BŘEZEN 2008 LISTY UNIVERZITY OBRANY

24. základna dopravního letectva Praha-Kbely

VZDUŠNÉ SÍLY ARMÁDY ČR

Až do roku 1937, kdy byla dokončena výstavba letiště v Praze-Ruzyni, bylo letiště Praha-Kbely centrem rozvoje letectví v tehdejším Československu. V té době uplynulo již 20 let od prvního vzletu letounů tehdejší čs. „vzduchoplavby“. Již od dvacátých let minulého století byly na letišti přítomny také vojenské letouny. V průběhu let se jeho zaměření postupně měnilo na dopravní letectvo. Tak je tomu i v současnosti, jak napovídá sám název základny. V druhé polovině 90. let probíhaly na letišti Praha-Kbely modernizační úpravy, postupně přibyla věž řízení letového provozu, byl vybudován moderní letištní terminál poskytující komplexní servis odbavení cestujících i prostory pro řídící orgány letiště. V roce 1998 byly do provozu uvedeny nové prostředky světlotechniky a systém přesného přístrojového přiblížení. K zabezpečení přepravy ústavních činitelů existoval v České republice duální způsob: zabezpečovalo ji Ministerstvo vnitra prostřednictvím Státního leteckého útvaru a Ministerstvo obrany prostřednictvím Armády České republiky. Podíl Ministerstva obrany na celkovém počtu požadavků postupně narůstal a činil cca 60 % z celkového počtu úkolů letecké přepravy ústavních činitelů. Toto řešení bylo odlišné od způsobu, jakým je letecká přeprava ústavních činitelů zabezpečována ve státech NATO, EU a v dalších vyspělých zemích světa, kde tímto úkolem pověřují vlády svou armádu, a to především z ekonomických důvodů. Proto byl Státní letecký útvar Ministerstva vnitra

zrušen a úkoly přepravy ústavních činitelů převzala 24. základna dopravního letectva bez jakéhokoliv navýšení a delimitace počtu osob. Komplexní letecká přeprava ústavních činitelů je prováděna jak z letiště Praha-Kbely, tak z letiště Praha-Ruzyně, kam byl převeden provoz letounů Tu154 a CL-601, čímž se zlepšila ekologická situace v regionu letiště Kbely. Od 30. ledna 2007 byl zaveden do letadlového parku 24. základny letoun Airbus A 319 CJ, od září téhož roku slouží i druhý letoun A 319 CJ.

Součinnostní lety bojového použití pro všechny složky AČR Schválené lety ve prospěch státní zdravotnické služby Speciální lety vzdušného průzkumu, leteckého snímkování a obletů prostředků RTZ letectva Letecká přeprava a úkoly bojového použití při vyšších stupních bojové pohotovosti nebo při mimořádných opatřeních po dobu vyhlášení krizových stavů ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb. podle zvláštního nařízení Letecký výcvik na provozovaných typech letadel

Letecká technika 24. dopravního letectva

základny

V současné době jsou v provozu tyto letouny: A-319 CJ Airbus A-319 CJ (Corporate Jetliner) je dopravní letadlo s krátkým a středním doletem. Tento dvoumotorový model se vyrábí od roku 2000 a je o dvě generace vyspělejší než současně používaný ruský Tupolev TU-154. Nový letoun je ve verzi VIP, což znamená, že je určen pro 40 až 42 cestujících a doletovou vzdálenosti 8500 kilometrů. Interiér však lze během zhruba 24 hodin přestavět na přepravní kapacitou 96 cestujících se sníženým doletem 6 100 kilometrů. Dle informací výrobce se dá letoun přestavět během 12 hodin, první přestavba však může trvat i 2–3 dny. Je to poměrně náročná procedura, která vyžaduje hodně cviku a záleží u ní především na praxi. Komponenty druhé verze letadla jsou mezitím uloženy v přepravních kontejnerech, které na svoji chvíli čekají v hangáru. Obsahují kompletní sadu vybavení, včetně kyslíkových boxů s maskami pro 3–4 pasažéry (standardní boxy mají jen 2 masky – srovnatelné s počtem sedadel v řadě). Druhý letoun bude konfigurovaný zcela opačně – v základu bude pro 96

LISTY UNIVERZITY OBRANY

cestujících a bude ho možné přestavět na VIP verzi. V prvním období služby bude létat v konfiguraci pro 100 cestujících. V případě potřeby je ale možné stroj přestavět i pro odsun nemocných a raněných osob (MEDEVAC). Součástí letounu jsou proto i dvě lůžka intenzivní péče a čtyři lůžka pro pacienty s lehčím zraněním. An-24 V Základní verze letounu An-24V (kódové označení NATO: Coke) je taktický dvoumotorový turbovrtulový dopravní letoun firmy Antonov pro přepravu 28 až 40 osob, vylepšená verze An-24V série II má kapacitu až 50 osob. I přes poměrně vysoké provozní náklady letoun díky své robustnosti, výkonnosti a schopnosti vzletu s velkým nákladem nalezl uplatnění ve vojenském letectvu mnoha armád. Do roku 1978 bylo vyrobeno celkem 1100 letounů tohoto typu. Verze An-24RV má pravý motor vybaven pomocným proudovým motorem APU. Vyšší výkon umožnil zvýšit vzletovou hmotnost. Osádku tvoří 5 osob. An-26 AN-26 je dvoumotorový turbovrtulový transportní letoun pro krátké a střední tratě. Prototyp vzlétl v roku 1969. Konstrukčně vychází z typu Antonov An-24 s důrazem na možnosti vojenského využití. Oproti svému předchůdci má změněnou zadní část trupu s velkou nákladovou rampou a je vybaven motory o vyšším výkonu. Celkem vzniklo 1700 An-26. Označení AN-26 v kódu NATO: Curl. Osádka je složena z 5 členů, letoun přepraví max. 40 osob a 6 tun materiálu, se kterým doletí na vzdálenost 1100 km. Prázdné letadlo má dolet 2550 km. Pokračování příště Text: pplk. Ing. Jiří Kacer, K-205 S využitím www.army.cz, avis

Hlavní úkoly plněné 24. základnou dopravního letectva Letecká přeprava: ústavních činitelů ČR a zahraničních státních delegací podle rozhodnutí MO ČR ministra obrany ČR, náměstků MO a součástí v jejich přímé podřízenosti náčelníka generálního štábu AČR, ZNGŠ, velitelů operačně-taktických stupňů AČR a součástí v jejich přímé podřízenosti v zájmu ČR a AČR stanovené MO ČR

BŘEZEN 2008

Soutěžní křížovka o DVD!

Kulatá výročí osmičkových dějin

Na rok 1918, na okamžik vzniku našeho samostatného státu, vzpomínáme rádi, protože tehdy se u nás zrodila svobodná a demokratická společnost. Když v pondělí 28. října 1918 Rakousko-Uhersko kapitulovalo, zareagovali Pražané jednoznačně: Češi jsou svobodní. Na ulicích zavlály červenobílé prapory a trikolory, občané strhávali z čepic vojáků nenáviděné odznaky „karlíčky“, štíty s dvouhlavými orly se ocitaly na dlažbě. V šest hodin večer vydal Národní výbor první zákon, jenž dostal jméno Zákon ze dne 28. října o zřízení samostatného státu československého. Československá republika byla jedním z nových států, které se na mapě Evropy objevily jako důsledek I. světové války. O Čechoslovácích a především o jejich legiích ve Francii, Itálii a zejména v Rusku však již v té době věděl celý svět. Právě tato dobrovolnická zahraniční armáda představovala v rukou Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika nejdůležitější argument pro nezpochybnitelné právo Čechů a Slováků na vlastní nezávislý stát.

1918

Na rok 1938, znamenající konec první republiky, ztrátu celistvosti našeho státu a předzvěst německé okupace, vzpomínáme velmi neradi. Počátkem roku 1938 byla rozsáhlá reorganizace čs. branné moci z valné části ukončena. Během pouhých šesti let se hlavnímu štábu podařilo vytvořit moderní armádu, která v Evropě patřila vedle velmocí k nejlepším. Byla dobře vyzbrojená a její početní stav přesahoval 200 000 mužů. Bezprostřední ohrožení státu si 22. září 1938 vynutilo vyhlášení ostrahy hranic a plné bojové pohotovosti na hlavním obranném postavení, po němž 23. září následovala všeobecná mobilizace. Rychlost jejího provedení a okamžitý nástup záložníků získaly Československu ve světě respekt a uznání. Jenže tehdy se projevil deficit partnerské spolupráce evropských demokracií. Mnichovská dohoda, jejíž ambicí bylo za zády Československa legitimizovat, ba legalizovat Hitlerovy choutky na naši republiku, představovala selhání morálky ve světové politice. Země, k nimž Češi a Slováci vzhlíželi coby svým vzorům, se zachovaly podle rčení o košili bližší kabátu. A stejně jim to bylo málo platné. Válečná kola už nešlo zastavit. Říkáme sice „byli jsme zrazeni“, ale obvykle se málo zamýšlíme nad tím, zda a jak moc jsme k tomu, co se tehdy stalo, přímo či nepřímo přispěli sami. Popsat rok 1948 je obtížnější. Byl následkem mnichovské zrady, války a poválečného vývoje ve střední Evropě, prvorepublikové sociální nerovnosti, jak tvrdí jedni, nebo byl hanebným komunistickým pučem, jak říkají druzí? Každopádně byl národní tragédií. 25. února 1948 pod vlivem Gottwaldovy hrozby občanskou válkou a sovětskou intervencí prezident Beneš podepsal demisi nekomunistických ministrů a vyslovil souhlas s rekonstrukcí vlády podle komunistického diktátu. Komunistický

1938

1948

Závěrečné cvičení zemského vojenského velitelství Brno. Generál Sergej Vojcechovský vysvětluje situaci prezidentu republiky T. G. Masarykovi

Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. dubna 2008. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 6 jsou Helena Antonovičová a Jiří Odehnal. Sovětská okupační vojska 21. srpna 1968 před budovou VA AZ v Brně převrat, provedený za dozoru zvláštního Stalinova emisara – náměstka ministra zahraničí Valeriana A. Zorina – si tak uchoval zdání legality. „Na následujících 41 let nás tento převrat uvrhl do nesvobody, železnou oponou nás oddělil od svobodného a vyspělého světa, způsobil ničím neobhajitelný zmar životů či životních osudů obrovského počtu lidí a znemožnil nám svobodně žít, jednat a myslet,“ uvedl prezident Václav Klaus ve svém projevu předneseném na vzpomínkovém setkání Konfederace politických vězňů ČR s prezidentem republiky konaném v Rothmayerově sálu Pražského hradu u příležitosti vzpomenutí 60. výročí národní tragédie v únoru 1948. Nejvíce z nás zažilo rok 1968, kdy se tak silně projevilo všeobecné volání lidí naší země po svobodě a demokracii. Muži ve vedení komunistické strany se tehdy pokoušeli o nemožné: vyhovět volání občanů po pokračování v obrodném procesu, dovést ho do důsledků a současně přesvědčit soudruhy z Kremlu i jiných bašt socialismu, že osud tohoto „nejpokrokovějšího zřízení“ není v ČSSR ohrožen. Z Kremlu však zaznělo jasné varování z úst Brežněva: „Nám nemohou být a nikdy nebudou lhostejné osudy výstavby socialismu v jiných zemích, společná věc socialismu a komunismu na zemi.“ Veškerá jednání ztroskotala a 21. srpna 1968 do Československa vtrhlo na půl milionu vojáků pěti zemí Varšavské smlouvy, 7500 tanků a 1000 letadel. Po prvním šoku se téměř všichni občané postavili proti intervenci – ulice byly plné rozhořčených lidí, dál vycházely noviny a vysílal rozhlas a později i televize. V okamžiku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy také vojenské vysoké školy podporovaly legální vedení státu, proto byly výrazně zasaženy v procesu tzv. normalizace, která zakonzervovala mocenské a společenské poměry totality u nás. Ukázalo se, že komunistický režim bez použití násilí fungovat nemůže. Čtyři nepřehlédnutelná výročí v tomto osmičkovém roce. Odpovědností politiků, politologů a historiků by mělo být pátrání po tom, co minulost pojí se současností, po skutečnostech, z nichž lze čerpat podněty pro další utváření demokratického českého státu.

1968

Text: Pavel PAZDERA

Perličky ze školy. Povolání železničářky se mi líbí. Bavilo by mě hlásit do rozhlasu, . . .

V letošním roce si Česká republika připomíná hned několik významných výročí ze svých dějin. Budeme vzpomínat kulatá výročí osmičkových dějin: 1918 – vznik samostatné Československé republiky a konec I. světové války, 1938 – mobilizace československé branné moci a ztráta celistvosti našeho státu, 1948 – protidemokratický převrat v rámci Vítězného února, 1968 – revoluční rok a následná okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Tyto události 20. století nás ovlivnily nejvíce.

Šance pro dva čtenáře

LISTY UNIVERZITY OBRANY Měsíčník Univerzity obrany

Z OBSAHU Volby do akademického senátu Robert Bell exluzivní rozhovor

4 6-7

KGŠ ve Francii

Cvičení Fourlog 2008

10 12

Ročník 4 / číslo 7 akademický rok 2007/2008 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 612 00 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení vnějších vztahů UO Kounicova 65, 612 00 Brno Telefon: 973 443 203 Fax: 973 442 160 E-mail: [email protected]

Plamen emeritního profesora

8

Slavnostní shromáždění

13

Vedoucí redaktor Mgr. Zdeňka Dubová [email protected] Redakční rada předseda pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelská skupina VIOd UO Tisková příprava a tisk MO ČR – AVIS (Agentura vojenských informací a služeb, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6) V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 14. 3. 2008 Číslo 7 vyšlo: 28. 3. 2008

NA A K T UÁ L N Í T É M A Zájem o studium na UO roste Pokud byste si v průběhu měsíce března zkusili podat elektronickou přihlášku na naši školu, zjistíte, že jediné přístupné programy jsou doktorské, a to na Fakultě vojenského zdravotnictví. Všechny ostatní programy a obory „zmizely“. A po 31. březnu bude celá přihláška nepřístupná. Důvod je prostý – podávání přihlášek na naší univerzitě bylo až na již zmíněné výjimky ukončeno. Je tedy čas bilancovat. Jaký je vlastně zájem o studium na naší škole? Má rostoucí tendenci? Ano, má. Zatímco v loňském roce se přihlásilo ke studiu na UO necelých 1500 studentů, letos si podalo přihlášku téměř 2000 uchazečů – přesně 1981. A to je nárůst přibližně o celou jednu čtvrtinu! Pravda je, že se

o to hodně přičinila samotná univerzita – zlepšila se informační kampaň v tisku, její příslušníci se rozjeli na střední školy s cílem propagovat naši univerzitu, dosáhli jsme rozšíření nabídky pro civilní studenty. Letos poprvé budou moci v magisterském studiu navazujícím na bakalářské bezprostředně pokračovat letošní absolventi vojenských studijních oborů. Máme to tedy našlápnuté pěkně. Pesimisté by mohli říci: uvidíme, kolik jich skutečně přijde k přijímacím zkouškám a kolik z nich pak skutečně nastoupí. Ano, uvidíme, říkám i já. Náčelník studijního oddělení pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.

