Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2008

VŠB – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Technická univerzita Košice Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i.

Sborník přednášek VIII. ročník mezinárodní konference

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2008 pod záštitou rektora Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava Prof. Ing. Tomáše Čermáka, CSc. a státního tajemníka a náměstka ministra práce a sociálních věcí JUDr. Petra Šimerky

Ostrava, VŠB – TU 18. – 19. června 2008

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2008 (sborník přednášek) Kolektiv autorů Za věcnou správnost jednotlivých příspěvků odpovídají autoři Nebyla provedena jazyková korektura Garant konference: doc. Ing. Ivana Bartlová, CSc. Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě 2008, jako svou publikaci 1.vydání ISBN 978-80-7385-038-8

Obsah: Hodnocení rizik v pracovním prostředí chemických laboratořích se zaměřením na vliv chemických látek na zdraví ....................................................................... 1 Andreeva Ekaterina, Mašek Ivan, Kapoun Michal Metodológia predikcie hluku na pracoviskách ..................................................... 9 Balážiková Michaela Ekonomika pracovného prostredia...................................................................... 17 Bartek Alojz Identification of Possible Accident Scenarios at Joinery Workshop .................. 23 Dado Miroslav Význam procesu vyšetrovania incidentov .......................................................... 30 Demčák Martin Bezpečné chování osob v silničních tunelech..................................................... 32 Drgáčová Jana Interakcia medzi podnikovou kultúrou a bezpečnosťou a ochranou zdravia pri práci (BOZP) ....................................................................................................... 38 Ferenčíková Andrea Metody v ergonomii pracovních systémů ........................................................... 46 Fišerová Světla Preventative strategy of the labour inspectorate – mainstreaming of prevention. Experience of the National Labour Inspectorate in Poland ................................ 54 Hernas Barbara Vplyv osvetlenia na bezpečnosť pri práci ........................................................... 60 Hnilica Richard Systémy managamentu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle požadavků normy BS OHSAS 18001:2007 v kontextu integrovaných systémů řízení........ 68 Horehleďová Šárka „SAR“ - Parameter udávajúci mieru absorpcie elektromagnetického poľa ľudským telom..................................................................................................... 76 Jacková Jana, Holotová Katarína, Pačaiová Hana Nová legislativa ke zvýšení bezpečného provozování podzemních objektů ...... 89 Klouda Karel, Suldovský Josef, Šarboch Petr Program činnosti OIP na rok 2008, vývoj úrazovosti v Moravskoslezském a Olomouckém kraji............................................................................................... 96 Kociánová Václava Informační podpora v oblasti BOZP pomocí moderních technologií............... 102 Kolínský Oldřich, Měchurová Jiřina

Nebezpečí spojená s emisemi pevných aerosolů .............................................. 109 Kondášová Michaela, Skřehot Petr Ochrana staveb na území s nebezpečím výstupu důlních plynů na povrch...... 116 Kučera Petr, Kozílek Tomáš Integrácia systému manažérstva kvality so systémom manažérstva informačnej bezpečnosti a posúdenie ich vzájomnéj zhody.................................................. 132 Nagyová Anna, Markulik Štefan Návrh výpočtu odstupových vzdialeností pri rozhodovaní o umiestňovaní objektov do blízkosti plynovodov ..................................................................... 139 Oravec Milan, Pačaiová Hana Nové rozdělení povinností účastníků výstavby z hlediska inspekce práce. ..... 148 Osička Petr Metody výuky ergonomie na FST Plzeň........................................................... 159 Pokorná Václava Zavádění integrované bezpečnosti .................................................................... 167 Procházková Dana, Bartlová Ivana Nehody se zdroji ionizujícího záření................................................................. 178 Prouza Zdeněk Integrovaný systém řízení při hornické činnosti - 2 roky zkušeností u společnosti Tarmac CZ a.s. ............................................................................... 193 Pulec Karel Odborná způsobilost koordinátorů BOZP na staveništi.................................... 199 Raška Zdeněk, Serafín Jiří Některé aktuální problémy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve výšce a nad volnou hloubkou ......................................................................................... 211 Rucký Emil Monitoring DAM stability for the purpose of protection of Persons, property and environment ................................................................................................ 217 Sedlák Vladimír, Lošonczi Peter Rizika v nových technológiách – príklad mechatronické systémy ................... 227 Sinay Juraj, Majer Ivan, Heoborn Gabriele Faktory ovlivňující spolehlivost lidského činitele ............................................ 234 Skřehot Petr Risk Management System and Assessment of the Efficiency of the Measures Taken to Minimize the Risk .............................................................................. 241 Szczypka Petr

Ochrana zdravia zamestnancov pred nadmernou záťažou teplom pri práci ..... 246 Šantavá Renáta, Tureková Ivana Problematika bezpečnosti práce v uzavřených prostorech ............................... 254 Šerek Daniel, Bartlová Ivana Vliv ventilace na objemovou aktivitu radonu v budovách ............................... 259 Švec Jiří, Dubčáková Renáta Simulovanie vzniku nehodového stavu vybraného zariadenia používaného v domácnostiach ................................................................................................ 269 Treštíková Blanka, Tompoš Adrián, Bittner Tomáš Riziká prachu v pracovnom prostredí ............................................................... 275 Tureková Ivana, Balog Karol Chemické faktory v pracovnom procese a ich hodnotenie ............................... 283 Tureková Ivana, Šantavá Renáta, Chrebet Tomáš, Novotný Miroslav Větrací šachty pražského metra – riziko nejen pro samotné metro, ale i pro městskou aglomeraci ......................................................................................... 291 Večerková - Neplechová Jana, Klouda Karel Ochranné prostředky pyrotechniků pro zneškodňování nástražných výbušných systémů .............................................................................................................. 300 Veselý Václav, Holubová Věra Hodnocení pyroforických vlastností průmyslového odpadního prachu podle předpisů pro dopravu nebezpečného zboží ....................................................... 308 Věžníková Hana, Filipi Bohdan, Hütter Marek Některá rizika při používání biomasy jako paliva ............................................ 322 Věžníková Hana, Hütter Marek Právna úprava bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci v Slovenskej republike ............................................................................................................ 330 Zvaríková Katarína, Pecková Ľubomíra

Hodnocení rizik v pracovním prostředí chemických laboratořích se zaměřením na vliv chemických látek na zdraví Mgr. Ekaterina ANDREEVA doc. Ing. Ivan MAŠEK, CSc. Ing. Michal KAPOUN Vysoké učení technické v Brně, Chemická fakulta, Ústav chemie a technologie ochrany životního prostředí Purkyňova 118, 612 00 Brno e-mail: [email protected] Klíčová slova: riziko, pracovní ovzduší, chemická laboratoř, zdraví Anotace V dnešní době je dodržování bezpečnostních předpisů zaměstnanci i zaměstnavateli velmi podceňováno. I s tohoto důvodu, podle Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EUOSHA), každé tři a půl minuty v EU zemře 1 člověk v důsledku působení faktorů souvisejících s prací. Příspěvek se zabývá riziky na pracovištích. Specifickým pracovištěm z pohledu hodnocení rizik jsou chemické laboratoře a mezi nimi laboratoře výukové. V článku bude kladen důraz na zvláštní rizika, pocházející z běžného používání chemických látek, a na zdravotní dopady těchto látek na osoby v laboratořích (zaměstnance a studenty). V článku bude dále představena doktorská disertační práce zabývající se sledováním vybraných chemických látek v ovzduší laboratoří na Chemické fakultě VUT v Brně. Úvod V dnešní době je problematika ochrany zaměstnanců při práci v centru pozornosti jak evropských (OSHA), tak i mezinárodních organizací (ILO, IOHA). Legislativa ČR odráží tyto snahy a v novém zákoníku práce jsou zakotveny základní povinnosti zaměstnavatelů v oblasti BOZP. Mezi tyto povinnosti patří především zajistit bezpečné a zdravé podmínky na pracovišti, aktivně vyhledávat rizika a přijímat opatření k jejich minimalizaci. Každé pracoviště má svá specifika a musí být posuzováno samostatně v souladu s prováděnými činnostmi a z nich vyplívajícími riziky. Je také nutné si uvědomit, které skupiny zaměstnanců se na pracovišti vyskytují a tomu přizpůsobit přijímaná opatření. Mezi zvláště zranitelné skupiny patří studenti a mladí nezkušení pracovníci.

1

Je známo, že potenciální nebezpečí je univerzální vlastností jakékoliv činnosti. Z toho vyplívá, že při jakékoliv práci nelze dosáhnout absolutní bezpečnosti. Proto je důležité provádět analýzu možných rizik v pracovním prostředí a umět je zvládat – eliminovat, nebo alespoň minimalizovat jejich negativní vliv na zdraví zaměstnanců. Systém „člověk – pracovní prostředí“ je souhrnem vzájemně propojených elementů plnících své funkce s podmínkou zajištění bezpečnosti zaměstnanců. Elementy systému jsou pracovní prostředky (nářadí, zařízení, stroje a výrobní objekty, které mohou být zdrojem nebezpečí pro člověka a zhoršovat pracovní podmínky), vykonávaná práce (obtížnost a intenzita pracovního procesu může bezprostředně ohrožovat fyzické a psychické zdraví člověka) a pracovní prostředí (pracovní podmínky, mikroklimatické parametry). Analýza elementů systému „člověk – pracovní prostředí“ a organizační struktury zahrnující rozvoj vztahů v oblasti bezpečnosti práce a systém řízení bezpečnosti práce dovolí předpovídat a předcházet možnému zhoršování stavu těchto elementů a v budoucnosti zabránit situacím nebezpečných pro život a zdraví zaměstnanců. Analýza fungování celého systému musí být ale prováděna s ohledem na skutečnost, že všechny elementy tvořící systém fungují společně a vzájemně se ovlivňují. Principy zajištění bezpečnosti práce Základní principy zajištění bezpečnosti práce lze rozdělit na čtyři skupiny: - Orientační – základní ideje určující směr hledání bezpečných řešení, jsou metodologickým a informačním základem • Systematičnost • Informativnost (získání, přepracování, přenos informací o stavu pracovních podmínek a bezpečnosti práce) • Klasifikace nebo kategorizace • Vytváření norem – stanovení požadavků na pracovní prostředí, jejich dodržování je zárukou bezpečnosti zaměstnanců - Technické – směřují k přímému nebezpečných faktorů • Ochrana vzdáleností • Stínění • Zabránění přístupu

předcházení

negativním

vlivům

- Řídící – určující vzájemné propojení a vztahy mezi jednotlivými fázemi a etapami zajišťování bezpečnosti • Plánování • Kontrola • Odpovědnost • Atestace, certifikace 2

- Organizační – zabezpečující organizaci práce • Ergonomika • Kompenzace • Zvýšení estetičnosti prostředí Metody zajištění bezpečnosti práce Přítomnost potenciálního nebezpečí nemusí vždy znamenat negativní vliv na člověka. Tento vliv se projeví pouze za splnění následujících podmínek: - Existence nebezpečí - Přítomnost člověka v zóně působení nebezpečí - Chybějící nebo neefektivní ochranné prostředky a pomůcky Základním metodám zajištění bezpečnosti práce patří: - Oddělení zón nebezpečí a pracovních zón v prostředí nebo v čase (metodou reorganizace práce a technickými řešeními) - Přizpůsobení prostředí možnostem člověka (kolektivní ochranné prostředky) - Odborná příprava zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce a používání osobních ochranných prostředků Nebezpečné a škodlivé faktory na pracovištích Nebezpečné a škodlivé faktory na pracovištích mají různý původ (přírodní, antropogenní), strukturu a charakter působení na člověka (aktivní, pasivní). V centru naší pozornosti jsou následující faktory, rozdělené podle povahy působení na člověka. Mechanické faktory - Tvary a povrchy zařízení • Ostré, hranaté, vyčnívající části zařízení • Pohyblivé, rotující, řezací části zařízení • Odletující třísky, úlomky, části materiálů • Pády, uvolnění, utržení částí zařízení a materiálů • Nevhodné podlahy, plošiny, lávky, prostory • Poruchy ochranných zařízení - Ruční nástroje • Nevhodné tvary rukojetí • Nechráněné části ostrých hran • Těžké nebo nevhodně řešené nástroje • Nástroje vibrující, hlučné Energetické faktory - Elektrická energie - Záření, lasery 3

- Exploze, vznícení Fyzikální faktory Nejdůležitější je tepelně-vlhkostní mikroklima, kterému je vystaven každý pracovník, ať dělá jakoukoliv práci. - Teplotní faktory • Nepřípustné podmínky – klimatické, povětrnostní, prostředí • Vysoké teploty povrchu strojů, materiálů - Hluk a vibrace • Nepřípustné emisní a imisní hodnoty hluku • Přenos vibrací na končetiny těla Chemické faktory Tato oblast faktorů zahrnuje organické i anorganické sloučeniny v čistém stavu i ve směsích. - Chemické škodliviny • Aerosoly – plynné, kapalné a jejich kombinace • Prachy s fibrogenním a dráždivým účinkem • Jedy, žíraviny Biologické faktory Z biologických faktorů jsou nejzávažnější mikroorganismy, které mohou vyvolat závažná onemocnění člověka (patogenní mikroorganismy). - Biologické škodliviny • Infekce • Látky alergogenní, karcinogenní Psychologické Zahrnují psychickou pracovní zátěž, psychosociální stres na pracovišti, patologické vztahy - mobbing, bossing, šikanu. -

Monotónnost Vynucené tempo Intenzita Třísměnný provoz

Rizika na chemických pracovištích Pro zpracování kvalitní analýzy rizik na pracovištích je důležité znát nejen rizika na těchto pracovištích, ale je také nutné počítat s tím, kdo se na těchto pracovištích vyskytuje a jaké jsou běžně prováděné úkony. Výuková zařízení, školy i univerzity mají ve svých areálech velké množství různých pracovišť, počínaje učebnami, přes jednoduché laboratoře až po speciální chemické a fyzikální laboratoře s experimentálním vybavením. Pro každé takové

4

pracoviště se musí provést samostatná analýza rizik s přihlédnutím k tomu, že většina pracujících jsou mladí lidé, jejichž přítomnost na pracovišti je pouze občasná a kteří nemají návyky a zkušenosti potřebné pro bezpečnou práci v tomto prostředí. Na chemických pracovištích a v chemických výukových laboratořích se můžeme mimo běžných rizik setkat ještě se zvláštními riziky, typickými pro toto prostředí. - Chemické látky v laboratořích – toxické, mutagenní, karcinogenní látky - Práce s elektrickými zařízeními - Úrazy při práci se skleněným vybavením - Procesy prováděné za sníženého nebo zvýšeného tlaku - Používání plynových kahanů a tlakových lahví Pro analýzu rizik v jednotlivých laboratořích může být vytvořen kontrolní seznam, pomocí kterého lze identifikovat konkrétní rizika a plánovat preventivní opatření k jejich minimalizaci. Příklad takového seznamu je uveden na následujících obrázcích [1]:

Příklady preventivních opatření, která mohou být použita ke snížení rizik [1] 5

Chemické látky jako nebezpečný faktor Nebezpečné chemické látky se vyskytují na mnoha pracovištích i v běžném životě. Riziko expozice těmto látkám proto existuje na kterémkoliv pracovišti a je důležité znát vlastnosti, koncentrace a vliv na organismus těchto látek. Nebezpečné látky mohou poškodit zdraví mnoha způsoby. Některé jsou možným zdrojem vzniku rakoviny, jiné mohou negativně ovlivňovat schopnost reprodukce nebo mohou být příčinou vrozených vad dětí. Další látky mohou poškozovat mozek nebo nervový systém, způsobit astma či kožní problémy. K poškození zdraví nebezpečnými látkami může dojít jak při jediném krátkém kontaktu s těmito látkami, tak po dlouhodobé expozici jejich účinkům (např. hromaděním v těle) [2]. Hodnocení rizik znamená určení, které látky, jakým způsobem a do jaké míry mohou poškodit lidské zdraví, což umožňuje přijmout odpovídající preventivní opatření. Správně provedené hodnocení rizik je základem pro jejich úspěšné zvládání (řízení). I zaškolení a zácvik zaměstnanců na základě výsledků hodnocení rizik ke správné (bezpečné) praxi jsou důležitou součástí zvládání (řízení) rizik. Riziko, které látka představuje, určují dva faktory: charakteristika látky a míra expozice jejím účinkům.

6

Čtyři fáze hodnocení rizik 1. Zpracovat soupis (evidenci) látek, používaných při všech postupech a procesech, prováděných na pracovišti, či vznikajících v jejich průběhu (např. plyny ze svařování nebo dřevěný prach z řezání či broušení. 2. Shromažďovat informace o těchto látkách, tj. o poškozeních, která mohou způsobit, a jakým způsobem k poškozením může dojít. Důležitým zdrojem informací jsou bezpečnostní listy, které musí poskytnout dodavatel chemické látky či přípravku. 3. Posoudit expozici všech identifikovaných nebezpečných látek vzhledem k výskytu, délce, typu, intenzitě a opakování působení na zaměstnance, včetně kombinovaného účinku několika souběžně používaných nebezpečných látek a s tím souvisejících rizik. 4. Zhodnotit závažnost prokázaných rizik. Tento informační list může být použit k vypracování akčního plánu na ochranu zaměstnanců. Mikroklimatické podmínky – kvalita ovzduší na chemických pracovištích Základem zajištění zdraví a bezpečnosti práce je monitoring pracovních podmínek. Tento monitoring zahrnuje kontrolu - Hygienických podmínek - Obtížnost a intenzitu pracovních procesů - Stavu a režimu práce používaných zařízeních a ochranných prostředků - Parametrů pracovního procesu - Zdravotního stavu pracovníků Jedním ze základních faktorů, ovlivňujících zdraví a pracovní schopnosti člověka je stav a kvalita ovzduší v pracovním prostředí. Sledované parametry jsou teplota, relativní vlhkost, rychlost pohybu vzduchu, intenzita teplotního záření a koncentrace chemických látek. Chemické látky v ovzduší v pracovním prostředí působí na organizmus člověka podle toho, o jakou látku se jedná (toxické, dráždivé, kancerogenní, mutagenní, atd.) a jakou cestou se látka dostane do organizmu (přes kůži, dýchacím ústrojím, trávicím traktem, atd.). Mnohé látky (páry benzínu, acetonu, čpavku) po proniknutí do organizmu vyvolávají chronickou otravu. Při jejich výskytu ve velkých koncentracích mohou vyvolat prudkou otravu. A přitom lze jejich výskyt často eliminovat pomocí správné analýzy rizik a provedením opatření z této analýzy vyplívajících. Měření kvality ovzduší na FCH VUT v Brně Vzhledem k výše uvedenému jsem začala na FCH VUT v Brně s měřením koncentrací vybraných látek používaných při práci v laboratořích. Pasivní odběr

7

látek je prováděn pomocí vzorkovacího zařízení Radiello a vzorky jsou dále vyhodnocovány s pomocí GC-MS. Závěr Cílem tohoto krátkého příspěvku je připomenutí důležitosti problematiky bezpečnosti práce s důrazem na přítomnost chemických látek v ovzduší a na problém bezpečnosti studentů v laboratořích. Článek by měl také vyvolat diskuzi na toto téma a upozornit na nutnost zavádění předmětů věnujících se problematice BOZP ve vzdělávacích programech na všech úrovních škol a na nutnost vštěpování kultury bezpečnosti práce studentům v celém průběhu vzdělávacího procesu. Seznam literatury [1] Nástroj pro hodnocení rizik: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je věcí každého z nás [online]. European Agency for Safety and Health at Work, 2008[cit. 2008-05-20]. Český. Dostupný z WWW: . [2] Nebezpečné látky na pracovišti – úvod. Fakta [online]. 2003 [cit. 2008-0520]. Dostupný z WWW: . ISSN ISSN 1681-212. [3] HORÁK, Josef, LINHART, Igor, KLUŠON, Petr. Úvod do toxikologie a ekologie pro chemiky. 1. vyd. Praha: VŠCHT v Praze, 2004. 187 s. ISBN 80-7080-548-X.

8

Metodológia predikcie hluku na pracoviskách Ing. Michaela BALÁŽIKOVÁ, PhD. Katedra bezpečnosti a kvality produkcie SjF TU v Košiciach Letná 9, 042 00 Košice e-mail: [email protected] Lekár Róbert Koch prehlásil: „Príde čas, keď človek bude pokladať hluk za nebezpečného nepriateľa svojho zdravia. Preto bude musieť proti nemu bojovať tak intenzívne, ako kedysi proti cholere a moru.“ Úvod Znižovanie kmitania a hluku vo všeobecnosti patrí dnes vo vyspelých štátoch sveta k dôležitým úlohám spoločnosti. Aktivita v tejto oblasti sa sústreďuje predovšetkým na primárne znižovanie kmitania a hluku, t.j. priamo na odstraňovaní príčin významnej vibroakustickej energie technického zariadenia. Sekundárne, resp. následné či dodatočné znižovanie vibroakustickej energie je menej účinné, a ekonomicky náročnejšie a slúži na absorbovanie jej určitého množstva [2]. Najefektívnejšie výsledky sa však dosahujú pri primárnom znižovaní vibroakustickej energie. Metódu redukcie vibroakustickej energie priamo pri zdroji možno uplatňovať pri návrhu, vývoji a konštrukcii nových strojov, strojových, technologických a dopravných prostriedkoch, pričom sa využívajú najnovšie poznatky súčasného vedeckého poznania. Z uvedeného vyplýva, že rozhodujúci podiel na veľkosti hladiny vibroakustickej energie, toho ktorého strojného zariadenia, má človek. Predovšetkým od človeka závisí presnosť výroby jednotlivých častí stroja, ich vyváženosť, opracovanosť, presnosť technologickej montáže, vhodný výber konštrukčných materiálov, tlmiacich vložiek, vhodné tvarovanie potrubí pre nestacionárne prúdenie, voľba správneho technologického úkonu a pod. Vo všeobecnosti sa môže konštatovať, že vplyv vibroakustickej energie na človeka je do značnej miery podmienený vplyvom človeka na vytvorení podmienok pre vznik vibroakustickej energie. Algoritmus manažérstva rizika v oblasti akustiky Najúčinnejšou formou znižovania hluku je riešenie tejto problematiky technickými prostriedkami už v štádiu projektovania výrobných technológií a objektov. Kvalifikovaný prístup vychádza z využitia poznatkov technickej, stavebnej a priestorovej akustiky vrátane aplikácie konštrukčných úprav priamo na zdroji hluku. V závislosti od prostredia prenosu a šírenia zvuku sa technické 9

prostriedky rozdeľujú na tie, ktoré znižujú prenos zvuku vzduchom alebo prenos zvuku konštrukciami strojov a stavebnými prvkami. Ak sa pri riešení postupuje v smere od zdroja hluku do pracovného priestoru, návrh súboru opatrení môže vychádzať z aplikácie: -

konštrukčných úprav priamo na strojoch, pružného uloženia strojov, protihlukových krytov a tlmičov hluku, akustických deliacich stien a zásten v priestore, zvukopohltivých materiálov na steny.

Východiskovým podkladom pre návrh súboru protihlukových opatrení v konktrétnom výrobnom priestore je určenie predpokladaného rozloženia akustickej energie v priestore. Po výpočte hladín akustického tlaku v sieti bodov rozložených v priestore sa môže pristúpiť k návrhu cielených opatrení zameraných na [1]: - zníženie vyžarovania akustickej energie strojmi, - zvýšenie pohltivosti vnútorných plôch priestoru, - aplikáciu protihlukových clôn. Pri navrhovaní ochranných opatrení je možné postupovať podľa nasledujúcej štruktúry algoritmu na zníženie hluku, obr. 1.

10

Meranie hladiny hluku odborníkmi B

A Porovnanie s hraničnými hodnotami a stanovenie oblasti hluku

Určenie oblasti hluku

Určenie najhlučnejšej oblasti

Analýza príčin Hodnotenie rizika

C

Výber a popis protihlukových ochranných opatrení

D

Program na znižovanie hluku

Prognóza pri znížení hluku pomocou 3D modelu a programu na simuláciu priestorovej akustiky

Zostavenie programu na znižovanie hluku s prioritnými dokumentmi a časovým plánom

Obr. 1 Algoritmus manažérstva rizika v oblasti akustiky A – analýza rizika, B – posudzovanie rizika C – riadenie rizika, D – ovládanie rizika Stratégia znižovania hluku Účinné zníženie hluku sa dosiahne len vtedy, ak sa problém rieši systematicky. Pri formulovaní stratégie znižovania hluku a pri realizácii opatrení na zníženie hluku na nových a existujúcich pracoviskách by sa malo postupovať podľa nasledujúcich krokov:

11

1) stanovenie cieľov a spracovanie kritérií, 2) posúdenie hluku identifikovaním – dotknutých oblastí: - imisie na pracovných miestach, - vplyv rôznych zdrojov hluku k imisii na pracovných miestach, - expozície osôb, - emisie zdrojov hluku, aby sa určilo poradie ich významnosti, 3) zhodnotiť opatrenia znižovania hluku, ako sú: - znižovanie hluku zdroja, - znižovanie prenosu hluku na pracovisku, - znižovanie hluku na pracovných miestach, 4) vytvorenie programu znižovania hluku, 5) realizovanie vhodných opatrení, 6) overenie dosiahnutého zníženia hluku. Ciele znižovania hluku majú vychádzať z toho, že hluk sa má znížiť na najnižšie možné hladiny. Hlavné ciele sa môžu vyjadriť pomocou imisných hladín hluku a/alebo expozičných hladín hluku. Zvyčajne sa berú do úvahy hodnoty s vážením A pre emisiu hluku a/alebo expozície hluku, ktoré nemajú prekročiť tieto hodnoty uvedené v Nariadení vlády č.115/2006 Z.z. o minimálnych zdravotných a bezpečnostných požiadavkách na ochranu zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou hluku [3]: a) na pracoviskách v priemysle 75 až 80 dB, b) pri bežných kancelárskych prácach 45 až 55 dB, c) pre zasadacie miestnosti, alebo pri riešení úloh vyžadujúce sústredenosť 35 až 45 dB. Zníženie hluku sa môže realizovať pomocou rôznych technických opatrení. Tieto opatrenia zahŕňajú zníženie hluku zdroja (napr. strojov, pracovných procesov, pracovných postupov), zníženie hluku zvýšením jeho útlmu pri jeho šírení (napr. aplikácia krytov, zástien, pohltivých obkladov), zníženie hluku v stanovených miestach (napr. zvukovo-izolačné kabíny, osobné prostriedky ochrany sluchu). Technické opatrenia na znižovanie hluku sa majú aplikovať tak, aby sa zohľadňoval súčasný stav techniky v oblasti znižovania hluku. Preto je nevyhnutné porovnávať a stanovovať účinnosť týchto opatrení. Na to sa používajú akustické veličiny. Popisujú akustické vlastnosti zdrojov hluku, zníženie hluku dosiahnuté na pracovisku, keď sú zdroje zvuku v prevádzke, a po realizácii opatrení. Opatrenia na znižovanie hluku môžu podstatne zmeniť okolie stroj – človek. Preto sa odporúča, aby všetky zainteresované strany využili každý návrh opatrení a aktívne sa zúčastnili na jeho príprave. Zúčastniť sa môžu, resp. mali 12

by predstavitelia, ktorý vykonávajú rôzne funkcie: manažment, plánovači, nákupné oddelenie, komisie pre hygienu a bezpečnosť práce, údržba, technologické a výrobné oddelenia, technický personál, odbory, aj samotní pracovníci. V mnohých prípadoch sa odporúča zapojiť aj externé strany: orgány hygieny, bezpečnosti a ochrany práce, odborníkov z akustiky, ergonómie a pod. Na zaistenie efektívnej účasti všetkých zainteresovaných strán je nevyhnutné, aby tomu predchádzali vhodné informácie a školenia. Takáto spolupráca medzi predstaviteľmi spoločnosti a externými stranami zaistí, že pri výbere opatrení na znižovanie hluku sa vezmú do úvahy všetky špecifické väzby pre riešený projekt. Úspech plánovania znižovania hluku závisí od aktívneho a záväzného zapojenia predstaviteľov manažmentu spoločnosti. [3] Nástroje k zníženiu vystavenia hluku A. Výskum a vývoj Vedecký výskum vplyvov hluku zo životného prostredia, metódy znižovania hladiny hluku, málo hlučné techniky a vývoj zvláštnych málo hlučných výrobkov sú často životne dôležitým produktom k zlepšeniu a vedú k stavu zníženia hluku. Finančná podpora pilotných projektov je užitočná pre ukázanie výhod technických a plánovacích opatrení k zníženiu vystavenia občanov hluku. B. Legislatívne a normatívne dokumenty Normy emisií Boli všeobecne stanovené vládou a pozostávajú z hodnôt emisných limít uplatnených na individuálnych zdrojoch a zahrnutých do postupov pre schvaľovanie typov, aby sa zistilo, že nové výrobky sú v dobe výroby v súlade s hlukovými limitami. Imisné normy Imisné normy spočívajú na kvalitatívnych kritériách alebo smerných hodnotách pre vystavenie hluku, ktoré sa majú uplatniť v špecifickej lokalite a sú všeobecne zahrnuté do plánovacích postupov. C. Plánovacie opatrenia Postupy územného plánovania sú jedným z prostriedkov uvedených imisných regulatív do praxe a sú kľúčovým nástrojom pre zníženie hluku, aby sa zistilo oddelenie obytných domov, pracovísk a iných zvukovo - senzitívnych budov od zdrojov hluku. Dlhodobo je územné plánovanie jedným 13

z najefektívnejších ciest znižovania hluku, pretože môže byť použité k predchádzaniu vzniku nových problémov. Znižovanie hluku prostredníctvom územného plánovania môže zahŕňať: obmedzené využitie pozemkov, ktoré sú vystavené vysokým hladinám hluku, obmedzenie miest nových generátorov hluku ako dopravné cesty alebo priemyselné inštalácie, aby sa chránil súčasný rozvoj a podporilo zhlukovanie hlučných činností k ochrane ostatných oblastí s nízkym hlukom. Hluk je jedna z úvah, ktorá by sa mala previesť ekologickými bilanciami k rozvoju požadujúcemu hodnotenie ekologického vplyvu. D. Ekonomické nástroje Typy ekonomických opatrení, ktoré sú a mohli by byť použité v politike boja s hlukom zahrňujú dane a poplatky na hlukové emisie, ekonomické podnety k podnieteniu zníženia hluku a vývoj málo hlučných produktov, a platenie náhrad ľuďom dotknutých hlukom. E. Opatrenia v infraštruktúre V zásade sú dve široké kategórie infraštrukturálnych opatrení k znižovaniu hluku: tie, ktoré umožňujú prenos hluku: protihlukové steny, tunely, zárezy, pasívna ochrana budov izolácií a tie, ktoré prispievajú k zníženiu hluku u zdrojov. F. Prevádzkové postupy Medzi široko používanými opatreniami sú rýchlostné limity na citlivých úsekoch ciest a železníc, presadzované prevádzkovo priaznivejšími postupmi vzletu lietadiel a hlukovej preferenčnej zóny, ako aj obmedzenie užívania hlučných výrobkov, strojov a zariadení a vozidiel v citlivých oblastiach a v citlivých dobách. G. Informácie a vzdelávanie Vzdelávanie a výsledné činnosti sú dôležité na podporu prijateľnosti a súladu s protihlukovými regulatívmi pre podnietenie zmien v chovaní. Môžu byť tiež využité v ich vlastných právach na podporu zníženia hluku a narastajúceho podvedomia tých, ktorí rozhodujú o všeobecnej verejnosti. H. Simulácia priestorovej akustiky pomocou 3D programov V súčasnosti sa už môžu vykonávať návrhy akustického prostredia a simulácie priestorovej akustiky programami, obr. 2. [4]

14

Obr.2 Príklad simulácie priestorovej akustiky Takéto programy slúžia na: - podrobnú analýzu interiéru, kontrolu účinnosti navrhnutých úprav, detailné mapovanie parametrov priestorovej akustiky vo všetkých miestach priestoru, - v rámci simulácie priestorovej akustiky umožňujú nové softvéry vizualizáciu šírenia hluku v priestore, t.z. vytvorenie videa v reálnom čase so znázorneným šírením hluku v uzavretom priestore. To všetko v pôdoryse, perspektíve, či v rezoch priestorom, - posúdenie návrhu geometrie uzavretého priestoru, akustické vlastnosti obkladových materiálov a ich vplyv na zvukové pole v miestnosti. Záver Problémy ochrany prostredia a zdravia osôb pred nadmerným hlukom a kmitaním nespočívajú v nedostatočnej legislatíve, ale spôsobuje ich podceňovanie zdravotných rizík. V dôsledku industrializácie rastie počet strojov a zariadení a rastie aj ich výkon. Stroje a zariadenia sa objavujú všade tam, kde predtým nikdy neboli. Hladina hluku vzrastá vo všetkých oblastiach životného prostredia. Je všeobecne známe, že ľudia vzhľadom na svoje ohraničené adaptačné možnosti môžu existovať a plniť si svoje úlohy len za určitých, presne vymedzených podmienok. Dôvodov pre optimalizáciu akustického prostredia je niekoľko: nevyhovujúce akustické prostredie poškodzuje zdravie, narúša ekologickú rovnováhu a v konečnom dôsledku sa to prejaví aj v ekonomike.

15

Použitá literatúra [1] HAJE, D.: Lärmarm konstruieren XVII. Entwicklung eines Informationssystems zur Konstruktion lärmarmer Produkte, Wirtschafstverlag NV, Verlag für Neue Wiss., 1997, str. 11-30, ISBN 389429-892-8 [2] SCHMIDTKE,H. - BUBB, H. - RÜHMANN,H. - SCHAEFER, P.: Lärmschutz im Betrieb, Auftrag des Bayerischen Staatsministeriums für Arbeit. Familie und Sozialordnung, München, 1991, str. 7-15, 27- 48 [3] STN EN ISO 11690-2 (01 1651) Akustika. Odporúčané postupy na navrhovanie nízkohlučných pracovísk vybavených strojovými zariadeniami. Časť 2: Opatrenia na znižovanie hluku, 1999 [4] http://www.akustika.sk/

16

Ekonomika pracovného prostredia Ing. Alojz BARTEK Sociálna poisťovňa, ústredie Ul. 29 augusta 8-10; 813 63 Bratislava; e-mail: [email protected] Kľúčové slová: pracovné prostredie, ekonomické nástroje, makroekonomické a mikroekonomické aspekty, investície.

reprodukcia,

Abstrakt: Pracovné prostredie ako podsystém životného prostredia má štruktúru a interakcie ekonomického charakteru také zložité, že jediným správnym chápaním je chápanie integrálne v rámci „ekonomiky pracovného prostredia". Takýto kvalitatívne nový prístup k riešeniu tejto problematiky vyžaduje striktnú aplikáciu základných ekonomických kategórií a rešpektovanie väzieb a zákonitostí, ktoré z toho vyplývajú. Úvod V systéme trhového hospodárstva majú svoju úlohu aj ekonomické nástroje riadenia, ktoré sú dôležitým doplnkom direktívnych nástrojov riadenia. Inými slovami sústava riadenia nášho hospodárstva je kombináciou direktívnych a ekonomických (ekonomicko-finančných) nástrojov riadenia. Ideálne by sústava ekonomických nástrojov mala pôsobiť na organizácie tak, aby starostlivosť o zlepšenie pracovného prostredia bola pre organizácie aj ich zamestnancov výhodnejšia ako nedbalosť, porušovanie zákonných ustanovení a pod. Dosiahnutie tohto ideálneho cieľa je veľmi zložitou úlohou vyplývajúcou z komplexnosti problému. Ekonomické nástroje pôsobiace v sústave riadenia na organizácie majú určitú celkovú orientáciu napr. na zvyšovanie efektívnosti výroby, znižovanie jej energetickej náročnosti a pod. Pri takejto alebo podobnej orientácii sústavy ekonomických nástrojov je jej vplyv na ochranu a tvorbu pracovného prostredia vlastne sekundárny, môže byť tak pozitívny, ako aj negatívny. Pôsobenie ekonomických nástrojov v negatívnom smere je obmedzené povinnosťami organizácie plniť určité normy (technické i právne), týkajúce sa pracovného prostredia. Na druhej strane aj pôsobenie ekonomických nástrojov v pozitívnom smere má praktické ohraničenia v hmotných limitoch možnostiach získať konkrétne zariadenia na zlepšenie pracovného prostredia, osobných ochranných pracovných prostriedkov a pod. Sústavu ekonomických nástrojov, resp. jej orientáciu je však možné upraviť tak, aby sa obmedzili

17

možnosti jej negatívneho pôsobenia a aby sa zvýraznilo jej pozitívne pôsobenie z hľadiska ochrany a tvorby pracovného prostredia. Hlavným nástrojom umožňujúcim plánovité riadenie sociálneho rozvoja, a tým aj zlepšovanie pracovného prostredia v organizáciách sú programy a plány personálneho a sociálneho rozvoja organizácií. Pracovné prostredie Celková modernizácia a zdokonaľovanie pracovných postupov kladie veľké požiadavky na úpravu výrobných priestorov a v podstatnej miere zvyšuje celkovú náročnosť na tvorbu pracovného prostredia. Nevyhnutná je aj starostlivosť o pracujúceho človeka, ktorý v pracovnom prostredí trávi až 1/3 dňa a dané pracovné prostredie vplýva naňho s pozitívnymi, ale aj negatívnymi vplyvmi. Vytvorenie vhodného pracovného prostredia je o to náročnejšie, že sa jedná o prostredie so stále sa meniacimi podmienkami. Cieľom je vytvoriť predpoklad pre optimálny výkon človeka vo výrobnom procese a zároveň uspokojiť čo najširšiu škálu jeho potrieb. Môžeme povedať, že pri tvorbe pracovného prostredia ide o súhrn faktorov, ktoré ovplyvňujú celkovú pohodu zamestnanca na pracovisku. Vytvorenie optimálnych pracovných podmienok je neoddeliteľnou súčasťou projektovej prípravy a to nielen pri novostavbách, ale aj pri rekonštrukciách existujúcich prevádzok priemyselných parkov. Pracovné prostredie predstavuje súhrn hmotných a duchovných podmienok, s ktorými je človek v navzájom ovplyvňujúcom vzťahu pri práci a pri ďalších bezprostredne nadväzujúcich činnostiach spoločenského života. [4] Makroekonomické aspekty ekonomiky pracovného prostredia Z celospoločenského (makroekonomického) aspektu ekonomika pracovného prostredia má svoj dosah na tvorbu a rozdelenie spoločenského produktu v týchto okruhoch: v primárnom, sekundárnom, terciárnom. V primárnom okruhu ide o rozdelenie spoločenského produktu, a to o priame náklady, resp. škody vzniknuté v dôsledku pracovných úrazov, smrteľných úrazov, chorôb z povolania, nevyhovujúceho pracovného prostredia, porúch, havárií technických zariadení a požiarov a o náklady vyvolané reprodukciou pracovného prostredia. Sekundárny okruh predstavuje straty vo výrobe a má väzbu s tvorbou spoločenského produktu. Vytvorenie materiálnych a personálnych predpokladov v oblasti štátnej správy, organizácií a vo sfére výskumu, vývoja, projekcie, konštrukcie, výroby a skúšobníctva v oblasti tvorby a ochrany, riadenia a kontroly pracovného prostredia sú spolu s investíciami na ochranu kvality pracovného prostredia predmetom ekonomiky terciárneho okruhu s jeho väzbou na rozdeľovanie spoločenského produktu. [6]

18

Mikroekonomické aspekty ekonomiky pracovného prostredia Problematika ekonomiky pracovného prostredia z podnikového (mikroekonomického) hľadiska je v podstate determinovaná sústavou legislatívnych ustanovení a z nich vyplývajúcich daností. V porovnaní s makroekonomickými aspektmi je podstatne jednoduchšia, a to tak z hľadiska svojej štruktúry, ako aj z hľadiska väzieb. [5] Reprodukcia pracovného prostredia Reprodukcia pracovného prostredia je okruh otázok, ktorý vyplýva z celého komplexu problémov vecne spadajúcich do ekonomiky pracovného prostredia. Táto problematika je jednou zo základných a determinujúcich otázok ekonomiky pracovného prostredia. Reprodukciu pracovného prostredia je potrebné chápať ako kontinuálny proces tvorby a ochrany pracovného prostredia. Pri jednoduchej reprodukcii pracovného prostredia ide o také riadenie kvality pracovného prostredia, pri ktorom jeho kvalitu určujeme približne na rovnakej úrovni (ochrana pracovného prostredia). Rozšírená reprodukcia pracovného prostredia je proces jeho tvorby, pri ktorom sa najmä opatreniami investičného charakteru výrazne a pozitívne ovplyvňuje jeho kvalita. [6] Efektívnosť investícií V rámci ekonomiky pracovného prostredia je dôležitým okruhom otázok problematika efektívnosti investícií do pracovného prostredia. Pri posudzovaní efektívnosti investícií a opatrení z hľadiska tvorby a ochrany pracovného prostredia veľmi často nejde iba o investície priamo do pracovného prostredia, ale o investície na modernizáciu a rozšírenie výroby, kde zlepšenie pracovného prostredia môže byť síce vedľajším, ale veľmi vítaným sociálnym efektom. Priame investície do pracovného prostredia, rôzne opatrenia na jeho zlepšenie alebo investície výrobného charakteru prinášajú okrem ekonomického efektu aj efekt sociálny. Výpočet ekonomickej efektívnosti nevyčerpáva, alebo niekedy vôbec nezachycuje všetky dôsledky zlepšenia pracovného prostredia, do objektívneho vyhodnotenia treba počítať aj sociálnu efektívnosť. Až výsledná sociálno-ekonomická efektívnosť dáva objektívnejší obraz sociálno-ekonomických dôsledkov investícií či opatrení a umožňuje objektívnejší výber optimálneho variantu riešenia. Jedným z najdôležitejších pozitívnych efektov vkladu do pracovného prostredia je ľudské zdravie. Zdravie ľudí je jedným z najdôležitejších predpokladov spokojného života ľudí a je preto jednou zo základných cieľových hodnôt spoločnosti. Pri posudzovaní efektívnosti opatrení či investícií je preto potrebné vždy dbať na hľadisko tvorby a ochrany pracovného prostredia. [6] 19

Tvorba a ochrana pracovného prostredia Tvorba a ochrana pracovného prostredia musia vychádzať z analýzy vzájomných interakcií všetkých troch podsystémov životného prostredia. Systémový prístup k riešeniu tvorby a ochrany pracovného prostredia vyžaduje riešiť otázky v dvoch kvalitatívne odlišných rovinách: - v prvom rade je potrebné priamo riešiť otázky kvality pracovného prostredia vo všeobecnosti a pôsobenia jeho jednotlivých faktorov na úroveň pracovného prostredia, - druhým problémom sú otázky pôsobenia odpadových produktov pracovného prostredia na životné prostredie. Hlavnou zásadou riadenia problematiky tvorby a ochrany pracovného prostredia je zachovanie diferencovaného prístupu k jednotlivým oblastiam hospodárstva s ohľadom na jednotlivé stupne riadenia. [2] Jednotlivé oblasti rámcovo tvoria: - oblasť plánovania a riadenia, v ktorej je potrebné centrálne usmerňovať investície na realizáciu opatrení zameraných na tvorbu a ochranu pracovného prostredia, - oblasť projekcie a investičnej výstavby, v ktorej by mali byť zavedené súhrnné kritériá pre projekciu objektov, ktoré by okrem hygienických a bezpečnostných požiadaviek splnili aj ďalšie aspekty tvorby a ochrany pracovného prostredia, - oblasť konštrukcie, v ktorej treba zaviesť do predpisov a noriem pre konštrukciu strojov a strojových zariadení všetky kritériá, aby stroje a strojové zariadenia spĺňali požiadavky súvisiace s kvalitou pracovného prostredia, - oblasť technológie, v ktorej treba zaviesť opatrenia, ktoré by pri zavádzaní nových technických a technologických postupov zabránili ich negatívnym vplyvom na pracovné prostredie, - oblasť kontroly a evidencie, v ktorej treba rozpracovať a zaviesť systém pravidelného sledovania a evidovania úrovne kvality pracovného prostredia, - oblasť ekonomických nástrojov, v ktorej je potrebné prihliadať na ekonomickú stimuláciu tvorby a ochrany pracovného prostredia, - oblasť vedy a výskumu, ktorá tvorí poznatkovú základňu tvorby a ochrany pracovného prostredia, - oblasť výchovy a vzdelávania, ktorá je neoddeliteľnou súčasťou tvorby a ochrany pracovného prostredia a ktorej cieľom je získať dostatočný počet odborníkov v oblasti tvorby a ochrany pracovného prostredia.

20

Vplyv vedecko-technického rozvoja na pracovné prostredie Vplyv vedecko-technického rozvoja na pracovné prostredie môžeme na základe kvalitatívnych aspektov charakterizovať v dvoch polohách: - horizontálnej, - vertikálnej. Horizontálne hľadisko berie do úvahy rast nových faktorov pracovného prostredia, napr. žiarenie, celý rad chemických škodlivín, faktory biologické, psychofyziologické atď. Z vertikálneho hľadiska ide o rast intenzity ohrozenia jednotlivých faktorov pracovného prostredia, napr. vzrast hladín hluku, vibrácií, chemických škodlivín, mechanického ohrozenia atď. [5] V zásade možno hovoriť o týchto vplyvoch vedecko-technického rozvoja na pracovné prostredie: - pozitívne vplyvy, - negatívne vplyvy, - kombinované vplyvy. Pozitívne vplyvy predstavujú dosiahnutie optimálneho pôsobenia jednotlivých faktorov pracovného prostredia (napr. pri hluku, osvetlení, mikroklimatických podmienkach atď.). Pri niektorých faktoroch ide o dosiahnutie nulových hodnôt, napr. chemických škodlivín, žiarenia, prašnosti atď. Pri negatívnom pôsobení ide o zvýšenie, resp. zníženie intenzity pôsobenia faktorov od optimálnej hodnoty. V praxi sa v prevažnej miere vyskytuje kombinácia obidvoch vplyvov, a to tým spôsobom, že intenzita pôsobenia niektorých škodlivín sa zníži pri súčasnom vzraste intenzity pôsobenia iných škodlivín. [3] Záver Štruktúra a základné väzby ekonomiky pracovného prostredia sú v nadväznosti na uvedené zistenia determinované vecnou náplňou riadiacej činnosti systému pracovného prostredia, t.j. základným kritériom funkčnosti ohrozením zdravia pracujúcich. Tvorbe a ochrane pracovného prostredia musí venovať spoločnosť veľkú pozornosť. Prácu treba chápať nielen ako zdroj príjmov, ale aj ako jeden zo spôsobov uspokojovania potrieb človeka, predovšetkým potreby tvorivosti a sebarealizácie. Pracovne prostredie, v ktorom zamestnanci trávia dôležitú časť svojho života, musí byť v rámci technicko-ekonomických možností optimálne. Úroveň pracovného prostredia tvorí významnú súčasť životnej úrovne pracujúcich. 21

Je nesporné, že pohoda pracovného prostredia umožňuje zamestnancom vykonávať maximálne množstvo práce počas pracovnej doby pri minimálnej námahe. Preto je potrebné zvýšiť pozornosť pri voľbe, kvalite a kvantite pracovného prostredia a spätne zisťovať kvalitu prostredníctvom zamestnancov pracujúcich v danom pracovnom prostredí. Každý nový návrh je samozrejme potrebné zvážiť s ohľadom na možnosť pretvárania interiéru a tak zabrániť vzniku nepríjemných pocitov a znižovaniu produktivity práce. Použitá literatúra [1] BAGOŇA, M., ĎURICA, P.: Analýza sklenných systémov vo vzťahu k Nízkoenergetickým budovám, VII. Vedecká konferencia, sekcia č.7: Konštrukcie v architektúre, máj 2002, Košice, str. 11-16, ISBN 80-7099813-X [2] KATUNSKÝ, D. - LOPUŠNIAK, M.: Prieskum subjektívnych pocitov zamestnancov v novej a modernizovanej priemyselnej prevádzke, 27. medzinárodná konferencia katedier a ústavov konštrukcií pozemných stavieb Českej a Slovenskej republiky, júl 2003, Herľany, str. 81 – 84, ISBN 80-7099-992-6 [3] KITTLER, R., KITTLEROVÁ, L.: Návrh a hodnotenie denného osvetlenia [4] KOVAŘÍK, E., POSPÍŠIL, J., ŠTĚDRÝ, F.: Průmyslové stavby, STNL – Nakladatelství technické literatury n. p. Praha, 1986, ISBN 04 – 712 – 86 Články v seriálových publikáciách [5] Monografická publikace (kniha) [6] Internet

22

Identification of Possible Accident Scenarios at Joinery Workshop Ing. Miroslav DADO, PhD. Department of Manufacturing Technology and Materials, Faculty of Environmental and Manufacturing Technology, Technical University in Zvolen Študentská 26, 96053 Zvolen tel.: +421-455206864 e-mail: [email protected] Key words: occupational risk, woodworking, accident scenarios Abstract: The identification of the possible accident scenarios is a key-point in risk assessment. However, especially in a deterministic approach, only worst cases scenarios are considered, often without taking into account safety devices used and safety policy implemented. This approach can lead to an over –estimation of the risk – level, and does not promote the implementation of safety systems. Aim of this paper is developed an approach able to face this problem. In order to reach this goal, bow – tie principle with concept of safety function and safety barriers are used. The paper is based on work performed under research contract no. 1/3445/06 „Design of methods for identification and assessment of hazardous top events in technologies of complex wood processing as a basis for risk management and crisis management“ of the Scientific Agency of Ministry of Education of Slovak republic and the Slovak Academy of Science whose support is gratefully acknowledged. Introduction According to statistical data of National Labour Inspectorate, in 2007 there were 371 registered working injuries in the woodworking industry in Slovakia and main causes of accidents can largely be attributed to inadequate guarding and poor systems of work, often resulting from insufficient training and supervision. Among general obligations of employers belong: • detect dangers and hazards, • assess risks and draw up a written document on risk assessment in all activities performed by the employees, • ensure that the safety and health of the employees are not threatened by the workplace, access roads, working equipment, materials, working procedures, manufacturing procedures, arrangements of workplaces and

23

work organisation, and provide for the necessary maintenance and repairs for this purpose. Each accident sequence is a chain of events leading from a cause to a consequence so most accidents are foreseeable in retrospect [3]. The proportion of accidents that can be foreseen in advance can partially be answered by using hazard identification and risk assessment techniques. Such techniques are not meant to predict specific accidents, but enable the analyst to identify accident scenarios and to estimate the probability of their occurrence and related consequences, such as the number of casualties. Models of occupational risk prevention are essential to understand the causal pathway of accidents. These models will describe which data are relevant to collect [5]. Together with insight in the context of the events occurring, these data can be transformed into information, and with the aid of models information can be turned into knowledge. Knowledge on causal pathways of accidents not only provides insight in reason why accidents occur, but also directs efforts to prevent these accidents. Within the safety science, for more than 30 years potential accidents are modelled with the Hazard – Barrier – Target model. In the occupational safety model the target is the human being. The hazard is the physical, chemical or biological phenomenon that causes harm to the target once released outside its design envelope. Barriers are put in place to prevent the hazard from harming the target [9]. The identification of the possible accident scenarios is a key-point in risk assessment. However, especially in a deterministic approach, only worst cases scenarios are considered, often without taking into account safety devices used and safety policy implemented. This approach can lead to an over – estimation of the risk – level, and does not promote the implementation of safety systems. Aim of this paper is developed an approach able to face this problem. In order to reach this goal, bow – tie principle with concept of safety function and safety barriers are used. Materials and methods Identification of possible accident scenarios at fictive joinery workshop is based on ARAMIS (Accidental Risk Assessment Methodology for Industries) methodology [2] and occupational risk model developed by international consortium WORM [1]. The bow-tie principle assimilates accident scenarios to a succession of events, as shown in Figure 1. The bow-tie is centred on the Critical Event (CE). The critical event is defined in principle as the release of the hazardous agent (energy). More precise, the critical event consists of two phases: the

24

release of the hazardous agent and the contact with the human body (exposure). The left part of the bow-tie, named fault tree, identifies the possible causes of a critical event. Combinations of Risk factor (RF) and Initiatory Events (IE) lead to Undesired Event (UE) which, when combined, lead to Direct Causes (DC) which cause Necessary and Sufficient Conditions (NSC) provoking the critical event. The right part of the bow-tie, named event tree, identifies the possible consequences of a critical event. The critical event leads to Secondary Critical Events (SCE), which leads to Tertiary Critical Events (TCE), which in turn leads to Final Events (FE). Final events are defined as the exposition of target (occupational disease or type of work injury) to a significant effect due to the identified critical events.

Figure 1 General bow-tie diagram Events or barriers included in the bow-tie can be distinguished into two major catagories: Primary Safety Barriers (PSBs) and Support Safety Barriers (SSBs). The conceptual model consists of a leading from cause to effect. The PSBs are those barriers primary causal chain that are directly involved in the causal chain. Knowledge of the state of these barriers is necessary for determining whether the centre event occurs and what the consequences are [1]. The safety barriers can be physical and engineered systems or human actions based on specific procedures or administrative controls. The safety barrier directly serves the safety function. The safety barriers are the "how" to implement safety functions. It should be noted that, safety function is a technical or organizational action, and not an object or a physical system. In the fault tree, the different possible actions of safety functions are to avoid or prevent the occurrence of an event or to limit the size of an event or to reduce the probability of an event. In the event tree, the different possible actions of safety functions are to avoid, prevent or reduce the consequences of

25

the critical event and to mitigate its effects on the surroundings of the equipment. In the fault tree, the safety functions may decrease the frequency of an event, whereas in the event tree, the safety functions may reduce the frequencies and the consequences of dangerous phenomena and mitigate their effects. The safety function is the "what" needed to assure, increase and/or promote safety [4]. In order to build up the generic fault trees, it is necessary to define critical events typology, an equipment typology and the hazardous substances typology, allowing classifying critical events, the equipments and substances encountered in joinery workshop. Similarly, it is necessary to define final events typology for the construction of the generic event trees. Results Table 1 summarizes list of critical events for joinery workshop. These critical events were chosen based partly on a classification of accident types used by the National Labour Inspectorate in reporting on occupational accidents. Table 1 List of critical events for joinery workshop Contact with electrical voltage, temperature, hazardous substances CE1 - Indirect contact with a welding arc, spark, lightning (passive) CE2 - Direct contact with electricity, receipt of electrical charge in the body CE3 - Contact with naked flame or a hot or burning object or environment CE4 - Contact with hazardous substances - through nose, mouth via inhalation CE5 - Contact with hazardous substances - on/through skin or eyes CE6 - Contact with hazardous substances - through the digestive system by swallowing Horizontal or vertical impact with or against a stationary object CE7 - Vertical motion, crash on or against (resulting from a fall) CE8 - Horizontal motion, crash on or against Struck by object in motion, collision with CE 9 - Struck - by flying object CE10 - Struck - by falling object CE11 - Struck - by swinging object CE12 - Struck - by rotating, moving, transported object, including vehicles CE13 - Collision with an object, including vehicles - collision with a person Contact with sharp, pointed, rough, coarse material agent CE14 - Contact with sharp material agent (knife, blade etc.) CE15 - Contact with pointed material agent (nail, sharp tool etc.) CE16 - Contact with hard or rough material agent Trapped, crushed, etc. CE17 - Trapped, crushed - in CE18 - Trapped, crushed - under CE19 - Trapped, crushed - between CE20 - Limb, hand or finger torn or cut off

26

Physical or mental stress CE21 - Physical stress - on the musculoskeletal system CE22 - Physical stress - due to radiation, noise, light or pressure CE23 - Mental stress or shock

For the left-hand side of the bow-tie is necessary to draw-up lists of equipments and hazardous substances that are used in joinery workshop. Woodworking machinery (portable or stationary)include spindle moulders, circular saw, radial arm saws, band saws, jointers, planers, shapers, lathes, sanding machines, boring and mortising machines, routers, tenoning machines . Risk factors associated with woodworking machinery include sharp unguarded parts, rotating unguarded parts turning at high revolutions, the force exerted on a piece of wood by a rotating part and unguarded moving parts nipping. The parts most likely to cause injury or harm are nip points, rotating blades, rotating wheels, moving parts, movable (reciprocating) blades and pressing parts [6]. Furthermore, woodworking machines are sources of noise, vibration and participate in wood dust generation [7]. Chemicals used in wood working have varying health effects and information on these can be obtained from the Material Safety Data Sheets. Some chemicals are hazardous when they are stored, decanted, mixed or applied. Other hazardous chemicals, e.g. in treated wood or wood products, may be hazardous if inhaled when the wood is sawn, planed, sanded, turned or drilled. Generally chemicals used fall into the following categories: solvents, resins and coatings, preservatives and glues. For the right-hand side of the bow-tie, standard classifications have been adopted for the injury type (part of body, type of injury) and the result in terms of death, permanent injury or minor injury. Table 2 List of final events for joinery workshop Wounds and superficial injuries FE1 - Superficial injuries FE2 - Open wounds Bone fractures FE3 - Closed fractures FE4 - Open fractures Dislocations, sprains and strains FE5 - Dislocations and subluxations FE6 - Sprains and strains Traumatic amputations (Loss of body parts) FE7 - Traumatic amputations Concussion and internal injuries FE8 - Concussion and intracranial injuries FE9 - Internal injuries

27

Poisonings and infections FE10 - Acute poisonings FE11 - Acute infections Effects of noise and vibration FE12 - Acute hearing losses FE13 - Other effects of noise Effects of temperature extremes, light and radiation FE14 - Heat and sunstroke FE15 - Effects of radiation (non-thermal) FE16 - Effects of reduced temperature FE17 - Other effects of temperature extremes, light and radiation Occupational disease FE18 - Injuries from vibrations mostly of vessels and nerves FE19 - Injuries from vibrations mostly of bends, of bones, of tendons and muscles FE20 - Other injuries from vibrations and combined injuries from vibrations FE21 - Illnesses of lubrication sacs from still lasting local pressure FE22 - Illnesses of tendons, tendonous sheats and muscle insertions FE23 - Diseases of elbow nerve from mechanical influences FE24 - Asthma bronchiale FE25 - Professional dermatoses

Discussion and conclusion Bow tie analysis is a simple diagrammatic way of describing and analyzing the pathways of a risk from hazards to outcomes. It can be considered to be a combination of the thinking of a fault tree analyzing the cause of an event (represented by the knot of a bow tie) and an event tree analyzing the consequences. This way of presenting accident causation has a few advantages. First of all it focuses risk prevention activities on critical events. Companies can focus their attention on those critical events they would like to avoid most, either guided by past experience, or guided by the notion that certain critical events will jeopardize their production. It is astonishing to see that most companies only have vague ideas of critical events they need to avoid. The proposed approach directs the attention towards various barriers to prevent accident scenarios from propagating. This is a second advantage of this approach. These barriers block the stream of energy, and are hardware devices, or human interventions. But the quality of these barriers is determined by management factors. These management factors provide a clear link with management systems, because management decides which type of barrier is relevant for which hazard and which scenario. Management of safety is nothing more than managing barriers to provide, install and maintain them, to develop procedures and training when necessary as well as inspection. This article presents only starting point for developing bow-tie model. Further work will include identification of the safety barriers and assessment of 28

their performance, evaluation of safety management efficiency to barrier reliability and data acquisition for quantification of particular elements of bowtie model. References [1] BELLAMY, L. J. et al. 2007. Storybuilder - A tool for the analysis of accident reports. Reliability Engineering and System Safety, 2007, vol. 92(6), p. 735 - 744. [2] DE DANIOUS,V., FIEVEZ, C. 2006. ARAMIS project: A more explicit demonstration of risk control through the use of bow–tie diagrams and the evaluation of safety barrier performance. Journal of Hazardous Materials, 2006, vol. 130 (2), p. 220 - 233. [3] SWUSTE, P. et al. 1997. Evaluation of accident scenarios in a Dutch steel works using a hazard and operability study. Safety Science, 1997, vol. 26 (1/2), p. 63 - 74. [4] HARMS-RINGDAHL, L. 2001. Safety analysis: Principles and Practices in Occupational Safety (2th ed.). London: Taylor & Francis, 2001, 302 p., ISBN 978-0-415-23655-3 [5] WILLQUIST, P., TORNER, M. 2003. Identifying and analysing hazards in manufacturing industry - a review of selected methods and development of a framework for method applicability. International Journal of Industrial Ergonomics, 2003, vol. 32 (3), p. 165-180. [6] SUJOVÁ, E., ŤAVODOVÁ, M. 2007. Chosen human risks in woodprocessing industry and submission of its evaluation. In Human risks in wood-processing industry, Zvolen: Technical university in Zvolen, 2007, p. 52-59, ISBN 978-80-228-1829-2 [7] HNILICA, R. 2007. Analysis of noise in working environment. In Human risks in wood-processing industry, Zvolen: Technical university in Zvolen, 2007, p. 16-22, ISBN 978-80-228-1829-2 [8] MACDONALD, D.M. 2004. Practical machinery safety. Oxford: Elsevier, 2004, 300 p., ISBN 0-7506-6270-0 [9] GULDEMUND, F. et al. 2006. The development of an audit technique to assess the quality of safety barrier management. Journal of Hazardous Materials, 2006 vol. 130 (3), p. 234-241. [10] PAPAZOGLOU, I.A. et al. 2003. I-Risk: development of an integrated technical and management risk methodology for chemical installations. Journal of Loss Prevention in the Process Industries, 2003, vol. 16 (6), p. 575–591.

29

Význam procesu vyšetrovania incidentov Ing. Martin DEMČÁK, PhD. U. S. Steel Košice, s.r.o. VA USS, 044 54 Košice, Slovenská republika Telefón: + 421 55 673 4828 Fax: + 421 55 675 4828 Mobil: + 421 917 704 914 e-mail: [email protected] Abstrakt: V minulosti nebola bezpečnosť vysoko cenená a výskyt nehôd bol bežnou súčasťou života firmy. Nehody sa predsa stávajú! Náš nový prístup k BOZP stojí na iných princípoch, na základe ktorých veríme, že každému incidentu a úrazu sa dá predísť. Zatiaľ čo v minulosti sme bezpečnosť vnímali ako nízku prioritu, dnes je angažovanosť manažmentu vo vzťahu k bezpečnosti skutočná a hlboká. Línioví manažéri vedú a sú osobne zaangažovaní do bezpečnostného programu, avšak pracovať bezpečne je zodpovednosťou každého zamestnanca. Kľúčové slová: Incident, dôkaz, možná príčina, pravdepodobná príčina, skutočná príčina, plán opatrení. Úvod Pojem incident môžeme nájsť zadefinovaný rôznym spôsobom. Vo všeobecnosti ho môžeme vnímať ako neplánovanú, nežiadúcú udalosť, ktorá vyústila alebo mohla vyústiť do úrazu, iného poškodenia zdravia, poškodenia alebo zničenia stroja, zariadenia, životného prostredia, majetku, ..., alebo inej straty. Pojem incident teda v sebe zahŕňa ako nehody, tak i skoronehody. Vyšetrovanie incidentov Proces vyšetrovania incidentov by mal byť navrhnutý tak, aby: - vyžadoval objektívne určenie skutočných príčin vzniku incidentov, - jednoznačne definoval zodpovednosti a právomoci v rámci procesu, - určoval spôsob vyrozumenia zainteresovaných strán,

dotknutých

osôb

a ostatných

- zaisťoval implementáciu plánu opatrení zameraných na elimináciu identifikovaných skutočných príčin.

30

Snahou mnohých firiem je priblížiť sa k svetovým lídrom v oblasti BOZP, ktorých manažérstvo BOZP vykazuje dlhodobo veľmi nízku úrazovosť. Dosiahnuť tento cieľ nie je jednoduché. Nestačí zaviesť štandardizovaný systém manažérstva, vybaviť zamestnancov špičkovými OOPP, modernizovať technológiu a pod. Všetci zamestnanci (vrátane manažmentu) si musia uvedomiť svoju osobnú zodpovednosť a nadobudnúť dojem „vlastníctva bezpečnosti“. Vyšetrovanie incidentov ukazuje, že väčšine z nich sa dalo predísť. Mnoho manažérov to tiež hovorí, keďže je politicky správne, avšak v skutočnosti tomu neveria, čo sa prejavuje v ich slabej aktívnej účasti na manažovaní BOZP. Vyšetrovanie incidentov nie je jednoduchým procesom. Vyžaduje silné odborné vedomosti a skúsenosti. Aby bolo vyšetrovanie účinné, musí sa urobiť čo najskôr po vzniku incidentu. V úvodnej fáze je dôležité vykonať okamžité opatrenia, ktoré zahŕňajú pomoc postihnutým osobám, zaistenie miesta incidentu, zastavenie ďalšieho rozvoja incidentu a zmiernenie jeho dôsledkov. Po vykonaní okamžitých opatrení prichádza na rad samotné vyšetrovanie, ktorého dĺžka a náročnosť závisí od charakteru incidentu. V tomto kroku je veľmi dôležité správne určiť všetky skutočné príčiny vzniku incidentu, aby sme mohli prijať účinné opatrenia na ich odstránenie. Zanedbateľný nie ani význam informovania ostatných zamestnancov o vzniku incidentu a príčinách jeho vzniku. Aktivity vykonávané v rámci vyšetrovania incidentu sledujú jediný cieľ – zamedziť opakovanému výskytu rovnakého alebo podobného incidentu. Našim cieľom je však predísť vzniku incidentu! Záver Aj keď má vyšetrovanie incidentov prevažné charakter reaktívnej činnosti, v konečnom dôsledku môže výrazne prispieť k zníženiu počtu výskytu nežiadúcich udalostí s negatívnym dopadom na podnikanie organizácie.

31

Bezpečné chování osob v silničních tunelech Ing. Jana DRGÁČOVÁ Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Klíčová slova: tunel, bezpečnost, nehoda, nebezpečná látka Anotace: Problematika zajištění bezpečnosti v dopravě je složitou a často diskutovanou otázkou a otevřeným problémem v oblasti všech druhů dopravy, nejvíce se však tento problém projevuje v oblasti silniční dopravy. Jak dokazují statistiky, jedním z klíčových činitelů vzniku nehod je selhání lidského faktoru. Přeprava nebezpečných látek transevropskými dálničními koridory s tunelovými stavbami Tunely jsou v současné době výhodným inženýrským řešení a v rámci transevropské dálniční sítě jich neustále přibývá. Přes veškerou snahu o zajištění jejich bezpečnosti stále patří mezi kritická místa v dopravním systému a největší riziko představuje přeprava nebezpečných látek. Vybrané závažné nehody v tunelu „ 3. 11. 1982, Afghánistán V severním Kábulu, v tunelu Salang došlo ke srážce sovětského vojenského auta s cisternou. Následná exploze spustila „peklo“ během kterého se udusilo a uhořelo cca 2 000 osob „ 18.3.1996, Itálie V tunelu u Palerma došlo k explozi cisterny a požáru, příčinou byl zadní náraz autobusu do cisterny. Při nehodě zemřelo 5 osob a 22 jich bylo zraněno. „ 24.3.1999, Francie/Itálie V tunelu Mont Blanc došlo k požáru belgického kamionu, který převážel mouku a margarín. Příčinou požáru byl nedopalek cigarety a nehoda si vyžádala 39 obětí. „ 31. 8. 2001, Rakousko Dva mrtví a devět zraněných, to byla bilance tří dopravních nehod v tunelech 32

Sonnenstein tunel – jedna žena byla zraněna, když její vůz narazil do tunelového portálu Lainberg tunel – na dálnici A9 došlo k čelní srážce automobilů, při které dva lidé zemřeli a dva byli zraněni V Katschberg tunelu na A10 blízko St. Michael v Lungau bylo při srážce aut zraněno 6 osob „ 16. 9. 2006, Švýcarsko V tunelu Viamala (A13) došlo ke kolizi mezi autobusem a osobním vozem. Výsledkem nehody bylo 6 mrtvých a 6 zraněných Během deseti let došlo k nárůstu přepravy nebezpečných látek 20%, a přestože největší riziko v tunelu představuje přeprava nebezpečných látek, jedním z klíčových činitelů vzniku nehody je selhání lidského faktoru. Příčiny tunelových havárií jsou často spojené s psychickými problémy řidičů: „ „ „ „ „

Pocit uvěznění nebo klaustrofobie Problémy s viditelností díky šeru v tunelu Ztráta orientace a představy, kde se nachází Strach z chycení do pasti Monotónnost vjemu okolí

Zvýšit komfort řidičů a působit všemi prostředky na snižování potenciálních rizik vzniku nehod a případných dopadů pomáhají telematické aplikace. Dopravní telematika „ Spojuje informační a telekomunikační technologie s dopravním inženýrstvím „ Cílem je zvýšit přepravní výkony, bezpečnost provozu a psychickou pohodu řidičů a cestujících „ Řízení dopravy v tunelech v rámci telematického systému je založeno na detailním monitorování a řízení dopravního proudu a řízení následných subsystémů (větrání, analýza výfukových zplodin…) „ Systémy pro zvýšení bezpečnosti tunelů: ƒ Informace o překážkách provozu a povětrnostních podmínkách ƒ Automatická identifikace nehod a kongescí ƒ Videodetekce (vozidel, pohybu lidí a zvířat, požár, obsazenost jízdních pruhů apod.) ƒ Řídící systém tunelu a jeho napojení na dálniční informační systém 33

Přestože se bezpečnost provozu v mnoha tunelech díky poznatkům získaným při různých nehodách značně zlepšila, je důležité mít na paměti, že bezpečnost silničních tunelů není jen otázkou instalace výstražného zařízení a jeho efektivního provozu, ale také do značné míry souvisí s chováním účastníků provozu. Proto je nutné uvědomit si jistá pravidla správného chování účastníků dopravy v tunelech. Pravidla správného chování v tunelech Za normálních podmínek: ƒ než vjedete do tunelu, zkontrolujte, zda máte dostatek pohonných hmot ƒ pozorně si všimněte dopravních značek a dopravních světel, která jsou na portále ƒ nalaďte si dopravní rozhlasovou stanici ƒ rozsviťte světla ƒ odložte sluneční brýle ƒ v tunelu dodržujte bezpečnou vzdálenost od auta před vámi (větší než v normálním provozu) ƒ nepřekračujte předepsanou rychlost ƒ sledujte, kde jsou umístěny únikové východy, odpočívadla, hasicí přístroje ƒ ve dvouproudových tunelech používejte správný pruh, nikdy nepřejíždějte přes prostřední pruh ƒ nikdy se s vozidlem neotáčejte do protisměru a bezdůvodně nezastavujte Při kongesci (zácpě): ƒ jakmile se k ní přibližujete, rozsviťte varovná světla ƒ zajeďte k pravému okraji a zastavte v dostatečné vzdálenosti za autem před vámi ƒ jestliže dojde k zastavení kolony, vypněte motor ƒ zůstaňte ve vozidle, pokud nedostanete jiný pokyn ƒ naslouchejte oznámení dopravního rádia, respektujte informace či instrukce, které obdržíte od tunelové služby Při poruše vozidla: ƒ zapněte varovná světla ƒ pokud je to možné, zajeďte s vozidlem na odstavné místo

34

ƒ vypněte motor ƒ kontaktujte tunelovou službu; pokud použijete nouzový telefon, většinou se ihned zapne kamerová aktivace; ochranné aktivity tunelové služby následují ƒ vraťte se do vozidla a vyčkejte příjezdu asistenční služby Při nehodě: ƒ zapněte varovná světla ƒ zajeďte k pravému okraji a zastavte v dostatečné vzdálenosti za autem před vámi - vypněte motor ƒ kontaktujte tunelovou službu; pokud použijete nouzový telefon, většinou se ihned zapne kamerová aktivace; ochranné aktivity tunelové služby následují ƒ pokud je to možné, poskytněte první pomoc zraněným Při vzniku požáru: Váš vůz začal hořet: ƒ pokud je to možné, vyjeďte z tunelu, pokud to není možné, snažte se zajet na pravou stranu Jiný vůz začal hořet: ƒ zajeďte na odstavné místo na pravé straně a zastavte v dostatečné vzdálenosti od vozidla před vámi V obou případech: ƒ zapněte varovná světla, vypněte motor ƒ najděte nejbližší nouzovou stanici a kontaktujte tunelovou službu; při použití nouzového telefonu se většinou ihned zapne kamerová aktivace; následně zasahuje tunelová služba ƒ pokud možno zlikvidujte oheň co nejdříve, hasicí přístroje naleznete v lokalitách u nouzových telefonů ƒ pokud je to možné, poskytněte první pomoc zraněným, ƒ platí pravidlo: pokud je v tunelu viditelný kouř nebo oheň, snažte se dostat co nejdříve k nouzovým východům nebo přímo k východu. Jak je třeba ovlivnit bezpečnost v tunelech Opatření, která by měla být přijata v krátké době: ƒ motoristé musí dostat více informací o bezpečnosti, především o tom, jak se chovat v tunelu, a to informace jak všeobecné, tak 35

specifické, týkající se bezpečného vybavení a příslušenství (nouzové východy, nouzové telefony, hasicí přístroje, únikové východy apod.) tunelů ƒ orientace v tunelech může být zlepšena čistými tunelovými stěnami, vhodným osvětlením a vodorovným značením ƒ bezpečná vzdálenost mezi dopravními prostředky jedoucími v tunelu musí být samozřejmostí ƒ motoristé musí být předem informováni o uzavření některých tunelů, a to odpovídajícími značkami, včetně značek, které vyznačí směr objížďky ƒ únikové cesty a nouzové východy musí být zřetelně označeny ƒ vozidla s nebezpečným nákladem mohou tunely projíždět pouze řádně označené a eventuálně s doprovodem a musí mít dostatečný odstup vzdálenostní i časový ƒ bezpečnost v každém tunelu musí být detailně posouzena nezávislými experty Opatření, která by měla být přijata ve střednědobém termínu v průběhu 5 let: ƒ piktogramy pro jednotlivé situace (např. práce na silnici, nehoda, požár) by měly být odsouhlaseny a následně užívány jednotně na mezinárodní úrovni ƒ dopravní stagnaci (dopravní síť, zácpa), většinou v tunelech s hustým provozem, musí být zabráněno použitím vhodných prostředků dopravního managementu ƒ komunikace musí být zlepšena: dostatek informací v dopravních rádiích se musí stát standardní pro různé situace (nehoda, uzávěra, požár) a v různých jazykových mutacích. Tlampače by měly být umístěny na viditelných místech, a to i na únikových cestách apod. Nouzové telefony by měly být instalovány v krátkých vzdálenostech ƒ zařízení videodohledu by měla být vylepšena: vzdálenosti mezi kamerami by se měly zkrátit a pokud to bude nutné, kamera by měla být automaticky zobrazována na alarm monitoru; automatické nahrávání dat ƒ ventilační zařízení musí být pravidelně kontrolována ƒ odstavné plochy / únikové východy musí být instalovány blízko sebe ve všech tunelech, především v těch, kde dosud žádné nejsou

36

ƒ všechny tunely, které jsou delší než 1000 m, musí být vybaveny automatickým požárním alarm systémem. Detektory na oheň by měly být zlepšeny, např. kombinovanými systémy (teplotní detektory v kombinaci se zařízením na viditelnost apod.) ƒ únikové východy musí být označeny (např. LED světly) tak, aby byly viditelné, i když je v tunelu kouř ƒ existující únikové chodby musí být spojeny s venkovními únikovými cestami ƒ únikové a vyprošťovací cesty musí být vybudovány: musí být vystavěny doplňkové štoly. Hlavní chodby musí vést do existujících suplujících chodeb, a to v krátkých vzdálenostech za sebou (podpůrné konvertující chodby) ƒ hasící vybavení by se mělo vylepšit a výcvik příslušných zaměstnanců tunelové služby a hasičů by měl probíhat za reálných podmínek (pokud možno skutečné hašení požáru v tunelu) ƒ měla by být zřizována kontrolní tunelová centra řízená vycvičeným personálem ƒ bezpečnostní technik musí být schopen zajistit následující úkoly: 1. průběžně aktualizovat a synchronizovat bezpečnostní plány 2. plnit pravidelně bezpečnostní povinnosti včetně záchranářských aktivit 3. průběžně zvyšovat své osobní profesní dovednosti 4. vyhodnocovat nehody a požáry Závěrem lze říci, že je důležité zajistit neustálou informovanost účastníků silničního provozu o pravidlech správného chování v tunelech. Přestože něco jako absolutní bezpečnost v provozu v tunelech neexistuje, je nutné vyvinout nejvyšší možné úsilí, aby byly v maximální míře omezena případná bezpečnostní rizika. Literatura: [1] http://www.autoabeceda.cz/jak-na-to/bezpecnost-v-tunelech.htm [2] http://www.trivis.cz [3] Směrnice Rady 2004/54/ES – Směrnice Evropského parlamentu a rady na minimální bezpečnostní požadavky trans-evropské dálniční sítě [4] Technické podmínky TP154 „Provoz, správa a údržba tunelů pozemních komunikací“

37

Interakcia medzi podnikovou kultúrou a ochranou zdravia pri práci (BOZP)

a

bezpečnosťou

Ing. Andrea FERENČÍKOVÁ, doc. Ing. Milan ORAVEC, PhD. Technická Univerzita Košice, Strojnícka fakulta, KbaKP Letná 9, 042 00 Košice e-mail: [email protected] Kľúčové slová: podniková kultúra, riadenie, zamestnanci Abstrakt: Príspevok porovnáva a poukazuje na spojitosť BOZP s podnikovou kultúrou. Jej nevyhnutnosť využívať a neustále modernizovať oblasť BOZP spolu s kultúrou organizácie. V čom to má prínos pre rozvoj, rast a produktivitu dobrej firmy. Zároveň ako vplýva na oblasť konkurencieschopnosti a motiváciu zamestnancov, úzko spojenou a previazanou s problematikou minimalizácie úrazov, chorôb, znižovania nákladov na ne a zvyšovania hodnoty ako i povesti firmy. ÚVOD V slovenských firmách a organizáciách sa očakáva, že dokážu preukazovať neustále zlepšovanie v úrovni riadenia a rozvoja svojej spoločnosti a uspieť v konkurenčnom boji. Musia preto bojovať s mnohými zmenami. Mnohokrát však narážajú na neustále problémy spojené so zastaranou technológiou, nízkou úrovňou zamestnancov, poklesom kvality výroby či distribúcie. Na pracoviskách tak dochádza k mnohým pracovným úrazom a iným poškodeniam zdravia, ktoré porušujú telesnú ako i psychickú stránku človeka postihnutého úrazom prípadne chorobou. [5] Odčerpávajú sa tak i finančné prostriedky, ktoré sa musia vo firme vynakladať na odstraňovanie alebo zmierňovanie vzniknutých nežiaducich následkov. 1. Právny rámec pre uplatnenie systémového riadenia bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci Dodržiavanie právnych predpisov v oblasti bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci ešte nezaisťuje vhodné pracovné podmienky a pracovné prostredie. Zákon 330/1996 o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci nahrádza zákon 124/2006 Z.z, ktorý vstúpil do platnosti v roku 2006, ktorým sa mení a dopĺňa zákon 330/1996 Z.z. [8]. Pre vytvorenie systému ochrany zdravia a bezpečnosti pri práci v súlade so systémom v Európskej únií bola implementovaná do 38

zákona aj rámcová Smernica Rady 89/391/EEC, ktorá ukladá zamestnávateľom podľa § 8 a ods. 1 písm. s zákonnú povinnosť písomne vypracovať: • koncepciu politiky bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci obsahujúcu zásadné zámery, ktoré sa majú dosiahnuť v oblasti bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, a • program jej realizácie obsahujúci najmä postup, prostriedky a spôsob jej vykonania. [4] Cieľom uvedenej smernice je zvýšiť bezpečnosť a ochranu zdravia zamestnancov vo všetkých oblastiach činnosti s niekoľkými výnimkami. Od zamestnávateľov sa vyžaduje zabezpečiť predovšetkým prevenciu, vyhodnocovať riziká pre bezpečnosť a zdravie zamestnancov a vykonávať primerané opatrenia. Podniková politika BOZP je základným prvkom systému riadenia. Systém riadenia BOZP je progresívnou metódou, akýmsi mechanizmom, ktorý má zabezpečiť správne usporiadanie a fungovanie danej oblasti, systematickú, trvalú kontrolu a kontinuálne zlepšovanie. Ďalej ukladá zamestnávateľom povinnosť pravidelne ich vyhodnocovať a podľa potreby aktualizovať. 2. Podniková kultúra 2.1 Vymedzenie pojmu podniková kultúra Pod pojmom podniková kultúra je možné si predstaviť sústavu postojov, domnienok, noriem a hodnôt existujúcich v danej organizácii. Na základe takejto úvahy môžeme vyvodiť poznatok, že podniková kultúra sa týka celej rady abstraktných vecí (presvedčení, noriem, postojov, riadení ...), ktoré sa vytvárajú vo vnútri organizácie a pravdepodobne neboli definované v konkrétnej forme. Ale aj tak však môžu výrazne ovplyvňovať správanie a konanie ľudí. Podniková kultúra je odrazom toho, akým spôsobom je podnik riadený. Sú to všeobecné princípy rozdelenia právomoci a zodpovednosti, zásady riadenia a pomer medzi dôrazom na pracovné výsledky, autoritu, starostlivosťou o ľudí, zavádzanie a dodržiavanie zásad BOZP a zabezpečením funkčnosti podniku navonok.

39

Tabuľka 1 Vymedzenie pojmu podniková kultúra Vymedzenie Vymedzený pojem

Podniková kultúra

Výrobok / vo vzťahu k ponuke, technológii

Vo vzťahu

Úroveň/pojem

Strategická úroveň

účel podnikania

k vedeniu, podniková filozofia

Korporačná Úroveň nástrojov identita – CI

Korporačná

Vodcovský obraz podniku (požadované vyjadrenie)

Trhovo orientovaná identita, konkurencieschopnosť,

Komunikácia vo vzťahu

komunikácia k trhu

Organizačná klíma Vnútropodniková úroveň Pracovná klíma

Skutočné vzťahy účastníkov (skutočné vyjadrenie, kontroling) Vnútropodniková identita ako základňa pre uskutočnenie opatrení korporačnej identity, nástroje, prostriedky a zásady BOZP Vnútropodniková komunikácia aj vo vzťahu k trhu (motivácia, kvalita a zodpovednosť)

Vytýčenie Znaky/vzťahy v podniku vnímaných znakov (práva, zákony, predpisy, (predstava havarijné plány, zásady podnikovej kultúry, BOZP a PO, BOZP, dokumentácia) Krátkodobá premenlivosť subjektívne vnímanej atmosféry na pracovisku

Dlhodobá premenlivosť objektovo vnímateľná

Podnikové

Spôsoby chovania

zásady

vzhľadom k cieľom

Skutočné a na cieľu orientované spôsoby správania sa

Zdroj: Meffert, H.: Marketing-Management, Grada Publishing, 1996 [3]

40

2.2 Prvky firemnej kultúry Firemná kultúra vzniká v mysliach ľudí. Prvkami kultúry sú ich: - predstavy, - prístupy, - hodnoty. Predstava vo všeobecnosti znamená obraz predmetu alebo javu, ktorý v súčasnej dobe nepôsobí na naše zmysly. V rámci firemnej kultúry sa jedná o obrazy, ktoré si vytvárajú zamestnanci v súvislosti s ich pôsobením v organizácii. Pritom sa nejedná len o veci, ktoré sa ich bezprostredne týkajú, ale i o tie, o ktorých zrejme s nimi nikto nehovorí. Prístup vo vzťahu k firemnej kultúre vyjadruje tendenciu konať určitým spôsobom. Z hľadiska zmeny prístupu, nás bude zaujímať čím je determinovaný a ako sa prejavuje v správaní. Medzi faktory, ktoré podmieňujú prístupy ľudí k ich pôsobeniu v organizácii patrí [1] : • dominantné povahové rysy človeka – temperament, záujmy, zvyky, všetko to, čo predurčuje správanie človeka, jeho individualitu, • očakávanie vlastného úžitku – názor na to, čo môže zamestnancovi priniesť zisk, prospech, pochvalu, sebarealizáciu, postup, • očakávanie vlastnej prijateľnosti – poznanie podmienok, za dodržania ktorých ešte nenastanú postihy, sankcie, • vzťah zamestnanca k záujmom firmy – lojalita vo význame čestnosť, úprimný záujem o organizáciu alebo naopak nezáujem o fungovanie a ďalší rozvoj firmy, • spôsobilosť k práci – predstavuje nielen vzdelanie a prax, ale i schopnosť kooperácie, citlivosť k normám skupiny, princípy BOZP a pod. Hodnoty, ktoré zamestnanci spoločne zdieľajú, majú obrovskú silu. Ich základnou črtou je ich hlboká zakorenenosť. Nevyhnutné je, aby boli v súlade s podnikovou stratégiou. V praktickej podobe uznávané hodnoty pôsobia na človeka ako obmedzenie, ktoré mu bráni, aby niečo vykonal, poznanie vedúce k stotožneniu s niečím a výzva, ktorá ho provokuje k akcii. Hodnoty predstavujú to, čo je pre ľudí dôležité a všeobecne sa rozdeľujú na [2]: - hodnoty morálne – sú nemateriálnej povahy, týkajú sa psychickej, duchovnej stránky človeka - čestnosť, spravodlivosť... - hodnoty inštrumentálne – vedúce k naplneniu určitého cieľa, v tomto prípade satisfakcie - plat, materiálne podmienky...

41

2.3 Úloha, význam a sila podnikovej kultúry Za hlavnú úlohu podnikovej kultúry sa považuje dosiahnutie identifikácie zamestnancov s cieľmi organizácie a následného korigovania ich správania. Táto neľahká úloha bude spĺňať predpoklad, že kultúra firmy je silná v pozitívnom smere. Patria k nim: -

zvýšiť spolupatričnosť a identifikovať zamestnancov s podnikom, dodávať jasný návod na správanie sa v zložitých, či krízových situáciách, urýchľovať rozhodovanie a realizáciu plánov a projektov, zvyšovať podiel účasti zamestnancov na riadení, zlepšovať komunikáciu navzájom, redukovať výskyt konfliktných situácií, zvyšovať nároky na kontrolu, zvyšovať lojalitu a motiváciu zamestnancov, zvyšovať schopnosť konkurencie podniku, zvyšovať stabilitu a spoľahlivosť podniku.

Je nutné však pripustiť, že silná podniková kultúra skrýva v sebe aj isté riziká. Problematickým sa javí až prílišné upínanie sa manažmentu i zamestnancov na podnikových hodnotách, čo sa môže prejaviť ako bariéra pri presadzovaní nových stratégií a odstraňovaní už prežitých stereotypov Z iného náhľadu, je zrejmé, že záleží ani nie tak na silnej, ako na zdravej podnikovej kultúre. 2.4 Prosperita podnikovej kultúry pre firmy a organizácie Od podnikovej kultúry sa predovšetkým očakáva, aby pružne reagovala na neustále zmeny v danom prostredí. V súlade s prebiehajúcimi zmenami zabezpečuje nepretržité prehodnocovanie aktuálností cieľov, stratégií, plánov, organizácie, štýlov vedenia, spôsobov motivovania, informačných systémov a spôsobov hodnotenia, či kontrolovania v danom podniku. Orientuje sa teda na účinné využívanie vstupov a zdrojov, ktoré prispieva k uspokojeniu požiadaviek zákazníkov, veriteľov, ochrancov životného prostredia, miestnych orgánov, vládnych inštitúcií, ako aj akcionárov, zamestnancov, manažérov a ďalších zainteresovaných subjektov.

42

3. BOZP ako nevyhnutná súčasť podnikovej kultúry BOZP je nevyhnutnou súčasťou dobrého podniku, pre vyjadrenie kvalitnej a rastúcej podnikovej kultúry. Slúži na: • • • • • • • • • • •

posilnenie a ochranu obrazu a hodnôt obchodnej značky, znižovanie nákladov, zabránenie narušenia pracovného procesu, umožnenie si plniť požiadavky na BOZP obchodných klientov s cieľom získať a udržať si zmluvy , maximalizovanie produktivity zamestnancov, zabránenia narušenia práce a straty dôležitých zamestnancov, motivovania zamestnancov a udržania si ich záujmu, posilnenie oddanosti zamestnancov vo vzťahu k podniku, vytváranie konkurencieschopnejšie, zdravšie pracovné prostredie, podnecovanie pracovných síl ako motivácia byť úspešným, vedenie zvyšovania úrovne aktívneho života ľudí.

