídu funkčnosti dle ZP č. 27/2006 a reakce na oheň dle vyhl. MV č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách PO staveb Ing. Petr BEBČÁK, Ph.D. VŠB – TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Klíčová slova: kabelové rozvody, požární bezpečnost staveb, šíření plamene Abstrakt: Využití evropských norem při hodnocení kabelových rozvodů sloužících pro napájení požárně bezpečnostních zařízení z hlediska šíření požáru po elektrických kabelech a zachování funkční schopnosti elektrických kabelů při namáhání požárem. Zatřídění dle evropských norem a norem IEC, včetně požadavků na stanovení třídy funkčnosti kabelových systémů dle ZP č.27/2006 a jejich reakce na oheň dle vyhl. MV č. 23/2008 Sb. Dnes žijeme ve společnosti, pro kterou je charakteristické budování velkých nečleněných prostor, jako pro výrobu či skladování, tak i pro prodej. Příkladem jsou obrovské výrobní haly, sklady či supermarkety, které se stále častěji stavějí na předměstí velkých měst. Tyto skutečnosti sebou přinášejí koncentraci velkých hodnot a zároveň v případě požáru značných škod, které při těchto požárech vznikají. Vyžadují zodpovědnější přístup k řešení požární bezpečnosti těchto objektů a zároveň přinášejí nutnost vybavování těchto objektů požárně bezpečnostními zařízeními a to zejména elektrickou požární signalizací, stabilním hasícím zařízením, zařízením pro odvod kouře a tepla dalšími bezpečnostními systémy. Problémem jsou taktéž kabelové prostory, kanály, šachty, které představují důležitou část zařízení v tepelných, vodních i jaderných elektrárnách, teplárenských a různých chemických, strojírenských a jiných závodech. Škody způsobené požáry, které většinou po jejich poruše nebo havárii následují, dosahují mnohamiliónové hodnoty, přitom ze statistických údajů vyplývá, že ve výrobních závodech z celkových 100% vzniklých požárů připadá 30% na kabelové cesty. Požáry ukázaly, že k šíření požárů v budovách docházelo často po kabelových vedeních. Velké požáry, ať už v elektrárnách, průmyslových podnicích, shromažďovacích prostorách, výškových budovách a zábavných zařízeních přinutily odborníky hledat opatření, která by snížila nebezpečí šíření požáru kabelovým vedením, omezila by přímé i následné 9

materiální škody na co nejmenší míru a v maximální míře zabránila ztrátám na lidských životech. Jedním z prvních opatření byl vývoj kabelů z PVC izolací a pláštěm se zvýšenou odolností proti šíření požáru. Skutečnosti ovšem ukázaly, že škody vzniklé v důsledku tvorby chlorovodíku při hoření PVC materiálů jsou často vyšší, než samotné požáry. Byly sice vyvinuty PVC směsi, které snižují množství uvolňovaného chlorovodíku a hustotu dýmu, ale tato opatření nejsou ještě dostatečná. Proto se definovaly určité požadavky pro materiály na kabelové instalace, včetně požadavků na třídu funkčnosti kabelů a kabelových systémů dle ZP č. 27/2006 a vyhl. MV č.23/2008 Sb. 1. Zákonné právní předpisy • Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) • Vyhl. č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech • Vyhl. č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb • Vyhl. č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech k územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti • Vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území • Vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení veřejnoprávní smlouvy a územního opatření • Vyhl. č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu • Zákon č. 133/1985 Sb., § 24, o požární ochraně ve znění zákona č. 186/2006 Sb. • Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění • Vyhláška MV č. 246/2001 Sb., o požární prevenci • Rozhodnutí komise ze den 27.10. 2006, kterým se mění rozhodnutí 2000/145/ES, kterým se provádí směrnice Rady 89/06/EHS o klasifikaci reakce stavebních výrobků na oheň č. 2006/751/ES – Reakce elektrických kabelů na oheň 2. Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění § 24 doplnění odst. 3 • Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu nebo užívání staveb, a to za účelem omezení rozvoje a šíření ohně a kouře ve stavbě, omezení šíření požáru na sousední stavby, evakuace osob a zvířat v 10

případě ohrožení stavby požárem nebo při požáru a umožnění účinného a bezpečného zásahu jednotek požární ochrany. Pro podrobnější vymezení těchto podmínek lze využít hodnot a postupů stanovených českou technickou normou nebo jiným technickým dokumentem upravujícím podmínky požární ochrany staveb." § 31 odst. 3 zákona 133/1985 Sb., zní: • Státní požární dozor podle odstavce 1 písm. b) a c) se nevykonává u staveb nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení. U ohlašovaných staveb podle zvláštního právního předpisu3f) se státní požární dozor vykonává a) u podzemních staveb, jejichž zastavěná plocha nepřesahuje 300 m2 a hloubka 3 m, b) u staveb, jejichž zastavěná plocha nepřesahuje 300 m2 a výška 10 m a staveb hal o zastavěné ploše do 1000 m2 a výšce do 15 m, pokud budou nejvýše s jedním nadzemním podlažím, nepodsklepené a budou povolovány jako stavby dočasné na dobu nejdéle 3 let, c) u stavebních úprav pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí, d) u udržovacích prací na stavbě, pokud mohou negativně ovlivnit požární bezpečnost, e) u změny v užívání stavby, pro kterou je podle zvláštního právního předpisu3f) třeba souhlas nebo rozhodnutí stavebního úřadu. Stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo územní souhlas jsou závazným stanoviskem podle správního řádu11) a nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení. § 99 zákona 133/1985 Sb., Autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb12) (dále jen "autorizovaná osoba"), je při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb stanovených prováděcím právním předpisem vydaným podle § 24 odst. 3 oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Při použití takového postupu však musí autorizovaná osoba dosáhnout alespoň stejného výsledku, kterého by dosáhla při postupu podle prováděcího právního předpisu vydaného podle § 24 odst. 3.

11

3. Kabelové rozvody Materiál vybavení kabelových rozvodů, kanálů musí být se sníženou hořlavostí, dostatečně mechanicky pevný, chráněný proti korozi nebo nekorodující, popřípadě se zvýšenou odolností proti atmosférické korozi. Kabelové kanály a prostory se dělí na jednotlivé požární úseky hlavními požárními přepážkami. Kabelové šachty se dělí na jednotlivé požární úseky hlavními požárními přepážkami tak, aby prostor požárního úseku nebyl větší než 200 m3. Mezi jednotlivými hlavními požárními přepážkami se umísťují dílčí požární přepážky: 1. v kabelových kanálech a mostech zpravidla po 100 m délky 2. v kabelových šachtách na každých 15 m výšky 3. v místě křižování (odbočování) kabelových kanálů nebo mostů vzájemná vzdálenost přepážek uzavírajících křižování nemá být větší než 25 m 4. na začátku odboček kabelových kanálů a mostů delších než 25 m 5. v kabelových kanálech se umísťují dílčí požární přepážky tak, aby tvořily úseky o půdorysné ploše cca 250 m2. Podélné oddělení systémové musí zamezit přenášení požáru z jednoho systému na druhý po dobu určenou projektem. Kabely jednoho systému se kladou do jiného kabelového kanálu, šachty, mostu a prostoru než kabely druhého systému. Spolu s kabely každého systému mohou být uloženy kabely nesystémové, avšak musí být mezi nimi podélná požární přepážka. Podélná požární přepážka se řeší: a) vložením tuhých desek (mechanicky pevných alespoň tak, aby se vlastní tíží a tíží kabelů na nich položených nepronášely) b) vložením sáčků naplněných nehořlavou hmotou c) uložením kabelů do korýtek nebo trubek d) nanesením protipožární hmoty Podélná požární přepážka musí oddělovat souběh kabelů po celé jeho délce. Tam, kde z technických a ekonomických důvodů není možno dodržet, že podélné oddělení systémové musí zamezit přenesení požáru z jednoho systému na druhý po dobu určenou projektem, mohou být kabely nejvýše dvou systémů uloženy do společných kabelových kanálů, šachet, mostů a prostorů při splnění těchto požadavků: a) kabely každého systému se kladou na opačnou stranu uličky široké nejméně 1000 mm, při použití stabilního hasicího zařízení samočinně ovládaného zařízením elektrické požární signalizace, spolu s kabely každého systému mohou být uloženy i kabely nesystémové. 12

b) kabely jednoho systému se vzhledem ke kabelům druhého (jiného) systému kladou do stavebně odděleného prostoru vůči zbývajícímu prostoru obsahujícímu i komunikační uličku. Kabely uvnitř stavebně odděleného prostoru mají být po odstranění stavebně dělící konstrukce přístupné z komunikační uličky. Systémové kabely uložené uvnitř stavebně odděleného prostoru mají při požáru kabelů vně tohoto prostoru udržet svou funkční schopnost (doloží se tepelně technickým výpočtem nebo průkazní zkouškou) po dobu určenou projektem. Obdobně, při požáru kabelů uvnitř stavebně odděleného prostoru, mají udržet po předepsanou dobu svou funkční schopnost vně uložené kabely. Nesystémové kabely se mohou klást společně s vně uloženými systémovými kabely, mají však být odděleny od systémových kabelů požární přepážkou, nebo c) každý kabel buď vyhoví zkoušce podle evropské normy ČSN EN 50 266, která prokáže jeho schopnost nešířit požár, a nebo na jeho povrch bude nanesena protipožární hmota (ve formě nástřiku nebo nátěru), přitom systémové kabely pro jedno zařízení nesmějí být uloženy na jedné lávce, nebo d) systémové kabely, které se chrání před účinky požáru kabelů druhého systému a kabelů nesystémových, mají být funkčně schopné po stanovenou dobu. Pro snížení nebezpečí vzniku požáru a následných škod se provádějí preventivní opatření. a) funkčně důležité kabely, kabely náležející k paralelním, rezervním, náhradním a havarijním jednotkám, požárně bezpečnostním zařízením (PBZ) a kabely různých systémů dodávek energie se od sebe oddělují požární přepážkou b) při uložení kabelů silových a sdělovacích v jednom prostoru se silové a sdělovací kabely ukládají na různých stranách uličky. c) prostory kabelového rozvodu s rozhodujícím významem pro provoz z hlediska technologického a PBZ se mají vybavit zařízením elektrické požární signalizace. d) prostory kabelového rozvodu s rozhodujícím významem pro provoz z hlediska bezpečnostního a pro zajištění funkčnosti PBZ je vhodné vybavit zařízením elektrické požární signalizace a hasicím zařízením.

13

4. Požadavky na kabelové rozvody z hlediska předpisů ČSN EN a IEC. 4.1. ČSN EN 50 266 – Společné zkušební metody pro kabely za podmínek požáru – zkouška vertikálního šíření požáru ve vertikálně namontovaných svazcích vodiči nebo kabelů Při zkouškách dle této normy záleží na množství nekovových materiálů na metr zkoušeného vzorku. Tato norma uvádí rozdílné kategorie schvalovacích zkoušek tak, aby bylo možné stanovit schopnost šíření požáru u svazků kabelů za stanovených podmínek, přičemž se nebere v úvahu jejich použití např. pro silové kabely, kabely na přenos dat, kabely se světlovodnými vlákny, telekomunikační rozvody atd. Jsou tedy určeny čtyři kategorie, které se liší dobou trvání zkoušky a množstvím nekovového materiálu zkoušeného vzorku. Zkušební vzorek pro jednotlivé kategorie musí obsahovat zkušební díly, z nichž každý musí mít nejmenší délku 4,0 - 3,5 m. Podle této normy musí počet zkušebních dílů o délce 3,5 – 4,0 m odpovídat jedné ze čtyř kategorií. • Kategorie A - požadovaný počet zkušebních dílů je takový, aby celkový jmenovitý objem nekovových materiálů byl 7 litrů na metr. • Kategorie B - zde je požadovaný počet zkušebních dílů takový, aby celkový jmenovitý objem nekovových materiálů byl 3,5 litrů na metr. • Kategorie C - objem nekovových materiálů může být 1,5 litrů na metr. • Kategorie D - objem nekovových materiálů může být 0,5 litrů na metr. Pro sjednocení zkoušek je zde popsána i sestava celého zkušebního zařízení. Je to svislá komora o výšce 4 000 ± 100 mm, přičemž dno této komory je vyvýšeno nad úroveň podlahy. Komora je vzduchotěsná, pouze otvorem v základně se přivádí vzduch. Tento otvor je umístěn 150 ± 10 mm od čelní stěny zkušební komory a jeho rozměry jsou 800 ± 20 mm x 400 ± 10 mm. Do komory se upravuje průtok vzduchu a to tak, aby byl 5 000 ± 500 litrů za minutu při stálé teplotě 20 ± 10 °C. Průtok vzduchu včetně teploty je vhodné dodržovat i během zkoušky. Na odvod zplodin (kouře) je udělán v zadním rohu zkušební komory otvor o rozměrech 300 ± 30 mm x 1 000 ± 100 mm. Zadní a boční stěny komory se doporučuje vyrobit z ocelové desky tloušťky 1,5 mm. Tato deska by měla mít tepelnou izolaci z minerální vlny, přibližně 65 mm silné s vhodným vnějším povrchem, aby koeficient přestupu tepla byl přibližně 0,7 W/m².K.

14

Do této komory se používají dva druhy žebříků, které slouží na uchycení kabelů a) běžný žebřík = je šířky 500 mm b) široký žebřík = je šířky 800 mm Vzdálenost zkušebního dílu od podlahy 100 mm, přičemž žebřík je od zadní stěny vzdálen 150 ± 10 mm a spodní příčka žebříku je od podlahy 400 ± 5 mm. Při zkoušce se hořák umísťuje vodorovně ve vzdálenosti 75 ± 5 mm od čelní plochy vzorku kabelu a 600 ± 5 mm nad podlahou zkušební komory. Před samotnou zkouškou se aklimatizují kabely při teplotě 25 ± 5°C po dobu 16 hodin a zkušební komora musí být suchá. Zkouška nemůže být provedena, pokud rychlost proudění vzduchu kolem komory je větší než 8 m/s a teplota vnitřních stěn je nižší než 5°C nebo vyšší než 40°C. Po dodržení všech záležitostí, stanovených touto normou se přistupuje k době přiložení plamene. U kategorie A - doba přiložení plamene je 40 min U kategorie B - doba přiložení planeme je 40 min U kategorie C - doba přiložení plamene je 20 min U kategorie D - doba přiložení plamene je 20 min V poslední fázi zkoušky se vypne plynový hořák hořící vzorek se uhasí a očistí od sazí. Pokud je vzorek nepoškozen, všechny saze se zanedbávají včetně zuhelnatění a jakékoli deformace. Pokud po přiložení ostrého předmětu na povrch kabelu se izolace začíná drobit a výška přesáhne 2,5 mm od spodní hrany hořáku, zkouška je nevyhovující. Potom se zkouška provádí ještě 2x podle výše uvedených postupů a pokud zuhelnatění nepřekročí 2,5 m od spodní hrany hořáku, zkouška je vyhovující a kabel tedy vyhoví z hlediska šíření plamene ČSN EN 50 266.

15

Obrázek č. 1 – zařízení pro zkoušku plamenem

16

4.2. IEC 60331 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – nepřerušenost obvodů Tato norma uvádí požadavky na vlastnosti požáruvzdorujících funkčních elektrických kabelů a způsob jejich zkoušení. Požáruvzdorující kabel je takový, který plní svou funkci i během dlouhotrvajícího požáru, přičemž se předpokládá, že požár je dostatečně silný, aby v místě působení plamene zničil organický materiál kabelu. Hodnocení zkoušky Kabel je definován jako ”požáruvzdorující”, jestliže při této zkoušce nedojde k přetavení žádné ze 2 A pojistek. Příprava vzorku a zkušební podmínky Ze vzorku hotového kabelu o délce 1200 mm, se na obou koncích odstraní v délce 100 mm plášť nebo ochranný obal. Na jednom konci kabelu se žíly vhodně upraví pro připojení a na druhém konci se obnažená jádra žil od sebe oddálí, aby se zabránilo jejich vzájemnému styku. Kabel se udržuje ve vodorovné poloze pomocí vhodných úchytek umístěných na každém konci pláště nebo ochranného obalu. Ve střední části se kabel podepře dvěma kovovými kroužky, vzdálenými od sebe asi 300 mm. Tyto kroužky, stejně jako jiné kovové části úchytného zařízení, se uzemní. Pro zkoušku napětím musí být k dispozici jeden třífázový transformátor zapojený do hvězdy, nebo tři jednofázové výkonové transformátory. (Jinak lze tuto zkoušku provádět stejnosměrným proudem při napětí, které se rovná špičkové hodnotě stanoveného střídavého napětí). Žíly zkoušeného kabelu se připojí k jednotlivým fázím, má-li kabel více žil, je nutno je rozdělit do tří skupin pro připojení ke třem fázím. Přilehlé vodiče se připojí k různým fázím. Zkouší se ve vhodné komoře vybavené prostředky k odvádění škodlivých plynů, které při hoření vznikají. Pokud to okolnosti vyžadují, lze blízko hořáku upevnit chrániče proti průvanu. 4.2.1. IEC 60331-11 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru zkušební zařízení Zdroj tepla Zdrojem tepla je plynový hořák trubkového typu o délce 500 mm, který vytváří řadu blízko rozmístěných plamenů. Plyn a dodávaný vzduch se pak seřídí tak, aby se dosáhlo teploty 750°C. Zde je hořák umístěn horizontálně. Změna polohy hořáku je proto, aby popel z kabelu nepadal do hořáku. • průtoky vzduchu 80 ± 5 l/min na délku hořáku • průtoky propanu 5 ± 0,25 l/min na délku hořáku 17

• vzdálenost hořáku od kabelu je 70 ± 10 mm • svislá vzdálenost je 45 mm Toto jsou orientační hodnoty. Důležité je u této zkoušky udržet hodnotu plamene na konstantní teplotě 750°C.

Obrázek č. 2 – Zkušební zařízení s hořákem, včetně zařízení pro uchycení kabelu 5. Vyhláška MV č. 23/2008Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb Technická zařízení Elektrické zařízení, jehož chod je při požáru nezbytný k ochraně osob, zvířat a majetku, musí být navrženo tak, aby byla při požáru zajištěna dodávka elektrické energie za podmínek stanovených českými technickými normami (ČSN IEC 60331, ZP 27/2006) Druhy a vlastnosti volně vedených vodičů a kabelů zajišťujících funkčnost elektrických zařízení viz následující tabulka

18

A. Zajišťujících funkci a ovládání zařízení sloužících k požárnímu zabezpečení staveb a)

b) c) d) e) f) g) h) i)

domácí rozhlas podle ČSN 73 0802, evakuační rozhlas podle ČSN 73 0831, zařízení pro akustický signál vyhlášení poplachu podle ČSN 73 0833, nouzový zvukový systém podle ČSN EN 60849 nouzové a protipanické osvětlení osvětlení chráněných únikových cest a zásahových cest evakuační a požární výtahy větrání únikových cest stabilní hasicí zařízení elektrická požární signalizace zařízení pro odvod kouře a tepla posilovací čerpadla požárního vodovodu

Druh vodiče nebo kabelu I II III * x x x)

x

x*) x x*)

x x x

x x x x

x x*) x*) x*) x*)

x x x x x

x

B. Pro elektrické rozvody v prostorech požárních úseků vybraných druhů staveb a)

b)

c) d)

zdravotnická zařízení 1. jesle x 2. lůžková oddělení nemocnic x x 3. JIP, ARO, operační sály x x 4. lůžkové části zařízení sociální péče x x stavby s vnitřními shromažďovacími prostory (například školy, divadla, kina, kryté haly, kongresové sály, nákupní střediska, výstavní prostory) 1. shromažďovací prostor x 2. prostory, ve kterých se pohybují návštěvníci x stavby pro bydlení (mimo rodinné domy) 1. komunikační prostory x stavby pro ubytování více než 20 osob (například hotely, internáty, lázně, koleje, ubytovny apod.) 1. společné prostory (haly, recepce, jídelny, menzy, restaurace) x

Vysvětlivky:

I – kabel B2ca II – kabel B2ca,s1,d0 III – kabel funkční při požáru (se stanovenou požární odolností) * ) – v případech umístění v chráněných únikových cestách

19

Pokud se v požárním úseku nachází více prostorů, je nutno pro požární úsek splnit veškeré požadavky pro jednotlivé prostory. Kabely a vodiče funkční při požáru a se stanovenou požární odolností P nebo PH se ukládají na úložné, závěsné nebo opěrné konstrukce s třídou funkčnosti požární odolnosti (R), která zajišťuje stabilitu kabelového rozvodu nebo vodiče nejméně po dobu třídy jejich požární odolnosti (R≥P nebo R ≥ PH). Požární odolnost P a PH a třída funkčnosti požární odolnosti R se prokazují zkouškou. Kabely a vodiče funkční při požáru se instalují tak, aby alespoň po dobu požadovaného zachování funkce nebyly při požáru narušeny okolními prvky nebo systémy, například jinými instalačními a potrubními rozvody, stavebními konstrukcemi a dílci. Rozhodnutí komise ze dne 27. října 2006, Kterým se mění rozhodnutí 2000/147/ES, kterým se provádí směrnice Rady 89/106EHS, pokud jde o klasifikaci reakce stavebních výrobků na oheň (oznámeno pod číslem K (2006) 5063) (Text s významem pro EHP) (2006/751/ES)

20

TŘÍDY REAKCE ELEKTRICKÝCH KABELŮ KABELŮ NA OHEŇ OHEŇ Třída

Zkušební metoda(y)

ACA

EN ISO 1716

Kritéria klasifikace PCS ≤ 2,0 MJ/kg

B1CA

FIPEC20 Scen 2 a

(5)

FS ≤ 1,75 m a THR1 200S ≤ 10 MJ a HRRmax ≤ 20 kW a FIGRA ≤ 120 Ws -1

EN 60332-1-2

H ≤ 425 mm

B2CA

FIPEC20 Scen 1 (5) a

FS ≤ 1,5 m a THR1 200S ≤ 15 MJ a HRRmax ≤ 30 kW a FIGRA ≤ 150 Ws -1

EN 60332-1-2

H ≤ 425 mm

Tvorba kouře (2) (6) a planoucí kapky/částice (3) a kyselost (4) (8)

Tvorba kouře (2) (7) a planoucí kapky/částice (3) a kyselost (4) (8)

CCA

FIPEC20 Scen 1 a

EN 60332-1-2

H ≤ 425 mm

DCA

FIPEC20 Scen 1 (5) a

THR1 200S ≤ 70 MJ a HRRmax ≤ 400 kW a FIGRA ≤ 1 300 Ws -1

(5)

Tvorba kouře (2) (7) a planoucí kapky/částice (3) a kyselost (4) (8)

FS ≤ 2,0 m a THR1 200S ≤ 30 MJ a HRRmax ≤ 60 kW a FIGRA ≤ 300 Ws -1

EN 60332-1-2

H ≤ 425 mm

ECA

EN 60332-1-2

H ≤ 425 mm

FCA

Žádný ukazatel vlastností není stanoven

Doplňková klasifikace

(1)

Tvorba kouře (2) (7) a planoucí kapky/částice (3) a kyselost (4) (8)

Vysvě Vysvětlivky: (1)

Pro výrobek jako celek, vyjma kovových materiálů a pro každou vnější složku (tj. plášť) výrobku

(2)

s1 = TSP 1 200 ≤ 50m2 a SPR max ≤ 0,25 m2/s s1a = s1 a součinitel propustnosti v souladu s EN 61034-2 ≥ 80% s1b = s1 a součinitel propustnosti v souladu s EN 61034-2 ≥ 60% < 80% s2 = TSP 1 200 ≤ 400m2 a SPR max ≤ 1,5 m2/s s2 = ne s1 nebo s2

(3)

Pro scénáře FIPEC 20 1 a 2: d0 = žádné planoucí kapky/částice během 1 200s; d1 = žádné planoucí kapky/částice trvající déle než 10s během 1 200s; d2 = ne d0 nebo d1

(4)

EN 50267-2-3: a1 = vodivost < 2,5 μS/mm a pH > 4,3; a2 = vodivost < 10 μS/mm a pH > 4,3; a3 = ne a1 nebo a2. Bez prohlášení = žádný ukazatel vlastnosti není schopen.

(5)

Proud vzduchu do komory se stanoví v hodnotě 8 000 ± 800 l/min. Scénář FIPEC 20 1 = prEN 50 399-2-1 při níže uvedené montáži a upevnění Scénář FIPEC 20 2 = prEN 50 399-2-2 při níže uvedené montáži a upevnění

(6)

Třída tvorby kouře deklarovaná pro kabely třídy B1ca musí pocházet ze zkoušky FIPEC 20 Scen 2

(7)

Třída tvorby kouře deklarovaná pro kabely třídy B2ca, Cca, Dca musí pocházet ze zkoušky FIPEC 20 Scen 1

(8)

Měření nebezpečných vlastností plynů vznikajících při požáru, které narušují schopnost osob, jež jim jsou vystaveny, podniknout účinná opatření k úniku a nikoli popis toxicity těchto plynů

21

6. Základní požadavky na kabelové rozvody, které ovládají PBZ Požárně bezpečnostní zařízení jsou vyhrazenými druhy zařízení požární ochrany, které slouží k zajištění PBS. Za PBZ se považuje zejména: 1) Elektrická požární signalizace, včetně pultů centrální ochrany 2) Stabilní a polostabilní hasící zařízení 3) Zařízení pro odvod tepla a kouře 4) Čerpadla požární vody 5) Otevírání dveří 6) Zavírání dveří 7) Rozhlas 8) Nouzové osvětlení 9) Vzduchotechnika 10) Požární výtah 11) Evakuační výtah 12) Otvory pro přívod vzduchu 13) Ventilátory Na základě technických norem nebo projektanta musí být tato PBZ funkční po určitou dobu. Např. v budovách pro ubytování s ubytovací kapacitou větší než 60 osob do 3. nadzemního podlaží a dále více jak 40 osob v ostatních případech. Zde musí být únikové cesty vybaveny nouzovým osvětlením s funkční schopností alespoň po dobu 15 minut, požární výtah musí mít zajištěnou dodávku elektrické energie nejméně 45 minut. Přetlaková ventilace musí zajišťovat dodávku vzduchu u chráněné únikové cesty typu B po dobu 30 min. popřípadě 45 min, slouží-li tato úniková cesta jako zásahová a pro chráněnou únikovou cestu typu C musí zajišťovat dodávku vzduchu po dobu 45 min. popřípadě 60 min, slouží-li tato cesta jako zásahová. 6.1. Požadavky na napájení PBZ Elektrické rozvody zajišťující funkci nebo ovládání zařízení sloužících k protipožárnímu zabezpečení stavebních objektů (např. požární výtah, evakuační výtah, posilovací čerpadlo požární vody, nouzové osvětlení) musí mít zajištěnu dodávku elektrické energie alespoň ze dvou na sobě nezávislých napájecích zdrojů, z nichž každý musí mít takový výkon, aby při přerušení dodávky z jednoho zdroje byly dodávky plně zajištěny po dobu předpokládané 22

funkce zařízení ze zdroje druhého. Přepnutí na druhý napájecí zdroj musí být samočinný nebo musí být zabezpečeno zásahem obsluhy stálé služby. V tomto případě musí být porucha na kterékoli napájecí soustavě signalizována do požární ústředny nebo jiného místa se stálou obsluhou. Trvalou dodávku elektrické energie z druhého zdroje lze zajistit např. samostatným generátorem, akumulátorovými bateriemi apod. Výjimečně (např. u menších objektů) se může dodávka elektrické energie zajistit i připojením na distribuční síť smyčkou. V těchto případech nesmí porucha na jedné větvi vyřadit dodávku elektrické energie (požárně oddělené rozvodné skříně, oddělené vedení apod.). Elektrická zařízení sloužící k protipožárnímu zabezpečení objektů se připojují samostatným vedením z přípojkové skříně nebo z hlavního rozvaděče, a to tak, aby zůstala pod napětím i při odpojení ostatních elektrických zařízení (vedení prostorem bez požárního rizika, vedení v omítce, s krytím alespoň 10 mm, vedení v samostatných drážkách, popř. šachtách, vedení vodičů či kabelů se sníženou hořlavostí dle ČSN EN 50 266 a zejména kabelů zajišťující jejich funkčnost dle IEC 60 331. 6.2. Stanovení funkčnosti kabelů a kabelových nosných konstrukcí – systémů – v případě požáru V rámci zpracování (podrobnější) dokumentace pro vybavování objektů požárně bezpečnostním zařízením napájeným el. energií, zejména požárními ventilátory a dalších PBZ, se trvale naráží na problém navržení a docílení funkčnosti elektrických kabelových zařízení v případě požáru tak, aby byla zajištěna funkčnost těchto zařízení po požadovanou dobu při daném tepelném zatížení v daném požárním scénáři. Požadavky a metodika pro zkoušení funkčnosti kabelových zařízení je stanovena v ZP-27/2006 vydaného AO 216 PAVUS, a.s. V uvedeném předpise, který navazuje na DIN 4102 – část 12:1998 a DIN VDE 0472 část 814 je funkčnost kabelových zařízení splněna, pokud při požární zkoušce nevznikne v kabelových zařízeních žádné krátké spojení a žádné přerušení toku proudu ve zkoušených elektrických kabelových prvcích. Třída funkčnosti kabelového zařízení je definovaná jako doba v minutách, po kterou si kabelová zařízení zachovávají svou funkčnost.

