BEČOV NAD TEPLOU. Mohlo by Vás zajímat: Kam dál:

BEČOV NAD TEPLOU Mohlo by Vás zajímat: Na břehu řeky Teplé, uprostřed překrásné chráněné, krajinné oblasti Slavkovský les, se nachází toto skvostné, historické město. Ačkoliv toto sídlo oplývá bohatými dějinami a kulturními či přirodními památkami, hlavním turistickým lákadlem je bezesporu soubor výjimečných historických a uměleckých architektur, z nichž nejcennější je gotický hrad, renesanční palác a barokní zámek. Od roku 2002 je zde veřejnosti trvale prezentována unikátní románská ostatková schránka - relikviář sv. Maura. Druhá nejcennější zlatnická památka České Republiky Když 17. července roku 1984 kontaktoval jistý občan USA československý konzulát ve Vídni, nikdo netušil, že začal nevšední příběh hledání této ztracené památky, nemající u nás obdoby. Američan nabídl československé straně obchod. Chtěl vyzvednout a odkoupit nejmenovanou památku evropského významu a nevyčíslitelné ceny, která se měla nacházet na našem území. Háček byl v tom, že obchodník jako jediný věděl, kde je ona památka ukryta. Začala hra mezi ním a československými úřady o to, kdo onu památku - tehdy se ještě nevědělo, že to je Relikviář sv. Maura - získá. Tento příběh je nejen nevšední detektivně-špionážní kauzou z 80. let minulého století, ale ukazuje také pokřivený způsob přístupu předlistopadových úřadů při jednání o tak zásadní věci pro naši kulturu. Americký obchodník nabídl československému státu částku 500 tis. dolarů jako protihodnotu za předmět, který nedefinoval. Tehdejší Ministerstvo kultury, které především mělo mít zájem na získání hodnotné památky konstatovalo, že ČSSR transakcí získá nemalé finance a že dotyčná věc vlastně nikomu nechybí. Podobná stanoviska měly také Ministerstvo financí a Generální prokuratura. Jedině kriminalisté se pokusili ztracený předmět najít... Nechte si tento příběh dovyprávět na zámku, je velmi zajímavý. Ve městě naleznete také muzeum starých motocyklů, což potěší hlavně muže. Za shlédnutí jistě stojí překrásné zámecké zahrady, konají se zde velmi často svatby.

KONTAKT: Infocentrum Toužim Jarka Slepičková 603 208 847 [email protected] [email protected]

K nálezu sv. Maura přispěla velkým dílem náhoda, jak už to tak v životě bývá. Dělníkům, kteří zde kopali v zahradách, byla již koncem listopadu pořádná zima, a když se ke všemu přidal ještě déš, odešli kopat pod střechu do jedné kaple, za necelou hodinu udělali objev století… Každým rokem se zde na podzim koná kovářské sympózium V Bečově se právě obnovuje historická botanická zahrada. Livie Klausová se zasloužila o vystavení památky na pražském hradě, čím velice proslavila náš kraj.

Kam dál: Krásno: Malé město ležící ve výšce 700m nad mořem, v srdci lázeňského trojúhelníku. Je proslaveno hlavně hornictvím. Hornické muzeum naleznete vpravo směrem na Horní Slavkov. Přikupte si i pojíž ku malým hornickým vláčkem. Celá prohlídka Vám zabere asi hodinu času. Na zpáteční cestě se zastavte nad obcí a udělejte si vycházku na místní rozhlednu, není to daleko a výhled jistě stojí zato.

ŽLUTICE CHYŠE Mohlo by Vás zajímat:

Žlutice, město bohaté historie a kulturních památek se rozkládá ve svahu nad údolím středního toku malebné říčky Střely sevřené kopci Dlouhý vrch, Hlínovec a Nevděk v blízkém sousedství majestátního vrchu Vladaře. Bylo založeno asi během slovanské kolonizace, jako obchodní stanice na důležité cestě z Prahy do Chebu. První písemná zmínka o Žluticích pochází z roku 1186, kdy měly být majetkem kladrubského kláštera. V období Karla IV. již měly Žlutice organizovanou městskou správu, která vydávala listiny a vedla městské knihy. Hospodářsky se město opíralo o obchod se solí a plátenictví. Během husitských válek jsou Žlutice a okolí opakovaně svědky vojenských šarvátek. Největšího rozmachu dosahuje město v období renesance po r. 1515. V této době vzniká ve Žluticích jedno z nejkrásnějších děl iluminátorského umění 16. století, Žlutický kancionál, jehož faksimile je uložena v městském muzeu. Po třicetileté válce dochází v průběhu 17. a 18. století k postupné germanizaci. Období rozkvětu ukončil velký požár v r. 1761. Význam Žlutic opět stoupl poté, co se staly sídlem soudního a politického okresu (1850 - 1948) a po vybudování železnice (1897). Čtvercové Velké náměstí je přirozeným centrem města. Historické jádro se zbytky gotického opevnění a několikapatrovými zpřístupněnými podzemními sklepy je památkovou zónou. Ve středu náměstí je sloup Nejsvětější Trojice. Z dolní části náměstí se prochází nejživější ulicí ke kostelu sv. Petra a Pavla který patří k nejcennějším stavebním památkám Karlovarska. Poklidný ráz města umožňuje omezení průjezdu dálkové dopravy. Největší památkou je Žlutický Kancionál. Tento kostelní zpěvník je snad nejvzácnější českou památkou u nás. Jeho originál je uložen v památníku národního písemnictví na Strahově. Jistě stojí za vaši pozornost. Vše o něm najdete v místním muzeu. Toto leží v horní části náměstí.