Proces neustáleho zlepšenia riadenia BOZP potom vie zabezpečiť, prepojenie jednotlivých prvkov, aby sa napríklad výsledky posudzovania rizík dostali do vzdelávania, preventívnej ako aj kontrolnej činnosti. [7] Všetky postupy, procesy by mohli byť zaznamenané v dokumentácii a výstupy z nich by boli podkladom na posudzovanie rizík, vzdelávanie, plány opráv a údržby a pod. 3.1 Prínosy pre podniky vyplývajúce z prijatia vysokej úrovne BOZP a podnikovej kultúry Podniky, ktoré sa snažia trvalo udržať rast a stabilitu podnikania si uvedomujú, ako môže k tomu prispieť i úroveň BOZP. Je to možné pozorovať najmä z hľadiska uspokojovania požiadaviek klientov v oblasti BOZP. Skutočnosť, že podniky musia konať zodpovedne, vedie k tomu, že kladú požiadavky aj na svojich dodávateľov. Investovanie do dobrej úrovne BOZP zvyšuje konkurencieschopnosť podniku, čo tiež prispieva k zvyšovaniu potenciálu na udržanie klientov a získavanie nových obchodov. Zavedenie jednotlivých prvkov riadenia ešte nemusí znamenať, že systém je funkčný. Riadenie kvalitnej BOZP a zdravej podnikovej kultúry musí mať dynamický proces, obr.1., ktorý zabezpečuje neustále zlepšovanie. Na prínose a zlepšovaní organizácie vplývajú tieto faktory: politika, plánovanie, organizovanie a riadenie, kontrola a v neposlednom rade jednotlivé opatrenia. Politika zastrešuje oblasť politiky BOZP, práva a povinnosti PO, podnikajúcich FO ako aj FO - zamestnancov. 43

Plánovanie sa vzťahuje na oblasť určenia rizík, ich implementácia, tvorba analýz, posúdenie a vypracovanie havarijných plánov, určenie cieľov a zásad v oblasti BOZP. Organizovanie a riadenie predstavuje tú časť procesov, kde sa určia povinnosti, zodpovednosti zamestnancov a vedúcich pre jednotlivé oddelenia, celkovo vytvorenie organizačnej štruktúry, ďalej budovanie povedomia a záujmu pre trh. Má samozrejme prínos v motivovaní zamestnancov, v produktivite a efektivite rastu výnosov, v komunikácii a riadení jednotlivých procesov, čo charakterizuje neustále prehlbovanie sa kultúry podniku. Samotné kontroly majú klásť dôraz, predovšetkým, na prevenciu, predvídanie závad a nedostatkov Uplatňovať ich aj pri iných činnostiach podniku, ako je vývoj, projektovanie, údržba a servis, kontrola aj vo forme auditov, personálne riadenie, kontrolovanie a vedenie dokumentácie. Nevyhnutnou súčasťou tohto celku nesmie chýbať aj vykonávanie a vedenie opatrení, prieskumov, ktoré majú prispieť k zlepšovaniu kvality a konkurencieschopnosti firmy.

OPATRENIA

POLITIKA

PRÍNOS A NEUSTÁLE ZLEPŠOVANIE

PLÁNOVANIE

KONTROLOVANIE, AUDIT ORGANIZOVANIE A RIADENIE

Obr. 1 Proces pre riadenie a neustále zlepšovanie sa kvality firmy, organizácie Z funkcií procesov kvalitnej, dobrej bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, silnej, zdravej podnikovej kultúry vyplýva, že sa vzájomne podmieňujú a ovplyvňujú všetky dôležité oblastí nevyhnutné pre prosperitu firmy. Sú nositeľmi jedných z najdôležitejších procesov pri koordinovaní a riadení organizácie. Dokazujú tak, veľký význam ich využitia pre úspech a rast spoločnosti. 44

ZÁVER Je zrejmé, že existuje veľa firiem, kde si zamestnávatelia neuvedomujú efektívny prínos tvorby vhodných pracovných podmienok a pracovného prostredia, ktoré prispievajú k správnemu plneniu pracovných povinností a vedú k spokojnosti zamestnancov s prácou. Životnú úroveň nemožno zvyšovať bez toho, aby sa súčasne nezlepšovala úroveň pracovných podmienok. Je potrebné si uvedomiť, že skutočne nestačí vydať a dodržiavať predpisy a normy týkajúce sa zaistenia bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, ale je dôležité, aby sa každý zamestnanec presvedčil, či pracovnou činnosťou nie je ohrozená jeho, ako aj bezpečnosť, zdravie a život ostatných ľudí. Funkčnosť BOZP s prepojením na podnikovú kultúru spoločnosti je predovšetkým vecou riadenia rizík. Snaha účinne zabrániť rizikám a kontrolovať ich, vie efektívne prispieť k výhodám každej spoločnosti. Nečinnosť, prípadne zaostalosť nie je riešením. Prijatie opatrení vedie ku skutočnému prínosu zvýšiť zisk, profil, silu značky, motiváciu nových ako i starých zamestnancov, odberateľov i dodávateľov, akcionárov, veriteľov a zdokonaliť podnikovú kultúru . Použitá literatúra: [1] ČIHOVSKÁ, V., HANULÁKOVÁ, E., LIPIANSKA, J.. Firemní imidž: Kultúra – Identita – Dizajn – Komunikácia, Bratislava. Eurounion. 2001 [2] MARCIN. J. Podniková kultúra. Diplomová práca 2007. Košice [3] MEFFERT, H.. Marketing-Management, Grada Publishing. 1996 [4] Politika BOZP. Základ úspešného riadenia podniku. Inšpektorát práce Košice. 2001. www.safework.gov.sk [5] Prínosy pre podniky vyplývajúce z vysokej úrovne BOZP. Európska agentúra pre bezpečnosť a ochranu zdravia pri práci. 2008. http://osha.europa.eu/publications/factsheets/77/fs77_sk.pdf [6] ŘEZNÍČEK, B.: Kultura organizace a její využití v podnikovej praxi, In Podniková organizace 4/1994 [7] VORATH, B.J. – SINAY, J. – ORAVEC, M. Manažérstvo bezpečnosti práce. Lokálne stredisko pre distančné vzdelávanie. TU Košice. 1998. ISBN 80-7099-341-3 [8] Zákon č. 330/1996 o BOZP a novela tohto zákona č. 124/2006

45

Metody v ergonomii pracovních systémů Ing. Světla FIŠEROVÁ Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství, Katedra bezpečnostního managementu Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Klíčová slova Ergonomie, lidský faktor, metodologie, členění metod, ergonomická intervence Abstrakt Příspěvek je zaměřen na aktuální členění a přehled metod a technik pro použití v ergonomii pracovních systémů, zejména pro posuzování pozice člověka v pracovních systémech. Přehledné informace o ergonomické metodologii jsou základem pro provádění efektivních ergonomických intervencí v pracovních systémech. Úvod Metody používané v ergonomii na mezinárodní úrovni procházejí stálým vývojem. Jejich vývoj spočívá především v ověřování účinnosti jejich aplikací v různých podmínkách a také ve stále se zvyšujících požadavcích technické praxe. Správné posouzení a zhodnocení pozice člověka v pracovním systému předpokládá respektování vyváženého pohledu na oba významné aspekty, a to technický a lidský. Jedině za splnění tohoto předpokladu lze očekávat dlouhodobé efektivní výsledky. Jejich dosažení je podmíněno důsledným využitím vědeckých poznatků o dispozicích a kapacitách lidského jedince ve vztahu k zařízení dle jeho specifikace, účelu hodnocení nebo navrhování nových funkčních systémů [6]. Lidský faktor (HF) z širšího pohledu pokrývá všechny činnosti (aktivity), kde dochází k interakci s okolím – se zařízením pro provádění analýz, pro navrhování nářadí a strojů k jednotlivé či týmové práci a také ostatní varianty související s navrhováním a hodnocením práce, pracovních úkolů včetně organizace práce. V roce 2000 byl použit termín Human Factors Integration (HFI) – jedná se o určení vyváženého vývoje technických oblastí se srovnatelným důrazem na aspekty lidských i technických dispozic pro hodnocené a navrhované pracovní systémy včetně využití všech současných vědeckých poznatků. [4].

46

Jsou metody, které lze použít pro predikci situací a stejně dobře i pro hodnocení člověka. Tato flexibilita použití je pro ergonomická hodnocení velmi výhodná. Dalšími faktory, které musí být pro potřebu volby metody hodnocení i navrhování zohledněny jsou zejména: přesnost metody (míra integrace prvků metody získaných odhadem), rozsah metody a druh hodnocených kritérií (časové nároky, odborné nároky, nároky na komunikaci, pohyb, prostředky atd.), přijatelnost a přiměřenost metody (k analyzovaným osobám, ke kontextu k účelu, dostupným zdrojům, apod.), návratnost a úměrnost vynaložených nákladů [1]. Z hlediska uplatnění aktuálních mezinárodních metod v reálné technické praxi předpokládá • vytvoření strukturovaného přehledu ergonomických metod dle různých využitelných hledisek, • provedení účelového srovnání ergonomických metod v návaznosti na minimální závazné požadavky (ČR, EU) Dalšími faktory, které musí být pro potřebu volby metody hodnocení i navrhování zohledněny jsou zejména: přesnost metody (míra integrace prvků metody získaných odhadem), rozsah metody a druh hodnocených kritérií (časové nároky, odborné nároky, nároky na komunikaci, pohyb, prostředky atd.), přijatelnost a přiměřenost metody (k analyzovaným osobám, ke kontextu k účelu, dostupným zdrojům, apod.), návratnost a úměrnost vynaložených nákladů. Účinnost ergonomické intervence Pod pojmem „účinná ergonomická intervence“ rozumíme dosažení stanoveného cíle zlepšení – pracovních podmínek ze zdravotního hlediska, bezpečnosti práce, organizace práce, zvýšení produktivity práce, kvality práce, výkonnosti. Pro aplikaci a účinnost ergonomických intervencí je primární podpora na pracovišti a určení jejich priority v programu bezpečnosti a ochrany zdraví [7]. Identifikace rizikových faktorů a následných poškození zdraví je prvý krok při zabývání se expozicemi. Kvantifikace symptomů nebo onemocnění a vývoj frekvence výskytu i míry prevalence, pomáhají stanovit velikost problémů na pracovišti. Identifikace rizikových faktorů při práci podle práce nebo úkolu pomáhá formulovat kde a pro koho by se měl provést zásah. Kvantifikace expozice riziku je základní komponentou, která může být použita při hodnocení efektivnosti zásahů při snižování expozice vůči těmto rizikovým faktorům. Jakmile byl zásah realizován a přijat na pracovišti, lze hodnotit účinnost zásahů sledováním snižování počtu případů a závažnosti zranění a symptomy pracovníků. Analýza ekonomické efektivnosti zásahu může být provedena proto, aby se stanovily spojené účinky na úrazovost, nemocnost, produktivitu a kvalitu. 47

Určení měřitelných cílů a výstupů ergonomické intervence je základem pro její úspěšnost [9]. Dalším krokem v procesu realizace ergonomické intervence je stanovení úrovní expozice rizikovým faktorům pracovního prostředí, které mají ze zdravotního hlediska vliv na kvalitu pracovních podmínek. Nástrojem pro jejich stanovení je provedení objektivní kategorizace prací včetně podrobného posouzení fyzické a fyziologické zátěže a přijatelnosti pracovních poloh. Motivací k provádění dalších ergonomických hodnocení a studií kromě zásadních rozhodnutí ke zlepšení pozice člověka v pracovním systému z hlediska bezpečnosti a výkonnosti je obvykle problém, zjištěný odborníkem, specialistou na ergonomii, personálním, výrobním nebo finančním managementem [5]. V mnoha případech reálných problémů je potřeba kompromisního řešení tak, aby byly v rovnováze reálné možnosti firmy i dosažený efekt. Nejdůležitějším kritériem pro správné definování problému a volbu vhodné odpovídající metody nebo vhodné kombinace metod je stanovení účelu a cíle plánovaného šetření. Rozhodování o ergonomických metodách, technikách a postupech musí vycházet z poznání situace v konkrétních podmínkách práce. Hlediska výběru metod ergonomických hodnocení Výběr vhodné a spolehlivé metody (metod) závisí již na prvotní rozvaze o charakteristice ergonomického hodnocení a na zohlednění všech závažných aspektů, které jsou pro hodnocení významné. Volbě metody po definici problému, stanovení účelu a cíle zkoumání předchází také analytický rozbor problematiky a situace, jejich správné pochopení. Důležitý pro celou realizaci ergonomických záměrů je zvolený přístup k prezentaci problému a očekávanému výstupu zkoumání [2]. Názor, že výběr metody je závislý jen na rozdělení na druh metody a pak z „dostupné“ nabídky metod výběr dle rozdělení na deskriptivní, experimentální a vyhodnocovací metody, je i u odborníků, kteří se touto problematikou zabývají převládající. Nutně je ovšem při volbě vhodné metody potřeba respektovat omezení, která mohou být následně rozčleněna: 1) praktické hledisko - hloubka zkoumání, přijatelnost metody, zdroje, užitečnost, přínos 2) psychometrické hledisko - platnost (specifika), struktura, návaznost, podoba, spolehlivost (reprezentativnost), přesnost, teoretický základ, objektivnost Po rozdělení metod do třech základních kategorií je další rozhodování o vhodnosti výběru metody určováno následujícími aspekty: a) Které jsou významné proměnné - jak jsou definovány, jak budou zaznamenány

48

b) Jaké budou výsledky měření - kvalitativní, kvantitativní, obojí c) Jaké budou úrovně zkoumání - kdo, co se bude na zkoumání podílet, kde bude šetření probíhat, jaké zařízení a nástroje budou potřeba Obecné rozdělení typů metod ergonomických hodnocení Rozdělovat poznané metody můžeme dle různých hledisek. Existuje poměrně velké množství v zahraničí publikovaných metod – aktuálně je to více než dvě stovky metod, které souvisejí s hodnocením, posuzováních ergonomických (HF) parametrů jak v systémech již probíhajících, tak při navrhování nových systémů. Současná dostupnost metodik, prezentací výsledků a doporučení je ovšem v národních podmínkách minimální. Metody ergonomických hodnocení a pozice člověka v šetřeních, které můžeme rozdělit rámcově na metody experimentálního výzkumu, deskriptivní studie a vyhodnocovací metody [8]. Ve všech případech je dokládáno uplatnění v reálných nebo laboratorních případových studiích. Další rozčlenění může být provedeno na základě psychometrických vlastností, problémů praxe a popisu, výzkumu a hodnocení procesů. Významné je rozlišování úrovně objektivity metody – zda se jedná o metody objektivní nebo subjektivní, dále dle toho zda se jedná o koncepty posuzování kvalitativní nebo kvantitativní. Správnost zvolené metody závisí na celé řadě závažných aspektů, ale základním předpokladem je kromě znalosti a dostatečného poznání pracovního systému také dostatečný přehled o metodách, jejich vlastnostech a možnostech použití. Výběr metody musí být zejména v relaci k očekávaným přínosům jejího použití a ke kvalitě a úrovni získaných výsledků. Členění metod je možné provádět dle ergonomických disciplín na fyzikální, psychofyziologické, metody studia chování a poznávací metody, týmové metody, metody pro hodnocení prostředí, makroergonomické metody [3] Také je prováděno následné rozdělení dle účelu použití ergonomických hodnocení na metody určené ke sběru dat, metody pro využití v systémové analýze a designu, metody určené k hodnocení vztahů člověk – stroj v pracovních systémech, metody určené k hodnocení dopadů a účinků na člověka, metody určené k rozvoji programů managementu. Rozdělení ergonomických metod dle účelu použití Metody ergonomických hodnocení jsou vyšetřovacím nástrojem použitelným pro hodnocení a posuzování charakteristik uživatele i systému samotného. Jejich aplikace vyplývá z požadavků daných schopnostmi, limity a požadavky všech prvků systému [4]. Databázi publikovaných ergonomických

49

metod lze také rozdělit do jedenácti následujících kategorií: 1. Metody sběru dat Metody sběru dat jsou užívány ke sběru specifických dat vztahujících se k systému nebo scénářům. Jedná se o výchozí metody pro navrhování a projektování nových systémů a pro posuzování aktuálně provozovaných systémů. 2. Analytické metody Tyto metody (Task Analysis) jsou užívány k analýzám pozice člověka a jeho role při výkonu úkolů a scénářů v systémech. Analytické metody specifikují úkoly nebo scénáře (např. pracovní postupy, pracovní náplně) do jednotlivých kroků, pro vzájemné interakce člověk – stroj, člověk – člověk (další osoby). 3. Poznávací analytické metody Metody CTA (Cognitive Task Analysis) jsou užívány k popisu dosud neznámých souborů uspořádání činností a úkonů. Tyto metody jsou používány při popisu mentálních procesů systémových operátorů při kompletování a sestavování prováděných úkonů a jejich souborů. 4. Diagramové moduly Jsou užívány ke grafickému zobrazení úkolů a procesů prostřednictvím standardizovaných symbolů. Výstup diagramových metod a technik může být podkladem pro poznání a porozumění odlišným sekvencím úkolů, které jsou obsaženy jako část celkového scénáře – snímku práce. Dále jsou užívány k objasnění časových harmonogramů úkonů, které mohou nastat a které technologické aspekty systému a jeho vazeb jsou požadovány. 5. Metody zjišťování lidských selhání Metody zjišťování lidských selhání (HEI – Human Errors Identification) jsou určeny k předvídání, zjišťování možných selhání člověka v pracovním systému, zejména těch, které mohou nastat v interakci se strojním zařízením. Aplikací metod HRA - Human Risk Analysis je pak prováděna kvantifikace případů selhání člověka v systému. 6. Analýzy mentální pracovní zátěže Mentální zátěž reprezentuje míru dispozic člověka pro zvládání požadavků na něj kladených. Existuje takových metod poměrně mnoho a umožňují široké využití při hodnocení procesů i jejich projektování. 7. Situační měřicí metody Analýza připravenosti člověka na situace, které mohou v systému nastat, jsou užívány pro určení požadavků na znalosti a schopnosti operátorů a obsluhy strojního zařízení. Jsou také konfrontací s určením cílových požadavků na 50

funkčnost systému a kvalitu připravenosti managementu ve vztahu k odpovídajícímu pochopení zadání pro jednotlivé úkony a jejich vzájemné vazby. Slouží také k projektování celkového uspořádání systému. Tyto techniky se používají pro hodnocení částečná i komplexní zejména dynamických systémů. 8. Analýzy vzájemných vazeb Metody a techniky používané pro analýzy vzájemných vazeb v systému slouží k hodnocení i návrhy a projektování požadavků a funkcí vzájemných propojení mezi jednotlivými složkami systému s cílem optimalizace včetně hodnocení např. spokojenosti zaměstnanců i zvažování jejich názoru. 9. Metody projektování Jsou metody, které jsou typické zejména pro použití při návrzích a projektování nových systémů, činností a vazeb s lidským faktorem při procesech jednotlivců, skupin a návaznosti v rámci velkých pracovních týmů. 10. Metody pro hodnocení a nastavení výkonu Slouží pro určení odpovídajících časových nároků na pracovní úkony, úkoly a činnosti včetně tvorby návrhů celkových pracovních snímků a scénářů. 11. Týmové výkonové analýzy Jsou užívány pro hodnocení výkonu skupin a týmů pro jednotlivé činnosti i celkové scénáře a snímky práce. Pro taková hodnocení je specifikována zpravidla celá řada aspektů a ty jsou poté vyhodnocovány a srovnávány. Je posuzována požadavky a úroveň vzájemné komunikace, informovanosti, spolurozhodování, zátěže a spolupráce. Při ergonomickém hodnocení práce a podmínek člověka v pracovních systémech je nutno vždy zohlednit specifika a konkrétní situaci. Nezbytné je rovněž ověřování správnosti použité volby metody. Z hlediska uplatnění ergonomických (HFI) metod v technické praxi je vhodné členění vybraných metod dle ergonomických disciplín. Rozdělení vybraných metod dle ergonomických disciplín Z hlediska uplatnění ergonomických (HFI) metod v technické praxi je vhodné členění vybraných metod dle ergonomických disciplín. - metody fyzikální např. PLIBEL (The Method Assigned for Identification of Ergonomic Hazard), DMQ (The Dutch Muskuloskeletal Questionnaire), RULA (Rapid Upper Limb Assessment), REBA (Rapid Entire Body Assessment), OCRA (The Occupational Repetitive Action), PDA (Personal Digital Assistant 51

-

Technology) metody psychofyziologické např. EMG (Electromyography), EDM (Electrodermal Measurement), měření krevního tlaku, měření tepové frekvence metody studia chování a poznávací metody např.: VPA (Verbal Protokol Analysis), HTA (Hierarchical Task Analysis), ACWA (Applied Cognitive Work Analysis) týmové metody např.: DSTT (Distributed Simulation Training for Teams), EBAT (EventBased Approach to Training) metody pro hodnocení prostředí metody měření a hodnocení RF makroergonomické metody např.: MOQS (Macroergonomic Organizational Questionnaire Survey), PE (Participatory Ergonomics), MEAD (Macroergonomic Analysis and Design)

Závěr Uvedené příklady metod ergonomických hodnocení a naznačená rozdělení jsou pouze základem pro další rozbory, a to zejména z hlediska možností jejich aplikace v reálných podmínkách. Aplikace vyplývá z požadavků daných schopnostmi, limity a požadavky všech prvků systému. Správné uplatnění metod musí ovšem sloužit technické praxi pro účely hodnocení a navrhování pracovních systémů s cílem zlepšení a optimalizace procesů s důrazem na lidský faktor. Metody ergonomických hodnocení jsou vyšetřovacím nástrojem použitelným pro hodnocení a posuzování charakteristik uživatele i systému samotného. Existují ještě další přehledová i podrobná členění metod z různých hledisek. Správnost zvolené metody závisí na celé řadě závažných aspektů, ale základním předpokladem je kromě znalosti a dostatečného poznání pracovního systému také dostatečný přehled o metodách, jejich vlastnostech a možnostech použití. Seznam literatury: [1] Wilson, J. R., Corlett, N.: Evaluation of Human Work, Taylor&Francis Group, CRC, 2004, ISBN: 0-415-26757-9 [2] Salvendy,G.: Handbook of human factors and ergonomics, John Wiley & Sons,Inc., USA, 2006, ISBN: 0-471-44917-2 [3] Stanton et al.: Handbook of Human Factors and Ergonomics Methods, CRC Press, 2005, ISBN: 0-415-28700-6 [4] Stanton et al.: Human Factors Methods, ASHGATE, UK, 2005, ISBN: 0-7546-4661-0

52

[5] Karwowski,W.: Handbook of Standards and Guidelines in Ergonomics and Human Factors, IEA, UK, 2006, ISBN: 0-8058-4129-6 [6] Charlton, S., O´Brien, T.: Handbook of Human Factors Testing and Evaluation, 2001, ISBN: 0805832904 [7] Taylor et al: Enhancing Occupational Safety and Health, Elsevier, UK, 2004, ISBN: 0-7506-6197-6 [8] Fišerová, S.: Metody v ergonomii pracovních systémů, In Sborník přednášek mezinárodní konference Požární ochrana 2007, Ostrava, VŠBTUO, SPBI, s. 137 – 148, ISBN 978-80-7385-009-8 [9] Hudock, S. D.: Development of Effective Ergonomic Interventions, IOHA 2005 Pilanesberg, PK1-1

53

Preventative strategy of the labour inspectorate – mainstreaming of prevention. Experience of the National Labour Inspectorate in Poland Barbara HERNAS Specialist, Prevention and Promotion Department Chief Labour Inspectorate – National Labour Inspectorate Ul. Krucza 38/42, 00-926 Warszawa, Poland e-mail: [email protected] In the current economic situation – with a large number of small employers, flexible production and service structures adapted to the present and continuously changing needs of the market and the fluctuation which covers a significant percentage of employees, labour inspectorates face challenges which require development of new tools of prevention in order to achieve the basic objective of their functioning – effective protection of labour. Broadly understood prevention in the framework of labour protection means development of a safety culture in the mission of achieving “decent work” standards, not only through supervisory activities, but also through various forms of social communication and increased involvement of employers, employees and social partners in the OSH and labour protection issues. Labour inspectorates from countries which have experienced or still experience political reforms, leading to thorough economic and social transformations, have a particular role to play. The transformations make it necessary to establish and popularise renewed standards in the area of labour protection, including ethical standards. This process, whose framework is determined by legal regulations, cannot take place without a significant influence of labour inspectorates acting in close cooperation with social partners. The argument for inclusion of prevention into the mainstream of labour inspectorate’s activity is the possibility to influence a broader group of entities than by way of traditional supervision of working conditions, but first and foremost to achieve sustainable improvement of working conditions where the values related to work culture have been internalized. The conviction about the necessity to ensure proper working conditions for employees on the one hand, and – on the other – about the need for employees to participate in implementing appropriate OSH standards, including those related to psychosocial factors, are the functional basis of an unwritten ethical code in labour relations.

54

From the beginning of the last decade of the 20th century the Polish Labour Inspectorate has been strengthening preventive aspects of its activity. With time prevention has been evolved into a systematic form and has become a consistent, long-term effort, which is based on the analysis of available data, planning and evaluation. This allows us to include its results into further planning processes. One has to remember that only close synchronisation of inspection and preventive activities leads to achieving the synergy effect and harmonious functioning of inspectorates. Preventative initiatives of the Polish Labour Inspectorate either support our inspection activity in the branches with the highest intensity of hazards and their effects (i.e. work accidents and occupational diseases), or they constitute independent initiatives implemented in the form of special programmes or campaigns targeted at employers concerned with ensuring safe working conditions and proper health protection for their workers. Actions of this kind are supported by communication campaigns whose objective is to raise the interest of a wide audience in the issues of labour protection as well as to create an information context and groups of support for employers who can commence cooperation with the labour inspectorate based on voluntary involvement. The traditional partners of our labour inspectorate: trade unions, employers’ organizations, and branch organizations, also have a particularly important role to play in prevention. They make up a natural network which is used for communication and involvement of target groups into labour protection actions organized by the labour inspectorate or implemented at the stakeholders’ initiative. The structure of Polish Labour Inspectorate, which comprises District Labour Inspectorates in each provincial capital city, and smaller organizational units: sub-districts in larger cities in each province, allowed us to establish a network of units dealing with coordination of preventive and promotional activities. It co-exists with another network of spokespersons responsible for contacts with the local mass media. The structure enables us not only to cover the whole country with preventative actions, but also to adjust them locally to specific characteristics of a given region, to take advantage of assistance of stakeholders active in the region, and to cooperate with enterprises of the sectors which function in a given province. While speaking about sustainable changes in attitudes, one has to emphasize that traditional communication tools are often insufficient. As shown by evaluations, different forms of popularising issues related to OSH and labour protection, such as training, publications, advisory services targeted at employees and employers, have limited influence on shaping attitudes and broadening knowledge. Therefore, an important aspect of NLI’s activity is to teach a young generation at schools on the one hand, and develop interactive 55

tools of communication with employers and employees, on the other. An important target group for NLI’s preventive activity are young people – willing to take actions which are difficult or not fully comprehensible for their parents – a new generation of employees and employers who will raise the standard of work culture in the labour market. Unfortunately, in our Labour Inspectorate’s opinion, teaching curricula still do not take sufficient account of the issues related to labour protection. Therefore, for three years now the Labour Inspectorate and the Central Institute for Labour Protection have implemented an educational programme for students from post-gymnasium schools titled “Safety culture”. The teachers willing to enrol for the programme are recruited by District Labour Inspectorates. During training the participants get acquainted with detailed assumptions of the programme and receive auxiliary materials on how to conduct classes for young people. In the course of the programme’s implementation, the teachers take avail of additional support from our Labour Inspectorate, for example in the form of a visit by a labour inspector during a class. The pack of educational materials needed to prepare lessons comprises a manual and a CD. The materials were developed by experts from the Central Institute for Labour Protection-National Research Institute and the Labour Inspectorate. Evaluation of the programme, carried out after the first school year of its implementation, showed that it had been very well assessed by teachers. As much as 88% of the inquired teachers declared their willingness to join the programme again in the next years. Specialist assistance of labour inspectors in preparing and conducting classes for young people was highly valued. Among the new forms of interactive prevention one has to mention the socalled programmes of prevention. Their objective is to achieve a sustainable improvement of working conditions in enterprises of employers who are the programme’s participants; the said improvement is evaluated during the final audit. Any preventative programme comprises four stages: enrolment – training – adjustment and reorganization in the company (at this stage a labour inspector acts as an adviser) – and evaluation inspection at the end of the programme. After its completion, the enterprise’s data is entered into the database of companies cooperating with the NLI in the field of prevention – such companies are informed about other offers, also those concerning exchange of good practice. An interesting example of a special programme of prevention which goes beyond narrowly understood concern with the working conditions towards a wide approach comprising care about welfare at work, is the programme on excessive psychological pressures and stress in the workplace, implemented by the Polish Labour Inspectorate. Let us remember that from the point of view of 56

employers, psychosocial factors influence not only effectiveness and quality of workers’ performance, but also worker safety. The programme’s major objective is to enable employers and employees to identify the sources of excessive workrelated stress in their companies and to apply adequate for those groups methods of their elimination. It is assumed that as a result of the programme employers will carry out preventative actions aimed at the improvement of working conditions and reduction of stress caused by organizational factors in their companies (application of management standards and good practices), or they will implement actions targeted at employees (proper interpersonal communication, solving conflicts, managing teams of workers). The programme stipulates that workers involved in it will acquire knowledge to allow them identify the causes of work-related stress which results from the method of performing work, the causes inherent in the working conditions or in the way of managing workers by their line managers. It is assumed that as a result of the programme employees will act to prevent the build-up of stress (by improved interpersonal communication, negotiations, selfassurance) or to mitigate its negative effects (relaxation of nerves and muscles, healthy lifestyle). Our Labour Inspectorate expects that as a result of the programme its participants, both employers and employees, will recognize their interdependence and joint responsibility for the working conditions which they create, and in which they have to work. They are also expected to decide to carry out an assessment of work aspects and, if necessary, to improve the psychosocial working conditions in their companies. By the end of 2007 approx. 3700 recipients attended the training meetings, seminars and conferences. Within the two years of the programme’s implementation, the assessment of stressful aspects of work covered 250 enterprises and a total of 946 work posts. After two years of gaining experience, NLI’s specialists were in the position to develop management standards on stress prevention and more than 60 examples of good practices on the elimination of the most common causes of stress – the practices which every employer will be able to apply. The standards, just like good practices, were presented during all training sessions and additionally they were described in a special guide published for employers. The information was also placed on the Internet website of the National Labour Inspectorate, owing to which the number of target audience increased. Two questionnaires for employers from the companies participating in the programme constituted an integral part of the National Labour Inspectorate’s communication programme on work-related stress. The objective of the questionnaires was to check the level of employers’ knowledge at the beginning 57

and end of the second edition of the programme. Owing to that it was possible to assess the effectiveness of communication actions carried out by the NLI. In the framework of preventative activity, NLI’s inspectors together with employers and employees assessed the stressfulness of work aspects in enterprises involved in the programme. Results of such assessments are analysed and elaborated at the Chief Labour Inspectorate and they are sent back to enterprises along with the suggested preventative conclusions. On the basis of such results some enterprises implemented their own preventive measures and informed the Labour Inspectorate about them. In the education and administration sectors these were mainly training sessions for employers and management staff on the stress management techniques. In the production facilities corrective actions focused chiefly on: harmonising the schedules of work performed by individual divisions of an enterprise, increasing workers’ participation in the planning of their work and making decisions on the company’s operations; conducting training for the management staff on the negative effects of stress for employees; extending the scope of medical care for persons employed in the positions in which they are required to make decisions. As you can see from the presented examples, interactive forms of prevention are often based on the development, jointly with employers and with the involvement of social partners, of good practices (that is the best solutions in work safety and ergonomics), which is followed by their promotion. It is in a way one aspect of the practical knowledge which has to be shared, while another aspect comprises the conclusions drawn from accident analysis, which is routinely made and popularized by the Polish Labour Inspectorate. Positive examples motivate people and exert a practical influence; examples are the basic tool for shaping attitudes. Such an assumption influences the contents of informational materials published by the Labour Inspectorate, the contents of training and other forms of communication. Promotion of best practices in the area of occupational safety and health is the leading idea of the competition “Employer – Organizer of Safe Work”, held from mid 1990‘s. The best establishments are invited to take part – well-managed, caring about their employees, creating safe and ergonomic working conditions, reaching higher standards than those required by legal provisions, and able to set an example to others. The winning enterprises are awarded prestigious statuettes with a Latin inscription: “Mecum Tutissimus Ibis” (which means “You will be the safest with me”), while their names are included in the Golden List of Employers. It is the group of employers who understand very well that at the heart of a modern company there must be employees – they are the company’s asset. On the other hand, safety and continued betterment of working conditions is the subject of common concern for employers and employees.

58

International cooperation is a particularly valuable tool to exchange good practices. In 2007 the Senior Labour Inspectors’ Committee initiated the “Manual Handling of Loads” campaign, which was congruent with the Bilbao Agency’s campaign devoted to musculoskeletal disorders. Last year the campaign was coordinated by the Dutch Labour Inspectorate, and this year it is coordinated by the Polish Labour Inspectorate. We are glad to be in the very centre of this initiative aimed at: ensuring better implementation by the EU Member States of the provisions laid out in the Directive 90/269/EEC on the minimum health and safety requirements for manual handling of loads, raising workers’ awareness of hazards existing during such tasks, and promoting the technical and organizational measures to limit excessive loads on the musculoskeletal system during work. The effects of the campaign should include not only making workers and employers aware of the hazards related to the manual handling of loads, but first and foremost attaining a sustainable change in their working habits – in the way work is planned, organised and performed. Manual handling of loads must be eliminated wherever it is possible. If manual handling is practically unavoidable, the work should be carried out in a way which is safe for worker’s health, and in accordance with ergonomic requirements. Exchange and dissemination of good practices is of key importance. I hope it will become a continued process, which takes place during the campaign and will initiate a lasting cooperation in this field.

59

Vplyv osvetlenia na bezpečnosť pri práci Ing. Richard HNILICA, PhD. Katedra výrobných technológií a materiálov, FEVT, TU vo Zvolene Študentská 26, 96053 Zvolen e-mail: [email protected] Kľúčové slová: osvetlenie, svetlo, bezpečnosť, pracovné prostredie Abstrakt: Osvetlenie je jedným z faktorov pracovného prostredia. Z hľadiska bezpečnosti práce je osvetlenie v pracovnom prostredí jedným z najdôležitejších faktorov. Má význam pre zrakovú pohodu a jeho správne riešenie sa uplatňuje najmä pri prevencii únavy zraku, chýb zraku ako aj pracovnej únavnosti a úrazovosti. Základom je vytvoriť najoptimálnejšie svetelné podmienky pre bezpečný pracovný výkon. Úvod Základnou podmienkou zdravého vývoja spoločnosti a zvyšovania jej ekonomickej aktivity je pohoda prostredia. Z tohto dôvodu je nevyhnutné vykonať také opatrenia aby sa zamestnanec cítil v pracovnom prostredí čo najlepšie. Pracovné podmienky práce a pracovné prostredie majú pozitívne ovplyvňovať fyzické a duševné sily zamestnancov, majú viesť k uspokojovaniu z práce a k plnému využitiu pracovných schopností, k rozvoju osobnosti, majú prispievať k zvyšovaniu kvality aj produktivity práce, pričom musí byť dodržaná ochrana zdravia pri práci spolu s bezpečnosťou práce. Z hľadiska ochrany zdravia zamestnancov je svetlo významným faktorom pri tvorbe zrakovej pohody v pracovnom prostredí. Dôležité je z hľadiska prevencie zrakovej únavy a pracovnej úrazovosti. Svetlo sa významne podieľa na tvorbe zdravého a bezpečného pracovného prostredia. Úloha svetla je významná aj z psychologického hľadiska. Psychologické účinky svetla môžu byť pozitívne alebo negatívne a závisia od intenzity osvetlenia, chromatickosti svetla, rovnomernosti jasov a farebnej úpravy prostredia. [3] Svetlo je z hľadiska osvetľovania pre človeka predovšetkým prostriedkom k prenosu a získaniu informácií o prostredí, ktoré ho obklopuje. Dostatok svetla človeka motivuje k činnosti, k práci, povzbudzuje náladu a vytvára príjemnú atmosféru. Naopak nedostatok svetla utlmuje, znižuje pracovnú výkonnosť a bezpečnosť a zvyšuje riziko chýb v práci a pracovných úrazov.

60

Súčasný stav Stav osvetlenia v priemyselných prevádzkach je v súčasnej dobe na úrovni, ktorá v mnohých prípadoch nevyhovuje požiadavkám stanovených v legislatíve a normách. Z hľadiska bezpečnosti práce je osvetlenie v pracovnom prostredí jedným z najdôležitejších faktorov. Veľa firiem preto stojí pred problémom, ako zrekonštruovať súčasné osvetlenie, tak aby vyhovovalo všetkým požiadavkám pre vytvorenie najoptimálnejších svetelných podmienok a tým sa dosiahol bezpečný pracovný výkon. Základom je vytvoriť najoptimálnejšie svetelné podmienky pre bezpečný pracovný výkon, a to: • • • • • •

vhodnou sústavou umelého osvetlenia, zaistením dostatočnej intenzity osvetlenia a rovnomernosti, vytvorením vhodnej relácie medzi celkovým a miestnym osvetlením, odstránením nadmerných kontrastov jasu v zornom poli, vhodnou voľbou svetelných zdrojov s ohľadom na farbu svetla, maximálnym využitím denného prirodzeného osvetlenia (okná, svetlíky).

Podľa Nariadenia vlády č. 391/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách na pracovisko sú požiadavky na bezpečnosť a ochranu zdravia na pracovisku, ktoré bude uvedené do prevádzky po nadobudnutí účinnosti tohto nariadenia vlády nasledovné: • Pracoviská sa musia podľa osobitného predpisu (Vyhláška č. 541/2007 Z. z. o podrobnostiach a požiadavkách na osvetlenie pri práci) v čo najväčšej miere osvetliť denným svetlom a vybaviť umelým osvetlením primeraným bezpečnosti a ochrane zdravia zamestnancov. • Osvetľovacie zariadenia v miestnostiach, v ktorých sa nachádzajú pracoviská, a na chodbách sa musia umiestniť tak, aby nehrozilo nebezpečenstvo úrazu zamestnancov ako dôsledok druhu osvetlenia a spôsobu jeho inštalovania. • Pracoviská, na ktorých sú zamestnanci osobitne vystavení nebezpečenstvu v prípade poruchy umelého osvetlenia, musia sa vybaviť núdzovým osvetlením primeranej intenzity. Pre pracoviská uvedené do prevádzky pred nadobudnutím účinnosti tohto nariadenia vlády, sú požiadavky na bezpečnosť a ochranu zdravia nasledovné: • Pracoviská sa musia v čo najväčšej miere osvetliť denným svetlom a vybaviť umelým osvetlením primeraným bezpečnosti a ochrane zdravia zamestnancov. • Pracoviská, na ktorých sú zamestnanci osobitne vystavení nebezpečenstvu v prípade poruchy umelého osvetlenia, musia sa vybaviť núdzovým osvetlením primeranej intenzity. 61

Výsledky a diskusia Aby ľudia mohli vykonávať zrakové úlohy efektívne a presne pri dodržaní bezpečnosti a ochrany zdravia, musí byť zabezpečené dostatočné a vhodné osvetlenie. Osvetlenie môže byť zabezpečené denným svetlom, umelým osvetlením alebo ich kombináciou. Denné osvetlenie je osvetlenie priamym slnečným svetlom a oblohovým svetlom, ktoré sa rozptyľuje atmosférou. Pre trvalý pobyt ľudí je denné osvetlenie najvhodnejšie. Vyznačuje sa neustálou premenlivosťou a má stimulačný účinok na fyziologické funkcie človeka. Pre zdravie a bezpečnosť práce je denné osvetlenie veľmi významné. Priestory bez denného osvetlenia, ktoré sa využívajú ako pracoviská je možné zriaďovať len vo výnimočných prípadoch vymedzených predpismi. Ak je existujúca prevádzka bez denného osvetlenia, je nutné preukázať, že pracovisko nemožno z objektívnych dôvodov premiestniť do priestorov s denným alebo združeným osvetlením. Zamestnanci pracujúci v takýchto prevádzkach musia byť chránený náhradnými opatreniami (Príloha č. 4 k vyhláške č. 541/2007 Z.z.). Umelé osvetlenie je osvetlenie umelými zdrojmi svetla. Charakteristickou vlastnosťou umelého osvetlenia je jeho stálosť počas dňa i roka. Spektrálne zloženie tohto osvetlenia závisí od zdroja a aj napriek pokroku v konštrukcii zdrojov má odlišné zloženie od denného svetla. Najdôležitejšou požiadavkou na umelé osvetlenie je zabezpečenie dobrých zrakových podmienok na pracovnej rovine v závislosti od náročnosti zrakovej práce.[3] Osvetlenie umelými zdrojmi svetla musí rešpektovať kvalitatívne a kvantitatívne parametre svetla a vytvoriť podmienky pre zrakovú pohodu, ktorá v značnej miere ovplyvňuje pracovný výkon. Jedným z najdôležitejších parametrov je osvetlenosť. Osvetlenosť a jej rozloženie v mieste zrakovej úlohy a v jej bezprostrednom okolí má významný vplyv na to, ako rýchlo, bezpečne a pohodlne človek vníma a vykonáva zrakovú úlohu. Najnižšie prípustné hodnoty osvetlenosti vnútorného priestoru pracovísk sú uvedené vo Vyhláške č. 541/2007 Z. z. o podrobnostiach o požiadavkách na osvetlenie pri práci: 1. vo vnútorných priestoroch alebo v ich funkčne vymedzených častiach s dlhodobým pobytom zamestnancov sú najnižšie prípustné hodnoty činiteľa dennej osvetlenosti • pri bočnom osvetlení Dmin = 1,5 %, • pri hornom a kombinovanom osvetlení Dmin = 1,5 % a Dm = 3 %, kde: Dmin je minimálna hodnota činiteľa dennej osvetlenosti na porovnávacej rovine [%],

62

Dm je priemerná hodnota činiteľa dennej osvetlenosti na porovnávacej rovine [%]. 2. najnižšie prípustné hodnoty celkovej priemernej udržiavanej osvetlenosti vnútorného priestoru pracovísk alebo jeho funkčne vymedzených častí z celkového osvetlenia sú: • pre dlhodobý pobyt zamestnancov v priestoroch: a) s dostatočným denným osvetlením Em = 200 lx, b) so združeným osvetlením Em = 500 lx, c) bez denného osvetlenia, ak sú preukázateľne zabezpečené náhradné opatrenia Em = 500 lx, d) bez denného osvetlenia v ostatných prípadoch Em = 1 500 lx, • pre krátkodobý pobyt zamestnancov Em = 100 lx, • pre občasný pobyt zamestnancov Em = 20 lx, kde: Em je priemerná hodnota udržiavanej osvetlenosti. Predpísané hodnoty udržiavanej osvetlenosti pre konkrétny druh miestnosti resp. vykonávanej práce možno nájsť v technickej norme STN EN 12464-1 Svetlo a osvetlenie. Osvetlenie pracovných miest. Časť 1: Vnútorné pracovné miesta. K ďalším kvalitatívnym a kvantitatívnym parametrom svetla, ktoré v značnej miere ovplyvňujú pracovný výkon a bezpečnosť práce, sú oslnenie, rovnomernosť osvetlenia, stálosť osvetlenia a farebné podanie. Oslnenie je vnem vyvolaný svetelnými plochami v zornom poli a môže sa pociťovať ako rušivé alebo obmedzujúce. Obmedzenie oslnenia je dôležité z dôvodu vyvarovania sa chýb, únavy a úrazov. Oslnenie spôsobuje nepríjemný pocit, ale nemusí bezprostredne zhoršovať činnosť zraku. Je nežiadúcim javom v pracovnom prostredí a negatívne ovplyvňujúcim zrakovú pohodu. Svetelné zdroje s vysokým jasom môžu spôsobiť oslnenie a narušiť viditeľnosť objektov. Tomu sa musí zabrániť napr. vhodným clonením svetelného zdroja alebo tienením okien roletami. Z hľadiska BOZP je dôležité trvanie oslnenia. Oko má dobrú regeneračnú schopnosť, ak oslnenie trvá krátko a nie je intenzívne. Pri dlhodobom oslnení zraková únava postupne narastá a môžu vzniknúť poruchy zdravia. Na pracoviskách treba venovať mimoriadnu pozornosť zábrane oslnenia.

63

Na zabránenie oslnenie odrazom sa teda odporúča predovšetkým: • svietidlá rozmiestňovať a smerovať na pracovné miesta tak, aby svetlo odrazené od pozorovaných predmetov nesmerovalo do oka pozorovateľa (aspoň pri zvyčajnom smere pohľadu), • používať rozmerné svietidlá s malým jasom, • všade, kde je to možné, použiť difúzne, matné povrchové úpravy; • využívať svietidlá s vhodným rozložením svietivosti, napr. s krivkami svietivosti motýľového typu s maximálnou svietivosťou v oblasti uhlov. Rovnomernosť osvetlenia vyjadruje pomer najmenšej a miestnej priemernej osvetlenosti. Osvetlenie miesta zrakovej úlohy má byť čo najrovnomernejšie. Na hodnotu tohto ukazovateľa v priemyselných prevádzkach má vplyv aj výška umiestnenia svietidiel a ich orientácia v miestnosti. Minimálna hodnota rovnomernosti osvetlenia miesta zrakovej úlohy je Emin/Ẽm ≥ 0,70 a bezprostredného okolia úlohy Emin/Ẽm ≥ 0,50. Toto je možné dosiahnuť použitím svietidiel so širšou krivkou svietivosti príp. väčším počtom svietidiel. Rýchle časové zmeny intenzity osvetlenia (mihanie) spôsobené elektrickými resp. mechanickými príčinami (napr. kolísanie napätia v sieti, kývanie nevhodne upevnených svietidiel) negatívne ovplyvňujú stálosť osvetlenia a tým aj zrakovú činnosť – sťažujú videnie a unavujú zrakový systém. Za určitých podmienok môže vzniknúť stroboskopický jav, ktorý sa v závislosti od rýchlosti pohybu resp. otáčania prejavuje tak, že plynulý pohyb sa javí ako prerušovaný a u rotačného pohybu sa zdanlivo mení rýchlosť a smer otáčania, prípadne sa otáčanie celkom zastaví. Takto vzniknutá mylná zraková informácia spôsobila už mnoho úrazov. Ku kompenzácii mihania možno použiť: • napájanie osvetľovacej sústavy z trojfázovej siete tak, aby susedné svietidlá boli pripojené na rôzne fáze, • viac zdrojové svietidlo s výbojkovými zdrojmi zapojené tak, aby jednotlivé zdroje boli napájané prúdom s vhodným fázovým posunom, • napájanie žiaroviek jednosmerným prúdom alebo napájanie žiaroviek a výbojok prúdom s vyššími frekvenciami, • také upevnenie svietidiel, aby bolo maximálne obmedzené ich chvenie, prípadne kývanie, • správne rozmiestnenie svietidiel s vhodným rozložením svetelného toku, aby nemohli vzniknúť rušivé tiene spôsobené pohybujúcimi sa predmetmi. Podanie farieb vyjadruje vplyv druhu svetla na farbu osvetlených predmetov. Je dôležité, aby farby predmetov a ľudskej pokožky boli podané prirodzene a verne. Maximálna hodnota Ra je 100. Táto hodnota sa zmenšuje so zhoršujúcou sa kvalitou podania farieb, pričom by nemala klesnúť pod

64

hodnotu 80. V priemyselných prevádzkach je vo výnimočných prípadoch možné použiť svietidlá s nižšou hodnotou. Ide o niektoré miesta alebo činnosti (napr. osvetlenie vysokých hál), ale je potrebné prijať vhodné opatrenia na zaistenie osvetlenia s lepším podaním farieb v určených pracovných miestach, kde sa predpokladá trvalý pobyt ľudí a tam, kde sa musia rozpoznať bezpečnostné farby. Z hľadiska bezpečnosti práce je podanie farieb veľmi dôležité pri vykonávaní prác napríklad v elektrotechnike, kde treba rozoznávať farbu jednotlivých vodičov v kábloch, vo výrobe pri obsluhe farebne označených ovládačov a v mnohých ďalších činnostiach, a to hlavne v doprave. Dokonalé farebné videnie predmetov umožňuje len denné svetlo. Ak je práca spojená s vysokými nárokmi na správne rozoznávanie farebných odtieňov, musí byť zabezpečená vysoká osvetlenosť pracovného miesta. Správna intenzita svetla vzhľadom na jeho farbu rozhoduje tiež o tom, či vníma človek osvetlenie ako príjemné. Z hľadiska zrakovej pohody majú byť v jednom priestore používané zdroje rovnakej farby svetla a teplota chromatickosti musí byť v súlade s osvetlenosťou v danom priestore. Okrem uvedených parametrov svetla má na kvalitu, bezpečnosť a využitie umelého osvetlenia podstatný vplyv aj čistota svietidiel, odrážavosť, farba a čistota povrchov priemyselných prevádzok. Pre povrchy vnútorných priestorov sa navrhujú prevažne nelesklé materiály, aby nedochádzalo k oslňovaniu odrazom svetla a tým k zhoršovaniu pracovných podmienok. Priemyselné prevádzky s možnosťou vzniku nebezpečenstva (napr. výbuchu) je potrebné vybaviť bezpečnostným osvetlením, ktoré sa zapne pri poruche technologického zariadenia. Bezpečnostné osvetlenie tvoria svietidlá s vhodným krytím, alebo nevýbušné svietidlá. Svietidlá zostanú počas nebezpečenstva v prevádzke alebo sa automaticky rozsvietia. V prevádzkach, kde môže dôjsť k zlyhaniu napájacej siete normálneho osvetlenia, je potrebné z hľadiska bezpečnosti prevádzky túto zabezpečiť poruchovým osvetlením, ktoré musí byť uvedené do prevádzky do desiatich sekúnd po zhasnutí hlavného osvetlenia. Poruchové osvetlenie zahŕňa náhradné a núdzové osvetlenie. Náhradné osvetlenie sa buduje v prevádzkach a v prevádzkových budovách, v ktorých môže pri poruche hlavného osvetlenia nastať nebezpečenstvo požiaru, výbuchu, poškodenia technologického zariadenia, ohrozenia technologického procesu alebo zásobovania veľkého počtu spotrebiteľov. Je to osvetlenie na nevyhnutné dokončenie začatých prác pri poruche hlavného osvetlenia, aby nedošlo k úrazom a k materiálovým škodám.

65

Núdzové osvetlenie (únikové) sa využíva v prevádzkach a prevádzkových budovách, v ktorých môže dôjsť pri prerušení rozvodu elektrického prúdu k výbuchu, požiaru, úrazu, na osvetlenie únikových ciest a dôležitých manipulačných ciest, na chodbách a schodištiach určených pre východ ľudí. Núdzové osvetlenie musí zabezpečiť dostatok svetla na evakuáciu a prvú pomoc. Núdzové svietidlá musia byť rozmiestnené pri všetkých východoch, na chodbách, schodoch, pri hasiacich prístrojoch a hydrantoch a na takých miestach, aby bolo vždy od jedného svietidla vidieť k ďalšiemu, ktoré ukazuje smer k východu. Zdrojom je obyčajne akumulátorová batéria, dieselelektrický agregát alebo iný zdroj nezávislý od dodávky zo siete. Tento zdroj by mal zabezpečiť nepretržité svietenie najmenej tri hodiny. [3] Pri neprimerane vysokej zrakovej záťaži, z dôvodu nedostatočného a nekvalitného osvetlenia, dochádza k zrakovej únave. Príznakom zrakovej únavy je pálenie očí, diplopia, bolesti hlavy, spazmy tvárových svalov, zápal spojiviek, slzenie, pocit horúčavy, stúpajúca nervozita a následný pokles intenzity práce. Ak sa vyskytnú niektoré príznaky u zamestnancov, tak postihnutý zamestnanci musia byť odborne vyšetrený. Z tohto dôvodu je potrebné prehodnotenie osvetlenia na pracovisku. Celková únava je už len vyvrcholením zrakovej únavy, čo potom vedie k zníženiu pozornosti, čím sa zvyšuje frekvencia chybných úkonov a zväčšuje sa riziko pracovného úrazu. Aby sa zabránilo celkovej únave a tým riziku pracovného úrazu, čo môže spôsobiť nekvalitné osvetlenie, sú v technických normách určené vlastnosti osvetlenia v závislosti od náročnosti vykonávanej práce. Prípustné hodnoty osvetlenosti sa zvyšujú v prípade kedy je potrebné dlhodobé sústredenie sa na prácu bez možnosti odpočinku zraku, pri rýchlom striedaní zrakom sledovaných detailov a požiadavkách vysokej spoľahlivosti práce, v prípade ak zamestnanci trvalo používajú osobné ochranné pracovné prostriedky na ochranu zraku, pri vyššom veku väčšiny osôb ako 40 rokov a ak väčšina osôb na pracovisku používa okuliare s väčšou optickou výdatnosťou ako 4 dioptrie. Záver Z uvedeného vyplýva, že osvetlenie z hľadiska ochrany zdravia zamestnancov a tým aj bezpečnosti práce je významným faktorom pri tvorbe zrakovej pohody v pracovnom prostredí. Umožňuje zraku optimálne plniť jeho funkcie a podávať čo najlepší zrakový výkon. Dobrý zrakový výkon je podmienkou produktivity práce so všetkými ekonomickými dôsledkami.

66

Literatúra [1] DADO, M. Approach to hazards identification in wood-processing industry based on bow-tie analysis. In Humánne riziká v priemysle spracovania dreva: Kolokvium ku grantovej úlohe Vega 1/3445/06. Zvolen: TU, 2008, s. 12 – 15. [2] DADO, M., HNILICA, R. Faktory pracovného prostredia: Svetlo a osvetlenie. Elektronický učebný text. Zvolen: TU, 2008. 134 s. ISBN 978-80-228-1858-2 [3] Encyklopedický súbor bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci [online]. Bratislava: Stredisko pre štúdium práce a rodiny, 2006. Dostupné na internete:http://www.sspr.gov.sk/texty/File/pdf/2005/Kordosova/2005/ency klopedia.pdf [4] HNILICA, R. Návrh a hodnotenie vhodnosti osvetlenia v pracovnom prostredí podľa platných noriem. In Humánne riziká v priemysle spracovania dreva: Kolokvium ku grantovej úlohe Vega 1/3445/06. Zvolen: TU, 2008, s. 23 – 29. [5] Nariadenie vlády č. 391/2006 Z.z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách na pracovisko. [6] Nariadenie vlády č. 355/2007 o ochrane, podpore a rozvoji verejného zdravia a o zmene a doplnení niektorých zákonov. [7] STN EN 12 464-1, Svetlo a osvetlenie. Osvetlenie pracovných miest. Časť 1: Vnútorné pracovné miesta. [8] Vyhláška č. 541/2007 Z.z. o podrobnostiach a požiadavkách na osvetlenie pri práci.

Autor vyjadruje poďakovanie Vedeckej grantovej agentúre MŠ SR a SAV za podporu vedeckého grantového projektu č. 1/3445/06 “Návrh metód identifikácie a hodnotenie nebezpečných vrcholových udalostí v technológiách komplexného spracovania dreva ako východísk pre manažment rizika a krízový manažment“, v rámci ktorého uvedený príspevok vznikol.

67

Systémy managamentu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle požadavků normy BS OHSAS 18001:2007 v kontextu integrovaných systémů řízení Ing. Šárka HOREHLEĎOVÁ Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Jeruzalémská 9, 116 52 Praha 1 e-mail: [email protected] Klíčová slova OHSAS 18001, systém managementu BOZP, bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP), integrace Abstrakt Bezpečnost při práci a pracovní pohoda zaměstnanců velmi úzce souvisejí s organizací a řízením podniku. Dobře fungující manažerský systém vždy přináší nejen užitek, a to jak v efektivitě či produktivitě vykonávané práce, ale významnou měrou se promítá také do míry pracovní úrazovosti. V tomto směru proto moderně smýšlející podniky zavádějí systémy řízení, které si nechávají certifikovat u akreditovaných společností. V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví se jedná o systém managementu BOZP, který se zavádí podle požadavků normy OHSAS 18001 a je už i u nás pro tuto problematiku jedním z nejčastěji implementovaných. Tato norma v loňském roce prošla novelizací, která posunula systém managementu BOZP ještě blíže k filozofii norem ISO 14001 a ISO 9001. Tento příspěvek se proto zabývá nejen pojednáním o těchto změnách, ale také jednou z možností integrace systému managementu BOZP se systémy managementu kvality a systémy environmentálního managementu. Tento článek byl zpracován v rámci řešení Výzkumného záměru VÚBP, v.v.i. 2006 – 2010, projekt č.1: Pracovní pohoda a spolehlivost člověka v pracovním systému. Úvod V historii bezpečnosti práce je zásadními změnami a mnohými zvraty ve vlastním vývoji poznamenáno především uplynulých padesát let. Vznik a rozvoj oblasti BOZP je spojen především s průmyslovou revolucí, významné změny však nastaly po druhé světové válce, kdy došlo ve světě k výraznému urychlení rozvoje průmyslu a technologií. Prudký rozvoj průmyslu byl provázen vysokou pracovní úrazovostí. Důvodem byly nedostatečné zkušenosti a příprava pracovníků, což úzce souviselo se zaváděním nových technologií, koncentrací výroby, výstavbou nových, rozsáhlejších a efektivnějších podniků. Z toho časem vyplynuly nové nároky na bezpečnost a spolehlivost provozu. 68

První systematický a moderní pokus o formulování systému k řízení aspektů BOZP vznikl ve Velké Británii, kde bylo v roce 1993 vydáno doporučení HS(G) 65 – Successful health and safety management – které bylo v roce 1996 transformováno do normy BS 8800 – Occupational health and safety management system [1]. Tato norma znamenala důležitý posun v oblasti řízení BOZP, avšak neumožňovala certifikaci systému managementu. To byl také jeden z důvodů, proč byla v roce 1999 vydána mezinárodně uznávaná specifikace OHSAS 18001 (Occupational Health and Safety Assessment Series). Tato specifikace stanoví požadavky na systém managementu BOZP, podle nichž lze zavedený systém posuzovat a certifikovat. Doprovodným dokumentem je OHSAS 18002:2000 – směrnice pro zavádění OHSAS 18001, která cituje specifické požadavky OHSAS 18001 a poskytuje potřebné návody k jejich implementaci do praxe. V druhé polovině roku 2007 byla vydána norma BS OHSAS 18001:2007, která novelizuje specifikaci OHSAS 18001:1999. V březnu 2008 byl následně vydán český překlad této normy ve formě ČSN OHSAS 18001:2008 – Systémy managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – Požadavky. Novelizace souvisejícího dokumentu OHSAS 18002:2000 – směrnice pro zavádění OHSAS 18001 – se v současné době připravuje a předpokládá se rovněž vydání jejího překladu formou ČSN v následujícím roce. Novelizací specifikace OHSAS 18001 došlo k revizi a doplnění některých pojmů a definic (přijatelné riziko, incident, poškození zdraví, posuzování rizika, preventivní a nápravní opatření atd.) a byly upřesněny a přidány některé požadavky na systém managementu BOZP (identifikace nebezpečí a posuzování rizik, hodnocení souladu, spoluúčast a konzultace, vyšetřování incidentů). Jedním z cílů novelizace bylo také přiblížení struktury normy OHSAS struktuře norem ISO řady 14000 a 9000, a tím zlepšení kompatibility systému managementu BOZP se systémy managementu kvality a péče o životní prostředí. Požadavky normy OHSAS 18001 v souvislosti s požadavky právních předpisů ČR Základním cílem organizace při zajišťování BOZP je z pohledu požadavků právních předpisů předcházení vzniku úrazů, nemocí z povolání nebo jiného poškození zdraví, tedy prevence rizik. Tento princip sleduje i systém managementu BOZP podle normy OHSAS 18001, která poskytuje organizacím podporu pro řízení rizik v oblasti BOZP a tím soustavné zlepšování výkonnosti v této oblasti. Výkonnost v oblasti BOZP má v kontextu systémového řízení širší pojetí. Jejím měřítkem by měla být soustava ukazatelů, podle kterých lze měřit nebo hodnotit úroveň požadovaných výsledků, kterých systém managementu BOZP při svém fungování dosahuje [2]. Norma nestanovuje specifická kritéria výkonnosti v oblasti BOZP, pouze uvádí základní prvky pro 69

její monitorování a měření a další prvky kontroly v rámci systému managementu BOZP, jakožto základních vstupů pro hodnocení celkové výkonnosti organizace v oblasti BOZP. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Avšak způsob, jakým by měla být tato organizace BOZP a prevence rizik zajištěna, žádným právním předpisem stanoven není. V tomto směru je vhodné implementovat systém managementu BOZP např. právě podle normy OHSAS 18001, a to zejména proto, že vzhledem k neustále se zvyšujícím nárokům právních a ostatních předpisů na zajištění BOZP roste potřeba řešit tuto oblast cíleně – nejlépe na úrovni systémového řízení. Základem je včlenit problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví do celkového řízení organizace a rovněž do povědomí všech zaměstnanců jako nedílnou a běžnou součást výkonu jejich pracovních činností. Podstatou prevence rizik jak podle požadavků právních předpisů a normy OHSAS, tak i podle obecného pojetí, je důsledná identifikace nebezpečí, hodnocení rizik a stanovení potřebných opatření v rámci celkového procesu řízení rizik. Požadavky na tento proces norma detailně stanovuje jako součást plánování systému managementu BOZP. Mezi prvky požadavky normy OHSAS 18001 na systém managementu BOZP lze nalézt i některé další povinnosti vyplývající z právních předpisů (zejm. zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Jedná se např. o následující: − vedení dokumentace o identifikaci nebezpečí a posouzení rizik, − pravidelné provádění školení z BOZP, − přijímání opatření ke zmírnění negativních důsledků nehod a pracovních úrazů a preventivních opatření k zamezení jejich opětovnému vzniku, − vyšetřování příčin a okolností vzniku pracovních úrazů, − účast zaměstnanců na řešení otázek v oblasti BOZP, atd. Podstatou systémového přístupu (nejen) k řízení BOZP je provázání jednotlivých prvků a procesů v komplexní fungující celek. Výsledkem je pak zajištění toho, že organizace bude kontinuálně dosahovat shody s vyhlášenou politikou BOZP, se všemi požadavky právních předpisů, které se na ni vztahují, a že bude postupně zvyšovat úroveň zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví osob. Systém managementu musí být chápán a realizován jako dynamický proces. Ve srovnání s tím je plnění legislativních požadavků jen nezbytným minimem k efektivnímu řízení BOZP, jeho dílčí částí. Je třeba poznamenat, že legislativní požadavky jsou stále založeny více na represi, než na prevenci a navíc mnohé povinnosti jsou v jednotlivých předpisech stanoveny velmi obecně a zdaleka nezahrnují vše, co by v tomto směru mělo být v organizacích provedeno.

70

Požadavky normy OHSAS 18001 v kontextu norem ISO pro systémy managementu Systémy managementu, nejčastěji zaváděné podle norem ISO řady 9000 a 14000, jsou dnes nedílnou a nezbytnou součástí podnikového řízení. Díky jejich velkému množství a různým oblastem jejich zaměření, je nyní v popředí snaha systémy řízení zavedené v organizaci vzájemně provázat a celkové řízení tak zjednodušit. Avšak vzhledem k různému stupni jejich praktické implementace a právě různorodosti oblastí, které jsou jimi řízeny, se mnohdy jedná o nelehký úkol. Novou situaci a klima na světových trzích po druhé světové válce plně pochopili japonští stratégové, průmyslníci a manažeři, kteří jako první docenili teorie W. E. Deminga. S pomocí jeho metod komplexního chápání kvality předvedli „zázrak japonského managementu“ v podobě exploze vývozu kvalitní japonské produkce na světový trh. Tento tzv. Demingův přístup (ve zkratce PDCA) je založen na čtyřech základních krocích, kterými jsou Plan (plánuj) – Do (dělej) – Check (kontroluj) – Act (jednej), jejichž smyslem je dosažení trvalého zlepšování v řízené oblasti (původně pouze kvality). Schématické znázornění tohoto principu ilustruje následující obrázek.

Obrázek 1: Schématické znázornění Demingova principu trvalého zlepšování Obecný český výklad Demingova schématu: Plan - Plánuj: stanov cíle a procesy nezbytné k dosažení požadovaného výsledku Do - Dělej: implementuj procesy (tj. proveď, co jsi naplánoval) Check - Kontroluj: monitoruj a měř procesy ve vztahu k politice, cílům a stanoveným požadavkům, vypracuj zprávy o výsledcích (tj. kontroluj, co jsi provedl) Act - Jednej: prováděj opatření podle výsledků kontroly, uprav cíle a procesy směrem ke zvyšování výkonnosti a k trvalému zlepšování. 71

Úspěch praktického pojetí Demingova přístupu u japonských podniků vedl k tomu, že i další průmyslové společnosti začaly v sedmdesátých letech 20. století obracet pozornost na kvalitu v širokém pojetí a zejména v Americe a Evropě začaly vznikat první modely jejího řízení založené na Demingově principu neustálého zlepšování a celých soustav nástrojů pro jeho uplatnění. Série norem ISO je právě jedním z takových vysoce úspěšných nástrojů, které pomáhají zavést a udržovat různé systémy řízení, jež jsou v dnešní době pro organizace a jejich ekonomický růst klíčové. Tyto normy mají univerzální charakter, což znamená, že nezávisí ani na charakteru procesů, ani na povaze výrobků. Jsou tedy aplikovatelné jak ve výrobních organizacích, tak i ve službách, bez ohledu na velikost organizace [3]. Z výše uvedeného vyplývají podobnosti struktury jednotlivých manažerských systémů. Principu PDCA se drží i norma OHSAS 18001, která je záměrně zpracována tak, aby byla kompatibilní s ostatními normami ISO pro systémové řízení. Specifikace většiny požadavků přímo vychází z norem ISO 9001 (systémy managementu kvality) a ISO 14001 (systémy environmentálního managementu). Součástí příloh normy OHSAS je proto srovnání obsahu těchto tří norem, z něhož je kompatibilita uvedených systémů managementu zřejmá. Vybrané prvky a procesy systému managementu BOZP odpovídají rovněž prvkům a procesům stanoveným dalšími normami, jako např. ISO 19011 (směrnice pro auditování systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu) a ISO/IEC Guide 73:2002 (management rizika – slovník). Důležitou součástí příloh normy OHSAS 18001 je také srovnání jednotlivých prvků systému managementu BOZP požadovaných normou OHSAS 18001 s prvky stanovenými Metodickými návody mezinárodní organizace práce pro systémy řízení BOZP – ILO-OSH 2001. Podle těchto návodů nejsou zavedené systémy managementu BOZP v organizacích ČR certifikovány. Uvedené srovnání popisuje vzájemné vztahy mezi jednotlivými prvky včetně konstatování, že systém managementu BOZP zavedený podle požadavků OHSAS 18001 bude kompatibilní rovněž s doporučeními těchto metodických návodů. Základní prvky a procesy systémů managementu jsou následující: 1. vymezení rozsahu systému 2. vyhlášení politiky pro danou oblast 3. plánování určení jednotlivých požadavků a způsobu jejich zavedení a udržování v praxi 4. implementace jednotlivých požadavků do praxe a jejich řízení 5. provádění a vyhodnocování kontrol 6. provádění přezkoumání fungování systému managementu vedením organizace

72

Pokud organizace naplní tyto prvky a procesy v souladu s požadavky jak na systém managementu kvality, tak i na systém managementu BOZP a ochrany životního prostředí, může tím nastavit funkční integrovaný systém řízení. Integrace systémů managementu Na základě výše uvedeného lze říci, že systémy managementu jsou po formální stránce vysoce kompatibilní, avšak to jistě není jedinou a postačující podmínkou pro úspěšné řízení a zlepšování integrovaného systému. Integrovaný systém environmentálního managementu, kvality a bezpečnosti práce přináší organizacím mnoho výhod a vývojová tendence k němu prokazatelně směřuje, avšak dosud chybí vhodná metodika, která by to dokázala účelně realizovat. V odborné literatuře a článcích se objevují náznaky, doporučené kroky a obecná pravidla procesu integrace, své vlastní postupy používají různé komerční poradenské firmy, pro něž je to know-how. Podpůrný nástroj, který by pomohl samotné organizaci účinně propojit zavedené systémy managamentu (resp. jejich prvky a procesy), však dostupný není. Je zřejmé, že každý doporučený postup a teorie musí být přizpůsobeny naprosto konkrétním podmínkám a následně ověřeny vlastní praxí. Obecně je cílem vytvořit systém, který bude pro podnik praktický a komplexní a bude představovat jednak metodický základ a jednak prostor pro specifika odvětví a podniku. Takový systém by mohl být založen např. na procesu řízení rizik. Jedná se však spíše o způsob myšlení o rizicích organizace, procesech a lidech, včetně otázek etiky a podnikové kultury, než exaktní návod pro výkon managementu. Tato idea účinného řízení bezpečnosti je založena ne na pouhé kompozici či kombinaci dosud odděleně zpracovávaných dat o rizicích (řízení ochrany životního prostředí, kvality, bezpečnosti a ochrany zdraví), ale na nutnosti vytvoření, pokud možno jednoduchého, systémového a sjednocujícího přístupu v hodnocení a poměřování reálných rizik. Řada systémových nástrojů, jako plánování, řízení dokumentace, záznamů, interní audity, nápravná a preventivní opatření, neshody a přezkoumání systému managementu jsou již společné všem systémům managementu založených na požadavcích norem ISO, jak bylo již uvedeno dříve. Avšak proces řízení rizik je nezbytnou součástí pouze systému managementu BOZP a ve zjednodušené formě environmentálního systému managementu (identifikace a hodnocení environmentálních aspektů), ačkoliv všechny činnosti a aktivity organizací jsou nutně spojeny s různými riziky. Nejedná se pouze o rizika vzniku úrazů a nehod, ale také o rizika poškození životního prostředí nebo rizika spojená se zajišťováním kvality produktů a spokojenosti zákazníků. Tedy každá organizace musí s možnými riziky počítat a proto by tedy měla mít zavedeny mechanismy pro účinnou identifikaci zdrojů možných rizik a následnou analýzu a posouzení rizik, tj. nástroje pro zajištění účinné prevence všech potenciálních rizik. 73

Principem integrace systémů managementu by tedy mohlo být zavedení a rozvíjení účinného systému řízení rizik, založeného na koncepci neustálého zlepšování, který povede danou organizaci k eliminaci a zvládání negativních jevů působících na organizaci, a to negativních jevů ve smyslu jak bezpečnosti, tak i ochrany životního prostředí a kvality. Hlavním cílem je trvalé snižování rizik na přijatelnou úroveň a zároveň využívání rizik jako příležitostí pro další rozvoj společnosti a dosahování konkurenčních výhod a tím dosahování strategických cílů společnosti. Řízení rizik musí být tedy součástí běžného řízení firmy, tzn. musí být integrováno do procesu plánování a řízení výkonu organizace. Zásadní etapou v tomto procesu je identifikace, analýza a posouzení rizik ve všech klíčových oblastech řízení (tj. ochrana životního prostředí, bezpečnost, kvalita) vycházející z koncepce systému managementu BOZP podle normy OHSAS 18001. Model založený na identifikaci nebezpečí a posouzení rizik má všechny potřebné vlastnosti, aby byl proces integrace realizovatelný a rozbor vývoje manažerských systémů taktéž ukazuje, že integrace s využitím rizik jako integrujícího prvku je možná. Nicméně bude při tvorbě tohoto integrovaného systému řízení třeba překonat některé myšlenkové bariéry, vytvořit srozumitelnou a snadno sdělitelnou koncepci integrace a nalézt vhodné motivační prvky a indikátory výkonnosti systému. Závěr V současné době se v organizacích aplikují manažerské techniky prakticky na všechny oblasti podnikání, jako je kvalita produktů, bezpečnost zaměstnanců a okolí podniku, bezpečnost informací, ovlivnění životního prostředí, rozhodování v oblasti financí, plánování, přerozdělování zdrojů atd. To vše nejčastěji za účelem upevnit pozici organizace na trhu, posílit konkurenceschopnost jejích produktů, zvyšovat prestiž a zisk. Vývoj v přístupu k řízení organizace ukazuje na tendenci k propojení jednotlivých řídících prvků a procesů v jediný komplexní systém řízení. Tento trend propojit řízení klíčových oblastí v jeden celek a zjednodušit a zefektivnit tak celkové řízení organizace je v současné době na svém vrcholu, a proto je stále v popředí zájmu hledat optimální přístupy k tomuto problému. Novelizace normy OHSAS 18001 je jedním z kroků, které lze považovat za přispívající k procesu integrace klíčových oblastí řízení, přestože lze stále nalézt určité nedostatky a prostor pro další zlepšování.

74

Literatura [1] PUSKEILEROVÁ, L., KOTEK, L. Systémy managementu bezpečnosti. In V. ročník mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Sborník přednášek. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2005. s. 211 – 219. ISBN 80-86634-64-7 [2] ČSN OHSAS 18001:2008. Systémy managamentu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – Specifikace. ČNI, Praha, 2008. [3] NENADÁL, J.; PLURA, J.; HUTYRA, M.; PETŘÍKOVÁ, R. Základy managementu jakosti. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2005. ISBN 80-248-0969-9.

75

„SAR“ Parameter udávajúci elektromagnetického poľa ľudským telom

mieru

„SAR“ – Parameter specifies rate electromagnetic field to human body

of

absorpcie

absorption

of

Ing. Jana JACKOVÁ Ing. Katarína HOLOTOVÁ doc. Ing. Hana PAČAIOVÁ, PhD. Technická Univerzita Košice, Strojnícka Fakulta, Katedra bezpečnosti a kvality produkcie Letná 9, 042 00 Košice e-mail: [email protected], [email protected], [email protected], Annotaion: This article is focused at analyses of SAR – specific absorbtion rate of mobilphones and its influence on healt of a man. I tried to describe basic informations about specific absorption rate of mobilphones. Also the influence on man and humanity. It´s hard to say what is right or not, but it´s proofed that the influence on man exist. Most of people which are using mobilphones in their daily life, have a lot of problems with their health. I tried to describe everything what is available in this theme. Key words SAR, mobil phone, electromagnetic radiation, health of a man, ÚVOD Rovnako ako laici sa aj odborníci delia na dva tábory. Časť zastáva názor, že mobilné telefóny zdraviu neškodia, druhá časť má samozrejme názor opačný. Postoj výrobcov je pochopiteľne rovnaký s prvou názorovou skupinou. Ako je vo vyspelom svete bežné, rovnako už aj na Slovensku patrí používanie mobilného telefónu medzi každodenné záležitosti, avšak málokto z nás si uvedomuje možný vplyv a dopad na naše zdravie plynúci z používania mobilných telefónov. Mnohým ľuďom nepríde na um, že pri telefonovaní s mobilným telefónom držia v rukách zdroj mikrovlného žiarenia, ktorý intenzívne pôsobí na náš organizmus. Človek je neustále vystavený účinkom žiarenia. V posledných rokoch prudko narástla spotreba najrozmanitejších domácich elektrospotrebičov. Každé elektrické a elektronické zariadenie je zdrojom elektromagnetického žiarenia. 76

Televízory, rádia, mobilné telefóny, osobné počítače a iné zariadenia vyžarujúce do prostredia elektromagnetické žiarenie. Vplyv elektromagnetického žiarenia takmer automaticky rastie so vzrastajúcim používaním elektroniky. V súvislosti s tým je najviac kontroverzná aj možnosť vplyvu týchto zariadení na ľudský organizmus. V dnešnej dobe už väčšina obyvateľstva v mnohých krajinách sveta vlastní mobilný telefón a počet základňových staníc stále rastie podľa toho ako sa operátori snažia poskytnúť lepšie pokrytie a teda aj kvalitu služieb. Cieľom článku je poukázať na základné vlastnosti elektromagnetického žiarenia, charakterizovať zdroje, poukázať na vplyv neionizujúceho žiarenia formou používania mobilného telefónu na človeka. Prezentovať možné nepriaznivé účinky a navrhnúť opatrenia pre minimalizovanie rizík pred žiarením, aby si každý mohol vytvoriť dostatočne jasný a objektívny obraz o tejto aktuálnej problematike v celej jej zložitosti. V ostatnej dobe začali poprední svetoví výrobcovia mobilných telefónov uvádzať u všetkých nových mobilov absolútnu silu vyžarovania [W] alebo silu vyžarovania týchto zariadení absorbovaných ľudským telom priamo na krabiciach alebo v návodoch svojich výrobkov. Používanou jednotkou je [SAR] (specific absorption rate). Čo je SAR – špecifický absorbčný pomer? SAR je dôležitá dozimetrická veličina. Definuje sa aj ako hmotnostne priemerovaný časový prírastok absorbovanej energie v tkanive. Udáva mieru absorpcie elektromagnetického žiarenia ľudským telom vo wattoch na kilogram (W/kg), alebo inak povedané koľko wattov na kilogram hmoty mobilný telefón vyžiari. Je mierou energie absorbovanej do tela osoby vystavenej rádio frekvenčným poliam. Hodnotu SAR môžeme rozdeliť na: • celotelovú SAR, • lokálnu SAR - priemerný cez príslušný objem. Väčšina obyvateľstva v mnohých krajinách sveta vlastní mobilný telefón a počet základných staníc stále rastie s tým ako sa operátori snažia poskytnúť lepšie pokrytie a kvalitu služieb. SAR limity sú bezpečne nastavené tak, aby nedochádzalo k nepriaznivým účinkom ako napr. zahrievanie celého tela alebo jeho lokálnych častí vplyvom vystavenia elektromagentickému žaireniu. Tieto limity boli nastavené na hodnotu 50krát nižšiu ako je hraničná úroveň, pri ktorej by už mohlo dochádzať k nepriaznivému ovplyvnenia zdravia. Podľa noriem Európskej únie SAR mobilného telefónu nesmie byť vyšší ako 2 W/kg. Väčšina súčasných telefónov vyžaruje v rozpätí od 0,5 do 1,0 W/kg. Všeobecne je možné povedať, že telefóny s integrovanou anténou majú 77

nižšiu úroveň SAR ako klasické telefóny s anténou. Hodnota SAR je najvyššia pri vytáčaní čísla a nadväzovaní spojenia, po nadviazaní spojenia klesá. Hodnoty SAR pri rôznych typoch mobilných telefónov sú dosť rozdielne, cca od 0,12 do 1,2 W/kg – teda pohybujú sa v pomerne širokom rozpätí. Výkon mobilu je max. 2 W a pracuje na frekvencii 900 alebo 1800 MHz, čo je niekde medzi hornou hranicou pásma televízneho vysielania a mikrovlnami. O výkone 2 W – sa dá polemizovať, či je relatívne malý alebo relatívne vysoký – o malom výkone by sa dalo hovoriť, keby bol rádovo v miliwattoch. Praskanie v reproduktoroch rádií alebo televízorov pri nadväzovaní spojenia (ešte pred zvonením) môže byť jedným z dôkazov, že ide o pomerne silný zdroj rádiového signálu. Široký rozstup týchto hodnôt bezpečne zaisťuje, aby akékoľvek zvýšenie teploty tkaniva bolo zanedbateľné. Nízke limitné hodnoty pre širokú verejnosť boli stanovené s tým ohľadom, že táto skupina zahŕňa nielen zdravých jedincov ale aj deti, staršie osoby a osoby s rôznymi zdravotnými problémami či citlivosťou. Ďalej sa pri stanovení týchto limitov počíta aj s prípadom nepretržitého vplyvu (24 hodín denne). Najčastejšie používané mobilné telefóny pracujú v pásme 900 MHz a 1800 MHz. Pre elektromagnetické pole v pásme decimetrových vĺn sú stanovené maximálne hodnoty absorbovaného výkonu v tkanivách tela, pričom tento parameter aj u nás obvykle označujeme anglickou skratkou SAR. Štandard pre meranie hodnôt SAR SAR hodnoty sú priemerné hodnoty zo 6 minútového obdobia vystaveného rádio- frekvenčnému zariadeniu. Toto obdobie odráža tú skutočnosť, že práve tak dlho trvá zvýšenie teploty tela počas vystavenia rádiofrekvenčným poliam. To znamená, že vystavenie vyšším hodnotám SAR prekračujúcim limity, môže byť akceptované po krátkom období, pokiaľ časová závislosť priemernej hodnoty SAR za ľubovoľné šesť - minútové obdobie je vždy pod úrovňou základného obmedzenia. Štandard pre meranie SAR mobilných terminálov špecifikuje : - merací systém, - protokol testovania, - procedúry stanovenia odhadov. Merací systém sa skladá z modelu, ktorý reprezentuje ľudskú hlavu alebo telo, držiak prístroja, SAR - meracieho vybavenia a súradnicového systému pre skenovanie Držiak prístroja sa používa pre simuláciu držania testovaného prístroja. Skenovanie je potrebné pre podrobné zmapovanie elektrického poľa vo vnútri modelu hlavy, čo je veľmi zjednodušene povedané nízko stratový plášť naplnený vhodnou kvapalinou. To slúži pre napodobnenie ľudskej hlavy alebo 78

tkaniva ľudského tela. Tým získame potrebnú informáciu o priestorovom rozložení elektrického poľa. Lokálna hodnota SAR je daná nasledujúcim vzťahom: σ *E2 SAR = [W/kg] ρ - σ (S/m) merná elektrická vodivosť (konduktivita) tkaniva, - E (V/m) nameraná (efektívna hodnota) intenzita elektrického poľa, - ρ (kg/m3) objemová hustota (merná hmotnosť) tkaniva. Meranie sa vykonáva pre maximálnu úroveň vysielacieho výkonu a pre všetky kmitočtové pásma. Najväčšia nameraná hodnota SAR musí byť pod stanoveným limitom. Podrobné CAD modely mobilných telefónov a ľudského tela umožňujú presný odhad hodnôt SAR. Hlavnou výhodou numerickej metódy, v porovnaní s meraním je, že účinky RF žiarenia môžu byť stanovené už v počiatočnej fáze vývoja nového zariadenia, bez fyzickej potreby výsledného hardweru. Číselné výpočty sú tiež menej nákladné ako finančne, tak aj časovo, oproti meraniam. Limitné a akčné hodnoty expozície podľa Nariadenia vlády č. 325/2006 Z.z. Limitné hodnoty vystavenia definujú štátne orgány a operátori ich nesmú prekročiť. Všetky základňové vysielacie stanice spoločnosti Orange Slovensko musia spĺňať v súčasnosti platné normy pre ochranu osôb pred elektromagnetickým vyžarovaním, v súlade s medzinárodnou normou ICNIRP (International Commission for Non – Ionizing Radiation). Všetky vysielacie antény Orangeu inštalované na Slovensku tieto normy spĺňajú. Tab. 1: Povolená intenzita elektrického poľa pre obyvateľstvo vo voltoch na meter 900 1800 MHz MHz Nariadenie vlády SR č. 325/2006 Z.

41,25

58,34

Na účely stanovenia limitných hodnôt expozície elektromagnetickému poľu sa v závislosti od frekvencie používajú nasledujúce fyzikálne veličiny: • limitné hodnoty expozície pre prúdovú hustotu časovo premenných polí do 1Hz sú stanovené z dôvodu ochrany srdcovocievneho a centrálneho nervového systému,

79

• limitné hodnoty expozície pre prúdovú hustotu v oblasti medzi 1 Hz až 10 MHz sú stanovené s cieľom predchádzať vplyvu expozície na funkcie centrálneho nervového systému, • limitné hodnoty expozície pre SAR v oblasti medzi 100 kHz až 10 GHz sú stanovené s cieľom predchádzať celotelovému tepelnému stresu a nadmernému miestnemu zahrievaniu tkanív; v oblasti medzi 100 kHz až 10 MHz sú stanovené limitné hodnoty expozície pre prúdovú hustotu aj pre SAR, • limitná hodnota expozície pre hustotu toku výkonu (výkonovú hustotu) v oblasti medzi 10 GHz až 300 GHz je stanovená s cieľom predchádzať nadmernému prehrievaniu tkanív na povrchu alebo v blízkosti povrchu tela. Tab.č. 2: Limitné hodnoty expozície. Označenie f je frekvencia v Hz

Tab. č. 3: Akčné hodnoty expozície. Označenie f je frekvencia v Hz

80

V roku 1998 ICNIRP (medzinárodná komisia pre ochranu pred neionizujúcim žiarením) vydala smernice pre vymedzenie prejavov elektromagnetických polí v rozsahu kmitočtov cca 0Hz až do 300GHz. Doporučené limity sú výsledkom rozsiahleho skúmania a analýzy s niekoľko tisíc stranami, súvisiacimi s účinkami elektromagnetického poľa na ľudské zdravie. Limity boli nastavené so značným rozsahom a chránia všetky osoby od nežiadúcich účinkov vplyvom krátkodobého a dlhodobého vystavenia. Záverom ICNIRP (ale aj iných odborných skupín a orgánov) je, že pod zavedenými limitami nedochádza k žiadnym negatívnym účinkom na zdravie človeka. Tieto smernice ICNIRP boli prevzaté do štátnych noriem v mnohých štátoch po celom svete. Základné obmedzenie vyjadruje úroveň SAR, ktorá je špecifikovaná vo frekvenčnom rozsahu 10MHz až do 10GHz, čo zahŕňa frekvenčné pásma užívané bezdrôtovou komunikáciou (GSM,UMTS). Rádiové vysielače s maximálnym výstupným výkonom menším než 20mW, ako sú napr. bluetooth zariadenia nesmú za žiadnych okolností spôsobiť rádiofrekvenčné žiarenie s úrovňou presahujúcou základné obmedzenia. Pretože bezdrôtové komunikačné systémy pracujú v rozsahu niekoľkých kmitočtových pásiem, je nevyhnutné brať do úvahy aj frekvenčné závislosti veličín pre stanovenie SAR: - intenzita elektrického poľa E vyjadrená jednotkou V/m, - intenzita magnetického poľa H udávaná v jednotkách A/m, - hustota výkonu S s jednotkou W/m2. V rámci CENELEC (European Committee for Electrotechnical Standardization) boli vyvinuté testovacie procedúry SAR pre mobilné telefóny, ktoré boli publikované ako Európsky štandard EN 50361 v roku 2001. Obdobne štandard EN 50360, ktorý špecifikuje kritéria pre vyhodnotenie zhody, bol uvedený v smernici EU ako harmonizácia pre rádio-telekomunikačné koncové zariadenia. Testovanie je záväzné pre všetky mobilné telefóny a produkty s priemerným vysielacím výkonom 20mW a viac. Aj organizácie ako IEEE a IEC sa zúčastňujú procesu štandardizovania meracích procedúr SAR, ktoré sú v zhode so špecifikáciami CENELEC. Prenos hovoru Mobilný telefón je rádiový vysielač a prijímač. Je navrhnutý a vyrobený tak, aby neprekračoval limity vystavenia človeka nízkofrekvenčnému žiareniu podľa odporúčania rady EÚ. Pred u vedením modelu na trh musí byť 81

preukázané, že spĺňa Európsku smernicu R&TTE. Táto smernica obsahuje základnú požiadavku pre ochranu zdravia a bezpečnosť používateľa ako aj všetkých ostatných ľudí. Mobilná sieť sa skladá z troch základných častí, ktoré musia navzájom spolu komunikovať a spolupracovať. V prvom rade je to mobilný telefón alebo dátová karta, nazývané tiež zákaznícke koncové zariadenie. Sú buď zdrojom prenášanej informácie alebo cieľovou stanicou pre jej príjem. Druhá časť siete sa nazýva prístupová sieť a je tvorená systémom základňových staníc a ich riadiacimi jednotkami. Tretia časť zvaná tiež aj „jadrová sieť“ alebo anglicky Core Network má za úlohu prepájať dvoch alebo viacerých účastníkov medzi sebou alebo pri dátových spojoch prepája zákazníka do sveta internetu/intranetu alebo iných požadovaných aplikácií. Koncové zariadenie je najkomplexnejšia časť systému. Informáciu vo forme rádiových vĺn šírených voľným prostredím musí najskôr prijať pomocou prijímacej antény, vyhodnotiť kvalitu prijatého signálu, z digitálneho tvaru informáciu premeniť do tvaru zrozumiteľnému koncovému užívateľovi (hlas, SMS, MMS, internetová stránka a pod.) V prípade vysielania naopak musí vstupnú informáciu zmeniť do tvaru, ktorej zasa “rozumejú“ sieťové prvky. Vyslaný signál zachytáva jedna alebo viacero základňových staníc v okolí koncového zariadenia. Tá ma za úlohu spolu so svojimi riadiacimi jednotkami budovať, riadiť a udržiavať všetky komunikácie v príslušnej geografickej oblasti prostredníctvom prenosu rádiových vĺn. Základňové stanice sú rozmiestnené po celom území Slovenska v počte rádovo niekoľko tisíc. Každá z nich obsluhuje isté územie s priemerom okolo 500 m v mestách, prípadne niekoľko kilometrov v menej zaľudnených územiach alebo obciach. Základňová stanica má iba obmedzenú kapacitu pre prenos dát alebo hovorov a dokáže obslúžiť iba rádovo niekoľko desiatok užívateľov v jednom čase. Keďže počet zákazníkov narastá, okrem základňových staníc budovaných kvôli pokrytiu signálom je čoraz častejší prípad budovania základňových staníc pre zvýšenie kapacity systému, aby mohlo byť obslúžených čo najviac zákazníkov v príslušnej oblasti. Bolo vykonaných a napísaných viac ako 400 správ a štúdií o vystavovaní sa vlnám, ktoré sa nazývajú „rádiové“. Tieto štúdie sú sústredené v databáze Svetovej zdravotníckej organizácie ako aj v skupinách vedeckých expertov (Skupina Stewart v Spojenom kráľovstve, Skupina Zmirou vo Francúzsku, Svetová zdravotnícka organizácia atď.).