Z P R ÁV Y

Vědecká rada Univerzity niverzity obrany

V

V pořadí 10. řádné zasedání vědecké rady Univerzity obrany se konalo 20. února v Síni vědecké rady rektorátu této vysoké vojenské školy. Předseda vědecké rady brigádní generál prof. Ing. Rudolf Urban, CSc., po zahájení přivítal jejího nového člena – Ing. Zdeňka Plchota, ředitele Ústavu strategických studií, kterému předal jmenovací dekret. Dříve než byl tradičně schválen program jednání, požádal o slovo Ing. Vladimír Lavička, člen vědecké rady a nyní pracovník Sekce vyzbrojování ministerstva obrany, který využil této příležitosti, aby z pověření prezidenta České a slovenské obce dělostřelecké udělil prof. Urbanovi čestné vyznamenání Signum Magnum – čestný kříž Rytíř dělostřelectva jako výraz poděkování za osobní přínos v rozvoji vzájemných vztahů a spolupráce Univerzity obrany s tímto občanským sdružením. V následujícím programu se vědecká rada UO zabývala řízením na jmenování profesorem s doc. Ing. Dušanem Magou, Ph.D., z Fakulty mechatroniky Trenčianskej univerzity A. Dubčeka v Trenčíně v oboru „Vojenská technika – elektrotechnická“ a s podplukovníkem doc. MUDr. Janem Österreicherem, Ph.D., z katedry radiobiologie Fakulty vojenského zdravotnictví UO v oboru „Vojenská radiobiologie“. Oba uchazeči již prošli úspěšně fakultními koly a nyní představili svoje koncepce vědecké a pedagogické práce daného vědního oboru vědecké radě univerzity. Po veřejných i neveřejných rozpravách a následujících tajných hlasováních bylo v obou případech vědeckou radou UO shodně konstatováno,

že oba splňují veškeré nároky a v souladu se zněním § 74 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vědecká rada Univerzity obrany postoupí návrh na jmenování profesorem ministryni obrany ČR. Vědecká rada UO se rovněž věnovala pokračování habilitačního řízení s Ing. Otakarem Mikou, CSc., akademickým pracovníkem Chemické fakulty VUT v Brně v oboru „Ochrana vojsk a obyvatelstva“, jemuž stanovila téma habilitační přednášky: Systém komplexních opatření pro ochranu obyvatelstva před chemickým terorismem, kterou přednese před vědeckou radou UO 14. května 2008. Dále vědecká rada rozhodla o zahájení habilitačního řízení v oboru „Ochrana vojsk a obyvatelstva“ s plukovníkem Ing. Jarmilem Valáškem, Ph.D., zástupcem ředitele Institutu ochrany obyvatelstva Generálního ředitelství Hasičské záchranné služby Ministerstva vnitra ČR.

Poté předseda vědecké rady prof. Urban oznámil, že ve svém rozkaze č. 78/2007 vyzval akademickou obec k podávání návrhů na Cenu rektora za vědeckou práci v roce 2007. Do stanoveného termínu bylo představiteli akademické obce fakult UO předloženo za každou fakultu po jednom návrhu. Návrhy byly projednány a schváleny vědeckými radami fakult. V tajném hlasování doporučila vědecká rada panu rektorovi udělit tuto cenu za mimořádně rozsáhlou publikační a přednáškovou aktivitu v předchozím roce doc. MUDr. Jiřímu Bajgarovi, DrSc., z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Doc. Bajgarovi v roce 2007 udělila Americká toxikologická společnost prestižní cenu Astra Zeneca Award. Doc. Bajgar přispěl významným způsobem k objasnění mechanismu toxického účinku organofosforových sloučenin a k vývoji nových profylaktických i terapeutických prostředků proti vysoce toxickým nervově paralytickým látkám. Ocenění bude doc. Bajgarovi předáno na příštím řádném zasedání vědecké rady. V dalším bodě programu místopředseda vědecké rady a prorektor pro vědeckou činnost doc. RNDr. Jan Kohout, CSc., přednesl hlavní poznatky z vyhodnocení vědecko-výzkumné činnosti UO v roce 2007. Dále stručně okomentoval Výroční zprávu specifického výzkumu UO za rok 2007, která byla dle rozhodnutí poskytovatele (Sekce vyzbrojování MO) vědeckou radou projednána a schválena. Po projednání a schválení usnesení předseda vědecké rady prof. Urban uzavřel řádné zasedání a pozval všechny členy na další jednání dne 14. května 2008. Text: Ing. Milan Hanousek Foto: Mgr. Zdeňka Dubová

2

Z P R ÁV Y

První jednání kolegia rektora v roce 2008

V

V pondělí 25. února se uskutečnilo úvodní zasedání kolegia rektora–velitele v tomto kalendářním roce. Na programu jednání bylo celkem 5 řádných bodů: Aktualizace „Dlouhodobého záměru vzdělávací, vědecké a další tvůrčí činnosti UO“ pro rok 2008, návrh letošního rozpočtu školy, problematika fondu kulturních a sociálních potřeb, nové přístupy k tvorbě a rozvoji internetových stránek UO a úkoly v oblasti naplňování koncepce prevence sociálně nežádoucích jevů.

V rámci prvního bodu jednání prezentoval prorektor pro rozvoj plk. Bohuslav Přikryl východiska, strukturu a obsah Aktualizace „Dlouhodobého záměru UO“. Současně připomněl, že uvedený dokument je jedním z rozhodujících koncepčních materiálů, kterým naše škola deklaruje hlavní směry své činnosti jednak vůči svým vlastním příslušníkům, ale i ve vztahu k nadřízeným složkám MO, popř. směrem k partnerským vysokým školám v ČR. Návrh Aktualizace „Dlouhodobého záměru UO“ byl po přijetí v kolegiu rektora a po souhlasném vyjádření členů vědecké rady školy zaslán k projednání do Akademického senátu UO (na jeho řádné zasedání, které se uskutečnilo dne 18. března 2008 po uzávěrce tohoto čísla). Ve druhé části jednání předložil prorektor pro rozvoj komplexní doklad týkající se problematiky rozpočtu UO na letošní rok. Navržená podoba, výše a vnitřní struktura rozpočtu zabezpečí finanční pokrytí hlavních oblastí života a rozvoje školy. Kolegium rektora dále doporučilo schválit „Pravidla pro tvorbu dílčího fondu kulturních a so-

ciálních potřeb a jeho čerpání“ v roce 2008. Tato „Pravidla“ budou aktualizována vždy na daný kalendářní rok a o jejich podobě budou spolurozhodovat rektor–velitel a základní organizace ČMOSA. Velkou pozornost věnovali členové kolegia návrhu inovace podoby, vnitřního členění a redakční tvorby internetových stránek UO a časovému harmonogramu realizačních kroků. Tvář, obsah a struktura vnějších internetových stránek školy musí respektovat především tato hlediska: v prvé řadě naplňovat informační očekávání našich „zákazníků“, tzn. webové stránky musí být přizpůsobeny zkušenostem a zvyklostem potenciálních zájemců o studium i stávajících studentů; současně by měly poskytovat ucelené a logicky strukturované informace z hlavních oblastí působení školy našim vnějším partnerům v tuzemsku a v zahraničí; naplňovat požadavky zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Rekonstrukce webových stránek proběhne jako součást inovace celého informačního systému UO. Internetové stránky UO budou provozovány centrálně

se zachováním možnosti využití domén jednotlivých součástí. Jinými slovy i nadále zůstane možnost decentralizovaného vkládání některých specifických informací ze strany jednotlivých součástí a složek UO. V posledním řádném bodu jednání objasnil zástupce rektora plk. gšt. Josef Trojan hlavní úkoly a opatření při naplňování „Koncepce prevence sociálně nežádoucích jevů u UO“. V této souvislosti zástupce rektora objasnil povinnosti vedoucích pracovníků při provádění preventivních kontrol ke zjištění případného požití alkoholu a jiných návykových látek v pracovní době ve vztahu k podřízeným vojákům z povolání a občanským zaměstnancům. V návaznosti na zákonnou úpravu je v podmínkách školy tato problematika zakotvena v článku 11, rozkazu RUO č. 1/2008. Na závěr jednání rektor–velitel brigádní generál Rudolf Urban mimo jiné poděkoval členům realizačního týmu a příslušníkům všech tří soutěžních družstev UO za vzornou reprezentaci školy v rámci Mezinárodního mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji WINTER SURVIVAL 2008. Zvláště vyzdvihl výkon a výsledky družstva Fakulty vojenských technologií ve složení prap. Zápařka, prap. Tancibudek a prap. Tvrdík, které v konkurenci 19 týmů obsadilo velmi pěkné 3. místo. Miloš DYČKA tajemník kolegia rektora

Prestižní důstojnický kurz bude od září delší V pondělí 18. února byl na Univerzitě obrany zahájen další běh kurzu vyšších důstojníků v režii Ústavu operačně taktických studií. Tentokrát se v něm bude vzdělávat 55 účastníků od kapitánské hodnosti po hodnost podplukovníka, přestože jde o kurz určený především pro kapitány, kteří mají v budoucnu zastávat funkce s plánovanou hodností major a podplukovník.

studií. Integrací obou ústavů tak ve druhé polovině letošního roku vznikne Ústav strategických a obranných studií. Účastníky kurzu vyšších důstojníků čeká až do konce června náročný studijní program, v jehož průběhu budou testováni. Po závěrečných zkouškách budou pak absolventi tohoto prestižního kariérového kurzu slavnostně vyřazeni dne 26. června 2008.

Zahájení výuky se zúčastnilo také 26 důstojníků leteckých specializací z 24. základny dopravního letectva Kbely, kteří se budou vzdělávat v kurzu vyšších důstojníků formou kombinovaného ročního studia. Ti ukončí svoji odbornou přípravu na univerzitě 30. ledna 2009. Text a foto: Mgr. Zdeňka Dubová

Nové posluchače kurzu přivítal prorektor pro vnější vztahy UO plukovník gšt. Ing. Miloslav Vácha, který všem mimo jiné popřál úspěšné studium a připomněl, že se od nich očekává vysoké nasazení, samozřejmá aktivita a kreativní přístup. Bližší informace o průběhu celého kurzu přinesl zastupující ředitel pplk. Ing. Miroslav Zeman z Ústavu operačně taktických studií. V průběhu posledního čtyřměsíčního kurzu budou účastníci v rámci kariérového vzdělávání sbírat nové vědomosti, poznatky a zkušenosti pro svou další práci. Od září se počítá s tím, že kurzy vyšších důstojníků budou trvat již deset měsíců (denního studia). Další změnou, týkající se přímo organizování budoucích kurzů na Univerzitě obrany, bude sloučení Ústavu operačně taktických studií s Ústavem strategických

3

VOLBY

Noví členové Akademického senátu Univerzity obrany V období od 26. února do 6. března 2008 se uskutečnily volby do Akademického senátu Univerzity obrany. Ve čtyřech volebních obvodech, které tvořily jednotlivé fakulty a ostatní součásti Univerzity obrany, usilovalo o získání jednoho (z celkového počtu 27 mandátů) člena Akademického senátu Univerzity obrany 49 kandidátů z řad akademických pracovníků a studentů. Po sečtení všech odevzdaných platných hlasů volebními komisemi v jednotlivých volebních obvodech byly výsledky z volebních obvodů předány koordinační volební komisi, která na jejich základě zpracovala Zprávu o výsledcích voleb do Akademického senátu Univerzity obrany. Tuto zprávu koordinační volební komise projednala a schválila na svém třetím zasedání dne 10. března 2008 a v souladu s ustanovením čl. 6 odst. 2 Volebního a jednacího řádu Akademického senátu Univerzity obrany ji předala rektorovi a zveřejnila na úřední desce Univerzity obrany.

Ve všech volebních obvodech se volby do Akademického senátu Univerzity obrany podařilo platně uskutečnit díky dostatečné účasti členů akademické obce již v rámci prvních voleb, neboť požadavek nejméně patnáctiprocentní účasti členů (zapsaných voličů) příslušné části akademické obce byl splněn. Největší účast byla zaznamenána ve volebním obvodu ostatních součástí Univerzity obrany, kde svého volebního práva využilo celkem 86,79 % akademických pracovníků a ve volebním obvodu Fakulty vojenských technologií, kde přišlo vhodit svůj hlasovací lístek do

A. Volební obvod Fakulty ekonomiky a managementu Část akademické obce – akademičtí pracovníci Mandát člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. Mgr. Ing. Radomír SALIGER, Ph.D. (K109) 2. Ing. Pavel VYLEŤAL (K102) 3. pplk. Ing. Josef VONDRÁK (K107) 4. Ing. Dalibor PLUSKAL (K101) 5. Ing. Josef NAVRÁTIL CSc. (K106) Mandát náhradníka člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. pplk. Ing. Lubomír POROČÁK, Ph.D. (K108) 2. pplk. Ing. Milan PODHOREC, Ph.D. (K110) 3. pplk. Ing. Jiří ČERNÝ (K110) 4. prof. Ing. Aleš KOMÁR, CSc. (K105) Část akademické obce – studenti Mandát člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. pprap. Aleš KOUTNÝ (12-3EO1) 2. por. Bc. Eduard KURPNIEKS (11-2CH) 3. por. Ing. Martin BLAHA (DSP) Vzhledem k počtu navržených kandidátů ve studentské části akademické obce mandát náhradníka člena Akademického senátu Univerzity obrany nezískal nikdo.

1. doc. Ing. Stanislav BEER, CSc. (K201) 2. doc. Ing. Zbyněk RŮŽIČKA, CSc. (K217) 3. prof. Ing. Pavel KONEČNÝ, CSc. (K204) 4. pplk. Ing. Eduard HOŠKO (K207) 5. pplk. Ing. Miroslav KRÁTKÝ, Ph.D. (K208) Mandát náhradníka člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. doc. Ing. Vladimír HORÁK, CSc. (K216) 2. Ing. Renata DVOŘÁKOVÁ, CSc. (K216) 3. Ing. Jindřich HOLOPÍREK, CSc. (K203) 4. pplk. PhDr. Tomáš ČERNOHORSKÝ (K219) 5. mjr. Ing. Josef NOVOTNÝ (K210) 6. pplk. Mgr. Stanislav CHVOSTA (K219) Část akademické obce – studenti Mandát člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. npor. Ing. Jiří SUKÁČ (K216, DSP) 2. por. Bc. Michal HAJN (21-2ZM) 3. pprap. Michal MERGANIČ (21-3VOT3) Mandát náhradníka člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. pprap. Radka ROUČKOVÁ (22-3VGM) 2. por. Ing. Miroslav ŠTOLPA (K209, DSP)

volební urny celkem 79,08 % studentů. Podle ustanovení čl. 8 odst. 2 Volebního a jednacího řádu Akademického senátu Univerzity obrany získávají mandát člena tohoto akademického orgánu navržení kandidáti podle počtu obdržených hlasů až do naplnění počtu mandátů v daném volebním obvodu. Ostatní kandidáti, kteří získali alespoň třetinu počtu platných hlasů odevzdaných poslednímu zvolenému kandidátovi, se stávají náhradníky v pořadí uvedeném v protokolu o volbách. Na základě odevzdaných platných hlasů pro jednotlivé kandidáty v příslušných volebních obvodech koordinační volební komise ve své zprávě konstatovala, že mandáty členů a mandáty náhradníků členů Akademického senátu Univerzity obrany na tříleté funkční období získali tito členové akademické obce:

4. plk. Ing. Karel ANTOŠ, Ph.D. (K309) 5. pplk. Ing. Vladimír PAVLÍK, Ph.D. (K307) Mandát náhradníka člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. mjr. MUDr. Martina POKORNÁ (K308) 2. RNDr. Marie VACKOVÁ, CSc. (K301) 3. Ing. Hana STŘÍTECKÁ, Ph.D. (K307) 4. kpt. Ing. Bc. Michal POTÁČ (K302) Část akademické obce – studenti Mandát člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. pprap. Tomáš GOTTVALD (6VŠE-1) 2. prap. Veronika MIKUSOVÁ (6VŠE-2) 3. prap. Marie VÁVROVÁ (6VŠE-2) Mandát náhradníka člena Akademického senátu Univerzity obrany získal: pprap. Martin ŠIMÁK (5FAR)

B. Volební obvod Fakulty vojenských technologií Část akademické obce – akademičtí pracovníci Mandát člena Akademického senátu Univerzity obrany získali:

C. Volební obvod Fakulty vojenského zdravotnictví Část akademické obce – akademičtí pracovníci Mandát člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. plk. prof. MUDr. Jiří KASSA, CSc. (K304) 2. Ing. Pavel CELBA (K302) 3. MUDr. Peter BEDNARČÍK, CSc. (K307)

D. Volební obvod ostatní součásti Univerzity obrany Část akademické obce – akademičtí pracovníci Mandát člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. plk. gšt. Ing. Jiří HANUS, CSc. (ÚOTS) 2. mjr. Ing. Pavel OTŘÍSAL (ÚOPZHN) 3. doc. PhDr. Hubert HRDLIČKA, CSc. (CJP) Mandát náhradníka člena Akademického senátu Univerzity obrany získali: 1. kpt. Ing. Veronika MAZALOVÁ, Ph.D. (ÚSS) 2. PhDr. Eva SLOŽILOVÁ, MA (CJP) 3. doc. Ing. Ladislav ROZSYPAL, CSc. (ÚOTS)

Na průběh voleb do Akademického senátu Univerzity obrany měla kladný dopad také skutečnost, že žádný z členů akademické obce nemusel využít svého práva podat předsedovi koordinační volební komise písemnou stížnost ve smyslu ustanovení čl. 5 odst. 2 Volebního a jednacího řádu Akademického senátu Univerzity obrany. Ustavující zasedání nově zvoleného Akademického senátu Univerzity obrany bude svoláno rektorem na základě návr-

hu předsedy koordinační volební komise 4. dubna 2008 v 10 hodin do síňě Vědecké rady Univerzity obrany. Hlavními body jednání ustavujícího zasedání Akademického senátu Univerzity obrany budou slavnostní složení předepsaného slibu členy Akademického senátu Univerzity obrany za přítomnosti rektora, volba předsedy a předsednictva Akademického senátu Univerzity obrany a vyhlášení voleb kandidáta na rektora.

