BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH. Příloha: Mapa a buzola 30 1

W W W . H U D Y. C Z

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH

10 2 0 0 9

Jak se vybavit – ledovcová túra

02

90 metrů za 5 minut

05

Trénink jištění pádů

07

Vzhůru do rizika!

11

Pád družstva do trhliny

17

Neštěstí na Broad Peaku

19

Destrukce lana kyselinou

21

Poranění končetin

23

Navigace GPS

27

Objevování nebezpečí

39

Svoboda horských vůdců

41

Doba ledová II.

43

Příloha: Mapa a buzola

30

1 2

FUNKČNÍ A MÁLO VÁŽÍ! VYBAVENÍ

Vyplatí se šetřit na váze?

text: Martin Trdla, Dušan Stuchlík, Michal Bulička foto: Oskar Goliáš, Michal Bulička VÝBĚR OBLEČENÍ A OBUVI MŮŽE UMOCNIT ČI ZNIČIT VÁŠ VÝKON I ZÁŽITKY SPOJENÉ S OUTDOOROVÝMI AKTIVITAMI. VHODNÉ OBLEČENÍ NEJEN ŽE NESMÍ OMEZOVAT VOLNOST POHYBU, ZÁROVEŇ DÍKY MODERNÍM TECHNOLOGIÍM POUŽITÝM PŘI VÝROBĚ MATERIÁLŮ DOKÁŽE REGULOVAT KLIMA V BEZPROSTŘEDNÍM OKOLÍ VAŠEHO TĚLA. ODVÁDÍ POT, KONTROLUJE HOSPODAŘENÍ S TEPLEM A OCHRÁNÍ VÁS PŘED VLIVY POČASÍ I UV ZÁŘENÍM.

POŽADAVKY NA OBLEČENÍ

SYSTÉM OBLÉKÁNÍ

Konstrukce oblečení volí rovnováhu mezi odolností (nepostradatelnou, pokud má oděv odolat nástrahám drsného terénu), volností pohybu a nízkou hmotností (kterou vyžadují fyzicky náročné aktivity). S přihlédnutím k primárnímu použití výrobku ustupuje jedna ze stran této rovnice do pozadí ve prospěch druhé, na použití závisí volba materiálu. Hotové výrobky je možné rozdělit podle jejich vlastností a podle materiálů do kategorií „na lehko“ a „běžné“. Z hlediska systému oblékání se první (transportní, základní), i druhá (izolační) vrstva pro kategorie „na lehko“ a „běžné“ neliší. Oblečení, používané jako transportní a izolační vrstva, má v obou kategoriích podobné parametry: hmotnost, použité materiály, barvy, atd. K rozdílům však dochází u třetí vrstvy oblečení, vrstvy, která chrání před vlivy počasí.

TRANSPORTNÍ (ZÁKLADNÍ) VRSTVA Specifickou vlastností této vrstvy je schopnost přenášet vlhkost v kapalném skupenství. Tato vlastnost by neměla být zaměňována s prodyšností, tj. schopností materiálu propouštět vlhkost v plynném skupenství (ve formě vodní páry). Vrstva bývá v přímém kontaktu s kůží. Vyrábí se z hydrofobních syntetických nebo směsových vláken, která izolují a zároveň odvádějí kapalnou vlhkost od povrchu těla. Obecně platí pro jakýkoli druh pohybu, tedy i pro pohyb po ledovci, že prádlo by mělo být při nošení příjemné. Pro aktivní pohyb jsou vhodnější syntetické materiály, které neabsorbují pot a efektivně jej odvádějí. Nevýhodou může být v některých případech fakt, že po opakovaném použití bez vyprání mohou páchnout. Pro volnější pohyb, kdy nedochází k výraznému pocení, jsou vhodné i materiály přírodní, např. vlna, která je teplejší a ani při opakovaném nošení nepáchne, nevýhodou je absorpční schopnost – materiál schne delší dobu.

svrchní oblečení udrželoizolační vrstvy suché. Proto musí být nepromokavé, čímž brání pronikání vlhkosti z vnějšího prostředí, a zároveň prodyšné, aby nedocházelo k hromadění vlhkosti vznikající vlivem pocení uvnitř. Chceme-li zabránit ztrátám tepla prouděním, vnější oblečení musí být navíc větruvzdorné. Zde již dochází k odlišnostem v kategorii „na lehko“ a „na těžko“. Při ledovcové túře závisí výběr vhodného oblečení na prostředí, ve kterém se budete pohybovat. Nadmořská výška téměř vždy nad

IZOLAČNÍ VRSTVA Izolační vrstva se nosí na transportní vrstvě a bývá vyrobena z různých izolačních vláken a textilií. Moderní systém oblékání často používá syntetické materiály, protože syntetická vlákna si dokážou udržet své izolační schopnosti i po zvlhnutí. Kromě toho dobře odvádějí vlhkost od těla, jsou méně nasákavá a schnou rychleji než přírodní izolační materiály. Jako vhodnou izolaci doporučujeme výrobky z fleecových materiálů, high loft (úplety s vysokým vlasem), oblečení plněné izolací Primaloft, nebo produkty z materiálů typu softshell, které mohou zároveň nahrazovat svrchní vrstvu. VRSTVA CHRÁNÍCÍ PROTI VLIVŮM POČASÍ Svrchní vrstva oblečení hraje klíčovou roli v zabezpečení našeho pohodlí. Nepříjemné pocity způsobené promočeným oblečením vznikají v důsledku zvýšení tepelných ztrát těla. Chceme-li jim zabránit, je důležité, aby

F U N K Č N Í A MÁ L O VÁ Ž Í ! p o k ra č o vání na str. 3

2 000 m n. m, sníh a led, možné prudké lokální ochlazení, vítr, sluneční záření a opět sníh a led, které sluneční paprsky odrážejí a zvyšují jejich účinek.

BOTY Pro ledovcovou túru volíme vždy pevné, nejlépe celokožené boty s minimem švů a nepromokavou membránou (např. GORETEX®). Vyhýbáme se modelům, kde je svršek boty tvořen kombinací kůže a tkaniny, protože takové boty nejsou odolné pro několi-

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ

INFO@HUDY 10/2009

BĚŽNÉ

3

VÁHA

BUNDA

Millet AERIAL MAX EVO JKT

526 g

BUNDA SOFTSHELL

Millet WIND FREE JKT

400 g

KALHOTY

Montura VERTIGO LIGHT PANTS

435 g

MAČKY

Black Diamond SERAC

1 180 g

CEPÍN

Camp NEVE

510 g

ŠROUB 16 cm

Black Diamond EXPRES ICE SCREW

145 g

KARABINA HMS

Rock Empire HMS RE 120

KARABINA 2X

Rock Empire SG

140 g

SEDÁK

Rock Empire PEAK QB

410 g

SEŠITÁ SMYČKA

Rock Empire SMYČKA SEŠITÁ 120 cm PAD

SMYČKY

Millet SMYČKY Ø 6 mm 5 m, 3 m, 2x1,5 m

258 g

HOLE

Black Diamond CONTOUR ECLIPTIC SHOCK

664 g

BATOH

Deuter GUIDE LITE 35+

BOTY

La Sportiva NEPAL TREK EVO GTX Celkem

93 g

99 g

1 690 g

850 g 7 400 g

kahodinový pochod ve firnovém sněhu, i když mají goretexovou membránu, a mají nižší tuhost. V kamenitém terénu, který bývá často v okolí ledovce, botu po obvodu výborně ochrání pevná pryžová obsázka, samozřejmostí je podešev z odolného Vibramu. Boty na ledovcovou túru musí být kompatibilní se stoupacími železy – mačkami. Moderní mačky s plastovými úchyty jdou nasadit prakticky na každou botu, ale příjemná chůze vás čeká jen v pevné, kožené botě. Nejvyšší modely pohorek, určené do náročného horského terénu, mají na špičce i patě úpravu na pevné uchycení rychloupínacích maček. Nejlepší pohorky se pyšní fixací kotníku a zajištěním jeho dostatečné pohyblivosti (např. 3D Flex systém u La Sportiva). Speciální vrstva, mezipodešev, se postará o tlumení rázů (např. IBS u La Sportiva nebo Shock Absorb u Hanwag). Obecně platí úměra: čím pevnější, tužší bota do kamenitého terénu, tím vyšší hmotnost, odolnost proti promočení, ale také lepší ochrana nohy.

JAK SE VYBAVIT NA LEDOVCOVOU TÚRU BĚŽNÉ VYBAVENÍ: • MATERIÁLY: všechny materiály musejí splňovat základní podmínku, kterou je odolnost proti oděru. Zároveň být prodyšné, odolné proti větru, nepromokavé. Výrobky z takových materiálů jsou většinou těžší a objemnější, proto název hardshellové produkty, pro jejich výrobu se využívají většinou třívrstvé materiály (GORE-TEX® PRO SHELL). • TECHNICKÉ DETAILY: Bunda – náprsní kapsa, kapsy umístěné nad úrovní sedacího úvazku a bederního popruhu batohu, vhodná je stavitelná kapuce kompatibilní s vaší přilbou a zvýšený límec, odvětrání v podpaží, stahovací spodní okraj bundy a nastavitelné manžety rukávů. Hmotnost 500 až 1 000 g. • KALHOTY: Výztuhy kolen, zadku, vnitřní strany nohavic od kolen dolů, odvětrání na vnější straně stehen, popř. kapsa na mapu na boku nohavice, standardní jsou šle, popř. pásek. Hmotnost cca 400 až 750 g. • BARVY: Pro delší pobyt na ledovci doporučujeme světlejší barvy, protože tmavé povrchy dopadající slunečního záření absorbují a mění je na teplo. Světlé povrchy naopak většinu energie odrážejí. • POUŽITÍ: Při dlouhodobých pobytech v náročných a extrémních podmínkách, skalní lezení, ledové lezení. • PRODUKTY: Axon Pro GTX EVO Jacket, Guide 3 Jacket, Stratosphere Pants. • BOTY: Karakorum nebo Nepal Evo GTX.

F U N K Č N Í A M Á L O VÁ Ž Í ! p o k ra č ování na str. 4

INFO@HUDY 10/2009

4 LEHKÉ

VÁHA

BUNDA

The North Face W CIRCADIAN PACLITE JACKET

470 g

BUNDA SOFTSHELL

The North Face W APEX TREKKING PANT – REGULAR

550 g

KALHOTY

The North Face W TKA 100 KHYBER ZIP NECK – EU

280 g

MAČKY

Camp STALKER

960 g

CEPÍN

Black Diamond VENOM ADZE 50 cm

525 g

ŠROUB 16 cm

Black Diamond EXPRES ICE SCREW

145 g

KARABINA HMS

Black Diamond VAPOR LOCK

52 g

KARABINA 2X

Black Diamond SG POSITRON SCREWGATE

112 g

SEDÁK

Rock Empire LIGHTNING

350 g

SEŠITÁ SMYČKA

Rock Empire SMYČKA SEŠITÁ 120 cm DYNEEMA

57 g

SMYČKY

Millet SMYČKY Ø 6 mm 5m, 3 m, 2x1,5 m

258 g

HOLE

Black Diamond SYNCRO ELLIPTIC

604 g

BATOH

Deuter GUIDE LITE 28SL

1 050 g

BOTY

Hanwag ALASKA

756 g

Celkem

6 169 g

F U N K Č N Í A MÁ L O VÁ Ž Í ! konec

LEHKÉ VYBAVENÍ: • MATERIÁLY: převažuje použití 2- a 2,5vrstvých materiálů, a to pro jejich lepší sbalitelnost, nízkou hmotnost, vysokou prodyšnost, nepromokavost a stálou odolnost proti větru (GORE-TEX® PACLITE® Shell, GORE-TEX® PRO SHELL 2L, Entrant DT ™, Dryedge all weather 2L, Hyvent™Alpha, HyVent DT 2,5L, eVent 2l). • TECHNICKÉ DETAILY: Bunda, kalhoty – veškeré technické prvky jsou vždy na úkor nízké hmotnosti, z tohoto důvodu je dobré zvážit, pro jaké použití budete bundu nebo kalhoty nejčastěji oblékat, a podle toho zvolit jejich vybavenost kapsami, kapucí, manžetami na koncích rukávů a nohavic, odvětráním v podpaží atd. Z důvodu zachování nízké hmotnosti nemá oblečení zesílení v namáhaných partiích. Hmotnost bundy cca 300 až 500 g. Hmotnost kalhot cca 250 až 350 g. • BARVY: Volba barvy oblečení závisí velkou měrou na vašem vkusu, doporučujeme vybírat výraznější barvy, které jsou rozpoznatelné a nesplývají s okolím, což oceníte v případě nouze. • POUŽITÍ: Veškeré oblečení z kategorie „na lehko“ je vhodné pro vycházky v přírodě, výlety, jedno- či vícedenní túry, při kterých nedochází k velkému zatěžování oblečení oděrem (skialpinismus, lezení), nebo jako oblečení záložní. Nezabere moc místa v batohu a ani jej výrazně nezatíží, může být vždy po ruce. • PRODUKTY: Aerial Max EVO Jacket, Prophecy Paclite Jacket, Prophecy Paclite Pant, Kefren Jacket, Kefren Pant. • BOTY: Alaska GTX nebo Tatra GTX

VÝSLEDEK Pokud zvolíme běžné vybavení zvážímě 7400 g, když to porovnáme s odlehčenými, přitom fukčními alternativami jednotlivých produktů, dojdeme k součtu 6169 g. To je o 1,23 kg méně a úspora váhy činí 20%, tedy celou pětinu – a to už stojí za zvážení.

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ .

HOROLEZECTVI

Metoda rychlého lezení text a foto: Heinz Zak

„AM LIMIT“ – FILM O POKUSU BRATŘÍ HUBERŮ PROSTOUPIT V REKORDNÍM ČASE„THE NOSE“ – NADCHNUL ŠIROKOU VEŘEJNOST. RYCHLOSTNÍ LEZENÍ PŘITAHUJE LIDI DO KINA – TO SI HEINZ ZAK OPRAVDU NIKDY NEPOMYSLEL, KDYŽ V MLÁDÍ TRÉNOVAL LEZENÍ NA RYCHLOST. NYNÍ NÁM PORADÍ NĚKTERÉ TECHNIKY JIŠTĚNÍ, KTERÉ JSOU PŘI RYCHLOSTNÍM LEZENÍ NEJEFEKTIVNĚJŠÍ. Snaha o co nejrychlejší průstup stěnou není objev posledních let. Rychlostní lezení, ve všech svých podobách, tu bylo odjakživa. Každá lokální lezecká scéna měla vždy své vlastní rychlostní tůry: Lezci z Innsbrucku podnikali již v sedmdesátých letech závody v cestách stěny Martinswand, o které však zbytek světa jevil pramalý zájem. Ve stěně Martinswand, stejně tak jako je tomu dnes na El Capitan, byla závodní trať přesně stanovena – čas se měřil od parkoviště po vrchol stěny. Tak tomu bylo pro ty, kdo si cenili zdraví svých kolen. Ti ostatní zastavovali stopky, teprve když znovu dosáhli silnice. Jedna z nejznámějších rychlostních scén se odehrávala odjakživa v Yosemitském údolí. Od počátku sedmdesátých let jsou zde vedeny přesné záznamy o nejrychlejších výstupech všemi známými cestami. Nejoblíbenějšími rychlostními klasikami jsou normální cesta na Royal Arches (5. stupeň obtížnosti, 300 m), Nutcracker (6, 200 m), Steck – Salathé na Sentinel Rock 6, 400 m), a samozřejmě také The Nose na El Capitan (6 A2, 1 000 m) – patrně nejznáměj-

ší lezecká cesta Ameriky. Jim Bridwell, John Long a Billy Westbay zde slavili již v roce 1975 první jednodenní průstup, a stejně tak nepředstavitelný a nedosažitelný se zdál být rekord Petra Crofta a Hanse Florinea z roku 1992, kteří cestou prostoupili v čase 4 hodiny 22 minut. V roce 2002 zvládnul Yuji Hirajama společně s Hansem Florinem stejnou cestu v čase 2.48:55. To, že Florine přitom celou cestu vyjümaroval, je při takovémto průstupu stejně tak nepodstatné, jako volba techniky, která přitom byla použita – počítá se jen čas. Alexander a Thomas Huberové po mnohých pokusech zlepšili rekord na 2.45:45. Snaha o dosahování takovýchto smysluplných či nesmyslných rekordů vždy existovala a existuje všude po celém světě. Pro nezasvěcené jsou takovéto rychlostní průstupy stěnami, jakými jsou severní stěna Eigeru či El Capitan, absolutně nepochopitelné. V žádném případě však není rychlostní lezení vyhrazeno pouze pro lezce absolutní světové špičky. V následujícím textu chci objasnit, jak funguje rychlostní lezení ve spojení s lanovou technikou.

ZÁKLADY 1. víra, že člověk může být vždy rychlejší 2. správná logistika 3. absolutní disciplína a pečlivost 4. žádný spěch

JEDNODUŠE RYCHLE Nejprve je plánovaná rychlostní cesta prostoupena ve všem poklidu. Podle toho, jak komplikovaná je skladba jisticího řetězce, je vhodné si již v průběhu lezení dělat přesné poznámky, například o tom, na kterém místě bude použit příslušný vklíněnec, jaké je optimální řešení příslušného jisticího stanoviště, které jisticí stanoviště je možné vynechat, kdo bude prvolezcem na kterých délkách a jaký materiál je potřebný pro každou lanovou délku. Pokud zbývá dostatek času, mohou být určitá místa i vícekrát prostudovaná s jištěním shora, aby bylo dosaženo optimálního průběhu pohybů. Aby se člověk vůbec dostal do živlu rychlostního lezení, je vhodné opakovaně a na čas prostupovat dobře známou cestou s jiště-

disciplína pečlivost tím nejvyšším principem. Opravdu rychle lézt můžu pouze tehdy, pokud jistě vím, že je jisticí stanoviště stoprocentně bezpečné a já sám budu správně jištěný. Pro trénink těchto základních principů jsou nejvhodnější dobře odjištěné vícedélkové cesty. Tempo lanového družstva musí být přirozeně vždy přizpůsobeno specifikám každé cesty. Sami a

INFO@HUDY 10/2009

90 METRŮ V PĚTI MINUTÁCH

ním shora. Pouze tak se lze propracovat k dokonalému průběhu pohybů, které pak dovolí rychlé, dynamické a přesto bezpečné lezení. Mojí tréninkovou cestou byla vždy 90 m vysoká „Jungmannschaftsriss“, stupeň obtížnosti 6+. Zpočátku se mi 20 minut zdálo opravdu málo a později jsem jen stěží mohl uvěřit tomu, když jsem náhle stlačil čas pod 5 minut. Stejně tak důležité jako vlastní lezení je optimalizace řešení jisticích stanovišť, jištění obou partnerů a vzájemné porozumění. Zcela jasně řečeno: Rychlostní lezení nemá nic co do činění s ledabylým řešením jisticích stanovišť a nesprávných povelů předstírajících bezpečnost (např. povel „jistím pojď“, zatímco lano ještě není založeno do jisticí pomůcky). Při rychlostním lezení je

5

9 0 M E T R Ů V P Ě T I M I N U TÁ C H pokračování na str. 6 se budete divit, o kolik rychlejší budete při druhém či třetím průstupu stejnou cestou. Jako přípravu pro náš „Laliderer – Hattrick“ (Charlie Chaplin 6+, 700 m; Nordwestschneidung 6, 700 m; Schmidt – Krebs 6-, 800 m) jsme společně s Petrem Gschwendnerem prostoupili nejprve každou cestou zvlášť. Při prvním výstupu Chaplinem jsme potřebovali asi 9 hodin. Během našeho hattricku jsme tuto cestu vylezli během 4 hodin a 20 minut, přestože jsme se do určité míry šetřili pro průstup dvěmi dalšími stěnami. Při takzvaných „enchainments“, tj. více výstupech za sebou, hraje důležitou roli správné načasování: Otázka kdy a do které cesty se nastoupí jako první, je stejně tak důležitá jako optimální spojení sestupu a nástupu do další stěny. Petrovi Janschekovi a mně se jako prvnímu evropskému lanovému družstvu podařil v roce 1999 „enchainment“ El Capa

(cestou the Nose) a severozápadní stěny Half Dome ve 22 hodinách a 22 minutách. Probírali jsme organizaci celé akce velmi podrobně a náš recept na úspěch vypadal nakonec následovně: • 15.00 nástup do severozápadní stěny Half Dome • průstup stěny ve 4 hodinách • běh zpátky do Yosemitského údolí • konzumace pizzy • 22.00 nástup do „The Nose“ • lezení po celou noc • 13.22 zakončení výstupu u stromu na vrcholu stěny Abychom mohli náš sen realizovat, používali jsme při výstupu dvě jisticí techniky vhodné pro rychlostní lezení, a to: systém Tibloc a shortfixing

E a^RT !( S^[^ ZT b[^dĒT]Ó Se^d eãi]P\ ]ãRW eãa^QRĹ ]P ^dcS^âêÏ\ caWd 2P\_ P2PbX]q?a^]ÇbYPZ^_a^]TYeĖcÓ^QRW^S]ÓĮT cĖiTRb^dcS^âêã\^_a^SdZche]PÓaT_dQ[XRT "!^QRW^SĹeêAP'^QRW^SĹ]PB[êT]bZdYT SĹ[TXcÏPQhRW^\]PX\iÇZPi]ÓZĹ\]PQÓS[XR^ ]TYXaÓeãQĖaehb^RTZeP[Xc]ÓRW_a^SdZcĹB_^YT ]Ói]PĒTZ2P\_P2PbbX]]Ç\d\^]Ó_^SbcPc]Ė aîÓĮXc ]PQÓSZd cTRW]XRZÏW^ [TiTRZÏW^ \PcTaX Ç[d b _aÛTbX^]Ç[]Ó\ STbXV]T\ I]PĒZP 2P\_ \Ç ![Tc^dcaPSXRXPiZdT]^bcXbeãa^Q^dW^ a^[TiTRZÏWêhQPeT]ÓPiPZ[PSPcT[i]PĒZh2PbbX] AXRRPaS^2PbbX]YT_a^\]^WÏ[TiRT^_aPeSê^d Xe^d[TVT]S^d

SYSTÉM TIBLOC

SHORTFIXING

Tato technika umožňuje lanovému družstvu nejen přiměřené zajištění, ale také současný postup. Prvolezec na spolehlivých stanovištích zavěšuje do vyrovnávací smyčky HMS karabinu (důležité!), do ní zakládá lano a Tibloc tak, aby Tibloc blokoval lano při tahu od karabiny dolů (nemůže se tedy stát, aby druholezec strhnul při svém pádu prvolezce ze stěny). Lano musí být do karabiny a Tibloku založeno tak, že při případném pádu prvolezce prochází lano nejen Tiblokem, ale i karabinou! Viz obrázek na str. 5. Tato technika musí být samozřejmě nejprve pilně natrénována „na suchu“. Pokud tedy lanové družstvo používá ke vzájemnému jištění Tibloc, může prvolezec vyvádět bez problémů jednu délku za druhou, aniž by se musel zastavovat na stanovištích. Důležité je to, aby mezi prvolezcem a druholezcem bylo vždy alespoň jedno stanoviště s Tiblokem. Optimální jištění prvolezce je však zaručeno pouze tehdy, je-li lano mezi lezci napnuté. Při použití tohoto způsobu jištění jsme společně s Petrem prostoupili pěti sty metry ve stěně Half Dome. Každý z nás věděl přesně, kam umístit svůj „tiblok“ v jednotlivých lanových délkách, každý z nás měl pro tento účel připravený celý set, stejně tak jako čtyři až pět dalších pro zřízení ostatních stanovišť. Tato technika může být za určitých podmínek výhodná především pro „normální“ výstupy v horském terénu. Použití této techniky při výstupech v mírnějších firnových a ledových stěnách je již několik let rovněž vyučováno.

Tato technika jištění je nejosvědčenější metodou pro těžké cesty (cca. Od 7. stupně obtížnosti). Existují dvě varianty „shortfixingu“.

JEDNODUCHÝ SHORTFIXING Po dosažení jisticího stanoviště fixuje prvolezec jisticí lano, aniž by dobíral druholezce. To stojí čas a sílu. Druholezec se na konec lana nenavazuje, ale šplhá pomocí jümarů po tomto laně vzhůru a cestou sbírá použité jištění. Po dosažení jisticího stanoviště předává druholezec materiál potřebný pro další délku prvolezci. Ten je stále navázán na horním konci dolů volně visícího lana, a to až do té doby, dokud nedojde k výměně partnerů. Petrovi a mě tato technika postačovala pro noční průstup cestou „The Nose“.

mo, že je schopen ve stejném čase vylézt 20 metrů ve spáře sedmého stupně obtížnosti. Odměří proto přesně 20 metrů lana, to zafixuje a pokračuje v lezení. Podle toho, kde založí další jištění, riskuje při lezení nejvyšší možnou rychlostí pád od 20 do 40 metrů. Tento způsob lezení je opravdu nebezpečný, neboť lano v tomto případě poskytuje pouze zdánlivý pocit bezpečí. (Mírnější variantu tohoto způsobu zajišťování představuje použití GriGri, při kterém se prvolezec zajišťuje stejným způsobem jako při lezení sólo, a tím případnou délku pádu podstatně zkracuje.) Například Dean Potter a Timmy OŃeil používali kvůli redukci hmotnosti, a tím i vyšší rychlosti při svých výstupech pouze devítimilimetrové lano, což už samozřejmě hraničí se šílenstvím.

HIGH SPEED SHORTFIXING Lámání tvrdých rekordů je celkově dost nebezpečné. Aby bylo lezení opravdu rychlé, musí prvolezec zakládat jen minimum jištění, čímž zaprvé šetří čas, za druhé sílu díky nízké hmotnosti jisticích prostředků, které má při sobě. Když prvolezec dosáhne jisticího stanoviště, odměří právě takovou délku volného lana, jakou je schopen vylézt do té doby, než rovněž jeho partner šplhající po laně dosáhne stanoviště. Ten se samozřejmě snaží šplhat co nejrychleji, aby mohl v co nejkratším čase poskytnout prvolezci plnohodnotné zajištění. Příklad: Lanové družstvo přesně ví, kolik času potřebuje druholezec k vyšplhání 40 metrů po laně (asi 3 min). Prvolezeci je rovněž zná-

9 0 M E T R Ů V P Ě T I M I N U TÁ C H konec

SERAC CLIP / STRAP Velmi dobré mačky na VHT s možností lezení kratších úseků v kolmém terénu. Včetně vložek proti nabalování sněhu.

Použití: VHT, horolezectví Velikost: 36–46 v EU Hmotnost: 1180 g (včetně vložek ABS) Antiboot: guma Typ upínání: rychloupínací systém na patě, řemínky, plast Materiál: ocel

Cena: 3150 Kč

HUDYpartner: 2930 Kč

INFO@HUDY 10/2009

6


TRÉNINK BEZPEČNÉHO JIŠTĚNÍ A PÁDŮ LEZENÍ

Víte, jak jistit pády? text: Stefan Kleinhappl

foto: Peter Plattner

Ilustrace: Lisa Manneh

PODLE ANALÝZ STOJÍ ZA VĚTŠINOU LEZECKÝCH NEHOD NESPRÁVNÉ JIŠTĚNÍ. PRO BEZPEČNÉ ZACHYCENÍ PÁDU JE PODSTATNÁ SOUHRA PADAJÍCÍHO S JISTÍCÍM. V NÁSLEDUJÍCÍM TEXTU PŘEDKLÁDÁME NÁPADY PRO METODICKÝ TRÉNINK POTŘEBNÝCH DOVEDNOSTÍ.

INFO@HUDY 10/2009

Ten, kdo jistí prvolezce, musí být schopen zachytit jeho pád. Pouze výjimečně je však tato dovednost nacvičována začátečníky. Lezení na hranici pádu, denní chléb ostřílených borců, není na úrovni začátečníků běžné. K pádům však dochází i u začátečníků. V této nové situaci jsou pak mnozí jistící překvapeni. Ve výuce by měla situace vypadat zcela odlišně. Již na úrovni začátečníků je možné efektivně trénovat bezpečné padání a zachycování pádu. V posledních letech vzniklo v oblasti vzdělávání v rakouském Alpenvereinu něco jako standardní program pro trénink padání a jištění, který však nezohledňuje úroveň dovedností a psychické vyspělosti frekventantů. Znamená to, že u začátečníků i pokročilých jsou užívány většinou stejná cvičení a stejné postupy.