82

Obr. 1 : Intenzita mobilného žiarenia na človeka pri telefonovaní

Obr. 2: CAD model ľudskej hlavy a mobilného telefónu pre vyhodnotenie SAR Vyžarovanie základňových staníc Ako bolo už spomenuté mobilná sieť sa skladá z troch základných častí, ktoré musia navzájom spolu komunikovať a spolupracovať. Teda mobilný telefón alebo dátová karta. Druhou časťou je prístupová sieť a je tvorená systémom základňových staníc a ich riadiacimi jednotkami. Tretia časť zvaná tiež aj „jadrová sieť“ alebo anglicky Core Network má za úlohu prepájať účastníkov medzi sebou alebo pri dátových spojoch prepája zákazníka do sveta internetu/intranetu alebo iných požadovaných aplikácií. Koncové zariadenie je najkomplexnejšia časť systému.

83

Základňové stanice BTS (Base Transceiver Station) majú svoje štandardy, ktoré špecifikujú požiadavky pre výpočet, meranie úrovní rádiofrekvenčných polí a dodržiavanie hraničných vzdialeností pre uspodriadanie základňových staníc. Hraničná vzdialenosť je priestor (rozhranie) obklopujúce anténu základňovej stanice, v ktorom už rádiofrekvenčný prejav nepresahuje základné obmedzenie alebo referenčné hodnoty vyplývajúce z predpisov. Pre stanice s vyšším vysielacím výkonom (rozsiahlym anténnym systémom) štandardy predpisujú experimentálne, analytické a numerické procedúry pre stanovenie priestorového rozloženia intenzity poľa okolo antény. Experimenty, merania a výpočty sa vykonávajú v kružnici s priemerom 3m. Hranice tohto valca zohľadňujú distribúciu intenzity poľa. Veľkosť rozhrania je rôzna od centimetrov pre základňové stanice s menším výkonom určené pre vnútorné priestory až po metre pre vysoko výkonové antény určené na strechy alebo stožiare. Do rozhrania základňovýchs taníc ľudia nemali mať žiadny prístup. BTS je osadená sadou smerových (sektorových) antén. Každá anténa vysiela do iného sektoru, čím je umožnené obsluhovať väčší počet buniek. Anténa obsluhuje zároveň niekoľko frekvencií, každá frekvencia môže obsahovať osem hlasových kanálov. V husto osídlených oblastiach sa používajú vysielače s frekvenciou 1800 MHz. Tie majú iba zhruba polovičný dosah oproti štandardným vysielačom 900 MHz, ale zároveň majú až trikrát vyššiu kapacitu. Systém základňových staníc prekódováva prenosové kanály, prideľuje rádiové kanály mobilným telefónom a prenáša dáta do GSM centra. Umiestnenie základňovej stanice je základom pre bezproblémové fungovanie GSM siete operátora. BTS sa umiestňujú na vopred vytipované miesta a mimo miest majú za úlohu pokryť čo najširšie územie, avšak "mestské" stanice sú umiestňované hustejšie a ich úlohou je súčasne obslúžiť čo najviac zákazníkov. Typy buniek •

Makrocell – tzv. makrobunka je štandardná základňová stanica. Má kapacitu 8 timeslotov a dosah cca 35 km. Na počiatku sa na stožiar základňovej stanice dával iba jeden vysielač, dnes kvôli zvýšeniu kapacity obsahuje stožiar vysielača makrocell až tri vysielače, ktoré majú vysielací uhol po 120°.

•

Mikrocell – tzv. mikrobunka je vysielač oveľa menší (rozmerovo i dosahom). Obvykle sa používa jedna anténa s vyžarovacím uhlom 360°, ktorá má dosah cca 27 km. Mikrobunky sa používajú na vykrytie „problematických“ častí (vnútrajšok budov, tunely a pod.).

•

Umbrella cell – dáždiková bunka je kombináciou predchádzajúcich typov. Používa sa na prekrytie „hluchých miest“ obvykle jeden vysielač typu makro cell (s dosahom max. 35 km) a vyžarovacím uhlom 360°. 84

Obr. 3: Hraničná oblasť okolo antény základňovej stanice Vyžarovanie mobilných telefónov na Slovenskom trhu SAR bolo špecifikované v kmitočtovom rozsahu od 10MHz do 10GHz, kde sa nachádzajú všetky používané rádiotelefónne systémy ako GSM alebo UMTS ako aj bluetooth. Európske normy požadujú lomit 2W/kg, čo je zhruba 50krát nižšie ako je úroveň, pri ktorej by mohlo preukázateľne dôjsť k poškodeniu ľudského zdravia. Tab. č. 4: Najviac vyžarujúce telefóny Názov telefónu Motorola L6 Sony Ericsson J300i Motorola Rokr E1 Samsung X490 LG C3310 Sagem my X6-2 Samsung P300 Sony Ericsson Z 520i Sony Ericsson K 300i Nokia N70 Samsung E760 LG B2100

Hodnota SAR vo W/kg 1,33 1,02 1,01 1,00 0,98 0,97 0,97 0,96 0,96 0,95 0,94 0,92

85

Tab. č. 5: Najmenej vyžarujúce telefóny Názov telefónu Samsung X700 Nokia 9300 Nokia N90 MDA Vario Siemens AX75 Nokia 6170 Nokia N71 Samsung D800

Hodnota SAR vo W/kg 0,20 0,24 0,29 0,32 0,33 0,34 0,36 0,39

Možné nežiaduce účinky a návrh opatrení pre minimalizáciu rizík Hlavne v posledných rokoch masívne pribúdajú všade okolo nás zdroje tzv. elektrosmogu. Výskumné pracoviská v zahraničí začínajú venovať pozornosť aj tomuto javu, hlavne z hľadiska pôsobenia na ľudský organizmus. Odvolávajúc sa na pozorovanie zdravotného stavu ľudí, dlhodobo pracujúcich so zdrojmi mikrovlnného žiarenia sú uvádzané nasledovné hororové symptómy: vznik nádorov mozgu, narušenie DNA, negatívne pôsobenie na červené krvinky a lymfocyty, vznik akútnej leukémie, pokles množstva a kvality spermií u mužov, zvýšené riziko potratu. Ďalej sa poukazuje na celý rad iných symptómov, ktoré boli zhrnuté pod označenie “Mikrovlnný syndróm” a to: zvýšená únava, zvýšená podráždenosť, bolesti hlavy, nevoľnosť, poruchy srdcového rytmu, poruchy spánku, atď. V talianskej Verone na ORL klinike študovali vplyv mobilného telefónu na sluchový nerv počas operácie, v priebehu prvých 2 minút boli zistené mierne zmeny vodivosti, ktoré sa však rýchlo znormalizovali. V literatúre sú opísané niektoré nezávažné ťažkosti, ktoré sú v možnom alebo v predpokladanom súvise s používaním mobilných telefónov: chronický únavový syndróm, poruchy spánku, bolesti hlavy a poruchy imunitného systému - alergie (na potraviny), poruchy pamäte a ďalšie symptómy. Absorbciou rádiových vĺn (nielen) z mobilného telefónu vzniká tepelná energia a termické účinky sú zároveň hlavnou oblasťou relevantných výskumov, zaoberajúcich sa vplyvom používania mobilných telefónov na ľudský organizmus. Medzinárodná komisia pre ochranu pred neionizujúcim žiarením (ICNIRP), zložená z nezávislých expertov publikovala v roku 1998 “Smernice pre obmedzenie expozície striedavým elektrickým, magnetickým a elektromagnetickým poliam”, pričom ide o časť elektromagnetického spektra od statického poľa po 1,7.1015 Hz. Dodržanie týchto smerníc považuje svetová zdravotnícka organizácia WHO (World Health Organization) za dostatočnú ochranu zdravia. 86

Vedecky potvrdený bol zatiaľ jediný účinok elektromagnetického vlnenia v tomto pásme na ľudský organizmus, a tým je ohrev. Najvyššia hodnota, povolená pre zamestnancov bola stanovená na 1/10 merného absorbovaného výkonu, ktorý človeka (alebo časť tela) ohreje pri expozícii trvajúcej minimálne 6 minút o 10ºC. Pre obyvateľstvo je stanovený limit ako 1/5 maximálnej hodnoty pre zamestnancov a konkrétne pre mobilné telefóny, ktoré vyžarujú lokálne z antény, je tento parameter stanovený na 2W/kg. Dodržanie tohto parametra pri prieniku decimetrových vĺn do tkanív ľudského tela zabezpečuje, že ich ohriatie počas expozície je tak nepatrné, že žiadne nebezpečenstvo nehrozí. Inak povedané, k rovnakému, alebo vyššiemu ohriatiu dochádza pri mnohých fyziologických procesoch, telesnej námahe a pod. Záver Oblasť vplyvu mobilného telefónu na človeka je predmetom neustáleho skúmania expertov. Nie je možné prijať jednoznačný záver o škodlivosti alebo neškodlivosti týchto zariadení. Všetky zariadenia, ktoré sa dennodenne používajú spĺňajú zákonom dané požiadavky ohľadom hodnoty SAR. Pri porovnávaní samotných telefónov bolo poukázané na hodnoty SAR jednotlivých modelov mobilných telefónov. Pretože hodnoty sú rôzne, dávajú priestor na ďalší výskum, ktorý môže priniesť konečné závery. Dynamika vývoja mobilných zariadení je veľmi vysoká a s tým súvisí aj výskum v oblasti vplyvu na ľudský organizmus. Jednoznačné účinky sa môžu prejaviť možno len o niekoľko rokov, no na druhej strane so začatím prevencie, formou zaužívania opatrení na minimalizáciu rizík, je potrebné začať už teraz. Ako je možné vidieť od funkcií telefónu závisí aj vyžarovanie elektromagnetického žiarenia telefónu. Čiže podľa náročnosti na funkcie telefónu je potrebné minimálne sa informovať o veľkosti hodnoty SAR už pri výbere mobilného telefónu. Žiarenie obmedzené do súčasnej miery (do 2 W/kg) teda väčšinou nemá očividný vplyv na zdravie, avšak dlhodobejší posúdiť nemôžeme, keďže mobily používame iba 10 rokov. Je možné, že v ďalších desaťročiach sa vplyv postupného vystavovania žiareniu ukáže. Už dnes nie len bulvár, ale aj renomované televízne a rádiové stanice hovoria o negatívnom vplyve na zdravie. Dobrou informáciou však je, že momentálne prebieha v Amerike a aj v Anglicku výskum, ktorý by mal dokázať alebo vyvrátiť škodlivosť vyžarovania mobilných telefónov.

87

LITERATÚRA [1] MARUŠINOVÁ, K.: Účinky nízkofrekvenčného magnetického poľa na ľudský organizmus, Bezpečná práca, č.1, 2004. [2] Vyhláška Ministerstva Slovenskej republiky č.271/2004 Z.z. o ochrane zdravia pred neionizujúcim žiarením. [3] TURČANOVÁ, E.: Škodí elektromagnetické pole nášmu zdraviu?, Bezpečnosť práce číslo 12, 2006. [4] ROŠČÁK, J.: Elektromagnetické polia, Enviromagazín MČ2, 2006. [5] Jana Ďurove, Bakalárska práca, 2007, [6] http://www.tahaky-referaty.sk/SAR---vyzarovanie-mobilnychtelefonov/1511/ [7] http://www.apotheka.sk/default.asp?prg=article&id=185 [8] http://www.nokia.sk/pdf/sar/6630_sar.pdf [9] http://www.orange.sk/images/static/pdf/QaA%20ziarenie.pdf [10] http://www.zivotpo.sk/portal/?c=12&id=5862 [11] http://www.mobilmania.sk/Dalsierubriky/AR.asp?ARI=7185 [12] http://www.zive.sk/h/TestCentrum/AR.asp?ARI=106665

Článok bol vypracovaný v rámci projektu VEGA 1/222/05 „Výskum metód hodnotenia rizáík ZPH a ich aplikácií pri posudzovaní rizík v priemysle“.

88

Nová legislativa ke zvýšení bezpečného provozování podzemních objektů Ing. Karel KLOUDA, CSc., M.B.A, Ph.D. Státní úřad pro jadernou bezpečnost Senovážné náměstí 9, 110 00 Praha 1 [email protected] Josef SULDOVSKÝ Český báňský úřad, Praha Kozí 4, 110 01 Praha 1 Ing. Petr ŠARBOCH Hlavní báňská záchranná stanice, Praha Kozí 4, 110 01 Praha 1 Klíčová slova: podzemní stavby (objekty), nová nekontaktní termografie, kontrolní seznamy

legislativa,

systém

prohlídek,

Abstrakt: Příspěvek hodnotí nově přijatou legislativu k zvýšení bezpečnosti podzemních objektů. Jsou popsány způsoby prohlídek objektů, rizika spojená s jejich realizací, využití bezkontaktní termografie a kontrolních seznamů při posuzování bezpečného stavu podzemních objektů. 1. Úvod Prostor pod povrchem terénu (vedle těžby surovin) umožňuje umístění činností, které lze jen obtížně z důvodu technických, enviromentálních či ekonomických umístit a provozovat na povrchu. Příklady důvodů podporujících realizaci podzemních staveb (objektů) -

nedostatek prostoru na povrchu území sdružování podzemních sítí do podzemních kolektorů zachování povrchové zástavby a ochrana historických památek zvýšení kapacity a rychlosti hromadné dopravy překonání přírodních překážek skladování výrobků a hmot ochrana krajiny, přírody a zvyšování kvality životního prostředí na povrchu

Zároveň si ale musíme uvědomit, že podzemní díla jsou situována do míst, kde působí negativní faktory přírodního prostředí (agresivní podzemní

89

voda, deformace hornin, tlaky), vliv vlastního provozu v podzemním díle a časový faktor. Na tyto negativní faktory je nutno reagovat pravidelně prováděným monitoringem, diagnostikou poruch podzemních konstrukcí, projektováním údržby, rekonstrukcí a včasnou realizací některých opatření např. injektáže, izolace, kotvení, stříkaná betonáž, bezpečnostní prvky apod. Špatná údržba zvyšuje rizika, která jsou spojena s existencí a vlastním provozem podzemní stavby (objektu). Podzemní stavby jsou rovněž citlivým místem pro selhání technologií, vůči sabotážím či teroristickému útoku. Toto si uvědomila Bezpečnostní rada státu a svým usnesením číslo 69 z 19. 7. 2005 vyjádřila podporu státnímu dozorování podzemních staveb a objektů. Zároveň bylo uloženo Českému báňskému úřadu, aby vypracoval návrh novely zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, která by legislativně upravila zabezpečení státního odborného dozoru při provozu podzemních staveb (objektů), včetně zabezpečení báňské záchranné služby pro tyto stavby. V podstatě tři roky vznikal zákon, který by novelizoval zákon č. 61/1988 Sb. Musel projít složitým připomínkovým řízením, pravděpodobně důležitou roli v průběhu připomínkového řízení sehrála ta část novely, týkající se nakládání s výbušninami. Výsledkem celého legislativního procesu byl přijatý zákon č. 376 ze dne 6.12. 2007 (Sbírka zákonů z 31.12. 2007), s účinností od 1.2.2008. 2. Zákon č. 376/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a ostatní báňské správě ve znění pozdějších předpisů Podzemním stavbám se věnuje čtvrtá část tohoto zákona s názvem PODZEMNÍ OBJEKTY. § 37 má následující znění: Za podzemní objekty se pro účely tohoto zákona považují tyto podzemní prostory vytvořené ražením a) tunely a štoly, pokud jejich délka přesáhne 50 m, a tunely a štoly metra, b) kolektory, včetně jejich hloubených částí a spojovacích šachet, c) jiné prostory o objemu větším než 1000 m3 zpřístupněné veřejnosti nebo využívané k podnikatelské činnosti, d) stavby pro účely ochrany obyvatelstva, e) kanalizační stoky o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 metrů, f) odvodňovací a vodovodní štoly o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m, g) stará nebo opuštěná důlní díla zpřístupněná veřejnosti. Následně zákon ukládá provozovateli či vlastníku podzemní objektů udržovat tyto objekty v bezpečném stavu, a to souborem technologických prvků 90

proti tlaku nadloží, proti uvolnění horniny a obdobným vlivům, které mohou narušit statiku podzemních prostor. Nad zajištěním bezpečného stavu podzemních objektů vykonávají vrchní dozor Orgány státní báňské správy. V zákoně je zmocnění pro Český báňský úřad ke stanovení prostřednictvím vyhlášky lhůty pro provádění prohlídky podzemních objektů uvedených v § 37 zákona a způsob ověřování jejich bezpečného stavu. Z působnosti tohoto zákona jsou vyjmuty podzemní objekty, které podléhají dozoru Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva dopravy a Ministerstva spravedlnosti. Jako konkrétní příklad staveb podléhajících dozoru resortu Ministerstva dopravy jsou silniční a železniční tunely. 2.1. Možné věcné či legislativní problémy spojené se zněním zákona číslo 376/2007 Sb. V § 37, odst. 1 je uvedeno, že „za podzemní objekty se pro účely tohoto zákona považují tyto podzemní prostory vytvoření ražením“. Ve výrazu ražením může být věcný a legislativní problém. Příklad: řada stanic a tunelů metra nevznikla ražením, ale hloubením z jámy nebo i kombinovaným způsobem výstavby. Jsou to podzemní objekty pro účely citovaného zákona? Rovněž podzemní garáže, sklady, úložiště, vodojemy, energetické zásobníky, hydrocentrály apod. A co větrací šachty systému pražského metra, u kolektorů se hovoří o spojovacích šachtách. Z objektů uvedených v § 37, písm. c) by jako samostatná kategorie měla být vyčleněna podzemí historických měst. Převážně se jedná o rozsáhlé komplexy podzemních prostor, které jsou obvykle pouze částečně přístupné, není u nich zpracována potřebná mapová dokumentace a není znám jejich skutečný stav a rozsah. Jejich nebezpečnost vyplývá právě z této nepřístupnosti a z nedostatku dostupných informací. Náhlým závalem těchto prostor mohou být ohroženy nad nimi se nacházející pozemní objekty, ale i nově vybudovaná podzemní díla např. kolektory s rozvody inženýrských sítí. Historická podzemí jsou specifická také tím, že často není možno identifikovat jejich skutečné vlastníky, tedy osoby zodpovědné za jejich bezpečný stav. Podle našeho názoru byla chyba, že do závěrečné a schválené verze se nedostala preambule, která byla v návrhu Českého báňského úřadu, a to, že v případě pochybností, zda se jedná o podzemní objekty ve smyslu tohoto zákona, rozhodne Český báňský úřad. 2.2. Prováděcí vyhláška Českého báňského úřadu o požadavcích zajištění bezpečného stavu podzemních objektů Vyhláška stanoví lhůty prohlídek podzemních objektů a způsob ověřování 91

jejich bezpečného stavu. Jako způsob ověřování jsou prohlídky, při kterých se posuzují zejména: - funkčnost, celistvost, popřípadě tuhost ostění z hlediska stability a účelu podzemního objektu, včetně lokalizace míst s narušeným ostěním, u podzemních objektů nebo jejich částí dočasně zajištěných ostěním nebo bez ostění také soudržnost horniny riziko samovolné opadávání horniny, - tvar příčného, případně i podélného profilu podzemního objektu a jeho případné změny, - vliv zabudovaných, popřípadě provozovaných technologických zařízení na stav ostění, - nežádoucí průsak vody do podzemního objektu a jeho vliv na ostění, způsob odvádění vody vniklé do podzemního objektu, - stav větrání podzemního objektu a jeho vliv na ostění, - stav a těsnost případných uzavíracích hrází a - schůdnost a průchodnost používaných cest. Při prohlídce se ověřují, doplňují či upravují identifikační údaje o podzemním objektu (příloha č. 1 vyhlášky) a hodnocení míry rizika podzemního objektu (příloha č. 2 vyhlášky), kde jsou uvedeny příklady možných rizik a hodnotí se jejich stupeň. Bohužel příklady rizik nejsou děleny tak, jak jsme dříve publikovali [1], a to na rizika spojená s - existencí podzemní stavby - provozem podzemní stavby - lidským selháním uživatelů, provozovatelů, nýbrž jsou promíchány, což částečně snižuje kvalitu hodnocení a některá z možných rizik v příloze chybí. Určité vylepšení v této oblasti přináší Opatření předsedy ČBÚ, kterým se stanovuje metodický postup při provádění prohlídek podzemních objektů a ověřování jejich bezpečného stavu, včetně vedení evidence o nich. Touto přijatou legislativou a Opatřením předsedy ČBÚ se i ostatní podzemní objekty částečně přiblížili ke kategorii silničních tunelů. U silničních tunelů katastrofické požáry tunelu Mont Blanc a Tauer (1999) vynesly problematiku rizik těchto staveb na veřejnost, do debat vrcholné politiky a do zájmů odborníků různých profesí. Jedním z výsledků práce multidisciplinárních komisí odborníků je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29.4. 2004, která stanoví minimální bezpečnostní požadavky na tunely transevropské silniční sítě. Zavádí se správní orgán, správce tunelu, inspekční orgán a v článku 13 se ukládá povinnost provést analýzu rizik funkčně nezávislým orgánem na správci tunelu. 92

3. Příklady možných rizik, postupů a metod při ověřování bezpečného stavu podzemních objektů Jak je uvedeno v prováděcí vyhlášce k zákonu č. 376/2007 Sb. jsou základem ověřování bezpečného stavu podzemních objektů prohlídky. Nová legislativa zavádí dva druhy prohlídek: - periodickou prohlídku, při které se ověřuje bezpečný stav podzemního objektu - prohlídka narušeného podzemního objektu Při prohlídkách se bude jednat o vstup osob do podzemí, což sebou vždy přináší jistá rizika. Tato rizika budou zanedbatelná v případě, že předmětem prohlídky bude např. nově vybudovaný kolektor, jehož stav je pravidelně kontrolován provozovatelem. Naproti tomu v případě prohlídky sto let nepoužívané staré kanalizační stoky nelze možná rizika podcenit. Jedná se o tyto bezpečnostní rizika: a) nebezpečí nedýchatelného ovzduší Pomineme-li nebezpečí požárních zplodin, nelze v podzemních prostorách vyloučit přítomnost dalších škodlivých plynů, které při určitých koncentracích mohou ohrozit zdraví a životy vstupujících osob. Tyto plyny mohou vytěsnit kyslík a snížit jeho koncentraci natolik, že se ovzduší stane pro člověka nedýchatelným (oxid uhličitý, metan) nebo jsou pro člověka toxické jako např. sulfan (sirovodík). Výskyt uvedených škodlivin je třeba očekávat především v případě, kdy podzemní prostory nejsou řádně odvětrávány a dochází v nich k vyhnívání organických látek. b) nebezpečí pádu horniny Dalším významným rizikem pro pohyb osob v podzemí je nebezpečí pádu hornin či závalu důlního díla. Toto nebezpečí je přímo úměrné stavu ostění, případně horninového masivu především ve stropě díla. Pozornost je třeba věnovat zvláště místům s častými prasklinami a lomy v ostění, úsekům se zjevně porušenou a deformovanou výztuží či hornině vypadané na počvě díla. c) nebezpečí pádu do volné hloubky Stejná pozornost jako stropu podzemních prostor by měla být věnována i počvě díla. d) nebezpečí náhlého zatopení díla Před vstupem do podzemních prostor je vždy třeba zvážit možnost jejich náhlého zatopení, například v případě přívalového deště. e) nebezpečí ztráty orientace Toto riziko hrozí především u rozlehlých a členitých podzemních prostor, např. v podzemí historických měst.

93

Možná nebezpečí je třeba vždy před vstupem do podzemí zodpovědně vyhodnotit a v odůvodněných případech je nutno provést prohlídku formou plánovaného nehavarijního zásahu báňské záchranné služby. Jedna z exaktních metod k využití při prohlídkách podzemních staveb a vedoucích k identifikaci narušených míst ve stavbě, která byla již testovaná v podzemních objektech je nekontaktní termografie [2]. Získaný termogram poskytuje základní informace o poruchách v ostění, jako jsou praskliny, netěsnosti, vlhkost, rosení stavebního materiálu, přítomnost jiného prostředí na rubu ostění (kaverny) apod. Jako příklad (viz obr. 1) uvádíme některé termogramy získané monitorováním v Ještědském tunelu u železniční stanice Křížany. První dva snímky ukazují výjezdní části tunelu, na třetím a čtvrtém snímku jsou termogramy detailu průsaku vody v tunelu. Např. červené zbarvení u termogramů (vyšší teplota snímaného povrchu) je způsobena prosakující vodou, která má vyšší teplotu než okolní vzduch v tunelu.

Obr. 1: Příklady termogramů získaných z ostění Ještědského tunelu Zdroj: vlastní

94

Další upřesňující a sjednocující podklady při posuzování stavu ostění by přinesly i Kontrolní seznamy pro zjišťování kvality ostění (Kontrolní seznamy jsou jeden z nástrojů rizikového inženýrství, jsou považovány za základní metodu pro určování rizik. Lze je použít při inspekcích, při kontrole stavu objektu, území či stavu řešení konkrétních úkolů [3]). U složitějších (technologicky, stavebně, provozně apod.) podzemních objektů jako např. metro či kolektory je třeba vytvořit i další typy Kontrolních seznamů (specifické kontrolní seznamy) pro zjišťování dalších nedostatků, které musí být odstraněny z důvodu zajištění bezpečnosti při provozu podzemních děl. Např. Kontrolní seznam pro zjišťování kvality vstupů do podzemních objektů, pro zjišťování kvality potrubních systémů, posouzení úrovně ochrany proti požáru, kvalitu únikových cest, kvalitu ventilace apod. 4. Závěr Přijatá legislativa i přes své dílčí nedostatky přispěje ke zvýšení bezpečnosti podzemních objektů, z nichž některé jsou součástí systému (sektoru) kritické infrastruktury. Prohlídky podzemních objektů jsou postaveny na letitých zkušenostech a znalostech báňských odborníků, kteří s pomocí kvalitní termokamery mohou poměrně rychle, a to i v rozsáhlých podzemních prostorách, odhalit riziková místa. Tyto riziková místa jsou následně podrobena detailnímu posouzení dalšími specifickými geotechnickými a geofyzikálními metodami. 5. Literatura [1] KLOUDA, K.,: Podzemní stavby jako dílčí subsystémy v některých oblastech kritické infrastruktury, Ochrana obyvatel 2007, Ostrava, 2007, sborník, str. 126, ISBN 80-86634-51-5 [2] KLOUDA, K., FILGAS, R., FROŇKA, A.: Použití nekontaktní termografie pro zvýšení bezpečnosti v podzemních stavbách – štolách, tunelech, kolektorech, Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2006, Ostrava, 2006, ISBN 80-86634-86-8, sborník, str. 162 [3] PROCHÁZKOVÁ, D., ŠESTÁK, B.: Kontrolní seznamy a jejich aplikace v praxi, Policejní akademie ČR, Praha 2006, ISBN 80-7251-225-0

95

Program činnosti OIP na rok 2008, v Moravskoslezském a Olomouckém kraji

vývoj

úrazovosti

Ing. Václava KOCIÁNOVÁ OIP pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě Živičná 2, 702 69 Ostrava e-mail: [email protected] Klíčová slova: program činnosti OIP, zaměření kontrol, pracovní úrazy Abstrakt: Je uvedeno a rozpracováno zaměření kontrolní činnosti OIP v roce 2008, pozornost je věnována kontrole příčin a okolností vzniku smrtelných pracovních úrazů i pracovních úrazů s hospitalizací delších než 5 dnů. Úvod Úvodem bych chtěla připomenout, že Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě je podřízen Státnímu úřadu inspekce práce, který má sídlo ve smyslu zákona 251/2005 Sb., o inspekci práce v Opavě. Státní úřad inspekce práce je státní orgán a je podřízen ministerstvu práce a sociálních věcí. Kromě našeho oblastního inspektorátu práce je Státnímu úřadu inspekce práce podřízeno dalších 7 oblastních inspektorátů práce. Oblastní inspektoráty práce kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů, a to na úseku ochrany pracovních vztahů, pracovních podmínek, zajištění bezpečnosti práce a bezpečnosti provozu technických zařízení, se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví. Oblastní inspektoráty práce kromě dalších činností se zúčastňují šetření smrtelných pracovních úrazů a pracovních úrazů s hospitalizací delších než 5 dnů. V roce 2008 jsou celostátně prováděny kontroly, zaměřené na: - dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce ve stavebnictví i kontrolu plnění úkolů zadavatelů staveb, - dodržování pracovního režimu řidičů organizací (služby, pošty apod.), - opravárenství dopravních prostředků, - kontrolu systému BOZP a pracovně právních vztahů v malých a středních podnicích, 96

- bezpečnost práce při ruční manipulaci s materiálem a břemeny, - dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu a údržbě tlakových a plynových zařízení v kotelnách na plynná paliva, - bezpečnost provozu plošin, u kterých v poslední době dochází k závažným pracovním úrazům. Celostátně bude rovněž pokračovat integrovaná inspekce podle zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií a bude pokračovat nadále program „Bezpečný podnik“. Kontrolní činnost v pracovně právní problematice se kromě provádění kontrol na základě přijatých podnětů na porušování pracovně právních předpisů bude zaměřovat na: - provádění kontrol v pracovně právní oblasti v ústavech sociální péče, zejména v domovech důchodců a domech s pečovatelskou službou, - kontroly vysílaných pracovníků v rámci poskytování služeb, pracovní podmínky a dodržování pracovně právních předpisů při zaměstnávání fyzických osob agenturami práce, - regionální úkol – kontroly zaměřené na činnosti dětí při výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti. Vzhledem k tomu, že velmi často vznikají pracovní úrazy v oblasti stavebnictví a vzhledem k platnosti zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, bych se zmínila konkrétně o úkolech z této oblasti. Jedná se o úkol Bezpečnost práce ve stavebnictví a o úkol Kontrola plnění úkolů zadavatele stavby. K úkolu Bezpečnost práce ve stavebnictví uvádím, že byl zařazen proto, že toto odvětví patří k těm, které vykazují nejvyšší úrazovost. Kontroly jsou v tomto roce zaměřeny na zajišťování bezpečnosti práce při pracích ve výškách, při zemních pracích, při dopravě na staveništi a při montážních pracích. Kontroly jsou prováděny u malých a středních organizací, u organizací, kdy byly při minulých kontrolách zjištěny závažné nedostatky, u organizací s nadprůměrnou úrazovostí a u nově vzniklých organizací. Kontroly jsou především zaměřovány na následující okruhy: - zda se při práci více zhotovitelů na jednom staveništi dodavatelé vzájemně informují o rizicích vyplývajících z jejich činnosti a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, - zda zaměstnavatel zajistil, aby všichni zaměstnanci obdrželi dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP a o informacích a pokynech vede zaměstnavatel dokumentaci,

97

- zda zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům bezplatně podle vlastního seznamu osobní ochranné pracovní prostředky na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce, - zda zaměstnavatel nepřipouští, aby zaměstnanci vykonávali práce, jejich náročnost by neodpovídala jejich schopnostem a zdravotní způsobilosti, - zda zaměstnavatel chrání zaměstnance proti pádu z výšky kolektivním zajištěním (ochranné zábradlí, ochranné ohrazení, záchytné lešení, záchytné sítě), - v případě, že zaměstnanci nejsou chráněni proti pádu kolektivním zajištěním, mají zaměstnavatelem přiděleny OOPP proti pádu, které jsou pro danou činnost vhodné, je určeno místo ukotvení a OOPP jsou pravidelně kontrolovány, - zda technické konstrukce, kterými jsou zaměstnanci chráněni proti pádu, propadnutí střešní krytinou nebo sklouznutí ze střechy, odpovídají svým provedením bezpečnostním požadavkům, - zda je předepsaným (vhodným) způsobem zajištěn prostor pod a okolo přepravovaného břemene a pod praví ve výškách, - zda výkopové práce a stěny výkopů jsou bezpečně zajištěny a jsou provedeny bezpečné výstupy a sestupy, - zda zaměstnavatel seznámil obsluhu strojů s místními provozními a pracovními podmínkami majícími vliv na bezpečnost práce a obsluha stroj ovládá v souladu s návodem výrobce, - zda jsou práce se zdvihacími zařízeními prováděny bezpečně v souladu s návody výrobce, právními předpisy, systémem bezpečné práce, - zda je manipulace s materiálem prováděna odborným způsobem a práce jsou prováděny odborně způsobilými osobami; zda jsou vázací prostředky vhodným způsobem skladovány a označeny, - zda provoz staveništních rozvaděčů a pohyblivých přípojů je prováděn v souladu s bezpečnostními předpisy. K úkolu Kontrola plnění úkolů zadavatele stavby uvádím, že implementací směrnice Rady 89/57/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na staveništích, vstoupily do našeho právního řádu nové povinnosti pro zadavatele stavby, které jsou uvedeny v zákoně č. 309/2006 Sb.Cílem tohoto ú)kolu je ověření, zda zadavatelé stavby plní úkoly dané zákonem. Kontroly jsou v letošním roce zaměřeny u tohoto úkolu na následující okruhy: - zda na staveništi, kde působí zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, zadavatel určil potřebný počet koordinátorů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, - zda zadavatel stavby doručil oznámení o zahájení prací na OIP,

98

- zda zadavatel stavby zajistil, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví. Dovolte rovněž, abych Vás upozornila, že zákon č. 309/2006 Sb., tj. zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2007. Často se mu říká zákon o koordinátorovi, ovšem upozorňuji, že jsou v něm i jiné důležité skutečnosti. Upozorňuji tedy alespoň na § 4, kde jsou uvedeny požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení, kde pod písm. c) je uvedeno, že zařízení musí být pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. Takže povinnost provádět revize je povinností zákonnou. Rovněž upozorňuji na § 5, kde jsou uvedeny požadavky na organizaci práce a pracovní postupy. Je jasné tedy povinnost organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti. Dále bych Vás upozornila na nařízení vlády č. 101/2005 Sb. o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí s účinností od 1. 3. 2005. V § 3 odst. 4 je uvedeno, že je zákonnou povinností stanovit termíny, lhůty a rozsah kontrol, zkoušek, revizí, termínů údržby, oprav a rekonstrukce technického vybavení pracoviště. Pro dodržování termínů a lhůt pro provádění těchto činností musí být určena osoba, jejíž povinností je zajistit jejich provádění. Toto nařízení vlády má přílohu, kde Vás jistě bude zajímat část 2.2 – průmyslové rozvody, potrubní systémy, vedení a sítě (dále jen vedení), kde najdete základní požadavky, které byly v minulosti uvedeny ve vyhl. č. 48/1982 Sb., jako např. nutnost ochrany proti korozi, požadavky na uzavírací zařízení, požadavky na vykonávání prací spojených se zásahem do vedení, kdy musí být vypracován technologický postup, značení apod. Dále bych chtěla připomenout nař. vlády č. 378/2001 Sb., které nabylo účinnosti od 1. 1. 2003 je často opomíjeno a právě pracovník, zabývající se bezpečností práce by měl upozornit na skutečnost, uvedenou v § 4, že zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací a následná kontrola této dokumentace musí být prováděna nejméně 1x za 12 měsíců. Dále je zde uvedeno, že provozní dokumentace musí být uchovávána po dobu životnosti zařízení. K pracovním úrazům bych uvedla, že rovněž do našich úkolů je zařazen úkol Kontrola příčin a okolností smrtelných pracovních úrazů a Kontrola příčin a okolností vzniku pracovních úrazů s hospitalizací delších než 5 dnů. Kontrola příčin a okolností vzniku smrtelných pracovních úrazů Kontrola příčin a okolností vzniku smrtelných pracovních úrazů je formou kontrolní činnosti inspektorátu podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. 99

Cílem tohoto úkolu je kontrola příčin a okolností vzniku smrtelných pracovních úrazů a je snahou především: - zjistit skutečný mechanizmus vzniku a příčiny, které k němu vedly, - posoudit, zda při dodržování právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a bezpečnostních pokynů se dalo úrazu předejít, - zhodnotit dostatečnost opatření přijatých zaměstnavatelem proti jejich opakování, - vydat příslušná opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole včetně určení přiměřených lhůt k jejich odstranění (zejména v těch případech, kdy je zaměstnavatel nevydal nebo jím vydaná opatření jsou nedostatečná). K smrtelným pracovním úrazům v letošním roce ke dni 9. 5. 2008 uvádím, že Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj má hlášených 9 smrtelných pracovních úrazů, kde se jedná o 8 mužů a 1 ženu. Z tohoto počtu je prováděna kontrola příčin a vzniku smrtelných pracovních úrazů u 7 případů. 2 případy jsou nešetřeny, jelikož se jedná o dopravní nehody na veřejné komunikaci, kdy je prováděno šetření pouze Policií ČR. Rozbor jednotlivých úrazů a zjištěná porušení provedu přímo ve svém příspěvku a doufám, že budou pro všechny výrazným poučením. V loňském roce bylo na našem Oblastním inspektorátu práce zaznamenáno celkem 30 smrtelných pracovních úrazů, takže číslo k 9. 5. 2008 je alarmující a upozorňuji na to, že tato situace vznikla pravděpodobně tím, že byla teplá zima a stavební práce nebyly během zimního období přerušeny a dále zaznamenáváme smrtelné pracovní úrazy cizích státních příslušníků, kteří pracují na našem území, a to především ve stavebnictví. Kontrola příčin a okolností vzniku pracovních úrazů s hospitalizací delších než 5 dnů Zdůvodnění úkolu je stejné jako u smrtelných pracovních úrazů a rovněž cíl úkolu je stejný jako u předchozí stati. K 9. 5. 2008 bylo u nás zaznamenáno 85 pracovních úrazů s hospitalizací delší než 5 dnů, kdy se jedná o 72 mužů a 13 žen. Z toho bylo vybráno 28 těchto pracovních úrazů, kde se provádí kontrola našim inspektorem. Výběr je prováděn podle našeho Metodického pokynu s přihlédnutím k závažnosti takového úrazu a rovněž s přihlédnutím k dalším okolnostem. Vzhledem k počtu pojištěnců v našich 2 krajích, tj. Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, má náš oblastní inspektorát vzhledem k ostatním částem republiky vysokou četnost pracovních úrazů (počet úrazů/100 zaměstnanců) a vysoký počet smrtelných pracovních úrazů v rámci České republiky.

100

Závěr Na závěr bych připomněla, že jsou naším oblastním inspektorátem práce rovněž prováděny kontroly na základě podaných podnětů na porušování předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a provozu vyhrazených technických zařízení a rovněž podnětů z pracovně právních vztahů. Každoročně stoupá počet podaných podnětů a je celospolečenským zájmem jich co největší počet prošetřit, a to v co nejkratší době od jejich podání a tak ovlivnit chování zaměstnavatelů. Cílem tohoto úkolu je důsledná preventivní činnost s důrazem na dodržování platných právních předpisů. Inspektoři prošetřují především porušení předpisů, které souvisí s každým jednotlivým podnětem a v případě zjištění porušení povinností zaměstnavatele využívají všech oprávnění daných zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, včetně § 7 odst. 1 písm. j) a k), popřípadě i sankční postihy za přestupky nebo správní delikty.

101

Informační technologií

podpora

v oblasti

BOZP

pomocí

moderních

Bc. Oldřich KOLÍNSKÝ, Mgr. Jiřina MĚCHUROVÁ Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i. Jeruzalémská 9, Praha 1, 116 52 e-mail: [email protected] [email protected] Klíčová slova BOZP, internet, informace, informační systémy, informační zdroje, terminologie, encyklopedie, VÚBP. Abstrakt Příspěvek pojednává o současných trendech v oblasti poskytování a přístupu k informacím o BOZP pomocí moderních informačních technologií. V příspěvku jsou prezentovány produkty a služby vyvíjené ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce, v. v. i. V příspěvku je představen inovovaný oborový portál BOZPinfo.cz, informační portál pro malé a střední podniky BZP.cz, Encyklopedie BOZP. Dále jsou shrnuty poznatky z projektu Kontaktního místa BOZP pro region hl. m. Prahu a jsou představeny zcela nové informační zdroje – internetový recenzovaný časopis z oblasti BOZP a integrovaný informační systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a prvence závažných havárií (IIS BOZP a PZH). Úvod V současné době, kdy hrají informace důležitou roli při rozhodování či jakékoli další činnosti, je třeba řešit otázku rychlosti přístupu k informacím a jejich validitě. V 21. století se do hlavního proudu médií poskytujících informace a datový obsah dostávají moderní informační a komunikační technologie. Jedná se zejména o síť Internet, která zprostředkovává mimořádnou zásobu informací dostupných online z kteréhokoli místa světa. S rozvojem přístupu do sítě Internet se také setkáváme s technickými inovacemi v oblasti výpočetní a komunikační techniky. Lze uvést moderní mobilní přístupové technologie do sítě Internet (Wi-Fi1, EDGE2, UMTS3 apod.), vývoj a rozšíření mobilních telefonů umožňujících přístup k datovým službám, kapesních počítačů, PDA4 zařízení a smartphonů. V návaznosti na tyto, řekněme 1

Wirelles Fidelity Enhanced Data Rates for GSM Evolution 3 Universal Mobile Telecommunications System 4 Personál Digital Assistant 2

102

hardwarové komponenty, navazuje vývoj dalších technologií, zabývajících se tvorbou, dostupností, integrací a validací obsahu. Zde můžeme zmínit například digitalizaci obsahu, integraci heterogenních informačních zdrojů do jednoho homogenního celku (integrace dat), sémantika a ontologie informací, přístup k informacím pomocí tenkých klientů apod. Obor BOZP je na kvalitě a dostupnosti informací víceméně závislý. Každá firma musí mít vyřešeny a splněny legislativou dané požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Tuto implementaci si lze však jen stěží představit bez kvalitních informací, best practices, guides a znalostních bází, na základě kterých je možno docílit ideálního – „legálního“ stavu BOZP ve firmě. Oddělení informačních systémů (OIS) Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i. (VÚBP) se již od roku 2002 zaměřuje na provázání oborů informačních a komunikačních technologií a oblasti BOZP. V tomto článku bychom chtěli představit naše produkty a služby, které byly vyvinuty v nedávné době a produkty a služby, které připravujeme v horizontu do roku 2010. Oborový portál BOZPinfo.cz a informační server BZP.cz Na prvním místě je třeba zmínit oborový portál BOZPinfo.cz, který se od svého vzniku v roce 2002 stal jedním z nejnavštěvovanějších a nejpopulárnějších portálů zabývajících se problematikou BOZP. V květnu roku 2007 jsme se rozhodli pro již třetí evoluci oborového portálu BOZPinfo.cz. Vývojovou fázi jsme zakončili v dubnu letošního roku a k pátému květnu 2008 jsme spustili třetí verzi tohoto portálu do pilotní a testovací fáze. S novou verzí se můžete již setkat na známé adrese http://www.bozpinfo.cz.

103

Obr. č. 1 Úvodní stránka rubriky Knihovna BOZP V nové verzi klademe důraz zejména na využití moderních informačních technologií a respektujeme současné trendy a inovace v oblasti zpřístupňování informačních zdrojů. Hlavním cílem vývoje třetí verze byla expanze a přiblížení běžnému uživateli, nejen problematiky BOZP znalého. Tyto cíle však vyžadovaly restrukturalizaci stávajícího obsahu, struktury, designu i nabízených služeb. Restrukturalizace obsahu se dotkla zejména rubrik Rady pro Vás, Legislativa, Věda a výzkum a rubriky Knihovna BOZP. V rámci nabídky nových služeb byla vytvořena sekce BOZP extra, v níž jsme vytipovali informační zdroje, které by mohli uživatele portálu zaujmout. Jedná se o: • Encyklopedii BOZP, • Digitální archiv AiP Safe III, • Poradnu BOZP. Encyklopedie BOZP Encyklopedie BOZP je projektem vzniklým v rámci výzkumného záměru VÚBP, v.v.i. a je řešen v projektu 3 „Management znalostí – podmínka úspěšného řízení BOZP“. O vzniku, koncepci a řešení projektu jsme psali v loňském sborníku konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2007.

104

Letos jsme Encyklopedii BOZP neboli terminologický slovník zveřejnili v síti Internet. V současné době obsahuje zhruba 2500 hesel. Uživatelé mají dostupný rejstřík hesel v českém, anglickém, německém a francouzském jazyce. Každé heslo je doplněno o definice, vazby na externí zdroje, v nichž mohou o daném termínu nalézt další informace a tzv. koncept pojmu, který i nezkušenému uživateli poskytne představu, kam dané heslo v celém systému BOZP patří. V blízké budoucnosti bychom chtěli zřídit redakční radu, které by byla garantem kvality slovníku a skládala by se z odborníků v oblasti BOZP. Encyklopedie BOZP je dostupná na adrese http://www.bozpinfo.cz/knihovna-bozp/slovnik/. Digitální archiv AiP Safe III Digitální archiv AiP Safe III je systémem pro správu dokumentů a VÚBP v něm vytváří digitální elektronickou knihovnu dokumentů, které vlastní odborná knihovna VÚBP nebo které získá v plném textu volně na Internetu. Digitální archiv obsahuje bibliografické záznamy včetně věcného popisu (anotace, klíčová slova) o knihách, článcích, normách, časopisech a dalších typech dokumentů. U řady z nich je dostupný i plný text, ale pouze v případě, že máme souhlas autora nebo je dokument na Internetu volně ke stažení. Ostatní dokumenty lze po objednání získat v kopii za úhradu v knihovně VÚBP. V nové verzi BOZPinfo je digitální archiv dostupný z několika rubrik. V rubrice Knihovna BOZP mají uživatelé vstup do celého systému, z ostatních rubrik je pak přístup ke konkrétním typům dokumentů, např. z rubriky Legislativa se uživatelé dostanou přímo do právních předpisů a vyhledávají dokumenty pouze v této části. Poradna BOZP Poradna BOZP je uživatelům portálu BOZPinfo dobře známá. Jedná se o nejoblíbenější a nejvyužívanější rubriku tohoto portálu, a proto jsme se rozhodli ji zvýraznit přímo na hlavní stránce. Ve struktuře celého portálu ji uživatelé naleznou v rubrice Rady pro Vás. Poradna BOZP je místem, kde mohou uživatelé sdílet a vyměňovat informace a znalosti o jakémkoli problému, se kterým se v praxi při řešení problematiky BOZP setkají. Budoucnost Je nutno dodat, že řada těchto komponent vzešla z výzkumných aktivit realizovaných ve VÚBP. Do konce roku plánujeme část BOZPextra ještě rozšířit o další informační zdroje, které by mohly mít pro uživatele tzv. přidanou hodnotu. Hlavním cílem provozu nové verze oborového portálu je vytvoření a provoz moderního informačního nástroje pro odborníky z mnoha oblastí lidské činnosti, a zároveň se přiblížit k laické veřejnosti, která může portál využít jako kontaktní bod pro získání a sdílení informací a zkušeností mezi jimi a odborníky. Samozřejmostí provozu oborového portálu BOZPinfo.cz je také

105

emailové zpravodajství o novinkách na oborovém portálu, které je odesíláno jedenkrát v týdnu. Dalším prostředkem informování o novinkách na oborovém portálu je RSS5 kanál, který umožňuje uživatelům oborového portálu přihlásit se k odběru novinek pomocí RSS čtečky. Od začátku roku 2007 je uživatelům mobilních telefonů, kapesních počítačů a PDA k dispozici mobilní textová verze portálu, která se nalézá na adrese http://mobil.bozpinfo.cz. V budoucím období budeme i nadále zpřístupňovat uživatelům oborového portálu nové produkty a služby. Jmenovat můžeme zejména přípravu elektronického obchodu, který bude nabízet kompletní sortiment výukových a informačních materiálů vydaných ve VÚBP. Dále bude prostřednictvím oborového portálu uveřejněn Informační systém podpůrných a výzkumných úkolů, který obsahuje detailní informace o českých i zahraničních výzkumných projektech, které jsou nebo byly v oblasti BOZP řešeny. Dalším zajímavým výstupem, který intenzivně připravujeme, je zpřístupnění a online vyhledávání informací v databázích pracovní úrazovosti (jedná se samozřejmě jen o informace, které mohou být legálně zveřejněny). Výše uvedené služby a produkty by měly být k dispozici do konce letošního roku. Informační server BZP.cz V rámci oborového portálu BOZPinfo.cz je i nadále provozován subsystém – informační server BZP.cz. Ten je určen zejména malým a středním podnikům a živnostníkům. Jedná se spíše o návodně – informační portál, který nabízí uvedeným skupinám uživatelů srozumitelné a přímočaré návody, jak řídit firmu tak, aby splňovala požadavky dané legislativou z oblasti BOZP. Na portále jsou dostupné rady a doporučení týkající se zejména těchto oblastí: • postupy při prevenci pracovních a zdravotních rizik, • zajištění školení zaměstnanců o právních předpisech a ostatních předpisech k zajištění BOZP, • zajišťování závodní preventivní péče, • problematika poskytování OOPP pracovníkům, • postupy při vzniku pracovního úrazu, • vedení dokumentace nezbytné pro zajištění BOZP ve firmě apod. Integrovaný informační systém BOZP a prevence závažných havárií Integrovaný informační systém BOPZ a prevence závažných havárií (IIS BOZP a PZH) bude platformou podporující základní cíle v oblasti BOZP a prevence závažných havárií: • informovanost veřejnosti a organizací, které jsou zdrojem ohrožení nebo jsou okruhu potenciálního ohrožení, 5

Ressource Description Framework Site Summary

106

• rozvoj znalostí souvisejících s BOZP a PZH ve společnosti, • podpora prevence a příprava na řešení mimořádných událostí, • zjednodušení procesu posuzování bezpečnostní dokumentace. Oproti předchozím informačním systémům jsou jeho cílovou skupinou bezpečnostní technici a manažeři BOZP v podniku. Tento systém by jim měl usnadnit zavedení integrovaného systému BOZP tak, aby mohly ve svém podniku splnit všechny legislativou stanovené požadavky na BOZP. Je koncipován jako znalostí databáze, v němž uživatelé naleznou konkrétní postupy, návody, metodiky, strukturované informace a nebudou muset potřebné informace dohledávat v dalších zdrojích. Systém bude obsahovat i geografické informace v podobě map, které pomohou vizualizaci dané problematiky z pohledu konkrétního regionu či kraje. Projekt je řešen ve výzkumném záměru VÚBP a pilotní verze bude dostupná do roku 2010. Recenzovaný časopis JOSRA Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti (Journal of Safety Research and Applications, JOSRA) je prvním recenzovaným odborným časopisem pro oblast vědy, výzkumu, vývoje a aplikací v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a souvisejících oborech v České republice. Slouží jako nástroj pro transfer odborných poznatků, znalostí a informací a také pro komunikaci mezi odborníky v ČR i zahraničí. Koncepce časopisu je koncipován tak, aby umožnil snadnější a rychlejší výměnu informací formou článků odborníků výzkumných institucí, vysokých škol, ústavů Akademie věd ČR a další odborné veřejnosti. To umožní vyhovět i zvyšujícím se požadavkům na prezentaci výstupů výzkumu dotovaného ze státního rozpočtu či z evropských zdrojů a urychlit přenos výsledků do praxe. Hlavní cíle časopisu jsou: • poskytnout informace o tom, co se v oboru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dalších průřezových oborech v oblasti vědy a výzkumu děje a k čemu je to dobré, • motivovat a povzbuzovat odborníky k publikační činnosti, • dát možnost a prostor lidem napsat o tom, co dělají a čeho dosáhli, • usnadnit komunikaci poznatků a znalostí mezi odborníky, • přispět k informovanosti o nových trendech a možnostech, • probudit zájem firem a průmyslu o výsledky výzkumu a pomoci jim v řešení praktických problémů, • umožnit zavádění inovativních přístupů a metod do praxe,

107

• prostřednictvím cílené kampaně zaměřené na management rizik napomáhat ke snižování úrazovosti, počtu nehod, finančních ztrát a poškozování životního prostředí, • předložit veřejnosti výstupy výzkumné, analytické a legislativní činnosti resortu MPSV. Časopis je rozdělen na recenzovanou a nerecenzovanou část. Články v recenzované části prochází recenzním řízením, v němž je každý článek posuzován dvěma nezávislými odborníky na danou problematiku. V nerecenzované části jsou pak publikovány informace např. o řešení a realizaci konkrétních projektů a grantů, zprávy z pracovních cest, informace o pořádaných konferencích apod. První číslo vyšlo současně se zveřejněním třetí verze portálu BOZPinfo a stal se jednou z rubrik tohoto portálu. Časopis je zpřístupněn na této adrese http://www.bozpinfo.cz/josra/. Ostatní činnosti V průběhu let 2006 až 2008 řešilo OIS pilotní projekt pro ESF6, který se zabýval problematikou zpřístupnění obsahu informací z oblasti BOZP pomocí kontaktních bodů – informačních kiosků. Projekt byl řešen v lokaci hlavního města Prahy a informační body byly umístěny v díle VÚBP a v budově Oblastního inspektorátu práce pro hl. m. Prahu. Cílem projektu bylo prokázat schopnost vybudování informační sítě kontaktních bodů pomocí tenkých klientů a terminálového serveru. Komunikace mezi všemi komponenty systému byla vyřešena pomocí technologie ADSL7. Projekt byl úspěšně ukončen v lednu letošního roku. Byly splněny všechny vytyčené cíle a také podmínky vyhlášené zadavatelem projektu a poskytovatelem dotace. Na řešení tohoto projektu jsme prokázali, že lze pomocí informačních bodů úspěšně nabízet koncovým uživatelům relevantní obsah nejen z oblasti BOZP. Závěr Hlavním směrem rozvoje informačních systémů BOZP je nejen posilování prevence, osvěty, propagace či vzdělávání, ale také poskytování kvalitních a komplexních informací. Příspěvek popisoval činnosti, služby a informační systémy, které v této oblasti vyvíjí a provozuje VÚBP. Naším cílem je i nadále poskytovat uživatelům, jak z řad široké veřejnosti, tak odborníků BOZP, srozumitelný, utříděný a validní informační obsah s využitím moderních informačních a komunikačních technologií.

6 7

Evropský sociální fond Asymetric Digital Subscriber Line

108

Nebezpečí spojená s emisemi pevných aerosolů Ing. Michaela KONDÁŠOVÁ, RNDr. Petr SKŘEHOT Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Jeruzalémská 9, Praha 1, 116 52 e-mail: [email protected] Klíčová slova aerosoly, rozptyl, expozice, znečištění ovzduší Abstrakt Řada klasických ale i nově se vyvíjejících průmyslových výrob je doprovázena emisemi drobných částic pevného aerosolu. S jeho emisemi se ale můžeme setkávat také při haváriích nebo teroristických útocích. Z hlediska možného ohrožení lidského zdraví je v současnosti věnována velká pozornost nanotechnologiím, avšak poměrně málo se hovoří o tradičních výrobách, kde aerosoly tvoří velmi významnou část nežádoucích produktů. Expozice těmto částicím může probíhat formou inhalace, kontaktu s kůží nebo orálně. Následky na lidském zdraví jsou pak závislé nejen na způsob průniku částic do lidského těla, ale především na jejich chemických a toxikologických vlastnostech. Pro jejich odhad je však potřeba dokonale pochopit šíření aerosolů v ovzduší a určit procento účinného záchytu na exponovaných površích. To je jedním z cílů grantového projektu SPREAD, který řeší VÚBP, v.v.i. v konsorciu s dalšími organizacemi. Tento článek byl zpracován v rámci řešení projektu 1H- PK2/35 „Ověření modelu šíření a účinků ohrožujících událostí“. Úvod Jedním ze základních podmínek pro život člověka je čisté ovzduší. Biologická hodnota vzduchu je daná jeho nenahraditelností a jeho kvalita tak má kritický význam jak pro zdraví člověka tak pro životní prostředí. V poslední době se stále častěji hovoří o znečištění ovzduší, a pojmy jako emise, imise či rozptyl již zdaleka nepatří pouze do odborného slovníku. S ohledem na toxicitu některých polutantů – ať již plynných, kapalných či pevných, tato problematika vzbuzuje zájem toxikologů, lékařů a také expertů na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Aktuální problémy spojené se znečištěním ovzduší S ohledem na rozmanitost přírodních procesů i aktivit člověka je látek

109

tvořící znečistění ovzduší celá řada. V tomto článku se však zaměříme na jednu specifickou skupinu, kterou je aerosol. Aerosol, který je někdy nesprávně označován jako dým, kouř či prach, je soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic o velikosti od 1 nm do 100 μm suspendovaných v atmosféře. Hlavním zdrojem znečisťujících látek je spalování fosilních paliv v průmyslu a doprava. Významnou část ale tvoří také spalovaní v domácích topeništích. Oproti částicím vznikajících přirozeným způsobem, jsou částice produkované při lidské činnosti většinou menší. Jejich toxicita je ale mnohem vyšší a proto také dopady na lidské zdraví jsou výraznější. Významnou vlastností z hlediska chemických procesů probíhajících v atmosféře je tvorba smogu a kyselého deště, které způsobují respirační a jiné zdravotní obtíže, poškozují ozónovou vrstvu ve vrchní části atmosféry a ovlivňují změnu klimatu. Znečisťující látky v ovzduší mohou být obzvlášť škodlivé zejména pro lidi z rizikových skupin, jako jsou děti a lidé staršího věku. Odhaduje se, že 30 – 40 % Evropanů žijících ve městech je exponovaných průměrným koncentracím znečisťujících látek v ovzduší. Z hlediska škodlivosti na lidský organizmus jsou důležité všechny částice menší jak 1 mikrometr, protože se mohou dýchacími cestami dostávat až do alveol. Jejich účinky, které závisí na chemických a fyzikálních vlastnostech látky tvoří příslušné častice, mohou být mechanické, fibroplastické, alergizační, karcinogenní nebo toxické. Osobitou pozornost si zasluhuje aerosol obsahující toxické kovy, zejména olovo a nikl. U mechanického, dráždivého, toxického a fibroplastického účinku, závisí stupeň poškození zdraví ve značné míře na dávce, zatímco u účinku alergizujícího a infekčního jsou rozsah a závažnost poškození na dávce nezávislé. Větší částice (s aerodynamickým průměrem nad 10 μm), obvykle do organismu příliš nepronikají, avšak ty nejmenší způsobují při každodenním dýchaní chronickou tracheobronchitidu. Frakce částic, z nichž více jak 50 % hmoty tvoří částice aerodynamického průměru jako 10 μm a menší, se označují jako PM10. Studie prokázaly, že počet úmrtí na respirační a kardiovaskulární onemocnění narůstá se vzrůstem koncentrací PM10, přičemž monitorování této frakce v Evropě proukazuje její signifikantní hladinu v mnohých státech. Samozřejmě, že u ne u každého, kdo žije v takovém prostředí, vzniknou zdravotní problémy. Úroveň, rozsah a trváni expozice, věk, individuální citlivost a další faktory hrají významnou roli v rozsahu a následků. Zdroje znečištění Znečišťující látky, jakými jsou aerosoly, plyny nebo tuhé částice, představují stálou složku zemské atmosféry. Místně i časově se však mění jejich koncentrace. Tyto látky se dostávají do atmosféry z různých zdrojů. Část z přírodních zdrojů a část ze zdrojů antropogenních. 110

Látky z přírodních zdrojů se vyznačují tím, že oproti stejným látkám, produkovaným lidskou činností, jsou emitovány ve významně větší množství – tvoří až 90 % z celkového množství emisí. Zdánlivě tedy představují větší problém, než částice ze zdrojů antropogenních. Ve skutečnosti se však emise z přírodních zdrojů vyskytují v prostoru rovnoměrně nebo pokud vznikají při silných tepelných procesech (erupce sopek, lesní požáry), jsou transportovány do vyšších vrstev atmosféry, kde se dobře rozptylují. Proto jejích přízemní koncentrace jsou globálně nevýznamné. Větším problémem jsou v současnosti látky emitované z antropogenních zdrojů. Přestože ve své sumě nedosahují množství látek z přírodních zdrojů, jsou významnější pro život člověka a ekosystémů. Proto je důležité hodnotit příslušná rizika a monitorovat následky na jedincích, skupinách i celé populaci. Jednou ze zásad při hodnocení zdravotních účinků znečišťujících látek je zohlednění rozdílu mezi akutními a chronickými účinky. V každé z těchto kategorii mohou zdravotní účinky nabývat různé rozsahy od kritické úrovně ohrožení života až po méně závažná onemocnění, podráždění nebo pouhý diskomfort. Aerosol může vyvolávat akutní účinky v podobě dráždění očí, ale také závažných otrav (ve spojení například s některými plyny), které si mohou vyžádat hospitalizaci, nebo které mohou končit srdečními záchvaty anebo dokonce smrtí. Odhady rizik spojených s výskytem aerosolů v ovzduší musí být provedeny především pro výše zmíněné rizikové skupiny a pro jednotlivce trpící různými zdravotními potížemi. Identifikace těchto rizikových skupin je ve společnosti obzvláště důležitá, protože se u nich první náznaky obyčejně projeví velmi brzy po expozici. Světová zdravotnická organizace (WHO) udává, že jenom emise tuhých částic jsou v EÚ zodpovědné za 25 miliónu onemocnění dýchacích cest u dětí a 32 000 předčasných úmrtí každý rok. Při odhadu expozice a účinků existuje značné množství nejistot a jejich vzájemných vztahů. Např. je možné, že účinky dlouhodobé expozice nízkým koncentracím aerosolu v ovzduší mohou být škodlivější než krátkodobá expozice koncentracím vyšším. Z uvedeného důvodu by měla města vyvíjet činnost v hodnocení a zlepšovaní kvality ovzduší. Čekat až na epizodu silného znečištění, jaké se přihodilo například v Londýně v roce 1952, a pak se snažit řešit následky je přístup krajně nezodpovědný. Už deník The Times v roce 1881 apeloval, že by měl být přijat racionální krok pro zabezpečení čistého ovzduší, což je „primární nevyhnutelnost zachování naší existence“. Faktory ovlivňující rozptyl aerosolů v atmosféře Z výše uvedeného je patrné, že poznat a předpovědět způsob rozptylu nebezpečných plynných látek i aerosolů v atmosféře je velmi důležité. Pro tento účel je možné použít řadu přístupů a rozptylových modelů. 111

Rozptylující se částice jsou ovlivňovány mnoha faktory. Primárně to jsou parametry zdroje, jakými jsou: a) geometrická charakteristika zdroje, b) fyzikální a chemické vlastnosti emisí. Geometrická charakteristika zdroje znamená prostorový popis jeho tvaru. Ten je obvykle složitý. Pro případy modelování rozptylu se charakterizují zdroje jako bodové, liniové, plošné nebo objemové. Důležitá část zdroje je ta část, kde jsou částice emitovány, tedy obvykle hlavice komínu, epicentrum výbuchu, vyústění ventilace apod. Fyzikální charakteristiky emise mají vliv na následné rozložení jejich koncentrací. Jedná se zejména o množství tepla obsaženého v emisích, o jejich hustotu, skupenství jednotlivých podílů, velikost a tvar částic. Další parametry jsou spojeny přímo s atmosférou. Ovzduší, ve kterém se aerosoly rozptylují, je nestálé prostředí, jehož parametry jsou dynamické – mění se v prostoru a v čase; některé z nich s velkou mírou náhodnosti. Atmosféru je možno členit vertikálně do několika vrstev. Většina meteorologických jevů a všechen rozptyl z antropogenních zdrojů (s výjimkou jaderných explozí) se odehrává v nejnižší vrstvě – troposféře. Meteorologie popisuje stav atmosféry několika základními prvky, z nichž většina má na rozptyl aerosolu vliv. Jsou to hlavně teplota, rychlost a směr větru, atmosférické srážky, depozice, vlhkost vzduchu či intenzita slunečního záření. Významný vliv na rozptyl látek v atmosféře má i terén a topografická situace. Rozptylové modely Otázka pohybu aerosolů v ovzduší má velký praktický význam. Proto je tlak, aby byly zdokonalovány současné metody pro modelování rozptylu. Jedná se převážně o modelování matematické, s pomocí výpočetní techniky. Jelikož však rozptyl aerosolu v ovzduší představuje složitý a komplikovaný proces, je možno metody matematického modelování používat pouze v jednodušších případech [1]. Jelikož se velmi malé částice aerosolů (pod 1 μm) v atmosférickém proudění pohybují po podobných trajektoriích jako molekuly plynů (odmyslímeli uplatnění sekundárních jevů, jakými jsou chemické reakce nebo depozice) používají se pro modelování jejich rozptylu podobné přístupy. Za normálních okolností plynná látka po úniku do atmosféry vytváří oblak, který je následně rozptylován ve směru vanutí větru.

112

Existují tři hlavní mechanismy rozptylu tohoto oblaku: − vznášivý rozptyl (též pozitivně vzlínavý) pro plyny lehčí než vzduch; tyto oblaky jsou pasivně transportovány větrem; − rozptyl neutrálního plynu, tj. plynu o přibližně stejně hustotě vzduchu, resp. plynů naředěných na hustotu vzduchu; − rozptyl těžkého plynu nebo směsí těžších než vzduch. Pro fyzikální popis rozptylu plynů v atmosféře existuje mnoho modelů, které se dají rozdělit podle: 1) chování vytvořeného oblaku na: − modely pro vznášivý rozptyl (pasivní modely nebo gaussovské modely), − modely pro rozptyl těžkého plynu, − turbulentní modely 2) trvání úniku na: − modely pro okamžitý únik plynu (PUFF), − modely pro kontinuální únik plynu (PLUME), 3) složitosti modelování na: − jednoduché „box modely“, − složité 3D modely (CFD). Zmíněné modely jsou principiálně odlišné a rovněž jejich rozšíření v praxi je různé. Obecně lze tyto modely dělit na: − dynamické modely a − statické modely. Dynamické modely jsou založeny na přímém použití základních hydrodynamických a termodynamických rovnic, které se řeší numericky. Statické modely naproti tomu poskytují analytické řešení postavené na upravené Suttonově rovnici odvozené na základě praktických pozorování. Dynamické modely se snaží o vyjádření stavu a časového vývoje mezní vrstvy atmosféry. To je však značně obtížné kvůli složitosti a nahodilosti turbulentního proudění atmosféře, pro které neexistuje exaktní teorie. Vliv turbulence je zejména v oblastech v blízkosti zdroje emise a při členitém povrchu neopomenutelná a jeho nezapočítaní by mohlo výrazně zkreslit výsledky. Proto jsou dříve používané difúzní modely postupně vytlačovány pokročilými modely CFD, které již dokáží počítat komplexní vliv terénu. Pro svou náročnost, která je založená na řešení složitých soustav parciálních diferenciálních rovnic a z toho plynoucích vysokých nároků na výkony počítačů a dobu výpočtu, jsou dynamické modely stále ještě nástrojem vývojových laboratoří. V praxi se proto stále ještě široce využívají statické způsoby řešení, které se dokáží lépe vyrovnávat s časovou náročností a finanční nákladností výpočtů. 113

Projekt SPREAD Pro vývoj a ověření modelu šíření prachových částic v ovzduší vzniklých jako následek výbuchu je v současnosti VÚBP, v.v.i. řešeno v rámci projektu pracovně označovaného jako SPREAD. Kromě Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v.v.i. projekt řeší společnosti T-SOFT spol. s r.o., ISATech s.r.o., a Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s. Cílem projektu je navrhnout model, ověřit jeho validitu a vyvinout softwarový nástroj určený pro modelování rozptylu oblaku aerosolů, který by pomáhal vyhodnocovat dosahy nebezpečných koncentrací aerosolů. Toxikologii, tj. expozici ani vztah dávka-účinek, tento software řešit neumí, ale výsledky z něj získané mohou posloužit pro detailnější analýzu. Projekt je podporován Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a v letošním roce skončí. Ve druhé polovině jeho řešení byly prováděny terénní experimenty na polním letišti v Ústí nad Labem, které přinesly řadu zajímavých výsledků a poučení o chování oblaků aerosolů po jejich vzniku. Testy prokázaly, jak výrazně se na transportu částic v atmosféře podílejí atmosférická stabilita, intenzita slunečního záření a drsnost povrchu. Experimenty prováděné za reálných podmínek tak ukázaly, jak odlišné chování může aerosol mít oproti laboratorním měření ve větrném tunelu. Nejlépe se oblak rozptyloval při teplém a slunečném počasí, kdy vznikala termická konvekce, jež nařeďovala vzniklé oblaky a vynášela je vzhůru. Naopak nejhorší rozptylová situace nastala dle očekávání při výskytu ranní inverze, kdy se oblak choval jako kompaktní těleso. Za využití 30 kg průmyslové výbušniny byl řízeně vytvářen oblak aerosolu. Po výbuchu nastala nejprve fáze růstu oblaku kulovitého tvaru, následovaná zbržděním a zastavením růstu. Tato fáze trvala 11sekund. Oproti jiným testům se v tomto případě oblak výrazněji rozšiřoval do stran, takže po 60 sekundách vytvořil plochý disk podobný koláči s neohraničenými horními okraji dosahujících do výšky cca 4 až 5 metrů. Rychlost postupu oblaku byla v bezvětrném počasí cca 0,5 m/s. Než se oblak naředil natolik, že začal pozitivně vzlínat, značně se při svém postupu vlivem tření o povrch protáhl (viz obrázek 1). V této fázi se oblak choval jako těžký plyn s tendencí držet se při povrchu a zaplňovat níže položená místa. Dostatečně na to, aby začal pomalu stoupat, se oblak naředil až po 6,5 minutách, během kterých jeho čelo urazilo vzdálenost 160 metrů od epicentra.

114

Obrázek 1: Vzhled oblaku aerosolu rozptylujícího se za inverze (snímek pořízený při terénních testech projektu SPREAD zachycuje tvar oblaku 120 sekund po úniku ze zdroje); foto: Petr Skřehot. Závěr Ze zkušeností z událostí spojených se zamořením zejména městských aglomerací již víme, jak nebezpečné situace mohou nastat, dojde-li ke vzniku aerosolu v ovzduší. Ovšem testy prováděné v terénu ukázaly, že i prostorově malý oblak aerosolu může představovat velké riziko, zejména uvážíme-li, že vznikne za povětrnostně nepříznivých podmínek. Chování oblaků je v takových případech mnohdy značně odlišné oproti chování klasických plynů nebo par, protože na částice pevného aerosolu snadno difunduje vodní páry a činí ji těžší. Tím se také rozptyl stává složitějším. Vodní film, který se za inverzních situacích a při vysoké vlhkosti vzduchu takto vytváří na površích částic tvořících aerosol, umožňuje rozpouštění i jiné, toxikologicky významných polutantů přítomných ve znečištěném ovzduší. Tímto procesem vzniká toxický smog, jehož rozptyl je velmi pomalý. Literatura [1] SLANČO, P., GELDOVÁ, E., HANČUĽÁK, J., BOBORO, M. 2002: Teoretický výpočet spadu tuhých častíc z ovzdušia. In: Acta Montanistica Slovaca Ročník 7 (2002), 1, 79-83. [2] SLANČO, P., HANČUĽÁK, J., BOBRO, M., GELDOVÁ, E. 2000a: Teoretické aspekty šírenia tuhých a plynných látok z exhalačných zdrojov. In: Acta Montanistica Slovaca,3, 2000, s. 313-317. [3] http://www.seps.sk/zp/casopisy/zp/2002/zp3/fabian.htm

115

Ochrana staveb na území s nebezpečím výstupu důlních plynů na povrch Ing. Petr KUČERA, Tomáš KOZÍLEK VŠB-Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava -Výškovice e-mail: [email protected] Klíčová slova výstup důlních plynů, ochrana staveb, prevence Abstrakt Příspěvek řeší problematiku výstupu důlních plynů na povrch, faktory a vlivy ovlivňující uvolňování důlních plynů a následnou prevenci před vznikem mimořádných událostí. Hlavním cílem příspěvku je přehled aktivních a pasivní ochrany staveb, ale také především lidských životů na těchto územích s nebezpečím možného výstupu. Úvod Projektování a výstavba nových budov v chráněném ložiskovém území (dále CHLÚ) ostravsko - karvinského revíru (dále OKR) obvykle naráží mimo běžných problémů na úskalí poddolování a s ním hlavně spojený únik důlních plynů na povrch. Stavební využívání takového území je možné, jen pokud budou pro výstavbu stanovena a následně i provedena bezpečnostní a zajišťovací protimetanová opatření, která zaručí podmínky bezpečného provádění, užívání stavby a ochranu zdraví při práci. Vetší rozptýlenost budov na velké ploše, průmyslové aglomerace a jejich inženýrské sítě představují obtížnou situaci z hlediska efektivní ochrany před průnikem důlních plynů do objektů. Důlní plyny – jde o plynovou směs obsahující v proměnlivých poměrech metan, etan, oxid uhličitý a uhelnatý, vodní pára, dusík, voda a kyslík. Ta se kumuluje se hlavně ve vydobytých prostorách, a při existenci tlakového spádu a vhodných umělých nebo přírodních komunikací migruje do půdního ovzduší terénu a dále do zemské atmosféry. Výstupy důlních plynů je třeba považovat za trvalé obecné ohrožení, a proto je nelze při realizaci staveb opomíjet. Mohlo by se to neblaze podepsat na zdraví, potažmo živote a majetku obyvatelstva

116

1 Hlavní zásady řešení rizik spojených s výstupem důlních plynů Návrh řešení vychází z dosavadních znalostí a zkušeností získaných z realizace bezpečnostních opatření k omezování výstupů důlních plynů. Jednotlivé postupy řešení jsou závislé na hustotě zástavby, typu stavebního objektu, způsobu jeho užívání a na konkrétní míře ohrožení každé jednotlivé stavby. Při řešení rizik je nejdůležitějším východiskem zajištění ochrany zdraví, života a majetku obyvatelstva, což má přednost před možností ohrožení zákonem chráněných obecných zájmů nebo předpisů, vydaných k jeho provedení. Přítomnost důlních plynů je nutné v ovlivněných oblastech, ohrožených stavebních objektech a v místech jejich předpokládaného výskytu, vyhledávat. Ovšem veškerá měření koncentrace důlních plynů v půdním vzduchu a měření dynamiky výstupů důlních plynů na povrch musí být prováděna Akreditovanou zkušební laboratoří - akreditovanou Českým institutem pro akreditaci, o.p.s. Na základě vyhodnocení výstupu důlních plynů budou v jednotlivých rizikových dílčích oblastech a stavbách navrhována souhrnná ochranná opatření uplatněním systémů pasivní a aktivní prevence, nebo naopak bude výstup plynů v místě měření vyloučen a protimetanová opatření nebudou pro tuto oblast navrhována. Při zjištění překročení nejvyšší přípustné koncentrace CH4 musí být okamžitě zahájena činnost k odstranění příčin tohoto stavu, do níž musí být zapojeny základní složky Integrovaného záchranného systému v ostravské aglomeraci. 2 Systém koncepce ochrany Systém je možné rozložit na dvě samostatné části. Jsou to: – Prognóza – jako odhad vývoje v ovlivněném prostředí a období, na základě odborné analýzy, s orientací na hledání nejvhodnějších variant cílového řešení. − analytická část - popis základního problému, zahraniční zkušenosti, historické souvislosti, přehled dosud realizovaných a zhodnocených opatření, řešení majetkoprávních vztahů, výsledky monitorování výstupu důlních plynů na povrch − průzkumná část - projekt provádění atmogeochemického, geofyzikálního a vrtného průzkumu, přehledy ovlivněné průmyslové a občanské zástavby a inženýrských sítí včetně podzemních staveb návrh výběru a pořadí staveb (formou plánu) k provádění kontrolního měření a návrh preventivních opatření

117

– Prevence – následná činnost související a navazující na výsledky prognózy zaměřená na realizací protimetanových opatření (k ochraně zdraví, života obyvatelstva a majetku a k zabránění vzniku krizového stavu ve stavbě) − pasivní, prováděna jako montáž elektronických zabezpečovacích (monitorovacích) systémů na bázi snímačů koncentrací metanu ve vybraných stavebních objektech − aktivní, realizována formou těsnění staveb a jako výstavba přirozených a nucených ventilačních systémů 2.1 Prognóza Od analýzy předmětu prognózy se odvíjí určení ovlivněných území a stavebních objektů. Ke komplexnímu řešení ochrany staveb je nutno zjistit rozsah území s možným nahodilým výstupem plynů. Výběr a počet ovlivněných staveb, ve kterých (popř. jejich okolí) je nutno kontrolním měřením upřesnit nebo vyloučit možnou míru nebezpečí možnosti působení důlních plynů Po těchto zjištěních bude provedeno vyhodnocení výstupu důlních plynů. 2.2 Výběr stavebních objektů K vyhodnocení výstupu důlních plynů budou upřednostněny stavební objekty občanské a průmyslové zástavby vystavěné se základem zapuštěným do okolní horniny - bez izolací. Pořadí pro výběr stavebních objektů je dáno kritérii: – bezpečnostními – důlně – geologickými – a kritérii veřejného zájmu s přihlédnutím na výše uvedené podmínky Mimo jiné je při výběru staveb nutné diagnosticky posoudit stav základové konstrukce (posouzení těsnosti základu stavby proti pronikání plynů). Dále je také nutné do výběru zapracovat měření inženýrských sítí, u kterých nevylučujeme možnost výstupu důlních plynů do okolí. 2.3 Vyhodnocení výstupu důlních plynů ve stavebních objektech Akreditované zkušební laboratoře (AZL) provádějí vyhodnocení, při němž je kladen hlavní důraz na zajištění kvality měření. Měření AZL je prováděno standardním operačním postupem, výsledky měření doloží AZL protokolem o zkoušce. Měření se provádí jen v období poklesu barometrického tlaku. Zaměřuje se hlavně na vyhledávání CH4 v předpokládaných místech jeho hromadění,

118

s cílem vyhledat místo pronikání důlního plynu do stavebního objektu. V případě, že byla ve stavbě naměřena hodnota překračující nejvyšší přípustnou koncentraci důlních plynů, provádí se opakované vyhodnocení výstupu plynů. Nedojde-li ani po té k dosažení výrazných a uspokojivých omezení nebo zamezení průniků důlních plynů do stavby, musí se rozhodnout o následující možnosti uplatnění odplyňovacích prvků v podloží stavby a v krajním případě i o zrušení užívání a likvidaci stavby. Při zjištění koncentrace důlního plynu překračující nejvyšší přípustnou hodnotu musí být ihned zahájena činnost k odstranění příčin vzniku mimořádné události. Likvidaci krizového stavu v ostravské aglomeraci zajišťují složky Integrovaného záchranného systému. Řešením likvidace a krizového stavu je použití prostředků pasivní a aktivní prevence. Po provedení všech průzkumů a měření se dělá návrh k realizaci preventivních opatření, který je ukončením průzkumné části prognózy. 2.4 Prevence Jako opatření je řešeno bezpečnostní zajištění stavebních objektů a rozhodnutí o realizaci pasivních nebo aktivních prvků prevence, uskutečňovaných k ochraně proti pronikání důlních plynů. Toto se provádí na základě vyhodnocení měření a zjišťování výstupu důlních plynů do staveb nebo také v jejich okolí. Prostředky pasivní a aktivní prevence se volí jako opatření jednoduchá, snadno a rychle realizovatelná, s co nejmenším dotekem se stavební konstrukcí a s jejím okolím a také by nemělo docházet k výrazným omezením užívání stavebního objektu. Přednost mají prostředky zajišťující preventivní opatření v nezbytně nutném rozsahu. Řešení by mělo být provedeno úsporně, ale hlavně účinně. Mezi preventivní protimetanová opatření patří: – Zvýšení výměny vzduchu v suterénních prostorách, uskutečňuje-li se přes ně transport metanu do vyšších podlaží – Zabránění transportu metanu ze suterénních prostor do vyšších podlaží staveb zvýšením těsnosti kontaktních konstrukcí utěsněním trhlin, prostupů atd. – Odvětrání metanu z podloží stavebního objektu a jeho nejbližšího okolí Úspěšnost opatření je dána trvale sníženou koncentrací metanu v místě stavebního objektu na hodnotu nepřekračující nejvyšší přípustnou koncentraci CH4.

119

V případech, kdy se nepodaří minimalizovat neřízené výstupy důlních plynů pomocí odplyňovacích vrtů nebo jiných prvků jsou jako ochranná opatření navrženy pro jednotlivá dílčí území a ovlivněné stavby dva určující bezpečnostní systémy prevence – pasivní a aktivní. Systémy se vzájemně nevylučují a jejich účinky realizované optimálními technologiemi mohou být buď provázané a působit vzájemně, nebo také zcela samostatné. 2.4.1 Pasivní prevence Pasivní prevence je prováděna monitorováním stavu ovzduší v prostoru možného zaplynování. Ve stavebních objektech, ve kterých byla naměřena koncentrace metanu v rozmezí 0,1% – 0,5% CH4, by měly být instalovány elektronické zabezpečovací systémy (snímače koncentrací metanu), jimiž získaná data jsou snímané předávána dálkovým přenosem na metanový dispečink. Získané hodnoty budou podkladem pro bezpečnostní vyhodnocení plynových poměrů ve stavbě. Ve vybraných objektech se instalují snímače na metan (CH4), oxid uhličitý (CO2) a kyslík (O2), a také barometrický tlak (hPa) a teplota (°C). Cílem navrhovaných bezpečnostních opatření pasivní prevence je předcházení vzniku mimořádné události tím, že je přítomnost metanu monitorována ve stavbě dřív, než vytvoří vážnější nebezpečí, odstraňovat krizové situace nebo minimalizovat jejich působení. Pokud je při kontrolním měření ve stavebním objektu zjištěno, že je stavba ve vlivu neřízeného výronu plynu (opakované překročení nejvyšší přípustné koncentrace metanu a hrozba vzniku mimořádné události) musí být přistoupeno k aktivním opatřením zajišťující ochranu zdraví a života obyvatelstva. Souhrnem pasivních opatření se rozumí montáž elektronických zabezpečovacích monitorovacích systémů (zkráceně MEZ = metan; elektronické zabezpečení), na bázi kontinuálních snímačů koncentrací metanu, do ohrožených staveb, resp. do jejich prostorů s možností vzniku výbušných koncentrací metanu. MEZ jeho součástí je snímač, vyhodnocovací ústředna a modem pro dálkovou nebo bezdrátovou komunikaci. MEZ: – Cyklickým snímáním podává informaci o současném stavu ovzduší v monitorovaném prostoru stavby – Prostředek pro snížení rizika monitorováním přítomnosti hořlavého plynu zajišťující aktivaci specifických bezpečnostních opatření – Nastavitelná signalizační mez – Stabilní zařízení trvale napájené a trvale pracující Vyhodnocená data MEZ koncentrací metanu neslouží pouze jako podklad pro bezpečnostní vyhodnocení plynových poměrů ve stavbě, ale jsou také 120

podnětem k zahájení činnosti odstraňující příčiny vzniku krizové situace v nechráněné stavbě. Jsou důvodem k rozhodnutí o vydání závazných bezpečnostních opatření pro možnost dlouhodobého užívání stavby a jejího okolí. Kritéria při výběru vhodného elektr. zabezpečovacího monitorovacího systému: – Plyn, který má MEZ monitorovat – Rozsah koncentrací, které má MEZ monitorovat a kterým může být vystaveno – Předpokládané použití MEZ – Okolní podmínky v prostoru použití MEZ – Provedení MEZ s ohledem na místo použití – Typ zařízení (stabilní) – Typ odběrového systému Provedení MEZ ve stavebních objektech Provedení MEZ musí být takové, aby se zamezilo a předcházelo vzniku mimořádné události. Při správném umístění MEZ, jeho nastavení, obsluze, kontrole a údržbě podle pokynu výrobce nesmí samovolně docházet ke změnám kontrolovaných parametrů nebo funkce systému. Jeho umístění, instalace, obsluha a údržba musí odpovídat pokynům výrobce. Provoz a jeho případné poruchy nesmí vést ke snížení úrovně bezpečnosti provozu monitorované stavby. Nejběžněji používaným typem stabilního systému MEZ je zařízení, které má snímače oddělené od vyhodnocovací jednotky. Skládá se z jednotlivých snímačů umístěných v nebezpečném prostoru připojených k příslušné vyhodnocovací jednotce, která je umístěna v bezpečném prostoru. Umísťování snímačů Snímače a odběrová místa mají být umístěna tak, aby byl metan monitorován dřív, než vytvoří vážnější nebezpečí. Snímače se instalují ve stavbě do míst, kde se při měření zjistil výstup metanu. Plyn bude mít tendenci stoupat a zaplňovat prostory nad úrovní výstupu. Toto chování může být ovlivňováno zdroji tepla a větráním. Pro správné vyhodnocení možnosti pronikání důlních plynů do stavby je nutno zabránit ředění vzduchu v místě snímače CH4. Snímač je nutno umístit před místem míšení vzdušnin. Nesprávné umístění může výrazně ovlivnit výsledky monitoringu. Vysoká a nízká teplota může způsobovat chyby při monitorování a snižovat životnost snímače. Montáž by měla být provedena v prostorech, které splňují provozní specifikace výrobce.