Na závěr bych rád jménem koordinační volební komise poděkoval všem členům volebních komisí v jednotlivých volebních obvodech, kteří se podíleli na přípravě a provedení voleb do Akademického senátu Univerzity obrany, za jejich odvedenou práci a nově zvoleným členům Akademického senátu Univerzity obrany popřál hodně úspěchů v jejich činnosti. Miloslav Havlín předseda koordinační volební komise

4

I N T E ROP- S OF T P ROT E C T

J

Mezinárodní kongres ke krizovému řízení

Již druhý ročník mezinárodního kongresu INTEROP-soft PROTECT se letos konal ve dnech 11. a 12. března 2008 v Kongresovém centru brněnského interhotelu Voroněž. Navazoval na předešlý ročník, jež byl zaměřen na mezioborovou i mezinárodní integraci kybernetických informačních systémů a technologií, podporujících krizový a zvláště nouzový management ochrany obyvatelstva. Nově si vytyčil náročný cíl - podporování specifikací požadavků uživatelů na rozvoj bezpečnostních systémů a jejich procesů sloužících ve prospěch účinnější ochrany obyvatelstva. Je totiž velmi nesnadné, avšak vysoce žádoucí, dopředu zformulovat mezioborové požadavky uživatelů i účastníků krizového řízení a vykonavatelů záchranných a likvidačních prací tak, aby vytvořily dostatečně inspirativní zázemí a jasné zadání pro tvůrce a poskytovatele informatické (počítačové) podpory krizových/nouzových procesů a technologií. Toto zázemí musí umožňovat v preventivním předstihu naplnit i doposud nevyslovené budoucí požadavky, které se týkají účinnosti krizových operací při působení dnes mnohdy těžko předvídatelných, avšak možných rizik mimořádných událostí a katastrof. Jejich obtížná předvídatelnost spočívá v asymetričnosti současných i budoucích hrozeb jak z hlediska územního, tak z hlediska použitých sil a prostředků. Jsou jen dva možné důsledky využití počítačové podpory krizových/nouzových procesů a technologií v reálných operacích. Buď budou počítače skutečným pomocníkem, nebo budou brzdou při řízení a výkonu záchranných, likvidačních a obnovných prací, následných po mimořádných událostech. A právě pro vyloučení tohoto druhého případu je nutno interoperabilně spojit síly, prostředky a schopnosti všech účastníků krizového/nouzového managementu i zasahujících složek Integrovaného záchranného systému a jeho jednotek. Tato snaha se velmi úspěšně prolínala procesy přípravy koncepce, plánování, programem a průběhem druhého kongresu INTEROP-soft PROTECT. Další rozvoj vědy, výzkumu a vzdělávání rutinního, krizového a nouzového managementu v národních i nadnárodních systémech je v rukou odborníků z mnoha oborů. Jejich míra součinnosti musí být založena na dokonalém porozumění, účelné a účinné výměně informací, zkušeností, technik a technologií. To však mnohdy v praxi naráží na překážky oborových, terminologických a výkonných bariér, hranic a rozhraní. Negativní působení těchto překážek zmírňuje mezisystémová a meziprocesní interoperabilita.

Ta se v dnešní době počítačových a telekomunikačních sítí musí projevit v první řadě ve schopnosti mezisíťové interkonektivity, která je však ve střetu s nutností skutečného zachování schopností bezpečnosti, konkurence, celistvosti, robustnosti a autonomní uživatelské ovladatelnosti jednotlivých sítí. A to bývá určujícím a rozhodujícím aspektem obecné interoperability, která by měla terminálně vyústit do co nejúčinnější operační schopnosti (operability) systémů a procesů ochrany obyvatelstva. Z výše uvedených důvodů bylo žádoucí ve všech procesech tvorby a provedení INTEROP-soft PROTECT kongresu využít služby většího počtu takových specializovaných odborníků, kteří mají schopnost mezioborové sdílnosti. Proto kongres pracoval v odborně rozlišených sekcích, které moderovali a jejichž příspěvky recenzovali odborníci z následujících oborů: obrana; bezpečnost; doprava; energetika; stavebnictví, zdravotnictví, logistika, ekonomika, management, environmentální, celospolečenská a osobní protektlogie; věda, výzkum a vzdělávání. Své příspěvky na kongresu přednesli účastníci z celkem čtyř zemí Evropy, mezi nimiž byly celoevropsky uznávané vědecké osobnosti, specialisté z výzkumných ústavů i praxe, avšak zvláště potěšitelné bylo vysoké zastoupení studentů doktorského studijního programu. Ve všech devíti přednáškových blocích – sekcích dvoudenního kongresu a v jejich šedesáti třech kvalitně recenzovaných a široké odborné veřejnosti dobře srozumitelných příspěvcích, se věcně

velmi vhodně prolínala předem stanovená klíčová témata - informace, telekomunikace, mikroelektronika,interoperabilita,bezpečnost a spolehlivost technologií a interkonektivita veřejných sítí. Bližší informace o kongresu je možné získat na www.interop-soft.cz. Výše uvedené trendy, stejně jako vysokou mezioborovou kvalitu průběhu, přednesených a čile diskutovaných příspěvků, chce programový výbor zachovat a ještě zlepšit i při příštím 3. kongresu INTEROP-soft PROTECT, který se bude konat ve dnech 10. a 11. března 2009. Příští ročník kongresu bude o to významnější, že proběhne v době výkonu předsednické funkce České republiky v Evropské komisi. Měl by se tedy kvalifikovaně zařadit do seriálu akcí prokazujících schopnost českých obranných vědecko-výzkumných i vzdělávacích systémů a institucí a účinně přispívat k celoevropskému rozvoji bezpečnostního výzkumu. Text: za programový výbor INTEROP-soft PROTECT doc. Ing. Jiří F. Urbánek, CSc. Foto: Pavel Pazdera

5

Z A H R A N I Č N Í N Á V Š T Ě VA

Robert Bell exkluzivně pro naše noviny

A

Americký bezpečnostní expert a bývalý poradce prezidenta Billa Clintona zavítal dne 7. března na akademickou půdu Univerzity obrany. Do České republiky přijel mimo jiné kvůli přednáškám pro české vysoké školy a další instituce. V této souvislosti přijal i pozvání do Brna. Jeho návštěva, kterou organizoval Ústav strategických studií ve spolupráci s Ústavem operačně taktických studií, začala oficiálním přijetím u rektora-velitele brig. gen. Rudolfa Urbana a pokračovala přednáškou pro účastníky probíhajícího Kurzu vyšších důstojníků a zájemce z řad zaměstnanců univerzity. Na závěr své krátké návštěvy nám pan Bell poskytl rozhovor.

V devadesátých letech jste zastával významné pozice v Bílém domě a měl jste možnost podílet se na vytváření americké bezpečnostní strategie. Jaké jsou podle vás trvale platné principy americké zahraniční a bezpečnostní politiky? V první řadě je to přesvědčení, že obrana se neomezuje jen na území státu, ale je celosvětovou záležitostí. S tím souvisí i to, že Amerika vnímá nebezpečí z celého světa. V žádném případě se nemůže stáhnout do ulity a zbytek světa zanedbávat. Otázka zní, jakým způsobem má své bezpečnostní zájmy prosazovat v celém světě? Osobně jsem velice rád, že po několika letech i Bushova administrativa uznala, že Amerika nemůže jednat samostatně a potřebuje spojence ve světě. Za toto přiznání jí patří moje uznání. Bude mít volba nového prezidenta zásadní vliv na americkou bezpečnostní strategii? Jaké kroky očekáváte od nástupce George Bushe ml. v oblasti obrany a bezpečnosti? Myslím si, že zásadnější změna, alespoň co se týká úlohy USA ve světě, nenastane a že se nový prezident bude více snažit dosáhnout globálních cílů s pomocí našich spojenců. Věřím tomu, že prezident bude větší váhu přikládat mezinárodnímu právu, mezinárodním dohodám a mezinárodním smlouvám. Máte bohaté zkušenosti z působení v rámci NATO a měl jste možnost sledovat vývoj této organizace. Dají se podle vás vysle-

Kdo je Robert Bell Americký bezpečnostní expert zahájil svou kariéru u amerického letectva. V 80-tých letech působil jako poradce v Senátu. V roce 1993 – 1999 byl členem Národní bezpečnostní rady a zvláštním poradcem prezidenta Billa Clintona v Bílém domě, kde měl na starosti obrannou politiku a kontrolu zbrojení. V letech 1999 – 2003 byl náměstkem generálního tajemníka NATO pro obranné investice. Nyní působí jako viceprezident poradenské společnosti Science Applications International Corporation (SIAC). Je ženatý, má dvě děti. Jeho manželka Vibeke Rosen Bell je dánskou diplomatkou.

6

dovat nějaké zásadní trendy, které mohou mít vliv na postavení a úkoly NATO v dlouhodobém výhledu? Samozřejmě jsou tu nové trendy, které představují nové dimenze. Prvním z nich je poznání, že nebezpečí přichází z čím dál větší dálky, z míst jako je například Afghánistán. A to staví před vládu země velmi těžký úkol vysvětlit veřejnosti, proč něco, co se děje tak daleko, má být hrozbou. Druhým úkolem pro vládu, čím dál těžším, je vysvětlit lidem, proč je nutné vydávat stále více peněz na ochranu proti hrozbám zvenčí. V USA to možná není až tak velký problém kvůli útoku z 11. září. Nyní každý Američan cítí, že hrozba je reálná. Ovšem v Evropě je to jinak. Dokonce i ve státech jako Velká Británie panuje odlišný názor. V době svého působení v NATO jste měl na starosti oblast spolupráce ve vyzbrojování

členských států. Jak hodnotíte stav mezinárodní spolupráce v této oblasti? Které hlavní překážky brání větší efektivitě spolupráce členských zemí? Jedním z největších programů je protivzdušná obrana, dále protiraketová obrana a pak vojenská komunikace. Pokud nebudeme schopni mluvit s druhým, nemůžeme ničeho dosáhnout. A nemá smysl, aby rozlohou malý stát měl svou vlastní protivzdušnou obranu, když jej letadla přeletí za pár minut. Protivzdušná a protiraketová obrana musí být společná. Pokud bereme jednotlivé části výzbroje, například výběr tanků, tam je už jednotlivé státy těžší přesvědčit, co by se mělo koupit. V několika případech bylo nemožné přesvědčit spojence o správném či vhodném nákupu. Příkladem by mohl být přehledový systém spojenecké pozemní situace AGS. Je sice největší prioritou představitelů naší

Z A H R A N I Č N Í N Á V Š T Ě VA armády, ale v NATO se o něm vedla debata více než patnáct let. Jak vnímáte vývoj v Evropské unii a její ambice prosazovat se rovněž v oblasti obrany a bezpečnosti? Má Evropská unie potenciál stát se v dlouhodobém horizontu věrohodným partnerem USA, který bude schopen zajistit bezpečnost na evropském kontinentu? Neoslabuje tento vývoj transatlantické partnerství a stávající systém opírající se o existenci NATO? Chtěl bych říct, že moje manželka pracuje jako dánská diplomatka v EU a já Evropskou unii opravdu nevnímám jako nebezpečí. Naopak, myslím si, že Evropská unie může do řešení konfliktů, například v Afghánistánu, přinést něco nového především v oblastech jako je prosazování a dodržování práva. Myslím si také, že v té vojenské části může Evropská unie pomoci v oblastech, kde krize není tak velká – například v Africe, Kosovu, Východním Timoru. Ale nevidím budoucnost EU v tom, že by měla budovat svou vlastní armádu. Naopak Lisabonská smlouva EU, která byla odevzdána státům k ratifikaci říká, že za obranu Evropy v případě útoku nese odpovědnost NATO. K druhé části vaší otázky: Oslabení by mohlo nastat pouze v případě, že by si EU dávala cíle, které by překračovaly závazky, jež si vytkla předtím. Jste považován za experta na problematiku protiraketové obrany. V současné době v České republice probíhá debata týkající se možného umístění radaru – součásti systému protiraketové obrany – na našem území. Přes informační kampaň se však vládě nedaří veřejnost přesvědčit o potřebě tohoto kroku – ta se k němu staví značně odmítavě. Co je podle vás příčinou tohoto neúspěchu a jaký by měl být další vývoj?

Řekl bych, že negativní postoje jsou způsobeny tím, že veřejnost nebere úlohu armády dost vážně. Je mír, prosperita, a oni by chtěli, aby peníze byly vynakládány na zdravotní a sociální systém nebo budování infrastruktury. Dalším důvodem, aktuálním především ve střední Evropě, je skutečnost, že část obyvatelstva se bojí toho, že by Rusko mohlo vnímat radar jako návrat ke studené válce. Proto je nutné, aby český národ věděl, že Rusko má svůj vlastní protiraketový obranný štít a nemá důvod a ani právo říkat, že Evropa nemá mít svůj vlastní. A doufám, že vaše vláda, i ta moje, to těm lidem vysvětlí. Jsme na půdě vojenské vysoké školy. Proto nám dovolte se zeptat, jaké by podle vás mělo být moderní vojenské vzdělávání, jak by měla vypadat příprava vojáka pro úkoly 21. století? Sám jsem vojenskou akademii absolvoval. To bylo ale ve 20. století. Já si myslím, že nyní je ještě aktuálnější otázka, aby důstoj-

níci armády měli širší obzor než dříve. Je to z toho důvodu, že armáda, které budou velet proti nebezpečí, dnes čelí větším hrozbám než dříve. Co podle vás obecně v přípravě vojáků nebo bezpečnostních expertů dosud chybí a co byste doporučil akcentovat ve vysokoškolském vzdělávání v oblasti obrany a bezpečnosti? Co se týká USA, často zde chybí mezinárodní nadhled. V Evropě lidé mnohdy mluví několika jazyky a cestují do různých zemí, ale hodně Američanů hovoří pouze svým jazykem a v zahraničí nikdy nebyli. A jsou to především ti mladí lidé, kteří vstupují do armády. Rozmlouvali: Mgr. Zdenka Dubová, Ing. Stanislav Poráň Odborná spolupráce: PhDr. Libor Frank, Ph.D.