23

Tabulka č.1 - Klasifikace třídy funkčnosti kabelového zařízení P Třídy funkčnosti Normová křivka P 15 P 30 P 60 P 90 P 120

Funkčnost kabelového zařízení [min]

Konstantní teplota Pr 15 Pr 30 Pr 60 Pr 90 Pr 120

15 30 60 90 120

V čl. 5.1 ZP 27/2006 je stanoven požadavek na podmínky tepelného namáhání ve zkušební peci pro stanovení funkčnosti kabelových zařízení s odkazem na ČSN EN 1363-1 („normovou teplotní křivku“), případně teplotu stanovenou projektantem (r). Při navrhování požárně bezpečnostních zařízení se projekčně vychází z požadavku projektových norem, zejména ČSN 73 0810 – Požární bezpečnost staveb. Společná ustanovení, kde jsou uvedeny požadavky na tepelné namáhání PBZ zařízení např. – požárních ventilátorů atd. Tyto požadavky jsou rovněž stanoveny v dílčích projektových normách – např. v ČSN 73 7507 - Projektování tunelů pozemních komunikací, kde čl. 13.6.6 je požadován teplotní režim systému požárního větrání (požárních ventilátorů) pro teplotu 400°C/90 min (F400). Z výše uvedeného tedy vyplývá, v návaznosti na ČSN EN 12 101-3, že požární ventilátory musejí splňovat požadavek funkčnosti po dobu 90 minut při teplotním režimu 400°C. Je-li požadavek na požární ventilátory z hlediska jejich funkčnosti 400°C/90 minut měl by být i obdobný požadavek na kabelová zařízení, která předmětný ventilátory napájejí. Při řešení daného problému je nutno detailně vyhodnotit v požárně bezpečnostním řešení stavby, zda nemůže dojít k jinému tepelnému namáhání napájecího kabelového zařízení, které by mohlo ovlivnit funkčnost posuzovaného požárně bezpečnostního zařízení. Na základě výše uvedeného pro stanovení třídy funkčnosti kabelů a kabelových nosných konstrukcí – systémů v případě požáru lze považovat za vyhovující tepelné namáhání např. dle čl. 5.2 ČSN EN 1363-2 za předpokladu, že napájené elektrické zařízení má omezenou teplotu funkčnosti v času a to nižší než teplotní průběh zkušební teplotní křivky. Požadavek třídy funkčnosti kabelového zařízení (P) musí být navrženo v rámci projektového řešení stavby a musí být prokázáno, že požadovaná třída funkčnosti kabelového zařízení 24

zajišťuje funkčnost tohoto zařízení v definovaném teplotním a časovém režimu (např. požární ventilátor F400 s požadovanou dobou funkčnosti 90 minut s teplotním namáháním 400°C – požadavek na třídu funkčnosti kabelového zařízení např. P400 90 min. Při tomto hodnocení je nutno přihlížet k možnosti tepelného a časového namáhání kabelového zařízení při jednotlivých scénářích požáru v posuzovaném objektu. 7. Literatura [1] Bebčák P., Požárně bezpečnostní zařízení - Edice SPBI Spektrum 17. [2] IEC 60331 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – Vlastnosti elektrických kabelů s funkční schopností při požáru [3] ČSN EN 50 266 – Společné zkušební metody pro kabely za podmínek požáru – Zkouška vertikálního šíření plamene na vertikálně namontovaných svazcích vodiči nebo kabelů [4] IEC 60331-11 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – Zkušební zařízení [5] IEC 60331-21 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – Zkoušení kabelů o jmenovitém napětí do 1 kW [6] IEC 60331-22 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – Zkoušky kabelů nad 1 kW [7] IEC 60331-23 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – Datové a sdělovací kabely [8] IEC 60331-25 Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – Optické kabely [9] ČSN EN 50200 Zkušební metoda odolnosti při požáru pro nechráněné kabely malých průměrů určených pro použití v nouzových obvodech [10] ČSN EN 50265-1 Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru – Zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací - Zkušební zařízení [11] ČSN EN 50265-2-1 Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru – Zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací - Postupy 1 kW směsný plamen [12] ČSN EN 50265-2-2 Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru – Zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací - Svítivý plamen

25

[13] ČSN 730802 požární bezpečnost staveb - nevýrobní objekty, ČSN 730804 požární bezpečnost staveb - výrobní objekty [14] Zkušební předpis ZP č. 27/2006. Pro stanovení třídy funkčnosti kabelů a kabelových nosných konstrukcí - systému v případě požáru. [15] Vyhl. MV č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb [16] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [17] Vyhl. č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech [18] Vyhl. č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb [29] Vyhl. č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech k územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti [20] Vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území [21] Vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení veřejnoprávní smlouvy a územního opatření [22] Vyhl. č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu [23] Zákon č. 133/1985 Sb., § 24, o požární ochraně ve znění zákona č. 186/2006 Sb. [24] Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění [25] Vyhláška MV č. 246/2001 Sb., o požární prevenci [26] Rozhodnutí komise ze dne 27. 10. 2006, kterým se mění rozhodnutí 2000/145/ES, kterým se provádí směrnice Rady 89/06/EHS o klasifikaci reakce stavebních výrobků na oheň č. 2006/751/ES – Reakce elektrických kabelů na oheň

26

Dopady vyhlášky Ministerstva vnitra č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb na kodex norem požární bezpečnosti staveb Ing. Petr BOHÁČ (čerpání z materiálu – Ing. Vladimír Reichel DrSc.) Požární bezpečnost staveb s.r.o. Částkova 97, 32600, Plzeň email: [email protected] Klíčová slova reakce na oheň, užívání stavby, střešní plášť, autonomní detekce a signalizace požáru, vyhlídkové věže, školské zařízení, stavba památkově chráněná, zařízení staveniště, Anotace: Příspěvek je zaměřen na dopad jednotlivých ustanovení nové vyhlášky MV 23/2008Sb. do kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Jde zejména o ČSN 730802 a ČSN 730804, ale i o ČSN 730831, 730833, 730834, 730835, 730842, 730845, 730872, 730873 a další. V úvodu jsou stanoveny principy jednotlivých změn, navazující části jsou uvedeny dopady na jednotlivé ČSN. Úvod - V uplynulém roce doslal Ing. Vladimír Reichel DrSc. Od MV ČR úkol zpracovat návrh úpravy kodexu požárních norem podle vyhlášky MV o požární ochraně staveb. Tento úkol ve spolupráci s TNK 27 – POŽÁRNÍ BEZPEČNOST STAVEB dokončil v únoru 2008 a tak je tento referát prakticky jeho parketou. - S ohledem na plánované vyšetření v den konference byla tato přednáška delegována. - Při tvorbě této přednášky bylo čerpáno ZEJMÉNA ZE ZMÍNĚNÉHO Z DOKUMENTU ZPRACOVANÉHO ING. VLADIMÍREM REICHELEM DrSc. - Vyhláška MV č. 23/2008 Sb „O TECHNICKÝCH PODMÍNKÁCH POŽÁRNÍ OCHRANY STAVEB“ – dále jen vyhláška je podporou pro kodex norem požární bezpečnosti staveb řady ČSN 7308xx (02, 04, 31, 33, 34, 35, 42, 43, 45 ,73) a další i pro normy řady ČSN 65 02 (01, 02).

27

- Je bezpochyby, že vyhláška má větší či menší dopad na všechny normy kodexu PBS. Předpoklad je takový, že jednotlivé ZMĚNY (z pohledu ČNI se nebude jednat o revize norem, ale o ZMĚNY) budou prováděny postupně a to od norem vyššího řádu k normám řádu nižšího co do pole působnosti. Předpoklad posloupnosti změn je takovýto: o začne se ČSN 730810 o pokračování ČSN 730802 + 730804 o zbývající ČSN kodexu požární bezpečnosti staveb o úpravy v ČSN, které nejsou přímo aktivními při navrhování požární bezpečnosti taveb, ale byť okrajově řeší dané téma (může jít např. o normy z oblasti elektroinstalace apod.). Obecně - Vyhláška o technických podmínkách požární ochrany navazuje na zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb. ve znění zákona č. 186/2006 Sb., tedy nikoliv na stavební zákon a na vyhlášky doplňující stavební zákon. Vyhláška modernizuje a rozšiřuje stávající kodex norem požární bezpečnosti staveb. - Z toho vyplývá, že vyhláška MMR č. 137/1998 Sb. v novelizovaném znění vypouští celou část týkající se požární bezpečnosti staveb a pouze se odvolává na vyhlášku ministerstva vnitra. o Problematika vyhl. MMR 137/1998Sb. a její novely není předmětem této přednášky - V novelizované vyhlášce MMR nahrazující č. 137/1998 Sb. nebude docházet k odvolávkám na požární normy a platnost či aplikovatelnost požárních norem bude vázána pouze na vyhlášku o technických podmínkách požární ochrany staveb, popř. na vyhlášku č. 246/2001 Sb. o požární prevenci. SAMOSTATNOU kapitolu tvoří vztah novelizace vyhl. 26/99 Sb. (PŮSOBNOST – HLAVNÍ MĚSTO PRAHA) - Vyhláška MV je právní předpis, který má samozřejmě vyšší právní váhu než ČSN. o Je zřejmé, že ustanovení vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb a ustanovení požárních norem nemohou být v rozporu a že je proto nezbytné zajistit soulad těchto předpisů, resp. upravit či doplnit požární normy ve smyslu této vyhlášky. o VYHLÁŠKA tedy svým způsobem nastavuje závaznost norem či jejich čístí.

28

- Problematika požární bezpečnosti staveb je řešena v rámci tří skupin norem, a to: a) Kodexu ČSN 73 08 . . , včetně ČSN 65 02 . . ; b) ČSN EN zkušební normy, Eurokódy atd.; c) Různé ČSN, kde požární bezpečnost staveb je okrajovou či doplňkovou záležitostí. Jde i o ČSN z jiných oborů (elektro, stavební apod.). Promítnutí vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb se v rámci této zprávy týká jen bodu a). Tím není vyloučeno individuální promítnutí některých ustanovení této vyhlášky do národních příloh norem ČSN EN, jestliže to konkrétní návrh normy umožňuje. - Vyhláška o technických podmínkách požární ochrany staveb obsahuje problematiku, kterou lze přibližně rozdělit do tří skupin, a to: 1) Obecná ustanovení, která se mohou týkat všech druhů staveb 2) Ustanovení týkající se určitého – konkrétního druhu staveb 3) Ustanovení k užívání staveb (provozní záležitosti) o Opatření podle bodu 1) a 2) navazují na projektová požární řešení a musí být zapracována převážně do norem skupiny a). Na opatření podle bodu 3) může být v normách skupiny a) jen upozorněno, resp. jde o přímé opatření vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb v užívání či v provozu staveb. - V principu budou požadavky vyhlášky znamenat a) úpravu některých vybraných ustanovení stávajících ČSN ƒ jde o většinu, nebo b) vytvoření samostatné soustavy článků, stati, či samostatné přílohy ČSN (v krajním případě i samostatné ČSN) – jde zejména o tyto případy ƒ vyhlídkové věže ƒ základní školy, případně MŠ ƒ zařízení staveniště c) úpravu připravovaných ČSN ƒ zejména jde o ČSN 730848

29

Konkrétní dopad jednotlivých paragrafů vyhlášky do norem kodexu PBS - Úvodem o Jelikož je rozsah referátu časově omezen, je možné poskytnout pouze základní VYBRANÝCH paragrafů a nástin jejich základního dopadu do kodexu norem PBS. o Je nutné uvést, že o řadě konkrétních dopadů do jednotlivých ČSN se povede v rámci ČNI (TNK 27 a SC1 / TKK27) jistě podrobná diskuse. o Dále uvedené způsoby řešení je nutné brát pouze jako první NÁVRH. o Dopad konkrétních opatření nebude pouze v prostém opsání požadavku. Bude potřeba provést i řadu poznámek, vysvětlení, příkladů apod. tak, aby bylo zabráněno chybnému vysvětlení vyhlášky. - Vyhláška § 1 – Předmět úpravy o Jde o předmět vyhlášky. o Lze v obecné rovině upravit úvodní ustanovení. - Vyhláška § 2 – Navrhování a umístění stavby o Jde o úpravu opět V OBECNÉ ROVINĚ o Základních ČSN v části „základní ustanovení“, kde jsou uvedeny cíle požární bezpečnosti staveb o požadavky na umístění staveb hlavně z hlediska zásahu požárních jednotek o Umístění staveb se řídí územním řízením v rámci stavebního zákona. Pokud vyhláška č. 246/2001 Sb. stanoví něco jinak v cílech požární bezpečnosti staveb, pak by bylo třeba to posoudit a zvážit zapracování takového ustanovení do základních ČSN. Konkrétně jde o § 41 vyhlášky č. 246/2001 Sb. (požárně bezpečnostní řešení), což by bylo možné dát v upraveném znění jako závaznou přílohu do ČSN 73 0810, se zdůrazněním diferenciace v aplikaci ve vazbě na složitost a rizikovost staveb. Tato příloha by měla obsahovat i výčet případů, kde by měly být řešeny „požární scénáře“. - Vyhláška § 3 – Požární úseky a požární riziko o Požární úseky a požární riziko – bez dalších opatření. ƒ Vyhl. koresponduje s ČSN o Dojde-li k úpravám základních ČSN, ale i návazných ČSN, mohou být doplněny či zpřesněny citace některých případů samostatných požárních úseků i dle ostatních § vyhlášky. 30

- Vyhláška § 4 - SPB o odst. 1 ƒ Stupně požární bezpečnosti – bez dalších opatření o §4 – odst. 2 ƒ Postup podle ČSN EN 1991-1-2 je třeba doplnit do statě „Požární riziko“ v základních ČSN (čl. 6.1/02, čl. 6.1.3/04) s tím, že výsledná hodnota může být užita ve vazbě na eurokódy při určení požární odolnosti konkrétních konstrukcí, aniž by touto aplikací byl narušen postup při určení stupně požární bezpečnosti dle základních ČSN. • U všech požárních úseků budou nezávisle na ČSN EN 1991-1-2 vždy stanoveny stupně požární bezpečnosti! ƒ V PRINCIPU POSTUP PODLE ČSN EN 1991-1-2 NENAHRAZUJE STANOVENÍ POŽÁRNÍHO RIZIKA A STANOVENÍ STUPNĚ POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI. ƒ POSOUZENÍ PODLE ČSN EN 1991-1-2 NEMÁ VLIV NA SPB ƒ VŽDY SE TEDY MUSÍ STANOVIT POŽÁRNÍ RIZIKO A STUPEŇ POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI (SPB) A NAVAZUJÍCÍ SKUTEČNOSTI A NÁSLEDNĚ LZE PODLE ČSN EN 1991-1-2 NAPŘÍKLAD ŘEŠIT POŽÁRNÍ ODOLNOSTI STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ. ƒ KODEX NOREM PBS BYL A JE I NADÁLE POSTAVEN o NA POŽÁRNÍM RIZIKU A o NA SPB. ƒ ČSN EN 1991-1-2 JE POUZE PODKLADEM PRO HODNOCENÍ - Vyhláška § 5 – Požární odolnosti stavebních konstrukcí a uzávěrů o odst. 1 ƒ Požární odolnost konstrukcí – bez dalších opatření. ƒ Jde prakticky o soulad mezi vyhláškou a ČSN. o odst. 2 – zvýšená (minimální) požární odolnost ƒ Požární odolnost 30 minut pro 3. NP a více; doplní se tab. 12/02 a tab. 10/04 v základních ČSN v položkách 1), 3a), 5), 6). • Např. i formou poznámky 31

o odst. 3 – minimální odolnost dveří u HK (dveře jako stěna <90) ƒ doplní se ČSN 65 0201 - Vyhláška § 6 - Reakce na oheň. o Při úpravě základních ČSN i návazných ČSN by mělo být nahrazeno hodnocení „hořlavosti hmot“ „reakcí na oheň“, což se týká požadavků na hmoty a výrobky (popř. na skladbu konstrukcí z hmot a výrobků), souvisící s požární bezpečností staveb. o Při určení druhu stavebních konstrukcí budou použité materiály a výrobky hodnoceny dle reakce na oheň, což bude uvedeno v 730802 a 730804 a v 730810 (zpřesnění) o JE MOŽNÉ ƒ NAHRAZENÍ POŽADAVKU STUPNĚ HOŘLAVOSTI REAKCÍ NA OHEŇ (např. včetně doplňkové klasifikace) ƒ NAHRAZENÍ POŽADAVEKU NA STUPEŇ HOŘLAVOSTI JINÝM POŽADAVKEM - Vyhláška § 7 – Střešní plášť o Střešní plášť podle vyhlášky hodnocený z horní strany [BROOF(t3), BROOF(t1)] zcela odpovídá čl. 8.3, 8.4 ČSN 73 0810. - Vyhláška § 8 - Konstrukce komínu a kouřovodu o Vztah na ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojení spotřebičů paliv ƒ Nejedná se o přímou normu kodexu PBS - Vyhláška § 9 – Technická zařízení o odst. 1 - Elektrická zařízení ƒ Jde o systém napájení a kabeláže ƒ doplní se základní ČSN 02 a 04 o odkaz na druhy a vlastnosti volně vedených vodičů a kabelů podle vyhlášky – přílohy č. 2 a/nebo ƒ bude provedeno zapracování do NOVÉ ČSN 730848 o § 9 – odst. 2 - Ochrana stavby před bleskem ƒ doplní se základní ČSN (statě 12.9/02 a 13.10/04) se specifikací třídy reakce na oheň u zařízení ochrany před bleskem. o § 9 – odst. 3 – kotelny a vedení plynu v objektech nad 45m

32

ƒ Okolo tohoto článku bude jistě vedena diskuse (ohledně výkladu) ƒ Umístění nízkotlakých plynových kotelen – doplnit čl. ČSN 07 0703 ƒ specifikace provádění plynových potrubí vedených vně obvodových stěn objektu. o § 9 – odst. 4 - Tepelná zařízení a přilehlé konstrukce ƒ upřesní se ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení. o § 9 – odst. 5 - Vzduchotechnická zařízení ƒ směr proudění doplnit v ČSN 73 0810 či 730872´ o § 9 – odst. 6 – Těsnění prostupů ƒ Ve vyhlášce je odkaz na ČSN ƒ Odkaz na značení není nutné do ČSN přenášet - Vyhláška § 10 Návrh únikových cest o odst. 1, 2, 6 ƒ Drobné úpravy ČSN 730802 a 730804 • Nouzové osvětlení a zvětšení požadavku ČCHÚC Æ CHÚC ƒ bez dalších opatření o § 10 – odst. 3 - Nášlapné vrstvy podlah ƒ v chráněných únikových cestách – upřesnit v základních ČSN, index šíření plamene se nahradí třídou reakce na oheň. o § 10 – odst. 4, 5 - Bezpečnostní značení únikových cest a výtahů ƒ doplnit v základních ČSN (čl. 9.16/02 a 10.19/04). - Vyhláška § 11Požárně nebezpečný prostor a odstupové vzdálenosti o odst. 1 ƒ stanovit do ČSN, kam mohou zasahovat požárně nebezpečné prostory bez dalších posouzení (např. do veřejného prostranství – ulice, náměstí, parky, vodní plochy….). o § 11 – odst. 2 ƒ Požárně otevřené plochy při určení odstupů – doplnit základní ČSN 730802 a 730804 VČETNĚ jejich příloh

33

• Úpravou se zvýší dnešní dolní limit z 20 na 40 % jako jedna alternativa zápočtu požárně otevřených ploch • jako druhá alternativa se individuálně posoudí jednotlivé požárně otevřené plochy (je i ve stávajícím znění ČSN) o § 11 – odst. 3 – Odsunové a bezpečnostní bzdálenosti ƒ Odstupové vzdálenosti nelze obecně srovnávat s bezpečnostními vzdálenostmi. ƒ Podle přílohy č. 1 Vyhl. č. 246/2001 Sb. se jedná pouze o volné sklady sena a slámy přes 50 m3, od kterých jsou určeny bezpečnostní vzdálenosti. ƒ Tyto případy jsou uvedeny v příloze C, ČSN 73 0842 (viz též čl. 9 této normy). ƒ V čl. 10.6/02 a 11.7/04 doporučujeme uvést pouze odkaz na ČSN 73 0842. o § 11 – odst. 4 - Požárně nebezpečné prostory některých zařízení ƒ doplnit 730804, popř. v novém článku uvést dva či tři charakteristické případy zařízení včetně reprezentačních intenzit požáru, pokud tato zařízení mají charakter stavby. - Vyhláška § 12 - Zařízení pro hašení požárů o doplní se ƒ základní ČSN 730802 a 730804 odkazem na přílohu č. 3 vyhlášky. ƒ ČSN 730873. ƒ příloha I ČSN 730804 - Vyhláška § 13- HP o odst. 1 – ODKAZ na přílohu 4 ƒ Úpravy v základních ČSN 730802 a 730804 a) bude ponechán výpočet hodnoty nr, b) budou zrušeny specifikace přístrojů (např. 10 kg u vodních přístrojů...6 kg u práškových). c) nově budou doplněny postupy při určení hasicích jednotek nHJ,,HJ 1,HJ 2 d) specifikace tříd požáru

34

ƒ Kontrola návaznosti na ČSN 730842, 730833, příloha I ČSN 730804 apod., ČSN 730802 – stánky apod. o § 13 – odst. 2 - Pojízdné hasicí přístroje v únikových cestách ƒ doplnit základní ČSN 730802 + 730804 - Vyhláška § 14 - Požárně bezpečnostní zařízení o odst. 1 ƒ bez dalších opatření (je rozdíl mezi obsahem těchto zařízení dle ČSN a dle Vyhl. č. 246/2001 Sb., avšak toto nemá vliv na vyhlášku a její dopad do kodexu norem PBS. ƒ V rámci změny ČSN 730802 lze upravit název EPS, SHZ a SOZ na „aktivní požárně bezpečnostní zařízení“. o § 14 – odst. 2 ƒ Bude vedena diskuse o systému zapracování tohoto odstavce. o § 14 – odst. 3 - Autonomní detekce a signalizace ƒ ve smyslu vyhlášky má být u rodinných domů, bytových domů, ubytovacího zařízení, u staveb zdravotnického zařízení a sociální péče a u zařízení staveniště • doplnit základní ČSN • Autonomní hlásič kouře nedoporučujeme zahrnovat do součinitele c1 (a tak nemůže mít vliv ani na ostatní součinitele „c“). ƒ V rámci doplnění základních ČSN - zjednodušeně popsat podstatu tohoto zařízení, systémy napájení a signalizace a také zde citovat skupiny budov, kde se autonomní detekce požaduje. Kromě toho by požadavek autonomní detekce měl být uveden v dále citovaných normách (730833, 730835 včetně dotčené úpravy limitů). - Vyhláška § 15 - Rodinný dům a rodinná rekreace – jde o stavby OB1 o Nově je povolena garáž v OB1 jako součást obytné buňky při ploše požárního úseku S ≤ 600 m2 (tento názor byl již v TNK27/SC1 dříve) ƒ upraví se čl. I.3.1 ČSN 73 0804. ƒ Diskuse bude o • definici „jednotlivé garáže“ v rodinném domě počtem stání • automatické detekce a signalizace v garáži 35

o Délka nechráněné únikové cesty v OB1 – je nutné u větších OB1 posuzovat ƒ při ploše požárního úseku v OB1 S > 600 m2 ƒ doplní se ČSN 73 0833. o odst. 4 - Stupeň požární bezpečnosti je požadováno provést různě dle hořlavosti KS ƒ lze uvažovat a zatím je navrženo s rozdělit SPB dle hořlavosti KS (úprava ČSN 730833) • II. SPB limitovat výškou a konstrukčním systémem o h ≤ 6,0 m u nehořlavého o h ≤ 4,0 m u smíšeného o h = 0 m u hořlavého konstrukčního systému ƒ Dále bude potřeba upřesnit a definovat hořlavost KS v jednotlivých případech a alternativách objektů OB1 ƒ v jiných případech je doporučeno uplatnit běžný postup určení stupně požární bezpečnosti podle ČSN 73 0802 (úprava ČSN 730833) ƒ Diskuse bude o platnosti čl. 5.2.6 ČSN 73 0802 pro objekty OB1 o odst. 5 - autonomní detekce a signalizace – doplní se ČSN 730833 - Vyhláška § 16 - Bytový dům OB2 o odst. 1– bez dalších opatření. o odst. 2 - Autonomní detekce a signalizace – navrženo je doplnit jako požadavek ČSN 73 0833 - Vyhláška § 17 – Stavba ubytovacího zařízení (v podstatě OB3 a OB4) o odst. 1 – jelikož ve vyhlášce není vysvětlení pojmu UBYTOVACÍ ZAŘÍZENÍ, pak by bylo možné provést vysvětlení pojmu v ČSN 730833, avšak je nutné uvažovat s novelou vyhl. 137/98Sb. (kde dnes definice je) a vysvětlení definice konzultovat aby nedocházelo k rozporům. o odst. 2 - rozšířená aplikace nouzového osvětlení bude respektována v ČSN 730833. Vyloučení reflexních ploch a zrcadel na únikových cestách z důvodu zmýleného směru úniku lze zapracovat do ČSN 730833. Okolo rozsahu zapracování bude jistě vedena podrobná diskuse.

