Benjamin Klièka: DIVOŠKA JAJA

Benjamin Klièka:

DIVOŠKA JAJA

Hlava první Znavené pobøeží oddychuje ve vlažné pršce prvé doby dešù. Tø횝 vypaøených vln se rozstøíkla až do pralesù a jako hra duhy vystupuje nad hlavy palem. Slunce, podobno jarému chlapci, jenž všechno miluje nebezpeènou láskou, srazilo paty v zenitu a kráèí k veèerní schùzce. Roj bílých dùstojníkù v tropických pøilbách se potil jako chorý v teplém obkladu. Zvyklí z Evropy hluènì rozkazovat, v obtížnì dusném a hustém vzduchu konžského pobøeží pojednou šeptali, popadajíce jen stìží dech, tak jako umírající ryba. Hle, ctižádost! Ti oèekávají plukovníka Lenôtra, který právì pøijede z dovolené, aby jim pøipevnil na hruï støíbrnou cetku za potlaèení vzpoury. Zatímco se posmívají èernoškám, které nosí mosazné kroužky v uších a na nohou, tìší se jako dìti na plíšek, který ponesou sami na hrdinném svém srdci. Ale nejsou tak smìšní, jak vyhlížejí Jsou neradostnými otroky civilizace, které vyvrhla pøežraná obluda do díže øeznické roboty. Jsou to prùmìrnì dobøí lidé, kterým jen vinou dìlby práce pøipadlo znásilòovat nevinné èerné dìti. Mají také milenky èi ženy, otce, matky a známé. Ti pøeètou v novinách: Poruèík Jean Tirgot byl vyznamenán za chrabrost. A øeknou: Hleïme toho Jeana, je chrabrý, kdo by to byl øekl? Co èeká poruèíka Jeana Tirgot, mine-li ho tato jediná možná sláva? Co po nìm zbude na svìtì, zahubí-li ho mor nebo zimnice a nebude-li zapsán v knize hrdinù? Jean Tirgot obrátil oèi od èerného davu ke kolegùm a pronesl k nim nìkolik slov. Nato pohlédli všichni dùstojníci smìrem k èernošce, stojící opodál mezi družkami. Toto dìvèe pøibìhlo do stanice

ze vsi Utlendula, vzdálené nìkolik kilometrù, jakmile zvìdìlo, že má dnes pøijeti parník s plukovníkem Lenôtrem. Plukovník kupovával od jejího otce pravidelnì dobré øíèní ryby a ona ho pøišla tedy pozdravit a složit mu pokornou otcovu poklonu. Stojí v hovoru s dìvèaty na horké výspì pobøeží, vysoko zdvíhá kadeøavou hlavu a hledá na vlnách bílou skvrnu, která se jiskøí a hraje všemi odstíny, pøibližujíc se pomalu pobøeží.“To je Jaja z Utlenduly. Té, hoši, nechte,“ pravil ustrašenì kapitán Cusset. „Na tu si šil už pøed odjezdem Lenôtre prostìradlo.“ Bílé helmy se zádušivì zachichtaly; padlo nìkolik vojenských vtipù. Jaja v rozpacích sklonila hlavu pøed prškou chlípných vìt dùstojnické smeèky. Rovný nos širokých køídel se zachvìl ve stínu ušlechtile klenutého èela a èerný palouk vlasù na temeni se jí pohrdlivì rozkomíhal. Zatím se scházeli k pobøeží èernoši, aby zhlédli obrovské zvíøe, jež pøileze k bøehu s hlukem a hukotem, rovným pobøežní horeèce. Pøišly i nìkteré zvìdavé dìti, kvièíce jako prasátka. Ženy, nesoucí živá bøemena kojencù, smály se širokými zuby na blížící se podívanou. Od háje palem, jenž sbíhal k pobøeží, letìla sem divoká, køepèící píseò a tanec nìkolika èerných kmotrù tam zavíøil, jako by chtìl naplnit veškeren prostor. Hlouèek štíhlých èerných jinochù se odloupl od skupiny sešlých starcù, aby pøešel blíže ke bøehu; starci, drmolíce vzrušenì, zakrývali jen tajemný strach z parníku, který v nich zbyl z doby mládí. Pøicházel veèer s rudým zápalem svìtlých svých oèí. Ple èernochù vonìla do kraje, vyzaøujíc smutek a pokoøené násilí, tak mírné a primitivní, že dojímalo i dùstojníky. Nad krajem nehybnì kotvil záhadný, tichý pohled rovníku Vztyèený prst plemene ukazoval do nitra zemì, odkud, pøinášen horkým vìtrem, vo-

nìl prazápach pralesa. V podveèerní chvíli stáli èernoši, jako by naslouchali. Jich bílé zuby se zachvívaly, drtíce koøennou chu panenského vnitrozemí a pøejímajíce syrový jeho pozdrav. Chøípí jejich ploských nosù vdechovala jitøící vùni pevniny; ve snech plných svobody jí plnili své hlavy. A z opaèné strany již zaznívá huèení parníku, pozdrav druhého svìta, tvrdý a výsmìšný zvuk všemohoucích, vševládných bìlochù. Na hranici dvou vìkù zde stáli zamlklí èernoši, roztrženi a slouèeni dvìma tisíciletími. Jejich tìla se chvìla tajemností, která se dotkla drsnì dìtských duší. Zápasily o nì dvì neúprosné modly, dvì nemilosrdné moci nad životem i smrtí: pùvod a urèení. Parník pøistál. Odìvy rùzných barev, uniformy tropické ráže. Hold stráže proletìl vzduchem jak chøestící pták. Plukovník prošel. Ruka jeho se zvedá k hlavì, unylé oèi k smeèce dùstojníkù. Má tváønost èlovìka èichajícího po výteèných paøížských hodech k okoralému starému sýru. Odvrátil se od nich a vidí v popøedí èerného zástupu známou tváø Jajinu, vìènì se smìjící jak palma po dešti. Manì se usmál s ní. Kudrnaté vlasy se jí zatøásly nad èelem, jak na nì klade drobnou ruku, jako by pozdravovala svùj osud. Smích u ní pøebývá dnem i nocí, naèechrán ve všech krajích její tváøe, jako bìžec hotový vždycky dáti se na cestu za každým èistým pohledem. Lenôtre na ni myslíval èasto již pøed rokem, než odjel do Evropy. Na rozdíl od svých èerných sester oplývala smìšnì pùvabným studem, jenž, zdálo se, tryskal až z hlubin pudu; chvìl se i v její bronzové pleti, když v obranu temnì brunátnìla, pohlédl-li na ni žádostivì muž. Lenôtra zajímala drobná a veselá její bytost hlavnì pro lásku k dìtem, jíž byla zde obecnì známa. Tahala s velbloudí trpìlivostí již tøetí rok své maliè-

ké sourozence, zpívajíc jim teplým hlasem ptáka všechno dìní své duše. Obìtovala se dìtem úplnì, dala se jimi bíti, kopati, hryzati. Mìla pochopení pro jejich vìèný pláè a dovedla jej hravì utišiti. Lenôtre, jenž pøijel z Paøíže do Konga s dvìma jistotami, spojil se hned na nábøeží s dojmem z Jaji v jediný nekolísající závìr: Jaja pojede na podzim do Evropy. Pøijel sem odevzdat jen stanici svému nástupci, za šest mìsícù mìl nastoupiti úøad v paøížském ministerstvu. Kromì toho byl jist, že mu žena v té dobì porodí dítì. Potøeboval tedy chùvu, leè vzhledem ke svému postavení, vyžadujícímu penìz a reprezentace, chùvu, která nic nestojí. Slovem èernošku. Lenôtra obešel pøíjemný pocit úlevy po mrzutém dojmu z vojákù, kteøí èichali k jeho kapsám, naditým medailemi. Nicménì se vrátil i myšlenkou k nim a kráèel pak s kapitánem Cussetem do stanice. Jaja pod dojmem Lenôtrova pohledu hopkovala pomalu za ním, netušíc, jak o ní rozhodl. Kalichové prsy, nalité životem a ženstvím ještì nepoplenìným, nadskakovaly neobyèejnì se lesknouce na snìdé planinì její hrudi. Radost pobøeží letìla osadou jako jižní vítr, rozhazujíc na všechny strany své oèi. Motýl, jenž je z každého kvìtu, všech barev, všech srdcí. Pospíchala za svou prací, omeškavši se u pøístavu. Její otec, rybáø Pumango, žil klidnì se svými ženami, nemaje o kupce šesti svých dìtí více vìdomí než o šesti prstech, jimiž byla obdaøena každá z jeho nohou. Byl ovšem proslaven šesti svými prsty, nikoli však šesti dìtmi. Nejstarší Jaja byla více jeho ženou než dítìtem a unikla obratnému dobyvatelskému umìní svého otce jen pro žárlivost jeho legitimních žen. Zato pøevzala správu domácnosti a starost o sourozence. Ostatní ženy mìly lehèí údìl práce v plantážích a více nadìje na známosti a na koøalku. Pumango držel své ženy zkrát-

ka, vyžaduje jako vìrný syn Konga, aby se mu rodina vyplatila. Svých žen nemrskal nikdy, zato však je trestal hnìvivými slovy a zvýšením pøídìlu práce. Znal cenu ženy a nesnižoval ranami její síly. Byl to muž rozšafný, vážený v obci; sousedé brali ho na radu, jakmile se jen naskytla pøíležitost; jeho šestiprstost mìla mystickou pøitažlivost a pøièítána jí tajemná moc. Pumango byl svému okolí tak trochu kouzelníkem. Obratný v øešení své malé jmìní a pøíležitostnì je zvìtšovati. Byl to šantala, který umluvil èasto i Evropana; zkrátka osoba velmi vlivná a podivuhodná. Když pøišla z pøístavu, pøehlédla Jaja rodinu jak vùdce posádku: vše bylo v nepoøádku; otec i jeho ženy chybìli, ètyøletý bratr Luengo drápal se hekaje na banánovník; sestra Ciga, nezkrotitelná dobrodružka, jež dostala do vínku schopnost zlézati dovednì i každou výšku, procházela se se svými šesti roky v korunì olejové palmy, budila závistný køik ostatních, jsouc v tomto postavení kýženým zjevem a ztìlesnìním jejich snù. Jaja si dolezla pro sestru na palmu; chytla ji na útìku za vlasy, a jednou rukou ji objímajíc, øídila druhou cestu z palmy dolù; donesla ji tak bez pohromy až v lùno svého svatého hnìvu. Její malé køídlové ruce pøiléhaly dobøe k zadnièkám všech sourozencù, a vykonávajíce toto dílo lásky, získávaly si obdivu a úcty. Toho dne se vrátil Pumango od øeky záhy. Zøejmì byl zvìdav na Jajiny zprávy, leè tváøil se, jako by nemìl zájmu. Jaja musila sama vyprávìti, že se Lenôtre vrátil, že je bìlejší, než býval døíve, že si jí všiml a že se na ni usmál.Patrnì se již tìší na ryby, mínila Jaja. Ale Pumango si hoøce stìžoval do zapomnìtlivosti Lenôtrovy. Dosud mu nièeho nedaroval, až pøed odjezdem do Evropy pøijal množství výteèných ryb. Opravdu, to èlovìka dopá-

lí! Pumango se zašklebil u vìdomí tìžké køivdy. Ryby byly mu jednak potravou, jednak výnosným zdrojem pøíjmu. Pumango vìru nemínil dávati ryby zdarma, zvláštì nešlo-li o ryby ušlechtilé, o ryby s pravým praseèím rypákem, které dal tenkráte Lenôtrovi. Jaja žvatlala ještì dlouho o parníku i o plukovníkovi, ale Pumango neposlouchal. Byl úplnì pohroužen v øešení zmínìné otázky. Pøíštího dne, uzøev Lenôtra, jak pøichází v nádherné bílé uniformì s množstvím zlata a cetek na kabátì, domyslil si, že jde splatit dluh. Jako sluncem se vyjasnilo jeho nitro a v žáru pracujícího mozku uèinìna každá ryba støíbrným frankem èi balíkem evropského plátna. Rychle ukáznil své pøekotné pohyby, a podoben vznešenému bìlochu, vyšel lehce pøed chýši, aby se usadil pohodlnì na zápraží; zkøíživ obøadnì nohy èekal, odhodlán k dùstojné rozmluvì. Jeho oèi, bystøe sledujíce kradmými šlehy cestu Lenôtrovu, vùbec si ho zdánlivì nevšímaly, trvajíce v jakémsi zádumèivém, nepøítomném odpoèinku, jenž kotvil smìrem opaèným. Lenôtre došel k nìmu, odkašlal, a nemoha ani tak upoutati Pumanga, pravil po chvíli: „Pumango jest velký lovec ryb. Nelžu. Je to pravda. Pumango má mnoho žen. Je šesti prstùm a má silné, zdravé dìti. Má ho míti ještì více, ponìvadž velitel chce. Chce mango?“ Pumangovy oèi se rozsvítily, ale neøekl nic. Bìloch je tvor vládnoucí vším, i lidmi. Je chytrý a nutno zmoci též chytrostí. Pumango po krátké úvaze pravil: „Jsi mi dlužen za ryby veliteli.“ Lenôtre se zamyslil. Èernoch mu namáhal mozek, žádal si nejlepšího myšlení. „Ryba nemá pro Pumanga ceny,“ pravil, „ale Jaja cenu má.“ Rozhodl se nyní jíti zpøíma. „Tu cenu chci Pumangovi, lovci ryb, platit, dá-li mi Jaju na službu. Nic zdarma.“ Pumango poèal chápati. Aby dosáhl èasu k rozhodnutí, postavil se zatvrzele na otázku dluhu a opakoval: „Velitel dluží mi za ryby.“ Lenôtre mu koneènì hodil pìt frankù a Pu-

mango, koktaje radostnì jako jeho ètyøletý Luengo, ihned na hlavní otázku: „Jaja? Jaja má cenu sto frankù. Ale musí se dobøe krmiti, musí spát v chýši, musí mít vše.“ Pumango vytušil, že jest osobou dùležitou Rozhovoøil se obšírnì o svých náhledech a položil peèlivý dùraz na postavení svého rodu a na svou obecnì známou vážnost. „Jaja,“ pravil, „je dìvèe z dobré rodiny a práce, kterou bude konati, musí jí být dùstojna“. Lenôtre vysvìtlil Pumangovi, že Jaja bude mít èestnou práci; bude jen chovat.“Jak to, chovat?“ divil se Pumango. „Má paní porodí v Evropì dítì. A chci tedy, aby je tvá dcera odchovala. Jaja umí chovat dìti“ Pumango se zarazil. Na Jajinu cestu do Evropy nemyslil. „A což je možno, aby jela s velitelem do Francie?“ otázal se úplnì udiven obratem vìci. „Jest to možno. Je to ctí pro èernošku, plaviti se pøes veliké moøe a chovati dítì bílého velitele.“ Pumango uznal, že by tím jeho vážnost jen vzrostla. Usilovnì pøemýšlel a koneènì, zvýšiv svùj požadavek na sto padesát frankù, zaèal jednati. Probral všechny otázky, jež padaly na váhu, a sestavoval slovní doprovod ke smlouvì, jíž chtìl svou dceru svázati s Evropou. Lenôtre mu zvolna vìc vysvìtloval a pøesvìdèoval ho o výhodnosti své nabídky. Co tu sjednával, byl ještì starý, poctivý nájem prvního otroka, kde bez podvodu a bez lákání se otrokáø uvoluje živit a šatit koupeného tvora za jeho život a práci. Tento poctivý druh otroctví vymøel už skoro. Dnes naženou agenti bièem svùdných slov na parníky stáda prostých èernochù, toužících po evropském ráji a bohatství. Èernoch zaplatí drahou cestu, živí se za své nastøádané peníze v Evropì, najde-li zamìstnání, pracuje za smìšnou mzdu, z níž musí poøídit své všecko; nena-jde-li práci, musí zemøíti. Jako chlapec, pln dobrodružné krve

a pøetékaje chtivostí života, opouští domov, podoben školáku, jenž zanechal doma plaèící matku nad plným hrncem vonné durry a vrhá se v nebezpeènou pou za smyšleným rájem. Starší èernoši z Konga vystihli rozdíl mezi starou a novou odrùdou otroctví. Pumango vìdìl dobøe, že by Jaja jela s Lenôtrem zadarmo, že by dostala potravu i šat a ještì snad peníze. Nevìdìl ovšem, že v Evropì možno otroka kdykoliv propustit a zbavit se tak odpovìdnosti za jeho osudy. Ale i kdyby takovou možnost tušil, vìdìl, že Lenôtre by Jaju nevydal záhubì. Víra èernocha ve šlechetnost bílého muže je neochvìjná. Lenôtre dojednal kup a louèil se pøátelsky s Pumangem. V tu chvíli blížil se knìz misionáø, vleka pøed sebou oèistec tropù, centový bøich, který nemizel, nýbrž bujel, zaléván palmovým vínem a plnìn antilopím masem a mlékem. Chrochtaje jako nadmìrný hroch, šeptal své modlitby a probíral se rùžencem, jako se probírá lakomec svým bohatstvím. Zhlédnuv Lenôtra, odcházejícího od chyše Pumangovy, pustil s rùžencem modlitbu ke svým opánkùm, a usmívaje se plnou tváøí, valil se k plukovníkovi. Prolévaje pot a sádlo, lišil se podstatnì od Krista, jenž potil, jak známo, krev. Páter Rouge byl si však toho vìdom a vynikal skromností, která to upøímnì doznávala. Bìh jeho nevalného života nebyl z nejpøímìjších a prošel již èastìji pernými soutìskami. Páter Rouge se minul povoláním. Dokud byl ctihodným pastýøem farníkù laurentských, myslil si, že tomu není tak, nebo byl šasten v té bohaté nábožné farnosti. Ale pozdìji, když byl pro skutky rázu velice odvážného a delikátního pøeložen do Konga, aby tu obracel divoké pohany na svatou víru, pocítil náhle, že toto není jeho pravým povoláním. Jal se tedy sloužiti dvìma pánùm, sobì a Bohu. Misionáø Rouge byl dùvìrným pøítelem