7

ROZHOVOR

Plamen emeritního profesora

E

Emeritní profesor Univerzity obrany Lubomír Popelínský na první pohled působí jako smutný muž. Když s ním však zavedete řeč, potichu vyřčené věty proplétá zvláštním suchým humorem, tak jak to dělával Jiří Šlitr. „Jelikož jsem si naplánoval, že tady budu do sto šedesáti let, mám před sebou ještě hodně práce,“ říkal, když jsme si domlouvali termín setkání. Nyní prof. Ing. Lubomír Popelínský, DrSc., dr. h. c., vypomáhá na Katedře zbraní a munice UO, kde ještě před dvěma lety pracoval jako pedagog. V roce 1994 byl prezidentem republiky jmenován profesorem. V dubnu mu bude sedmasedmdesát let. Neustále má plné ruce práce a hodně plánů do budoucna. Pane profesore, co právě děláte? Minulý měsíc jsem byl například předsedou komise pro obhajobu doktorských prací. Přednáším také základy konstrukce zbraní na Univerzitě Pardubice, jsem redaktorem odborného časopisu UO Advances in Military Technology vycházejícího v angličtině a věnuji se publikační činnosti. Právě mi vyšla dva-

8

náctá kniha o zrození českého leteckého kanonu s titulem Plamen. Třináctá je ve stadiu zrodu.

NDR. Nejcennější na tom je, že se povedl celý ten proces od myšlenky přes vývoj až po konečnou realizaci.

O čem je vaše nová kniha? Je o vojenských letounech z poslední doby. Zachytil jsem v ní historii vývoje automatického kanonu pro letoun L-159, umístěného v podvěsném kontejneru pod trupem a křídly lehkého bojového letounu. Píši v ní o všech možných zkouškách i o vývoji kanonu až po jeho zavedení do výzbroje letectva Armády ČR. Víte, šlo mi o to, že nám sice ze zahraničí podobná technika byla nabízena, ale pro tak lehký letoun byla absolutně nevhodná.

Co bylo na této zbrani zajímavé? Jaké měla přednosti? 14,5mm vložná zbraň vz. 85 je zbraň určená pro výcvik tankistů ve střelbě z kanonu tanku T-72. Jejím hlavním cílem je nahradit při výcviku střelbu kanonovými náboji (v ceně několika tisíc korun) náboji ráže 14,5 mm, jejichž cena se v době řešení této zbraně pohybovala mezi 14 a 15 Kč. Je to samonabíjecí zbraň, která je při střelbě upevněna v nábojové komoře tankového kanonu. Střelec ovládá kanon stejně, jako by střílel náboji tohoto kanonu. Zbraň, jejíž mechanismus je poháněn prachovými plyny odebranými z vývrtu hlavně, je vybavena zásobníkem pro šest nábojů a k jejímu elektromagnetickému spušťadlu je připojeno elektronické zařízení zabezpečující střelbu stejným režimem, jako je tomu u kanonu.

A o čem bude ta třináctá? Bude plná příběhů o zbraních a slavných konstruktérech a také bude podávat svědectví o tom, na čem se pracovalo a pracuje v oblasti zbraní v Československu a nyní v České republice. Bude v ní hodně fotografií a obrázků, jenom název není ještě jasný, pořád o něm spolu s vydavatelem diskutujeme. Píšete také do šuplíku? Mám napsanou knihu pro děti, jmenuje se Tábor u Stříbrného jezera, a dvě detektivky z vojenského prostředí. Třeba se mi podaří najít vydavatele… Občas píšu také soudničky a fejetony. Váš záběr je skutečně široký. Doposud jste vydal dvanáct knížek, napsal jste dvě vysokoškolské učebnice a přes třicet titulů vysokoškolských skript, publikoval kolem 130 článků v odborných časopisech, byl jste spolutvůrcem technického naučného slovníku, dvou historických studií pro Národní muzeum, jste spoluautorem i autorem řady vývojových projektů zbraní a 17 vynálezů. Čeho si v tom, možná nekompletním, výčtu ceníte nejvíce? Mou největší pýchou je konstrukce vložné zbraně vz. 85 ráže 14,5 mm. Pracoval jsem na tom několik let a byla to poslední československá zbraň zavedená do výzbroje armády. Vyvážela se také do zahraničí, například do Tuniska či bývalé

Cítíte se jako úspěšný člověk? Já si myslím, že nejsem neúspěšný. Na druhé straně, jakmile by se člověk začal cítit úspěšným, začal by polevovat, a to já zatím nemám v úmyslu. Jsem rád, když se něco povede – například má poslední knížka či zdárné absolvování přednášky. Dostalo se mi také té cti, že jsem byl vyznamenán Záslužným křížem ministra obrany ČR, a to při příležitosti 50. výročí založení Vojenské akademie v Brně. Před čtyřmi lety jsem obdržel čestný doktorát (dr. h. c.), čehož si nesmírně považuji. U nás je jich jenom pět, čtvrtý obdržel měsíc přede mnou Václav Klaus. Jaké nezdary vás potkávaly v životě? Život je velká sinusoida. I já měl momenty, kdy jsem byl dole. Mým velkým karambolem bylo, když mě v sedmdesátých letech v době normalizace propustili z armády. Veřejně jsem tenkrát vystoupil proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy a proti existenci Lidových milicí. Tehdy jsem to cítil jako velkou křivdu, dnes vím, že to byla životní zkušenost. V roce 1991 jsem byl rehabilitován a mohl jsem se opět vrátit ke své pedagogické práci na Vojenskou akademii, později na Univerzitu obrany. Které lidské vlastnosti a schopnosti byly a jsou pro vás nejdůležitější? Na první místo bych dal pracovitost a na druhé odbornou zdatnost. Alespoň mně se to vždy osvědčilo. Důležitá je také přátelská atmosféra a pohoda na pracovišti. Ptala se: Mgr. Zdeňka Dubová Foto: archiv Lubomíra Popelínského

ANGLIČTINA PRO LISTY UO A memorandum, or memo for short, is a note sent within an organization to inform staff. It is one of the most common forms of commercial correspondence.

MANAGEMENT ABBREVIATIONS

SCOTSBRIDGE OFFICE STATIONERY

Match the abbreviations in Part 1 with their definitions in Part 2

A MEMO

Memo To: From: Cc: Re:

a) ………… b) ………... c) ………… d) ………...

Part 1 All staff (to be displayed on staff notice board) Petr Jacobs, Scotsbridge Office Stationary AS/JR/MSQ Date: 6 March Unauthorized use of the Internet.

It has been noted that the Internet is increasingly being used for non-work related purposes. Staff are reminded of the company’s policy with regards to the use of the Internet.

e) ……………• • • • •

Only authorized members of staff, who have been issued with a password, may access the Internet. If the Internet is used to send or reply to e-mail messages, staff must quit as soon as the task has been accomplished. Personal use of the Internet is not permitted any time, except under exceptional circumstances and with the approval of a supervisor or manager. Use of the Internet is constantly monitored and discovery of any extensive or unnecessary searches will be investigated further. This company considers the downloading of games information as serious abuse of company property and may regard this as grounds for dismissal.

c) ………….. Match the annotations 1-5 the correct part of the memo a-e. 1 Memos do not begin with Dear … and are usually not signed. 2 Points are usually introduced with numbers or bullets. 3 Memos have brief introductions, which come straight to the point. 4 This states the subject of the memo. 5 This means copies to these people. Often only initials are used. From “Head for Business” by Jon Naunton Key: 1c; 2e; 3d; 4b; 5a.

1 OB 2 CEO 3 MRP 4 IT 5 HR 6 SWOT

Organizational behaviour Chief Executive Officer Materials Requirement Planning Information technology Human resources Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats

Part 2 A) A tool for planning marketing that involves examining factors inside and outside the business or organization. B) The culture and practices within a company or organization. C) Working out what is required, and when, from suppliers. D) The boss in a large company or organization. E) Everything to do with hardware and software. F) Everything to do with personnel. From “Professional English Management” by Simon Sweeney KEY: 1B; 2D; 3C; 4E; 5F; 6A. Připravila skupina AJ, CJP

TEAM-BUILDING The diagram below shows that an effective team contains different people with different roles and different qualities. Study the diagram, then read the text that follows and fill in the spaces. Balancing roles in an effective team Innovator Creative Inventive CooperativeÅÅÅÅÅÅÅ

Mentor Supportive role Leader Motivating Summarizing

Producer Task-oriented Goal-focused

ÆÆÆÆÆÆÆÆÆÆÆÆÆCo-operative Monitor Technically competent Controller Reliable Co-ordinator

Team-building: getting the balance right The whole point of teamwork is that people work together. The most effective teams contain a balance of different people with different skills. For example, a team needs -------1 ----------. These are creative, ideas-oriented people. They look for new solutions and explore alternatives. The team also needs ------2------, people who get results. These are task-oriented and understand the objectives of the team. Both these types tend to be competitive. Balancing this are more co-operative individuals. These may include ------3------, who support team members and make sure good relationships are maintained. Others are ------4-------, with technical expertise and the ability to check progress, measure performance and ensure that things are both possible and desirable. Another important role is the ------5-------, who works on all levels of co-ordination and organization of the team. At the heart of the team is the ------6-------. His/her role is to make sure that all parts of the team work well together. He/she must motivate team members to achieve the agreed objectives. He/she is also responsible for summarizing and reporting the work of the team. From “Professional English Management” by Simon Sweeney KEY: 1 innovators, 2 producers, 3 mentors, 4 monitors, 5 controller, 6 leader

9

ZE ZAHRANIČÍ

V

Kurz Generálního štábu ve Francii

V rámci poznávání mezinárodních institucí navštívili účastníci kurzu Generálního štábu v polovině prosince minulého roku Evropský parlament ve Štrasburku. Poznali strukturu této organizace a seznámili se s procedurami běžné agendy v rámci jednotlivých politických uskupení i v rámci celé organizace. Příslušníci kurzu měli možnost sledovat i přímý přenos interpelace PhDr. Vladimíra Železného ve věci projednávané problematiky zemědělské politiky EU. Zajímavá byla také beseda s poslancem doc. Ing. Josefem Zieleniecem, CSc., s nímž diskutovali na téma bezpečnost a obrana EU a možnosti prosazování národních zájmů ČR v rámci EU. Na velitelství Evropského armádního sboru, označovaného jako Eurocorps, se příslušníci KGŠ seznámili s historií, organizací a hlavními úkoly tohoto vojenského uskupení. Prezentace byly zaměřeny na problematiku přípravy a použití jednotlivých druhů ozbrojených sil sboru a zásady operačního plánování. Nastíněna byla také perspektiva dalšího vývoje a použití sboru v budoucích mnohonárodních operacích. Všechny zaujala návštěva historických míst bojů 1. světové války, a to v první řadě Maginotovy linie, přesněji řečeno pevnosti Fort de Schoenenbourg. Prohlídka všech objektů tvrze poskytla studentům a pedagogům ucelený pohled na historické souvislosti bojů v tomto prostoru. Výklad jednoho z předních vojenských historiků se zaměřil nejen na samu tvrz, ale také na srovnání pevnostního stavitelství Československé republiky z období před druhou světovou válkou s jeho francouzským vzorem. Při výkladu porovnával čs. pevnostní výzbroj, a to jak plánovanou, tak zavedenou ve Francii. Ze srovnání vyplynulo, že československé zbraně ty francouzské v mnohém překonávaly. Toto konstatování bylo o to zajímavější, že zaznělo z úst Francouze, jehož otec ve tvrzi bojoval a je na ni patřičně hrdý. Tvrz odolávala německým útokům již od května 1940 a ve svém odporu vytrvala až do července 1940. Při odstřelování byl její povrch zasažen více než třemi tisíci granáty

10

ráže 105–150 mm, několika stovkami leteckých pum o hmotnosti od 250 kg a také asi padesáti granáty ráže 355 a 420 mm. Do odstřelování se zapojily i nejtěžší dělostřelecké prostředky, jimiž Němci disponovali, a to československými houfnicemi Škoda vzor 17. Prohlídka podzemí tvrze poskytuje velmi zajímavý pohled i na každodenní, běžný život vojáka, jak při čekání na boj, tak v něm samotném. Velice zajímavé je, že osádka tvrze byla ubytována v jejích podzemních prostorách od září roku 1939. Kde brali po měsících výcviku, čekání a života ve velmi stísněných prostorách morální sílu bojovat a odolávat nepříteli v boji celých sedm týdnů, je otázkou. Peníze v tom rozhodně nebyly. Vždyť celodenní žold v době bojů byl srovnatelný s částkou, za kterou si mohli koupit láhev piva. Zajímavá byla také návštěva bojiště u Verdunu, kde se od února 1916 až do prosince téhož roku odehrála jedna z největších bitev 1. světové války. Německý generál Falkenhayn se na základě císařova souhlasu z konce roku 1915 rozhodl zaútočit v prostoru, který byli Francouzi odhodláni bránit za každou cenu a všemi silami a v místě, jež bylo nejsilnějším bodem jejich linie – u Verdunu, s cílem dosáhnout obrat ve válce. Bitevní pole tvořila tvrdá vápencová plošina rozkládající se kolem řeky Meusy. V podstatě se jednalo o souvislý pás kopců s hlubokými údolími, která se sbíhala k řece. Jednotlivé vrchy, kopce a kopečky na pravé straně řeky byly před válkou hustě zalesněny a jejich údolí pokrývaly houštiny a křoviny. Údolí na pravém a levém břehu řeky obklopovaly lesy a úrodná pole, mezi nimiž byla ukryta do té doby neznámá městečka a vesnice. Město Verdun, které mělo tehdy

kolem 20 000 obyvatel, bylo vzdáleno 40 km od německých hranic a obklopoval je pevnostní systém, který v tehdejší Evropě neměl obdoby. Úporné desetiměsíční boje, v jejichž průběhu pevnosti několikráte měnily majitele, si vyžádaly přibližně 700 000 mrtvých, zraněných a nezvěstných na francouzské i německé straně. Francouzská armáda, které nakonec pomohla anglicko-francouzská ofenziva na Sommě a Brusilovova ofenziva, zachránila nejen Verdun, ale i celou Francii před zkázou. Prohlídka pevnosti Douamont spojená s odborným výkladem, spolu s prohlídkou kostnice a návštěvou citadely ve Verdunu, zanechaly u všech přítomných hluboké dojmy. Nejvíce však zapůsobily jámy a krátery po dělostřeleckých granátech, které dodnes připomínají „měsíční krajinu“. Na každý hektar bojiště dopadlo na padesát tun nábojů. Poznatky z cesty byly významným doplňkem výukového programu při získání nových informací v oblasti politické, bezpečnostní a vojenské i v oblasti vojenské historie. Mnohé podněty jsou přínosné a využitelné i jako podklady pro zpracování závěrečných prací studentů KGŠ a doplnění přednášek pedagogického sboru. Text: pplk. Ing. Petr Ryp Ing. Pavel Zona doc. PhDr. Václav Vondrášek, CSc. Foto: pplk. Ing. Ján Frimmer

ROZHOVOR

Strategický management v oblasti bezpečnosti a obrany v ČR

B

Bývalý náměstek ministra obrany České republiky RNDr. Pavel Štalmach, MBA, zavítal na půdu naší univerzity 20. února 2008, aby ve spolupráci s Fakultou ekonomiky a managementu zahájil cyklus svých odborných přednášek o aktuálních otázkách bezpečnosti a obrany. První z nich byla na téma „Strategický management v oblasti bezpečnosti a obrany v České republice“. Pavel Štalmach, který nyní působí jako konzultant v oblasti strategického a bezpečnostního managementu, se v jejím rámci věnoval několika tématům, z nichž kromě obecných zkušeností z aplikace strategického managementu v oblasti bezpečnosti a obrany zaujala posluchače zejména konkrétní aplikace strategického managementu v rámci optimalizace bezpečnostního systému ČR, reformy ozbrojených sil ČR a připravované reformy zpravodajského systému ČR.