- V muzeu si přikupte také návštěvu místního sklepení, městské domy na náměstí mají totiž dvou až tří patrové sklepy. Pod poštou najdete malé divadlo i lapidárium. - Ve sklepech se obyvatelé skrývali před vojsky Jana Žižky a dalšími dobyvateli města - Zastavte se také v kostele sv. Pavla a Petra - Žlutice mají také přehradu na pitnou vodu, která zásobuje obyvatelstvo až k Žatci - Pro město je opravdu velká škoda, že Kancionál je v Praze, město by mohlo prakticky žít z turistického ruchu

CHYŠE Chyše: Nenápadné městečko se nachází mezi městy Žlutice a Lubenec. Za shlédnutí jistě stojí zdejší zámek a pivovar. Který famózně zvelebil pan Vladimír Lažanský. Podrobnosti a další zajímavosti se dozvíte při jeho prohlídce. Užijte si to v klidu, zámkem vás provede sám jeho majitel, to se mnoha turistům nepodaří.

Mohlo by Vás zajímat: - Pan majitel je potomkem slavného rodu Lažanských. - Najdete zde vystaveny i lovecké trofeje - Dozvíte se mnoho o životě Karla Čapka - Pan Lažanský nedostal objekt v restituci, ale vše si musel koupit. Je jedním z mála, který nezneužil ani korunu z dotací, ale to jistě poznáte i z jeho vyprávění. - Klidně se zeptejte na jeho budovatelská léta, velice zajímavé vyprávění o boji s myšlením úředníků - Za samostatnou prohlídku stojí i zámecký pivovar, který je spojen také s ochutnávkou vyráběných piv.

VLADAŘ MLÝNCE MLÝNCE

Přístup na vrchol je možný pouze po cestě od památníku na slavnou husitskou bitvu u osady Záhoří. Na vrcholu je travnatá plošina, uprostřed s malým jezírkem. Vrcholové plató je porostlé teplomilnými křovinami a zčásti se nachází v ochranném pásmu přírodní rezervace. Plošina je pokrytá širokolistými suchými trávníky. Z nejstarších dob se zde zachovaly mohutné obranné valy, vybudované nejspíše Halštatskými předky zhruba v období 1. tisíciletí před n. l. v době vrcholné doby faraónů se na Vladaři budovalo jedno z největších opevnění v ČR. Opevnění o rozloze cca 120 ha opevněné cca 20 km opevnění a valů. Mohutné pravěké hradiště zaujímalo především vrcholovou partii, zbytky opevnění lze nalézt na západním a severním úpatí vrchu. Mohutné opevnění bylo nejspíše dvojího typu, tj. opevnění vnitřní a vnější. Do vrcholové partie neboli středu hradiště se vcházelo třemi vchody umístěnými na jihu, severu a západu. V dobách počátku hradiště byl Vladař pravděpodobně odlesněn a hustě obydlen. Podle archeobotanických nálezů v náhorní vodní nádrži došlo kolem roku 200 př. n. l. k detrujícímu velkému požáru. Od této doby začalo hradiště postupně zarůstat a vyklidňovat se. Nejvíce se toto místo proslavilo v době husitské. Na podzim roku 1421 se zde bránili husité, pod vedením Jana Žižky z Trocnova, při ústupu od hradu Krasíkova, velké přesile landfrýdu plzeňských vojsk pánů z Plavna. Po třídenním obléhání vojsk se husitům podařilo prolomit obléhání a prchnout do pevného Žatce. V průběhu několika let probíhalo několik archeologických průzkumů. Dle nálezů keramiky se datují počátky tvrziště do mladší doby bronzové, období lidu popelnicových polí.