7

DYNAMICKÉ JIŠTĚNÍ – SPRÁVNÉ PADÁNÍ Předpokladem pro zahájení tréninku padání je správné uvedení frekventantů do problematiky vyvádění a jištění prvolezce. V ideálním případě bylo v přípravné fázi cvičeno odsednutí do mírně prověšeného lana při

jištění top-rope (s horním jištěním). Nutná je opatrnost při použití nových, impregnovaných a stále tenčích jednoduchých lan. Při použití určitých jisticích pomůcek mohou vést vlastnosti nových lan ke vzniku menší brzdné CO JE DYNAMICKÉ JIŠTĚNÍ? Statické jištění používáme v případě, že chceme zabránit hrozícímu pádu až na zem. Pokud toto nebezpečí nehrozí, je výhodnější jistit dynamicky. Zabrání se tím prudkému nárazu lezce do stěny a jeho tělo nepocítí tvrdý dopad do sedáku. Při pádu vzniká vždy kyvadlový oblouk, pokud je lano zabrzděno prudce, tzv. „natvrdo“. Čím dynamičtější je jistící pohyb (čím delší je prokluz lana jisticí pomůckou), tím pomalejší je kyvadlový pohyb padajícího a tím měkčí jeho přistání. JAK JISTIT DYNAMICKY? Dynamické jištění provádíme dvěma způsoby. První spočívá v řízeném prokluzu lana jisticí pomůckou. Pro toto jištění se hodí kyblíky, ale i osma nebo karabina HMS. Nejde provádět u poloautomatických jistítek. Druhou možností je dynamické jištění tělem, které se vyznačuje bezpočtem variací. Jde o povolení lana prostřednictvím přesunu těla jistícího.

síly a k rychlejšímu prokluzu lana jisticí pomůckou. Před každým cvičením je pak samozřejmé provedení vzájemné kontroly lezců.

PADÁNÍ Ze strachu z možného kontaktu se stěnou se většina padajících odráží příliš silně směrem vzad. Zvláště v kombinaci se statickým způsobem jištění při tom vzniká silný akcelerační efekt a následuje velmi tvrdý náraz do stěny. Z toho vyplývají dva závěry: • Čím silněji odskočí padající směrem vzad, tím silnější bude impuls směrem ke stěně v okamžiku, kdy se lano napne. • Čím statičtěji bude provedeno jištění, tím silnější bude zrychlení směrem ke stěně.

DYNAMICKÉ JIŠTĚNÍ Nejvyšší prioritou musí být samozřejmě samotné zachycení pádu. V druhé řadě by však měl být pád zbrzděn také dynamicky, aby nedošlo ke zranění padajícího tvrdým nárazem na stěnu. Na začátku je tedy důraz kladen na zachycení pádu. K tomu se přidává nepatrná míra dynamiky. Pro pokročilé nabírá

„měkké“, dynamické jištění stále více na významu, neboť padání patří na této úrovni k dennímu pořádku. Dynamického jištění je dosahováno dvěma technikami: • Dynamické jištění jisticí pomůckou • Dynamické jištění tělem

Dynamické jištění jisticí pomůckou Vyžaduje takový prostředek, který umožňuje lanu i pod zatížením kontrolovaný průchod. Poloautomaty nejsou pro tento účel vhodné a při kurzech by neměly být používány. Výjimkou je lezecká dvojice s velkým hmotnostním rozdílem v neprospěch jistícího. V tomto případě je většinou efekt dynamického jištění tělem

T R É N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ D Ů pokrač ování na str. 8

8

INFO@HUDY 10/2009

dostatečný, pokud jistí ten lehčí… To však neznamená, že každý hmotnostní rozdíl mezi prvolezcem a jistícím je při lezení akceptovatelný. Hmotnost prvolezce by neměla přesáhnout hmotnost jistícího více než o třetinu. Speciální triky (zvýšení tření lana, zatížení jistícího) nepatří na úrovni kurzů ke standardním postupům ke kompenzaci velkého hmotnostního rozdílu. Dynamického jištění tělem Je dosahováno pohybem jistícího ve směru tahu lana. Existují zde dvě možnosti: • jistící se nechá táhnout a tahu se nebrání. Tak je vzniklá síla pomalu zbrzděna (pasivní dynamické jištění tělem). • jistící se vědomě pohybuje ve směru tahu lana (aktivní dynamické jištění tělem) Pokud jistící pohyb svého těla reflexivně blokuje, nebo dokonce ustoupí o krok vzad, nejedná se o dynamické jištění. Obě techniky mohou být použity ve vzájemných kombinacích odpovídajících různým úrovním pokročilosti lezců. • dynamické jištění jisticí pomůckou pro začátečníky • dynamické jištění jisticí pomůckou a pasivní dynamické jištění tělem pro mírně pokročilé • dynamické jištění jisticí pomůckou a aktivní dynamické jištění tělem pro pokročilé CVIČENÍ NA ZEMI Při dynamickém jištění jisticí pomůckou pohybuje začátečník pouze rukama ve směru tahu lana. Mírně pokročilý se nechá lanem mírně táhnout. Pokročilý provede aktivní pohyb vpřed.

Dynamické jištění jisticí pomůckou pro začátečníky Dynamické jištění jisticí pomůckou vyžaduje stejné pohyby rukou, jaké jsou zapotřebí k po-

volování lana při jištění prvolezce. Díky již dříve nacvičenému pohybovému stereotypu je nyní trénink této dovednosti snazší. Pokud je síla při pádu dost velká, je navíc tělo taženo vpřed a kromě dynamického jištění jisticí pomůckou se navíc automaticky přidává i pasivní dynamické jištění tělem. Pro začátečníka je toto nevědomé pasivní dynamické jištění tělem prvním krokem k jeho aktivní variantě.

PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ K DYNAMICKÉMU JIŠTĚNÍ Cvičení na zemi Předtím, než začneme s vlastním cvičením na stěně, je vhodné frekventanty provést jednotlivými fázemi dynamického jištění pomocí několika průpravných cvičení na zemi. Lezec je navázaný a stojí naproti jistícímu. Lano je volné, lezec provádí rychlý pohyb směrem od jistícího. Nejprve pomaleji, s každým opakováním pak rychleji a silněji.

HMS RE 120 Karabina HMS se zámkem Key Lock.

Typ: HMS Hmotnost: 93 g Nosnost podélná: 24 kN N Nosnost příčná: 8 kN Nosnost s otevř. zámkem: em: 8 kN Rozevření: 23 mm

1. Začátečníci – dynamické jištění jisticí pomůckou Výchozí pozice brzdící ruky musí být za jisticí pomůckou co nejdále, držena níže stranou od těla. Když jistící cítí tah lana, pohybuje se brzdící ruka směrem k jisticí pomůcce. Ruka nebrzdí pohyb od začátku, ale nechá se pasivně táhnout. Pozor! Brzdící ruka musí lano stále pevně svírat, lano nesmí rukou proklouzávat. Ruka se však nesmí dostat do bezprostřední blízkosti jisticí pomůcky, jinak vzniká nebezpečí skřípnutí ruky. Toto cvičení vícekrát opakujeme do té doby, než je načasování pohybů dobře zvládnuté. Jako obměnu můžeme cvičení provádět i se zavřenýma očima. Začátečníci se tento pohyb snadno učí, dynamické jištění tělem doprovází toto cvičení na zemi obvykle au-

STREAK Sportovní model úvazku, plně polstrovaný a stavitelný. Inovovaný tvar polstrování nohaviček. Sportovní úvazek, 3 QB spony, nastavitelné nohavičky, 3D polstrování, pevnost poutek 5 kg.

Hmotnost: 505 g Velikost: XS-M, M-XXL Konstrukce: sendvič s polstrováním Přezka: QB Poutka na materiál: popruhová

Cena: 250 Kč

Cena: 999 Kč



T R É N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ D Ů pokrač ování na str. 9

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ . délky pádu. Jakmile jistící ucítí tah lana, jde aktivně ve směru jeho tahu.

2. Mírně pokročilí – dynamické jištění jisticí pomůckou a pasivní dynamické jištění tělem Při tomto cvičení je vzniklá síla vědomě zbrzděna pouze tělem. Lano je fixováno k úvazu jistícího, pracuje se bez použití jisticí pomůcky. Lezec se opět pohybuje směrem od jistícího. Následuje pomalé a plynulé zbrzdění tělem jistícího. Ten se nechá pasivně táhnout až do úplného odeznění pádové energie. Při tom je důležité, že jistící nedělá žádný aktivní krok ve směru tahu. I toto cvičení může být nacvičováno se zavřenýma očima.

Aplikovaná cvičení k dynamickému jištění prováděná na stěně Při cvičeních na stěně je třeba dodržovat několik důležitých pravidel: • Svislý nebo mírně převislý terén je k nácviku pádů bezpečnější. • Jistící a lezec musí mít k dispozici dostatek prostoru. Nácvik pádů v přeplněné hale není možný. • Dvoučlenná družstva jsou sestavena tak, aby hmotnostní rozdíl trénujících nečinil více než 30 % v neprospěch jistícího. • Použití nových, hladkých lan není vhodné, neboť mohou mít malé tření.

3. Pokročilí – dynamické jištění jisticí pomůckou a aktivní dynamické jištění tělem V této fázi se tělo aktivně pohybuje ve směru tahu. Z toho vyplývá značné prodloužení

WOMEN'S TKA 100 KHYBER ZIP NECK Lehký, hřejivý pulover s dlouhým zipem. Použitý materiál je speciálně ošetřen proti žmolkování.

Materiál: TKA 100 fleece – 100 % Polyester Velikost: XS–XL Barva: červená, modrá

Cena: 1590 Kč


Před vlastním nácvikem musí být objasněna a prodiskutována následující opatření: • V první fázi nácviku a všeobecně u začátečníků se vyvarujeme neohlášených pádů. • Zpočátku dává trenér pokyn k pádu. • Do posledního postupového jištění je lano zavěšeno prostřednictvím dvou expresek vzájemně otočených zámky proti sobě nebo do karabiny se šroubovou pojistkou zámku. • Stanoviště jistícího je mimo pádovou linii lezce. Abychom se vyhnuli nebezpečí kolize lezce a jistícího, doporučuje se zavěsit první expresku do jištění v sousední cestě. • Nošení helmy při nácviku je na zvážení. Prvolezec (padající) dbá na následující: • Tělo je zpevněné, těžiště před pánví (lehce vystrčený zadek), nohy mírně rozkročené a pokrčené.

• Neodskakovat dozadu, nesklápět se vzad (nebezpečí přetočení se a poranění hlavy), nejlépe lehce odpadnout vzad (jako kapka vody). • Při pádu se nikdy nechytat lana vedoucího od jistícího k bodu postupového jištění (nýty,borháky), expresky ani chytů. • Nikdy nemít lano za nohou. 4. Aplikovaná cvičení pro začátečníky Na úrovni začátečníků se při tréninku vyvarujeme jakýchkoli neohlášených pádů. Stupeň obtížnosti cesty musí být přizpůsoben úrovni frekventantů tak, aby trénující padali opravdu jen v naplánovaném místě. Řešení je však často obtížné, neboť svislý nebo dokonce převislý terén je i přes velké chyty pro začátečníky často nepřekonatelný. Napoprvé by měl lezec alespoň dvakrát provést cvičný pád z polohy, při které má pánev ve výšce posledního jištění. Až poté trénujeme pády s jištěním mezi pánví a koleny. Na úrovni začátečníků nejsou pády s jištěním pod úrovní kolen vhodné. Pokud však přeci jen někdo trvá na takovéto výšce pádu, měl by být jistícím trenér. Pro uvedené úrovně pádů by měla být vždy stanovena minimální výška, ve které se nácvik bude provádět. Jistící dělá to, co se naučil – dynamické jištění jisticí pomůckou. 5. Aplikovaná cvičení pro mírně pokročilé Od předcházejících cvičení můžeme na této úrovni přejít k pádům z výšky kotníků na úrovni posledního jištění. Předpokladem však je, že frekventanti uspokojivě zvládli techniku

dynamického jištění při cvičeních nižší úrovně. Do hry zde přichází rovněž pasivní dynamické jištění tělem. Také v této fázi nácviku by měl být pád předem ohlášen.

6. Aplikovaná cvičení pro pokročilé Na této úrovni je většinou možné začít s nácvikem pádů s jištěním ve výšce kolen. Na konci metodické řady by pak měli být frekven-

INFO@HUDY 10/2009

tomaticky. V této fázi by však nemělo být vyžadováno jeho vědomé provádění.

9

T RÉ N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ D Ů p okrač ování na str. 10 tanti schopni odskočit s jištěním pod úrovní chodidel. Před zahájením těchto cvičení musí být již obě metody dynamického jištění (jisticí

pomůckou i tělem) dobře nacvičeny. Při aktivním dynamickém jištění tělem zkouší nyní jistící naskočit na stěnu (při svislém nebo leh-

ce převislém terénu), nebo směrem ke stěně popoběhnout (při silně převislém terénu)

PŘED ODLETEM… Na umělých stěnách je první jištění často tak nízko, že při aktivním dynamickém jištění tělem hrozí nebezpečí, že se jisticí pomůcka dostane do karabiny první expresky a jistící v ní zůstane viset. Při nácviku pádů je proto vhodné vyháknout před vlastním pádem první expresku z jištění. Při aktivním dynamickém jištění tělem dochází automaticky ke značným délkám pádu. Při pokusech na umělé stěně zůstává padající

viset většinou na úrovni pátého jištění shora od poslední zavěšené expresky. Ten, kdo si předem jištění odpočítá, udělá si snadno představu o tom, jak velká bude celková délka pádu. Správně padat a pád jistit vyžaduje tedy určité know-how a dobrý přehled. V přeplněných lezeckých halách není často snadné zajistit pro trénink pádů a jejich jištění dost prostoru. Z tohoto důvodu by měly být tyto dovednosti nacvičovány nejlépe v prostoru lezecké haly odděleném od ostatního provozu. Nezbývá tedy než popřát „šťastný let!“

CVIČENÍ NA STĚNĚ Prvolezec přizpůsobí výšku pádu úrovni svého jistícího. Průběh nácviku od jistícího začátečníka po pokročilého jistícíhl má následující fáze: pasivní dynamické jištění jisticí pomůckou dynamické jištění jisticí pomůckou, pasivní dynamické jištění tělem dynamické jištění jisticí pomůckou, aktivní dynamické jištění tělem

HALF DOME

ALIAS VEST

VERTIGO LIGHT PANTS

Lehká a pohodlná přilba vhodná pro všechny druhy lezení. Efektivní odvětrávací systém zajišťuje dobrou ventilaci vzduchu. Integrované upnutí čelovky.

Nezáleží, je-li vítr jižních nebo severních směrů, vesta od Montury čelí úspěšně i uragánu. Má nízkou hmotnost a perfektně sedí. Boční elastické panely, prodloužený zadní díl.

Odlehčená verze skutečného bestselleru posledních let – kalhot Vertigo – nižší hmotnost a větší prodyšnost. Elastické panely, kevlarové vyztužení na kolenou a ve spodní části nohavic.

Materiál: No Wind® Bistretch Shell Hmotnost: 309 g (L) Velikost: S–XXL Barva: červená, černá

Materiál: Kepro Light, Bistretch, Air Bistretch Hmotnost: 435 g (L) Velikost: S–XXL Barva: černá/šedá

Hmotnost: 360 g Rozsah velikostí: 53–61 cm Barva: modrá, bílá, šedá, oranžová Použití: skalní lezení, VHT, lezení v ledu

MODAL COOLMAX® FX HIKER – TMCF Ponožky vyrobené novou technologií TRI LAYER. Použitá kombinace materiálů udrží nohy v suchu i při náročných túrách.

Materiál: 1. vrstva 50 % Coolmax®, 2. vrstva 25 % Modal, 3. vrstva 15 % Nylon, příměs 10 % Lycra Velikost: S–XL Barva: hnědá/zelená

Cena (16 cm): 1390 Kč

Cena: 2990 Kč

Cena: 3990 Kč

Cena: 520 Kč





T R É N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ DŮ konec

HORSKÝ VŮDCE UIAGM KAREL KŘÍŽ (HUDY MOUNTAIN GUIDE) DOPORUČUJE: 1. Trénovat pády nejprve při jištění toprope (s horním jištěním). 2. Pády nacvičovat v mírně převislém terénu – ne ve svislé nebo jen ukloněnné stěně. 3. První pády nacvičovat s asistencí záložního jistícího, případně instruktora, který drží lano ještě za brzdící rukou jističe. 4. Poslední postupové jištění, do kterého se padá, musí být tak vysoko, aby i při dynamickém jištění lezec zůstal v bezpečné výšce nad zemí – minimálně 4 m. 5. Pádu lezce na zem lze také zabránit uvázáním uzlu na laně jistícího v takové vzdálenosti za jisticí pomůckou, aby při jeho případném selhání, nespadl lezec na zem. 6. Pro slabší lezce je možné k nácviku využít převislé stěny přilehlé ke svislé tak, aby mohl lezec vylézt nad jištění lehkou cestou ve svislém profilu a pak pouze po dobrých chytech lehce přetraverzovat do převisu nad poslední jištění. 7. Lano by mělo vést do posledního postupového jištění propnuto všemi nižšími body kromě prvního (viz výše), tzn. nikdy nenacvičovat pád pouze s posledním postupovým jištěním, byť by v něm byly dvě expresky zapnuté zámky k sobě.

INFO@HUDY 10/2009

10


VZHŮRU DO RIZIKA! Úvahy o zodpovědném nakládáním s rizikem při túrách ve vysokohorském prostředí

VHT

text a foto: Michael Wicky a Emanuel Wassermann PODLE ANALÝZ STOJÍ ZA VĚTŠINOU LEZECKÝCH NEHOD NESPRÁVNÉ JIŠTĚNÍ. PRO BEZPEČNÉ ZACHYCENÍ PÁDU JE PODSTATNÁ SOUHRA PADAJÍCÍHO S JISTÍCÍM. V NÁSLEDUJÍCÍM TEXTU PŘEDKLÁDÁME NÁPADY PRO METODICKÝ TRÉNINK POTŘEBNÝCH DOVEDNOSTÍ.

INFO@HUDY 10/2009

Díky Munterovi můžeme být i při třetím stupni lavinového nebezpečí na lyžařské tůře relativně v bezpečí, jen ne vždy a všude. Stejně tak vděčíme Werneru Munterovi za to, že o stálé přítomnosti lavinového rizika uvažujeme nyní racionálně a že máme v rukou jednoduchá pravidla, pomocí kterých můžeme nebezpečí hodnotit lépe než kdy dříve, i když nikdy ne se stoprocentní jistotou. V oblasti letní vysokohorské turistiky nám však doposud chyběl racionální a systematický přístup k posouzení přítomného rizika. V následujícím textu bychom se rádi přimluvili za uvědomělé a systematické zacházení s rizikem při letních vysokohorských túrách a současně přitom vyvodili některá základní pravidla, která naši snahu podpoří. Pro ilustraci nám poslouží příklad přechodu Weissmiesu.

MANAGEMENT RIZIKA JAKO ZÁKLAD Vědomé nakládání s nebezpečími a riziky hor – takzvaný „management rizika“ – vyžaduje jasná základní pravidla při plánování a v prů-

11

běhu túr. Jde o to stále si pokládat následující otázky: • Co vše by se mohlo stát? • Jak je to pravděpodobné? • Co to pro mě/nás znamená? • Musím z toho vyvodit nějaké důsledky? Cílem je významná rizika rozpoznat a vědomě s nimi pracovat. Určitě lze riziko považovat určitým dílem za půvab horolezectví. Aby však bylo možné učinit na vlastní zodpovědnost rozhodnutí, zda zážitek stojí za podstoupení určitého rizika, je nutné zvážit veškeré možné důsledky. Teprve pak je možné opravdu si túru užít bez svíravého pocitu strachu v žaludku.

VYHLEDÁNÍ ZDROJŮ NEBEZPEČÍ V první řadě je důležité vyhledat nejdůležitější možné zdroje nebezpečí. Při plánování je nutné systematicky vyhledat všechna dílčí rizika túry a v terénu pravidelně kontrolovat, zda průběh túry skutečně odpovídá našemu plánování. Stálým zlepšováním našich schopností lze subjektivní zdroje nebezpečí

přímo ovlivňovat. Na druhé straně, k redukci objektivních nebezpečí musí být nejprve rozpoznány jejich zdroje. Zkušenosti s horským prostředím a kompetence (znalosti, dovednosti, kondice) napomáhají společně se strukturalizovaným managementem rizika tato nebezpečí rozpoznat a zodpovědně s nimi pracovat. Pro fázi plánování se nabízejí tři vzájemně kombinovatelné metody: • Chronologické prověřování Průběh túry je krok za krokem chronologicky prověřován. Otázka zní: Co vše a za jakých podmínek se může pokazit? • Uvažování „worst case“ Při stanovování dílčích rizik lze postupovat také ve směru od možné nehody. Zvažujeme při tom nejhorší možnou nehodu, která se může v průběhu plánované túry přihodit. Pokládáme si otázky jak, kde a proč může k nehodě dojít. Jaké faktory mohou vznik nehody ovlivnit. Často se jedná o celý řetězec okolností, které nakonec společně vedou

k nehodě. Pokud je však tento řetězec včas rozpoznán, může být snadno přerušen. • Vyslyšení vnitřního hlasu Kromě vlastní „duševní práce“ je zapotřebí chvíli v klidu naslouchat vnitřnímu hlasu, který často napoví, co může být na plánované tůře nejožehavější. Důležité je si tuto chvíli klidu pro vyslyšení vnitřního hlasu záměrně vyhradit, případně naplánovat.

ODHAD RIZIKA V druhé fázi plánování musí být stanovena míra dílčích rizik. Ta je zaprvé dána rozsahem jejich

možných následků, zadruhé pravděpodobností jejich naplnění. Pokud nejsou tyto následky příliš vážné, např. vymknutá noha, můžeme si pro jednou dovolit riziko podstoupit. Je-li však riziko přespříliš vysoké a jeho následkem může být těžké zranění nebo dokonce smrtelný úraz, je nutné učinit vše možné, aby se pravděpodobnost takovéto nehody přiblížila nule, jinak řečeno takovémuto úrazu zabránit. Techniky „worst case“ uvažování a „vyslyšení vnitřního hlasu“ jsou pro odhad těchto rizik velmi vhodné. Stojíme-li například před rozhodnutím, zda výstup zajišťovat od štandu ke štandu s postupovým jištěním nebo po-

V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! p o k ra č o vání na str. 12

12

INFO@HUDY 10/2009

WOMEN'S CIRCADIAN PACLITE® JACKET Velmi lehká dámská bunda do nepříznivého počasí vyrobená z vysoce prodyšného materiálu GORETEX® Paclite®. Vhodná na turistiku i každodenní nošení. Stavitelná kapuce v límci, odvětrávání v podpaží, náprsní kapsa, 2 přední kapsy, manžety na suchý zip.

Materiál: GORE-TEX® Paclite® Hmotnost: 470 g (M) Velikost: XS–XL Barva: černá

Cena: 5590 Kč stupovat současně s použitím krátkého lana, jsou rozhodující odpovědi na otázky: Co by se stalo, kdyby...?, a Jaký mám pocit...?

nebylo k nehodě daleko, snahu o vnesení ještě více bezpečnosti, než je bezpodmínečně nutné, a především stále se ptát: „Co se stane, když…?“

MINIMALIZACE RIZIKA Při minimalizaci rizika rozlišujeme mezi aktivními a pasivními opatřeními. Pasivní opatření, pokud jsou jednou uskutečněna, by měla být automaticky využívána při všech túrách. Patří mezi ně například systematické vzdělávání, zlepšování úrovně znalostí, dobrá technika postupu a jištění, odpovídající vybavení a pomůcky k záchraně, optimalizace průběhu stále se opakujících činností – např. standardizovaná technika slaňování atd. Naproti tomu aktivní opatření k minimalizaci rizika vyžadují stále znovu nový aktivní přístup: dobrou volbu túry, plánování s rezervou a variantami (zabudování kontrolních bodů do průběhu túry, ve kterých budeme systematicky zvažovat vlastní jednání), správné rozhodování, poučení se z nehod a ze situací, při kterých

NÁSTROJE K MINIMALIZACI RIZIKA Existují různé nástroje, které, pokud jsou důsledně používány, přispívají k systematické minimalizaci rizika. • Plánování túry Při plánování túry máme možnost již dopředu rozpoznat nebezpečí a z toho vyvodit odpovídající závěry. Máme přitom dostatek času, v klidu a ještě v bezpečí zvážit všechny možnosti. • Standardizované postupy Činnosti, které se při túrách často opakují. Vyplatí se je stále znovu nacvičovat a jejich provedení optimalizovat. Příkladem takových-

to činností je například slaňování, budování jisticích stanovišť, nebo jištění spolulezce. Při takovýchto činnostech se standardizované techniky osvědčují obzvláště dobře. Jak už řekl Murphy: I malé riziko může skončit fatálně, pokud je podstupováno dostatečně často. • Kontrolní seznamy Z praktických důvodů se kontrolní seznamy hodí při horolezectví zejména pro činnosti plánovací a organizační. Tam především poskytují dobrou službu, neboť zajišťují, že nic důležitého nebude opomenuto (např. kontrolní seznam „Plánování túry“  str. 16, kontrolní seznam týkající se vybavení atd.). V terénu se pak hodí kontrolní seznamy zejména při mimořádných situacích, které musí být zvládnuty pod velkým stresem (např. průběh záchranné akce po pádu laviny, průběh mobilizace záchranného řetězce).

• Tolerance vůči chybám dosahovaná díky redundanci Pokud jeden systém selže a druhý může převzít jeho funkci, nazýváme tento systém redundantní. Přínos je přitom enormní, neboť vynaložení dvojnásobku naší energie přináší zmnohonásobení bezpečnosti. Tento princip je například užíván při budování jisticích stanovišť (dva fixní body), slaňování (slaňovací pomůcka + zajišťovací prusík), lezení s jištěním (pokud dojde k pádu, je lezec jištěn lanem), při kontrolách (kontrola partnerů před lezením, kontrola lavinových vyhledávačů před túrou) nebo při naplánování alternativ. Měli bychom si pokud možno pod sebou vždy napnout takovouto rezervní záchranou síť, abychom předešli situaci, kdy by jedna jediná chyba mohla vést k tragické nehodě. Často při tom pomůže i trocha fantazie. • Tolerance vůči chybám dosahovaná díky rezervě



WOMEN'S CIRCADIAN PANT Lehké nepromokavé dámské kalhoty vhodné pro vysokohorskou turistiku. Anatomicky tvarovaná kolena, elastický pás se zapínáním, zadní kapsa na zip, krátký boční zip ve spodní části nohavic.

Materiál: GORE-TEX® Paclite® Hmotnost: 290 g (M) Velikost: S–XL Barva: černá

Cena: 3850 Kč

HUDYpartner: 3581 Kč Při horolezectví přicházíme přirozeně do styku se špatně odhadnutelnými riziky. Podmínky, obtížnost lezení a čas potřebný k tůře se nedají často přesně určit. Znamená to, že vždy musíme zajistit takovou rezervu, aby chybný odhad nevedl okamžitě ke katastrofě.


TRIKO DLOUHÝ RUKÁV Funkční triko s dlouhým rukávem, velmi praktické a pohodlné, vhodné pro veškeré zimní aktivity. Antibakteriální vlákno s ionty stříbra, anatomický přiléhavý střih, ploché švy.

Materiál: 32 % Coolmax® Fresh™ FX s ionty stříbra, 62 % Coolmax®, 6% Lycra Hmotnost: 212 g (L) Velikost: S–XXL Barva: modrá/bílá, antracit

Příklad:

PŘECHOD WEISSMIESU Z ALLMAGELLERHÜTTE NA WEISSMIESHÜTTE Jens, Peter a Brigitta chtějí na konci srpna podniknout přechod Weissmiesu. Jsou absolventy kurzu vysokohorské turistiky pořádaném DAV a společně již podnikli tři túry ve vysokých horách. Předpověď počasí a podmínky v terénu jsou dobré.

PŘÍKLADY PRAKTICKÉHO PLÁNOVÁNÍ JEJICH TÚRY S VYUŽITÍM MANAGEMENTU RIZIKA Rozpoznání nebezpečí a odhad rizika • Chronologické prověření túry Všichni tři si společně v duchu túru procházejí

a přemýšlejí, co by se nemuselo zdařit. Krom jiného se dostanou k tomu, že by ráno za tmy mohlo být těžké nalézt cestu do sedla, což by je mohlo stát čas, který budou potřebovat na konci pro sestup. Rozhodují se tedy ještě navečer vystoupit kousek nad chatu a cestu si dobře zapamatovat. • Uvažování „worst case“ Každý zvažuje, co nejhoršího by se mohlo zítra přihodit. Shodují se, že největší riziko představuje pád a stržení celého družstva při výstupu firnovým hřebenem, neboť s pohybem v takovém terénu ještě nemají příliš mnoho zkušeností. Po diskuzi docházejí k rozhodnutí přesněji prostudovat kritickou pasáž z větší blízkosti od konce skalnatého hřebene a teprve poté stanovit vhodnou taktiku postupu. V případě, že by se přeci jen na překonání tohoto úseku necítili, mají stále dost času k sestupu zpět na Allmagellerhütte.