Jaká cesta vedla k myšlence uspořádat na naší akademické půdě cyklus vašich přednášek? V současné době se ukazuje nutnost všestranného hledání nových adekvátních odpovědí na řešení mnoha obecných i konkrétních bezpečnostních otázek v současném globalizovaném a turbulentním společenském prostředí. Tuto velmi intenzivní diskusi lze sledovat na stránkách odborných časopisů, na vědeckých konferencích i na oficiálních i neoficiálních jednáních bezpečnostních institucí. Je zcela přirozené, že nejintenzivnější diskuse se odehrávají v akademickém prostředí, které pro ně tradičně vytváří nepochybně nejsvobodnější prostor. Cyklus mých přednášek zaměřený na aktuální otázky bezpečnosti a obrany, který se začal realizovat s laskavým svolením vedení Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany, by chtěl přispět k rozvinutí takové co nejširší svobodné věcné diskuse v této oblasti právě na akademické půdě Univerzity obrany, která je nepochybně nejvýznamnější akademickou institucí v oblasti bezpečnosti a obrany v České republice.

Mohl byste vysvětlit, jak lze implementovat poznatky z oblasti strategického managementu do podmínek naší univerzity? Poznatky z oblasti strategického managementu lze do podmínek Univerzity obrany implementovat dvojím způsobem. Za prvé, Univerzita obrany je důležitá instituce v oblasti bezpečnostního vzdělávání a výzkumu a jako taková by měla mít vlastní strategii svého dalšího fungování a rozvoje v dlouhodobém časovém horizontu. Za druhé, Univerzita obrany je v oblasti bezpečnosti a obrany důležitá instituce i z pohledu expertního a díky svým znalostem v oblasti strategického managementu by měla a mohla pomáhat k praktické implementaci poznatků z oblasti strategického managementu i v jiných bezpečnostních institucích. Úspěšnost takové implementace v obou dvou výše uvedených směrech bude záviset na znalostech a schopnostech, které v tomto směru bude schopna Univerzita obrany veřejně prokázat. Ve své přednášce jste položil i řečnickou otázku, zda je nutné, aby nějaká bezpečností strategie vůbec existovala. Jak byste na ni stručně odpověděl? Zajištění bezpečnosti patří z hlediska lidské motivace k nejdůležitějším existenčním otázkám, které lidé od nepaměti řešili. Obecně samozřejmě nemusí žádná bezpečnostní strategie existovat, ale pak je vysoce pravděpodobné, že se nám nepodaří bezpečnost v potřebné míře zajistit a staneme se jen nepřipravenou a těžko ovladatelnou lodičkou v nevyzpytatelném světě bezpečnostních hrozeb. Existence bezpečnostní strategie je praktickým výrazem skutečné odpovědnosti za zajištění bezpečnosti. Zpracování bezpečnostní strategie je jistě potřebným prvním racionálním krokem na cestě k dosažení optimální úrovně bezpečnosti v rámci existujícího bezpečnostního prostředí s existujícími zdroji a disponibilními bezpečnostními schopnostmi.

Dále jste říkal, že obecné cíle v oblasti bezpečnosti a obrany je velice obtížné definovat. Proč? Protože v současném světě obecné cíle (ty jsou vstupem do procesu implementace strategického managementu; strategické cíle jsou výstupem procesu strategického managementu a jsou vždy komplementární ke zvolené strategii) různých aktérů v rámci bezpečnostního prostředí jsou velmi subjektivního charakteru – velmi závisí na tom, jaké skutečné zájmy příslušný bezpečnostní aktér reprezentuje. Bez konkrétní, velmi hluboké znalosti těchto reálných zájmů aktérů můžeme jen odhadovat jejich obecné cíle, které chtějí naplnit v rámci globálního bezpečnostního prostředí (např. je otázkou, jaké jsou skutečné obecné cíle globální teroristické sítě Al-Kajda, které prosazuje svým působením v globálním bezpečnostním prostředí – je to náboženská expanze, ekonomická expanze, nebo globální institucionální restrukturalizace?). Samozřejmě se v posledních letech objevuje i přirozená snaha o hledání globálních obecných cílů v oblasti bezpečnosti a obrany v rámci snahy o nalezení globálního řešení nezbytných podmínek dalšího úspěšného rozvoje světového společenského systému – mimochodem o tomto bude i moje druhá přednáška „Globální svět a globální bezpečnost“. Co zajímalo posluchače vaší přednášky nejvíce? Určitě můj osobní názor na řešení těch nejaktuálnějších konkrétních otázek, které posluchači řeší ve své každodenní praxi. To je zcela přirozené a diskuse po přednášce proto byla velmi živá, což já osobně velmi vítám a účastníkům za ni děkuji. Ptala se: Mgr. Zdeňka Dubová Foto: Mgr. Zdeňka Dubová

11

FOURLOG

Mezinárodní logistický výcvik FOURLOG 2008 V dubnu letošního roku se uskuteční již pátý ročník Mezinárodního logistického výcviku FourLog. Cvičení je určeno pro studenty logistických odborností a svým zaměřením je důležitým doplňkem výuky a prověřením teoretických znalostí studentů v praktické realizaci vybraných oblastí logistické podpory .

Vzhledem k rozdílným národním procesům je zřejmá nutnost teoretické přípravy. Následující den bude zaměřen na praktickou realizaci teoretických ukázek a přednášek. Taktický námět je směřován k přípravě logistické podpory na území druhého státu, kdy jsou aktivity studentů zaměřeny do oblasti logistického průzkumu, sběru a analýzy informací zdrojů. V průběhu cvičení jsou rovněž kladeny nároky na schopnosti vyjednávání s představiteli

Pravidelnými účastníky cvičení jsou studenti třetích ročníků Národní univerzity obrany Miklos Zriny z Maďarska, Logistické školy pozemního vojska z Rakouska a stu-

státní správy hostitelského státu. Aktivity plánované na území hostitelského státu jsou postupně plánovány tak, aby pokryly ve svém průřezu proces realizace logistického

nentů a činnost na checkpointech.

s plánovacími postupy NATO je realizována

12

závěrečná plánovací konference za účasti vrcholných představitelů univerzit a štábu cvičení. Vedoucími delegací jsou jmenováni za Národní univerzitu obrany Miklos Zriny profesor Dr. János SZABÓ, D.Sc., za Logistickou školu pozemního vojska kpt. Mgr. Wolfgang HEISSENBERGER a za Univerzitu obrany Brno brigádní generál prof. Ing. Rudolf URBAN, CSc. Závěrečné plánovací konferenci předchází mravenčí práce štábu cvičení, do kterého jsou zařazeni příslušníci obou logistických kateder, stejně tak jako velitel školního praporu, plánovači Fakulty ekonomiky a managementu a příslušníci Centra simulačních a trenažérových technologií Brno-Vyškov. V současné době lze hodnotit, že největší díl práce na přípravě cvičení, koordinaci a spolupráci s Vojenskou akademií Vyškov odvedl Ing. Jan Strohmandl, příslušník Katedry logistiky. Hostitelským státem závěrečné plánovací konference se stala Národní univerzita obrany Miklos Zriny, dislokovaná v Budapešti. Podobně jako v předchozích jednáních byl průběh diskusí výrazem vzájemné spolupráce a porozumění, se snahou vyřešit každý předpokládaný problém či nedostatek, který by mohl snížit úroveň kvality přípravy a průběh výcviku. Byly zhodnoceny a schváleny připravené národní dokumenty a celkový plán cvičení. Schválená dokumentace cvičení deklarovala připravenost štábu cvičení, prostorů a všech podpůrných prostředků. Dovolte mi závěrem popřát stejně přátelskou atmosféru účastníkům cvičení z řad studentů zúčastněných univerzit a popřát cvičení úspěch při naplňování stanovených cílů.

S L AV N O S T N Í S H R O M Á Ž D Ě N Í

Univerzita obrany si připomněla významný den

V

Ve středu 12. března uplynulo devět let od vstupu České republiky do NATO. Při této příležitosti se na akademické půdě Univerzity obrany uskutečnilo slavnostní shromáždění, kterého se zúčastnili zástupci velení a příslušníci UO, představitelé partnerských občanských sdružení a velitelé vojenských útvarů a zařízení posádky Brno. V čestném předsednictvu zasedli prorektor pro vnější vztahy UO plk. gšt. Miloslav Vácha, proděkan pro studijní a pedagogickou činnost FVT plk. Miloš Andrle, tajemník FEM pplk. Jaroslav Holý, místopředseda Ústřední rady Svazu pomocných technických praporů – vojenské tábory nucených prací Bohumír Dufek, předseda Svazu letců ČR Stanislav Filip a za Základnu neopravovaného materiálu Brno pplk. Pavel Horáček. Pozvání dále přijali předsedkyně městského výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Irena Matyášková, místopředseda brněnské jednoty Československé obce legionářské Tomáš Jambor, předseda městské organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných Ivo Hrazdílek, předseda Klubu výsadkových veteránů Brno František Chlup, za Konfederaci politických vězňů Miroslav Kubík a další hosté. Prorektor plk. gšt. Miloslav Vácha ve svém úvodním projevu zdůraznil význam vstupu

České republiky do NATO a s tím související transformaci naší armády, která se postupně integrovala do aliančních struktur. „Začátek této cesty rozhodně nebyl snadný. Armáda za devět let prošla zásadními přeměnami ve všech oblastech a lze bez nadsázky říci, že takovou velkou změnou neprošel v tomto období žádný jiný segment naší společnosti. Byla ukončena vojenská základní služba a armáda se stala plně profesionální, změnila se struktura armády, systém velení a řízení, systém přípravy jednotek, vybavenost zbraněmi, technikou a materiálem. Současně se Armáda České republiky postupně integrovala do aliančních struktur. Své zástupce máme na jednotlivých velitelstvích Severoatlantické aliance. Čeští vojenští profesionálové se tak přímo podílejí na rozhodovacím a plánovacím procesu uvnitř NATO.“ Dále uvedl, že působení naší armády v NATO se projevilo také ve výchovně vzdělávacím procesu, ve vědecké práci a zahraničních

aktivitách příslušníků Univerzity obrany. Zkvalitnila se také jazyková příprava studentů UO, což napomáhá k jejich budoucímu začlenění do zahraničních misí a aliančních struktur. Součástí shromáždění byla také prezentace pplk. Bořka Valíčka z Ústavu operačně taktických studií UO na téma „AČR v zahraničních operacích NATO“. Za partnerská občanská sdružení promluvil místopředseda Ústřední rady Svazu pomocných technických praporů – vojenské tábory nucených prací Bohumír Dufek. Text a foto: Mgr. Zdenka Dubová

Na slovíčko s exministrem Vladimírem Vetchým Slavnostního shromáždění k výročí vstupu naší republiky do NATO se zúčastnil také bývalý ministr obrany RNDr. Vladimír Vetchý, CSc., který dnes pracuje na Univerzitě obrany jako pedagog na Katedře matematiky a fyziky. Při této příležitosti jsme se zeptali: Dne 12. března jsme si připomněli 9. výročí od vstupu České republiky do Severoatlantické aliance. V té době jste byl ministrem obrany. Jaké byly tehdy vaše pocity? Naše přijetí a slavnostní vztyčení naší vlajky v centrále NATO v Bruselu, jehož jsem se zúčastnil společně s předsedou vlády a ministrem zahraničí, bylo završením velmi náročného procesu přípravy na vstup, kdy se musely připravit a postupně přijmout příslušné zákony, museli jsme splnit tzv. minimální požadavky, přejít na plánování podle standardů NATO a učinit mnoho dalších opatření. Všechny požadavky jsme splnili a i proto byl, a je pro mne, 12. březen 1999 jeden z nejvýznamnějších dnů mého života, kdy ČR konečně získala jasné bezpečnostní záruky.

podle mne probíhá úspěšně. O tom svědčí i hodnocení naší účasti v zahraničních misích. Horší je to s výší rozpočtu. Při vstupu jsme slíbili 2,1 % HDP. Dnes je to méně než 1,5 %. Pozorujete vliv působení české armády v NATO ve výchovně vzdělávacím procesu na naší univerzitě? Určitě. Řada našich příslušníků je zapojena do práce v příslušných výborech NATO, řeší se výzkumné úkoly, probíhá mezinárodní spolupráce v rámci zemí NATO.

Členství v NATO se stalo pro Armádu České republiky impulzem pro její transformaci a postupnou integraci. Jak se na tento proces, od vstupu až k dnešku, z pozice exministra díváte? Armáda prošla obrovskou transformací. V roce 1989 měla 250 tisíc lidí, za mě to bylo kolem 70 tisíc. Z počátku obce posádky nechtěly. Já, stejně jako mí následovníci, jsme řešili opačný problém. AČR musela opustit celou řadu posádek. Co bych AČR nejvíc přál je, aby už transformace konečně skončila. Především v oblasti dislokace posádek. Pokud se týká vlastní integrace, ta

Jak se vám daří využívat poznatků a zkušeností z minulého působení na Ministerstvu obrany? Jsem předsedou Branné komise ČSSD, kde těchto znalostí, ale i poznatků z účasti na bezpečnostních konferencích a jednáních s představiteli zemí, které jsem jako ministr obrany navštívil, samozřejmě využívám. Ptala se: Mgr. Zdeňka Dubová Foto: Mgr. Zdeňka Dubová

13

STUDENTI

Lotyšským studentům chybí ryby, chléb a moře

P

Poručík Ugis Krastins a jeho kolega poručík Eduards Kurpnieks přijeli studovat na naši univerzitu z Lotyšska. Oba si vybrali studijní obor velitel chemických jednotek na Fakultě ekonomiky a managementu. Mluví dobře česky, a přestože mají slušnou slovní zásobu, váží svá slova. Svět kolem sebe vnímají v širších souvislostech a nešetří ani kritikou. Za svými názory si však stojí. Nakonec, povídáme si o životě studentů, a žádný život není bez protikladů… Jak byste heslovitě představili Lotyšsko? EK: Lotyšsko, lotyšsky Latvija (Latvijas Republika), anglicky Latvia, je jedním z baltských států, leží mezi Estonskem a Litvou na břehu Baltského moře. Má rozlohu 64 589 km2 a 2,5 milionů obyvatel. Úředním jazykem je lotyština (není slovanským jazykem ale např. vedle litevštiny patří do skupiny baltských jazyků). Je parlamentární republikou, hlavní město je Riga. V EU a v NATO je od roku 2004. Více na http://www.li.lv/.

2003 po reformě vojenského školství na Univerzitě obrany. Studuji na FEM, obor velitel chemických jednotek. UK: Na univerzitu do Brna jsem nastoupil na podzim roku 2004. Nyní jsem ve čtvrtém ročníku FEM a také studují obor velitel chemických jednotek.