Mohlo by Vás zajímat: - Archeologové dlouhých 5 let zkoumali hradiště a usilovně hledali pohřebiště. Až mezi řečí s jedním místním člověkem, zjistili, že na pohřebišti mají postaven svůj základní tábor. - Na Vladaři rostou vzácné orchideje a vstavače. - Pod Vladařem, směrem k osadě Kolešov se těžilo zlato


Nedaleko města Chyše naleznete zapomenutou osadu Mlýnce. Je zde jen několik chat, ale hlavně tréninková základna koní pana Josefa Váni. Trenérské úspěchy Trenérským úspěchům žokeje Josefa Váni dominuje devět vítězství ve Velké pardubické. Dvojnásobnou vítězkou v letech 2007 a 2008 byla bělka Sixteen (v letech 2009 a 2011 doběhla jako druhá a 2010 třetí). Po jednom vítězství získali Decent Fellow (2006), Chalco (2001), Vronsky (1997, v sedle sám žokej Josef Váňa) a Cipísek (1996). V letech 2009, 2010 a 2011 zvítězil Váňa (zároveň jako žokej) s koněm Tiumen. Z dalších koní, které Váňa trénoval, je třeba připomenout jména jako Del Sole, Juventus, Mastman, Welldancer nebo Barrow. V roce 2011 získal Josefem Váňou trénovaný kůň Roches Cross (IRE) vítězství v 91. Českém derby. Zranění Josef Váňa je pověstný svým nezdolným životním optimismem, se kterým čelí i mnohým zraněním, jimž se při svém povolání nemůže vyhnout. Jak sám říká, není snad v jeho těle jediná kost, kterou by neměl někdy zlomenou. Základní výčet jeho zranění vypadá takto: zlomenina pánve, zlomená všechna žebra, zlomenina dvou obratlů, pět fraktur levé a tři fraktury pravé klíční kosti, roztříštěné pravé rameno, fraktury zápěstí na obou rukách, zlomenina levé nohy nad kotníkem a roztříštěná patní kost, zlomená čelist, pět otřesů mozku. Nejvážnější zranění utrpěl na dostizích v německém Iffezhaimu u Baden-Badenu 5. června 1994. Při dostihu na jedné překážce spadl z Verona a kůň jednoho z dalších jezdců dopadl hřbetem na něj. Váňa utrpěl těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená. Během převozu do nemocnice se mu několikrát zastavilo srdce a nastala klinická smrt. I přes prvotní skeptické stanovisko lékařů se uzdravil a druhý den po návratu z nemocnice seděl v sedle koně Matia Mou. Dne 13. srpna 1994, dva měsíce po úrazu, se Váňa opět postavil na start dostihu a v říjnu startoval ve Velké pardubické. Ke své nezdolnosti v jezdectví sám prohlásil: "Když se mě budete chtít zbavit, budete mě asi muset zastřelit."

Mohlo by Vás zajímat: - Ve stájích potkáte slavného Tiumena i krásnou bělku Syxtýn - vítěze Velké pardubické - Stejně zdatnou trenérkou je také manželka pana Váni, Pavla. Její tréninkové středisko je na Bohuslavi, asi 2 km směrem k Vladaři.

KARLOVY VARY Indikace lázeňské léčby

Historické Karlovy Vary Město bylo založeno ve 14. století Karlem IV. Podle pověsti je nechal císař vystavět záhy po náhodném objevení termálních pramenů jeho loveckou družinou. Lázně se těšily přízni mnoha šlechtických rodů i bohatých měšanů už v 16. století. Kvůli několika přírodním pohromám se z této doby zachovalo jen málo budov. Většina architektonických památek pochází z 18. a 19. století, kdy město zažívalo "období hojnosti". Vřídelní kolonáda Teplým zřídlům na území dnešních Karlových Varů prý lidé přisuzovali léčivou moc už dávno před založením Karlových Varů. První historicky dochovaná léčba se ale uskutečnila na sklonku 14. století, kdy Karel IV. koupal své nemocné nohy v minerální vodě jednoho z pramenů. Od té doby až do 16. století se karlovarští lékaři drželi výhradně tohoto způsobu lázeňské léčby. Podnět k zamyšlení nad využitím pramenité vody i k vnitřnímu užívání dal doktor Václav Payer v roce 1521. K dokonalosti dovedl tuto metodu ale až dr. David Becher, který se zároveň zasloužil o vyváženost lázeňských pitných kúr. Lázně zažívaly své vzestupy i pády. Návštěvnost ovlivňovaly jak živelné katastrofy, tak i válečné konflikty. Od 18. století se začaly Karlovy Vary rozvíjet a jejich postavení mezi ostatními evropskými lázněmi značně vrostlo. Byly zakládány první veřejné lázeňské budovy a stavby. Město prosperovalo nejen díky zámožným lázeňským pacientům, ale také díky příjmům z prodeje minerální vody a vřídelní soli. Proslulé evropské lázně se odmlčely na téměř 80 let. Oblíbenost Karlových Varů stále rostla a počet návštěvníků se každoročně zvyšoval až do začátku 1. světové války. Po té přišla světová hospodářská krize, 2. světová válka a nakonec znárodnění. Vždy když se lázně začaly vzpamatovávat z nějaké "pohromy", přišla další rána. Po sametové revoluci (1989), kdy se ke slovu opět dostala demokracie, se začaly pomalu rekonstruovat zchátralé budovy a modernizovat lázeňské provozy. Od té doby jsou lázně opět schopné konkurovat ostatním evropským lázeňským městům.