36

o odst. 3, 4 - Viditelnost značení únikových cest ve dne i v noci, jakož i značení úrovně podlaží ≥ 3 PP či NP se doplní v ČSN 730833 o odst. 5 – lze upozornit na ubytování ve stavbách jiného účelu v ČSN 730833, avšak prakticky je stav shodný i v současné úpravě ČSN. o odst. 6 - Vybavení domácím rozhlasem s nuceným poslechem (OB4) a v tomto směru se zpřesní ČSN 730833 včetně sníženého počtu osob ze 100 na 75. o Odst. 7 - Autonomní detekce a signalizace – výše o odst. 8 - Zřízení evakuačního výtahu ƒ v rámci OB4 v ČSN 730833 je tento požadavek prakticky naplněn i v současnosti ƒ u OB3 v ČSN 730833 dojde k doplnění nového článku ƒ u obou článků bude diskuse o potřebných rozměrech evakuačního výtahu jistě v návaznosti na schopnost pohybu ubytovaných osob. • Případné zmenšení rozměrů evakuační výtahové klece bude nezbytné promítnout do ČSN 730802 a ČSN 274014 s limitováním případů, kde těchto klecí užít. o odst. 9 - Požadavek na záclony a čalouněné materiály se týká OB4 (s více než 100 osobami). Tyto úpravy nejsou dosud předmětem projektového řešení a často ani kolaudace (NEJDE JEN O VÝSTAVBU OBJEKTU, ALE I O UŽÍVÁNÍ A PŘÍPADNOU VÝMĚNU ZÁCLON – dtto koberců apod.), takže se jedná o určitou změnu v oblasti užívání staveb. I toto řeší nová vyhláška. ƒ V základních ČSN (730802 a 730804) by měla být VE VŠEOBECNÉ ČÁSTI zdůrazněna nutnost zajištění požární bezpečnosti při „užívání staveb“ s odkazem na § 30 a přílohu 6 vyhlášky. ƒ V ČSN 730833, část OB4 se navrhuje doplnění o odst. 10 - Hadicové systémy v OB3 a OB4 ƒ v uvedených případech (je-li více než 20 osob ve 4. nebo vyšším podlaží) lze navrhnout úpravu ČSN 73 0873 s další specifikací požadavků. - Vyhláška § 18 – Zdravotnická zařízení a sociální péče - ČSN 73 0835

37

o odst. 2 - Vyloučení jeslí v podzemních podlažích (krom přímého východu na terén z úrovně podlaží ± 0,5 m) – doplnit ČSN 730835 o odst. 3 - značení úrovně podlaží ≥ 2. PP či 3. NP bude zapracována do ČSN 730835 ƒ Lze zvážit požadavky na značení podlaží zapracovat i do jiných norem PBS (ČSN 73 0831 a další). o odst. 4 - minimální požární odolnost (30 minut) požárně dělících a nosných konstrukcí bude zapracována jako nové články či změny CSN 730835 o odst. 5 - Autonomní detekce a signalizace u staveb sociální péče – není-li EPS (doplnění ČSN 730835) o odst. 6 - Požadavek na záclony a čalouněné materiály – viz výše – úprava ČSN 730835 - Vyhláška § 19 – Shromažďovací prostory ČSN 73 0831 o odst. 1 – lze se snažit sjednotit názvosloví ČSN 730831 a novely vyhl. 137/98Sb. o odst. 2 - povrchové úpravy – změnou podle § 6 dojde k přechodu požadavků na třídy reakce na oheň v základních ČSN VČETNĚ doplňkových klasifikací. ƒ Jde o provázanost reakce na oheň a odkapávání, odpadávání či indexů číření plamene. o odst. 3 - Požadavek na záclony a čalouněné materiály – viz výše – úprava ČSN 730831 o odst. 4 - Pevně zabudované lavice nebo sedadla - třída reakce na oheň nejméně D. ƒ Požadavek se týká konstrukcí (koster) lavic a sedadel, takže u luxusních divadel či koncertních sálů apod. může být provedeno čalounění bez ohledu na třídu reakce na oheň podle tohoto odstavce vyhlášky, ale čalouněný materiál musí z hlediska zápalnosti odpovídat samozřejmě příloze E ČSN 730831, tj. ČSN EN 1021-1,2. ƒ Je předpoklad zapracování požadavku na lavice a sedadla v novém článku ČSN 730831 • Kromě pevně zabudovaných lavic a sedadel by měl platit stejný požadavek i pro volné lavice a sedadla, neboť ty jsou evakuačně podstatně rizikovější.

38

• Také je třeba specifikovat pojem „konstrukce či kostry“ a „čalounění“ lavic a sedadel. o odst. 5 - Úniková cesta pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace ƒ navrhujeme podle této vyhlášky podrobněji specifikovat úpravu těchto únikových cest ve vztahu na osoby dle pozn. 15 ČSN 730802 a takový článek zařadit přímo do ČSN 730802, resp. ČSN 730831 a dalších norem řady ČSN 7308xx – VŽDY VŠAK v návaznosti na požadavek (ANO – NE) zřízení evakuačního výtahu. ƒ statě 9.8/02 (použití únikových cest). V ČSN 73 0831 (a případně i v jiných ČSN 73 08 . . ) se na tento článek odvolat s případným doplněním požadavků (nový čl. 5.3.1.4). o odst. 6 - Nouzové osvětlení – bez dalších opatření o odst. 7 - Označení podlaží (NP, PP) – doplnit ČSN 730831 o odst. 8- Požární odolnost nosných konstrukcí střech a konstrukcí zajišťujících stabilitu objektu - úprava ČSN 730831 ƒ odolnost 2 tu ≥ 15 min. nebo 30 min (dle situace) ƒ požadavek se týká konstrukcí střech shromažďovacích prostorů, které jsou v posledním nadzemním podlaží a všech nosných konstrukcí zajišťujících stabilitu objektu; požadavek bude uveden může v novém článku ČSN 730831. o odst. 9 - Evakuační výtahy u vnitřních shromažďovacích prostorů VP2 a VP3 ƒ Předpoklad doplnění nového článku ČSN 730831 ƒ V rámci změny ČSN bude probíhat diskuse ohledně vazby počtu osob (velikost x-SP) v dotčeném shromažďovacím prostoru na evakuační výtah, resp. vázat požadovaný počet evakuačních výtahů na velikost SP. - Vyhláška § 20 - Vyhlídkové věže o V rámci vyhlášky jsou dány pouze zásady vybraných případů vyhlídkových věží. ČSN musí řešit vyhlídkové věže komplexně. S ohledem na možný rozvoj turistiky lze očekávat rozsáhlejší výstavbu věží a doporučuji proto komplexní požární řešení těchto věží. o nejsou zařazeny do stávajících ČSN 73 08 xx, a je proto třeba zvážit systém řešení vhodný pro projektovou praxi, přičemž lze uvažovat s těmito variantami: 39

a) vytvoří se samostatné normy, nebo b) doplní se ČSN 73 0802 v základních statích – VŠEOBECNĚ o odkaz pro daný konkrétní typ stavby na přílohu ČSN, kde by byly podrobněji stanoveny požadavky na tyto skupiny staveb, nebo c) doplní se ČSN 73 0802 o požadavky těchto skupin staveb, a to tak, že budou rozptýleny podle věcného obsahu (odolnost, evakuace, odstupy apod.). Z praktického hlediska se jako optimální jeví varianta b) o odst. 1 - Dřevěná vyhlídková věž bez obvodových stěn ƒ může mít výšku h ≤ 30 m a NÚC. ƒ Je nutné do ČSN zakotvit stanovit přesný postup měření výšky ve vztahu na okolní terén. ƒ Nutno limitovat, co je dřevěná vyhlídková věž (vše DP3) a jak postupovat v případě DP2, DP1 ƒ Je nutné limitovat vztah na NÚC, mezní počty osob ve věži, jak hodnotit vyhlídkové věže s restauracemi (odkaz na všechny platné ČSN bez úlev) nebo vyhlídkové věže s technologickými vysílacími zařízeními, požadavky na výtahy popř. evakuační výtahy atd. ƒ Pokud by šlo o věže v památkově chráněných stavbách, postupovalo by se podle B8 ČSN 73 0834, přičemž není vyloučeno i určité doplnění tohoto článku. TOTO LZE UPLATNIT OBECNĚ pro všechny typy věží u kterých byla vyhlášena památková ochrana. o odst. 2 - Dřevěná věž s obvodovými stěnami ƒ může mít výšku h ≤ 15 m ƒ nutno specifikovat obvodové stěny (druh konstrukce, podíl otvorů apod.). o odst. 3 - Odstupové vzdálenosti ƒ budou podrobně řešeny ve zmíněné příloze ČSN 730802 ƒ odstupy 6,5 m se týkají jen věží uvedených v odst. 1, 2; v ostatních případech je doporučen postup podle ČSN 73 0802. o odst. 4 - Součástí vyhlídkové věže je také jiný prostor

40

ƒ nutno definovat v ČSN technické podmínky a vazbu na funkci jiného prostoru, výškové umístění, terén, druh konstrukcí, požární úseky o odst. 5 - Ztížené podmínky zásahu > 15 min ƒ zvětšení odstupové vzdálenosti o 50 %; ƒ je třeba vymezit, co je pod pojmem odstupová vzdálenost ve vztahu na objekty, les či jiné stromy mimo vyhlídkový areál, pozemky apod. - Vyhláška § 21 – Stavba garáží – zapracovat do přílohy I ČSN 730804 o § 21 – odst. 2 - Garáž pro vozidla na plynná paliva ƒ požadavek na detektory úniku plynných paliv a na účinné větrání lze uvést v novém článku přílohy I ƒ V tomto článku musí být současně uvedena intenzita „účinného větrání“, což bude předmětem diskuse, ale je zatím doporučeno stanovit intenzity obdobně jako pro hořlavé kapaliny, dále je třeba definovat prostorový rozsah takto větrané části u hromadných garáží pro vymezený či nevymezený počet stání těchto vozů, definovat případné nároky na záložní zdroj elektrické energie (pokud budou) atd. o § 21 – odst. 3 - Stání pro vozidla na přepravu hořlavých kapalin nebo plynů ƒ tato problematika je řešena stávajícím článkem přílohy I, podle kterého musí být tato vozidla umístěna v samostatných požárních úsecích. ƒ V příloze I bude nutné řešit doplnění řešení této problematiky. ƒ Doporučení na úpravy přílohy I ČSN 730804 s ohledem na vedení protipožárního zásahu má ve svých plánech i SC3 / TNK 27. ƒ Je nutné stanovit formu zabránění proti roztékání hořlavých kapalin. o § 21 – odst. 4 - Garáže se zakladačovým systémem a SHZ ƒ protože v čl. I.3.7 jsou stanoveny podmínky pro instalaci SHZ, lze považovat další kritérium „kde není umožněn rychlý a účinný zásah“ za rozšíření podmínek pro instalaci SHZ.

41

ƒ Lze doplnit přílohu I ČSN 730804 o rozšíření podmínek instalace SHZ, včetně podrobnějšího popisu pojmu „rychlý a účinný zásah“. ƒ Přílohu I ČSN 730804 je třeba dále rozšířit o • jednoduché zásobování vodou • o limity minimálního počtu stání, kdy musí být v 1. PP již SHZ (viz doporučení TNK 27/2004). o § 21 – odst. 5 - Vybavení hromadných podzemních garáží pro veřejnost domácím rozhlasem ƒ I o aplikaci a zapracování tohoto požadavku bude vedena diskuse zejména v návaznosti na EPS, způsob aktivace evakuačního rozhlasu ƒ Doporučujeme současně určit počet stání, kdy musí být tento rozhlas instalován (hromadné garáže jsou od čtyř stání), jakož i specifikovat pojem „garáže pro veřejnost“ – omezit dolní úrovní minimálního počtu stání (aby se jednalo o garáže pro veřejnost). Toto omezení počtu stání by mohlo být obdobně jako u shromažďovacích prostorů omezeno dle výškové polohy. ƒ Naopak je třeba zvážit, zda by domácí rozhlasy neměly být i u vícepodlažních nadzemních garáží - Vyhláška § 22 - Čerpací stanice - ČSN 650202 o odst. 2 - Druhy konstrukcí u čerpacích stanic atd. ƒ zpřesnění požadavků na konstrukce (DP1, DP2) – bude upravena ČSN 65 0202 o odst. 3 - Servisy a opravny vozidel na plynná paliva ƒ lze doplnit ČSN 73 6059 o požadavek na instalaci detektorů úniku plynů a větrání obdobně jako podle § 21 – odst. 2. I v tomto případě je třeba definovat prostorový rozsah a intenzitu větrání v samostatném novém článku ČSN 73 6059 (spolupráce v rámci ČNI). - § 22 – odst. 4 - Výrobky užité na prosvětlovací plochu konstrukcí čerpacích stanic o jedná se pouze o zpřesnění ČSN 65 0202, kde jsou v zásadě tyto požadavky uvedeny. o Použití výrobků třídy reakce na oheň E – d0 je třeba považovat za maximální hořlavost; obecně lze užít výrobků třídy A až E. 42

- Vyhláška § 23- Školy a školské zařízení se navrhují podle ČSN 73 0802 o Pokud jde o požadavky zpřesňující požární návrhy zejména mateřských škol, doporučujeme volit obdobný postup jako u § 20 a v nové příloze ČSN 73 0802 stanovit požadavky § 23 – odst. 2 až 8, popřípadě další požadavky vyplývající z moderních světových tendencí v této oblasti i u ZŠ, středních a vysokých škol. o odst. 1 ƒ JE DOPORUČENO VYTVOŘENÍ SAMOSTATNÉ PŘÍLOHY ƒ ve všeobecné části – bude platit ČSN 730802 + uvést, že tyto provozy popř. stavby se posuzují podle ČSN 730802 + podle samostatné přílohy této normy. o § 23 – odst. 2 - umístění prostorů mateřské školy ƒ limit 1. NP a 2. NP se týká prostor či tříd, kde se nacházejí děti, takže stavba mateřské školy může mít podzemní podlaží, ale i 3. NP, kde bude např. strojovna vzduchotechniky (viz třetí věta tohoto odstavce). ƒ Diskuse bude ohledně umístění MŠ x jesle. o § 23 – odst. 3 - Výrobky užité pro stavbu mateřské školy ƒ požárně dělící a nosné konstrukce zajišťující stabilitu stavby či objektu, ve kterém se nachází mateřská škola, budou definovány druhem konstrukcí DP1, popř. DP2, jde-li o objekt do 2. NP. Tím se vylučuje i podkroví s třídou mateřské školy s konstrukcí druhu DP3. ƒ To znamená, že i objekt jiného účelu, ve kterém se nachází mateřská škola, musí mít konstrukce druhu DP1, má-li objekt více než 2. NP. o § 23 – odst. 4 – třída MŠ ƒ Třída mateřské školy musí tvořit požární úsek – tento podstatný požadavek musí být doplněn definicí co je „třída mateřské školy“, neboť zpravidla nejde o jednu místnost. o § 23 – odst. 5 ƒ Ve stavbě mateřské školy pro více než 20 dětí musí být 2 ÚC. ƒ Bude probíhat diskuse ohledně rozšíření požadavků tohoto článku.

43

• Lze zvážit požadavek rozšířit například i na mateřskou školu v objektu jiného účelu • Definovat vztah dvou ÚC (resp. NÚC) na požární úsek třídy mateřské školy • Definovat, co je myšleno kapacitou 20 dětí (v návaznosti na možné přímé východy na volné prostranství). ƒ Z jednotlivých PÚ mateřské školy mohou vést přímé východy na volné prostranství a potom limit „20 dětí ve školce“ není rozhodující. Jedná se tedy o případ, kde je více PÚ mateřské školy se společnými dvěma východy na volné prostranství. o § 23 – odst. 6 ƒ Ve stavbě mateřské školy atd. nesmí být kývavé nebo turniketové dveře ƒ Lze diskutovat o rozšíření požadavku i na školy v objektech jiného účelu (zejména jde o únikové cesty, které běžně nejsou žáky používané), což je v současnosti aktuální i ve vztahu na soukromé školy umístěné v různých objektech. o § 23 – odst. 7 – Domácí rozhlas ƒ Školy pro více než 100 dětí mají mít domácí rozhlas s nuceným poslechem – požadavek je jednoznačný ƒ Lze diskutovat o jeho rozšíření o instalaci EPS či o autonomní detekci a signalizaci, a to minimálně ve vybraných prostorách o § 23 – odst. 8 - školské prostory pro ubytování ƒ Lze uvažovat zapracování do výše uvedené přílohy ČSN 730802, ale i do úvodních ustanovení ČSN 730833 (kde je odkaz i na ubytování v léčebnách apod.). ƒ Pokud jsou zde prostory, kde dochází k soustředění osob (společenské místnosti, herny, jídelny apod., pak postupovat i podle § 19 a provést odkaz na ČSN 730831. ƒ Není vyloučení, že v nové příloze ČSN 73 0802 by měly být stanoveny podrobnější požadavky podle § 19 (ČSN 73 0831) zejména u středních a vysokých škol.

44

- Vyhláška § 24 - Zemědělské stavby - ČSN 73 0842 – Změna 1 z roku 2003. o odst. 2 - Podhledy stropů nebo střešní konstrukce stavby stájí ƒ mají mít výrobky D-s1-d0, aniž by odkapávaly či odpadávaly ve smyslu ČSN 73 0865 ƒ tento požadavek je uveden v ČSN 73 0842 a doplní se pouze třída reakce na oheň pro podhledy a střešní konstrukce s funkcí stropu. ƒ Požadavek podle ČSN 73 0865 a reakce na oheň se nevztahuje na „střešní konstrukci stavby stájí“, je-li pod touto konstrukcí strop a naopak vztahuje se na tento strop. o § 24 – odst. 3 Užití konstrukcí DP1 u stájí s více než 2. NP a u silového skladového hospodářství ƒ věcně je tento požadavek uveden v ČSN 73 0842; zpřesní se jen označení na DP1 (viz změna 1/2003). o § 24 – odst. 4 ƒ Sklady hořlavých kapalin v množství přes 7 m3 se požárně posuzují podle ČSN 65 0201 – tento požadavek vyplývá i pro zemědělské stavby z ČSN 65 0201; ƒ Půjde o doplnění ČSN 73 0842 současně s uvedením I. až IV. třídy nebezpečnosti ve smyslu čl. 4.1 ČSN 65 0201. ƒ Diskuse bude o posouzení ostatních případů skladů hořlavých kapalin v zemědělství (doplnění do ČSN 650201, 730842) o § 24 – odst. 5 - Informační štítky u skladů dle odst. 4 ƒ tento požadavek lze uvést v novém článku ČSN 73 0842. - Vyhláška § 25 - Výrobní a skladové objekty o jedná se o odkazy jak o normu na výrobní objekty ČSN 730804, tak skladovou normu ČSN 73 0845. o Požadavky vyhlášky se však se týkají pouze skladování apod. pyrotechnických výrobků o Diskuse bude o rozšíření podmínek skladování pyrotechnických výrobků a v základních ČSN stanovit ƒ Do ČSN 730802 a 730804 či i do ČSN 730845 zakotvit od jakého množství musí být pyrotechnika v samostatném požárním úseku (v návaznosti na jednotlivé třídy

45

nebezpečnosti skladovaných materiálů a vyhl. ČBÚ 72/1988Sb.) a další návaznosti a požadavky na skaldování o § 25 – odst. 2 - Požadavek na druh konstrukcí DP1 u pyrotechnických skladů ƒ bude uvedeno v ČSN 73 0845 ƒ Diskuse, zda toto ustanovení bude i u ČSN 730802 a 730804 (skald pyrotechnických výrobků a jeho definice bude rozhodující – toto lze provést v ČSN ve spolupráci s MV ČR) ƒ u ČSN 7308xx; současně doporučujeme u pyrotechnických výrobků přímo stanovit přímo vyšší skupinu provozu a skladů, diskuse bude i o minimálním SPB a u odstupových vzdáleností. o § 15 – odst. 4 - Elektrická zařízení v pyrotechnických skladech ƒ Bude uvedeno v ČSN 73 0845. ƒ V návaznosti na definici „sklad pyrotechnických výrobků“ lze zapracovat i do ostatních ČSN (730802, 730804) • Zda se bude jednat o sklad dle ČSN 730845, nebo • Zda se bude jednat o samostatný požární úsek skladu dle o Dále je doporučeno do ČSN zvážit požadavky na instalaci požárně bezpečnostních zařízení v těchto skladech, popř. limitovat umístění těchto skladů s ohledem na výšku objektu, výškovou polohu PÚ apod. - Vyhláška § 26 – odst. 1, 2 Jde o širší problematiku o Vybavení památkově chráněných staveb EPS, SHZ – tento požadavek nelze stanovit obecně ve všech památkově chráněných stavbách, neboť takovou stavbou může být např. zřícenina hradu. Naopak rekonstrukcí zříceniny může dojit k vytvoření shromažďovacího prostoru. o Kromě toho k realizaci instalace EPS, SHZ popř. SOZ může dojít jen v případě při rekonstrukci, resp. při změně skupiny II či III památkově chráněné stavby (viz § 32 – odst. 2). V zásadě by EPS,SHZ popř.SOZ mělo být tam, kde je větší počet osob, nebo kde jsou historické, umělecké a jiné sbírky. ƒ Tam, kde nebude EPS, budou hlásič požáru na systému EZS 46

o Bude diskuse o rozšíření přílohy B ČSN 73 0834 o podrobnější určení charakteru provozů v památkově chráněných stavbách, ve kterých bude požadovaná instalace EPS či SHZ (nebo i SOZ), a to třeba i rozšířeným postupem podle čl. B.5 ČSN 73 0834. o Kromě toho bude třeba i podrobněji definovat pojem „jedinečný prostor“ atd. o V zásadě se jedná o individuální odborné (expertizní) posouzení změn v památkově chráněných stavbách. ƒ Nedojde-li ke „změně“, nelze předpokládat instalaci EPS či SHZ. - Vyhláška § 27 – odst. 1, 2 o Ochrana movitých kulturních památek – zřízení prostorů movitých kulturních památek může být předmětem stavebního řešení jen při „změně“ staveb (pokud nejde o novou stavbu). ƒ Instalace movitých kulturních památek do určitých prostor však NEMUSÍ být spojena se stavebním řízením dle stavebního zákona. Jedná se tedy i o POŽADAVEK NA PROVOZ OBJEKTŮ. o Doporučujeme proto vybavení prostor EPS, SHZ popř. SOZ, ve kterých jsou movité kulturní památky, uvést jako nový článek do přílohy B ČSN 73 0834. o I v těchto případech bude třeba podrobněji definovat „movité kulturní památky“ (kde je situace jednodušší), ale zejména „jedinečné sbírky historických předmětů“, pokud to nebude příslušet památkovým orgánům. - Vyhláška § 28 - Stavby zařízení staveniště o odst. 1 ƒ Protože dochází k různému přístupu při návrhu těchto objektů i z hlediska požární bezpečnosti, doporučujeme v základních ustanoveních ČSN (VŠEOBECNĚ) stanovit, že stavby zařízení staveniště se z požárního hlediska posuzují podle těchto norem stejně jako jiné stavby, PŘÍPADNĚ obdobně jako u staveb školských zařízení, vyhlídkových věží apod. provést odkaz na samostatnou přílohu ČSN, která by řešila specifika oproti základním ustanovením ČSN. ƒ V některých zahraničních předpisech jsou u dočasných staveb (např. do 6 měsíců) sníženy i požárně bezpečnostní požadavky (např. odstupové vzdálenosti). Bylo by vhodné i zvážit takovou úpravu 47

o § 28 – odst. 2 - Stavba ubytovacího zařízení staveniště ƒ požadavek na vybavení autonomní detekcí a signalizací bude řešena v základních ČSN. ƒ Uvést, že ubytovací zařízení staveniště se navrhuje podle ČSN 73 0833 jako OB3 (popř. OB4), z čehož vyplývá podle § 17 – odst. 7 požadavek na autonomní detekci a signalizaci. V ČSN 73 0833 by dále byl doplněn nový článek např. ve stati 2, kde by byl uveden postup při návrhu ubytovacího zařízení staveniště - Vyhláška § 29 - Požární bezpečnost při provádění staveb o Do základních ČSN lze uvést požadavek postupného požárního zabezpečení objektu v souladu se schváleným požárním řešením, a to novým článkem ve stati VŠEOBECNĚ. ƒ V principu jde o POV ƒ Je však nutné jednoznačně zakotvit povinnost posuzování stavů stavebních objektů, které jsou velice často připravovány k předčasnému užívání. Stavba nebo její část, které jsou předmětem řízení, musí být schopna plnit svou funkci včetně zajištění únikových cest, požární vody, požárně bezpečnostních zařízení apod. o V poznámkách k těmto článkům by bylo vhodné uvést příklad řešení, nebo určitou specifikaci ve vztahu na stupeň provedení stavby. o Rizikový je i stav dokončení stavby v interiérech (instalace, povrchové úpravy apod.) - Vyhláška § 30 - Užívání staveb o Nemá přímý dopad do ČSN. o V základních ČSN 730802 + 730804, jakož i v ČSN 65 0201 lze uvést nezbytnost zachování požární bezpečnosti objektu i v době užívání, s odkazem na § 30 vyhlášky a přílohy 6, 7, 8. o Doporučujeme zrušit přílohu F ČSN 65 0201 či provést zásadní změnu. - Vyhláška § 31 o Změny staveb – změny staveb jsou obecně řešeny podle ČSN 73 0834, jde-li o skupinu I či II; u změn skupiny III se postupuje podle základních norem.

48

o Navrhuji doplnit čl. 5.7 ČSN 73 0834 o zařízení autonomní detekce a signalizace při změnách skupiny II, jde-li o objekty (provozy) v nichž je toto zařízení požadováno vyhláškou o U změn III budou požadavky na autonomní detekci a signalizaci v dotčených normách. - Vyhláška § 32 o Přechodná ustanovení – je věcí vyhlášky a není třeba to uvádět v požárních normách. - Vyhláška, příloha 1 o Jedná se o seznamy norem – není nutné zapracovat, lze doplnit do seznamů - Vyhláška, příloha 2 o Bude se jednat o parketu nové ČSN 730848, kde dojde i k vysvětlení používaných pojmů a k podrobnějším požadavkům. - Vyhláška, příloha 3 o Rozsah zapracování přílohy 3 bude předmětem další diskuse. - Vyhláška, příloha 4 – hasící přístroje o Viz výše. o Jde o úpravu stanovení počtu a typu hasících přístrojů v návaznosti na hasící schopnosti i úpravy konkrétního počtu hasících přístrojů v konkrétních provozech. o Budou upraveny ČSN 730802, 730804, 730833, 730842, případně další ČSN - Vyhláška, příloha 5 – autonomní detekce o Viz výše. - Vyhláška, příloha 6 – Požadavky požární ochrany při užívání staveb nebo jejich částí vztahující se k chráněné únikové cestě, k úpravě interiéru, přístupu k nástěnným hydrantům a hasicím přístrojům o Rozsah zapracování přílohy 3 bude předmětem další diskuse. - Vyhláška, příloha 7 – Hořlavé kapaliny o Viz výše. o Je možné zrušení přílohy F ČSN 650201 či provést její podstatnou redukci. o Není vyloučena i úprava článků ČSN 650201 - Vyhláška, příloha 8 – Bezpečné vzdálenosti 49

o Příloha vyhlášky platí samostatně. Lze na ni provést odkaz (ČSN 061008) Závěr - Dotazy, diskuse. Použitá literatura [3] Vyhláška MV 23/2008 Sb. [2] REPO - Expertizní středisko požární bezpečnosti staveb, Ing. Vladimír Reichel, DrSc., Ing. Jan Karpaš, CSc., Alena Hilšerová, 102 21 Praha 10, Pražská 16: NÁVRH úprav požárních norem podle vyhlášky technických podmínkách požární ochrany staveb - Praha 2/ 2008.