Mohli byste se nyní krátce představit i vy? EK: Jsem poručík Eduard Kurpnieks, v armádě jsem desátým rokem. V roce 2006 jsem absolvoval bakalářské studium na UO v Brně, nyní jsem studentem 1. ročníku magisterské nástavby. UK: Jmenuji se Ugis Krastins. Mám za sebou střední všeobecnou školu, pak jsem nastoupil na Národní akademii obrany Lotyšska a prošel přípravou velitele družstva, abych se připravil na zdejší studium. Nyní jsem ve čtvrtém ročníku UO. Kdy jste nastoupili a jaké je vaše studijní zaměření? EK: V České republice jsem pátým rokem. Původně jsem začal studovat Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově a v roce

Proč jste si vybrali právě naši univerzitu a právě tento obor? UK: Vždy jsem měl sen o kariéře v zahraničí, pak se vyskytla šance studovat u vás anebo ve Švédsku. Vybral jsem si Univerzitu obrany v Brně. EK: Češi jsou v oboru vojenské chemie jedni z nejlepších ve světě, proto jsem se rozhodl studovat u vás. Jaké jsou vaše studijní zkušenosti? UK: V prvním ročníku jsem byl hodně zklamaný. Očekával jsem více vojenských a daleko méně ekonomických předmětů. Těšil jsem se na první aplikační kurz, ale nedopadl podle mých očekávání. Ve druháku jsem byl už smířený. Chybí mi více specifických

informací a praktických zkušeností. Studijní program je celkem dobrý, ale vadí mi nedostatečné plánování. Na druhé straně jsem rád, že tady získávám přehled a nadhled a posiluji svou individualitu. Cítím to, hlavně když přijedu domů. EK: Jsem celkově spokojený. Kvůli integraci bych raději uvítal studium v angličtině než v češtině. Studium u vás beru jako jednu z mých životních etap. Máte představu o tom, jak se po studiu bude vyvíjet vaše pracovní kariéra? UK: Představu bych sice měl, ale žádné jistoty na mě doma nečekají. Po návratu domů budeme nejspíše zařazeni na akademii s cílem přiblížit naši dosavadní přípravu národním podmínkám, větší integraci a kompatibilitě. EK: Budu k dispozici veliteli ozbrojených sil Lotyšska, předpokládané místo zařazení – velitel čety či zástupce velitele roty. Kdybyste měli říct, co vám u nás chybí nejvíce? UK: Lotyšské jídlo. Mám rád náš hnědý hrách, který u vás neznáte, vepřové na šťávě, polévky bez jíšky a spoustu zeleniny. U nás se jí podstatně zdravěji. Naštěstí doma nemusíme jíst žádné knedlo-vepřo-zelo. EK: Moře, ryby, lotyšský žitný chléb. Co byste naopak implantovali od nás do Lotyšska? UK: Českou otevřenost. Lotyši jsou uzavřenější a agresivnější národ, je to asi dáno historickými událostmi. I já jsem měl po příchodu k vám tendenci zkoumat, odkud mi hrozí nebezpečí. Víte už dnes, na co budete po svém návratu domů nejvíce vzpomínat? EK: Na českou přírodu, hlavně na hory, jelikož Lotyšsko je samá rovina. Ptala se: Mgr. Zdeňka Dubová Foto: Mgr. Zdeňka Dubová

14

HOROLEZECTVÍ

Kurz zimního lezení v Jeseníkách Hodiny ukazují teprve 5:50 ráno. Je téměř tma a u katedry tělesné výchovy se shromáždil hlouček zážitkůchtivých horolezců. Rychle, ale pečlivě nakládáme všechny batohy, tašky a lezecký materiál. Poslední kontrola bagáže, kontrola přítomnosti přihlášených účastníků, a může se vyrazit. Po cestě panuje v autobuse velmi dobrá nálada, která se ještě zvyšuje přistoupením studentů lékařské fakulty v Hradci Králové. Kvůli velké oblevě se každý ve skrytu duše obává, že nebude dostatek sněhu. Příjezd na Ovčárnu nás mile překvapil. Leží zde 1,5 metru sněhu a počasí je poctivé „jesenické“. Fouká silný vítr a občas spadne i nějaká vločka. Vyneseme věci do chaty a bez zbytečných odkladů začíná první výcvik. Ten je zaměřen na techniku vyhledávání a záchranu osob v lavinách. Procvičujeme si práci s lavinovou sondou, sondáž ve skupině, dále vyhledávání zasypaných osob pomocí lavinových vyhledávačů, tzv. „pípáků“, a přepravu raněných na speciálních saních. Následuje krátká přestávka a po ní se z každého z nás stávají krtci a noraři. Další úkol totiž zní vyhrabat do jedné hodiny improvizovaný přístřešek k přenocování, tzv. „sněžný záhrab“. V průběhu každého dne je vyhlašováno několik disciplín, které jsou patřičně bodově ohodnoceny, a výsledky těchto disciplín se sčítají. Cílem je nasbírat co nejvíce bodů za celý pobyt. Soutěží se v rámci 6–7členných družstev. Jelikož celý kurz byl zaměřen na prohloubení znalostí vojensko-praktického lezení, bylo vedení jednotlivých skupin svěřeno studentům, kteří usilují o získání kvalifikace instruktora vojenského lezení. Ani úterý není výjimkou. Ráno se nejprve na lyžích a pak na sněžnicích přesouváme do Divokého (Česnekového) dolu. Cílem dne je naučit se vytvořit zajištěnou cestu, tzv. via ferrata, dále spouštění se zraněným pomocí osmy, půllodního uzle a osmy „na dvojito“, základy výstupu pomocí cepínů a maček a pohyb družstva ve ztíženém sněhovém terénu. Všechny disciplíny včetně přesunu jsou časově i fyzicky náročné, a tak se dostáváme na Veroniku až po osmé hodině večerní. Jsme sice fyzicky vyčerpaní, ale duševně odpočatí a spokojeni s dnešním výkonem. Ve středu ráno nám Jeseníky opět ukazují svoji sílu. Již při prvním pohledu z okna je jasné, že dnešní den bude náročný. Venku panuje hustá mlha a prší. Naši touhu po nových zážitcích to však nezlomí. Kolektivně se vrhneme na mazání lyží a vyrážíme k Velkému vodopádu. Na místě se nám naskytne nádherný pohled na zamrzlý vodopád. Nemůžeme se dočkat, až do něj zasekneme přední hroty svých maček a cepínů. Každé ze čtyř družstev dostane za úkol vybudovat jedno stanoviště. Za necelou ho-

dinku a půl je vybudováno šikmé slanění, provedena záchrana zraněného na nosítkách, výstup na vodopád pomocí zbraní do ledu a vytažení zraněného pomocí improvizovaného kladkového systému. Počasí se umoudřilo a dovolilo nám strávit celý den v této oblasti. Díky tomu jsme si všichni mohli osvojit dílčí činnosti na jednotlivých disciplínách. Na chatu se opět vracíme až v pozdních večerních hodinách. Odměnou je nám nádherný pocit ze dne stráveného v přírodě, v místě, které v zimě spatří jen málokdo. Čtvrteční ráno se nese ve znamení odjezdu. Balí se veškerý materiál a nakládá se do autobusu. Čeká nás poslední výcvik, který se koná na skále v Malé Morávce. Ani dnes se nepřestává soutěžit. Provádíme vytažení zraněného pomocí systému kladek a pro-

cvičujeme si jeho resuscitaci, dále se snažíme o co nejrychlejší výstup družstva cestou obtížnosti 3-UIAA, provádíme nácvik přesunu družstva exponovaným terénem pomocí zajištěné cesty a učíme se, jak vystoupit po skále pomocí cepínů. Panuje velmi krásné a teplé počasí a nikomu se nechce odjet. Čas je však nemilosrdný a je potřeba dodržet předem stanovený harmonogram. Po dobrém obědě probíhá závěrečné vyhodnocení kurzu a vyhlášení nejlepšího družstva. Poté všichni nasedáme do autobusu a vracíme se zpět do civilizace. Každý si odváží spoustu nových zkušeností a zážitků a velká většina z nás se již těší na příští ročník zimního kurzu. Text: pprap. Petra Pešková 22-3 VGM Foto: pprap. Martin Přemyslovský 22-3 LRT.

K U LT U R A

Reprezentační ples UO se vydařil . . .

K

K brněnské plesové sezóně neodmyslitelně patří i reprezentační ples Univerzity obrany. Ten letošní se uskutečnil v pátek 22. února v interhotelu Voroněž. Pozvání na ples přijalo mnoho čestných hostů z resortu Ministerstva obrany ČR, samosprávy města Brna a Vyškova, partnerských občanských sdružení a spolupracujících firem a podniků. Převážnou část účastníků plesu tvořili příslušníci a zaměstnanci školy, a také studenti UO. Po úvodní písni „Přátelství“ od Petra Rezka, kterou zazpívali posluchači muzikálového herectví Janáčkovy akademie múzických umění, rektor–velitel brigádní generál Rudolf Urban slavnostně zahájil IV. reprezentační ples UO a popřál všem příjemnou zábavu. Moderátorka plesu Jana Musilová, členka Městského divadla Brno, poté pozvala na taneční parket chlapce a dívky z Tanečního klubu Orel Telnice k předtančení. Úvodní valčík následně patřil pozvaným hostům, mezi kterými byli například náčelník štábu Velitelství společných sil AČR generálmajor Jiří Jančík, náčelník Vojenské policie generálmajor Oldřich Kubát, ředitel Sekce personální – personální ředitel MO Milan Gol, ředitel Ředitelství výcviku a doktrín

plukovník gšt. Jaromír Zůna nebo ředitel odboru vzdělávání Sekce personální MO Milan Máčel. Ples zaujal svojí pohodovostí, oku i sluchu lahodícím doprovodným programem. K tanci a poslechu hrál v hlavním sále orchestr Romantica s kapelníkem Romanem Doleželem a v „Delta sále“ cimbálová muzika Jánošíček s primášem Jiřím Kokešem. Účastníky plesu potěšila svým pěveckým vystoupením také samotná Jana Musilová. Oddychové pauzy vyplňoval doprovodný

program, v němž nechyběly ukázky latinsko-amerických tanců v podání tanečního páru Radim Přádka a Kateřina Kolmanová – reprezentantů ČR v tanečním sportu, dále magické vystoupení Dua Fernando a disco tance děvčat z prostějovské Taneční školy Hubený. Půlnoční slosování místenek o sponzorské prémie bylo dalším kamínkem do pestré programové mozaiky univerzitního plesu, na kterém se přes pět set lidí dobře bavilo. Text a foto: Pavel Pazdera

. . . a ples Fakulty ekonomiky a managementu také V pátek 15. února uspořádali příslušníci Fakulty ekonomiky a managementu v klubu UO již svůj III. reprezentační ples. Pozvání děkana Fakulty ekonomiky a managementu na ples přijali čestní hosté

16

z vedení naší univerzity v čele s rektorem– -velitelem brigádním generálem Rudolfem Urbanem. Kromě zaměstnanců fakulty byli nejpočetnějšími účastníky plesu studenti a studentky FEM. To bylo také jedním z nejdůležitějších motivů pořádání plesu – vytvořit další příležitost pro společenské setkání učitelů a studentů mimo vlastní pedagogický proces. K dobré náladě jistě přispělo vystoupení Ondřeje Cempírka z Tropical baru ze Ždáru nad Sázavou. Zvláště jeho barmanská show a příprava míchaných nápojů a nápojů podávaných v čerstvém ovoci měla mezi přítomnými účastníky plesu značný úspěch a zpestřila programovou nabídku plesu.

Vzorem hodným následování byl taneční pár z TK Orel Telnice. Následoval veselý plesový rej za podpory kapel, které to dovedou opravdu roztočit – skupina Panorama z Vyškova pod vedením kapelníka Ivo Klenka a cimbálová muzika Vojenského uměleckého souboru Ondráš pod vedením primáše Josefa Imricha. V rámci druhé části předtančení byly předvedeny ukázky standardních a latinsko-amerických tanců v podání tanečního klubu Akademik. Půlnoční losování bohaté tomboly bylo úspěšným vyvrcholením fakultního plesu, na kterém se téměř sto sedmdesát lidí výtečně bavilo a čtyřicet šťastných výherců si odneslo i hmatatelnou vzpomínku na ples. Příslušníci fakulty, kteří od počátku pořádání ples podporovali, zúčastnili se ho a zejména ho organizovali, věří, že se podařilo rozvinout novou tradici, kterou si v dalších letech nenechá ujít nikdo z celé Univerzity obrany. Text: Ing. Vladislav Vincenec Foto: Ing. Vladislav Polednik

VOLNÝ ČAS

P

Barkas jménem Kamikaze

Pokud si myslíte, že v názvu článku jde o auto, tušíte dobře. Veteránský vůz má čtyřicet let a patří osmi budoucím letcům – studentům Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. „Už ve druhém ročníku se nám líbilo, jak naše velitelství občas jezdilo na nástupy Škodou 1203, a říkali jsme si, že bychom si mohli takové přibližovadlo pořídit také,“ říká praporčík Jan Tvrdík. „Původně jsme uvažovali o Volkswagenu, ale ten byl moc drahý, a tak jsme na inzerát koupili dvoutaktní Barkas. Tehdy stál patnáct tisíc. A pro všechny naše posměváčky – platnou technickou kontrolu má do konce roku 2008. Udělali jsem jenom pár drobných oprav. O servis se stará původní majitel, který nám velice fandí,“ dodává.

Vůz řídí tři, čtyři lidé ze skupiny, ale vozí se všech osm. Společně jezdí na výlety po okolí Brna. „Zátěž našeho Barkina, jak mu říkáme, jsme vyzkoušeli i na Stránského skále, … a vydržel,“ doplňuje svého kolegu praporčík Petr Zápařka. Občas sice prý zklamal, ale to jen proto, že jeho majitelé mají jako většina studentů hluboko do kapes a nechali jej proto žíznit. Ze stejného důvodu přišli pozdě i na schůzku do redakce; auto s prázdnou nádrží odstavili v půli cesty.