Díky specifickým vlastnostem karlovarských minerálních pramenů a možnosti jejich téměř univerzálního využití se v Karlových Varech léčí pacienti s různými nemocemi. Mezi ty nejčastěji léčené patří: " onemocnění zažívacího ústrojí " poruchy látkové výměny " diabetes " dna " obezita " paradontóza " choroby pohybového ústrojí " nemoci jater, slinivky, žlučníku a žlučových cest " stavy po onkologických nemocích " neurologická onemocnění Nabídky léčebných procedur se lehce liší sanatorium od sanatoria. Záleží na specializaci a vybavenosti zařízení.

Mohlo by vás zajímat: - Ve Varech je převážně ruská klientela. - Rusové také vlastní nejvíce výstavních domů a hotelů ve městě, není to vždy ku prospěchu věci. - Na hlavní třídě si všimněte, po pravé ruce, sochy T.G. Masaryka, Rusové sem často přicházejí a někdy i kladou květiny, protože si jej pletou s Leninem.

Trasa prohlídky města: Nejdříve se vydejte k muzeu Moser, zde si prohlédněte i hu. Vstupenky zakoupíte v pokladně muzea. Pak se přemístíte do centra a navštívíte muzeum Becherovky. Najdete jej na Masarykově třídě pod pasáží. Pak pokračujte procházkou v prohlídce města.

Úterý

Klášter v Teplé Mohlo by vás zajímat: - V knihovně se neustále objevují knihy, o jejichž existenci neměl nikdo ani ponětí. - Místní kuchaři chodí pro nové recepty do starých knih, někdy to jsou opravdu velké pochoutky. - Za klášterem je krásné, malé golfové hřiště, kde vás nechají hrát i bez licence. - Vedle kláštera najdete pěknou zahradu, zde prodávají výpěstky Osada Teplá s premonstrátským opatstvím se nachází na levém břehu říčky Teplé v Tepelské vrchovině 1,5 km jižně od Teplé, 12 km východně od Mariánských Lázní, 12 km jihozápadně od Toužimi. Klášter založil roku 1193 český šlechtic Hroznata a po svém zakladateli získal kromě majetku také znak se třemi páry jeleních parohů. Nový konvent byl osazen řeholníky ze strahovského kláštera. Více podrobností se dozvíte při prohlídce. Určitě nevynechejte prohlídku unikátní knihovny.

Nový Dvůr Klášter trapistů v Novém Dvoře u Toužimi Kdo jsou vlastně trapisté? Jedná se o mnišský řád rámci římskokatolické církve, který se historickým vývojem v 17. století vyčlenil v klášteře La Trappe ve Francii (odtud trapisté) ze světově proslulého cisterciáckého řádu. Navazuje však na něj, o čemž svědčí i oficiální název Cisterciácký řád přísné observace. Slovo observace je latinský název pro pravidlo či řeholi. Trapisté se snaží o návrat k původním kořenům řádu, jak je formuloval na samém počátku 12. století zakladatel cisterciáků Bernard z Clairvaux. Motivem je prostý život, věnovaný modlitbě a práci, která musí každý klášter samostatně uživit. Po velmi obtížném hledání vhodného místa na celém území naší republiky (bylo prověřeno téměř 50 lokalit), jež mělo splňovat podmínku odloučenosti od příliš civilizovaného prostředí, byl pro realizaci kláštera vybrán Nový Dvůr u Dobré Vody. Tato nemovitost je bývalým hospodářským dvorem premonstrátského kláštera v Teplé, který do současné doby chátral bez užitku. Je nemovitou kulturní památkou postavenou v barokním slohu těsně po polovině 18. století. Zároveň je typem památky, na kterou devastující komunistické hospodářství dolehlo nejvíce a přivedlo ji až na konec její existence. Architektonické řešení je výsledkem spolupráce řádu s anglickým architektem Johnem Pawsonem z Londýna a architektem Janem Soukupem z Plzně. Architekt John Pawson je tvůrčí osobností světového formátu a jeho koncepce vycházející z filosofie takzvaného minimalismu je zvláště blízká životu mnišské komunity. Projektoval ovšem také stavby mrakodrapů v Japonsku i Americe. V roce 1999 se začala opravovat a dostavovat ruina statku v Novém Dvoře . Ruina byla dobudována na moderní klášter řádu trapistů. Mniši se do objektu nastěhovali již během stavby a sami se stavbou pomáhali. Komunitu v Novém Dvoře tvoří asi 15 řeholníků