121

Při umisťování snímačů je nutno brát ohled na: – – – –

Proudění okolního vzduchu Umístění větracích otvorů ve stavbě Stavební uspořádání – průchody, přepážky, stěny, tvar stropu Dispozici řešení prostoru – dutiny, výčnělky, místa se schopností akumulace plynu – Zvláštní prostory – šachta, kanál

Snímač CH4 (umístění na stropě) suterén

Obr. 2 Příklad umístění snímačů v ovlivněné budově – celková ochrana K rozhodnutí o umístění snímačů je důležité provést i měření směru proudění vzduchu, které je v ovlivněné stavbě uskutečněno vizualizační metodou – zpravidla kouřovými trubičkami (zavádění kouře do objemu vzduchových hmot). Cílem měření pomocí kouřové stopy je určení místa s nejmenší hybnosti objemu vzdušnin, popřípadě stagnací, v prostoru stavebního objektu. Snímače se instalují na místa s nízkou rychlostí proudění vzduchu do vybraných míst místnosti se stagnujícím ovzduším. Při vyšší rychlosti proudění vzduchu je nutno místo pro snímač určit experimentálně. Nevhodná místa pro umístění snímače: – Uzavřený prostor se špatnou cirkulací vzdušnin (např. nábytek, záclony a závěsy) – Prostor v blízkosti dveří, oken a větracích otvorů – Umístění na nosníky nebo překlady – Místo s klimatizační jednotkou – Okolí ventilátorů – Prostor s proměnlivou teplotou a místa s poklesem teplot pod – 10°C a nebo +40°C – Prašná a špinavá místa – Místa vlhká a mokrá – Místa s větší rychlostí proudění vzduchu

122

Typy snímačů koncentrací metanu: – – – – –

Snímače měřící na principu katalytického spalování Snímač měřící na principu tepelné vodivosti Snímač měřící na principu polovodičovém Snímače měřící na principu absorpce infračerveného záření Snímače měřící na principu fotoionizačním

Chování metanu při vniknutí do stavby Znalost chování metanu v uzavřených a nevětraných místnostech je důležitá pro výběr vhodného MEZ k monitorování přítomnosti tohoto hořlavého plynu. V místnosti se zavřenými dveřmi a okny (bez možnosti jakéhokoliv větrání) bude mít plyn tendenci vyplnit celý prostor nad úrovní svého výstupu. Koncentrace metanu pod úrovní výstupu bude mnohem menší než koncentrace nad ním. Rychlost zvyšování koncentrace metanu je závislá: – na vývoji a změnách barometrického tlaku (pokles) – rychlosti proudění plynu – objemu stavby (místnosti) Pokud je stavba (místnost) bez větrání, může koncentrace metanu dosáhnout v několika hodinách objemové koncentrace, při které se vytváří výbušná plynná atmosféra. V příhodných podmínkách může koncentrace důlního plynu v metanovzdušné směsi jenom narůstat. Větraná místnost s pootevřeným oknem nebo dveřmi, s přiváděným proudem vzduchu, může být zaplynována na hodnotu, která závisí na poměru průtoku plynu a vzduchu. Velikost místnosti má vliv na dobu potřebnou k dosažení místní koncentrace. Malý prostor je zaplynován v kratší době. V zaplynované stavbě s více místnostmi se koncentrace metanu snižuje se vzdáleností od místa jeho výstupu do stavebního objektu. 2.4.2 Aktivní prevence Aktivní systémy ochrany staveb jsou součástí systému prevence navazující na výsledky prognostické činnosti, která byla zaměřena na realizací protimetanových opatření přijatých k ochraně zdraví, života obyvatelstva a majetku a zabránění vzniku krizového stavu ve stavbě. Bezpečnostní zajištění stavebních objektů a rozhodnutí o realizaci aktivních prvků prevence k ochraně stavby, je řešeno jako celkové opatření kombinované s prvky pasivní prevence. Provedení ochrany obnáší u každého typu stavby určitá specifika a zvláštnosti.

123

Existují dva základní způsoby systému aktivní prevence: – Těsnění základové konstrukce stavebního objektu, která je v kontaktu s plynujícím podložím – Výstavba přirozených a nucených ventilačních systémů provedených v blízkém okolí stavby nebo uvnitř stavebního objektu Pokud není toto těsnění základových konstrukcí proti výstupu důlních plynů dostatečně účinné, musí být použity přirozené nebo nucené ventilačními systémy. Hlavní výhoda těchto systémů je zvýšená výměna vzduchu ve stavebním objektu a odsávání důlního plynu z jeho podloží nebo z jeho nejbližšího okolí. Těsnění základových konstrukcí a přirozené nebo nucené ventilační systémy mohou být použity kombinovaně. Provedením aktivních systémů ochrany staveb bude zajištěno: – Zabránění migrace metanu z podzemních prostor do vyšších podlaží staveb těsněním kontaktních konstrukcí – Zvýšení výměny vzduchu v podzemních prostorách, pokud se přes ně uskutečňuje transport metanu do vyšších podlaží – Odvětrání metanu z podloží stavebního objektu a jeho nejbližšího okolí Po uskutečnění všech protimetanových opatření je nutné přesvědčit se o jejich vlivu na snížení koncentrace důlních plynů v monitorovaném prostoru. Opatření je kladně ohodnoceno, pokud byla v ohroženém místě stavebního objektu trvale snížena koncentrace metanu na hodnotu nepřekračující nejvyšší přípustnou koncentraci CH4. Těsnění základových konstrukcí v kontaktu s podložím – – – – –

Jedná se především o utěsnění těchto prvků: Pasivní a aktivní trhliny ve stavbě Celoplošné těsnění základových desek Prostupy kontaktních konstrukcí Trativody a vsakovací jímky Revizní šachty

Pasivní a aktivní trhliny Pasivní trhlina vzniká smrštěním betonové směsi při její vysychání a tvrdnutí. U těchto trhlin není pravděpodobné, že se budou v budoucnu dále šířit a rozvírat. K sanaci pasivních trhlin se používá jako výplňového tmele betonová směs obsahující co možná nejmenší množství vody. Do směsi jsou přidávány syntetické pryskyřice či syntetické latexy. Aktivní trhliny vznikají především vlivy poddolování. Trhliny jsou způsobeny objemovými změnami podloží, které se přenášejí do konstrukce. Příkladem aktivní trhliny je trhlina na styku podlahy (betonové) a ohraničujících stěn. S tímto typem trhliny se můžeme setkat také na styku přístavby 124

s původním domem, v místech rozdílných hloubek založení základů stavebních objektů nebo v důsledků kontaktů základů vybudovaných z jiných materiálů. Sanace aktivních trhlin se provádí tak, aby byly po jejím provedení schopny přenést předpokládaný pohyb, aniž by došlo k porušení tmelu. Použití tmelu závisí na druhu a velikosti pohybu. Používají se tmely s dobrou přilnavostí, neměknoucí a s velkou roztažností. Jsou to polyuretany, akrylátové a silikonové tmely. Celoplošné těsnění základových desek Je li základová betonová deska porušena velkým množstvím drobných trhlin, ale je soudružná a nerozpadá se, je možné tuto plochu utěsnit stěrkovou izolací. Používají se polymercementové stěrky nebo samonivelizační hmoty. Stěrková izolace je pružná ale náchylná k mechanickému poškození, proto je nutné chránit ji další krycí podlahovou vrstvou. Prostupy kontaktních konstrukcí Prostupy inženýrských sítí do stavebního objektu by měly být utěsněny výplněmi, které přilnou k původní základové konstrukci. Nejvhodnější jsou silikonové a akrylátové tmely. V případě, že pohyby očekáváme, je nutné do prostupu vložit pružnou průchodku a vyplnit prostor ke konstrukci polymerbetonem nebo polyuretanovou pěnou. Prostor mezi průchodkou a inž. sítí vyplňujeme pružnou hmotou (polyetylenovou pěnou). Trativody a vsakovací jímky Trativody a vsakovací jímky jsou většinou umístěny ve stavebním objektu obvykle v nejnižším bodě podlahy. V důsledku podtlaku vytvářejícím se pod budovou může být metan z podzákladů stavby účinně nasáván do objektu. Protimetanové zajištění trativodů a vsakovacích jímek může být dvojí. Buď budou jímky zrušeny nebo přeměněny na zařízení jímající a sběrná. V tomto případě bude dno a stěny jímky vybetonováno (polymerbeton) a opatřeno plynotěsnými a vodotěsnými nátěry. Revizní šachty Utěsnění konstrukce šachet je podobné jako u trativodů a vsakovacích jímek. Hlavním důležitým prvkem, který je nutno utěsnit je poklop nad šachtou. Těsnění poklopu se provádí osazením po celém obvodu souvislým pryžovým těsněním a jeho přišroubováním k rámu (aktivaci utěsnění). [2]

125

Obr. 3 Nejčastější vstupní cesty metanu do domu Výstavba lokálních aktivních odplyňovacích stanic Lokální odplyňovací stanice je zdroj podtlaku propojený se zdroji důlních plynů uvolňujících se v důsledku bývalé hornické činnosti. Jedním z největších rizik, spojených s migrací důlních plynů na povrch, jsou jejich plošné výstupy, které nelze spolehlivě vyloučit na celém, hornickou činností ovlivněném území. Příčiny výstupu plynů na povrch jsou tak komplikované, proměnné a v různých oblastech kategorizovaného území rozdílné, že je lze určit jen díky náhodnému zaplynování suterénu budov, kanalizace, vývěru plynů na povrch nebo z výsledků systematického měření koncentrací CH4 a CO2 v půdním vzduchu (dynamika výstupů plynů na povrch). Tyto tzv. neřízené nebo nekontrolovatelné plošné výstupy důlních plynů lze kontrolovaně odvádět (omezení na bezpečnou hodnotu) nebo i úplně vyloučit odvrtáním odplyňovacích vrtů doplněných v odůvodněných případech i jinými odplyňovacími prvky. Ve všech případech však nelze říci, že toto pasivní, řízené odvádění důlních plynů je úplným a zcela bezpečným řešením rizikových situací. Odplyňovací vrty a přirozeně i celá ohrožená oblast je ve vlivu změn barometrického tlaku a riziko, související s výstupy důlních plynů, se výrazně

126

zvyšuje při prudkých poklesech barometrického tlaku a jeho déle trvajících nízkých hodnotách. Za těchto podmínek vývoje změn barometrického tlaku se vytváří tlakový spád směrem z podzemí do atmosféry a ten je i hlavní hnací silou pro migraci důlních plynů k povrchu. Podmínky pro výstavbu odplyňovacích stanic Pokud i po odvrtání odplyňovacích vrtů nadále dochází nebo může dojít ke vzniku obecného ohrožení obyvatelstva (např. jen při poklesech barometrického tlaku) a toto riziko nelze jiným způsobem odstranit (likvidace ohrožených staveb atd.), musíme přistoupit k výstavbě lokálního aktivního odplyňovacího systému. Aktivní prevence při rekonstrukci staveb Mezi rekonstrukce staveb lze vedle přestavby stávajících vlastních objektů zahrnout i k nim návazné přístavby (např. garáže, terasy apod.). Pod povrchem, překrytým základovou konstrukcí, může dojít k hromadění důlních plynů a jejich případnému průniku do vnitřních prostorů staveb nebo návazných přístaveb, proto je nutné hodnotit takto rekonstruovaný objekt z hlediska nebezpečí pronikání plynů do jeho interiéru. Podklady pro navrhování rekonstrukce staveb musí tvořit:

bezpečnostních

opatření

v projektech

– stanovení kontaktních ploch základových a obvodových konstrukcí s podložím – stavebně-technický průzkum staveb, který komplexním způsobem zhodnotí stav především kontaktních konstrukcí s podložím, kvalitu těsnění prostupů inženýrských sítí, trhliny, jiné netěsnosti – diagnostika podloží předmětných objektů a jejich bezprostředního okolí s přihlédnutím k vyhodnoceným výsledkům měření Hlavní opatření snižující koncentraci složek směsi důlních plynů v pobytových prostorech, tj. v interiérech rekonstruovaných staveb: – odstranit plochy s nízkou plynopropustností (beton, asfalt) kolem ohrožených objektů a nahradit je plochami s vyšší plynopropustností (zatravňovacími tvárnicemi, dlažbou uloženou do lože z kameniva) – zhotovit dodatečný drenážní systém kolem rekonstruované stavby pro odvedení půdního vzduchu s důlními plyny komínkem nad střechu objektu v souladu se stavebními pravidly – u podsklepených objektů provést tepelnou a protiplynovou izolaci podlah 1. nadzemního podlaží a sklepní místnosti trvale větrat – pro snížení prostupu důlních plynů do suterénních prostorů provést novou dodatečnou protiplynovou izolaci kontaktních konstrukcí 127

– opravit trhliny a jiné netěsnosti (např. u prostupů inženýrských sítí do suterénu objektů) tmelením atd. – v návaznosti na členitosti objektů a výsledcích diagnostiky suterénních konstrukcí, umístit na vhodných místech v nebezpečných částech budov (výtahové šachty, schodiště) snímače ke kontrole koncentrací CH4 a CO2 s optickou a akustickou signalizací překročení povolených mezí, případně i s automatickým zapnutím umělého větrání ohrožených místností – případné přístavby objektů realizovat bez podsklepení s uplatněním plynotěsných izolací na kontaktu s podložím a styku s rekonstruovanou stavbou Ve většině případů je pro zmenšení rizika ohrožení objektů vhodné kombinovat různá osvědčená opatření. Aktivní prevence při odstraňování staveb Při odstraňování staveb musí být kladena stejná pozornost na území s výstupy plynů z uzavřených dolů na povrch, jako při užívání stávajících objektů zástavby nebo při jejich případné rekonstrukci. Největší nebezpečí vzniku mimořádných událostí hrozí v suterénu a podzemí staveb. U všech technologických postupů, využívaných při odstraňování stavby, je postup prací veden shora dolů, což znamená, že suterénní prostory jsou likvidovány jako poslední. Sem musí být zaměřena hlavní část opatření, v závislosti na konstrukčním a dispozičním uspořádání objektu a jeho nynějším stavu. Způsoby odstraňování staveb S postupem času a vývojem stavebnictví se používá spousta nových pracovních postupů, nových strojních prostředků a hlavně nových specializovaných technologií při odstraňování staveb. Základní způsoby provedení odstranění stavby: – Postupné rozebírání – Jiný způsob – Kombinace obou způsobů Dodržování těchto základních postupů je důležité zejména proto, aby nedošlo ke vznícení nebezpečné směsi nebo k výbuchu směsi vzduchu s metanem. Odstranění stavby postupným způsobem Pro realizaci této technologie se používá ruční stavební nářadí nebo narušení konstrukce a dokončení provedené ručně á k odstranění konstrukcí obtížně rozpojitelných (železobeton, beton, kámen).

128

Odstranění staveb kovových Především to jsou stavby průmyslového stavitelství – haly pro výrobu nebo sklady, které se odstraňují z důvodu nahrazení dnes nevhodných, již nevyhovujících technologických celků. Dalším z důvodů je ukončení činnosti výrobních provozů a nebo také plánovaný útlum a uzavírání dolů. Odstranění stavby jiným způsobem Jakýkoliv jiný způsob (s použitím jakékoliv vhodné technologie) než je odstranění stavby postupným rozebíráním. Demontáže technologií Demontáž výrobních technologií (např. výrobní zařízení, motory, chemické aparáty, potrubní rozvody, kotle atd.) Pro demontáže technologií se používá ručních kyslíko-acetylénových pálících souprav. V opačném postupu než jak byly zhotoveny nebo smontovány pracovníci postupně odřezávají jednotlivé ocelové konstrukce. V místech, kde je zákaz použití otevřeného ohně, se k dělení používá ručních hydraulických nůžek. Zásadní opatření snižující koncentraci složek směsi důlních plynů ve stavbách určených k odstranění: – utěsnění trhlin v základových konstrukcích nebo podlahách – oddělení inženýrských síti od objektu ve výkopech kolem stavby, utěsnění prostupů do prostoru stavby, utěsnění odpojené kanalizace. Výkopy v případě nutnosti zasypat plynopropustným materiálem (struskou) – vyvěšení všech oken a dveří v suterénu a v l. NP a v případě potřeby jejich nahrazení pletivem nebo svařovanou mřížovinou a tím umožnit přirozené větrání objektu stavby – zajištění umělého nuceného větrání ohrožených prostor (ejektor, ventilátor, dmýchadlo atd.) – možné využití bezpečnějšího, ale finančně náročnějšího způsobu ochrany suterénních prostor - vyplnění inertní pěnou. Podle projektované doby odstraňování stavby používáme střední nebo těžké pěny, obvykle dvousložkové – použití otevřeného ohně a elektrických zařízení omezit jen na nejnutnější možnou míru při předem stanovených podmínkách a na určených místech při stálém dozoru, který musí být proškolen pro indikaci metanu – místa možnosti vzniku mechanické jiskry, např. čelisti hydraulických kleští, místa pádu demolovaného zdiva nebo likvidovaných zařízení, chránit intenzivním zkrápěním (např. mlžnou clonou, inertní dusíkovou pěnou) – zakázat kouření a nekontrolované používání otevřeného ohně v prostoru likvidované stavby a blízkém okolí 129

– technický dozor musí být vybaven metanoměrem, k jehož užívání musí být vyškolen a přezkoušen k tomu určenou odbornou organizací. – do znepřístupněných prostor suterénu, ve kterých není vyloučena kumulace CH4, zavést maloprůměrové potrubí pro měření nebo odběr vzorků ovzduší Závěr Dá se tedy říct, že v současnosti je již ochrana proti vniknutí důlních plynů do budov na velmi dobré úrovni a daří se monitorovat a při menším úniku ihned zachytit a potlačit místo výronu důlního plynu ještě před tím, než způsobí mimořádnou událost. Důkazem toho je minimalizace mimořádných událostí na nejmenší možnou míru. V současnosti nejsou zaznamenány větší úniky metanu v zástavbě, po kterých by následovaly výbuchy. Dalším zlepšením v této problematice výstupu důlních plynů by mohla být změna v příslušné legislativě, čili zavedení nového zákona řešícího výstup metanu na povrch. Obdobně jak je to u problematiky výstupu a výskytu radonu v budovách jak průmyslové tak i společenské zástavby. Tímto zákonem by se spousta věcí a povinností spojených s touto problematikou vyjasnila a byly by dány pevné body při řešení tohoto problému. Literatura [1] Ing. Bc. Jiří Jež, Projekt - Komplexní řešení problematiky metanu ve vazbě na stará důlní díla v Moravskoslezském kraji. 1.vyd. Stráž pod Rálskem, 6/2004 [2] Jiránek M., Opatření proti radonu ve stávajících budovách, 1. vyd. Praha: Státní úřad pro jadernou bezpečnost, 2000, [cit. 2008-03-25], URL: [3] V. Flemr, B. Dušek, Chemie pro gymnázia I (obecná a anorganická), 1. vyd. Praha: SPN, 2001. ISBN 80-7235-147-8. 120 s. [4] Ing. Tomáš Strakoš, Ing. Radúz Klika, Komplexní řešení problematiky výstupu důlních plynů na povrch v OKR, [cit. 2008-02-16], URL: [5] Mojžíšková Jana, Sledování výstupu metanu na území Ostravy a použití GIS, [cit. 2008-03-13], URL: [6] [cit. 2008-03-17], URL: [7] Bezpečnostní list metanu, [cit. 2008-03-13], URL:

130

[8] Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) [9] Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě [10] Zákon č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

131

Integrácia systému manažérstva kvality so systémom manažérstva informačnej bezpečnosti a posúdenie ich vzájomnéj zhody Integration of quality management system with information safety management system and their mutual conformity assessment Ing. Anna NAGYOVÁ, Ing. Štefan MARKULIK TU v Košiciach, Strojnícka fakulta Katedra bezpečnosti a kvality produkcie Letná 9, 042 00 Košice, Slovensko e-mail: [email protected] Príspevok bol vypracovaný v rámci projektu VEGA č.1/2217/05. Anotácia V súčasnosti je rutinne zvládnuté zavádzanie systému manažérstva kvality (ďalej len SMK) podľa STN EN ISO 9001:2001. V mnohých organizáciách nie je ale dostatočne docenené a posudzované nebezpečenstvo straty informácií alebo ich odcudzenie. Jednou z možností zlepšovania celkovej úrovne organizácie sa javí zameranie na zvyšovanie bezpečnosti informačných systémov podľa normy STN EN ISO 27001 (ďalej len SMIB). Tieto dva systémy, SMK - orientované na zákazníka a SMIB na informačnú bezpečnosť, sa môžu v organizácii implementovať osobitne, avšak čím väčšia je izolovanosť jestvujúcich systémov, tým menšie sú možnosti ich vzájomného prepojenia a zvyšujú sa nároky na manažérske činnosti a kontrolu procesov. Jedným zo spôsobov ako tomu zabrániť, je vzájomne ich prepojiť a prostredníctvom vhodnej metodiky vytvoriť jednotný integrovaný systém, ktorý by minimalizoval ich duplicitné činnosti a nahradil ich procesmi, ktoré by zahŕňali požiadavky oboch systémov tak, aby sa navzájom nevylučovali. Annotation In the present is very clearly to implement quality management system (QMS) according to STN EN ISO 9001:2001. But there is not enough consideration, how to protect lost or steeling information. One of the possibility of improving the organization level is consider on safety increasing of information systems according to STN EN ISO 27001 This two systems, orientated on customer and information safety could be implemented in organization separately, but as highest is isolation of existed systems, as less are possibilities for their mutual connection and demands of 132

management’s activities and controlling of organization’s processes. One of the possibility, how to avoid it, is to create connection for them and threw the suitable methodic establish one integrated systems, which may minimize duplicity activities and replaceable them with processes, which should cover requirements of both systems in the way, that they would not against each other. 1. Úvod Vytvorenie a používanie noriem, akými sú ISO si vynútila globalizácia trhového prostredia. Prvýkrát to bolo po vzniku NATO v päťdesiatych rokoch minulého storočia. Ukázalo sa, že už osvedčené technické normy, ani dodávateľské predpisy, upravené metódy overovania parametrov stanovených technickými normami nie sú dostatočné pre dosiahnutie potrebnej zhody vo všetkých aspektoch. Na tento fakt sa v rôznych kútoch sveta poukazuje odlišne; čo je niekde samozrejmé, je niekde inde úplne neznáme. V roku 1987 Medzinárodná organizácia pre normy – ISO zverejnila sadu noriem, ktorá sa zaoberala technickými požiadavkami na systém manažérstva kvality. Pôvodne išlo o päticu noriem, označovaných ako normy ISO radu 9000:1987. V roku 1994 došlo k prvej revízii obsahu týchto noriem. Bol to prvý pokus odstránenia nedostatkov, na ktoré poukazoval priemysel (formálnosť, značný dôraz na dokumentáciu, problémy s aplikáciou týchto noriem u malých organizácii). Orientácia v týchto normách sa stala časom pre mnoho organizácii náročná. Tento dôvod spolu s problémami aplikácie svojím obsahom neodpovedali vtedajším trendom a preto sa začalo intenzívne pracovať na rozsiahlej, zásadnej revízii týchto noriem. Táto revízia bola ukončená 15.12. 2000, kedy bol oficiálne vydaný nový rad noriem radu ISO 9000:2000 [1]. Systém manažérstva kvality, ktorý tvorí vo väčšine prípadov primárnu a základnú zložku integrovaných systémov, napomáha realizovať činnosti organizácie v súlade s požiadavkami zákazníka. Tento trend je v dnešnej priemyselnej sfére samozrejmosťou, avšak do popredia sa postupne dostávajú aj otázky týkajúce sa bezpečnosti informačných a logistických systémov a následný rozvoj a ochrana infraštruktúry. Časť celkového systému manažérstva založená na prístupe k riziku organizácie, ktorej úlohou je implementovať, prevádzkovať, monitorovať, preskúmavať, udržiavať a zlepšovať informačnú bezpečnosť sa nazýva systém manažérstva informačnej bezpečnosti (SMIB)[3]. Vo svete je budovanie a certifikácia SMIB podľa ISO/IEC 27001 bežným pojmom, zatiaľ čo na Slovensku sa tento proces ešte len rozbieha. Niektoré organizácie majú vcelku dobre zvládnutú infraštruktúru informačnej bezpečnosti, avšak založenú zväčša na subjektivite prístupov, úloh a zodpovedností. Organizáciám na Slovensku taktiež často chýba dostatočná 133

motivácia, napriek tomu je možné konštatovať zvýšený záujem organizácií o tento systém. Kým k aprílu 2007 bolo na Slovensku certifikovaných podľa tejto normy iba 6 organizácií, za posledných 8 mesiacoch stúpol ich počet takmer dvojnásobne (Tab. 1). Tab. 1 Počet certifikovaných spoločností na Slovensku [6] (údaj k decembru 2007) Názov organizácie

Krajina

Certifikujúca spoločnosť

Štandard BS 77992:2002 alebo ISO/IEC 27001:2005

ANECT a.s.

Slovenská Republika

CQS

ISO/IEC 27001:2005

BESET, spol. s r.o., Bratislava

Slovenská Republika

CQS

BS 7799-2:2002

Disig, a.s., Bratislava

Slovenská Republika

QSCert

ISO/IEC 27001:2005

Energetické služby a servis, a.s. Bratislava

Slovenská Republika

SKQS Žilina

BS 7799-2:2002

Gratex International, a.s. Bratislava

Slovenská Republika

CQS

ISO/IEC 27001:2005

Home Credit International

Slovenská Republika

LogicaCMG

ISO/IEC 27001:2005

KIS Grafik, spol. s r.o. Bratislava

Slovenská Republika

SKQS Žilina

BS 7799-2:2002

MAX - DATA s.r.o. Bratislava

Slovenská Republika

SKQS Žilina

ISO/IEC 27001:2005

PROMPt

Slovenská Republika

SGS Slovakia

ISO/IEC 27001:2005

Scientia, s.r.o., Bratislava

Slovenská Republika

QSCert

ISO/IEC 27001:2005

Slovalco a.s., Žiar nad Hronom

Slovenská Republika

SGS

ISO/IEC 27001:2005

Spoločná Zdravotná Poisťovňa

Slovenská Republika

DNV

BS 7799-2:2002

Tempest

Slovenská Republika

TUV NORD CERT

ISO/IEC 27001:2005

T e c t o n, s.r.o., Bratislava

Slovenská Republika

QSCert

BS 7799-2:2002

UNITEC HOLDING, s.r.o., Bratislava

Slovenská Republika

QSCert

ISO/IEC 27001:2005

134

2. Integrácia SMK a SMIB Pri každej integrácii si treba uvedomiť fakt, do akej miery sa môžu jednotlivé systémy integrovať. To znamená, aby sa pri integrácii nepreferovali požiadavky jedného systému na úkor druhého. Taktiež môže byť otázne, koľko navzájom samostatných systémov môžeme navzájom integrovať. Všeobecne platí, že čím viac samostatných systémov, tým je menšia schopnosť vzájomnej integrácie jednotlivých prvkov. Koncipovanie SMK a SMIB predpokladá vyjasnenie si, čo bude predmetom záujmu týchto systémov a aké skutočnosti je potrebné pri implementovaní a dodržiavaní týchto systémov rešpektovať. Norma SMIB sa zaoberá bezpečnosťou informácií vo všetkých oblastiach. Reflektuje dobu a najviac sa zaoberá oblasťou IT, ale nezabúda na fyzickú bezpečnosť informácií a ochranu priestorov organizácie. Vybudovanie SMIB by malo byť strategické rozhodnutie pre organizáciu. Očakáva sa, že implementácia bude prispôsobená v nadväznosti k potrebám organizácie, napr. jednoduchá situácia si vyžaduje jednoduché riešenie. Hlavným cieľom SMK je vykonávať činnosti a procesy v organizácii v súlade s požiadavkami zákazníka. Otázne je, či môže nastať situácia, kedy rešpektovanie požiadaviek SMK môže vylučovať rešpektovanie požiadaviek SMIB a v akej miere by tento fakt ovplyvnil procesy prebiehajúce v organizácii. Taktiež je otázne, ako by mohla organizácia tieto nezhody minimalizovať a naopak, ako by mohli rovnaké nároky a ciele zjednocovať. Aj v tomto prípade platí, že stupeň integrácie môže byť odlišný (Obr. 1).

SMK

SMK

SMIB

a) nízky stupeň integrácie

SMIB

b) vysoký stupeň integrácie

Obr.1 Stupeň integrácie SMK a SMIB. Pri realizácii jednotlivých krokov zavedenia SMIB je dôležité venovať pozornosť aktivitám, ktoré si vyžiada budúca integrácia. Integrovať dva zavedené systémy v organizácii je často finančne ale aj časovo náročné. Integrácia ako taká môže byť v dvoch zdanlivo rovnakých organizáciách úplne odlišná a jej prepojenie závisí od ich charakteru, veľkosti, počtu zamestnancov ale aj oblasti, v ktorej organizácia pôsobí.

135

3. Posudzovanie miery integrácie SMK a SMIB Medzinárodná norma ISO/IEC 27001 predstavuje prvú normu novej série ISO noriem pre oblasť informačnej bezpečnosti. Súvislosti medzi ňou a normou ISO 9001:2000 sú uvedené v prílohe C normy ISO/IEC 27001 (Tab.2). V tejto prílohe sú jasne uvedené vzťahy, resp. kapitoly oboch noriem, ktoré sú spoločné pre tieto dva systémy. V prípade posudzovania miery odlišnosti, resp. integrácie týchto dvoch systémov by mohla byť zvolená metodika založené na percentuálnej zhode požiadaviek oboch systémov. Vychádzalo by sa z vopred stanovených indexov, ktoré by hodnotili mieru prekrytia a táto hodnota by sa udávala pre lepšiu názornosť v percentách. Čiastočne je táto metodika navrhnutá aj v tabuľke č.2, kde sa brali do úvahy vzájomné podobnosti požiadaviek a kde je miera prekrytia definovaná nasledujúcim pomerom: Počet zhodných požiadaviek Percentuálna zhoda =

(1) Celkový počet požiadaviek jedného systému

Každá kapitola by sa hodnotila zvlášť na základe takýchto, resp. podobných indexov a prostredníctvom jasne formulovanej metodiky by sa neskôr mohol definovať stupeň prekrytia požiadaviek a miera vzájomnej integrácie. Je ale otázne, z akého pohľadu by sa daná integrácia skúmala. Inými slovami, aký percentuálny podiel normy ISO 27001 obsahuje norma ISO 9001 alebo naopak. Na základe tohto posúdenia percentuálnej zhody by sa po úspešnej implementácii oboch systémov mohla táto metodika využívať v praxi, napríklad pri realizovaní interných ale aj externých auditov. V takejto situácii by sa pri vykonávaní integrovaných auditov mohli lepšie stanoviť technické, organizačné ale aj časové podmienky. Tab.2 Príklad porovnania požiadaviek na systémy SMIB a SMK [6] 27001

9001

0 Úvod Všeobecne Procesný prístup

0 Úvod Všeobecne Procesný prístup Vzťah s ISO 9004 Kompatibilita s inými systémami manažérstva 1 Predmet normy Všeobecne Aplikácia 2 Odkazy na normy 3 Termíny a definície

Kompatibilita s inými systémami manažérstva 1 Predmet normy Všeobecne Aplikácia 2 Odkazy na normy 3 Termíny a definície

Percentuálna zhoda podľa obsahu kapitol

136

75%

100% 100% 100%

4. Záver Úspech fungujúcej organizácie, ale aj neziskovej organizácie nie je spojený len s dostatočnými zdrojmi, modernými technológiami, schopnými zamestnancami, ale významným stmeľujúcim prvkom sa stáva manažérstvo. To rovnako ako technológie, či kvalifikácia ľudí, podlieha zmenám a musí korešpondovať so súčasným spoločensko-ekonomickými trendmi. Existuje rad možných prekážok pri budovaní informačnej bezpečnosti, ako napr. zlá implementácia resp. nedodržiavanie bezpečnostných postupov, nedostatok finančných zdrojov, nevedomosť a pod.[7]. Zavádzanie systému kvality a systému manažérstva informačnej bezpečnosti si okrem pochopenia podstaty a podpory vedenia vyžaduje dôkladnú analýzu rizík a nebezpečenstiev a taktiež možných opatrení, ktoré môžu zvýšiť bezpečnosť informácii. Dôležitým krokom je navrhnúť spôsob integrácie dvoch systémov - Systému manažérstva kvality a Systému manažérstva informačnej bezpečnosti tak, aby sa jednotlivé prvky systémov navzájom nevylučovali. Tento článok je prípravou na nájdenie novej metodiky na posúdenie miery integrácie týchto dvoch systémov, vychádzajúc predovšetkým z požiadaviek medzinárodných noriem ISO 9001 a 27001. Literatúra: [1] Nenadál J., Plura J., Hutyra M., Petříková R., - Základy managementu jakosti, Ostrava 2005 [2] Markulik Š. – Štúdia procesu implementácie systémov manažérstva kvality v podmienkach verejných vysokých škôl na Slovensku – Písomná práca k dizertačnej skúške, Košice 2006 Foltýn R. - Úvod do bezpečnosti informací i informačních systémů [3] ISO/IEC 27001:2005 Systém manažérstva informačnej bezpečnosti – požiadavky [4] Foltýn R. - Úvod do bezpečnosti informací i informačních systémů [5] Mitas B. - Systém riadenia informačnej bezpečnosti . INFOWARE – Magazín IT profesionálov, č. 6, jún 2007 [6] Nagyová A., - Integrácia systému manažérstva kvality so systémom manažérstva informačnej bezpečnosti a posúdenie ich vzájomnéj zhody, Písomná práca k dizertačnej skúške, Košice, Apríl 2007 [7] Šolc, M., Jakub M. – Význam a použitie systému manažérstva informačnej bezpečnosti, 13. Medzinárodná vedecká konferencia, Kvalita a spoľahlivosť technických systémov, Quality and Reliability of Technical Systems, Nitra, Slovenská republika, Máj 2008 137

138

Návrh výpočtu odstupových vzdialeností pri o umiestňovaní objektov do blízkosti plynovodov

rozhodovaní

Doc. Ing. Milan ORAVEC, PhD. Doc. Ing. Hana PAČAIOVÁ, PhD. TU Košice, Strojnícka fakulta, KBaKP Letná 9, 042 00 Košice, Slovensko e-mail: [email protected] Úvod Súčasná norma (STN) pre projektovanie a výstavbu vysokotlakových plynovodov [1] už dnes neodráža prístupy, ktoré sú prakticky aplikované v oblasti územnoplánocacej dokumentácie. Nová legislatíva, ktorá je prijímaná v SR po vstupe do EÚ je založená na princípoch akceptovateľnosti (prijateľnosti s ohľadom na stav poznania). Výsledkom toho sú predpisy hovoriace o najlepších dostupných technikách na ochranu životného prostredia v podobe tzv. BAT technológií (Best Available Technique – najlepšia dostupná technika) aplikovaných v oblastiach environmentalistiky, obdobne pri určovaní hraníc akceptovateľnosti - oblasť priemyselných havárií. Vo všeobecnosti táto nová legislatíva vychádza zo zásady, že je potrebné chrániť ľudí, životné prostredie a majetok v primeranom rozsahu. Existujúce predpisy, ktoré sa dotýkajú určovania bezpečnostných pásiem (Energetický zákon [2]), ako aj odstupových pásiem (legislatíva PO), resp. dovolených vzdialeností (STN 386410) nevychádzajú z týchto zásad. V týchto predpisoch nie je jasne určené na základe akých vstupov – predpokladov resp. modelov boli tieto vzdialenosti stanovené. Napríklad z normy STN 386410 nie je zrejmé ani či dovolené vzdialenosti platia pre havarijné scenáre typu Jet fire (Tryskavý požiar) alebo pre UVCE (Výbuch mraku pár), alebo ide o tzv. konzervatívny prístup bez ohľadu na prejav. Americká norma ASME B31.8S-2004 [3] jasne požaduje zohľadňovať pre definovanie prejavov dôsledky typu Jet fire. Vo všeobecnosti s ohľadom na zloženie zemného plynu (98% metán) a na základe štatistiky je možné tvrdiť, že pri úniku plynu a jeho iniciácii dôjde k rozvoju týchto scenárov: - Jet fire, - UVCE. Podmienky pre vytvorenie UVCE, resp. Flash fire (Požiar mraku) sú veľmi zriedkavé.

139

V oblasti legislatívy pre ochranu obyvateľstva v SR platila Vyhláška 300/1996 Z.z. [4], ktorá je zameraná na toxické rozptyly. Ako už bolo spomenuté, norma ASME B31.8S-2004 [3] uvažuje len s typom scenára Jet fire. Pre úniky z potrubných systémoch sa definuje Jet fire, podľa vzorca : r = 0 , 69 ⋅ d

p

(1)

Kde: d = vonkajší priemer potrubia v palcoch, p = maximálny prípustný prevádzkový tlak úseku potrubia v librách na štvorcový palec, r = polomer kruhu dopadu v stopách. 1. Teória rizík Riziká existovali od pradávna. Technický pokrok vytvára nové riziká. Teória rizík je mladá, ak si uvedomíme, že je to jedna teória s pôsobením od spoločenských vied až po technické vedy. Doposiaľ nebola snaha zjednocovať pohľad na riziká v širšom kontexte. Neexistuje univerzálna metóda na posudzovanie rizík, ale existujú princípy platné pre všetky oblasti. Na týchto princípoch je potom možné budovať jednotlivé metódy a spájať ich. V oblasti vojenskej logistiky, jednej z najstarších vied, sú riziká definované ako: „Riziko je potenciálom variácie výsledku“ [Williams]. „Riziko je potenciálom realizácie neočakávaných negatívnych dôsledkov nejakého javu“ [Rowe]. „Riziko je mierou pravdepodobnosti a závažnosti nepriaznivých účinkov“ [Lowrance]. ISO štandardy priniesli pohľad na riziko blízke poslednej definícii. Poisťovníctvo by nemohlo existovať pokiaľ by jednotlivé poisťovacie produkty neboli prepočítané na základe teórie rizík. Každý poisťovací produkt je založený na všeobecnej definícii rizika - R: R = f(P,D)

(2)

Kde: P – pravdepodobnosť vzniku negatívneho javu, D – jeho dôsledok. Na obrázku 1 je zobrazenie priebehu funkcie rizika.

140

P 1,0

R

0,5

1,0

0,5

0,0

D

Obr. 1 Zobrazenie priebehu funkcie rizika 2. Teória rizík a určovanie odstupových vzdialeností 2.1 Výpočet odstupových vzdialeností pre vysokotlakové plynovody Pre aplikáciu teórie rizík je možné vychádzať z tabuľky 1, normy STN 386410 [1], ktorá nepriamo definuje dôsledok, smerom k stratám na majetku, environmente a obyvateľstve v podobe skupín objektov a doporučených minimálnych dovolených vzdialeností. Tab.1: Najmenšie dovolené vzdialenosti potrubia od iných objektov [1].

Položka

1

2

Dovolená min. vzdialenosť od objektu k osi potrubia v m pre menovitú svetlosť DN do do do do nad 150 300 500 700 700

Charakteristika objektov Mestá a husto obývané miesta, samostatné priemyselné závody. Samostatne stojace budovy s hustým zoskupením obyvateľstva (školy, nemocnice, stanice), a pod. dvojposchodové a vyššie obytné domy. Železničné stanice, letiská, sklady s ľahko horľavým materiálom a pod. Jednoposchodové samostatne stojace budovy. Železničné trate, diaľnice, cesty I a II triedy (v súbehu). Diaľničné cestné mosty a verejné lávky pre chodcov.

141

50

100

150

180

200

35

75

125

130

150

3

4

Poľnohospodárske závody (farmy). Samostatne stojace neobytné budovy a pomocné poľnohospodárske stavby, železničné vlečky, cesty III triedy, značené a evidované účelové komunikácie (v súbehu), obsluhované posilňovacie stanice Železničné mosty

30

30

50

90

100

35

100

150

200

250

Tzv. normovaním dovolených minimálnych vzdialenosti vo vzťahu k závažnosti dopadu na charakterizovaný objekt je možné tabuľku1 prepísať nasledovne: Tab.2: Najmenšie dovolené vzdialenosti potrubia od iných objektov – normované hodnoty. Položka

1

2

3

4

Normované hodnoty pre príslušné DN do do do do nad 150 300 500 700 700

Charakteristika objektov Mestá a husto obývané miesta, samostatné priemyselné závody. Samostatne stojace budovy s hustým zoskupením obyvateľstva (školy, nemocnice, stanice), a pod. dvojposchodové a vyššie obytné domy. Železničné stanice, letiská, sklady s ľahko horľavým materiálom a pod. Jednoposchodové samostatne stojace budovy. Železničné trate, diaľnice, cesty I a II triedy (v súbehu) Diaľničné cestné mosty a verejné lávky pre chodcov. Poľnohospodárske závody (farmy). Samostatne stojace neobytné budovy a pomocné poľnohospodárske stavby, železničné vlečky, cesty III triedy, značené a evidované účelové komunikácie (v súbehu), obsluhované posilňovacie stanice Železničné mosty

1,00

1,00

1,00

1,00 1,00

0,70

0,75

0,83

0,72 0,75

0,60

0,30

0,33

0,50 0,50

0,70

1,00

1,00

1,11 1,25

Tabuľa 3 v norme určuje preventívne opatrenia pre prípad možnosti tzv. dovolených skrátení vzdialenosti od potrubia vo forme súčiniteľa zosilnenia steny potrubia nasledovne:

142

Tab.3: Dovolené skrátenie vzdialenosti potrubia[1]. súčiniteľ zosilnenia potrubia

Položka Charakteristika objektov

1

2

3

Mestá a husto obývané miesta, samostatné priemyselné závody. Samostatne stojace budovy s hustým zoskupením obyvateľstva (školy, nemocnice, stanice), a pod. dvojposchodové a vyššie obytné domy. Železničné stanice, letiská, sklady s ľahko horľavým materiálom a pod. Jednoposchodové samostatne stojace budovy. Železničné trate, diaľnice, cesty I a II triedy (v súbehu) Diaľničné cestné mosty a verejné lávky pre chodcov. Poľnohospodárske závody (farmy). Samostatne stojace neobytné budovy a pomocné poľnohospodárske stavby, železničné vlečky, cesty III triedy, značené a evidované účelové komunikácie (v súbehu), obsluhované posilňovacie stanice

najväčšie skrátenie vzdialenosti o

1,2 1,43 1,64

20% 40% 60%

1,2

30%

1,43

40% až k ochrannému pásmu

1,2

Predchádzajúcu tabuľku je potom možné prepísať vo forme matice rizík v závislosti od dovolených maximálnych skrátení vzdialeností pri pravdepodobnosti implementácie súčiniteľa zosilnenia steny potrubia (tab.4). Tab.4: Matica rizík. koeficient skrátenia vzdialenosti

Položka Charakteristika objektov

60% 1

2

3

Mestá a husto obývané miesta, samostatné priemyselné závody. Samostatne stojace budovy s hustým zoskupením obyvateľstva (školy, nemocnice, stanice), a pod. dvojposchodové a vyššie obytné domy. Železničné stanice, letiská, sklady s ľahko horľavým materiálom a pod. Jednoposchodové samostatne stojace budovy. Železničné trate, diaľnice, cesty I a II triedy (v súbehu) Diaľničné cestné mosty a verejné lávky pre chodcov. Poľnohospodárske závody (farmy). Samostatne stojace neobytné budovy a pomocné poľnohospodárske stavby, železničné vlečky, cesty III triedy, značené a evidované účelové komunikácie (v súbehu), obsluhované posilňovacie stanice

143

40%

20%

1,64

1,43

1,2

1,43

1,43

1,2

1,2

1,2

1,2

Potom pre ľubovoľné priemery potrubia DN je možné obecne definovať princíp výpočtu podľa vzťahu (3). Odstupová vzdialenosť = konkrétny dôsledok * hodnota z tab.2 * hodnota z tab.3

(3)

2.2.Algoritmus výpočtu výslednej odstupovej vzdialenosti na báze STN 386410 Tento algoritmus je možné schematicky znázorniť nasledovne: Štart

Zadaj vstupne parametre: priemer potrubia, tlak v potrubí, koeficient dovolenej vzdialenosti - tab.2, koeficient skrátenia vzdialenosti – tab.3 hodnotu tepelnej hustoty (človek, budova)

Výpočet podľa rovnice (2)

Výstupné hodnoty Vzdialenosť pre príslušný tepelný tok (človek, budova)

Koniec

Obr.2 Výpočet odstupových vzdialeností (modifikácia STN 386410) 2.3. Výpočet odstupových vzdialeností na báze probitovej funkcie Probitová funkcia Probitová funkcia definuje súvislosť medzi pravdepodobnosťou úmrtnosti a typovým prejavom posudzovaného scenára (tab.5).

144

Tab.5: Charakteristické probitové funkcie typových scenárov dôsledok

popis probitovej funkcie

Jet Fire

Pr = a + b .ln (t . q4/3)

Flash Fire

-

UVCE

Pr = a + b .ln V Pr = a + b .ln S

hodnoty konštánt probitovej funkcie a, b konštanty pre príslušnú látku t a q konštanty pre príslušnú látku priamy zásah plameňom na úrovni smrteľnej hodnoty a,b konštanty pre príslušnú látku V počiatočná rýchlosť letiacich fragmentov S je funkciou impulzu a počiatočného tlaku

podľa

CPR 16E CPR 16E

CPR 16E

V predchádzajúcej tabuľke sú uvedené prípustné hodnoty podľa normy [5] pre tepelné dávky. 2.4. Algoritmus výpočtu odstupových vzdialeností Na obrázku č.3 je znázornený postup výpočtu odstupových vzdialeností na základe probitových funkcií. Štart

Zadaj vstupne parametre

Zadaj vstupne parametre

Percento úmrtia - človek UVCE alebo Jet fire hodnotu tepelnej hustoty, hodnotu pretlaku

Dovolené straty UVCE alebo Jet fire hodnotu tepelnej hustoty, hodnotu pretlaku

Výpočet JET, UVCE pre priemer potrubia, tlak v potrubí Probit

Výstupné hodnoty Vzdialenosť pre príslušný tepelný tok, pretlak (človek, budova)

Koniec

Obr.3 Algoritmus pre výpočet odstupových vzdialeností na základe probitovej funkcie. 145

Záver Vo všeobecnosti je možné prijať dva rozdielne prístupy. Prvým je prístup založený na tzv. konzervatívnom prístupe. Vychádza sa z predpokladu, že v zasiahnutej zóne je : • úmrtnosť 100 %, mimo tohto územia sa nepočíta so žiadnym úmrtím, • straty na budovách vplyvom hustoty tepelného toku a tlaku nie sú, • zohľadnenie typických kategórií účinkov – hustota tepelného toku, výbuch. Tento prístup je charakteristický pre normu STN 38 6410. Druhým je prístup založený prijateľnej pravdepodobnosti poškodenia človeka a objektov. Vychádza sa z predpokladu, že v zasiahnutej zóne je : • akceptovateľná hodnota, vychádzajúca z historických štatistík, • korekčné koeficienty sa vzťahujú na osídlenosť. Doposiaľ vo všetkých normách v plynárenstve sa uvažuje so scenárom Jet fire, nakoľko tento efekt je funkciou geometrických parametrov potrubia a tlakových pomerov. Je možné vzájomné porovnanie. UVCE je závislý od vonkajších okolností, predovšetkým dosiahnutie dolnej hranice výbušnosti a iniciačných zdrojov. Tento prístup je charakteristický pre súčasne zavádzanú legislatívu, kde sa stanovujú hranice akceptovateľnosti rizika. Literatúra [1] STN 386410 Plynovody a prípojky s vysokým tlakom, 3/1997, SUTN 1999. STN 386410/Z1 Plynovody a prípojky s vysokým tlakom, 3/1997, SUTN 2002. [2] www.zbierka.sk, 656/2004 Z. z. o energetike a o zmene niektorých zákonov a zákon. [3] ASME B31.8S-2004 – Managing System Integrity of Gas Pipelines. USA 2004. [4] Vyhláška 300/1996 Z.z. o zabezpečení ochrany obyvateľstva pri výrobe, preprave, skladovaní a manipulácii s nebezpečnými škodlivinami. [5] GOST R 12.3.047-98, Požiarna bezpečnosť technologických procesov, Všeobecné požiadavky, výpočtové postupy, Gosststandard 1998.

146

[6] Vyhláška MV SR 533/2006 Z.z.o podrobnostiach o ochrane obyvateľstva pred účinkami nebezpečných látok. [7] Methods for the determination of possible damage – CPR 16E. First edition. The Hague, 1992. [8] www.aramis.jrc.it, ARAMIS "Accidental Risk Assessment Methodology for IndustrieS in the framework of the SEVESO II directive", User Guide, December 2004.

147

Nové rozdělení povinností účastníků výstavby z hlediska inspekce práce. Ing. Petr OSIČKA OIP pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě Živičná 2, 702 00 Ostrava e-mail: [email protected]; [email protected] Klíčová slova: pracoviště, stavební zákon, zákoník práce, zákon o inspekci práce Abstrakt: Je uvedeno vzájemné spolupůsobení a ovlivnění zákonů a stavební zákon jako bezpečnostní předpis.

Související zákony Zákon 251/2005 Sb. O inspekci práce ve znění zákona 264/2006 Sb.

Zákon 309/2006 Sb. O zajištění dalších podmínek BOZP (i o koordinátorovi)

Zákoník práce zákon 262/2006 Sb.

Stavební zákon zákon 183/2006 Sb.

10

Zákon 251/2005 Sb. O inspekci práce § 6 odst. 1 písm. e) působnost inspektorátu se vztahuje i na: - Fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí, a na koordinátora BOZP při práci na staveništi

148

§ 45 - Pracovištěm kontrolované osoby se pro účely tohoto zákona rozumí místa určená nebo obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby. Za činnost kontrolované osoby se považuje zajišťování výroby nebo poskytování služeb, jakož i jiná činnost vykonávaná podle zvláštních právních předpisů. Zákon 183/2006 Sb. Stavební zákon Je bezpečnostním předpisem dle § 102 odst. 1 a 2 a výkladu pojmů v § 349 zákoníku práce – Z 262/2006 Sb. • • • •

povinnosti stavebníka - § 152 povinnosti stavbyvedoucího a stavebního dozoru - § 153 povinnosti projektanta - § 159 povinnosti při provádění staveb - § 160

Stavebním podnikatelem - § 2 odst. 2 písm. b) SZ • je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních právních předpisů Stavebníkem - § 2 odst. 2 písm. c) SZ • je osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby Stavbou - § 2 odst. 3 SZ se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu. Pokud se v tomto zákoně používá pojmu stavba, rozumí se tím podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby Změnou - § 2 odst. 5 SZ dokončené stavby je a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou

149

c) stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby. Staveništěm - § 3 odst. 3 SZ se rozumí místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce; zahrnuje stavební pozemek, popřípadě zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, popřípadě, v rozsahu vymezeném stavebním úřadem, též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby. Údržbou stavby - § 3 odst. 4 SZ se rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. Dokumentace skutečného provedení stavby - § 125 SZ • Vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. • Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad. Veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby - § 132 SZ • a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu • b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu • c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty • d) se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo

150

• e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby. Stavebník - § 152 SZ Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby; tato povinnost se týká i terénních úprav a zařízení. Přitom musí mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku, i šetrnost k sousedství. Tyto povinnosti má i u staveb a jejich změn nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení nebo u jiného obdobného záměru, například zřízení reklamního zařízení. Stavbyvedoucí - § 153 odst. 1 a 2 SZ • Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. Vlastník stavby je povinen - § 154 SZ a) udržovat stavbu po celou dobu její existence, b) neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat, c) umožnit kontrolní prohlídku stavby, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit, d) uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu, popřípadě od dokončení stavby, pokud se kolaudační souhlas nevyžaduje, e) uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci jejího skutečného provedení, rozhodnutí, osvědčení, souhlasy, ověřenou projektovou dokumentaci, popřípadě jiné důležité doklady týkající se stavby. Vybrané činnosti ve výstavbě - § 158 SZ • Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlašované stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až d), pro

151

provádění stavby a pro nezbytné úpravy, a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. Projektant odpovídá - § 159 odst. 2 SZ • za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena. Provádění staveb - § 160 odst. 1 SZ • Provádět stavbu může jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, pokud v odstavcích 3 a 4 není stanoveno jinak. Dále je povinen zabezpečit, aby práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění, vykonávaly jen osoby, které jsou držiteli takového oprávnění. Povolení č.j. Záměr investora

Zhotovitel vodní

stavby

Stavbyvedoucí s autorizací v oboru

dopravní Zhotovitel

technologie

stavby

pozemní

Stavbyvedoucí Zhotovitel

Zhotovitel

stavby

stavby

Stavbyvedoucí s autorizací v oboru

s autorizací v oboru

Stavbyvedoucí s autorizací v oboru

152

Zhotovitel stavby - § 160 odst. 2 SZ • je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. § 160

§ 3 (2) b)

§ 160

Zhotovitel

Jen stavební

Osoba oprávněná

stavby

podnikatel

K provádění stavebních Nebo montážních prací Jako předmětu své činnosti

Vázaná živnost Skupina 213

Zákon

Podle zvláštních předpisů

455/1991

stavebnictví Průkaz způsobilosti – Poznámka

Vzdělání ve stavebnictví a praxe Nebo autorizace

§ 44 Z 50/1976

Nebo doklady dle Z 18/2004 Tj. § 160 (1)

§ 160

Provádět stavbu

Z 183/2006

může ... 31

Svépomocí může stavebník sám pro sebe - § 160 odst. 3 a 4 SZ • • • •

provádět a) stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 103, b) stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 104. Stavby uvedené v odstavci 3 lze provádět svépomocí, pokud stavebník zajistí stavební dozor, není-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý. Jde-li však o stavbu pro bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou, je stavebník povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím.

Záznamy ve stavebním deníku - § 157 SZ a § 6 vyhl. 499/2006 Sb. příloha 5 • • • •

Pravidelné denní záznamy obsahují: a) jména a příjmení osob pracujících na staveništi, b) klimatické podmínky (počasí, teploty apod.) na staveništi a jeho stav, c) popis a množství provedených prací a montáží a jejich časový postup, 153

• d) dodávky materiálů, výrobků, strojů a zařízení pro stavbu, jejich uskladnění a zabudování, • e) nasazení mechanizačních prostředků. Zákon 262/2006 Sb. - Zákoník práce § 102 1 – příjímání opatření k předcházení rizikům 2 – tj. opatření z právních a ostatních předpisů (viz § 349 odst. 1) 3 – vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření 4 – neodstranitelná rizika omezit a vést dokumentaci § 103 nepřipustit výkon zakázané práce informace a pokyny k práci na svém pracovišti • zaměstnancům agentury • zaměstnancům cizích zaměstnavatelů O informacích a pokynech vést dokumentaci § 105 Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen • Objasnit příčiny a okolnosti • Neměnit stav do doby objasnění (bez vážných důvodů) • Oznámit jinému zaměstnavateli a umožnit účast a seznámit s výsledky • Evidenci o všech úrazech!!! § 380 ZP (1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Zaměstnanec = může být i § 12 a 13 z. 309/2006 Sb. a) zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, b) fyzická osoba, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu, c) spolupracující manžel nebo dítě osoby uvedené v písmenu a) nebo b), d) fyzická nebo právnická osoba, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí, Zákon 309/2006 Sb. - O zajištění dalších podmínek BOZP (i o koordinátorovi) Část druhá - § 12 - Zákoník práce § 101 odst. 1 a 2, § 102, § 104 a § 105 se vztahuje (plně, zcela) i na : • Zaměstnavatele - fyzickou osobu a sám též pracuje (§ 10 ZP) • Fyzickou osobu – „živnostníka“ • Spolupracující manžel či dítě výše uvedených

154

• Fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí - § 13 - Tam, kde se v zákoníku práce nebo v části první zákona 309/2006 Sb. uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím osoba uvedená v § 12. Část první Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi (§ 3) • Zhotovitel v součinnosti se zadavatelem (stavebníkem) zajistí vybavení pracoviště • Práce smí být zahájeny až po vybavení • Zhotovitel při přípravě projektu a realizaci stavby zajistí další požadavky • a) udržování pořádku a čistoty na staveništi, • b) uspořádání staveniště podle příslušné dokumentace, • c) ….q) Část třetí • Úkoly – Zadavatele stavby (stavebníka) – Jejího zhotovitele, popřípadě – Osoby, která se podílí na zhotovení stavby – Koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi Povinnosti zadavatele (stavebníka) (§14) • Více zhotovitelů = koordinátoři • Více koordinátorů = pravidla spolupráce • Koordinátor není totožný s osobou vedoucí realizaci stavby • Předat podklady a informace koordinátorovi • Poskytovat součinnost a informace • Zavázat zhotovitele a jiné osoby k součinnosti Koordinátor při přípravě a realizaci staveb se neurčuje • Práce a činnosti do 30 pracovních dní a do 20 fyzických osob pracujících denně • Objem prací do 500 pracovních dnů • Stavba svépomocí • Stavba nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení

155

Podmínky určení koordinátora Budou-li na staveništi Zaměstnanci více než jednoho zhotovitele stavby

Zaměstnanci pouze jednoho zhotovitele stavby

Koordinátor se určuje, ale v případě

Koordinátor se neurčuje

Do 30 pracovních dnů a do 20 fyzických osob

Koordinátor se neurčuje Do 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu

Koordinátor se neurčuje Stavebník provádí stavbu sám pro sebe svépomocí

Koordinátor se neurčuje Stavba nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení

Koordinátor se neurčuje

Zadavatel doručí oznámení OIP 8 dní před předáním staveniště (§ 15) • Pokud – Práce a činnosti nad 30 pracovních dní a nad 20 fyzických osob pracujících denně – Objem prací nad 500 pracovních dnů • Vyvěsí kopii oznámení u vchodu na staveniště • Nerozhoduje povolování nebo ohlašování stavby, počet zhotovitelů ani potřebnost koordinátora

Zadavatel stavby doručí oznámení Pracnost realizace stavby Nad 30 pracovních dnů a nad 20 fyzických osob

Nad 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu

Oznámení o zahájení prací 8 dnů před předáním staveniště

Oznámení o zahájení prací 8 dnů před předáním staveniště

156

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví (§ 15) • Zajistí zadavatel: • U staveb povinně hlášených OIP • U staveniště se zvýšeným ohrožením zdraví U staveb povinně hlášených OIP při realizaci stavby • a) celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo • b) celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu,

Zadavatel stavby zajistí plán BOZP Před zahájením prací na staveništi při Pracnosti nad 30 pracovních dnů a nad 20 fyzických osob

Pracnosti nad 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu

Práci a činnosti uvedené v příloze č. 5 NV 591/2006 Sb.

Plán

Plán

Plán

Zhotovitel stavby je povinen (§ 16) • 8 dní před zahájením prací koordinátora informovat o rizicích zvolených postupů • Koordinátorovi poskytovat součinnost • Účastnit se zpracování plánu • Dodržovat termíny a opatření plánu „Jiná osoba“ je povinna (§17) - (účastní se a nezaměstnává) - (je zhotovitelem a pracuje) • 5 dní před převzetím pracoviště informovat zhotovitele stavby o rizicích její činnosti • Koordinátorovi a zhotoviteli poskytovat součinnost • Postupovat podle pokynů BOZP zhotovitele 157

• Dodržovat právní předpisy • Používat OOPP (NV 21/2003 Sb.) • Neměnit ochranná zařízení Koordinátor při přípravě je povinen (§ 18) • Předat – Zhotoviteli předat přehled právních předpisů ke stavbě – Projektantovi, zhotoviteli, popř. jiné osobě informace o jiných rizicích • Činit dle prováděcího právního předpisu Koordinátor při realizaci stavby je povinen (§ 18) • Informovat zhotovitele o rizicích vzniklých při postupu prací • Upozornit zhotovitele na nedostatky – Vyžadovat nápravu – Navrhovat opatření • Oznámit zadavateli nepřijetí opatření zhotovitelem • Činit dle prováděcího právního předpisu

Koordinátor, oznámení, plán Zákon Jeden 309/ zhoto vitel 2006 Sb. Koordinátor

NE

Více zhotovitelů a …

ANO

Pracnost

Pracnost

do

do

30 x 20

500

NE

NE

Svépomoc § 160 (3 a 4) SZ

NE

Nevyžaduje povolení ani ohlášení dle § 103 SZ

Stavba a staveniště Pracnost

Pracnost

nad

nad

30 x 20

500

příl. 5 NV 591/2006

NE

Oznámení

ANO

ANO

Plán

ANO

ANO

158

Rizikové práce

ANO

Metody výuky ergonomie na FST Plzeň Ing. Václava POKORNÁ ZČU v Plzni, Fakulta strojní, katedra technologie obrábění Univerzitní 22, 306 14 Plzeň Tel.: +420 377 368 545 e-mail. [email protected] Klíčová slova: ergonomie, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, pracovní prostředí, simulace pracovního procesu Abstrakt Nevhodné pracovní podmínky jsou faktorem, který pracovníkům výrazným způsobem zkracuje délku života nebo působí značné zdravotní potíže v důchodovém věku. Zkušenosti z vyspělých průmyslových zemí ukazují, že podniky v naší zemi v budoucnu nebudou moci prosperovat bez účinných, preventivně zaměřených ergonomických programů. Je proto žádoucí, aby se do osnov studijních programů vysokých škol technického směru dostal vědní obor ergonomie, který je interdisciplinární, a tudíž obsahuje důležité poznatky z oblasti pracovního lékařství, psychologie a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Podstatný je při výuce uvedeného předmětu způsob a forma přednášek tak, aby se sdílené informace staly pro posluchače zajímavými a podněcovaly jejich zájem o uvedený obor. Základní teze o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Ve publikovaných statistických přehledech se uvádí, že každé tři a půl minuty zemře v 27 zemích EU jeden člověk následkem pracovního úrazu či následkem nemoci z povolání , které jsou způsobeny nevhodnými nebo zcela špatnými pracovními podmínkami. Odpovídá to počtu vyššímu než 150 000 lidí ročně. Toto číslo je jistě podhodnocený odhad, připustíme-li skutečnost, že člověk tráví v práci velkou část veškerého svého času. Činnost je základním a nezbytným projevem života a ta lidská má řadu specifických forem: hra, učení, práce, zábava. Určující význam má práce, podle níž je člověk společensky posuzován a zařazován, tudíž patří mezi nejvýznamnější životní hodnoty. V souvislosti s tímto faktorem se nabízí otázka, kde a jak je pracovní činnost či profese vykonávána. Je tím dán druh pracoviště, který často určuje celkový charakter práce, způsobem provedení pracovního úkolu je určeno pracovní prostředí, které má velký vliv na celkovou spokojenost člověka, tj. pracovní pohodu. Ta je komplexním hodnocením mnoha poznatků oborů bezpečnosti práce, hygieny, fyziologie, psychologie práce a ve svém celku tvoří pracovní

159

podmínky. Ty jsou určujícími pro kvalitu pracovního života, ale i celkovou kvalitu života každého jedince a společnosti. Jak už bylo uvedeno, ročně zemře následkem pracovních úrazů velký počet lidí. Kromě jiného, jako jsou nešťastné události či selhání lidského faktoru, jsou z velké části příčinou tohoto neradostného čísla nevyhovující podmínky při práci. Uvedené číslo je velice vysoké a vede k tomu, aby se do podvědomí široké veřejnosti dostala prevence v podobě dobře fungujících systémů bezpečnosti práce. Některé chyby z předchozích let byly následující: • Otázka bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se podceňovala především v řešení pracovních podmínek. Vytvořil se špatný názor, že pouze stačí soubor specifických technických opatření a ty jsou postačující pro zajištění zdraví pracovníků • V této oblasti byla preferována jen určitá rizika, která se zdála prioritní, ale opomíjelo se mnoho dalších podstatných faktorů • Legislativa byla přijímána s velkým zpožděním, dlouho po objevení rizika. Vývoj byl pomalý a nebyl odpovídající pro všechny pracovní situace Pokud budeme posuzovat legislativu EU v uvedené oblasti, hodnotíme dva stupně. První je Směrnice rady, které obsahují všeobecné zásady (např. práce se stroji, práce se zdraví škodlivými látky, práce žen a mladistvých apod.). Na ně navazují normy EN, které připravují jednotlivé komise, složené z odborníků členských zemí. Normy jsou na rozdíl od Směrnic konkrétní – uvádějí limity a parametry. Jak pro Směrnice, tak pro navazující EN, je typická snaha pokrýt příslušnou oblast sjednocením všech aspektů, sledujících nejen vytvoření podmínek bezpečnosti práce, zamezení vzniku nepřiměřené pracovní zátěže z důvodu nevhodných pracovních postupů, ale i negativní působení fyzikálně chemických, biologických a dalších faktorů pracovního prostředí. Požadavek integrace soustavy poznatků z oborů bezpečnosti, hygieny, fyziologie, psychologie práce a dalších. Byla motivující pro vznik meziooborové discipliny – ergonomie. Zlepšování ochrany a bezpečnosti zdraví při práci, která je součástí ergonomických racionalizačních opatření, není důležitá jen z pohledu obecně lidského, tj. odstranění bolesti a utrpení následkem úrazu či nemoci, ale je to také důležitý aspekt pro dlouhodobou úspěšnost všech podniků a firem, nehledě na velikost. Dobré pracovní prostředí souvisí s dobrým výkonem a výzkum a případové studie ukazují, že investice do úprav podmínek při práci zaměstnance na základě ergonomických analýz vedou k lepším výsledkům podniku. Pokud by se tato oblast stala jednou z priorit, je nesporné, že se dostaví výsledky v podobě: • Snížení finančních nákladů, plynoucích z úrazů a poškození zdraví • Lepší produktivity 160

• Nižší absence zaměstnanců • Nižší fluktuace zaměstnanců • Vyšší kvality, apod.

Obr.č. 1 Důvody respektování ergonomických požadavků v praxi [5] Propagace a osvěta bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v Evropě Ve strategii EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je kultura vzdělávání definována jako jeden z klíčových faktorů pro zlepšování kvality práce. Existuje zpráva s názvem: Integrace bezpečnosti a ochrany zdraví do vzdělávání. V této zprávě lze nalézt komplexní přehled 36 příkladů správné praxe. Příklady jsou rozděleny do 3 různých přístupů. • Přístup integrovaný Tyto příklady se zaměřují na celý systém školství a usilují o zlepšení pracovního a výukového prostředí ve školách. Například v Řecku existuje soubor komplexních postupů pro hodnocení bezpečnosti každého dne ve škole a v prostředí okolo škol. Program se nazývá FAOS – Světlo v bezpečné škole. • Přístup podle školních osnov Týká se to zejména škol základních a středních. Zde jsou ukázky příkladů, v nichž jsou otázky bezpečnosti a ochrany zdraví součástí školních osnov. Neomezují se zahrnutím této problematiky pouze začleněním jediného předmětu. Jsou předkládána jako průřezová témata například při výuce jazyků. V Itálii se s touto problematikou seznamují žáci základních škol pomocí počítačové hry: ,,U Lucy doma.“ Pomocí této hry si školáci uvědomují nebezpečí a rizikové situace ve vlastních domovech. Učí se jak být opatrný a pozorný i ve zdánlivě bezpečném prostředí. V dnešní době počítačových her je tento nástroj, interaktivní CD, velice účinným prostředkem.

161

• Přístup podle pracoviště Uvedeny jsou případy, zabývající se posledním, ale velice důležitým krokem ve vzdělávacím procesu školství. Seznamuje studenty s pracovištěm se zcela konkrétními riziky a seznamuje s metodami vyhledávání, kterými je potřebné se zabývat a znát je podle profesního zaměření. Například v Irsku případ: Prevence nehod dětí a mládeže v zemědělství, seznamuje studenty s praktickými postupy, které zajišťují principy BOZP na farmách. Další: Studenti zajišťují bezpečnost strojů z Belgie, je klasickým příkladem účasti studentů na zlepšování bezpečnosti strojního zařízení. V dnešní době velice účinná pomůcka: video s konkrétními příklady rizik na pracovišti. To je obsahem velice účinného příkladu z Velké Británie: Zkontroluj to Ergonomie - součást aktivní bezpečnosti Ergonomie je faktické respektování lidského činitele při tvorbě zařízení a strojů. Jak již bylo podotknuto, je interdisciplinárním oborem, tudíž v sobě zahrnuje široké spektrum poznatků z oborů fyziologie, antropologie, hygieny práce, psychologie, sociologie, designu. Vedle geometrických podmínek, mikroklimatu, hlukové pohody, psychické pohody je především ergonomie součástí tzv. aktivní bezpečnosti. Aktivní bezpečnost je možné definovat jako bezprostřední snížení rizika úrazu, nehod, nemoci z povolání. Nelze proto hovořit pouze o pohodlí, snadném ovládání, ale taktéž lze hovořit o prevenci v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. Je častým případem, že chyby ať už v konstrukčním řešení technických zařízení z pohledu ovládání člověkem nebo špatně provedené projektové řešení uspořádání montážních pracovišť z hlediska nadměrné fyzické zátěže či nevhodné manipulace s materiálem se zpravidla projeví po delší době např. chronickým onemocněním pohybového ústrojí. Je všeobecně známo, že podle zdravotnických statistik vyvolává jednostranné zatížení pohybového aparátu při práci v sedě u 60 – 80 % bolesti zad. Bolesti pohybového aparátu jsou uznány Světovou zdravotnickou organizací jako tzv. onemocnění profesionálně podmíněná. Z uvedených statistických analýz vyplývá, že je velice žádoucí se zabývat včasnou prevencí. Je to efektivnější a ekonomicky výhodnější nežli následná léčba vzniklých zdravotních obtíží. Lze předpokládat, že úspěšní absolventi vysokých škol po nástupu do zaměstnání budou pracovat v pozicích vedoucích pracovníků, kteří v rámci svých povinností mají také jistou zodpovědnost, a to zodpovědnost za zdraví zaměstnanců. Největším přínosem podniku je jeho pracovní síla, která daný úkol provádí podle schválených pracovních postupů, bezpečně a produktivně. Informovat zaměstnance o práci, kterou vykonávají je otevřeným jednáním. Ale nebývá tomu už v případě oznamování rizika a nebezpečí, kterým při vykonávání svých pracovních povinností mohou být vystaveny. Jedním z důvodů může být také ta skutečnost, že se v dnešní době zatím na vysokých školách neuplatňuje v plné

162

míře komplexní vzdělávací program, který by absolvováním 4 hlavních předmětů • • • •

Bezpečnost Hygiena Ergonomie Psychosociologie

umožnil posluchačům získat potřebné informace a znalosti z oblasti prevence rizik a metod jejich vyhledávání, zavádění vhodných preventivních opatření pro předcházení těmto rizikům, o zásadách první pomoci a postupech při evakuaci v případě závažného nebo bezprostředního ohrožení apod. Tento model výuky byl představen na 3 univerzitách ve Španělsku a základem všech univerzitních systémů je ten, že předměty musí splnit podmínky akreditace, tj. obsah jednotlivých přednášek musí být na vysoké odborné úrovni. Nové principy ve výuce ergonomie na FST ZČU v Plzni Ergonomie je jedním z předmětů, vyučovaným na Fakultě strojní v Plzni. Je vyučován v duchu základního pojetí této vědy. Z hlediska člověka v pracovním prostředí, tj definování prvků systému Č-T-P a analýzou jednotlivých aspektů, které jsou vždy posuzovány z hlediska spolehlivosti člověka s ohledem na jeho zdraví a bezpečnost při práci. Nejúčinnějším příkladem řešení ergonomických problémů v praxi se v současné době stávají simulační nástroje nejmodernějších počítačových technologií. Tyto technologie umožňují vizualizaci ve třech rozměrech. Jednou z posledních jsou 3D balíky digitální továrny (DF). Delmia je software, který v dnešní době nabízí široké rozpětí způsobu řešení pro oblast řízení životního cyklu produktů (PLM). Specializuje se na plánování a simulaci výrobních postupů složitých výrobků např. aut a letadel. Jedním z modulů je tzv. PE modul (Process Engineering), jehož jádro PPR (Produkt - Process – Ressource). V tomto jádru se integrují data jak pro technology, tak i pro konstruktéry. Tak je možné například nasimulovat možnosti a uspořádání jednotlivých pracovišť až po sestavení takových pracovišť do výrobní linky a finálního řešení – výrobní halu.

163

Obr.č.2: PPR jádro produktů Delmia Process Engineer [7] Jak je zde prezentováno, je umožněno ergonomické projektování pomocí celé škály specializovaných nástrojů, které jsou určeny pro provádění simulací lidského těla při práci. Slouží tak k lepšímu pochopení a optimalizaci vztahů mezi lidským tělem, výrobním nástrojem a prostředím v celkovém pojetí. Výsledkem simulace řešení je za jakých podmínek je pracovní úkol splnitelný z hlediska lidských možností a především s ohledem na ochranu zdraví při práci. Využívá se normovaného modelu lidského těla s možností jeho nastavení podle národnosti a procentuálního zastoupení v populaci. Dovoluje tak snadno nastavit lidské tělo do požadované pracovní polohy.

Obr. č. 3 Příklady využití ergonomických simulací ve výrobním prostředí [7]

164

V modulu PE lze použít nástroje, sloužící k vyhodnocení zvoleného pracoviště z ergonomického hlediska. Těmito nástroji disponuje modul ERGOcheck, který zahrnuje velký rozsah otázek, na které lze alternativně odpovědět výběrem z nabízeného menu. Lze tak nakonfigurovat např. národnost, pohlaví, tělesné proporce a dalším postupem zpřesňovat požadavky. Tím požadavkem může být velikost zorného pole a dosahové možnosti operátora při zadané tělesné výšce. Další variantou je stanovení dovolené fyzické zátěže, při požadované manipulaci s materiálem (viz. Obr. č. 4). Výsledkem je analýza, která vychází ze stavu zodpovězených otázek, který grafickým zobrazením a barevným rozlišením upozorňuje na možnosti sporných nebo kritických situací a nabízí tak možnost řešení otázek z pohledu ergonomie v rámci racionalizace práce stávajícího místa nebo projektování nového pracoviště. A není pochyb, že uvedené řešení taktéž odpovídá požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Obr.č.4: Ergonomická analýza manipulace s materiálem [7] Závěr V předchozích kapitolách byla zmíněna nutnost osvěty z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která v sobě zahrnuje i znalosti ergonomických aspektů, což je povinností každého zaměstnavatele, či vedoucího pracovníka. Je pravděpodobné, že absolventi vysokých škol se v budoucnosti ocitnou právě v takových pozicích a budou plně zodpovídat za to, že se v podniku, kde pracují nebo jej vedou, dodržuje bezpečnost práce a podnikají se příslušné kroky, především preventivní, které jsou součástí již zmíněných ergonomických zásad. Ty se uplatňují při projektování nových

165

pracovišť, tak jak bylo ukázáno, pomocí IS Delmia nebo při racionalizačních opařeních stávajících pracovních míst. Je proto nezbytně nutné, aby studenti vysokých škol měli potřebné znalosti a informace o uvedené problematice. Příklad prezentace této vědy pomocí 3D se v současné době ukazuje jako efektivní způsob, jelikož je velice názorným a účinným nástrojem jak dokázat, že uspořádání všech důležitých prvků na pracovišti není zbytečně vynaložená tvůrčí činnost. Hlavními přínosy aplikace správné ergonomie práce jsou především dobrá fyzická a psychická kondice zaměstnanců, minimalizace pracovních úrazů, snížení neschopnosti a výskytu nemocí z povolání aj. To vše jsou základní předpoklady pro dosažení požadovaného pracovního výkonů každého zaměstnance, což je přáním každého prosperujícího podniku dnešní doby. Literatura [1] CHUNDELA, L.: Ergonomie. 2. Praha: Ediční středisko ČVUT, 1990, 220 s., ISBN 80-01-00327-2 [2]

MURELL, K. F. H.: Ergonomics - Man in his working environment. 1st ed. London: Chapmann and Hall, 1975, 496 s.

[3] RUBÍNOVÁ, D.: Ergonomie- Učební texty pro průmyslový design ve strojírenství. Brno, 2000 [4] BUREŠ, M., ČERNÝ, Z., ROUBAL, J.: Využití softwarového produktu Delmia při plánování výroby. ZČU v Plzni, 2006 [5] LAURENT, V.: Ochrana zdraví při práci, TUTB, 2004 ISBN 80-8680902-1 [6] http://www.bozpinfo.cz [7] http://www.designtech.cz

166

Zavádění integrované bezpečnosti doc. RNDr. Dana PROCHÁZKOVÁ, DrSc. Policejní akademie České republiky v Praze Lhotecká 559/7, 143 01 Praha 4 e-mail: [email protected] doc. Ing. Ivana BARTLOVÁ, CSc. VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Klíčová slova: integrovaná bezpečnost, řízení bezpečnosti, nebezpečí, riziko, živelní pohromy, závažné havárie Abstrakt: Vysvětlení základních pojmů z oblasti řízení lidské bezpečnosti. Zdůvodnění strategického a systematického přístupu ke snižování rizik. Uvedeno stanovení dílčích rizik a integrovaného rizika v území se všemi náležitostmi. Úvod Zásadní důraz na bezpečnost je zcela novým fenoménem poslední doby, proto je nutno ho sledovat a uvědomit si, proč se tomu tak stalo a co to znamená. Jelikož dosud není všeobecně přijímáno pojetí jedné integrální bezpečnosti, ale v praxi existuje řada dílčích bezpečností, jejichž vnitřní názorové propojení je zastíněno různými používanými pojmy a resortními úkoly a cíli. Při implementaci konceptu bezpečnosti v moderním pojetí se postupně řeší existující rozpory, tzn., že se především vymezuje prostor (systém), ke kterému se integrální bezpečnost vztahuje a ve kterém se zajišťuje. Protože je budována pro potřeby lidí, je možno takto budovanou bezpečnost označovat jako lidskou bezpečnost a systém, v němž se o ní usiluje jako lidský systém. Bezpečnost se chápe jako souhrn opatření pro zachování či ochranu a udržitelný rozvoj chráněných zájmů a nástroj k usměrnění se označuje „řízení bezpečnosti“. Řízení lidské bezpečnosti se neorientuje jenom na zvládání dopadů přírodních pohrom, závažných havárií, mimořádných událostí apod., ale na celou šíři problémů od prevence až po obnovu.

167

Integrální a integrovaná bezpečnost Určení integrální bezpečnosti vyžaduje systémový přístup, protože ji neurčuje jenom bezpečnost prvků (chráněných zájmů lidského systému), ale i vazby a toky mezi prvky. Některé z nich jsou podle současného poznání vysoce dominantní a určující pro chování lidského systému[1]. Musíme poznat a respektovat primární zákonitosti vyšších systémů, do nichž lidská společnost náleží, aby prostor pro život člověka, tzn. lidský systém, byl bezpečný a mohl se rozvíjet žádoucím směrem. Na tomto základě vznikl koncept (filosofie) integrální (komplexní) bezpečnosti („lidské bezpečnosti“), který se stal základem pro řízení, jehož cílem je vytvoření a rozvíjení bezpečného lidského systému. Jestliže bereme v úvahu, že lidský systém se vyvíjí, musíme připustit, že se mění i podmínky, ve kterých žijeme. Na jedné straně civilizační vymoženosti usnadňují život lidí a na druhé straně ho dovolují ničit. Zneužití techniky v historii mělo vždy velmi vážné dopady na společnost, a to i psychické, vzpomeňme si na Hirošimu 1945, na 11. září 2001 v New Yorku, na 11. březen 2004 v Madridu nebo na 3. září 2004 v Beslanu. Bezpečnost v určitém místě / systému závisí na velikosti rizika. Protože v současné době jsou v běžné praxi obvykle používána dílčí rizika, tak v prvním přiblížení nepoužíváme pro řízení lidského systému integrální bezpečnost, ale integrovanou bezpečnost, která je jistým způsobem odvozená od dílčích bezpečností, tj. opírá se o řízení dílčích rizik. Život s riziky Každodenní fakta i analýzy chování lidského systému ukazují, že rizika jsou existující realitou a že se objevují stále nová rizika. Proto je třeba žít podle koncepce život s riziky [2], která upravuje postup lidí následovně: definování cílů ochrany chráněných zájmů, tj. životů a zdraví lidí, majetku, životního prostředí, infrastruktury a státu, - zajištění cílů pomocí: • vhodného využívání území, správného umísťování, projektování, výstavby, provozu a údržby technologií, objektů a infrastruktur, • zvážení potřeb všech zúčastněných, • údržby a pravidelné kontroly existujících ochranných opatření, • systematického hodnocení ochranných opatření po živelních pohromách, závažných haváriích, • uvědomění lidí, kterých se riziko týká, • pojištění, • připraveností na nouzové situace a jejich zvládnutí, • připraveností provést obnovu. -

168

Snižování jakéhokoliv rizika je spojeno především se zvyšováním nákladů, proto se v praxi hledá hranice, na kterou je únosné snížit riziko tak, aby vynaložené náklady byly ještě rozumné. Tato míra snížení rizika (určitá optimalizace) je většinou předmětem vrcholového řízení a politického rozhodování. Cílem řízení je prosadit strategický a systematický přístup ke snížení rizik. Na základě závěrů Světové konference o snížení dopadů živelních pohrom a závažných havárií (World Conference on Disaster Reduction) konané pod záštitou OSN v Kobe v lednu 2005 je stanoveno pět dále uvedených priorit: 1. 2. 3. 4. 5.

Zajistit, aby snižování rizik bylo národní prioritou v každé zemi. Identifikovat, hodnotit i monitorovat rizika a posilovat včasné varování. Budovat kulturu bezpečnosti na všech úrovních lidské společnosti. Redukovat zásadní faktory, které přispívají k růstu rizika. Posilovat připravenost na odezvu na živelní pohromy a závažné havárie na všech úrovních.

Zatímco řízení rizik vede k prevenci pravděpodobných (očekávaných) živelních pohrom, závažných havárií apod., řízení bezpečnosti má vyšší cíl, a to neustálé zvyšování bezpečnosti pomocí zabránění a nebo zmírnění těch dopadů, jejichž pravděpodobnost je velmi malá, tj. zahrnuje princip předběžné opatrnosti. Systémy řízení bezpečnosti (SMS - Safety Management System) zahrnují mnoho oblastí. Byl určen postup pro řízení bezpečnosti (PSM - Process Safety Management), jehož cílem je ustavit bezpečnost. Je definován jako praktická aplikace systému řízení s cílem identifikovat, pochopit a ovládat všechna rizika procesu s cílem vyhnout se nehodám a haváriím [3]. Stanovení dílčích rizik Stanovení každého rizika spočívá v cílevědomé úvaze o ztrátě, která spočívá v rozboru známých nebo předpokládaných skutečností. Jde o tři operace, které poskytnou odpověď na tři otázky: -

identifikace nebezpečí (tj. jaké nepřijatelné dopady mohou nastat), pravděpodobnost výskytu takových dopadů, kvantifikace rizika (tj. pokud vznikne některý dopad, jaké to bude mít škody a újmy na chráněných zájmech).

Kategorii zvládání rizika lze definovat jako výběr a implementaci nejpřijatelnějších regulačních činností, na podkladě předcházejících výsledků a různých vstupů v podobě: -

analýzy rizik, dostupné řídící (kontrolní) technologie,

169

analýzy metodou nákladů a užitků CBA (Cost-Benefit Analysis); přijatelnosti rizika, přijatelnosti počtu případů, - politické analýzy, - sociálních a politických faktorů. -

V těchto souvislostech je třeba zmínit metody QRA, které zajišťují, že dotčený subjekt je informován o povaze rizik, jímž je vystaven a které zajišťují vstupy pro rozhodování a zdokonalení bezpečnostních systémů, provozních postupů, údržby, školení zaměstnanců nebo tvorbu nouzových a jim podobných plánů. Nejvhodnější metoda QRA pro daný případ závisí na typu provozu a účelu, jemuž má sloužit. Ve většině případů je třeba použít několika různých metod. Na základě výsledků projektů EU je zřejmé, že metody QRA jsou stále více uplatňovány v praxi pro oblast technologických havárií [2]. Nejobvyklejší metody v této souvislosti jsou: -

studie minulých havárií, studie nebezpečí a provozuschopnosti, rozbor pomocí stromu poruch, rozbor pomocí stromu událostí, modelování důsledků, rozbor typů selhání a jejich dopadů apod.

Obecně úroveň přijatelného rizika je určena politickým rozhodnutím, a to i přesto, že objektivně závisí na zdrojích společnosti (finančních, technických, personálních, znalostních). Správa státu, území či organizace, která nevěnuje pozornost výsledkům lidského poznání a zkušenostem může ignorovat objektivní poznání a rozhodovat v neprospěch bezpečnosti a rozvoje lidského systému. Hodnocení rizik je možno provést jen na základě konkrétních, pravdivých a ověřených datových souborů o dané mimořádné události, které platí pro fyzikálně správně definovaný prostor či území a pro fyzikálně správně definovaný časový interval [2]. Cílem je zajistit rozhodování ve prospěch věci. Proto při hodnocení musí být používaný otestovaný soubor kritérií, který zaručuje objektivitu, nezávislost a nezaujatost hodnocení. Informace používané pro rozhodování a řízení jsou výsledky zpracování dat různého druhu. Častou chybou při přípravě podkladů je, že zpracovatelé (především ti, kteří věří v „perfektním software“) neznají podstatu dat a data neověřují z hlediska jejich množství, kvality, nezávislosti, spolehlivosti apod., což jsou obvyklé požadavky a předpoklady zpracovatelských metod i software. Při zohlednění těchto skutečností často není možno někdy určité zpracovatelské postupy (i software) na daný datový soubor aplikovat, protože nejistoty a neurčitosti dat jsou takové, že to neumožňují. Celkové zpracování dat a jejich interpretace nemohou probíhat odděleně od procesu získávání dat.

170

Zpracování primárních dat probíhá či může probíhat na více úrovních, např. celostátně, oblastně, lokálně a v různých časových cyklech. Při spojování dat do větších datových souborů je třeba dbát na kompatibilitu v čase a prostoru anebo je třeba provést celé zpracování od srovnatelné úrovně. Tento krok je zcela nezbytný, protože je zásadní pro to, aby tvořený a každý další datový soubor byly homogenní tzn. i srovnatelné. Zpracování dat musí být vždy smysluplné, protože není nic horšího než, když se prezentují výsledky získané z čísel, mezi kterými neexistuje a nebo dokonce ani nemůže existovat logická souvislost. Proto také získané hodnoty či závislosti bez uspokojivého vysvětlení v širších souvislostech jsou bezcenné a beze smyslu. Interpretací dat (např. porovnáním se stupnicí nebo modelem), získaných dle výše uvedených zásad se obdrží data vyšší úrovně. Při tomto postupu se určuje nejen určitá kvantitativní nebo kvalitativní hodnota sledované veličiny, ale i její spolehlivost a vypovídací schopnost, které se nejčastěji vyjadřují charakteristikami matematické statistiky. Přesnost a vypovídací schopnost sekundárních a dalších hierarchických dat je pochopitelně závislá na přesnosti a vypovídací schopnosti primárních dat a také na spolehlivosti a přesnosti zpracovatelských postupů. Na základě [4] je pro každé stanovení rizika nutné znát: 1. Procesní model, tj. průběh procesu, který je příčinou rizika, v prostoru a čase. Podle cíle, ke kterému se riziko bude používat, se určují místa v procesu, ve kterých se hodnocení nezávislých položek srovnaných v logickém pořadí provádí. 2. Kritéria pro hodnocení jednotlivých nezávislých položek srovnaných v logickém pořadí. 3. Stupnice hodnot pro hodnocení všech nezávislých položek srovnaných v logickém pořadí dohromady. Dále uvedený příklad ukazuje, že se nejedná o jednoduchou záležitost. Kontrolní seznam je jeden ze základních nástrojů pro stanovení rizika. V tabulce 1 je uveden případ, kterým zjišťujeme rizikovost řízení živelních pohrom (a závažných havárií) v území [6]. Při hodnocení jsou použity 3 hodnotové stupnice - tabulky 2-4 a jednou použijeme váhy u odpovědí uvedené v tabulce 5.

171

Tabulka 1. Kontrolní seznam pro zjištění rizik v řízení bezpečnosti území. Model předpokládá běžný stav, tj. znalost jen 4 položek ze 14. Otázka

Ano Ne

Byly v území identifikovány možné živelních pohromy a jejich dopady?

*

Bylo zjištěno územní rozložení zdrojů živelních pohrom a územní rozložení jejich dopadů?

*

Bylo zjištěno za jakých podmínek se jednotlivé živelní pohromy vyskytují a co způsobuje eskalaci jejich dopadů v daném území? Bylo zjištěno, jak často se živelní pohromy vyskytují a sestaveno četnostní rozložení výskytu podle jejich velikosti? Bylo zjištěno od jaké velikosti mají živelní pohromy v území nepřijatelné dopady?

*

Bylo zjištěno jaká maximální možná velikost dopadů živelní pohromy se v území může vyskytnout?

*

Bylo zjištěno jaké škody a újmy může v území způsobit maximální možná živelní pohroma? Bylo zjištěno, co se dá v území dělat proti nepřijatelným dopadům živelních pohrom? Byla oceněna technická, finanční a personální náročnost vytipovaných opatření a dle toho připravena odezva na živelní pohromu a obnova území? Bylo zjištěno, jaká zbytková rizika jsou v území po aplikaci preventivních a zmírňujících opatření proti možným živelním pohromám? Existuje scénář odezvy na možné živelní pohromy? Existuje scénář obnovy po možných živelních pohromách? Byly sestaveny scénáře řízení obnovy území po možných živelních pohromách? Má veřejná správa finanční rezervu na provádění obnovy území po možných živelních pohromách? Počet odpovědí

4

172

10

Tabulka 2. Hodnotová stupnice A pro proces řízení bezpečnosti území. Počet odpovědí ANO 0 – 10 % 11 – 40 % 41 – 60 % 61 – 90 % 91 – 100 %

Riziko Velmi velké riziko. Velké riziko. Střední riziko. Malé riziko. Velmi malé riziko.