„S naším vozítkem zažíváme dost legrace. Například když jsme s ním jeli plně naloženi po skončení letního semestru na tříměsíční letecký výcvik do Pardubic. Cestou jsme vzbuzovali velkou pozornost, našemu vojensky zbarvenému autu s trikolórou se smáli. Nám to však nevadí, hlavně že jezdí,“ shrnuje praporčík Jan Tvrdík. Text: Mgr. Zdeňka Dubová Foto: pprap. Jan Tancibudek

Naše tipy kam za kulturou Hadivadlo (scéna Centra experimentálního divadla, p.o.) v pasáži Alfa uvádí Čapkovu Věc Makropulos (16. 4.) v režii Oldřicha Elbela. Jde o divácky vděčný profesionálně odvedený titul. Pařeniště E. F. Buriana v režii J. A. Pitínského (28. 4.) je zparodizovanou agitkou z doby Burianovy „angažované“ tvorby začátku 50. let 20. století. S Kluzkou plochou hostuje (26. 4.) pražský soubor. Hra má podtitul Groteska z Hradu: Obyčejný den Václava Klause. Divadlo Husa na provázku uvádí (8. a 9. 4.)

hru nositelky Ceny města Brna za rok 2007 Evy Tálské Rukopis královédvorský nejen jako historickou zajímavost, ale s důrazem na jeho básnické kvality. Její působivá inscenace Cirkus v podání divadelního studia Dům, složeného z nejmladší divadelní generace, s níž Eva Tálská pracuje, bude mít (3. 4.) derniéru. Dejvické divadlo přiveze (1. 4.) Den bez tíže s Ivanem Trojanem, Martou Issovou a Jaroslavem Pleslem. G-studio na Kounicově uvede (5. 4.) Výbornou kachnu současného úspěšného autora frašek Neila Simona v podání Divadla Amadis a (24. 5.) skvěle zpracovanou bláznivou komedii Jedna plus jedna jsou tři v režii Láryho Koláře. Filharmonie Brno uvádí v rámci Velkého symfonického cyklu zahajovací koncert festivalu Americké jaro (10. a 11. 4.) v Janáčkově divadle. Pod taktovkou Petra Altrichtera zazní koncert D dur pro housle a orchestr brněnského rodáka Ericha W. Korngolda. Jako zázračnému dítěti mu na začátku

20. století vídeňská opera hrála jeho operu Mrtvé město a strmou kariéru skončil v Hollywoodu jako autor filmové hudby. V rámci Malého symfonického cyklu zazní opět v Janáčkově divadle (24. a 25. 4.) dílo autora známého spíše z hudebních slovníků než pódií: Koncert G dur pro housle a harfu od Ludwiga Spohra v podání Františka Novotného a Jany Bouškové za řízení Tomáše Netopila. V rámci cyklu Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno zazní (8. 4.) v Besedním domě Bartók a Brahms v podání houslisty Jindřicha Pazdery za doprovodu klavíristy Václava Máchy. Janáčkova akademie muzických umění uvede v Besedním domě (24. 4.) v podání Moravské filharmonie Olomouc Šostakovičův Koncert pro housle a orchestr č. 2 se sólistkou Ivanou Frajtovou a Čajkovského 5. symfonii e moll pod taktovkou Ondreje Olase. Sbor Janáčkovy opery a dětský sbor ZUŠ Jaroslava Kvapila Primavera vystoupí (28. 4.) opět v Besedním domě v rámci absolventského koncertu oboru dirigování sboru Katariny Mašlejové s programem složeným ze skladeb Martinů a Orffových Carmin Buran. Dr. Vít Pospíšil

17

K U LT U R A

T

Na tanečním parketu s Akademikem

Taneční klub Akademik UO Brno má osmatřicetiletou historii. Soubor, tehdy ještě pod jiným názvem (SSTK VAAZ), založila skupinka nadšenců soutěžního společenského tance. Manželé Eva a Jozef Rosypkovi se jeho vedení ujali před dvaadvaceti lety poté, co ve stejném souboru tančili pod značkou Akademiku po dobu deseti let. Parket klubu UO jim byl dokonce osudový. „Tady jsem se totiž seznámila se svým budoucím manželem a po dvou letech byla svatba,“ vzpomíná Eva Rosypková. Oběma se za dobu působení v klubu podařilo vychovat řadu kvalitních reprezentantů od dětských kategorií až po páry mezinárodní třídy. Jejich posledním úspěchem je taneční pár Jan Čáslavský a Simona Pokorová. Čáslavský je studentem Fakulty ekonomiky a managementu UO a jeho partnerka je mladinká dvanáctiletá gymnazistka. Nyní tančí v kategorii B a snaží se získat body pro postup do třídy A. Soubor se v těchto dnech připravuje na další ročník celostátní soutěže v tanečním sportu Jarní kvítek 2008 a je také jejím pořadatelem. Taneční soutěž bude v Klubu UO probíhat 18. května a reprezentovat nás bude i vzpomínaný taneční pár. Za zmínku stojí také mezinárodní soutěže Vivat Akademik

2005 a 2006, uspořádané v kongresové hale hotelu Voroněž za účastí špičkových evropských tanečních párů, které se setkaly s velkým ohlasem diváků i odborné veřejnosti. Zájem o tanec v poslední době projevují nejenom mladí, ale i střední a starší generace. A tak kromě zájmového tance pro děti od šesti do patnácti let a sportovního tance pořádá Akademik i senior kluby společenského tance. Jsou především pro zájemce z řad zaměstnanců univerzity a probíhají vždy v tříměsíčních sekvencích. Amatérské taneční páry si je podle slov Evy Rosypkové pochvalují: „Kromě klasických tanců je učíme rumbu, sambu či mambo, naučíme je spoustu zajímavých kreací a jistotě na parketu. Navíc zažíváme společně i spoustu legrace a pro většinu je to způsob relaxace.“ Další kurz pro seniory začíná v březnu, ale přihlásit se lze i v jeho průběhu. Bližší informace: Eva Rosypková, tel. 737 109 137, e-mail: [email protected]. Text: Mgr. Zdeňka Dubová

Šedesát let od úmrtí Jana Masaryka bývalý Sovětský svaz, že nás osvobodil a pomohl nám dodávkami obilí v roce sucha 1947. Ovšem po jednání v Moskvě v roce 1947, kdy nám Stalin zakázal přijmout Marshallův plán pomoci, prohlásil: „Do Moskvy jsem jel jako ministr zahraničních věcí, ale vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“ V čase „Vítězného února 1948“ nepodal demisi, ale měl vyhraněně kritický postoj k nově se ustavivší komunistické vládě. Po jeho smrti se našly na jeho nočním stolku dvě knihy – Bible a Haškův Švejk.

Dodnes se vedou spory, zda smrt Jana Masaryka, nalezeného 10. března 1948 pod okny jeho ložnice, byla sebevražda, nebo politická vražda. Oficiální stanovisko znělo – sebevražda. Prý jej k ní dohnaly výtky, že zradil svého otce, neboť zůstal v Gottwaldově vládě obrozené Národní fronty. Mnohé indicie však svědčily o politické vraždě, která měla údajně znemožnit Masarykův útěk do exilu. Tam se měl Jan Masaryk postavit do čela odporu a odboje proti nastolené komunistické diktatuře. Naprosto přesvědčivé důkazy o způsobu jeho smrti však nebyly dosud předloženy. Otevřou se někdy zbylé archivy? A najde se v nich konečně pravda, pokud se do nich vůbec dostala? A dostala-li se, nebyla zavčas pachateli nebo jejich následovníky zničena? Kdo byl Jan Masaryk? Narodil se 14. září 1886 jako jedno ze

18

čtyř dětí Tomáše Garrigue Masaryka. Studoval na dvou gymnáziích, v období 1906– 1913 prošel tvrdou školou života v USA, mimo jiné i jako dělník v železárnách. V roce 1914 narukoval do první světové války, v letech 1919 až 1948 (s přetržkou 1923–4 a 1939) působil v diplomacii i jako ministr zahraničních věcí. Dostal tři čestné doktoráty v zahraničí a čtvrtý v lednu 1948 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, sedm týdnů před svou smrtí. Jaký byl Jan Masaryk? Vysoce inteligentní, vtipný, oblíbený, hudebně nadaný, demokrat a humanista – ale osobnost velmi rozporuplná. Ocenil

Jan Masaryk a humor Nakonec pro odlehčení aspoň jednu anekdotu o něm. Když Masaryk navštívil za války naše letce v Anglii, zajímal se, jak to dělají, když jdou za anglickými děvčaty a neumějí ještě pořádně anglicky. Ti se potutelně usmáli a prohlásili: „Bereme si s sebou tlumočníka.“ Masaryk nato pohotově: „Vám se to tlumočí, a mně to už jenom močí.“ Z literatury od něho a o něm: J. Masaryk: Volá Londýn (rozhlasové projevy k domovu) V. Fischl: Hovory s TGM V. Thiele: Úsměvy Jana Masaryka Text: plk. v. v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

Veletržní okénko C o n a b í z í v ý s t av i š t ě v du b nu

Zemědělství a stavebnictví V titulu jsou obsažena dvě témata prezentovaná na brněnském výstavišti, kde od 6. do 10. dubna proběhne 10. mezinárodní veletrh zemědělské techniky Techagro. Pro laika je symbolem zemědělství traktor ze Zetoru s výkonným motorem, jenž mohl být použit i do tanku. Při orání sklizené plantáže cukrové třtiny, kdy zem je udusaná tropickými dešti a vysušená sluncem, se v druhé polovině 20. století vařily motory traktorů všech firem účastnících se konkurzu na traktor pro Brazílii. Jen Zetor obstál. Na výstavišti bude jeho nový výrobek Zetor 1145. Součástí programu je soutěž Traktor roku. Zúčastní se jí i firma Case IH s nejsilnějším traktorem Magnum o 386 koňských silách a traktorem Puma slabší kategorie o 126–178 koňských silách. Z dalších uveďme Johna Deera a Austro Diesel. Ostatní zemědělskou techniku bude zastupovat Agrostroj Pelhřimov s adaptéry zemědělských strojů, Forst Pelhřimov se specializovanou technikou pro mléčnou produkci, Farmet Česká Skalice a dovozci zemědělské lesnické techniky jako Some, Moreau, Manatech a další. Souběžným veletrhem je lesnický Silva Regina, kde bude tématem zpracování biomasy. Jde o nahraditelný zdroj energie ať ve zpracování zemědělských odpadů, nebo v návaznosti na pěstování rychle rostoucích dřevin. Společnost Werner představí škálu svých kotlů na spalování biomasy od interiérového

kotle o výkonu 13 kW po kaskádové kotelny a velké kotle, jichž funguje v Evropě a Americe na 2000. Firma Karlow-Karlshof předvede štěpkovač poháněný traktorem a další mobilní zařízení umístěné na kamionu. Výrobu bioplynu z biomasy bude prezentovat firma agriComp Bohemia. Její bioplynové stanice o výkonu od 250 do 750 kW jsou u nás v provozu. Odborným tématem dalšího souběžného veletrhu Animal Vetex, věnovaného veterinářství, je evropské sjednocení veterinárních léků. Cílem je motto veletrhu: Pohoda zvířat – bezpečnost potravin. Mezinárodní stavební veletrh IBF na výstavišti od 22. do 26. dubna prezentuje realizaci staveb. Bude zaměřen k 80. výročí vzniku veletržního areálu a odborným tématem budou dřevostavby. Dr. Vít Pospíšil Lístky na veletrh Studenti, uvedené veletrhy můžete zdarma navštívit; jak? Nejpozději 7 dní před zahájením veletrhu (pozdější objednávky nebudou vyřízeny) si musíte u paní Jarmily Klučkové (Kounicova 65, kancelář 112 ve 3. – rektorském – patře), telefonicky na 442732 anebo e-mailem na adresu [email protected] – což doporučujeme – objednat jmenovitě potřebný počet vstupenek. Nezapomeňte uvést hodnosti, učební skupinu a kdo si lístky přijde vyzvednout (jeden vyzvedávající maximálně 10 lístků nebo pro jednu učební skupinu).

Ve srovnání s Nesrstovou novelou „87. týden“, vydanou doma, mohla být novela Josefa Škvoreckého Tankový prapor. Fragment z doby kultů, vydaná v exilu v roce 1971 (a v Praze až v roce 1990, 319 s., ilustr. Jan Brychta) ve svém humoru mnohem ostřejší. Podle Voskovcovy vstupní Rekomandace je to „epos Draka pomsty (…) s jediným společným cílem: zahubit strašidlo armádního nesmyslu. Student Danny se stal rotným Smiřickým, a jako každý Čech v uniformě (…) se přiblížil ke kmotrovi všech vojínů světa Josefu Švejkovi.“ Švejkovsky podaná je už první kapitola Sedmý tankový prapor v útoku na spěšně vybudovanou obranu nepřítele, v níž Danny s posádkou tanku místo vykopání okopu pro tank obsadí okop již dříve vykopaný. Měl by být tedy za podvod potrestán, ale je mjr. Borovičkou, zvaným Malinkatej ďábel, naopak pochválen. Humorem srší osmdesátistránková kapitola Provedení zkoušek FO (Fučíkova odznaku ze znalosti socialistické literatury) u Sedmého tankového praporu, jehož příslušníci z ní nic nepřečetli, ale musí jít ke zkoušce. Danny jako „vyvaděč“ vězňů ( v kapitole Noc v posádkovém vězení) vyvede na záchod i četařku Babinčákovou, které dvaačtyřicet vězňů vzdá „K poctě zbraň“ svými penisy, na což ona zareaguje: „Pánové, můžete si dát k noze zbraň. Stejně to máte kořistnej materiál.“ Šplhounský rotný Maňas v Podzimní prověrce bojové a politické připravenosti oslní svou teoretickou odpovědí, co by udělal proti americké samochodce zaměřující se přímo na jeho tank, ale když to má předvést v praxi, tak kulometem tanku málem postřílí kontrolní důstojníky, včetně sovětského poradce. Novela byla zfilmována. Plk. v. v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

KO M I K S

19

HISTORIE, KNIHY

BRNĚNSKÉ VOJENSKÉ OSOBNOSTI

Ruský legionář a pozdější armádní generál Ludvík Krejčí Na místním hřbitově v dnešní městské části Brno–Tuřany se nachází skromný hrob zdejšího významného rodáka Ludvíka Krejčího. Narodil se 17. srpna 1890 jako nejmladší z osmi dětí v selské rodině Františka Krejčího a jeho ženy Amálie rozené Fröhlichové. Zde prožil dětství a ukončil obecnou školu, na kterou navázal dvouletým studiem na Prvním českém reálném gymnáziu v Brně a následně přešel na českou reálku do Vyškova. V letech 1907 až 1910 navštěvoval Vyšší školu lesnickou v Písku. Po jejím absolvování nastoupil v říjnu 1910 jako jednoroční dobrovolník prezenční službu u brněnského 8. pěšího pluku arcivévody Karla Štěpána. V době Rakouska–Uherska si mohli středoškolsky vzdělaní odvedenci vybrat nástupní termín prezenční služby a po jednoleté službě a vykonání závěrečné zkoušky odejít do zálohy. V případě nesložení zkoušky museli sloužit o rok déle. Ludvík Krejčí odešel do zálohy jako kadet–aspirant a přijal místo adjunkta lesnického úřadu v Nuštaru v Bosně. To vedlo také k jeho přeložení k bosensko– -hercegovinskému 4. pěšímu pluku, jehož štáb a obvodní okres se nacházel v Mostaru. (Během první světové války sloužilo mnoho českých poddůstojníků a důstojníků v těchto jednotkách, také z důvodu jejich dosaženého civilního a vojenského vzdělání). Po sarajevském atentátu a vyhlášení války narukoval L. Krejčí v červenci 1914 do Terstu, kde sídlil štáb jmenovaného 4. pluku. Tím začíná jeho pestrá vojenská služba v rakousko–uherské armádě, při které prošel bojišti v Srbsku, Černé Hoře, Albánii, Itálii a v Rumunsku. Byl zařazen jako kadet pěchoty do funkce velitele čety IV. praporu, s kterým se dostal do Cattara, k posílení tamní námořní základny a pevnosti. V srpnu 1914 byl povýšen na praporčíka a stal se důstojnickým zástupcem u 3. roty IV. praporu, s nímž prodělal, na podzim a následné zimě, boje v horách v okolí Cattara proti Lovčenské skupině černohorské armády. Počátkem března 1915 byl povýšen již do hodnosti poručíka pě-

20

choty a odeslán do tříměsíčního kursu pro velitele rot. Po návratu byl jmenován zástupcem velitele 3. roty IV. praporu, v obranných bojích v horském terénu velel odloučeným skupinám a polním strážím roty. Koncem září 1915 byl jeho prapor soustředěn v rámci 62. pěší divize a bojoval u Viszegradu, Dobruji a Plevlje, kde až do 22. října hájil pozice na řece Drině proti spojeným jednotkám srbské Užické skupiny a černohorské Sandžacké skupiny. Rakousko–uherské jednotky poté řeku násilně překročily a zahájily postup přes Lipovo Brdo na Brejelu Goru. Po dobytí Plevlje se jeho prapor v prosinci 1915 přesunul do Sarajeva, odkud se v prvním lednovém týdnu 1916 vrátil zpět do Cattara a připravoval se k útoku proti černohorským jednotkám. V lednu se L. Krejčí zúčastnil bojů o Lovče a Golo Brdo a po obsazení Černohorského knížectví byla jeho rota začleněna do předvoje rakousko–uherských jednotek, postupujících přes Albánii k Dürrazu. Během února 1916 se zúčastnil bojů u Prezzy a Bazar Šjaku a také velel samostatné průzkumné rotě , která působila jako předvoj ve směru Skadar – Durazzo na albánském území. Koncem března se vrátil se svojí rotou do Kotoru, ale jeho jednotka byla přeložena zpět do Cattara na odpočinek. Zde si pobyla dva týdny v izolaci, vzhledem k podezření z šíření nakažlivé cholery. Již 14. dubna 1916 byl jeho IV. prapor nasazen na italské frontě v rámci 8. horské brigády na tolminském předmostí a k 1. červenci reorganizován v bosensko hercegovinský 5. prapor polních myslivců, Ludvík Krejčí se v něm stal velitelem roty. Koncem září byl prapor stažen do zálohy a převelen do Sedmihradska. Zde byl nasazen na rumunskou frontu v rámci 10. horské brigády. Při bojích s rumunskou armádou o pohraniční průsmyky u Caineni byl Ludvík Krejčí vyznamenán v poli. V říjnu byla jeho rota začleněna do úderné skupiny „Kraft“ a zúčastnila se útoků na Pitesci, Ploesci a Odebesci. Za prokázanou statečnost v boji byl Ludvík Krejčí 1. listopadu 1916 povýšen do hodnosti nadporučíka. Počátkem roku 1917 přešla rakousko–uherská vojka do defenzívy na řece Pitna a také rumunská fronta se proměnila v zákopovou válku. Nadporučík L. Krejčí velel rotě na frontovém úseku u Odebesci a 17. května 1917 při jedné z hlídek padl do ruského zajetí. Vlastimil Schildberger, ml. (pokračování příště)