50

Úvod k vyhl. č.23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb plk. Ing. Rudolf KAISER MV - GŘ HZS ČR Kloknerova 26, 148 01 Praha 414 e-mail: [email protected] Obecná část: Návrh vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb (dále jen „vyhláška“) je realizací zmocnění obsaženého v § 24 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 186/2006 Sb. Účelem navrhované právní úpravy je stanovit jednotné technické podmínky požární ochrany při navrhování, výstavbě a užívání staveb. Vyhláška stanoví technické podmínky požární ochrany a požární bezpečnosti staveb, které byly dosud stanoveny pouze částečně, a to v několika právních předpisech, zejména z oblasti stavebního práva. Technické podmínky požární ochrany staveb musí být v souladu s právem EU/ES dodrženy po celou dobu stanovené nebo předpokládané životnosti stavby. V této souvislosti jsou v návrhu řešeny také technické podmínky požární ochrany při stavebních úpravách, udržovacích pracích, změnách dokončených staveb a zařízení staveniště. Vyhláška obsahuje jak technické podmínky požární ochrany staveb mající obecný charakter, tak i specifické technické podmínky požární ochrany pro vybrané druhy staveb. Ve vyhlášce je dále reagováno, s ohledem na vstup České republiky do Evropské unie, na harmonizaci požadavků požární bezpečnosti s evropskými předpisy, zejména se směrnicí Rady 89/106/EHS a Interpretačním dokumentem č. 2, ve kterém je řešena požární bezpečnost jako jeden ze základních požadavků na stavbu. Dalšími předpisy, které musí být při řešení technických podmínek požární ochrany staveb respektovány, jsou příslušná rozhodnutí Evropské komise. Vyhláška zavádí nové třídy a úrovně požadavků požární bezpečnosti ve vztahu k nové klasifikaci stavebních výrobků a stavebních konstrukcí z hlediska jejich reakce na oheň (rozhodnutí Komise 2000/147/ES) a novou klasifikaci požární odolnosti stavebních výrobků a konstrukcí (rozhodnutí Komise 2000/367/ES). Nová klasifikace stavebních výrobků a stavebních konstrukcí je postupně zaváděna přejímáním harmonizovaných evropských zkušebních norem do systému českých technických norem. Dosud jsou v České republice stavební hmoty a výrobky určené k zabudování do staveb klasifikovány z hlediska hořlavosti, přičemž pro třídění je používáno 5 tříd. Nyní z hlediska klasifikace

51

reakce na oheň existuje 7 evropských tříd pro jednotlivé stavební výrobky. V současné době byla převzata klasifikační norma ČSN EN 13 501 – 1 pro klasifikaci stavebních výrobků a konstrukcí staveb a další klasifikační norma ČSN EN 13501 – 2 pro klasifikaci stavebních výrobků a konstrukcí staveb z hlediska požární odolnosti kromě vzduchotechnických zařízení. Do návrhu vyhlášky byla v zájmu sjednocení a na základě dohody s Ministerstvem pro místní rozvoj převzata osvědčená ustanovení prováděcích předpisů k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), například některá ustanovení připravované vyhlášky MMR o technických požadavcích na stavby, která řeší obecné technické požadavky na stavby. Vyhláška byla předložena k notifikaci podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34/ES o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice č. 98/48/ES. Část vyhlášky, která se vztahuje k navrhování staveb, není právem ES jednotně upravena, neboť se jedná o oblast, která je předmětem národní úpravy členských zemí. Vyhláška je zpracována v souladu s právním řádem České republiky. Danou problematiku neupravují mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. Aplikace vyhlášky bude znamenat zvýšené nároky, a to v důsledku vyhláškou zaváděných požadavků na vybavení nově navrhovaných rodinných a bytových domů a staveb sociální péče přenosnými hasicími přístroji a autonomními hlásiči požáru. Zavedení těchto požadavků do praxe přinese zvýšení standardu požární ochrany staveb, přičemž je nutno uvažovat cenovou relaci od 700 Kč za jeden hasicí přístroj a od 250 Kč za autonomní hlásič požáru. Aplikací vyhlášky dojde k omezení využívání podzemních hromadných garáží pro veřejnost určených k parkování vozidel s pohonem na plynná paliva, a to z důvodu problematického řešení případné technické závady, pokud by došlo k hoření plynných paliv a následnému rozšíření požáru včetně případných výbuchů. Tato skutečnost by s ohledem na výsledky zkoušek požáru osobních automobilů s nádržemi na plynná paliva negativně ovlivnila evakuaci osob a zásah jednotek požární ochrany. Plynná paliva, jako např. LPG, CNG nebo vodík, se detekují odlišně a rovněž způsob větrání prostor, kde jsou umístěna zařízení s obsahem těchto paliv, je odlišný. V současné době není větrání podzemní hromadné garáže s účasti veřejnosti natolik účinné, aby se předešlo případnému ohrožení zdraví a života osob a majetkovým škodám, obzvláště, pokud nelze předem stanovit počet osobních automobilů a druh používaného paliva u aut parkujících v podzemních hromadných garážích určených pro veřejnost. V budoucnosti, kdy bude možno technicky vyřešit a zároveň posoudit účinnost větrání a detekci, lze toto opatření ve vyhlášce částečně zrušit pro nové stavby, nebo ty, které novému technickému řešení budou vyhovovat. Pro ostatní 52

garáže, tedy hromadné nadzemní, řadové i jednotlivé, bude platit ustanovení § 21 odst. 2 návrhu vyhlášky. Aplikace vyhlášky nebude mít negativní dopad na životní prostředí a z hlediska sociálních dopadů, lze předpokládat pozitivní vliv na zaměstnanost. Zvláštní část: K§1 Účelem ustanovení je vymezení základních technických podmínek požární ochrany pro oblasti, které jsou pro zajištění požární bezpečnosti stavby nejdůležitější. A dále, že vyhláška je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES, ve znění směrnice 98/48/ES. K§2 Cílem ustanovení je specifikace technických podmínek v různých fázích projektové přípravy staveb, a to včetně návrhu na umístění stavby v území. K § 3, 4 a 5 Aby mohly být stanoveny, posouzeny a klasifikovány požadavky požární odolnosti a provedena klasifikace výrobků a stavebních konstrukcí z hlediska jejich reakce na oheň, je třeba stanovit stupeň požární bezpečnosti, jehož hodnota je ovlivněna velikostí požárního rizika, které musí být stanoveno pro jednotlivé požární úseky, do kterých je stavba dělena z důvodů omezení rozšíření požáru uvnitř stavby. Je zde konkretizován přísnější požadavek na požární odolnost pro požárně dělicí a nosné stavební konstrukce u staveb se 3 a více nadzemními podlažími. K§6 Je zde uveden postup stanovení požadavků na reakci na oheň u stavebních konstrukcí a stavebních výrobků. Bylo nutno rozvést tyto požadavky s ohledem na funkci stavebních konstrukcí ve stavbě a s ohledem na přijetí nových klasifikačních a zkušebních norem. K§7 V tomto ustanovení je reagováno na novou klasifikaci střešních plášťů související s přijetím nových klasifikačních a zkušebních norem. K§8 V ustanovení bylo nutno samostatně reagovat na zcela nové technické 53

požadavky požární ochrany na konstrukce komínů a kouřovodů vyplývající z ČSN EN 1443 a ČSN EN 12391-1. K§9 V ustanovení bylo potřebné svodně reagovat na technické podmínky těch technických zařízení, jejichž provozování vyžaduje vyšší nároky na bezpečnost z hlediska možného vzniku požáru. K § 10 Bylo nutné samostatně vyřešit požadavky na bezpečnou evakuaci, která je ovlivněna únikovými cestami, tj. jejich typem, počtem polohou, kapacitou a vybavením dle normativních požadavků, a dále evakuačními výtahy. K § 11 Pro minimalizaci následků vzájemného negativního ovlivňování staveb v případě požáru bylo třeba vymezit základní postup pro stanovení odstupových vzdáleností včetně vymezení požárně nebezpečného prostoru pro navrhovanou stavbu i stavby stávající. K § 12 Samostatně bylo třeba stanovit opatření pro účinný a bezpečný zásah jednotek požární ochrany, tj. při hašení požáru a pro záchranné práce, musí být stavby zabezpečeny přístupovými komunikacemi včetně nástupních ploch, vnitřními a vnějšími zásahovými cestami a požárně bezpečnostními a jinými zařízeními s podrobnějším vymezením specifikovaným v samostatné příloze č. 3. K § 13 a 14 Ustanovení vyjadřuje nové požadavky na vybavování stavby hasicími přístroji, a to z hlediska hasicí schopnosti podle nově přijatých evropských norem, s podrobnostmi uvedenými v samostatné příloze. V případě, že z normy vyplývá doporučující požadavek na vybavení stavby vyhrazenými požárně bezpečnostními zařízeními, je nutno v expertní zprávě nebo posudku prokázat, že nedojde k bezprostřednímu ohrožení života osob. Pokud toto prokázáno nebude, musí být stavba tímto zařízením vybavena. Rovněž jsou nově určeny stavby popřípadě jejich části, které musí být vybaveny zařízením autonomní detekce a signalizace. Tento požadavek vyplývá ze statistiky požárů a poznatků příčin požáru.

54

K § 15 až 28 Na základě poznatků z požárů a nových požárně technických charakteristik stavebních výrobků bylo třeba nově stanovit požadavky na požární bezpečnost pro vybrané druhy staveb (rodinné domy, stavby pro individuální rekreaci, bytové domy, ubytovací zařízení, stavby pro zdravotnictví a sociální péči, stavby se shromažďovacím prostorem, stavby vyhlídkových věží, stavby garáží, stavby čerpacích stanic pohonných hmot, servisů a opraven, stavby k činnosti školy a školských zařízení, zemědělské stavby, stavby pro výrobu a skladování, stavby památkově chráněné a u staveb sloužících pro zařízení staveniště), a to i z hlediska zajištění evakuace osob a zvířat. U rodinných domů je dovoleno, aby jednotlivá garáž nebo přístřešek pro osobní, dodávková nebo jednostopá vozidla tvořila společný požární úsek s prostory rodinného domu, není-li plocha tohoto požárního úseku větší než 600 m2. Nově však vzniká požadavek na vybavení prostorů rodinného domu zařízením autonomní detekce. V případě, že se jedná o rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci ze stavebních konstrukcí nosných a požárně dělicích ze dřeva, respektive z hořlavého konstrukčního systému, je vždy zapotřebí odlišně od normových požadavků prokázat stupeň požární bezpečnosti a nelze automaticky zařadit tuto stavbu do II. stupně požární bezpečnosti podle normových požadavků. U prostoru bytu v bytovém domu, v prostoru pokoje pro hosty v ubytovacím zařízení nebo v prostoru lůžkové části u staveb zařízení sociální péče vzniká nově požadavek na vybavení autonomní detekcí a signalizací. Nově jsou specifikovány požadavky na stavby vyhlídkových dřevěných věží, které dosud nebyly žádným předpisem řešeny. U nově navržených staveb památkově chráněných nebo částí staveb, v níž jsou umístěny movité kulturní památky, je požadováno vybavení těchto staveb vyhrazenými požárně bezpečnostními zařízeními, tj. elektrickou požární signalizací a stabilním hasicím zařízením. K § 29 Jsou zde uvedeny požadavky splnění technických podmínek požární ochrany při výstavbě stavby, a to v závislosti na stupni jejího provedení. I při výstavbě je nutno přiměřeně dodržovat požadavky technických podmínek pro navrhování týkající se zejména zabránění vzniku a rozšíření požáru, přístupu ke zdroji požární vody a volné průjezdnosti příjezdových komunikací pro případný zásah jednotek požární ochrany. K § 30 Při užívání stavby musí být dodržovány technické podmínky požární ochrany, podle kterých byla stavba navržena. V případě, že jsou ve stavbě použity výrobky nebo materiály, které nemají deklarovanou funkčnost po celou dobu životnosti stavby, musí být před uplynutím doby funkčnosti provedeno 55

jejich obnovení. V přílohách je podrobněji specifikováno, jak postupovat v případě, že jsou prováděny dodatečné úpravy interiéru, které nepodléhají řízení podle stavebního zákona. Rovněž je v podrobnostech v přílohách (č. 6 a 7) stanoveno, které předměty a za jakých podmínek lze umístit v chráněných únikových cestách. Tyto požadavky se týkají jak nově navržených, tak stávajících staveb. V ubytovací části zařízení staveniště je zpřísněn požadavek na neumisťování tepelných zařízení a tepelných soustav se zkapalněnými uhlovodíkovými plyny včetně zásobních nádob v prostorách ubytovací části stavby. Tyto lze umístit a používat pouze ve vymezených prostorech. K § 31 U změn stávajících staveb je nově stanoven požadavek na vybavení příslušných prostorů dotčených změnou stavby zařízením autonomní detekce a signalizace, pokud je toto zařízení při navrhování pro příslušnou část stavby vyžadováno. K § 32 Vytváří se přechodné období šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti vyhlášky, během nichž musí být splněny podmínky stanovené vyhláškou i u staveb, jejichž užívání bylo započato přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky. Dále se stanoví okamžik, kdy musí být u staveb, které byly prohlášeny za památkově chráněné přede dnem i po nabytí účinnosti vyhlášky, splněny požadavky obsažené ve vyhlášce. K § 33 Účinnost vyhlášky je stanovena od 1. července 2008. K příloze č. 1 V příloze je uveden seznam norem, které obsahují podrobnosti týkající se technických podmínek požární ochrany při navrhování, výstavbě a užívání stavby. K příloze č. 2 Účelem této přílohy je stanovit podrobnosti o druzích vodičů a kabelů elektrických rozvodů sloužících k ovládání požárně bezpečnostních zařízení a pro vybrané druhy staveb, přičemž je třeba zohlednit požárně bezpečnostní charakteristiky vodičů a kabelů.

56

K příloze č. 3 V této příloze jsou uvedeny technické podmínky požární ochrany zařízení pro hašení požárů a záchranné práce. Rovněž je nutno věnovat pozornost při umisťování staveb a nástupních ploch v blízkosti ochranného pásma podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. U garáží se zakladačovým systémem musí být u vstupu do garáže vyznačena dispozice včetně řezu a půdorysu tohoto prostoru a vyznačení přístupu do jednotlivých podlaží zakladačového systému. K příloze č. 4 V příloze se stanoví konkrétní podmínky pro určení počtu hasicích přístrojů s ohledem na jejich hasicí schopnost, což není dosud v právních předpisech upraveno. Rovněž jsou zde uvedeny konkrétní stavby se stanovením počtu a typu hasicích přístrojů včetně jejich hasicí schopnosti. K příloze č. 5 V příloze je podrobněji s odkazem na příslušné normy vysvětleno, jaké zařízení je považováno za zařízení autonomní detekce a signalizace. K příloze č. 6 Samostatnou přílohou bylo třeba reagovat na poznatky z průběhu požárů a nejasnosti získané při aplikaci dosavadních předpisů, zejména v oblasti užívání únikových cest, k úpravě interiéru, dodatečného umísťování hořlavých látek ve stavbách nebo jejich částech a přístupnosti nástěnných hydrantů a hasicích přístrojů. K příloze č. 7 Návrh směřuje k odstranění nejasností při určení, kolik hořlavých kapalin se může v prostorách vyskytovat. Dále bylo třeba stanovit konkrétní podmínky požární ochrany (zejména s ohledem na poznatky z průběhu požárů) pro minimalizaci vzniku požáru při užívání staveb s výskytem hořlavých kapalin. K příloze č. 8 V této příloze bylo nutné vyřešit postup pro stanovení bezpečné vzdálenosti spotřebičů od hořlavých a nesnadno hořlavých látek v případech, kdy se instalují nebo užívají spotřebiče, ke kterým již není k dispozici úplná dokumentace výrobce.

57

Nedostatky změn staveb v požární ochraně Ing. Petr KUČERA, Jan PAVELEK VŠB-Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava -Výškovice e-mail: [email protected], [email protected] Klíčová slova změny staveb, změny užívání, požární ochrana Abstrakt Příspěvek se zabývá hodnocením normy ČSN 73 0834 PBS – Změny staveb. Poukazuje na problémy, které jsou s použitím této normy v praxi, a navrhuje řešení některých problémů. Příspěvek je zaměřen převážně na změny staveb skupiny I a to jak na jejich zařazení, tak na technické podmínky na ně kladené. Úvod Změny stávajících staveb zaujímají ve stavebnictví stále významnou roli. Přestože v posledních letech dochází v České republice k velkému rozvoji stavebnictví a staví se mnoho nových občanských ale i průmyslových staveb, je stále potřeba modernizovat či rozšiřovat celou řadu staveb stávajících, které vznikly v dávné minulosti, ale třeba i v letech nedávných. Změna stavby ve stávajícím objektu nebo změna v rámci stávající technologie je vždy do značné míry limitována právě parametry stávajícího prostoru resp. objektu či technologického celku. Při změnách staveb nelze proto vždy zcela uplatnit požadavky českých technických norem a ostatních předpisů platných na úseku požární bezpečnosti staveb. Proto se při změnách staveb uplatňují jakési „úlevy“, z požadavků platných norem a předpisů v oblasti požární bezpečnosti staveb. Tyto „úlevy“ nebo lépe specifické požadavky jsou ustanoveny zejména v ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb – změny staveb, ale i dalších českých technických norem. Příspěvek hodnotí správnost zařazení změn staveb do jednotlivých skupin, zvláště pak do skupiny I. Poukazuje na nové poznatky v oblasti požární bezpečnosti staveb a snaží se zachytit zkušenosti odborné veřejnosti se zařazováním staveb do skupin změn staveb dle ČSN 730834.

58

1. Změny staveb dle normy ČSN 73 0834 Norma platí pro projektování požární bezpečnosti změn dokončených staveb, pokud tyto stavby podléhají stavebnímu nebo kolaudačnímu řízení dle stavebního zákona. Tato norma neplatí pro změny staveb, které byly projektovány podle ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a přidružených norem, kromě změn staveb skupiny I a bytových domů projektovaných dle typových pokladů. Změny staveb skupiny II lze pro shromažďovací prostory, sklady, objekty spojů, sklady a provozovny s hořlavými kapalinami, plyny apod. aplikovat pouze v rozsahu, v jakém se na ni příslušné technické normy nebo předpisy odvolávají. Dle ČSN 73 0834 se změny staveb třídí dle rozsahu a závažnosti do tří skupin: I

- změny staveb s uplatněním omezených požadavků požární bezpečnosti;

II - změny staveb s uplatněním specifických požadavků požární bezpečnosti; III - změny staveb s plným uplatněním požadavků požární bezpečnosti daných zejména ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a přidruženými normami. Za změnu v užívání objektu, prostoru nebo provozu se považují pouze změny, které vedou v měněném prostoru ke zvýšení požárního rizika nebo ke zhoršení podmínek evakuace tj. ke zvýšení počtu osob unikajících jedním únikovým pruhem nebo ke zvýšení celkového počtu unikajících osob. Dále sem patří případy, kdy se mění věcně příslušná projektová norma na ČSN 73 0833 nebo ČSN 73 0835. Změny staveb skupiny I jsou změnami, které téměř nemají vliv na požární bezpečnost objektu, a jedná se pouze o změny drobné. Pak jsou v normě stanoveny podmínky pro zatřídění změn staveb skupiny III. To jsou naopak změny, které mají zásadní vliv na stavbu a je potřeba je řešit s plným uplatněním požadavků norem a předpisů platných v oblasti požární bezpečnosti staveb, stejně jako objekty a stavby nové. Všechny ostatní změny staveb, které nesplní kritéria pro změny staveb skupiny I, tj. malé změny, ale současně se nejedná o rozsáhlé stavební úpravy a zásadní změny v užívání, splňující kritéria pro změny staveb skupiny III, se zařazují jako změny stavby II. Změny staveb skupiny II se mohou provádět pouze u staveb, které nebyly projektovány podle současného kodexu norem požární bezpečnosti staveb, tedy před rokem 1977.

59

2. Změna užívání objektu, prostoru nebo provozu Změna užívání objektu, prostoru nebo provozu je z hlediska požární bezpečnosti staveb pouze změna, která u měněného prostoru vede k: 2.1 Zvýšení požárního rizika U staveb projektovaných dle platného kodexu norem požární bezpečnosti by se však mělo za změnu v užívání z hlediska požární bezpečnosti považovat každou změnu, při které dojde k navýšení uvedených hodnot. Jak v tomto článku, tak v technických podmínkách pro změny staveb skupiny I je opomenut případ zmenšení otvorů, které při požáru umožňují přirozený odvod tepla a kouře mimo objekt. Pokud není dána podmínka, že otvory v obvodových stěnách nesmí být zmenšeny, bylo by vhodné, aby alespoň tento článek posuzoval i změnu součinitele b pro nevýrobní objekty resp. parametru odvětrání F0 pro objekty výrobní. 2.2 Zhoršení podmínek evakuace osob Ke změně užívání objektu dochází při zvýšení počtu osob unikajících z měněného objektu nebo jeho části. Evakuace osob je při projektování požární bezpečnosti staveb prioritní. Limit nárůstu počtu osob s omezenou schopností pohybu nebo neschopných samostatného pohybu o více než 12 osob na kterékoliv únikové cestě z objektu je až příliš vysoký. Každé zvýšení počtu osob s omezenou schopností pohybu nebo neschopných samostatného pohybu značně zvyšuji dobu evakuace osob z objektu a klade zvýšené nároky na zasahující jednotky požární ochrany. Je navrhováno omezit nikoliv počet osob na kterékoliv únikové cestě v objektu, ale nárůst počtu osob v celém objektu nebo v jeho samostatně posuzované části. 2.3 Zhoršení podmínek pro evakuaci zvířat Zcela v této normě chybí zhodnocení stájových zemědělských objektů hodnocených dle ČSN 73 0842 Požární bezpečnost staveb – Objekty pro zemědělskou výrobu. Zda se jedná o změnu v užívání by se mělo posoudit podle změny podmínek pro evakuaci zvířat, nikoliv podle změny podmínek evakuace pro osoby, jejichž počet je v objektu zanedbatelný.

60

2.4 Záměna věcně příslušné projektové normy V bodě d) článku 3.2 ČSN 73 0834 je uvedeno, že ke změně v užívání dochází při změně věcně příslušné projektové normy na ČSN 73 0833 a ČSN 73 0835, tedy na prostory a objekty určené pro bydlení a ubytování a na zdravotnická zařízení. Základní změnou věcně příslušné normy, na kterou tato norma vůbec nepamatuje, jsou případy, kdy se mění projektová norma ČSN 73 0802 na ČSN 73 0804 a opačně. Tyto projektové normy posuzují požární bezpečnost objektů rozličným způsobem a je tedy těžké opravdu korektně posoudit, zda dochází ke zhoršení stavu požární bezpečnosti nebo nikoliv. Z pohledu bezpečnosti osob je zásadní rozdíl hlavně v posuzování únikových cest. Z tohoto pohledu by se nikdy neměl přechod z ČSN 73 0804 výrobní objekty na ČSN 73 0802 nevýrobní objekty posuzovat jen jako změna stavby skupiny I. Při navrhování výrobních objektů jsou požadavky na únikové cesty mírnější a i když nedojde k nárůstu počtu osob, mohou se únikové cesty stát nedostačujícími Jsou však i další objekty, na které by změna měla být posouzena přísněji, s ohledem na projektové normy upravující tyto prostory. Jsou to především prostory určené pro shromažďování většího počtu osob posuzované dle ČSN 73 0831 a objekty ve které jsou posuzovány dle ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny - provozovny a sklady. Za změnu věcně příslušné projektové normy je také považována změna objektů definovaných podle ČSN 73 0833 jako OB 2 nebo OB 3 na objekty pro ubytování definované podle téže normy jako OB 4. Za nebezpečný lze však považovat i stav, kdy se objekty definované jako OB3 nebo OB4 mění na objekty OB2. Příkladem může být přeměna starých kasáren na bytový dům v rámci změny staveb skupiny I. 3. Změny staveb skupiny I Z hlediska požární ochrany se jedná o velmi malý zásah do stavby, jehož provedením se nezhorší stav požární bezpečnosti oproti stavu schválenému v kolaudačním řízení. Je velmi důležité správné stanovení hranice, kdy se ještě jedná o stavbu skupiny I a kdy už je potřeba posoudit změnu s použitím specifických požadavků na požární bezpečnost. Změny staveb skupiny I se mohou použít jak u staveb projektovaných před rokem 1977, tak i u staveb projektovaných podle dnešního kodexu požárních norem, tedy ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804. 3.1 Úprava, oprava nebo nahrazení jednotlivých stavebních konstrukcí Není nijak vymezeno, co je jednotlivá stavební konstrukce, a kdy se 61

považuje za výměnu náhradu jednotlivé stavební konstrukce. Pokud nedojde k vytvoření místností o půdorysné ploše větší než 100 m2, mohou být také celkové rekonstrukce objektů změnami staveb skupiny I. Uplatňují se při nich pouze minimální požadavky na požární bezpečnost objektu. Přitom často dochází k vybourání všech nebo většiny nenosných konstrukcí v objektu a tím i ke změně vnitřního členění prostorů, k významnému zásahu do únikových cest, vytvoření prostupu v konstrukcích a k vzniku nových rozvodů, instalačních šachet apod. Je tedy žádoucí vymezit rozsah výměny jednotlivých stavebních konstrukcí. Lze to provést např. stanovením procentuálního množství měněných nenosných stavebních konstrukcí nebo stanovením maximální plochy v procentech, na které dochází k záměně, náhradě jednotlivých stavebních konstrukcí. Je rovněž vhodné zavést pojem „celková rekonstrukce objektu“. Pokud by se prováděly celkové rekonstrukce objektů, nemělo by být možné je hodnotit jako změny stavby sk. I. Takové rekonstrukce objektů by měly být řešeny alespoň jako změny staveb sk. II. 3.2 Výměna, záměna nebo obnova systémů, sestav popř. prvků technického zařízení budov, které svojí funkcí podmiňují provoz objektu Dle ustanovení bodu b) článku 3.3 ČSN 73 0834 lze rovněž v objektu v rámci změny stavby sk. I nově vybudovat: 1) strojovna osobních výtahů: Dle ČSN 73 0802 i ČSN 73 0804 musí strojovny výtahů tvořit samostatný požární úsek. Jsou to tedy prostory, které jsou z hlediska požární ochrany považovány za natolik rizikové, že musí být od ostatních prostor v objektu požárně odděleny. Nejde zde pouze o to, že ve strojovně výtahu může dojít k požáru, který se rozšíří na zbývající části objektu, ale také o ohrožení strojovny požárem v přilehlých prostorách, zejména jde-li o strojovny evakuačních či požárních výtahů, jejichž funkce by mohla být požárem vážně ohrožena. Toto není pro budování nové strojovny vůbec zmíněno. Vzhledem k tomu, že změny staveb skupiny I mohou být prováděny v jakýchkoliv prostorech bez ohledu na využití stavby, neměly by se strojovny výtahů vytvářet alespoň v objektech hodnocených dle ČSN 73 0833 objekty pro bydlení a ubytování jako OB2 a OB4, v objektech hodnocených dle ČSN 73 0835 budovy zdravotnických zařízení jako LZ2 a u budov vysokých více než 45 m.

62

2) vnější osobní nebo lůžkový výtah: Ustanovení zcela odporuje všem zavedených opatřením a známým skutečnostem pro navrhování požární bezpečnosti výtahů. V projektových normách ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 nejsou uvedeny specifické požadavky pro navrhování vnějších výtahů. Při propojení jednotlivých pater výtahovou šachtou může dojít při požáru k zásadním problémům jako např. k vytvoření komínu mezi všemi podlažími v objektu, k rychlému šíření kouře pomocí komínového efektu v jeho šachtě. Vnější výtahy vedené po vnějším plášti budovy se mohou nacházet v požárně nebezpečném prostoru jiných požárních úseků nebo sousedících prostor. Vnější výtahové šachty se často budují jako prosklené a ke ztrátě celistvosti výtahové šachty může dojít při požáru velmi rychle. V takovém případě dojde i k rychlejšímu a masivnějšímu šíření požáru a zplodin hoření do dalších podlaží. To že k výstavbám takovýchto výtahů opravdu dochází je názorně zobrazeno na obr. 1. Vybudování lůžkového výtahu, který je často využíván osobami se zhoršenou schopností pohybu nebo neschopnými samostatného pohybu, by neměl být vybudován bez uplatnění běžných požadavků na požární bezpečnost výtahu. Tyto výtahy se často budují jako evakuační. Evakuační a požární výtahy by vzhledem k požadavkům na jejich provedení v dnes platných předpisech neměly být budovány v rámci změn staveb vůbec, bez ohledu zda se jedná o výtah vnější. Tyto výtahy je nutné navrhovat s plným uplatněním platných norem a předpisů.