Je také možné, aby šel vpředu Jens, který se cítí ve sněhovém terénu nejlépe, a cepínem vylepšil stopu pro ostatní. V každém případě chtějí jít co nejkoncentrovaněji a před nástupem na hřeben znovu prověřit správné upnutí maček. • Vyslyšení vnitřního hlasu Ve večerním slunci za chatou si Jens v duchu prochází zítřejší den. Nějak mu dělá starosti, že Petr nebyl dnes při výstupu na chatu tak rychlý, jako je obvyklé. Pokud to zítra půjde stejně tak pomalu, nestihnou poslední lanovku dolů. A sníh bude také už docela měkký. Při snídani se zeptá Petra na jeho stav a v průběhu túry bude mít stále na paměti časový plán.

MINIMALIZACE RIZIKA • Plánování túry Tři účastníci si vyhradí dostatek času k dů-

kladnému plánování, při kterém konzultují průvodce a mapu. Chataře se zeptají na aktuální podmínky a zvláštnosti v terénu. • Standardizované postupy Všichni tři trénovali v rámci kurzu sebezáchranu z visu po pádu do trhliny. Každý má stále na stejném místě úvazu připravené správně dlouhé smyčky, ví, jak uvázat prusíky nebo použít vklíněnce. Pokud opravdu dojde k pádu do trhliny, záchrana se takto připravenému členu družstva automaticky podaří. • Kontrolní seznamy Za účelem kontroly svého plánování použijí kontrolní seznam z tohoto článku. Obávají se rizik obsažených v bodech „možnosti jištění“ a „zkušenost v daném terénu“, hodnotí je proto kriticky. Znovu si v duchu procházejí skalní a firnové pasáže pod vrcholem: „Jak přesně terén vypadá?“, „Kdo půjde první?“,

KALHOTY DLOUHÉ

PODPRSENKA

NIMBLE JACKET

PROPHECY PACLITE JACKET

Pánské spodky zajišťující maximum tepelného komfortu. Antibakteriální vlákno s ionty stříbra, anatomický přiléhavý střih, ploché švy.

Funkční, anatomicky tvarovaná podprsenka. Vlákna s ionty stříbra pro antibakteriální ální ochranu. Ploché švy.

Softshellová pánská bunda, ideální pro všechny typy sportovních aktivit, kde nechcete být nemile překvapeni nepříznivými vlivy počasí. 2 přední kapsy, bezpečnostní kapsa na rukávu.

Lehká voděodolná bunda. Odvětrávání v podpaží zajistí velmi dobrou ventilaci vzduchu při náročných aktivitách. Anatomický střih, plně stavitelná kapuce, 2 náprsní kapsy, malá kapsa na levém rukávu.

Materiál: 32 % Coolmax® Fresh™ FX s ionty stříbra, 62 % Coolmax®, 6 % Lycra Hmotnost: 182 g (L) Velikost: S–XXL Barva: modrá/bílá, antracit

Cena: 790 Kč

Cena: 690 Kč



Materiál: 32 % Coolmax® Fresh™ FX s ionty stříbra, 62 % Coolmax®, 6 % Lycra® Hmotnost: 37 g (M) Velikost: XS–XL Barva: modrá, antracit

Materiál: Apex™ Aerobic s DWR úpravou Hmotnost: 598 g (L) Velikost: S–XXL Barva: šedá, červená

Materiál: GORE-TEX® Paclite® Hmotnost: 420 g (L) Velikost: S–XXL Barva: modrá, šedivá

Cena: 590 Kč

Cena: 2590 Kč


Cena: 6990 Kč



INFO@HUDY 10/2009

• Poučení se díky reflexi Uvědomělé vyhodnocení uskutečněné túry a srovnání skutečných podmínek s předpoklady s sebou přináší poznatky, které napomohou k lepšímu plánování dalších túr, a do budoucna tak i ke zvýšení naší bezpečnosti. Pokládáme si takové otázky jako například: „Kde to bylo skutečně nebezpečné?“, „Co

nás dnes obzvláště překvapilo?“, „Byla učiněná rozhodnutí správná?“

13

V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! p o k ra č o vá n í na str. 14

14 PŘECHOD HŘEBENE WEISSMIESU

• Popis cesty z průvodce „Hochtouren im Wallis“ od Hermanna Binera • Trasa vyznačena do mapy SAC-Landeskarte, přiřazeny jsou fotografie z přechodu Trasa: • Výstup JJV hřebenem WS (mírně obtížné), II, 4 hod. Od chaty Almagellerhütte (2894 m) do sedla Zwischenbergpass (3268 m) odtud po JJV hřebeni na vrchol (4023 m) • Sestup ZZS úbočím (v průvodci popsáno jako výstup) WS (mírně obtížné), 3 až 4 hod. Ledovec je ve své spodní části velmi rozpraskaný, průstup vyžaduje zvýšenou opatrnost. Od chaty Weissmieshütte (2726 m) nebo Hohsaashütte (3098 m) zaledněným ZZS úbočím na vrchol.

Předpokladem pro odhad rizik horské túry je obeznámení se s trasou výstupu a sestupu. V této fázi plánování jsou mapy a průvodce neocenitelnými pomocníky. (zde použit knižní průvodce „Plaisir Alpin“ od J. v. Känel, www.filidor.ch).

TREKKING EXTREME MERINO WOOL – TEL Ponožky do velmi chladného počasí a těžkých terénních podmínek.

Materiál: 75 % vlna Merino, 15 % Nylon, 10 % Lycra Velikost: S–XL Barva: šedá

Cena: 460 Kč


V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! p o k ra č o vá n í na str. 15

INFO@HUDY 10/2009

• Redukce rizika díky možnosti ústupu Pokud je možné kdykoli túru v jejím průběhu přerušit, a nejsme-li ani příliš „hrdí“ tak učinit, můžeme potenciální rizika účinně redukovat. Na mnohých túrách ovšem existuje tzv. „point of no return“ (bod, z něhož není návratu, musí se pokračovat dál). Při plánování musí být tento bod jasně stanoven. Již předem musí být také určeno, za jakých podmínek si můžeme dovolit tento bod překročit a pokračovat dál.

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ „S jakými odstupy budeme navázáni?“,“ Kde jsou možnosti zajištění?“, „Kdy budeme jistit od štandu ke štandu a kdy půjdeme společně a lano budeme průběžně zakládat za hroty?“ atd. • Odolnost vůči chybám dosahovaná díky redundanci Záměrně nejprve plánují podrobnosti túry každý zvlášť a poté se baví tím, že zjišťují, zda všichni dospěli k podobným řešením. Pokud by plánovali výhradně společně, je větší šance, že přehlédnou dobrý nápad nebo naopak pochybnost.

INFO@HUDY 10/2009

• Tolerance vůči chybám dosahovaná díky rezervě Vědí, že túra v této nadmořské výšce a v takovémto terénu je pro ně stále ještě něčím novým. Na skalnatém a firnovém hřebeni budou potřebovat o něco více času a Petr na tom není s kondicí úplně dobře. Časová rezerva je pro ně tedy velmi důležitá. Všechno tedy zorganizují tak, aby ráno mohli rychle vyrazit z chaty. V nejhorším případě mohou přenocovat v chatě Hohsaas nebo na Weissmieshütte a domů jet o den později. • Redukce rizika díky možnosti ústupu Obtížná pasáž při sestupu ve výšce asi 3 400 m n. m. musí být bezpodmínečně dobře schůdná. Když už tam při sestupu jednou budou, není snadné vrátit se zpět, zvláště když ještě Petr není úplně fit. Rozhodnou se proto na vrcholu („point of no return“), posoudí počasí a zahájí sestup

směrem k Weissmieshütte pouze tehdy, bude-li k dispozici vyšlapaná sestupová stopa. • Reflexe s cílem vyvodit ponaučení pro další túry Po túře sedí všichni tři u piva na terase v Saas Grund a pohlížejí zpět směrem k „jejich“ kopci. Všechno šlo dobře, výhled byl skvělý, milánskou katedrálu však bohužel neviděli. Záměrně se v myšlenkách vrací k nesnázím dnešní túry, diskutují a hodnotí. Na závěr se každý snaží vybavit si, co bylo pro něj největším překvapením. Peter vypráví: „Vlastně bylo všechno skvělé, až na ty bolesti hlavy, které mě trápily už od Zwischenbergpassu. Celý můj zážitek tím byl dost poznamenaný. Příště bych si chtěl pro čtyřtisícový kopec vyhradit více času než jen víkend a lépe se před výstupem aklimatizovat.“ A Jens se přidává: „Nějak bylo pro mě těžké být na jedné straně vedoucí, a na druhé straně vše společně prodiskutovávat. Příště si musíme otázku rozhodování předem lépe vyjasnit.“ Brigita konstatuje: „Pořád se mi při sestupu lepily bakule sněhu na mačky. To už nikdy víc!“ Jdou tedy společně do prvního sportovního obchodu, kupují pro Brigitu protisněhové destičky na mačky proti nabalování sněhu a míří o zážitek bohatší zpět do Mnichova.

KONTROLNÍ SEZNAM PRO ODHAD RIZIKA HORSKÉ TÚRY Pozor: Některá nebezpečí se vzájemně zesilují, např. „žádná rezerva“ a „dlouhá túra“, zatímco

15

jednotlivé negativní body mohou být vyváženy těmi pozitivními, např.: „míra nebezpečí pádu do trhliny“ a „vyšší počet členů lanového družstva (např. 5)“. Návod: 1. Projděte seznam a u každé otázky zakroužkujte jednu odpověď. Všechny zakroužkované negativní body představují potenciální rizika. 2. Potenciálních rizik se musíte zcela vyvarovat, nebo je přinejmenším redukovat na co nejnižší úroveň. Tip: Minimalizace rizik lze dosáhnout třemi způsoby: • Redundancí: stále mít nějakou pojistku. • Rezervou: zvláště časovou a v úrovni lezení. • Možností ústupu: pokud je možný ústup, nejsme za každou cenu nuceni překonat obtížné místo. Přinejmenším jednu z uvedených možností bychom měli mít stále k dispozici. Vysvětlení různých bodů: Otázky týkající se nebezpečí pádu: 1 Klíčová místa (nebezpečné, obtížné pasáže) prověřit jedno po druhém. 2/3 Srovnat se známou túrou, vzít v úvahu momentální fyzický stav účastníků. 4/5 Pokud při plánování zjistíme, že při túře nebudeme mít za dobrých podmínek časovou rezervu, pak musí být podmínky i náš fyzický stav opravdu dobrý. 7 Technicky nejobtížnější pasáže nejsou často ty nejnebezpečnější.

9

Mimo plánovanou trasu je terén často podstatně obtížnější a skála lámavější. 12 Chlad a vítr zatěžují tělo i ducha. V těchto podmínkách hůře jistíme a rozhodujeme se rychleji a bez rozvahy. Otázky týkající se ostatních nebezpečí 1/2 Pozor při tvrdém sněhu, ve strmém terénu a lanovém družstvu s výrazným hmotnostním rozdílem partnerů. 3 Nebezpečí zasažení padajícím ledem je závislé na době, po kterou se pohybujeme v exponovaném terénu, na možnostech úniku a pravděpodobnosti pádu ledu. 4 Velké nebezpečí hrozí při teplém počasí v kombinovaném terénu (sníh – led – skála), dále v kuloárech a žlebech. 6 Také v létě dochází k lavinovým nehodám. I malý sesuv sněhu může vést k pádu lanového družstva. 7–9 Špatné počasí výrazně zvyšuje riziko. Za určitých okolností je cizí pomoc nemožná. Otázky týkající se zvýšení rizika v důsledku skupinového horolezectví 1 Pro lehké túry stačí, pokud je nejslabší účastník v dostatečné kondici. Pokud postupujeme na krátkém laně, může jediný slabý člen ohrozit celé družstvo. 2 Velké skupiny potřebují mnohem více času. O to více, pokud se v obtížných pasážích jistí od štandu ke štandu. 3 Závislé na schopnostech vedoucího a nejslabšího člena družstva.

CIPHER WINDTOPPER® JACKET Prodyšná windstopperová bunda s elastickými díly, které umožňují dokonalou volnost pohybu. Sportovní střih, stavitelná kapuce, reflexní loga, 2 přední kapsy, manžety na suchý zip, stahování ve spodní části.

Materiál: Windstopper®, Apex™ Aerobic s DWR úpravou Hmotnost: 540 g (L) Velikost: S–XL Barva: černá, modrá

Cena: 4590 Kč


ALASKA GTX Velmi pohodlná a pevná celokožená turistická bota s goretexovou membránou patří k nejvyhledávanějším modelům v této kategorii. Certifikováno jako pracovní obuv, pryžová obsázka chránící proti oděru, ventilace Air Pulse Systém, měkký horní okraj boty a jazyku pro vyšší rozsah pohybu, minimum švů snižuje možnost mechanického poškození, tento produkt používá Horská služba ČR.

Svršek: kůže Nubuk Podšívka: GORE-TEX® Mezipodešev: PU s tvarovou pamětí Podešev: Vibram® Fuorá Hmotnost: 1924 g (pár vel. 42) Rozsah velikostí: 39,5–49,5 v EU

Cena: 6290 Kč



16

INFO@HUDY 10/2009

KONTROLNÍ SEZNAM PRO ODHAD RIZIKA HORSKÉ TŮRY OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE NEBEZPEČÍ PÁDU

1 Možnosti jištění

2

Jaké jsou rezervy v mé/naší lezecké technice s ohledem na plánovanou cestu?

3 Jaké jsou mé/naše zkušenosti v daném terénu?

4

Pokud se budeme jistit, budeme pod časovým tlakem? (při dobrých podmínkách)

KONTROLNÍ SEZNAM PRO ODHAD RIZIKA HORSKÉ TŮRY

NEGATIVNÍ

POZITIVNÍ

žádné

skalní hroty

skoby + borháky

převážně borháky

žádné

malé

mírné

značné

žádné

malé

mírné

značné

ano, pod značným

ano

ne

vůbec ne

OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE OSTATNÍCH NEBEZPEČÍ

1 Jak velké je nebezpečí pádu do trhliny?

NEGATIVNÍ

POZITIVNÍ

velké

je přítomné

nepravděpodobné

velmi, velmi malé

2

3

4

5 a více

3 Jak velké je nebezpečí pádu ledových bloků?

velké

malé

nepravděpodobné

neexistuje

4 Jak velké je nebezpečí samovolného pádu kamení?

velké

malé

nepravděpodobné

neexistuje

velké

malé

nepravděpodobné

neexistuje

6 Lavinové nebezpečí?

velké

je přítomné

málo pravděpodobné

nepatrné

7 Jak dobré jsou mé orientační schopnosti (v mlze)?

nulové

špatné

dobré

velmi dobré

2

5

Kolik osob tvoří jedno lanové družstvo při průstupu ledovce

Jak velké je nebezpečí pádu kamenů uvolněných třetí osobou?

Délka túry při dobrých podmínkách (s ohledem na 5 schopnost koncentrace)

velmi dlouhá

6 Existují alternativní možnosti ústupu?

ne

těžko

málo

stále

všude

na konci

občas

na začátku

8 Jaká je pravděpodobnost, že padne mlha?

vysoká

je přítomná

nepatrná

velmi malá

8 Lámavý terén?

velmi

občas

krátké lehké pasáže

pevná skála

9 Může někdo omrznout?

dobře možné

možné

nepravděpodobné

ne

9 Jasný průběh cesty?

zcela nejasný

nejistý

jasný

známý terén

OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE ZVÝŠENÍ RIZKA V DŮSLEDKU SKUPINOVÉHO HOROLEZECTVÍ

10 Stav skalních pasáží?

pokryté ledem a sněhem

mokré

ráno příp. mokré

suché

led

led s dobrou stopou

sníh, v němž se dobře dělají stupy

7

Kde se nachází nejtěžší (nejnebezpečnější) místa túry?

11 Stav ledových / sněhových pasáží?

12 Teplota, vítr?

dlouhá

střední

krátká

středně

POZITIVNÍ

NEGATIVNÍ

1

Výkonnost nejslabšího člena ve srovnání se zbytkem skupiny?

podstatně slabší

nejistá

skoro stejná

stejná

2

Jakou časovou rezervu má skupina při dobrých podmínkách?

žádnou

malou

dostatečnou

velkou

3

Jaké rezervy v lezeckých dovednostech má skupina při dobrých podmínkách?

žádné

malé

dostatečné

velké

4 Jaké bude vedení skupiny?

žádné

špatné

dobré

profesionální

5 Počet osob?

7 a více

5 nebo 6

3 nebo 4

2

vysoké

existuje

nepatrné

téměř žádné

hluboký sníh

velmi chladno

chladno

teplo

13 Pravděpodobnost srážek během tůry?

jisté

dost dobře možné

nepravděpodobné

vyloučené

14 Aktuální informace o panujících podmínkách?

žádné

z druhé ruky

vlastní pozorování

z první ruky

6

Jaké je riziko, že skupina ohrozí sebe sama padajícím kamením?

V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! konec


ŠPATNĚ ZABRŽDĚNO! Pád lanového družstva do ledovcové trhliny

text a foto: Stefan Wierer NĚJAK SE PRO MĚ, COBY HORSKÉHO VŮDCE, NEVYVÍJEL TENTO ROK PŘÍLIŠ DOBŘE. NEJPRVE MI PŘI LYŽOVÁNÍ MIMO SJEZDOVKU JEDEN KLIENT UPADL A VYKLOUBIL SI RAMENO. PAK JSEM SI SÁM ZLOMIL PŘÍČNÉ VÝBĚŽKY PŘÍČNÉ VÝBĚŽKY NA PRVNÍCH DVOU BEDERNÍCH OBRATLÍCH, KDYŽ JSEM PŘI SJEZDU HLUBOKÝM SNĚHEM NARAZIL DO ZASNĚŽENÉ HROUDY PO STARÉ LAVINĚ. 25 LET STAHUJI PO SLANĚNÍ LANA BEZ JEDINÉHO PROBLÉMU, AVŠAK ZROVNA TENTO ROK MI PŘI SESTUPU Z KOPPENKARSTEINU SPADNUL KÁMEN VELKÝ JAKO HLAVA PŘÍMO NA ZÁPĚSTÍ…

WALLIS

4. SRPEN

A pak přišlo avízo od horoškoly, pro kterou pracuji, abych převzal týdenní vedení klientů ve Wallisu. Klause už znám, udělali jsme spolu už více čtyřtisícovek, Ulliho zatím neznám. Když probíráme náš týdenní plán, cítím jeho očekávání a napětí: Zahřívací túra – Nadelhorn, dále pak Obergabelhorn a potom, podle podmínek, nějaká pěkná túra na závěr. Pro tento vůdcovský úkol se cítím dobře připravený, už jen proto, že jsem nedávno v oblasti byl a znám aktuální podmínky. Už při balení si všímám, že ti dva se dobře vyznají a pro mě tak odpadá obvyklá kontrola batohů. Výstup k chatě Mischabelhütte probíhá bez problémů, naše kondice je dobrá, počasí také, vzrůstá euforie. Na chatě následuje to obvyklé: grog, krátký rozhovor s chatařem, který potvrzuje mé pozorování z minulého týdne. Na ledovci je méně sněhu než v minulých letech, zmiňuje však dva sněhové mosty a sama normální cesta na Nadelhorn byla v posledních dnech vícekrát prostoupena.

3.30 budíček, 4.30 start. Po jasné, chladné noci vyrážíme společně s několika dalšími družstvy směrem k místu, na kterém se obvykle navazuje na lano. Zde si nasazujeme úvazy a na lano se navazujeme i my, zatímco nás zdraví překrásný východ slunce. Jsme tříčlenné lanové družstvo, já jdu jako první, za mnou Ulli, Klaus jako poslední. Na laně jdeme s asi 10metrovými rozestupy, celý jeho zbytek mám naskládaný v batohu. Sledujeme vyšlapanou výstupovou stopu. Jedná se o snadnou chůzi v mačkách po tvrdém firnu. Zmíněné sněhové mosty překonáváme bez potíží. Vrchol se mnou dosahuje pouze Klaus, Ulli zůstává sedět kousek pod ním. Doléhá na něj stres z cesty, první noci na chatě i nezvyklá nadmořská výška. A do toho kousek pod vrcholem ještě malá nehoda – při příliš energickém sundávání batohu odhazuje Ulli několik metrů dolů za východní hranu hřebene svůj cepín. Zamýšlíme ho

vyzvednout na zpáteční cestě. To však za nás mezitím zařídila některá z ostatních skupin…

„Kdyby ti to přišlo divný, tak řekni a zůstaň jednoduše stát!“ volám ještě na Klause. Ten právě přechází sněhový most. Těsně předtím, než dosáhne níže položeného okraje trhliny, vstupuje jednou nohou mimo vyšlapanou stopu, část mostu se láme a Klaus padá po zádech stranou do trhliny. Když to vidím, pomyslím jen na ochablé lano, které nás spojuje, a na to, že Ulli, vybavený kombinovaným úvazem, nemůže pád zabrzdit kvůli nevýhodně vysokému umístění navazovacího bodu. A opravdu, Ulli jede taky! U mě přebírají velení reflexy – zaujmout polohu na břiše, zarazit cepín, mačky zvednout! Teď cítím tah lana naplno, hrot mého cepínu nenachází žádnou oporu. Zrychluji směrem k okraji trhliny. „Moje žena bude muset vychovávat děti sama,“ bleskne mi

hlavou. Vnímám blížící se okraj trhliny a napadá mě poslední možnost záchrany – zarazit hroty maček těsně před okrajem trhliny do sněhu a nechat se tak možná vyhodit za její vzdálenější hranu. Stačilo to však pouze k tomu, abych na protější okraj trhliny jen narazil a pak následoval volný pád. V hloubce asi osmi metrů jsme zůstali ležet na sněhovém mostě vzdáleni asi metr jeden od druhého. Vlevo i vpravo ode mě jen černá prázdnota…

KONTROLA Stalo se mně samotnému něco vážného? Ne, necítím žádné bolesti, žádnou krev, prsty u nohou mohu pohybovat. Pak přicházejí na řadu moji klienti – volám jejich jména. Odpovědí je mi bolestné sténání. Pomyslím si: klika, nikdo není mrtvý. Vysvobodím se ze své

SESTUP Během sestupu se Ulli přidává zpět do našeho lanového družstva a už má k dispozici zachráněný cepín. Klaus jde první, já družstvo uzavírám. Sedla Windjoch dosahujeme bez problémů a dáváme si krátkou přestávku před dalším sestupem směrem k ledovci Hohbalmgletscher a pak dále k chatě. Kvůli změklému firnu mimo ušlapanou stopu raději prodlužujeme rozestupy na 12 metrů. Na laně nemáme brzdicí uzly. Nejprve traverzujeme pod sedlem, poté odbočujeme do svahu asi 30 ° prudkého, jehož sklon se dále směrem k údolnímu ledovci zmenšuje. Jdeme nyní přímo po spádnici, míjíme první sněhový most a blížíme se ke druhému.

INFO@HUDY 10/2009

LEDOVEC

NEHODA

17

Š PAT N Ě Z A B R Ž D Ě N O ! pokračování na str. 18

sklíčené pozice a dělám si obrázek o situaci. Těsně za mnou leží Ulli s krvácejícím šrámem nad obočím. Sněhem mu otírám krev, abych mohl posoudit rozsah jeho poranění: dobrý… Potom lezu ke Klausovi. Schytalo to jeho rameno. Žádná krev, stěžuje si jen na bolest.

VYSVOBOZENÍ

Mischabelhütte (3 329 m) 4 hodiny ze Saas Fee (1 540 výškových metrů), modře značená horská stezka, dobře zajištěná ocelovým lanem, kramlemi a jedním žebříkem. Windjoch (3 850 m) 1,5 hodiny, G2 (520 výškových metrů). Od chaty Mischabelhütte po pěšině přes skalnatý hřbet až k ledovci Hohbalmgletscher (cca. 3 600 m). Odtud obloukem k patě sněhového svahu pod sedlem Windjoch, poté strmě do sedla. Nadelhorn (4 327 m) SV hřeben I–II (sníh do 40 °), 2 hodiny, G4 (480 výškových metrů), normální cesta. Ze sedla Windjoch vzhůru zprvu širokým firnovým hřebenem. Ten se v horní polovině postupně zužuje a je prostoupen snadnými, často zasněženými skalami. Poslední metry k vrcholu vedou v dobré a členité skále.

Pohlédnu nahoru a k mému úžasu se sněhový most klene přes trhlinu tak jako předtím. Dolů z něho kape voda. „Co budeme teď dělat?“ chci se zeptat svých klientů. Ve skutečnosti pak jen řeknu: „Je tu mokro, musíme vymyslet, jak se odsud dostaneme!“ Ale jak? Bez lana shora! Zkoumám terén a snažím se najít místo, kudy by se dalo vylézt nahoru. A skutečně nalézám ve stěně slabinu. Cesta ovšem vede nad propastí trhliny, mimo bezpečí sněhového mostu. Tak holt bez záchranné sítě. Zajišťuji své klienty ke šroubu do ledu, sám si nechávám dostatek volného lana a vyzbrojen jedním cepínem stoupám za světlem. Při lezení nejsem „vyklepaný“, postupuji překvapivě suverénně a koncentrovaně. Klíčové místo výstupu tvoří okraj trhliny. A potom, když už ležím napůl venku, nabízí pomoc něčí ruka. Naši nehodu pozorovala anglická dvojice. Společně pak vyprošťujeme pomocí prostého tahu Klause a Ulliho z trhliny.

si nadiktovat požadované číslo. Abychom záchranu ulehčili, slézáme ještě společně asi 50 metrů na plochý ledovec. To však již slyšíme rachot rotoru. Po dalších deseti minutách je Klaus již ve vzduchu. Já a Ulli, který nechtěl letět helikoptérou (jak jsem se později dozvěděl, neměl pojištění pro případnou záchranu v horách) pak společně pokračujeme v sestupu. Když docházíme kolem 13. hodiny na chatu Mischabelhütte, mám pocit, že jsme to zvládli. Chatař se i nás snaží přimět k návratu vrtulníkem, protože ani cesta od chaty není žádný med. Na tuto možnost však Ulli nepřistupuje. Něco tedy pojíme, sbalíme všechny věci a vydáváme se na cestu do údolí. Po první třetině sestupu, ještě ve skalnatém terénu, Ulli totálně odpadá. Ke dvěma stávajícím přibírám tedy ještě i jeho batoh, dohromady teď nesu asi 25 kilo. Lituji, že jsem netrval na ústupu vrtulníkem. Na cestu do údolí, která normálně trvá devadesát minut, potřebujeme tři a půl hodiny. Ulli je na dně psychicky, já fyzicky. Dole v údolí musíme působit opravdu zoufalým dojmem, protože už první auto nám okamžitě zastavuje a veze nás na parkoviště. V hotelu se dozvídáme, že Klaus, jehož rameno bylo nakonec zlomené, leží již po operaci v nemocnici. Vyčerpaně usínáme.

PO NEHODĚ AIR ZERMATT Klaus si stěžuje na bolesti v oblasti ramene. Potřebujeme helikoptéru. Telefonní číslo na Air Zermatt nemám po ruce. Volám tedy do své kanceláře, ohlašuji nehodu a nechávám

Š PAT N Ě Z A B R Ž D Ě N O ! konec

Následující týden jsem již vedl bez problémů dětský lezecký kurz, jako by se nic nestalo. Pád mého družstva do trhliny mi připomínala už jen modřina na stehně, která pomalu sestupovala přes koleno dolů. Teprve až

následující víkend, když jsem se poprvé od nehody ocitl opravdu v klidu, začala moje psychika zpracovávat nahromaděný stres. Špatně jsem spal, budil se uprostřed noci, rozrušeně bloumal od dětské postýlky k postýlce, a teprve dlouho po půlnoci jsem našel trochu klidu.

DŮSLEDKY Jaké zkušenosti jsem událostí získal? Častěji než dříve teď chodím při sestupu po ledovci v lanovém družstvu jako první, abych si mohl o situaci udělat přesnější představu. V případě, že se mi v budoucnu stane podobná těžká nehoda, budu důrazněji trvat na ústupu vrtulníkem, bude-li to možné. Psychický šok jsem při této události jasně podcenil.

LIGHTNING Univerzální úvazek s vynikajícím poměrem hmotnost/ pohodlí. Široké nožní popruhy a polstrovaný opasek v kombinaci s jedinečným systémem oblékání. Univerzální úvazek, nastavitelné nohavičky, 4 poutka na materiál, pevnost poutek 5 kg.