Lenôtrovým, jak jinak ani nemohlo být. Knìz a voják, to shoda, plující k vítìzství v každém díle a v každé neøesti. Dobudou svìta, pùjdou-li ruku v ruce, a podmaní každé plemeno plynem znásilnìného náboženství a prachem ruènic. Živé slovo, to chøestìní bajonetù, a válka i vraždìní posvìceno jest vždycky a všude povolným knìzem. Lenôtre se svìøil otci Rougeovi se svým kupem a knìz ho pochválil: Jaja je dívka, která sice pøijala køest, ale žádného vojáka dosud. Je to panna. Hodí se celkem do rodiny dùstojníka. Lenôtre se usmál: „Vy, otèe, vidíte do èernošek? Nevsadil bych ani frank na Jaju a znám její pøednosti.“ Knìz se rozèilil. Chtìl cosi øíci, ale bezradnost jeho zajala každé slovo, vhánìjíc krev proudem do tváøe velebného. Lenôtre pohovoøil ještì o Paøíži, oznámil páteru drobné novinky a rozlouèil se pak, maje cestu na velitelství. Zatím pøicházela noc a v plamenném západu koupala èisté i neèisté. Misionáø Rouge byl povahy mìkké a poddajné. Tropické noci ho pøemáhaly fantasticky pøehnanými vidìními, jež oplývaly hanbou a nahotou. Byl utváøen kupodivu právì tak, že ho vìèná chtivost pronásledovala jako pokušení svatého Antonína. Chlípnost knìze Rougea, prošedši lázní toho veèera, radovala se ohavnì a nestydatì nad snem o Jajinì panenství. Tento muž pùsobil v Africe dvojím smìrem: pøivádìl èerné muže do lùna církve a èerné ženy vedle toho do kouta. Svádìl dìti od devíti let, byl to nestoudník zcela výjimeèný. Dozvìdìv se o Lenôtrovì kupu, seznal, že mu zbývá pomìrnì krátká doba k Jajinu získání. Byl horeènì podráždìn krátkostí lhùty, tím spíše, že Jaja byla èistá jako studánka a tito všichni se radují více, kalí-li vodu co nejèistší. Jda kolem kaple, cítil závan chladu z daleko spícího pralesa. Pozdravil pøed

køížem a bral se k pøíbytku Pumangovu. Vìdìl, že Jaja spává ve zvláštní chýši jen s dìtmi. Ale ona dosud nespala a spatøil ji na rohoži pod palmou. Snad šeptala modlitby k fetišùm. Znal to již dobøe. Ženy setrvávaly v bludu, jsouce i køtìné. Pøišel ji pokárat. Zdvihla oèi a zaznìla pozdravem. Pøisedl k ní, tìžce pøemáhaje znojný vzdor tuku. Odsedla, ale usmála se a øekla: „Bílý pastýø pøišel.“ Vzal její malou ruku a hnìtl ji ve své jak pevné mandlové tìsto. Smála se a mìla tajný strach; vždy tím byl znám - a ona to nechtìla. Øekla: „Bojím se zlého. Bílý Bùh potírá zakázané zlo.“ Vidìl, že z nìho nespustila oèí; ty plály podivnì, divošsky pokornì a prosebnì, a tu cítil, jak málo je právì divoškou, jak stojí se svou klidnou pøevahou nad jeho divým poèínáním. Pozoroval, že lehce ovládá svou stísnìnost, jako kultivované, vysoce moudré stvoøení, že rozvážnì mlèí, nepodnikajíc nic, dokud nebyla dotèena. Stud a závist i nenávist k tomuto dobru ho roznìcovaly. Chtíè v nìm opile zatanèil a zbavil ho poslední špetky dùstojnosti. Poèal se hrabati k Jajiným òadrùm a ke koøeni jejích urostlých nohou. Tu vyskoèila a chtìla bìžet, ale cítila, že jest zajata jeho rukou; trapnost okamžiku jí dodala hlasu, zavolala tiše o pomoc. Vyskoèil též. Jako bìsnící tur sebou smýkal, maje ji v rukou. Zdvihl se zápas a Jaja užila zubù.Vyjekl, zachroptìl, znovu ji chopil a zalomcoval jejím tìlem. Jaju obestøel hustý mrak pudové obrany. Nevládla již myšlenkami ani èiny a konala slepì, co pøikazoval její pud i pùvod napadené ženì. Posléze necítila již odporu, nepøítel byl tedy odražen. Sama vyšla z bitvy s naatým prsem. Potácela se prostranstvím do chýše, tiše plaèíc, jsouc vyèerpána a dojata jakési temné tušení se jí dotýkalo ohnivým køídlem, hrozila se zítøka.

Pøíštího dne pøišla hlídka k Lenôtrovi, aby šel k øece, kde leží Rougeova mrtvola. Bylo to více než hodinu cesty od obydlí Pumangova. Ležel v bahnì zalit krví a na èele jeho byla hluboká rána Pod jeho velkým bøichem zela rovnìž krvavá rána; když umíral, nebyl již mužem. „Ovšem, èím kdo zachází, tím schází,“ dìl Lenôtre. „Vyèkejte plukovního lékaøe.“ Lenôtre znal pátera Rougea. Vzpomnìl si, jak se s ním pøedloni støetl o tìlo èernošky Gambo, již tenkráte miloval a kterou nalezl jednoho dne stlaèenu pod tìžkou kutnou Kristova sluhy. Tehdy myslil v zlosti na podobný èin, ale loajálnost k bìlochu ho pøibrzdila. Teï bylo jeho povinností, aby vìc dùkladnì vyšetøil. Aè se dálo pátrání se vší pøísností, nemìlo kladného výsledku. Nebylo možno dopadnouti viníka, èernošky byly marnì vyslýchány. Nikdo nic nevidìl, nikdo nic neslyšel. Èernoši vrtìli tupì hlavami. Jaja chodila postrašena a nezpívajíc. Její oèi byly oroseny a plály dìtskou lítostí, když mrtvola knìzova, odìna v rubáš, ležela v truhle pøed kaplí. Kveèeru, ježto již opáchla v slunci, byla pohøbena a Jaja želela èlovìka, jenž nezøízenou chtivost zaplatil životem. Byl to pravý divoch, myslila si, a nic èerného nebylo mu svato. Téhož veèera, kdy byl Rouge pochován, vedla Jaja dìti hájem banánovníkù domù. Parno zhnìtlo kraj a palmy sálaly mrtvým, nehybným teplem. Komáøi v souzvuku s motýly složili monotónní píseò, jíž zazníval celý kraj ještì dlouho, než v díži pøírody zhoustla noc v beztvárné ticho. Jajino srdce bylo nabito bolestí jak prales šelmou a šelma se vrhala hladovì na vše, co mìla. Stín výèitky padl na Jajino srdce. Nemìla volat, mìla vše pøetrpìt, Rouge mohl vyváznout smrti. Koneènì, uvažujíc o celé vìci, nevìdìla jistì, zabila-li Rouge ona sama èi odpravil-li jej nìkdo jiný.

Znala dobøe nezkrotné srdce, jež bilo v jejích prsou po pøání rodu, a její rod vìru nebyl z nebojovných. Horeèka se o ni pokoušela. Šla mátožnì, vedouc za ruce dìti, brebentící a neztišitelné. Odpovídala na jejich otázky nepøítomna, zajata vlastními otázkami. Pojednou cítila, jak je tu sama v nasládlém smutku palmového háje. Rozhlédla se tlumeným pøísvitem a vzdychla slabì, jak vzdychává žena, cítí-li samotu. Tu z houštì liány vyhlédl temný oblièej Sliangùv. Sliango byl hoch osmnáctiletý, spoutaný vášnìmi a pøeludy svých snù k dokonalému otroctví. Pružné dítì s touhami muže a se srdcem dobrého høíbìte. Jeho oèi svítily výstražnì a umínìnì Jeho chøípí se chvìlo, sajíc horký vzduch, jeho hlas se chvìl, navštìvuje svìt. A celé jeho tìlo se chvìlo nepokojnì: stále na skoku, v dohodì s vnitøkem obmýšlelo hrùzu a zkázu; zmar mu byl dílem, ze zmaru rostly nejvìtší rozkoše a nové síly, které se mìnily znovu ve zmar. Jaja cítila, hledíc na nìj nyní, že mùže býti všechno v tuto chvíli. Vìdìla nyní, vìdìla. Co byly její zuby, co ruce, co úskok? Vše malé, nicotné, kdyby se nesmiloval. Pøešla, dívajíc se stranou zpìt, vidìla, že stojí na témže místì a že se jeho oèi nehybnì dívají. Dnes nebo zítra. Život èi smrt. Neujdeš mi, budeš má. Pøese vše nechtìla býti jeho; nìco, co bylo proti plemeni, bylo v ní stále. Nemìla potøeby oddati se kdykoliv èlovìku, který ji chtìl, a mìla umínìnou touhu brániti se za každou cenu komukoliv. Ale myšlenka na zápas se Sliangem nebudila v ní ošklivost, jen tajemný strach a var krve. Cítila, že ho má možná i ráda za zbujnost jeho srdce, za nepovolnost myšlenky, za požár citu nehašený v jeho hrudi. Jaja pøidala do kroku a vyšla rychle s dìtmi z háje, ale ještì jednou se ohlédla. Stál dosud na témže místì za kmenem palmy. Jeho oèi svítily nìmým plamenem.

Pumango byl rybáø z lásky. Jako dítì pomáhal otci rybáøi a zùstal vìren otcovu øemeslu. Pøi všem nechybìlo mu èasu, aby promýšlel drobná obchodní taškáøství. Jaju prodal se zadostiuèinìním. Dìti už, celkem vzato, vychovala a za rok mohla se stát zbyteèným bøemenem. Mìl jednu starou ošklivou ženu, kterou hodlal vyøadit ze svého objetí a obìtovat ji blahu rodiny, kuchyni a dìtem. Sto padesát frankù, to suma, s níž možno zaèíti opravdu veliké dílo. Sám byl tím postaven v popøedí svého sousedstva, a jsa znám již døíve svou rozšafností, stal se teï velmi váženým mužem s Jajou mluvil od té doby s pøídechem opatrné úcty a kreslil jí barvami nejživìjšími matný obraz Evropy, jak jej znal z podání. Jaja neželela otcova rozhodnutí. Povahou snivá a dobrodružná, mravy v mnohém pøíbuzná bílým, pøipravena byla ihned opustit vlast. Dar obraznosti, jenž døímal v ní vypìstìn tropickým rodem, zahøímal a poskokem se hnal za kouzelným domovem tìch, již byli pány všeho. Èernoch, když myslí na Evropu, buduje v sobì pøedstavu zázraku, o nìmž darmo co urèitého øíci. Parníky, provizória, jež slouží toliko k pøeplavbì moøe, jsou zemì pro sebe s domy a kuchynìmi, majíce poschodí, což již je zázrakem. Což teprve díla, jež stojí nehnuta v žírné a štìdré krajinì bìlochù, kde se rodí sklo a pivo a koøalka, šperky a cetky, dno radosti? Což teprve mìsta, o nichž jde øeè, že podobna pralesùm hostí tisíce živých a oplývají prací i chlebem! Ráji na zemi, mìsto bílých, Jaja vzpíná k tobì svou náruè, v níž dosud nespoèinul nikdo, leè èerný sourozenec, když naøíkal. Bìh mìsícù stoupal k pùlletí. Dny rozedrané v hodiny klížily se v týdny zvolna, tiše a beze vzruchu: Sliango postál obèas, drže blesky v oèích, za palmou; sleduje Jaju žhoucím pohledem, zavolal na ni naléhavým hlasem; nebo ji chvíli nedutaje

provázel. Pumango chytil velikou rybu, anebo naopak chytil nic. Luengo zlobil a rozbil si nožku. Smrt Rougeova nebyla nijak osvìtlena, Lenôtre hladil Jajiny vlasy, otcovy ženy se nepohodly. Drobnosti, vìci nedùležité. Nic a nic. Jen obraz nového života jako d隝 houstl a houstl a Jaja nežijíc, jen èekajíc, po nìm již bažila. Pøítelkynì ji míjely s významným úsmìvem, prohlížejíce dotìrnì její údy, jež neznaly poskvrny. Tak se dívá, zchudlý na bohatého, když vidí, jak boháè stále získává a jak je cesta jeho pohodlna. Hodnotily ji zcela podle zvyklosti doby, v níž Evropané, zrušivše již dávno obtížné otroctví, provozovali snadný obchod èernoškami. Lenôtre se domníval, že je zamìstnán nad síly. Byla zde øada nevyøízených vìcí, podvody, vraždy a bitky, èernoši zhynulí v plantážích neštovicemi a ti, které pohltily hlubiny bídy a hladu; pak vzpoury, jež potlaèeny, aniž kdo èerný zùstal naživu; pøi tìchto pogromech osobní msty a vycenìného nepøátelství plemen bylo nutno kombinovati do protokolù a raportù všemožné pøíèiny. Velezrada i pohanìní vlajky støídaly se tu vítìznì s pravidelností dne i noci. Lenôtre byl muž velkého rozhledu. Zachovávaje omezenost vojenské osoby, dovedl užívat kouzla energiènosti, a byl proto vážen, aè nenávidìn. Èi jak by se, dítì, dostal do ministerstva? Kariéra je nevybíravá holka, která se snoubí s tvorem všech odrùd, jen když má peèe mocných a nejmocnìjších. Styky jsou kuplíøky, nadhánìjící s prozíravou tváøí kariéøe nápadníky. Schopnosti pak jsou paraziti, kteøí se záludnì dostávají s èekateli na teplá místa a jsou jenom k zlosti. Pamatuj, èlovìèe, že schopnost je drzost, jíž pohaníš svého pøedstaveného, a buï proto, možno-li, pitomìjší než v plotì kùl, abys dlouho živ byl a dobøe se ti vedlo na zemi. Koneènì byly pøípravné práce pøed odjezdem zhruba hotovy. Stanice a její správní okrsek byly v úplném poøádku, aféry

jakžtakž vyøízeny a odstranìny aspoò s povrchu svìta, zkrátka vzornì èisto na všech stranách, nezašlo-li se pøíliš pod povrch. Lenôtre pøedal žezlo nad èernou zemí svému nástupci a èekal jenom na pøíjezd parníku. Ty dny Jaja zkusila mnoho od Slianga. Pronásledoval ji na všech cestách, vynoøoval se hned v houštinách savan a mangrovových lesù, když z Utlenduly spìchala do stanice, hned za vonnou zdí bujné klematis - za mlèelivou chýší Pumangovou. Zprvu ji pøepadal mlèky, anebo s krátkými slovy proseb a hrozeb, pøinášeje Jaje z dalekých lesù nejkrásnìjší kvìtinu svìta, obrovskou hadí orchideu. Pozdìji, zkøíživ její cestu, pøipojoval se k ní na všech pochùzkách, zapøísahal ji a hrozil souèasnì, doléhaje na ni s prudkou nìhou a násilím. Jednoho odpoledne ji vydìsil v polích maniokových, vyøítiv se z nich náhle pøed Jajou na pìšinu. Uchopil ji kolem krku a prosil a žadonil nevìdìl o co, zda o lásku, èi aby neodjíždìla. Jaja se mu chtìla vyvinout, ale sevøel ji úžeji a úžeji; napjala síly a snažila se zmoci ho lstí: „Pus mne, pus, pak ti øeknu, pus!“ Nepustil. Milostný zápas je nesl do vnitra pole maniokového, spájeje brzy jejich tìla v chomáè svalù, zdvíhaje do èlenité výše. Jako sotva dorostlá štìòata, když zkoušejí houževnatì omamnou hru lásky, nemohouce vystihnouti obraty dospìlých, pøeskupovali vteøinou svá tìla, útok a obrana, zápor a klad; pohyby mrštnými, ocelovými utváøeli pøece jen ještì nezkušené a batolivé své milostné poèínání; dìtská neohrabanost podráždìného mládìte zela z každého útoku Sliangova a z každé obranné lsti Jajiny. Koneènì Sliango zahanben neúspìchem, že mu Jaja uniká. Pádila zplenìným polem na pìšinu, smìjíc se poraženému: „Znamenitì! Prohrál jsi, Sliango! Až mne dostihneš, až mne dostihneš!“