Tabulka 3. Hodnotová stupnice B pro proces řízení bezpečnosti území. Počet odpovědí ANO 0 - 4% 5 - 10% 11 - 25% 26 - 74% 75 - 95% 96 - 100%

Riziko Téměř jisté riziko. Vysoce pravděpodobné riziko. Pravděpodobné riziko Málo pravděpodobné riziko Velmi nepravděpodobné riziko Zanedbatelné riziko

Tabulka 4. Hodnotová stupnice C pro proces řízení bezpečnosti území. Počet odpovědí ANO Více než 95% 70% - 95% 45% - 70% 20% - 45% 5% - 25% než 5%.

Riziko Zanedbatelné Malé Střední Vysoké Velmi vysoké Katastrofálně vysoké

Tabulka 5. Hodnotová stupnice D pro proces řízení bezpečnosti území. Otázky 1–5 6–8 9 – 14

Váhy odpovědí v tabulce 1 5 4 1

Při aplikaci hodnotových stupnic A (tabulka 2), B (tabulka 3) a C (tabulka 4), u kterých všechny odpovědi mají stejnou váhu dostaneme, že počet kladných odpovědí (4) je roven 28.5 %. To znamená podle: -

tabulky 2, že riziko je velké, 173

-

tabulky 3, že riziko je málo pravděpodobné, tabulky 4, že riziko je vysoké.

Aplikujeme-li na odpovědi v tabulce 1 váhy dle tabulky 5 a vyhodnocení provedeme podle tabulky 4, tak dostaneme, že riziko je malé. Uvedený příklad ukazuje, že hodnocení rizika je velmi závislé na postupu použitém pro stanovení rizika, a proto stanovení postupu musí být věnována zásadní pozornost. Uvedený závěr platí, a dokonce ve větší míře, pro hodnocení, u kterých používáme místo dvou možností, možností více (klasifikační stupnice 1,2,...,5; 1-10, 1-100 apod.). To znamená, že i hodnocení dílčí bezpečnosti značně závisí na kritériích použitých pro klasifikaci rizika. Stanovení integrovaného rizika Integrované riziko je „součet“ dílčích rizik provedený podle určitého předpisu nebo přes ztráty oceněné penězi [4]. V praxi veřejné správy se osvědčilo vyjádření rizika ve formě údaje, že na základě analýzy a hodnocení rizik v území bylo zjištěno, že na specifikovaném úseku: je třeba 5 miliónů každý rok na nápravu škod, způsobených existujícím rizikem, - každých 10 let zemře 10 lidí v důsledku sledované pohromy, - každých 5 let škody na majetku způsobené pohromou přesáhnou 5 miliard. -

Metody pro stanovení velikosti rizik respektují jak podstatu jevů, které jsou jejich zdrojem (tj. charakteristiky a fyzikální podstaty živelních pohrom, MU, havárií), tak parametry prostředí, ve kterém se jevy vyskytují. Používají se metody založené na matematické statistice, mlhavých množinách, přístupech operační analýzy apod., které inherentně předpokládají určitý model výskytu jevů, tj. nepřipouštějí, že tyto jevy jsou mimořádné i metody založené na scénářích simulovaných nebo empirických, viz údaje shrnuté v práci [4]. V zásadě lze rozdělit dva základní přístupy, a to: 1. Určení ohrožení od živelní pohromy (a závažné havárie) H a periody návratu τ (v rocích) metodami založenými na teorii velkých čísel, teorii extrémů, teorii mlhavých množin, teorii chaosu, teorii fraktálů apod. Podle místní zranitelnosti chráněných zájmů v definovaném území (např. čtverec 10 x 10 km; kružnice o poloměru 5 km) lze stanovit celkovou škodu pro ohrožení H (v penězích) označenou S. Riziko R je pak dané vztahem S R = ---------- . τ

174

2. Určení scénáře živelní pohromy (a závažné havárie) o velikosti největší očekávané živelní pohromy (lze podle požadavků normativu použít pravděpodobnou velikost očekávané živelní pohromy nebo hodnotu normativně stanovené živelní pohromy nebo nejméně příznivé živelní pohromy) a dle dat pro dané území určit: podle chráněných zájmů a jejich zranitelnosti vůči dopadům ve scénáři živelní pohromy určit celkovou škodu zasaženého území (v penězích) S, - podle odborných údajů z databází nebo expertních odhadů určit četnost výskytu největší očekávané živelní pohromy normovanou na 1 rok f. -

Riziko R je pak dané vztahem R = S * f. Slabinou při stanovení rizika pro potřeby proaktivního rozhodování a proaktivního řízení je skutečnost, že na rozdíl od vyspělých zemí v České republice chybí křivky zranitelnosti chráněných zájmů vůči možným živelním pohromám [5], a to znamená, že zranitelnost se musí oceňovat metodou „případ od případu“, která je zdlouhavá a může způsobit neporovnatelnost výsledků. Řízení bezpečnosti V současné praxi řídíme dílčí bezpečnosti. Proto zavádění integrované bezpečnosti do praxe není samoúčelné. Potřebujeme vylepšit řízení bezpečnosti. Tím, že použijeme k řízení integrovanou bezpečnost, sice dosáhneme jen určitého vylepšení situace, protože nezvážíme možné vazby a toky v systému, které způsobují závislost dílčích bezpečností, nezavedeme systémové hodnocení. Avšak i toto vylepšení znamená pokrok a umožňuje posun v implementaci nástroje řízení bezpečnosti do praxe. Model řízení bezpečnosti se od modelu řízení rizika, který je dnes běžný v praxi, liší tím, že v případě řízení rizika se vyjednává s rizikem od jednotlivých živelních pohrom (a závažných havárií), a v případě řízení bezpečnosti se hledá optimální řešení pro všechny živelní pohromy s nepřijatelnými dopady v daném místě, tj. neřeší se preventivní a zmírňující opatření pro jednotlivé živelní pohromy odděleně, ale hledá se optimální opatření pro celý soubor možných živelních pohrom s nepřijatelnými dopady v daném místě. Kvůli tomu, že rozdílný naturel živelních pohrom způsobuje, že opatření vhodná pro jednu živelní pohromu nejsou optimální pro jinou [2], je řízení bezpečnosti přínosnější pro správné řízení věcí veřejných (anglicky „Good Governance“) [1]. Navíc se neprovádí zanedbání rizik, jejichž pravděpodobnost výskytu je malá (menší než 0.005). Koncept řízení bezpečnosti se soustřeďuje na: -

předcházení vzniku živelních pohrom (a závažných havárií), pokud to lze, 175

odstranění příčin vzniku závažných dopadů živelných pohrom nebo alespoň na snížení jejich četnosti výskytu, - zmírnění nepřijatelných dopadů živelních pohrom preventivními opatřeními, připraveností, optimálním zvládnutím dopadů a jimi vyvolaných kritických situací, - zajištění obnovy území po živelních pohromách a nastartování dalšího rozvoje. -

Bere v úvahu, že rizik je velmi mnoho, stále přibývají nová a že pro určení konkrétního rizika je důležité jaké jsou chráněné zájmy, které jevy v daném místě / území / objektu působí dopady na chráněné zájmy a které dopady jsou nepřijatelné. Při vyjednávání s riziky používá pojetí, že úkoly pro vytváření bezpečnosti jsou pro všechny zúčastněné, tj. jak pro ty, kteří území / objekt řídí, tak pro ty, kteří mohou být postiženi dopady. Prvořadou odpovědnost v oblasti řízení má veřejná správa a u objektů či území, která jsou privátní, vlastník / provozovatel / držitel licence. Ovšem veřejná správa určuje úroveň bezpečnosti i v případě privátních subjektů, protože odpovídá za právní a správní předpisy, politické koncepce a praktická opatření a za jejich vynucení od občanů, vlastníků apod. Při vyjednávání s riziky používá nástroje: 1. Rizika snížit, tj. zabránit jejich realizaci prevencí. 2. Rizika zmírnit, tj. při jejich realizaci zmírnit dopady na chráněné zájmy pomocí systémů varování a dalších opatření krizového řízení. 3. Rizika pojistit. 4. Pro potřeby odezvy na nouzovou situaci vyvolanou realizací rizik a pro potřeby obnovy po nouzové situaci vytvořit rezervy zdrojů, sil a prostředků. 5. Nezvladatelná nebo nákladná rizika nebo málo četná rizika ponechat nezajištěná s tím, že se zpracuje plán odezvy na nepředvídané situace (contingency plan). Cíl řízení bezpečnosti, definovaný Evropskou unií jako bezpečná obec, bezpečný region, bezpečný stát, bezpečná Evropa a bezpečný svět, je velmi obsažný a lze ho dosáhnout jen kvalifikovaným koordinovaným úsilím všech správních orgánů, právnických a fyzických osob, vládních a nevládních institucí a občanů, protože bezpečnost má ze své podstaty řadu aspektů - filosofických, manažerských, organizačních, technických, právních, vědeckých, výchovných, ekonomických, finančních, vzdělávacích atd. Úroveň bezpečnosti, kterou stát může garantovat, závisí na mnoha faktorech, zejména na pochopení problému v souvislostech v daných konkrétních podmínkách a stanovení správných cílů řízení činností, technických a kybernetických prostředcích, finančních prostředcích, organizační struktuře schopné provést implementaci žádoucích opatření v přijatelném čase a na specifické výchově a vzdělání řídících pracovníků i občanů. Jednoduchá 176

opatření získaná na základě praktických zkušeností je třeba postupně nahrazovat sofistikovanými opatřeními získanými výzkumem, monitoringem situace, jejichž účinnost je vyšší. Závěr Uvedený příklad ukazuje, že hodnocení rizika velmi závisí na postupu stanovení rizika, a proto stanovení postupu pro identifikaci a klasifikaci rizika musí být věnována zásadní pozornost. Jestliže oceníme integrované riziko přes ztráty oceněné penězi tak zjistíme, že v České republice chybí křivky zranitelnosti chráněných zájmů vůči možným živelným pohromám a závažným haváriím, a že při jejím oceňování používáme metodu „případ od případu“, která je zdlouhavá a může způsobit neporovnatelnost výsledků. K odstranění uvedeného nedostatku je třeba vytvořit a realizovat projekt zaměřený na identifikovanou oblast. Z prezentovaných výsledků vyplývá, že je důležité upravit jak postupy pro stanovení rizik, tak vytvořit metodické zázemí spočívající ve vytvoření křivek zranitelnosti chráněných zájmů vůči možným živelním pohromám a závažným haváriím. Po této odborné přípravě bude připraveno vše pro stanovení limitů pro kvalifikované řízení integrované bezpečnosti v České republice a bude možno vytvářet příslušné nástroje pro řízení a rozhodování. V souladu s odbornou literaturou bude vhodné stanovit indikátory, které budou mírou integrované bezpečnosti v určitém území a pro jejich užití stanovit vhodné hodnotové stupnice, které budou srozumitelné, budou mít jasnou vypovídací hodnotu a budou aplikovatelné pro řízení, které provádí veřejná správa. Seznam literatury [1] PROCHÁZKOVÁ, Dana. Strategie řízení bezpečnosti a udržitelného rozvoje území. Praha: Policejní akademie ČR 2007, 203 p. ISBN 978-807251-243-0 [2] PROCHÁZKOVÁ, Dana. Bezpečnost lidského systému. SPBI, Ostrava 2007, 139p. ISBN 978-80-86634-97-5 [3] PROCHÁZKOVÁ, Dana. Bezpečnost a krizové řízení. Praha: Police History 2006, 255 p. ISBN 80-86477-35-5 [4] PROCHÁZKOVÁ, Dana. Rizikové inženýrství. Manuscript 2008. [5] PROCHÁZKOVÁ, Dana, ŠESTÁK, Bedřich. Řízení bezpečnosti a krizové řízení. Praha : Policejní akademie ČR 2005, 242 p. ISBN 80-7251-212-9

177

Nehody se zdroji ionizujícího záření Ing. Zdeněk PROUZA, CSc. Státní ústav radiační ochrany Bartoškova 28, 140 Praha 4 e-mail: [email protected] Klíčová slova radiační nehoda, zdroj ionizujícího záření (ZIZ), nebezpečné ZIZ, příčiny a důsledky nehod, prevence, havarijní plán, odhad dávky, likvidace následků, zdravotní péče Abstrakt Navzdory celosvětovému úsilí omezit počet radiačních nehod, či alespoň pravděpodobnost jejich vzniku, dlouhodobý trend jejich výskytu není klesající. Důvodem pro tuto skutečnost není pouze stále rostoucí počet různých typů aplikací zdrojů ionizujícího záření (ZIZ); v mnoha případech jsou bezprostřední příčinou radiačních nehod lidská pochybení, profesionální slepota, pokles kultury práce, neznalost. Bohužel, radiační nehody nevznikají jen na pracovištích se ZIZ, nýbrž i na místech, kde vznik těchto nehod, či výskyt ZIZ jsou na první pohled neočekávané – na šrotištích, skládkách, při přepravách kovového šrotu, apod. V důsledku těchto nehod však mohou být vážně ozáření jednotlivci z obyvatel a radionuklidy kontaminováno životní prostředí. Specifickou kategorií radiačních nehod jsou nehody vzniklé v důsledku nesprávných lékařských expozic (porucha zařízení, lidská, organizační či jiná technická chyba). Pozornost je zaměřena na důsledky v minulosti nastalých, typických vážných radiačních nehod. Na několika příkladech jsou demonstrovány a diskutovány problémy spojené likvidací následků těchto nehod, včetně nejdůležitějších doporučení a závěrů, které z hodnocení těchto nehod vyplynuly. Abstract In despite of the word wide effort to constrain a number of radiation incidents or to reduce, at the least, probability their occurrence, the trend their appearance is not decreasing. The reason for this fact is not a permanent increase of different types of ionizing radiation sources (IRS) applications only; human errors, professional blindness, fall in occupational culture, ignorance are an immediate cause of radiation incidents in many cases. Unfortunately, these incidents originate not only in the workplaces in which IRS are used, but on places in which the occurrence of radiation incident, presence of the IRS are at first sight unexpected – on the scrap, storage yards, during metal scrap 178

transports, etc. In consequence of these incidents, however, individuals of people may be seriously irradiated and environment may be radionuclides contaminated. Radiation incidents as results of incorrectly performed medical exposure (IRS failure, human, organization or other technical errors) are specific category of incidents. An attention is concerned on the consequences of, in the past occurred, typical serious radiation incidents. The problems with the liquidation of the incidents consequences on these examples are demonstrated and discussed, including the most important recommendations and conclusions which were results of these incidents analysis. ÚVOD Rozvoj a rozšiřování aplikací, v nichž zdroj ionizujícího záření (dále ZIZ) je používán jako prostředek terapie, diagnostiky, a to nejen v medicíně (defektoskopie, karotáže), jako měřící či signalizační zařízení (hladinoměr, vlhkoměr, popeloměr, apod.), jako prostředek výzkumu, nutně vedly k tomu, že rostlo riziko vzniku situací, kdy tento zdroj se vymkl kontrole jeho uživatele/provozovatele. Toto sdělení se nebude zabývat problematikou vojenských aplikací ZIZ ani radiačními haváriemi, tzn. radiačními nehodami, jejichž následky, jak definuje zákon č. 18/1997 Sb. v platném znění (Atomový zákon), vyžadují naléhavá opatření na ochranu obyvatelstva a životního prostředí. Soustředím se na radiační nehody, které mohou nastat na běžných pracovištích, kde se nakládá se ZIZ, ale i mimo ně. SYSTÉM PREVENCE A REAKCE Ve všech lidských činnostech, tedy i těch, při nichž se používá/využívá ZIZ, existuje nenulové riziko, že dojde k události, která může ohrozit zdraví, či dokonce život člověka. Snahou vyspělé společnosti by mělo být tato rizika, omezovat na co nejnižší úroveň, která je ještě z hlediska sociálních a ekonomických možností této společnosti dostupná/ akceptovatelná. Neexistuje jiný nástroj k dosažení tohoto cíle než vytvoření a rozvíjení komplexního systému prevence a reakce, jehož úkolem je bránit vzniku, či alespoň důsledky již vzniklé mimořádné události omezovat. Základem takového systému je legislativní rámec vytvářející podmínky pro zajištění kontroly nad ZIZ od jeho výroby/dovozu, přes samotnou aplikaci až po likvidaci (přirozenou cestou v důsledku radioaktivní přeměny, či uložením na k tomu určeném místě). Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni (dále IAEA) tento proces zajištění zdroje charakterizuje slovy „from cradle to grave“ (od kolébky do hrobu). Dalším pilířem je proces povolování činností se ZIZ a jejich kontrola

179

(inspekční proces) zajišťované kompetentní institucí, a konečně, vlastní infrastruktura havarijní připravenosti schopná reakce na vzniklou nehodu s cílem navrátit ZIZ pod kontrolu, když se jí z jakýchkoliv důvodů vymkne, a schopná likvidovat následky této nehody. Lze říci, že v ČR je dlouhodobě systém prevence a reakce na RMU na vysoké úrovni, srovnatelné s nejvyspělejšími zeměmi, zajištěn. Legislativa v oblasti radiační ochrany v ČR je v nejen souladu s mezinárodními doporučeními [1], nýbrž (od roku 2002) je harmonizována s legislativou Evropské unie [2]. Základním dokumentem je zmíněný Atomový zákon a na něj navazující řada prováděcích právních předpisů – především vyhláška č. 307/2002 Sb. v platném znění (o radiační ochraně) a vyhláška č. 318/2002 Sb. v platném znění (o zajištění havarijní připravenosti). Po spojení systému radiační ochrany se systémem jaderné bezpečnosti (rozhodnutím vlády ČR v roce 1995) byl vytvořen i silný institut – Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále SÚJB), který zabezpečuje jak licenční tak inspekční/kontrolní činnost v dané oblasti. Krizové zákony č. 238 až 241 z roku 2000 pak představují legislativní bázi pro systém havarijní připravenosti a reakci i na RMU (činnost a kompetence Integrovaného záchranného systému ČR, odpovědných státních i veřejných institucí, občanů, apod.). Lze tedy konstatovat, že ČR má vytvořeny předpoklady pro úspěšnou prevenci a reakci na mimořádné, nejen radiační, události, což konečně potvrzuje i fakt, že na území státu nedošlo řadu let na pracovištích se ZIZ, ani mimo ně, k události, při níž by byly významněji ozářeny osoby, či dokonce by došlo k úmrtí, jehož příčinou by bylo ozáření ionizujícím zářením. TYPY, PŘÍČINY A DŮSLEDKY RADIAČNÍCH NEHOD Jaké radiační nehody lze očekávat? V roce 1998 IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni) vydala [3] souhrn 135 radiačních nehod, které se staly v období let 1945 až 1997 v různých zemích světa, a to nejen na pracovištích se ZIZ, ale i mimo ně. Při těchto nehodách bylo významně ozářeno (za významné ozáření IAEA považuje ozáření kůže dávkou vyšší než 6 Gy, krvetvorného orgánu dávkou vyšší než 250 mSv a ostatních orgánů dávkou vyšší než 750 mSv) 398 osob a zemřelo, v souvislosti s ozářením 59 osob (do tohoto čísla nejsou započteny oběti havárie JE v Černobylu). Podle nejnovějších údajů IAEA mezi 1944 a 2001 došlo 420 nehodám (včetně těch, jež se týkaly chybného ozáření pacientů), při nichž asi 3000 osob bylo ozářeno. Započte-li se i 28 obětí první fáze radiační havárie reaktoru v Černobylu, v uvedeném období na následky ozáření při nehodách zemřelo 133 osob. Zajímavou databázi zahrnující i jaderné výbuchy v Japonsku, havárii jaderné elektrárny v Černobylu, havárie na jiných jaderných zařízeních (včetně jaderných reaktorů na ponorkách) a další radiační nehody zpracoval v roce 2008 Johnston [4]. 180

Nehody na pracovištích se ZIZ Radiační nehody, které se staly na pracovištích se ZIZ, lze dělit do dvou kategorií: y nehody vedoucí k ozáření, příp. kontaminaci pracovníků, ke kontaminaci pracoviště; nelze vyloučit i uvolnění radioaktivních látek do životního prostředí ztrátě ZIZ, či kontroly nad ním; y nehody ve zdravotnických zařízeních, kde ZIZ používají k diagnostickým a terapeutickým účelům, kdy v důsledku chybného ozáření je subjektem nehody pacient. Nejvíce radiačních nehod - 48% se stalo při používání ZIZ v průmyslu, 9% u zdrojů používaných v lékařství; podle druhu radionuklidu téměř v 50% nehod se jednalo o zářiče 192Ir, asi ve 30% šlo o zářiče 60Co; pak následují zářiče 137Cs, 226Ra (radionuklid používaný často v minulosti), atd. Zmíním se o 4 nehodách na pracovištích se ZIZ, které je možno považovat za typické. V roce 1999 v Yanango (Peru) [5] došlo radiační nehodě při opravě potrubí u hydroelektrárny. Na příčině nehody se podepsala snaha majitele, co nejdříve provést opravu (ihned po defektoskopické kontrole pomocí zářiče 192Ir o aktivitě 7,4 TBq, byly prováděny svářečské práce na potrubí), zejména však hrubé porušení předpisů ze strany pracovníků defektoskopické firmy. Po ukončení kontroly na jednom úseku potrubí odešli na oběd, aniž by zkontrolovali, zda je zářič bezpečně ukryt. Později se ukázalo, že zářič nebyl dobře zapojen (obr. 1) a vypadl na zem. Svářeč, který přišel místo opravovat potrubí, viděl lesklý předmět a dal si je do kapsy, kde jej měl asi 7 hodin (několik hodin pak uschovaný doma). Pracovníci defektoskopie, když chtěli po několika hodinách pokračovat v měření, zjistili, že nemají zářič. Mezi tím svářeč, kterému se udělalo nevolno, navštívil lékaře, ten však nespojoval zdravotní stav s ozářením. Šetření, které bylo zahájeno na základě podnětu defektoskopické firmy, vedlo asi po 10 hodinách k nálezu zářiče. Po 20 hodinách od okamžiku, kdy svářeč uchopil zářič, se konečně dostal do nemocnice a byla zahájena léčba. Dozimetrickou rekonstrukcí byly odhadnuty následující dávky - lokální dávka na kůži (2 – 3 cm od centra popálení) cca 100 Gy; dávka na femur, femorální artérie (5 – 15) Gy; celotělová dávka (1,2 – 1,5) Gy. U pacienta došlo k amputaci končetiny. Významná ozáření u dalších osob nebyla zjištěna.

181

Obrázek č. 1: Uvolněný spoj držáku zdroje a vodícího kabelu; Yanango (Peru) [5] Nehoda, která se stala v roce 2002 v Cochabamba (Bolívie) [6] se rovněž týkala průmyslové radiografie. Po skončení kontroly svarů na plynovém potrubí převáželi pracovníci defektoskopický zdroj 192Ir (0,67 TBq) v krytu 8 hodin v zavazadlovém prostoru normálního linkového autobusu. Opět, v důsledku nedostatečné kontroly si nevšimli, že zářič zůstal ve vodící trubce. Po skončení cesty zdroj byl do rána zanechán v autobusu a ráno jej pracovníci převezli taxíkem do své firmy. Zde zjistili, že zářič není v krytu, ale ve vodící trubce. Následné analýzy a dozimetrické rekonstrukce, včetně hematologických a cytogenetických šetření ukázaly, že dávky ozáření pracovníků, kteří manipulovali po skončení měření se zdrojem, byly nižší než 200 mSv. Pokud jde o dávky cestujících (15 se jich podařilo nalézt), bylo odhadnuto, že osoby sedící na sedadlech nejbližších místu umístění zářiče mohly obdržet dávku v intervalu od 190 do 50 mSv. Na nejistotě odhadu se podílela řada faktorů (poloha zdroje, vliv lokálního stínění v autobuse, doba obsazení sedadel, apod.). Kuriózní nehoda se stala v Gilanu (Irán) [7] v roce 1996 při kontrole svarů a potrubí na tepelné elektrárně (192Ir zářič, aktivita 185 GBq). Na konci směny při vracení zářiče do krytu došlo, patrně v důsledku poruchy zámku, k uvolnění zářiče z vodící trubice a jeho pádu do příkopu pod kontrolovaným potrubím. Dělník, který přivážel materiál pro isolaci potrubí v místě pádu zářiče, si všiml lesklého předmětu, sebral jej a vsunul do náprsní kapsy kombinézy. Po hodině a půl pocítil nevolnost, zvracel, měl závratě. Jelikož byl věřící, viděl v tom trest za krádež, zářič vrátil na místo, kde jej našel. Mezi tím defektoskopičtí pracovníci zjistili ztrátu zářiče a začali jej hledat a našli jej a zajistili. Došlo k rozsáhlému šetření případu; postižený dělník byl nejprve vyšetřen lékařem a po dvou dnech strávených doma byl přemístěn do nemocnice v Teheránu a později do Curie Institutu v Paříži, kde byl podroben

182

specializovanému léčení (obr. 2). Kombinace metod fyzikální a biologické (klinické příznaky, cytogenetická vyšetření) dozimetrie vedla k následujícím odhadům dávky - v místě kontaktu se zářičem cca 40 Gy, celotělová dávka – v intervalu od 0,8 do 3,3 Gy (nejistota odhadu vyplývala z toho, že šlo o parciální a silně heterogenní ozáření).

Obrázek č. 2: Stav ozářené osoby 15 dní po nehodě - nekrózy; bílé skvrny léčivá mast; Gilan (Irán) [7] Vážná nehoda se stala začátkem roku 1989 u průmyslového ozařovače určeného ke sterilizaci, zejména lékařských prostředků (60Co, aktivita 660 TBq) v San Salvadoru (Salvador) [8]. Ozařovač (vlastní zdroj tvořilo 14 „tužkových“ zářičů o délce 21 cm a průměru 0,8 cm, zasazených do dvou rámů, aby se dosáhlo homogenního ozařovacího pole) byl již 15 let starý a tehdejší politická a ekonomická situace v zemi (občanská válka) způsobily, že ZIZ neprocházel výrobcem požadovanými revizemi a opravami, takže obsluhu nepřekvapovaly potíže technického rázu. V době před nehodou se vyskytovaly poruchy pneumatického ovládání zářičů. Když se proto po skončení ozařování zářič zasekl v ozařovací poloze, což indikovalo signalizační zařízení, tři pracovníci se pokusili se zářič zasunout ručně. Obdrželi přitom vysoké dávky (obr. 3). Po nehodě však bez kontroly pracoviště a revize zdroje se pokračovalo v ozařování. Teprve šestý den byl zjištěn zvýšený dávkový příkon v ozařovně (obr. 4), což přimělo vedení firmy k podrobnému šetření, kdy se ukázalo, že některé zářiče v důsledku neodborné opravy byly uvolněny z ozařovacího rámu – jeden byl nalezen dokonce v ozařovně, několik ji padlo do vodního bazénu, kde jsou zářiče umístěny v době, kdy se neozařuje. U nejvíce ozářeného pracovníka bylo ozáření jako příčina 183

jeho zdravotních potíží diagnostikováno až třetí den. Přes léčbu na specializovaném pracovišti v Mexico City a v Paříži tento pacient zemřel 6,5 měsíců po nehodě, u dalších dvou byly provedeny amputace na dolních končetinách

Obrázek č. 3: Rozložení dávek 3 pracovníků, kteří opravovali průmyslový ozařovač; San Salvador [8]

Obrázek č. 4: Pohled na ozařovnu průmyslového ozařovače; San Salvador [8] Nehody na lékařských pracovištích se ZIZ Nehody ve zdravotnických zařízeních, kde ZIZ používají k diagnostickým a terapeutickým účelům se mohou týkat nejen pracovníků s těmito zdroji, ale i pacientů v případě, kdy dojde k jejich nesprávnému/chybnému ozáření. Příčinou těchto nehod [9] je často lidský faktor (chybné kalibrace, chybné nastavení podmínek ozáření, záměna pacienta), selhání techniky, a další technické či organizační problémy. IAEA publikovala [10], že v období 1974 až 2001 bylo v různých zemích chybně ozářeno asi 2 tisíce pacientů, z nichž na následky 184

přezáření 40 zemřelo. Zmíním se o třech nehodách z posledních let, které měly různé příčiny vzniku a současně vážné následky. V roce 1996 po výměně terapeutického zářiče 60Co v nemocnici San José (Costa Rica) [11] byla udělána chyba při výpočtu dávkového příkonu pro plánování ozáření pacientů. V důsledku této skutečnosti bylo v průběhu 9 měsíců, než chyba byla zjištěna, postupně přezářeno 115 pacientů (dávkami o 50 až 60% vyššími, než bylo plánováno). V tomto období 49 z nich zemřelo, kdy následné analýzy [11] ukázaly, že 17 z nich na přezáření. Podobně v Panama City (Panama) v roce 2000 došlo [12] k chybnému ozáření 28 pacientů, kdy 5 z nich pravděpodobně v důsledku přezáření zemřelo. Chyba byla způsobena změnou konfigurace a počtu stínících bloků (při ozařování se jimi vymezuje pole zájmu a chrání zdravá tkáň), což, při ne zcela korektním zadání, software plánovacího systému nesprávně interpretoval a vypočetl chybnou dávku/ozařovací čas. U lineárního urychlovače v Bialystoku (Polsko) došlo [13] v důsledku výpadku proudu k automatickému přerušení ozařování pacienta. Po obnovení dodávky proudu byl tento pacient „dozářen“ a 4 další ozařování. Když dva z těchto pacientů cílili palčivé svědění, byla provedena dozimetrická kontrola podmínek ozařování a bylo zjištěno, že realizované dávky byly vyšší než plánované, monitorovací systém nepracoval správně v důsledku poškození jedné elektronické součástky zabezpečovacího systému po výpadku proudu. Nehody se ZIZ mimo pracoviště Stále se objevují vážné radiační nehody i mimo pracoviště se ZIZ a nejde přitom o úmysl zneužít ZIZ. Příčinou těchto nehod byl obecně pokles úrovně zabezpečení ZIZ v některých zemích, což byl někdy důsledek změn politické a ekonomické situace. Např. rozpad Sovětského svazu vedl k tomu, že nově vytvářené dozorné orgány v bývalých sovětských republikách neobdržely historické informace o uživatelích všech ZIZ, neměly jejich funkční registry, takže se na jejich území začaly objevovat opuštěné („organ“) zdroje o různých aktivitách. Dlouho nepoužívané, skladované zdroje, změny vlastníků zdrojů, či skladů byly pak často příčinou ztráty kontroly nad zdroji. A jestliže se k tomu přidala snaha některých lidí zpeněžit ve sběrnách šrotů cokoliv, bylo jen otázkou času, kdy se nepoučení/neznalí lidé dostanou do styku ZIZ tam, kdy tyto nebyly očekávány. Nelze se nezmínit o dvou, dnes již klasických nehodách - první se stala v roce 1983 v Cuidad Juárez (Mexico) [4] a druhá v brazilské Goianii [14] z roku 1987. Příčinou první nehody byla snaha zpeněžit stínění ZIZ a nedbalost. Zaměstnanci skladu, kde radioterapeutický zářič (60Co o aktivitě 30 TBq; zářič tvořilo 6 tisíc kovových pelet o rozměru 1x1mm2) byl dlouhodobě, prakticky bez kontroly a nevhodně (v ozařovací hlavici) skladován, při rozebírání hlavice narušili (nevyloučilo se, že vědomě) zářič a pelety byly při transportu šrotu 185

rozesety po značném území, část z nich se dostala do taveb a z nich byly vyrobeny stavební armatury a další výrobky. Na nehodu se přišlo až, když automobil s kontaminovaným výrobky přejížděl kolem jaderných laboratoří a jejich monitory spustily alarm. Následným rozsáhlým šetřením a monitoringem (470 km2 bylo letecky proměřeno) bylo zjištěno, že v důsledku této nehody bylo potenciálně ozářeno až 4000 osob, z nichž okolo 80 mohlo obdržet dávku vyšší než 250 mSv a asi 5 lidí dávky mezi 3 až 7 Sv v průběhu dvou měsíců. Bylo vyrobeno 30 tisíc kontaminovaných desek, 6600 tun armatur; prohlédnuto bylo 17636 budov, v nichž byl použit kontaminovaný materiál; u 814 budov byla provedená částečná, či úplná demolice. Nehoda v Goianii měla podobné příčiny – opět zpeněžit stínění. Vyřazený, nedostatečně hlídaný terapeutický zdroj se zářičem Cs-137 (práškový chlorid cesia o aktivitě 51 TBq) si nelegálně odvezli domu dva lidé a neodborně jej demontovali. Na rozdíl od první nehody, nejen že neměli tušení, že uvnitř stínění je zářič, ale netušili, co radioaktivní zářič vůbec je. Při demontáži stínění zářič porušili, kontaminovali sebe, řadu dalších lidí a okolí demontáže. Když se po té u několika z nich začaly projevovat příznaky nemoci z ozáření, lékař, kterého z počátku navštívili, tyto příznaky jako důsledek ozáření nediagnostikoval. Pozdní diagnózy a tím i pozdní zahájení záchranných a likvidačních prací měly za následek mimořádné škody - 4 osoby zemřely (obdržely dávky 4,5 až 6 Gy), 249 osob bylo kontaminováno, 112 tisíc jich bylo monitorováno, což si vyžádalo nasazení značných zdravotnických kapacit, 67 km2 okolí nehody bylo letecky monitorováno, 159 domů v okolí nehody bylo proměřeno, 42 z nich muselo být dekontaminováno, některé zbourány (obr. 5). Likvidace vzniklého kontaminovaného odpadu (bylo kontaminováno až 35 tisíc m3 odpadu) si vyžádala výstavbu speciálního dlouhodobého skladu, kdy asi 3000 m3 odpadů bude skladováno až 300 let. Celkové náklady na likvidaci této události se odhadují na desítky milionů US $.

Obrázek č. 5: Pohled na místo, kde byly likvidovány následky neodborné demontáže ZIZ; Goiania (Brazilie) [14] 186

I když zmíněné nehody, zejména ta v Goianii, měly značnou publicitu, přesto v dalších letech k podobným nehodám došlo v roce 1998 v Istanbulu (Turecko) [15] a v roce 2000 Samut Prakarnu (Thajsko) [16]. V obou případech šlo opět o vyřazené, dlouhodobě skladované (prvém případě v transportním/výměnném kontejneru, ve druhém případě přímo v ozařovací hlavici) a nedostatečně zabezpečené zářiče Co-60 (o aktivitách jednotky až desítky TBq), které se dostaly do rukou osob, které obaly zářičů (obr. 6) demontovali na kovový šrot, aniž by tušily, že obsahující zářiče. Již v průběhu těchto manipulací někteří ze zúčastněných cítili příznaky nemoci z ozáření, která jako v případě nehody v Goianii nebyla včas diagnostikována. Šetření a náročný monitoring vedly v obou případech k závěru, že zářiče při manipulaci naštěstí nebyly poškozeny a tím nedošlo ke kontaminaci životního prostředí. Při nehodě v Istanbulu bylo vážně ozářeno a léčeno 10 osob, které se podílely na manipulaci se šrotem (dávky v rozsahu 1 až 4 Gy byly odhadnuty na základě klinických projevů a hematologického vyšetření), 404 osob bylo podrobeno klinickému a hematologickému vyšetření. V Samut Prakarn bylo rovněž 10 osob léčeno - 4 obdržely dávky větší než 6 Gy (odhad na základě klinických projevů), tři z nich zemřely do 2 měsíců (první již 23. den po ozáření); ostatní zúčastnění obdrželi dávky kolem 2 Gy. Celkem bylo vyšetřeno 1872 lidí. Tyto dvě nehody (v Istanbulu a Samut Prakrnu), díky tomu, že při nich nedošlo ke kontaminaci prostředí, neměly za následek rozsáhlé likvidační práce jako v Goianii, přinesly však řadu poznatků v oblasti léčby letálně ozářených lidí.

Obrázek č. 6: Ilustrace typu radioterapeutického zářiče a ozařovací hlavy; IAEA [20] 187

Honba za železným šrotem byla příčinou i nehody v roce 1994 ve vesničce Tammik v Estonsko [17], kde několik mužů vniklo do nedostatečně chráněného úložiště radioaktivních odpadů (v době nehody se v něm nacházely zářiče o celkové aktivitě 76 TBq, převážně Cs-137 a Sr-90) a odneslo i kontejner, který obsahoval Cs-137 zdroj. Při manipulaci s kontejnerem z něj vypadl zářič a jeden z mužů lesklý váleček vložil do kapsy u kalhot a po návratu domů jej dal do zásuvky v kuchyni, kde zůstal asi měsíc, než došlo k jeho identifikaci. Muž po týdnu zemřel, aniž ošetřující lékař poznal, že v důsledku ozáření. Na nehodu se přišlo, až když syn mrtvého byl hospitalizován. U něho již bylo identifikováno radiační popálení na ruce (zjistilo se, že po určitou dobu držel zářič v ruce). Následné šetření prokázalo, že 5 dalších lidí obdrželo dávky mezi 0,3 až 2,7 Gy. Další událost, svědčící o nedostatečném zajištění ZIZ, a o které považuji za nutné se zmínit, se stala v Gruzii. Mezi dubnem až srpnem roku 1997 se u vojáků výcvikového střediska pohraničních vojsk v Lilo (Gruzie) [18] objevily kožní poškození, které byly z počátku diagnostikovány jako klasické popáleniny, nebo alergie. Teprve později (v prvém případě po více než 9 měsících léčení) se za příčinu poškození označilo ozáření. Rozběhlo se rozsáhlé šetření, které se soustředilo jak na původ ozáření, tak na diagnostiku a terapii postižených osob. Postupně se našlo se 12 zářičů 137Cs a jeden 60Co, a to na různých místech jeden zářič v kapse zimní vojenské bundy, jiné v budově, v úkrytu zařízení, u jeho plotu a v jeho okolí (odhadnuté aktivity se pohybovaly od 0,02 do 164 GBq). Nebyla zjištěna kontaminace terénu, či osob. U 11 postižených osob trvalo ozáření podle následných šetření a analýz přerušovaně 60 až 300 dnů (počátek nebyl přesně zjištěn) a bylo silně heterogenní. U postižených byla diagnostikována chronická lokální nemoc z ozáření (postupně se rozvinula v radiační popáleniny až 4. stupně). Odhady celotělových dávek se pohybovaly v intervalu od 0,1 do 5,9 Gy. Po 2 letech od ozáření bylo konstatováno [18], že z 11 pacientů, tři budou i nadále vyžadovat léčbu (chirurgické zákroky, rekonstrukce odejmutých svalů a kůže, plastiky, atd.), v důsledku čehož u nich byly diagnostikovány trvající depresivní stavy. Uvedené události nebyly jediné, nadále jsou hlášeny [4] další nálezy opuštěných ZIZ a manipulace s nimi, které vedly k vážným ozářením, či dokonce úmrtí osob (v letech 2001 až 2003 byly takové případy např. řešeny na několika místech v Rusku, dále v Gruzii, Egyptě a dalších zemích), což svědčí o tom, že systémy zabezpečení ZIZ od jejich výroby, příp. dovozu do dané země, přes různé způsoby nakládaní až po jejich konečné zabezpečení/ likvidaci/uložení jsou stále nedostatečné a je jim třeba na národních a mezinárodních úrovních věnovat stálou pozornost. I u nás v posledních letech dochází ke krádežím vík kanálů, části zabezpečovacích systémů na železnicích, drátů rozvodných sítí s cílem zpeněžit je ve sběrnách kovového šrotu a jen systém důsledné kontroly nad používanými ZIZ může minimalizovat riziko vzniku podobné nehody u nás. V roce 1996 jsme 188

např. řešili případ, kdy byl v Itálii zadržen vagón se železným šrotem dovezeným z ČR a vrácen zpět s tím, že obsahuje ZIZ. Po příjezdu na hranice byl vagón zadržen a pod dohledem specialistů z resortu SÚJB rozebrán. Byl isolován a postupně identifikován zářič Cs-137 o celkové aktivitě 1.79 TBq, jehož ztrátu nahlásila několik dnů před tím jedna česká firma. Bylo zajištěno, že zářič je neporušený, tzn., nedošlo ke kontaminaci životního prostředí. Šetřením pohybu zářiče se rovněž neprokázalo ozáření osob, které by mohlo zdravotní následky. Co však chybělo k tomu, aby se tak nestalo? DOPORUČENÍ, ZÁVĚRY Jaké jsou hlavní příčiny radiačních nehod? • primární příčinou řady nehod je nezajištěný/nezabezpečený ZIZ, což je systémová chyba; • další, velmi častou příčinou nehod na pracovištích se ZIZ je profesionální slepota, nedodržování, či hrubé porušování provozních předpisů; selhání či neexistence systému zabezpečení jakosti (neschválené metodiky, chyby v pracovních postupech); ekonomické, organizační a technické problémy jsou častou příčinou nehod na lékařských pracovištích a vedou k chybnému ozáření a tím poškození, či dokonce úmrtí pacientů; • neznalost nebezpečí/rizika vyplývajícího z legální, ale zejména ilegální manipulace se ZIZ jsou příčinou vážných následků nehod se ZIZ mimo pracoviště. Jaké jsou důsledky nehod? V případě nehod, kdy došlo při neodborné manipulace k destrukci ZIZ, je jejich nezbytným doprovodem nejen ozáření, ale i kontaminace osob a rozsáhlých území, obydlí v okolí manipulace, což má za následek, že likvidace takové nehody představuje, vedle významných nákladů na zdravotní/léčebnou péči, rekonstrukci ozáření, na dozimetrii, i velké náklady na dekontaminaci a likvidaci následků nehody, včetně likvidace vzniklých radioaktivních odpadů. Ukazuje se, že z tohoto hlediska (nemáme-li na mysli radiační havárie jaderných zařízení) jsou závažnější výše popsané nehody mimo pracoviště se ZIZ než nehody na pracovištích. Prvotní klinické projevy po ozáření osoby jsou zpravidla nejprve posuzovány praktickými lékaři, někdy specialisty jiných oborů - dermatology, či specialisty na infekční nemoci. Jejich obecně nízká úroveň znalostí o primárních/bohužel nespecifických příznacích ozáření (únava, nevolnost, zvracení, průjmy, horečka, zarudnutí kůže, otoky, nekrózy, bolesti, epilace, apod.) byla mnohdy příčinou toho, že i významné ozáření nebylo rozpoznáno včas, což mělo za následek, že účinnost dostupné terapie byla nižší a sama terapie složitější. 189

IAEA proto v roce 2000 publikovala [19] dokument „How to recognize and initially respond to an accidental radiation injury“, ve kterém stručnou formou shrnuje zásady, jak rozpoznat radiační nehodu a jaké činnosti provést v první fázi po jejím zjištění, aby se snížilo riziko špatné diagnózy. Jaké poučení – negativa, pozitiva - nehody přinesly? Bohužel, radiační nehody, ke kterým v posledních desetiletí došlo, ukazují na to, že není tak obtížné získat ZIZ (i o vysoké aktivitě) a případně jej zneužít. Jako rizikový se ukazuje zářič Ir-192 – vyrábí se o vysokých aktivitách, má všestranné použití v průmyslu i medicíně; vzhledem využití v defektoskopii je i mobilní a v terénu doprovázen maximálně dvěma lidmi, což zvyšuje možnost jeho získání. Jako zářič emitující jak záření beta, tak gama, může způsobit jak lokální tak celotělové poškození. Dalším smutným zjištěním je nízká úroveň znalostí mezi běžnými obyvateli o riziku ozáření při manipulaci se ZIZ a na druhé straně nezdůvodněná obava z účinků zanedbatelných dávek způsobených např. provozem jaderné elektrárny. Tyto skutečnosti volají po účinné a trvalé osvětě v této oblasti. Jistě negativní je i fakt, že za cenu získat peníze, roste počet nehod souvisejících se snahou ať legální či nelegální cestou získat kovový šrot (v podobě kontejnerů, ozařovacích hlavic, apod.), kdy tyto odložené/skladované, nedostatečně zajištěné obaly v řadě případů obsahují bohužel „opuštěné“ ZIZ o nemalých aktivitách. I když by se na první pohled zdálo, že je nemístné v souvislosti s nehodami hovořit o jejich přínosu, není tomu tak. Jakákoliv radiační nehoda, i jaderná havárie v Černobylu v roce 1986, přinesla poučení, a zlepšení v některé z oblastí. Většina nehod (všechny, o nichž jsem se zmínil) byly řešeny na základě mezinárodní spolupráce - od poskytnutí specializované léčebné péče (Francie, Německo, USA, Mexico, Rusko a další země) ozářeným osobám, přes pomoc při rekonstrukci ozáření a při odhadech dávek, po likvidaci následků nehody, včetně pomoci směřující ke zlepšení systému havarijní připravenosti v dané zemi (legislativní úpravy, organizační, technická opatření). Nezanedbatelným přínosem je vývoj, zlepšování a ověřování nových metod a postupů v dozimetrii, v diagnostice ozářeného pacienta a konečně i v jeho léčení. Např. v diagnostice se k hodnocení rozsahu a vážnosti ozáření používá termokamer. Široká je škála metod sloužících k odhadům dávek ozářené osoby. Od metod biologické dozimetrie, přes kombinaci fyzikálních a biologických metod (rekonstrukce lokálních dávek pomocí metody Monte Carlo, kdy simulace transportu fotonů v postižené tkáni byla porovnána se stupněm poškození této tkáně na základě biologická dozimetrie) až po fyzikální metody (využití metody 190

elektronové paramagnetická resonance k odhadu dávky od zevního ozáření v zubní sklovině postižených). V terapii bylo např. doporučeno neprovádět transplantace kostní dřeně pro dávky menší než 2 až 4 Gy [7]. Zdůrazňován je vliv psychického faktoru při léčbě ozářených osob (recidivy, dlouhodobé léčení). V případě některých nehod [16] bylo konstatováno, že přes všechno úsilí léčby, byla příčinou smrti ozářené osoby sekundární infekce v zářením oslabeném organismu (otevřené rány, radiační popáleniny), proto v mezinárodních doporučeních [9] se vyskytuje požadavek (ve vyspělých zemích již léta používaný) léčit ozářené pacienty ve speciálních izolovaných/sterilních boxech („life islands“). Závěrem lze shrnout – nehodám nelze zcela zabránit, lze však stále snižovat riziko jejich vzniku, a to na základě poučení z nehod, které již nastaly. Hlavním poučením je již zdůrazněná nutnost stále zvyšovat úroveň zajištění/zabezpečení existujících ZIZ a úroveň znalostí, jak s těmito zdroji nakládat. LITERATURA [1] International Basic Safety Standards for Protection against Ionizing Radiation and for Safety of Radiation Sources Safety Series, No. 115, IAEA, Vienna, 1996 [2] Council Directive of 13 May 1996 laying down Basic Safety Standards for Health of the General Public and Workers against Ionizing Radiation, Directive No. 96/29/EURATOM [3] Planning the Medical Response to Radiological Accidents, Safety Reports Series No. 4, IAEA, Vienna, 1998 [4] Johnston, R.: Database of Radiological Incidents and Related Events, http:www.johnstonsarchive.net/nuclear/radevents/index/, modified 17 Feb. 2008 [5] The Radiological Accident in Yanango, STI/PUB/1101, IAEA, Vienna, 2000 [6] The Radiological Accident in Cochabamba, STI/PUB/1199, IAEA, Vienna, 20048 [7] The Radiological Accident in Gilan, STI/PUB/1123, IAEA, Vienna 2002 [8] The Radiological Accident in San Salvador, STI/PUB/847, IAEA, Vienna 1990 [9] Lessons Learned from Accidental Exposures in Radiotherapy, Safety Reports Series, No. 17, IAEA, Vienna, 2000

191

[10] Applying Radiation Safety Standards in Radiotherapy, Safety Reports Series, No. 38, IAEA, Vienna, 2006 [11] The Radiological Accident in San José, Costa Rica, STI/PUB/1047, IAEA, Vienna 1998 [12] The Radiological Accident in Panama, STI/PUB/1114, IAEA, Vienna, 1990 [13] Accidental Overexposure of Radiotherapy STI/PUB/P1180, IAEA, Vienna, 2000

Pacients

in

Bialystok,

[14] The Radiological Accident in Goiania, STI/PUB/815, IAEA, Vienna 1988 [15] The Radiological Accident in Istanbul, STI/PUB/1102, IAEA, Vienna 2000 [16] The Radiological Accident in Samut Prakarn, STI/PUB/1024, IAEA, Vienna 2002 [17] The Radiological Accident in Tammiku, STI/PUB/1053, IAEA, Vienna 1998 [18] The Radiological Accident in Lilo, STI/PUB/1097, IAEA, Vienna 2000 [19] IAEA: How to recognize and initially respond to an accidental radiation injury, http://www-pub.iaea.org/MTCD/publications/PDF/IAEA-WHO-LEng.pdf, IAEA, Vienna, 2000 [20] IAEA: http://www-pub.iaea.org/MTCD/publications/PubDetails.asp?pubId =7606

192

Integrovaný systém řízení při hornické činnosti - 2 roky zkušeností u společnosti Tarmac CZ a.s. Ing. Karel PULEC + tým Tarmac CZ a.s. Rumjancevova 3, Liberec e-mail: [email protected] Klíčová slova: hornická činnost, integrovaný systém řízení, QMS, EMS, OHSAS, bezpečnost práce; Abstrakt: Příspěvek stručně seznamuje s průběhem zavádění systémů řízení u středně velké organizace (19 lomů a 6 pískoven), zabývající se především hornickou činností v Čechách - těžbou a zpracováním kameniva. Důraz je kladen na postupnou integraci společných částí systémů QMS, EMS a OHSAS, které byly samostatně zaváděny v průběhu let 1994 až 2003; resp. 2004 až 2008. Integrace v posledních 2 letech pak vedla zejména při prověřování a dozorování systému k dalším úsporám sil a prostředků. Samostatnou část příspěvku (v rámci vlastní přednášky) tvoří ukázka postupů využívaných při řízení a kontrole v oblasti BOZP, které byly v průběhu posledních 5 let vyhodnoceny u společnosti Tarmac CZ a.s. jako nejefektivnější. Úvod Společnost Tarmac CZ a.s. se sídlem v Liberci (dále jen TCZ) je významná těžební společnost, která provozuje celkem 19 lomů a 6 pískoven v Libereckém, Královéhradeckém, Pardubickém, Ústeckém, Karlovarském, Středočeském a Plzeňském kraji. Hlavní podnikatelskou činností společnosti TCZ je tedy hornická činnost související se těžbou, zpracováním a prodejem drceného a těženého kameniva. Společnost TCZ vznikla v roce 2004 fúzí tradičních těžebních a zpracovatelských organizací – TARMAC SEVEROKÁMEN a.s. a Západokámen a.s. V obou uvedených společnostech bylo řízení procesů souvisejících s -

kvalitou potažmo jakostí; výrobou (vč. systému řízení výroby – dále jen SŘV); ochranou životního prostředí; bezpečností práce a ochrany zdraví;

řešeno samostatně, v rozdílném organizačním uspořádání s ohledem na velikost jednotlivých právních předchůdců TCZ i s rozdílnými prioritami, cíli 193

a pochopitelně i výsledky. Zaměstnanci obou shora uvedených organizací - zejména pak vedoucí pracovníci oddělení kontroly řízení jakosti (KŘJ) a úseku BOZP a ochrany životního prostředí měli v souvislosti s fúzí obou společností unikátní možnost osobně se účastnit procesu integrace v několika vzájemně se prolínajících úrovních; -

-

jednak v rámci fúze dvou do té doby samostatných právních subjektů s důrazem na využití těch nejlepších osvědčených postupů uplatňovaných do té doba v původních organizacích; tento proces probíhal v letech 2004 až 2005; a dále v letech 2005 až 2008 při hledání společných částí jednotlivých systémů s cílem odstranit duplicity a uspořit čas a prostředky.

Zejména druhé období mělo svůj přirozený vývoj. V průběhu tohoto vývoje byla vedoucím pracovníkům dána možnost hledat slabá místa, hledat a nacházet řešení problémů, navrhovat a realizovat vhodná opatření. Celý systém si tak postupně budoval svoji stabilitu zdola. Chtěl bych Vás ve svém příspěvku seznámit s některými pozitivními i negativními zkušenostmi, které jsme spolu s mými kolegyněmi a kolegy v procesu integrace získali. Pokud odhlédneme od obecně uznávané pravdy, že zkušenost je nepřenosná, naše poznatky Vám mohou posloužit jako náměty, pokud budete řešit podobné úkoly. Systém řízení jakosti (QMS) Oba právní předchůdci společnosti Tarmac CZ a.s. měli zavedené a certifikované systémy QMS (podle ČSN EN ISO 9001:2001). V oblasti řízení jakosti - s důrazem na řízení výroby a kvalitu produktů bylo jedním z prvních úkolů v rámci nové společnosti Tarmac CZ a.s. sloučit dosud samostatně vedené systémy řízení jakosti v jeden funkční celek. Úkolem byla pověřena vedoucí úseku kontroly řízení jakosti (KŘJ) Ing. Zuzana Sazimová. Pracovní skupině pod jejím vedením se během 12 měsíců (z toho 6 měsíců přechodový stav) podařilo organizačně zajistit úspěšný přechod na společný systém řízení jakosti, potvrzený v roce 2005 auditem certifikačního orgánu. V dalším období byl systém prověřován především praxí, tj. upravován podle provozních potřeb, reakcí zákazníků, či byly případné změny připraveny v předstihu. V rámci tohoto prvního integračního procesu byla pozornost zaměřena především na maximální využití zkušeností pracovníků obou – do té doby samostatně fungujících organizací. Přes řadu problémů, které fúze tohoto typu přinášejí, se podařilo týmu KŘJ využít pro novou organizaci toho

194

nejlepšího z obou fúzujících společností, především: - Zavedený systém zkušebnictví s vlastní, velmi dobře vybavenou zkušebnou kameniva, kvalifikovaným personálem a zavedenými kontrolními mechanismy; - Spolehlivý vnitřní intranetový informační systém. - Vědomí odpovědnosti všech účastníků procesu za jakost produktů. Již v té době bylo zřejmé, že dosavadní způsob řízení úseků QMS v návaznosti na úsek ochrany životního prostředí a BOZP bude dříve či později vyžadovat systémové změny, zejména s ohledem na: -

Rozsah působnosti nově vzniklé organizace Tarmac CZ a.s. v rámci České republiky, Environmentální a bezpečnostní aspekty hlavní podnikatelské činnosti (tj. hornické činnosti při povrchové těžbě a úpravě nerostných surovin); a Působení společnosti Tarmac CZ a.s. v rámci nadnárodní skupiny Tarmac.

Systém environmentálního managementu (EMS) Problematika ochrany životního prostředí byla u obou právních předchůdců společnosti TCZ řešena před rokem 2004 - na rozdíl od problematiky QMS - zcela individuálně. Úkoly v této oblasti byly zaměřeny především na plnění legislativních povinností se snahou o alespoň rámcové řízení aspektů, souvisejících s hornickou činností (v podstatě environmentálních aspektů, avšak v té době ne plně definovaných). Především odpovědný přístupu provozních zaměstnanců společnosti, pracovníků dodavatelských organizací a dosavadní osvědčené postupy na úseku ochrany životního prostředí leckdy přebírané ze zahraničí vytvořily dobrý základ pro systémové řešení podle požadavků normy ČSN EN ISO 14001. Na úseku ochrany životního prostředí se nejednalo o zavádění systému, ale spíš o doplnění dosavadních postupů uplatňovaných na úseku ochrany životného prostředí tak, aby byl vytvořen funkční celek – systém – navíc v souladu s požadavky příslušné normy. Pracovníkem odpovědným za tento proces včetně následné integrace systému řízení BOZP byl autor tohoto příspěvku – Ing. Karel Pulec. Přestože oba systémy řízení (QMS a EMS) mají společné prvky, nepodařilo se nám ve společnosti TCZ v roce 2005 uvedené skutečnosti využít k integraci obou systémů. Hlavní příčiny tohoto neúspěchu lze shrnout následovně: -

Dozvuky rozsáhlých organizačních změn včetně personálních, včetně výměny poradců na úseku ochrany životního prostředí;

195

-

Nedostatek zkušeností s koordinací pracovních skupin (QMS a EMS), zejména s ohledem na velikost organizace a dosavadní rozdílný způsob řízení a zajišťování servisu na tomto úseku (vlastní zaměstnanci vs. externí služba)

V průběhu roku 2005 se sice podařilo zlepšit koordinaci týmů QMS a EMS, ale proces certifikace systému EMS byl již nastartován, a proto byl v listopadu 2005 i samostatně doveden do úspěšného finále – již v rozsahu požadavků ČSN EN ISO 14001:2005. V závěrečné fázi procesu přípravy na certifikaci EMS však byly zahájeny kroky vedoucí k integraci systémů QMS (včetně samostatného systému řízení výroby) a EMS s tím, že integrovaný systém řízení bude v průběhu následujícího roku rozšířen o část bezpečností – v rozsahu specifikace OHSAS 18001:1999. Systém BOZP (OHSAS) V oblasti BOZP byla situace právních předchůdců společnosti TCZ před rokem 2004 výrazně rozdílná. Dlouhodobé působení v prevenci nehod a nemocí z povolání ve společnosti TARMAC SEVEROKÁMEN a.s. přinášelo své pozitivní výsledky již před rokem 2004. Výrazný podíl na dosahování velmi dobrých výsledků v oblasti BOZP měl nejen tlak zástupců majoritních akcionářů, ale i nekompromisní osobní přístup nejvyššího vedení společnosti a v neposlední řadě i přistoupení většiny zaměstnanců a pracovníků dodavatelů na bezpečnostní filosofii společnosti TCZ. Po fúzi v roce 2004 proto bylo hlavním úkolem sjednotit poměry ve prospěch přísněji uplatňovaných bezpečnostních standardů. Tento nelehký proces standardizace na úseku BOZP (postupně rozšířený na oblast bezpečnosti a ochrany zdraví obecně, tj. i mimo působnost zaměstnavatele) probíhal v období let 2004 až 2005, resp. probíhá stále. Pro dosažení úspěchu na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví bylo a je nutné prosazovat celou řadu opatření, přičemž za nejefektivnější považuji následující, která jsou dlouhodobě uplatňovaná u společnosti TCZ: 1. Osobní příklad; myšlenka bezpečnosti na pracovištích musí být reálnou prioritou, která je zřetelně dávána na vědomí; 2. Všesměrný tlak; nejen z úrovně nejvyššího vedení; bezpečnostní filosofii musí převzít i pracovníci dodavatelů (na všech úrovních); 3. Základní pravidla; stanovení stručných, jednoznačně a srozumitelně definovaných bezpečnostních pravidel pro činnosti, které jsou vyhodnoceny jako potenciálně vysoce nebezpečné - a zejména nekompromisní vyžadování (Nulová tolerance) jejich plnění od všech pracovníků. 196

4. Netradiční a účinné postupy školení, výcviku a vzdělávání; 5. Osobní zainteresovanost na tom, že pracoviště bude bezpečné pro všechny účastníky procesu; Za klíčový faktor pro zdárné prokázání shody s požadavky specifikace OHSAS 18001:1999 považuji skutečnost, že bezpečnostní systém byl a je u TCZ budován a prověřován dlouhodobě a za účasti všech pracovníků. Hlavním úkolem při auditech všech úrovní bylo a je skutečně prokázat, že systém je efektivní a ve shodě s požadavky normy (resp. specifikace), nikoliv vyrobit či doplnit dokumenty podle daného scénáře. Koncem roku 2005 jsme byli přesvědčeni, že úroveň systému řízení BOZP na pracovištích společnosti TCZ dosáhla takové úrovně, abychom: -

stávající zavedené postupy v oblasti BOZP využili při prokazování shody s požadavky specifikace OHSAS 18001:1999; a souběžně; dosavadní zkušenosti při zavádění a udržování systémů QMS (vč. SŘV) a EMS a především možné společné prvky využili pro integraci systémů QMS (vč. SŘV); EMS; SM BOZP s možností případného budoucího rozšíření o další moduly. Z následujícího (všeobecně známého) přehledu jsou zřejmé společné prvky všech uváděných systému řízení: ISO 9001:2001

4.2 Požadavky na dokumentaci 4.2.1 Všeobecně 4.2.2 Příručka jakosti 4.2.3 Řízení dokumentů

ISO 14001:2005

OHSAS 18001:1999

4.4.4 Dokumentace

4.4.4 Dokumentace

4.4.5 Řízení dokumentů 4.5.4 Řízení záznamů

4.2.3 Řízení dokumentů a údajů 4.5.3 Záznamy a jejich řízení

5.6 Přezkoumání systému managementu 5.6.1 Všeobecně 5.6.2 Vstup pro přezkoumání 5.6.3 Výstup z přezkoumání

4.6 Přezkoumání vedením

4.6 Přezkoumání vedením

6.2 Lidské zdroje 6.2.1 Všeobecně 6.2.2 Odborná způsobilost, vědomí závažnosti a výcvik 8.2.2 Interní audit

4.4.2 Odborná způsobilost, výcvik a povědomí

4.4.2 Výcvik, povědomí a odborná způsobilost

4.5.5 Interní audit

4.5.4 Audit

4.2.4 Řízení záznamů

(pozn.: příprava na recertifikaci podle verze OHSAS 18001:2007; resp. ČSN OHSAS 18001:2008 probíhá plynule tak, aby bylo účelně využito celého přechodného období).

197

Závěr: Přínosy integrovaného systému řízení (ISŘ) u TCZ (2006 až 2008) Shoda ISŘ s požadavky příslušných norem resp. specifikace je u TCZ prokazována od července 2006. Pozitivní důsledky integrace jsou v současnosti zřejmé. Sjednocujícím prvkem všech tří systémů QMS - EMS - OHSAS se stala Příručka integrovaného systému řízení (Příručka ISŘ), ve které na společnou část v úvodu navazují kapitoly, ve kterých jsou řešeny konkrétní problematiky řízení jakosti, ochrany životního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví. V návaznosti na společnou část Příručku ISŘ došlo k redukci počtu a obsahu navazujících interně řízených dokumentů (především řádů a směrnic). Od roku 2008 jsou zavedeny u společnosti TCZ společné interní i dozorové audity, které přinášejí nejen úsporu času, ale i sil a prostředků, protože tým dvou interních auditorů ISŘ, resp. potřebný počet externích auditorů dokáže při správně provedené přípravě prověřit stav na pracovišti během několika hodin (s ohledem na velikost provozu). Pokud se podařilo tímto příspěvkem rozptýlit obavy z případné integrace systémů alespoň u části posluchačů, či dokonce vzbudit zájem o tento proces, pak tento příspěvek splnil svůj účel. Především druhé skupině doporučuji navštívit www.tarmac.cz a v případě zájmu rád zodpovím dotazy – zejména pokud přijdou z řad studentů.

198

Odborná způsobilost koordinátorů BOZP na staveništi Ing. Zdeněk RAŠKA, Ing. Jiří SERAFÍN Vysoká Škola Báňská – Technická Univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství, Katedra bezpečnostního managementu e-mail: [email protected] jiri. [email protected] Klíčová slova: koordinátor BOZP, staveniště, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, odborná způsobilost. Abstrakt: Článek je zaměřen na výklad zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, v platném znění, včetně dalších souvisejících zákonů k výkonu koordinátora BOZP. Je zde popsán způsob získání odborné způsobilosti koordinátora BOZP na staveništi a nároky kladené legislativou pro žadatele o tuto odbornou způsobilost. Význam právní úpravy Účelem zákona č. 309/2006 Sb., v platném znění, je komplexně upravit odpovědnost zaměstnavatele za stav pracovního prostředí a pracovních podmínek, stanovit požadavky na pracoviště a staveniště, výrobní a pracovní prostředky a zařízení, organizaci práce a pracovní postupy, bezpečnostní značky, značení a signály, stanovit základní požadavky předcházení rizikům možného ohrožení zdraví rizikovými faktory nepříznivě ovlivňujícími zdraví, rizikových pracovišť a kontrolovaných pásem, zákaz výkonu některých prací a odbornou a zvláštní odbornou způsobilost. Tento zákon také, v části druhé, řeší zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech a poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. Jde o určení příslušných ustanovení zákoníku práce a části první zákona, která se zřetelem k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu se vztahují na: - zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, - fyzickou osobu, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu, - spolupracujícího manžela nebo dítě této fyzické osoby,

199

- fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebníkem) nebo jejím zhotovitelem, příp. se na zhotovení stavby podílí, a dále stanovuje další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele, jiné fyzické osoby, která se podílí na zhotovení stavby a koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi. Zákon č. 309/2006 Sb., v platném znění, vychází z platné evropské legislativy rámcové směrnice 89/391/EHS, o zavádění opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Směrnice Rady Evropských Společenství 92/57/EHS Směrnice Rady 92/57/EHS stanovuje minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích, ale nevztahuje na vrtání a těžbu v odvětví těžebního průmyslu. V této směrnici jsou stanoveny základní požadavky na určení koordinátorů pro staveniště, jejich povinnosti a povinnosti dalších osob. Dalšími osobami se rozumí stavebník, vedoucí stavby a osoba samostatně výdělečně činná. Klíčové jsou přílohy této směrnice, které nám udávají: -

seznam stavebních a inženýrských prací, seznam prací spojovaných se zvláštními riziky, obsah předběžného oznámení, obecné minimální požadavky na pracoviště na staveništi, zvláštní minimální požadavky na pracovní místa na staveništi.

Důležité upozornění se týká překladu této směrnice do českého jazyka a taky výkladu základních pojmů. Je nutné si uvědomit, že např. „stavebník“ je jinak definovaný ve směrnici než ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb., v platném znění. V praxi se můžeme setkat s mnoha verzemi překladů směrnice do českého jazyka, a proto je nutné věnovat této záležitosti patřičnou pozornost. Správný překlad směrnice je k dispozici na portálu veřejné správy http://portal.gov.cz. Tato směrnice koresponduje se zákonem č. 309/2006 Sb., v platném znění a proto požadavky a povinnosti na koordinátora i dalších osob jsou uvedeny níže. Vymezení základních pojmů V zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění jsou základní pojmy definovány takto:

200

Stavebníkem – je osoba, která žádá pro sebe stavební povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti. Stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby. Stavebním podnikatelem – je osoba oprávněna k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních právních předpisů (živnostenský zákon). Stavbou – se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu. Terénní úpravou – se rozumí změny práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu. Staveništěm – se rozumí místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce. Zahrnuje stavební pozemek, popř. zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby. V textu se setkáme ještě s pojmy Zhotovitel a Zadavatel. V zákoně je uvedeno, že provádět stavbu může jako zhotovitel pouze stavební podnikatel, tedy zhotovitel = stavební podnikatel. Zadavatel je osoba, která zadává práci cizímu subjektu (stavebník). Ustanovení koordinátora BOZP Koordinátorem, dle zákona č. 309/2006 Sb., v platném znění, je fyzická osoba nebo právnická osoba určená zadavatelem stavby (stavebníkem) k provádění stanovených činností při: - přípravě stavby, - popř. při realizaci stavby na staveništi. Koordinátorem může být určena fyzická osoba, která splňuje stanovené předpoklady odborné způsobilosti §10 zákona. Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby je: - Alespoň středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou, s odbornou praxí: - V délce alespoň 3 let, - V délce 2 let, jestliže fyzická osoba dokončila vyšší odborné vzdělání,

201

- V délce 1 roku, jestliže fyzická osoba dokončila vysokoškolské vzdělání v bakalářském nebo magisterském studijním programu v oblasti BOZP. Za odbornou praxi se považuje doba činnosti vykonávána v oboru, ve kterém fyzická osoba bude zajišťovat úkoly v prevenci rizik nebo činnost v oblasti BOZP. V tomto bodě dochází k malé nepřesnosti. Jak již bylo uvedeno, tak koordinátorem BOZP může být určena fyzická osoba, která splňuje podmínky §10 zákona. Z této formulace není jasné, zda to musí/může být pouze tato osoba, ale podle dosavadních skutečností Ministerstvo práce a sociálních věcí fyzickou osobu s jinou odbornou způsobilostí neuznává. Koordinátor BOZP nemůže být totožný s osobou, která odborně vede realizaci stavby (podle §160, zákona č. 183/2006 Sb., v platném znění). Koordinátor působí k zajištění BOZP na staveništi mimo pracovně právní vztahy. Budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele stavby, je zadavatel stavby povinen určit potřebný počet koordinátorů s přihlédnutím k rozsahu a složitosti díla a jeho náročnosti na koordinaci ve fázi přípravy a ve fázi jeho realizace. Určí-li zadavatel stavby více koordinátorů, kteří působí při přípravě nebo realizaci stavby současně, vymezí pravidla jejich vzájemné spolupráce. Zadavatel stavby může vykonávat činnost koordinátora sám, pokud splňuje požadavky odborné způsobilosti. Můžou se vyskytnout případy, kdy zadavatel stavby uzavře smlouvu pouze s jedním zhotovitelem (generálním dodavatelem) a může tak vzniknout dojem, že není třeba určit koordinátora BOZP. Tento výklad není správný, rozhodující je celkový počet zhotovitelů (poddodavatelé), kteří na stavbě budou působit a ne forma obchodního vztahu mezi zadavatelem a zhotovitelem. Jiná situace nastává, pokud na stavbě působí jeden zhotovitel mající zaměstnance a podnikající fyzická osoba bez zaměstnanců. Pro podnikající fyzické osoby bez zaměstnanců je v zákoně zaveden pojem jiná osoba, kde jsou stanoveny její povinnosti. Zadavatel

Koordinátor

Koordinátor

Obr. 1. Komunikace mezi zadavatelem a koordinátorem

202

Zadavatel stavby (stavebník)

Koordinátor

Projektant / Dozor

Zhotovitel

Jiná fyzická osoba

Obr. 2. Komunikace mezi všemi účastníky stavby Koordinátor se neurčuje, pokud při přípravě a realizaci staveb: - nevzniká povinnost doručení oznámení o zahájení prací, - provádí stavebník sám pro sebe svépomocí, - nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení. Oznámení o zahájení prací, plán BOZP Oznámení o zahájení prací je zadavatel stavby povinen doručit oblastnímu inspektorátu práce příslušnému podle místa staveniště pokud: - celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dní, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo - celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu a to nejpozději do 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli. Dojde-li k podstatným změnám údajů obsažených v oznámení, je zadavatel stavby povinen provést bez zbytečného odkladu jeho aktualizaci. Stejnopis oznámení o zahájení prací musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby až do ukončení prací a předání stavby stavebníkovi k užívání. Náležitosti oznámení jsou uvedeny v příloze 5, nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, v platném znění. 203

Pokud je oznámení o zahájení prací, během stavebních prací, po změně některých skutečností aktualizováno, už nemusí být znovu zasíláno oblastnímu inspektorátu práce.

Obr. 3. Oznámení o zahájení prací uvedené ve směrnici rady 92/57/EHS Budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, zadavatel stavby zajistí, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán BOZP na staveništi podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce. V plánu je nutné uvést potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během realizace stavby. Plán BOZP je vhodné zapracovat i do projektu při přípravě stavby a to do projektové dokumentace, část B. Souhrnná technická zpráva, podle vyhlášky 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v platném znění. Plán BOZP by měl obsahovat: - identifikační údaje (místo, stavebník, termín, apod.)

204

- registr právních požadavků, - přílohy (identifikace rizik, oznámení o zahájení prací, apod.). Povinnosti koordinátora BOZP Povinnosti koordinátora BOZP jsou uvedeny v zákoně č. 309/2006 Sb., v platném znění, ale další povinnosti jsou uvedeny i v nařízení vlády č. 591/2066 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, v platném znění. Koordinátor má různé povinnosti při přípravě staveb a při realizaci staveb. Koordinátor při přípravě stavby je povinen: - v dostatečném časovém předstihu před zadáním díla zhotoviteli stavby předat zadavateli stavby přehled právních předpisů vztahujících se ke stavbě, informace o rizicích, která se mohou při realizaci stavby vyskytnout, se zřetelem na práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví a další podklady nutné pro zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a podmínek výkonu práce, na které je třeba vzít zřetel s ohledem na charakter stavby a její realizaci, - bez zbytečného odkladu předat projektantovi, zhotoviteli stavby, pokud byl již určen, popřípadě jiné osobě veškeré další informace o bezpečnostních a zdravotních rizicích, které jsou mu známy a které se dotýkají jejich činnosti, a dále během přípravy stavby: - dává podněty a doporučuje technická řešení nebo organizační opatření, která jsou z hlediska zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a podmínek výkonu práce vhodná pro plánování jednotlivých prací, zejména těch, které se uskutečňují současně nebo v návaznosti; dbá, aby doporučované řešení bylo technicky realizovatelné a v souladu s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a aby bylo, s přihlédnutím k účelu stanovenému zadavatelem stavby, ekonomicky přiměřené, - poskytuje odborné konzultace a doporučení týkající se požadavků na zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, odhadu délky času potřebného pro provedení plánovaných prací nebo činností se zřetelem na specifická opatření, pracovní nebo technologické postupy a procesy a potřebnou organizaci prací v průběhu realizace stavby, - zabezpečuje, aby plán obsahoval, přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl odsouhlasen a podepsán všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu známi, 205

- zajistí zpracování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při udržovacích pracích. Koordinátor při realizaci stavby je povinen bez zbytečného odkladu: - informovat všechny dotčené zhotovitele stavby o bezpečnostních a zdravotních rizicích, která vznikla na staveništi během postupu prací, - upozornit zhotovitele stavby na nedostatky v uplatňování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci zjištěné na pracovišti převzatém zhotovitelem stavby a vyžadovat zjednání nápravy; k tomu je oprávněn navrhovat přiměřená opatření - oznámit zadavateli stavby případy podle předchozího bodu, nebyla-li zhotovitelem stavby neprodleně přijata přiměřená opatření ke zjednání nápravy, a dále během realizace stavby: - koordinuje spolupráci zhotovitelů nebo osob jimi pověřených při přijímání opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zřetelem na povahu stavby a na všeobecné zásady prevence rizik a činnosti prováděné na staveništi současně popřípadě v těsné návaznosti, s cílem chránit zdraví fyzických osob, zabraňovat pracovním úrazům a předcházet vzniku nemocí z povolání, - dává podněty a na vyžádání zhotovitele doporučuje technická řešení nebo opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro stanovení pracovních nebo technologických postupů a plánování bezpečného provádění prací, které se s ohledem na věcné a časové vazby při realizaci stavby uskuteční současně nebo na sebe budou bezprostředně navazovat, - spolupracuje při stanovení času potřebného k bezpečnému provádění jednotlivých prací nebo činností, - sleduje provádění prací na staveništi se zaměřením na zjišťování, zda jsou dodržovány požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, upozorňuje na zjištěné nedostatky a požaduje bez zbytečného odkladu zjednání nápravy, - kontroluje zabezpečení obvodu staveniště, včetně vstupu a vjezdu na staveniště s cílem zamezit vstup nepovolaným fyzickým osobám, - spolupracuje se zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a s příslušnými odborovými organizacemi, popřípadě s dalšími osobami, - zúčastňuje se kontrolní prohlídky stavby, k níž byl přizván stavebním úřadem, - navrhuje termíny kontrolních dnů k dodržování plánu za účasti zhotovitelů nebo osob jimi pověřených a organizuje jejich konání, - sleduje, zda zhotovitelé dodržují plán a projednává s nimi přijetí opatření a termíny k nápravě zjištěných nedostatků,

206

- provádí zápisy o zjištěných nedostatcích v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na staveništi, na něž prokazatelně upozornil zhotovitele, a dále zapisuje údaje o tom, zda a jakým způsobem byly tyto nedostatky odstraněny. Povinnosti ostatních stran vůči koordinátorovi BOZP Zhotovitel stavby je povinen: - nejpozději do 8 dnů před zahájením prací na staveništi doložit, že informoval koordinátora o rizicích vznikajících při pracovních nebo technologických postupech, které zvolil, - poskytovat koordinátorovi součinnost potřebnou pro plnění jeho úkolů po celou dobu svého zapojení do přípravy a realizace stavby, zejména mu včas předávat informace a podklady potřebné pro zhotovení plánu a jeho změny, brát v úvahu podněty a pokyny koordinátora, zúčastňovat se zpracování plánu, tento plán dodržovat, zúčastňovat se kontrolních dnů a postupovat podle dohodnutých opatření, a to v rozsahu, způsobem a ve lhůtách uvedených v plánu, Jiná fyzická osoba - která se osobně podílí na zhotovení stavby a která nezaměstnává zaměstnance, je povinna poskytnout zhotoviteli stavby a koordinátorovi potřebnou součinnost a postupovat podle pokynů nebo opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce stanovených zhotovitelem stavby, - je povinna dodržovat právní předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na staveništi a přihlížet k podnětům koordinátora. Získání odborné způsobilosti koordinátora BOZP Uchazeč o udělení odborné způsobilosti koordinátora BOZP musí vykonat zkoušku u fyzické nebo právnické osoby, která má akreditaci k provádění zkoušky z odborné způsobilosti udělenou Ministerstvem práce a sociálních věcí. Akreditace se uděluje na dobu 3 let. Ministerstvo práce a sociálních věcí je oprávněno kontrolovat dodržování podmínek, na základě kterých byla akreditace udělena. Náklady spojené s provedením zkoušky z odborné způsobilosti a s vystavením dokladu stanovené držitelem akreditace hradí uchazeč o vykonání zkoušky nejpozději 7 kalendářních dnů před konáním zkoušky. Některé firmy uvádějí, že mají akreditaci k provádění zkoušek z odborné způsobilosti koordinátora BOZP udělenou Ministerstvem školství, týká se především rekvalifikačních kurzů. Pokud nemá organizace současně akreditaci pro provádění zkoušek z odborné způsobilosti od Ministerstva práce a sociálních věcí, není osvědčení o účasti na rekvalifikačním kurzu dokladem o úspěšném absolvování zkoušky podle zákona č. 309/2006 Sb., v platném znění. 207

Seznam akreditovaných fyzických nebo právnických osob, které můžou provádět zkoušky z odborné způsobilosti je uveden na Národním informačním centru BOZP Evropské unie (Focal Point) http://cz.osha.europa.eu. V české republice je mnoho společností, které provádějí pouze školení koordinátora BOZP, ale nemají akreditaci ke zkoušce z odborné způsobilosti. Z tohoto semináře dostane uchazeč jen potvrzení o absolvování školení koordinátora BOZP, ale to jej neopravňuje k výkonu funkce koordinátora BOZP. Funkci koordinátora BOZP může fyzická osoba vykonávat až po vykonání zkoušky u akreditované osoby Ministerstvem práce a sociálních věcí. Bližší požadavky na akreditaci a provádění zkoušek uvádí nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti, v platném znění. Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a stanovuje: - podmínky pro udělení, pozastavení nebo zrušení akreditace fyzické nebo právnické osoby pro provádění zkoušek odborné způsobilosti, - zkušební okruhy teoretických znalostí pro zkoušku z odborné způsobilosti, - obsah a způsob zkoušky z odborné způsobilosti, její organizaci, průběh, hodnocení a podmínky pro opravu této zkoušky, jakož i náležitosti dokladu o úspěšném vykonání uvedené zkoušky. Žadatelem o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti může být fyzická osoba splňující předpoklady odborné způsobilosti podle č. 309/2006 Sb., v platném znění, která podá přihlášku k provedení zkoušky. Držitel akreditace zašle uchazeči do 21 kalendářních dnů ode dne obdržení přihlášky k provedení zkoušky pozvánku ke zkoušce a uvede v ní termín, čas a místo konání zkoušky. Před zahájením zkoušky je uchazeč povinen prokázat svoji totožnost průkazem totožnosti. Zkouška probíhá před odbornou zkušební komisí složenou nejméně ze 3 členů a je neveřejná a skládá se z písemné části a ústního pohovoru. Uchazeč zkoušku úspěšně vykonal, jestliže byl úspěšný v obou částech zkoušky. Pokud uchazeč, který zkoušku nebo některou její část úspěšně nevykonal, opakuje jen tu část zkoušky, v níž nevyhověl. Doklad potvrzující úspěšné vykonání zkoušky má tyto náležitosti: - jméno, příjmení, popřípadě akademický titul nebo vědecká hodnost uchazeče, - datum a místo narození uchazeče, - označení odborné způsobilosti, jejíž dosažení bylo ověřeno, - jméno a příjmení, popř. akademický titul nebo vědecká hodnost předsedy odborné zkušební komise, - datum vydání a evidenční číslo osvědčení, - jméno, příjmení a místo podnikání nebo název a sídlo držitele akreditace, a evidenční číslo udělené akreditace, 208

- osvědčení podepisuje předseda odborné zkušební komise a držitel akreditace. Osvědčení o odborné způsobilosti koordinátora BOZP má neomezenou platnost. Vyskytují se případy, kdy je uváděna informace o platnosti certifikátu na dobu 3 let od úspěšného vykonání zkoušky. Tato informace je ovšem mylná. Zkušební okruhy teoretických znalostí pro zkoušku z odborné způsobilosti koordinátora BOZP na staveništi: - znalost povinností zaměstnavatele a práv a povinností zaměstnanců a práv a povinností odborové organizace nebo zástupce pro BOZP, - základní znalost právních a technických předpisů z oblasti výstavby a stavebnictví, znalost technologie provádění staveb a souvisejících činností, potřebných pro výkon činnosti koordinátora, - znalost všeobecných preventivních zásad pro identifikaci nebezpečí, hodnocení, odstraňování popřípadě minimalizaci rizik při práci včetně metod předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání, - znalosti a dovednosti potřebné pro zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, - znalost základních nástrojů komunikace. Uchazeč by měl počítat i s otázkami týkající se hygieny práce nebo s otázkami ze specifikace OHSAS. Zkušební testy zpracovává a poskytuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ty jsou poskytnuty držiteli akreditace oprávněného k provádění zkoušek několik hodin nebo den předem. Literatura [1] Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), v platném znění, [2] Směrnice rady 95/57/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích, Lucemburk, červen 1992, [3] Směrnice rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, Lucemburk, červen1989, [4] Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, v platném znění, [5] Nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti, v platném znění, 209

[6] Zákon č. 183/2006/ Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, [7] Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v platném znění

210

Některé aktuální problémy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve výšce a nad volnou hloubkou Dipl. Ing. Emil RUCKÝ KOMET-CZRE s.r.o. Lihovarská 1199/10, 716 00 Ostrava-Radvanice e-mail: [email protected] Klíčová slova: OOPP 3. kategorie, výška a volná hloubka, bezpečnost a ochrana života a zdraví při práci, riziko volného nezachyceného pádu Abstrakt: Harmonizace české a evropské legislativy znamenala pro teorii i praxi BOZP v rizikových podmínkách výrazný inovační impulz. Celkový efekt je však negativně ovlivňován jednak formálními a věcnými chybami v přijatých dokumentech a dále systémovými poruchami v praktické aplikaci. Příspěvek je motivován zájmem autora o vytvoření systému, který minimalizuje pravděpodobnost vzniku těžkých a smrtelných úrazů na pracovištích s rizikem pádu z výšky nebo do hloubky Motto: OOPP proti pádu jsou zařazeny do 3. kategorie, neboť „ jsou určeny k ochraně proti smrtelnému nebezpečí nebo proti nebezpečím, které mohou vážně a nevratně poškodit zdraví“ Uvedená citace § 3 odst. 3 písm. f Nařízení vlády č. 21/2003 Sb. musí být, s ohledem na indikovaná rizika při pracích ve výšce a nad volnou hloubkou, určujícím východiskem ve všech aspektech, spojených s jejich užíváním. Smyslem tohoto příspěvku je zamýšlení nad současným stavem v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve výškách a nad hloubkou. Důvodem jsou existující problémová místa legislativy a praxe, se kterými se autor setkává při školící, znalecké a komerční činnosti z pohledu více než 45 letých zkušeností v činnostech s rizikem pádu. Legislativa Přijetím a vydáním příslušných ČSN EN, Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 211

v pracovněprávních vtazích ….., zákona č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků … byl dovršen proces harmonizace české a evropské legislativy pro předmětnou oblast. Výše uvedené dokumenty v podstatě obsahují současné teoretické znalosti a praktické zkušenosti a představují značný inovační moment. Nelze však přehlédnout formální a obsahová negativa v nich uvedená m.j. pro problémy, které vytváří v teorii a praxi bezpečnosti práce. Všeobecně: Název „Osobní ochranné prostředky proti pádu z výšky“ je věcně nesprávný a zavádějící, neboť OOPP a systémy z nich sestavené ve většině případů vzniku pádu nezabrání. Tento volný nezachycený pád svým působením však promění na pád zachycený, utlumený a stabilizovaný. Návrh: Osobní ochranné pracovní prostředky proti volnému, nezachycenému pádu ČSN EN jsou v české verzi znehodnoceny překladem, který je mnohdy obtížně pochopitelný, neuvádí používané technické termíny a obsahuje životu a zdraví nebezpečné informace, které jsou pravděpodobně obsaženy už v původní verzi. př. ČSN EN 358 „Osobní ochranné prostředky pro pracovní polohování a zadržení a polohovací spojovací prostředky“ str. 5 – Úvod, 6. Řádek shora: „Je nezbytné poznamenat, že takovýto osobní prostředek svým návrhem nemůže vyhovět požadavkům nezbytným pro zachycení pádu, může být nezbytné doplnit jej kolektivními nebo osobními prostředky ochrany proti pádům z výšky ….. str. 11, kap. 6, odst. 6.1 písm. f – dtto Závěr: Pracovní polohovací prostředky musí být vždy používány s OOPP proti volnému, nezachycenému pádu. Návrh novelizace ČSN EN 363 z února 2008 text – kap. 4, odst. 4.2.2 Pracovní polohovací systém „ … je systém ochrany proti pádu, který umožňuje, aby uživatel pracoval podepřený nebo zavěšený takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu“.

212

text – Charakteristika: „ – brání volnému pádu“ Sestavení: „ … Nicméně pracovní polohovací pásy nejsou doporučovány“ obr. č. 2 – Příklad pracovního polohovacího systému – uveden bez zajištění!!! Citované věty jsou v přímém rozporu se zásadami bezpečné práce ve výškách a nad hloubkou. Pracovní polohovací systém je určen pro vytvoření vhodné pracovní polohy uživatele a musí být vždy používán se systémem pro zachycení volného, nezachyceného pádu. Závěr: ČSN EN vydané nebo připravené k novelizaci uvádí v řadě případů život a zdraví ohrožující informace. Spolu s českým překladem jsou kontroverzní, zavádějící a pro teorii a praxi v určitých částech velmi málo použitelné. Terminologie použita v jedné ČSN EN je neadekvátní s terminologií použitou pro stejný účel v jiné ČSN EN (zajišťovací vedení-kotvící vedení atp.) Nařízení vlády č. 362/2005 Sb.: § 3 odst. 8 „Při práci ve výšce a nad volnou hloubkou vykonávané osamoceně nebo samostatně musí být zaměstnanec seznámen s pravidly dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání s vedoucím zaměstnancem …“ je v rozporu se zákonem č. 309/2006 Sb., § 5 odst. 1 „Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci: * * * e) na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak“. Kromě uvedeného rozporu je ustanovení NV č. 362/2005 Sb. v kritických situacích neúčinné a formální, neboť zaměstnanec postižený na výškovém pracovišti těžkým nebo smrtelným zraněním je pro dorozumívání „nekompetentní“!?