O Svazu československých důstojníků v exilu Je tomu 55 let, co se – 25. dubna 1953 – konala v New Yorku valná hromada, která založila Svaz čs. důstojníků v exilu (bylo jich víc než tisíc). O tom a o dalším nás zpravuje 1. díl sborníku dokumentů s názvem Svaz čs. důstojníků v exilu 1952-1958; editor doc. PhDr. F. Hanzlík, CSc. (Brno, UO 2007, 130 s.). Je výsledkem bádání historiků UO doc. PhDr. V. Vondráška, CSc., doc. PhDr. F. Hanzlíka, CSc., a doc. PhDr. K. Konečného, CSc., a to přímo v chicagském archivu v roce 2006. Z dokumentů se dovídáme, proč byl Svaz založen, jaké byly jeho stanovy a kdo byl zvolen do vedení. Tři základní body programu svazu byly: boj proti komunismu všemi dostupnými prostředky, obnovení svobodné, nedělitelné a demokratické ČSR v předmnichovských hranicích, znovunastolení všech základních občanských práv a svobod v osvobozené vlasti. Pozornost autorů vydávaného periodika Zprávy Svazu čs. důstojníků v exilu se zaměřuje na řadu zajímavých otázek, jako například: Proč čs. branná moc nezasáhla ve prospěch demokracie v únorových dnech 1948?, Jak jsou poznatky získané během bojů v Koreji (1950-3) převáděny do technického a bojového výcviku? Co říci o východním vojenském bloku a vojenské síle Československa? Jaký je poměr čs. exilu k německým vysídlencům? Co vyprávěli sovětští atleti o poměrech v SSSR při své účasti na olympiádě v Melbourne v roce 1956? Záslužná práce historiků Univerzity obrany! Těšme se na další díl! Ale dostává se tato tematika do výuky na UO a do akcí klubu UO? Plk. v. v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

Soutěžní křížovka o DVD!

Kulatá výročí osmičkových dějin

Na rok 1918, na okamžik vzniku našeho samostatného státu, vzpomínáme rádi, protože tehdy se u nás zrodila svobodná a demokratická společnost. Když v pondělí 28. října 1918 Rakousko-Uhersko kapitulovalo, zareagovali Pražané jednoznačně: Češi jsou svobodní. Na ulicích zavlály červenobílé prapory a trikolory, občané strhávali z čepic vojáků nenáviděné odznaky „karlíčky“, štíty s dvouhlavými orly se ocitaly na dlažbě. V šest hodin večer vydal Národní výbor první zákon, jenž dostal jméno Zákon ze dne 28. října o zřízení samostatného státu československého. Československá republika byla jedním z nových států, které se na mapě Evropy objevily jako důsledek I. světové války. O Čechoslovácích a především o jejich legiích ve Francii, Itálii a zejména v Rusku však již v té době věděl celý svět. Právě tato dobrovolnická zahraniční armáda představovala v rukou Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika nejdůležitější argument pro nezpochybnitelné právo Čechů a Slováků na vlastní nezávislý stát.

1918

Na rok 1938, znamenající konec první republiky, ztrátu celistvosti našeho státu a předzvěst německé okupace, vzpomínáme velmi neradi. Počátkem roku 1938 byla rozsáhlá reorganizace čs. branné moci z valné části ukončena. Během pouhých šesti let se hlavnímu štábu podařilo vytvořit moderní armádu, která v Evropě patřila vedle velmocí k nejlepším. Byla dobře vyzbrojená a její početní stav přesahoval 200 000 mužů. Bezprostřední ohrožení státu si 22. září 1938 vynutilo vyhlášení ostrahy hranic a plné bojové pohotovosti na hlavním obranném postavení, po němž 23. září následovala všeobecná mobilizace. Rychlost jejího provedení a okamžitý nástup záložníků získaly Československu ve světě respekt a uznání. Jenže tehdy se projevil deficit partnerské spolupráce evropských demokracií. Mnichovská dohoda, jejíž ambicí bylo za zády Československa legitimizovat, ba legalizovat Hitlerovy choutky na naši republiku, představovala selhání morálky ve světové politice. Země, k nimž Češi a Slováci vzhlíželi coby svým vzorům, se zachovaly podle rčení o košili bližší kabátu. A stejně jim to bylo málo platné. Válečná kola už nešlo zastavit. Říkáme sice „byli jsme zrazeni“, ale obvykle se málo zamýšlíme nad tím, zda a jak moc jsme k tomu, co se tehdy stalo, přímo či nepřímo přispěli sami. Popsat rok 1948 je obtížnější. Byl následkem mnichovské zrady, války a poválečného vývoje ve střední Evropě, prvorepublikové sociální nerovnosti, jak tvrdí jedni, nebo byl hanebným komunistickým pučem, jak říkají druzí? Každopádně byl národní tragédií. 25. února 1948 pod vlivem Gottwaldovy hrozby občanskou válkou a sovětskou intervencí prezident Beneš podepsal demisi nekomunistických ministrů a vyslovil souhlas s rekonstrukcí vlády podle komunistického diktátu. Komunistický

1938

1948

Závěrečné cvičení zemského vojenského velitelství Brno. Generál Sergej Vojcechovský vysvětluje situaci prezidentu republiky T. G. Masarykovi

Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. dubna 2008. Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected] Dva výherce odměníme věcnou cenou. Výherci z č. 6 jsou Helena Antonovičová a Jiří Odehnal. Sovětská okupační vojska 21. srpna 1968 před budovou VA AZ v Brně převrat, provedený za dozoru zvláštního Stalinova emisara – náměstka ministra zahraničí Valeriana A. Zorina – si tak uchoval zdání legality. „Na následujících 41 let nás tento převrat uvrhl do nesvobody, železnou oponou nás oddělil od svobodného a vyspělého světa, způsobil ničím neobhajitelný zmar životů či životních osudů obrovského počtu lidí a znemožnil nám svobodně žít, jednat a myslet,“ uvedl prezident Václav Klaus ve svém projevu předneseném na vzpomínkovém setkání Konfederace politických vězňů ČR s prezidentem republiky konaném v Rothmayerově sálu Pražského hradu u příležitosti vzpomenutí 60. výročí národní tragédie v únoru 1948. Nejvíce z nás zažilo rok 1968, kdy se tak silně projevilo všeobecné volání lidí naší země po svobodě a demokracii. Muži ve vedení komunistické strany se tehdy pokoušeli o nemožné: vyhovět volání občanů po pokračování v obrodném procesu, dovést ho do důsledků a současně přesvědčit soudruhy z Kremlu i jiných bašt socialismu, že osud tohoto „nejpokrokovějšího zřízení“ není v ČSSR ohrožen. Z Kremlu však zaznělo jasné varování z úst Brežněva: „Nám nemohou být a nikdy nebudou lhostejné osudy výstavby socialismu v jiných zemích, společná věc socialismu a komunismu na zemi.“ Veškerá jednání ztroskotala a 21. srpna 1968 do Československa vtrhlo na půl milionu vojáků pěti zemí Varšavské smlouvy, 7500 tanků a 1000 letadel. Po prvním šoku se téměř všichni občané postavili proti intervenci – ulice byly plné rozhořčených lidí, dál vycházely noviny a vysílal rozhlas a později i televize. V okamžiku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy také vojenské vysoké školy podporovaly legální vedení státu, proto byly výrazně zasaženy v procesu tzv. normalizace, která zakonzervovala mocenské a společenské poměry totality u nás. Ukázalo se, že komunistický režim bez použití násilí fungovat nemůže. Čtyři nepřehlédnutelná výročí v tomto osmičkovém roce. Odpovědností politiků, politologů a historiků by mělo být pátrání po tom, co minulost pojí se současností, po skutečnostech, z nichž lze čerpat podněty pro další utváření demokratického českého státu.

1968

Text: Pavel PAZDERA

Perličky ze školy. Povolání železničářky se mi líbí. Bavilo by mě hlásit do rozhlasu, . . .

V letošním roce si Česká republika připomíná hned několik významných výročí ze svých dějin. Budeme vzpomínat kulatá výročí osmičkových dějin: 1918 – vznik samostatné Československé republiky a konec I. světové války, 1938 – mobilizace československé branné moci a ztráta celistvosti našeho státu, 1948 – protidemokratický převrat v rámci Vítězného února, 1968 – revoluční rok a následná okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Tyto události 20. století nás ovlivnily nejvíce.

Šance pro dva čtenáře

24. základna dopravního letectva Praha-Kbely

VZDUŠNÉ SÍLY ARMÁDY ČR

Až do roku 1937, kdy byla dokončena výstavba letiště v Praze-Ruzyni, bylo letiště Praha-Kbely centrem rozvoje letectví v tehdejším Československu. V té době uplynulo již 20 let od prvního vzletu letounů tehdejší čs. „vzduchoplavby“. Již od dvacátých let minulého století byly na letišti přítomny také vojenské letouny. V průběhu let se jeho zaměření postupně měnilo na dopravní letectvo. Tak je tomu i v současnosti, jak napovídá sám název základny. V druhé polovině 90. let probíhaly na letišti Praha-Kbely modernizační úpravy, postupně přibyla věž řízení letového provozu, byl vybudován moderní letištní terminál poskytující komplexní servis odbavení cestujících i prostory pro řídící orgány letiště. V roce 1998 byly do provozu uvedeny nové prostředky světlotechniky a systém přesného přístrojového přiblížení. K zabezpečení přepravy ústavních činitelů existoval v České republice duální způsob: zabezpečovalo ji Ministerstvo vnitra prostřednictvím Státního leteckého útvaru a Ministerstvo obrany prostřednictvím Armády České republiky. Podíl Ministerstva obrany na celkovém počtu požadavků postupně narůstal a činil cca 60 % z celkového počtu úkolů letecké přepravy ústavních činitelů. Toto řešení bylo odlišné od způsobu, jakým je letecká přeprava ústavních činitelů zabezpečována ve státech NATO, EU a v dalších vyspělých zemích světa, kde tímto úkolem pověřují vlády svou armádu, a to především z ekonomických důvodů. Proto byl Státní letecký útvar Ministerstva vnitra

zrušen a úkoly přepravy ústavních činitelů převzala 24. základna dopravního letectva bez jakéhokoliv navýšení a delimitace počtu osob. Komplexní letecká přeprava ústavních činitelů je prováděna jak z letiště Praha-Kbely, tak z letiště Praha-Ruzyně, kam byl převeden provoz letounů Tu154 a CL-601, čímž se zlepšila ekologická situace v regionu letiště Kbely. Od 30. ledna 2007 byl zaveden do letadlového parku 24. základny letoun Airbus A 319 CJ, od září téhož roku slouží i druhý letoun A 319 CJ.

Součinnostní lety bojového použití pro všechny složky AČR Schválené lety ve prospěch státní zdravotnické služby Speciální lety vzdušného průzkumu, leteckého snímkování a obletů prostředků RTZ letectva Letecká přeprava a úkoly bojového použití při vyšších stupních bojové pohotovosti nebo při mimořádných opatřeních po dobu vyhlášení krizových stavů ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb. podle zvláštního nařízení Letecký výcvik na provozovaných typech letadel

Letecká technika 24. dopravního letectva

základny

V současné době jsou v provozu tyto letouny: A-319 CJ Airbus A-319 CJ (Corporate Jetliner) je dopravní letadlo s krátkým a středním doletem. Tento dvoumotorový model se vyrábí od roku 2000 a je o dvě generace vyspělejší než současně používaný ruský Tupolev TU-154. Nový letoun je ve verzi VIP, což znamená, že je určen pro 40 až 42 cestujících a doletovou vzdálenosti 8500 kilometrů. Interiér však lze během zhruba 24 hodin přestavět na přepravní kapacitou 96 cestujících se sníženým doletem 6 100 kilometrů. Dle informací výrobce se dá letoun přestavět během 12 hodin, první přestavba však může trvat i 2–3 dny. Je to poměrně náročná procedura, která vyžaduje hodně cviku a záleží u ní především na praxi. Komponenty druhé verze letadla jsou mezitím uloženy v přepravních kontejnerech, které na svoji chvíli čekají v hangáru. Obsahují kompletní sadu vybavení, včetně kyslíkových boxů s maskami pro 3–4 pasažéry (standardní boxy mají jen 2 masky – srovnatelné s počtem sedadel v řadě). Druhý letoun bude konfigurovaný zcela opačně – v základu bude pro 96

LISTY UNIVERZITY OBRANY

cestujících a bude ho možné přestavět na VIP verzi. V prvním období služby bude létat v konfiguraci pro 100 cestujících. V případě potřeby je ale možné stroj přestavět i pro odsun nemocných a raněných osob (MEDEVAC). Součástí letounu jsou proto i dvě lůžka intenzivní péče a čtyři lůžka pro pacienty s lehčím zraněním. An-24 V Základní verze letounu An-24V (kódové označení NATO: Coke) je taktický dvoumotorový turbovrtulový dopravní letoun firmy Antonov pro přepravu 28 až 40 osob, vylepšená verze An-24V série II má kapacitu až 50 osob. I přes poměrně vysoké provozní náklady letoun díky své robustnosti, výkonnosti a schopnosti vzletu s velkým nákladem nalezl uplatnění ve vojenském letectvu mnoha armád. Do roku 1978 bylo vyrobeno celkem 1100 letounů tohoto typu. Verze An-24RV má pravý motor vybaven pomocným proudovým motorem APU. Vyšší výkon umožnil zvýšit vzletovou hmotnost. Osádku tvoří 5 osob. An-26 AN-26 je dvoumotorový turbovrtulový transportní letoun pro krátké a střední tratě. Prototyp vzlétl v roku 1969. Konstrukčně vychází z typu Antonov An-24 s důrazem na možnosti vojenského využití. Oproti svému předchůdci má změněnou zadní část trupu s velkou nákladovou rampou a je vybaven motory o vyšším výkonu. Celkem vzniklo 1700 An-26. Označení AN-26 v kódu NATO: Curl. Osádka je složena z 5 členů, letoun přepraví max. 40 osob a 6 tun materiálu, se kterým doletí na vzdálenost 1100 km. Prázdné letadlo má dolet 2550 km. Pokračování příště Text: pplk. Ing. Jiří Kacer, K-205 S využitím www.army.cz, avis

Hlavní úkoly plněné 24. základnou dopravního letectva Letecká přeprava: ústavních činitelů ČR a zahraničních státních delegací podle rozhodnutí MO ČR ministra obrany ČR, náměstků MO a součástí v jejich přímé podřízenosti náčelníka generálního štábu AČR, ZNGŠ, velitelů operačně-taktických stupňů AČR a součástí v jejich přímé podřízenosti v zájmu ČR a AČR stanovené MO ČR

BŘEZEN 2008