Sliango za ní mraènì hledìl a naléhavì hlasem volal: „Jajo, neutíkej mi!“Ale již zmizela, hnala se jako vítr porostem strofantu domù. Radovala se z vítìzství a ještì více ze zápasu samého. Horký dech Sliangùv lpìl jí dosud na tváøi a jeho ruce cítila až v srdci, jež svlažil krùpìjemi své žádosti. Veèer pøed odjezdem do Evropy pøibìhla Jaja do velitelství a padla pøímo do rukou Lenôtrových. „Veliteli, jsou mi v patách a dìsí mne smrtí.“ „Kdo?“ táže se Lenôtre. Jaja zaváhala „Neznám jich,“ dìla pak želíc Slianga. „Nedovolí prý, abych jela do Evropy.“ Zamyslila se na chvíli a pak dodala: „Veliteli, nech mne tu spáti.“ Lenôtre se ozbrojil a chtìl vyjíti. „Nechoï,“ pravila Jaja „Zabijí tì.“ Lenôtre se usmál. Mìl pøece stráže! Vyšel. Noc hlodala kraj a Lenôtre vidìl, že hvìzdy sahají až k horizontu. Rozhlédl se prostorem, a nespatøiv nikoho, oddychl si. Noc nebyla chladnìjší dne, jen ticho a noèní pøísvit urèovaly dobu. Prošel se ulicí a vešel do háje palem, jenž pøiléhal k velitelství. V tu chvíli spatøil v dracénovém listí dva zelenavé plápolající body, a tažen k nim proti vùli, pøistoupil. Byly ty oèi èernocha, opøeného o peò palmy. Lenôtre nahmatal revolver. Èernoch stál strnule a duševní bída zela mu z tváøe. „Kdo jsi?“ „Jsem Sliango.“ „Co tu chceš?“ Èernoch vpravil tìlo v postavení odcházejícího. Díval se utrápenì a prosebnì „Co chceš?“ opakoval Lenôtre hlasitì. „Jaja,“ øekl èernoch a v jeho hlase bylo vše, co pro vzrušení a vinou své nespoutané povahy opominul øíci Jaje. „Jdi domù,“ rozkázal tiše Lenôtre, nakažen pojednou Sliangovou mìkkostí, a bral se znechucen k velitelství. Jak smutno je tu, pomyslil si a zaradoval se, že zítra již odjíždí. Patøil k tìm, kdo chápou všechny bolesti, nemajíce chuti je hojit. Cestou k velitelství se znovu zastavil. Vzpomnìl Slian-

gova temného hlasu a dostal strach. Vyvolal z budovy desátníka a naøídil mu, aby pøivedl dva ozbrojené muže. Vracel se pak doprovázen hlídkou na místo, kde døíve hovoøil se Sliangem. Ten zde stál dosud ukryt v dracénách, zíraje pøed sebe nepøítomnì a strnule. „Co tu ještì chceš?“ ptal se Lenôtre pøísnì. „Jaja,“ odpovìdìl opìt èernoch, a rozmysliv dodal: „Nesmí jeti do Evropy. Zùstane zde.“ Lenôtre naøídil hlídce, aby ho jala. Než se nadál byl Sliango spoután a veden do vìzení. „Zavøete ho,“ pravil Lenôtre. „Až vyjede zítra parník, puste ho na svobodu.“ Vrátiv se do velitelství, Lenôtre zastihl Jaju spící. Nohy køížem, složila hlavu do dlaní, jež rozpeøila jako palmové listí. Sedíc tak pøed stolem, podobala se bezhvìzdné noci, když všechno dìní ztichlo a v krajinì zakotvil jen ševel spánku a odpoèívání. Lenôtrovi zatlouklo srdce, cítil, jak je tu sám. Doufal, že bude Jaja vzhùru, že s ní pohovoøí a zapomene. Nyní tu spala tvrdì, zanechávajíc ho samotì a stísnìnému strachu. Co by dal za lùžko, kdyby je mohl zalehnouti na parníku již dnes! Vyhlédl z okna Sliangùv smutek zdál se mu pøílišným, z jeho hlasu vanulo více než touha: odhodlání. Zdalipak ho øádnì zavøeli? Mìl by se zeptati na strážnici… Ne, cesty do pøízemí se bál. Zahlomozil nohou, aby Jaju vzbudil. Ach ne, ta spala zdravým spánkem upracovaného èistého svìdomí. Lehl v šatech na postel a bdìl až do rána, pøevaluje se a naslouchaje v úzkosti každému šelestu zvenku i zevnitø. Pocit neèistoty ho obcházel a èiny jeho konžského pìtiletí vyvstaly pøed ním pojednou novì, v naprosto jiném, špinavém, pravdivém svìtle. Zdálo se mu, že jsou hodny øeznických rukou: vznášely se pøed jeho oèima nezahaleny a neozdobeny, v úplné nahotì své krvavé ukrutnosti. Uvažoval po celou noc, a vraceje se k živé

minulosti, stydìl se velmi jako muž za høíchy jinošské. Ráno zdøíml, a když se prohlodal k probuzení, Jaji tu nebylo. Jeho zavazadla, hojná poètem i bohatstvím nashromáždìným v Kongu, èekala v prostorách domu. Bílý a èerný sluha je pøekládali a kupili neznámo proè støídavì v pyramidu a v krychli. Nemìli prozatím nièeho na práci. Všichni, zøejmì už pøipraveni, èekali jen na osvobozující zahoukání vodního domu. S podlitýma oèima morèete odtáhl posléze Lenôtre z tísnì velitelství, aby vyhledal Jaju. Dal se donésti do Utlenduly a našel Jaju mezi sourozenci pøed chýší Pumangovou. Byla stále ještì odìna do staré suknì, rozedøené a roztrhané, v níž chodila vlastnì nahá. Zavolal na ni, aby se pøistrojila, že je èas k parníku. Dal jí již pøed týdnem ušíti lehký šat po vzoru evropském a daroval jí prastarý obnošený tlumok, do nìhož mìla vzíti své všecko. Jaja vyskoèila, a zmizevši v chýši, zjevila se v nìkolika vteøinách odìna. Na nohou mìla nezvyklé trepky a dokonce i èepici na hlavì. Slušelo jí to; stala se žádoucnìjší, když tajemnì ukryté a tím zdùraznìné prsy vzduly jí živùtek. Byla ponìkud v rozpacích, ale k louèení pøistoupila vesele. Chápala se po øadì dìtí, a tišíc jejich blekotavý pláè, pøedávala je nejstarší z žen Pumangových. Ta zvìdava vyšla a místo dìtí hledìla si podívané. Jaja nepozbyla ani slzy, pohled v pøíští zaléval radostí nejkrásnìjší, jež sluje oèekávání. Zdejší její dílo, ty vypiplané dìti, je hotovo. Z pohybujících se bezduchých tìlíèek uhnìtla lidi s øeèí a myšlenkou, cenné sourozence. Nyní jde tedy za dalšími cíli, aby naplnila svùj tichý úkol na svìtì. Hle, hladí dìti bez tíhy a smutku, naivní dusíc hrozící náøek. Jako kováø, když okoval konì, odchází s radostí a zadostiuèinìním. Ještì jen krátce pohlédla za dìtmi a vešla do chýše otcovy.

Pumango, jenž tajnì pohlížel na celý dìj, pøijal Jaju mlèky i dùstojnì, a klada jí ruku na rameno, hrdì s ní vyšel. Ne, Pumango vyprovodí svou dceru až k pøístavu! Èerná dcera, odcházející do vlasti bílých, budiž otcem vyprovozena až na práh rodištì!Na dùkaz opravdového rozhodnutí vzal Pumango Jajino zavazadlo, v nìmž v tiché shodì vedle sebe ležely listy palem a cetky, skoøápky z kokosu sloužící za talíø i lžíce dlabaná z tvrdého døeva; zde ležely také odložené fetiše a divošské šaty, o nichž Jaja nevìdìla, že nebudou již obleèeny, leè o samotì pøed støepem zrcadla. Stanice byla daleko, ale dìti s pøestávkou pøed velitelstvím vykonaly obtížnou cestu s Jajou až do pøístavištì. Jaja byla støedem zájmu a jediný pøedmìt hovoru. Cestou pøipojovaly se èernošky, podivujíce se nepokrytì pružné Jaje v evropském šatì. Závist slavila hody. Bílé oèi v hladinì temné pleti se pohybovaly mezi láskou a nenávistí. Nechybìlo ani jízlivých poznámek a øeèí plných nestoudných komentáøù. Jaja prý z domova odjíždí, aby sbydlila s celou Evropou. Za neèistým øemeslem kráèejíc nadýmá se, jako by šla sloužiti bohùm. Rozbila stan svùj na špinavé pùdì, a všichni ji obdivují. Fí! Hovory vedeny byly arci nablízku, aby neušly Jajinu sluchu. Slyšela dobøe, nemrzela se. Znala své sousedky z pøedmìstí stanice; za každou ránu se usmála jako škádlené dítì a nádavkem pohodila hlavou. Ke všem, jež tady opouštìla, zažívala dnes z milosti svého štìstí i povahy èirou, dojatou, radostnou lásku. Cestou k pøístavu pøipojil se Pumango znovu k Lenôtrovi, pøed nímž nosièi vlekli zavazadla. „Jaja,“ pravil zhurta, jako by se hádal, „bude lehati v domì svého pána a jísti jeho vydatnou stravu.“ „Ovšem,“ øekl Lenôtre, aby se ho zbavil, a pøidal nervóznì do kroku.

Ale Pumango se nespokojil. Kdy pøijede Jaja k otci? Á?“ vyzvídal dále. „Až bude chtít,“ odpovìdìl zas nevrle Lenôtre a dal se do hovoru s bílým svým sluhou. Pumango se vzdálil, dohánìje Jaju hopkavými kroky. „Všechno jsem sjednal,“ šeptal jí dùležitì. „Žít budeš velmi spokojenì.“ Byl u vytržení, a co se s ním dálo, nikdo neví. Mluvil hlouposti, k nimž s rozvahou mísil staré moudrosti plemene. Pouèoval Jaju jako bílí otcové, a høímaje pøání i rady nad vzdalujícím se snìním své dcery, zjevnì se radoval. Všímal si okolí a s potìšením seznal, že je dokonale obdivován. Jaju mrzelo, že se neovládá, vychloubaje se jejím štìstím a vypínaje zbyteènì svou sporou postavu. Vìdìla, jak tím zbyteènì podnìcuje závistnì bøitké jazyky žen. Koneènì se pøed nimi zjevila pláò a zèeøené vlny zdvojnásobily tep Jajina srdce. Množství èerného i bílého lidu tísnilo se na prostranství. Vojáci, seøazeni na mole, vzdali èest, stojíce jako vytesaní. Lenôtre se blahosklonnì usmíval a vichøice lidsky sobecké radosti troubila v nìm, když si pøedstavil, kolik zde ještì vojákù zemøe a jak dlouho zde budou vláèeni ti, kdož zubaté posléze pøece ujdou. Proto se usmíval, dojat možná opravdovì srovnáním paøížského námìstí Svornosti s touto skromnou prostorou poblíže pralesa a smrtonosných bažin. Promluvil s dùstojníky nìkolik srdeèných slov a jako náplast pøilepil všem, kdož dosud nemìli, poslední medaile, jež mìl k dispozici. Sliboval pøímluvu v ministerstvu a žádal, aby mu bez okolkù psali svá pøání. Radost byla veliká; tøeba vždy obáván a nenávidìn, Lenôtre stal se odjíždìje krásnou minulostí, jež se nevrací. Jaja v obøadné atmosféøe zvroucnìla. Køik dìtí ji spoutal v kytici nìhy, jež rozkvetla pro všechny stejnì. Pohøešovala jen Slianga, jenž sliboval únos a smrt . Mar-

nì ho hledala v zástupu, aby ho louèením odprosila za všechny ètverácké pøekážky, jež kladla v cestu milostné jeho snaze. Nebyl tu a ani ve vesnici o nìm nevìdìli. Jaja vzpomnìla ho v této poslední hodinì laskavì a bez pøedsudkù. Koneckoncù to byl pøece jen milý a srdeèný chlapec! Jedinì jeho byla by si snad v Utlendule zamilovala, kdyby byl býval jen ménì horký, ménì divoký, žárlivý. Vítr vášnì ho unášel a on se nemohl jeviti v plné své podobì, nejsa tu celý, jsa rozvát po pralesích láska ho trýznila, ale on nemiloval, znal jenom násilí i ve své nìze a prosbì; chtìl podrobiti, podmaniti, a pak teprve pokornì milovat. A tím více trpìl a plápolal zbìsilým ohnìm. Ráj srdce zplenìný bouøí žárlivosti a ukrutenstvím despotické touhy… Parník zahoukal. Hnutí v hladinì lidu se zdvihlo. D隝 hlasù, škály pozdravù, shon v podávání rukou. Prak oèekávání se uvolnil a rozèilení vzneslo se až k nebesùm: Jajou cloumalo pohnutí. Poznala, že je nepatrnou Jajou, která èiní nìco úžasného.V tu chvíli Pumango pøikroèil až k Jaje; dal spadnouti nìkolika slzám na ruce dceøiny. Jaja zavzlykala. Roj dìtí je obklopil, muchlaje její nové evropské šaty. Rozdávala hubièky na všechny strany, sí citù se ztrhala, až propadalo všechno do rokle náøkù a nìh. Ale již ji nese proud lidu k nástupišti. Dìti zanikly v lese tìl, jen Pumango, otec pozdì probuzený, hnìte bolestnì otužilé srdce, a zapomínaje pro své pohnutí opatrnosti, vleèen jest dcerou na mùstek lodi. Lenôtre, jenž stále pozornì a nadmíru chladnì hlídá svou chùvu, radí Pumangovi, aby se vrátil. Leè nelze. Nese ho proud. I vidí se již nepøíliš potìšen v Bábelu evropských mìst. Bílý zøízenec ho však prozøetelnì zadržel a mrštil jím ještì v pravý èas zpìt, až chøuplo rybáøi ve starých kostech. Tu otírá zkrvavenou skráò, jíž dopadl na zábradlí mùstku, a kyne

dceøi, jež stoupá poschodím lodi jako k nedostupným nebesùm. Vidí, jak Lenôtre Jaju vede, jak ji pøistrkuje k zábradlí paluby. Jaja se slzami usmívá a její šat vane v proudìní vìtru a slunce. Dìti vykøikly pozdrav a Pumango béøe nejmenší na lokty, aby uzøelo hrdinku dne. Vše ostatní zaniká, není než Jaja na parníku. Èerné plemeno pocítilo se jednotkou. Jízlivost utopena v slzách a ve vzrušení a èernošky pevniny jsou zase Jaje pøítelkynìmi. Duch úžasu krouží mezi nimi a spájí vìdomím pospolitosti, co rozdìlil na chvíli kvas ženských srdcí. Parník se hnul a v lidu pøed pøístavištìm tøeskl jak bomba pocit nìèeho osudnì tvrdého. A byla to Evropa, která jimi lomcovala. V tu chvíli zlomilo se cosi v èerných a na mole poèalo se s øevem køepèení. Kdesi zadoutnal oharek hudby, i vzplálo vše závratným plamenem hrùzy a úžasu. Bylo to jako dìs ze všeho, co jest, co mùže býti na svìtì Jaja pøehlédla pestré prostranství. Tu vidí, že se na nìm jako prut mìdi vzpíná tìlo èernocha úprkem k pøístavišti. Byl to Sliango, jak jinak nemohlo býti. Bozi vìdí, co ho zašlo, myslí Jaja tisknouc své srdce. Nepøišel vèas a nyní stojí rozvìtven pøed moøem a zírá k netvoru, který mu odváží do daleka Jaju. Vyschlo jí vzrušením v hrdle, zmámenì kyne chlapci. Snad ji poznal. Snad ji vidí, ach Sliango - jak ho tu trápila! Hledí stále, hledí jen za ní, a jeho oko bìsnící, nìžné a bezpomocné nehybnì stanulo na lodi. Tak plynula, plynula tiše - a byl již jen lesklou teèkou v matné ploše opuštìného nábøeží, když Jaja procitla z myšlenek poprvé vážných. Nemohla pochopit, že jest, co ji odnáší z Konga.