Mohlo by vás zajímat: - Vedle kláštera je návštěvní dům. Zde můžete zakoupit suvenýry. - Pokud bude v době vaší návštěvy probíhat bohoslužba, můžete do kostela. - Do objektu, kde bydlí mniši, nesmí žádná žena, ani jako návštěva

Mohlo by vás zajímat: - Městečkem vede pěkná naučná stezka, není dlouhá a dozvíte se zde vše o místních domech i tradicích. - Natáčel se zde seriál Zdivočelá země - Za návštěvu také stojí místní keramická dílna, výrobky si můžete u majitelek také zakoupit. Je dobré se objednat předem.

Ke vzniku vesnice Úterý se váže známá pověst - podle níž osadu založili němečtí horníci (kteří byli povoláváni Přemyslovci, aby místní lidi učili řemeslům). Pověst říká, že jeden z horníků zabloudil v lesích okolo dnešního Úterý a protože už byl blouděním unavený, tak usnul. Zdál se mu sen o tom, že najde velké naleziště zlata. Když se vzbudil, uviděl havrana, který v zobáku držel zlatý prsten. Horník sledoval, kde havran prsten pustí. Na tom místě pak horník opravdu našel zlato. Z této pověsti je odvozen také znak Úterý - na němž je ve žlutém poli zobrazen kráčející havran se zlatým prstenem v zobáku a nad ním je vyobrazeno paroží s hraběcí korunou. Jednu velkou výhodu toto město má. Přijedete sem třeba ve středu, ale pořád jste v Úterý.

MANĚTÍN Rod Švamberků panství prodal v roce 1544. V pozdějších letech se majitelé střídali častěji. Za zmínku stojí rod Hrobčických, kteří panství vlastnili mezi léty 1560-1617 a za jejichž vlády vyrostl na místě původní tvrze renesanční zámek. V průběhu třicetileté války získala panství Ester Lažanská s manželem Jiřím Mitrovským z Nemyšle. Ten se "zasloužil" o násilnou rekatolizaci obyvatelstva - odvolal dosavadního faráře a dosadil na jeho místo jezuitu. V roce 1625 se proti němu vzbouřili poddaní a obléhali zámek. Mitrovského osvobodilo až přivolané vojsko z Plzně. Před svou smrtí odkázala majitelka Ester Lažanská panství svému bratrovi.

Manětín, městečko na tehdejší zemské stezce z Prahy do Chebu, je poprvé připomínán v roce 1169, kdy zdejší újezd daroval král Vladislav II. řádu pražských johanitů. Ti si v roce 1235 na králi vymohli udělení práva soudu a hradeb. V té době byla v prostoru západní části dnešního zámku vystavěna tvrz a klášter. V roce 1420 dal král Zikmund Lucemburský manětínské panství do zástavy Bohuslavu ze Švamberka. Ten se nejprve stavěl proti husitům, ale poté, co ho v roce 1422 zajali, se nakonec přiklonil na jejich stranu. Panství později převzal jeho bratr Hynek Krušina ze Švamberka. Na manětínské tvrzi sídlil správce (purkrabí). Když Krušina v roce 1455 zemřel, panství po něm převzal jeho syn Bohuslav, který se ostře stavěl proti tehdejšímu králi Jiřímu z Poděbrad. S dalšími českými pány založil v roce 1465 tzv. jednotu zelenohorskou. O tři roky později se spojil s křižáky a podnikal s nimi ničivé výpady na území západních Čech. V roce 1483 Bohuslav od řádu johanitů dědičně odkoupil celé panství (do té doby ho měl pouze v zástavě).


18. století bylo pro Manětín ve znamení stavebního rozkvětu, který paradoxně zahájil velký požár města v roce 1712, při kterém lehl popelem zámek, kostel, škola a polovina města. Bezprostředně po požáru nechal tehdejší majitel Václav Josef Lažanský vyhořelý zámek barokně přestavět podle plánů architekta Tomáše Hafeneckra. O rozvoj barokní kultury ve městě se po smrti Václava Josefa zasloužila i jeho manželka a syn - v Manětíně tehdy tvořili malíři Petr Brandl a F. K. Bentum, architekti J. B. Santini a J. J. Hess, sochaři Š. Borovec a J. Herscher a hudební skladatel Jan Josef Brixi. V roce 1809 byl u zámku založen anglický park. Od roku 1830 sílí protesty proti robotě. Po jejím zrušení, v roce 1850, vzniká nový soudní okres Manětín. V roce 1857 byla vystavěna silnice do Žlutic, současně byla projektována i železniční tra Plzeň - Žlutice - Karlovy Vary. V roce 1869 byla zahájena činnost SDH. V 70. letech 19. století pokračuje výstavba silnic - na Nečtiny, Dolní Bělou a do Kaznějova, později do Mladotic a do Rabštejna nad Střelou.

