Bezdomovství, bezdomoví a pozitivní deviace
Libor Prudký Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
Zneužití chudoby Známé podoby: • Přímé, cílené zneužívání, otevřený obchod s chudobou: lichva, realitní makléři, podnikavci, vlastníci domů a bytů • „zastánci a pomocníci“ (...až po advokáty při exekucích) • „slušní spořádaní přizpůsobiví občané“ • politici • my, badatelé • i klienti sami
Druhy chudoby Práh chudoby – obvykle hmotné. Vedení státu se chlubí (či ohání) tím, že podle kritérií ve vztahu k mediánu v dané zemi je v ČR téměř nejméně chudých ze všech států EU. Kritéria ale mají odlišné základny a neberou v úvahu spotřební koš. (např. propočet Indexu finanční svobody.) V roce 2010 bylo v zemích OECD 16 % lidí z věkové skupiny 15 až 29 let, kteří ani nestudují, ani nepracují. (neither employment, not in education – je nuté najít nový pojem: NEED) Jde o chudobu života, zdaleka nejen hmotnou. V roce 2011 bylo v této zemi 8 % dospělých nad 18 let dluhové pasti, tj. celkem 750 000 lidí: jde o chudobu bezmoci a bezperspektivnosti. Nezapomínejme na chudobu ducha, ne jako nemoc, ale jako ztrátu obsahu života.
Bezdomovství jako dno chudoby Bezdomovství je jeden z „vrcholů“ chudoby. Je na něm dobře vidět situaci vyvrženců. Trajektorie: Dlouhá (mínusový vstupní sociální, kulturní i ekonomický kapitál): kolem 35 %; Krátká (propad prostřednictvím shluku téměř neviditelných provázaných vlivů: dluhy, nemoc, nezaměstnanost, rozpad manželství, exekuce...): už kolem 50 %. Z nemoci – osobnostních indispozic (vč. neschopnosti sociální adaptace), kolem 15 %
Ohrožení bezdomovstvím Pojetí lidí bez domova podle typologie ETHOS pracuje s kategorií ohrožených bezdomovstvím.
Situace ve společnosti (vyjádřená např. indexem finanční svobody, když zůstaneme jen u peněz a také rostoucím podílem populace, která si půjčuje už i na „mandatorní“ výdaje domácností) je podobná uvolnění stavidel při vypouštění rybníku: proud dlužníků, nezaměstnaných, bezmocných, starých, chudých a nemocných a dalších vyloučených roste a rybník se stává stále méně obyvatelným i pro zbývající rybky. Mimochodem: náklady společnosti prudce rostou i při poklesu sociálních podpor. Mechanizmy, které by tomu zabránily, nejsou dostatečné a zhoršují se. Společnost – stát svým úsilím produkují bezdomovství a chudobu. Možnosti k nalezení záchrany a důvěry a jistot se vytrácejí a oslabují. Vzniká situace, kdy stav bez střechy nad hlavou může potkat téměř každého. Akutně možná až kolem 15 % dospělé populace.
Obecné příčiny bezdomovství Rozpor mezi požadavky okolí (úspěch, konzum na požadované úrovni, sebeprosazení, prestiž, peníze jako základ dobrého, atd.) a možnostmi, schopnostmi a dovednostmi je naplňovat (neschopnost se uplatnit, neznalost cest o přijetí odpovědnosti za své činy, neznalost nutných dovedností na zvládnutí požadavků, únik před skutečností, kompenzace místo řešení, bezradnost řešená silou, ztráta souvislostí v čase a vůči skutkům, atd.). Snaha „zařadit se“ mezi úspěšné vede k zadlužení finančnímu, ke ztrátám autentičnosti ve vztazích, ke vzdalování se obsahu a tudíž ke hledání náhražek. To vše ústí v katastrofy, končící až ve ztrátě střechy nad hlavou. Zjednodušeně (ale ne nepřesně) shrnuto: • Jde o nezvládnutí situace, která je po změně v roce 1989 vyžadována jako kritérium úspěchu a oprávněnosti, respektu a smyslu. • Jde v zásadě o důsledek faktu, že této dimenzi života (základem: odpovědnosti za sebe sama) nikdo nikde neučí.
Základní zdroje těchto příčin (1) Obecné atributy 3. fáze modernizace (od zcizení vztahů k produkci, k ostatním, až po rozdrobenost, neurčitost a nejasnost řádu a tudíž i možnosti identifikace a následně i identity sebe sama), posílené globalizačními procesy a střety (od prolínání kultur, až po globální kořistění bez globálních brzd a odpovědnosti) a obecným odpojením nástrojů (mechanizmů uplatňování svobod ekonomických a politických, ale i ve většině dalších oblastí života) od obsahu (od etických podmínek, od lidských souvislostí a zdrojů pro zachování humanity a lidských práv) s následným dopadem na posilování anomické existence. Tento trend byl v transformačním procesu v této zemi po roce 1992 zcela jasně vymezen jako jediný možný.
Základní zdroje těchto příčin (2) Subjektivní vlivy vycházející z české varianty neoliberalismu (jasně podřizujícím všechny svobody ekonomickým) jsou výrazným a pojmenovatelným urychlovačem procesů ústících v onen hodnotový mainstream. S dopady ve všech oblastech života, především v míře nedůvěry jako základu vztahů, které vznikají a působí bez přítomnosti jiných než sobeckých a individualizovaně pragmatických etických základů. Během dosavadního vývoje po roce 1989 došlo k posunu ve vidění světa jen a jen ekonomickýma očima a na tomto základě byla především stavěna demokratická existenci.
Ale to je nesmysl (v lepším případě), nebo zločin (to je blíž pravdě).