Obr. 1: Vnější osobní výtah v požárně nebezpečném prostoru 63

3) strojovny vzduchotechnického zařízení, pokud rozsah stávajícího vzduchotechnického rozvodu není při obnově rozšířen: Pro strojovnu VZT zařízení obecně platí, že tvoří samostatný požární úsek. Pouze v případě, že slouží jednomu požárnímu úseku, není nutné, aby byla samostatným požárním úsekem. VZT zařízení (potrubí rozvody) velmi často způsobí rychlé rozšíření požáru a zplodin hoření po objektu. V oblasti navrhování VZT zařízení platí ČSN 73 0872 PBS – Ochrana staveb proti šíření požáru VZT zařízením z roku 1996. Nicméně pokud budou řešeny z hlediska požární bezpečnosti stavby nově vznikající strojovny VZT jako změny stavby sk. I, nebude možné podchytit všechny požadavky norem na tyto prostory a navazující vedení VZT potrubí s ohledem na požární bezpečnost stávajícího objektu. Strojovna VZT vždy souvisí s rozvody VZT a je třeba ji hodnotit komplexně. Strojovna VZT ne výjimečně zajišťuje i požární větrání chráněných únikových cest, nebo provozní a havarijní větrání rozličných technologií včetně technologií pracujících s hořlavými látkami, prachy apod. V těchto případech je budování strojovny VZT v rámci změny stavby sk. I zcela nevhodné. 4) kotelna, která nemá celkový tepelný výkon vyšší než 140 kW při nejvyšším jmenovitém výkonu jednoho kotle do 70 kW včetně Zařízení kotelen malých výkonů lze považovat za poměrně bezpečné. Pokud se jedná o kotelny nově vznikající, většinou se do stávajících objektů instaluje zařízení, které je schváleno pro provoz v ČR. Toto zařízení je před uvedením do provozu odzkoušeno a zrevidováno. Není zřejmě důvod, provádět kotelny v jiném režimu, než v režimu změn staveb skupiny I. Je však na zváženou, zda takto řešit i zařízení pracující s hořlavými kapalinami, ale i kotelny na tuhá paliva umístěné spolu se sklady paliva. 5) hygienické zařízení s nahodilým požárním zatížením nejvýše 5 kg Hygienické prostory jsou prostory bez požárního rizika. Řešit takovéto prostory v režimu změn staveb sk. I je možné bez dalších připomínek. 6) vodovod, kanalizace, ústřední vytápění U nově instalovaných rozvodů vody, kanalizace a ústředního vytápění je důležité dodržet utěsnění prostupů rozvodů požárně dělícími konstrukcemi. V případě, že by tyto rozvody byly vedeny v instalační šachtě, není vhodné řešit tyto rozvody jako změny stavby sk. I, i když se jedná o instalační šachty stávající. I ve stávajících instalačních šachtách by měly být dodrženy zásady na požární oddělení těchto prostor od ostatních prostor objektu, dále na svislé předěly samotné instalační šachty pro zabránění šíření požáru po rozvodech instalační šachtou a samozřejmě požární utěsnění všech prostupů rozvodů požárně dělícími konstrukcemi instalační šachty. Rovněž rozvody požární vody pro účely hašení by neměly být řešeny jako změna stavby sk. I.

64

7) Prostory bez požárního rizika K těmto prostorům, které mohou být v rámci změny staveb skupiny I vybudovány by mohly být přidány všechny prostory, které jsou dle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 považovány za prostory bez požárního rizika. Jak už uvedeno v názvu, tyto prostory nejsou z pohledu požární ochrany nikterak nebezpečné. Ve většině případů se zde jedná o haly nebo chodby bez vnitřního vybavení, které nemají žádný negativní vliv na požární bezpečnost objektu a není zde potřeba uplatňovat specifické požadavky požární bezpečnosti staveb. Tyto prostory by mohly být vybudovány jako změna skupiny I bez jakéhokoliv omezení co se týče například plochy místnosti. 3.3 Výměna, záměna nebo obnova technologického zařízení Výměna, záměna nebo obnova technologického zařízení je např. výměna starého lisovacího stroje na kovový odpad za nový lisovací stroj na kovový odpad. Toto vymezení však zahrnuje i všechny rozsáhlé změny nebo rekonstrukce technologií pracující s hořlavými plyny, prachy a kapalinami. Počínaje výměny nebo obnovy takovýchto zařízení, tak i obnovy rozvodů a instalací k těmto zařízením. Je to natolik obecné, že dle tohoto článku lze s minimálními požadavky na požární bezpečnost stavby rekonstruovat obrovské provozy např. koksoven, rafinérií a nebo elektráren. Bylo by vhodné i v případě rozsáhlých rekonstrukcí starých technologických celků řešit tyto prostory z hlediska požární bezpečnosti podrobněji. Pokud dochází k výměně, záměně nebo obnově v provozech s nízkým požárním zatížením resp. rizikem a současně se nemění skupina výrob a provozů mohlo by být postupováno v režimu změn staveb sk. I. U výměn, záměn nebo obnov technologií v prostorách s průměrným požární zatížení např. 30 kg/m2 a vyšším nebo u provozů skupiny výrob 5-7 dle ČSN 73 0804 by se již nemohlo jednat o změnu stavby sk. I. Obecně by mělo platit, že za změnu stavby sk. I se považuje pouze výměna, záměna nebo obnova samostatného technologického zařízení nebo jeho části. Celkové rekonstrukce technologií nelze provádět jako změny stavby sk. I. 3.4 Změna vnitřního členění prostoru Za změnu skupiny I lze považovat změny vnitřního členění prostoru, pokud v rámci jednoho podlaží nevzniknou v nevýrobních objektech a ve výrobních objektech se skupinou výrob a provozů 4 až 7 (podle ČSN 73 0804) místnosti o podlahové ploše větší než 100 m2 prostor s podlahovou plochou větší než 100 m2 však může vzniknout rozdělením prostoru původně většího. Vzhledem k tomu, co již bylo výše uvedeno, ztrácí ustanovení tohoto článku praktický význam. Pokud vznikne např. prostor bez požárního rizika 65

s plochou větší než 100 m2 a únikové cesty z takového prostoru vyhoví požadavkům platných ČSN, není důvod to řešit podrobněji. V případě, že bude dobře vymezeno, jaké změny stavby resp. zásahy do stávajících objektů je možné řešit jako změnu stavby sk. I, není důvod omezení plochy na používaných 100 m2. 4. Technické požadavky na změny skupiny I Technické požadavky dané kapitolou 4 ČSN 730834 na změny staveb skupiny I nejsou v souladu s evropskými normami, směrnicí rady Evropy č. 89/106/EHS ani některými českými normami např. ČSN 73 0810 nebo ČSN EN 13501-1. V kapitole 4 ČSN 730834 jsou kladeny požadavky na stupeň hořlavosti stavebních hmot a nikoliv na třídu reakce na oheň. Nejsou vymezeny požadavky na dnes již standardně užívané mezní stavy, které musí posuzované stavební konstrukce splňovat ve stanovené resp. požadované době požární odolnosti. Jedná se o mezní stavy nosnosti konstrukce, její celistvosti, tepelné izolace, hustoty tepelného toku, kouřotěsnosti, mechanické odolnosti apod. Dnes platné požadavky na materiálové složení, mezní stavy a reakci na oheň pro stavební konstrukce je nutné alespoň v omezené míře zapracovat do technických požadavků normy ČSN 73 0834. Tyto požadavky by se měly v omezené míře uplatňovat při změnách staveb sk. I. i II. 4.1 Požární odolnost Pro změny staveb, které byly navrhovány před účinností norem ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 je správné, že není požadována požární odolnost vyšší než 45 minut. V mnoha stavbách by větší požadavek bylo velmi náročné splnit. Navíc tato požární odolnost je přijatelná pro únik osob z objektu i pro zásah jednotek požární ochrany a nejspíš by po požáru, který by zničil konstrukci s požární odolností 45 minut už byly zničeny i téměř všechny ostatní konstrukce. Není však úplně vhodné, aby toto ustanovení bylo použito pro stavby, které již byly projektovány podle dnešního požárního kodexu. Proč by stavby, které byly vyprojektovány a zkolaudovány s konstrukcí o vyšší požární odolnosti měly mýt možnost při jednoduché opravě tuto požární odolnost snížit na 45 minut? Vždy by se měla ctít podmínka, že požární bezpečnost stavby nebude zhoršena pod úroveň, na které byla zkolaudována. 4.2 Hořlavost Požadavek na stupeň hořlavosti je nutno zcela přepracovat dle požadavků norem ČSN 73 0810 a ČSN EN 13501-1. Stupeň hořlavosti stavebních hmot již není používán a všechny hmoty musí být posuzovány dle třídy reakce na oheň. 66

4.3 Prostupy Prostupy stěnami, které zajišťují stabilitu objektu nebo jeho části, nebo jsou použity v konstrukcích ohraničujících únikové cesty nebo oddělující prostory dotčené změnou stavby od prostorů neměněných, by měly být utěsněny i tehdy, pokud nejsou nově zřizovány, ale přestože již v konstrukci byly. Pokud je prováděna výměna potrubních rozvodů a nové potrubí prochází stejným prostupem jako staré není toto nový prostup, ale i přesto je třeba jej požárně utěsnit. Nemá nejmenší smysl požadovat utěsnění nově vzniklých prostupů ve stěně, ve které jsou již tři jiné prostupy, které však požárně utěsněny nejsou. Pokud dochází k výměně výše zmiňovaných konstrukcí musí být přihlédnuto nejen k utěsnění prostupů těmito konstrukcemi, ale také k požárnímu utěsnění nově vzniklých dilatačních spár v místě napojení jednotlivých stavebních konstrukcí. 4.4 Požární úseky Jako změny staveb skupiny I mohou být vytvořeny strojovny osobních výtahů, vnější výtahy výtahové šachty nebo strojovny vzduchotechnického zařízení. Všechny tyto prostory by i při posouzení dle platných norem většinou byly posouzeny maximálně na III. stupeň požární bezpečnosti. Není však úplně vhodné, že se neposuzuje požární riziko v ostatních částech objektu. Například u strojoven požárních a evakuačních výtahů nebo u kotelen na plynná paliva nespočívá největší požární nebezpečí uvnitř prostoru, ale je velmi důležitá ochrana zařízení proti průniku požáru z jiných prostor. Vždy by mělo být posuzováno i to co je v jeho okolí. Mnohdy je to z hlediska požární bezpečnosti mnohem nebezpečnější než to, co obsahuje samotný posuzovaný prostor. 4.5 Otvory v obvodových konstrukcích Technické podmínky pro změny staveb skupiny I řeší otvory v obvodovém plášti budovy jen z hlediska odstupových vzdáleností. Není však žádný problém ve zmenšování otvorů. Změny skupiny I se smějí používat i pro stavby, které byly navrhovány dle současného kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Velikost otvorů má na výpočet požárního rizika dle ČSN 73 0802 nebo na ekvivalentní dobu trvání požáru dle ČSN 73 0804 velký vliv. Někdy mohou otvory dělat i změnu požárního rizika o 50 % a tím i jeden nebo dva stupně požární bezpečnosti. Velikost otvorů v obvodových stěnách hraje velmi důležitou roli i při vybavení prostoru požárně bezpečnostním zařízením. Pro vybavení prostoru zařízením pro odvod kouře a tepla jsou podmínky v počtu osob v objektu, výšce objektu a v přirozeném odvodu kouře a tepla z objektu. Pokud dojde k zazdění části otvorů může dojít k omezení přirozeného odvodu zplodin z objektu 67

a k splnění podmínek pro instalaci požárního odvětrání. V rámci změny stavby se však již tato problematika neřeší. Pokud tedy chce investor mít malá okna a nemuset instalovat zařízení pro odvod tepla a kouře, stačí mu, aby po kolaudaci v rámci změny stavby skupiny I tyto okna zmenšil a není v tom žádný problém. Požadavek na velikost otvorů v obvodových stěnách z hlediska jejich zmenšení a tím zhoršení přirozeného odvětrání objektu nebo prostoru by jistě v technických požadavcích na změny sk. I chybět neměl. 5. Závěr V dané problematice změn staveb se v praxi vyskytuje celá řada problému a nedostatků. Základní technický předpis ČSN 73 0834, na který se odvolávají i právní předpisy, je zastaralý a neodpovídá dnes platným předpisům a normám, ale i praktickým zkušenostem a novým poznatkům. Projektové normy řešící požární bezpečnost staveb by měly korespondovat i s faktem, že ekonomika ČR za poslední roky prudce vzrostla. S tím došlo k přílivu velkých investorů do České republiky a k realizaci celé řady staveb, včetně změn celé řady stávajících staveb. Spolu s ekonomickým růstem republiky, by mělo docházet i ke zvyšování nákladů vynaložených na bezpečnost obyvatel a tedy ke zpřísňování požadavků na požární zabezpečení staveb. Pro zvýšení bezpečnosti měněných staveb je i dle názoru odborné veřejnosti potřeba, aby větší část změn byla posouzena s uplatněním specifických požadavků požární bezpečnosti staveb. Požadavky ČSN 73 0834 by měly být zpřísněny a při posuzování změn staveb, by měli zpracovatelé požárně bezpečnostního řešení změn staveb uplatňovat ve větší míře inženýrský resp. expertizní přístup hodnocení požární bezpečnosti staveb s ohledem na specifika jednotlivých změn staveb. Literatura [1] ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. ČNI: Praha, 2000 [2] ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty. ČNI: Praha, 2002 [3] ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení. ČNI: Praha, 2005 [4] ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory. ČNI: Praha, 2001

68

[5] ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb – Budovy pro bydlení a ubytování. ČNI: Praha, 1996 (Z1 2000) [6] ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb – Změny staveb. ČNI: Praha, 2000 [7] ČSN 73 0835 Požární bezpečnost staveb – Zdravotnická zařízení. ČNI: Praha, 2006 [8] ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. ČNI: Praha, 2007

69

Požární inženýrství a požární bezpečnost staveb Doc. Dr. Ing. Miloš KVARČÁK VŠB – TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Abstrakt Požární bezpečnost staveb se většině případů řeší prostřednictvím technických norem, u kterých je řešení postaveno na zobecněných poznatcích a zkušenostech projektantů, hasičů a dalších osob. U staveb velkého rozsahu nelze zcela uplatnit formulovaná doporučení a je nutno postupovat také odchylně s využitím vědeckých a inženýrských principů. Použít takové postupy znamená mít požadované znalosti, zkušenosti, využívat výsledky vědecké, technické a experimentální činnosti. Požární inženýrství také znamená odpovědnost za formulované závěry, vždyť požární bezpečnost staveb řeší ochranu života a zdraví lidí, ochranu majetku a životního prostředí. Klíčová slova požár, požární inženýrství, požární bezpečnost staveb Podle [1] požární inženýrství v sobě zahrnuje vědecké a inženýrské principy, pravidla a odborné posudky založené na porozumění základním jevům požáru a na pochopení chování osob během požáru. Hlavním cílem je zajistit záchranu lidských životů, ochranu majetku a zachování životního prostředí a kulturního dědictví. Postupy, kterých požární inženýrství využívá, v praxi představují komplexní pohled na požární bezpečnost se snahou chovat se hospodárně. Jaká je praxe s užitím požárního inženýrství v požární bezpečnosti staveb? V drtivé většině případů se při řešení požární bezpečnosti staveb formou bezpečnostních řešení používají postupy definované v technických normách, ve vynímečných případech pak postupy definované v zahraničních normách nebo Eurokódech. S ohledem na výše uvedenou definici tyto postupy nemůžeme považovat za postupy poplatné pro požární inženýrství, neboť většinou jde o zobecněné poznatky a zkušenosti z oblasti požární bezpečnosti staveb. Projekční normy v jednotlivých článcích definují podmínky řešení ve formě rad, doporučení, případně k řešení využívají jednouché empirické propočty nebo jiné matematické postupy, které výrazným způsobem zjednodušují skutečnou problematiku. Vše je řešeno s určitou mírou bezpečnosti. Tyto postupy nejsou vědecké a není nutné mít vysokoškolské vzdělání k jejich užití. Podle zákona o požární ochraně může jen autorizovaný inženýr nebo 70

technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb, oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Z textu je zřejmé, že inženýrské postupy v požární bezpečnosti staveb budou prakticky užívat zejména absolventi vysokých škol. Vědeckými a inženýrskými principy rozumíme pracovní postupy postavené především na poznání a jasné formulaci problému. Dále na rozvíjení smyslu pro fakta, na individuální schopnosti vnímat skutečnosti co nejpřesněji a co nejobjektivněji. Fakta, nebo data jsou základním kamenem, jsou to zjištěné a ověřené skutečnosti. Nutnosti je uvědomovat si rozdílnost mezi vlastním subjektivním míněním a objektivní realitou. Požár je složitý fyzikálně chemický děj. K matematickému popisu uvolňování tepla, přenosu tepla a hmoty, šíření kouře a dalších jevů, které souvisí s hořením, se uplatňují rovnice vyšších řádů. Do těchto rovnic vstupuji fyzikální charakteristiky a další parametry, které v průběhu požárů mění svojí velikost v prostoru i čase. Řešit tyto rovnice s potřebnou přesnosti je velice složité a ve většině případů nereálné. Řešením je použití určitých zjednodušení, a to na straně samotného řešení a také na straně údajů a parametrů, které vstupují do výpočtů. Zde si je nutno uvědomit, že přesnost výstupů a přesnost z nich formulovaných závěrů závisí na kvalitě vstupních údajů a kvalitě použitého postupu řešení. V požárním inženýrství se stává velkým pomocníkem výpočetní technika. Počítačové programy umožňují realizovat v relativně krátkém čase složité a velmi rozsáhlé výpočty. V současné době se stále více využívají modelovací programy. Výpočetní technika zjednodušuje a urychluje řešení, ale nezbavuje řešitele odpovědnosti za dosažené výsledky a z nich formulované závěry. Při použití modelovacích programů si uživatelé neuvědomují některá fakta, které souvisí s jejich užitím. Čím složitější problém a přesnější postup řešení, tím také méně dostupný a finančně náročnější modelovací program. Lze si jen stěží představit autory modelovacího programu, kteří do jeho vývoje investovali značný čas a množství finančních prostředků, a kteří následně dají výsledek své práce volně k použití v praxi. Uživatele modelovacích programů bez patřičné odbornosti jen velice obtížně mohou posoudit, zda zvolený postup řešení odpovídá fyzikálně chemické podstatě řešené problematiky požáru. Ověřit, že popsaný postup řešení v dokumentaci k modelovacímu programu byl skutečně uplatněn v programu, vyžaduje autorizaci modelovacího programu nebo dlouhodobé a náročné ověřování, například pomocí zjednodušených analytických postupů. Nedostatkem většiny modelovacích programů je omezený přístup k údajům, které vstupují do výpočtů. Navíc většina běžně dostupných vstupních údajů (tabulky, databáze, hodnotové normy), zejména fyzikálních charakteristik, jsou stanovena pro normální podmínky. Zejména hodnota teploty prostředí se v podmínkách požáru 71

mění ve velkém rozsahu a v závislosti na této teplotě se mění v podstatě hodnoty všech fyzikálních charakteristik. Dalším faktorem, který výrazným způsobem může ovlivnit výsledky realizovaných výpočtů, jsou parametry, které charakterizují požár. V praxi se při realizovaných výpočtech uplatňují teplotní křivky, které jsou určeny pro testování stavebních konstrukcí a reálný požár nadhodnocují. To se týká také dalších hodnot uplatněných v technických normách požární bezpečnosti staveb. Také tepelný výkon požáru nedostatečným způsobem popisuje reálný požár v jeho časovém průběhu. Tato konstantní hodnota pouze charakterizuje požár a umožňuje porovnávat různé typy požárů podle vybraných hledisek. Tento výčet faktorů není kompletní, ale ukazuje na složitost problému využití modelování požárů v technické praxi. V inženýrském přístupu k řešení problematiky požární bezpečnosti staveb nelze spatřovat pouze užití modelovacích programů a prezentace dosažených výsledků. Zde je nejenom nezbytný požadavek použití kvalitního modelovacímu programu, ale také vysoká odborná úroveň a zkušenosti s užitím modelovacích programů, správné a také přesné zjištění údajů vstupujících do výpočtů. Pak lze očekávat potřebnou kvalitu výstupních údajů. Po zjištění výsledků je nutné analyzovat dosažené výsledky, neboť žádný výpočetní program nemůže nahradit myšlení, ale zejména odpovědnost za následně formulované závěry. K inženýrským postupům lze také zařadit experimenty, které v reálných podmínkách ověřují navržené postupy zajištění požární bezpečnosti stavby. Zde si je nutno uvědomit omezující podmínky realizovaných experimentů: 1. Požár je složitý děj a je ovlivňován mnoha faktory. Je třeba si uvědomit, že nelze realizovat dva identické požáry. Každý experiment s požárem zjednodušuje skutečnou situaci a v reálných podmínkách bude situace jiná, než proběhla za realizovaného experimentu. Bez předem definovaných a ověřených podmínek je nutné každý experimentální požár považovat za zkoušku, jejíž výsledky bez potřebného opakování lze jen obtížně hodnotit a zobecňovat. Například instalovaná požárně bezpečnostní zařízení mohou reagovat ve skutečných podmínkách zcela jinak než za podmínek realizované zkoušky. 2. Při zjišťování parametrů požáru v podmínkách realizovaného požáru nelze zajistit bezporuchovou činnost všech členů měřicího řetězce, včetně bezporuchového záznamu naměřených veličin. To může vést k opakování experimentu, prodlužování doby uvedení stavby do provozu a zvýšené finanční nároky. 3. V podmínkách požáru se bude uvolňováno teplo, budou vznikat zplodiny hoření, které mohou poškodit, či zničit instalované technické zařízení a také instalovaná měří zařízení. Při hoření se budou uvolňovat toxické látky, které ohrozí v místě konání experimentu životní prostředí. Samotný experiment může ohrozit na zdraví účastníky experimentu.

72

4. Hodnotit stavbu většího rozsahu, která představuje velkou finanční investici, si vyžádá kvalitní, metodické, technické, personální, organizační a také nestranné zabezpečení a vyhodnocení experimentu. Experiment je třeba zařadit na úroveň výzkumu a vývoje. V oblasti přírodních a technických věd je tato činnost vedena jako živnost. 5. Jednotlivé činnosti související s výstavbou podléhají rozpočtovým pravidlům. Je třeba řešit otázku pravidel financování experimentů a jejich zahrnutí do rozpočtu stavby. Obecně lze říci, že každý subjekt podílející se na činnostech souvisejících se stavbou, tak činí s cílem vytváření zisku. Otázkou je, zda náklady na experimentální požár a uvedení stavby po experimentu do původního stavu, lze zahrnout do nákladů na stavbu nebo zda jde o podporu vědy a výzkumu. ¨ Velké problémy může představovat zjištění, kdy experiment ukáže, že navržené řešení požární bezpečnosti neplní požadavky z hlediska požadavků požární ochrany. Z této situace lze vyvodit závěry, že chyba může být na straně projektantů, případně realizátorů stavby nebo také na straně přípravy, realizace a vyhodnocení experimentu. Projektovat a realizovat stavbu lze jen v souladu s právními předpisy a jednotlivé stupně dokumentace a realizace stavy podléhají schvalování. Za situace, kdy projektanti při návrhu stavby postupují podle schválených technických norem a při výstavbě byla použita schválená dokumentace a postupy v souladu s ISO 9000 lze konstatovat, že chyba je na straně přípravy, realizace a vyhodnocení experimentu. Požární inženýrství je metoda jak řešit problematiku zejména nových, rozsáhlých staveb, u kterých nelze zcela uplatňovat postupy definované především v technických normách. Uplatnění požárního inženýrství v praxi vyžaduje vysokoškolsky vzdělané odborníky v řadě oborů s nezbytnými zkušenostmi, kteří jsou schopni na potřebné úrovni realizovat vybrané postupy řešení postavené na vědeckých a inženýrských principech. Dále je třeba si uvědomit, že dílčí experimenty nemohou postihnout problematiku jevů, ke kterým patří požár. Pouze systematický výzkum podmínek souvisejících s požárem a zobecnění nabytých poznatků povede ke zvýšení úrovně požární bezpečnosti staveb. Literatura: [4] KAISER, Rudolf, KUČERA, Petr. Úvod do požárního inženýrství. FrýdekMístek: Tiskárna Kleinwachter, 2007. 172 s. SPBI Spektrum; sv. 52. ISBN 978-80-7385-024-1.

73

Opodstatněnost požadavku na instalaci zařízení autonomní detekce a signalizace v bytových prostorách Ing. Jiří POKORNÝ, Ph.D., Ing. Libor FOLWARCZNY, Ph.D. Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje Výškovická 40, 700 30 Ostrava-Zábřeh E-mail: [email protected], [email protected] Homepage: www.jiripokorny.net Klíčová slova Zařízení autonomní detekce, hlásič požáru, detekce, byt, úmrtí Abstrakt Příspěvek se zabývá opodstatněností povinnosti stanovené vyhláškou o technických podmínkách požární ochrany staveb z hlediska vybavení bytů zařízením autonomní detekce a signalizace. Analýza počtu požárů v bytových prostorách a jejich následků z hlediska četnosti úmrtí zdůrazňuje závažnost bytových požárů, která je problémem nejen České republiky, ale také řady zahraničních zemí. S ohledem na zahraniční zkušenosti, předpokládanou ekonomickou náročnost stanovené povinnosti a očekávaný přínos, je prezentován názor na její adekvátnost. Úvod Na základě zmocnění § 24 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů byla Ministerstvem vnitra České republiky vypracována vyhl. č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb (dále jen vyhláška). Právní předpis byl vyhlášen v částce 10 Sbírky zákonů České republiky dne 8. února 2008 a nabývá účinnosti 1. července 2008. Vyhláška stanoví podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu, případně pro užívání staveb. Jednou z novinek, které jsou obsahem vyhlášky, je rovněž povinná instalace zařízení autonomní detekce a signalizace [5] v různých typech nových staveb. Stanovená povinnost je v současné době zřejmě jednou z nejčastěji diskutovaných oblastí požární ochrany a to jak odborníky, tak laickou veřejností. Povinnost instalace zařízení autonomní detekce a signalizace Povinnost instalovat zařízení autonomní detekce a signalizace (dále ADH) je stanovená v § 14 až 18, § 26 a § 28 vyhlášky [6]. Povinnost instalace detekčních zařízení se vztahuje ve stanovených případech na objekty: 74

• • • • • •

rodinných domů a staveb pro rekreaci, bytových domů, staveb ubytovacích zařízení, staveb zdravotnických zařízení a sociální péče, památkově chráněných staveb, staveb zařízení staveniště.

Varianty zařízení autonomní detekce a signalizace jsou rozvedeny na obr. 1.

Obr. 1 Varianty zařízení autonomní detekce a signalizace U ubytovacích zařízení, staveb zdravotnických zařízení a sociální péče a staveb památkově chráněných je požadavek na instalaci ADH uveden jako další možnost instalace zařízení pro detekci požáru v případech, kdy není stanoven požadavek na instalaci zařízení elektrické požární signalizace (systému kvalitativně vyšší úrovně). V uvedených stavbách je stanovená povinnost vnímána obecně jako nový standard, který přináší snaha o vyšší úroveň zabezpečení a není příčinou žádných širších diskuzí. Požadavek na instalaci zařízení ADH v objektech rodinných domů a staveb pro rekreaci a v bytech bytových domů je nejen záležitostí zcela novou, ale také momentem, který vyvolal celou řadu otázek, často i negativních reakcí. Pozornost v příspěvku bude dále zaměřena právě na opodstatněnost požadavku na instalaci ADH v bytových prostorách. Vybrané statistické údaje o bytových požárech a jejich důsledcích v České republice Počet požárů v prostorách pro bydlení dosahuje v rámci České republiky (dále ČR), obdobně jako v zahraničí, přibližně 10 až 13 % z celkového počtu všech požárů [7]. Uvedené početní zastoupení bytových požárů může vést na první pohled k určitému optimismu (obr. 2).