Hmotnost: 350 g (M) Velikost: XS–XL Konstrukce: kombinace sendvič a popruh Přezka: jednoduchá AL Poutka na materiál: popruhová

Cena: 920 Kč


INFO@HUDY 10/2009

18


SNÁŠENÍ MRTVÉHO Z BROAD PEAKU HOROLEZECTVÍ

Walter Würtl hovoří s Georgem Kronthalerem

ZNÁMÝ HOROLEZEC A HORSKÝ VŮDCE MARKUS KRONTHALER UMÍRÁ PO NOCI V BIVAKU V BLÍZKOSTI VRCHOLU PO ZDOLÁNÍ BROAD PEAKU. ZŮSTÁVÁ LEŽET V BLÍZKOSTI VÝSTUPOVÉ CESTY, PROTOŽE HO NENÍ MOŽNÉ SNÉST OKAMŽITĚ DOLŮ. O ROK POZDĚJI ORGANIZUJE JEHO BRATR EXPEDICI, JEJÍMŽ CÍLEM JE SNÉST MARKUSE Z VÝŠKY

INFO@HUDY 10/2009

PŘES 8000 METRŮ DO ÚDOLÍ. Co tě přimělo snést svého bratra z vrcholu? Šlo především o osobní důvody, nebo jsi chtěl hlavně ukázat, že vyprošťovací akce mají i v extrémních výškách smysl a nejsou nemožné? Poté co jsem překonal první šok po zprávě o smrti mého bratra, jsem si velice rychle uvědomil, že se se situací, že Markus tam někde nahoře jen tak leží, nikdy nevyrovnám. Každý rok kolem něho budou chodit horolezci, co půjdou na vrchol Broad Peak, možná ho budou fotografovat a fotky vystaví na internetu nebo je budou ukazovat na přednáškách. Každý rok budu mít strach z toho, že uvidím, jak se mění, každý rok se všechno bude vracet. Toho jsem chtěl sebe i rodinu ušetřit. A kromě toho i tam nahoře má člověk právo na důstojné místo posledního odpočinku. A také jsem myslel na to, že pokud Markuse nesnesu, bude jedním

19

z mnoha horolezců, kteří tam byli zanecháni. Všichni s argumentem. „Z takové výšky nelze mrtvé snášet.“ Když jsem hledal materiály ohledně případného vyprošťování, postupně jsem si uvědomoval, s jakou brutalitou jdou někteří lezci za svým cílem zdolat vrchol. Bylo otřesné zjišťovat, že přitom projdou kolem lidí, kteří se ocitnou v tísni, aniž by jim pomohli. A to vše kvůli dvěma pravidlům: V této výšce se nedá nikomu pomoci! a Každý si je sám svým bližním! Rychle mi došlo, že pokud se snesení podaří, nebudou mít tato pravidla již žádné opodstatnění. Pokud se transport podaří, nebude už nikdo moci říkat, že není možné dopravit mrtvé do údolí, nebo že není možné pomoci člověku, který se ocitl v tísní, ale ještě komunikuje. Kdo má dost sil vystoupit na vrchol, má i dost sil pomoci.

Mělo by to být v budoucnu podle tvého názoru standardní chování? Ano! V žádném případě už není přípustná dosavadní praxe, kdy organizátoři předloží před expedicí člověku k podpisu dokument, že souhlasí, že v případě nehody bude navždy zanechán na místě. Na pováženou je i další praxe. Pokud při expedici přijde o život, do-

stanou o tom rodinní příslušníci zprávu s tím, že se musí ihned rozhodnout, co bude dál. V tom okamžiku je ale člověk šokován a musí především vnitřně zpracovat zprávu o úmrtí. V takovém stavu se nedá za pár minut rozhodnout, co se zesnulým udělat. Jedinou útěchou v tom okamžiku je, že zesnulý přišel o život „ve svých milovaných horách“. Proto-

že většinou nikdo z nás nemá ani tušení, jak vypadá situace na místě, musíme věřit líčení těch, co tam jsou. Proto také souhlasíme s pohřbením, aniž bychom si uvědomovali psychické důsledky, které mohou nastat až po určité době. Často pochopíme až později, jak by bývalo bylo důležité, aby byl zesnulý převezen do vlasti. Potom je již ale pozdě,

S N Á Š E N Í M R T V É H O Z B R O A D P E A K pokračování na str. 20

INFO@HUDY 10/2009

20 protože mrtvého už nelze najít. Pro organizátory je samozřejmě nejjednodušším řešením nechat mrtvého v horách. Na Mount Everestu leží již 220 mrtvých. Každý rok přibývá 10 až 20 nových. Jednou už je nebudeme moci nechat jen tak ležet. Kolik jich ještě bude muset být, než s tím něco uděláme? Máme i povinnosti vůči našim dětem. Ty také mají právo užívat si krásy hor – bez mrtvol! Doufám, že

v budoucnu vstoupí do hry i justice, pokud nějaký lezec jenom kvůli vrcholu projde kolem zraněného a nepomůže mu! Při snášení mrtvého se nesmělo nic stát! Jak jsi se vyrovnal s tímto tlakem? Z tohoto důvodu jsem zpočátku s sebou nechtěl brát nikoho ze svého okolí. Bylo

mi jasné, že pokud se někomu něco stane, třeba i jen nějaká maličkost, tak se s tím nikdy nevyrovnám. Své možnosti jsem znal a byl jsem si jist, že je nikdy nepřekročím. O pákistánských nosičích jsem věděl, že jsou výborní lezci a byli by schopni Markuse odtud snést sami. Přesto jsem byl rád, když se hned od počátku nabídl Stefan Lackner a později ještě Paul Koller, že se

snesení zúčastní. Oba jsou výborní lezci a současně odpovědní horští vůdci. Zpětně vidím, že psychická zátěž pro mě byla mnohem těžší než zátěž fyzická. V „kritické“ fázi jsem několik nocí nemohl spát, protože jsem pořád měl strach, že se stane nějaká maličkost, která bude mít fatální dopad na snesení, např. že Markuse nenajdeme, že nám „vyklouzne“, že k němu dojdeme bez rezerv a budeme ho muset nechat nahoře. Nebo ještě hůře, že by se někomu z družstva mohlo i přes všechna bezpečnostní opatření něco stát. Trvalo několik měsíců po expedici, než jsem začal cítit, jak ten tlak pomalu mizí. Jaká opatření managementu rizika jsi naplánoval? V písemné podobě managementu rizika stálo na prvém místě: Při této expedici se nesmí nikomu nic stát, snesení by se mělo přesto podařit! Jak vážně jsem to bral, se ukázalo hned druhý den snášení. Za bouřky, sněžení a husté mlhy jsme znovu stoupali k Markusovi, kterého jsme den předtím museli zanechat ve výše cca 7 500 metrů. Stefan, nosiči a já jsme od něho byli vzdáleni už jen 50 metrů. Ale nemohli jsme ho najít. Počasí se pořád zhoršovalo a tak jsem rozhodl, že hledání přerušíme a sestoupíme, i když jsme už byli u Markuse tak blízko. Sestoupili jsme asi 100 metrů, když se mraky na pár sekund roztrhaly a my jsme se mohli trochu zorientovat. Znovu jsme se vrátili nahoru a Markuse jsme skutečně našli a dopravili do tábora 3 ve výšce 7 000 metrů.

S N Á Š E N Í M R T V É H O Z B R O A D P E A K pokračování na str. 22

Bezpečnostní zárukou bylo vedle skvělého lezeckého umění účastníků i to, že jsme s sebou vzali a používali kyslík. Kromě toho jsme byli vybaveni nejlepším záchranářským materiálem (např. speciálním záchranářským vakem), který byl vyroben speciálně pro nás. Měli jsme tedy rezervy, které normální expedice nemají. Proto bylo riziko podstatně menší než u „normálního“ výstupu. Aby se nám úplně nahoře povedlo vyproštění, rozhodli jsme předem, že k Markusovi musíme dojít minimálně čtyři. Nakonec nás nahoře bylo sedm. Hubert, náš kameraman, čtyři nosiči, Stefan a Paul. Díky této početní „převaze“ se Paulovi dokonce podařilo udělat další snímky zejména z nejobtížnějších míst a tím zdokumentovat těžkou práci vyprošťovacího týmu. Kromě toho bylo v třetím táboře připraveno pomocné „záchranné družstvo“ v počtu dvou osob, které by bývalo mohlo v případě potřeby zasáhnout. Z objektivních nebezpečí bylo potřeba v prvé řadě brát v potaz dvě: padající kamení až do tábora č. 1 a laviny. Obě se dala trochu zmírnit tím, že jsme vyráželi brzy ráno a nosili jsme přilby. Co se týče lavin, bylo důležité počkat na první hezký den. Potom

EXPRESS ICE SCREW Ledovcový šroub s kličkou pro rychlejší a snadnější zavrtání do ledu.

Délka: 16 cm Hmotnost: 145 g

Cena (16 cm): 1490 Kč



PŘETRŽENÍ LANA

STALKER Řemínkové 12-hroté mačky vhodné pro VHT a klasické lezení v horách. Dodávány včetně obalu. Včetně vložek proti nabalování sněhu.

VYBAVENÍ

Skladujete správně lana?

text a foto: Pit Schubert JIŽ SKORO PŮL DRUHA DESETILETÍ JE ZNÁMO, ŽE KYSELINA SÍROVÁ POŠKOZUJE POLYAMIDY (NYLON, PERLON), TEDY MATERIÁLY, ZE KTERÉHO SE DĚLAJÍ LANA. POŠKOZENÍ MŮŽE M VÉST AŽ K TOMU, ŽE SE JEDNODUCHÉ LANO DÁ PŘETRHNOUT TROCHU SILNĚJŠÍM TRHNUTÍM RUKY. ZŮSTÁVÁ OVŠEM OTÁZKOU, JAK MŮŽE LANO PŘIJÍT DO STYKU S KYSELINOU SÍROVOU.

ZASE JEDNOU… Přetržení lana vlivem kyseliny sírové se dosud nevyskytovalo příliš často. K předposlednímu přetržení došlo před třemi roky v lezecké hale v Innsbrucku. Od roku 1994, kdy byl odhalen první případ přetržení lana vlivem kyseliny sírové, je mezi rakouskými a německými lezci známo jen pět takových případů; naštěstí všichni, kdo se takto zřítili, přeži-

byla li. Ve všech pěti případech příp přítomnost kyseliny prokázána přítomn sírové. Nedalo se oovšem zjistit, jak mohla kyselina sírová kys přijít s lanem do styku. Minulé léto došlo k dalšímu přetržení lana pře ře vlivem sírové, vliv ivvem kyseliny kyssel a sice v Německu při spouštění na s laně s horním jištěním. To stojí za povšimnutí proto, že zatížení lana je v tomto přípat dě jen o málo větší než tělesná váha spouštěné osoby. Lezkyně, která spadla, přežila. spa Části lana, které nebyly kontaminovány kykontam selinou sírovou, byly podrobeny normovým zkouškám; ze tří vzorků dva vydržely dva

normové pády, třetí dokonce tři. Lano bylo tedy ještě zcela použitelné a nemohlo se při tomto způsobu použití nikdy přetrhnout nebýt kontaminace. Zatížení při spouštění s horním jištěním totiž představuje řádově desetinu zatížení, které vzniká při normovém pádu. Jak se může dostat kyselina sírová na lano? Tato otázka zatím nebyla u žádného z případů vysvětlena. S kyselinou sírovou se v běžném životě běž é ži tě ddostaneme t ddo styku t k pouze při manipulaci s autobateriemi, protože v nich je kyselina sírová. Současné baterie jsou sice uzavřeny a již se nedají otevírat, ale mají dva odvětrávací otvory o průměru cca 5 mm, ze kterých může při manipulaci unikat kapalina, zejména její plyny při nabí-

jení. Baterie u starších aut se dají (podle roku výroby) otevírat a doplňovat. V tomto případě je riziko podstatně větší. Výrobky z polyamidů (nylon, perlon) nacházející se v blízkosti, zvláště pak v bezprostřední blízkosti, jsou ohroženy! Mnozí lezci již tuto zkušenost mají, naštěstí ne s lanem, ale s oblečením z nylonu či perlonu, které leželo v dílně v blízkosti baterie. Důkazem, že kyselina sírová pochází z baterie, byla dosud vždy – i ve shora uvedeném aktuálním případě – přítomnost zbytků olova. Elektrody baterie jsou z olova (kladná z oxidu olova, záporná z olova). V některých případech tohoto druhu přetržení lana se o lano nestaral pouze jeho majitel, lano bylo dočasně zapůjčeno nebo používáno jinými horolezci a lezci. Vlastní lano a vůbec celé lezecké vybavení se nemá, známo, nikomu půjčoá jak j k je j dávno dá á ik ůjč vat, protože pak nevíme, co se s ním děje. Známé úsloví „Žena (muž), zubní kartáček a lano se nepůjčují“ pořád platí. Na kontaminaci kyselinou sírovou je ďábelské to, že její vliv pouhým okem nepoznáme. Kyselina sírová nezanechává prakticky žádné

Použití: VHT, horolezectví, skialp Velikost: 36–48 v EU Hmotnost: 960 g (včetně vložek ABS) Antiboot: guma Typ upínání: řemínky, plast Materiál: ocel

Cena: 2350 Kč


NEVE Klasický cepín pro horolezectví a VHT, vyrobený z nejnovějších materiálů s vysokou pevností a nízkou hmotností.

Použití: VHT Materiál: Al 6082 (rukojeť), NiCrMo ocel (hlava a hrot) Délka: 50–80 cm Hmotnost: 425 g

Cena: 1590 Kč

HUDYpartner: 1479 Kč stopy. Nerozežere třeba kousek lana, jak by se dalo očekávat od žravých krys nebo myší. Pevnost vláken (správně: schopnost pojmout energii) se ovšem může – podle koncentrace kyseliny sírové a intenzity kontaminace – zmenšit na zlomek původní hodnoty.

INFO@HUDY 10/2009

PŮSOBENÍM KYSELINY SÍROVÉ

21

P Ř E T R Ž E N Í L A N A P Ů S O B E N Í M K Y S E L I N Y S Í R O V É konec

Velmi lehká, celokožená, zateplená obuv určená pro lezení v horách a VHT. Tepelně izolovaná vložka Ibi-Thermo, 9 mm podrážka s IBS technologií tlumí nárazy až o 20 %, 3D Flex systém zaručí optimální pohyb kotníku, anatomicky tvarované elastické návleky, vyjímatelný jazyk s možností přesného vymezení vnitřního prostoru.

Svršek: 3 mm vodoodpudivá kůže Podšívka: GORE-TEX®, Duratherm® Mezipodešev: Ibi-Thermo 9 mm Podešev: Vibram® IBS Hmotnost: 2050 g (pár vel. 42) Rozsah velikostí: 40–47 v EU

Cena: 9190 Kč


KARAKORUM Vysoce odolná kožená obuv konstruovaná pro VHT. Tato bota vás bezpečně provede po ledovci stejně jako suťovými a sněhovými poli.

Svršek: kůže Podšívka: DryBest® Mezipodešev: Nylon 8 mm, v ýztuha proti torzi Podešev: Vibram® Hmotnost: 1900 g (pár vel. 42) Rozsah velikostí: 38–48 v EU

Cena: 4990 Kč


to již bylo relativně bezpečné. O počasí nás pravidelně informoval dr. Karl Gabl satelitním telefonem. Díky jeho informacím došlo třeba k tomu, že nám na sklonku druhého dne snášení (tábor č. 3 / 7 000 m) naléhavě volali ze základního tábora, ať sestoupíme, protože v noci bude silně sněžit a foukat. Poté většina z nás sestoupila. Co by bylo, kdyby se tobě nebo někomu z družstva něco stalo? Myslím, že je to stejné jako při záchranářské akci v našich zeměpisných šířkách. I zde již došlo k nějakým neštěstím. I když se člověk sebelépe připraví a vše zorganizuje, vždycky se může něco stát. Samozřejmě, takové snášení se ještě nikdy neuskutečnilo, a tlak na mě, resp. výčitky vůči mě by byly obrovské, pokud by došlo k nějakému neštěstí. Všechno dopadlo díky bohu dobře. Zpětně mohu říci: Určitě jsme si sáhli na dno svých fyzických sil, ale nikdy nenastala situace ohrožení života. Vždy jsme si byli jisti, že máme věci pevně ve svých rukou. Zapojením široké veřejnosti se tlak na tebe a tvůj tým ještě vystupňoval. Bylo nutné a smysluplné mít s sebou od počátku televizní tým? Jak intenzivně byla expedice prezentována v médiích, jsme v Pákistánu nemohli tušit. Takže tlak na nás tím nevzrostl. Díky týmu pořadu Galileo z Pro7 jsme mohli – kromě snesení Markuse – tlumočit široké veřejnosti i naše poselství, které toto snesení provázelo. S týmem z Galilea jsme měli to velké štěstí, že jsme poznali skvělé lidi, ke

kterým jsem okamžitě pojal důvěru. Hned na začátku jsme se dohodli, že ukážou jen to, za čím si rodina může stát. A tento slib lidé z televize dodrželi. Přítomnost týmu filmařů mi poskytla také výjimečnou příležitost zdokumentovat úplně celou expedici. Filmový dokument mně jako vedoucímu expedice sloužil i jako právní zajištění. Při případném úrazu nebo jiné události by bývalo bylo možno použít snímky pro vyhodnocení mých pokynů. S režisérem dokumentu, Karstenem Scheurenem, jsem se velice spřátelil. Byl za svůj film „Hrob v mrazivé výšce“ vyznamenán 9. května 2008 cenou Bavorské televize. Jak se na tuto záchrannou akci dívali domorodí nosiči? Naši pákistánští nosiči byli překvapeni, že my, západní lezci, vyznáváme rodinné hodnoty, které sahají až za hranice smrti. Po tomto snesení si uvědomují, že i oni mohou snášet zemřelé pákistánské lezce dolů a pohřbít je doma. S nosiči jsem i přes rozdílnost kultur navázal skvělé vztahy. S „Little Husseinem“ jsem dokonce sdílel nahoře spacák, protože jeho byl příliš neskladný. Naučil jsem se od nich, co je to motivace. Jednou mi řekli: „Georgu, ty jsi náš bratr, a proto je i Markus náš bratr a našeho bratra sneseme domů!“ A slib splnili. Viděno zpětně – co si tom všem myslíš? Expedice proběhla v podstatě skvěle. Vše fungovalo podle plánu, takže nedošlo k žádným velkým překvapením. Jsem velmi

vděčný expedici Broad Peak 2007, zvláště jejímu vedoucímu Gerfriedu Göschlovi, který mi byl i lidsky velmi blízký. I přes smutnou skutečnost, že jsem snášel svého bratra, jsem získal mnoho nových přátel. Začněme třeba u Huberta Riegera, se kterým jsem nahoře sdílel stan, týmu z Pro7, Karstena Scheurena, Bernda Welze a Markuse Riedla, až po naše pákistánské přátele, bez nichž by se transport nepodařil. Děkuji Stefanu Lacknerovi a Paulu Kollerovi za skvělou spolupráci a všem doma. A také našim sponzorům, kteří se nezdráhali podpořit expedici, při které se nedala získat žádná cena, ale při níž šlo o lidské hodnoty. Obě pravidla: „v extrémních výškách se nedá nikomu pomoci“ a „mrtví lezci se nedají snášet“, už neplatí! Navíc Stefan Lackner prokázal, že i bez přídavného kyslíku lze být rovnocenný s těmi, kdo kyslík používají. Obecně platí: Čím strmější svah, tím jednodušší je spouštění vyprošťovaného. Plochý terén, protivýstupy, hřebeny a dlouhé traverzy se zdolávají neobyčejně obtížně a vyžadují daleko více sil. Jak vypadá budoucnost? Vznikne s tvou podporou v Pákistánu záchranná služba? Společně se svými přáteli, Karstenem Scheurenem a Andreasem Pendlem, jsem založil „Markus Kronthaler Mountain Rescue Foundation“. Cílem je zřídit v Pákistánu za pomoci Pákistánského horolezeckého svazu záchrannou službu. Naším úkolem bude vyškolit pákistánské horolezce na záchranáře, a také je vybavit potřebnou

S N Á Š E N Í M R T V É H O Z B R O A D P E A K konec

výzbrojí. Hledám sponzory a doufám, že je najdu hlavně mezi pořadateli expedic. Musí být přece i v jejich zájmu, aby nenechali ležet vlastní lidi na hoře.

KEFREN JACKET Bunda nové generace, která nabízí ,,vše v jednom" – spolehlivou ochranu proti nepřízni počasí a částečnou prodyšnost, to vše za příznivou cenu. Elastický zadní panel, podlepené švy, anatomicky tvarovaná kapuce, odvětrávání v podpaží, nastavitelné manžety na rukávech.

Materiál: Dry Edge 2L Hmotnost: 380 g (L) Velikost: S–XXL Barva: oranžová, černá

Cena: 3650 Kč


KEFREN PANT Kalhoty, které nabízí spolehlivé řešení pro větrné a deštivé dny a přitom příliš nezatíží ani batoh na zádech ani rodinný rozpočet. Anatomicky tvarovaná kolena, postranní odvětrávací zipy, podlepené švy.

Materiál: Dry Edge 2,5L Hmotnost: 270 g (L) Velikost: S–XXL Barva: černá

Cena: 2890 Kč


INFO@HUDY 10/2009

NEPAL EVO GTX

22


PORANĚNÍ KONČETIN ZDRAVÍ

První pomoc v horách text a foto: Martin Honzík

PORANĚNÍ KONČETIN PATŘ Í PŘ I POHYBU V HORÁCH K NEJČASTĚJŠÍM ÚRAZŮM. ČASTO SE JEDNÁ O DROBNÉ RANKY, ODŘENINY NEBO PUCHÝŘE, KTERÉ NÁM MOHOU TÚRU POUZE „ZNEPŘÍJEMNIT“. JEJICH VČASNÉ A SPRÁVNÉ OŠETŘENÍ MNOHDY UŠETŘÍ NÁSLEDNOU NÁVŠTĚVU CHIRURGICKÉ AMBULANCE. V PŘÍPADĚ ZÁVAŽNĚŠÍHO ÚRAZU SE ODBORNÉMU OŠETŘENÍ V NEMOCNICI VĚTŠINOU NELZE VYHNOUT, ALE SPRÁVNÁ PRVNÍ POMOC A OŠETŘENÍ JIŽ V TERÉNU MŮŽE ZAMEZIT DALŠÍM KOMPLIKACÍM A VE FINÁLE MŮŽE ZNAMENAT PODSTATNÉ ZKRÁCENÍ DOBY LÉČBY A NÁSLEDNÉ REKONVALESCENCE. Kůže, podkoží, cévy, nervy, svaly, šlachy, vazy, klouby, kosti – to všechno se může na končetinách poranit. Příčinou vlastního poranění může být úraz, působení přímého násilí, přetížení, přetrénování nebo i špatně zvolená výstroj. Vzhledem k tomu, že poranění končetin může znamenat značnou limitaci pohybových aktivit, vyplatí se jejich ošetření a následné léčbě věnovat náležitou pozornost.

RÁNY

INFO@HUDY 10/2009

Patří k nejčastějším poraněním končetin. Mohou zasahovat pouze kůži a nebo pronikat i do hlubších vrstev. Hlavním rizikem je krevní ztráta a infekce.

OBECNÉ ZÁSADY OŠETŘENÍ RAN: 1) Pamatujte na vlastní bezpečnost – při ošetřování pacienta používejte ochranné rukavice. 2) Zastavte krvácení – mezi základní možnosti zástavy velkého krvácení patří stlačení rány, přiložení tlakového obvazu a popřípadě i použití škrtidla (více o zástavě masivního krvácení viz Info@hudy 8/2007). 3) Vyčistěte ránu a její okolí – každá rána znamená riziko infekce a proto je velmi důležité ránu a její okolí před překrytím obvazem, popř. uzavřením stehem, důkladně vyčistit a případně i vydezinfikovat. 4) Proveďte opatření k co nejrychlejšímu zhojení – po úvodním vyčištění a dezinfekci je potřeba zamezit dalšímu zanesení infekce do rány jejím krytím. Zhojení větších ran významně urychlí přiblížení jejích okrajů a popřípadě i dočasná imobilizace poraněné partie. Pamatujte, že definitivní ošetření větších ran je potřeba

23

Ošetření: Ránu omyjte pitnou vodou. Všechny nečistoty (písek apod.) odstraňte proudem vody, kartáčkem, popř. pinzetou. Po vyčištění ránu osušte sterilním gázovým čtvercem. Rány menšího rozsahu kryjte náplasťovým rychloobvazem. Na povrchové rány většího rozsahu nejprve přiložte nepřilnavé krytí, a teprve to překryjte gázovým čtvercem, který lehce připevníte náplastí nebo obvazem.

HLUBOKÉ RÁNY Rána proniká skrz kůži do hlubších struktur a je mnohdy doprovázena i silnějším krvácením.

provést odborně ve zdravotnickém zařízení, a to i včetně případného přeočkování proti tetanu. 5) Pravidelně ránu kontrolujte – případné komplikace v podobě infekce je potřeba řešit (opětovným vyčištěním rány a třeba i podáním antibiotik). Důležitá je i prevence – nezapomínejte na pravidelné přeočkování proti tetanu!

POVRCHOVÉ RÁNY Jedná se o běžné odřeniny, kdy je poraněna pouze vrchní část kůže a rána nezasahuje do hlubších struktur.

přidáme padesát kapek Betadine®. Vyčištění je potřeba provádět silným proudem roztoku, který je do rány vstřikovaný pod tlakem. Potřebného tlaku docílíte použitím stříkačky s nasazenou jehlou.

V terénu lze v rámci improvizace použít PET láhev, do jejíhož uzávěru propálíte nažhaveným špendlíkem malý otvor. Tímto způsobem opět docílíte tolik potřebného tlaku k odstranění nečistot z rány, které by jistě znamenaly rozvoj následné infekce.

ŘEZNÉ RÁNY Ošetření: Prioritní je zástava krvácení – viz obecné zásady ošetření ran. Pokud je zdravotní péče dobře dostupná, pak proveďte pouze očištění a dezinfekci okolí rány a na ránu přiložte krytí a obvaz. U hlubokých ran je velkým rizikem rozvoj následné infekce. Z tohoto důvodu je nutné v situacích, kdy je další zdravotní péče nedostupná, ránu nejprve vyčistit a vypláchnout. Roztok pro výplach rány připravíte převařením půl litru vody, do kterého po vychladnutí

Jedná se o rány způsobené ostrými předměty. Pokud má rána rovné okraje, je možné její zhojení urychlit přiblížením okrajů pomocí náplasťových stehů – stripů.

P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N p o k ra č o vání na str. 24

INFO@HUDY 10/2009

24 Ošetření: Ránu i její okolí vyčistěte – viz výše. Kůži v okolí rány osušte, opatrně odmastěte a v případě potřeby i oholte. Pak přibližte okraje rány k sobě a přelepte je stripem. Jednotlivé stripy lepte střídavě zleva a zprava. Máte-li ránu „sešitou“, pak ještě přelepte okraje stripů pruhy náplasti po obou stranách. Tím zvýšíte spolehlivost jejich přilepení. Ránu pak překryjte sterilním gázovým čtvercem.

JAKÉ RÁNY JE POTŘEBA ODBORNĚ OŠETŘIT ANEB S ČÍM DO NEMOCNICE? • hluboké rány • silně krvácející rány • infikované rány

AMPUTACE Jedná se o méně časté úrazy, kdy je část nebo i celá končetina oddělená od zbytku těla.

OTLAKY A PUCHÝŘE Vznikají na místech vystavených zvýšenému tlaku. Nejčastěji se jedná o prsty na nohách a o paty. Dobrým řešením této nepříjemné situace jsou tzv. absorpční hydrogelové náplasti na puchýře. Aplikují se na puchýř hned po jeho vzniku, případně již při otlaku. Hydrogelová vrstva přímo zabrání vzniku puchýře tím, že utlumí další tlak boty. Pokud již puchýř vznikl, aplikovaná náplast svou vysokou absorpční schopností absorbuje tekutinu v průběhu 1 až 3 dnů.

jedná-li se o zlomeninu, nebo například „pouze“ o bolestivé zhmoždění či podvrknutí. V situacích, kdy je odborná péče nedostupná, a my si o rentgenu můžeme nechat pouze zdát, stojíme mnohdy před těžkou otázkou je potřeba poraněnou končetinu úplně znehybnit, nebo bude stačit jiné, „technicky“ méně náročné a pro pacienta méně omezující opatření? Při rozhodování je potřeba si uvědomit, že každé poranění končetiny je doprovázeno bolestí. Dále může být poraněná končetina oteklá, popřípadě může být v místě poranění hematom. Pokud se příznaky omezí na výše uvedený výčet a končetinu lze zatížit, vystačíme v rámci první pomoci s následujícími opatřeními:

FIRST AID KIT Lékárnička první pomoci se základním vybavením je nezbytnou součástí každého zavazadla. Je dodávána ve dvou velikostech S, M. Trojúhelníkový obvaz, obinadlo, sterilní polštářky, sada náplastí, gumové rukavice, náplast v cívce, píšťalka, izofólie (pouze vel. M).

Hmotnost: 120 g včetně vybavení (vel. S), 360 g včetně vybavení (vel. M) Rozměry: 12x10x6 cm (vel. S), 17x11x8 cm (vel. M) Materiál: Nylon Barva: červená

Cena (vel. S): 350 Kč

HUDYpartner: 326 Kč zdroj: www.adam.com

Pokud se jedná o ránu většího rozsahu nebo o ránu, která je v partii namáhané při pohybu končetinou, pak proveďte znehybnění končetiny.

zdroj: www.handinjury.com

Častými příčinami amputací v rámci horolezectví je zachycení prstýnku na hraně chytu při pádu lezce, zachycení prstů lanem v jistící pomůcce nebo omotání smyčky lana kolem prstů nebo celé ruky.