Hlava druhá Smrklo se, nebe prokvetlo hvìzdami a opìt svítalo, aby byl den. Loï plula bouøí a zase tichostí zkrocených vod, ale slaná pláò vøela stejnì a kymácela se jako hnìtené tìsto veliké pružnosti. Dým parníku putoval mlhami, vláèen nad moøem a slunce žhnulo podlahu paluby. Jaja se mnohému pøiuèila. Bylo jí Lenôtrovi vykati; donutil ji užívati radìji nìkolika kusých francouzských slov než plných a sytých vìt její mateøštiny. Než se zjevil obraz mìsta Marseille, nauèila se sloužiti Evropanu. Moøská nemoc, jež úplnì míjela její bytost, pronásledovala Lenôtra s úporností utkvìlé myšlenky. I obsluhovala ho, zmoøeného a bledého vojáka civilizace, držíc v rukou støídavì jeho hlavu a kalíšek koøalky. Puzen strachem pøed výsmìchem, vyvolil Jaju k osobní obsluze, pøedstíraje, že ji chce zauèit v domácí práce, a vykázal èerného i bílého sluhu do oddìlení pro èeleï. Stávalo se, kdykoliv brázdil moøe, že vlastní sluhy k sobì nepøipouštìl, nebo se stydìl pøed vojáky za své stavy na lodi. Jaju nepokládal za nebezpeènou své povìsti a nelitoval, že ji ponechal nablízku. Zhýèkanost vypìstìná zvykem došla tu úkoje v každé nepatrnosti; jen dar tìla, po nìmž bažil, neodvážil se z rodinných dùvodù od ní požádati. Loï plula dnem i nocí dál, nedotèena pohledem zemì. Až posléze prohlédlo nové pobøeží a na nìm se zjevilo jako šedý stín hrotnaté mìsto zahalené v páry. Ó cizí mìsta, tající bohatství kouzel a zázrakù, roj snù vás obchází a zažíhá srdce ujíždìjících plamenem oèekávání! Ó mìsta cizí, jichž omamná vùnì zastírá bídu a bolest jich nitra, syrové kvìtiny na pùdì neznámých zemí, jak úrodný cit po vás vzchází v srdcích, jsou-li jen mladá. Svár štìstí a bídy uniká a divák béøe si z obrazu mìsta, co srdce ráèí. Chøestìní pe-

nìz a náøek hladových pøehlušila hudba novoty a pablesk slièných celkových tvarù zahladil sveøepou skvìlost bank. Koneènì se loï blíží tak, že vidíš i život v nehybném døíve obrazu. Jeøáby pracují, kola se toèí, tuny se zdvíhají a nakládají; nevidíš jen, že s tímto dìjem padá bídou a hladem na sta lidí, jak stouplo zboží, jak klesl frank. Obchod je meè, jímž vládne, kdo ho tøímá, a rukoje jeho je pevná, jakkoliv hnije. Kovové lodi se vzdalují a pøiplouvají’ nesouce zboží a otroky z osad, tanec stožárù naplòuje záliv a zmatek kymácí se na molech; øev se snáší do klína horoucích pekel, jež slují pøístav. Sem pøirazila udýchaná loï s Jajiným štìstím a s Lenôtrem. Nastává ruch, skøípot mùstkù a hrdel, zmatek zakotvení. Hluk splývání èerného a bílého svìta zadrhl zde koneènì uzel dlouhého pouta. Plukovník svìøil Jaju s èernochem bílému sluhovi a odjel hned autem do mìsta. Afrièané však stojí v pøístavu jako v pohádce. Lodi i pøísné jeøáby, lidstvo i nìmé domy je udeøily pøímo do hlavy, i vypadl z nich prales a klid a ticho, aby tu zavál vichr civilizace. Jaja vidí úžasné stvoøení evropské: dùm o pìti patrech se støechou v nebi, odkud pøichází blesk Ale vidí i vozy, hnané bez potahu, kovový stroj, jenž letí do výšek, a úžasnou bezpeènost ve tváøích bìlochù, žijících ve znamení pohromy a smrti. Bílý sluha Jean, krhavý odlesk svého pána, opuce napodobující pochybný vzor, houkl si teï na evropské pùdì sebevìdomìji na dìti Afriky a poèal øíditi vìc pøepravy zavazadel. Pak, brebtaje nesrozumitelná slova, aby byl dùležitý, vlekl èerný pár do krèmy, jež hluèela zahalena v øev a dým. Zde jeèela hudba aristonu a opilí plavci podávali si sklepnici. Pach krmí s cibulí a pøichycenou jíškou stoupal ke stropu a jako míè se vracel v chøípí. Jean usedl, a pokynuv èerným, aby ho následovali, zkušeným již pošklebkem stíhal rozpaky

divochù. Usedali ke stolu s bázní. Poruèiv tøi jídla a tøi koøalky, zaèínal Jean okázale jísti, vytrubuje, aby se uèili evropsky stolovat. Jeho vzor vnikal v obratné jich údy snadno, leè obøad jídla z nich køesal touhu jísti, jak jídali od narození. Koneènì pozdvihl Jean svou sklenku a spìšnì ji vyprázdnil. Tu Jaja, pøedšedši èerného druha, vypila svou èíšku, aniž se zachvìla. Jean k ní pocítil tajnou úctu, ale usmál se shovívavì. Objednával pak další koøalky. Jaja hledìla plouhavým dýmem do tváøí zpitých plavcù a jihla ve stínu bodrého øevu, jímž chodil alkohol, kose mnohé. Koøalka je klisna širokého høbetu, na níž jest dobøe jezditi tìm, kdož se vlekli dlouho moøem èi utrpením. Uhání s jezdcem, který pøehlíží slzavé údolí a všechnu pozornost daruje letu, jenž dráždí a unáší do daleka. Zlo øemesla a život plný strastí leží pod kopytem rùžové sklenice, z níž plyne øeka zapomenutí, by chvíli jen. Ale i Jaja vsedla na kùò. Spìch aristonu viklal jí v sedle, leè jela. Pohár hudby pøitiskla k ústùm, když pøed oèima vrhla sklenice mlhu, z níž vystoupil Sliango. A obraz trval, její nohy, dráždìny k tanci, se míhaly pod stolicí; žár pralesa dýchl jí do tváøe a skuteènost zbabìle ustupovala pøed majestátním pøíchodem snu. Sliango stál, a rozepjaté ruce, hledìl do Evropy, kde sedí Jaja s koøalkou v hlavì, roztoužena a vesela. Jaja se usmála. I èerný sluha Atiala byl zasažen vírem hospody a oèi jeho hoøely modrým plamenem. Promluvil od pøíjezdu prvá svá slova, a po minutì jal se již køièeti, když jeho jazyk, zmotaný v tøi uzly, se rozvázal. Tu pøicházeli plavci, nasycení vdìky sklepnice, a poèali laškovat s Jajou.Vzpurný cit zdvihl její ret; zlobila se, vytržena ze snu: Sliangùv obraz vyráželi jí z ruky a on padal na poplivanou zemi, døíve než mohl býti políben. Chtivý obr s èerveným bìlmem napil se pøíliš ze sklenky odvahy a pøišel cloumati jejími òadry.

Zakøièela cosi a plavec pobouøen zrudl. Chápal se naléhavì jejích rukou a ptal se, ví-li,s kým má co èinit. Ujišoval ji, že je krasavcem, a koneènì sáhl, kam nemìl. Tehdy Jaja vstala a zasekla nehty do jeho kladiva pazouru. Bílý sluha, džentlmen Jean, se smál, až poletoval pod ním stùl. Neøekl slova. Tu èerný sluha vyskoèil z lavice jako prut, a nastraživ høbet, pustil se pak s obrem do køížku. Odletìl jako slupka do kouta krèmy, ale vydechnuv zlovìstnì vstal. Hospoda zmìnila tváønost a smích se promìnil v napìtí divákovo. Jak tygr se schýleným høbetem bral se Atiala ze svého ponížení vstøíc obru, jenž èekal s pìstí svinutou.Tu se vzepjal èerný, a vymrštìn prací svých svalù do výše, zmocnil se v letu obrovy hlavy a snížil ji k zemi. Pøišlápnuv jeho tuènou krkovici, dal mu pak èichati ponížení, z nìhož sám vstal. Hospodou probìhl tleskot a Jaja se poklonila Atialovi. Nato zdvihl èernoch svou štíhlou nohu a obr se vracel z mrákot do hospody, drápaje se po žebøi života vzhùru. Pak odtáhl, vysmíván druhy. Když pøivedl Jean èerné svìøence na nádraží, pøistavil je ke stìnì a pøikázal jim, aby se odtud nehnuli. Sám odešel ve vìci zavazadel. Nežli se vrátil, uzavøela Jaja s Atialou dobré pøátelství. Dva lidé jednoho národa zakoušejí v cizinì zmì dùvìrných citù, jež jsou hlubší, èím vìtší jest dalekost domova. Hrot ciziny je otupován rodáckou družností a pohoda mateøštiny, znící ve zdech ciziny, stojí nad srdcem podobna strážnému andìlu. „Nyní,“ pravila Jaja, „pojedeme po souši.“Ano,“ pravil Atiala. „Takové dráhy vidìl jsem už na obraze. Bratr mi pøivezl jejich snímek, když pøijel pøed lety z velké vojny.“ „Tvùj bratr byl v evropské vojnì?“ „Ano, odešel se svým bílým velitelem,

když ho volali do Evropy. Bojoval s pìchotou u velkých mìst a míval pušku i bajonet. Odìv a opasek pøivezl si domù a stal se starostou naší vsi.“ „Odkud jsi?“ „Z Okotamby, je to pìt dní od pobøeží.“ Jaja vyprávìla pak zevrubnì o svém pùvodu. Nádražím pronikl hvizd lokomotivy. Oba se ohlédli, pozorujíce klenbu perónu. Plnila se dýmem odjíždìjícího stroje a hlukem obecenstva. Srdce Jajino se chvìlo zimomøivì pod dráždivým dotekem Evropy. Chladná ocel konstrukcí a strojù pronikla jejím nitrem jako poèátek nemoci a horeèka se jala bušiti do jejích skrání. Jaja upozoròovala Atialu na rùzné drobnosti nádraží a hovoøíc o nich zakoušela tajemnou radost poznání. Stáj živých strojù, z nichž èiší vítr všech mìst a zemí, jest bohata zvuky a pohyby, jak rachotí pout a návrat. Železná cesta zatknutá do dálek, v níž lká i plesá lid docela neznámý a kde se právì dìje, èeho nevíme, ta železná cesta je tu… Již se dostavil Jean a pak Lenôtre. Pøíchod k rychlíku se otvírá. „Zavazadla?“ „Již jsou ve voze, plukovníku.“ „Nuže,“ dìl Lenôtre, „strète ty èerné do vozu a pøineste mi pak ruèní tašku. Sedadlo èíslo tøicet dva. Lenôtre stál na perónì, a rozjaøen z mìsta chodil s lehkostí dvacetiletého poruèíka. Usmíval se rozpakùm Jaji, když stoupala na vùz, budíc pozornost bìlochù. Ale již se vracel Jean, a vleka tašku, stavil se do pozoru. Lenôtre vkroèil do vozu prvé tøídy a Jeanovi, jež kladl do sítì zavazadlo pravil: „Jean, jdìte nyní k nim a vrate se asi za hodinu. Budou potìšeni jízdou.““Prosím,“ dìl Jean a páteø se mu zlomila než zmizel, uctivou úklonou. Vlak se dal v let. Jajin sen se plnil a sledoval pravdu, jež uhánìla. Bìh kol drtil píseò a rodil se hluk. Okna pøejímala obrazy kraje nesouce k oèím obdélník svìta vždy rùzný, jak èiní život. Stíhání pøedstav, poøádané úprkem, divadlo vìènì nové a pilné, dech èasu

a prostoru. Nikde ve vlasti nevidìla toho Jaja. Pláè uniká z rozpolceného vzduchu, jak supí vlak, jenž se øítí v objetí lesù a luk i mrtvých vesnic, úhorù, mìst a plání. Samota, tonouc v závrati úprku, zpívá hroznem rezed a orlíèkù, pro jejichž zjev není ani v Jaje jména, a ryènost práce, vanouc z dílen továrních mìst, dává se na cestu závodem s rychlíkem na Paøíž. Ó hrùzo krásy vždy jiné, osudná nesmazatelnosti okamžiku, pravdo kamenná, nevykoøenitelná.! Co bylo jen mžiknutím smrtelného oka, tušením bludných smyslù, trvá v prostoru vìènì, nesmrtelnì. A ty, zázraèné vozidlo, okøídlený kouzelníku, letíš s námi svìtem jako neúnavný prùvodce a ukazuješ nám, jak je vše lehké, vìèné, a pøece pomíjející. Zdviž vzdechù plyne z nás do výše nebes; co kolem nás tvrdì trvá a žije, uniká rychle a navždy. Duše pasažéra, poranìna životem, klesá do klína tvé mechaniky a odpoèívá na chvíli bez života životem okolí; tak se hojí jako jitrocelem, zapomínajíc, že zraòuješ ty, kdož leží na tvé cestì. Nebo: slyš vlastní své kroky, vlaku, boty sedmimílové! Zda nevnášejí se svou záøí i nemoc a bídu a ukrutenství do úrodných zdravých krajù, plníce neúprosný úkol civilizace? Vlaješ, prapore, vlaješ, ale rozedrán, pøikrývᚠpøece jen štìstí Jaja pohlíží v nenasytnost stroje, jenž harcuje podoben ohnivému draku; pozoruje tunely a mosty a diví se velmi bìlochùm, kteøí si sedí klidnì v lavicích, nepostihujíce zázraku. Jeden z nich pozøívá peèené stehno husí a druhý zalévá vínem, stráviv už jídlo. Vráska lesù pøebìhla ještì tváø žírného kraje, pak se zjevily znovu domy, vlak zastavil. Vìtšina cestujících vystoupila; opouštìli houfnì nádraží, štváni výdìleèností a hnìvem ošemetných støeèkù bohatnutí. Køeè, která sužuje nohy starcù, lomcovala kloubovím tohoto mìsta, jež staletí obchoduje. Znovu se vlak hnul. Jaja s Atialou osa-

mìli; Jean odešel do vozu pánova a jediný cestující jejich oddìlení, jenž døíve navazoval s Jajou rozmluvu, zabral se do èetby novin. Posléze ztratila i spoleènost Atialovu: usnul tvrdì a zhroutil se v náruè lavice. Tu spolucestující odložil noviny a pøisedl k Jaje. Odkud a kam prý jede? Jaja mu øekla lámanou francouzštinou celý svùj pøípad a muž jen pokýval hlavou. „U vás v Kongu,“ pravil po chvíli, „nejsou stydlivé a neskrblí nìhou jako v Evropì.“ Jaja jen zpola rozumìla. „Ne, proè by se stydìly?“ odpovìdìla. „A chodí nahaté,“ dodal muž køeèovitì se usmívaje. Jaja pozorovala lesklý kmit, který se zahostil v jeho kalném oku. „To není pravda,“ odvìtila, „máme také šaty.“ „Ale Eviny,“ zasmál se zase pán. I tomu Jaja porozumìla, vzpomínajíc náboženských hodin pátera Rouge. „Nosíme, co potøebujeme, u nás je teplo,“ pravila. Zastihujíc divý plamen mužova zraku, vyklonila se z okna, aby unikla jeho pohledu. „V Evropì budete potøebovat penìz,“ slyšela ještì za sebou „Nechcete si pøivydìlat?“ Jaja se tváøila, že neslyší, a ještì hloubìji se vyklonila z okna v chladný, nesdílný veèer. Ale ruka vytrvalce, jenž ví, že každý musí mu sloužit za dávku støíbra, jež tøímá opatrnì, zkusila štìstí u èerné krásky a sklidila vzápìtí ránu. „Hloupá divoško, hloupá divoško,“ lál Jaje vztekle a s bruèením sedl zas k rozeèteným novinám, když vidìl pøicházeti Jeana. Jaja, chvìjíc se tajemnou zimou, hroužila se do vzcházející noci. Vysoko nad mìsty a nádražími kotvily tytéž úžasné a všudypøítomné hvìzdy, jež volávaly Jaju pod palmy, aby se modlila. Dlouho, dlouho jeli. Jaja neusínala a noc již ustupovala ránu. I vzcházelo nahé, rùžové, aniž se zardìlo studem. Pach smoèených luk a polí, jímaných deštìm, vkradl

se do vlaku. Jitro, které skromnì stoupá, pøicházejíc jenom pro radost živých, vešlo v den. Vlak prodlel v stanicích nìkolik minut a bral se hned dále. Zrychloval tempo jako milenec jdoucí na vytouženou schùzku a Paøíž naò volala, dýchajíc mu zdaleka horce do tváøí pískl si, zadupal a dusot vydráždil ve cval. Tu pøišla pøedmìstí a všechno úsilí skonèilo náhle v zastavení. Hvozd øeèí zašumìl a køik i šepot v nìm zpívaly rozradované hymny. Na perón z betonu vstoupila divoška Jaja, tøesouc se zvìdavostí. Plukovník Lenôtre pokynul rukou Jeanovi a zmizel hned v zurèícím zástupu. Jean se chopil zavazadel, promluvil se zøízenci ohlednì beden, a peèlivì støeže své svìøence, vyšel na ulici. „Nyní pojedeme podzemní drahou,“ øekl pak a postrkoval Jaju, jejíž oèi mìøily nehybnì výšku domù a poèet lidstva na námìstí. Auta troubila jako lítá zvíøata, razíce si cestu hustým davem, a zvonily na shluky pøijíždìjících. Lidé v podivných šatech, zvláštì ženské, budily úsmìv na rtech Jajiných. Odìvy jejich byly velmi smìšné, a pøece v nich chodily vážnì a beze smíchu, jakoby nièeho zvláštního na sobì nemìly. Jaja, spatøivši dámu se sluneèníkem, zastavila se a zvìdavì na ni hledìla. Byla u vytržení. Ale Jean ji chopil za rameno a táhl ji na schody vedoucí do hlubin. Tøímaje v ruce lístky, odevzdával pánovu tašku èernému sluhovi a sám kráèel s tváøností pána na perón. Pøijel vlak, i vstrèil Jaju a Atialu do vozu. Smìšná trubka se zvíøecím hlasem hnula vlakem. Minuli nìkolik stanic, když otevøel vozu, strkaje Jaju ven. Vyšli poschodím vzhùru a mìsto se širokou ulicí se rozsvítilo pøed nimi. Jean, vmýšleje se do stavu èerných, cítil, že je udivuje, i poèal opìt brebtati, aby je ještì více upoutal. Jeho zamraèený oblièej nedovoloval, aby byl tázán; šel spìšným drob-

ným krokem, øezaje lemy chodníkù odmìøenou èarou, za níž hopkovali Jaja a Atiala. Koneènì stanul nedbale pøed vrátky staré zahrady a otoèil knoflíkem dveøí. Zjevila se budova velikých rozmìrù, obdarovaná zelení. Ve stínu jasanu prodléval se svou zahálkou muž, s nímž poèal Jean klábosit, tøesa mu rukou. Byl to domovník. Prohlédl Jaju a s úšklebkem dìl cosi Jeanovi. Ten odpovídal vìtou, v níž Jaja postihla slova loï, spal a velitel. Vìdìla, o èem se hovoøí, spíše z jejich tváøí a ze zvykù bìlochùm vlastních. Obrátila se k Atialovi a mluvila s ním tiše o stromech zahrady, èekala, až se Jean vypovídá. Byl èervenec, ale teplým dnem proletìl chvílí meè chladného vìtru a místy žloutnoucí koruny akátù støásaly list. Již v noci cítila Jaja, že jí v hlavì bzuèí jednotvárné, hluché temno, a nyní poznala, že je to drsností podnebí. Nezastihla vhodné poèasí pro pøizpùsobení se klimatu. Hvizd vìtru jí zachvìl a dráždil ji v bolavé rozèilení. Jean pøetrhl nit svého klábosení a vedl oba èerné do domu. Byt otevøela kuchaøka, a smìjíc se chichotavì do zástìry, chápala se hømotnì Jeanovy pravice. Nato se otevøely dveøe pokoje a na chodbu vkroèil Lenôtre odìný v župan. „Jaja pùjde sem,“ øekl a ukázal na dveøe. Jako ve snách vstoupila Jaja dovnitø, rozhlížejíc se místností. Bylo jí jíti ještì ètyømi pokoji, než stanula pøed pátravým okem ženy, která ležela na pohovce. „Jak se jmenuje?“ tázala se paní francouzsky svého znaveného muže. „Jaja se jmenuji,“ øekla s úsmìvem Jaja. „Což rozumí francouzsky?“ „Jen málo,“ odvìtila zas Jaja. Lenôtre se zachmuøil pocitem stísnìnosti, když patøil na záøící pružnou èernošku vedle své ženy poseté pihami a obdané neohebnou evropskou strojeností. Jaja mu zde pøipadala jako dobøe vychované dìvèe ve spoleènosti nevlídné staré dámy. „Doufám, madame, že se s Jajou dorozumíte. Zná dosti francouzských slov. Na shledanou!“ Paní, osa-