75

Obr. 2 Srovnání celkového počtu požárů v ČR a počtu požárů v bytových prostorách Při požárech v prostorách pro bydlení však dochází v rámci ČR k úmrtí 45 až 60 % osob z celkového počtu mrtvých. Tato skutečnost již zcela zásadně mění pohled na závažnost bytových požárů a jejich následků (obr. 3).

Obr. 3 Srovnání celkového počtu úmrtí při požárech v ČR a počtu úmrtí při požárech v bytových prostorách Uvedené statistické údaje představují průměrné hodnoty v rámci ČR. V některých oblastech ČR je však situace z hlediska počtu bytových požárů 76

a úmrtí při nich ještě závažnější. Typickým příkladem tohoto jevu je právě Moravskoslezský kraj. Počet požárů v prostorách pro bydlení dosahuje v Moravskoslezském kraji přibližně 22 až 28 % (obr. 4). Ještě závažnější jsou však údaje o počtu mrtvých. Při bytových požárech v Moravskoslezském kraji dochází k úmrtí přibližně 55 až 80 % mrtvých z celkového počtu (obr. 5) [8]. Počet mrtvých při bytových požárech v Moravskoslezském kraji převyšuje republikový průměr.

Obr. 4 Srovnání celkového počtu požárů a počtu požárů v bytových prostorách v Moravskoslezském kraji

Obr. 5 Srovnání celkového počtu úmrtí při požárech a počtu úmrtí při požárech v bytových prostorách v Moravskoslezském kraji 77

Příčinou vyššího počtu požárů v bytech a vyšší úmrtnosti při bytových požárech v Moravskoslezském kraji je pravděpodobně demografická struktura obyvatelstva a sociální podmínky regionu. Instalace zařízení autonomní detekce a signalizace v zahraničí Snaha instalovat zařízení, která budou schopna detekovat vznikající požár, upozornit ohrožené osoby na nebezpečí a tak jim vytvořit lepší podmínky pro záchranu života, je patrná v řadě zahraničních zemí. Stupeň povinnosti zahraničních zemí

instalace

ADH

v bytových

prostorách

některých

V rámci přípravných prací na vyhlášce a při jejím vlastním zpracování byla z pohledu popisované problematiky provedena Hasičským záchranným sborem České republiky analýza některých zemí z hlediska stupně povinnosti instalace ADH [9]. Mezi srovnávané země byly zařazeny Rakousko, Belgie, Finsko, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Nizozemí a Ukrajina, které jsou určitým průřezem úrovně zajištění bezpečnosti osob z hlediska požární ochrany. Požadavky na instalaci vyplývající z národních předpisů jednotlivých zemí lze obecně rozčlenit do kategorií (stupňů povinnosti): ƒ ƒ ƒ

povinná instalace, doporučená instalace, instalace není povinná ani doporučená (nepovinná). Výsledky srovnání jsou znázorněny na obr. 6 a obr. 7.

Obr. 6 Srovnání stupňů povinnosti instalace ADH

78

Obr. 7 Srovnání stupňů povinnosti instalace ADH v % Z provedeného srovnání je patrné, že povinnost instalovat ADH v bytových jednotkách je stanovena přibližně v 50 % ze srovnávaných zemí a doporučení na instalaci činí více než 8 %. Souhrnně je možné konstatovat, že více než polovina srovnávaných zemí považuje instalaci ADH za perspektnivní způsob ochrany života a zdraví svých obyvatel. Rozsah vybavení bytových prostor ADH v některých zahraničních zemích Z jiných literárních zdrojů [10] lze čerpat údaje o početním rozsahu již realizovaných instalací ADH v bytech některých zahraničních zemí. Příklady rozsahu instalací ADH v bytech osmi zemí jsou znázorněny na obr. 8.

Obr. 8 Rozsah instalací ADH v bytech některých zahraničních zemí Je zřejmé, že ve srovnávaných zemích je počet provedených instalací ADH značný.

79

Motivační kampaň v Německu Zcela vyjímečná pozornost je věnována ADH v Německu. V rámci preventivních akcí s tituly Seminar für Wohnungswirtschaft nebo Brandgefahr in der Adventszeit a dalších, jsou preventivní informace účelově směřovány k vybavování bytových prostor ADH, které jsou považovány za jedno z nejúčinnějších bezpečnostních zařízení z hlediska snížení počtu úmrtí. Nejvýznamnější akcí z hlediska vybavování bytů ADH je nesporně mnohaletá kampaň s názvem Rauchmelder retten Leben (v tomto roce připravováno na pátek 13. června s podtitulem Rauchmeldertag) [11]. Mezi nejvýznamnější organizátory těchto akcí patří Deutsche Feuerwehrband a Vereinigung zur Förderung des Deutschen Brandschutzes e.V. (GFPA German Fire Protection Association). Propagační kampaň je vedena s argumentací častého vzniku požáru v době, kdy osoby nejsou v bdělém stavu a nemohou tady na vznikající nebezpečí adekvátně reagovat. V těchto případech lze za nejjednodušší a nejekonomičtější technická zařízení, která jsou schopná zajistit záchranu života, považovat ADH. Některé země Německa mají v současné době povinnost instalovat v bytech ADH stanovenou zemskými zákony. Povinná instalace byla do právního řádu 6 zemí Německa zakotvena v letech 2003 až 2008 (Hessen, Rheinland-Pflaz, Saarland, Schleswig-Holstein, Mecklenburg-Vorpommern a Thüringen). Podrobnosti jsou znázorněny na obr. 9.

80

Schleswig-Holstein Mecklenburg-Vorpommern

Niedersachsen

Brandenburg

Sachsen-Anhalt Nordhein-Westhafen Thüringen

Sachsen

Hessen Rheinland-Pflaz Saarland

Bayern

Baden-Württenberg

Země se stanovenou povinností instalace ADH v bytech Země bez povinné instalace ADH v bytech Obr. 9 Schematické rozdělení zemí Německa z hlediska povinné instalace ADH Ve většině zemí Německa, kde byla stanovená povinná instalace ADH, jsou detektory instalovány v ložnicích, dětských pokojích, chodbách a záchranných cestách. Dále bylo stanoveno (s výjimkou země Saarland), že uživatelé si musí do určitého termínu detektory doinstalovat také do stávajících bytů. Varianty rozmístění zařízení autonomní detekce a signalizace v bytech Rozsah vybavení bytových jednotek zařízením autonomní detekce a signalizace je značně různorodý. V Německu a některých jiných evropských zemích lze varianty bytových instalací z hlediska jejich rozsahu zpravidla rozdělit podle obr. 10 [11]. 81

Obr. 10 Varianty bytových instalací v zahraničí Vyhláška stanoví v § 15 a 16 způsob instalace ADH v prostorách bytů ČR. Standardně se zde pracuje s požadavkem na instalaci jednoho zařízení pro autonomní detekci a signalizaci do plochy bytu 150 m2. Při plochách větších je nutné instalovat větší počet detekčních zařízení. Z pohledu popisované vyhlášky lze rozsah instalací v ČR rozdělit podle obr. 11.

Obr. 11 Varianty bytových instalací v ČR Rozsah jednotlivých instalací v podmínkách ČR je dále znázorněn na obr.12 až obr. 14 [12].

82

Obr. 12 Minimální varianta instalace ADH

Obr. 13 Střední varianta instalace ADH

Obr. 14 Maximální varianta ADH

83

Ze srovnání možných variant instalací zařízení autonomní detekce a signalizace v bytových jednotkách je patrné, že povinnost stanovená právními předpisy v ČR je na nejnižší možné smysluplné hranici. Shrnutí Vyhláška [6] stanoví povinnost vybavit určité typy nových staveb nebo jejich částí zařízením autonomní detekce a signalizace. Jedním z určených typů staveb jsou také bytové prostory. Statistické údaje o počtech požárů v domácnostech a zejména pak o jejich následcích z hlediska vysokého počtu úmrtí vyvolávají potřebu realizace odpovídajících preventivních opatření. Obecně lze za nejvhodnější považovat opatření technického charakteru. Problém vysokého počtu úmrtí při požárech v domácnostech je problémem nejen České republiky, ale také zahraničních zemí. Snížení počtu úmrtí v bytech instalací zařízení autonomní detekce a signalizace je v řadě zahraničních zemí považováno za ověřenou a účinnou metodu. Požadavek na instalaci tohoto typu zařízení je často stanoven jako zákonná povinnost v nových a v některých případech také ve stávajících bytech. Varianta navrhovaná vyhláškou je variantou minimální. Stát zákonnou úpravou nastavil minimální úroveň bezpečnosti, přičemž její další zvýšení je již záležitostí majitelů nebo uživatelů bytů. Finanční náročnost realizace stanoveného opatření je v objemu nákladů na výstavbu bytové jednotky zanedbatelná. Opačně, lze od těchto jednoduchých detekčních systémů očekávat významný přínos z hlediska snížení počtu úmrtí při bytových požárech. Ze statistik z let 1985 až 1994 v USA vyplývá, že došlo ke snížení úmrtnosti při požárech v domácnostech a obytných domech, kde byla instalována zařízení autonomní detekce a signalizace o 40 až 50 % [13]. Závěr Požadavek na instalaci zařízení autonomní detekce a signalizace je nutné jednoznačně chápat jako požadavek oprávněný. V současné době je nutné zaměřit pozornost na informovanost veřejnosti o závažnosti následků požárů v domácnostech, zejména o vysoké úmrtnosti při nich, a v tomto kontextu také o významu a očekávaných výsledcích nové právní úpravy (příkladem může být Německo). V budoucnosti bude nutné věnovat pozornost zejména funkčnosti instalovaných detekčních zařízení, která se v některých zemích ukazuje jako problematická.

84

Současně i nadále zůstává otevřená otázka stávajících bytů a jejich dovybavení zařízeními autonomní detekce a signalizace. Literatura [5] ČSN EN 14604 Autonomní hlásiče kouře. Český normalizační institut, Praha, 2006, 60 str. [6] Vyhl. č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb [7] Ministerstvo vnitra generální ředitelství HZS ČR [online]. Poslední revize 14. 4. 2008 [cit. 2008-04-15] [8] Databáze „Statistické sledování událostí“. Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, 2007. [9] Analýza povinné instalace ADH v některých zahraničních zemích (informativní materiál). Praha, generální ředitelství HZS ČR, 2007. [10] FLEISCHMAN, Ch.: Improving the Waking Effectiveness of Fire Alarms in Residential Areas. University of Canterbury. ISSN 117345996 [11] Rauchmelder retten Leben [online]. Poslední revize 14. 4. 2008 [cit. 200804-15] [12] Koncepce vybavení stávajících bytových jednotek v rodinných a bytových domech autonomními detekčními hlásiči požáru v obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Ostrava, Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, 2008 (ver. 4/2008). [13] TOMÁNEK, J.: Úroveň zabezpečení požární ochrany domácností a obytných domů. Ostrava, VŠB-TU, Fakulta bezpečnostního inženýrství, 2007, 62 str.

85

Technická pravidla pro navrhování elektrické požární signalizace Michal ROUBÍČEK Siemens s.r.o., divize Building Technologies, Praha e-mail: [email protected] Systém elektrické požární signalizace (EPS) je vyhrazené požárněbezpečnostní zařízení, které slouží v objektech ke zvýšení jejich požární bezpečnosti. Snižuje intenzitu požáru v objektu nebo jeho části tím, že požár rychle rozpozná, informuje o něm jak zasahující subjekty, tak i osoby uvnitř objektu a provede další opatření, která brání rozšíření požáru, usnadňují jeho likvidaci nebo tuto likvidaci provádějí samočinně. Systém EPS se dá obecně rozdělit na tři skupiny zařízení. Do první skupiny spadají detekční prvky, tedy samočinné hlásiče požáru, ruční hlásiče požáru a připojovací jednotky pro snímání ostatních signálů. Druhou skupinu tvoří vyhodnocovací ústředny, jejich ovládací rozhraní nebo paralelní ovládací rozhraní, umístěná mimo samotnou ústřednu. Třetí skupinou jsou prvky výstupní, mezi které patří zařízení pro akustickou a optickou signalizaci poplachu, prvky zařízení dálkového přenosu poplachu, výstupní kontakty pro ovládání návazných zařízení a další zařízení, zajišťující organizaci poplachu, například datová komunikační rozhraní nebo rozhraní mezi systémem EPS a automatickým hasicím zařízením. Největší část skupiny detekčních prvků tvoří samočinné hlásiče požáru. Zajišťují v různé míře tři hlavní funkce - sledují velikost nebo změnu charakteristických fyzikálních veličin ve střeženém prostoru, analyzují průběh těchto veličin a v neposlední řadě zajišťují komunikaci s ústřednou ať již po pevném vedení nebo bezdrátově. První z úkolů hlásiče je tedy získat údaje o sledované veličině z prostředí v dané instalaci. Základní fyzikální projevy požáru jsou hustota kouře, vznikající teplo, vyzařování plamene nebo přítomnost aerosolů nebo plynů. Evropská norma pro elektrickou požární signalizaci EN 54 definuje pro účely testování správné funkce hlásičů základní (tzv. normativní) typy požárů (Test fire 1-6), resp. jejich laboratorně reprodukovatelné vzorky, kterými jsou zkoušeny parametry hlásičů. Jsou to pyrolýza dřeva, doutnající bavlna, otevřeně hořící dřevo, hořící polyuretan, hořící kapalina s vývinem sazí (n-heptan) a hořící kapalina bez sazí (líh). Z hlediska hoření těchto různých druhů látek lze tyto projevy charakterizovat druhem a množstvím vznikajících zplodin nebo aerosolů (viditelné světlé, nebo tmavé kouře, případně aerosoly okem neviditelné) a množstvím vyvinutého tepla. 86

V současnosti se detekce požáru nejčastěji provádí pomocí optickokouřových hlásičů, z nichž drtivá většina pracuje na principu rozptylu světla na povrchu viditelných částic kouře v měrné komoře. Hlásiče jsou umístěny na stropě střeženého prostoru, přičemž reagují na výskyt kouře v určitém definovaném okruhu, v závislosti na instalační výšce. Sestávají z měrné komory, ve které je umístěn vysílač infračervených paprsků, opto-elektrický snímací prvek a stínící přepážka. Osy vysílacího a přijímacího prvku spolu svírají tupý úhel a díky přepážce tak světlo z vysílače v klidovém stavu nedopadá na snímací prvek. Pokud se však v měrné komoře vyskytnou částice kouře, vyslaný paprsek se na jejich povrchu rozptyluje a část odraženého světla dopadá na snímací prvek. Energie dopadajícího světla závisí na hustotě, velikosti a odrazivosti částic kouře. Z popisu principu je patrné, že nejlépe lze detekovat částice, na jejichž povrchu dochází k rozptylu světla v nejvyšší míře, tedy především částice světlého kouře. Částice tmavých kouřů nemají příliš velkou odrazivost, proto je nutno jednak zvýšit citlivost snímacího prvku a dále zesílit vysílanou energii. Tato úprava však může přinášet problémy v přesnosti detekce, především zvyšovat náchylnost hlásiče na plané poplachy. Moderním řešením je přidání dalšího optického prvku, jehož osa svírá v měrné komoře s osou přijímacího prvku jiný úhel. Takto lze získat další informaci o povaze částic bez zvýšení rizika planých poplachů. Detekce kouře popsaná výše umožňuje včasné odhalení těch požárů, které vyvíjejí viditelný kouř (především doutnavé požáry). U hořlavých kapalin, nebo jiných otevřených požárů se přímo předpokládá výskyt vysoké teploty, případně její prudký nárůst, který nejlépe detekují hlásiče tepelné. Měření dosažené teploty, případně rychlosti jejího nárůstu je založené na měření napětí na jednom nebo více teplotně závislých prvcích, umístěných v hlásiči. Tyto prvky reagují přímo nebo nepřímo úměrně na změnu teploty změnou procházejícího elektrického proudu. Citlivost na změny teploty je rovněž závislá na tepelné setrvačnosti prvku, proto je snahou, aby jeho hmota byla co možná nejmenší. Hlásiče termo-diferenciální reagují na nárůst teploty (teplotní gradient) v závislosti na čase, vyhodnocováním teplotní diference mezi prvky umístěnými vně a uvnitř hlásiče. To má za následek vyloučení planých poplachů tam, kde sice dochází k teplotním změnám, které nezpůsobil požár, ale tyto změny probíhají velice pomalu (např. ohřívání vzduchu od sluneční energie, topení apod.) Typicky lze jako požár detekovat rychlost změny teploty v řádu stupňů Celsia za minuty, zpravidla 3 až 15°C za 60 až 180 vteřin. Tam, kde se předpokládají rychlé změny teploty prostředí, (např. v kuchyních, pekárnách, v blízkosti svářecích technologií apod.) je lépe použít hlásič termo-maximální, který reaguje až na překročení dané teploty, obvykle mezi 60 až 100°C. Dokonalejší technologie tepelných hlásičů integruje oba 87

shora uvedené principy, takže výsledný hlásič reaguje jak na strmý nárůst teploty, tak i na případné dosažení maxima při pomalé změně. Nevýhodou tepelných hlásičů je zpožděná detekce v raném stádiu doutnavých požárů. Pro detekci těchto požárů jsou proto zcela nevhodné, nicméně mají nezastupitelnou úlohu všude tam, kde se v prostředí vyskytují ve zvýšené míře rušivé vlivy, které by ovlivňovaly detekci pomocí hlásičů kouře, jako je častá, nebo stálá přítomnost kouře, páry, poletujícího prachu a podobně. Různé detekční principy se dají slučovat do jednoho hlásiče a v takto vzniklém multisenzoru lze zároveň vyhodnocovat například množství kouře a vývoj teploty. To vede k pokrytí celého spektra typů požárů od doutnavých po otevřeně hořící. Velmi důležitým kritériem je rychlost detekce. Jako počínající požár bývá označováno hoření nebo doutnání, vydávající tepelný výkon kolem 1kW. V této fázi lze již pozorovat charakteristické příznaky nebo automaticky detekovat jejich fyzikální projevy. V prvních minutách rostou škody velmi pozvolna (ohněm jsou poškozeny jen zařizovací předměty v bezprostředním okolí ohniska požáru). Když však teplota v ohnisku dosáhne 500-600°C, dojde ke vznícení hořlavých plynů, uvolněných v předchozí fázi a vzhledem k tomu, že v tomto rozsahu nachází zápalná teplota většiny hořlavých materiálů také k jejich vznícení. Tento bod se proto označuje jako bod vznícení (flashover) a požár zde přechází do další fáze. Křivka způsobených škod od tohoto bodu prudce stoupá a lavinovitě tak narůstají nejen škody přímé, vzniklé působením ohně, ale zejména mnohem vyšší škody nepřímé, jako jsou výpadky ve výrobě, kontaminace skladových zásob, ekologické škody, poškození zařízení hasebním zákrokem apod. Pokud má být tedy požár zlikvidován bez vážných následků, musí být rozpoznán maximálně do 2-3 minut, aby maximálně do 4-5 minut bylo možno zahájit jeho likvidaci prostředky požární ochrany (hasicí přístroje, hydranty). Po překonání bodu vznícení je tato likvidace možná pouze za pomoci těžké techniky a profesionálně vedeného zásahu. Britská výzkumná instituce Building Research Establishment společně s americkou společností Factory Mutual provedla unikátní požární testy, ve kterých byly navozeny podmínky, blížící se reálnému prostředí požáru obchodního domu. V prostorách o podobné rozloze a charakteru bylo umístěno příslušné množství hmoty, která má z požárního hlediska stejnou povahu jako zboží uskladněné v typickém supermarketu. Poté byl sledován rozvoj požáru, zejména rychlost jeho šíření, jeho účinky a vliv na konstrukci stavby a dále 88

účinnost požárně technických zařízení. Výsledky těchto velice užitečných testů prokázaly, že pokud není zahájena likvidace požáru do 2-3 minut od jeho vzniku, požár se dále šíří takovou měrou, že lze často volit pouze defenzivní způsob likvidace. V praxi to znamená omezit zdolávání požáru na řízené dohoření a záchranu sousedních objektů. Z toho je vidět, že detekce musí proběhnout opravdu velmi rychle. Vysoká rychlost detekce (a tedy co nejvyšší citlivost hlásičů na příznaky požáru) však přináší zvýšené riziko planých poplachů všude tam, kde se vyskytují rušivé vlivy. U hlásičů vyhlašujících požár na základě dosažení předem nastaveného prahu detekce lze citlivost buď snížit posunutím detekčního prahu směrem vzhůru, což sice přinese odolnost proti planým poplachům, ovšem za cenu prodlevy hlášení nebo lze detekční práh pro zvýšení citlivosti posunout níže, přičemž je detekce sice včasná, ale hrozí výskyt planých poplachů i při nevýznamných událostech. Nelze než zvolit kompromis - prahový hlásič tedy ve výsledku není ani příliš odolný proti planým poplachům, ani detekce neprobíhá příliš rychle. Optická měrná komora hlásiče navíc nemůže být z principielních důvodů provedena jako prachotěsná, protože by do ní neměl přístup kouř. Proto se postupem času začíná usazovat na jejím vnitřním povrchu prach. Pokud se ho vytvoří na stěnách komory dostatečně silná vrstva, vysílaný infračervený paprsek se od ní může nahodile odrážet a dopadat na přijímací senzor. To následně může způsobit nežádoucí aktivaci hlásiče a vzhledem k faktu, že detekční práh je v těchto hlásičích pouze jeden a hlásič nedokáže tuto aktivaci odlišit od skutečného požáru, může to být následně interpretováno jako požární poplach. Moderní systémy proto používají víceúrovňovou analýzu signálu, kdy kromě dosažení standardní poplachové úrovně vyhodnocují také například dosažení předpoplachové úrovně, úrovně při kritickém zaprášení, rozpoznání nepříznivých podmínek v prostředí, kde je hlásič nasazen apod. Hlásiče provádějí trvale měření průběhu jednotlivých veličin v prostředí. Výsledné naměřené hodnoty buď kontinuálně přenášejí do ústředny, kde je každá z nich od každého jednotlivého hlásiče postupně zpracovávána centrálním procesorem (diagnostické hlásiče s vyhodnocením v ústředně), nebo v případě vyspělejších technologií probíhá toto vyhodnocení v reálném čase přímo nezávisle v každém hlásiči, který obsahuje vyhodnocovací mikroprocesor. Mikroprocesor provede z naměřených dat výpočet průběhu signálu, porovná tuto reálnou křivku s průběhy uloženými v paměti a na ústřednu vysílá pouze finální výsledek tohoto porovnání. Předpokladem je pochopitelně při vývoji hlásiče detailní znalost průběhu signálu za různých podmínek – ať již se jedná o různé stupně hořlavosti pevných materiálů nebo kapalin, jejich množství, prostorové uspořádání nebo různé proudění vzduchu, případně chování při souběžném 89

hoření více typů hořlavých látek. Musí být známy také charakteristické projevy při nepožárních událostech, jako jsou například sváření, chlazení žhavých ingotů, kalení, chemické procesy, výfukové zplodiny automobilu či poletující prach. Výhodou této distribuované inteligence je možnost mnohem podrobnějšího měření, neboť v každém mikroprocesoru jsou zpracovávána pouze data z jediného bodu a v klidovém stavu probíhá po sběrnici pouze minimální kontrolní komunikace mezi hlásičem a ústřednou k periodickému testování přítomnosti hlásiče na lince. Naměřená křivka je v tomto případě reálnou křivkou, bez ohledu na počet hlásičů v celé instalaci. V prostorech se zvýšeným výskytem rušivých vlivů a to nejen průmyslových provozech, jako jsou železárny, hutě, tunely či doly, ale také například kuchyně, kuřárny, restaurace nebo garáže je nutné počítat s velmi složitým prostředím s výkyvy teplot, případně nadměrným výskytem páry, prachu nebo kouře z výrobní technologie. Do takového prostředí jsou vhodné pouze hlásiče, umožňující automatické přizpůsobování citlivosti detekce měnícím se podmínkám. Tyto hlásiče jsou opatřeny možností individuálního nastavení parametrů a jsou schopny interaktivně hodnotit míru shody průběhu signálu jednotlivých. V praxi se takový hlásič nasadí do určeného prostředí a po několik úvodních dnů nebo týdnů monitoruje charakter prostředí, aktuální hodnoty naměřených signálů a jejich typický časový průběh. Poté lze tyto parametry zpětně vyčíst z paměti a nastavit optimální parametry tak, aby detekce požáru proběhla vždy přesně při současné eliminaci planých poplachů. Na základě statistického sledování hlásičů v provozu lze vidět značný rozdíl mezi různými vývojovými stupni hlásičů – prahový hlásič vyhlásí planý poplach v poměru asi 1:500, to znamená, že ročně hrozí spuštění jednoho planého poplachu na každých 500 instalovaných hlásičů. Moderní hlásiče s analýzou signálu tento poměr posouvají až k 1:3000. Téměř všechny typy hlásičů se liší také v provedení v závislosti na použití v předpokládaném prostoru – zejména co do odolnosti proti vnějším vlivům jako jsou vlhkost, prašnost, chlad, ale také hrozící mechanické poškození. Hlásiče různých výrobců se v základním stupni ochrany opět liší. Některé hlásiče jsou poměrně dobře ochráněny proti vnějším vlivům již v základním provedení, u jiných lze docílit zvýšené ochrany pomocí doplňků, jako jsou vlhkotěsné, nebo prachotěsné patice, vyhřívací tělíska, ochranné koše apod. V prostorech s nebezpečím výbuchu plynů nebo par lze použít pouze specielně k tomu upravené hlásiče, tzv. jiskrově bezpečné. Znamená to, že se na okruhu a zařízení uvnitř tohoto prostoru při normálním provozu a v některých případech poruch neobjeví jiskry ani tepelný účinek

90

Ústředna EPS je centrální jednotkou, kde se soustřeďují podněty od připojených hlásičů. V ústředně dochází ke zpracování příchozích signálů a organizaci dalších opatření, zejména zobrazení příchozích událostí, ovládání systému a aktivaci návazných zařízení. Součástí ústředny je i vnitřní paměť pro uchování hlášení, která jsou zpětně k dispozici při analýze incidentů. Ústřednu je rovněž možno doplnit protokolovou tiskárnou pro výpis těchto událostí. Moderní ústředny jsou založeny na bázi mikropočítače, ve kterém je možno definovat funkční parametry a to buď přímo pomocí instalačního menu na displeji ústředny, nebo pomocí připojeného počítače PC. Kromě organizace výstupních zařízení ústředna zásobuje celý systém energií, a to i v případě nouzového stavu při výpadku sítě pomocí záložních akumulátorů. Většina systémů může poskytovat toto záložní napájení v souladu s evropskou normou po dobu 72 hodin. V České republice je požadována záloha na dobu alespoň 24 hodin. Podle velikosti instalace lze s ohledem na velikost objektu buď zřídit jedinou centrální ústřednu nebo propojit do sítě několik ústředen menších. Vždy však platí zásada, že události musí být signalizovány do místa s trvale přítomnou obsluhou pomocí k tomu účelu schválených zařízení. Ústředna se umisťuje v prostoru bez požárního rizika, nejčastěji na velínech ostrahy, v dozorčích místnostech, vrátnicích, služebnách apod. Většina systémů v místech s 24 hodinovou službou postupně přejala systém organizace poplachu, který vychází z předpokladu, že po obdržení hlášení je třeba nejprve zjistit, odkud přichází. Současně se signalizací události bzučákem a optickými návěštími na panelu ústředny proto začíná běžet čas T1 (obvykle 1-3 minuty). Ústředna v tomto intervalu očekává reakci obsluhy. Pokud obsluha zareaguje včas a potvrdí příjem hlášení do uplynutí času T1, začíná odpočítávání časového intervalu T2, označovaného jako čas na průzkum lokality (obvykle 5-10 minut). Během tohoto času má obsluha za úkol vizuálně zkontrolovat místo hlášení a v případě malého incidentu, případně počínajícího požáru jej zlikvidovat pomocí improvizovaných nebo k tomu určených prostředků (hasicí přístroje, požární hydranty, zásypový materiál apod.). Při vypršení jednoho z uvedených časů ústředna automaticky pomocí zařízení dálkového přenosu předává hlášení na pult centralizované ochrany Hasičského záchranného sboru. Dálkový přenos poplachové informace se zřizuje povinně v případě, že obsluha není po celou dobu přítomná v místě signalizace. Obvykle je v regionu zřízeno vyhodnocovací pracoviště specielně pro příjem požárních hlášení, na nějž jsou jednotlivé objekty nebo areály. Pokud je realizováno dálkové připojení trvale neobsluhovaného objektu, obvykle se navíc vytváří kvůli poplachové jistotě a zabránění zbytečného výjezdu závislost dálkového přenosu na aktivaci více než jednoho automatického hlásiče, zejména u prahových technologií hlásičů s větší četností výskytu planých poplachů. U ručních hlásičů požáru je zohledněn fakt, že lidský faktor při rozhodování o vyhlášení poplachu byl již uplatněn stisknutím tlačítkového hlásiče, proto u nich naopak není povoleno podmiňování dálkového přenosu vzájemnou závislostí. 91