RIZIKOVÉ RÁNY Každá rána s sebou přináší riziko infekce, obzvláště hluboké rány způsobené pokousáním nebo rány znečištěné exkrementy či zeminou. Takové rány je potřeba řádně vyčistit a kompletně neuzavírat. Pokud je to možné, pak proveďte pouze krytí rány a vyhledejte odborné ošetření. V případě pokousání zvířetem pamatujte na možné riziko vztekliny, a pokud to lze, tak zjistěte, zda bylo zvíře proti vzteklině očkované.

Ošetření: V první řadě je nutné provést zástavu krvácení a ošetření rány (viz výše). Dále je potřeba se postarat o amputovanou část končetiny. Tu zabalte do gázy a vložte ji do igelitového sáčku, který neprodyšně uzavřete. Sáček s amputátem vložte do druhého sáčku naplněného jedním dílem ledové tříště nebo sněhu a dvěma díly vody. Tímto zajistíte optimální chlazení amputované části a zvýšíte tak šanci na její opětovné přišití a přihojení.

Pokud je puchýř už stržený, lze přes výše uvedenou náplast ještě umístit ochrannou „podložku“ z karimatky s vystřiženým otvorem, který je o něco větší než vlastní puchýř. Tak se zabrání tlaku boty přímo na poraněnou partii a dokončení túry je pro postiženého alespoň trochu snesitelnější.

DALŠÍ PORANĚNÍ KONČETIN PORANĚNÍ KOSTÍ, KLOUBŮ, ŠLACH A VAZŮ Tato poranění vznikají nejčastěji působením přímého násilí nebo následkem přetížení. V terénu je mnohdy velice obtížné rozlišit,

• Omezit zatížení poraněné končetiny a maximálně ji šetřit. • Chladit poraněné místo – chlazení provádíme co nejdříve po úrazu alespoň po dobu 20 minut. Chlad omezí tvorbu otoku a zmírní bolest. Po skončení chlazení je nutné poraněné místo stáhnou elastickým obinadlem, aby nedošlo k rozvoji otoku následkem zvýšeného prokrvení. Tento postup opakujeme několikrát po sobě. • Stáhnout poraněné místo elastickým obinadlem – stažení jednak omezí následný otok, ale také poraněnou končetinu částečně stabilizuje. To je výhodné zejména u poranění kloubů (např. podvrtnutý kotník). Elastické obinadlo je potřeba na končetinu nakládat od jejího konce a postupovat směrem k tělu. Obinadlo musí

P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N p o k ra č o vání na str. 25

ICON Čelovka s výkonnou tříwattovou LED diodou a čtyřmi menšími LED diodami. Kontrolka stavu nabití včas signalizuje nutnost výměny baterií. 3 intenzity svícení.

Baterie: 3 AA baterie Žárovka: 1 3 Watt LED dioda, 4 SuperBright LED diody Svítivost: 145 h (hlavní 3 Watt dioda), 164 h (LED diody) Dosvit: 100 m (hlavní 3 Watt dioda), 23 m (LED diody) Hmotnost: 188 g (včetně baterií)

Cena: 1790 Kč


BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ . ky. Tyto požadavky dobře splňuje například firemně vyráběná dlaha SAM Splint. Jedná se o pás z lehké slitiny duralu, který je obalen pěnovou hmotou. Dlaha je velmi lehká a skladná, takže může být uložena v zádové části vašeho batohu jako výztuha a v případě potřeby použita k ošetření úrazu. Aby tato dlaha byla dostatečně pevná, je nutné ji před fixací prohnout do profilu U, C nebo T. Dlahu je možné bez problémů vytvarovat podle poraněné končetiny.

být naloženo těsně, ale pozor na přílišné utažení. • Poraněnou končetinu uložit do zvýšené polohy – tímto opatřením opět redukujeme rozvíjející se otok. • Následná stabilizace – pomocí bandáže, tapingu nebo ortézy jako prevence dalšího poranění.

KDY JE POTŘEBA ZNEHYBNĚNÍ KONČETINY

• končetina je deformovaná, • končetinu nelze zatížit, • abnormální rozsah pohybu v kloubu (omezení nebo zvětšení normálního rozsahu), • při vyšetření cítíte pohmatem nestabilitu nebo praskání úlomků kostí, • na končetině je velká rána,

pak v situacích, kdy odborná zdravotní péče není dostupná, je nutné končetinu znehybnit. Znehybnění končetiny je potřeba provést tak, aby byl imobilizován kloub nad i pod místem úrazu. Ideálním způsobem fixace takto poraněné končetiny je použití dlahy. Dobrá dlaha musí být pevná, aby dostatečně podpírala a stabilizovala poraněnou končetinu. Zároveň ale musí být komfortní, to znamená dostatečně měkce obalená nebo vypodložená, aby nezpůsobovala pacientovi bolestivé otla-

RESOLVE JACKET

S/S ATLAS

Multifunkční pánská bunda klasického střihu. Nastavitelná kapuce, hlavní zip s krycí légou na suchý zip, stahování ve spodní části.

Hedvábně jemné a vzdušné triko s užším střihem. Nepohlcuje pachy, takže s několika exempláři vydržíte po celý rok. Řada BODYFIT150.

Materiál: 70D HyVent™ dvouvrstvý Hmotnost: 500 g (L) Velikost: S–XXL Barva: šedá, modrá

Materiál: 100 % vlna Merino Hmotnost: 150 g/m2 Velikost: S–XXL Barva: černá

Cena: 2590 Kč

Cena: 1250 Kč



V případě nutnosti můžeme jako improvizovanou dlahu použít cokoli z naší výzbroje.

Při výběru materiálu na výrobu dlahy musíme pamatovat minimálně na dva základní požadavky, které musí splňovat každá dlaha – pevnost a komfort. Připevnění dlahy (elastickým obinadlem, šátkem atd.) je potřeba provádět dostatečně pevně, ale s ohledem na zachování prokrvení. V nouzových situacích, kdy není k dispozici žádná dlaha, můžeme znehybnění provést fixací poraněné končetiny ke zdravé končetině nebo k tělu. Důležité je opět dbát na měkké vypodložení.

INFO@HUDY 10/2009

Porovnejte poraněnou končetinu s nezraněnou, a pokud se k základním příznakům (bolest, otok a případný hematom) přidají další příznaky:

25

P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N p o k ra č o vá n í na str. 26 PORANĚNÍ RUKY PŘI SPORTOVNÍM LEZENÍ Velká část sportovních lezců má díky úrazu nebo přetížení své osobní zkušenosti s úrazy prstů, ruky nebo paže. Tato poranění většinou znamenají dlouhodobé problémy mnohdy spojené s nucenou pauzou v lezení. Vzhledem k malému povědomí lezecké veřejnosti o závažnosti této problematiky je odborná léčba spolu s rekonvalescencí často odkládána, což má za následek další poškození. To nakonec znamená náročnější a dlouhodobější léčbu.Mezi nejčastěji postižené části ruky patří šlachy a šlachová poutka prstů. Obvyklé příčiny těchto poranění jsou: • špatný úchop chytů, zejména malých lišt, spojený s prolamováním prstů, • opakované jednostranné přetěžování, například při tréninku shybů na lištách, • absence dostatečné regenerace mezi jednotlivými tréninky.

BARAT VEST WOMAN

TRIKO KRÁTKÝ RUKÁV

Materiál: No Wind Light Shell Hmotnost: 247 g (M) Velikost: XS–XL Barva: šedá

Cena: 3250 Kč


PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ Některým poraněním končetin lze mnohdy zabránit nebo předejít správným rozcvičením a protažením před vlastní pohybovou aktivi-

WINDY JACKET WOMAN

Dámské funkční triko s krátkým rukávem pro veškeré sportovní aktivity. Antibakteriální vlákno s ionty stříbra, anatomický přiléhavý střih, ploché švy.

Vesta, která v batohu nezabere téměř žádné místo a může tak být stále v pohotovosti pro případ, že se příjemný vánek změní v uragán. 2 přední kapsy s reflexními zipy, prodloužený zadní díl.

Následkem výše uvedených příčin může dojít k zánětům šlach nebo šlachových pochev. Dále pak k částečnému nebo i úplnému přetržení šlach nebo šlachových poutek. Hlavními příznaky zánětu je bolest a otok v postižené oblasti. Tento stav není radno podceňovat a je nutné jej před dalším lezením dobře vyléčit, neboť v rámci chronických pozánětlivých změn může dojít i k omezení hybnosti prstu. V úvodu spočívá léčba v maximálním možném omezení zátěže a případné imobilizaci poraněného prstu spolu s protizánětlivou léčbou nesteroidními antirevmatiky (např. Ibuprofen, Diclofenac), doplněnými enzymoterapií (např. Phlogenzym). Pokud se stav nelepší, je nutné vyhledat odborné ošetření.

Poranění šlachových poutek v podobě jejich přetržení je často doprovázeno slyšitelným prasknutím a náhle vzniklou bolestí spolu s otokem. Hybnost, zejména při ohnutí prstu, je omezená. Šlacha může vytvářet „tětivu“ a vystupovat na spodní straně prstu. V rámci úvodní léčby je nutné znehybnění a vyloučení další zátěže. Dále je nutné provést odborná vyšetření, podle kterých se stanoví další postup léčby. Ten může být konzervativní spočívající v úvodním cca. dvoutýdenním znehybnění s následným postupným zatěžováním při současném tapingu. Z protektivních důvodů je nutné taping poraněného poutka provádět dlouhodobě i po odeznění obtíží. Zejména u vícenásobných ruptur (přetržení) šlachových poutek je nutné operativní řešení.

APEX™ ELIXIR VEST Softshellová vesta pro všestranné použití. Sportovní střih, reflexní loga, vnitřní kapsa na cennosti, 2 přední kapsy.

Materiál: 32 % Coolmax® Fresh™ FX s ionty stříbra, 62 % Coolmax®, 6 % Lycra Hmotnost: 110 g (M) Velikost: XS–XL Barva: bílá/modrá, antracit

Materiál: Apex™ Aerobic s DWR úpravou Hmotnost: 320 g (L) Velikost: S–XL Barva: černá

Cena: 690 Kč

Cena: 2350 Kč



P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N ko n ec

Větruodolná bunda s praktickou kapucí. Italskému designu lze jen těžko odolat, návrháři se opět ukázali v nejlepším světle.

Materiál: No Wind® Light Shell Hmotnost: 336 g (M) Velikost: XS–XL Barva: béžová, černá

Cena: 3250 Kč


INFO@HUDY 10/2009

26

tou. Důležitou roli hraje i správná volba zátěže a rozložení tréninku spolu s dostatečnými pauzami na regeneraci. Při trekingu nebo vysokohorské turistice je vhodné v rámci prevence poranění dolních končetin používat teleskopické hole. Ty zejména při sestupu značně odlehčí klouby dolních končetin a pomáhají udržovat stabilitu. Pamatujte, že po předchozím úrazu je nutné zařadit a dodržet přestávku na potřebnou rekonvalescenci a následně zatěžovat poraněnou končetinu postupně. Vhodným opatřením v rámci prevence dalšího úrazu je podpůrná stabilizace poraněné partie například pomocí tapingu, bandáže nebo ortézy.

APEX™ TREKKING PANT Větruodolné kalhoty vhodné pro různé outdoorové aktivity. Jsou zároveň oděruvzdorné a částečně voděodolné. V prodeji ve 2 délkách nohavic, Regular a Long.

Materiál: Apex™ Universal s DWR úpravou Hmotnost: 590 g (L) Velikost: XS–XXL Barva: černá

Cena: 3290 Kč



NAVIGACE GPS ORIENTACE

Jak využít GPS v přírodě

text: Michal Bulička

foto: autor a Vít Sedláček

„DŽÍPÍESKY“ ZAŽÍVAJÍ V POSLEDNÍ DOBĚ VÝRAZNÝ NÁRŮST ZÁJMU. JE ZPŮSOBENÝ ZVÝŠENÍM JEJICH KVALITY I PŘESNOSTI, A TAKÉ POSTUPNÝM SNIŽOVÁNÍM JEJICH CENY. ZATÍMCO NAVIGACE DO AUT SE STALA MASOVOU ZÁLEŽITOSTÍ DÍKY RAZANTNÍ REKLAMĚ, OUTDOOROVÝM NAVIGACÍM K ROZVOJI VÝRAZNĚ POMOHL NÁSTUP CELOSVĚTOVĚ OBLÍBENÉ HRY NA

INFO@HUDY 10/2009

HLEDÁNÍ POKLADŮ – GEOCACHINGU. PRÁVĚ NAVIGACEMI PRO POHYB V PŘÍRODĚ SE BUDEME V TOMTO ČLÁNKU ZABÝVAT.

GDE PROBOHA SU?

JAK FUNGUJE GPS

Tato svérázná moravská prupovídka docela vystihuje funkci přístroje. GPS ve skutečnosti znamená Global Position System. Přijímá signál z družic. Čím větší počet družic anténa přístroje zachytí, s tím vyšší přesností přístroj pracuje. Pro jednoduchost budu většinou v dalším textu používat pro navigační přístroj nesklonný výraz „GPS“. Fotografie přístroje, stránek a popisy funkcí nejvíce odpovídají novějšímu modelu mezi outdoorovými GPS – Garmin Vista HCx.

GPS systém sestává v současnosti z 28 satelitních družic, které dvakrát za den obkrouží zeměkouli. Družice vysílají signál, který přijímá a vyhodnocuje přístroj GPS. Aktuální pozice přístroje se odvodí z vypočtených vzdáleností k jednotlivým družicím, jejichž signál přístroj zachytil svojí anténou. Čím více družicových signálů přístroj zachytí, tím přesněji vypočítá svoji polohu. K určení polohy potřebujeme signál z alespoň tří satelitů, k určení nadmořské výšky ze čtyř. Obvyklý je příjem z 5 až 9 satelitů. Současné přístroje jsou výhradně paralelní 12kanálové přijímače, což znamená, že jsou schopny přijímat signál současně z dvanácti družic.

VÝHODY GPS OPROTI KOMPASU • V každém okamžiku známe svoji polohu. • Stále máme přehled o aktuálním směru a zbývající vzdálenosti do cílového bodu • Kopírováním předem nahrané trasy můžeme túru bezpečně dokončit i za minimální viditelnosti. • K navigaci nepotřebujeme žádné v terénu markantní body. • Při obcházení překážek GPS neustále přepočítává aktuální směr a vzdálenost k cíli.

DRUŽICOVÉ SYSTÉMY V roce 2008 je jediný plně funkční družicový systém NAVSTAR GPS, provozovaný armádou USA. Ruská vláda schválila znovuobnovení

27

systénu GLONASS do plného operačního stavu. Navigační systém Galileo je plánovaný autonomní evropský Globální družicový polohový systém (GNSS), který by měl být obdobou amerického i ruského systému. Jeho výstavbu zajišťují státy Evropské unie a jejich instituce. Spuštění GNSS Galileo je stále oddalováno, původně měl být provozuschopný od roku 2010, podle nových plánů je nejbližší možný rok spuštění 2014. Projekt byl pojmenován podle italského vědce Galilea Galileiho, který se mimo jiné zabýval problematikou námořní navigace.

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ PŘÍSTROJŮ GPS Současné GPS přístroje se dělí na nemapové, mapové a mapové s routingem. Pro účely horských sportů se hodí mapové přístroje, ale základní funkci GPS – orientační pomůcka – dobře splní i základní přístroje bez routingu i mapy.

Bez navigace s routingem se naopak neobejdete, pokud často jezdíte podle GPS v autě.

FUNKCE GPS Hlavní funkcí GPS je zaměření souřadnic přijímače na Zemi. Zaměření probíhá obvykle každou vteřinu, v případě nastavení úsporného módu každých 5 vteřin. Během pohybu

tak GPS vypočítává řadu užitečných údajů: souřadnice, nadmořská výška, rychlost, směr pohybu, směr k cíli, vzdálenost do cíle, čas pohybu, rychlost přibližování k cíli atd. GPS disponuje několika stránkami, které slouží k zobrazení jejích funkcí: satelitní, mapová, kompasová, trasový počítač, výškoměr, barometr, routing, záznam trasy.

N AV I G AC E G P S p o k ra č o vá n í na str. 28

INFO@HUDY 10/2009

28 SELEKTIVNÍ DOSTUPNOST Od 25. března 1990 byla do signálu zanášena umělá chyba. Toto opatření pod názvem Selective Availability (SA) mělo zabránit zneužití, např. možnosti navádět balistické rakety. Protože USA vyvinuly systém, jak lokálně rušit signál GPS, bylo SA 1. května 2000 zrušeno a přesnost kódového měření polohy se tak zvýšila na 10 metrů a méně.

STRÁNKA MENU Nepoužíváme ji sice často, ale občas je nutné provádět změny v „Nastavení“  . Zajímá nás hlavně Systém, Displej, Směr pohybu, Jednotky  a Čas. Displej a Systém nastavíme jednou a nemáme moc důvodů ke změně. Pokud s GPS neopouštíme naše časové pásmo, nemusíme se zabývat nastavením času. Letní a zimní čas dovede přístroj změnit automaticky. Pokud jde o směr pohybu, nastavujeme si orientaci k severu (doporučuji zeměpisný) a hlavně volíme způsob vyjádření směru. Buď zkratkami světových stran, pro ty, kdo mají práci s mapou v malíčku, se hodí nastavit směr pohybu ve stupních  . Každý „ma-

pař“ ví, že 90 º míří na E (východ), 180 º na S (jih), 270 º na W (západ), 360 º na N (sever)  . Nejčastěji z Menu otevíráme stránky Označit (Mark) při zadávání aktuálního bodu a Hledat (Find) při hledání požadovaného bodu. Kromě toho je k dispozici kalendář, stopky, hodinky, kalkulačka nebo také třeba zábavné hry.

SATELITNÍ STRÁNKA (Satellite Info) Udává informace o počtu a poloze satelitů, které GPS přijímá, a o intenzitě příjmu jejich signálu  . Bývá uveden i odhad přesnosti zaměření, který představuje i kvalitu příjmu signálu. Pro příjem signálu ze satelitů je nutný přímý pohled na družice (oblohu) bez překážek. Signál neprochází dřevem, betonem, kamenem nebo vodou, naopak prochází sklem nebo látkou. Proto moderní přístroj dobře přijímá, i když je uložený ve víku batohu nebo v náprsní kapse membránové bundy. Oproti

dřívějšku už není nutné, abychom ho nosili ve speciálním klipsu na popruhu nebo víku batohu.

MAPOVÁ STRÁNKA (MAP PAGE) Ukazuje aktuální pozici GPS v mapě přístroje. Na mapové stránce je možné měnit měřítko zobrazení na displeji, kurzorem prohledávat mapu  . U nemapového přístroje sice vidíte prázdnou mapu, ovšem pokud je zapnut režim záznamu trasy, můžeme sledovat linii trasy i tehdy, není-li v ní žádná mapa nahrána. Jste-li v horách a chcete vidět na displeji mapu, musíte ji mít nahranou v paměti přístroje  . GPS ale dobře poslouží i bez ní, stačí mít v přístroji zadané souřadnice důležitých orientačních bodů (chaty, sedla, vrcholy apod.). Mapovou stránku můžeme mít zorientovanou ve směru pohybu nebo k severu  . Na této stránce vídáme také tzv. chybovou kružnici (accuracy circle), což je kruh kolem aktuální polohy, znázorňující okolí bodu, ve kterém se nachází správná poloha

přijímače. Kružnici lze vypnout. Mapovou stránku doplňuje při pohybu kurzoru pole datová lišta, znázorňující souřadnice kurzoru, nadmořskou výšku a směr pohybu a vzdálenost kurzoru z aktuálního stanoviště  .

STRÁNKA KOMPASOVÁ NEBO-LI NAVIGACE Má podobu digitálního kompasu, určujícího směr pohybu a orientaci vůči světovým stranám. Digikompas ale reaguje pouze na pohybu a směr odvozuje ze zaměřených souřadnic. Kvalitnější přístroje jsou vybaveny kompasem elektromagnetickým, který reaguje podobně jako klasický kompas se střelkou. U těchto GPS lze preferovat oba druhy kompasů. Pozor, tento kompas má větší spotřebu baterií a je ovlivnitelný vnějším magnetickým polem. Na této stránce můžeme zadat navigaci ke zvolenému cíli a GPS vždy ukazuje vzdálenost a přímý směr k cíli (šipkou, světovou stranou, azimutem). Více o navigaci v dalším textu.


VENOM ADZE Cepín pro náročnou VHT s možností lezení krátkých úseků v kolmém terénu. Vyměnitelný hrot.

Použití: VHT, horolezectví Materiál: hliník (rukojeť), ocel Délka: 50–64 cm Hmotnost: 525 g (50 cm, s poutkem)

Cena: 3790 Kč

HUDYpartner: 3525 Kč STRÁNKA S BAROMETRICKÝM VÝŠKOMĚREM Je doménou jen vyšších outdoorových modelů. Ty poskytují dvojí, nezávislé měření výšky (elektronické a barometrické) a umí zobrazit jak výškový profil prošlé trasy  , tak i vývoj barometrického tlaku v čase (lze z něj odvodit vývoj počasí)  . Tato funkce se v horách rozhodně vyplatí.

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ . GEOCACHING Je hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky (skrýše, pokladu, ...) nazývané cache (keš), o níž jsou známy jen její geografické souřadnice systému WGS 84. Při hledání se používají turistické přijímače GPS. Po objevení pokladu, zapsání se do logbooku a případné výměně obsahu ji nálezce opět uschová a zamaskuje. Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umísťování pokladů na místech, která jsou něčím zajímavá, a přesto nejsou turisticky navštěvovaná. V popisu cache (listing) jsou pak uvedeny informace o místě s jeho zvláštnostmi a zajímavostmi. Poklady se ale umísťují i do velmi frekventovaných míst. Geocaching vznikl v roce 2000 v USA bezprostředně poté, co vláda USA odstranila umělou odchylku, přidávanou do signálu GPS, a zlepšila tak přesnost navigačního systému na několik metrů. Největším přínosem geocachingu je fakt, že vyláká lidi od televizí a počítačů do přírody. Vše podstatné najdete na www.geocaching.cz a www.geocaching.com.

WOMEN'S ASHOKA JACKET Elegantní fleecová mikina s celorozepínacím zipem, kapucou a zajímavou grafikou na přední straně

Materiál: TKA 100 fleece Velikost: XS–XL Barva: béžová, hnědá

Cena: 2090 Kč


TRASOVÝ POČÍTAČ Na této stránce si můžeme navolit více polí a v každém z nich sledovat vybranou veličinu, která má souvislost s naším pohybem. Pro pohyb v horách je zajímavé sledovat vertikální rychlost a také čas pohybu a naopak dobu odpočinku. Odpoledne nás může zajímat čas západu slunce a při brzkém startu východ slunce. Zajímavé mohou být i různé rychlosti (celková, maximální, průměrná rychlost pohybu). Dobře poslouží k vyhodnocení túry a k porovnání původních předpokladů se skutečností  .

ZÁZNAM PROŠLÝCH TRAS (Track Log) Tato strana nás zajímá, pokud chceme ukládat trasu, kterou procházíme  . Tu pak můžeme uložit, archivovat do paměti počítače jako soubor. Pokud si někdy chceme trasu zopakovat, stačí ji nahrát z PC zpět do GPS. Případně ji můžeme někomu poslat mailem apod. Některé přístroje mají na této straně volbu intervalu zaměřování polohy.  . Doporučuji zvolit „normální“, jde o výraznou úsporu spotřeby baterií při zachování

JAK ULOŽIT TRASOVÝ BOD (Waypoint) Waypoints můžeme ukládat čtyřmi způsoby: 1. Aktuální poloha v terénu. Jednoduše lze uložit souřadnice a nadmořskou výšku aktuálního místa, na němž se nacházíme. K bodu si můžeme přiřadit zvolený piktogram a libovolně si ho pojmenovat.  Podle jeho souřadnic můžeme najít jeho polohu na papírové mapě. 2. Manuálním zadáním – souřadnice z papírové mapy. Z papírové mapy můžeme odečíst souřadnice bodu pomocí plánovací fólie, pravítka a v nouzi i odhadem (viz dále). 3. V mapě GPS. Nalezení kurzorem v digitální mapě v přístroji  a jeho následným uložením.

4. V digitální mapě v PC. Nalezení v digitální mapě v PC, uložení a následný přenos z PC do přístroje (upload).

NAVIGACE NAVIGACE DO CÍLOVÉHO BODU Navigace na cíl se provádí tak, že v paměti přístroje vyhledáte bod, město, adresu atp., spustíte navigaci, přičemž u mapového přístroje můžeme zvolit, zda trasu má GPS hledat „mimo silnice“ (v přírodě)  nebo „sledovat silnici“ (v autě). Průběh navigace sledujeme na mapové  nebo kompasové stránce. Navigační šipka u kompasu může mít dvě podoby. Obvyklejší je navigace na směr (bearing) – šipka nám ukazuje k cíli z aktuální polohy  . Druhou možností je navigace na kurz (course), který je spojnicí pozice GPS v okamžiku zadání a cílového bodu. Šipka nás tedy stále navádí na spojnici těchto bodů.  . Taková navigace se nejčastěji využívá na lodi (např. mořský kajak) nebo v letadle.

INFO@HUDY 10/2009

Výhodou barovýškoměrů je, že není nutné dělat ruční kalibraci výšky, tu lze provádět i automaticky. Další výhodou kombinace barometrického a elektronického výškoměru je zvýšení přesnosti výšky na 2 až 3 m při ruční kalibraci. Automatická kalibrace je jen o málo nepřesnější, můžeme počítat s přesností 5 m. Nepříliš známá je skutečnost, že barovýškoměry dokáží zaznamenávat hodnoty barometrického tlaku každých 15 minut, i když je přístroj vypnutý.

dostatečné přesnosti záznamu. Podle typu GPS můžeme mít v přístroji 10–20 záznamů tras, lze však nastavit ukládání na paměťovou kartu. Na této straně se aktivuje také mód „Naviguj zpět“, který nám umožní bezpečný návrat při zhoršení podmínek (mlha, tma apod.)

N AV I G AC E G P S p o k ra č o vá n í n a str. 31

• V terénu se musíme orientovat a naši trasu si musíme umět představit. Používáme pozorování terénu, nahlížíme do mapy, případně zapojujeme paměť (dřívější, shodná túra). • Cestou musíme umět odhadovat vzdálenost, směr, sklon svahů, převýšení atd. • Všemi smysly se stále snažíme vnímat důležité informace, např. jakým směrem vane vítr, kde přitéká potok, kde je povrch sněhu tvořen krustou apod.

• Orientační schopnost můžeme stále trénovat a rozvíjet, i pokud nejsme obdařeni přirozeně dobrým smyslem pro orientaci. • V mlze se zejména v členitém terénu můžeme orientovat velmi obtížně bez pomoci technických pomůcek. Proto musíme umět pracovat s mapou, buzolou, výškoměrem a GPS, a tyto pomůcky mít vždy s sebou. • Práci s mapou nám výrazně usnadní plánovací fólie, něm. „Planzeiger“. S její pomocí na mapě rychle a přesně naměříme azimut, určíme vzdálenost a sklon svahu a odečteme souřadnice pro GPS. K dostání je na www.alpenverein.at v sekci „Karten“. • Základní orientační pomůcky jsou mapa, buzola, výškoměr, GPS a plánovací fólie. • Pokud se chceme vydat samostatně na túru, je bezpodmínečně nutné, ovládat orientaci v terénu a práci s mapou a buzolou. CHARAKTERISTIKY MAPY • Mapa je zakreslený průmět krajiny z výšky. • Jedinou veličinou, která na mapě přesně odpovídá skutečnosti, je úhel.

29

www.hudy.cz

ORIENTACE – MAPA A BUZOLA UMĚNÍ ORIENTACE



• Na severní polokouli bývá sever na horním okraji mapy, jih dole, západ vlevo a východ vpravo. • Na kompasech a buzolách dominuje cizojazyčné značení. Sever je N (north), jih S (south), východ E (east) a západ W (west). • Stínování reliéfu. Na mapách „svítí“ slunce od severozápadu a této konvenci odpovídají na mapě i stíny. • V přírodě používáme nejlépe mapy v měřítku 1:25 000, 1 cm na mapě je skutečných 25 000 cm = 250 m. • Nejmenší použitelná kvalita je 1:50 000. Vzdálenost 1 km tedy na takové mapě představují 4 cm. • Ekvidistance je informace o tom, jakým vertikálním rozestupům odpovídají sousední vrstevnice (čáry spojující místa se stejnou nadmořskou výškou). Většinou to bývá 20 m, přičemž vrstevnice znázorňující celé stovky bývají zvýrazněny o něco tlustší linkou. • Tiráž udává rok vydání mapy, datum poslední aktualizace značených cest a uveden stav ledovců (letopočet), údaje pro spolupráci s GPS (formát souřadnic, elipsoid).