213

Další zaměstnanec je nezbytný m.j. pro vyproštění postiženého z visu po zachyceném pádu a dále pro poskytnutí 1. Pomoci a přivolání záchranné služby v případě indispozice nebo těžkého úrazu. Závěr: Ustanovení § 5 odst. 1 e zákona č. 309/2006 Sb., je nutno nadřadit nad ustanovení § 3 odst. 8 NV č. 362/2005 Sb. a doplnit: „Zaměstnanci musí být seznámeni s pravidly pro dorozumívání …………“ Výběrová řízení pro nákup OOPP Hodnotící komise jsou v řadě případů nekompetentní pro řešení dané problematiky, poněvadž jsou složeny ze zástupců logistiky, bez účasti odborně způsobilého zaměstnance znalého problematiky bezpečnosti práce s rizikem pádu. Při rozhodování o výběru vhodných OOPP proti pádu nejsou brány v úvahu oprávněné názory a požadavky konečných uživatelů resp. vedoucích zaměstnanců, zodpovědných za volbu vhodných OOPP a zpracování technologických postupů – Příloha k NV č. 362/2005 Sb., kap. II., odst. 1, 5. Závěr: Zaměstnanci jsou takto vybavováni OOPP, které nesplňují oprávněné požadavky na funkčnost a spolehlivost s ohledem na povahu a četnost vykonávané práce s rizikem pádu. Seznamování s Návody na používání těchto OOPP, jakož i obsah těchto Návodů neodpovídá požadavkům na OOPP 3. Kategorie. Formálně je však splněna povinnost zaměstnavatele o vybavení zaměstnanců OOPP!!! Výběrová řízení pro provedení práce Vítězem bývá firma A s nejlevnější nabídkou, která si najme firmu B, pro kterou vlastní realizaci zajistí firma C nebo soukromník na IČO. Závěr: Výškové práce jsou prováděny osobami bez kvalifikace pro práce ve výškách a vhodného vybavení OOPP. Poradenská činnost: Analýza rizik práce uklizeček při umývání oken o výšce 2,5 m v historické budově jedné instituce prokázala, že pro dosažení nejvyšší části 214

oken jsou využívány parapety, na které se postaví židle nebo přenosné žebříky, umístěné na balkónech, vše na úrovni 1, 2 a 3. Poschodí. Jediným řešením, eliminujícím existující riziko je aplikace OOPP proti pádu vč. zřízení vhodných kotvících míst v blízkosti okenních rámů. Podle sdělení správce objektu je toto řešení nepřijatelné pro památkáře, kteří nedovolí narušení vnitřních omítek místností. Obdobná „patová“ situace nastala při konzultaci o vytvoření kotvících míst na projektované moderní budově budoucího obchodního centra. Rezolutní nesouhlas sdělil v tomto případě architekt projektu z důvodu narušení vnějšího vzhledu objektu. Distribuce OOPP proti pádu Klienti, jejichž vybavení pochází z prodejen pracovních pomůcek nebo od obchodních agentů bývají překvapeni nevhodností zakoupených OOPP pro práce, které vykonávají. V rámci konzultace v jedné stavební firmě byly předvedeny OOPP proti pádu, zakoupené v r. 2007. K připomínce o zákazu používání horolezecké techniky pro práce ve výškách bylo argumentováno, že toto bylo doporučení prodavače. Výškové pracovníky firmy školí externí bezpečnostní technik v obecné rovině, takže NV č. 362/2005 Sb., NV č. 495/2001 Sb. a další související dokumenty předmětem školení nebyly. Závěr: Prodej OOPP 3. Kategorie, školení a poradenskou činnost by měly provádět osoby odborně způsobilé, znalé problematiky bezpečnosti práce ve výškách a nad hloubkou. Znalecká činnost: Šetření okolností smrtelného úrazu vzniklého pádem z výšky 30m v r. 2007 a těžkého úrazu stejné příčiny z výšky 10m v r. 2008 prokázaly následující zjištění: a) postižení neměli kvalifikaci pro práce ve výškách b) používali nepovolené OOPP proti pádu c) používané OOPP proti pádu vykazovaly řadu závažných závad d) práce byly prováděny bez dokumentace e) jednalo se o najaté pracovníky zprostředkovatelskými firmami

215

Závěr: Tyto a další smrtelné a těžké pracovní úrazy s opakujícími se příčinami a následky svědčí o selhávání systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Certifikace OOPP Výrobky některých výrobců certifikované značkou CE jsou vybavované Návody k používání, které jsou v rozporu se související legislativou ČSN EN, neboť uvádí život a zdraví ohrožující informace. Př. „Bezpečnostní postroj smí být používán po dobu 5 let ode dne uvedení do provozu“ 1. ČSN EN neznají pojem „bezpečnostní postroj“ 2. Doba životnosti začíná datem výroby OOPP a od tohoto data může být používán po dobu stanovenou výrobcem Doporučení: Součástí certifikačního procesu OOPP proti pádu by mělo být přezkoumání souladu Návodu k používání s platnou legislativou. Celkový závěr: Věcné a formální nedostatky legislativy, uvedené v tomto příspěvku nejsou zdaleka vyčerpávající. Spolu s dalšími publikovanými poznatky však naznačují systémové problémy souvisejícími s řízením bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s rizikem volného, nezachyceného pádu. Pokud nebudou k tvorbě legislativy zváni též zkušení odborníci z praxe, budou se existující nedostatky opakovat. Pokud nebudou přijata účinná preventivní opatření a ekonomika bude mít prioritu před bezpečnosti práce, nelze očekávat výrazné zlepšení. Nakonec trochu optimismu: Systémová opatření, přijímaná a realizovaná firmou ArcelorMittal Steel Ostrava v oblasti BOZP naznačují cestu k dosažení žádoucího stavu.

216

Monitoring DAM stability for the purpose of protection of Persons, property and environment prof. Ing. Vladimír SEDLÁK, PhD. Ing. Peter LOŠONCZI, PhD. University of Security Management in Košice 17 Kukučínova Street, 04001 Košice, Slovakia E-mail: [email protected]; [email protected] Abstract: Deformations on buildings and structures due to own weight, water pressure, inner temperature, contraction, atmospheric temperature and earth consolidation occur. Especially, it is necessary to embark on monitoring and analysing of deformation effects and movements of any sizeable dams and water basins and so to prevent of their prospective catastrophic effects into damages of persons' health and their life and their property as well as into the environment. The paper is centred on a monitoring stability of the roc-fill dam of the water basin Pod Bukovcom near Košice in the East Slovak Region. The purpose of the dam is to supply industrial water for cooling up of metallurgical blast furnaces equipment of company U.S. Steel Košice in case of its emergency. Results and analyses of the periodical geodetic measurements on the rock-fill dam are undergone by to test-statistics with modelling stability or prospective movement of the rock-fill dam with time prediction. Key words: Rock-fill dam, deformations survey, persons and property and environment protection. Introduction Deformations and movements of buildings and construction by effect of own weight, water pressure, inside temperature, retraction, atmospheric temperature and earth consolidation, are occurred. These deformations and movements are necessary to investigate according to the philosophy that “all is in the continual movements”. Especially, it is necessary to go into monitoring and analysing deformations and movements of some sizeable building works of the human. The dams belong to the major building works, where the monitoring of these deformations and movements must be done. The bulk dam Pod Bukovcom is built on the river Idan between the villages Bukovec and Malá Ida in the East Slovakia (Fig.1). The bulk fagot dam is situated in the morphologically most advantageous profile, in the place of the 217

old approximately 7 m high fagot dam, which was liquidated following the building-up of the up-to-date bulk fagot dam. The industrial water supply for cooling the metallurgical furnace equipments in the company US Steel Košice in a case of damages is the purpose of the dam. The water basin is also for flattening the flow waters and for recreational purposes during the summer time.

Fig.1: Pod Bukovcom – bulk fagot dam.

Fig.2: Network point field.

The network of the bulk dam Pod Bukovcom Six reference points stabilized outside of the dam bulk fagot dam. The reference points are situated about 50-100 m from the dam (Technické podklady…, 1965-98). The reference points have the labelling from A1 up to F1. These points supplied the old reference points from who's the measurement are performed since 1985. The stabilization of these reference points is realised by the breasting pillars with a thread for the exact forced centring of the surveying equipment (total stations and GPS). The object points on the bulk fagot dam are set so as they represented the fagot dam geometry and the assumed pressures of the water level on the fagot dam at the best. The points are set in six profiles on the fagot dam. So as the object points transmit of the fagot dam deformations, they had to be approximately stabilized deep 1.8 m. Generally 26 object points are set on the fagot dam (Fig.2). Two of them are destroyed. Deformity detection algorithm Deformity detections are performed according to the concrete procedure technique. This procedure is called the algorithm (Fig.3). From the scheme in Fig.3 results, that full procedure since the project trough the measurement ends by the obtained adjustment results analyse. The processed results are analysed from the aspect of geometrical or physical properties of the examined object.

218

PROJECT & OPTIMALIZATION

ANALYSE GEOMETRIC

PHYSICAL

POINT FIELD ESTABLISHING

PRO-PROCESSING

t0

t1

...

tn

P R O C E S S I N G

M E A S U R E M E N T S

UNIVARIANT

ADJUSTMENT

MULTIVARIANT

BIVARIANT

Fig.3: Scheme of deformity detection algorithm. Deformity detection analyse Analyse of the deformation network processed data can be done by the analytic or the analytic-graphic ways. It depends on the used middles for the network congruence. The used methods are varied asunder by the result shape of the results presentation. However, from the point view of the deduction analyse the results presentation are equivalent. From the point of view of the congruence testing analyse is divided into the statistical and deterministic analyses. The congruence method of the geodetic networks follows out from the base of examination and analyse of the positional co-ordinates from the individual epochs. From the point of view of the tested values the deformity detection analyse methods are divided into the parametric and nonparametric methods. The parametric testing methods make use of the co-ordinate differences of the tested points, while the nonparametric methods test the invariant differences of the network elements. Values for the network structures testing are obtained by means of the estimative model LSM (the last square method) or by means of the robust statistic models. The statistic testing practices are the most frequently used for a purpose of the deformation networks congruence testing? Arbitration whether the network co-ordinate or invariance differences are statistically meaningful or not meaningful is the task of the testing. For this purpose it is necessary to form the 219

null-hypothesis (Sedlák 1996, Sedlák and Ječný 2004)

ˆ 1 ) = E (C ˆ 2 ) , or in the shape respectively H : E (L1 ) = E (L2 ) , (1) H 0 : E (C 0 where Cˆ i is the vector of the adjusted co-ordinates of the object points in the epoch i, Li is the vector of the measured values in the epoch i.

It means that the middle values of the vector of the adjusted co-ordinates or measurements from the first epoch are equalled to the middle value of the vector of the adjusted co-ordinates or measurements from the second epoch. The often register for the adjusted co-ordinates of the object points is in the adnichilare form

ˆ1 -C ˆ 2 = 0. C

(3)

For the null-hypothesis H0 the equation is also used in the shape H 0 : H .Θ = h ,

(4)

where h is the null-vector, Θ is the matrix of the estimate parameters. The test statistics T is compared with the null-hypothesis. The universal test statistics is the most frequently composed on the tested value and middle error s

T=

δCˆ s.δCˆ

.

(5)

The null-hypothesis H0:H.Θ = 0 is composed for the co-ordinate differences vector. According to it the test statistics T will be in the shape

δC T .QδC1ˆ .δC T=

k v .QL1.v f T

,

(6)

where Q is the deformation vector matrix, v is the vector of the corrections. The quadratic form of the co-ordinate divergences is in the numerator and the empirical variation factor s0 is in the denominator. The test statistics shape after arrangement is T=

δC T .QδC1ˆ .δC k .s02

≈ F (1 - α , f1 , f 2 ) ,

(7)

where 1-α is the reliability coefficient, α is the confidence level (95 % or 99 %), f1, f2 are the stages of freedom of F distribution (Fischer's distribution) of the accidental variable T, k is the co-ordinates number accessioning into the network adjustment.

220

The stages of freedom are selected according to the adjustment type. For the free adjustment, they are the equations are valid

f1 = n - k + d , f 2 = k - d and for the bonding adjustment f1 = n - k , f 2 = k , (8) where n is number of the measured values entering into the network adjustment, d is the network defect at the network free adjustment. The test statistics T should be subjugated to a comparison with the critical test statistics TCRIT. TCRIT is found in the tables of F distribution according the network stages of freedom. Two occurrences can be appeared: • T≤TCRIT: The null-hypothesis H0 is accepted. It means that the differences vector co-ordinate values are not significant. • T≥TCRIT: The null-hypothesis H0 is refused. It means that the differences vector co-ordinate values are statistically significant. In this case we can say that the deformation with the confidence level α is occurred.

Analytic process of testing Definition of the null-hypothesis H0 is the first step Definition of the null-hypothesis H0 is the first step 1

2

H 0 = E ( s02 ) = E ( s02 ) = σ 02 ,

(9)

where σ 0 is the selected variation. F distribution is used at the testing. F distribution has the stages of freedom f1 and f2. Full testing is in progress in three phases. The first phase, it is the comparison testing, which tests whether the measurements in the epochs were equivalent. The second phase, it is the realisation of the global test, which will show whether the statistically meaningful data are occurred in the processed vector. The third phase, it is the identification test. This test is realised only in a case when the null-hypothesis is not confirmed at the global test. The identification test will check the statistic significance of each point individually. To check the reference points at first is suitable at the testing. If some of the reference points do not pass over the test, it will mean that the point is moved with the certainty α. Such point will be changed up among the object points or it will be eliminated from the next processing. If we have a safety that the reference points are fixed then the object points are only submitted to the testing. The comparison test operates with the test statistics T

221

T=

s02

I

II s02

≈ F ( f1 , f 2 ) ,

(10)

where I,II are the measurement epochs. The critical value TCRIT is searched in the F distribution tables according to the degrees of freedom f1=f2=n-k or f1=f2=n-k+d. The test statistics T is compared with the critic value TCRIT The null-hypothesis H0 is considered: • T≤TCRIT: the null-hypothesis H0 is accepted and it means that measurements in the epochs are equivalent themselves. • T≥TCRIT: the null-hypothesis H0 is refused and it means that measurements in the epochs are not equivalent themselves. The global test operates with the test statistics TG

TG =

δCˆ T .QδCˆ1.δCˆ T k.s 02

≈ F(f1 , f 2 ) , where

s 02

( v T .QL 1v)1 + ( v T .QL 1.v) 2 = .(11) f1 + f 2

The critic value TCRIT is found in F distribution tables according to the degrees of freedom f1=k, f2=n-k, or f1= k+d, f2=n-k+d . The test statistics T is compared with the critic values TCRIT and the nullhypothesis is considered: • T≤TCRIT: The null-hypothesis H0 is accepted and it means that the coordinate differences vector values are petit. • T≥TCRIT: The null-hypothesis H0 is refused and it means that the coordinate differences vector values are meaningful. In this case the third phase must be operated at which to be found which points allocate any displacement. The identity test operates with the test statistics Ti Ti =

δCˆ iT .QδCˆ1.δCˆ i s 02

≈ F(f1 , f 2 ) .

(12)

The critic value TCRIT is chosen in the F distribution tables according to the degrees of freedom f1=n a f2=n-k or f1=1 a f2=n-k+d. The test statistics T is compared with the critic value TCRIT and the nullhypothesis H0 is taken into consideration: • T≤TCRIT: The null-hypothesis H0 is accepted and it means that the adjusted co-ordinate difference values of the tested point is statistical petit.

222

• T≥TCRIT: The null-hypothesis H0 is refused and it means that the adjusted co-ordinate difference values of the tested point is statistical meaningful. This point is moved with an expectation α. After detection of the point displacement this point is excluded from the following testing and whole file is submitted to testing once more.

Determining the co-factor matrix of the deformation vector So as the testing the co-ordinate differences could be operated, it is needed to determine the co-factor matrix of the co-ordinate differences QδCˆ QδCˆ = QCIˆ + QCIIˆ − (QCIˆ, II + QCIIˆ , I ) .

(13)

This equation is valid at the network simultaneous adjustment. At the deformation network separate adjustment the following equation is valid QδCˆ = QCIˆ + QCIIˆ .

(14)

From this follows that it is necessary to choose a respectable structure and a follow-up procedures in the deformation network processing.

Analytic and graphic way of testing The graphic shape of point displacement is a result

δCˆ T .QδCˆ1 .δCˆ = T .k .s02 .

(15)

This equation presents the ellipse equation. The ellipse half-axle values and the ellipse swing out angle values round a co-ordinate system are necessary to know for a purpose of the ellipse depict. The following equation can be used for the ellipse half-axle values aiα, biα 2

aiα2 = ((Qδxˆi + Qδyˆi ) + ( 2Qδxˆi − Qδyˆi ) 2 + 4.(Qδxˆiδyˆi ) ).F (1 − α ,2, n − k ).s02 ,(16) 2

biα2 = ((Qδxˆi + Qδyˆi ) − (Qδxˆi − Qδyˆi ) 2 + 4.(Qδxˆiδyˆi ) ).F (1 − α ,2, n − k ).s02 , (17) where aiα is the ellipse main half-axle in mm and biα is the ellipse adjacent halfaxle in mm. The swing out angle of φ is determined

tg 2ϕa =

2.Qδxˆiδyˆi Qδxˆi - Qδyˆi

.

(18)

These ellipses are named the confidence (relative) ellipses. It is possible to form them only in a case if the deformation network simultaneous processing 223

procedure is appointed. The confidence ellipse is depicted according to the design elements with a centre in the point from the second epoch. The positional vector between the point position from the second and the first epoch is also depicted. The null-hypothesis is definable by the confidence ellipse, which covers whole positional vector in a full scale. The ellipse does not characterise a displacement of the considered point if it covers the positional vector in a full scale. The null-hypothesis is accepted. The ellipse characterises the displacement of the considered point if it does not cover the positional vector in a full scale. The null-hypothesis is refused.

Results of the analytic-graphic analyse Measurement and data processing were realized in the epochs: spring 1999, 2000, 2001, 2002 and 2003. Twelve months were the time period between the epochs. The positional survey of deformation of the dam Pod Bukovcom was carried out. A free unit adjustment of the deformation network of the object points was realized. The network was processed by means of using LSM. GaussMarkov mathematic model was applied into the processing procedure. In respect thereof the significance levels and the degrees of freedom were determined. The selected network was an adequate redundancy (measurements redundancy). The position (2D) accuracy of the points of the network Pod Bukovcom was appreciated by the global and the local indices. Global indices were used for an accuracy consideration of whole network, and they are numerically expressed. The network, which indicates have the last number, means that its observed elements were the most exactly observed, and the equal adjustment has also a high accuracy degree. The following global indices were considered: • Variance global indices: tr (Σ Cˆ ), i.e. a track of the covariance matrix Σ Cˆ , • Volume global indices:

det (Σ Cˆ ),

i.e. a determinant.

Local indices were as the matter of fact the point indices, which characterize the reliability of the network points. The local indices were in the following expressions: • Middle 2D error: σ p = σ X2ˆ + σ Y2ˆ , i

i

• Middle co-ordinate error: σ XY =

σ X2ˆ i + σ Y2ˆ i 2

,

• Confidence absolute ellipses which were served for a consideration of the real position in the point accuracy. We need know the ellipsis 224

constructional elements, i.e. the semi-major axis a, the semi-minor axis b and the bearing ϕ a of the semi-major axis. We had to also determine the signification α . The confidence ellipses design elements were calculated from the cofactor matrix with using adequate equations. The confidence ellipses design elements are included in Tab.1 and the confidence ellipses in Fig.4. The analytic analyse was implemented for a comparison after the results processing. According to this analyse the global test value TG responded to 1.5498 and the value TCRIT responded to 1.8284. From this follows that neither objects point did not note down statistically meaningful displacement during a period between the measurement epochs.

Tab.1: Confidence ellipses elements (2003).

225

Fig.4: Confidence ellipses and deformation vectors: 1999-2003.

Conclusions The independent results from the analytic and analytic-graphic analyses confirmed an assumption that the object points and thereby also the dam object did not note down any statistically meaningful displacement with the definiteness on 95 %. The confidence ellipses of the points No: 6, 8 and 25 do not verify the null-hypothesis because the deformation vector does not exceed of an ellipse. Shrillness of the positional vector is indeed insignificant from which a conclusion was deducted that the displacement at these points was not occurred. The observation of the bulk dam of the water work Pod Bukovcom is performed since its construction finishing as yet. The observations are periodical. A time period between epochs is gradually elongated since a half of year till two years time after a fixed course of the dam object movements. The results just confirmed this fixed trend. From geodetic analyses processed after each observation the obtained knowledge are applied at a designing and observation of similar water works deformations. Thereby an assurance is increased for population living nearby of the dam and also thereby economic and ecological damages caused by any emergency on the water work can be forestalled. The paper followed out from the research project KEGA No. 3/6203/08 researched at the University of Security Management in Košice in Slovakia.

References [1] Sedlák, V. (1997): Matematické modelovanie lomových bodov v poklesových kotlinách. (In Slovak). (Mathematical modelling breakpoints in subsidence). Acta Montanistica Slovaca, Vol. 1, No. 4/1996, 317-328. [2] Ječný, M. and Sedlák, V. (2004): Deformation Measurements on the Bulk Dam in East Slovakia. Transections of the VŠB – Technical University of Ostrava, Mining and Geological Series, Vol.L, No.2/2004, 1-10. [3] STN 73 0405: Meranie posunov stavebných objektov. (In Slovak). (Measurement of the building objects displacements). Slovak Technical Norms. [4] Technické podklady a výsledky pozorovania deformácií vodného diela pod Bukovcom. (In Slovak). (Technical data and results of the deformations survey on the bulk dam Pod Bukovcom). Tech. reports, VSŽ, a.s. Košice (U.S. Steel Košice), 1965-98.

226

Rizika v nových technológiách – príklad mechatronické systémy Dr.h.c. mult. prof. Ing. Juraj SINAY, DrSc. Ing. Ivan MAJER, PhD. Technická univerzita v Košiciach, Strojnícka fakulta, Katedra bezpečnosti a kvality produkcie e-mail: [email protected] Dr.-Ing. Gabriele HEOBORN Bergska univerzita vo Wuppertali, Fachgebiet Produktsicherheit und Qualitätsmanagement Súčasná legislatíva v Európskej únii v oblasti bezpečnosti strojov a technických zariadení vychádza zo znenia Smernice EU 98/37/EC a od roku 2010 Smernice EU 2006/42/EC, ktorá bola schválená 17 mája 2006 o strojoch. V zmysle tejto smernice, odst. 23 má sa výrobca alebo ním splnomocnený predstaviteľ postarať o to, aby sa pre stroje, ktoré majú byť uvedené do prevádzky vykonalo posúdenie rizika (alebo jeho odhad). Pritom má zistiť, ktoré základné bezpečnostné a zdravotné požiadavky musia byť dodržané pre ním vyrobený stroj a k tomu musí vykonať príslušné opatrenia. Príloha 1.I, odst. 1 ďalej definuje, že výrobca je povinný ohrozenia, ktoré môže spôsobiť stroj pri jeho prevádzke, definovať, odhadnúť riziká z pohľadu pravdepodobnosti vzniku negatívneho javu a jeho dôsledku, ktoré môžu v rámci negatívneho javu vzniknúť, tieto riziká ohodnotiť a zistiť či je potrebné v zmysle smernice tieto rizika minimalizovať. S tým priamo súvisí aj povinnosť výrobcu v zmysle prílohy 1, odst. 1.7.2 poskytnúť informácie o zostatkových rizikách. Funkčnosť moderných intralogistických zariadení je stále viac závislá od elektronických komponentov ako aj komponentov informačných techník. Požiadavky vyplývajúce z požiadaviek sledovania skutočného technického stavu (napr. nosná oceľová konštrukcia mostového žeriava), reakcie v reálnom čase (napr. roboty a ich riadiace systémy) ako aj vysielanie signálov nadobúdajú stále viac na význame. Pojem mechatronika, ktorý pôvodne popisoval rozšírenie funkčnosti mechanických komponentov integráciou elektroniky a neskôr aj o informačné techniky zodpovedal práve popísanie týchto nových prístupov. V súčasnosti sa nedefinuje (nepopisuje) len ako synergia troch disciplín, ale aj ako pojem definujúce úplne nové prístupy. Mechatronické komponenty sú neodmysliteľnou súčasťou moderných technických zariadení. Klasické mechanické prvky sú čiastočne nahrádzané inteligentnou kombináciou softwaru a hardvéru príp. rozširované o nové funkcie. Práve v dôsledku narastajúceho podielu IT a elektrotechniky nedochádza len k značnej úspore a optimalizácii procesov ale vznikajú aj nové riziká! Výpadky a poruchy a v dôsledku toho vracanie moderných výrobkov na 227

opravy a úpravy ich systémov do materských firiem potvrdzujú, že nie sú v dostatočnej miere zohľadnené vzájomné vzťahy medzi všetkými štruktúrami moderných strojov – mechatronických systémov. Z toho vyplýva, že poznatky a vedomosti o vzájomných vzťahov jednotlivých štruktúrach nie sú konzekvetne a systematicky analyzované nielen počas ich konštrukčných návrhov ale ani v rámci ich nasadzovania do prevádzky [1]. Východiskom pre vývoj výrobkov na základe požiadaviek užívateľov je presná definícia navrhovaného systému. Pri mechatronických systémoch je to pomerne komplikované vzhľadom na to, že pri týchto vzájomne prepojených štruktúrach existuje množstvo vzájomných pôsobení. Pritom sa vzájomne prepájajú rôzne inžinierske disciplíny tak pojmovo ako aj funkčne a aj pri ich konštrukcii. Všetky tieto súčasti sa však vyznačujú inými prístupmi pri vývoji produktu teda aj pri aplikácii metód pre analýzu rizík-obr. 1

Obr.1 Schematický princíp mechatronických systémov V dôsledku neustále narastajúcej zložitosti softwarov v mechatronických systémoch pristupujú k rizikovým analýzam používaným pri mechanických prvkoch aj v značnej miere analýzy používané pri definovaní porúch príp. rizík softwarových systémov. Pri použití fázového modelu pre vývoj softwaru sa používajú všetky relevantné kroky počínajúc od konceptu spracovania dát, cez vývoj, jednotlivé testy, celkový test celého systému až po odovzdanie. V každej etape je určené, ktorú činnosť je treba použiť a ako má byť dokumentovaná. Pomocou analýzy všetkých prechodových stavov jednotlivých etáp sa preukáže 228

ako boli dodržané zadané údaje ako aj súlad s požiadavkami stanovenými na softwarový systém [2, 3].

1. Aplikácia metód manažmentu rizika v mechatronických systémoch Cieľom všetkých opatrení v oblasti rizikomanagementu musí byť vylúčenie rizika úrazu ako aj prerušenie prevádzky s dôsledkom úrazu počas predpokladanej životnosti stroja alebo strojového zariadenia včítane jeho montáže a demontáže ako aj pri nepredvídaných stavoch, ktoré môžu počas prevádzky stroja vzniknúť Rizikomanagement zahrňuje:

- Analýzu rizika: a) Definovanie stroja – ako mechatronickej sústavu, b) Identifikovanie ohrození jednotlivých funkčných štruktúr stroja c) Odhad rizika v jednotlivých štruktúrach - Posúdenie rizika v rámci celého stroja - Opatrenia pre minimalizáciu rizika. Informácie potrebné pre posúdenie rizika: - Definovanie funkčných štruktúr stroja, - Informácie o jednotlivých etapách technického života stroja, - Výkresová dokumentácia stroja a iné technické podklady charakterizujúce funkciu stroja, - Podrobné informácie o doteraz vzniknutých poruchách-úrazoch, početnosť a dôsledky (napr. štatistika úrazov, informácie o poruchách, informácie o procesoch poškodenia zdravia v dôsledku prevádzky stroja). Z hľadiska aplikácie metód manažmentu rizika je nutné rozdeliť stroje na jednotlivé štruktúry tak, aby boli jasne definované mechatronické aspekty s presne definovanými funkciami v rámci celkovej funkcie komplexného zariadenia. Tým je možné definovať jednotlivé druhy rizík a následne na to zvoliť efektívne prístupy k ich minimalizácii ako súčasti návodov na obsluhu zariadenia alebo ako súčasti vytvorenia jednotlivých prevádzkových podmienok v rámci logistického systému.

2. Zdvíhacie zariadenia ako mechatronický systém Jedným z predstaviteľov mechatronického systému v štruktúre logistických systémov je mostový žeriav ako typický predstaviteľ zdvíhacieho stroja a to tak v klasickom, ako aj v automatizovanom vyhotovení. Mostový žeriav ako mechatronický systém je možné za účelom analýzy rizík v jednotlivých oblastiach rozčleniť na funkčné štruktúry podľa [4] – obr. 3.

229

RFŠ OFŠ

OFŠ

PEFŠ

PFŠ

PEFŠ

VFŠ

OFŠ PFŠ

PEFŠ

VFŠ

ZFŠ

smer toku síl

Obr.: 2 Funkčné štruktúry mostového žeriava Konštrukcia mostového žeriava ako mechatronického systému predpokladá, že viac samostatných funkčných štruktúr je zjednotených do jedného strojového celku na zabezpečenie manipulácie s materiálom ako finálnej činnosti zdvíhacieho stroja. K týmto štruktúram možno zaradiť napr.: - nosnú konštrukciu, - riadiace systémy pre pracovné rýchlosti, - závesné a upínacie prostriedky, - ochranné a zabezpečovacie zariadenia, - vodiace systémy, - mechanizmy.

PEFŠ RFŠ ZFŠ OFŠ VFŠ PFŠ

mechanická časť elektronická časť mechanická časť elektronická časť + IT mechanická časť mechanická časť

Požiadavky kladené v zmysle smernice na jednotlivé štruktúry sú rozsiahle a rozdielne napr. redundancia pre riadiace systémy - elektronický princíp, technická diagnostika pre pohony a nosnú oceľovú konštrukciu mechanický ale aj elektronický princíp, koncové vypínače pre obmedzenie pracovných pohybov – elektronický princíp. Mostový žeriav sa vyznačuje rizikami, ktoré boli analyzované v práci [4], kde ako typické riziká vznikajúce pri jeho nasadení v logistickom systéme je možné definovať:

-

kývanie bremena na závesnom prostriedku, šikmý ťah, manipulácia na závesnom prostriedku, porucha lán, pád zo žeriava, kolízia dvoch žeriavov porucha na oceľovej konštrukcii-preťažovanie žeriava,

pričom, mimo „pádu zo žeriava“ a „manipulácii na závesnom prostriedku“ je možné všetky ostatné riziká charakterizovať mechatronickým princípom. 230

Kývanie bremena na závesnom prostriedku + šikmý ťah: Vzniká v dôsledku riadenia pohybu žeriava alebo mačky teda aplikácii riadiacich elektronických systémov. Minimalizácia tohto rizika sa realizuje aktiváciou elektronického riadiaceho systému pojazdových mechanizmov mostu a mačky teda PFŠ. Zabránenie šikmému ťahu je tiež možné začlenením elektronického zariadenia podľa obr. 3 do systému riadenia zdvihového mechanizmu, kde dochádza pri výslednom pracovnom pohybe k prepojeniu mechanických a elektronických prvkov.

Obr. 3 Bloková schéma integrovaného obmedzovača nosnosti mostového žeriava. Porucha lán –ZFŠ + porucha oceľovej konštrukcie – PFŠ: Jednou z podstatných príčin tohto druhu rizika je preťažovanie žeriava na závesnom prostriedku, pričom výsledný typ rizika je možné priradiť mechanickej poruche oceľovej konštrukcie. Na kontrolu tohto stavu preťaženia mostového žeriava sa efektívne používa obmedzovač nosnosti, v ktorom je integrované aj zariadenie na definovanie zaťažovacích kolektívov t.j. snímače hmotnosti bremena na závesnom prostriedku a polohy mačky a mosta zdvíhacieho zariadenia. Princíp činnosti tohto zariadenie vychádza z elektronických prvkov, pričom pri realizácii identifikácie dynamického preťaženia sú použite aj prostriedky IT techník pre naprogramovanie porovnávacej hodnoty v elektronickom obmedzovači nosnosti – obr. 3. Porucha tohto zariadenia má za následok stratu kontroly skutočného zaťaženia oceľovej konštrukcie mosta ako aj mačky spolu so závesným prostriedkom – najčastejšie oceľovým lanom a tým aj definovanie zostatkovej životnosti pevnostnej funkčnej štruktúry – oceľovej konštrukcie, čím dochádza k nesprávnemu 231

definovaniu pravdepodobnosti vzniku tohto negatívneho javu a tým aj zvýšeniu rizika. Kolízia dvoch žeriavov: Tento typ rizika je priamo závislý na funkčnosti elektronického zariadenia na kontrolu približovaní sa jedného mostového žeriava k druhému. Nefunkčnosť tohto zariadenia zvyšuje pravdepodobnosť stretu dvoch žeriavov. Kolízia žeriavov môže mať za následok nielen funkčnú poruchu systému zdvíhacích strojov ale aj úrazy, spôsobené prípadným vypadnutím mostového žeriava z vodiacej funkčnej štruktúry – VFŠ.

3. Aplikácia metódy FMEA pre zdvíhací stroj ako mechatronický systém Pre posúdenie rizika mechatronických systémov je možné použiť upravenú verziu FMEA-analýzu (Failure mode end effect analysis) [5]. Po odbornej diskusii s odborníkmi v oblasti konkrétnej aplikácie zdvíhacieho stroja sa jednotlivým funkčným štruktúram priradia hodnoty v intervale 1-10. Pre mechatronické systémy je možné aplikovať koeficient identifikácie štruktúry ME (Mechanika a elektronika), ktorý sa bude pohybovať tiež v intervale od 1 do 10, pričom jeho hodnota je v priamej závislosti na počte elektronických komponentov: V prípade, že sa bude jednať výlučne o mechanickú komponentu, použije sa hodnota ME = 1, jedná sa o postupné, včas identifikovateľné ohrozenie. S rastúcim podielom elektronických prvkov hodnota ME rastie až po hraničnú hodnotu 10 – náhodné zlyhanie (z 0 na 1) elektronických prvkov alebo nesprávny software. Hodnota rizika MR/P sa potom pre jednotlivé typy ohrození vypočíta ako: MR/P = VZ x PV x PO x ME pričom elektronické vlastnosti a IT sú zahrnuté práve v koeficientoch PO a ME.

Literatúra [1] Winzer, P., Schlund, S., Kulig, S., Gruber, S.: Ansatz zur Strukturieren verschiedener Konstruktions- und Entwicklungsprozesse mechatronische Systeme. Forderungsgerechte Auslegung von intralogistischen Systemen, Verlag Praxiswesen, Dormundt, Februar 2007, ISBN 978-3-98857-047-2, P:99-119 [2] Schloske, A.: Mechatronik wird sicherer, Organisation+Management ke 09/2004, www.konstruktion.de [3] Sinay, J: Beitrag zur Qualifizierung und Quatifizierung von RisikoFaktoren in der Fördertechnik – dargestellt am Beispiel von Hebezeugen.

232

Fortschr.-Berichte VDI Reihe 13,Nr.36, Düsseldorf:VDI Verlag 1990, ISBN 3-18-143613-5 [4] Sinay, J.: Einige Überlegungen zur Selbstverständlichkeit und Notwendigkeit des sicheren Maschinenbetriebs in gemeinsamen Europa Sympózium k 25. výročiu partnerstva medzi BU Wuppertal a TU Košice, BU Wuppertal 2007 – nepublikovaná prednáška.

233

Faktory ovlivňující spolehlivost lidského činitele RNDr. Petr SKŘEHOT Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Jeruzalémská 9, 116 52 Praha 1 e-mail: [email protected] Klíčová slova Lidský činitel, pracovní Performance Influencing Factors

systém,

Performance

Shaping

Factors,

Abstrakt Nejen zvyšující se náročnost technologií, ale také například změny ve společenském klimatu, s sebou přinášejí stále větší zatížení člověka, přičemž tento tlak se odráží zejména na změně jeho psychických a výkonových parametrech. Nazírání na interakci člověka s ostatními elementy pracovního systému je dnes proto nutné vnímat poněkud citlivěji ve vztahu k člověku samotnému. Posuzování spolehlivosti lidského činitele proto vyžaduje hlubší analýzu širokého spektra prvků a jejich možných vlivů na člověka. Pro charakterizaci pracovního systému proto byly zavedeny nejrůznější faktory, které slouží především jako indikátory charakterizující zkoumaný systém či proces, jehož součástí je i člověk. Mezi nejznámější z těchto faktorů patří Performance Shaping Factors (užívané v jaderné energetice) a Performance Influencing Factors (užívané v procesním průmyslu). Tyto faktory lze při prováděné analýze za pomocí různých kvalitativních či semikvantitativních škál hodnotit a vyjádřit tak jejich relativní důležitost v rámci zkoumaného pracovního systému. Díky tomu lze získat také obrázek o jejich možném vlivu na spolehlivost lidského činitele a navrhnout tak vhodná opatření ke snížení chybování personálu. Tento článek byl zpracován v rámci řešení Výzkumného záměru VÚBP, v.v.i. 2006 – 2010, projekt č.1: Pracovní pohoda a spolehlivost člověka v pracovním systému.

Úvod Problematika lidského činitele, jakožto interakce člověka charakterizovaná jeho jednáním a pracovního prostředí, resp. působení faktorů prostředí, je stále více chápána jako významná oblast vlivů na bezpečnost provozu zařízení a technologií. V tomto pojetí není rozhodující, o jaký druh zařízení či technologie se jedná (zda se jedná o řízení jaderné elektrárny, letového provozu či výrobní technologie v chemickém závodě), nýbrž o to, 234

jakým vlivům je zde člověk vystaven [1,2,3]. Striktní posuzování vlivu fyzikálních faktorů na spolehlivost člověka dnes již není považováno za postačující. Nejen zvyšující se náročnost technologií, ale také například změny ve společenském klimatu, s sebou přinášejí stále větší zatížení člověka, přičemž tento tlak se odráží zejména na výkonech jeho mentálních a smyslových funkcí a také na změně jeho psychického stavu. Nazírání na interakci pracovního prostředí a člověka, je dnes proto nutno vnímat poněkud citlivěji ve vztahu k člověku samotnému. Nynější trendy proto směřují k posunu od hodnocení pouhé roviny vlivu působení jednotlivých faktorů pracovního prostředí, k výraznému zakomponování zhodnocení působení samotného systému řízení, (tj. organizace práce, diferenciace úkolů atd.), zhodnocení následků interakce člověk-stroj, resp. člověk-počítač (HumanComputer Interaction) a také interakcí mezi lidmi samými, tj. interakci člověkčlověk uvnitř pracovního systému. Problematika posuzování spolehlivosti lidského činitele se proto stále více ubírá ke globálnímu posuzování celého spektra prvků. Pro charakterizaci pracovního systému se proto postupně zavádí řada faktorů (např. systémové faktory managementu, procesní faktory, faktory spolehlivosti či organizační faktory), které jsou nejčastěji známy pod označením Performance Shaping Factors (PSF) nebo Performance Influencing Factors (PIF). Tyto faktory slouží jako určité indikátory charakterizující zkoumaný pracovní systém či pracovní proces. Tyto faktory mohou být aplikovány jako kvalitativní ukazatele, ale stále častěji je voláno po jejich ocenění prostřednictvím semikvantitativních škál, což umožňuje získat informaci o důležitosti daného faktoru v rámci posuzovaného pracovního systému.

Charakterizace faktorů ovlivňujících spolehlivost a jejich taxonomie Význam a definice PSF a PIF Ačkoli se lze v některých pracích setkávat s různým významovým pojetím PSF a PIF, skutečností však je, že jejich význam a funkce je stejná. Obecně lze pouze říci, že PSF se vyvinuly původně pro hodnocení spolehlivosti pracovních systémů v jaderné energetice, kdežto s PIF se můžeme setkávat výlučně v procesním průmyslu. Definice PSF i PIF není jednoznačně stanovena, a proto se můžeme v různé literatuře setkávat s různými definicemi. V případě PSF se používá výklad, že jsou to faktory pracovního systému, které jednání člověka nejvíce ovlivňují [5], nebo že to jsou faktory, které ovlivňují nebo by mohly ovlivňovat výkon člověka, jeho spolehlivost, resp. chybování a také jeho zotavení po provedené chybě [9]. V jaderné energetice se však nejčastěji používá následující definice: PSF představují výkonové faktory sloužící pro hodnocení spolehlivosti člověka v pracovním systému, které jsou aplikovány pro kontrolu kvality 235

prováděných úkolů s cílem minimalizovat pravděpodobnost vzniku chyby. PSF pomáhají určovat pravděpodobnost vzniku chyby nebo způsob efektivního lidského výkonu, ale nemusejí být přímo sdruženy s lidským selháním. Jsou-li všechny relevantní PSF týkající se určité specifické situace optimální, pak výkon člověka v pracovním systému bude také nejefektivnější a pravděpodobnost vzniku chyby minimální [6]. Definice PIF je obdobná a v literatuře se lze setkávat převážně s touto formulací: PIF jsou výkonové faktory sloužící pro hodnocení spolehlivosti člověka v pracovním systému v procesním průmyslu, které jsou aplikovány pro kontrolu kvality prováděných úkolů s cílem minimalizovat pravděpodobnost vzniku chyby. PIF pomáhají určovat pravděpodobnost vzniku chyby nebo způsob efektivního lidského výkonu, ale nemusejí být přímo sdruženy s lidským selháním. Jsou-li všechny relevantní PIF týkající se určité specifické situace optimální, pak výkon člověka v pracovním systému bude také nejefektivnější a pravděpodobnost vzniku chyby minimální [6]. Navrhování jednotlivých PSF a PIF V současnosti existuje řada přístupů, které jsou využívány pro definování jednotlivých skupin faktorů, jednotlivých faktorů i matice otázek, která umožňuje v reálném prostředí provádět získávání a sběr informací, důležitých pro segregaci a ocenění definovaných faktorů. Obecný model nabízejí například výstupy z mezinárodní skupiny expertů WGHOF (Working Group on Human and Organisational Factors) jež funguje při OECD. Taxonomii faktorů si lze vytvořit ale také na základě vlastních potřeb – podle příslušných specifikací a stanovených cílů, kterých chceme prostřednictvím jejich vyhodnocením dosáhnout. Obecné modely a pokročilé analytické metody (např. THERP, CREAM, HEART, TRACEr či PHEA), ač jsou výbornými pomocníky pro souhrnný a detailní popis systému včetně identifikace jeho slabých míst, neumožňují pro svou náročnost a komplikovanost provádět vyšetřování příčin nežádoucích událostí a nehod. Při této činnosti je potřeba pracovat rychle a využity mohou být často jen kusé a neucelené vstupní informace, což využití těchto metod vylučuje. Také proto jsou zaváděny faktory ovlivňující spolehlivost, které tento problém jednoduchým způsobem řeší. PSF a PIF byly navrženy v reakci na stále se zvyšující požadavky na bezpečnost při provozu náročných průmyslových technologií v procesním průmyslu, které vyžadují zavedení nástrojů pro monitoring a hodnocení stavu kultury bezpečnosti na vybraných „rizikových“ pracovištích. Historicky byly nejprve definovány PSF, z nichž následně vycházely PIF, včetně procedur spojených s jejich zaváděním do provozní praxe, které byly zkušenostmi z jaderné energetiky ovlivněny. Doposud však k rozšíření PIF do provozní praxe 236

v takové míře jako PSF nedošlo. Důvodem může být roztříštěnost tohoto sektoru procesního průmyslu, pokud jde o řešení bezpečnostních aspektů, a také neznalost PIF odborníky na bezpečnostní inženýrství (zejména v jiných než anglosaských zemích). PSF a PIF obecně vycházejí z filozofie, že vnímání bezpečnosti je užitečné jak pro management, tak pro zaměstnance. Smysl zavádění PSF a PIF do praxe lze postavit na těchto základních přínosech [8]: − pomocí PSF/PIF lze zjišťovat účinnost úsilí o bezpečnost práce, − pomocí PSF/PIF lze zjišťovat vnímání bezpečnosti samotnými zaměstnanci; − pomocí PSF/PIF lze provádět identifikaci silných a slabých stránek jednotlivých prvků v systému bezpečnosti práce; − pomocí PSF/PIF lze provádět identifikaci hlavních rozdílů ve vnímání programových prvků mezi řadovými zaměstnanci a managery − pomocí PSF/PIF lze sledovat zlepšení nebo zhoršení prvků systému bezpečnosti práce, pokud je toto sledování prováděno pravidelně. Taxonomie používaných PSF a PIF Zásadním předpokladem pro stanovení a charakterizaci faktorů ovlivňujících spolehlivost je určení systémových skupin, přičemž nezbytnou podmínkou pro toto určení je dokonalá znalost příslušného pracovního systému, který má být prostřednictvím těchto faktorů charakterizován. Na základě těchto znalostí, podmínek i vstupních požadavků lze definovat jako základní oblasti pracovního systému tyto: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Školení a výcvik Povinnosti a úkoly Rozhodování a řízení procesů Ovládání a manipulace Pracovní skupina Dohled a dozor Řízení a management Osobnostní rysy Rizikové faktory prostředí Pracoviště Stresové faktory a situace

Skupiny slouží k rozdělení jednotlivých faktorů, čímž vytvářejí základní skelet taxonomie, do které je možno každý jednotlivý faktor zakomponovat. Výše uvedené členění není striktní a zobrazuje přístup používaný ve VÚBP, v.v.i.

237

Přehled používaných PSF Rozborem dostupných zahraničních zdrojů byly identifikovány nejčastěji užívané PSF, které jsou obecně rozděleny do jednotlivých skupin podle zaměření/účelu. Jelikož je těchto skupin celá řada, není možné v rozsahu této práce uvést celý jejich výčet. Aby však bylo zřejmé, co se pod pojmem „faktory ovlivňující spolehlivost“ skrývá, je níže uveden výčet faktorů PSF resp. PIF používaných v praxi pro popis pracovního prostředí a to jak v jaderné energetice, tak procesním průmyslu, tak jak jsou uváděny jednotlivými autory [6,7]. PSF užívané pro popis pracovního prostředí: • Ergonomické charakteristiky pracovního místa (design, rozhraní člověkstroj); • Dostupnost nástrojů, pomůcek a vybavení; • Rizikové faktory prostředí (vlhkost, teplota, osvětlení, hluk, vibrace, čistota, …); • Potenciální ohrožení zdraví; PIF užívané pro posouzení pracovního prostředí: • Provádění procesů: − četnost neshod uvnitř pracovního týmu, − složitost pracovního procesu, − vnímání nebezpečí, − pracovní vytížení, − náhlost výskytu problému, • Faktory pracovního prostředí: − hluk, − osvětlení, − teplota, − kvalita vzduchu, • Časové dispozice: − pracovní doba a pracovní přestávky, − pracovní směny a práce v noci. Hodnocení významnosti faktorů Má-li být prostřednictvím PSF resp. PIF provedena charakterizace úrovně pracovního systému, je zapotřebí zavést jednotný systém hodnocení významnosti jednotlivých faktorů. V praxi to znamená provést prostřednictvím diskuse skupiny odborníků jejich relativní ocenění podle reálného stavu zjištěného in situ, která má vyjadřovat míru spolehlivosti, resp. relativní míru 238

pravděpodobnosti vykonání chybné operace. Pro uskutečnění tohoto cíle bývá využíváno kategorizační hodnocení pomocí několikabodové škály. Příkladem může být tato škála: • zanedbatelný • významný • klíčový Vedle faktorů založených na fyzikálním působení prvků pracovního prostředí se též významně uplatňují faktory, které souvisejí s vybaveností a s výkonovou kapacitou člověka, tj. s jeho tělesnou stavbou a rozměry těla a končetin, s rozsahy pohybů, pohybovými stereotypy, se svalovou silou, či s tělesnou zdatností a to v závislosti na věku a pohlaví. Například na pracovníky velínu působí převážně zátěž ovlivňující smyslové orgány. V takových případech dochází k ovlivňování schopností vnímat a rozlišovat příslušné podněty a také je významnou měrou ovlivněna kapacita myšlenkových procesů a funkcí jakými je paměť, tolerance, spolehlivost a další. Chceme-li zhodnotit spolehlivost pracovního systému, musíme se zaměřit také na tyto faktory, neboť jejich vliv může být často rozhodující.

Závěr Úspěšnost získávání relevantních informací určených pro posuzování spolehlivosti lidského činitele v pracovním systému je podmíněna vhodným způsobem systémové aplikace vyšetřovacích otázek. Jako jeden z nejmodernějších přístupů používaným pro tyto účely je model procesní analýzy WPAM [4] (Work Proces Analysis Model), nebo některá z úkolových analýz (Tasks Analysis and Modelling). Výhodou těchto systémů je, že je lze vhodně provázat s faktory ovlivňujícími spolehlivost, pro které se vžily zkratky PSF a PIF. Využívání PSF resp. PIF v praxi se postupně rozvíjí a řada podniků oceňuje jejich schopnost systémovým způsobem odhalovat problémy spojené například s organizací práce, plněním úkolů, bezpečností a spolehlivostí obsluhy. Součástí některých specifických analytických metod určených pro posuzování spolehlivosti lidského činitele v pracovním systému proto již je zakomponovaná taxonomie předdefinovaných PFS nebo PIF, která je obvykle vystavěna na hierarchii podle vzoru Analytical Hierarchy Process, nebo na stromovém systému. V tomto ohledu lze odkázat na pokročilé metody CREAM, MORT či HTA-PHEA [7] (PHEA provázaná s hierarchickou analýzou úkolů HTA), které se již v praxi výborně osvědčily. Jejich použití je však náročné a vyžaduje dokonalou pečlivost a bohaté zkušenosti analytiků. Získané výsledky však všechny tato úskalí plně vyváží.

239

Literatura [1] Hale and Glendov (1987). Industrial accident prevention: A safety management approach, (5th ed.), McGraw-Hill, New York, U.S.A. [2] Gertman D.I, Blackman H.S. (1994). Human Reliability and Safety Analysis Data Handbook, John Wilex and Sons, Inc. New York, U.S.A. [3] Johnson C.W. (2003). Failure in Safety-Critical Systeme: A Handbook of Accident and Incident Reporting, University of Glasgow Press, Glasgow, U.K. [4] Misumi J., Wilpert B., Miller R. (1973). Nuclear Safety: A Human Factors Perspective, Taylor  Francis Ltd., U.K. [5] Borysiewicz M., Furtek A., Potempski S. (2000). Poradnik metod ocen ryzyka zwiazanego z niebezpiezcnymi instalacjami procesowymi, Instytut Energii Atomowej, Otwock-Swierk. ISBN 83-914809-0-9; překlad: Mroziewicz D.R., Skřehot P., VÚBP Praha. [6] Guidelines for Preventing Human Error in Process Safety (1994). Center for Chemical Process Safety of the American Institute of Chemical Engineers, USA. [7] Baber, C. and Stanton, N.A. (1996). Human error identification techniques applied to public technology: predictions compared with observed use, Applied Ergonomics, 1996, 27(2), 119-131. [8] Ostrom L., Wilhelmsen C., Kaplan B. (1993). Posouzení bezpečnostní kultury, Nuclear Safety, sv. 34, č. 2 [9] Karwowski W. International Encyclopedia of Ergonomics and Human Factors, vol. 3. Taylor and Francis, Boca Raton, USA, 2006, p. 3386, ISBN: 978-0-415-30430-6

240

Risk Management System and Assessment of the Efficiency of the Measures Taken to Minimize the Risk Ing. Petr SZCZYPKA F.S.C. BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ, a.s. Vítkovická 20/1994, 702 00 Ostrava e-mail: [email protected], [email protected] Keywords assessment, management, risk, risk analysis, safety

Abstract The article deals with the area of occupational health and safety. It focuses on the employer’s legal obligation to search for and estimate the risks and take measures to minimize them. The point of the article is to refer to the risk management system at the working place and a possibility to rate the efficiency (quality) of the measures.

1. Preface The employer is obliged to ensure occupational health and safety with respect to possible employees´ life and health risks, which is a basic provision in the area of occupational health and safety.8 The employer, apart from other obligations, is bound to assess the risks and take measures to minimize them. The efficiency of the measures hence directly influences the level of risk. By taking the measures, both the factors of the risk, the probability and the seriousness of the after-effects, or both of them can be influenced. The practice, however, shows that taking measures is always a momentous decision made by the management of any organization. It is usually related to financial costs for a follow-up implementation of the measures (costs vs. safety). The management’s worries can be well-founded, since the amount incurred can prove to be disproportionate towards the efficiency (quality) of the measures (minimization of the risk). The fact nevertheless is that the efficiency of numerous measures can be tested only when put into practice.

2. Basic Terminology There are several elementary terms related to the risk assessment area:

Danger – a quality of the substance, an object or a situation with a potential to cause a loss, damage etc. (people´s health and life, material loss and 8

Act No. 262/2006 of the Code, the Labour Code, as amended.

241

environmental damage or their combination). It also can be defined as a source of risk.

Risk – a combination of the occurrence probability of dangerous qualities of the risk source and the seriousness of the expected after-effects. Safety – a situation when the probability of a risk potential occurrence and the seriousness of the expected after-effects represent an acceptable risk. Risk management – a process and systemized activity for risk assessment, its subsequent reduction or elimination and maintenance on an acceptable level by means of a periodical re-assessment and followed by taking measures. 3. Risk Management System The risk management system can be characterized as a process approach. The course of the process can be described on a PDCA model (Plan – Do – Check – Act). Fig. 1 shows the life cycle of the risk management system.

Fig. 1 The life cycle of the Risk Management Systém

The “Plan” step comprises mainly the following items: - description of the estimated system (e.g. the working activity, the position, the management, etc.), - selection of the method to assess the risks, 242

- information acquisition, - appointment of the evaluator or a team of evaluators.

The “Do” step comprises mainly the following items: - identification of dangers and risks, - checking whether the requirements of legal regulations, standards etc. have been complied with, - risk assessment (level, acceptability). The “Check” step comprises mainly the following items: - comparison of the acceptability of the risk with the expected level of safety, - taking measures to minimize the risks, - regular monitoring of working conditions, - checks and audits. The “Act” step comprises mainly the following items: - implementation of measures to minimize the risks, - implementation of rectifications according to the outputs resulting from the checks and audits, - taking new targets on. 4. Assessment of the Efficiency of the Measures Taken to Minimize the Risk Taguchi´s DOE (“Design of Experiments”) technique can be one of the techniques (methods, models, etc.) to evaluate the efficiency (quality) of the measures to minimize the risk. It is a strategic technique that enables to monitor the effects of several measures. Considering a risk analysis that has been carried out. The working activity risk level is marked as R0. The existing measures: A1, B1, C1, etc. are known. Minimization of the risk is the objective, therefore new measures: A2, B2, C2, etc. will be tested. Testing resides in carrying out tests of the combinations of individual measures. This technique enables testing infinitely many levels, however, it is sufficient to compare two levels of measures in practice – the existing one and the proposed one. The 1 and 2 indices then indicate the level of measures (1 – for the existing one and 2 – for the proposed one). How many tests shall be carried out? The number of the tests is defined by all possible combinations of the measures on all levels. The number of tests: T can be calculated using the following Mathematic formula:

T = LX, where

(1)

L is the number of the levels of the measures and X is the number of the tested measures.

243

Finding a combination of such measures that minimize the risk level is essential for practice. Apart from other indicators, this technique enables to specify the effects of individual measures (average and main ones). It is obvious from the above-mentioned formula (1) that the number of tests exponentially grows with the number of tested measures or factors influencing the risk. To simplify the matter, a number of orthogonal systems by Taguchi can be used. 4.1 Example Task: According to the internal method of working risk assessment, the risk level of a working activity is R0 = 16. The R0 risk level is unacceptable.9. The existing risk is influenced by A1, B1 a C1 current operating conditions (factors). New measures: A2, B2 a C2 shall be taken. A suitable combination of measures to minimize the R0 risk shall be found and an RM : new modified risk level shall be set. 8 tests shall be carried out, i.e. 23 combinations [see (1)]. With respect to a small number of tests (combinations), the simplified orthogonal systems according to Taguchi will not be used, however all test shall be carried out. Test 1 2 3 4 5 6 7 8

A 1 1 1 1 2 2 2 2

B 1 1 2 2 1 1 2 2

C 1 2 1 2 1 2 1 2

RMi* 16** 13 10 11 5 9 4 9

* RMi is a modified risk level in ith test ** RM1 = R0 Evaluation: RMmin = min(RMi) minimum found value, i.e. RM7 = 4. A2, B2 optimum measures should be put into practice and C1 should be kept. The objective of the above-mentioned example is to show an elementary use of the Taguchi´s DOE technique in the area of risk management. This technique can be also used for monitoring and evaluation of a great number of many other indicators in the area of risk management – e.g. selection and assessment of measures with a greatest influence on risk minimization etc. 9

Risk level R = f(P,N), where P = probability and N = seriousness of the after effects.

244

5. Conclusion The employer is always obliged to provide health and safety at work. Identification of possible risks and risk assessment as well as an effort to minimize the risk (i.e. risk management) makes the base for every safety area, and without any exception also for the area of health and safety at work. The risk management process is usually related to financial costs. Each employer’s effort is focused on the optimisation of the costs and the safety level (Note: safety must not be negatively influenced by the level of the amount incurred). The objective of this article is to show a possible alternative of a measure efficiency experimental assessment that can be applied during the stage of planning the measures as well as during their implementation and planning the investments in safety.

6. References [1] BLECHARZ P., ZINDULKOVÁ D. TQM. Vysoká škola podnikání, a.s. Ostrava, 2005. ISBN 80-86764-28-1. [2] Act No. 262/2006 of the Code, the Labour Code, as amended.

245

Ochrana zdravia zamestnancov pred nadmernou záťažou teplom pri práci Mgr. Renáta ŠANTAVÁ, doc. Ing. Ivana TUREKOVÁ, PhD. Materiálovotechnologická fakulta STU v Trnave Ústav environmentálneho a bezpečnostného inžinierstva Paulínska 16, 917 24 Trnava e-mail: [email protected] [email protected] Kľúčové slová: tepelno-vlhkostná mikroklíma, ochrana zdravia zamestnancov, pitný režim

Abstrakt Postupným zvyšovaním teploty vonkajšieho prostredia počas letných mesiacov dochádza k ovplyvňovaniu tepelno-vlhkostnej mikroklímy na pracoviskách. Výrazné zvýšenie teploty môže mať za následok zvýšenú záťaž, ktorá je sprevádzaná poklesom výkonnosti, zvýšením únavnosti a ktorá v konečnom dôsledku môže vyústiť do pracovného úrazu či iného poškodenia zdravia pri práci. Jedným z východísk sú účinné preventívne opatrenia, z ktorých významnú úlohu zohráva správny pitný režim na pracoviskách. V roku 2007 vstúpili v Slovenskej republike do platnosti nové právne predpisy, ktoré prinášajú podrobnosti o ochrane zamestnancov pred účinkami nadmerného tepla.

Úvod Mikroklimatické podmienky na pracovisku majú zabezpečiť pocit tepelnej pohody pracovníkov. Sú dôležité pre zachovanie ich zdravia, pracovnej schopnosti a výkonnosti. Do akej miery je teplota vnútri budovy ovplyvnená klimatickými podmienkami závisí od použitého materiálu pri výstavbe, konštrukčným riešením, izoláciou resp. zateplením, typom a kvalitou okien. V rámci budovy býva situácia odlišná aj v závislosti od poschodia a orientácie na svetové strany. Výrazným zdrojom tepla sú činnosti a procesy prebiehajúce v interiéri (teplo z elektrických spotrebičov, teplo zo sklárskych či hutníckych pecí a iné). Vlhkosť vo vnútornom prostredí je určená stavom vodných pár v exteriéri (vzduch v lete má vyššiu relatívnu vlhkosť ako v zime) a zdrojmi vo vnútri budovy. Vysoká vlhkosť je vo všetkých prevádzkach, kde sa vo väčšom množstve používa voda [1].

246

Tepelno-vlhkostná mikroklíma Tepelno-vlhkostné podmienky vnútorného prostredia sú dané teplotou, relatívnou vlhkosťou a rýchlosťou prúdenia vzduchu. Tieto parametre sa navzájom ovplyvňujú a zmena jedného vyvolá zmenu ostatných. Ich vzájomný pomer je základom pocitu pohody, prípadne nepohody. Tepelná pohoda je stav tepelnej rovnováhy medzi organizmom a prostredím bez zapojenia termoregulačných mechanizmov. Závisí od tepelného stavu pracovníka, ktorý je daný tepelnou bilanciou, t.j. pomerom medzi tvorbou tepla v organizme a teplom odvádzaním z organizmu. Ovplyvňuje ju vykonávaná práca, odev, zdravotný stav pracovníka a tepelno-vlhkostná mikroklíma [2]. O tom, ako sa človek v danom pracovnom prostredí cíti z hľadiska tepelno-vlhkostných podmienok rozhoduje stav prostredia a veľkosť vlastnej tepelnej produkcie pracovníka. Veľkosť činiteľov tepelno-vlhkostného stavu prostredia určujú: • vonkajšie klimatické podmienky (geografické podmienky, napr. nadmorská výška, prevládajúce vetry, ročné obdobie a charakter zástavby), • tepelno-izolačné vlastnosti obvodových plášťov budov (stavebná konštrukcia, spôsob zasklenia), • technické vybavenie stavenísk. Preto je z hľadiska úpravy mikroklímy dôležité vykurovanie, vetranie, klimatizácia či technologické procesy výroby. Za horúce sa považujú prevádzky s produkciou tepla nad 116 W.m-2 h -1 a teplé s produkciou tepla nad 23 W.m-2 h -1. Zo strany pracovníka určuje pocit tepelnej pohody jeho tepelná produkcia a odev. V závislosti od veľkosti metabolickej produkcie pri práci organizmu a charakteru oblečenia sa rozlišujú optimálne podmienky, keď zamestnanec nepociťuje ani chlad ani teplo alebo celozmenovo únosné resp. krátkodobo únosné podmienky. Tie nám môžu predstavovať hypertermickú záťaž alebo hypotermickú záťaž [3].

Adaptácia zamestnanca na tepelnú záťaž Človek si udržiava relatívne konštantnú teplotu i napriek veľkým zmenám teplôt v okolitom prostredí. Za normálnych okolností si telo udržuje teplotu telesného jadra okolo 37°C. Teplota mimo rozsahu 29°C až 41°C je pri bežných podmienkach nezlučiteľná so životom. Pri bežných pracovných podmienkach je teplota okolo 18 až 22°C, čo umožňuje priebeh termoregulačných dejov v organizme, t.j. odovzdávanie tepla z organizmu [3]. V kanceláriách napríklad pociťujú pracovníci tepelnú pohodu pri 23°C, pri funkčných klimatizačných zariadeniach sa toto rozmedzie rozširuje na teplotu 20-26°C . Avšak vnímanie pocitu optimálnej teploty je u 80 % 247

zamestnancov závislé od vhodného oblečenia, vykonávanej činnosti a od ročného obdobia, kde počas zimných mesiacov je pocit tepelnej pohody pri teplotnom rozmedzí 20-24°C a v lete pri teplote 23-26°C [4]. Pri zvýšených teplotách prostredia je nevyhnutná adaptácia organizmu na horúce prostredie. Dobrá adaptácia na horúce prostredie trvá počas 2 až 4 týždňov práce v takomto prostredí. Počas adaptácie sa zvyšuje množstvo vylučovaného potu a súčasne klesá koncentrácia soli v pote. Dochádza k poklesu teploty aj srdcovej frekvencie. Schopnosť adaptácie na teplo klesá s vekom. Pre trvalú prácu v horúcom prostredí nie sú vhodní mladiství zamestnanci, muži nad 50 rokov, veľkí a obézni ľudia, ako aj ženy, pretože ich organizmus vytvára menej potu. S rastúcou teplotou a vlhkosťou klesá pracovný výkon, pretože rýchlejšie nastupuje únava [1]. Stupeň adaptácie sa mení v priebehu roka v závislosti od vonkajších teplôt, ročných období a klesá pri prerušení práce v horúčave aj keď len na jeden deň. Preto aj súčasnými právnymi predpismi je pojem neaklimatizovaný zamestnanec definovaný ako zamestnanec počas 3 týždňov od nástupu na pracovisko, na ktorom sa hodnotí záťaž teplom alebo chladom [6].

Zdravotné riziká Celkové pôsobenie tepla vedie k rozšíreniu ciev v koži, k zvýšeniu prietoku krvi v koži a k vytváraniu potu. Potením dochádza k strate tekutín v objeme až niekoľkých litrov a dochádza k znižovaniu obsahu iónov sodíka a chlóru v organizme. Pri nadmernej vlhkosti sa znižuje množstvo odparovaného potu z povrchu tela, v organizme sa akumuluje prebytočné teplo a môže dôjsť k zlyhaniu krvného obehu. Vysoké teploty spôsobujú nadmernú únavu a nesústredenosť vedúcu k nebezpečným úrazom. Pri dlhotrvajúcich vysokých teplotách sa môžu prejaviť príznaky akútnych porúch zdravia z nadmerného tepla ako nevoľnosť až zvracanie, hnačky, krvácanie z nosa a úst, náhle nekontrolovateľné zrýchlenie a prehĺbenie dýchania, prudké zníženie potenia alebo diastolického krvného tlaku, zmeny farby obličaja, mravenčenie a brnenie, bolesti hlavy, kŕče svalov a často neadekvátne a nekontrolovateľné chovanie [8].

Heat stress je čisto tepelná záťaž organizmu z jeho metabolickéj tepelnej produkcie a faktorov vonkajšieho prostredia zahŕňajúcich teplotu, relatívnu vlhkosť, sálavé teplo, prúdenie vzduchu ako aj vhodnosť odevu. Heat strain vyjadruje akútne a chronické následky expozície tepelnej záťaže prostredia na fyzický a duševný stav jedinca. Je to termín používaný na opis dopadov tepelnej záťaže na ľudský organizmus. Prejavy môžu byť v škále od menej závažných ochorení ako sú kožné prejavy (vyrážka) a omdlievanie až k život ohrozujúcim situáciám s stratou vedomia, kolapsom [9].

248

Aktuálne právne predpisy v oblasti ochrany zdravia zamestnancov pred nadmerným teplom pri práci Zo zákona č. 355/2007 Z.z. o ochrane, podpore a rozvoji verejného zdravia, ktorý nadobudol v Slovenskej republike právoplatnosť 1. septembra 2007 je zamestnávateľ podľa § 37 povinný zabezpečiť opatrenia, ktoré vylúčia alebo znížia nepriaznivé účinky faktorov tepelno-vlhkostnej mikroklímy na zdravie zamestnancov na najnižšiu možnú a dosiahnuteľnú mieru [5]. Vyhláška MZ SR č. 544/2007 Z.z o podrobnostiach o ochrane zdravia pred záťažou teplom a chladom pri práci, nám ustanovuje triedy práce (1a, 1b, 1c, 2, 3, 4) podľa celkového priemerného energetického výdaja a im prislúchajúce prípustné hodnoty ukazovateľov tepelno-vlhkostnej mikroklímy, smerné hodnoty dlhodobo a krátkodobo únosnej záťaže teplom pre aklimatizovaných a neaklimatizovaných zamestnancoch, spolu s preventívnymi opatreniami a pitným režimom. Oproti NV SR č. 247/2006, ktoré bolo touto vyhláškou MZ SR z roku 2007 nahradené, definuje únosný čas práce pri zvýšenej záťaži teplom. Dlhodobo a krátkodobo únosný čas práce je definovaný ako limitovaný čas práce zamestnanca, na ktorom sa u zamestnanca prekračujú hodnoty prípustnej záťaže teplom, pričom sa určujú v závislosti od triedy energetickej náročnosti práce a od mikroklimatických podmienok pre aklimatizovaných a neaklimatizovaných zamestnancov pri zohľadnení tepelného odporu odevu, kde dlhodobo únosný čas práce je 8- hodinová pracovná zmena [6]. Tabuľka č. 1 a 2 zobrazujú rozsahy optimálnych prípustných hodnôt mikroklimatických podmienok pre teplé obdobie roka (je obdobie roka s priemernou dennou vonkajšou teplotou vzduchu 13°C a vyššou) a chladné obdobie roka ( ak priemerná denná teplota počas dvoch po sebe nasledujúcich dní klesne pod 13°C).

249

Tabuľka č. 1 Rozsah optimálnych prípustných hodnôt mikroklimatických podmienok pre teplé obdobie roka [6].

Tabuľka č. 2 Rozsah optimálnych prípustných hodnôt mikroklimatických podmienok pre chladné obdobie roka [6].

.

Ochranné a preventívne opatrenia pri záťaži teplom Veľký dôraz sa musí klásť na výber pracovníkov pre práce v extrémnych mikroklimatických podmienkach, a to s ohľadom na budúcu záťaž srdcovocievnej sústavy. Zamestnávateľ je povinný zabezpečiť: • na pracoviskách s trvalým výkonom práce dodržiavanie prípustných hodnôt faktorov tepelno-vlhkostnej mikroklímy v závislosti od tepelnej produkcie organizmu zamestnanca,

250

• pracovné podmienky zamestnancov tak, aby nebola prekračovaná únosná tepelná záťaž na pracoviskách, na ktorých nemožno dodržať prípustné hodnoty faktorov z dôvodu tepelnej záťaže z technológie, ako aj na iných pracoviskách počas dní, keď teplota vonkajšieho vzduchu nameraná v tieni presahuje 30°C, • dodržiavanie prípustných povrchových teplôt pevných materiálov a kvapalín, s ktorými prichádza do kontaktu pokožka zamestnanca, • vhodné osobné ochranné pracovné prostriedky, ochranný odev a pitný režim pri zvýšenej záťaži teplom.

Technické a organizačné opatrenia K ochrane proti nadmernej tepelnej záťaži sa pristupuje technickými a organizačnými opatreniami. Opatrenia na zabezpečenie tepelnej pohody v horúcich prevádzkach závisia od prevažujúcej zložky tepla. Pri prevahe konvekčného tepla (kde výrobný proces spôsobuje prehriatie vzduchu) je účinné čo najrýchlejšie odviesť teplý vzduch z výrobného priestoru. Prevádzky je vhodné umiestniť do jednopodlažných budov alebo do najvyšších podlaží viacpodlažných budov. Otvory na odvádzanie teplého vzduchu majú byť priamo nad zdrojom tepla. Zároveň sa musí zaistiť dostatočné množstvo čerstvého vzduchu. V prevádzkach s prevahou sálavého tepla medzi hlavné opatrenia na zabezpečení tepelnej pohody patria: zníženie teploty sálajúcich plôch alebo telies (napr. izoláciou, chladením), úprava ich povrchov na nesálavé a inštalácia prekážky, ktorá sálavé teplo pohlcuje alebo odráža. Ako vhodné povrchové úpravy na zníženie sálania sa osvedčilo poniklovanie, pochrómovanie alebo náter hliníkovou farbou. Čisté lesklé kovové povrchy podstatne menej sálajú v porovnaní s matným čiernym povrchom. Reflexné (odrazové) plochy sa zhotovujú z tenkých kovových fólií. Prekážky pohlcujúce teplo je potrebné chladiť, aby sa tiež nestali zdrojom sálavého tepla. Zamestnanci na pracovisku môžu byť obťažovaní aj priamym slnečným sálaním, pred ktorým sa dá chrániť použitím žalúzií, roliet alebo iným tienením osvetľovacích priestorov alebo používaním determálnych skiel. Po vyčerpaní možností technických opatrení sa zaisťuje udržanie vyhovujúceho tepelného stavu organizmu vhodnou organizáciou a režimom práce a odpočinku. V prostredí nadmerného tepla sa umožňuje občasný pobyt v relatívne chladnom prostredí. V prípade potreby je treba zamestnancom umožniť prestávky v práci, aby sa mohli ochladiť osprchovaním alebo umytím pokožky chladnou vodou [1].

251

Vhodný ochranný odev Vhodný pracovný odev má byť jednovrstvový, podľa možnosti svetlej farby a z prírodných materiálov (bavlna), ktoré umožňujú voľný pohyb a vyparovanie potu. Osobné ochranné pracovné prostriedky chrániace pred teplom by mali mať tepelnú izolačnú kapacitu a mechanickú pevnosť primeranú predpokladaným podmienkam použitia [6].

Pitný režim Zamestnávateľ poskytne zamestnancom pri prekročení prípustných hodnôt mikroklimatických podmienok pitnú vodu bezprostredne na mieste výkonu práce. Ak je predpoklad prekročenia smerných hodnôt dlhodobo a krátkodobo únosnej záťaže teplom alebo pri dlhodobej práci na vonkajšom pracovisku počas mimoriadne teplých dní poskytne navyše nápoje, prostredníctvom ktorých sa dopĺňa strata tekutín a minerálnych látok stratených potením a dýchaním. Zamestnávateľ zabezpečí úhradu najmenej 70% vody stratenej za pracovnú dobu potením a dýchaním pri záťaži teplom alebo chladom primeranú teplotu poskytovaných nápojov [6]. Nápoje musia byť zdravotne neškodné, majú mať vhodné chuťové vlastnosti a teplotu. Majú obsahovať čo najmenej cukru (do 6%). Nemajú obsahovať alkohol, pretože alkohol zvyšuje metabolizmus a tým aj produkciu tepla v organizme. Teplota nápojov sa odporúča v rozmedzí 12-15°C. Za vhodné sa považujú aj napr. stolové minerálne vody s obsahom sodíka do 100 mg/l, bylinkové čaje, ovocné čaje alebo šťavy. Zamestnávateľ je povinný zabezpečiť pre zamestnancov bezplatne pitný režim pri zvýšenej záťaži teplom za definovaných podmienok a to: • na uzatvorených pracoviskách pri prekračovaní limitných hodnôt dlhodobo a krátkodobo únosnej záťaže teplom pri dlhodobej práci (viac ako 4 hodiny za pracovnú zmenu) zaradenej do triedy práce 3 alebo 4, ak sa preukáže, že dochádza k nadmernej strate tekutín z organizmu (napr. práce s veľkým energetickým výdajom, pri ktorých je záťaž teplom spôsobená technológiou výroby v hutníctve, v sklárskom priemysle a pod.) • na vonkajších pracoviskách za mimoriadne teplých dní (mimoriadne teplý deň je deň, v ktorom teplota vonkajšieho vzduchu nameraná v tieni dosiahla hodnotu vyššiu ako 30°C) pri dlhodobej práci (napr. práce na stavbách) [7].

Záver Tepelno-vlhkostná mikroklíma je neoddeliteľnou súčasťou každého pracovného prostredia. V súčasnosti má možnosť zamestnávateľ riešiť 252

problematiku ochrany zdravia pracovných zdravotných služieb.

svojich

zamestnancov

prostredníctvom

Pitný režim na pracovisku s nadmernou záťažou teplom, výber vhodných nápojov, ich primeranú teplotu a množstvo má zamestnávateľ zabezpečiť podľa návrhu lekára pracovnej zdravotnej služby. Na čo by ale nemal zabúdať je informovať svojich zamestnancov o rizikách práce v teple a výhodách uplatňovania náležitej kontroly a pracovných postupov.

Zoznam citovanej literatúry [1] HATINA Teodor a kol.: Encyklopedický súbor bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci.2006 (online). Stredisko pre štúdium práce a rodiny.(citované 2008-05-03). Dostupné na: http://www.sspr.gov.sk/texty/ File/pdf/2005/Kordosova/2005/encyklopedia.pdf [2] BUCHANCOVÁ Jana a kol.: Pracovné lekárstvo a toxikológia. 1. vyd. Martin: Osveta, 2003. s.74-75. ISBN 80-8063-113 [3] FABIÁNOVÁ Eleonóra: Regulácia telesnej teploty. In: ROVNÝ, Ivan a kol.: Hygiena 3. Martin : Osveta. 1998. S.72-73. ISBN 80-88824-42-7 [4] Comfort at work 2006 (online) Australan Safety and Compensation Council. Citované (2008-05-11). Dostupné na: http://www.ascc.gov.au/ ascc/healthsafety/hazardssafetyissues/thermal/comfortatwork.htm [5] Zákon č. 355/2007 Z.z. o ochrane podpore a rozvoji verejného zdravia. (online) Citované (2008-05-11). Dostupné na: www.zbierka.sk [6] Vyhláška MZ SR č. č. 544/2007 Z.z o podrobnostiach ochrane zdravia pred záťažou teplom a chladom pri práci. (online). Citované (2008-05-11). Dostupné na: www.zberka.sk [7] ONDREJKOVÁ Ľudmila: Ochrana zdravia zamestnancov pred nadmernou záťažou teplom pri práci. 2007 (online) Úrad verejného zdravotníctva SR. Citované (2008-05-04). Dostupné na: http://www.uvzsr.sk/priloha.html/ 592307/2/zataz_teplom_pri_praci.pdf?html=1 [8] RODA Štefan. Záťažové faktory pracovného prostredia-mikroklimatické podmienky. (online) Regionálny úrad verejného zdravotníctva Rožňava. Citované (2008-05-5) Dostupné na: http://www.ruvzbj.sk/ppl-zdravvych.mat/mikroklima.html [9] Guidelines for the Management of Work in Extrems Temperature. 1997. (online) Occupational Safety and Health Services. Department of Labour, Wellington, New Zealand. Portable Document Format. Dostupné na: http://www.osh.govt.nz/order/catalogue/pdf/temperat.pdf

253

Problematika bezpečnosti práce v uzavřených prostorech Ing. Daniel ŠEREK IVAX Pharmaceuticals, s. r. o. (TEVA) Ostravská 29, 747 70 Opava-Komárov e-mail: [email protected] doc. Ing. Ivana BARTLOVÁ, CSc. VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Klíčová slova: rizika, bezpečnost práce, uzavřené prostory

Abstrakt: Článek je věnován problematice zajištění bezpečnosti v uzavřených prostorech. Je proveden rozbor současného stavu, uvedeny dílčí bezpečnostní požadavky dle právních předpisů i ČSN. Hlavní pozornost je věnována stanovení bezpečnostních opatření při práci v uzavřených prostorech.

Úvod Práce v uzavřených prostorech představuje specifická rizika vyplývající z charakteru těchto prostor. Mezi rizika ohrožující zaměstnance vykonávající práce v těchto prostorech lze zařadit zejména udušení, intoxikaci, pád do hloubky, úraz elektrickým proudem, popálení či usmrcení následkem požáru nebo výbuchu. Jako příklad z praxe lze uvést situaci, při které došlo ke ztrátě ztrátu vědomí zaměstnance, který vstoupil do uzavřeného prostoru nad nádrží obsahující diethylether. Tato skutečnost byla naštěstí včas zjištěna a zaměstnanec vyproštěn příslušníky Hasičského záchranného sboru.

Požadavky na zajištění bezpečnosti práce v uzavřených prostorech - rozbor současného stavu a návrh doporučení Po nástupu do mezinárodní farmaceutické společnosti IVAX Pharmaceuticals, s. r. o. jsem se v rámci auditů (a to jak auditů interních, tak auditů zákaznických) setkal s požadavky na komplexní řešení problematiky bezpečnosti v uzavřených prostorech. Při implementaci této problematiky v uvedené společnosti jsme vycházeli z mezinárodního standardu korporace, který byl upraven s ohledem na požadavky naší legislativy. Z pohledu české právní úpravy tato problematika není řešena komplexně, tzn. specifickým právním předpisem, ačkoliv dílčí bezpečnostní požadavky pro práci 254

v uzavřených prostorech nalezneme v řadě právních předpisů či českých technických norem. Jako příklad lze uvést nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, kde v příloze č. 5 je řešena problematika bezpečného provozu skladovacích zařízení sypkých hmot. Rovněž ve vyhlášce č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní, je uvedeno, že práce v prostoru uzavřených nádob a nádrží jsou zakázány těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým. Specifické požadavky pro svařování v uzavřených a těsných prostorech, které mohou pomoci při zpracování podnikového dokumentu hodnocení rizik, jsou obsahem ČSN 05 0601 [3], ČSN 05 0610 [4] a ČSN 05 0630 [5]. Přestože požadavky pro práci v uzavřených prostorech nejsou komplexně legislativou stanoveny, je v zájmu zaměstnavatele, - dle § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění, nebo v případě zaměstnanců externích firem dle § 101 odst. 3 zákoníku práce, aby pro tyto práce stanovil požadavky a zpracoval písemné pokyny k jejich provádění. Za uzavřený prostor můžeme považovat jakýkoliv prostor, který není určen k dlouhodobému či pravidelnému pobytu osob a do něhož se vstupuje pouze občas za účelem kontrol, oprav či údržby. Použijeme-li tuto definici, můžeme za uzavřené prostory považovat např. nádrže, zásobníky, kolektory, šachty, jímky. Rizika, se kterými se při pracích v uvedených zařízeních (prostorech) můžeme setkat, rozhodně nejsou zanedbatelná a vyplývají jak z jejich charakteru (např. velikost vstupního otvoru, hloubka a uspořádání vnitřního prostoru, nedostatečné osvětlení), tak z účelu, pro který jsou během běžného provozu užívány - jedná se zejména o předchozí přítomnost chemických látek nebo odpadů. Pracovní úrazy na těchto pracovištích jsou často řetězové, při kterých osoba pracující v uzavřeném prostoru ztratí vědomí a druhá osoba zde vstoupí za účelem poskytnutí záchrany, aniž by předem znala příčinu úrazu prvního zaměstnance. Provádění prací v uzavřených prostorech lze rozdělit do tří částí: - příprava, - provedení - ukončení. Z hlediska zajištění bezpečnosti osob vykonávající tyto práce jsou nejvýznamnější části příprava a provedení.

255

Dále bude navržen postup pro řešení problematiky bezpečnosti při práci v uzavřených prostorech. V rámci přípravy provádění prací v uzavřených prostorech doporučujeme zavedení vnitropodnikového systému povolování prací v uzavřených prostorech. Tímto způsobem lze zjistit nebezpečí, které by nemuselo být vždy předem identifikováno a stanovit bezpečnostní opatření pro výkon těchto prací. Na pracovištích, kde by mohlo dojít k vzájemnému ohrožení zaměstnanců (např. při uvedení zařízení do chodu, připojení na látkový zdroj), je nezbytné o výkonu těchto prací informovat všechny osoby, které na pracovišti či v jeho bezprostřední blízkosti vykonávají pracovní činnost. Na pracoviště, kde se vykonávají práce v uzavřených prostorech, by neměly vstupovat nepovolané osoby, pracoviště by mělo být ohraničeno a vyznačeno stejně tak, jako zabezpečeny a označeny energetické a látkové zdroje připojené k uzavřenému prostoru (bezpečnostními značkami podle nařízení vlády č. 11/2002 Sb.). Nebezpečné chemické látky a přípravky, které se v uzavřeném prostoru během provozu vyskytují, musí být před zahájením prací odstraněny. Před zahájením prací, po jejich přerušení a případně dále ve stanovených intervalech nebo kontinuálně by se mělo s ohledem na vlastnosti používaných nebezpečných chemických látek či přípravků, provádět měření koncentrace plynů či par a koncentrace kyslíku v ovzduší. Koncentrace hořlavých plynů či par má být nižší než 25 % jejich dolní meze výbušnosti a v těchto případech musí být rovněž splněny další požadavky stanovené nařízením vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu. Koncentrace zdraví škodlivých látek v pracovním ovzduší musí být nižší než NPK-P, přičemž celosměnový časově vážený průměr koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší nesmí překročit PEL. Doporučená koncentrace kyslíku v pracovním ovzduší by se měla pohybovat v rozmezí 19,5 - 23 obj. %. Nízká koncentrace kyslíku může zapříčinit ztrátu vědomí osoby, naopak vysoká koncentrace kyslíku v pracovním ovzduší podstatně zvyšuje riziko požáru či výbuchu a nelze již využívat hodnoty dolních mezí výbušností zjištěné za standardních podmínek zkoušek. V případech, kdy není možné zajistit či zaručit splnění požadavků na koncentrace zdraví škodlivých látek a kyslíku v pracovním ovzduší, musí být osoby vykonávající práce vybaveny příslušnými OOPP. Z hlediska ochrany dýchacích orgánů nejvyšší stupeň ochrany zajistí použití autonomního dýchacího přístroje. V současné době je možné na trhu za přijatelné ceny pořídit příruční detekční přístroje (tzv. multidetektory), které umožní současně změřit koncentrace běžně se vyskytujících zdraví škodlivých látek, koncentrace hořlavých plynů či par a koncentraci kyslíku. Měření koncentrací by mělo být provedeno pokud možno v různých částech uzavřeného prostoru (zejména v horní a spodní části a „hluchých“ místech, kde by mohlo docházet k akumulaci 256

nebezpečných látek) a k měření by měla být přednostně využita vzorkovací místa. Pro zajištění odvětrávání uzavřeného prostoru je vhodné přednostně využít prostředků pro nucené odvětrání (např. kompresor s rukávcem). Současně platí, že pokud se nedá spolehlivě zjistit, zda předchozí obsah uzavřeného prostoru byl či nebyl nebezpečný, je nutné práci provádět tak, jako by předchozí obsah uzavřeného prostoru nebezpečný byl. Práce v uzavřených prostorech by neměla být, s ohledem na § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vykonávána zaměstnancem osamoceně, tzn. bez dohledu dalšího zaměstnance. Jak již bylo zmíněno, při pracích v uzavřených prostorech často dochází k úrazům řetězovým. Osoba, která vykonává dohled, nesmí do uzavřeného prostoru vstupovat. A to ani v případě, kdy osoba vykonávající práci v uzavřeném prostoru ztratí vědomí. Úkolem této osoby je přivolat zkušené záchranáře - Hasičský záchranný sbor a pokusit se o záchranu osoby prostřednictvím OOPP pro práci ve výšce s vertikálním polohováním a záchranného zdvihacího zařízení (kladkostroj, trojnožka apod.). Tyto OOPP mají být využívány ve všech případech, kdy je to vzhledem k technickému provedení uzavřených prostor možné. Současná práce více osob v uzavřeném prostoru při existenci jediné možné cesty záchrany nemá být prováděna. Osoby určené k výkonu prací v uzavřeném prostoru musí tedy obvykle splňovat odbornou a zdravotní způsobilost pro použití dýchacího přístroje a OOPP pro práci ve výškách. Dále doporučujeme ve spolupráci se zařízením závodní preventivní péče provádět výběr osob k výkonu práce s ohledem na jejich fyzickou zdatnost a rozměry vstupních otvorů. Na pracovišti musí být dále k dispozici lékárnička pro poskytnutí první pomoci a spojovací prostředek pro přivolání pomoci. Po ukončení prací musí být provedena kontrola uzavřených prostor a zajištěno jejich řádné zabezpečení proti vstupu nepovolaných osob.

Závěr Jak z uvedeného vyplývá, práce v uzavřených prostorech představuje celou řadu rizik a zaměstnavatel a odborně způsobilá osoba v prevenci rizik by měli přednostně hledat takové pracovní postupy nebo technologie, aby zaměstnanci do těchto prostor vstupovali pouze v nezbytně nutných případech.

257

Použitá literatura [1] Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. [2] Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní [3] ČSN 05 0601 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre zváranie kovov. Prevádzka [4] ČSN 05 0610 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre oblúkové zváranie kovov [5] ČSN 05 0630 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre zváranie plameňom a tetanie kyslíkom [6] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění. [7] Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu.

258

Vliv ventilace na objemovou aktivitu radonu v budovách doc. RNDr. Jiří ŠVEC, CSc., Ing. Renáta DUBČÁKOVÁ VŠB-TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, Katedra bezpečnostního managementu Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Klíčová slova radon, objemová aktivita radonu (OAR), ventilace, radon v budovách.

Anotace Radon se na celkovém ozáření obyvatel podílí téměř padesáti procenty. Radon a jeho dceřiné produkty patří ke zdrojům přírodního ozáření, které mohou být regulovány na rozdíl od např. kosmického záření, které ovlivnit nelze. Tento fakt je hlavním důvodem, proč má smysl se problematikou radonu blíže zabývat. Na základě provedených měření jsou v příspěvku uvedeny grafy nárůstových křivek objemové aktivity radonu zobrazující reakce objemových aktivit na změnu ventilačních podmínek. Závěrem je vyhodnocena efektivita jednotlivých způsobů větrání.

Úvod Zdroje ionizujícího záření, kterým je člověk vystaven, jsou přírodní (např. kosmické záření, radioaktivita hornin, radon a jeho rozpadové produkty) a umělé (např. nukleární medicína, jaderná energetika). Významný podíl na celkovém ozáření obyvatel má radon a jeho rozpadové produkty. Celosvětově je to přibližně 50% [1], v naší republice se tato hodnota odhaduje ještě výše. Radon je přirozenou součástí atmosféry, ve volné atmosféře se rychle rozptyluje a jeho vliv na radiační zátěž člověka je zanedbatelný. Pronikne-li do uzavřených prostor, může se zde kumulovat a stát se významným faktorem, který ovlivňuje vnitřní prostředí budov.

Vlastnosti radonu a jeho dceřiných produktů Radon je radioaktivní plyn, který v přírodě trvale vzniká přeměnou radia (poločas přeměny 1 600 let), které je akcesoricky obsaženo prakticky ve všech horninách a druhotně i ve stavebních materiálech. Je bezbarvý, bez zápachu, chemicky netečný, patří mezi vzácné plyny. Přeměňuje se s poločasem přeměny 3,8 dne na další radioaktivní prvky, které se souhrnně označují jako krátkodobé produkty přeměny radonu (tabulka 1.).