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

pramen řeky STŘELY Střela pramení v Prachometech na zahradě rodinného domu- přístup není omezen, na úpatí Prachometského kopce (780 m n. m.) v Tepelské vrchovině nedaleko Toužimi, protéká náhorní plošinou v meandrech údolní nivou, protéká VD Žlutice, Žluticemi, pod Chyšemi se hlouběji zařezává do terénu a získává charakter dravé bystřiny, vytváří v okolí Rabštejna nad Střelou výrazný kaňon, nad Plasy se tok opět zklidňuje a vlévá se zleva poblíž Liblína do Berounky. Výškový rozdíl mezi pramenem a ústím 413,95 m. Prameniště Střely bylo narušeno novodobými melioračními zásahy v území a regulací toku (část toku je i zatrubněna), geografický pramen se nalézá na jihozápadním okraji Prachomet (50˚00'26"N, 12˚56'58"E, 705 m n. m.), ovšem mnohem známější a také vydatnější je dolní pramen na východním okraji Prachomet. V K. Varech i v M. Lázních jste viděli a ochutnali léčivé minerálky. Nyní se můžete podívat, jak tyto vody pramení přímo v přírodě, než jsou spoutány a odvedeny do stáčíren. Mnohé z nich jsou opraveny a zpřístupněny veřejnosti. Poj te ochutnat přirodu!

POSEČSKÁ KYSELKA - Posečské prameny naleznete mezi obcemi Prachomety a Poseč. Při cestě z Prachomet je to u lesa vlevo, označeno rozcestníkem. Tento pramen je součástí naučné stezky Kraj živých vod, která vás provede regionem. - Posečská kyselka je zajímavá tím, že zde na velmi malém prostoru, pramení hned tři druhy minerálek, každá jiného složení.


Místo, kde dnes leží druhé největší lázeňské město, Mariánské Lázně, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté. Mocný šlechtic Hroznata založil v roce 1197 klášter v Teplé, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen v lesích a dokonce se zde snažili těžit sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo. O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad. O vznik lázní se významně zasadil doktor Jan Josef Nehr - klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil, že voda v nepatrném množství podávaná několikrát denně upravila trávení, povzbudila chu do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek. Klášter však bojoval o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1818 získává Marienbad statut lázeňského místa. Název Marienbad lázně získaly podle Mariina pramene. Tento pramen byl dávno předtím kvůli pronikavému zápachu nazýván Smradlavý, svůj dnešní název však dostal podle Mariánského obrazu, který blízko pramene údajně připevnil voják vracející se z války jako poděkování za to, že si zde vyléčil svá zranění. O další rozvoj lázní se zasloužil tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který počátkem 19. století začal s výstavbou lázeňských domů a pavilonů. Dominantou Mariánských Lázní jsou především lázeňské parky, díky kterým město patří mezi nejkrásnější zahradní města v Evropě. O tyto přírodní skvosty se postaral Václav Skalník který zde byl zaměstnán tepelským Klášterem jako zahradní architekt. Velmi významnou stavbou v městě je Kolonáda Maxima Gorkého z let 1888-89 dle projektů arch. Miksche a Niedzielského. Vznosná litinová konstrukce byla odlita v železárnách Blansko. Unikátní výzdoba - dřevěný kazetový strop a nástropní fresky je z roku 1979 jejichž autorem je akademický malíř Josef Vyleal. Na lázeňské promenádě můžete také najít populární Zpívající fontánu která každou lichou hodinu hraje jednu z mnoha slavných skladeb ze svého repertoáru a ve večerních hodinách je tato romantika okořeněna světelnými efekty.

NEČTINY V předválečném období byly Nečtiny osídlené převážně německým obyvatelstvem. V protektorátním období jsou součástí Německé říše (Sudety). Po 2. světové válce byly původní obyvatelé vysídleni a území se postupně zalidňovalopřevážně českým obyvatelstvem. O další historii se dozvíte více v novém REGIONÁLNÍM MUZEU.