KOMPATIBILITA MAPY S GPS • Všechny moderní, solidní mapy se dnes dodávají kompatibilní s GPS. • Mapu pokrývá síť pravoúhlých souřadnic, obvykle čtverce 1x1 km. • V tiráži mapy najdeme formát souřadnic a elipsoid, shodné musíme zadat do GPS a pak je možné najít na mapě bod podle souřadnic GPS. • Naopak z mapy lze odečíst souřadnice a zadat je do GPS navigace. • Obvykle jsou souřadnice na mapě ve formátu UTM UPS a elipsoid WGS 84.

BUZOLA • Buzola je kompas, doplněný úhloměrem. • Magnetická střelka buzoly míří k severu (např. evropská buzola nefunguje na jižní polokouli. Globální střelka funguje na celé zeměkouli bez omezení. Severní konec střelky bývá většinou označen červeně. zde přehnout

ORIENTACE – MAPA A BUZOLA • Buzola je funkční při teplotách od -30 ºC po +50ºC • Miřidla na principu „muška – hledí“ jsou velmi důležitá pro zvýšení přesnosti při měření azimutu. • Zrychlení a zpřesnění při určování azimutu umožňuje prizmatické hledí. • Dokonalejší buzoly jsou navíc doplněny i sklonoměrem (klinometr) • Globální střelka nepodléhá vlivu inklinace a funguje na severní i jižní polokouli

DEKLINACE, MAGNETICKÝ & ZEMĚPISNÝ PÓL Střelka kompasu ukazuje směrem k magnetickému severu, který se se zeměpisným severem neshoduje. Dělí je od sebe zhruba 1 500 km. Úhel mezi magnetickým severním pólem a geografickým severním pólem, měřený z určité polohy se nazývá deklinace. Hodnota deklinace je vyjádřena ve stupních a může být vyjádřena jako východní či západní a podle toho jako pozitivní či negativní hodnota.

Isogonická mapa deklinace Isogony jsou linie shodné deklinace (rozestupy 5°). Znaménko minus (-) označuje západní deklinaci, znaménko plus (+) nebo bez znaménka značí východní deklinaci. Tato mapa je z roku 1995, s časem se drobně mění. Například v oblasti střední Evropy se nulová linie (viz mapu) posouvá za rok průměrně o 5 km na západ.

www.hudy.cz INKLINACE – GLOBÁLNÍ & 2-ZÓNOVÝ SYSTÉM Zemská magnetická pole mohou ovlivnit vyváženost střelky kompasu. Tento fenomén se nazývá inklinace, která vede ke ztrátě vyvážení, která nastává, jestliže kompas vstupuje do odlišné geografické zóny. Aby tedy střelka kompasu správně ukazovala, musí být kompas vyvážen na různé zóny. Díky novému 2-zónovému systému Suunto kompasů, jsou nyní tyto kompasy vyváženy pouze pro 2 zóny, severní nebo jižní polokouli, přičemž kompasy mají větší rozsah západ-východ. Kompas vyrobený pro severní polokouli bude správně fungovat, i když vás vaše cesty zavedou krátkou cestou na jižní polokouli a obráceně. Kompasy se střelkou GLOBAL ukazují přesně po celém světě.

MĚŘENÍ SKLONU SVAHU NA MAPĚ • Na plánovací fólii (Planzeiger) máme stupnici rozestupů vrstevnic pro mapy 1:25 000 a 1:50 000 a pro vrstevnice v rozmezí 20 m nebo 10 m. • Na mapě máme svah, jehož sklon chceme měřit, zpravidla zvolíme nejprudší místo svahu. • Okraj měřítka přiložíme kolmo na vrstevnice. • Posouváme měřítkem tak, aby se úsečky na měřítku překrývaly s vrstevnicemi 3. (str 35, obr 2) V tomto případě naměřeno 33°. • Použití lupy zvyšuje přesnost měření. • POZOR! Změřit lze jen průměrný sklon svahu, ve skutečnosti může být svah v krátkém úseku prudší.

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ NAVIGACE PO PROŠLÉ TRASE

G TKA 100 GLACIER 1/4 ZIP

Z vlastní dlouholeté zkušenosti považuji tuto metodu pro pohyb v horách za optimální. V praxi ji lze použít dvěma metodami: 1. Aktivací funkce Naviguj zpět na stránce „Záznam prošlé trasy“. Předpokladem je mít zapnutý záznam túry, například při výstupu na vrchol. Při předpokladu sestupu stejnou cestou lze tuto metodu použít. 2. V terénu kopírováním linie virtuální prošlé trasy, kterou si v klidu domova vytvoříte v PC a nahrajete si ji do přístroje. Podrobnosti v dalším textu.

Dívčí slušivá mikina pro široké použití.

Materiál: TKA 100 fleece Velikost: XS–XL Barva: modrá

Cena: 850 Kč


Je klíčovou funkcí pro navigování v autě. V outdoorové praxi mnohem více používáme k trasové navigaci stránku „Záznam prošlé trasy“ (tracks). Pokud nemáme z domova nahraný track, který v terénu kopírujeme, a jsme v situaci, kdy přirozená orientace v terénu není možná (např. mlha), musíme nouzově zadat do přístroje trasu – route. Na mapě si zvolíme několik klíčových bodů trasy, odečteme jejich souřadnice

GPS A PAPÍROVÁ MAPA Pro orientaci v přírodě je GPS pouhým doplňkem staré dobré papírové mapy. Limitem GPS je velikost displeje, proto má papírová mapa

POPIS ZONY UTM Zóny a pruhy projekce UTM: Poledníky v intervalu 6 º zeměpisné šířky odpovídají jedné zóně, definované číslem. Každý pruh je pokaždé ohraničen dvěma rovnoběžkami po 8 º zeměpisné délky (výjmkou je nejsevernější pruh široký 12 º). Pruhy jsou označeny velkými písmeny. Země je tedy rozdělena do 1200 polí.

pozitivní vyhlídky i do budoucnosti. Orientace v mapě a základní dovednosti s mapou a buzolou jsou nutnou podmínkou pro samostatné plánování a podnikání horských túr  info@hudy č. 8. Pro využití mapy společně s GPS je potřeba zvládnout pár věcí, a pokud zapojíme do přípravy akce ještě počítač, bu-

deme na horské výlety dobře připraveni.

ZEMĚPISNÉ SOUŘADNICE Souřadnice polohy, které naměří GPS, nám umožní najít tuto polohu na mapě, a naopak podle souřadnic odečtených z mapy uložit bod do GPS.

INFO@HUDY 10/2009

Po aktivaci navigace se v datovém poli objeví údaj o vzdálenosti vzdušnou čarou a směru k cílovému bodu, doplněný směrovou šipkou na kompasu  . Takovou navigaci je dobré používat v nenáročném terénu s minimem překážek. V horském, obecně ve členitém terénu používáme navigaci formou routingu nebo po prošlé trase. Podmínkou navigace do cílového bodu je schopnost zadat jeho souřadnice.

NAVIGACE TRASOVÁNÍM (Routing)

a ručně je zadáme do GPS.  Několik takto zadaných bodů seřadíme na stránce Trasa ve správném pořadí a tím vznikne lomená spojnice těchto bodů  . V reálu pak postupujeme podle navigace od jednoho bodu k druhému. Takhle zadáváme trasu, pokud máme v GPS několikadenní túru a kvůli špatné předpovědi počasí na další dny musíme změnit plány a sjet nebo sejít z hřebenu do údolí. Například při Haute Route z Chamonix do Zermattu se potřebujeme po ledovci dostat z Cabane Vignettes dolů do Arolly. Druhým typickým případem je výstup na vrchol za hezkého dopoledního počasí. Sestup nebo sjezd odpoledne však ztíží rychle nastupující mlha, často doplněná difuzním světlem. Orientace je téměř nemožná, a tak nastupuje GPS. Pokud jsme si výstup nenahrávali, musíme zadat několik klíčových bodů, pospojovat je a spusit navigaci od bodu k bodu..

31




www.hudy.cz

ORIENTACE – MAPA A BUZOLA ZÁKLADNÍ DOVEDNOSTI

otáčíme úhloměrem

otáčíme celým tělesem (NE úhloměrem)

1. ORIENTACE MAPY K SEVERU Hrubá orientace – bez buzoly. Mapou pootočíme tak, abychom známé markantní cíle v terénu viděli pod stejným úhlem, jaký je v mapě. Přesná orientace – použijeme buzolu. • Na buzole otáčením úhloměru nastavíme sever „N“ nebo-li 0 º. • Hranu buzoly přiložíme na mapu tak, aby hrana přesně kopírovala boční okraj mapy (severojižní linii N-S). • Otáčíme současně mapou i přesně přiloženou buzolou tak dlouho, dokud střelka neukazuje na značku severu na úhloměru buzoly  . • V ten okamžik míří mapa přesně k severu.

měřený cíl

stanoviště stanoviště

Pomocí plánovací fólie • Rychlejší a přesnější určení azimutu z mapy. • Střed úhloměru položíme přesně na místo, ze kterého azimut měříme (musíme se přesně najít na mapě). • Sever na fólii musí mířit k severu na mapě a zároveň severojižní linie na mapě i na fólii musí být rovnoběžné. • Pak uchopíme nylonovou šňůrku, kterou napneme a namíříme přesně na cílový bod. • Na stupnici úhloměru odečteme přesný azimut – naměřeno 333 º  . • Dlouhá šňůrka má tu výhodu, že lze změřit azimut hodně vzdáleného i velmi blízkého bodu s velkou přesností.

4. MĚŘENÍ AZIMUTU V TERÉNU • Buzolu držíme ve výši očí a mířidly zaměřujeme cíl. • Zatímco v zrcátku sledujeme střelku, otáčíme úhloměrem tak, aby severní konec střelky mířil přesně mezi „severní rysky“. • Pokud tomu tak je, odečteme na stupnici hodnotu azimutu  .

Pomocí plánovací fólie • Rychlejší a přesnější metoda • Na výrazný bod v terénu jehož azimut změříme (např. vrchol), položíme na mapě střed úhloměru plánovací fólie. • Fólii otočíme o 180 º, rubovou stranou, tedy západ W bude mířit opačným směrem – k pravému okraji mapy. • Naměřená hodnota azimutu je vynesena pomocí napnuté šňůrky na úhloměr fólie, potažmo na mapu  . • Změřený bod najdeme na šňůrkou vynesené fólii.

měřený cíl

2. MĚŘENÍ AZIMUTU NA MAPĚ Azimut je pochodový (směrový) úhel mezi severem (zeměpisným) a směrem k cíli, měřeno ve směru hodinových ručiček. Jdeme-li pod úhlem 0 º, míříme na sever (N), 90 º na východ (E), 180 º na jih (S) a 270 º na západ (W). Pomocí buzoly • Buzolu přiložíme na mapu tak, aby okrajová hrana buzoly kopírovala linii mezi výchozím a cílovým místem. • Následně otáčíme úhloměrem buzoly až do chvíle, kdy jsou severojižní linie na úhloměru rovnoběžné s těmi na mapě, přičemž sever „N“ na otočné stupnici míří k hornímu okraji mapy (k severu). • Na stupnici pak odečteme úhel – naměřeno 294 º  . • Buzola přitom funguje jen jako úhloměr, je tedy jedno, v jaké poloze je mapa a kam míří střelka.

stanoviště

3. PŘENOS AZIMUTU Z MAPY DO TERÉNU

5. PŘENOS NAMĚŘENÉHO AZIMUTU NA MAPU

Přes miřidla buzoly • Úhloměr buzoly pootočíme tak, aby hodnota azimutu, naměřeného na mapě byla na severní rysce, např. 74 º  . • Buzolu uchopíme do natažených rukou ve výši očí a otáčíme jí. Polohu rysek a střelky přitom sledujeme v zrcátku. • Otáčíme tak dlouho, dokud magnetická střelka nemíří k severu, tedy mezi rysky vymezující sever. • Následně si naměřený směr přes mířidla buzoly prohlédneme v terénu a očima najdeme skutečný bod, jehož azimut jsme odečetli z mapy.

Pomocí buzoly • Postupem jako u kroku 4 změříme ze známého stanoviště azimut vybraného cíle. • Buzolu položíme rohem okrajové hrany na místo, ze kterého měříme. • Celým tělesem buzoly (nikoli úhloměrem) otáčíme tak dlouho, dokud nejsou na buzole severojižní linie pro střelku rovnoběžné s těmi na mapě. • Někde na přímce, shodné s okrajovou hranou buzoly, leží v terénu naměřený bod. • Zbývá ho najít na mapě, což je tím snazší, čím výraznější objekt to je (např. vrchol hory)  .

6. MĚŘENÍ SKLONU SVAHU BUZOLOU • Provádíme buzolou se stupnicí na měření sklonu svahu nebo sklonoměrem. • Na svah přiložíme hůl tak, aby co nejpřesněji kopírovala povrch svahu. • Na hůl přiložíme buzolu nebo sklonoměr  . • Na stupnici odečteme sklon – červená ryska na červené stupnici  .

7. CHŮZE PODLE BUZOLY • Na úhloměru buzoly nastavíme požadovaný azimut (nebo změříme podle kroku 2). • Buzolu zaměříme (podle kroku 4). • V mířidlech buzoly vidíme směr chůze. • V naměřeném směru si zvolíme záchytný bod. • Při delších úsecích je lepší zvolit více jasných bodů a kratší vzdálenosti mezi nimi. Obcházení překážek • Překážku, např. ledovcovou trhlinu nebo skalní výběžek, můžeme obejít a vrátit se na původní směr. • Přitom nemusíme ani otáčet pouzdrem buzoly a měnit naměřený azimut. • Před překážkou si jen zaměříme v zrcátku buzoly střelku o zvolený úhel na potřebnou stranu. Jdeme pod azimutem např. 250 º, potřebujeme obejít trhlinu a odhadneme, že posunutí pochodu doleva o 50 º bude dostatečné. • Buzolu nastavíme do základní, výchozí polohy, tj. úhloměr do polohy N (sever) = azimut 0 º. • Otočíme buzolou tak, aby střelka v zrcátku nemířila mezi rysky k severu, ale o 50 º doprava, čili na hodnotu 50º namísto původních 360º. • Vydáme se podle mířidel novým směrem a počítáme kroky. • Pokud usoudíme, že se můžeme vrátit zpět do původního směru postupujeme zrcadlově. • Střelka míří od severu o 50 º na opačnou stranu, tedy na 310 º. Tímto směrem popojdeme o stejný počet kroků jako v předchozím úseku. • Poté opět pokračujeme pod původním azimutem 250 º.

740

196 000 670

V době před GPS se používaly na mapách pouze zeměpisné souřadnice, pro lepší představu jim můžeme říkat sférické. Linie takové sítě se měří v úhlových jednotkách – stupních, minutách, vteřinách. Poloha v této síti se uvádí v severní / jižní šířce, označované N / S a východní / západní

délce, E / W. GPS nabízí tři volby formátu zeměpisných souřadnic: 1) ve stupních hddd.ddddº, např. 49.24362º. 2) ve stupních, minutách a desetinách minut hdddºmm.mmm, např. 49º14.617´. V tomto formátu najdete na webu souřadnice pokladů při geocachingu.

360

3) ve stupních, minutách a vteřinách hdddºmm´ss´´, např 49º14´37´´ .

PRAVOÚHLÁ SÍŤ SOUŘADNIC Současné mapy jsou už s GPS kompatibilní – jen takové mají smysl pro spolupráci s GPS. Kromě informativně uvedených ze-

158 000

měpisných, sférických souřadnic jsou na nich vykresleny rovinné souřadnice s pravoúhlou čtvercovou sítí. Čtverce obvykle bývají o straně 1 km. Kilometrová síť umožňuje jednoduché odečítání vzdálenosti z mapy. Souřadnice jsou uváděny v metrech na osách x a y. Čtou se doprava od nultého,

Greenwichského poledníku a nahoru od rovníku. Střední Evropa je východně od Greenwiche, a tak osu x označujeme E (easting), a severně od rovníku, osu y tedy N (northing). Poloha bodu je tak vzdálenost v metrech od nultého poledníku (E), resp. od rovníku (N).

INFO@HUDY 10/2009

36 24 000

575

55 22 000

022

630 000

900

643 000

z tiráže mapy


33

N AV I G AC E G P S p o k ra č o vá n í n a str. 34 ROZDĚLENÍ ZEMĚKOULE NA ZÓNY Země je elipsoid, jehož plocha se rozdělí na pásy, podobně jako slupka pomeranče. Pro potřeby GPS je země ve směru poledníků rozdělena do 60 tzv. UTM zón (ozn. čísly 1 až 60), každá zahrnuje interval 6º a ve směru rovnoběžek do 20 pruhů (ozn. písmeny C až X)  . Pokud se podíváme na displej GPS třeba v Brně, přečteme si souřadnice 33 U eeeeeee / nnnnnnn. To znamená, že Brno se nachází v poli č. 33 východozápadního rozdělení a U zóně severojižního rozdělení. O číselné hodnotě později.

Pokud chceme, aby mapa byla kompatibilní s GPS, musíme mít v GPS nastaven stejný elipsoid a stejný formát, jako má mapa. Jen tak se podle zaměření GPS najdeme v mapě, a naopak odečtené hodnoty z mapy zadáme do GPS.

JAK ODEČÍST SOUŘADNICE Z MAPY? Na GPS jdeme do Menu  Nastavení  Jednotky  Formát souřadnic + Elipsoid. Obě hodnoty nastavíme tak, jak je uvedeno na mapě. Příklad si ukážeme na mapě rakouského Alpenvereinu. Používá systém WGS 84 a souřadnice UTM UPS.

SOUŘADNICOVÝ SYSTÉM Pro účely GPS se používá celosvětový souřadnicový systém WGS 84. V menu GPS  jej máte označen slovem elipsoid (česky) nebo Map datum (anglicky). Některé země mají svůj elipsoid, který odpovídá reliéfu povrchu dané země přesněji než univerzální WGS 84, např. český S-42 (elipsoid Krassovského) nebo švýcarský CH-1903. Druhou klíčovou veličinou je formát souřadnic (position format). Standardně se používá formátu rovinných souřadnic UTM UPS, ale opět existují i odlišné formáty, např. švýcarský Swiss Grid.

Rechter Fernerkogel – Ötztaler Alpen V tiráži mapy si přečteme, jaký je elipsoid (WGS 84), formát souřadnic (UTM UPS)  a v jaké zóně se mapový list nachází (32T)  tiraz mapy. Mapa je pokryta čtvercovou sítí, jednotlivé linie jsou od sebe 1 km, na mapě v měřítku 1:25000 tedy 4 cm od sebe. K odečítání souřadnic z mapy používáme nejlépe plánovací fólii, ale vystačíme si i s obyčejným pravítkem. Polohu daného bodu měříme doprava (easting) a nahoru (northing) od nejbližších souřadnic. Přiložením měřidla na

FORMÁT SOUŘADNIC  UŽIV. UTM GRID

plánovací fólii (pro měřítko 1:25000) změříme vzdálenosti bodu „Rechter Fernerkogel“ od nejbližších čar sítě. Vodorovně, doprava (easting) naměříme 670 m. Svisle, nahoru naměříme 575 m. Tyto vzdálenosti přičteme k hodnotám nejbližších linií na mapě. Hodnota UTM souřadnic je popsána šestimístným číslem po okrajích mapy, např. na ose y, která je pro nás northing, měříme od linie 196 000. Ve skutečnosti je však souřadnice této linie 5 196 000. V tiráži totiž stojí, že hodnotu uvedenou na okraji mapy je potřeba zvýšit o 5000000. Ještě je nutné připočítat na mapě naměřených 575, a součtem je tedy N 5196575. Zbývá stanovit easting. Podle tiráže jde o zónu 32T, měřili jsme od linie 643 000 a připočteme naměřených 670 m. Easting je tedy 32T 643670  .

JAK PŘENÉST POLOHU Z GPS NA MAPU? Analogickým způsobem přenášíme body zaměřené GPS na mapu. Tuto dovednost potřebujeme zejména proto, abychom se na mapě dokázali najít a mohli přizpůsobit další postup terénním překážkám. V horském terénu

totiž nelze jít přímo za šipkou, ale obcházet terénní překážky. Sjezd ze Schilthornu Ukažme si postup na příkladu ze švýcarské lyžařské mapy v měřítku 1:50000. Při sjezdu volným terénem z vyhlídkové hory Schilthorn vede trasa širokým a členitým údolím Soustal. Stěžejní je na pomyslné křižovatce odbočit vlevo. Právě GPS nám v takové situaci pomůže určit svou polohu na mapě. Předně si musíme upravit nastavení GPS v souladu se švýcarskými mapami. Tedy elipsoid CH-1903 a formát souřadnic Švýcarský grid  . Podle toho, jak vypadá terén, a při pohledu do mapy usuzuji, že bychom mohli být na rozcestí. Souřadnice zaměřené GPS v šestimístném švýcarském formátu čtu na displeji: 630 740 / 158 022 (pozn. E/N)  . Pokud bych použil fólie s měřidlem, najdu se přesně, podobným postupem jako v předchozím případě. Od linií v mapě 630 bych naměřil 740 m, resp. od linie 158 pouhých 22 m, a v průsečíku bude na mapě bod přenesený z GPS  .

ELIPSOID (MAP DATUM)  USER Východní Morava a Slovensko

Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko

zadávané hodnoty

anglicky

Čechy a západní Morava do 18º vých. délky

DX

+ 23

Počátek zeměpisné délky

Longitude origin

E 015º

E 021º

DY

- 124

Měřítko

Scale

1.0000

1.0000

DZ

- 84

Odsazení východní délky

False Easting

3500000

4500000

DA

- 108

Odsazení severní šířky

False Northing

0.0

0.0

DF

0,0048076


AERIAL MAX EVO JACKET Technická bunda pro horolezectví, horskou turistiku a do extrémních podmínek, kde je kladen důraz na nízkou hmotnost. Speciální anatomický střih, voděodolné zipy, 100% elastická nastavitelná kapuce, 3 kapsy na zip, tvarované rukávy, vyztužená ramena.

Materiál: GORE-TEX® Paclite® Shell SBK Stretch 2,5L, vyztužení Super Fabric® Hmotnost: 526 g (L) Velikost: S–XXL Barva: šedá

Cena: 7550 Kč


GOKYO PEAK PANT Kalhoty, které vás nenechají na holičkách – odolají nepřízni počasí a hrdinně vzdorují i nešetrnému zacházení v náročných horských podmínkách. Elastický materiál zaručuje neomezený pohyb, 2 přední kapsy na zip a postranní kapsy.

Materiál: Extensible Schoeller® One 3XDRY® Hmotnost: 390 g (L) Velikost: S–XXL Barva: černá

Cena: 2350 Kč


INFO@HUDY 10/2009

34


LIMITY GPS Buzolu a výškoměr bereme na každou horskou túru, neboť GPS má svoje limity: • V úzkých soutěskách, strmých stěnách a v hustém lese je horší příjem signálu. • V silném mrazu může zamrznout displej. • Mohou nám dojít baterie. • Vláda USA může zavést umělou chybu selective availability. • Ačkoli systém GPS je velmi stabilní a přístroje odolné, technické selhání nelze nikdy vyloučit.

V terénu mi ale stačí hrubá orientace. Mezi čarami 630 a 631 leží 740 m z 1000 m přibližně ve třech čtvrtinách tohoto intervalu. 22 m nad linií 158 lze přeložit jako těsně nad touto čarou. Na mapě, ve čtverci 2x2 cm (souřadnice na mapě 1:50000) je pak snadné představit si i bez měření, kde tento bod leží.

INFO@HUDY 10/2009

MAPY A GPS V ČESKÉ REPUBLICE Protože nejvíce času strávíme v přírodě na území naší vlasti, jistě vás zajímá kompatibilita českých map s GPS. Situace je poněkud komplikovaná. Kompletní série listů topografických map, které pokrývají Českou republiku, vydává KČT (Klub českých turistů) v měřítku 1:50000. Mapy označené „GPS“ ale nejsou jednotné. Některé starší listy z devadesátých let mají síť kilometrových čar, bohužel bez označení. O něco lepší je to u map, které používají Krassovského elipsoid. Jeho označení S 1942 je nenápadně uvedeno v levém horním rohu mapy. V menu GPS ovšem elipsoid S 1942 nelze nastavit a tak jej do GPS musíme zadat manuálně. Totéž platí o formátu souřadnic. Bohužel konstanty, které je potřeba zadat

35

do nastavení GPS, nejsou na mapě uvedeny, a tak je uvádím zde v tabulce 34, v GPS vypadají takhle  , . Nejaktuálnější vydání map KČT už upustilo od postsovětského vojenského systému S 1942 a přešlo na mezinárodní standard UTM UPS na elipsoidu WGS 84. Například mapový list 27 „Orlické hory“ z dubna 2007 má opět vlevo nahoře v zeleném rámečku UTM UPS / WGS 84, bohužel není uvedeno, že list je v zóně 33 U.

ODPOČET SOUŘADNIC V MAPĚ KČT – ELIPSOID S 1942 Odpočet souřadnic kóty 470,8 západně od obce Třebařov na listu 50 Svitavsko. V GPS musíme manuálně nastavit formát souřadnic a elipsoid  , , . Pokud nastavené konstanty uložíme, máme vystaráno pro mapy KČT na S 1942 a v budoucnu v menu jednotek přepneme na „Uživ. UTM Grid“ a „User“. Stejně jako v předchozích případech naměříme na ose x (Easting) doprava od linie 24 vzdálenost 360 m a na ose y (northing) 900 m nahoru od linie 22. Pozor na malá dvojčíslí 36, resp. 55. S nimi musíme počítat při sestavení finálních souřadnic. E (x) = 36+24+360 a N (y) = 55+22+900 (+ je pomyslné), do GPS naťukáme pozici 3624360 / 5522900  .

ZAMĚŘIT CÍLOVÝ BOD – AZIMUT Podobně jako můžeme buzolou zaměřit na cíl přes mířidla  , u některých GPS máme natištěná  tedy provizorní mířidla, díky nimž můžeme zamířit na cíl a na kompasové stránce odečíst azimut k cíli.

CO JE DOBRÉ VĚDĚT DISPLEJ, ANTÉNA, PROCESOR Současné modely GPS mají barevné displeje a podobně jako u mobilních telefonů to oproti starším černobílým neznamená zvýšenou spotřebu baterií. Naopak mají nižší spotřebu energie než starší černobílé displeje. Rozhodně tedy sáhněte po aktuálním modelu, jehož barevný displej bude dobře čitelný i na prudkém slunci, aniž byste museli využít podsvícení. Černobílé displeje jsou nepřehledné, pokud chcete na slunci zobrazit podrobnou mapu. U nemapových přístrojů se není čeho obávat. Významnou vlastností je typ GPS přijímače a typ antény. Navigace nové generace jsou vybavené technologií SIRF III, a jsou proto schopny přijímat signál i v místech, kde starší přístroje nefungují, např. v lese nebo uvnitř budovy (nedaleko od okna). Dříve se používaly i externí antény, dnešní kvalita antén u outdoorových navigací jejich použití nevyžaduje.

ODOLNOST PROTI VODĚ MAPY BEZ GPS SOUŘADNIC I takové mapy jsou pro práci s GPS použitelné, byť nemají síť souřadnic. Je možné si do mapy takovou síť narýsovat, ale není to vůbec jednoduché a v tomto textu se tím nebudeme zabývat.

miřidla

Odolnost GPS v extrémních podmínkách je pro outdoorové navigace poměrně důležitá. Míra odolnosti proti vodě je označována zkratkami IPX2, IPX4 a IPX7, vyšší číslo znamená vyšší odolnost. IPX2 vyjadřuje odolnost proti kapající vodě, IPX4 vydrží ostřik prou-

dem vody ze všech stran. IPX7 už garantuje výdrž navigace i po ponoření do hloubky 1 m po dobu 30 minut.

JAKÉ BATERIE POUŽÍT V GPS? Outdoorové GPS používáme většinou v prostředí, kde není možnost externího napájení, na rozdíl např. od auta. Standardně jsou napájeny z dvojice tužkových baterií typu AA, které lze koupit kdekoli na světě. Vzhledem k poměrně silné spotřebě energie se rozhodně vyplatí používat dobíjecí akumulátory, které se bohužel nedobíjejí při použití externího napájení. Bez nabíječky se tedy neobejdeme. Při nákupu volte akumulátory s co nejvyšší kapacitou. Na trhu se postupem času objevují baterie se stále vyšší kapacitou, v současnosti 2500 mAh. Články s kapacitou nižší než 1000 mAh jsou pro provoz GPS nedostatečné. Doporučuji akumulátory typu NiMH. Pokud je zcela vybijete, snížíte si možnost počtu dobití přibližně na 20. V případě, že baterky

nevybíjíte úplně, počet nabíjecích cyklů si zvýšíte na 100 až 200. Výhodou NiMH je fakt, že netrpí tzv. paměťovým efektem. I když dobíjíte třeba jen z poloviny vybitý článek, na další funkci (míru kapacity) to nemá vliv. Předchůdci NiMH, nikl-kadmiové články (NiCd) mají bohužel nižší kapacitu a silný paměťový efekt. Pokud je nevybijete úplně, jejich kapacita se snižuje právě o nevybitý podíl), Výhodou NiCd je nižší cena a větší počet nabití. Je nutné vědět, že nabitý akumulátor ztrácí samovybíjením každým dnem nečinnosti 1 až 2 % své kapacity, a proto je dobré obnovit nabití těsně před akcí. Jako železnou rezervu používejte dvojici lithiových nedobíjecích akumulátorů, které drží kapacitu několik let, a navíc jsou lehčí.