Zařízení dálkového přenosu (ZDP) je systém přídavných zařízení pro oznámení událostí na systému EPS do vzdáleného monitorovacího místa v případě, že není přítomna stálá obsluha. V ČR je používáno několik typů přenosových systémů, především s využitím radiového přenosu signálu. Na hlídaném objektu je instalován objektový vysílač s dostatečným výkonem signálu pro spolehlivé spojení s Pultem centralizované ochrany (PCO) na dispečinku HZS. Některé typy také používají pro přenos informací linkové spoje s neustále kontrolovanou komunikací ať již pomocí ISDN nebo GSM. Ve všech případech je z důvodu bezpečnosti přenosu nepřetržitě nebo ve velice krátkých intervalech kontrolováno spojení mezi vysílací a přijímací stranou. Naprosto nevhodné z hlediska možného selhání komunikace a absence dohledu nad celistvostí přenosové trasy je spojení realizované až v případě hlášení pomocí automatického telefonního voliče. Klasická telefonní linka může sloužit jako záložní trasa jiného způsobu přenosu s trvalým dohledem nad komunikací. Lze se sice setkat i s případy, kdy je poplach takto přenášen na civilní bezpečnostní službu, ovšem toto řešení má kromě hrozící nespolehlivosti komunikační trasy navíc obrovské úskalí v tom, že bezpečnostní služba nedisponuje potřebným výcvikem ani výbavou, nutnou pro účinný zásah (technika ke zdolávání větších požárů, dýchací přístroje, nosítka apod.). Proto po obhlídce místa hlášení většinou pouze předává informaci telefonicky nebo pomocí integrovaného systému na dispečink Hasičského záchranného sboru. Tím samozřejmě dochází ke značnému zpoždění zásahu. Tento způsob spojení lze proto použít pouze provizorně a jen v případě, že není v daném regionu žádná jiná možnost přímého připojení na PCO Hasičů. Jedním z povinných doplňků systému EPS při realizaci přenosu informace pomocí ZDP je obslužné pole požární ochrany (OPPO). Jedná se o poměrně účelné řešení skutečnosti, že jednotka hasičů, zasahující na místě požáru v objektech bez stálé ostrahy nemusí umět ovládat množství různorodých systémů EPS. Přesný rozměr panelu a jeho ovládací a signalizační prvky jsou standardizovány podle německé normy DIN. Každý schválený systém EPS musí být schopen s OPPO spolupracovat, tzn. musí být schopen poskytovat definované signály a akceptovat příkazy od jeho ovládacích prvků - vypnutí akustiky, odpojení ZDP, test ZDP, odpojení výstupů a nulování ústředny. Přístup k ovládání je zabezpečen prosklenými dvířky, uzamčenými zámkem s cylindrickou vložkou, který má k dispozici zasahující hasičská jednotka. Jednotné indikační a ovládací pole požárníků (Feuerwehrbedienfeld), společné pro všechny typy systémů bylo původně zavedeno v Německu a posléze převzato do národních předpisů ještě v Lucembursku a bývalém Československu. Ústředny EPS určené pro distribuci na různé národní trhy jsou většinou koncipovány univerzálně stavebnicově, většina jich proto disponuje volitelným rozhraním pro připojení OPPO.

92

Při dálkovém přenosu informace je rovněž povinností umožnit snadný přístup zasahujících hasičů do objektu v případě požáru uložením klíče od hlavního vstupu do Klíčového trezoru požární ochrany (KTPO). KTPO je umístěn na fasádě objektu poblíž takovýchto vstupních dveří. Proti neoprávněnému použití klíče je trezor opatřen dvojitými dvířky. Vnější dvířka jsou odblokována teprve v případě, že dojde k vyhlášení požáru ústřednou EPS, přenosu hlášení na PCO a přijmutí potvrzujícího signálu z PCO, který avizuje výjezd Hasičů k objektu. Elektromechanický zámek odblokuje vnější dvířka trezoru tak, aby se dala otevřít. Hasiči, kteří přijedou k objektu, disponují univerzálním klíčem. Tento klíč je společný všem trezorům v celé spádové oblasti PCO a při instalaci je nutno osadit do vnitřních dvířek přesně definovanou cylindrickou nebo trezorovou vložku. Po otevření vnitřních dvířek je možno vyjmout příslušný klíč od hlavních dveří. Trezor je jištěn proti úmyslné krádeži jednak snímačem otevření dveří a dále signalizací jejich provrtání. Tělo trezoru je zapuštěno do zdiva a spolehlivě připevněno ke konstrukci budovy. Preventivně je také znemožněno uzavření trezoru bez vrácení objektového klíče na místo. Povinně přenášené signály od EPS jsou minimálně stavy požár, porucha a identifikace objektu. Další doporučené signály závisí na možnostech zařízení, např. rozlišení automatického poplachu a poplachu z manuálního hlásiče, rozlišení režimů DEN/NOC, rozlišení typu poruchy, indikace probíhající servisní práce, aktivace SHZ apod. Pokud to systém EPS i PCO umožňují, přenáší se plně adresná informace s rozlišením na požární zónu. Zasahující jednotka tak může ještě před výjezdem obdržet strategicky důležité informace např. že požár nastal ve 3. poschodí budovy a proto má být vybavena náležitým vozidlem se žebříkem, nebo plošinou, případně pomocí vysílačky cestou na místo informace, že má zajíždět k budově z opačné strany než obvyklou trasou apod. Pokud to umožňuje přenosové zařízení, lze definovat i zpětné signály od PCO k ústředně, jako povel k vypnutí akustické signalizace, potvrzovací signál pro otevření KTPO atd. Přestože všechny systémy dostupné na trhu musí splňovat příslušnou výrobkovou normu, mnohdy se podstatně liší v principech vyhodnocení signálu požárními hlásiči, zejména s ohledem na přesnost a spolehlivost detekce, větší či menší odolnost proti nepříznivým vlivům, odolností proti planým poplachům a možnostmi a funkcemi ústředen. Rychlý technický vývoj a zdokonalování technologií normy předbíhá a ty proto mohou postihnout pouze základní kritéria. Jednotliví výrobci nabízejí ve svých produktech pokroková řešení a přístupy, které někdy několikanásobně požadavky norem překračují. Pokud se postupem času některá taková progresivní řešení osvědčí v praxi, stávají se standardem a jejich použití bývá zavedeno do systému technických norem.

93

Stále se zvyšující výpočetní výkon procesorů a kapacita pamětí při klesající ceně za jednotku umožňuje do budoucna předvídat obrovský boom v možnostech požárních ústředen. Tak jako moderní mobilní telefony nejsou již dávno určeny výhradně pro telefonování a zasílání správ, ale sdružují v jednom zařízení řadu dalších funkcí jako organizér, diktafon, elektronickou peněženku, webový prohlížeč, e-mailový klient, navigační systém, fotoaparát či přehrávač hudby, mohou být do budoucna základní, normou dané funkce ústředny doplňovány prakticky libovolným množstvím užitečných aplikací a funkcí. Mezi dvěma na první pohled stejnými systémy různých výrobců tak může existovat propastný rozdíl, přestože oba dva splňují v daném čase základní požadavky normy. Některé z možných doplňkových funkcí si lze snadno představit, jako například průvodce obsluhy mimořádnou událostí. V případě události systém nenabízí uživateli pouze informaci o typu události a místě jejího výskytu, ale pomocí soustavy dialogů koordinuje krok za krokem přesný postup zásahu či udílí pokyny tak, aby obsluha získala jistotu a zásah proběhl za všech okolností rychle a bez chyby. Další aplikací může být řízení evakuace budovy pomocí EPS. Můžeme si popsat pro názornost modelovou situaci ve výškové budově. Budeme po systému požadovat, aby v případě požáru vždy signalizoval požár a spustil návazná zařízení nejprve v patře, kde bezprostředně vznikl, s určitou prodlevou dále jedno patro nad a pod místem požáru, s další prodlevou postupně od nejnižšího po nejvyšší patra nad místem požáru a teprve nakonec postupně zbylá patra, která se nacházejí pod ním. Takto nastavený evakuační režim umožní plynulý a koordinovaný odchod lidí z budovy bez paniky a tlačenice na nouzovém schodišti. Protože pochopitelně nevíme předem, ve kterém patře požár vznikne, bude takové naprogramování u standardně koncipovaných systémů poměrně složitým problémem, pokud bude vůbec možné. V doplňkové aplikaci, běžící v moderní požární ústředně však stačí systému zadat výše uvedenou vstupní podmínku a aplikace tento problém vyřeší automatickým přepočtem na konkrétní patro v poplachu. Podobná aplikace může na stejném principu koordinovat typy hlášení evakuačního rozhlasu v různých prostorách budovy. Lidé v různých částech budovy tak dostanou vždy v pravý čas pokyny (výstrahu, pokyn k okamžité evakuaci či naopak k setrvání na místě, případně zprávu o odvolání nebezpečí) odpovídající místu výskytu události v kontextu s jejich polohou v objektu. Jinou podobou aplikace může být tutoriál - školící program, běžící na vyžádání přímo na systému, který uživatele „nanečisto“ interaktivně provede obsluhou systému při různých událostech. Takovouto aplikaci ocení manažeři bezpečnostních služeb, kteří rotují směny ostrahy mezi různými objekty nebo ve větší míře potřebují doškolovat nově příchozí zaměstnance. Tutoriál nejprve vysvětlí obsluze každou funkci v textové či grafické formě a poté dojde k simulaci události tak, jako by probíhala ve 94

skutečnosti. Tutoriál lze také pravidelně absolvovat při každé směně. Vedoucí směny o absolvování získává informaci. Riziko selhání lidského faktoru se tak podstatně sníží bez vynaložení nákladů na doškolování. Dalším požadavkem zejména ze strany instalačních firem je jednoduchá konfigurace systému. Pro instalační firmy je důležité, aby byl systém zprovozněn s co nejmenšími náklady, to znamená ve velmi krátkém čase a bez nutnosti absolvovat mnohadenní školení. Vyspělé systémy dnes již téměř bez výjimky disponují výchozí automatickou konfigurací, která provede veškeré nutné výchozí úkony ihned po zapnutí systému. Stejně jako při instalaci nového televizoru, kdy stačí zapojit síťovou šňůru a anténní vstup a televizor po zapnutí automaticky načte všechny dostupné stanice a poté nabídne uživateli přehlednou tabulku, ve které lze velmi jednoduše každé stanici vyplnit název a pořadí předvolby, uživatel není nucen znát podrobnosti - frekvenci jednotlivých vysílačů, TV pásmo, číslo kanálu, vysílací normu a standard zvuku v regionu apod.; rozpozná dnes většina systémů ihned po zapnutí typ připojených hlásičů, jejich adresy bez nutnosti je individuálně zadávat a jejich pořadí na lince, takže je prakticky okamžitě systém ve stavu, schopném střežení. Stačí doplnit u hlásičů uživatelský text a přiřadit příslušnou vazbu na výstup podle zadání v projektu. Zde mohou opět pomáhat aplikace typu průvodce oživením systému, kdy všechny potřebné kroky jsou systémem nabízeny krok za krokem s tím, že vždy je k dispozici popis příslušného parametru a význam možné volby. Instalace systému tak může proběhnout velmi rychle a bezchybně. V souvislosti s rozvojem Ethernetových sítí přecházejí na tuto platformu další technologie, například z oblasti hlasové komunikace, měření a regulace či průmyslové televize. Není určitě daleko doba, kdy jich začnou v plné míře využívat i systémy EPS. Například komunikační a řídící standard BACnet má za sebou již více než dvacetiletou historii a v současné době je velmi rozvinutou a bezpečnou platformou. Jeho zavedení se stalo standardem v systémech řízení budov či měření a regulace, ale stále více proniká i do oblasti bezpečnostních aplikací. Již dnes se na trhu objevují systémy, které mají v základu implementováno komunikační rozhraní sítě Ethernet pro účely integrace s ostatními technologiemi budovy, dálkové správy, diagnostiky a programování nebo pro vzájemné propojení ústředen tam, kde jej není možno provést zabezpečenou komunikací dle standardu EN-54. Jak z přednášky vyplývá, systémy EPS různých výrobců se mohou významně lišit, přestože splňují základní požadavky normy. V praxi jsou však často tyto rozdíly podceňované, přestože představují pro uživatele i instalační firmu vysokou užitnou hodnotu. Uživatel se tak mnohdy spokojí pouze s tím, že systém je schválen a největším argumentem je nejnižší pořizovací cena. Nezkoumá se technická vyspělost a přínos zejména s ohledem na návratnost investice. Pokud si ale chce být uživatel skutečně návratností investice jist, měl by při výběru zohlednit fakt, že vývoj a výroba systémů EPS je velice 95

dynamické odvětví kde dochází velmi často k revolučním inovacím a že nejlevnější řešení na počátku skutečně nemusí být nejlevnějším řešením po celou předpokládanou dobu provozu, nemluvě o výskytu mimořádné situace. Úsporné řešení protipožárního zabezpečení se do budoucna rozhodně nemusí vyplatit.

96

Některé problémy při návrhu větrání chráněných únikových cest Ing. Stanislav TOMAN Projektová kancelář ÚT+VZT 142 00 Praha 4 e-mail: [email protected] Klíčová slova: chráněné únikové cesty, větrání, požární bezpečnost Abstrakt: Příspěvek se pokouší upozornit na některé problémy, s nimiž se potýkají projektanti vzduchotechniky při navrhování větracích systémů chráněných únikových cest při respektování kodexu českých požárních norem řady ČSN 73 08xx. 1. Úvod Větrací zařízení v chráněných únikových cestách patří mezi nejdůležitější prvky, jimiž je zajišťována ochrana evakuovaných osob. Proto by normativní dokumenty, které poskytují základní podmínky této „větrací“ ochrany, měly být jednoznačné a srozumitelné. Zmíněný atribut však bohužel kodex norem ve vztahu k větrání únikových cest zčásti postrádá. Koncepci únikových cest ve stavebním objektu určuje autorizovaný projektant požární bezpečnosti staveb v rámci požárně bezpečnostního řešení stavby a také on navrhuje typy chráněných únikových cest (dále jen CHÚC), kterými je zajišťována ochrana evakuovaných osob při požáru. Pokud je navržena CHÚC se složitějším způsobem větrání (nucené, přetlakové), řeší toto větrání zpravidla autorizovaný projektant vzduchotechniky. 2. Chráněné únikové cesty a způsoby jejich větrání Chráněné únikové cesty jsou jedním z velmi důležitých opatření navrhovaných pro celkové řešení požární bezpečnosti staveb. Jsou to trvale volné komunikace vybavené jak pasivními, tak aktivními prvky požární bezpečnosti. Jejich prvotní funkcí je zabezpečit v počáteční fázi požáru okamžitou a bezpečnou evakuaci osob z požárem zasažené stavby. Evakuované osoby musí být v CHÚC chráněny před účinky požáru, kterými jsou zejména vyvíjené toxické zplodiny hoření a kouř, zvyšující se teplota, sálavé teplo a úbytek kyslíku. Následnou a neméně důležitou funkcí těchto cest je vytvoření podmínek pro účinný zásah hasičských jednotek.

97

Kodex českých návrhových požárních norem rozeznává tři typy chráněných únikových cest: typ A, typ B, typ C. Jednotlivé typy chráněných únikových cest se liší stavebně dispozičním uspořádáním a hlavně způsobem větrání. Všechny typy chráněných únikových cest musí být větrány! CHÚC typu A je nejjednodušším typem, cesta typu C pak nejsložitějším typem. Větráním se zabezpečuje především požadavek na ochranu osob před účinky zplodin hoření a kouře. Obecně platí, čím vyšší typ chráněné únikové cesty, tím lepší ochranu unikajícím osobám poskytuje. Z toho vyplývá, že lepší ochrana osob dovoluje použití cesty po delší dobu, což je zobecněno v požadavcích norem požární bezpečnosti staveb při stanovení minimálních typů chráněných únikových cest v závislosti na výšce objektu. Jde totiž o to, že chráněné únikové cesty se vyžadují především ve vícepodlažních objektech. Z rozboru požadavků na větrání CHÚC uvedených v normě [1] byla sestavena přehledná tabulka pro nevýrobní objekty: Tab.1 Přehled větrání chráněných únikových cest nevýrobních objektů typ cesty

způsob větrání umělé ano min.výměna 10 x min.chod 10 min. ano

přirozené ano

A ve druhém a dalších podzemních podlažích B s požárními předsíněmi

4 minuty ne

15 minut ne ne

ano min.výměna 15 x min.chod 30 (45) min. ano ne

ne

ne

C

ne

ne

v podzemních podlažích

ne

ne

v podzemních podlažích B bez požárních předsíní

ano

v podzemních podlažích

přetlakové ne

ne ne

ne ano min.výměna 15 x min.chod 30 (45) min. ano min.výměna 15 x min.chod 30 (45) min. ano min.výměna 15 x min.chod 45 (60) min. ano min.výměna 15 x min.chod 45 (60) min.

Při návrhu větracího systému musí být zohledněna skutečnost, že každá CHÚC je samostatným požárním úsekem. To má vliv na umístění a provedení ventilátorů, vzduchovodů, mřížek, prostupů a dalších prvků. CHÚC je prostor, 98

který je ohraničen stavebními konstrukcemi, kde důležitou funkci mají dveře (obecně požární uzávěry otvorů). Většinou se požadují požární dveře bránící šíření tepla (EI), v některých případech omezující šíření tepla (EW) vždy však se samozavírací funkcí (C) a může být ještě požadována kouřotěsnost (S). Otevíráním a zavíráním dveří se bezprostředně ovlivňuje funkce větracího zařízení v CHÚC. Proto musí projektant vzduchotechniky znát i vlastnosti těchto dveří včetně způsobu jejich ovládání. Klasická a nejběžnější úniková cesta po opuštění hořícího prostoru vícepodlažních objektů sestává z této trasy: chodba – schodiště – chodba – vstupní vestibul. Naší snahou musí být co nejefektivnější větrání celé této trasy. 3 Přirozené větrání CHÚC Umožňuje se u chráněných únikových cest typu A a B (kromě cesty B, která je v provedení bez požární předsíně). Na chráněných cestách typu A je bezpečná doba, po kterou se na nich při požáru mohou osoby pohybovat, maximálně 4 minuty. U cesty typu B je to doba 15 minut. Je třeba upozornit na skutečnost, že přirozené větrání je nejméně spolehlivé a nejméně účinné, nedá se u něj garantovat celoroční funkce, a proto by mělo být používáno (zejména v novostavbách) minimálně a na co nejkratších CHÚC. 3.1 Nejméně spolehlivé je přirozené větrání otevíratelnými okny na jednotlivých podlažích ať už příčné nebo jednostranné. Ochrannou funkci evakuovaným osobám toto větrání v podstatě neplní, protože je závislé na řadě neovlivnitelných faktorů včetně toho nejzávažnějšího a sice, jestli okno (okna) někdo vůbec otevře. Požadavek na jejich automatické otevření norma neuvádí. Pronikající zplodiny hoření do CHÚC mají tendenci stoupat do vyšších pater, takže osoby unikající z pater nad požárem musí projít více či méně zakouřenou částí schodiště. Proto musí být tato cesta co nejkratší. Ve starší zástavbě a v památkově chráněných objektech je bohužel někdy jedinou možností. Zhoršené podmínky pro evakuaci osob z vyšších pater (zejména osob se sníženou schopností pohybu) jsou evidentní a bezpečnému úniku příliš nepomůže ani to, že únikové cestě v projektu říkáme chráněná typu A. Tato okna otevírají zpravidla až hasiči v rámci své zásahové činnosti. 3.2 Spolehlivější je přirozené větrání zajišťované odváděcím větracím otvorem v nejvyšším místě únikové cesty a stejně velkým přívodním otvorem z venkovního prostoru v dolní části únikové cesty, nejčastěji ve vstupním podlaží. Norma uvádí nejmenší požadavek 2 m2 na plochu každého tohoto větracího otvoru pro cesty typu A (u cest typu B se doporučuje zvětšení této plochy). Uváděná plocha nejspíše vychází z plochy jednoho dveřního křídla vstupních dveří do objektu. Účinnost větrání tohoto způsobu větrání je založena 99

na tzv. komínovém efektu a závisí na: - rozdílu měrných hmotností venkovního a vnitřního vzduchu (odvozeno od jejich teplot) - vertikální vzdálenosti os větracích otvorů - výtokových součinitelích větracích otvorů - velikosti a poměru ploch přívodního a odtahového otvoru - rychlosti větru - poloze CHÚC vůči návětrné a závětrné straně objektu. Z uvedeného je patrné, že účinnost tohoto větrání je závislá na devíti proměnných faktorech, což při exaktním výpočtu vede k nekonečnému množství možných výsledků. Větrací výkon není konstantní, ale velmi variabilní v průběhu celého roku a je též variabilní při vlastním požáru. Neutrální rovina je přibližně v polovině výšky objektu (stav bez požáru). Při požáru se jen mírně posouvá směrem vzhůru (či stagnuje), protože kouř se na schodišti rychle a značně ochladí větracím účinkem. V dolní části schodiště je při otevřených větracích otvorech vždy podtlak, takže zde dochází k intenzivnějšímu přisávání kouře z hořícího patra (přes zavřené i otevřené dveře) a kouř proudí po schodišti vzhůru. Díky větracímu účinku jsou zplodiny hoření nařeďovány (příznivá okolnost) a odváděny větracím otvorem v nejvyšším místě únikové cesty. Pokud jsou na jednotlivých patrech či schodišťových podestách také okna a dochází k jejich nahodilému otevírání evakuovanými osobami (v dobré víře, že to pomůže), nastávají výrazně komplikovanější tlakové poměry v CHÚC a účinnost větrání se může dokonce snižovat, jsou-li tato okna pod neutrální rovinou. Pozitivním požadavkem normy je zajištění samočinného ovládání alespoň horního větracího otvoru v automatickém režimu od kouřových hlásičů. A také dálkové ovládání (myšleno ruční tlačítka) umístěné ve vstupním podlaží a v několika dalších místech (míněno např. ob jedno podlaží v CHÚC). Nedostatkem normy je, že automatická otevíratelnost není požadována i pro přívodní otvor (dveře). Zajistit větrání horizontálních chodeb, které jsou součástí CHÚC-A je vždy problematické a musí být s rozmyslem řešeno případ od případu. Požadavky na umístění kouřových hlásičů nejsou blíže specifikovány. Logicky se nabízí prostory, kde může požár vzniknout a také nejvyšší místo CHÚC. I u tohoto způsobu větrání jsou patra nad požárem zaplňována kouřem (i když naředěným a s nižšími koncentracemi škodlivin) a osoby unikající z míst nad požárem jsou mu rovněž vystaveny. Je tedy patrné, že i tímto způsobem větraná únikové cesta a by měla být co nejkratší. 3.3 Varianta přirozeného větrání prostřednictvím větracích průduchů (s vyústkami) v každém podlaží CHÚC je v normách [1] [2] popsána nejméně 100

srozumitelně a předběžné výpočty pro dimenzování možných návrhů nepřináší uspokojivé výsledky. 3.4 Přirozené větrání požárních předsíní u CHÚC typu B je připuštěno otevíratelnými okny o geometrické ploše 1,4 m2 nebo větracími průduchy o průřezové ploše nejméně 0,15 m2 (např. 500x300 mm) při podlaze (přívod vzduchu) a u stropu (odvod vzduchu). Aby větrací průduchy měly dostatečnou větrací schopnost, měly by být vyústěny přes obvodovou zeď přímo do venkovního prostředí. Toto řešení se však dostává do konfliktu s tepelnou ochranou budovy (kodex norem ČSN 73 0540, prochládání, kondenzace, zamrzání, …) vedoucí až k vadám na stavbě, a proto není vhodné. Požární předsíň jakožto přechodný prostor (filtr) mezi požárním úsekem, kde hoří a chráněnou únikovou cestou má především zabránit pronikání kouře do vlastní CHÚC. Proto dveře mezi požární předsíní a CHÚC musí být kouřotěsné se samozavíračem S-C. A dveře mezi hořícím prostorem a požární předsíní musí být alespoň v provedení bránící šíření tepla se samozavíračem EI-C. Je tedy evidentní nezbytnost účinného větrání požární předsíně, zvláště pak v případech, kdy je z požární předsíně vstup do evakuačního nebo požárního výtahu. Proto bychom měli při návrhu větrání předsíní a cesty B být velmi obezřetní a nespokojit se pouze s mechanickým převzetím nabízeného řešení uvedeného v normách [1] [2]. Je-li CHÚC-B větrána přirozeným způsobem a požární předsíň (malých rozměrů) rovněž, mohou se zplodiny hoření při průchodu osob kouřotěsnými dveřmi snadno dostat do vlastní únikové cesty B, případně do evakuačního či požárního výtahu. Pak požadovaná doba bezpečného pobytu 15 minut zpravidla není splnitelná, respektive je obtížně prokazatelná (viz kapitola 6). Vzhledem k tomu, že u požárních předsíní jde většinou o malý prostor, který může být zakouřen velmi rychle, upřednostňuji nucený přetlakový způsob větrání požárních předsíní s automatickým uvedením do chodu od impulsu kouřových hlásičů. 4. Nucené větrání CHÚC Umožňuje se u chráněných únikových cest typu A a B a u požárních předsíní cest typu B. Bezpečná doba pobytu na CHÚC-A zůstává stejná jako u přirozeného větrání, tj. maximálně 4 minuty. Bezpečná doba u CHÚC-B zůstává také jako u přirozeného větrání nejvýše 15 minut. Normy [1] [2] stanovují dále také požadavky na zajištění doby chodu těchto nucených větracích zařízení. Na chráněných cestách typu A musí být zabezpečen chod nejméně po dobu 10 minut (u výrobních objektů po dobu dvojnásobku předpokládané doby evakuace). U cesty typu B pak 30 minut (v případě, že slouží také jako zásahová cesta, pak 45 minut) a pokud jde o výrobní objekty, musí být přívod vzduchu zabezpečen po dobu dvojnásobku předpokládané doby evakuace (nejméně však 20 minut) a nejméně 45 minut, 101

slouží-li tato cesta také jako zásahová. Nucené větrání CHÚC je pochopitelně výrazně účinnější a spolehlivější než přirozené větrání. Jeho funkci je možné garantovat po celý rok. Funkčnost je také kdykoli v průběhu roku kontrolovatelná. Proto z hlediska ochrany evakuovaných osob by mělo být upřednostňováno. Pro dimenzování nuceného větrání CHÚC-A je doporučen přívodní průtok (venkovního) vzduchu rovnající se alespoň desetinásobné výměně objemu únikové cesty za hodinu. Toho je možno dosáhnout pouze pomocí přívodního(ích) ventilátoru(ů). Přívod vzduchu musí být zajištěn spolehlivým zařízením. Z tohoto „spolehlivostního“ požadavku je třeba odvodit povinnost zálohování zdroje elektrické energie pro ventilátor(y), což může být obtížně splnitelné, je-li elektrický příkon ventilátoru(ů) mimo možnosti záložních zdrojů typu UPS a pokud v objektu není náhradní zdroj na bázi dieselagregátu. Způsob odvodu vzduchu je uváděn pomocí průduchů, šachet apod. bez bližší specifikace. Pokud vzduch není odváděn rovněž nuceně (pomocí odtahového ventilátoru) je třeba tlakovou ztrátu odtahové strany započítat do požadavku na pracovní bod přívodního ventilátoru (často opomíjeno). Je-li použito nuceného větrání CHÚC pomocí přívodních i odtahových ventilátorů, je třeba dodržet zásadu přetlaku na straně přívodu (bez definice výše přetlaku). Je možno doporučit návrh přívodního průtoku o 20 % vyšší než je odváděný průtok. Přívodní vzduch je vhodné přivádět v nejnižší části únikové cesty a odvádět v nejvyšším místě únikové cesty. U vyšších schodišťových prostorů doporučuji zvážit rovnoměrnost přívodu například pomocí vzduchovodů s vyústkami ob jedno až dvě podlaží. Je-li odvod vzduchu zajištěn otevíracím světlíkem, střešní klapkou nebo vzduchovodem (s uzavírací klapkou) s vývodem do venkovního prostředí, musí být chod přívodu a odvodu vzduchu funkčně spřažen. U nuceného větrání musí být v případě požáru zajištěno jeho automatické uvedení do chodu pomocí hlásičů kouře a ručních tlačítkových prvků. Nuceného větrání CHÚC-A musí být použito vždy, pokud je cesta v druhém a dalších podzemních podlaží. Případně pokud je tato cesta tvořena převážně bezokenními horizontálními komunikacemi. Pro dimenzování nuceného větrání CHÚC-B je využíváno požadavku patnáctinásobné výměny objemu vzduchu CHÚC. Je vhodné doplnit, že tato výměna musí být zajištěna přívodem vzduchu z venkovního prostředí. Koncepčně je toto zařízení obdobné jako výše uvedené nucené větrání CHÚCA. Nezbytné je vyřešit správným způsobem větrání požárních předsíní (viz kapitola 3.4). Samostatnou variantou CHÚC typu B je provedení, které je dispozičně shodné s únikovou cestou typu A, tj. jde o provedení bez požárních předsíní. Takto koncipovaná CHÚC-B je větrána přetlakovým systémem (viz. kapitola 5).