Cesta omylu (1) Centrální obecné pomýlení: jakoby ekonomické a politické nástroje demokracie mohly fungovat bez spoluúčasti lidí a respektu k nim. Přitom platí právě opak: hodnotové zakotvení ekonomických a politických svobod posilující lidské dimenze těchto svobod a jejich prostřednictvím jim dodávající humánní obsahy, to jsou zásadní podmínky samotné existence těchto svobod. Už jak to formuloval Adam Smith: „svoboda jedince, ani volný trh, nejsou možné bez tří základních zásad, totiž stability vlastnictví, dobrovolnosti převodu a stability slibu“. (Nevím, zda to je možné, ale nezkusili jsme to. Vlastně nikdy.)
Cesta omylu (3) Nevidění (odložení, obchvat, nerespektování) této podmínky v rozvoji ekonomických a politických svobod je cestou k likvidaci těchto svobod samotných. Protože tyto svobody odumírají, když nejsou oživovány neanomickými občany. Cesta, která tuto podmínku nerespektuje znamená další prohlubování likvidací ekonomických i sociálních svobod. Neodvolatelně vede k sebelikvidaci těch, kdo takto jednostranně chápou svobody. A s nimi k likvidaci společnosti založené na chápání ekonomických a politických svobod jako existujících „samých o sobě“, jako projektů, které s lidmi nepočítají. Nepropojení „mechanizmů“ svobod a „jejich lidské dimenze“ nakonec likviduje obojí
Cesta omylu (4) U nás posíleno o karmu: samospasitelnost „neviditelné ruky trhu“ a „základních forem demokracie, tedy práva na volby a předání odpovědnosti demokraticky zvoleným zástupcům bez dalšího zasahování voliči“. To už samo o sobě je zdrojem krizí, korupcí, porušování práv, následně beznaděje a ztráty důvěry a nárůstu nezakotvené, anomické existence.
Těmito procesy se anomický stav společnosti prohlubuje. Je to spirála smrti.
Pozitivní deviace? Deviace – chování, prožívání, postoje, názory, které neodpovídají současným normám (normě): Normy – zákony, pravidla, instituce...vše, co je přijatelné v dané době, v daných podmínkách. Jsou v zásadě založené na přijatých hodnotách, tedy na tom, co pevně považujeme za důležité, co si chráníme a používáme jako zdroj hodnocení. Hodnoty – ty co platí; hodnoty, - ty co mají být. Pozitivní deviace: napomáhají hodnotám, které mají být.
Cesta omylu (2) A jak zpřesnil R. Dahrendorf, když napsal, že „svoboda hospodářská a politická (čili: volný trh a demokracie) jsou studené projekty, které bez naplňování autentickými (neanomickými, tedy zakotvenými a sebereflektujícími) bytostmi nejprve degenerují, posléze umírají.“ Připomněl Böckenfördův paradox: Demokracie a tržní hospodářství se zakládají na předpokladech, které však samy nemohou garantovat. Nejsou s to zakládat nutné sociální vazby, které jsou pro funkci obou nezbytné.
Dobré hodnoty? Takových už bylo! Přece jen návrh: koncept otevřené společnosti jako zdroj, východisko i cíl. Má výhodu v akcentu na cestu a pravidla během ní. Koncept otevřené společnosti (především Popper, ale i Soros a d.) neakcentuje ani materiální, ani institucionální, ani pouze duchovní aspekty společnosti, nýbrž že se stará především o jejich obsahy. Ty nachází v míře naplňování individuální svobody, tvořivosti a odpovědnosti. Společnost, která napomáhá rozvoji podmínek pro individuální svobodu, tvořivost lidí a podporuje naplňování odpovědnosti za vlastní skutky, zároveň podněcuje principy, jejichž naplňování je podmínkou tvarování společenské existence k otevřenosti.
Z toho – podoba hodnot, které podporují cesty k dobrému: Jde o cesty, které: • zvyšují pestrost a diferenciaci ve společnosti a zároveň vystavují mosty a spojení mezi diferencovanými skupinami a vrstvami, • posilují učení se svobodě co největšího podílu lidí ve společnosti, protože bez svobodného převzetí odpovědnosti nelze nároky cest k otevřené společnosti unést, • zvyšují, prohlubují a rozšiřují skutečnou vzdělanost, protože bez ní nelze tvořivě a kriticky přistupovat k vlastnímu životu, • nabízejí proměny a budování nového řádu, nových zdrojů identity a vzdalování se anómii i ve společnosti, která je nepřehledná, těžko srozumitelná a výrazně zcizovaná, • prohlubují respekt vůči odlišnému, nejde jen o toleranci, ale, jak zdůrazňuje J. Sokol (1999), o inspiraci odlišným, čili o pluralitu. V podstatě jde o procesy, které jsou přímo spojeny s tím, do jaké míry se aktéři společenského vývoje učí a naučí svobodě. To je klíč celé problematiky.
Kruh se uzavírá
Na začátku: nedostatek v učení se svobodě jako stěžejní zdroj chudoby všeho druhu Teď: učení se svobodě jako klíč k dobrým hodnotám. Ale nemylme se: svoboda není anarchie. Svoboda rozhodování, která má čtyři podmínky: - Rovnost šancí - Rovnost přístupu - Odpovědnost za sví rozhodnutí - Rozšiřování šancí pro ostatní. Jak to přeložit do pozitivních deviací? U těch, kteří se nezištně starají o druhé je to snadné: pokračovat a rozvíjet U ostatních: občanská společnost a její rozvoj, participace jako základ. Učit se odpovídat za sebe sama.
Děkuji za pozornost!