JAK ŠETŘIT BATERIE Nejdůležitější je mít v menu přístroje nastavený režim intenzity záznamu. Můžeme zvolit normal – zpracovává pozici 1x za vteřinu


INFO@HUDY 10/2009

36 nebo spořivý, pro outdoorové aktivity zcela dostačující battery saver, česky „šetřič baterií“. Pozice se zpracovává každých 5 vteřin.

KOLIK AKUMULÁTORŮ S SEBOU Pokud odečtu používání GPS v rámci jednodenních výletů, třeba hledání pokladů (geo-

caching) a jedu na více dnů mimo civilizaci s batohem a bez nabíječky, musím si stanovit, kolik akumulátorů budu potřebovat. Velkou váhu má roční období, přesněji řečeno teplota ovzduší a intenzita slunečního záření. Čím vyšší hodnoty obojího, tím déle baterie vydrží. S vývojem displejů, jejich vyšším rozlišením i barevností se naštěstí nezvyšuje energetická náročnost přístrojů. Když k tomu přičteme stále výkonnější akumulátory, vychází nám, že na jedno nabití se provozní doba GPS průběžně prodlužuje v závislosti na míře pokroku. Moje praktická zkušenost říká, že pokud používáme GPS na archivaci celých túr, pak počítejme, že se moderními outdoorovými přístroji (Garmin Vista HCx) zaznamenáte na jednu sadu baterií průběh 2 až 3 celodenních zimních túr a 4 až 6 túr v letním období. Samozřejmě při nastavení režimu „spořič baterií“. Alternativním řešením dobíjení akumulátorů mimo civilizaci je solární energie. Na trhu se objevují různé miniaturní solární pa-

nely určené pro dobíjení v horách, stačí zasurfovat na netu.

GPS A POČÍTAČ Přístroje GPS lze spojit s počítači a pomocí programů s nimi komunikovat. To je podstatnou výhodou, a tak můžeme v PC archivovat prošlé trasy, do přístrojů nahrávat mapy, souřadnice bodů, prošlé trasy atd.

KOMUNIKAČNÍ SOFTWARE Z řady programů představím trojici – freeware G7toWin (zdarma), shareware Ozi Explorer (zdarma na odzkoušení) a software, plně placený MapSource. Většinou jsou k dispozici v angličtině a práce s nimi není žádná věda.

G7TOWIN Komunikační program má jednoduché ovládání a je k dispozici i v češtině. Jde o základní program, umožňuje stahovat data z přístroje i data do něj nahrávat. Díky funkci „Uložit jako“ můžeme převádět data do formátů, které potřebujeme. Tento program neumožňuje práci s naskenovanou mapou.

MAP SOURCE Placený program společnosti Garmin. Funguje jen s přístroji Garmin a prodává se ve verzi s digitální mapou. Program umí prohlížet mapy, nahrávat do mapových GPS digitální mapy, editovat body, manuálně vytvářet virtuální trasy (černé body jsou v místě kliknutí navigační trasy, zobrazit prošlé myši)  trasy  a samozřejmě download a upload dat z resp. do GPS, zobrazení výškového profilu  atd.

CO JE DOBRÉ VĚDĚT O GPS • Jak odolává GPS nárazům? Přístroje Garmin jsou mimořádně robustní, vydrží zrychlení až 6 g, které může vzniknout při vibracích a nárazech. • Co dělat, když prší? Všechny outdoorové přístroje Garmin splňují normu IPX7, podle které musí přístroj vydržet 30 minut ponoření do vody ve hloubce 1 m. Deště se tedy nemusíte obávat • Jak přesně určí GPS pozici? Pokud není omezen „výhled“ GPS na oblohu a nic nebrání příjmu signálu z družic, je přesnost polohy a nadmořské výšky +- 10 m i lepší. V úzké soutěsce nebo v hustém lese se přesnost zhoršuje. Jeli silný signál z více družic, není u nejmodernějších přístrojů (např. Garmin Vista HCx) výjimkou přesnost polohy +- 3m • V jakém teplotním intervalu GPS bezvadně pracuje? Přístroje Garmin fungují od -15 ºC do 70 ºC. V silnějším mrazu dochází k rychlému vybíjení baterií. Do silných mrazů se nejvíce hodí sice dražší, ale mrazu odolné lithiové baterie. • Lze nahrát do GPS topografickou mapu? Do přístrojů, které jsou k tomu určeny ano. Takové bývají většinou vybaveny paměťovým slotem. Lze do nich nahrát vektorové mapy výrobce. Rozsah nahrané mapy limituje velikost paměťové karty. • Můžeme používat ruční outdoorovou GPS i v autě? V podstatě ano. Kdo je zvyklý na automatický výpočet trasy tak jako u navigací určených do auta, potřebuje outdoorový přístroj s funkcí autoroutingu s mapou, která podporuje routing. Výhodné je pořídit si držák na přístroj (na sklo). Přídavná anténa zvýší přesnost navigace. • Jak dlouho vydrží baterie?o závisí přístroj od přístroje. Spotřebu baterií ovlivňuje míra používání osvětlení a také nastavení časového intervalu vyhodnocování dat. Průměrně počítejte se spotřebou 2 až 3 celodenní túry v zimě a 4 až 6 v létě na dvojici dobíjecích baterií (2 500 mAh).

OZI EXPLORER

KALIBRACE MAPY

Nejznámější shareware program, standard mezi komunikačními programy. Umí umístit do souřadnic naskenovanou mapu a na ní zobrazovat např. stažené body nebo prošlé trasy. Výborně poslouží pro přípravu tras v teple domova, aniž bychom potřebovali digitální mapu. Ideální program pro outdoorové nadšence, kteří se bez papírové mapy v terénu neobejdou. Ukažme si podrobně, jak v takovém případě postupovat.

Naskenujeme mapu v rozlišení 200 až 300 dpi a uložíme ve formátu *.jpg. V menu zadáme  „File“  „Load and Calibrate Map Image“. Zvolíte naskenovaný obrázek a vpravo se objeví okno pro zadávání souřadnic jednotlivých bodů  . Minimem je zadat souřadnice 2 bodů, ale pro větší přesnost kalibrace doporučuji zadat 5 bodů – 4 v rozích a 1 uprostřed skenu. Vzniklý mapový soubor je ve formátu *.map. Po kalibraci se mapa chová jako digitální, každý pohyb myši provází změna souřadnic.



GPS V NÁRAMKOVÝCH HODINKÁCH V roce 2001 s tímto nápadem přišla firma Casio, posléze Timex, a dnes je dodává i Garmin. GPS v hodinkách nabízí ale pouze základní funkce – zaměření pozice, uložení bodu, navigace na cíl apod. Nevýhodou je nemožnost zobrazení mapového displeje, a tak slouží hlavně jako sběrna dat, která lze pak stáhnout do PC, nebo prohlížet na digitální mapě. GPS v hodinkách nám umožní najít svou pozici na papírové mapě nebo nahlásit souřadnice v případě úrazu. Většinou mají dobíjecí lithiovou baterii. Měl jsem možnost porovnávat přesnost náramkové GPS Garmin Forerunner 405 se špičkovou outdorovou navigací Vista HCx. Přesnost náramkového přístroje byla překvapivě vysoká a její úroveň se blížila „velké“ navigaci s citlivou, přesnou anténou. Náramková GPS navigace se hodí hlavně pro tréninkové účely, kromě pozičních dat měří rovněž různé parametry fyzického výkonu.

ZADÁNÍ WAYPOINTU Otevřeme zkalibrovanou mapu, aktivujeme funkci „Waypoint“ a v dialogovém okně přiřadíme výstižný symbol a případně dopíšeme i nadmořskou výšku, odečtenou z mapy  .

TVORBA VIRTUÁLNÍ PROŠLÉ TRASY Velmi důležité pro navigaci po prošlé trase – viz výše. Zapneme funkci „Create

manual track“ a opět v kalibrovaném skenu mapy okopírujeme trasu požadované túry. Takto vytvořenou prošlou trasu pošleme přímo do GPS (přes kabel spojený s PC), nebo uložíme ve formátu *.plt do počítače a kdykoli později ji můžeme nahrát do přístroje. Při následném reálném procházení této túry v terénu pak můžeme v orientační nouzi jít po linii virtuální trasy (zelená)  , kterou jsme si vytvořili doma a následně nahráli do GPS.

Teoretickou trasu na obr. můžete porovnat s reálným záznamem prošlé trasy (fialová) na obr.  . Tato forma navigace se hodí do terénů bez cest i za dobré viditelnosti. Typickým příkladem použití je túra po ledovci. Můžeme vytvořit i route pospojováním několika známých bodů  , v GPS  , .

DOWNLOAD A UPLOAD Stahování a nahrávání bodů a tras mezi GPS a PC je základní činnost, pokud hodláte svoje trasy archivovat, popř. je používat opakovaně. Pro ty, kdo jezdí do hor častěji, trasový a bodový archív doporučuji. Pokud vás o nějakou z tras požádá kamarád, můžete mu ji poslat mailem.

ZOBRAZENÍ PROŠLÉ TRASY V GOOGLE EARTH Je to taková třešnička na dortu, vzpomínka na túru. V programu Map Source stáhneme z GPS trasu a následně zadáme v menu

„Zobrazit“  Zobrazit v Google Earth. Automaticky se otevře program Google Earth

a na zvolenou trasu se automaticky přiblíží. Pak už stačí libovolně nastavit úhel pohledu

Zajímavé odkazy • www.garmin.cz • www.navigovat.cz • www.geocaching.cz • www.geocaching.com (angl.) • www.gpsbase.cz • www.oziexplorer.com (angl.) • http://gpsinformation.net (angl.) • www.travelgis.com/geocode (angl.)

INFO@HUDY 10/2009

GPS A INTERNET Trasy ke stažení • www.gps-tour.info • www.GPSies.com • www.tourfinder.net (něm.) • www.garmin.com/garmin/cms/site/de/de/ links/links_touren

37


10 DOBRÝCH RAD 1. Rutina Pravidelné používání GPS zvyšuje jistotu ovládání a důvěru v navigaci. Zautomatizované ovládání může pomoci v nouzové situaci. 2. Náhradní baterie Vždy mějte připravenou náhradní sadu baterií. 3. Papírová mapa Klasická topografická mapa oblasti patří v každém případě do batohu. Je to na rozdíl od GPS základní orientační prostředek. 4. Obal a držák GPS je citlivý přístroj, a proto jej uchovávejte v obalu. Pokud slouží k orientaci třeba na kole, neobejdete se bez držáku. 5. Zůstaňte kritičtí Při slabém signálu a „nelogickém“ zobrazení uložených „tracks“ se nebojte zapochybovat o funkci GPS a situaci vyhodnoťte vlastním rozumem. GPS je pouze pomocník.

6. Firmware Software přístroje příležitostně aktualizujte prostřednictvím webových stran výrobce. 7. Ukládejte data Po túře uložte tracks i waypoints do PC. Vytváříte tím archív vlastních tras, a pokud se za čas vydáte do stejných míst, můžete si nahrát z počítače už jednou ověřená data. 8. Vypínejte osvětlenímezte na minimum osvětlení, resp. intenzitu osvětlení displeje – výrazně šetříte baterie. 9. Vypněte pípání Vypněte pípání provázející každé stisknutí tlačítka – šetřte svoje nervy. 10. Lithiové baterie do rezervy Výborně odolávají chladu a navíc jsou o 30 % lehčí. Svoji kapacitu neztrácí několik let – ideální jako rezervní.

zdroj: Google Earth

a pokochat se vámi prošlou krajinou tak, jak byla nafocena z výšky. V alpské oblasti je kvalita a rozlišení fotek ohromující. Na seriálu tří zobrazení z Google Earth si můžeme prohlédnout reálnou trasu dvoudenní túry v masivu Bernina  . Na obrázku je vidět výstup i sestup po vrcholovém hřebeni a stopa odpoledního výstupu k chatě Marco e Rosa i sjezd po ledovci Morteratsch. Přesnost satelitních fotek na Googlu dokazuje trasa klikatící se mezi trhlinami, které jsou v zimě částečně pod sněhem  . Velkou výhodou je, že takto lze zobrazit i virtuální trasy, které si vytvoříte doma v rámci příprav, a kudy trasa povede, si můžete plasticky prohlédnout v Google Earth, podmínkou je mít nainstalovaný tento program a být připojen k internetu.

PROŠLÉ TRASY STAHUJEME Z WEBU Jak pracovat se staženými trasami již víme. Některé reálné trasy, které jsou zveřejněné na webu, lze docela snadno stáhnout a následně nahrát do své GPS. Na webu můžete narazit i na placené stahování „tracks“. Na českém internetu doporučuji databázi na www.gps-tour. info. Zde je možná i prohlídka trasy v Google Earth. Případnou změnu formátu provedeme v popsaném programu G7toWin.

FIRMWARE Jde o vnitřní ovládací software přístroje. Po nějaký čas probíhá vývoj tohoto softwaru, jehož aktualizaci si lze většinou stáhnout z webu výrobce a odstranit touto cestou případné nedokonalosti prvních přístrojů dané řady na trhu.

Technické goretexové kalhoty z třívrstvého materiálu konstruované do nejtěžších klimatických podmínek. Postranní voděodolné zipy po celé délce nohavic, vyztužená vnitřní část kotníků.

Materiál: GORE-TEX® Performance Shell třívrstvý Hmotnost: 429 g (L) Velikost: S–XL Barva: černá

Cena: 6650 Kč


Použitá literatura: GPS ad A do Z, Steiner, Černý

zdroj: Google Earth

N AV I G AC E G P S ko n e c

STRATOSPHERE PANT

zdroj: Google Earth

INFO@HUDY 10/2009

38


OBJEVOVÁNÍ NEBEZPEČÍ HISTORIE

„Nehody se nestávají těm, kdo rozumí svému povolání a nezanedbávají rozumná opatření.“

text: Ingeborg Schmidt-Mummert foto: Lisa Manneh V 19. STOLETÍ NEBYL „OBJEVEN“ JEN SPORTOVNÍ ALPINISMUS V PODOBĚ ZDÁNLIVĚ NEUŽITEČNÉHO HOROLEZECTVÍ, SLOUŽÍCÍHO POUZE OSOBNÍMU POVZNESENÍ, TEPRVE OBJEVOVÁNO MUSELO BÝT TAKÉ NEBEZPEČÍ V HORÁCH. PŘITOM SE RODILO PŘESVĚDČENÍ, ŽE NEBEZPEČÍ JE MOŽNO ČELIT ZKUŠENOSTMI, VĚDĚNÍM A VHODNÝMI PREVENTIVNÍMI OPATŘENÍMI. RUŠIVÝM FAKTOREM BYLO A DODNES JE, ŽE SE OBĚTÍ STÁVÁ NEZŘÍDKA I ZKUŠENÝ EXPERT. INGEBORG SCHMIDT SE OHLÍŽÍ DO MINULOSTI A NACHÁZÍ ZAJÍMAVÉ PARALELY K SOUČASNOSTI.

INFO@HUDY 10/2009

LISTOPAD 2004 Jedny regionální švýcarské noviny se věnují lavinovým neštěstím a používají statistická data a mnemotechnické pomůcky jako podklad pro portrét jednoho horského vůdce a záchranáře. Na otázku, jak dalece přemýšlí během zásahu o neštěstí, které se událo, a případně o tom, co ho zavinilo, odpovídá dotázaný, že si díky svému povolání vypěstoval zvláštní smysl. Tento dojem ještě podpoří vyprávěním, jak se sám dostal do laviny sahající po boky. „To byla mladická nerozvážnost“, cituje ho list. Dnes by se mu to prý již nestalo – díky vzdělání, obrovským zkušenostem, kvalitnímu vybavení a dodržování bezpečnostních předpisů. Takže je zřejmé: Pokud by se tomuto člověku z nějakého důvodu při jeho horských výstupech něco stalo – příspěvek přece jen obsahuje poselství „Přes všechna preventivní opatření v sobě svět hor skrývá rizika“ – tyto noviny by mu jako kvalifikovanému odborníkovi určitě

39

nepodsouvaly lehkovážné bezmyšlenkovité jednání. Abych neupadla do necitlivých abstraktních konstrukcí nehod, dovolím si poukázat na konkrétní alpské neštěstí z minulosti:

6. SRPEN 1885 Emil Zsigmondy se zabil pádem na jižní stěně Meije v Dauphiné. Měl skvělé jméno jako výborný alpinista, prvovýstupce, objevitel mnoha nových výstupů a spolulezec Ludwiga Purtschellera, velkého „lezce bez vůdců“. Deset let po pádu popsal Purtscheller Zsigmondyho jako jednoho z těch vysokohorských turistů, kteří „se domnívají, že mají potřebné vlastnosti a zkušenosti k tomu, aby mohli lézt na vysoké a těžké alpské vrcholy bez pomoci vůdců.“ Touto, spíše cynicky znějící poznámku připomíná Purtscheller jím ražené heslo, že lezení bez vůdce se dá tolerovat jen u zvlášť zkušených výjimečných alpinistů, kteří hory důvěrně znají.

A konečně byl to sám Emil Zsigmondy, kdo uvedl do odborné literatury pojem „alpské nebezpečí“, tedy nebezpečí pohybu v horách. V podtitulu své knihy vysvětluje, že chce poskytnout „horolezcům praktické pokyny“. V dalších vydáních pokračoval Wilhelm Paulcke. Zsigmondův smrtelný pád na skoro čtyřtisícovce s několika vrcholy označované někdy za „nejtěžší horu v Alpách“ líčí Paulcke nadnesenými, ale pro nekrology ne netypickými, slovy: „Byl jedním z nejlepších, kteří na této hoře našli svou smrt, a Meije se mu stala hrobem tak vznešeným a hrdým, jaký nemají ani králové!“

SÍLA ZKUŠENOSTI Emil Zsigmondy se snažil ve svých ponaučeních ukázat, jak velké moci nabývá horolezec nad nebezpečím, jemuž je vystaven, díky svým zkušenostem, duchapřítomnosti, šikovnosti a síle. Že právě on přišel při horském výstupu o život, přimělo pozůstalé konstatovat, že ani horolezci, kteří své věci rozumějí a ne-

podceňují „rozumná bezpečnostní opatření“, nejsou před nehodou v horách uchráněni. Třeba Purtscheller v souvislosti s konkrétním průběhem neštěstí říká: „Autor ‚Alpských nebezpečí‘ znal záludnosti a strašáky velehor, ale proti slepému

řádění náhody nemůže poskytnout dostatečnou ochranu ani praxe, ani teorie.“ Deset let před tímto neštěstím se v anglických horolezeckých kruzích diskutuje o tom, zda horolezectví má ještě vůbec nějaký smysl, když už byly v Alpách uskutečněny takřka

O B J E V O V Á N Í N E B E Z P E Č Í pokračování na str. 40

40

INFO@HUDY 10/2009

valy nejrůznější stanoviska, která se všechna shodují v požadavku, že je potřeba sjednotit definici toho, co se má chápat pod pojmem nebezpečí, a kde se má vést hranice mezi tím, co je nebezpečné a co obtížné. S odvoláním na článek Angličanů zahajuje debatu „Německý a rakouský alpský spolek“ a provokuje otázkou: „Co jsou platná varování (…) před nebezpečím v důsledku padajícího sněhu nebo kamení, aby se mu člověk nevystavoval, když je jím zaskočen (…)?“ Nebezpečí hor je uznáno za reálné. Kamenné nebo sněhové laviny jednoduše existují. Je však nutno jasně rozlišovat, jestli se někdo tomuto nebezpečí vystavuje vědomě nebo jestli je s ním konfrontován nepřipraven. „Cvičené oko“ zkušeného alpinisty zaručuje při vyhodnocování alpského nebezpečí každopádně lepší schopnost ho posoudit. Faktory, které z výstupu udělají „nebezpečný výstup“, je proto nutno hledat jak v terénu, tak v osobě lezce.

OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ NEBEZPEČÍ

všechny velké výstupy. Zbývají pouze obtížné a nebezpečné podniky. Alpine Journal v této souvislosti varuje, že silně omezený výběr dosud nezdolaných vrcholů a průsmyků, které přitahují ctižádostivé horolezce, vede k zane-

dbávání jedné z hlavních zásad horolezectví: „Vyvaruj se míst, kde hrozí laviny a pád kamení.“ Diskuze se brzy přenesla z Británie i na pevninu. Četné alpinistické časopisy publiko-

Toto konstatování se odvolává na ustálené dělení nebezpečí, která lezce v horách potkávají, do dvou velkých skupin. Všechny teoretické rozbory horských neštěstí, které vznikají od poloviny 19. století, rozlišují mezi nebezpečími, která ohrožují alpinistu zvnějšku, a těmi, jejichž příčinou je (nesprávné) chování člověka bez aktivního působení přírodních sil. Edward Whymper, který si připsal prvovýstup na Matterhorn, jenž dosáhl ovšem i smutné proslulosti vzhledem ke smrtelnému pádu čtyř mužů z celkem sedmi-

členného lanového družstva, používá v této souvislosti pojmy pozitivní a negativní. Julius Meurer mluví ve svém „Katechismu pro horolezce, horské turisty a návštěvníky hor“ o základních a osobních nebezpečích. Zsigmondy zavádí ve své knize o nebezpečích pojmy objektivní a subjektivní nebezpečí. Jako objektivní nebezpečí uvádí jmenovitě padající kamení, ledové a sněhové laviny a špatné počasí, přičemž zvláště zdůrazňuje mlhu, chlad, větrnou bouři a bouřku. Subjektivní nebezpečí spočívají, jak zdůvodňuje autor, „v člověku samotném, v jeho duševní a tělesné nedostatečnosti“. Zde považuje Emil Zsigmondy za nejčastější pád v důsledku uklouznutí a úrazy v důsledku prolomení tenké vrstvy sněhu, zakrývajícího trhlinu. Nejdůležitější ochranou před oběma je používání lana. Subjektivní nebezpečí ale závisejí i na schopnostech turisty, proto jim autor věnuje samostatnou kapitolu. Podle jeho zkušeností je totiž počet nehod, při kterých lidé „padli za oběť objektivním nebezpečím“, poměrně velmi malý, zatímco subjektivní nebezpečí „si vyžádala velmi vysoký počet obětí“. Ke spoustě neštěstí, říká Zsigmondy, by vůbec nedošlo, pokud by zúčastněné osoby dodržovaly jisté zásady. V úvodu k vydání z roku 1922 se praví: „Tato kniha chce především naučit horolezce se pozorně dívat; dále je chce vychovat k tomu, aby z pozorovaných skutečností vyvodili závěry a poučení.“ Když Wilhelm Paulcke dopracovává a doplňuje Zsigmondyho rady, snaží se zdůraznit, že nechce vtěsnat dovolené a nedovolené, bezpečné a nebezpečné do pravidel a para-

O B J E V O V Á N Í N E B E Z P E Č Í konec

grafů, ale že je třeba upozornit, že nehody, při kterých lidé přišli k úrazu nezaviněně, patří k výjimkách. Z toho lze vyvodit: „Když je člověk dobře vyzbrojen proti všem hrozbám, které s sebou horolezectví přináší ,a chce je s dobrou myslí zvládnout, musí se poznat a zvládnout dva velké okruhy: přírodu velehor a sama sebe: krajinu objektivních nebezpečí a spletitý organismus vlastního já.“

„… UDĚLEJ NEBEZPEČÍ NEMOŽNÝM“ Horolezectví samo o sobě, konstatuje i Alpine Journal, není nebezpečné, za předpokladu, že „lezec ví, co dělá, a podnikne veškerá opatření, aby udělal nebezpečí nemožným.“

DNES JAKO KDYSI Pokud se stane zdánlivě „nemožné“ a i znalce potká neštěstí, jsou různé způsoby, jak se dá na smrtelný úraz člověka platícího všeobecně za znalce reagovat: Důrazné vytrubování „PROČ?“, obětavé hledání zodpovědných osob, detailní analýzy neštěstí, pedantské srovnávání teorie a praxe, nechápavé kroucení hlavou, pobouřené vypočítávání nedostatků, oněmění… Nebo, jako ve shora uvedeném nekrologu Emila Zsigmundyho, poukaz na „slepé řádění náhody“, jemuž je občas vydán na milost a nemilost i nejzkušenější horolezec.

„Byl jedním z nejlepších, kteří na této hoře našli svou smrt, a Meije se mu stala hrobem tak vznešeným a hrdým, jaký nemají ani králové!“ Wilhelm Paulcke


SVOBODA HORSKÝCH VŮDCŮ HISTORIE

Z historie krásného povolání text: Ingeborg Schmidt-Mummert foto: Peter Plattner

„CHRAŇME SE PODCEŇOVAT ČI PŘECEŇOVAT TO, CO MOHOU DĚLAT HORŠTÍ VŮDCI.“ BRIENZSKÝ FARÁŘ BAUMGARTNER, POVOLÁNÍM TAKÉ VEDOUCÍ PRVNÍHO URNSKÉHO VÝCVIKOVÉHO KURZU HORSKÝCH VŮDCŮ, ROZPOZNAL JIŽ V ROCE 1886, HOR, TAK PRO HORSKÉHO VŮDCE. NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY REFERUJÍ O SVOBODĚ, OMEZENÍCH A POCITECH VE VZTAHU MEZI NÁVŠTĚVNÍKEM, HOSTEM A HORSKÝM VŮDCEM V POČÁTCÍCH ALPINISMU.

1893 1. ledna 1893 vstoupil v platnost nový řád horských vůdců pro Tyrolsko a Vorarlbersko. Protože byl zcela shodný s nařízeními, která byla vydána v předchozím roce pro

Korutany, očekávalo se, že se stane základem postupného sjednocování vůdcovských řádů v rakouských alpských zemích. Právě zde bylo nutně potřeba horské vůdcovství zákonně upravit. Bezprostředním podnětem, který přiměl zemské úřady doplnit dosud platné řády horských vůdců, bylo neštěstí v údolí Stubai.

PRVÁ NEŠTĚSTÍ – POŠKOZENÍ IMAGE TURISTIKY

Joh. Bapt. Schraudolph, horský vůdce, Allgäu, Muzeum alpinismu, Innsbruck

Při výstupu od Nürnbergerhütte se ztratil úředně autorizovanému vůdci z Neustiftu v mlze student z Wroclawi. Horský vůdce a „náhodný společník“ pokračovali v cestě, aniž by se o pohřešovaného starali. Ani po návratu do údolí nedali žádný podnět k dalšímu hledání pohřešovaného. To začalo až o čtrnáct dnů později z podnětu rodiny. Až téměř po měsíci byl student nalezen mrtev nad Sulzenau a nastalo velké rozhořčení. Nejrůznější alpské spolky se předháněly v pobouřených prohlášeních. Takřka ze všech prohlášení je zřejmá

snaha, aby negativní titulky v tisku neohrozily vzkvétající alpskou turistiku. Všichni byli zajedno v tom, „že tento politováníhodný případ by neměl být pro přátele turistiky v nádherném světě hor ve Stubai podnětem k nějakým obavám.“ Ústřední výbor „Rakouského a Německého alpského svazu“ požádal c.k. místodržitelství v Innsbrucku o zahájení soudního šetření, aby se zjistilo, do jaké míry se průvodci nešťastníka dopustili „právně postižitelného nedopatření“. Tento postup navíc sledoval i cíl „vystoupiti na jedné straně proti obavám horských turistů vzniklým na základě této události a nepřímo poškozujícím cizinecký ruch, a dosáhnouti odstranění mezer a nedostatků v dosavadních vůdcovských předpisech.“

ALPSKÝ SPOLEK A HORŠTÍ VŮDCI Oba citáty jasně ukazují, že alpský spolek plní do jisté míry dvojí funkci. Na jedné straně

Odznak horského vůdce: „DuoeAV úředně autorizovaný horský vůdce Alois Kneissl“ okolo 1900, Muzeum alpinismu, Innsbruck

Současný odznak vůdce UIAGM

musí jako alpské sdružení s největším počtem členů ve východních Alpách podle svých stanov „ulehčovati cestování Alpami“, a tudíž zastupovat zájmy vysokohorských turistů. Na druhé straně je mluvčím horských vůdců, má podstatný vliv na výběr budoucích horských vůdců. Úřady autorizují povolání horského vůdce totiž pouze po úspěšném absolvování vůdcovského kurzu, rozhodnutí o přijetí do tohoto kurzu je vyhrazeno spolku. Vytvořením řádů a tarifů horských vůdců byl učiněn důležitý krok ve vývoji horského vůdcovství. Již na tvorbě tyrolského řádu horských vůdců se podíleli prominentní zástupci alpského spolku. Spolek se intenzivně věnoval zvyšování kvality horského vůdcovství a definování statutu horského vůdce. Velký důraz se kladl na ochranu horských vůdců před těmi, kdo „nemají pro povolání horského vůdce potřebné vlastnosti.“ Osvědčeným horským vůdcům úřady vydávaly odznak horského vůdce, který vytvořil alpský spolek. V prohlášeních alpského

spolku k horskému vůdcovství se opakovaně zdůrazňuje, že povolání horského vůdce vzniklo teprve na základě rozvoje turistiky. V „Instrukcích pro výkon povolání horského vůdce“ z roku 1906 je proto také za „hlavní povinnost vůdce považováno starati se o úplnou bezpečnost pána.“ Z tohoto vztahu, jak se zdůrazňuje na přednáškovém večeru sekce ve Frankfurtu, se ale zároveň odvozuje „morální zodpovědnost turisty vůči svému vůdci.“ Teprve když se „vodění po horách“ vyvinulo z příležitostného ukázání cesty v řádné povolání, stalo se pro mnohé riskantním způsobem obživy. Většinu horalů by totiž „nebýt turistů bažících po poznávání nového nebo milujících alpský sport… nikdy nenapadlo (…) vyhledávati nové nebezpečné cesty na nějaký vrchol nebo přes nějaké sedlo.“

HORSKÝ VŮDCE A PŘÍTEL Závazky spjaté s povoláním byly pro horské vůdce často důvodem, proč se vydali do ne-

INFO@HUDY 10/2009

ŽE PŘEKRÁSNÉ POVOLÁNÍ HORSKÉHO VŮDCE V SOBĚ MŮŽE SKRÝVAT NEJEDNU ZÁLUDNOST – JAK PRO NÁVŠTĚVNÍKA

41

S VO B O DA H O R S K Ý C H V Ů D C Ů p o k ra č o vání na str. 42

GUIDE LITE 32

Boty značky Hanwag vhodné pro turistiku i VHT, které splňují všechny potřebné technické parametry. Velmi pohodlné a zároveň elegantní. Měkký horní okraj boty, tlumící systém Shock Absorb, níže položené háčky šněrování na kotníku zajistí pevnost nohy v botě, pryžová obsázka na špičce a patě.