259

Tabulka 1. Charakteristiky radonu a jeho krátkodobých produktů přeměny Radionuklid 222 218

Rn Po ( RaA )

214

Pb ( RaB)

214

Bi ( RaC)

210

Tl ( RaC′′ )

Záření alfa alfa

Poločas přeměny 3,8 dne 3,05 min

Energie záření (MeV) 5,48 6,0

beta gama beta gama beta

26,1 min

0,67; 0,73 0,352; 0,295 1,0; 1,51; 3,26 0,69; 1,12; 1,764 1,9

19,7 min 79,2 s

Účinky radonu Samotný radon není lidskému organismu příliš nebezpečný, neboť po vdechnutí je zase z velké části vydechnut zpět. Nebezpečné jsou však krátkodobé produkty rozpadu radonu, které se ve vzduchu zachycují na drobných prachových částicích a nečistotách a vytvářejí radioaktivní aerosoly. Ty se po vdechnutí usazují v průduškách a plicích a dlouhodobě tyto tkáně ozařují (mezi krátkodobými produkty rozpadu radonu jsou dva velmi silné alfa 218 Po a 214 Po , viz tab. 1). Toto ozařování představuje významný zářiče rizikový faktor pro vznik rakoviny plic.

Zdroje radonu Do pobytových místností se radon může dostávat ze zemního plynu, okolního ovzduší, vody, kterou je objekt zásobován, stavebních materiálů a z podloží staveb. V našich podmínkách je v absolutní většině případů dominantním zdrojem radonu v budovách podloží. Objemová aktivita radonu v půdním vzduchu závisí na obsahu radia v horninách a na propustnosti hornin. Nejvyšší koncentrace radia vykazují durchbachity, syenity, granodiority a černé břidlice a nejnižší vápence, dolomity a gabra. Transport radonu z podloží do budov je důsledkem existující tlakové diference mezi interiérem budov a vnějším prostředím. Ta vzniká vlivem různých teplot vzduchu a účinkem větru. Tato tlaková diference způsobuje nasávání půdního vzduchu spolu s radonem všemi netěsnostmi a trhlinami v základových deskách a suterénních stěnách z podloží do místností uvnitř budov. Vzhledem k tomu, že objemová aktivita radonu v půdním vzduchu je zpravidla o tři řády vyšší než ve vnitřních prostorách budov, může i malá plocha netěsností výrazně zvýšit objemovou aktivitu v místnostech budov.

260

Legislativa Problematiku ozáření obyvatelstva v bytech řeší v České republice zákon č. 18/1997 Sb. (atomový zákon) v platném znění a vyhláška 307/2002 Sb. (o požadavcích na zajištění radiační ochrany) v platném znění. Tato vyhláška stanovuje směrné hodnoty objemové aktivity radonu ve vnitřním ovzduší budov. Směrné hodnoty slouží jako základní vodítko pro rozhodování o tom, zda stavba byla provedena s dostatečnou ochranou proti pronikání radonu z podloží, stavebních materiálů a dodávané vody nebo vyžaduje dodatečná opatření ke snížení výskytu radonu v ovzduší budovy. Jestliže je směrná hodnota objemové aktivity radonu překročena, je rozumné realizovat nějaká ozdravná opatření zabraňující pronikání radonu do objektu.

Radon v budovách Na objemovou aktivitu radonu v místnostech budov má kromě přísunu radonu největší vliv ventilace místnosti, která kolísá v závislosti na klimatických podmínkách, způsobu užívání či celkovém stavu konstrukce budovy apod. Matematický popis nárůstu radonu není z těchto důvodů jednoduchý, ale dá se zjednodušit za předpokladu konstantní rychlosti přísunu radonu do interiéru a konstantní výměny vzduchu. Objemová aktivita radonu v místnosti o objemu V v čase t je dána vztahem [2]:

OARt = OAR0 ⋅ e −(λ + k)⋅t + kde

(

)

J 1 − e −(λ + k)⋅t , (λ + k ) ⋅ V

(1)

OAR0 - objemová aktivita radonu v čase t = 0 h (Bq.m-3), λ - přeměnová konstanta radonu (0,00756 h-1), k - intenzita výměny vzduchu (h-1), J - celková rychlost přísunu radonu do interiéru (Bq.h-1), V - objem interiéru (m3), OARt - objemová aktivita radonu v čase t (Bq.m-3).

Graficky tuto závislost vyjadřuje graf 1. Do vzorce je dosazen konstantní přísun radonu z podloží, stavebních materiálů a vody 30 Bq.h-1, objem místnosti 30 m3, intenzita výměny vzduchu 0,3 h-1 a počáteční OAR 0 Bq.m-3. Hodnoty OAR jsou vypočítány po půlhodinách.

261

-3

(Bq.m ) 3.5 3.0 2.5 2.0 1.5 1.0 0.5 0.0 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

čas t (hod)

Graf 1. Nárůst objemové aktivity radonu během 11 hodin Vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že přeměnová konstanta je mnohokrát menší než intenzita výměny vzduchu (λ << k), nastane po dostatečně dlouhém čase (t → ∞) v místnosti rovnovážný stav, který je dán tvarem [2] : J k ⋅V

OAR =

(2)

Rychlost přísunu radonu J a intenzita výměny vzduchu k jsou v reálných podmínkách proměnné veličiny. Přesnost výsledku tedy záleží na jejich správném stanovení. Dosažení rovnovážného stavu v čase t při různých hodnotách koeficientu ventilace lze vidět na grafu 2. U všech křivek je viditelné, že OAR v místnosti rostou (klesají) jen do určité hodnoty, objemová aktivita se po určité době v místnosti prakticky ustálí na hodnotě rovnovážného stavu OAR. 8 objemová aktivita a(t)

7 6

k = 0,1

5

k = 0,5

4

k =0,3

3

k=1 k=4

2 1 0 0

2

4

6

8

10

12

čas t

Graf 2. Závislost OAR na čase při různých intenzitách výměny vzduchu

262

Vliv přirozené ventilace na objemovou aktivitu radonu v místnosti Měření byla provedena monitorem Radim3A [4] v objektu nacházejícím se na severní Moravě v obci Vysoká na Bruntálsku. Na území obce převažuje střední kategorie radonového indexu podloží [3]. Budova stojí na pozemku o průměrné objemové aktivitě radonu 40 - 50 kBq.m-3 a středně propustné půdě. Prostorové uspořádání části objektu znázorňuje obrázek 1. Je zde chodba na vstupu a tři místnosti, velký pokoj, koupelna a malý pokoj, který byl předmětem měření. Výška místností je 2,6 m. Podlaha objektu je z dřevotřísky a po obvodu místnosti jsou netěsnosti. 300

200

Obrázek 2. Půdorys objektu přirozeného větrání Při vyhodnocování nárůstových křivek OAR byla hodnocena rychlost poklesu či nárůstu OAR, pro různé způsoby větrání časová odezva poklesu, počáteční hodnota OAR před větráním, nejnižší dosažená hodnota OAR po vyvětrání, doba růstu či poklesu OAR, časové období (denní, roční) a procentuální pokles OAR způsobený větráním. Celkem bylo provedeno 6 měření v průběhu roku, a to v dubnu, říjnu, listopadu a v prosinci po dobu 2 až

263

5 dnů. Takovéto rozdělení experimentů v průběhu roku bylo zvoleno záměrně pro zohlednění vlivu klimatických podmínek resp. topného a letního období. Jako příklad je uvedeno měření OAR, které proběhlo v dubnu (viz graf 3.). Okno

800

OAR Bq/m3

OAR (Bq/m3)

700

Dveře v. m.*

600 500

Průvan č. 1

Průvan č. 2

Průvan č. 3

400

Průvan č. 4 Okno – v. m.*

300 200 100 0

15:56 18:56 21:56 0:56 3:56 6:56 9:56 12:56 15:56 18:56 21:56 0:56 3:56 6:56 9:56 12:56 15:56 18:56 21:56 0:56 3:56 6:56 9:56 12:56 14.4. 14.4. 14.4. 15.4. 15.4. 15.4. 15.4. 15.4. 15.4. 15.4. 15.4. 16.4. 16.4. 16.4. 16.4. 16.4. 16.4. 16.4. 16.4. 17.4. 17.4. 17.4. 17.4. 17.4. čas

čas

Graf 3. Měření – duben 2006 Z tvaru křivky lze pozorovat reakci OAR na průvan, úplné otevření okna a dveří po různě dlouhou dobu popř. jejich kombinace. Jak je vidět, k nejrychlejším změnám OAR dochází zejména po větrání průvanem ať už 5 minutovém (č. 2, č. 3) nebo 15 minutovém (č. 1, č. 4). Při uvážení mnohonásobné výměny vzduchu v krátkém časovém intervalu je tento děj zřejmý. OAR na průvan reaguje okamžitě, většinou prudkým poklesem, což bylo potvrzeno ve všech provedených měřeních. V případě otevření okna (po dobu 5 minut) je pokles objemové aktivity radonu v místnosti také radikální. U jednotlivých měření je tento pokles různý, neboť výměna vzduchu v místnosti závisí na okamžitém teplotním rozdílu mezi místností a okolím. Nejméně výraznou reakcí na změnu ventilačních podmínek, kterou můžeme pozorovat v uvedeném grafu, je otevření dveří do sousední místnosti (*v. m.). Důležité je povšimnout si částí křivky, kdy je místnost uzavřena tzn., že má nízký ventilační koeficient. Hodnota objemové aktivity radonu postupně roste, a pokud nedojde ke zvýšení ventilace (otevření okna, dveří atd.) nebo jiné změně, dosáhne OAR po určité době stacionárního stavu.

264

Vliv nucené ventilace na objemovou aktivitu radonu v místnosti Měření bylo provedeno v místnosti geologického pavilonu. V této místnosti se nachází sbírka uranových rud a hornin obsahující radioaktivní materiály, které jsou zdrojem radonu. Nákres místnosti je na obrázku 2. Rozměry místnosti jsou 5,5 x 6,2 metrů a výška je 3 metry. Objem místnosti je 102 m3. Pro vstup je možno použít dvoje dveře.

Obrázek 3. Půdorys objektu nuceného větrání Místnost je možno větrat pomocí ventilátoru, který zasahuje do 60 % délky místnosti. Jedná se o lutnový ventilátor, jeho parametry jsou uvedeny v tabulce 2. Tabulka 2. Parametry ventilátoru příkon

otáčky

průměr lopatek

množství nasávaného vzduchu

proudění nasávaného vzduchu

(W) 68

(min-1) 2500

(mm) 157

(m3.h-1) 530

z místnosti

Při měření byly hodnoceny nárůsty a poklesy OAR při změně ventilace, časy těchto nárůstů a poklesů a rovnovážné stavy OAR. 265

Podobně jako u přirozené ventilace byl proveden větší počet měření. Byla využita i měření provedená v [5]. Jako příklad je uvedeno měření z ledna 2007.

vypnuto

zapnuto

vypnuto

zapnuto

Graf 4. Měření 10. – 16. leden 2007 Z grafu je vidět prudký pokles OAR při zapnutí ventilátoru a prudký nárůst OAR při vypnutí ventilátoru. Z grafů nárůstových křivek OAR (vlivu přirozené i nucené ventilace) lze vyčíst, že OAR neroste ani neklesá rovnoměrně, ale v krátkých časových intervalech kolísá. Tyto krátkodobé odchylky mohou být pravděpodobně způsobeny náhlými klimatickými změnami (např. nárazovým větrem, teplotním spádem), okamžitým kolísáním rychlosti přísunu radonu z podloží apod. U nucené ventilace navíc mohou být způsobeny náhodnými poryvy větru, neboť ventilátor není uzavřený a může jim proudit venkovní vzduch. Další příčinou tohoto kolísání jsou statistické fluktuace radiometrických měření. Jedná se o fluktuace neodstranitelné žádným zdokonalením přístroje či metody, tyto fluktuace mají svůj původ v samotné podstatě měřených jevů.

266

Závěr Měření potvrzuje, že největší vliv na objemovou aktivitu radonu ve vnitřním ovzduší má ventilace. Při rychlejších výměnách vzduchu v místnosti, tzn. při otevření okna nebo dveří, průvanu nebo zapnutí ventilátoru, objemová aktivita klesá. Jakou rychlostí a o kolik poklesne, závisí na mnoha faktorech mj. i na klimatických podmínkách. Avšak hlavními faktory ovlivňujícími chování objemové aktivity radonu jsou způsob a délka větrání. V porovnání s přirozenou ventilací (průvanem, otevřením okna apod.) jsou poklesy OAR v objektu při zapnutí ventilátoru daleko razantnější a rychlejší, což je způsobeno právě mnohem vyšším koeficientem ventilace. Z parametrů ventilátoru lze koeficient ventilace při zapnutém ventilátoru vypočítat. Při uvážení výkonu ventilátoru 530 Bq.m-3.h-1 a objemu místnosti 102 m3 je koeficient ventilace 5,2 h-1. Tak jako v každém běžném objektu dochází i zde k přirozenému větrání různými netěsnostmi stavební konstrukce, které se na výměně vzduchu také podílí. Výpočty z naměřených hodnot ukázaly, že použitý ventilátor je schopen snížit OAR o 66% až 87% v závislosti na původní hodnotě objemové aktivity a klimatických podmínkách. Na nižší úroveň už ventilátor při svém výkonu není schopen OAR snížit, což potvrzuje existenci tzv. rovnovážného stavu mezi přísunem radonu a objemem odváděného vzduchu z místnosti. Porovnáme-li různé druhy přirozeného větrání, zjistíme, že nejvíce se na snížení OAR podílí průvan. Objemová aktivita klesá po průvanu okamžitě a rychle, OAR se průměrně snížila přibližně o 81%. Druhým efektivním větráním se podle průměrného poklesu 70,9% nabízí úplné otevření okna v měřené místnosti, a to po dobu 5 minut. Přestože je přirozená ventilace v porovnání s nucenou méně efektivní, je to však první a nejjednodušší řešení, které člověk může pro snížení množství radonu a jeho dceřiných produktů v obydlí provést. Příspěvek popisuje pouze měření v jedné místnosti, proto výsledky nelze zcela zobecnit. Avšak určitou informaci o vlivu ventilace na objemovou aktivitu radonu nám provedená měření přesto podávají.

Použitá literatura [1] Kolektiv autorů. Principy a praxe radiační ochrany. Praha: SÚJB, 2000. 619 s. ISBN 80-238-3703-6. [2] JIRÁNEK M. Konstrukce pozemních staveb 80: Ochrana proti radonu. Praha: ČVUT, 2002. 53 s. ISBN 80-01-02190-4. [3] Státní ústav radiační ochrany: Radon a přírodní ozáření: Radonové mapy: Soubor map radonového indexu 1:50 000 na stránkách České geologické

267

služby: ČGS - Mapa radonového indexu geologického podloží ČR: 1511D Zlaté hory: Radonová data [online]. Česká geologická služba. [citováno 7. dubna 2007]. Dostupné z: < http://nts2.cgu.cz/aps/CD_RADON50/1511/ data/data1482.htm >. [4] Návod k přístroji monitor radonu Radim3A. [5] Macháček, O. Vliv nuceného větrání na objemovou aktivitu v místnostech. Diplomová práce. Ostrava: VŠB – TU Ostrava, 2007.

268

Simulovanie vzniku nehodového stavu vybraného zariadenia používaného v domácnostiach Ing. Blanka TREŠTÍKOVÁ Ing. Adrián TOMPOŠ Bc. Tomáš BITTNER Katedra bezpečnosti a kvality produkcie SjF TU v Košiciach Letná 9, 042 00 Košice e-mail: [email protected] Abstrakt: Príspevok sa zaoberá analyzovaním vzniku a priebehu nehodového stavu vybraného strojového zariadenia. Opisuje jeho parametre podmienky používania v domácnosti a jeho možný vplyv na okolité prostredie. Špecifikuje a charakterizuje jednotlivé činitele, ktoré sú súčasťou definovaného nehodového stavu. Vyjadruje čiastkové závery o vplyve a dopade vyčlenených parametrov na analyzovaný nehodový stav. Kľúčové slová: kondenzačný kotol, spaliny, tlaková nádoba, riziko, nehoda Úvod Potreba tepla v rodinných a bytových domoch sa zabezpečuje prevažne z nízkotlakových kotolní, ktoré sú vybavené kotlami na ohrev teplonosnej látky. Zdroje tepla na individuálnu alebo ústrednú výrobu tepla zásobujú tepelnou energiou vykurovaciu sústavu bytu, podlažia, rodinného domu a súčasne môžu pripravovať teplú vodu na hygienické účely, pre vzduchotechniku alebo technológiu. Zdrojom tepla sa rozumie zariadenie, v ktorom prebieha proces premeny chemickej energie obsiahnutej v palive na tepelnú energiu, schopnú odovzdať sa prostredníctvom teplonosnej látky do miesta spotreby. Zdrojom tepla môže byť kotol, tepelné čerpadlo, kogeneračná jednotka a pod. Zdroje tepla určené na výrobu tepla na vykurovanie, prípravu teplej vody na hygienické účely, vetranie a technologické účely sa od seba odlišujú druhom spaľovaného paliva, spôsobom spaľovania, konštrukčným riešením spaľovacieho zariadenia, ale najmä veľkosťou tepelného výkonu [2]. Zdroje tepla podľa veľkosti tepelného výkonu delíme na: • malé zdroje tepla, • stredné zdroje tepla, 269

• veľké zdroje tepla.

Malé zdroje tepla používané v domácnostiach Malé zdroje tepla s tepelným výkonom do 50 až 70 kW sú zdroje tepla zásobujúce teplom spotrebiteľské miesto, ktorým môže byť vykurovacia sústava jednej bytovej jednotky, rodinného domu, kancelárie, jedného podlažia alebo nájomného priestoru a pod. Za malé zdroje tepla sa považujú kotolne alebo kotly so súčtovým výkonom: • do 50 kW, ktoré ak spaľujú plynné palivo, považujú sa za spotrebiče a navrhujú sa v súlade s PTN 100 12 a TPP 704 01. Kombinované plynové kotly s ohrevom teplej vody môžu mať tepelný výkon najviac 70 kW a navrhujú sa podľa STN EN 625. Zdroje tepla na tuhé a kvapalné palivá sa navrhujú podľa požiadaviek STN 07 0245, • od 50 do 500 kW, zaraďujú sa do kategórie domových nízkotlakových kotolní a navrhujú sa rozdielne vzhľadom na druh spaľovaného paliva podľa požiadaviek STN 07 0240, STN 07 0703 a vyhlášky ÚBP č. 75/1996 Z. z.

Popis zariadenia Kondenzačný kotol pozostáva z týchto hlavných častí (Obr. 1): • rámová konštrukcia kotla s opláštením a s ovládacím panelom, • zásobník TÚV, • spaľovací blok, vrátane prívodu plynu i vzduchu, • hydraulická konštrukciá.

Vybrané technické parametre kotla: Druh plynu Hlučnosť (1m od kotla, vo výške 1,5 m) [dB]

G20, G31 do 50

Vstupný tlak [kPa] Menovitá účinnosť pri tep. spáde 50/30 [%] Menovitá účinnosť pri tep. spáde 80/60 [%] Tlak expanznej nádoby [kPa] Max. pracovný tlak [kPa] Min. pracovný tlak [kPa] Max. pracovná teplota [°C] Teplotný rozsah zásobníka [°C] Max. tlak expanznej nádoby [MPa] Max. tlak TÚV [MPa]

2,0 - 3,7 108 - 106 97- 96 300 300 80 85 40 - 60 60 60

270

Princíp práce kondenzačného kotla Kondenzačný kotol je určený na prevádzku na zemný plyn (G 20) alebo propán-bután (G 31). Proces horenia zemného plynu vo vykurovacích kotloch [1] vyjadruje chemický vzorec: CH 4 + 2O2 → CO2 + 2 H 2 O

(1)

z uvedeného vyplýva, že spálením 1 m3 zemného plynu vznikne 1,63 kg vodnej pary. Energia, ktorá je týmto spôsobom nevyužitá, predstavuje 973 kcal, čo sa rovná 1,13 kWh. Voda vzniknutá pri horení „odchádza“ vo forme vodnej pary spolu so splodinami komínom do ovzdušia (Obr. 1). 1. vstup plynu 2. plynový ventil 3. zmiešavač 4. ventilátor 5. snímač VV 6. havarijný termostat 7. sifón / odvod kondenzátu 8.uzáver sifónu 9. výstup VV 10. by-pass 11. vstup VV 12. dopúšťanie pre VV 13. snímač TÚV 14. výmenník pre TÚV v zásobníku 15. poistný ventil / spätná klapka 16. vstup TÚV 17. vypúšťací ventil zásobníka 18. výstup TÚV 19. expanzná nádoba TÚV 20. zásobník 21. expanzná nádoba pre VV 22. 3-cestný motorický ventil 23. vypúšťací ventil spaľovacej komory 24. snímač tlaku 25. poistný ventil VV 26. čerpadlo 27. horák 28. kondenzačná komora 29. spaľovacia komora 30. výstup spalín

Obr.1 Schéma kotla.

271

Identifikácia rizík nebezpečnej látky Zemný plyn je zmes plynných zložiek. Je nebezpečný tým, že je nedýchateľný, prudko horľavý a zo vzduchom tvorí v rozmedzí 5 -15 obj. % výbušnú zmes. Nemá toxické ani otravné účinky. Tab. č.1: Nebezpečné zložky prípravku sú uvedené v nasledujúcej tabuľke aj s ich percentuálnym zastúpením CAS a EINECS číslami a R a S vetami.

Zemný plyn Zemný plyn je prírodná zmes nižších alifatických uhľovodíkov a inertných plynov s premenlivým zložením, ktorá sa získava ťažbou z podzemných ložísk. Po vyťažení, vyčistení a vysušení sa transportuje k užívateľom podzemnými rozvodmi. V norme STN 38 6110 – Zemný plyn je uvedené zloženie s limitnými koncentráciami: metán – min 85 obj.%, etán - max. 5 obj.%, propán a vyššie uhľovodíky - max. 7 obj.%, inertné plyny – max 7 obj.%, celková síra – max. 100mg/m3 pri obsahu sulfánu max. 7 mg/m3. Obsah ostatných zložiek a nečistôt je menší ako 0,1 hmot. %. Je dôležité poznamenať, že užívateľom sa distribuuje zemný plyn odorizovaný tetrahydrotiofénom, ktorého obsah môže byť maximálne 0,005 hmot. %. Slovenský plynárenský priemysel a.s. ako dovozca dodáva zemný plyn, ktorý obsahuje v priemere 98 obj.% metánu a tým je určený charakter rizík zemného plynu, ktoré sú podobné ako pri metáne.

Manipulácia a skladovanie Pre odberateľov sa zemný plyn dopravuje potrubnými rozvodmi a neskladuje sa.

272

Nebezpečenstvá z používania zariadenia a látok Tab. 2 Nebezpečenstvá vyplývajúce z používania zariadenia a látok. Nebezpečenstvo únik plynu únik spalín únik horúcej vody (pary)

Možná príčina strata plameňa netesnosť potrubia nevykonaná údržba netesnosť dymovodu nevykonaná údržba netesnosť nevykonaná údržba

prehriatie kotla

chybné nastavenie θmax porucha snímača VV

stúpnutie tlaku

porucha snímača tlaku nevykonaná údržba

preťaženie skrat

nevykonaná údržba

Dôsledok

Poistný prvok

výbuch dusenie

uzatvárací plynový ventil

otrava

užívateľ

obarenie

užívateľ

trhlina prasknutie roztrhnutie kotla, tlakovej nádoby roztrhnutie prasknutie kotla, tlakovej nádoby strata funkčnosti zásah el. prúdom

obmedzovač teploty havarijný termostat poistný ventil sieťová poistka

Opatrenia pri úniku – havarijná situácia V prípade úniku zemného plynu je potrebné: - uzatvoriť hlavný uzáver a prerušiť únik, - zabezpečiť miesto úniku pred vznikom požiaru alebo výbuchom, - odstavením zdrojov otvoreného ohňa a zariadení spôsobujúcich iskrenie, - odvetranie priestorov a pokles koncentrácie plynu v priestore, - kontrola vhodným detekčným prístrojom.

Protipožiarne opatrenia Protipožiarne opatrenia sa vykonávajú na miestach možného úniku plynu a pozostávajú z možnosti odvetrať priestor, v ktorom hrozí nebezpečenstvo vzniku požiaru. V uvedenom priestore je potrebné používať neiskriace prístroje a náradie. Priestor je označený bezpečnostnými tabuľkami „Zákaz fajčiť a manipulovať s otvoreným ohňom“, „Pozor, nebezpečenstvo výbuchu“, „Nepovolaným vstup zakázaný“, „Zákaz používania mobilných telekomunikačných zariadení“. V prípade požiaru sa používajú snehové, práškové a halónové hasiace prístroje.

273

Osobná ochrana a kontrola expozície Odborní užívatelia používajú pri práci osobné ochranné pracovné prostriedky – ochranný odev a obuv, ktorých materiály nespôsobujú elektrostatické výboje schopné iniciovať výbušnú atmosféru. Pracovisko, pracovné prostriedky a inštalácie prístupné užívateľom sa musia projektovať, konštruovať, inštalovať, umiestňovať, montovať, udržiavať a používať tak, aby sa obmedzil možný vznik nebezpečenstva výbuchu.

Záver Problematika zabezpečenia bezpečnej prevádzky kondenzačného plynového kotla v domácnosti sa javí dôležitou z dôvodu jeho prevádzkovania, umiestnenia a prístupu bežným užívateľom. Z tohto hľadiska je nevyhnutné predchádzať nežiaducej manipulácii aplikáciou bezpečnostných opatrení na základe posúdenia stupňa jeho bezpečnosti. Vykonaním rozboru a posúdenia nebezpečenstiev vyplývajúcich z používania zariadenia a látok je namieste povedať, že všetky zabezpečovacie zariadenia, bezpečnostné prvky a ochranné funkcie kotla zodpovedajúce požiadavkám príslušných noriem predstavujú opodstatnenosť ich aplikácie počas projektovania, montáže, prevádzky, údržby a ďalších činností súvisiacich s kondenzačným kotlom. V prípade neštandardných prevádzkových stavov (prerušenie dodávky plynu, strata vody vo vykurovacom systéme, prehriatie kotla) zabezpečia odstavenie kotla z prevádzky. Autodiagnostický systém umožní pri nežiadúcich stavoch zobraziť na displeji zodpovedajúce číslo autodiagnostiky. Užívateľ kotla alebo servisná organizácia tak môže okamžite reagovať, čím sa minimalizujú náklady na prípadný servis a predíde sa tým aj vzniku vážnych havárií. K úrazom, hospodárskym škodám alebo k poškodeniu životného prostredia dochádza predovšetkým vplyvom zlyhania ľudského faktora a nie ako dôsledok zlyhania zabezpečovacích zariadení a bezpečnostných prvkov.

Použitá literatúra: [1] ŽILINSKÝ, Juraj a kolektív: Vykurovanie rodinného domu. Bratislava: Antar, 2001. 116 s. ISBN 80-967718-6-8 [2] PETRÁŠ, Dušan a kolektív: Vykurovanie rodinných a bytových domov. Bratislava: Jaga group, s. r. o., 2005. 246 s. ISBN 80-8076-012-8

274

Riziká prachu v pracovnom prostredí Doc. Ing. Ivana TUREKOVÁ, PhD. Prof. Ing. Karol BALOG, PhD. MTF STU so sídlom v Trnave Ústav bezpečnostného a environmentálneho inžinierstva Paulínska 16, 917 24 Trnava e-mail: [email protected] [email protected] Abstrakt Prítomnosť prachu v dýchacej zóne zamestnancov predstavuje veľmi vážne riziko ohrozenia zdravia zamestnancov. K získaniu čo možno najlepšieho prehľadu o výskyte prachu na pracoviskách a jeho vlastnostiach sú vykonávané pravidelné odbery prachu z ovzdušia pracoviska slúžiace ako podklad na vyhodnotenie stupňa hygienického rizika a na realizáciu vhodných technických, organizačných a hygienických opatrení. Dôsledné poznanie fyzikálnochemických a požiarno-technických charakteristík je u prašných zmesí dôležité pre posúdenie nebezpečenstva výbuchov a požiarov.

Rozdelenie a vlastnosti prachov Prachom sa rozumie súhrn jemných tuhých látok ľubovoľného zloženia organického alebo anorganického pôvodu. Prach má podobné zloženie ako materiál z ktorého vzniká avšak zmenšovaním častíc dochádza k podstatným zmenám jeho fyzikálnych vlastností a chovania sa prachu v ovzduší pracoviska. V závislosti na rozmeroch čiastočiek prachu sa prachy delia na: − − − −

makroskopické - s rozmerom častíc nad 10 μm do 0,5 mm, mikroskopické - s rozmerom častíc 10 – 25 μm, ultramikroskopické - s rozmerom častíc 0,25 – 0,01 μm, submikroskopické - s rozmerom častíc pod 0,01 μm.

Častice prachu majú guľový, valcový, doštičkový, tyčový, lamelovitý, kužeľovitý a iný tvar. Vzhľadom na rozdielny tvar častíc, nastáva problém pri stanovení ich charakteristického rozmeru. V praxi sa obvykle používa najväčší rozmer uhlopriečky alebo tzv. ekvivalentný priemer. Za ekvivalentný priemer sa považuje taký priemer guľovitej častice, ktorá má rovnakú rýchlosť sedimentácie ako častica prachu. Ak sa prach nachádza v rozvírenom stave, tvorí disperzný systém, kde pevné častice predstavujú disperznú fázu a vzduch disperzné prostredie. Svojimi vlastnosťami pripomínajú koloidné roztoky (soli), prach rozvírený vo vzduchu sa nazýva aerosol. Aerodisperzný systém je

275

nestabilný. Vplyvom gravitácie, elektrického poľa, teploty a iných faktorov dochádza k sedimentácii. Rozsiahlymi výskumami bolo zistené, že v nepohyblivom vzdušnom prostredí prachy prvej skupiny sedimentujú s rastúcou rýchlosťou, prachy druhej skupiny sedimentujú so stálou rýchlosťou a prachy tretej a štvrtej skupiny v dôsledku zrážok čiastočiek prachu s molekulami plynného prostredia prakticky nesedimentujú a zostávajú v stave Brownovho pohybu [1]. Dispergovaný prach vo vzduchu tvorí tzv. prachovú zmes, ktorej vlastnosti sa v mnohom podobajú plynovzduchovým zmesiam. Keď sú prachové častice v kľude, v usadenom stave, tak do určitej miery svojimi vlastnosťami pripomínajú pórovité pevné látky. Prach zo sedimentovaného stavu môže pomerne ľahko prejsť do stavu rozvíreného, napr. prúdením vzduchu, vibráciami, tlakovým impulzom, elektrickým výbojom atď. Dôležitou fyzikálnou veličinou dispergovaného prachu je koncentrácia prachovzduchovej zmesi, ktorá sa udáva v hmotnostných jednotkách prachu na objemovú jednotku disperzného prostredia (g.m-3). Veľké častice klesajú rýchlejšie ako malé, znamená to nepatrné zmenšenie počtu častíc, ale významné zníženie hmotnosti prachu v jednotke objemu, čo ovplyvní vlastnosti zmesi závisiace na veľkosti zrna posunutím v smere k menšej veľkosti častíc. Pri pohybe prachovzduchovej zmesi ako celku sa mení vlastnosť zmesi: silná a trvalá turbulencia vzduchu zmenšuje usadzovanie prachu, jemnejšie častice sú unášané ďalej ako veľké [2]. Pre charakteristiku usadeného prachu je dôležitým údajom hrúbka prachovej vrstvy a podiel objemu prachových čiastočiek na jednotke celkového objemu vrstvy prachu. Obidva údaje ovplyvnia prenos tepla a tým zapáliteľnosť a horľavosť prachovej vrstvy (väčšie množstvo usadeného prachu predstavuje väčší rozsah nebezpečenstva).

Podmienky horenia a výbuchu zmesí prachu so vzduchom Mechanizmus horenia prachových častíc sa od mechanizmu horenia kompaktnej látky líši iba v tom, že so zmenšovaním rozmerov častíc rastie ich merný povrch, veľký počet prachových častíc sa následne podstatne rýchlejšie tepelne rozkladá alebo odparuje a zhorí plameňom ako jeden väčší kus rovnakej celkovej hmotnosti. Usadený prach má po iniciácii sklon iba k pomalým oxidačným reakciám, ako je tlenie, žeravenie alebo nízkoteplotná karbonizácia. Rýchlosť horenia usadeného prachu sa môže pohybovať v širšom intervale od pomalého šírenia a tlenia až po prudký výbuch. Rozvírený prach môže pri vhodnej koncentrácii za prítomnosti vhodného iniciačného zdroja explozívne horieť. Reakcia má charakter výbuchu a prebieha ako deflagrácia alebo detonácia v závislosti na

276

rýchlosti reakcie a výslednej rýchlosti horenia [3]. Aby došlo k výbuchu, musia byť splnené aj nasledujúce nevyhnutné podmienky: • • •

dostatočná jemnosť prachu, koncentrácia zmesi prach so vzduchom sa musí nachádzať medzi dolnou a hornou medzou výbušnosti, minimálna iniciačná energia na zapálenie zmesi prachu so vzduchom [4,6].

Ku kvantitatívnemu porovnaniu horľavosti a výbušnosti prachov, k stanoveniu nebezpečenstva požiaru a výbuchu a k navrhovaniu preventívnych opatrení slúžia požiarnotechnické vlastnosti. Stanovenie týchto vlastností výpočtom nie je možné, a preto sa najspoľahlivejšie stanovujú praktickými skúškami na posudzovanie požiarneho nebezpečenstva [7]. Základné požiarnotechnické charakteristiky usadeného a rozvíreného prachu a ich výbuchové parametre sú dôležitými ukazovateľmi na posudzovanie požiarneho nebezpečenstva a sú v tab.1. Tab. 1 Požiarno-technické charakteristiky usadeného a rozvíreného prachu (2,5) Usadený prach minimálna teplota vznietenia usadeného prachu t u min a príslušná indukčná doba vznietenia τi minimum ignition temperature settled dust t u min and relevant inductive period of ignition τi rýchlosť šírenia plameňa speed of flame spread spalné teplo a výhrevnosť combustion value and caloricity

kritická degradačná teplota critical degradation temperature kritický tepelný tok sálavého tepla na zapálenie usadeného prachu critical thermal flow of radiated warm on ignition of a dust layer kyslíkové číslo oxygen index

277

Rozvírený prach minimálna teplota vznietenia rozvíreného prachu t r min a príslušná indukčná doba vznietenia τi minimum ignition temperature thow up dust and relevant inductive period of ignition τi dolná medza výbušnosti c min low eplosion limit LEL c min maximálne výbuchové parametre, t.j. maximálny výbuchový tlak p max a maximálna rýchlosť nárastu výbuchového tlaku (dp / dτ ) max maximum explosion parameters that is maximum explosive tension p max and maximum speed accrual of explosive tension (dp / dτ ) max minimálna iniciačná energia E min minimum initiation energy E min limitný obsah kyslíka limiting oxygen index

Experimentálna časť (stanovenia vybraných požiarno-technických vlastností) K stanoveniu boli použité nasledovné druhy drevných prachov: • bukový prach, • dubový prach, • smrekový prach z pásovej brúsky [7]. U testovaných prachov bola uskutočnená sitová analýza na vibračnej preosievačke LPZF. Pred analýzou bol každý prach teplotne stabilizovaný v exikátore 24 hodín pri teplote 23°C a vlhkosti 34 %. Výsledky sitovania prachov sú v tab. 2 vyjadrené ako percentuálny podiel jednotlivých hmotnostných frakcií [2]. Tab. 2 Výsledky sitovej analýzy drevných prahov Rozmer oka [mm] 0,020 0,056 0,071 0,100 0,160 0,200 0,250 straty

Dubový prach

Bukový prach

Smrekový prach

1,76 8,99 46,71 31,78 3,75 2,94 0,89 3,18

4,51 16,25 45,07 16,24 6,89 5,08 2,70 3,27

3,16 5,57 21,55 15,65 12,18 16,69 22,28 2,95

Ďalej boli stanovené a v tab. 3 sú uvedené namerané hodnoty: − minimálna teplota vznietenia prachov v usadenom stave (STN EN 50281-21: 1998) - metóda A – teplota vznietenia usadeného prachu), − minimálna teplota vznietenia rozvíreného drevného prachu (STN EN 502812-1: 1998) - metóda B – teplota vznietenia rozvíreného prachu), − stanoveni teploty vznietenia v Setchinovej peci (STN ISO 871: 1999. Plasty. Stanovenie zápalnosti v teplovzdušnej peci, tzv. Setchinov test).

278

Tab. 3 Minimálna teplota vznietenia drevných prachov (7) Vzorka prachu

Smrekový prach Bukový prach Dubový prach

Minimálna teplota vznietenia usadeného prachu (5 mm vrstva) [°C] 340

Minimálna teplota vznietenia rozvíreného prachu [°C] 380

320 320

390 380

Teplota vznietenia (Setchinov test) [ºC] 240 240 250

Poznanie požiarnotechnických vlastností drevných prachov umožňuje kvantitatívne porovnanie horľavosti a výbušnosti horľavých prachov, posúdenie nebezpečenstva požiaru a výbuchu a tiež navrhovanie preventívnych opatrení [8]. Metóda A normy STN EN 50281-2-1 je vhodná najmä pre priemyselné zariadenia, na ktorých je prítomná tenká vrstva prachu na horúcom povrchu. Skúška podľa metódy B tejto normy je doplňujúcou skúškou pre stanovenie minimálnej teploty vznietenia prachu vo vrstve metódou A. Pretože táto metóda umožňuje iba krátku dobu prítomnosti častíc prachu vnútri pece, je použiteľná pre priemyselné zariadenia, kde je prach v rozvírenom prachu prítomný iba krátku dobu. Skúšky vykonané za podmienok metódy ISO 871 sú významné pri porovnaní relatívnych zápalných charakteristík rôznych materiálov. Namerané hodnoty umožňujú usporiadať materiály podľa ich citlivosti na zapálenie v podmienkach bežného použitia. Teplota vznietenia stanovená touto metodikou môže slúžiť k odhadu vznietivosti usadeného prachu a pre stanovenie prípustných teplôt pre nánosy prachu.

Škodlivé účinky prachu na ľudský organizmus Okrem požiarnotechnických vlastností vo vzťahu k možnosti vzniku požiaru a výbuchu je potrebné posudzovať prítomnosť a vlastnosti prachu aj zo zdravotného hľadiska. Pre získanie čo možno najlepšieho prehľadu o výskyte prachu na pracoviskách a jeho vlastnostiach sú vykonávané pravidelné odbery prachu z dýchacej zóny pracovníkov, ktoré potom slúžia ako podklad na vyhodnotenie stupňa hygienického rizika a na realizáciu vhodných technických, organizačných a hygienických opatrení. Pri pravidelne vykonávaných odberoch vzoriek sa meraním získavajú najmä hodnoty koncentrácie prachu v ovzduší pracoviska. Namerané hodnoty spolu s radou ďalších faktorov sú využívané pri klasifikovaní rizikovosti 279

jednotlivých druhov prác. Každý pracovník, ktorý je exponovaný prachom musí mať evidovaný počet odpracovaných zmien na špecifikovaných pracoviskách. Tieto údaje sú povinní viesť zamestnávatelia o každom zamestnancovi, ktorý je exponovaný prachom. Teda každý zamestnanec exponovaný prachom má presnú evidenciu o miere expozície v priebehu jeho pracovnej aktivity. Z uvedeného dôvodu je potom možné vykonať včasné preradenie ohrozeného zamestnanca na nerizikové (bezprašné) pracovisko a tým chrániť jeho zdravie [1]. Prašnosť sa meria pomocou odberovej aparatúry na presávanie vzduchu a to buď ako stacionárny odber alebo osobný odber. Meria sa najvyššie prípustný expozičný limit , čo je najvyššie prípustná hodnota časovo váženého priemeru koncentrácie chemického faktora vo vzduchu dýchacej zóny zamestnanca vo vzťahu k určenému referenčnému času. Pri meraní fibrogénneho prachu treba stanoviť podiel respirabilného prachu a podiel fibrogénnej zložky v prachu, na čo slúži odber s dvojstupňovým meraním a meranie tzv. kaskádovým impaktorom, ktorý rozdelí prach na frakcie podľa veľkostí častíc. Obsah fibrogénnej zložky sa potom stanovuje v jednotlivých frakciách prachu. Zdravotne významný je údaj o fibrogénnej zložke v respirabilnej frakcii prachu. Pri vláknitých prachoch sa stanovuje priemerná celozmenná kvantitatívna koncentrácia t.j. počet vlákien v jednotke vzduchu. Vzduch sa presáva cez filter a počet vlákien zachytených na filtri sa hodnotí pomocou mikroskopu s fázovým kontrastom alebo elektrónového mikroskopu. Štandardnou metódou merania prašnosti je metóda hmotnostného stanovenia odberom na filtroch. Ide o presávanie známeho množstva vzduchu so známou prietokovou rýchlosťou cez filter. Prach zo vzduchu sa zachytáva na filtri a z rozdielu hmotnosti filtra pred meraním a po ňom sa určí hodnota prívažku. Podľa množstva presatého vzduchu sa stanoví koncentrácia prachu v objemovej jednotke vzduchu [9].

Prípustná expozícia Pri hodnotení prašnosti sa určuje priemerná expozícia pracovníka a porovnáva sa s najvyšším prípustným expozičným limitom (NPEL) uvedeným v prílohe č. 1. NV SR č. 355/2006 Z. z. o ochrane zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou chemickým faktorom pri práci (v znení NV SR č. 300/2007 Z.z.). NPEL pre pevné aerosóly sa stanovuje ako celozmenová priemerná hodnota vystavenia celkovej koncentrácii pevného aerosólu (NPELc) alebo jeho respirabilnej frakcii (NPELr). Meranie sa vykonáva v dýchacej zóne vo vzdialenosti 30 cm od úst prístrojmi a metodikami schválenými MZ SR.

280

Ako vyhovujúce možno hodnotiť pracovisko len v prípade, ak sú dodržané obidve hodnoty NPEL pre daný pevný aerosól. Respirabilná frakcia je váhový podiel častíc pevného aerosólu ≤5 μm odobraného vo vzorke ovzdušia v dýchacej zóne zamestnanca stanoveným spôsobom, ktoré vzhľadom na ich priemer môžu prenikať až do pľúcnych alveolov. V prípade obsahu fibrogénnej zložky (kremeň, kristobalit, tridymit, gama – oxid hlinitý) > 1 % v respirabilnej frakcii prachu sa vypočíta NPELr pre respirabilnú frakciu prachu podľa vzorca: 10 NPELr = Fr

(mg.m-3),

kde Fr je obsah fibrogénnej zložky v % v respirabilnej frakcii, pričom celková hodnota vystavenia prachu nesmie prekročiť 10,0 mg.m-3 [7]. Na základe platnej legislatívy v SR hodnotené vzorky drevných prachov uvedené ako pevné aerosóly s prevažne dráždivým účinkom s nasledovnými limitnými hodnotami (tab.4): Tab. 4 Najvyššie prípustné expozičné limity pre pevné drevné aerosóly

Faktor pevný aerosól z dreva a) exotické dreviny b) ostatné dreviny c) dub, buk (karcinogén kateg. 1)

NPELc (mg.m-3) 1,0 8,0 5,0 (TSH)

Z údajov vyplýva, že dubový a bukový prach sú zaredené ako karcinogén katerórie 1, t.j. ustanovujú sa pre ne technické smerné hodnoty (TSH), ktoré upravuje nariadenie vlády SR č. 356/2006 Z. z. o ochrane zdravia zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou karcinogénnym a mutagénnym faktorom pri práci Nariadenie vlády SR 356/2002 Z. z. o ochrane zdravia zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou karcinogénnym a mutagénnym faktorom pri práci definuje TSH ako časovo vážený priemer koncentrácie karcinogénu alebo mutagénu vo vzduchu v dýchacej zóne zamestnanca, meranej v definovanom referenčnom čase (10). TSH slúži na kontrolu technických opatrení, hoci jej dodržiavanie nemôže s istotou zabezpečiť, že u pracovníkov, ktorí sú vystavení tejto hodnote, nevznikne nádorové ochorenie [9].

281

Záver Problematika prašného prostredia je stále veľmi významná. Existenciu prašnosti, resp. možnosť vzniku takejto prachovzduchovej zmesi, ako bolo rozobraté aj v príspevku, treba posudzovať nielen z hľadiska horľavosti a výbušnosti, ale aj z hľadiska možného vplyvu na zdravie človeka. Až poznajúc tieto vlastnosti môžeme pristupovať k účinným preventívnym opatreniam na zníženie resp. na odstránenie tohto rizikového faktora.

Literatúra [1] Buchancová,J. a kol. Pracovné lekárstvo a toxikológia. Vydavateľstvo Osveta. Martin. 2003.ISBN 80-8063-113-1.STN 01 5140 Priemyselné horľavé prachy. Metódy skúšania. Všeobecné a základné ustanovenia. [2] Tureková, I., Balog, K., Slabá, I. Stanovenie teplôt vznietenia drevných prachov. In Požární ochrana, 2005. Ostrava, s. 622-630 [3] Damec, J. Protivýbuchová prevence. 1. ed. Edice Spektrum 8. SPBI Ostrava 1998, 188 s. ISBN 80-86111-21-0 [4] Damec, J. 1993. Nebezpečí výbuchú průmyslových prachů. Část 2. In: 150 Hoří, roč. 3, 1993, č.2, s. 6,7. [5] Cashdollar, K. L. Overview of dust explosibility characteristics. Journal of Loss Prevention in the Process Industries 13 (2008 183–199. Dostupné na: < www.elsevier.com/locate/jlp>. [6] Balog, K. Samovznietenie. Ostrava: Edice SPBI spektrum 21, 1999. [7] Tureková, I., Balog, K. Fire-safety parameters of wood dusts. In CO-MATTECH 2004. Trnava: STU, MtF, 2004. s. 1424 – 1431. [8] Coneva, I. Nebezpečenstvo vzniku požiaru a výbuchu dreveného prachu. In.. 5.medzinárodná vedecká konferencia, “Drevo a protipožiarna bezpečnosť.” Zvolen, DF, KPO, 2004. ISBN 80-228-1321-4. [9] Nariadenie vlády SR č. 355/2006 Z.z. o ochrane zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou chemickým faktorom pri práci v znení neskorších predpisov.

282

Chemické faktory v pracovnom procese a ich hodnotenie doc. Ing. Ivana TUREKOVÁ, PhD. Mgr. Renáta ŠANTAVÁ Ing. Tomáš CHREBET Ing. Miroslav NOVOTNÝ Materiálovotechnologická fakulta STU v Trnave Ústav environmentálneho a bezpečnostného inžinierstva Paulínska 16, 917 24 Trnava e-mail:[email protected], [email protected], [email protected], [email protected] Kľúčové slová: nebezpečné látky, REACH, hodnotenie rizík chemických látok

Abstrakt S nebezpečnými látkami sa stretávame na mnohých pracoviskách. Platné právne predpisy si kladú za cieľ minimalizovať zdravotné riziká nebezpečných látok. Základnou prioritou kontrolných opatrení ochrany zdravia zamestnancov je eliminácia a nahradenie týchto látok bezpečnejšími. Jedným z účinných nástrojov je aj správne hodnotenie rizík, ktoré je základom pre úspešný manažment rizika. Nová chemická smernica REACH zdôrazňuje potrebu nového hodnotenia rizika.

Úvod Nebezpečné látky sa nachádzajú na mnohých pracoviskách a až 16% pracovníkov v Európe prichádza do styku s nebezpečnými výrobkami a 22 % je vystavených toxickým výparom. Expozícia chemickým látkam je možná od zdanlivo bezpečných výrobných prevádzok (malé dielne, kaderníctva a pod.) až po ťažké chemické podniky. Európska legislatíva má cieľ minimalizovať zdravotné riziká nebezpečných látok na pracovisku. Základnou prioritou kontrolných opatrení na ochranu zamestnancov pred nebezpečnými látkami v rámci zákonov EÚ je eliminácia a nahradenie týchto látok. Najdôležitejšími časťami európskej legislatívy v tejto sfére sú smernice na ochranu zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s chemickými látkami, karcinogénmi (vrátane azbestu a prachu pri dreve) a biologickými látkami. Smernice o klasifikácii a označovaní látok sú rovnako významné, pretože na základe nich sa stanovujú dôležité informácie (bezpečnostné štítky, označenia a karty bezpečnostných údajov), ktoré sú k dispozícii pre užívateľov.

283

V súčasnosti v slovenskej legislatíve sú platné nasledovné legislatívne predpisy, ktoré sa zaoberajú nebezpečnými látkami: 1. zákon č. 124/2006 Z. z. o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci a o zmene a doplnení zákona č. 309/2007 Z. z. a 140/2008 Z. z., 2. zákon č. 355/2007 Z. z. ochrane, podpore a rozvoji verejného zdravia a o zmene a doplnení niektorých zákonov, 3. NV SR č. 355/2006 Z. z. o ochrane zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou chemickým faktorom pri práci v znení NV SR č. 300/2007 Z. z. (Príloha č. 1 nového nariadenia obsahuje najvyššie prípustné expozičné limity chemických faktorov v pracovnom ovzduší pre 282 chemických látok), 4. NV SR č. 356/2006 Z. z. o ochrane zdravia zamestnancov pred rizikami súvisiacimi s expozíciou karcinogénnym a mutagénnym faktorom pri práci v znení NV SR č.301/2007 Z.,z. a iné. V súvislosti s ochranou zdravia zamestnancov pred nebezpečnými látkami sa od zamestnávateľov požaduje: − hodnotiť riziká; − uskutočniť činnosti na odstránenie alebo zníženie rizík; − monitorovať účinnosť preventívnych opatrení a posúdiť hodnotenie.

Hodnotenie rizík Hodnotenie rizík znamená identifikovanie toho, čo by mohlo zapríčiniť škodu, tak aby sa dali realizovať preventívne opatrenia. Správne hodnotenie rizík je základ pre úspešný manažment rizika. Riziko, ktoré daná látka predstavuje, súvisí s dvomi faktormi: 1. s vlastnosťami danej látky a ekotoxickými), 2. a so stupňom účinku (expozície).

(fyzikálno-chemickými,

toxickými

Metóda hodnotenia rizika chemických faktorov v pracovnom procese pozostáva zo štyroch krokov: 1. Vytvoriť zoznam látok používaných pri procesoch na pracovisku a látok, ktoré vznikajú pri konkrétnom procese. 2. Zozbierať informácie o týchto látkach, t.j. škody, ktoré môžu spôsobiť a ako takéto škody môžu nastať. Karty bezpečnostných údajov, ktoré musia byť k dispozícii od dodávateľa daného chemického faktora, sú tiež dôležitou informáciou. Tieto by mal odberateľ od dodávateľa dostať už pri prvej dodávke a pri každej aktualizácii. 3. Hodnotiť účinok (expozíciu) identifikovanej nebezpečnej látky, všímajúc si typ, intenzitu, frekvenciu, cesty vstupu chemických faktorov a výskyt

284

účinku voči pracovníkom, vrátane kombinovaných účinkov nebezpečných látok používaných spolu a relatívneho rizika. 4. Klasifikovať závažnosť stanovených rizík. Do hodnotenia je dôležité zahrnúť predpokladané prípady, práce na údržbe a plán opatrení, ktorý sa v takýchto prípadoch realizuje, vrátane prvej pomoci.

Prevencia a kontrola rizík Legislatíva EÚ stanovuje hierarchiu kontrolných opatrení v súvislosti s vystavením (účinkom), ktoré treba aplikovať ak hodnotenie rizika riziko preukáže. 1. Najvyššiu prioritu má eliminácia rizika zmenou procesu alebo výrobku. 2. Ak eliminácia nie je možná, potom by nebezpečné látky alebo proces mali byť nahradené inými, nerizikovými alebo menej rizikovými. 3. Tam, kde sa rizikám voči zamestnancom nepredchádza, mali by sa zaviesť kontrolné opatrenia, aby sa tak zdravotné riziko voči zamestnancom odstránilo alebo znížilo. Dodržiavať by sa mala nasledujúca hierarchia kontroly: • Určiť pracovné procesy a kontroly, použiť adekvátne vybavenie a materiály na zníženie úniku nebezpečných látok. • Aplikovať hromadné ochranné opatrenia v mieste, kde riziko vzniká (napríklad odsávanie v mieste vzniku, pitný režim, prestávky v práci a ďalšie organizačné opatrenia. • Ak sa nebezpečným účinkom nedá predchádzať, aplikovať individuálne ochranné opatrenia vrátane osobného ochranného vybavenia. • Počet zamestnancov vystavených účinkom nebezpečných látok, doba expozície a množstvo používanej nebezpečnej látky by sa mali znížiť na najmenšiu možnú mieru. • Aplikovať by sa mali vhodné hygienické opatrenia.

Posudok o riziku Hodnotenie rizika by sa malo skúmať, keď nastávajú zmeny v pracovnom postupe, keď sa začína používať nový chemický faktor alebo nový proces, v prípade nehody a zhoršenia zdravia a v pravidelných intervaloch, aby sa tak zaistilo, že jeho nálezy budú stále aktuálne. Ak sa raz zavedie do procesu nejaké kontrolné opatrenie mala by sa jeho účinnosť monitorovať. Na detekciu zhoršujúcich sa situácií (napríklad znížená účinnosť ventilačného systému) a zmien v pracovnej praxi je potrebné pravidelné hodnotenie.

285

Prvým krokom pred začatím akejkoľvek činnosti spojenej s používaním chemických faktorov je posudok o riziku. Posudok o riziku má za cieľ identifikovať nebezpečné chemické faktory, určiť úroveň expozície a vyhodnotiť mieru rizika, ktorému sú vystavení pracovníci pri konkrétnej činnosti. Podľa miery rizika zamestnávateľ prijme účinné preventívne a ochranné opatrenia na zníženie rizika. Zamestnávateľ je povinný vypracovať posudok o riziku pri zistení nebezpečného faktora a pri každej významnej zmene alebo ak výsledky zdravotného dohľadu preukážu, že je to nevyhnutné. Čo má obsahovať posudok o riziku? 1. Identifikáciu nebezpečenstva každého chemického faktora, ktorý sa na pracovisku používa alebo vyskytuje. Zisťovanie nebezpečenstva vychádza z fyzikálnych, fyzikálno-chemických, toxikologických a ďalších významných vlastností chemických faktorov z hľadiska ich účinkov na zdravie ľudí. Základným dokumentom a zdrojom údajov je Karta bezpečnostných údajov, ktorú vypracováva a poskytuje výrobca alebo dodávateľ chemického faktora. Musí obsahovať presný názov chemickej látky, identifikačné číslo, klasifikáciu nebezpečenstva podľa špecifického rizika (napr. veľmi jedovaté, karcinogénne), bezpečné používanie, prvú pomoc, opatrenia pri nehode a ďalšie dôležité údaje, ktoré chemický faktor charakterizujú. 2. Údaje vo vzťahu dávky alebo expozície k účinkom na človeka podľa cesty vstupu do organizmu, intenzity, trvania a frekvencie vystavenia zamestnanca chemickým faktorom, vychádzajúcich z vedecky podložených údajov. Hodnotí sa množstvo, v akom sa látka používa alebo vyskytuje, cesty vstupu do organizmu cez dýchací trakt, pokožku, oko a údaje o možných alebo zistených zdravotných účinkoch, napr. výsledky biologických expozičných testov, výskyt chorôb z povolania. 3. Údaje o predvídateľnej a nepredvídateľnej expozícii zamestnancov chemickým faktorom podľa druhu pracovnej činnosti a profesie a o hodnotách vystavenia. Predvídateľné expozície predstavuje údržba, generálne opravy, sanitácia, výmena dielov, niektoré technicky nezabezpečené činnosti. Za nepredvídateľné vystavenie sa považujú havarijné situácie, vyliatie, rozbitie, roztrhnutie potrubia a pod. 4. Porovnanie expozície zamestnancov chemickým faktorom vo vzťahu k najvyššie prípustným expozičným limitom (NPEL) a biologickým medzným hodnotám (BMH). Údaje sa získavajú meraním v pracovnom ovzduší u tých chemických látok a pevných aerosólov (prach), u ktorých sú stanovené NPEL a v biologickom materiáli (moč, krv) exponovaných zamestnancov. 5. Kvalitatívna a kvantitatívna charakteristika rizika pre zamestnancov s prihliadnutím na osobitné skupiny zamestnancov vrátane uvedenia pracovných činností, ktoré predstavujú zvýšené riziko pre zamestnancov. Ide o vyhodnotenie pravdepodobného výskytu škodlivých zdravotných následkov

286

pre zamestnancov za rôznych podmienok expozície nebezpečným chemickým faktorom (napr. výskyt otráv, alergií, nádorov a pod.). Osobitne sa hodnotí špecifické zdravotné riziko pre ohrozené skupiny zamestnancov. 6. Plán riadenia rizika predstavuje výber najvhodnejšieho nápravného opatrenia, cieľom ktorého je eliminácie alebo zníženia rizika na najnižšiu možnú mieru, napr. možnosť nahradenia nebezpečných látok menej nebezpečnými, vhodné pracovné postupy pre bezpečnú manipuláciu a prepravu, vrátane odpadov; uvedenie špecifických ochranných opatrení pre toxické látky, pre karcinogény, odbornú spôsobilosť zamestnancov, poskytovanie OOPP a zdravotný dohľad. 7. Posudok o riziku môže obsahovať aj vyhlásenie, že povaha a rozsah rizika nevyžadujú jeho ďalšie alebo podrobnejšie posudzovanie. Ide o tie prípady, kedy sa v pracovnom procese nebezpečný faktor nevyskytuje alebo ak sa vyskytuje, je dostatočne technicky zabezpečený tak, že riziko vyplývajúce z expozície je preukázateľne nízke alebo zanedbateľné.

Limity vystavenia (expozície) pri práci Limity vystavenia (expozície) pri práci u rizikových látok sú pre rizikové hodnotenie a manažment dôležitou informáciou. Avšak limity boli stanovené len pre limitované množstvo látok, ktoré sa momentálne používajú na pracovisku. Záväzné a indikačné limitné hodnoty sú uvedené v Európskych smerniciach. Každý členský štát Európskej únie si stanovuje svoje vlastné národné limity, obyčajne pre viaceré látky, než určuje daná smernica. Národné limity môžu byť záväzné (čo znamená, že sa musia dodržať) alebo indikačné (ako indikácia toho, čo by sa malo dosiahnuť). Zamestnávateľ musí zaistiť, že vystavenie (expozícia) pracovníkov neprekročí národné limity.

REACH Rastúce znepokojenie v súvislosti s tým, že súčasný systém kontrolovania chemickej bezpečnosti pri ochrane zdravia a životného prostredia neposkytuje dostatočnú ochranu, viedol k vývoju novej európskej chemickej politiky, načrtnutej v Bielom dokumente o stratégii budúcej chemickej politiky. Cieľom tejto politiky je zaistiť vysokú úroveň ochrany ľudského zdravia a životného prostredia pre súčasnú a aj pre budúce generácie a zahŕňa samotný systém registrácie, hodnotenia a autorizácie chemikálií (REACH). Systém REACH zahŕňa: • registráciu všetkých chemických látok, ktoré sú vyrobené alebo dovezené v rámci EÚ v množstve nad 1 t/r v centrálnej databáze Európskej chemickej agentúry,

287

• hodnotenie všetkých chemických látok, ktoré sa uvádzajú na trh EÚ v množstvách nad 10 t/r, 100 t/r, 1 000 t/r a viac ako 1 000 t/r, pričom rozsah požadovaných testov závisí od množstva látky uvedenej na trh, • autorizáciu chemických látok, u ktorých sa predpokladá obava z ich nepriaznivého vplyvu na zdravie ľudí alebo životné prostredie (pôjde o karcinogény kategórie 1 a 2, mutagény kategórie 1 a 2, látky poškodzujúce reprodukciu kategórie 1 a 2 a perzistentné organické polutanty), • povinnosť vypracovania Správy o chemickej bezpečnosti a vykonanie hodnotenia rizika pre látky uvádzané na trh v množstve nad 10 t/r, • povinnosť pre používateľov chemických látok podieľať sa na ich registrácii, resp. hodnotení a poskytovať údaje o používaní chemických látok svojim dodávateľom. Požiadavka na dodávanie informácií priamo do výrobného reťazca je jedným z kľúčových prvkov systému REACH pre manažment chemikálií. Účelom REACH je : •

•

•

• •

• •

vytvoriť zrozumiteľný a jednotný systém registrácie látok ako takých, látok v prípravkoch alebo vo výrobkoch (ak sa látka z neho uvoľňuje za bežných alebo odôvodnene predpokladaných podmienok použitia), vyrobených alebo dovezených do EÚ v množstvách od 1 t/rok. Účelom registrácie je poskytnúť základné informácie o nebezpečenstvách a rizikách nových a existujúcich látok, preniesť bremeno dôkazov o možnosti bezpečne používať látky z príslušných orgánov štátnej správy členských štátov na výrobcov a dovozcov, ktorí budú za ne zodpovední, zaviesť zodpovednosť následných užívateľov poskytovať informácie o použitiach látok a súvisiacich opatreniach na riadenie rizika pri ich používaní, zachovať existujúci systém obmedzení pre použitie látok, zaviesť proces autorizácie ako nový nástroj na kontrolu používania látok vzbudzujúcich veľké obavy (najmä karcinogénne, mutagénne a látky poškodzujúce reprodukciu, kategórie 1 a 2), zaviesť transparentnosť a jednoduchší prístup verejnosti k informáciám o látkach, vytvoriť Európsku chemickú agentúru, zodpovednú za výkon nariadenia REACH a zabezpečenie jednotného uplatňovania systému v celej EÚ.

V predregistračnej fáze, počas ktorej od 1. júna 2008 do 31. decembra 2008 každý potenciálny registrujúci poskytne Agentúre základné informácie o plánovanej registrácii vrátane identifikácie látky a jej hmotnostného rozsahu. Vlastná registrácia zavedených látok („existujúcich látok“) je rozdelená do 3 fáz:

288

1. fáza s termínom ukončenia do 1. decembra 2010 vzťahuje sa na: − zavedené látky klasifikované ako karcinogénne, mutagénne alebo poškodzujúce reprodukciu, zaradené v kategórii 1 alebo 2 v súlade so smernicou 67/548/EHS a vyrobené v Spoločenstve alebo dovezené v množstvách 1 tona ročne a viac na výrobcu alebo dovozcu aspoň raz po 1. júni 2007; − zavedené látky klasifikované ako veľmi toxické pre vodné organizmy a ktoré môžu spôsobiť dlhodobé nepriaznivé účinky vo vodnej zložke životného prostredia (R50/53) v súlade so smernicou 67/548/EHS, vyrobené v Spoločenstve alebo dovezené v množstvách 100 ton a viac ročne na výrobcu alebo dovozcu aspoň raz po júni 2007; − zavedené látky vyrobené v Spoločenstve alebo dovezené v množstvách 1 000 ton a viac ročne na výrobcu alebo dovozcu aspoň raz po 1. júni 2007, 2. fáza s termínom ukončenia do 1. júna 2013 sa vzťahuje na zavedené látky vyrobené v Spoločenstve alebo dovezené v množstvách 100 ton a viac ročne na výrobcu alebo dovozcu aspoň raz po 1. júni 2007, 3. fáza s termínom ukončenia do 1. júna 2018 sa vzťahuje na zavedené látky vyrobené v Spoločenstve alebo dovezené v množstvách 1 tona a viac ročne na výrobcu alebo dovozcu aspoň raz po 1. júni 2007.

Záver Nariadenie REACH je priamo záväzné a použiteľné pre každý členský štát a subjekty, ktorým ukladá povinnosti, bez potreby jeho transpozície do národného právneho poriadku. Zo štúdií, ktoré predchádzali schváleniu nariadenia, je zjavný významný ekonomický dopad nariadenia na činnosť nielen podnikov chemického priemyslu, ale i na podnikateľské subjekty iných odvetví spracovateľského priemyslu. Riziku zníženia konkurenčnej schopnosti podnikov je možné vo významnej miere predísť dôslednou prípravou podnikového manažmentu na režim registrácie, hodnotenia látok, ale najmä režim autorizácie zabezpečujúci riadnu kontrolu používania látok vzbudzujúcich veľké obavy a ich postupné odstraňovanie z trhu, ktorý si vyžiada inovácie technológií.

Literatúra [1]

Hatina, T. a kol.: Encyklopedický súbor bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci.2006 (online). Stredisko pre štúdium práce a rodiny.(citované 200805-03). Dostupné na: http://www.sspr.gov.sk/texty/File/pdf/2005/ Kordosova/2005/encyklopedia.pdf

[2]

Buchancová, J. a kol. Pracovné lekárstvo a toxikológia. 1. vyd. Martin: Osveta, 2003. s.74-75. ISBN 80-8063-113

289

[3] [4]

Balog, K., Tureková, I.: Priemyselná toxikológia. - Bratislava : STU v Bratislave, 2005. - 160 s. - ISBN 80-227-2337-1 Brochure on the new European Chemicals Regulation REACH for non-EU countries.Dostupné na: http://ec.europa.eu/environment/chemicals/reach/ publications_en.htm

[5]

Coneva, I., Lusková, M. Nebezpečenstvo použitia peroxidu vodíka vo výrobnom procese In: Ochrana pred požiarmi a záchranné služby [elektronický zdroj]: 2. vedecko-odborná konferencia s medzinárodnou účasťou, 3.-4.5.2006 Žilina. 2006. - ISBN 80-8070-539-9.

[6]

Tureková, I., Balog, K., Šantavá, R. Hodnotenie rizika chemických látok. In: Integrovaná bezpečnosť: Odborná konferencia. Staré Hory 3.-4. mája 2007. - Trnava: AlumniPress, 2007. - ISBN 978-80-8096-012-4. - S. 1-9

Termíny podľa REACH týkajúce sa predregistrácie, registrácie oznámenia článok 141/1

článok 6; článok 7; článok 8; článok 141/2

1.6.2007

-

Nadobudnutie účinnosti Nariadenia REACH začiatok predregistrácie zavedených látok

1.6.2008

-

a začiatok registrácie nezavedených látok

článok 28/2

1.12.2008

-

konečný termín pre predregistráciu zavedených látok

článok 23

1.12.2010

-

Článok 7/7

1.12.2011

konečný termín pre registráciu zavedených látok • látok CMR kat 1. a 2. nad 1 t/ rok, • látok veľmi toxických pre vodné organizmy a R50/53 nad 100 t/ rok, • látok nad 1000 t/ rok

1.6.2013

-

Článok 23

•

konečný termín pre registráciu zavedených látok (látok nad 100 t/rok)

Prvý termín pre oznámenie zavedených látok vo výrobkoch ak bola identifikovaná z dôvodu jej zaradenia do rílohy XIV Nariadenia REACH 1.6.2018 -

290

konečný termín pre registráciu zavedených látok (látok nad 1 t/rok)

Větrací šachty pražského metra – riziko nejen pro samotné metro, ale i pro městskou aglomeraci Ing. Jana NEPLECHOVÁ – VEČERKOVÁ VŠB – TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava – Výškovice e-mail: [email protected] Ing. Karel KLOUDA, CSc., M.B.A., Ph.D. Státní úřad pro jadernou bezpečnost Senovážné nám. 9, 110 00, Praha1 e-mail: [email protected] Klíčová slova: Pražské metro, větrací systém metra, větrací šachty, výduchy

Abstrakt Příspěvek navazuje na sérii příspěvků s názvem:“ Zapojení resortu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost do řešení úkolu Ministerstva vnitra – GŘ HZS ČR „Reakce na teroristický útok s použitím bojových otravných látek na pražské metro“ a uvádí stručný přehled informací uváděných v dílčí zprávě tohoto úkolu. Provedené experimenty v pražském metru prokázaly únik kontaminantu uvolněného na nástupišti stanic metra prostřednictví výduchů větracích šachet do okolní městské aglomerace. Cílem příspěvku je představit základní informace o rizicích, která představují větrací šachty ale i upozornit na zneužitelnost větracích šachet vzhledem k systému metra.

ÚVOD Jakákoliv mimořádná událost v metru může mít katastrofické následky jak dokazuje nejenom teroristický útok na Tokijské metro v roce 1995 nebo teroristický útok na Londýnské metro v roce 2005, ale i např. následky požáru. Příkladem požáru, který vypukl v podzemní dráze a měl katastrofické následky byl požár, který vypukl v podzemní dráze ázerbájdžánského hlavního města Baku 28. října 1995. Při požáru přišlo o život 289 osob a 265 jich bylo zraněno. Tato událost současně ukazuje, jak důležitou roli sehrává v případě mimořádné události větrání v metru. Požár v podzemní dráze představuje riziko i ve vyspělých zemích Evropy jak ukazují události v londýnském metru z roku 1987, kdy vlivem odhozeného nedopalku došlo ke vznícení vrstvy mazacího oleje a nahromaděného odpadu pod jedním z dřevěných eskalátorů. Metro zároveň jako významný dopravní uzel s velkou koncentrací osob se stal místem potencionálně ohroženým ke zneužití bojových otravných látek 291

v důsledku kriminálního či teroristického činu. Z uvedených informací vyplývá reálná hrozba kontaminace prostorů pražského metra bojovými chemickými látkami v důsledku teroristického činu. Tato hrozba je i o to více reálná, že od 1. ledna 2009 bude Česká republika předsedat Evropské unii. Tuto skutečnost si uvědomuje nejen Magistrát hl. m. Prahy, Dopravní podnik hl. m. Prahy, ale i Ministerstvo vnitra. Možná i k přihlédnutím k faktu, že se podzemní dráha jiných velkoměst v historii stala cílem teroristických útoků, byl pod záštitou Ministerstva vnitra – GŘ HZS ČR zřízen řídící výbor pro zpracování studie „Reakce na teroristický útok s použitím bojových otravných látek na pražské metro“, jehož cílem je stanovit východiska pro zpracování postupů a činností, která povedou k efektivní záchraně maximálního počtu osob a minimalizace následků použití bojových otravných látek. Vyvrcholením spoluřešení úkolu resortu SÚJB byly experimenty v areálu stanice pražského metra konkrétně v přestupních stanicích: Muzeum C a A, Florenc B a C a Můstek A a B. Pro plánované experimenty byl vytipován vhodný substituent potenciálních kontaminantů prostoru metra ze skupiny bojových otravných látek z hlediska druhu a množství látky, zhodnocení metod a prostředků jejich rozptýlení v prostoru. Jako nejnebezpečnější kontaminant z hlediska toxicity a možnosti kontaminace ovzduší byl stanoven sarin a jako jeho vhodný substituent pro experiment byl zvolen pentylacetát. Při těchto experimentech se prokázalo, že při rozptýlení chemické látky na nástupišti stanic metra dojde k rozšíření kontaminantu díky větracímu systému a přes větrací šachty do venkovního okolního prostoru. Tato skutečnost tj. možnost úniku kontaminantu z vnitřního prostoru metra do okolního prostředí nebyla původně při plánování a při realizaci experimentu brána v úvahu. Po tomto zjištění bylo rozhodnuto zmapovat okolí, v němž jsou větrací šachty situovány. Okolí větracích šachet je značně rozdílné (viz text níže) a přesné zmapování okolí může být využito v rozhodování při možnosti výběru, kam směrovat větrání v případě mimořádné události v metru.

CHARAKTERISTIKA VĚTRACÍHO SYSTÉMU Úkolem hlavního větrání je zajistit požadované prostředí v traťových tunelech a veřejných částech stanic, tj. na nástupištích, propojovacích chodbách, eskalátorových tunelech, vestibulech a podchodech. Zařízení odvádí z prostor metra tepelnou zátěž vzniklou provozem vlaků metra, technologického zařízení, osvětlení a přepravovanými osobami. Systém hlavního větrání je přetlakový s nuceným přívodem a odvodem vzduchu. Musí zajistit minimálně takové množství vzduchu, aby nebyla přestoupena nejvyšší přípustná koncentrace CO2, množství prachu a aby bylo odvedeno nadměrné teplo od provozu souprav metra, osvětlení, dalších energetických zařízení a osob pobývajících ve větraných prostorách. 292

Zařízení hlavního větrání pracuje v zimním a letním režimu. V zimním období je studený vzduch z povrchu většinou přiváděn do mezistaničních úseků, kde se ohřívá, takže do prostoru stanic přichází ohřátý na teplotu alespoň +5°C a odtud se odvádí na povrch. V letním režimu se obrátí směr proudění, přičemž teplota vzduchu ve stanicích může být nejvýše o 3°C vyšší než venkovní teplota, nesmí však překročit +30°C. Změna směru proudění se provádí natáčením lopatek oběžného kola ventilátoru beze změny směru otáček motoru.

Ovládání systému větrání Hlavní větrání je regulované, a pro celý systém metra je ovládán a kontrolován z jednoho místa tzv. technologického dispečinku Centrálního dispečinku. Hlavní větrání musí umožnit změnu směru proudění. V případě pražského metra má technologický dispečink možnost ovládat: start v hlavním směru, start v reverzním směru (včetně změny úhlu lopatek), stop a vyřadit ochrany. Dispečinku jsou signalizovány: funkční stavy (start v hlavním směru, start v reverzním směru, stop a vyřadit ochrany), porucha ventilátoru, blokace a deblokace od vstupu, místní nebo dálkové ovládání, zásah od čidel (např. havarijní vibrace). Úhly lopatek pro hlavní a reverzní směr jsou dány projektem, krajní požadovaná hodnota úhlu je nastavena dorazem. Změnu směru proudění lze provést přestavěním lopatek oběžného kola ventilátoru (beze změny směru otáček motoru) při vypnutém motoru. V případě mimořádné události lze vyřadit z provozu příslušné ochrany ventilátoru, je zde však prodleva při dalším spuštění a přenastavení lopatek. V současné době se v metru používají ventilátory, jsou typu APC 1400 a 1800 (výrobce ZVVZ a.s. Milevsko), které byly vyvinuty speciálně pro provoz v metru. Nastavením úhlu lopatek je možno měnit výkony výměny vzduchu v rozsahu 15 - 70 m3/s. Celkový počet ventilátorů hlavního větrání je 157.

CHARAKTERISTIKA VĚTRACÍCH ŠACHET Větrací objekt (větrací šachta) se skládá z: - povrchového kiosku nebo komínu, který se umísťuje podle prostorových možností na povrchu v místech mimo zdroje znečistění ovzduší s odstupem od komunikací; bývají různě architektonicky ztvárněny; - vertikální šachty - spojují úroveň povrchu s úrovní tratě metra; jsou buď v hloubeném nebo raženém provedení podle hloubky; byly zřízeny převážně na místě těžních věží; kterými se při stavbě metra vyvážela vyrubaná hornina; v kruhovém průřezu mívají průměr 5-6 m, ostatní

293

bývají n-úhelníky různých velikostí a provedení; ostění je převážně betonové opatřené metalizací; - horizontální štoly - spojují vyústění větracích šachet do traťových tunelů s vertikálními šachtami, v některých případech i dvě navazující vertikální šachty nad sebou; podle technologie výstavby jsou v hloubeném nebo raženém provedení; ostění je tybinkové nebo betonové, případně místy opatřené metalizací; V horizontální štole jsou umístěny ventilátory (strojovny hlavního větrání). - strojovny hlavního větrání - jsou umístěny v horizontální části větracího objektu a zajišťují přívod a odvod vzduchu; skládají se z tlumících stěn (tlumí hluk ventilátorů), mezi kterými je umístěna dvojice ventilátorů. Větrací šachty metra lze rozdělit na: - traťové – jsou umístěny přibližně v polovině vybraných mezistaničních úseků; metro jich má celkem 21; - staniční – nacházejí se v těsné blízkosti stanic nebo jsou její stavební součástí. Některé větší stanice mají více větracích šachet; metro jich má 61; - speciální – jsou součástí systému OSM (Ochranný systém metra) a jimi nasávaný vzduch se upravuje filtroventilací pro potřeby ochranného systému. U větracích šachet pražského metra existuje velká pestrost provedení vývodu těchto větracích šachet. U některých kiosků byla snaha o určité architektonické ztvárnění (např. Náměstí Republiky, Hlavní nádraží) se snahou začlenit do okolí či nevzhledný domek vylepšený grafity (Radlická, Nádraží Holešovice). Některé vývody větracích šachet na povrch nejsou opatřeny kioskem (komínem), ale jsou na úrovni terénu opatřeném mřížových krytím (Staroměstská, Muzeum A, Invalidovna). Projektanti nebyli jednoznačně schopni definovat exaktní důvody těchto rozhodnutí (bylo nutno rovněž přihlédnout ke zdroji znečistění např. komunikace, k hlučnosti apod.). Pravděpodobně zde rozhodující roli sehrála dispozice metra a již vybudované okolní prostředí města. Viz obrázek 1 na další straně. Rozdělit větrací šachty lze je také možné podle směru proudění vzduchu na ty, které: • Trvale slouží k přívodu vzduchu do prostor metra (např. u trasy A): Tyto větrací šachty s trvalých přívodem vzduchu lze zneužít: ƒ K zamoření vnitřních prostor metra

294

ƒ K neoprávněnému vniknutí do prostor metra (Pozn. Jde současně o průchozí štoly sloužící HZS jako vstup pro případ mimořádné události v metru)

• Trvale slouží k odvodu vzduchu do prostor metra (např. u trasy A). Šachty, sloužící jako výduchy vzduchu z metra do prostor městské aglomerace, mohou ohrozit osoby, životní prostředí v případech, když dojde k uvolnění nebezpečného kontaminantu v prostoru metra, či požáru v těchto prostorech. • Střídá se u nich provoz letní a zimní (převažuje na trase C, částečně i u trasy B).

295

Obrázek 1: Místa vyvedení výduchů větracích šachet na povrchu městské aglomerace

Místa vyvedení výduchů větracích šachet na povrchu městské aglomerace Místa vyvedení větrací šachty na povrch

U škol

Součást domu

V uličních prolukách

Ve dvorech domů

V pasážích

296

U hotelů

U nákupních středisek

V zahradách domů

V parcích

HODNOCENÍ VĚTRACÍCH ŠACHET VZHLEDEM K RIZIKŮM, KTERÁ PŘEDSTAVUJÍ Provedli jsme hodnocení větracích šachet pražského metra v souvislosti s následujícími možnostmi jejich zneužití: 1. Možnost zneužití větrací šachty ke kontaminaci vnitřního prostoru metra. 2. Možnost úniku kontaminantu z prostoru metra a ohrožení okolního prostředí. 3. Možnost omezeného zásahu záchranářů. Postup hodnocení:Pro stanovení rizika možného ohrožení z konkrétního výduchu tohoto typu jsme se zaměřili na přítomné prvky v jeho bezprostředním okolí, a to bytovou zástavbu, školy, hotely, kina, divadla, dopravní uzly, pěší zóny, prvky životního prostředí – parky, lesy, sídla složek IZS apod. Toto zjištění bylo realizováno formou prohlídky, fotodokumentací a vyplnění dotazníků se zaměřením prostoru o průměru do 300 metrů od výduchu. Složitější analýza je u případů, kdy u stejného šachtového výduchu se střídá odvod vzduchu z prostor metra s přívodem vzduchu z okolí v závislosti na letním, zimní provozu.

SMĚR PROUDĚNÍ VZDUCHU

DENNÍ A NOČNÍ DOBA, DNY A ROČNÍ OBDOBÍ, METEOROLOG. PODMÍNKY AJ.

OHROŽENÍ OKOLÍ VÝDUCHU VĚTRACÍ ŠACHTY

Obrázek 2: Závislost ohrožení okolí výduchu větrací šachty Platnost výše uvedené závislosti dokládá následující popsaný případ. V případě úniku kontaminantu z výduchu u školy či divadla bude jiná situace ohrožení v různém čase během dne či jednotlivých dnů v týdnu např. u školy v čase 7 – 16 hodin, než u stejné školy v čase 20 – 24 hodin. V podstatě opačná situace je například u kina či divadla. (Viz následující obrázek 3 a obrázek 4) Denní faktor může rovněž ovlivnit případ nepozorovaného přístupu k výduchu pro cizí osobu.Viz následující obrázek 3 a obrázek 4.

297

Riziko možného ohrožení

Škola, kino, divadlo

škola kino divadlo

A

3

6

9

12

15

18

21

24

AR - akceptovatelné riziko

SEČ

Obrázek 3: Denní časová závislost okolí větrací šachty, v jejímž okolí jsou škola, kino, divadlo Komentář: Běžný den, mimo školní a divadelní prázdniny Škola, kino, divadlo

Riziko možného ohrožení

škola kino divadlo AR

P

Ú

S

Č Dny v týdnu

P

S

N

AR - akceptovatelné riziko

Obrázek 4: Závislost rizika možného ohrožení okolí větrací šachty během dnů v týdnu Komentář: Běžný pracovní týden, mimo školní a divadelní prázdniny, u kin filmové premiéry ve čtvrtek, odpolední výuka ve školách v úterý a ve čtvrtek, kratší v pátek.

298

DISKUSE Při vytváření výše uvedeného hodnocení rizikovosti výduchů vůči možnému ohrožení okolí měli největší váhu tyto urbanistické prvky, přítomné v okolí výduchu: školy, kina, divadla, hotely, restaurace, parky. Pro každou větrací šachtu byl vytvořen dotazník, který popisoval další prvky okolí, které by mohly sehrát za určitých podmínek významnou roli při zásahu IZS. Jsou to např. velká blízkost nástupišť městské povrchové dopravy, frekventované křižovatky, dopravní uzly apod. Zároveň je nutno vzít v úvahu blízkost větrací šachty od vstupu do stanice metra, jako je např. Florence C, Hlavní nádraží, Pražského povstání, Vyšehrad apod., u těchto stanic by mohlo dojít k sekundární kontaminaci při evakuaci cestujících ze stanice metra. Některé výduchy mají svoji atypickou polohu a tvar, pro zajímavost např. u větrací šachty Božena Němcová je v těsné blízkosti kostel i nemocnice, Budějovická a Chodov jsou součástí obchodního komplexu, v okolí Můstek B se nachází řada historických pamětihodností, vyhledávaných turisty. Velký problém by mohl sehrát výduch Štvanice v případě významných tenisových utkání.

ZÁVĚR Cílem tohoto příspěvku bylo upozornit na rizika, která skýtají výduchové větrací šachty hlavního větracího systému pražského metra, která jsou vyvedena na povrch a to do prostor do městské aglomerace. Rizika, která větrací šachty představují, jsou dvojího druhu: • Uvolnění nebezpečného kontaminantu z prostor metra do okolního městského prostředí. • Umožnění realizovat útok nebezpečným kontaminantem na stanici metra prostřednictvím výduchu větrací šachty. Při zpracování údajů o konkrétních větracích šachtách spolupracovala Městská policie hl. m. Praha a HZS DP hl. m. Prahy, a.s.Výsledky hodnocení a hlavně vyplněné dotazníky o každé větrací šachtě byly HZS DP hl. m. Prahy, a.s. předány k využití.

POUŽITÁ LITERATURA [1] Neplechová - Večerková, J., Klouda, K.: Posouzení větracích šachet pražského metra z hlediska jejich možného zneužití nebo ohrožení osob a životního prostředí. Zpráva GŘ HZS, Praha, březen 2008, ZS 7/08.

299

Ochranné prostředky pyrotechniků nástražných výbušných systémů

pro

zneškodňování

Ing. Václav VESELÝ, Ing. Věra HOLUBOVÁ VŠB-TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Katedra bezpečnostního managementu Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected], [email protected] Klíčová slova: Pyrotechnika, policejní pyrotechnik, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, výbušniny, výbuch, ochranné prostředky.

Abstrakt: Počátky policejní pyrotechnické činnosti v Československé republice jsou datovány od roku 1948. Do té doby byly pyrotechnické práce na území Československé republiky prováděny výhradně vojenskými pyrotechniky. V období po II. světové válce se na území Československé republiky nacházelo velké množství munice, které armáda nestačila likvidovat. Proto na základě jednání mezi představiteli Ministerstva národní obrany a Ministerstva vnitra došlo ke zřízení pyrotechnické služby Ministerstva vnitra. V návaznosti na neustále se rozšiřující a zkvalitňující poznatky vědy a techniky v používání výbušných prostředků je nutná i potřeba neustále vyvíjet a získávat nové prostředky a metody pro práci pyrotechniků.

Úvod Kvalita každé společnosti je tvořena lidmi, kteří pro ni pracují. O lidi je potřeba dobře a neustále pečovat. Absolutním základem je vědět, jak uvést do souladu péči o zaměstnance s rozvojem a chodem firmy či státní instituce a přitom vyhovět všem zákonným požadavkům. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších změn a doplnění je základní právní normou, která kromě pracovně-právních vztahů upravuje i bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Ustanovení zákoníku práce vztahující se k ochraně a bezpečnosti zdraví při práci se vztahují na většinu oblastí pracovní činnosti člověka. Výjimku tvoří příslušníci bezpečnostních sborů, kterými jsou příslušníci - Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru, Bezpečnostní informační služby, Útvaru pro zahraniční styky a informace, Celní správy České republiky a Vězeňské služby a justiční stráže. Výkon služby příslušníka bezpečnostního sboru je natolik specifickou záležitostí, že si vyžaduje samostatnou právní úpravu a to nejen v oblasti 300

pracovně-právních vztahů, ale i v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby nezávislou na zákoníku práce. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších změn a doplnění upravuje, jak problematiku služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tak i bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby. Citovaný zákon v části šesté „ Podmínky výkonu služby „, v hlavě VII „Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby „ stanoví na jedné straně bezpečnostnímu sboru povinnosti, na druhé straně stanoví povinnosti a práva příslušníku bezpečnostního sboru. Bezpečnostní sbor je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků při výkonu služby s ohledem na rizika spojena s možným ohrožením jejich života a zdraví. Za plnění úkolů bezpečnostního sboru v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby odpovídají služební funkcionáři. Dozor nad bezpečností při výkonu služby příslušníků Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace vykonává Ministerstvo vnitra, u příslušníků Celní správy České republiky Ministerstvo financí a u Vězeňské služby a justiční stráže Ministerstvo spravedlnosti. Citovaný zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ukládá bezpečnostnímu sboru povinnost, aby vytvářel podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující služební prostředí a přijímal opatření k prevenci rizik. Za prevenci rizik se považují všechna opatření, která směřují k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví příslušníků při výkonu služby a opatření, jejichž cílem je předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat jejich působení. Bezpečnostní sbor je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění nebo minimalizaci jejich působení. Za tím účelem je povinen pravidelně kontrolovat bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků při výkonu služby. Při přijímání a provádění technických, technologických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vychází bezpečnostní sbor ze všeobecných preventivních zásad, kterými jsou omezování vzniku rizik, odstraňování rizik u zdroje jejich původu, přizpůsobování podmínek výkonu služby potřebám příslušníků s cílem omezit působení negativních vlivů výkonu služby na jejich zdraví a plánování při provádění prevence rizik. Bezpečnostní sbor je povinen zajistit příslušníkům školení o právních předpisech, služebních předpisech a rozkazech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví příslušníků při výkonu služby a pravidelně ověřovat jejich znalost a kontrolovat jejich dodržování, nepřipustit, aby příslušník vykonával službu, jejíž výkon by neodpovídal jeho zdravotní způsobilosti. Příslušník bezpečnostního sboru má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, na informace o rizicích výkonu služby a o ochraně před jejich působením. Příslušník je povinen dbát, umožňují-li to podmínky výkonu služby o vlastní bezpečnost a ochranu zdraví. Příslušník musí

301

dodržovat při výkonu služby právní předpisy a služební předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dodržovat stanovené postupy a používat osobní ochranné prostředky, účastnit se školení apod. Jednou z nejrizikovějších prací u bezpečnostního sboru je práce policejního pyrotechnika. Pyrotechnika je práce s látkami, které jsou různými chemickými sloučeninami a směsmi, které po zapálení vybuchují nebo se rychle spalují za značného vývoje plynů nebo vývoje vysokých teplot a plamenů nejrůznějších barev. Z charakteristiky pyrotechniky vyplývá, že pyrotechnická činnost je vysoce riziková činnost ve všech jejich oblastech. Policejní pyrotechnik je policista, který je držitelem pyrotechnického průkazu s příslušným rozsahem oprávnění uznaného Policií České republiky a je zařazen na funkci pyrotechnika. Práce policejního pyrotechnika je výjimečná tím, že při většině jejich zásahů neexistují návody pro jejich práci, a tyto ani nelze v plné šíři vytvořit. Každý zákrok je originální svých charakterem. Policejní pyrotechnik zpravidla vždy pracuje v neznámém prostředí, pracuje s předměty nebo látkami, jejichž charakter se vymyká běžným kritériím a většinou nelze ani pro jejich nebezpečnost a rizikovost postupovat v souladu s obecně platnými zásadami. Policejní pyrotechnik je profesí, u níž je vysoká pravděpodobnost rizika poškození zdraví se závažnými ne-li trvalými následky.