mìvši s èernoškou, zdvihla stavidlo výøeènosti, a ležíc nedbale na nízké pohovce, hledìla na Jaju spatra. Pozdvihujíc plavnì ruku od skøínì ke skøíni, vysvìtlovala, kde je uloženo které prádlo. Vytyèila pøed èernoškou babylónskou vìž pøíkazù a naøízení a bez nesnází vychrlila podrobný rozvrh hodin. Koneènì se zeptala Jaji po stáøí a pátrala v její tváøi znepokojenì. Byla to paní, jež nosila nos i tìhotný bøich hodnì vysoko, pøesvìdèena jsouc, že je èímsi posvátným jako ministerský pøedseda. Vlastní tìhotenství jí dojímalo; nepochybovala ani na chvíli, že se obìtovala zájmùm vlasti, když vzala na sebe úkol roditi èlovìka. Zdálo se jí, že samojediná na svìtì èeká dítì; o pøíštím porodu pøemýšlela jen s tupou bázní a s odporem, tøeba si pøece velmi pøála, aby pøišel hoch - voják. Kuchaøka mìla nyní svízel s její chutí. Objednala-li si ráno k obìdu roštìné maso s okurkami, mìnila bìhem dopoledne tøikrát svá chvilková pøání a v poledne, když jídlo naposled chtìné zázrakem skoro bylo pøec dopeèeno, paní, netknouc se nièeho, šla uštipovat do špíže studené zbytky a z cukrárny si dala donést rùzného peèiva. Na její rozkaz pøipravili pivo, ale ona otevøela spíž a pila buï víno nebo kyselou smetanu. Pøitom naøíkala na neochotnost èeledì a sjíždìla høbety ustrašených služebných jako pùlnoèní jezdec. Dùm byl na drátkách, které se sbíhaly v ocelových kl횝kách pánovitých jejích rukou. Cokoli øekla, chvìlo se v myslích služek a sluhù jako nezvratný zákon podobajíc se již pohrùžce výpovìdí. Vládla pøísnì, jsouc z obchodnické rodiny, a støídala èeleï s obrátkou mìsícù i týdnù. Jaja ji udivila svým pøirozeným klidem a samozøejmostí, s níž pøijímala a konala její bøinkavé rozkazy. Jaja znala povahu bílých a plukovnice ji nijak nepøekvapila. Teprve když výstøelky zlosti a køiku byly pøíliš rozechvìné

a když se tedy zdálo, že rozkazující trpí, jsouc patrnì churava, pøistupovala Jaja k velitelce, poklepala jí lehce na rameno a pravila, ladíc oblièej v úsmìv .“Paní, šetøte se, vykonám, co si pøejete, dobøe. Ale dítì potøebuje klidu.“ Když se to poprvé událo, otoèila se paní tváøí k Jaje a chtìla ji zpolíèkovat. Setkala se však s jasným okem a ruka jí padla zpìt. Ostatnì, myslila, je opravdu hloupé køièet a škodit si na zdraví. Jaja mìla plné ruce práce, bìhala po domì jako okøídlený èin. Byla i díla, o nìž ji nikdo nežádal a která pudem sama vycítila. Pøivezli koèárek pro dítì a Jaja, zvìdìvši od kuchaøky, k èemu má sloužit, rozpárala hadrovinu a z útrob vyòala lesklou a širokou postel na koleèkách. Pak vítìznì vjela do ložnice a vydìsila paní, jež døímala, výkøikem: „Malý má postel!“ Z obchodu došla výbava pro kojence a paní seznala, že je ušpinìna. Jaja podjala se bez pøíkazu praní a pod chmurným dohledem broukavé kuchaøky žehlila ve svém životì poprvé a vzornì. Touha po práci unikala Jaje z rukou, podobna slídící šelmì, jdoucí po koøisti. Podnebí nutilo ji k pohybu, jenž høeje. Každé gesto její bylo pøeplnìno, kvetouc zbyteènì hýøivì v kotlinách práce, aby nahradilo tropické slunce. Když byla Jaja ètrnáct dní u Lenôtrù, znala všechny domácí práce jako bílé služebné dìvèe; proto propustila plukovnice služku a Jaja pøevzala její povinnosti. Èistila šaty a obuv, prala, oblékala paní a myla nádobí; pøejala také úklid tøí pokojù, ostatní s dùrazným protestem konala kuchaøka Marie. Bílý sluha byl k službám toliko plukovníkovi a Atiala pracoval na zahradì. Když paní seznala, že Jaja všechno hravì zastane, svìøila jí i prostírání stolu a odestýlání postelí, nejdùležitìjší práci paøížskou. A Jaja konala všechnu tu práci, aniž cítila únavu. Po-

hubla trochu s pøibývajícími námahami, ale záøila dále, snad jasnìji ještì, jako mìsíc, jenž zvìtšuje obvod svùj k úplòku. Neposedìla ani chvíli, poletovala za vùlí okolí, neznajíc žádosti, které by nevyhovìla. Galimatyᚠzvonkù jí trhal na všechny strany; zvonil pán, zvonila paní, zvonil vchod, telefon, domovník - a ona se dìlila podle svých sil, aby každý dosáhl svého. Až jednoho dne, když se zvonìní bralo k ní ze ètyø stran svìtových nemajíc konce, vzala vše po øadì a k paní pøišla až na konec. „Divoško!“ zalála plukovnice, když Jaja vstoupila. „Zapomnìla jsi v Africe uši?“ A poèala jí cloumati, valíc oèi k nebi. Jaja postøehla rozèilení a s uklidòujícím pohledem pokroèila vpøed: „Madame porouèí?“ „Ohavná lidožroutko, volám tì déle deseti minut! Svléci mi župan!“ Jaja se hned chápala èinu, ovíjejíc paní pohyby rukou jak liána strom. Bílé, tenounké prádlo se zjevilo a potom nohy v jemných punèochách. Jaja setrvala se zálibou na poloodìné postavì ženy a dìla pak: „Paní je velice krásná, pán ji pomiluje rád.“ V tu chvíli smýkla paní Jajou na postel a zaléhajíc ji tiskla se k jejímu tìlu. Zachvívala se drobnou horkou køeèí a štípala Jaju bolestnì do krku. Za chvíli v plukovnici kmit a køeè povadly, zhroutila se s Jaji vedle na postel. Jaja vstala; vidìla paninu pomuèenou trpitelskou tváø, v níž pracovaly svaly titìrným cukáním; hezké poloodìné její tìlo leželo vyèerpanì, vzduto pokornì mateøským životem. Jaja, pudovì dotèena a chápajíc jen zpola tyto vìci, pohladila paní po tváøi a vložila na její èelo obklad smoèený v chladné vodì. Pak vyšla po špièkách z pokoje. Dlouho byla Jaja posmívána všemi, i kuchaøkou. Tato pronásledovala Jaju rozkazy a nadávkami, sužujíc ji pohledy pl-

nými pohrdání. Ale stav napìtí netrval dlouho Jaja snášela všechno tak pokornì, že hnula posléze srdcem kuchaøèiným a našla tak první evropskou pøítelkyni. Kuchaøka Marie si všimla, že Jaja koná i její práce, aniž o to kdy øekla. Pozorovala její hbitost a veselou chápavost. Pøešla tedy zvolna od nadávek k mlèení a posléze v hovorné pøátelství. Jako by se èerná tváø zmìnila v bílou, všechny složky nenávisti se ze srdce kuchaøèina rozbìhly vniveè a Jaja mìla s kým družnì hovoøit. Kterési nedìle odjel pán s paní na celý den a Jaja, provázena kuchaøkou, vyšla na první paøížskou procházku. Marie, jež se svým profesionálním bøichem vyhlížela velmi majestátnì, hovoøila neúmornì jako hodiny, a vztahujíc ruce k budovám a námìstím, dávala jim hluèná jména. Mluvila pomalou francouzštinou a nenadužívala ztuènìlých svých plic, takže Jaja rozumìla všemu. Šly bulváry a ulicemi, až pøišly na most obøadné krásy, z nìhož pohlížely na øeku. Jaja vidìla parníky a èluny, láznì, za nimiž se zelenal ostrov, a posléze nábøeží se stromoøadím. Šly pak po Elysejských polích k Oblouku vítìzství a prošly do Bouloòského lesíka. Kuchaøka vyprávìla o soubojích, o koncertech a o závodech, o marných láskách chudých a bohatých, o ponurých koncích karbaníkù a hazardù lásky; zatím kolem nich auta svištíce brázdila asfalt. Jaja prohlížela zvìdavì zástupy lidí; spatøila v nich mnoho èerných mužù a žen a na všechny se známì usmála. Oni zùstali však vìtšinou chladní, zapomnìli patrnì již na svùj pùvod, stali se úplnými Evropany. Zato leckterý bìloch si všiml pøespøíliš pùvabné èernošky, a spatøiv vedle ní ošuntìlou kuchaøku, dovolil si žert nebo dùvìrné oslovení. Marie mìla vhodnou pøíležitost chrániti ostrým svým jazykem Jaju. Èernoška je živý pøedmìt, který sotvakdo v Evropì mine bez vtipu nebo

bez urážky, nehodí-li se mu právì k zábavì èi k neøesti. Marie znala však mnoho slov, po nichž odtáhl stejnì chtivý panák jako nevìstka dotírající z báznì pøed konkurencí. Z rance svých nadávek Marie nevybírala a mrštila jím celým pøímo do tváøe ohavníkovy. Když prošly témìø celým lesíkem, usedly koneènì na travnaté výspì blíže silnice a snìdly po kuse chleba s máslem; potom, když zástupy lidí øidly, zdvihly se a kráèely znovu vstøíc všednímu dnu. Marie vyptala se Jaji cestou na domov a poslouchala pozornì její neumìlý hymnus na kraj slunce a palem. Zajímalo ji všechno do podrobností, vedla si jako zvìdavá matka, když pøijelo dítì z dalekých cest.Tyto staré obtloustlé kuchaøky, které v mládí nejvýš voják zbìžnì pomiloval, nosí dar muèenek v srdci; dílo zkázy, jež bylo na nich vykonáno, zmìnilo je èasem v èinorodou lásku k bližnímu; tato láska se znovu upíná k mladým družkám v neštìstí, na nìž èeká týž osud a vášnivì pracuje k jejich záchranì. Marie mluvila, vracejíc se s Jajou, o nebezpeèích života a jako doklad rvala ze srdce nemilosrdnou zpovìï. Jaja jen málo rozumìla. Ostatek dopovídaly slzy, jež kuchaøce, schránce nadávek a køivých pohledù, unikaly z oèí po nedìlním volnu. Pøíroda lesa z ní vyždímala nejèistší víno, hoøké a staré už: Bùh ví, proè právì Bouloòský lesík byl cílem procházky! Jaja už dávno žehlila prádlo, když ještì Marie, vzdychajíc jak parník, snímala s tìla šnìrovaèky velmi starobylého støihu. Vtom zazvonilo, Jaja vybìhla a spatøila ve dveøích Lenôtra. Pøijel z výletu pøedèasnì sám. „Madame nepøijela, pane?“ ptala se pøekvapenì, chtíc prostírati veèerní stùl. „Ne,“ pravil Lenôtre, „zùstala u rodièù.“ Pøitom ji všecku pronikl oèima a zbledlá tváø unavenì doznávala, že pøestál zas jednu z hádek se svou ženou. Jaja byla už dvakrát svìdkyní. „Jajo,“ dìl dále, „kde je Jean?“ „Má dnes, pane, volno do dvanácti.“Ach ano!

No dobøe!“ Zamraèil se. „Veèeøím vzadu.“ „Vzadu“ byl poslední pokoj od kuchynì a byl pracovnou Lenôtrovou. Spával tam také, kdykoliv nebyla paní ve své kùži. Kuchaøka proklínala vždy veèeøi vzadu, ponìvadž jídlo cestou vystydlo a byly z toho pak mrzutosti. Jaja prostøela a nosila na stùl pokrmy Lenôtrovy veèeøe. Koneènì pøišla do kuchynì, a umdlena pohybem celého dne, sedla ráda ke svému jídlu. Kuchaøka se už svlékala a ospale naøizovala Jaje, aby složila, až se pán nají, nádobí do døezu. Pak ulehla, zranìna nedìlním vzpomínáním až u srdce. Ještì na loži si vzdychla. Jaja šla potom sklidit stùl. Zastala plukovníka na otomanì, kouøil a pil èervené víno. Otoèil k ní hlavu a zase se odvrátil.“Jajo,“ øekl poté, „kdes byla dnes?“ „V Bouloòském lesíku.“ „Sama?“ „Ne, s Marií.“ „Což ty tu nemᚠmilého?“ Jaja se usmála v rozpacích „Já? Kdežpak!“ „Ale máš, myslím, nìjakého…“ „Milého?“ zasmála se Jaja znovu. „Bezpochyby. Snad. Jest ale v Africe.“ Lenôtre vycenil ve smíchu zuby. Vzpomnìl èernocha, kterého dal zavøít v noci pøed odjezdem z Konga. „Trochu daleko. - Což na nìho myslíš?“ „Ano, nìkdy.“ Lenôtre vstal a prošel se pokojem. Dým se plazil za ním, a pøed ním kráèelo rozhodnutí. Jaja chtìla se chopiti podnosu, když ji jal v pase a nesl ji k otomanu. Lekla se; pøed èasem byla by se rvala, byla by køièela, teï se jen bála, a spínajíc ruce, prosila plukovníka. Trhal s ní šaty a ona ho vzdalovala rukama a svíjením tìla. Bylo jí hroznì, když vidìla opìt Evropana s tím divým zaujatým zrakem, už tolikrát od smrti pátera Rouge. Za ten èas, který sloužila v Paøíži, osvojila si tolik pokory, že se bála násilnìji protestovat. A pøece týž zápas, který prožila s Rougem, žila teï, tøeba utajenì, znovu. Snažila se však Lenôtra odvrátit od jeho úmyslu prosbami. „Pane,“ šeptala úpìnlivì, „veliteli, smilujte se, ušetøte mne.“ Odpo-

lední zpovìï Mariina vystupovala pøed ní jako hrozící prst, varovala ji, dìsila. Ale Lenôtre kráèel za cílem, neohlížeje se po jejích prosbách, soustøedìn neochvìjnì na své, v nìmž se mu tolik zalíbilo. „Plukovníku, co øekne paní, až jí vše povím,“ pokusila se znovu Jaja. „Nepovíš nic,“ sípal zbìsilý Lenôtre jako bez smyslù. „Co mi je po ní?“ Jaja se bránila jen nesmìle, ovládajíc své rozèilení: vzpomnìla konce Rougeova. Pøece mu však dala notnou práci a vítìzství jeho nebylo nikterak rozkošné. Ale rozerval jí tìlo, panenské tìlo, a to bylo dosti pro ni i pro nìho. Za nocí, v nichž nemohla usnouti, ve chvílích milostných myšlenek a tuh pøedstavovala si, že jinak odevzdá jinému muži, co jeho jest. Se svislými, chabými údy a srdcem vyplenìným zbyla teï na pohovce jako hadøíèek, pomuchlaný a rozcupovaný zlomyslným èlovìkem. On s touže zmuèenou tváøí, již vidìla nedávno na jeho paní, odcházel do pokojù. Jaja ještì ležela na otomanu, nemohouc ihned povstati. Pak tøesouc se bázní pøed Marií, odešla s nádobím do kuchynì. Marie nespala, stála v kuchyni u stolu a køivì vzhlížela k Jaje. Jaja hodila podnos na stùl a propukla v únavný pláè, jako konžské nebe, když pøišel èas dešù. Kuchaøka k ní pøiskoèila, a hladíc ji po tváøích pravila: „Nemᚠse bát, per do každého nemravy, by by nesl i jméno Lenôtre. Bìž se vymýti. Huso, je-li zdravý? Zde mýdlo, myj se, by pálí. Bylas pannou?“ Jaja nic nerozumìla. Marie myla ji tedy sama jak poddajné dvouleté dítì. Potom ji uložila a Jaja spala hned jako døevo. Pøíštího dne vešla k Lenôtrovi se snídaní sama Marie a ve dveøích hlásila pøísnì: „Jaja má horeèku, churaví od veèera. Je tøeba zavolat lékaøe.“ Lenôtre zbledl, snad zlostí. „Není tøe-