Na úvod jedna překrásná pověst: V dobách, kdy se na svazích Doubravické hory pásla stáda strakatých kraviček, chtěl jeden ze zvědavých pasáčků nahlédnout pod její kamenný pláš. Každá hora skrývá své bohatství. Mech, les a tráva na stráních tiší ozvěnu jejího nitra. Jen někdy dovolí smrtelníkovi, aby odhalil tajemství. Slujemi, jeskyněmi a chodbami vydechují hory s chladem i své pozvání. Doubravická hora se vypíná nad krajinou jako pevnost. Z lesa vykukují tváře skal, vyhlodané deštěm a cizelované větrem. Pod zelenými duby, které daly hoře jméno, se v létě červenají jahody, z jara září v trávě trsy petrklíčů. Kdysi objevil malý Kuba při svých toulkách na jižním úpatí Doubravické hory puklinu zakrytou křovím. Očím pasáčků neunikne nic, znají každý kámen, každý strom, ptačí hnízda i zaječí pelíšky. Nakoukl dovnitř. Kameny při okraji jeskyně se leskly jako zlaté. Udělal pár kroků, světlo však brzy pohltila tma, jen tu a tam se cosi zalesklo. Snad to byly kapičky vody nebo zlaté střípky, jimiž hora k sobě vábila. Jeskyně se prudce svažovala dolů do nitra. Chlapec zvedl kamínek a hodil jej před sebe. Po chvilce se začaly ozývat zvláštní zvuky, připomínající tichý zpěv nebo zvonkohru. Udivený pasáček chvilku poslouchal, ale pak polekaně spěchal raději na sluneční světlo. Vzdálená zvonkohra mu však tiše zněla v uších a v jeho duši zůstal zvláštní stesk, protože uslyšel zpěv kamenů. Na chvilku se zastavil a poslouchal znovu, jak ho země volá. Zdálo se mu, že jej něco láká do světa v podzemí. Místa, která znal a kudy chodil, mu najednou připadala jako hladina oddělující dva světy. Když vyšel z jeskyně, ani se nemohl po stráni rozběhnout, jak bývalo jeho zvykem. Příští den jej vyzvání hory lákalo znovu. Chtěl objevit její tajemství. S obavou v srdci zapálil u vchodu do jeskyně louč a skrze sí pavučin vstoupil na vlhké kameny. Po několika krocích se plamínek zachvěl a zhasl. Kuba se rázem zastavil, stejně jako jeho dech a srdce, které se pak rozběhlo o to hlasitěji. "Příště se nedám odradit", řekl si "vezmu si lepší světlo." Večer, když ve stáji hledal starou lampu, se ho ptal výměnkář, k čemu ji potřebuje. Chlapec se přiznal, že našel tajemnou jeskyni, v níž zpívá kamení. "Tam sídlí duchové hory, kteří hlídají poklad v hlubině a jen jednou za dlouhý čas jej otevírají pro člověka," pověděl mu. "Musíš však jít k jeskyni sám, jinak tě dovnitř nevpustí. Říká se, že před lety tam zabloudily děti. Teprve za mnoho let prý přišly do vsi, kde je už nikdo neznal, a hledaly svou rodnou chalupu. V ní už však bydleli jiní lidé a ti jim vyprávěli, že se kdysi v hoře ztratily dvě děti, když šly na jahody. Malí poutníci prý zase odešli a ve vsi se vyprávělo, že to byly ony ztracené děti, které se vrátily domů. Byly asi někde, kde neplyne čas." Povzbuzen vyprávěním, vydal se chlapec příští den k hoře znovu. Bloudil po stráni mezi kameny, ale svou zpívající jeskyni hledal marně. Někde mezi křovím se před ním ukryla. Často se pasáček vracel na stráň, ale píseň kamenů už neslyšel. Poklady však chtějí být objeveny, a proto zvonivá píseň Doubravické hory cinká dál i v pověsti. Hora čeká


Mohlo by vás zajímat: - Poslední majitelé Nečtin o majetek přišli na základě Benešových dekretů. Po revoluci si chtěli panství koupit zpět asi za obrovskou částku peněz. Nebylo jim vyhověnou a tak koupili v Anglii 500ha půdy, možná pro místní škoda. - V muzeu si všimněte figurín, jejich obličeje jsou odlitky místních obyvatel. - Často se zde koná sochařské sympozium - sochy zdobí celou vesnici. - Nad vesnicí se vypíná hrad a zámek - není přístupný

RABŠTEJN NAD STŘELOU

Mohlo by Vás zajímat: - Ve spodní části najdete starý kamenný most - vezměte první, druhou, třetí a čtvrtou lichou číslici - dostanete datum 1357, to je doba vzniku mostu, že už to nikdy nezapomenete? Most je starší než Karlův v Praze. - Naopak v horní části městečka najdete krásný hřbitov, je celý v prudkém kopci, jistě stojí za návštěvu - Tento kraj velice miluje režisér Tomáš Vorel, do Rabštejna umístil i děj filmu Cesta z města i jeho druhou část Cesta do lesa. - Nad městem najdete v lesích obrovské skalní město plné viklanůdva nejznámější a nejkrásnější se jmenují Bába a Dědek - celý okruh je dlouhý 8 km, bezva nápad na romantický výlet. - Překrásná je také naučná stezka kolem řeky Střely, ta začíná pod kamenným mostem, v dolní části městečka. - Od mostu vpravo naleznete pozůstatek břidlicového lomu