Nový, ultralehký batoh – žhavá novinka firmy Deuter. Horské vrcholy zdoláte s výjimečnou lehkostí a ještě vám zbude spousta energie na jiné aktivity. Zádový systém Alpine s výztuhou Delrin®, polstrované ramenní popruhy, polstrovaný bederní pás, pevné víko s kapsou na zip, boční nosiče na lyže, vyjímatelná podložka v zádech, kompatibilní s vodním rezervoárem, poutka na cepíny.

Svršek: kůže Nubuk Podšívka: GORE-TEX® Mezipodešev: PU s tvarovou pamětí a stabilizátorem Podešev: Vibram® AW Integral Hmotnost: 1600 g (pár vel. 42) Rozsah velikostí: 39,5–48,5 v EU

Materiál: Microrip 210, Duratex-Lite Objem: 32 l Hmotnost: 1150 g Rozměry: 66x32x22 cm Barva: zelená/šedá

Cena: 5890 Kč

Cena: 2190 Kč



E. G. LAMME (1863–1945) Eugen Quido Lamme, který je spojován s mnoha významnými novými výstupy, z nichž mnohé podnikl sólo, upozorňuje na to, jak se může pokažená pověst vůdce škodlivě odrazit na výši jeho příjmů: Na akcích sekcí a přednáškových večerech se nikdy neopomene poukázat na to, „že slavný vůdce X odmítl na tomto místě pokračovati ve výstupu, protože se mu to zdálo nezodpovědné.“ Taková negativní reklama může přivést vůdce do hospodářských obtíží. Lammert objevuje silnou sociální závislost horských vůdců na turistech. Svou úvahu převádí do provokativní otázky:

Y M

UNTAI

E

TATRA GTX

O

GUID

Tu zavádí „nový“ řád horských vůdců, když ve výčtu jednotlivých tarifů zvlášť vyznačuje výstupy, u kterých si smí vůdce vyžádat další nosiče nebo vůdce, nebo smí za určitých okolností i výstup odmítnout. Těmito okolnostmi nejsou jen sněhové a povětrnostní podmínky, ale i „nedostatečná způsobilost nebo nevhodná výstroj turistů.“

6/ ÊÊ<÷/¶Ê, Ê6Ê*"Ā= t

UD

NEDOSTATEČNÁ ZPŮSOBILOST TURISTŮ?

Do popředí se staví osobní odpovědnost vůdce za vlastní život i za životy hostů. Proto jsou absolventi vůdcovských kurzů vybavováni kompasem a mapami příslušné oblasti, literaturou o první pomoci v horách a obvazovým materiálem. Smějí podnikat jen takové výstupy, na které si s dobrým svědomím plně troufnou.: „(Vůdce) musí mít vždy na paměti, že přebírá odpovědnost za život svého pána.“ Realizaci tohoto požadavku má zaručovat i to, že je včleněn i do pravidel pro chování turistů: „(…) Naopak turisté nemají požadovati od horského vůdce splnění nepřístojných úmyslů a požadavků, používati zastrašování a nátlaku, pokud tento ve smyslu těchto předpisů požaduje, aby byli přibráni další vůdci, nebo se odmítá z oprávněných důvodů výstupu účastniti.“

H

To je ovšem problematická situace, protože vůdce si musí nejprve udělat jméno, aby jeho služby byly vyhledávány a placeny. A to je zas naopak možné jen na nebezpečných výstupech. „Své kvality jako vůdce musí osvědčovati neustálým podnikáním takovýchto výstupů.“

N

bezpečného terénu, do kterého by jako soukromé osoby nikdy nešli. S tímto vědomím vyzývá spolek po neštěstí, při kterém byli zraněni nebo usmrceni horští vůdci a jejich rodinní příslušnici se dostali do hmotné nouze, k peněžitým darům. Spisek vydaný v polovině osmdesátých let 19. století švýcarským alpským klubem důrazně připomíná turistům: „Muži, kteří pro radost cestovatele dávají všanc svůj život a své zdraví, ačkoli jsou to většinou otcové nemajetných rodin, si zaslouží, aby se s nimi zacházelo jako s přáteli, a ne aby se jim škodilo nerozumnými požadavky.“ Obdobně argumentuje rakouský Alpenverein, když zdůrazňuje: „Vůdce touží si vydělati, netouží po nebezpečí.“

HMG

ÜÜÜ°Õ`ÞÕÌ>}Õì°Vâ

„JSOU HORŠTÍ VŮDCI SVOBODNÍ?“ Mnohem méně empatie je cítit z toho, když se tentýž autor o pár let později zapojí do diskuze, jak dalece přemíra sportovního zaměření škodí alpinismu. Zejména se mu nelíbí, když se horští vůdci podrobují „zcela nealpinistickému honění se za časovými rekordy“ a své hosty podněcují ke spěchu „… a turista udělá dobře, když tyto hochy, kteří ho chtějí hnáti světem hor jako závodního koně, bezohledně a rázně odkáže do jeho role sluhy.“ Že si údajní alpští sluhové uměli dobře pomoci sami a neposlouchali bezpodmínečně panská nařízení, dokazuje stíž-

S VO B O DA H O R S K Ý C H V Ů D C Ů konec

nost jednoho pohoršeného turisty z roku 1889: „Varování. Nechť se každý chrání angažovat horského vůdce Giovanna Barbariu alias Zuchina z Cortiny, aby se nedostal do podobné fatální situace jako já, když jsem s ním lezl 10. srpna tohoto roku na Monte Pelmo. Při tomto výstupu odmítl jmenovaný nést můj 6 až 7 kilogramů těžký batoh (…) Dokonce mě během sestupu na suťovisku nepříjemným způsobem opustil (…)“ „Jsou horští vůdci svobodní?“ Otázka Eugena Quido Lammera byla již dávno zodpovězena takřka sama od sebe.

INFO@HUDY 10/2009

42


DOBA LEDOVÁ II.

Stěna Changabang

Slavné cesty v ledu a mixu (1970–1990)

HISTORIE

text: Otti Wiedmann V ČÍSLE 10 INFO@HUDY JSTE SE DOČETLI O PIONÝRSKÝCH ZAČÁTCÍCH ALPINISMU, OD PRVOVÝSTUPU NA MONT BLANC PO DOBYTÍ STRMÝCH STĚN DVOU PRVNÍCH OSMITISÍCOVEK. V TOMTO PŘÍSPĚVKU POPISUJE OTTI WIEDMANN ČASY LEZENÍ VELKOLEPÝCH CEST V LEDOVÉM A MIXOVÉM TERÉNU AŽ DO POČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET. JEDNÁ SE SICE JEN O DVĚ DESETILETÍ, ALE V TOMTO KRÁTKÉM ČASOVÉM INTERVALU SE TOHO NA LEZECKÉM POLI ODEHRÁLO OPRAVDU HODNĚ. Po úspěšném prostoupení dvojice stěn na osmitisícovkách – Rupálské stěny na Nanga Parbatu (1970) a jižní stěny Dhaulagiri – došlo k razantnímu vylepšení zbraní do ledu. Také tento fakt umožnil další zvýšení výkonnosti. Hamish McIness1 vyvinul v Anglii „Terrodactyla“, „sekeru“ do ledu se silně zakřiveným zobanem. Současně se objevil na scéně Američan Yvon 1

Chouinard s novými zbraněmi a technikou. Tato prvotní fáze skutečného lezení v kolmém

ledu tak vtrhla do lezeckého světa plnou silou. Prvními protagonisty nových směrů byli vedle Angličanů hlavně Američané a Francouzi, částečně rovněž Italové. Ve Velké Británii byla mezi lezci v ledu elitní skupina mnohem početnější než

Cunningham, Rab Carrington, Alan Rouse, Paul Nunn, Tut Braithwaite, Mike Gedes, Ian Nicolson, Ian Stewart Clough, Alex McIntyre a Andi Nisbet se postarali na Ben Nevisu ve Skotsku, v Alpách a v dalších horách celého světa o senzační výstupy. Světového věhlasu dosáhli Doug Scott, Don Whillans2, Joe Brown, Dougal Haston, Martin Boysen a Chris Bonnington3. Doug Scott je mimořádně aktivní ještě dnes, zatímco jiní (Haston, Brown) už nejsou mezi

Dobývání Západních Alp – ledové kuloáry

živými. Ve Francii jsou označováni za předjezdce nastupující genera-

Začalo to v roce 1973. Od 28. do 31. prosince přelezli Walter Checchinel a Claude Jaeger

INFO@HUDY 10/2009

v ostatních lezeckých velmocích: Jim

43

Paragot, Magnone a Berardini (jižní stěna Aconcaguy). Ti se sice nepodíleli na nových cestách v Alpách, ale ce

stanovili další směr vývoje ledového a mixového lezení, které se do té doby v malém měřítku provozovalo jen v oblasti Ben Nevisu.

2

3

Couloir mezi Petit a Grand Dru od severovýchodu. Super-Couloir na Mt. Blanc du Tacul následoval v květnu 1975, úspěšní byli Jean Marc Boivin a Patrick Gabarrou a přidali k tomu ještě Dru-Couloir, což představovalo další zvýšení laťky, zatímco zlezení velkého kuloáru West-Couloir na Aiguille du Plan, který v roce 1975 poprvé vylezli Gabarrou a Jean-Marie Picard-Deyme, – tak

D O B A L E D O V Á I I . pokračování na str. 44

44

INFO@HUDY 10/2009

Stěny na Moose´s Tooth

Hypercouloir na Mt. Blanc du Tacul – 1977 Checchinel a Jaeger – už další zvýšení úrovně nepřineslo. Až v roce 1982 se podařil Patrickovi Gabarrou a Švýcarovi Pierrovi Alainovi Steinerovi průstup Super-Couloir du Broillard na Mt. Blanc ještě o něco obtížnější cestou. Pak přišla na řadu spektakulární trojkombinace: Christoph Profit4 absolvoval během 24 hodin svoji 4 trilogii severních stěn: Eiger, Matterhorn a Grandes Jorasses. Transport od

jako

hory k hoře byl proveden vrtulníkem, ale Profit nenasedal do vrtulníku na vrcholu stěny, ale sestupoval pěšky. Jean Marc

Boivin zvládl čtyři velké stěny Mt. Blancu

během jediného zimního dne, přičemž

jako sestupový prostředek použil deponovaný paraglide a z poslední cesty na Point Walker si užíval noční slet na rogalu.

Scéna ledového a mixového lezení v Kanadě a USA Také Severní Amerika se hlásí o slovo, hlavní parketou je lezení v ledu. Ve Státech sehrál stěžejní roli Yvon Choui-

nard, i na poli vývoje lezeckého hardwaru. Nebyl ale sám. Pinnacle Gully na Mt. Washington přelezli už v roce 1970 J. M. Carthy a B. Putnam. Bridalveil-Fall v Coloradu byl patrně první scénou, kde se lezlo v převislém vodním ledu v podání Jeffa Lowe a Mika Weise. Od dálnice Highway 16 a 93 viditelné ledopády kanadských Rockies přitahovaly lezeckou elitu. Patří k nejdelším světovým cestám v ledu a svým nevšedním rozměrem ledových stěn a giganticky vysokými sloupy představují nedosažitelný najestát přírody. První pokusy zde podnikli Bugs McKeith, John Lauchlan, Jeff Lowe, die Burges Twins, Charlie Porter, Mike Weis a Albi Sole. Kanaďané stanovili také vlastní škálu obtížnosti, která se podobá té skotské, v hodnocení se jeví o trochu méně přísná. Už v roce 1974 zdolali Carlsberg

Column a Curtain Call linie Pilsner Pillar a Nemesis (5., resp. 6. stupeň obtížnosti). Na Mt. Kitchener se povedl Jeffovi Lowe s Mikem Weisem průstup Grand Central Couloirs, cesta s převýšením 1 000 m jim trvala 26 hodin (!) a v linii Polar Circus (620 m dlouhá cesta, 6. stupeň) byli v roce 1975 úspěšní Bugs McKeith, Allen a Adrian Burges a Charlie Potter. Upper Weeping Wall, Slipstream (převýšení 925 m) a Weeping Pilar představovaly v sedmdesátých letech na kanadské scéně další vrcholné výkony. Klasické cesty byly už od roku 1977 přelézány volně. V této disciplíně se činili hlavně John Roskelly a John Lauchlan.


BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ . Na východě Kanady, v Quebecu otevřeli Claude Berube und Regis Richard první cestu 6. stupně na zamrzlém vodopádu „Le

Equerre“. Tehdejšími kanadskými hity se staly „Gimme Shelter“ v podání Jay Smithe, „Reality Path“ díky Marku Twightovi, „Riptide“ přelezený Jeffem Marshallem, „Emporer Face“ na Mt. Robsonu v hlavní roli s Mugsem Stumpem a „Last but not least“ a „French reality“, které v roce 1992 přinesly slávu François Damilanovi.

Mt. McKinley, na Moose´s Tooth otevřeli v zimě 1981 Mugs Stump a Jim Bridwell, – dva V oblasti

Jižní stěna Dhaulagiri

z nejvýkonějších Američa-

Útok na velké stěny ve světových velehorách

nů, absolutně čistým alp-

Kvalitnější vybavení a technika umožnily mnohem rychlejší pohyb v nejstrmějších pasážích, a tak výrazně stoupaly

stěně. Sestup pro ně byl

šance na úspěch a zároveň bylo možné částečně eliminovat objektivní nebezpečí. Míra rizika však nadále zůstá-

kvůli nedostatku materiálu

Cerro Torre dosáhli vrcholu 13. ledna 1974 díky masivnímu použití fixních lan Italové Casimiro Ferrari, Mario Conti a Pino Negri. Úspěšní byli v ledem opancéřované západní stěně. Devět let po zlezení sousedního monumentu Fitz Roy se „čistým“ přelezením cesty Supercanaleta prosadil Fonrouge, což však v Patagonii nepředstavovalo průlomový výkon, a tím nebyla ani linie, kterou otevřel v jižní stěně své osudové hory Cerro Torre v roce 1970 Cesare Maestri5. Přitom

horskou odysseou se šťast-

ským stylem novou cestu v 1 400 m vysoké východní

ným koncem.

Jižní stěna Dhaulagiri byla poprvé přelezena ve stejném

použil kompresní vrtačku k osazení 300 borháků. Skalní obr Cerro Torre přitom patří k nejmohutnějším, nejkrásnějším

roce. V pravé části stěny

a nejdivočejším přírodním zázrakům na Zemi. V roce 1975 se podařilo trojici Američanů ve složení John

uspělo slovinské družstvo

Bragg, Jim Donini a Jay Wilson vylézt na Torre Egger, bezprostředního souseda Cerro Torre, velice zajímavým prvovýstupem. Zaprvé proto, že tato linie je identická až do sedla Col de la Conquista s výstupem

ve složení Stane Belek6, Vinko Bercic

dvojice Egger – Maestri, a zadruhé proto, že vrcholová stěna Torre Egger se tyčí přímo naproti stěně Cerro Torre, a tak

a Emil Tratnik. Do výš-

představuje její zrcadlový obraz. Přes fixní lana, visící stále ještě na začátku vrcholové stěny Torre Egger, potřebovali

ky 5 300 m donesli 500 m

Američané na tento úsek na vrchol ještě další tři bivaky oproti svým předchůdcům, a to měli oproti dvojici Egger –

fixních lan. V 7 300 m vy-

Maestri mnohem lepší vybavení než oni v roce 1959.

traverzovali ze stěny k ji-

Prvovýstupci z Torre Egger (1975) patřili k mnoha, kteří Maestriho výstup z roku 1959 silně zpochybňovali, nebo

hovýchodnímu

hřebenu

dokonce rozhodně popírali. Toto také ve skutečnosti zdůvodňovali tím,

a po něm trojice lezla až

že už 500 m pod sedlem Col de la Conquista už nenalezli vůbec žádné

do úrovně 7 950 m. Po-

stopy po výstupu svých přechůdců. Avšak pod „Sněhovým trojúhelní-

tom horolezci museli kvůli

kem“, asi v jedné třetině cesty „Egger/Maestri-Route“ nakonec našli

špatnému počasí a vichřici 5

jejich sklad materiálu.

INFO@HUDY 10/2009

vala vysoká, což potvrzovaly mnohé tragické události. Na

6

vzdát útok na vrchol. Jen

45


46 padní stěně této hory úspěšně působili v roce 1984 Češi pod vedením Jiřího Nováka10. Karel Jakeš a Jarýk Stejskal11 dosáhli 23. října 1984 vrcholu a ohodnotili obtížnost na skále stupněm IV 10

a strmost ledových stěn 80 º. 1985 se povedlo Robertovi Schauerovi12 z rakouského Grazu – poté co už v roce 1978 stál na vrcho11

lu Everestu při expedici rakouského Alpenvereinu – s Polákem Vojtkem Kurtykou13 první přelezení fantastické, 2 300 m vysoké

západní stěny karákoramské hory Gasherbrum IV. Alpským stylem s osmi bivaky, díky sestupu přes neschůdný severní hřeben šlo nakonec o velkolepý přechod. K2, Magic Line a Abruzziho pilíř

následující sestup východní stranou hory, s několika stoupáními a ošemetnými pasážemi, byl nesmírně náročný a nakonec trval nekonečných 9 (!) dní. Na

Changabang byla vylezena přímá linie (předtím Ja-

ponci v roce 1976) vysoké obtížnosti ve skále i ledu. Úspěšní byli 7

8

Manera a Castiglia, kteří vedle Messnera, Grassiho, Casarotta7, Kammerlandera8 a Waldera tehdy patřili k nejvýkonnějším Italům. V roce 1982 byl zlezen Kongde Ri (6 187m) v Nepálu. 1 500 m vysokou severní stěnou tam vylezli Jeff Lowe a David Breashears západoalpským stylem, bez přípravy – „by fair means“ – , navzdory tomu, že průměrný sklon stěny byl 65 º. Bivakovali třikrát. Francouzi J. N. Roche a Pierre Beghin9 vylezli jihozápadním 9

pilířem

na Dhaulagirialpským stylem a po třech bivacích stanuli 4. října 1984 na vrcholu (je-


12

13

INFO@HUDY 10/2009

den český tým potřeboval v roce 1988 na stejnou cestu 11 dnů). V zá-

Pohled na Cerro Torre, Cerro Standhardt a Cerro Egger z letadla

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ Masherbrumu

Slovákem Peterem Božíkem19 podaři-

(7 825 m) byla poprvé zdolána od údolí Mandu expedicí rakouské-

lo dokončení cesty Magic-Line. Wroz

ho Alpenvereinu. Objektivně mimořádně nebezpečné, náročné lezení

se ale při sestupu z vrcholu smrtelně zřítil.

Severní stěna

monumentálního

v ledu ve spodní části stěny muselo být kvůli zvratům počasí několikrát

V

severozápadní stěně osOyu zastihla smrt teh-

opakováno. Nakonec se výstup podařil a 24. července 1985 stáli na 14 15 vrcholu Andi Orgler, Michael Larcher14 a Robert Renzler, zatímco v horní části stěny byli rychlejší Ja-

mitisícovky Cho

ponci, kteří nastupovali z údolí podstatně lehčí cestou.

Pierre Alain Steinera. Steiner patřil ke

Ve stěně Diamir na Nanga Parbatu byla ve stejném roce úspěšná polská dámská expedice s Wandou Rutkiewiczovou15. Od prvovýstupu Hermanna Buhla byla dodnes jeho cesta zopakována jen jednou, pro-

švýcarské elitě společně s osobnostmi jako

tože mezi horolezci získala oblibu tzv. Kinshoferova cesta přes Diamirskou stěnu na „Nanga“. Annapurnu zlezli severozápadní stěnou Reinhold Messner16 a Hans Kammerlander. V této expedici byli také Tyrolané Reinhard

Schiestl, Reinhard Patscheider a Luggi Rieser. Patscheider se

zřítil při sestupu stěnou, po manipulaci s fixním lanem. Po 600 m vysokém pádu však zůstal nezraněn! Poláci M. Berbeka17 a B. Probulski našli v obří

jižní stěně novou cestu k vrcholu a prvně jmenovaný prostoupil o rok později (1986), částečně sólovýstupem, jižní stěnou Dhaulagiri přes levý pilíř, končící na hřebeni v 7 500 metrech. Kvůli špatné-

16

17

mu počasí museli na vrchol rezignovat.

dy asi nejschopnějšího švýcarského lezce

Känel, Hanspeter Drachsler, Peter Lüthi, Daniel Anker, Erhard Loretan, Norbert Joos, Marcel Rüdi a Michel Piola.

Paul von

Na strach nahánějící, strmou, ale tvarově překrásnou horu Kantega, která se jako ohromná katedrála tyčí k nebi z nepálského údolí Khumbu, vylezli prvový-

Lowe, Tom Frost, Mark Twight a Alison Hargreaves stupem Jeff

(tehdy nejlepší anglická horolezkyně, poz-

INFO@HUDY 10/2009

1986, rok velkých úspěchů a tragédií

ději zahynula na K2) severozápad-

Ten rok měl skutečně něco do sebe: úspěchy a tragédie jako nikdy předtím přicházely ráz na ráz. Na K2 (8 611 m)

ní stěnou, zatímco Američan Jay Smith se zapsal do historie přelezením severovýchodního pilíře

působilo hned 11 expedic. Přinesly vrcholový úspěch a splnění snů (Magic-Line,

alpským stylem se sedmi (!) bivaky.

jižní stěna), ale 10 ho-

rolezců různých národností se z hory nevrátilo domů. Mezi nimi Rakušané Hannes Wieser, Alfred Imitzer, Angličan Alan Rouse, Ital Renato Casarotto a Poláci W. Wroz a T. Piotrowski18

V západní stěně

Ušby,

nejkrásněj-

ší hory Kavkazu,

(poslední z nich už předtím vystoupil na všech 14 osmitisícovek). Casarotto se sólovýstupem

slavili úspěch mi-

probojoval v cestě Magic-Line až do 8 300 m, kde ho zastihl zvrat počasí. Nedaleko základního

mořádně

stylem (za jeden

tábora, na úpatí své cesty se zřítil do okrajové trhliny, přičemž jeho přítelkyně ho očekávala ve 20 minut vzdálenem basecampu. Polákům Wrozovi a Piaseckému se společně se

47

čistým

18

19

den ve stěně pře-


48

INFO@HUDY 10/2009

lezli 1 600 výškových metrů) Britové Mike Fowler20 a Victor

Severozápadní stěna Jannu

Saunders (obtížnost V a VI, mixový terén). Tak a až teď si můžeme odškrtnout tento tragický 20 rok v dějinách alpinismu.

Batard, který patřil se svými krajany Profitem, Escoffierem a Bovinem k nejlepším na světě, podnikl výstup na Everest za jediný den Francouz M.

z basecampu v Solo Khumbu přes Jižní sedlo. 22,5 hodiny po opuštění tábora dobyl vrchol 26. září 1987. Rakušan Edi Koblmüller21 byl úspěšný v jižní stěně Batury (7 785 m) a Doug Scott22 vylezl

východním pilířem na Shivling, zatímco Slovák Zoltán Demján23 a borci z Kazachstánu Jurij Mojsejev a Kazbek Valijev bojovali dlouhých 11 dnů na jihozápadním pilíři Dhaulagiri, přičemž slanění pilířem trvalo 5 dní! V Patagonii podnikli Američané Jim Bridwell, Greg a Jay Smithovi a Gien Dummire první dokončený výstup východní stěnou na Cerro Standhardt včetně vrcholového hřibu, zatímco Angličané Brian Hall a John 21 Whittle se ocitli na úpatí převislého ledového hřibu už v roce 1977. Třetí výstup na vrchol, a zároveň první zimní, zvládli Tyrolané

mací, free sólo po přímé linii a svůj výkon ohodnotil takto: skalní obtížnost VI až VI+, kombinovaný terén s mnoha náročnými místy, srovnatelný s cestou „No siesta“ v severní stěně Grande Jorasses. Jižní

stěna Lhotse byla

pro Toma dalším zářezem na pažbě, bohužel se opět nechali slyšet pochybovači.

Tommy Bonapace a Toni Ponholzer v srpnu 1991.

Také v jihoamerických Andách se bojovalo na nejtěžších cestách k vrcholům. Západní stěnou na Caye-

sh (1986 vylezli J. Gore a T. Moore) a Fowlerroute na Taullirajo, patří dodnes k tomu nejtěžší-

Vedle těchto mistrných výkonů v kolmém ledu, alpských stěnách a světových velehorách na sebe upozornil jeden muž – Jugoslávec

Tomo Česen. Jeden z posledních cílů v Himálaji, severní stěnu Jannu (7 710 m), prostoupil, podle svých infor-

22

23

mu, co kdy bylo v ledu a mixu vylezeno. Zápasy o velká, strmá úbočí hor pokrytá ledem jsou takřka nekonečný příběh, proto může mít tento malý článek

Šéfredaktor: Michal Bulička ([email protected]) Redakční rada: Dušan Stuchlík, Ondřej Johanovský, Richard Litochleb, Martin Šťastný, Michal Burda, Martin Trdla Na čísle spolupracovali: Martin Honzík, Karel Šváb, Karel Kříž, Oskar Goliáš, Renata Horáková, Aleš Novák, Walter Würtl, Lisa Manneh, Otti Wiedmann, Heinz Zak,

Emanuel Wassermann, Michael Wicky, Pit Schubert, Peter Plattner, Ingeborg Schmid-Mummert, Stefan Wierer, Georg Kronthaler, Stefan Kleinhappl Překlady: Zdeňka Myšková, Kryštof Částka, Michal Bulička Jazyková korektura: Jiří Havelka Odborný partner: Berg & Steigen, www.bergundsteigen.at Grafický návrh: Jan Liška

Ilustrace na titulní straně: Lisa Manneh Sazba a zlom: SLIM media s. r. o. – Petr Antoníček Tisk: Merkurtisk, a.s. Internetová verze: www.hudy.cz Vydává: HUDYsport, Bynovec 138 registrováno MK ČR E 15451. Neprodejné.

info@hudy

jen střípkovitý charakter a pokus o klasifikaci obtížnosti nebude odrážet celou skutečnost. Problematičnost hodnocení spočívá samozřejmě i ve velkých rozdílech kvality ledu podmíněných především teplotou a jinými vlivy. Současné vrcholné výkony ve světových velehorách by neměly takovou kvalitu, kdyby před 30 lety nedošlo v místních horách k rozkvětu lezení v ledu, mixového a sportovního lezení, od kterých se dá jistě ještě něco očekávat. Sotva se dá předpokládat, že lezení v ledopádech získá jednou takovou oblibu jako třeba sportovní lezení. Průvodní okolnosti, jako mokro a nepoměrně větší riziko jsou, přinejmenším doteď ještě trochu odstrašující.

D O B A L E D O V Á I I . konec

Foto: Wiedman, archiv Alpenverein, Michal Bulička

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH. Příloha: Mapa a buzola 30 1

Recommend Documents