ba,“ øekl hned, ale neenergicky.“Myslím, že je to vážné,“ odpovídala Marie jedovatì. „Ohlásím to v poledne paní.“ Lenôtre se ocitl v postavení, jež ho plnilo upøímným strachem. Nemohl øíci ne, a propustil Marii neklidnì, vnímaje její nestoudnì vìdoucí pohledy. Jaja vstala o desáté hodinì a byla zdráva. Zdálo se jí o Sliangovi, jak øekla Marii mezi prací. Kuchaøka ji nespouštìla z oèí a zøejmì vzala vìc její za svou. Byla odhodlána oznámiti pøípad podrobnì plukovnici. Jaja, zmatena událostmi, myslila bìhem dne èastìji o zvláštním pomìru mezi Lenôtrovými. Stala se aspoò na chvíli tajnou kojitelkou vášní obou manželù, a pøipadalo jí to høíšné. Dráždilo ji vìdomí, že vìdìla o obou vìc, která by druhého i prvého mrzela. Její bystrý zájem o èlovìka sjíždìl vrchy soucitu a soustrasti. Srdce se jí chvìlo bázní, aby Marie nic paní neøíkala, ponìvadž se jednak stydìla, jednak jí bylo líto Lenôtra. Opaènì si ze srdce pøála, aby mohla vzíti za ruku paní a dovésti ji v Lenôtrovo objetí: buïte šastni, mìjte se rádi! Netušila, jak spletité jsou cesty citù a choutek bìlochových a jak je mu jednomužství a jednoženství tvrdé i obtížné. O polednách se støetla s Lenôtrem na chodbì. Øekla: „Dobrý den.“ Minul ji tiše, øka totéž. Jeho tváø nejevila rozpakù, jen upjatìji stáhla své rysy. Otevøel dveøe bytu, a chtìje vyjíti, srazil se právì s paní, vracející se z venkova. Jaja postoupila ke dveøím, a zatímco plukovnice mluvila úseènì se svým mužem, snímala jí s ramen pl᚝ Lenôtre stanul a zamumlav pozdrav pravil: „Èekal jsem tì na nádraží veèerním rychlíkem.“ Jaja se zastydìla za jeho lež, tím více ho litujíc. Èekal ji, èekal, znásilòuje Jaju. Jako pádící zvíøe, jež prchá stále hloubìji pøed lovcem do bažin, budil Lenôtre v Jaje soucit, když omotán hustým pøedivem lži, rozpaèitì se vypínal mezi dvìma ženami, jež obì nezastøenì obelhával. Chtìl ještì cosi øíci, snad

aby opravil Jajin dojem z minulé vìty. Ale Lenôtrová ho pøedešla: „Lžete. Pøijela jsem veèerním rychlíkem, nebyl jste na nádraží. Spala jsem u Pelletù.“ Stál tu zahanben jako hoch pøistižený na smetanì. „Není pravda,“ øekl koneènì nepøesvìdèivì a vytratil se z bytu. Marie o vèerejšku pøed paní pomlèela. Nemohla odolat Jajiným prosbám. Tvrdá a høímavá ocel zmìkla v žáru Jajiny pøítulnosti, kuchaøka mlèela jako ryba. Nicménì pøijala za to slib, že Jaja Lenôtra zpolíèkuje, pøijdeli znovu. „Vida ho, sáhne, kam se dá, a neohlédne se po chudém dìvèeti bez domova. Dùstojník, fí! Já bych mu…“ Dny se øinuly podobny tónùm v písni, když plyne a pospíchá. Panin život sestoupil níže, byla øeè o sanatoøi. Ale lékaø rozhodl, že doba porodu pøijde až pozdìji; Lenôtrová ho za to nenávidìla. Mìla už dost toho dlouhého èekání, a bøicho žalostnì zdvižené k nebesùm ji mrzelo. Jednou, sotva odešel, slibuje, že pøijde pøíštího rána, pocítila paní bolest v životì a ulehla. Dvì hodiny nato, naøíkajíc a køièíc, zbìsile povila dítì, zatímco Lenôtre, úplnì bez sebe strachem, bìhal nezastavitelnì po bytì; pomoc poskytla paní jen Jaja, nebo kuchaøka vìci nerozumìla a na jiné nezbylo èasu. Èernoška však, která èastìji vidìla, jak nevlastní matky rodí jí sourozence a Pumangovi dìti, s klidem hodným starého chirurga ošetøila dítì i matku. Našla si ve skøíni tkanici, a uvázavši ji na pupeèník, oddìlila nùžkami dítì od matky. Pak vyòala lùžko a pøiložila Lenôtrové studený obklad. Marie koupala dítì. Když bylo už déle po všem, pøišel domovníkem povolaný lékaø, a pøikrývaje køikem své rozpaky, posuzoval odbornì Jajino dílo. Tkanice prý se uvazuje jinak. A byla-li èistá? „Kdo?“ „Tkanice asi.“

Jaja mínila, že v paninì skøíni není špinavé tkanice. Lékaø ji zmìøil pohrdavým pohledem: „Špinavé!“sykl „Sterilní musí být!“ Tomu však Jaja nerozumìla, ostatnì ani netoužila. Staèilo jí, že zachránila matku i dítì. Ona také, divošsky hopkujíc pokoji do kuchynì, zvìstovala se šastnou tváøí pøíchod dcery tomu, který ji znásilnil.

Hlava tøetí Svìøence Jajinì dali jméno Eva. Po narození byla slabá a chytala se života jak stébla tonoucí. Bývaly chvíle, kdy ji zvábil soumrak a kdy se zdálo, že podstoupí zpáteèní cestu do mlh všehomíra. Tu Jaja, celou noc tišíc její náøek, zpívala písnì a kolébala, aby Evu upoutala znovu k životu. Lán mezi životem a smrtí byl èasto brázdìn milostí Jajiny trpìlivosti, když stíhala dítì, unikající z objetí svìta. Jaja drtila moc psotníkù a krotila var snù, jenž chmurnì pøebýval v tøíkilovém tìlíèku. Nespala nìkdy celé noci a duch její, pøeskupuje se v lásku, plynul do údù rodiny. Když dech malé dcerky zarachotil èi klopýtl o èerný sen, Jaja, jak vzpružinou vymrštìna, brala se tiše k postýlce a odhánìla písnìmi pøeludy spánku. Spala èi bdìla s Evou v malém pokoji vedle ložnice, odsouzena k osamoceným nocím, zahaleným ve spánek ostatních. Fond lásky zdvojnásobila, když vidìla, že dítì, zrozené v podobì ženy, má nárok jen na polovièní lásku svých rodièù, než mohl míti hoch. Jest povìstná láska Paøížanù k dìtem, ale ta bývá èasto projevem dobrého tónu a vlastenectví, jsouc založena na proøidlých statistikách, dokazujících ošemetnou pravdu, že Francii ubývá válèící materiál. Lenôtre zajisté nepotøeboval dcery, když jeho vliv mohl jen synovi opatøiti vojenskou kariéru. A Lenôtrová s hrùzou pøemítala, jak zapøe svá léta, až zaène Eva být sleènou. Jaja vycítila postavení dítìte, témìø celý den s ním byla sama; jen k pití volala rozmrzelou plukovnici, která kojíc, i ve dne usínala. Za noci pak bylo velmi tìžko pohnouti paní, aby Evu napojila. Nevstávala dlouho, a volána tøeba již popáté, køikem svým dìsila dítì. Prs její byl nehostinný a chladný jako krutá povinnost. Hladová Eva pøi pití protestovala a naøíkala buøièsky, budíc posléze pláèem Lenôtra,

jenž posílal ji vojensky hned do pekel. Jaja trnula, slyšíc noèní vøavu, jež zasahovala jen klid malého tvora, potøebného, jak se jí zdálo, pokoje a míru a prsu. Tak uzavøela s Evou tajný spolek, z nìhož vykvetl první úsmìv dítìte, a zkoumavý pohled, jenž padl ve tváø Jajinu, poznal nejbližšího právì v ní. Matka nebyla jí osobou nejdražší: vìc, která nejvíce bouøila plukovnici, žárlící více, èím ménì o dítì dbala. Pøišly zimy a Jaja trpìla chladem. Její mzda byly obnošené šaty paniny, z nichž po veèerech hotovila pracnì svùj odìv. Kuchaøka, zkušená v takovém poèínání, byla jí radou. Nežli však byly šaty hotovy, bodal Jaju mrazivý vzduch na dlouhých procházkách, kdy strkala koèárek s dítìtem, nemajíc rukavic ani klobouku. Podobna tichému velbloudu na poušti, snášela všechno mlèky a trpnì. Umìla dosud v neztenèené míøe kouzliti úsmìv na své tváøi a hradba zubù pod temným rtem se zjevila obèas pøi veselých vìcech. Jenom stín dumy pøebíhal jejím èelem, jež obèas se svrašovalo v poletujícím chladu.Také sníh padl toho roku v Paøíži, aby zkoušely i její nohy, odìné v staré trepky plukovnice. Tenké punèochy, zdìdìné po paní, nechránily, a jiných nemìla: kuchaøka Marie dala jí tedy staré své vlnìné punèochy, když ji kdysi v chladném dopoledni vidìla chvìti se pod okny zimou.Ode dne svého vstupu do Evropy pohubla Jaja velice. Její oblé tìlo se protáhlo a oèi v hubnoucích tváøích získaly nový svit, podobný vážnému pøemýšlení. Mìla ple kávovì hnìdou a teplou jako list poupìte. Kolem úst trùnil ustaviènì melancholický úsmìv konžských krasavic. Zprvu nesvìdèila Jaje evropská strava, tøebas jí arci chutnala. Její dìd pozøel, blahé pamìti, nìkolik zabitých lidských tìl, ale jí vadil v evropské kuchyni pøebytek masa. Zvykla doma ovoci a duøe, prosu a manioku, kterých zde nedostávala, a paøížská voda jí také nesvìdèila. I ztráta volnosti jí byla

na závadu, aniž si toho uvìdomila. Pocit nesvobody dostal u ní tvar milostné touhy a nejasného stesku, jež nevìdomky kladla do svých písní. Nezkrotnì volná v pohybu i v konání, pøišla v zajetí jak chycená šelma, a jen její zpìv, jediné, èeho nelze spoutati, nesl se vzpomínkou nad hlavami palem, chvále svou ztracenou svobodu a vlast. Pl᚝ civilizace, jenž odívá Jaju, je hradba tìmi, které chce milovat, a mezi jejím ukrytým srdcem. Kuchaøka Marie, poodhalivši cíp tohoto objevila s dechem zatajeným Jajino srdce plné a dobroty. Uhodla zároveò otázku, kterou klade na prahu zimy dcera tropù Evropì: Jak se ti pøizpùsobit a jak tì zmoci, stohlavý netvore? Marie Jaje pomáhala podle svých vìdomostí. Slyšela o nesnázích, které se staví v cestu èerných Evropou. Odívala tedy Jaju teple a ptala se po pokrmech, které jí svìdèí. Jaja vítala banány a oøechy, svítíc oèima obdanýma vláhou. Pila kakao a vyprávìla o hájích kakaovníkù, zatímco žilnatá ruka Mariina zlézala ošemetnou pláò Jajiných šatù, všívajíc vatelín, kudy èišel vítr. Od narození dítìte nemìla Jaja vycházky: jako slunce, jež svítí ustaviènì, aniž by si odpoèinulo, Jaja dnem nocí myšlenku i pohyb sila do brázdy rodiny. Chování dítìte, úkole nade vše odpovìdný, ukolébavko, chlebe dìtského veèera! Èistì vypraná pleno, požitku kojence, hro rukama pøed okem sotva probuzeným a ty, písni, která vychováváš! Koneènì pak, svatá trpìlivosti, jež prolínᚠkaždým nejmenším dílem chùvy, aniž bys chøadla! Což je to málo? Byly dny, kdy slunce rozbilo chmury a Jaja vyjela s koèárkem na ulici. Pán s paní odešli do spoleènosti, a byla-li právì nedìle, Atiala pelášil zahradou ven a promlouval s Jajou. Hovor kotvil ve vodách služby a práce. Jen obèas zdvihla se vlna a nesla loï pøátelských vìt v širé vody spoleèných ra-

dostí: Atiala, jemuž patøily z života veèery, poznal své soukmenovce, pohlcené v Paøíži. Žili zde více let, odívali se evropansky a jejich zpùsoby podobaly se zpùsobùm bìlochù. Ale ve skrýších jejich šatù pøebývaly slavnì konžské fetiše a francouzským hovorem, který ovládali dobøe, probìhlo èasem horké slovo Afriky. Znali Paøíž jako rodnou ves a mluvili klidnì o vìcech, které Atialu udivovaly. Jen prapor své nespokojenosti a buøièský náøek zdvíhali vysoko nad žhoucí hlavy, budíce v Atialovi tajemný a znepokojený cit sebevìdomí i síly. Vyprávìl Jaje s láskou o svých kamarádech a slíbil jí, že je pøivede, až bude èas. Jedné nedìle, když Lenôtrovi odjeli k pøíbuzným, vyšla Jaja s koèárkem na ulici a Atiala, záøe jí oèima vstøíc, vedl dva èerné chlapíky. Jeden byl silný a jeho zuby, podobné bílé zdi na bøehu rudého záhonu, smály se vesele na Jaju z èervených rtù. Druhý, jehož hnìdá barva prokvetla zeleným svitem nemoci, díval se znavenì do velkých oèí Jajiných. Zaèala rozprávka, a dítì bìžící do spánku usnulo zcela. Atiala rozvázal. Široký proud zpìvné mluvy prýštil z nìho nemaje konce. Posléze ho pøerušil veselý èernoch, potøebný rovnìž hovoru „Pùjdeme,“ pravil „k bulváru Saint Michel, kde je hluèno a veselo.“ „Vzbudíme Evu,“ dí Jaja varovnì. „Ne, Sahiungo, pojïme na nábøeží. Tam je ticho. Hluk nám neporuší hovoru,“ øekl hned prosebnì smutný èernoch Elendo. Atiala vìc rozvážil a pravil pak, zkoumaje Jaju: „Naše dítì spí velice lehce a nesnese hluku. Pùjdeme na nábøeží.“ Jaja strkala vozík, zatímco øeè druhù plynula zvolna jak chùze. Sahiungo mluvil èistým náøeèím vnitrozemských Bantù, kdežto Elendo, zrozen pøi pobøeží, ladil øeè velmi podobnì Jaje. Ale oba mísili v díži svých hovorù slova francouzská s mateøštinou. Jen Atiala, dosud neznásilnìný a svérázný obèan Afriky,

mluvil nezkøiveným náøeèím Bantù. Jaja už podlehla vlivu paniných nezastavitelných francouzských vìt. Na nábøeží se rozhovoøili o lodích a o parnících Sahiungo, který kypìl rozmarem, žertoval s Jajou, nechce-li snad vsednout do èlunu a vrátit se do Afriky k maminkám. Atiala peèoval, aby se dítì nevzbudilo, a Elendo, stísnìný myšlenkami, mlèky se bral vedle ostatních. „Elendo,“ pravil koneènì Sahiungo, podráždìný zarytým mlèením druhovým. „Zdá se, že myslíš na brusy i v nedìli.“ „Na jaké brusy?“ otázala se Jaja. „Ale,“ zasmál se Sahiungo škodolibì. „Elendo pracuje v továrnì na brusy. A je v tom celý. Chce se stát inženýrem, co vede továrnu.“ Elendo se káravì usmál. „Lež,“ pravil krátce a hodlal upadnout znovu v mlèení. „Jak vyrábíte ty brusy ?“ ptala se Jaja. Elendo, zastavený na cestì k soukromým myšlenkám, vzdychl a vyprávìl: „Jest kámen smirek. Ten se drtí na jemný prach. Plíce od nìho vadnou, jak páchne a rozdírá dech. Pak se smirek míchá s rùznými vodami, s kyselinami. V puchu a dýmu vzniká kaše, tu lisujeme a vypékáme v kotouèe, na nichž se brousí nože. To je brus.“ Sahiungo se smál a øekl: „Vyprávíš a hlas tvùj se tøese jak starým ženám. Pracuješ nerad a jsi líný.“ Elendo neodpovìdìl. Až po chvíli, když Jaja kárala Sahiunga, že na ulici pøíliš køièí, Elendo s trpkým úsmìvem dìl: „Má se moc dobøe. Dojde mu hlas, až bude v Paøíži déle.“ „Nemyslím,“ posmíval se hned Sahiungo, „že budu tak smìšný jako ty. Vždy vidíš, Paøíž mi svìdèi.“ A štípl se do tváøí, které ostatnì nebyly nejtlustší. „Ano, mᚠøemeslo, které znᚠod svého otce. Vydìlᚠmnoho, a práce, kterou konáš, tì tìší. Mne by tìšila také.“ „Jakou mᚠpráci?“ otázala se Jaja zvìdavì. „Jsem soustružník sloních klù. Vezmu-li kost a pilky a dlátka, zhotovím všechno, co požádáš. Mùj šéf prodá vìc, kterou vytvoøím, za tisíc