Historie pyrotechnické činnosti v ČR Největšího rozmachu dosáhla pyrotechnika v době války, kdy vznikla řada nových výbušných prostředků a materiálů a s tím také potřeba obrany proti nim. Do roku 1948 byly pyrotechnické práce prováděny výhradně vojenskými pyrotechniky. V roce 1948, na základě jednání mezi tehdejšími představiteli Ministerstva vnitra a Ministerstva národní obrany, došlo ke zřízení pyrotechnické služby Ministerstva vnitra. Její činnost byla zpočátku zaměřena na likvidaci nálezů munice pocházející z dob druhé světové války. Historickým mezníkem pak byly revoluční změny v roce 1989. Do té doby se používaly výbušniny k páchání trestné činnosti ojediněle. Nástup ekonomické transformace, rozvoj soukromého podnikání a výrazný nárůst kriminality po roce 1989 s sebou nesly i nárůst trestné činnosti páchané za použití výbušnin. Dne 12. 3. 1999 vstoupila Česká republika do NATO a stala se spojencem zemí, které mimo jiné bojují proti všem formám terorismu. Tím na sebe Česká republika převzala další bezpečnostní rizika, především vznik nových potenciálních nepřátel a rizika spojená s hrozbou teroristických útoků, s čímž souvisí i nutnost neustále posilovat a zdokonalovat činnost pyrotechniků.

Druhy výbuchů Výbuch můžeme definovat jako fyzikální nebo fyzikálně chemický děj, při kterém dochází k rychlému uvolnění energie. Jde o náhlé a rychlé unikání 302

plynů z omezeného prostoru pod vysokým tlakem, spojené s tvorbou vysokých teplot a doprovázené silným zvukovým efektem. Rozlišujeme výbuchy mechanické, chemické a nukleární. Mechanický výbuch je charakteristický postupným, relativně pomalým nárůstem tlaku v tlakové nádobě. Vystaví-li se médium v této tlakové nádobě vysoké teplotě, dochází k intenzivnímu vytváření par. Ve chvíli, kdy tlak v nádobě překoná materiálovou pevnost jejího pláště, dochází k výbuchovému účinku, tedy roztržení pláště a úniku plynů. Chemický výbuch je způsoben extrémně rychlou chemickou reakcí, při které dochází k extrémně rychlé změně skupenství tekuté nebo pevné chemické látky na skupenství plynné. Celý proces této proměny trvá řádově setiny vteřiny a je doprovázen značně vysokými teplotami, tlakem, světelnými a zvukovými efekty. Nukleární výbuch lze vyvolat buď štěpením, tedy dělením jádra atomů, nebo syntézou, při kterém se atomová jádra pod velkým tlakem spojují. Z hlediska pyrotechniky je nejdůležitější chemický výbuch.

Charakteristika výbuchu Detonace chemického výbušného materiálu je doprovázena primárními a sekundárními účinky výbuchu. Mezi primární výbuchové účinky řadíme tlakovou vlnu, střepinový (fragmentační) účinek a tepelný (zápalný) účinek. Sekundárními účinky jsou zvukový efekt, seismický účinek, odraz, směrování a blokování tlakové vlny a požáry.

Druhy výbušnin Výbušniny můžeme dělit podle různých hledisek, podle jejich vlastností je můžeme dělit na trhaviny, třaskaviny, střeliviny a pyrotechnické slože. Trhaviny jsou výbušniny, jejichž hlavním typem výbušné přeměny je detonace. Na rozdíl od třaskavin jsou však trhaviny méně citlivé a k vyvolání jejich detonace je nutné použít silného podnětu. Třaskaviny (zvané též látky iniciační) jsou přímé výbušniny, které lze k výbuchu přivést poměrně slabým podnětem. Energeticky jsou třaskaviny většinou chudé a množství energie uvolněné při výbuchu zdánlivě neodpovídá jejich iniciační mohutnosti. Používají se zpravidla k vyvolání detonace jiné výbušniny. Střeliviny jsou látky, které mají schopnost uvolňovat po iniciaci velké množství plynů o vysokém tlaku a teplotě. Obecně se dělí na střelné prachy a pohonné hmoty (výbušniny používané k pohonu raket).

303

Pyrotechnické slože jsou mechanické směsi chemických látek, které mají charakter hořlavin, oxidovadel, pojidel a dalších přídavných látek, ze kterých se chemickou přeměnou ve formě různě rychlého hoření vyvolávají světelné, zvukové, barevné, dýmové a pohybové účinky k získávání pyrotechnických efektů. V praktické formě se s nimi setkáváme např. v podobě ohňostrojů, časovaných rozbušek, ve vojenské technice u osvětlovacích složí pro noční boj apod.

Druhy a vlastnosti pyrotechnických prostředků Prostředky používané při pyrotechnické činnosti se dělí podle účelu, ke kterému jsou určeny na 1. 2. 3. 4. 5.

ochranné prostředky prostředky používané k identifikaci nástražných výbušných systémů prostředky používané při přepravě nástražných výbušných systémů a při jejich manipulaci prostředky používané při zneškodňování nástražných výbušných systémů pyrotechnický robot

Ochranné prostředky Ochrannými pomůckami jsou nazývány předměty sloužící k ochraně lidského zdraví při různých činnostech. Pracovní ochranné pomůcky slouží jako doplňky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovištích. Pracovní ochranné pomůcky nesmí být zaměňovány s osobními ochrannými pracovními prostředky zahrnující širokou škálu prostředků chránících nejrůznější části těla před riziky spojenými s výkonem určité pracovní činnosti. Mezi osobní ochranné pracovní prostředky patří brýle, obličejový štít, přilba. Pracovní oděv mezi ochranné pracovní prostředky patří jen tehdy, když oděv podléhá výraznému opotřebení nebo znečištění nebo oděv plní ochrannou funkci. Dosavadní praxe potvrdila nezbytnost a nezastupitelnost spolupráce mezi výrobcem ochranných pracovních pomůcek a pyrotechnikem. Úzká spolupráce mezi pracovištěm vývoje ochranných prostředků pyrotechnika, výrobcem materiálů, z nichž jsou ochranné prostředky vyráběny, výrobcem ochranných prostředků a budoucím uživatelem ochranných prostředků – pyrotechnikem umožňuje v poměrně krátké době úspěšně ukončovat vývoj a přecházet na sériovou výrobu. To je jedna z cest, jak zvyšovat bezpečnost a ochranu zdraví pyrotechniků při výkonu jejich povolání. Pyrotechnici jako ochranné pomůcky používají : pyrotechnický oděv, obličejový štít, přilbu, ochrannou vestu a zástěru a speciální obuv.

304

Pyrotechnický oděv. V současné době byl ukončen vývoj nového ochranného pyrotechnického obleku. Ten byl již od počátku vývojových prací koncipován jako modulární. Pyrotechnik se přímo na místě může rozhodnout zda použije celý oblek (kalhoty a blůzu s rukávy) nebo jen některou jeho část. Ochranný pyrotechnický oděv je určen k ochraně celého těla pyrotechnika při nebezpečných operacích jako je např. vyjímání iniciátorů, operace s nevybuchlou nebo nastraženou municí, úkony, kdy je třeba pyrotechnika ochránit před masivním střepinovým efektem apod. Oblek se skládá z následujících hlavních částí - blůzy s oddělitelným chráničem klínu a oddělitelnými rukávy, přídavného panelu na hruď, kalhot a ochranných návleků na boty. Celý komplet je vybaven 4 kapsami, dvě na bocích kalhot v oblasti stehen a dvě na bocích vesty. Pro případ nouzového opuštění kompletu jsou kalhoty opatřeny zipy v celé délce nohavic. -

- Ochranný obličejový štít slouží pro ochranu obličeje a krku a poskytuje ochranu na úrovni ne menší než jakou zajišťuje průzor zhotovený z 5mm polykarbonátu. Obličejový štít a límec vzájemně musí překrývat, čímž je zajištěna dokonalá ochrana krku. Ochranná vesta a zástěra zajišťuje ochranu trupu a končetin. Všechny ochranné prostředky jsou navrhovány tak, aby jejich ochranné vlastnosti splňovaly mezinárodní standardy pro práci v minovém poli. Ochranná vesta pyrotechnika je určena k ochraně pyrotechnika před fragmenty o vysoké energii. Základem je balistická vesta tř. II (NIJ STD) poskytující ochranu proti střelám 9mm Para, 357 Mag. Vesta je doplněna odnímatelným rozměrným chráničem klína a odnímatelným dvoudílným límcem poskytujícím uživateli shodný stupeň ochrany. Odminovací vesta OV-10 je určena k ochraně pyrotechnika při manuálním odminování terénu. Vesta je konstruována tak, aby při co nejnižší hmotnosti z důvodu zachování komfortu nošení a možnosti pohybu při práci, poskytovala uživateli prvotřídní ochranu. Vesta OV-10 je vybavena velkým chráničem krku, chráničem hrudníku (přední díl vesty) a velkým chráničem klínu. Zajišťuje tak ochranu klečícího pyrotechnika od země až po ramena a krk. Odminovací vesta chrání v čelním a bočním profilu. Zadní díl vesty je tvořen systémem textilní síťoviny a popruhů z důvodu dobré ventilace. Ochranná zástěra OV 10 je určena k ochraně pyrotechnika při práci v minovém poli. Zajišťuje ochranu přední části těla klečícího pyrotechnika od země až po ramena. Krk a obličej jsou chráněny rozměrným límcem. Vestu a zástěru je výhodné doplnit obličejovým štítem nebo ochrannou přilbou s obličejovým štítem. -

- Protiminová obuv. V roce 1997 byly zahájeny vývojové práce na řešení problému ochrany nohou. Ochranná obuv byla též společně s dalšími konkurenčními výrobky testována v Kanadě. Výsledky zahraničních testů prokázaly plnou srovnatelnost s jinými zahraničními výrobky. Protiminová obuv je speciální celokožená obuv s ochrannými vlastnostmi proti výbuchu 305

protipěchotních kontaktních min a obdobných muničních objektů obsahujících okolo 50g výbušiny. Protiminová obuv je určena nejen pro pyrotechniky podílející se na odminování, vyhledávání a odstraňování nevybuchlé munice ale i pro všechny humanitární pracovníky pohybující se v nebezpečných oblastech a při ozdravění bývalého bojiště. Speciální podešev tloušťky 20 mm je kombinovaná s vhodným typem balistického materiálu zajišťujícím ochranné vlastnosti obuvi a současně i dostatečnou flexibilitu obuvi. Odolnost podešve proti propíchnutí představuje 2,5 násobek hodnot stanovených normami EN pro pracovní obuv odolnou proti propíchnutí. Svršek obuvi je vyroben z kvalitní kůže vyztužené balistických materiálem, který zvyšuje balistickou odolnost obuvi proti střepinám a sekundárním fragmentům. Špička obuvi je vyztužena nekovovou vložkou, která odolává výbuchu zkušební nálože 30 g Semtexu ve vzdálenosti 1 cm. Bota neobsahuje žádné kovové části, nedochází k rušení detektorů kovů (minohledaček). Výška boty je 30 cm. Hmotnost boty: závisí na velikosti, standardní hmotnost < 3 kg na pár.

Závěr Rizika, kterým jsou policejní pyrotechnici při výkonu služby vystaveni, nelze zcela odstranit. Rizikové situace přímo souvisí se základními povinnostmi policistů, ke kterým se zavázali v přísaze, kterou skládali při vstupu k Policii České republiky, že své síly a schopnosti vynaloží ve prospěch společnosti tak, aby chránili práva občanů, veřejný pořádek, bezpečnost a ústavní zřízení České republiky a to i s nasazením vlastního života. Proto je tak důležité pozornost zaměřit na preventivní opatření, která sníží riziko výkonu služby policejních pyrotechniků. Jednou z cest vedoucích ke snížení rizika je vývoj a výroba stále dokonalejších materiálů, z nichž jsou vyráběny stále dokonalejší pracovní ochranné pomůcky a pracovní ochranné prostředky. Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby policejního pyrotechnika ovšem není jen o moderních materiálech a moderních ochranných prostředcích, ale je také o moderním způsobu vzdělávání policejních pyrotechniků. Celý systém vzdělávání policejních pyrotechniků v současné době prochází procesem reorganizace a poslední úpravy jsou přizpůsobovány novým požadavkům, vyplývajícím ze změny jednak legislativního prostředí, ale i změny způsobu výkonu pyrotechnické činnosti ve vztahu k ostatním subjektům státní správy. Jen kombinací všech těchto prvků můžeme dosáhnout výrazného snížení rizika poškození zdraví při výkonu služby policejního pyrotechnika.

306

LITERATURA : [1] HRAZDÍRA, I., KOLLÁR, M.: Policejní pyrotechnika, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, Plzeň, ISBN 80-86898-87-3. [2] JANÍČEK, M., VRZAL, P.: Pyrotechnik v boji proti terorismu, Vydal DConsult, s.r.o. v nakladatelství DEUS, 2001, Praha, ISBN 80-86215-17-2. [3] internetové stránky www.borgata.cz

307

Hodnocení pyroforických vlastností průmyslového odpadního prachu podle předpisů pro dopravu nebezpečného zboží Ing. Hana VĚŽNÍKOVÁ Ing. Bohdan FILIPI, Ph.D. Ing. Marek HÜTTER VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] [email protected] Anotace: Pevné látky s pyroforickými vlastnostmi mohou být příčinou požáru zejména v průmyslových podnicích, ale také při dopravě. Stručný přehled údajů o tomto specifickém chování některých látek byl zaměřen především na kovové prachy. Předpokládané pyroforické vlastnosti prachu s obsahem kovů byly testovány laboratorními zkouškami, provedenými metodikou podle předpisů pro dopravu nebezpečného zboží po železnici nebo automobilovou dopravou (RID/ADR). Hodnoceny byly dva materiály stejného složení, ale s odlišnou velikostí částic. Reaktivita obou materiálů ke kyslíku byla dále hodnocena metodou termické analýzy.

Úvod Běžně používané kovy, jako je například železo, nejsou považovány za hořlavé. Jsou-li ale některé tyto kovy jemně dispergované, stávají se hořlavými a navíce se mohou samovolně vzněcovat při kontaktu se vzdušným kyslíkem. Tato pyroforita nebo sklon k samozahřívání se projevují především u kovů, jejichž částice jsou menší než 5 µm. Obvykle je pyroforita (samozápalnost) definována jako schopnost vznítit se bez přívodu energie zvenčí. Některé prameny [1, 2] definují pyroforní materiály jako látky, včetně směsí a roztoků (kapalné nebo tuhé), které při styku se vzduchem již v malých množstvích vzplanou do 5 minut. Do pyroforických materiálů řadíme například některé kovy v jemném práškovém stavu, jako jsou hořčík, zinek, hliník, práškové olovo, železo, nikl a měď, mezi pyroforické látky také patří sulfidy železa. Práškové kovy jsou používány v mnoha průmyslových odvětvích, a proto musí být při jejich používání, skladování a dopravě dodržována bezpečnostní opatření s ohledem na jejich vlastnosti, které se podstatným způsobem liší od obvyklých vlastností těchto materiálů, jsou-li používány vcelku.

308

V současné době, s rozvojem moderní práškové metalurgie a používání takových kovů jako zirkon, titan, uran, a plutonium se pyroforické vlastnosti stávají často velkým problémem, zejména v jaderném průmyslu. Odstranění pyroforických vlastností je také vyžadováno při přípravě práškových kovů včetně železa, pro použití v medicíně. Také při skladování nebo dopravě ropných produktů může být ohroženo pyroforickými vlastnostmi sulfidu železnatého. Na druhé straně mohou být pyroforické vlastnosti cíleně využity. Pro svařování a další operace může být využit značný objem tepla vznikající při reakci termitu. Hliníkový prach je dále použitelný například pro kompozitní paliva a výbušniny a je také používán při syntéze sloučenin o vysokém bodu tání (SHS). Reaktivita takových jemně dispergovaných prachů obvykle závisí kromě jiného na velikosti částic. U hliníku například silně roste, jsou-li částice menší než 1mikrometr. Procesu pyroforického samovznícení se musí věnovat náležitá pozornost zejména v průmyslové praxi. Často vzniklé požáry skladovacích zásobníků pro surové a komerční oleje jsou vážným důvodem pro podrobnější zamyšlení o pyroforických vlastnostech produktů koroze. Tento případ nastává, když přijde uhlík a nízkolegovaná ocel skladovací nádrže do styku s kyselým nezpracovaným olejem (či jeho výpary). Oxid železitý (koroze) produkuje v bezkyslíkatém médiu, obsahující H2S, sulfidy s obecným vzorcem FexSy, z nichž nejnebezpečnější z hlediska pyroforicity jsou dvě formy: sulfid železnatý FeS a disulfid železnatý FeS2. Jeho vytváření závisí zejména na koncentraci H2S, teplotě prostředí a době kontaktu kovu s roztokem [3]. Chemicky lze probíhající děje vyjádřit následovně: Fe2O3 (koroze) + 3 H2S → 2FeS + 3H2O + S Vzniklý sulfid železnatý se latentně usazuje v zařízení, dokud není zařízení odstaveno například při servisní odstávce. Při jeho otevření dojde k exotermické oxidaci sulfidu, jak ukazují následující chemické rovnice[4]: 4FeS + 3O2 → 2Fe2O3 + 4S + teplo 4FeS + 7O2 → 2Fe2O3 + 4SO2 + teplo Vlhkost a H2S, které jsou obsaženy v oleji a jeho parách jsou tedy hlavními korozivními činiteli, které narušují povrch skladovací nádrže. Atmosférický kyslík slouží jako hlavní depolarizátor procesu koroze. Molekuly kyslíku a H2S difundují z plynné fáze do povrchu kovu, který je pokryt tenkým vodním filmem. Elektrochemicky vytvořený ion železa přechází do roztoku a reaguje s H2S za vzniku sulfidů železa. 309

Chemické složení a morfologie pyroforických materiálů závisí na podmínkách vzniku: vlhkost plynného prostředí ve skladovací nádrži, koncentraci H2S v tomto prostředí a teplotě. Tyto faktory také závisí na ročních podmínkách. Například v zimě je střecha skladovacího tanku poměrně chladná, zatímco teplota oleje v něm dosahuje okolo 30-40°C, což má za následek že vodní páry, lehčí olejové frakce kondenzují na vnitřní straně poklopu nádrž, kde se vyskytují pyroforické vrstvy nejvíce. Porézní pyroforické vrstvy při vysoké vlhkosti během podzimu a zimy jsou však neschopné samovolné iniciace. V létě, kdy střecha tanku je oteplována slunečními paprsky, klesá obsah vlhkosti pyroforické vrstvy. Jestliže obsah vlhkosti klesne na hodnotu (2-6 %) je možnost samovolné iniciace mnohem větší. Potvrzují to také statistická data [3]. Mezi nebezpečné pyroforní materiály patří také velmi jemné práškové železo. To dokládá i skutečnost, že ke vznícení prachu s vysokým obsahem železa a následnému požáru došlo v poslední době dokonce třikrát, i když příčina nebyla doposud ve všech případech určena.

Vznik a vlastnosti hodnoceného kovového prachu Kovový prach, k jehož vznícení došlo, je směsí různých materiálů, ale jeho hlavní součástí je železo o velikosti částic menších než 5 µm. Prach vznikl při čištění ocelových výrobků po svařování před jejich povrchovou úpravou. Před čištěním v tryskači jsou ještě výrobky odmašťovány, takže lze předpokládat přítomnost určitého množství organických látek na povrchu výrobků. K prvnímu z požárů u tohoto typu prachu došlo u stroje na přípravu železných tyčí ve Starém Městě dne 29. 8. 2007. Výrobní linka na čištění a úpravu železných tyčí obsahovala zařízení, které tryskáním zbavuje prvotní materiál vnějších nečistot. Drobné částečky vytvářely železitý prach, který byl vzápětí filtrován. Zaměstnanci potvrdili, že uvnitř cyklonu došlo k prolétnutí jisker, které způsobily vznícení prachu a následně i požár [5]. Na obrázku č. 1 je pohled do filtrační jednotky na filtrační válce poškozené požárem.

310

Obrázek č. 1: Filtrační jednotka v době požáru Požár uvnitř cyklonu prakticky zničil celé vnitřní vybavení, především byla zničena filtrační tkanina, která byla natažena na kovové kostře filtrů. Vyšetřovatel postupně vyloučil různé verze vzniku požáru a jako jedinou nejpravděpodobnější příčinu potvrdil vznik mechanické jiskry ve stroji a následný požár [5]. K obdobnému požáru došlo také v další provozovně, kde rovněž bylo prováděno čistění povrchu výrobků tryskáním před jejich povrchovou úpravou. K požáru došlo dne 23. 11. 2007 asi v 9,50 hod. Požár zasáhl vnitřní prostor kazetového odsávače a při požáru vyhořelo 12 ks vnitřních filtrů. Výrobky jsou vyráběny z ocelových prvků (trubek a tvarovek), spojovaných tvrdou pájkou. Výrobky jsou omyty ve vodní lázni s inhibitorem a osušeny. Do tryskače vstupují výrobky po omytí odmaštěné a relativně suché. Otryskávání součástek se provádí kovovými broky, které se ze spodní části tryskače dopravují kabelkovým výtahem do zásobníku, kde tyto broky přecházejí přes síta na lopatky tryskače. Nečistoty vzniklé při tryskání jsou odsávány do kazetového odsávače prachu, kde se jemné frakce zachycují na válcových filtrech a těžší samovolně propadávají do spodní části odsávače na šnekový dopravník. Válcové filtry jsou tvořeny kovovou kostrou, která je potažena textilií z PE nebo PP. Oklep válcových filtrů se provádí automaticky impulsy tlakového vzduchu, v krátkých časových intervalech. Zařízení má 12 filtračních válců, které jsou zapojeny po dvojicích. K oklepu dochází vždy po dvojicích, kdy oklep mezi dvojicemi je posunut o 3 vteřiny. Z toho plyne, že k oklepu dvojice dojde vždy po 6x3=18 vteřinách. Uvnitř odsávače dochází k intenzivnímu proudění vzduchu o teplotě cca 18°C.

311

Pomocí dopravníku jsou pak nečistoty dopraveny do sběrné nádoby, připojené ke skříni odsávače závěsem s pryžovou manžetou. Sběrná nádoba stojí na betonové podlaze a je opatřena manipulačními kolečky. Objem nádoby je asi 100 litrů, má průměr 500 mm a výšku 600 mm a v době požáru v ní byla vrstva odpadního prachu o výšce asi 250 mm. Prach odebraný z této provozovny byl použit pro hodnocení pyroforických vlastností a sklonu k samovznícení [6]. K dalšímu požáru tohoto typu došlo v Břeclavi ve výrobní hale na třídě 1. Máje, dne 13. 2. 2008. V hale zahořelo tryskací zařízení, hala byla silně zakouřená, na střechu se však oheň nerozšířil. Protože se jednalo o požár filtrů, spojovacích hadic a zásobníku na tryskací broky, bylo nutné část zařízení rozebrat a dohasit lokální ohniska. Příčina vzniku požáru je v šetření, dosud zjištěné poznatky napovídají, že oheň zřejmě zavinila technická závada na zařízení. Způsobenou škodu vyšetřovatel předběžně odhadl na 100 tisíc korun [7]. Je pochopitelné, že tři požáry u stejného materiálu nelze považovat za věc náhody. Proto bylo provedeno hodnocení vlastností tohoto materiálu z hlediska jeho pyroforicity, sklonu k samozahřívání a chování při tepelném namáhání [6,8]. Součástí hodnocení je i klasifikace z hlediska dopravy tohoto materiálu. Hodnocení organických látek, jejichž vliv na schopnost samozahřívání hodnoceného prachu nelze vyloučit, je hodnocena v laboratoři Jihomoravského HZS [9].

Přehled vlastností práškového železa Protože hlavní součástí hodnoceného prachu je železo, bylo provedeno stručné shrnutí některých vlastností práškového železa. Železo je značně reaktivní, na vlhkém vzduchu se pokrývá hydratovanými oxidy Fe2O3.H2O a FeO (OH), které jsou známy jako rez. Práškové železo je obecně považováno za pyroforické, ale jeho označení za hořlavý kov není jednoznačné Podle [10] většina kovů, zvláště těžkých, není za obvyklých podmínek hořlavá. Jestliže se však zvláštními postupy, jako drcení, rozpouštění, termický rozklad složitějších sloučenin apod., připraví jemně dispergované částečky kovů s velkým povrchem, pak se i takové kovy stávají hořlavými a pyroforickými. Kovové prachy jsou většinou výbušné a v usazeném stavu jsou za vyšších teplot hořlavé. Podle [11] je železo jedním z mála kovů, které hoří pouze heterogenním způsobem na povrchu a nevykazuje žádný plamen v plynné fázi. Hlavní reakce probíhá na rozhraní kov – oxid kovu: Fe + Fe3O4

312

4 FeO

Teplota vznícení prachu ze železa má poměrně nízkou hodnotu 315°C a ocelová vlna je zapalitelná sirkou. Železný prach s velmi malým průměrem (0,001 až 0,03 μm) je pyroforický. Vznícení malých částice je funkcí jeho specifického povrchu a [11] udává, že částice se specifickým povrchem větším než 6 m2.g-1 jsou pyroforické, tj. vzněcují se při pokojové teplotě. Také částice z nerezavějící oceli jsou pyroforické, jestliže jsou mlety za nepřístupu kyslíku, tj. kryty uhlovodíkovou kapalinou. Oxid železnatý FeO je také pyroforický při malých velikostech částic, protože je jen částečně oxidován; hydroxid železnatý Fe(OH)2 je více pyroforický [11]. Podle [12], kde je uveden výčet nebezpečných chemických reakcí, železo samotné nevykazuje při styku se vzduchem nebezpečné reakce. Z jeho sloučenin je nebezpečný oxid železnatý FeO, který se na vzduchu může samovolně vznítit. Dále je uvedena nebezpečná reakce mezi sirovodíkem H2S a hydratovaným oxidem železitým (Fe2O3.H2O). Při jejich reakci vzniká pyroforický sulfid železnatý v prostředí ropných paliv, jak bylo uvedeno výše. Sulfid železnatý FeS se snadno oxiduje na vzduchu, jestliže je vlhký, a uvolňované teplo může způsobit vznícení. Při mletí se také zahřívá. Známá je reakce oxidu železitého Fe2O3 s hliníkem. Tato reakce mezi práškovým hliníkem a oxidy železa je obvykle iniciována zapálením hořčíku, probíhá velmi intenzivně za vývoje značného množství tepla. Tato směs je známa jako „termit“. Reakce může být zahájena také nárazem předmětu z hliníku do rezavého povrchu. Podle [13] je vysoce dispergované železo, které je používáno v mnoha odvětvích chemického průmyslu např. pro výrobu katalyzátorů, v biologii a také v medicíně, také pyroforické a podléhá snadno korozi. Již během krátkého styku se vzduchem se rychle oxiduje a ztrácí své původní vlastnosti. Podle [14] jsou práškové materiály na bázi železa (železo, rychlořezná ocel, ferroslitiny) při mechanickém drcení nebezpečné z hlediska jejich výbušnosti a tuto přípravu považují za nejnebezpečnější technologický postup práškové metalurgie.

Hodnocení nebezpečných vlastností železného prášku z hlediska legislativy Z předchozího souhrnu údajů v literatuře vyplývá, že jemně dispergované železo má pyroforní vlastnosti, je výbušné a za vyšších teplot také hořlavé. Podle zákona o chemických látkách [15] není železný prášek hodnocen jako nebezpečná látka, ale bezpečnostní listy jsou dostupné na internetu (CAS 743989-6, ES 231-096-4). Hořlavost a pyroforické vlastnosti tohoto materiálu jsou v některých dokumentech zmíněny, zejména u částic menších než 5 µm, v odstavcích pro požární zásady. 313

Z hygienického hlediska musí být prach tvořený částicemi železa nebo oxidy železa ze vzduchu odstraňován s ohledem na jeho škodlivost pro pracovníky. Je považován za prach s převážně nespecifickým účinkem a hodnota jeho přípustného expozičního limitu pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) PELC je 10 mg.m-3 podle Přílohy 3 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.[16]. Vyšší nebezpečnost vykazují svářečské dýmy, které jsou dle [16] hodnoceny jako prachy s možným fibrogenním účinkem a hodnota PELc je 5mg.m-3. Podle předpisů pro dopravu nebezpečného zboží [1,2] je železný prášek hodnocen ve většině dostupných údajů většinou jako hořlavý materiál – prášek kovový, hořlavý, J. N., číslo UN 3089 se zařazením do třídy 4.1. Toto zařazení je uvedeno například v katalogu [17]. Specifické zařazení pro odpadní materiál, který vzniká při opracování železa je pod číslem UN 2793 – kovy železné, jako třísky při vrtání, frézování, soustružení odpady ve formě schopné samoohřevu. Zde se jedná o třídu 4.2, klasifikační kód S4. S ohledem na vlastnosti hodnoceného materiálu, který je tvořen směsí více materiálů s hlavním podílem železa, by bylo vhodnější obecnější zařazení. Jestliže se jedná o látku s s pyroforními vlastnostmi, pak by byla zařazena do třídy 4.2 pod UN číslo 1383- kov pyroforní, J. N., nebo slitina pyroforní, J. N., nebo obecněji pod UN číslo 3200 – látka pyroforní, tuhá, anorganická, J. N., V případě, že se jedná o látku schopnou samoohřevu, pak by pro její zařazení měla být zvolena skupina UN číslo 3190 – látka schopná samoohřevu, tuhá, anorganická, J. N. Výše uvedenému zařazení musí předcházet provedení laboratorních zkoušek. Teprve na základě posouzení jejích výsledků je možno provést klasifikaci daného materiálu a určit, zda se jedná o látku pyroforní, látku schopnou samoohřevu anebo o látku, která do třídy 4.2 nepatří.

Klasifikace podle předpisů pro dopravu nebezpečného zboží [1, 2] Hodnoceny byly dva vzorky odebraného prachu, který vzniká při tryskání ocelových výrobků před jejich povrchovou úpravou. Původ vzorků byl stejný, ale lišily se velikostí částic. Vzorek označený číslem 1 měl velikost částic pod 5 µm, vzorek označený jako vzorek 2 měl velikost částic pod 1 µm. Podle [1, 2] se do třídy 4.2 zařazují látky, které představují nebo mohou představovat nebezpečí při dopravě s ohledem na svou nebezpečnou vlastnost, kterou je samozápalnost při styku se vzduchem. Mezi látky samozápalné jsou zahrnuty 2 typy látek: • Látky pyroforní – látky včetně směsí a roztoků (kapalné nebo tuhé), které při styku se vzduchem již v malých množstvích vzplanou do 5 minut. 314

• Látky a předměty schopné samoohřevu – látky a předměty včetně směsí a roztoků, které jsou ve styku se vzduchem bez přívodu energie zvenčí schopné se samovolně zahřívat. Tyto látky mohou vzplanout jen ve velkých množstvích – řádově kilogramy, a po dlouhé době (hodiny nebo dny). Zkoušky byly provedeny podle metodiky pro klasifikaci látek pro zatřídění do třídy 4.2, která je uvedena v oddílu 33, části 3 Manuálu zkoušek a kriterií [18]. Test N. 2: Zkušební metoda pro pyroforické látky. Objemově odměřené množství prachu, 2 ml, bylo volně nasypáno na nehořlavou podložku z výšky 1 m. V okamžiku dopadu bylo zahájeno měření času pomocí stopek. Vzorek byl pozorován po dobu 5 minut, zda nastane nebo nenastane vzplanutí. Tímto postupem byly testovány oba vzorky, každý šestkrát. U žádného vzorku nedošlo ke vzplanutí. Test N.4: Zkušební metoda pro látky schopné samoohřevu Zařízení, košíky a měření teploty odpovídaly požadavkům zkušební metody. Vzorek byl nasypán do krychlového košíku o délce strany 10 cm a vložen do pece. Do středu košíku byl umístěn jeden termočlánek, mezi košík a stěnu pece druhý termočlánek stejného typu. Měření teploty bylo prováděno kontinuálně. Kladný výsledek znamená, že v době do 24 hodin od zahájení je pozorováno samovznícení nebo v důsledku samozahřívání teplota stoupne o 60°C nad teplotu pece. V případě kladného výsledku je stejným způsobem vzorek testován v košíku o délce strany 2,5 cm. Hodnocení vzorku č. 1 – prach z čištění, pod 5 μm: Na základě provedeného testu bylo zjištěno, že při stanovení v košíku o délce strany 10 cm došlo k nárůstu teploty. Maximální teplota v centru košíku byla 442°C. Při stanovení v košíku 2,5 cm nedošlo k nárůstu teploty. Z tohoto výsledku vyplývá, že vzorek č. 1 patří k látkám nebezpečným při dopravě v důsledku svého sklonu k samozahřívání a je zařazen do třídy 4.2 c – látky méně schopné samoohřevu, přiřazený k obalové skupině III. Hodnocení vzorku č. 2 – prach z čištění, pod 1 μm: Na základě provedeného testu bylo zjištěno, že při stanovení v košíku o délce strany 10 cm nedošlo k samovznícení a nárůst teploty vzorku nad teplotu pece byl pouze 15,9°C, tedy nižší než 60°C. Test měl záporný výsledek, proto tento vzorek nepatří k látkám nebezpečným při dopravě v důsledku svého sklonu k samozahřívání a není zařazen do třídy 4.2.

315

Stanovení výšky vrstvy nebezpečné samovznícením v závislosti na teplotě okolí Podle [19] se pyroforické chování pevných látek liší od samozahřívání a vznícení jen v tom, že procesy s ním spojené jsou rychlejší a nápadnější. Jak pyroforické chování, tak sklon k samozahřívání je možno popsat v pojmech modelu tepelné exploze podle teorie Frank-Kamenetského. Stanovení, které vychází z teorie tepelného výbuchu, je používáno pro materiály schopné samoohřevu v důsledku oxidace atmosférickým kyslíkem nebo v důsledku jejich exotermického rozkladu [19]. V uvedené publikaci je zpracováno matematické vyjádření závislosti mezi množstvím materiálu, vyjádřeném výškou vrstvy, a teplotou okolí, při které se začíná materiál samozahřívat. U látek schopných samoohřevu platí, že čím vyšší je vrstva takové látky, tím nižší je teplota, při které dojde k samovolnému vznícení látky. Pro stanovení je využíváno stejné zařízení, které se používá pro klasifikaci látek z hlediska nebezpečí při dopravě, ale postup hodnocení je odlišný. Jsou používány minimálně 3 krychlové košíky o délce strany 10 cm, 5 cm a 2,5 cm. Měřením jsou pro tyto rozměry stanoveny kritické teploty, tj. hodnoty, při kterých dochází při kritické výšce vrstvy, dané velikostí košíku, ke vznícení v důsledku samoohřevu. Podle empirické závislosti se pak provede extrapolace laboratorních výsledků. Závislost mezi teplotou a rozměrem stanovená tímto způsobem pro vzorek č. 2 je graficky zpracována na obrázku č. 2.

Obrázek 2: Závislost mezi teplotou okolí a kritickým rozměrem

316

Ze zjištěné závislosti vyplývá, že v oblasti nízkých teplot jsou podmínky pro vznícení v důsledku samozahřívání nepříznivé. Aby došlo ke vznícení, musela by být vrstva prachu velmi vysoká. V oblasti vyšších teplot jsou podmínky příznivější, nad 150°C je pro vznícení v důsledku samozahřívání dostatečná několikacentimetrová vrstva, při teplotě nad 200°C již stačí vrstva o výšce 1 cm, aby došlo k samovolnému vznícení.

Hodnocení chování vzorků při zahřívání metodou termické analýzy Pro objasnění dějů, které probíhají při zahřívání obou vzorků, byla použita metoda termické analýzy [8]. Pro stanovení byly použity jednak vzorek č. 1 a vzorek č. 2 bez jakékoliv úpravy a dále vzorky odebrané ze zkušebních košíků po provedené zkoušce v různých hloubkách měřeno od povrchu. Seznam a popis analyzovaných vzorků je uveden v tabulce č. 1.   Tabulka č. 1: Seznam analyzovaných vzorků označení

vzorek P vzorek Ox vzorek St vzorek 1 vzorek 2 vzorek 3 vzorek 4 vzorek 5

stav vzorku

původní, bez úpravy po stanovení při 140 °C, 10 cm košík po stanovení při 140 °C, 10 cm košík, odebráno ze středu původní, bez úpravy po stanovení při 160 °C, 10 cm košík, odebráno z hloubky 3 cm po stanovení při 160 °C, 10 cm košík, odebráno z hloubky 4 cm po stanovení při 160 °C, 10 cm košík, odebráno z hloubky 5-6 cm po stanovení při 160 °C, 10 cm košík, odebráno ze středu

nárůst hmotnosti (%) 31,6 22,6

teplota max. exotermického píku (°C) 500 570

26,8

510

27,0

460

21,0

470

15,8

470

18,7

470

21,0

470

Vzorky P, Ox a St, které byly vytvořeny ze vzorku č. 1, byly hodnoceny ve vzduchu, do teploty 1000°C, s udržování 5 minut při této teplotě. Vzorky 1 až 5, byly vytvořeny ze vzorku č. 2 a byly analyzovány ve vzduchu do teploty 1100°C, s výdrží 20 minut při této teplotě. Z rozboru zkoušek vyplynuly tyto závěry: 1. Všechny vzorky při zahřívání ve vzduchu více méně plynule zvyšovaly svou hmotnost, tj. vzorky mají sklon k oxidaci a průběh zahřívání je exotermický. 2. Nejvyšší přírůstek hmotnosti mají původní vzorky, takže přírůstek hmotnosti lze přičítat reakci materiálu s kyslíkem.

317

3. U obou původních vzorků byl pozorován exotermický pík při teplotě 260280°C. Tento nárůst je možno spojovat s rozkladem organických sloučenin. Množství těchto organických sloučenin nemusí být významné pro průběh oxidace, protože úbytek se neprojevil změnou hmotnosti. 4. Teplota, při níž dochází k uvolňování největšího množství tepla, byla pozorována přibližně kolem 500°C. 5. Při teplotě 700 až 750°C je pozorován fázový přechod. 6. Nárůst hmotností akceleruje s rostoucí teplotou – nejvyšší je při teplotě 1000°C, resp. 1100°C.

Souhrn výsledků Hodnocený odpadní kovový prach s převážným podílem železného prachu o velikosti částic pod 5 µm, resp. pod 1 µm, byl vyhodnocen z hlediska jeho nebezpečných vlastností s ohledem na vznik požáru. První hodnocenou vlastností byla jeho pyroforita. Ačkoliv z údajů o kovových materiálech v práškovém stavu vyplývá, že při velikosti částic pod 5 µm lze očekávat pyroforní chování, zkouškou bylo zjištěno, že oba hodnocené vzorky tyto vlastnosti nemají. Přesto nelze pyroforitu vzorku jako příčinu požáru zcela vyloučit, protože kvalita vzorku mezi odběrem a stanovením se mohla změnit. Je velmi obtížné zabránit kontaktu vzorku se vzduchem a kovový prach se ochotně oxiduje. Proto se mění jeho vlastnosti a dochází ke snížení jeho reaktivity. Po uplynutí určité doby se tedy zoxidovaný materiál chová méně reaktivně, než materiál právě připravený, tj nezoxidovaný. K takové změně reaktivity u odebraných prachů pravděpodobně došlo. Svědčí o tom i výsledek stanovení pro klasifikaci podle předpisu pro dopravu nebezpečného zboží, kdy vzorek s většími částicemi (velikost částic pod 5 µm) měl podle standardního testu vyšší sklon k samozahřívání než vzorek s menšími částicemi. Protože oxidace probíhá na povrchu částic, měla by s rostoucím povrchem částic, tj. u menších částic, naopak reaktivita a s ní i sklon k samozahřívání narůstat. Po předchozí oxidaci se tedy reaktivita částic změnila. Přesto sklon k samozahřívání u obou materiálů zůstal zachován. Vzorek s velikostí částic pod 5 µm patří do skupiny 4.2 pro přepravu nebezpečného zboží. Vzorek s velikostí částic pod 1µm do této skupiny nepatří, ale sklon k samozáhřevu projevuje. Při teplotě okolí nad 150°C stačí centimetrová vrstva materiálu, nebo nahromadění 1 litru tohoto materiálu, aby došlo ke vznícení v poměrně krátké době. Tato teplota je poměrně vysoká a je málo pravděpodobné, že by se za normálních podmínek v provozovaném zařízení vyskytovala. Ve vzorku byla prokázána metodou termické analýzy přítomnost 318

spalitelných organických látek, které se projevily u obou hodnocených vzorků exotermickým píkem při 260-280°C. U dalších vzorků, které před hodnocení metodou termické analýzy prošly zahříváním, žádný takový pík pozorován nebyl. Tento nárůst je možno spojovat s rozkladem organických sloučenin. Množství těchto organických sloučenin není významné, protože úbytek se neprojevil změnou hmotnosti. V případech, kdy došlo k samovznícení směsí organických látek, např. olejů, nanesených na látky pevné, byl obsah obou látek přibližně srovnatelný nebo byl obsah organické látky o něco vyšší. Pevná látka má spíše funkci nosiče a zvyšuje velikost povrchu organické látky, který je pak přístupný kyslíku ze vzduchu. V důsledku toho exotermické reakce mohou probíhat intenzivněji a pravděpodobnost samohřevu se zvyšuje. V případě hodnocených vzorků byl obsah organického podílu poměrně nízký, ale porovnání hmotnosti v případě kovu a organické látky nemusí být vždy dostatečně vypovídajícím parametrem. Proto bude vliv organického podílu dále hodnocen. Nelze ovšem vyloučit vznik a rozvoj samovznícení v případě, že dojde ke smíchání materiálu typu hodnocených vzorků s větším množstvím organických látek (olejů, mazadel, tmelů apod.), které jsou schopny reagovat s kyslíkem za vývoje tepla. Z chování hodnoceného materiálu termickou analýzou vyplynulo, že materiál je oxidace schopný a oxidace probíhá od nízkých až po vysoké teploty neustále s maximem kolem 500°C. Prach ze železa má celkem nízkou teplotu vznícení (kolem 300°C) a nelze vyloučit jeho zapálení vnějším zdrojem, například mechanickou jiskrou nebo v důsledku elektrostatického výboje.

Závěr U materiálu, který vzniká jako odpadní prach z čištění ocelových výrobků před jejich povrchovou úpravou a je odsáván z tryskacího zařízení do filtračního zařízení, došlo ve třech různých provozovnách k požáru. Proto bylo provedeno hodnocení vlastností tohoto prachu z hlediska jeho hořlavosti, chování při zahřívání v oxidační atmosféře a podmínek vzniku požáru v důsledku jeho pyroforních vlastností a sklonu k samozahřívání. Hodnocení bylo provedeno na základě laboratorních zkoušek, které potvrdily oxidační schopnost hodnoceného materiálu v širokém rozmezí teplot a jeho sklon k samozahřívání. Bylo provedeno vyhodnocení a klasifikace tohoto materiálu podle předpisů pro dopravu nebezpečného zboží. V rozborech bude dále pokračováno s cílem

319

stanovit podmínky vzniku požáru. Hodnocenými parametry budou jeho další vlastnosti, jako například vliv organických látek a velikosti částic materiálu.   Literatura

[1] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2007 ze dne 1. 3. 2007, kterým se doplňují sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb., č. 93/2000 Sb. m. s., č. 6/2002 Sb. m. s., č. 65/2003 Sb. m. s., č. 77/2004 Sb. m. s. a č. 33/2005 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků Přílohy A - Všeobecná ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů a Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR). In Sbírka mezinárodních smluv. 2007, částka 10, s. 258- 2547 [2] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 19/2007 ze dne 28. 3. 2007, kterým se doplňují sdělení č. 61/1991 Sb., č. 251/1991 Sb., č. 29/1998 Sb., č. 60/1999 Sb., č. 9/2002 Sb. m. s., č. 46/2003 Sb. m. s., č. 8/2004 Sb. m. s. a č. 34/2005 Sb. m. s. o vyhlášení změn a doplňků Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), přijaté v Bernu dne 9. května 1980, vyhlášené pod č. 8/1985 Sb., změněné Protokolem z roku 1990, vyhlášeným pod č. 274/1996 Sb. a Protokolem z roku 1999, vyhlášeným pod č. 49/2006 Sb. m. s. In Sbírka mezinárodních smluv. 2007, částka 13, s. 2634 – 4539 [3] BEILIN, Yu. A. et al. Corrosion Pyrophoric Deposits as Promoters of SelfIgnition of Storage Tanks with Sour Crude Oil. Protection of Metals. 2007, Vol. 43, No. 3, s. 269-274. [4] SAHDEV, M.: Pyrophoric Iron Fires. Chemical Enginnering Tools and Information. [online]. [cit. 2008-05-05]. Dostupno z www: http://www.cheresources.com/ironfires.shtml [5] MITÁČEK Ivo. Vznícení prachu a následný požár v pracovním stroji. HZS Zlínského kraje. Dostupno z www: http://www.katastrofy.com/scripts/ index.php?id_nad=8656#hodnoceni [6] VĚŽNÍKOVÁ, Hana. Hodnocení odpadního prachu z hlediska jeho sklonu k samovznícení. Odborné posouzení. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, březen 2008, s. 13 [7] HAID Jaroslav. Oheň poškodil tryskací zařízení. HZS Jihomoravského kraje. Dostupno z www: http://www.pozary.cz/clanek.asp?id_clanku=9429 [8] FILIPI, Bohdan. Hodnocení chování vzorků odpadního prachu při zahřívání metodou termické analýzy. In Hodnocení odpadního prachu z hlediska jeho sklonu k samovznícení. Odborné posouzení. Ostrava: VŠBTU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, březen 2008

320

[9] KUKLETA, Pavel. ŠS HZS JmK Tišnov. Osobní sdělení, duben 2008 [10] STEINLEITNER, Hans-Dietrich aj. Tabulky hořlavých a nebezpečných látek. Přel. Novotný V., Benda E. 1.vyd. Praha: Svaz Požární Ochrany ČSSR, 1980. s. 851. [11] BABRAUSKAS, Vytenis. Ignition Handbook: Principles and applications to fire safety engineering, fire investigation, risk management and forensic science. Issquah, WA98027, USA: Fire Science Publishers, A division of Fire Science and Technology Inc., 2003. 1116 s. Library of Congress Control Publishers Number 2003090333. ISBN 0-9728111-3-3 [12] NFPA 491: Guide to Hazardous Chemical reactions, 1997 Edition. IN Fire Protection guide to Hazardous Materials, 13th edition, U.S.A.: NFPA , ISBN 0-87765-473-5 [13] SHVETS, T. M.; Kushschevskaya, N. F. Theory, Technology of Production, and Properties od Powder and Fibers: High-dispersion Iron Powders Produced by the Thermochemical Method. Powder Metallurgy and Metal Ceramics, Vol 37. Nos. 5-6, s. 237-238, 1998 [14] VASIL‘EVA, G. I.; NEIKOV, O. D.; TOKHTUEV, V.G. Protection of Materials and Techical Safety in Powder Metallurgy: Reducing the Danger of Explosions in the Production of Powders of Iron and its Alloys by Methods that Involve Mechanical Comminution. Powder Metallurgy and Metal Ceramics, Vol 40. Nos. 1-2, s. 90-95, 2001 [15] Zákon č. 356/2003 ze dne 29. 10. 2003, o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 2003, částka 120, s. 5810-5837. [16] Nařízení vlády č. 361 ze dne 28. 12. 2007, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. In Sbírka zákonů České republiky. 2007, částka 111, s. 5086-5229. Dostupno také z WWW: http://www.mvcr.cz/sbirka/ 2007/sb111-07.pdf [17] Merck: Chemikálie a Reagencie, 2008-2010, Darmstadt: Merck KGaA, 2008, s.1376 [18] UN Recommendations on the Transport of Dangerous Goods. Manual of Tests and Criteria. Fourth Revised Edition, United Nations publication, 2003. ISBN 92-1-039718-5 [19] BOWES, P. C. Self-heating: evaluating nad controlling the hazards. 1. vydání. Amsterdam-Oxford-New York-Tokyo: Elsevier, 1984. s. 500. Department of the Environment, Building Research Establishment. ISBN 0-444-99624-9

321

Některá rizika při používání biomasy jako paliva Ing. Hana VĚŽNÍKOVÁ Ing. Marek HÜTTER VŠB - TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovice e-mail: [email protected] Anotace Pojmem biomasa se označují bioorganické materiály (živočišného či rostlinného původu), které se mohou používat pro spalování. Biomasa určená pro spalování je dopravována a skladována ve velkých množstvích. Používání tohoto materiálu ve změněných a nových podmínkách sebou přináší nová rizika, která nejsou dostatečně známa. V článku jsou uvedena některá rizika, která mohou být příčinou ohrožení osob i majetku. Na základě laboratorních měření je hodnocena zejména toxicita hlavních plynných zplodin, vznikajících při samozahřívání a při hoření biomasy.

Abstract Biofuel is a basic abbreviation of biorganic fuel. This is a scientific name for any plant or animal substance that can burn. Biofuels are transported and stocked of large amount. This material is used in new and changed conditions and new hazards are occurred, which are generally lesser-known. Some hazards are referred in this paper, which could cause human and goods damage. For a consideration of experimental results is assessed toxicity of major combustion gases from burning and self-heating of wooden material.

Klíčová slova: Samovznícení, skladování, biomasa, plynné zplodiny hoření, toxicita zplodin, bezpečnost

Key words: Self-heating, stocking, fuel of biomass, gaseous products of combustion, toxicity of gaseous combustion products, safety

Úvod S rozvojem lidské civilizace a zvyšováním populace stoupá spotřeba energie. Mezi základní zdroje energie patří zejména využití ropy, plynu, uhlí, jaderné energie a obnovitelných zdrojů, jak ukazuje obrázek č. 1. Jak je vidět z grafu, převládající složkou ve výrobě energie na světě jsou fosilní paliva.

322

obnovitelné 13,80%

plyn 21,10%

jaderná 6,80% uhlí 23,50%

plyn ropa uhlí jaderná

ropa 34,80%

obnovitelné

Obrázek č. 1 Podíl jednotlivých zdrojů energie na celosvětové produkci energie. [1] Do obnovitelných zdrojů energie (OZE) řadíme ostatní zdroje (přílivová, větrná, solární, geotermální energie), vodní, spalitelné a obnovitelné zdroje a odpady, mezi které také patří využití biomasy [1]. Pojem biomasa označuje veškerou organickou hmotu vzniklou prostřednictvím fotosyntézy, nebo méně často hmotu živočišného původu. Tímto pojmem je hlavně tedy označována rostlinná biomasa využitelná pro energetické účely jako obnovitelný zdroj energie [2]. Energie produkovaná různými zdroji z biomasy se nazývá bioenergií. Hlavní podíl mezi obnovitelnými zdroji energie v ČR zaujímá právě využití biomasy. Je to dáno její geografickou polohou. S ohledem na Směrnici 2001/77/ES se Česká republika zavázala do roku 2010 zvýšit podíl OZE na 8 % a do roku 2030 na 20 %. Biomasa v tomto ohledu bude hrát hlavní podíl. V České republice se biomasa získává zejména ze dřeva z lesních porostů a odpadů z dřevozpracovatelského průmyslu ve formě pilin a štěpek. Velký význam mají také rostliny. V ČR je v tomto smyslu k dispozici 16 mil m3 dřevní hmoty, 2 mil tun slámy a cca 1 mil tun řepkové slámy. Využití biomasy přináší nové problémy, spočívající zejména ve dvou základních problémech: − Problematická dostupnost, vysoké náklady spojené se skladováním, manipulací a dopravou, které zvyšují cenu biopaliva. 323

− Využití potenciálu biomasy znemožňuje nedostupnost levných technologií vhodných pro efektivní a decentralizovanou výrobu elektrické energie. Biomasa je často spoluspalována s uhlím, kdy při obsahu do 20 hm. % příznivě ovlivňuje emise a snižuje obsah síry ve spalinách. Přehled technologií použitelných pro výrobu elektrické energie z biomasy[1] uvádí následující tabulka č. 1. Tabulka č. 1 Nejpoužívanější technologie pro výrobu elektrické energie z biomasy [1] Technologie Parní stroj Parní turbína Organický Rankinův cyklus Šroubový parní stroj Stirlingův motor Plynová Turbína s uzavřeným cyklem Spalovací motor Spalovací plynová turbína Mikroturbína Paroplynový cyklus (IGCC) Palivový článek

Stav vývojea

Výkon [MWe]

η [%]

K K D,K D D

0,2-2,0 0,5-240 0,3-1,5 0,02-1,0 <0,1

10-12 15-40 10-12 10-12 18-25

V

0,1-240

18-30

D K V D V D

0,1-2,0 0,1-240 <0,1 >10 0,02-2,0 0,3-30c

27-31 18-30 15-25 40-55 25-40 40-60

a

Stav vývoje: V – výzkum a vývoj, D – demonstrační jednotky, K – konečné využívání, blze využít různých zdrojů tepla, cvysokoteplotní palivové články MCFC typu.

Rizika spojená se skladováním paliv z biomasy Důvodem pro používání biomasy jako paliva je tedy snížení spotřeby paliv fosilních, jejichž zásoby klesají, a snížení emisí, které znečišťují životní prostředí. Vedle tohoto kladného přínosu existují i negativní důsledky používání biopaliv, se kterými by se měl seznámit každý, kdo biopaliva používá. Jedná se o rizika vzniku požáru, výbuchu a rizika hygienická. Vlastnosti biopaliv se liší od tradičních, doposud používaných paliv fosilních, a tyto rozdíl je třeba při

324

jejich používání respektovat. Biopaliva, jejichž základem je dřevo, jsou poměrně snadno zápalná a některá se mohou vznítit i od jiskry [3] a jejich teplota vzplanutí nebo žhnutí je ve většině případů nižší než tyto hodnoty u uhlí, které je hlavním zástupcem paliv fosilních. Jemný prach ze dřeva je výbušný a vzniká i při otěru peletek nebo rozpadem briket. Uhelný prach je ovšem také výbušný. Paliva z biomasy mají nižší výhřevnost, proto musí být skladovací prostory přibližně dvojnásobné pro zajištění stejného množství energie. Výhřevnost uhlí roste od uhlí hnědého k antracitům a pohybuje se řádově od 16 do 35 MJ/kg. Výhřevnost biopaliv se pohybuje od 8 do 19 MJ/kg v závislosti na obsahu vlhkosti. Při skladování ve vysokých vrstvách hrozí nebezpečí samozahřívání, které může vést až ke vznícení [4]. I když k samovznícení nedojde, dochází k degradaci materiálu a ke ztrátě jeho energetického obsahu. Například Lars [5] ve své studii věnované měření tepla produkovaného při samozáhřevu biopaliv uvádí, že při teplotě skládky v rozmezí 60-70°C je tepelnou degradací způsobena ztráta hmotnosti 0,7-5,5 % za měsíc. Samozahřívání celulózových materiálů při vlhkosti nad 25% je způsobeno především mikrobiologicky. Kromě bakterií, které se při tomto procesu množí, dochází také k rozvoji plísní, které představují hygienické riziko. Proto by tyto druhy paliv, jako například pilin, nebo štěpky, neměly být skladovány v obytných budovách. Způsob skladování pro pevná paliva typu uhlí je podchycen v hlavních rysech v normě ČSN 44 1315[6] a poznatky se neustále prohlubují na základě četných výzkumných prací. Norma specifikuje například výšku hromad dle druhu paliv a další parametry potřebné pro zachování požární bezpečnosti. Pro biopaliva takový speciální předpis neexistuje, i když například bezpečnost zemědělských produktů, jako pícnin a obilovin, je řešena, například v Nařízení 3/2002 MS kraje [7]. Dále je třeba uvažovat o možném riziku spojeném se zplodinami tepelné degradace a hoření biopaliv. Množství těchto zplodin v porovnání se zplodinami s uhlí je menší, přesto představují určité environmentální a hygienické ohrožení.

Zplodiny spalování paliv na bázi dřeva Hlavními komponenty dřeva jsou uhlík, vodík a kyslík. Mezi hlavní produkty hoření dřevní hmoty tudíž patří oxid uhličitý a uhelnatý a voda. Ve srovnání s fosilními palivy má dřevo a biopaliva z tohoto materiálu vyrobená, jako štěpky, brikety z pilin, peletky, vyšší obsah vodíku. Proto je ve zplodinách hoření dřeva větší zastoupení uhlovodíků, zejména aldehydů. V dýmech jsou také zastoupeny poylaromatické uhlovodíky a další zdraví 325

škodlivé sloučeniny, které jsou nebezpečné i v poměrně nízkých koncentracích. Hodnocení toxických účinků zplodin spalování je věnováno mnoho výzkumných prací; existují ovšem rozdíly ve způsobu přípravy zplodin a také v hodnocení jejich účinku na lidský organismus. Morikawa a Yanai [8] zjistili, že existuje závislost mezi hodnotou poměru koncentrací oxidu uhličitého k oxidu uhelnatému a toxicitou. Závislost je nelineární a vyplývá z ní, že čím vyšší je hodnota tohoto poměru, tím nižší je takto vypočítaný index toxicity. Jiný způsob toxicity byl zvolen ve studii [9], kde byla zkoumána toxicita zplodin tepelného namáhání 19 druhů přírodního dřeva a 7 druhů překližek. Index toxicity TI byl vypočítán ze vzorce: TI = Cg1/Cf1 + Cg2/Cf2 + … + Cgn/Cfn, kde 1,2 …n reprezentuje stejný druh plynu Cf reprezentuje letální koncentraci (ppm) pro člověka za 30 minut. Cg je koncentrace plynů vypočtená podle vzorce: Cg = (C*100*V)/M (ppm) C je koncentrace plynů (ppm) produkovaná ze vzorků, V je objem testovacího vzorku (0,7 m3) a M je hmotnost vzorku (g). Výsledky testů jsou uvedeny na obrázku č. 2 a č. 3. Na obrázku č. 2 jsou uvedeny jednotlivé druhy dřeva, označené zkratkami. Na obrázku č. 3 jsou výsledky pro překližky, ze dřeva stromu Shorea spp., které se liší pouze tloušťkou; nejtenší je P-1 a největší tloušťku má P-7.

326

Obrázek č. 2: Index toxicity pro různé druhy přírodního dřeva. [9]

Obrázek č. 3: Index toxicity pro 7 druhů překližky. [9] Index toxicity pro přírodní dřevo se pohyboval mezi hodnotami 1-2. Je-li člověk vystaven tomuto prostředí, doba přežití se pohybuje mezi 15-30 minutami. Oproti tomu index toxicity pro překližky se pohyboval mezi hodnotami 3-6, což odpovídá době přežití 5-10 minut. Z těchto výsledků vyplývá, že toxicita překližek je mnohem větší než toxicita dřeva. Index toxicity byl zvyšován především oxidem uhličitým a následně oxidy dusíku [9]. Při hoření dřevní hmoty se rovněž uvolňují i složitější sloučeniny jako organické plynné zplodiny hoření. Nejčastěji se jedná o benzen, 1,3-butadien, toluen, xylen, naftalen, formaldehyd a acetaldehyd [10]. Karcinogenní benzen a další zdraví škodlivé látky se uvolňují i při používání dřeva ke grilování. V práci [11] byly sledovány aromatické 327

sloučeniny, které se uvolňovaly při použití dřevěného uhlí, dřevěných peletek a dřeva. Bylo konstatováno, že koncentrace benzenu dosažená při grilování je významná z hlediska ohrožení zdraví, přičemž existuje souvislost mezi emisí oxidu uhelnatého a koncentrací benzenu. Byly analyzovány i další látky ohrožující zdraví. K uvolňování toxických a výbušných plynů dochází nejen při hoření, ale také při samozahřívání, které předchází samovolnému vznícení. Jak bylo konstatováno v [4], při samozahřívání dřevní štěpky se uvolňuje především oxid uhelnatý, oxid uhličitý a metan.

Hodnocení zplodin paliv na bázi dřeva Sledování složení a množství zplodin, které vznikají při nízkotepelné degradaci dřeva je důležité z hlediska hodnocení jejich toxicity a vlivu na životní prostředí a zdraví. Proto byla v laboratoři nebezpečných látek na FBI, VŠB- TU Ostrava, sestavena a odzkoušena aparatura, která umožňuje přípravu plynných zplodin reprodukovatelných způsobem za řízených podmínek. Aparatura umožňuje zahřívání mletých materiálů do teploty 250°C[12]. Odzkoušeny byly zatím dva materiály, a to smrkové piliny a dřevěné uhlí. Cílem bylo především odzkoušet funkčnost aparatury. Hodnocené materiály byly zahřívány v proudu vzduchu na teplotu 150°C, resp. 180°C. Intenzita probíhající oxidace byla hodnocena na základě koncentrace oxidů uhlíku. Oxidace u obou materiálů probíhala intenzivněji při vyšší teplotě, jak bylo předpokládáno, a vyšší koncentrace byly zjištěny u dřevěného uhlí. Další složky plynných z plodin nebyly analyzovány. Dále bylo zjištěno, že v případě pilin vzniká značné množství dehtovitých látek, které kondenzují na chladných částech aparatury. Zjištěné skutečnosti budou využity pro úpravu aparatury tak, aby bylo možno analyzovat i další složky plynných zplodin a využít je pro hodnocení toxicity a dalších rizik spojených se samozahříváním skladovaných materiálů, včetně paliv na bázi dřeva.

Závěr Používání biopaliv má za cíl snížení spotřeby fosilních paliv a snížení dopadů na životní prostředí, způsobované především zplodinami hoření a tepelné degradace fosilních zplodin. Ačkoliv biopaliva tento záměr plní, je jejich používání spojeno s určitými riziky, která jsou mnohdy podceňována. Jednou z metod, které mohou přispět ke zvýšení bezpečnosti skladování těchto materiálů, je i metoda rozboru zplodin samozahřívání v rozsahu teplot pod teplotou vznícení.

328

Literatura [1] SKOBLIA, S. et al. Využití biomasy jako obnovitelného zdroje energie. Chemické listy 100. 58. Sjezd chemických společností. Paliva, petrochemie, polymery. 2006, s. 20-24. [2] Biopaliva. [online]. [cit. 2008-05-05] http://www.biopalivo.cz/biomasa.php

Dostupno

z

WWW:

[3] STEINLEITNER, Hans-Dietrich aj. Tabulky hořlavých a nebezpečných látek. Přel. Novotný V., Benda E. 1.vyd. Praha: Svaz Požární Ochrany ČSSR, 1980. s. 851. [4] VĚŽNÍKOVÁ H. Samozahřívání dřevní štěpky určené pro energetické využití, In Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2007: Sborník přednášek ze VII. ročníku mezinárodní konference , konané ve dnech 12. -13. června 2007. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2007, s. 347 – 352. ISBN 978-80-7385004-3 [5] WADSÖ, Lars. Measuring chemical heat production rates of biofuels by isothermal calorimetry for hazardous evaluation modelling. Fire and Materials. 2007, 31:s. 241-255 [6] ČSN 44 1315. Tuhá paliva – Skladování. Praha: Český normalizační institut, leden 2007. 13 s. [7] Nařízení 3/2002 Moravskoslezského kraje ze dne 27.6.2002, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požárů, Platné předpisy MS kraje, dostupno z WWW: http://www.kr-moravskoslezsky.cz/narizeni.html [8] MORIKAWA, T.; YANAI, E. Toxic Gates evolution from air –controlled fires in a semi-full scale room. Journal of Fire Sciences. 1986, Vol. 4, No. 5, s. 299-314 [9] WANG, S-Y.; TSAI, W-CH. Toxicity index and the time taken to incapacitate mice under combustion gases of burning wooden materials. J. Wood Sci, 2004, 50: 189-195. [10] SÄLLSTEN, G. et al. Experimental Wood Smoke Exposure in Humans. Inhalation Toxikology. Vol. 18, No. 11, říjen 2006, s. 855-864. ISSN 10917691 [11] OLSSON, M.; PETERSSON, G. Benzene emited from glowing charcoal. The science of Total Environment. 2003, 303. s. 215-220. [12] STANĚK Petr. Studium kinetiky rozkladu dřevěného uhlí v oxidační atmosféře při dlouhodobé expozici. Ostrava, 2007. s. 56. Diplomová práce (Ing.). VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství.

329

Právna úprava bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci v Slovenskej republike Ing. Katarína ZVARÍKOVÁ, Ing. Ľubomíra PECKOVÁ Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta špeciálneho inžinierstva 1. mája 32, 010 01 Žilina, Slovenská republika e-mail: [email protected] [email protected] Abstrakt: Príspevok je venovaný problematike bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci. Je v ňom uvedený prehľad základných právnych dokumentov, ktoré upravujú oblasť bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci v Slovenskej republike.

ÚVOD Človek sa v rámci svojich pracovných povinností a vzťahov dostáva do množstva rôznorodých situácií. Tieto situácie vznikajú v závislosti od technológií, prírodných, technických možností a podmienok, ako aj od ich vzájomného prepojenia. V dôsledku pracovných podmienok dochádza k pôsobeniu rozličných faktorov na ľudí. Dopad tohto pôsobenia na ich psychiku a fyzické zdravie môže byť pozitívny alebo negatívny. Príkladom pozitívneho dopadu pracovného procesu na ľudské zdravie môže byť fyzická kondícia profesionálneho športovca, negatívnym však môže byť i smrť. Preto je dôležité zaoberať sa vplyvom rôznych faktorov na ľudí pri práci a snažiť sa zamedziť ich negatívnemu pôsobeniu. Dosiahnutie tohto stavu je však komplikovaným problémom v dôsledku existencie dvoch strán pracovno-právneho vzťahu. Zamestnanci ako aj zamestnávatelia sa v tomto vzťahu snažia presadiť svoje záujmy, ktoré nie vždy sú v súlade s bezpečnosťou a ochranou zdravia pri práci. Z tohto dôvodu do tohto vzťahu zasahuje štát v podobe právnych nariadení, ktoré túto oblasť upravujú.

1 BEZPEČNOSŤ A OCHRANA ZDRAVIA PRI PRÁCI Bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci je relatívne zložitý mechanizmus, postavený na množstve právnych predpisov, zasahujúci rôzne vedné oblasti. Kladie nároky aj na organizáciu riadenia. V súčasnosti už bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci (BOZP) znamená viac, ako len prevenciu proti úrazom a haváriám. Zahŕňa všetky stránky ochrany zamestnancov súvisiace s prácou napríklad fyzickú a psychickú pohodu, sociálnu ochranu, pracovné podmienky, pracovné vzťahy, hygienické podmienky, sociálne vybavenie pracovísk a pod. Starostlivosť o BOZP je nezastupiteľnou povinnosťou a zodpovednosťou 330

zamestnávateľa a všetkých vedúcich pracovníkov. Výraz „bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci“ je účelným zlúčením dvoch súvisiacich funkcií a to „bezpečnosti práce“ a „ochrany zdravia pri práci“. Bezpečnosť práce v zjednodušenej forme predstavuje súbor opatrení, prostredníctvom ktorých možno významne obmedziť možnosť poškodenia zdravia pri výkone pracovných činností. Súbor opatrení v tomto zmysle predstavuje súbor ciest, metód a prostriedkov určených na dosiahnutie vytýčenej strategickej cieľovej funkcie, ktorou je ochrana zdravia pri práci, tzn. zachovanie zdravia, resp. vylúčenie jeho poškodenia. Poškodenie zdravia pri práci a následná strata práceschopnosti môže nastať z akýchkoľvek príčin vznikajúcich na pracovisku, resp. pri pracovnom procese, pričom poškodenie zdravia je každý pracovný úraz, či choroba z povolania, priemyslová otrava alebo iné poškodenie zdravia pri práci. Zatiaľ čo „ochrana zdravia pri práci“ napĺňa strategickú cieľovú funkciu obsahu pojmu BOZP, „bezpečnosť práce napĺňa jeho taktickú funkciu [1]. Bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci patria medzi najdôležitejšie oblasti sociálnej politiky Európskej únie (EÚ). Zároveň sú aj najnáročnejšími oblasťami, pretože podľa štatistík EÚ: „Každých päť sekúnd utrpí pracovník v EÚ pracovný úraz a každé dve hodiny jeden pracovník zomrie na následky pracovného úrazu.“ [8] Jednotlivé štáty únie čelia buď finančným problémom alebo nedostatkom v odborných poznatkoch a nedokážu sa samé vysporiadať s celou škálou otázok bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci a šíriť informovanosť na jednotlivých pracoviskách. Pre zlepšenie tejto situácie bola v roku 1996 založená Európska agentúra pre bezpečnosť a ochranu zdravia pri práci (EABOZP) s cieľom zaoberať sa otázkami, zhromažďovať, analyzovať a propagovať informácie týkajúce sa BOZP. Poslaním Agentúry je šíriť povedomie a tým prispievať k tomu, aby sa pracoviská v EÚ stali bezpečnejšími, zdravšími a produktívnejšími. Výraz BOZP je uplatňovaný v legislatívnej sústave SR, tiež v teórii a praxi, avšak jeho obsah už nezodpovedá súčasnému zameraniu starostlivosti o túto oblasť, keďže aktivity nie sú orientované len na ochranu zdravia, tzn. zabránenie poškodenia zdravia pri práci, ale súčasne aj na podporu zdravia zamestnancov, teda aj na zvyšovanie úrovne ich zdravia, práceschopnosti a pohody pri práci, tak aby to zodpovedalo všeobecne prijatej definícii zdravia. Na Slovensku zodpovedá za prípravu a kontrolu opatrení ochrany a bezpečnosti pri práci Národný inšpektorát práce, orgán štátnej správy so sídlom v Košiciach, ktorého zriaďovateľom je Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky.

331

2 ZÁKLADNÉ PRÁVNE DOKUMENTY V SR Bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci je v rámci právneho prostredia SR riešená množstvom zákonov, vyhlášok a nariadení. Okrem týchto vnútroštátnych dokumentov však oblasť ochrany a zdravia pri práci ovplyvňujú i medzinárodné zmluvy a záväzky plynúce z dohôd a členstva v medzinárodných organizáciách. Medzinárodné zmluvy a dohody sa pri týchto činnostiach buď prejavujú priamo a majú svoju účinnosť, alebo sa prejavujú prostredníctvom zakomponovania do vnútroštátnych právnych predpisov. V Slovenskej republike oblasť bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci upravujú nasledujúce právne dokumenty. Najvyšším platným právnym dokumentom, od ktorého sa odvíja legislatíva bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci je Zákon č. 460/1992 Zb. Ústava Slovenskej republiky. Táto ako najvyšší právny dokument štátu hovorí: „Zamestnanci majú právo na spravodlivé a uspokojujúce pracovné podmienky.“ (ČL.36, r.1. Zákon č. 460/1992 Zb), pričom však menovite právo na ochranu bezpečnosti a zdravia pri práci uvádza v ČL.36, písmeno c) Zákona č. 460/1992 Zb. Ústava sa však nezaoberá právom pracujúcich všeobecne, ale uvádza i osobitné práva určitých skupín občanov. Týmito skupinami sú ženy, mladiství a osoby zdravotne postihnuté. Ich právo na ochranu zdravia pri práci rieši Čl.38 Zákona č. 460/1992 Zb., ktorý hovorí o práve na osobitné pracovné podmienky, osobitnú ochranu v pracovných vzťahoch a o pomoci pri príprave na povolanie. V neposlednom rade je z pohľadu ochrany zdravia významný Čl.40 odsek 1, Zákona č. 460/1992 Zb. ktorý hovorí: „Každý má právo na ochranu zdravia. Tento článok je síce ponímaný z pohľadu zdravotníckeho ošetrenia, ale nepopiera právo zamestnancov na ochranu zdravia pri práci. Významným právnym dokumentom určujúcim oblasť bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci je Zákon č. 479/2007 Z.z. – Zákonník práce. Tento zákon ako právny dokument určujúci oblasť pracovno-právnych vzťahov nezabúda na základné práva zamestnancov. Ich práva z pohľadu bezpečnosti a ochrany zdravia riešia časti: 3-Pracovný čas a doba odpočinku, 6-Ochrana práce, 7-Podniková sociálna politika, ako aj v 10. časti – Kolektívne pracovnoprávne vzťahy. Táto časť sa však nezaoberá problematikou bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, ale vytvára predpoklady pre kolektívne vyjednávanie za účelom zlepšenia pracovných podmienok a z toho plynúcej bezpečnosti a ochrany zdravia. Ďalším z právnych dokumentov tejto oblasti je Zákon č. 126/2006 Z. z. o verejnom zdravotníctve v znení neskorších predpisov. Tento zákon ustanovuje: a) organizáciu a výkon verejného zdravotníctva, 332

b) podmienky ochrany verejného zdravia a charakteristiky determinantov zdravia, c) opatrenia orgánov štátnej správy v oblasti verejného zdravotníctva pri mimoriadnych udalostiach, d) podmienky prevencie ochorení u ľudí, e) práva a povinnosti fyzických osôb a právnických osôb pri ochrane verejného zdravia, f) výkon štátneho zdravotného dozoru, g) sankcie za porušenie povinností na úseku verejného zdravotníctva. Tento zákon určuje základné determinanty verejného zdravia, stanovuje podmienky pre rizikové práce (§20), ako aj rieši povinnosti zamestnávateľa z pohľadu zdravia pri práci (§19). Zákon však rieši otázku bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci nielen z pohľadu práv zamestnanca, ale aj z pohľadu jeho povinností (§34 Povinnosti fyzických osôb).

Zákon č. 124/2006 Z. z. o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci v znení neskorších predpisov je hlavným právnym dokumentom riešiacim túto oblasť. V rámci neho sú ustanovené všeobecné zásady prevencie a základné podmienky na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci a na vylúčenie rizík a faktorov podmieňujúcich vznik pracovných úrazov, chorôb z povolania a iných poškodení zdravia z práce. V pôsobnosti zákona sú všetky odvetvia výrobnej a nevýrobnej sféry, pričom však táto pôsobnosť môže byť osobitným zákonom obmedzená alebo vylúčená v určených činnostiach vykonávaných v služobnom pomere, prípadne z jeho pôsobnosti môžu byť určité činnosti vyňaté (§2 odsek 4). Neustále však platí povinnosť zamestnávateľa zabezpečovať najvyššiu možnú úroveň bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci. Práva a povinnosti zamestnancov z pohľadu bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci sú v tomto dokumente riešené v §12. Zákon č. 125/2006 Z. z. o inšpekcii práce a o zmene a doplnení zákona č. 82/2005 Z. z. o nelegálnej práci a nelegálnom zamestnávaní a o zmene a doplnení niektorých zákonov pôsobí v týchto oblastiach: a) upravuje inšpekciu práce, ktorej prostredníctvom sa presadzuje ochrana zamestnancov pri práci a výkon štátnej správy v oblasti inšpekcie práce, b) vymedzuje pôsobnosť orgánov štátnej správy v oblasti inšpekcie práce a ich pôsobnosť pri výkone dohľadu podľa osobitného predpisu, c) ustanovuje práva a povinnosti inšpektora práce a povinnosti fyzickej osoby a právnickej osoby. Následne v rámci rozsahu inšpekcie práce stanovuje v §2 odseku 1, písmene a) inšpekciu práce ako dozor nad dodržiavaním právnych predpisov a ostatných predpisov na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci vrátane predpisov upravujúcich faktory pracovného prostredia. Týmto spôsobom 333

sa spolupodieľa na utváraní a dodržiavaní bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci.

Nariadenie vlády SR č. 392/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách pri používaní pracovných prostriedkov okrem vymedzenia základných pojmov stanovuje povinnosti zamestnávateľa a požiadavky na kontrolu a používanie pracovného prostriedku. Tieto požiadavky sú dôležité pre zachovávanie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci. Nariadenie vlády SR č. 391/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách na pracovisko stanovuje základné bezpečnostné a zdravotné požiadavky na všetky pracoviská výrobnej a nevýrobnej sféry s výnimkou: – dopravných prostriedkov mimo pracoviska a na pracoviská v dopravných prostriedkoch, – dočasné pracoviská alebo mobilné pracoviská, – pracoviská, na ktorých sa vykonáva banská činnosť a dobývanie ložísk nevyhradených nerastov, – rybárske plavidlá, – polia, lesy a iné plochy, ktoré sú súčasťou pôdohospodárskeho pracoviska a lesníckeho pracoviska a sú situované mimo ich objektov.

Nariadenie vlády SR č. 281/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách pri ručnej manipulácii s bremenami. V rámci tohto nariadenia sa za manipuláciu z bremenami považuje ručná manipulácia s bremenami, akékoľvek premiestňovanie alebo nesenie bremena vrátane ľudí a zvierat jedným zamestnancom alebo viacerými zamestnancami, jeho zdvíhanie, podopieranie, ukladanie, tlačenie, ťahanie alebo iné pohybovanie, ktoré z dôvodu vlastností bremena alebo nepriaznivých ergonomických faktorov predstavujú riziko poškodenia zdravia, najmä chrbtice zamestnancov. Nariadenie vlády SR č. 276/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách pri práci so zobrazovacími jednotkami stanovuje požiadavky na všetky zariadenia s výnimkou: zariadení s obrazovkou v kabíne vodiča alebo v obslužnom mieste stroja, zariadení s obrazovkou v obslužnom mieste dopravného prostriedku, zariadení s obrazovkou, ktoré nie je určené na plnenie pracovných úloh, prenosných zariadení s obrazovkou používaných dočasne alebo nepravidelne na pracovisku, - zariadení s obrazovkou v registračnej pokladnici, kalkulačku a zariadenie vybavené len malým displejom potrebným na priame použitie zariadenia - písacom stroji s displejom. -

334

Nariadenie vlády SR č. 387/2006 Z. z. o požiadavkách na zaistenie bezpečnostného a zdravotného označenia pri práci. V rámci tohto nariadenia je v §1 odseku 2 definované bezpečnostné a zdravotné označenie pri práci takto: „Bezpečnostné a zdravotné označenie pri práci je označenie, ktoré sa vzťahuje na konkrétny predmet, činnosť alebo situáciu a poskytuje pokyny alebo informácie potrebné na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci podľa potreby prostredníctvom značky, farby, svetelného označenia alebo akustického signálu, slovnej komunikácie alebo ručných signálov.“ Toto nariadenie nevzťahuje na: - označenie nebezpečných látok a prípravkov, výrobkov a zariadení uvádzaných na trh, ak osobitný predpis neustanovuje inak, - označenie používané na riadenie cestnej premávky, dopravy na dráhe, vnútrozemskej plavby, námornej plavby a leteckej dopravy.

Ďalšími právnymi dokumentmi upravujúce oblasť BOZP sú: 1) Nariadenie vlády SR č. 396/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách na stavenisko, 2) nariadenie vlády SR č. 117/2002 Z. z. o minimálnych požiadavkách na bezpečnosť a ochranu zdravia zamestnancov pri banskej činnosti a pri dobývaní ložísk nevyhradených nerastov, 3) nariadenie vlády SR č. 393/2006 Z. z. o minimálnych požiadavkách na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci vo výbušnom prostredí, 4) nariadenie vlády SR č. 395/2006 Z. z. o minimálnych požiadavkách na poskytovanie a používanie osobných ochranných pracovných prostriedkov, 5) nariadenie vlády SR č. 286/2004 Z. z., ktorým sa ustanovuje zoznam prác a pracovísk, ktoré sú zakázané mladistvým zamestnancom, a ktorým sa ustanovujú niektoré povinnosti zamestnávateľom pri zamestnávaní mladistvých zamestnancov, 6) úprava SÚBP a SBÚ č. 11/1975 Ú. v. SSR o expanzných prístrojoch na vstreľovanie, 7) vyhláška SÚBP č. 86/1978 Zb. o kontrolách, revíziách a skúškach plynových zariadení v znení vyhlášky ÚBP SR č. 74/1996 Z. z., 8) vyhláška SÚBP č. 51/1981 Zb. o zaistení bezpečnosti práce a technických zariadení vo vnútrozemskej plavbe, 9) vyhláška SÚBP č. 59/1982 Zb., ktorou sa určujú základné požiadavky na zaistenie bezpečnosti práce a technických zariadení v znení vyhlášky SÚBP č. 374/1990 Zb. a vyhlášky SÚBP č. 484/1990 Zb., 10) vyhláška SÚBP č. 25/1984 Zb. na zaistenie bezpečnosti práce v nízkotlakových kotolniach v znení vyhlášky ÚBP SR č. 75/1996 Z. z., 11) vyhláška SÚBP č. 43/1985 Zb. o zaistení bezpečnosti práce s ručnými motorovými reťazovými pílami,

335

12) vyhláška SÚBP a SBÚ č. 93/1985 Zb. o zaistení bezpečnosti práce pri stabilných zásobníkoch na sypké materiály, 13) vyhláška SÚBP a SBÚ č. 374/1990 Zb. o bezpečnosti práce a technických zariadení pri stavebných prácach, 14) vyhláška SÚBP a SBÚ č. 208/1991 Zb. o bezpečnosti práce a technických zariadení pri prevádzke, údržbe a opravách vozidiel, 15) vyhláška MPSVR SR č. 718/2002 Z. z. na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci a bezpečnosti technických zariadení. Uvedené dokumenty upravujú oblasť bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci. Pri jej utváraní pôsobia dva hlavné smery. Týmito sú pracovno-právne vzťahy, ktoré riešia oblasť vzťahov zamestnanec- zamestnávateľ a druhou oblasťou je zdravotná starostlivosť. Táto oblasť sa zameriava na ochranu zdravia všeobecne. Ich vzájomným pôsobením sa utvára oblasť bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, ktorá je prezentovaná predovšetkým zákonom č. 124/2006 Z.z. o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci. Okrem uvedených dokumentov v oblasti BOZP pôsobia aj iné právne dokumenty, ktoré upravujú určité (špecifické) oblasti tejto problematiky. Ak by sme tieto právne dokumenty členili podľa oblastí, v ktorých pôsobia, mohli by sme hovoriť o týchto oblastiach: 1. Prostriedky – upravujú požiadavky bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci na prostriedky (predmety, nástroje, zariadenia), ktoré sa využívajú pri práci. 2. Prostredie – utvárajú špecifické požiadavky na výkon povolania v určenom prostredí. Toto prostredie môže byť chápané všeobecne (pracovisko), alebo môže byť upravované špecificky (vodná doprava, výbušné prostredie a iné). Tento druh dokumentov sa viaže na prostredie, v ktorom sa práca vykonáva. 3. Činnosti – tieto dokumenty upravujú jednotlivé činnosti a požiadavky na ich vykonávanie. 4. Zamestnanci – upravujú ochranu špecifických skupín zamestnancov. Ide o ich ochranu z pohľadu ich zdravotného stavu a veku. Grafické znázornenie a zaradenie jednotlivých právnych dokumentov podľa tohto členenia je uvedené na obrázku 1.

336

Ústava Slovenskej republiky Zdravotná starostlivosť

Pracovno-právne vzťahy Zákon o inšpekcii práce (125/2006)

Zákonník práce (479/2007)

Zákon o verejnom zdravotníctve (126/2006)

Bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci Zákon o bezpečnosti a ochrane zdravia pri práci (124/2006)

Činnosti

Prostriedky

Prostredie

1. nariadenie vlády SR č. 392/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách pri používaní pracovných prostriedkov, 2. nariadenie vlády SR č. 395/2006 Z. z. o minimálnych požiadavkách na poskytovanie a používanie osobných ochranných pracovných prostriedkov, 3. úprava SÚBP a SBÚ č. 11/1975 Ú. v. SSR o expanzných prístrojoch na vstreľovanie, 4. vyhláška SÚBP č. 86/1978 Zb. o kontrolách, revíziách a skúškach plynových zariadení v znení vyhlášky ÚBP SR č. 74/1996 Z. z., 5. vyhláška SÚBP č. 43/1985 Zb. o zaistení bezpečnosti práce s ručnými motorovými reťazovými pílami, 6. vyhláška SÚBP a SBÚ č. 93/1985 Zb. o zaistení bezpečnosti práce pri stabilných zásobníkoch na sypké materiály.

1. nariadenie vlády SR č. 391/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách na pracovisko, 2. nariadenie vlády SR č. 387/2006 Z. z. o požiadavkách na zaistenie bezpečnostného a zdravotného označenia pri práci, 3. nariadenie vlády SR č. 396/2006 Z. z. o minimálnych bezpečnostných a zdravotných požiadavkách na stavenisko, 4. nariadenie vlády SR č. 393/2006 Z. z. o minimálnych požiadavkách na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci vo výbušnom prostredí, vyhláška SÚBP č. 51/1981 Zb. o zaistení bezpečnosti práce a technických zariadení vo vnútrozemskej plavbe, 5. nariadenie vlády SR č. 117/2002 Z. z. o minimálnych požiadavkách na bezpečnosť a ochranu zdravia zamestnancov pri banskej činnosti a pri dobývaní ložísk nevyhradených nerastov, 6. vyhláška SÚBP č. 25/1984 Zb. na zaistenie bezpečnosti práce v nízkotlakových kotolniach v znení vyhlášky ÚBP SR č. 75/1996 Z. z..,

Zamestnanci

1. nariadenie vlády SR č. 1. nariadenie vlády SR 281/2006 Z. z. č. 286/2004 Z. z., o minimálnych ktorým sa bezpečnostných ustanovuje zoznam a zdravotných prác a pracovísk, požiadavkách pri ručnej ktoré sú zakázané manipulácii s bremenami, mladistvým 2. nariadenie vlády SR č. zamestnancom, 276/2006 Z. z. o a ktorým sa minimálnych ustanovujú niektoré bezpečnostných a povinnosti zdravotných zamestnávateľom pri požiadavkách pri práci so zamestnávaní zobrazovacími mladistvých jednotkami, zamestnancov, 3. úprava SÚBP č. 7/1971 Ú.v. SSR na zaistenie bezpečnosti práce pri prevádzke rádiolokátorov používaných v SSR, 4. vyhláška SÚBP a SBÚ č. 374/1990 Zb. o bezpečnosti práce a technických zariadení pri stavebných prácach, 5. vyhláška SÚBP a SBÚ č. 208/1991 Zb. o bezpečnosti práce a technických zariadení pri prevádzke, údržbe a opravách vozidiel,

1. vyhláška SÚBP č. 59/1982 Zb., ktorou sa určujú základné požiadavky na zaistenie bezpečnosti práce a technických zariadení v znení vyhlášky SÚBP č. 374/1990 Zb. a vyhlášky SÚBP č. 484/1990 Zb., 2. vyhláška MPSVR SR č. 718/2002 Z. z. na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci a bezpečnosti technických zariadení,

Obrázok 1 Vzájomný vzťah právnych dokumentov v oblasti BOZP

337

ZÁVER Právo zamestnancov na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci patrí medzi základné zásady Zákonníka práce. Podpora bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, ochrana zamestnancov, ochrana spoločnosti a životného prostredia pred nepriaznivými účinkami práce je súčasťou štátnej politiky na Slovensku, rovnako ako vo všetkých krajinách sveta. Právna úprava bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci v Slovenskej republike je od 1. 7. 2006 plne harmonizovaná s právom Európskej únie. Účelom novej úpravy je ustanoviť všeobecné zásady prevencie a základné podmienky na zaistenie bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci a na vylúčenie rizík a faktorov podmieňujúcich vznik pracovných úrazov, chorôb z povolania a iných poškodení zdravia z práce. Na dosiahnutie zlepšovania úrovne bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, zlepšenia pracovných podmienok a celkovej kultúry práce však nestačí iba vydať predpis. Je potrebné tieto predpisy presadzovať, vytvárať podmienky a motiváciu pre ich plnenie, ukazovať spôsoby ako dosiahnuť aby sa požadované ciele stali každodennou praxou.

LITERATÚRA: [1] HATINA T. a kol: Terminologický slovník bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, dostupné na: http://www.employment.gov.sk [2] http://www.bozpo.sk [3] http://www.bozp-opp.sk/ [4] http://www.europarl.europa.eu/highlights/sk/eldr1104.html [5] http://www.ibp.sk [6] http://www. jaspi.justice.gov.sk [7] http://www.nip.sk [8] http://www.rpicpo.sk/index.php?clanok=1416

338