-

Nejmenší město ve střední Evropě

-

Zajímavé hrázděné domy

-

V roce 1748 jej získali Lažanští

Lažanští přeměnili své hlavní sídlo Manětín množstvím monumentálních sochařských děl v perlu českého baroka a ve stejném stylu zkrášlili i tvář Rabštejna. Na jižní straně zámeckého areálu byl také v letech 1766 - 1767 asi podle návrhu architekta Anselma Luraga postaven kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nový kostel se stal po zrušení kláštera servitů v roce 1767 farním a původní farní kostel sv. Matouše, který stával mezi dnešním kostelem a zámkem, byl roku 1787 zbořen. Význam Rabštejna však postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný sídelní prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavby. Obyvatelstvo se živilo nevýnosným zemědělstvím a řemesly, mezi nimiž vyniklo zvláště tkalcovství roku 1836 zde bylo na 20 stavů. Kromě běžných řemesel zde byly i dvě dílny na malování hracích karet. Poslední šlechtickou majitelkou až do roku 1945 byla Terezie Seilern-Aspang, rozená Lažanská. Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část místní české menšiny. Spolu s ní městečko opustily i poslední dvě židovské rodiny a zakončily tak téměř 300 let dlouhou historii rabštejnské židovské komunity. Zároveň byl z náměstí odstraněn pomník Tomáše Garrigue Masaryka. Válečné operace se vzhledu městečka příliš nedotkly, ale výrazně ovlivnily život jeho obyvatel. Ještě před koncem druhé světové války v roce 1945 bylo navíc v blízkém okolí Rabštejna německými vojáky zastřeleno několik válečných zajatců.


Konec války přinesl odsun německých obyvatel a brzy také ztrátu městského statutu. Po dokončení odsunu již nebyl Rabštejn plně dosídlen a počet obyvatel dosahoval pouze jedné pětiny předválečné hodnoty. Malebnost městečka předurčila jeho postupnou přeměnu v rekreační sídlo. Rabštejn se nadále vylidňoval a ztratil tak i své postavení samostatné obce. Od 1. července 1980 je tak spolu se svou bývalou administrativní součástí vískou Kotančí - částí města Manětína. Postupně zde také zanikly téměř všechny služby - například pošta je uzavřena od roku 1998, poslední obchod byl zrušen v roce 2003.

UBYTOVÁNÍ

CENÍK V penzionu Vladař na náměstí J. z Poděbrad v Toužimi. V penzionu je vám k dispozici 20 dvou a třílůžkových pokojů. Na každém pokoji najdete TV, WIFI připojení a sociální zařízení. Dále můžete zdarma využít i 200 m2 velký společenský sál. Jistě vás potěší také vířivka, sauna, masáže, zábaly, bylinkové lázničky i keramická dílna. Součástí penzionu je restaurace s 50 místy, posezení pod pergolou s možností grilování. Restaurace je otevřena celý den, 7 dní v týdnu.


Ubytování je pro tento projekt zvýhodněno o 35% Cena za osobu a noc 300,-Kč Snídaně 60,-Kč - servírovaná Polopenze 160,-Kč Plná penze 260,-Kč Vířivka 100,-Kč Sauna 50,-Kč Masáže 200,-Kč Bylinkové lázničky 100,-Kč

Pobyt v Chorvatsku:

Živogošće - Blato Termíny: - poslední týden v květnu, červen, září Apartmány jsou plně vybaveny - kuchyňka pro vaření s nádobím, varná konvice, sporák, - koupelna a WC na pokoji, terasa - lůžkoviny, elektřina v ceně

Cena za osobu: 14 EU za den Polopenze: přibližně 14 EU, výhodnější je si objednat jen večeři, ta stojí 10 EU. Potraviny na snídaně nakoupíte v místních obchodech. V ceně pobytu je také jedna společná večeře, včetně vína - většinou se jedná o grilování- ryby nebo maso. Majitel nabízí také zvýhodněné výlety lodí.

Naleznete zde několik kilometrů oblázkových pláží. Tato vesnice je velmi klidná, nenajdete zde žádné diskotéky ani jiné atrakce, neburácí tu motorky ani neřvou silná auta. Místní říkají, chceme, aby k nám lidé jezdili odpočívat.

KONTAKT: Infocentrum Toužim Jarka Slepičková 603 208 847 [email protected]

BEČOV NAD TEPLOU. Mohlo by Vás zajímat: Kam dál:

Recommend Documents