frankù. Nosí je pak bílé ženy, a potkám-li nìkterou s ozdobou ze sloní kosti, mohu ti øíci hned, je-li ode mne èi od jiného.“ Sahiungo zdvihl oèi k Jaje, aby na ní zjistil dojem své øeèi. Vypjal pøitom velmi hrdì prsa. „Øežu i do døeva,“ dodal po chvíli, „ale jen pro sebe; døevo se nenosí.“ Mezi hovorem sáhl do kapsy a vyòal drobný pøedmìt ze sloni. Dva lidé, jak je Bùh postavil na zemi, žena a muž, leží v objetí. Nad nimi rozpíná vìtve palma a kolibøík sedí na prutu liány, která objímá strom. Vše je v tenouèkém rámeèku, øezaném rovnìž ze sloni. Sahiungo se zastavil, a zadržuje bìh dìtského koèárku, øekl dívce: „Jajo, vezmi si ten dárek. Elendo ti pøinese brus.“ Jaja dar odmítla. Má prý velikou cenu pro Sahiunga. Ostatnì, Sahiungo ubližuje Elendovi. Jaja chce radìji Elendùv brus. Sahiungo se zachechtal, jeho oblièej prokvetl vzpurností. Dobøe, dá klenot èernošce Pago, která už dávno po nìm baží. Ta je schopna vìtší vdìènosti. Ještì chtìl Sahiungo nìco øíci, když nábøežím probìhlo zvìdavé hnutí. Dav obklíèil jízdní dráhu; automobil, ženoucí se z mostu, pøejel èlovìka. Atiala se Sahiungem zmizeli v lidstvu, zatímco Jaja, bojíc se o bezpeèí dítìte, vracela se nábøežím vzhùru, následována Elendem. „Jajo, odkud vlastnì jsi?“ zeptal se Elendo po nìmé chvíli. „Jsem z Utlenduly u pobøeží a otec mùj je rybáøem.“ „Já jsem ze vsi Muriala,“ dìl Elendo hrdì. „Mùj otec byl èlovìkem v obci váženým, mìl tøi chýše a vzdìlával pùdu. Poslal mne do Evropy s dùstojníkem Corrotem, abych se uèil mluviti s bìlochy, ale ten mne prodal továrnì, v které pracuji teï skoro dvì léta. Støádal jsem franky, abych se mohl vrátit, ale pøeprava stojí tolik penìz, že bych je ani za dvacet let neuspoøil. Jenže plíce nevydrží ani pìt let. Bìloši v naší továrnì to øíkají, a vskutku žádný z nich tam nepracuje déle než tøi mìsíce; pak opouští továrnu a hledá jiné

zamìstnání.“ Elendo ztichl zamýšleje se. Byl pøepadlý a velmi smutný. Jaje ho bylo líto. „Uèiò to rovnìž, Elendo, abys nepozbyl zdraví,“ domlouvala mu. „Zdraví!“ dìl hoøce Elendo. „Èeho už nemám, nepozbudu. Ostatnì, nemysli, že bych našel lepší zamìstnání. Èerným nikdo nic neplatí, a musíš pøitom pracovat za tøi bílé. To již nesvedu.“ Jaju sevøel lítostivý soucit nad ubohým Elendem. „Jak tedy žijí ostatní èerní? Je jich tu tolik,“ povzdechla. „Snad bys našel zdravìjší práci.“ Elendo pohodil rukou. „Ti, kteøí dovedou krásná øemesla, žijí taktak. Všichni ostatní žijí v bídì. Nejlépe se mají sluhové a vrátní. Také Sahiungo si vydìlá, ale jakmile uèiní klenotníku vìtší zásoby, octne se v bídì.“ „A ty neznᚠžádného øemesla?“ vyzvídá Jaja, stíhajíc houževnatì myšlenku pomoci. „Já,“ vzplanul Elendo,“znám orbu a setí, vyznám se v pìstìní ovoce a plodù naší zemì. Ale zde? Není tu ani našich stromù, a pùdu vzdìlávají jiným zpùsobem, jemuž nelze rozumìti. Ne, zde není zamìstnání, které bych konal dobøe a rád.“ „Co tedy poèneš ?“ øekla drsnì Jaja, bouøíc se nad svou bezmocností a nad Elendovým zoufalstvím. Elendo se rozhlédl nábøežím a øekl pak hlasem plným bolestné rezignace: „Musím zemøít v továrnì na brusy, ježto má zemì mne jen volá, ale není s to pøivésti mne k sobì.“ „Mluvíš hloupì, Elendo,“ vykøikla Jaja pojednou podráždìnì, plaèíc spíše než mluvíc. „Pøemýšlej a najdeš cestu zpátky, jsi pøece ještì dosti mlád a muž se odváží všeho. Pøemýšlej!“ Elendo cítil, že Jajina slova, naplnìná žárem pomocné víry, ho povzbuzují. Pojednou se vzchopil k nadìji. Prožíval v mysli návrat na lodi a zèistajasna uvìøil, že je pøece možný. Došed s Jajou k domu Lenôtrových, rozlouèil se s ní vdìènì a odcházel tona v rozechvìném snìní. Ráj rodného kraje, palmy vøezané do vysoké oblohy, plánì zorané pùdy; pilná robota na polích, kde pracovaly ženy jeho otce, zatímco

si manžel hovìl v chladné chýši. Ne, on by nezapøáhl své ženy, pracoval by sám a byl by šasten. Hra dráždivých pøání, probuzená Jajou, ho obletovala, když èerná chùva už dávno zapomnìla ve víru prací na smutek Elendùv. Dítì se vzbudilo a ona zpívá francouzské písnì vlastní tvorby: Eva spí, spinká. Ptáèek letí. Pejsek štìká na zahrádce. Eva malièká, hezky hajièká. Ptáèek letí, zpívá Evì. A potom zazpívala ještì druhou píseò ve své mateøštinì: Eva zavírá oèièka, Jaja ji ukolébává. Kakaovník kvete, dozrává, motýl letí horkým vzduchem, Eva spí, Eva spí, zdá se jí o mamince. Když dítì usnulo, ohøála vodu a prala pleny i prádlo Evino. Vzpomínala na procházku, zastavila se u Elenda a potom u Sahiunga. Ten se jí líbil odvahou a veselostí. Ale mìla na nìho malou zlost, že umí býti zlý ke svým kamarádùm a že proto nedostala jeho klenotu. Myslíc naò pøála si, aby ho zase potkala a aby Pago, neznámá èernoška, nezískala do té doby Sahiungovy ozdoby. Døíve než doprala, pøijel pán s paní; zaèal jí hned nekoneèný rej. Byla sama doma, i musila vaøit èaj

a prostírat a pøipravit chleby a zákusky. Mezi prací hledìla si spícího dítìte a poslouchala ostrý hlas plukovnice, dštící všeliká pøání a rozkazy, jako sype pøívaly mrak nebes. Mlèela nebo øíkala prosím a ano. Plukovnice pak zdvojnásobovala své nároky, nemajíc chuti jinak si odpoèinout, a Jaja pracovala do noci, aniž pocítila hnìvu èi únavy. Tak kráèeli dnové, všední a prostí, podobni jsouce zapøaženému potahu. Øeka práce plynula korytem týdne a rmut její se kladl na dno až v sobotu. V nedìli odpoledne, když Jaja umyla nádobí, odìla Evu a vyjela s ní na ulici. Toho dne ráno poprvé krmila kojence z láhve. Dítì nebylo pøíliš spokojeno.Vyjelo ještì odpoledne nemilostivì a s náøkem; celým stromoøadím až do ohebu dlouhého bulváru køièelo ještì. Zde se zjevil Jaje Sahiungo, jenž èíhal, vyjde-li dnes Jaja z domu bez Atialy. Slyše, jak dítì naøíká, pøiblížil se ke koèárku a luskal prsty pøed zrakem Eviným. Hned se ztišila a lehouèký vánek úsmìvu zèeøil jí tváøe. Nato se Sahiungo pozdravil s Jajou, a byv pochválen za své utišující schopnosti, stoèil proud øeèi do konèin minulé nedìle. Automobil je vozidlo rychlé a pìkné, ale hnáty zkomolí lépe než kdokoli jiný. S Atialou vidìli ondy èlovìka, z nìhož krev crèky prýštila na dlažbu pod koly auta…Když všechno prohlédli, hledali Jaju i Elenda, ale nebylo po nich stopy. Bavila se s Elendem dobøe? „Ano,“ pravila Jaja a poznala, že Pago nedrží dosud Sahiungùv poklad. „Elendo mluvil velmi pìknì o Kongu a ulevil sobì i mnì.“ „Ach, Elendo mluví stále jen totéž,“ dìl plamennì Sahiungo, cenì své krásné zuby. „Dovede jednu píseò a troubí ji na všech nárožích, dokud ho nìkdo poslouchá. Je snad nešasten, ponìvadž nezná žádného øemesla, ale mùže se snad nìèemu nauèit, ne?“ „Vzdìlával pùdu a dobøe,“ zastala se Jaja Elenda, „ale zde mu není na pro-

spìch. Je ubohý a jest mu tøeba návratu do vlasti.“ „I o tom stále mluví,“ zasmál se Sahiungo, „ale neuèiní nic, aby se odtud dostal. Je lenoch a zbabìlec.“ „Nemá penìz a jiné možnosti není,“ namítla zase Jaja a její hlas, odìný v pøísvit péèe a pomáhání, zachvìl se v slunci únorové nedìle jak první skøivan toho roku. „Penìz! Možnosti!“ hømìl zase Sahiungo v nepøemožené odvaze. „I já sám bych mu poradil, ale jemu je každá rada jen pro posmìch.“ „Zde lžeš, Sahiungo! Není to pravda Je pøece za každou radu vdìèen.“ Jaja, slyšíc od Sahiunga, že by byl s to Elendovi pomoci, zahoøela touhou pohnouti ho, aby tak uèinil. „Poraï mu, poraï,“ žadonila, vìšejíc se v chùzi na jeho rameno a koketnì na nìho pohlížejíc. „Kdybys mu, Sahiungo, dobøe poradil…. Odmlèela se a úsmìv její, ovìnèený bohatým slibem, tiše dopovìdìl „Jajo, poradím-li mu?“ Poradí-li mu? Jaja cítila, že nedá více ani ménì, než co se sluší dáti šlechetnému èlovìku: vdìènost a lásku. „Pøijmu tvé milence ze slonoviny a budu je nositi na hrdle,“ pravila zamyšlenì. Pøijetí daru znamenalo pro Sahiunga vše, úctu k jeho práci, lásku k jeho osobì. Rázem se promìnil a zmatenì lovil v kapsách, stíhaje bílé, urostlé lidi, již dosud se, skryti vnìjšímu svìtu, bez konce milovali. Proud pružných vìt lásky naplnil Jajiny smysly, když èernochova ústa, vždycky høímající, ztlumila náhle hlas jdoucí až ze srdce, mìnící jej v naléhavý šepot. V Jaje se hnul tìžký koráb vášnì a vyplul na lesklou hladinu zornic. Pohlédla vùkol, nebylo snu, jen tvrdost života a pravdy hnala se cestou, zraòujíc šastné i nešastné. Zde spala jen Eva, která neví nic o svìtì, vše ostatní bdí, tedy slova Sahiungova skuteènì byla a jsou. Daleko, daleko, až na dnì vìdomí promítl se ještì vzpurný obraz Sliangùv, onen poslední, bezmocný, s rozpjatýma rukama, hledící smutnì za parníkem. Ale nedošel k srdci, jsa kreslen jen letmo roz-

marem svìdomí. „A jakou dᚠradu,“ vzpomnìla si Jaja, sklízejíc úrodu probuzené lásky. „Což ho dopravíš domù?“ „Znám,“ pravil Sahiungo, „èlovìka, který najímá lodníky pro cesty do Afriky. Je to muž bílý a nelže. Slíbil mi, že doveze každého do Afriky a že mu dá stravu a peníze k tomu. Musí na lodi pracovat a v Africe pak už zùstane.“ Jaja odòala pravou ruku koèárku a dotkla se jí nadšenì ruky Sahiungovy: „Sahiungo, dej mi svùj dar a slib mi, že dopravíš Elenda domù. Jsi moudrý a dokážeš všecko.“ Chtìla ještì nìco øíci, zaváhala a vydechla pak, èím dýchalo již její srdce: „Budu tì milovat.“ Stín veèera snášel se nad zpáteèní cestou a hovor plynul v míru dohody. Jaja, zažehnutá úctou k Sahiungovì rozšafnosti a moci, cítila hrdost. Ohništì lásky vzdouvalo plameny, nièíc pláè nedìle, jdoucí do dnù všedních. Z ran utrpìných týdnem se zhojila mnohá, když život zúrodnìný poèetím lásky se slibnì rýsoval na mraènech zítøkù. V ohebu stromoøadí, kam nevidìla okna Lenôtrových, uchvátil Sahiungo polibek Jajin, když právì byl na cestì k nìmu. Pak Jaja pøidala do kroku a Sahiungo se bral opaèným smìrem. Omámeni jsouce poslední vteøinou, neurèili ani schùzky. Toho veèera vyšetøila Jaja volnou chvíli, kterou zasvìtila Sahiungovu daru. Z hedvábného papíru vybalila klenot, pracovaný s nejvìtší péèí v žlutém klu. Prohlédla blíže snoubící se pár. Hra svalù se klenula v pružné sloni jako trámoví chrámu lásky vnady, sporé a rozvité výsluním nìhy, hnaly krev do tváøe. I palma a kolibøík, oblaka øezaná v mìkký pás stínù, vše, vše zde mìlo svou záøivou pøíèinnost: úsmìv nabízené nìhy a oheò vášnì sotva narozené stály tu, jsouce v zamyšlení a èekajíce èlovìka, jako oèekává obilí hospodáøe. Ne, Sa-

hiungùv dar byl dílo velmi krásné a krasocit tvùrce byl podoben jeho veselosti. Což - za jasným chlumem úsmìvu a vtipu stála snad vážná tùò potøebné lásky, z níž jako z dusné horeèky paøenišové kvete a omamuje rudý kvìt kaktusu. Jaja si našla blankytnì modrou stužku, kterou provlékla ouškem šperku. Tak jej zavìsila na své temné hrdlo, kde svítil v tóninách dvou kontrastù, zajatý zahradou osmahlé kùže. Jaja se promítla na hladinu zrcadla, chtivá svého nového obrazu. A že èert nikdy nespí, vešla právì paní, èechrajíc dùraznì pøísný svùj hlas, aby prolnul bezpeènì celým prostorem pokoje. Rázem zachytila marnivý postoj, v kterém Jaja ustrnula, posuzujíc vlastní dojem z podívané. Pøistoupila k Jaje, a chopivši se náhrdelníku, prohlížela jej dlouho nedutajíc. Když poznala cenu módní titìrnosti, zkroutila hlas svùj v nepokrytì závistnou otázku: „Odkud to máš?“ Jaja se zardìla v rozpacích a zabodla oèi do zemì.“Odkud to máš?“ dí plukovnice, cloumajíc jejími dlouhými pažemi jak vlna stébly. „S kým jsi se sèuchla? Hodlᚠsnad na dítì pøenésti nìjakou nemoc? Fí! Ohavná dìvko! Nyní mluv!“ Jaja mlèela nechápajíc; jen temný teplý oblièej se zdvíhal obloukem od zemì; v snìdých kolébkách oèních øas se zjevily dvì èisté panenky, tonoucí v bìlmových peøinkách; v tu chvíli se rozešly rty její do tváøí, aby pøinesly úsmìv širokých zubù, jež zaznìly èistým smíchem. Lenôtrová, oceòujíc chvíli, pravila Jaje: „Mon amie, tuto hraèku ti vezmu, abys jí nebudila pohoršení, a pro dnes ti odpustím. S mužem však, který ti takový dar dal, mluviti nesmíš, rozumíš?“ A bílé milence snímala s Jajina krku. Ale chùva, která jest v rukou paniných jehlou, kterou lze šíti, leè též se velmi zraniti, stála v Jaje po boku milenky, nebo chùva a milenka jsou sestry. Jajino srdce se rozkøiklo

žalostí, plníc její hruï až k zalknutí: Ne, ne, ne! Dar lásky je jen jediný a nepozbývá se, leè je-li oderván! „Madame,“ objala Jaja Lenôtrovou, „vezmete-li mi to zde, budeme obì nešastny. Mé srdce bylo by zlé. Dal mi to rodák, který je v Paøíži øezbáøem. Nechte mi mùj náhrdelník a budu ho prositi, aby zhotovil podobný vám.“ Plukovnice dosáhla více než polovice a zapomnìla, že šperk ten by mohl pohoršovat. „Mé dítì,“ pravila. „Musím tì kárat, že mluvíš s cizími muži. Budiž. Je-li øádný, sejdi se s ním ještì jednou a øekni, aby týž náhrdelník zhotovil pro mne jsem ochotna dáti mu i sto frankù.“ Jaja opustila ruce Lenôtrové a chopila se svého náhrdelníku. Myslila, že zvítìzila, i hledìla za paní s vdìènou pýchou, až zmizela ve dveøích. Toho dne se svlékala v kuchyni, zatímco kuchaøka kladla peèlivé otázky. Jaja jí øekla i o náhrdelníku, o jeho tvùrci a také o Lenôtrové. Marie dala si Jajin dar ukázat a pohlédla pak na Jaju jako reflektor, sršící zhoubné oslepení. Jaja však øekla, že je to krásné, a tlustá kuchaøka, zhasínajíc své oslepující èoèky, zamyslila se o štíhlé Marii, kterak ležela takto v objetí muže. „Jdi, dítì, spat,“ øekla, nešíøíc se dále a zívala nad svými vzpomínkami. Ètrnácte dnù pak, zvolna po sobì, padalo v hlubinu èasu - a Sahiungo se stále neobjevoval. I plukovnice hartusila na Jaju, když pøijíždìla tato s Evou z procházek, setkala-li se již s øezbáøem. Slyšíc odpovìï zápornou, zlobívala se dlouho, dusíc se chtivostí. Touha po ozdobì je z nejmocnìjších tužeb, co jich pro své utrpení plodné ženské srdce zrodilo, a je to neúprosná touha, která musí dojíti ukojení i za cenu vlastního zániku. V tu dobu se roznemohla pojednou Eva. Dítì, vypiplané tak tìžce Jajinou péèí a trpìlivostí, vzkøiklo jednoho veèera náhle ze spaní a zjevilo svému okolí bolestnou køeè horké tváøièky. Náhodou byl v pokoji Lenôtre; vrátiv se z klubu, procházel po-