102

5. Přetlakové větrání CHÚC Je požadováno jako jediné možné řešení větrání u chráněných únikových cest typu C. Umožňuje se také u chráněných únikových cest typu B (bez požárních předsíní). Přetlakově se musí větrat také požární předsíně cest typu C. Bezpečná doba pobytu na CHÚC-B (bez požárních předsíní) zůstává stejná jako u přirozeného a nuceného větrání, tj. nejvýše 15 minut. Bezpečná doba u CHÚC-C je nejvýše 30 minut. Požadavek na zajištění doby chodu přetlakového větracího zařízení v CHÚC-C je minimálně 45 minut (a 60 minut je-li též cestou zásahovou), u výrobních objektů po dobu dvojnásobku předpokládané doby evakuace, nejméně 30 minut (event. 60 minut je-li cesta též zásahová). Pro cesty CHÚC-B (bez požárních předsíní) je doba přívodu vzduchu stanovena nejméně na 30 minut (a 45 minut je-li též cestou zásahovou), u výrobních objektů po dobu dvojnásobku předpokládané doby evakuace, nejméně 20 minut (event. 45 minut je-li také cestou zásahovou). Přetlakové větrání je nejúčinnějším a nejbezpečnějším větracím způsobem, který ochraňuje osoby v únikové cestě. Tomu také odpovídá složitost výpočtu a realizace návrhu. Větráme-li CHÚC-B (bez požárních předsíní) musíme zajistit, podle normativního požadavku, v celé cestě přetlak nejméně 25 Pa (případně 12,5 Pa, je-li v přilehlých úsecích samočinné stabilní hasicí zařízení). Vzduch musí být přiváděn nejméně v 15ti násobné výměně a přetlak nesmí přesáhnout 100 Pa. Poznámky: Měřitelnost a ověřitelnost přetlaku s přesností 0,5 Pa není v běžné praxi zajistitelná. Přípustná maximální výše přetlaku 100 Pa vede k dvojnásobně větší síle na kliku dveří (200 N) než jsou současné požadavky (100 N) [6]. Větráme-li CHÚC-C (všechny jsou s požární předsíní), pak musíme zajistit, podle normativního požadavku, přetlak mezi cestou a požární předsíní nejméně ve výši 25 Pa a dále přetlak mezi požární předsíní a přilehlými požárními úseky také nejméně ve výši 25 Pa (nebo 12,5 Pa, je-li SHZ). Přetlak nesmí přesáhnout 100 Pa (k této hodnotě přetlaku platí stejná poznámka uvedená v předchozím odstavci). Větrání požárních předsíní, které oddělují chráněné únikové cesty typu C od přilehlých požárních úseků, musí být tedy rovněž přetlakové. Množství přiváděného vzduchu je možno, podle normy, určit dvěma způsoby: buď patnáctinásobnou výměnou objemu cesty za hodinu nebo složitěji (přetlak, infiltrace, otevřené dveře, teplotní rozdíly, rychlost vzduchu ve dveřích 1 m/s, atd. – více viz. čl. 9.4.7 v [1] nebo čl. 10.5.9 v [2]). Ze zkušenosti vím, že složitější způsob není v praxi uplatňován (pro složitost a přeurčení podmínek).

103

Avšak ani první způsob (15ti násobná výměna) není jednoznačný, protože proti sobě stojí dva požadavky: zajištění přetlaku a zajištění patnáctinásobné výměny vzduchu. Buď lze zajistit jeden nebo druhý požadavek, nikoli oba současně. Zajištění přetlaku a jeho zkontrolování (například mikromanometry) může být provedeno pouze při zavřených všech dveřích, oknech a dalších otvorech v CHÚC. Toho lze dosáhnout jen při správně nastaveném výkonu ventilátoru (regulační klapkou na výtlaku) a správně seřízené přetlakové klapce v nejvyšším místě cesty. Tím je vytvořen stav, kdy vzduch může unikat pouze infiltracemi a pokud jsou infiltrace zavřenými dveřmi (okny a dalšími otvory) nadměrné nemusí být požadovaného přetlaku 50 Pa vůbec dosaženo. Jestliže se otevřou jedny, dvoje nebo další dveře, přetlak v CHÚC se ztrácí a zůstává pouze možnost měření rychlosti proudění vzduchu ve dveřních otvorech (například anemometry) a tím může dojít k orientačnímu ověření patnáctinásobné výměny vzduchu. Pokud použijeme složitější způsob určení množství přiváděného vzduchu přes předpokládanou rychlost vzduchu 1 m/s ve dvou otevřených dveřních otvorech (např. plocha 2x2x0,9=3,6 m2), pak získáme průtok 12960 m3/h, který by znamenal přetlak v CHÚC pouze ve výši 0,6 Pa. Patnáctinásobné výměny vzduchu tímto průtokem by bylo dosaženo u schodiště půdorysné plochy 19,2 m2 a výšky 45 m (tj.15 pater). U stejného schodiště, avšak pouze 5ti podlažního objektu, by nám vznikla 45ti násobná výměna vzduchu. Uvedený příklad demonstruje neslučitelnost dodržování obou kritérií současně. Oba výpočtové postupy by bylo vhodné upravit tak, aby byl požadován buď přetlak (při zavřených dveřích) nebo násobnost výměny nebo rychlost ve dveřích – nikdy ne všechny požadavky společně. Praktické komplikace při návrhu přetlakových systémů větrání CHÚC přináší také nedostatek (případně úplná absence) výrobkové základny, tj. nastavitelné a regulovatelné přetlakové klapky (včetně zajištění požadavku jejich tepelně technických vlastností), snímače diferenčního tlaku (na straně CHÚC, na straně požáru), vazba na systém EPS (je-li v objektu) apod. 6. Některé další problémy při větrání chráněných únikových cest 6.1. Problém č. 1 Na únikových cestách musí být umožněna bezpečná a včasná evakuace osob. K tomu je formulován normativní požadavek, že evakuované osoby nesmějí být na únikových cestách vystaveny zejména kritické koncentraci zplodin hoření, vedoucí ke ztrátám na zdraví [1] [2]. Jde bezesporu o chválihodný požadavek, který by mohl být řešitelný větracím zařízením, avšak pokud jej chceme naplnit, zjistíme, že vlastně nevíme jak. Musíme si totiž položit otázku co je to „kritická koncentrace zplodin hoření“. Zplodiny hoření jsou z hlediska vlivu na lidský organismus jistě škodlivé. Negativní působení 104

škodlivin je z hygienického hlediska vyjadřováno koncentrací konkrétní škodlivé látky v mg/m3 (případně v jednotkách ppm). Rozeznávají se různé druhy koncentrací. V pobytových prostorách [4] se sledují “limitní hodinové koncentrace”, v pracovním prostředí [5] máme “přípustný expoziční limit PEL” vztažený k osmihodinové pracovní době a také “nejvyšší přípusnou koncentraci NPK-P” vztaženou k 15-ti minutovému limitnímu působení. Tato posledně jmenovaná koncentrace by mohla být nejbližší době pobytu na únikových cestách. “Kritická koncentrace zplodin hoření” požadovaná v normách je nejspíš obecný pojem bez pevné definice, proto s ní není možno při návrhu větracího zařízení pracovat. Pokud bychom uvažovali například o oxidu uhelnatém (CO) jako o hlavní škodlivině obsažené ve zplodinách hoření, mohl by nám pomoci údaj uvedený v normách [1] a [2]. Zde je psáno (v souvislosti s kouřotěsnými dveřmi), že “za mezní se považuje koncentrace 400 mg oxidu uhelnatého na 1 m3 prostoru chráněné únikové cesty (kromě předsíně)”. Takto definovanou koncentraci je však možno chápat již jako zdraví poškozující. Jedovatý CO způsobuje v krvi tvorbu karboxyhemoglobinu COHb, který znemožňuje okysličování tkání. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO, Geneva 1979) je mezní přípustná hodnota 3% COHb v krvi dosažena při chůzi v 15 minutě (puls 110, 10 l/min.) jestliže vdechujeme vzduch s koncentrací CO 191 mg/m3. Normy požární ochrany však uvádí mezní koncentraci CO více než dvojnásobnou. Navíc zplodiny hoření sestávají z širokého spektra škodlivin. Každý požár produkuje jiné škodliviny s různou mírou dopadu na zdraví. Bylo by tedy vhodné určit pro několik nejčastějších skupin požárů (celulózní, plasty, hořlavé kapaliny, …) ty škodliviny, které jsou lidskému zdraví nejnebezpečnější, zavést jejich „kritické“ koncentrace a na ty soustředit případné výpočty. K výpočtu naředění zplodin hoření na příslušnou koncentraci potřebuje navrhovatel větracího systému únikové cesty znát také množství kouře, které je požárem produkováno. V českém kodexu návrhových norem požární bezpečnosti staveb však bohužel nenacházíme žádný výpočtový vztah, kterým bychom průtok kouře z požáru stanovili. Použitím zahraničních technických dokumentů a norem docházíme často k diametrálně odlišným, tedy i zpochybnitelným, výsledkům. Z hodnoty celkové produkce kouře požáru bychom dále měli vyextrahovat jen ten průtok, který nám může proniknout do chráněné únikové cesty netěsnostmi dveřmi a ostatními infiltračními spárami. Teprve na tento proniklý kouř můžeme nadimenzovat množství přívodního venkovního vzduchu, jímž dosáhneme přípustné koncentrace. Výpočet infiltrací kouře je velká alchymie. Jde v něm o vzájemné závislosti velkého množství variabilních, neznámých, případně spekulativních vstupních veličin. Projektant se v těchto výpočtech „utopí“ a pokud přece jen k nějakému výsledku dospěje, nemůže jej s čistým vědomím garantovat.

105

Rozborem problému č. 1 bylo naznačeno, že je řešitelný pouze složitými inženýrskými postupy nikoli běžnými projektovými nástroji. A i ty jistě povedou k neověřitelným výsledkům. Závěrem lze k problému č. 1 konstatovat poznatek, že projektový požadavek k zabránění kritické koncentrace zplodin hoření na únikové cestě má spíše deklarativní charakter, ke kterému není poskytnut výpočetní nástroj, proto jej nelze naplnit. 6.2. Problém č. 2 Normativní požadavek formulovaný v první větě článku 9.4.3 [1] ev. článku 10.5.4 [2] hovoří o nezbytnosti posoudit možnost proniku zplodin hoření do chráněné únikové cesty. Norma [1] k tomu navíc přidává povinnost omezit vznik podtlaku způsobujícího přisávání zplodin hoření do CHÚC. K posouzení proniku (infiltrace) kouře je podán komentář v kapitole 6.1. Dále je třeba konstatovat, že u chráněných únikových cest (schodišť) větraných přirozeným způsobem dochází vždy v dolní části (pod neutrální rovinou) k vytváření přirozeného podtlaku, který způsobuje přisávání kouře z prostorů, ve kterých hoří. Tento normativní požadavek proto není splnitelný u přirozeně větraných CHÚC. 6.3. Problém č.3 Normy [1] a [2] nabízejí při “početním určení odvětrání chráněných únikových cest” postupovat dvěma způsoby: 1) Buď podle zásad uvedených v čl.9.1.2 [1] ev. v čl. 10.1.2 [2] a podle přílohy H v ČSN 73 0802:2000. Zmiňované zásady spočívají v omezení toku zplodin hoření do CHÚC buď přes tlakové poměry (vyšší v CHÚC o 25 Pa /12,5 Pa/ než v hořícím prostoru) nebo přes zředění přitékajících zplodin hoření (na hodnotu 1%, nejvýše však 2%). Komplikovanost a rozporuplnost tlakových poměrů je zmíněna v kapitole 5 - Přetlakové větrání CHÚC. Zředění přitékajících zplodin hoření na “kritickou” koncentraci je rozebráno v kapitole 6.1. Zředění zplodin hoření na 1% (max. 2%) je doprovázeno obdobnými problémy, jako je tomu u “kritické” koncentrace. Postup podle příhohy H (ČSN 73 0802:2000) je obtížně využitelný, protože tato příloha se věnuje především zásadám odvodu kouře a tepla. Pro CHÚC je zde uvedena pouze zmínka o zajištění hlavního (obecného) cíle – tedy zabránění proniku zplodin hoření a kouře do těchto cest. Domnívám se, že postup podle tohoto prvního způsobu není v praxi (pro nadměrnou složitost) vůbec používán. 2) Nebo zjednodušeně pomocí desetinásobné výměny objemu vzduchu (pro CHÚC-A) případně patnáctinásobné výměny objemu vzduchu (pro CHÚCB). Avšak toto zjednodušení je následně doprovázeno dalšími podmínkami, které deklarovanou jednoduchost smazávají, respektive znepřehledňují. 106

V případě nevýrobních staveb má být výměna vzduchu zajištěna při teplotním rozdílu do 10°C mezi CHÚC a vnějším prostředím, vychází ze zvýšené teploty v CHÚC nad úrovní požáru do 15°C a rychlosti větru na závětrné straně do 5 m/s, stanovuje se vztlak a rychlost proudění vzduchu – plynů při různých výškových úrovních požáru atd. atd. V případě výrobních staveb je při prokazování zmíněné výměny vzduchu nutné stanovit polohu neutrání roviny a to nejméně pro dvě výškové varianty požáru – požár v dolní třetině a v horní třetině výšky CHÚC, doporučuje se počítat s teplotním rozdílem mezi CHÚC a vnějším prostředím do 10°C, případný pronik zplodin hoření lze nahradit zvýšenou teplotou prostředí CHÚC nad úrovní požáru v rozmezí do 15°C, doporučuje se zahrnout působení větru rychlosti do 5 m/s, v případech, kdy CHÚC je u obvodové stěny se předpokládá, že tato stěna je závětrnou stranou, svislá rychlost toku vzduchu schodišťovým prostorem bez zrcadla se snižuje o 25% až 35%, se zrcadlem o 5% až 15% atd. atd. Obávám se, že taková nadměrná kumulace požadavků (z části protichůdných) je nestravitelná pro většinu navrhovatelů větracích systémů chráněných únikových cest. Většina doplňujících požadavků je totiž aplikovatelná pro výpočet přirozeného větrání, avšak deseti (patnácti) násobnou výměnu vzduchu přirozeným větráním není možno celoročně zajistit, to dokáže pouze nucené větrání pomocí ventilátorů. V situaci, kdy není k dispozici jednotná a veřejně dostupná výpočtová metodika zahrnující zmíněné množství požadavků by bylo zbytečné se pouštět do rozborů jednotlivých podmínek. Myslím, že by bylo účelné upravit a zrevidovat tento „zjednodušený“ způsob postupu, samozřejmě při zachování hlavního cíle, tj. zajištění bezpečné evakuace osob a následného usnadnění zásahu hasičům. Z praxe vím, že tento zjednodušený způsob návrhu je projektanty používán takřka výhradně, avšak pouze v jeho první části (tj. dodržení předepsané násobnosti výměny vzduchu), zatímco druhá část (kvantum doplňujících požadavků) je tiše ignorována. 7. Závěr Při návrhu požárního větrání chráněných únikových cest vychází projektant z běžných fyzikálních principů vzduchotechniky. Současně by měl respektovat kodex norem požární bezpečnosti staveb, ve kterém jsou stanoveny další požadavky na větrací systémy v těchto cestách. Příspěvek se pokusil vyjádřit k těm požadavkům, jejichž uplatnění přináší při projektování problémy. Jde zejména o komplikovaně konstruované okrajové vstupní podmínky, které mohou někdy vést k nekorektním výsledkům. Rovněž nadměrná kumulace údajů, požadavků a číselných hodnot soustředěných v rozvinutých větách a směřovaných k modelu konkrétního větracího systému, přináší někdy protichůdnou nebo nekompatibilní výchozí platformu pro vlastní návrh. Obtížná orientace v přeurčených požadavcích, může vést jak k nepřípustným 107

zjednodušením, tak k neúměrně komplikovaným výpočtovým modelům a v konečném důsledku i k chybným nebo zpochybnitelným návrhům. Pomůckou projektantů při návrhu větrání chráněných únikových cest by mělo být sledování základního cíle větrání, jímž je zajištění bezpečné evakuace osob. Seznam literatury: [1] ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb-Nevýrobní objekty (prosinec 2000) [2] ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb - Výrobní objekty (říjen 2002) [3] ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb - Změny staveb (červenec 2000) [4] Vyhláška č.6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb [5] Nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci [6] ČSN EN 12101-6 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – Část 6: Technické podmínky pro zařízení pracující na principu rozdílů tlaků – Sestavy (únor 2006)

108

Téma: Nedostatky při navrhování, užívání a provozování SHZ Přednáška – dne 7.5.2008 – Ing. Pavel Neslaník 1. Úvod Vážení posluchači, v rámci této přednášky se chci zabývat problematikou související s navrhováním, užíváním a provozováním stabilním hasicím zařízením (dále jen SHZ). Vzhledem k tomu, že nejčastěji užívaným systémem SHZ v rámci investiční výstavby je vodní sprinklerové SHZ, budu se zabývat především tímto hasicím zařízením. 2. Nedostatky při navrhování 2.1 Nedostatky v rámci dokumentace pro územní rozhodnutí Návrh vybavení objektu nebo jeho části SHZ musí být součástí koncepce požární bezpečnosti stavby, v praxi to znamená, že v dokumentaci pro územní rozhodnutí (DÚR) musí být navržena koncepce vybavení SHZ, tzn. rozsah jištěných prostorů v objektu, typ zařízení, dispoziční umístění strojovny SHZ, předběžně stanovená velikost nádrže, koncepce zásobování vodou a zásobování elektrickou energií. Pokud tyto základní informace v rámci DÚR nejsou projektantem požární bezpečnosti jednoznačně stanoveny – tak vzniká celá řada problémů, protože SHZ je poměrně náročné na prostory (se kterými je nutno dopředu, to je při návrhu objektu uvažovat) a na technické návaznosti a pokud tyto požadavky související s instalací SHZ (se zakomponováním tohoto zařízení do stavby) nejsou v rámci koncepce celé stavby řešeny, je potom velmi problematické a pro stavbu a investory bolestivé - SHZ do tohoto objektu instalovat. Podmínky pro instalaci SHZ v objektu ovlivňují mimo jiné tak zásadní parametry budovy jako je například konstrukční výška podlaží atp. 2.2 Nedostatky v rámci dokumentace pro stavební povolení V rámci dokumentací pro stavební povolení (dále jen DSP), se dají nejčastější nedostatky rozdělit na: - nedostatky v dokumentaci stavby obecně - nedostatky ve vlastním návrhu SHZ, 2.2.1 Nedostatky v dokumentaci stavby obecně Základním problémem v rámci projektování staveb, ve kterých má být instalováno SHZ je většinou nedostatečná koordinace ze strany řídícího (hlavního) projektanta stavby. Běžně v praxi dochází k tomu, že projektanti pracující na projektu stavby se vzájemně ani nesetkají, spolupráce probíhá v elektronické podobě formou e-mailů, koordinaci většiny projektů větších staveb řeší architekti. Mnohdy jsou profese požárně bezpečnostního řešení a navazující profese podceněny s tím, že tito tzv. „nutní profesanti“ udělají nějaké zprávy na závěr, aby byla technická dokumentace „kompletní“. Problémem jsou potom nedostatky v navazujících profesích, jako je např. statika (výběr nejvhodnějšího typu konstrukce především stropních konstrukcí budovy, dále např. umístění a založení nádrže), elektro silnoproud (dimenze

náhradního zdroje) elektro slaboproud – návaznost na EPS a MaR), zdravotechnika (zásobování SHZ vodou, doplňování nádrže), vzducho-technika a samočinné odvětrací zařízení (souběh a křížení tras VZT, SOZ a SHZ), 2.2.2 Nedostatky ve vlastním návrhu SHZ Nedostatky, které jsou ve vlastním návrhu SHZ vyplývají především z nedostatečných informací, které projektanti SHZ pro svou práci dostanou v rámci zadání, vlivem změn zadání (podkladů). Při projektování SHZ mnohdy chybí zásadní informace, např. o tom, které prostory jsou nebo nejsou temperovány (garance min. teploty prostředí + 5°C), u garáží se mnohdy mění systém zateplení stropní konstrukce (kontaktní, nebo zavěšený tepelně izolační podhled), u skladů se neví skladovaný sortiment zboží, způsob skladování, typy obalů a podobně. Investoři mnohdy mění v průběhu prací, např. při zjištění dopadu rozsahu sprinklerové ochrany (rozhraní mezi chráněnými a nechráněnými prostory), na požární odolnost konstrukcí, nebo na vytvoření požárních pásů ve fasádách objektů, své požadavky na rozsah systému. Tyto informace, nebo i dezinformace mají mnohdy zásadní na celý systém SHZ a typ použité technologie SHZ. Výjímečně se lze ještě v současné době setkat s návrhy v ČŘ necertifikovaných systémů SHZ Častými chybami bývají nesprávně stanové příkony motorů sprinklerových čerpadel při předkalkulovaných zařízeních, což vyvolává porblém s dimenzí dieselagregátu. Problematika správné volby technologie sprinklerového SHZ např. u skladovacích objektů – mezi tradiční ochranou stropní (střešní) + regálovou ochranou a použitím technologie ESFR: - nedostatky pramení z toho, že použití těchto sprinklerů je na první pohled relativně jednoduché, přitom stačí se jednoduše řídit platnými instalačními směrnicemi pro sprinklery ESFR. Přesto se stále častěji stává, že projektanti, odborná pracoviště a firmy provádějící sprinklery chtějí a navrhují technologii ESFR k využití, k účelům, pro něž tyto sprinklery nejsou vhodné. Mnoho projektantů si neuvědomuje zásadní rozdíl mezi - stávající sprinklerovou technikou (omezení, ohraničení požáru) a - novou (potlačení požáru), kdy potlačení požáru při použití ESFR nastává, když sprinklery sepnou v rané fázi požáru a zaměří velké množství vody s vysokou dynamikou přímo do ohniska požáru a skrz něj. Tak se požár zastaví ještě dříve, než se může rozšířit. Dimenzování sprinklerových systémů, jež pracují na základě metody potlačení požáru, se tedy řídí především intenzitou ohně v okamžiku sepnutí sprinklerů a méně již přímým vlivem uvolňované tepelné energie. Dalším problémem bývá nastavení správné komunikace a návazností požárně bezpečnostních zařízení mezi SHZ a např. SOZ a VZT, v souladu s koncepcí požárně bezpečnostního řešení celého objektu.. Řídící funkci v objektech vybavených požárně bezpečnostními zařízeními má ústředna elektrické požární signalizace (EPS), do které musí být přenášeny informace z ústředny SHZ, dále u větších objektů bývá přenos do systému MaR nebo BMS systému pro zajištění správných návazností požárně bezpečnostních zařízení – nejčastějšími problémy bývá vzájemná nekompabilita těchto technických zařízení, z čeho plynou následně různá nekoncepční řešení problémů, používání necertifikovaných komponentů atp.

3. Nedostatky při užívání a provozování SHZ 3.1 Typické nedostatky při užívání Při kolaudacích objektů je sprinklerové SHZ namontováno v souladu s projektem, pokud se kolauduje volná plocha podlaží tzv. „shel“, to jsou např. celá podlaží vybavená pochopitelně funkčními požárně bezpečnostními zařízeními, nebo se kolauduje objekt s definitivní vnitřní dispozicí „fit out“, nebývá z hlediska požární bezpečnosti problém. Následně k problémům dochází, když se jedná o objekty, ve kterých se dodatečně provádějí dispoziční změny – charakteristické jsou např. objekty nákupních galerií, kde se často mění nájemci jednotlivých obchodních jednotek, nebo objekty administrativních center s nájemními plochami, tvořenými tzv. „open space“ plochami, kde je pronajatá např. plocha celého podlaží. V obou případech dochází při instalaci, nebo změnách dispozice původních příček, dodatečné instalaci podhledů, nebo změně jejich typu k porušování zásad instalace SHZ – vzdálenosti od pevných konstrukcí (např. příček ze sádrokartonových konstrukcí) jsou menší nebo větší než umožňuje závazný předpis, mění se výška dutin nad podhledem atp. U skladů a především pronajímatelných skladů se změní sortiment takovým způsobem, že sprinklerové SHZ je prakticky neúčinné, tato situace může nastat např. při dodatečném skladování výrobků na bázi hořlavých kapalin, pneumatik, nebo různých sprejů a pod. Prevencí je důsledné uvádění možnosti skladování druhů výrobků a jejich kategorizace. Zajištění toho, aby všechny případné změny (stavební, dispoziční, technologické), prováděné v prostorech objektu byly dopředu posouzeny odbornou firmou, která má na starosti systém SHZ objektu. 3.2 Typické nedostatky při provozování Zde bývá nejčastějším problémem opět nedostatek informací v tomto případě majitele, nebo provozovatele objektu o technickém vybavení objektu, tedy o instalovaném SHZ a s tím souvisejících povinnostech. Systém SHZ musí být nedílnou součástí v systému technických zařízení budovy. Pokud je v chráněném objektu zřízena funkce „domovního technika“, nebo tuto funkci vykonává pověřená externí firma pomocí odborných pracovníků, kteří jsou s celým systémem seznámeni a byli ne-formálně, ale fyzicky zaškoleni dodavatelem SHZ, zúčastnili se funkčních zkoušek systému, provádí pravidelné kontroly a zkoušky zařízení SHZ a zúčastňují se revizí dodavatelské firmy - umí reagovat na různé stavy zařízení SHZ a v tomto případě nebývá s provozováním SHZ problém.