kojem do ložnice. Ve strachu povolal lékaøe, který zastal dítì již klidnì spící. „Nebudu ji budit. Pøijdu zrána; pøepadne-li ji v noci nový záchvat, obdejte jí hlavu studeným obkladem.“ Jaja zastøela ostré svìtlo visací lampy a bdìla vsedì u dítìte; hlídajíc je na rozbìzích dechu a v samovolných pohybech spánku, zastihla tak pøíchod rána. Po celou noc vyšívala pøikrývku pro Evu a myslí i srdcem kráèel jí Sahiungo se svým darem a zmizením. V ložnici spali klidnì Lenôtrovi, sníce každý o jiném štìstí: plukovnice promítla šperk do svých vlasù, jsouc v zajetí této poslední lásky, a Lenôtre stál na výšinì, pøehlížel brigády a tyèil se hrdì na módním koni Arturovi. A Jaja se bála o dítì a bázeò tu složila po bok báznì o milence. Nazítøí ráno pøišel lékaø a týral prohlídkou malátné dítì, jež ani nekøièelo. Kálelo chvílemi krvavé hleny do èistých plen, jež nosila Jaja vìènì do necek. Sténalo chvílemi, na každý hluk odpovídalo cuknutím tváøe èi ruèky. Ale Jaja, chodíc jen po špièkách a plujíc pokoji jako èerný andìl, nemohla pøece dosíci pro dítì klidu. Lenôtrová rozechvívala dále tenouèkou trubku svých slov, a hømíc obèas výtkami, bouøila rodinu. Celý týden trvaly horeèky a psotníky naplòovaly noci, tøesouce dìckem i chùviným srdcem. Jaja nespala sto šedesát hodin, jsouc životem vklínìným mezi dítì a smrt. Džber oplýval stále studenou vodou a blahodárné klyzma, vìènì pøipravené, èíhalo v stateèných rukou Jajiných u brány dítìte na recidivu. Jak divé zvíøe pøebývala nemoc v horeèných komorách mladého života, vyhánìna jsouc pilnì a ustaviènì; teprve osmého dne dítì zažvatlalo obvyklé své hlásky a oživlé oèi míøily k Jaje, pokoušejíce se o úsmìv. Vyhublé prstíky jako štìòátka si hrály s krajkovím peøinek. Bìhem Eviny nemoci pokusila se plukovnice dvakrát, aby získala Jajin šperk. Jaja vždy pøedstírala, že neslyší, anebo objatá soumrakem probdìných nocí,

nemohla slyšet o vìcech, když, jsouc zaposlouchána v bojující dítì, tíhla jen k otázkám mroucího života. A onoho osmého dne, když Jaja pøivolala svou paní k dítìti, záøíc jako vítìz nad hydrou, Lenôtrová pohladila dítì zbìžnì po tváøi a obracejíc se od nìho k Jaje, pravila: „Jajo, Eva se uzdravila, i mᚠlehké srdce. Jajo, ano, dej mi ten šperk na oslavu uzdravení Evina.“ Jaja se rozmýšlela, trvajíc dvojicí pohledù v koutì pokoje. Ale potom, slyšíc Evu žvatlající, vyòala ze záòadøí stužku se šperkem; nepøítomnì stranou, dar Sahiungùv do ruky Lenôtrové. Plukovnice zmizela rychle ve dveøích a Jaja zdvihnuvši z postýlky dítì, chovala je. Myslila usilovnì jen na nì, aby si nemusila uvìdomit to neurèité a strašnì daleké, co zmizelo v nièivém víru pøešlého okamžiku. Sto šedesát hodin bdìní - snad usnula, než položila náhrdelník do ruky Lenôtrové. Ale pøece! Nutno pøece projevit vdìènost pøírodì, že zachovala nemocné dítì, a obìtovat jí za to dobrý dar. Ten dar unikal teprve nyní vodopádem z chùviných oèí na flanelovou košilku zachránìné. Ještì téhož odpoledne pøišla Lenôtrová do dìtského pokoje, a kladouc padesátifrank do Jajiny ruky s úsmìvem, který pøipomínal zlodìje, dìla: „Za náhrdelník, má milá!“ Jaja tentokrát nezmohla vzdoru svého a mrštila bankovkou pøímo do ruky paniny zpìt. Ta se zasmála: „Dobøe, dìkuji tedy.“ V tu chvíli Jaja vyšla z pokoje, zùstavujíc paní samu s dítìtem. V kuchyni pak se dala do hlasitého náøku, a vyprávìjíc zlou pøíhodu, stala se terèem kuchaøèiných nìh, jež hýøily silou a opravdovostí. Utišivši dìvèe, svlékla Marie kuchyòskou zástìru a energicky vyšla do pokojù. Když se vrátila, chvìla se po celém tìle rozèilením a hlásila Jaje s pøímìsí samolibosti: „Po týdnu denní i noèní lopoty je èlovìku tøeba trochu klidu. Øekla jsem paní, že pojedu s Evou dnes sama; a ty se jdi

procházet. V noci budu také spát s Evou, a ty tu spi sama, a si jednou zase schrupneš.“ Vystrojena jsouc rukou kuchaøèinou, vyšla Jaja odpoledne na zahradu a hledala Atialu. „Jak ses spadla!“ pøivítal ji. „Vidìl jsem z domku celé noci svìtlo v tvém oknì. Jsi asi unavena.“ „Mám odpoledne prázdno a chci mluviti se Sahiungem,“ vece Jaja, pøeslýchajíc Atialu. Èernoch se zamraèil. „Pošetilá!“ pravil. „Pracuje do noci, teprve po slunci chodí zpìt. Neuvidíš ho!“ „Kde pracuje?“ ptala se Jaja, trvajíc na svém Atiala se zamyslil. „Rue de la Paix, èíslo ètyøi,“ øekl potom. „Pracuje ve dvoøe. Sotva tì k nìmu pustí.“ Atiala, vida Jaju odcházeti za Sahiungem, zatímco sám je svázán robotou, pocítil bezmocnou, závistnou tesknotu, jež dotírá na srdce jako nepøítel nejkrutìjší. Nicménì Jaja vesele zmìøila jeho smutkem zohavenou tváø, a dìkujíc za zprávu, jaøe odcházela. Pou èernošky Paøíží se podobá poèínání dítìte, které chce nalézti urèité místo v knize a neumí èísti. V cestu staví se tisíce pøekážek, krásných, jež svádìjí, i zlých, jež trýzní; cestou vyrostly mnohé otázky a zaclonily jasný výhled na konec pouti: mrak automobilù a vozidel všeho druhu i zvuku snesl se na bulvár, po nìmž kráèela Jaja jako artistka po provaze. V první chvíli, vyšedši z malé ulice, pøitiskla se na roh bulváru, jenž høímal i v poobìdní døímotì, a teprve po nìkolika chvílích pokraèovala v chùzi, tajíc dech. Pláè koles i vrzavé spílání dlažby, øev frkadel a sirén, hnìv lidských plic, vydráždìných kletou civilizací, i odboj motorù zhroutily se v akord, jenž se pral se sluchem èerného dítìte, dokud v nìm pøece nezdomácnìlo. Jaja. se podivila, že v této úžasné vøavì slyšela jasnì své titìrné srdce. A je to snad ono, co èiní èlovìka èlovìkem, protože je èlovìk slyší i v pekle civilizace. Z toho se rodí cit, neznámý lidem, jejichž srdce už se zalklo otroctvím každodennosti, cit lidské dùstojnosti, kte-

rý obešel právì teï celou Jajinu bytost. Ještì byla svobodným èlovìkem, rovná se všem ostatním i šastnìjším a její srdce dosud bylo skuteèností, již vìru nelze minouti. Pøistoupila lehce k mladému bìlochu. „Pane, kde je Rue de la Paix?“ dìla s dùstojným klidem bílé sleèny. Mladík se podíval Jaje do oèí a pravil: „Rue de la Paix? Je to velmi daleko, jeïte metrem, doprovodím vás na perón.“ A Jaja, pøistrèená k pokladnì, vyòala z kapsy Mariin frank a koupila lístek. Pak vsedla do metra, nevìdouc ani, jak daleko má nyní jeti, ale odhodlána zvítìzit na celé èáøe. Vystoupila, vedena náhodou, správnì. Strážník jí øekl, když prošla chodníkem, že je na Rue de la Paix. Její oèi se rozbìhly po výkladech a hledaly šperky ze slonové kosti, když pojednou za sebou zaslechla: „Paøíž je ves, Paøíž je ves! Jajo, kde se zde béøeš?“ Zjevil se rozjaøený oblièej Sahiungùv, který mìl stále pøísvit udivení. I v Bábelu paøížských miliónù setkává se èlovìk s èlovìkem, kterého právì hledá. Soudný den frekvence není s to, aby zabránil tíhnutí srdcí, vhozených jako písek do moøe, nebo osudová pøíèinnost životù a kroky lásek a pøátelství chodí stejnými ulicemi naproti sobì. Cesty k srdcím, tøeba zpustošené, vstávají zpod koryta divého šílení a nesou znovu, kvetouce pøízní, láskyplné póly v objetí. Pramen úsmìvu vytryskl tam, kde se bìlal kruh Jajiných silných zubù, a zèeøil lány teplých tváøí i dvé hladkých kotlin kol oèních jezer. „Sahiungo! Kde jsi byl tak dlouho?“ Sahiungo vyprávìl, zdvíhaje vysoko korouhev smíchu, již tøímal dobøe a s rutinou, o nehodách, které ho stihly v minulých týdnech. Vinou masité stravy vykvetly z jeho tìla bolestné nežity, s nimiž musel do nemocnice. A ježto jeden z nich sídlil v podpaží, odnímaje všechny úrodné šávy ze zruèné ruky, jíž

soustruhoval, musil ustat na celý týden v práci. Navrátiv se do dílny shledal, že pomìry dostaly nový tvar. Od pultu vrhl se k nìmu zlý pánùv pohled, jak podráždìný buldok s øetìzem na krku. Nový dìlník, bìloch a èlovìk na první pohled nezruèný, bloumal pøes práci na Sahiunga, stavìjícího se v postoj provinilého. Míti nežity bylo Sahiungovi pojednou smrtelným zloèinem. Když se bouøe výèitek a hrozeb pøehnala, zasedl zase laciný Sahiungo na místo tìžkopádného bìlocha ke své staré titìrné práci. Plat mu byl snížen; nemocí Sahiungovou obchod utrpìl, a kdo jiný tedy mìl ztrátu nésti? Ano, Sahiungo chápe, nebo je v Paøíži druhý rok a zná dobøe zákony paøížské džungle, kde èerní beránci èepují svou krev do hrdel blahobytných tygrù. Vždy mohl pozbýti práce! Je ještì dobøe, že vìc dopadla tak; chleba je chleba, a v daleké zemi je tisíckrát cennìjší. „Ano, a ty, Jajo? Kde mᚠmùj dar, což ho nenosíš?“ rozvíjel zase Sahiungo prapor své veselosti. Ale nerozvinul. Oèi Jajiny upadly na zemi a nechtìly vstát, boøíce se hloubìji do kamene. „Jajo, kde mᚠsvùj náhrdelník?“ øekl vážnìji Sahiungo. Zhluboka a provinile zdvíhala Jaja svou odpovìï: „Odpust, milý! Nemám ho už,“ dìla. „Já jej dala z radosti nad vzkøíšením èlovìka. Naše Eva zle stonala a uzdravila se, když mne paní potøetí prosila, abych jí dala tvùj dar. Dala jsem jej, ani nevím jak, zapomnìla jsem v tu chvíli na sebe. Ale na tebe Sahiungo, opravdu ne.“ Sahiungo zarytì mlèel a tváø jeho øíkala: Velmi jsem uražen. Dílo takové ceny je dáno jen ze srdce. Pracoval jsem, maje v srdci lásku k neznámé milence a chtìl jsem je dáti jen jí. Škoda, Jajo, trpím, žes nedovedla ocenit mùj dar, do nìhož jsem dal všechny své schopnosti, všechnu svou jemnost a všechny své myšlenky.

Ale Jaja, která nevìdìla, co táhne schýlenou hlavou Sahiungovou, pokraèovala dále v obranì: „Je to velmi podivná paní, chtìla, abys jí zhotovil týž. A když jsem tì tak dlouho nevidìla, prosila mne koneènì o mùj; nedala jsem, až dnes, když mi pøipomnìla, že se dítì uzdravilo. Malièké dítì, dlouho jsem je ošetøovala a bála jsem se, že zahyne. A v tu chvíli jsem zapomnìla, jak mi je drahý tvùj dar, a vzdala jsem se ho skoro bez bolesti.“ Jaja zavìsila ruku do Sahiunga, tisknouc se k nìmu. Dodala: „Tvá láska je velká, tvé ruce jsou dovedné a tvoje milá je štìdrá: daruj mi ještì jedno své dílo, toho se nevzdám, leè by mne zabili.“ K Sahiungovi dolétala Jajina øeè jenom z dálky vìdomí. Prožíval znovu tvùrèí dìj, jak zasedal veèer k práci svého srdce a jak ho jitro rùžové a klidné pøepadalo v radosti a horeèce, barvíc kouzelnì dílo hodin spánku. Cítil, že takových dìl se rodí málo v životì jednoho èlovìka: kytice jeho tøiceti let byla zatknuta v palouku pod dvìma milenci, které stvoøil z mrtvé hrudky sloní kosti, zachvácen jednoho veèera touhou spoèinouti, zakotvit u ženy. Rozhodné dílo, øekl by Evropan, apoteóza uzrálého jinošství a koneèného rozpuku let mužných. Ale Sahiungo zaslechl Jajinu vìtu. Tvá láska je velká, tvé ruce jsou dovedné a tvoje milá je štìdrá. Mráz ho obešel z pravého smyslu té vìty, zalomcovala jím touha tvoøit znova a znova. Všemohoucnost ženského slova vrhla své kostky. Sahiungùv mozek poèal bobtnati nevýslovnì sliènými liniemi, myšlenka naplòovala tvar a nové dílo vstávalo z trosek prvého. Ale nad veškerou tou èinností povstala v Sahiungovi krevnatá vlna odporu a vášnivého odhodlání. Zabít zlodìjku! køièel v nìm odboj, hlomoze záští k neurvalému bílému plemeni, jemuž není svaté nic, ani darovaná památka lásky. - Zabít a odejmout nejdražší vìc, jakou kdy v životì zrobil a mìl!

A jeho oko, naplnìné vášní, støetlo se s pokorným pohledem Jajiným „Sahiungo,“ pravila, „nemysli už na svùj dar, pøemýšlej o daru, který teï dostaneš ode mne.“ Sahiungova krev, vybièovaná v povodeò divošství, opadla zase do bøehù milostné nìhy. Potlaèil násilím vrozenou touhu po odplatì a chápal se druhého dìdictví po otci: dìtinské radosti z ženiny lásky a všeho, co z ní sladkého plyne. Tøímaje jednou rukou ještì meè odboje, zdvíhal již v druhé pìsti vzdutou zástavu veselosti a radování. Šli mimo veliké obchodní domy, podél divadel, bank a chrámù. Všední den vøel v lidech neúprosnì, žena je bez oddechu kupøedu, a odpoledne, kráèejíc mimo, se vzdávalo zvolna veèeru. „Dnes již nepùjdu do dílny,“ oddychl si Sahiungo a pohledìl dlouze na volnou cestu pøed sebou. „Jajo, pojïme do Bouloòského lesíka!“ „Nemohu, Sahiungo, musím jít uspat dítì. Pøíštì pùjdeme, kam budeš chtít. Zaveï mne, Sahiungo, domù.“ Øezbáø zacházel se slovy Jajinými jako se sloní kostí. Piplal se s nimi slyše je, a osvobozoval je od pøítìže všednosti, kterou vlekla nezbytnì s sebou .“Kdybys mne, Jajo, mìla ráda, šla bys do lesíka. Dítì jsi mìla celý týden a mne bys mìla poprvé v životì.“ Jaja pøekonávala stìží pokušení. Hlas jejího rodu hubil cit chladné povinnosti a byla by již málem šla za hlasem srdce. Ale zvítìzilo v ní to nepøemožitelné, co v èerných ženách vybudovala staletí, když jim vrhla do klína veškeru práci i za muže. „Sahiungo, propus mne domù, mám tì tak ráda, že bych dnes pøišla pøíliš pozdì. V nedìli pùjdu na procházku, najdeš mne v aleji a povedeš, kam budeš chtít. Nechtìj mne uvésti ve špatné postavení. Paní by mne za nepøesnost jistì vyhnala.“ Sahiungo kráèel vedle Jaji a tiskl svou hruï, aby nevykøikla pøemírou lásky a pøemáhání. Zmínka o plukovnici ho znovu vrhla v objetí mstivé vášnì, jen veèer, mírný a tichý, ho

vysvobozoval. Vzduch byl chladný a svìtlo obchodù jej prostupovalo jako ženu muž. Strom nadìjí kvetl v Sahiungovì srdci, zaléván jsa stuhou tichých dívèích slov, leè nebylo mnoho ovoce zralého, když Jaja zmizela ve vrátkách klece, v které na ni èekala práce. Ještì se vrátila: „Sahiungo, co je s Elendem? Vezme ho bìloch na svou loï?“ „Za ètrnáct dní,“ dìl Sahiungo, a Jaja se ztratila ve dvíøkách. Sahiungo hledìl zbožnì do oken, ale pohledu se už nedoèkal. Odešel domù, kde kleèel soustruh v šerém koutì: usedl a tvoøil, ponoøen jsa v hlubinu srdce, nový dar pro svou milou; necítil únavy pøetékaje láskou, a setrval u práce do kuropìní. Jaja vbìhla do rukou pøímo Atialovi. „Vracíš se pozdì,“ øekl èernoch pøísnì a jeho zrakem harcovala bolest v sedle divoké bezmocnosti. „Mluvila jsem se Sahiungem, Elendo pojede domù.“ „A cos za to zaplatila?“ otázal se Atiala škodolibìji, nežli by byl uèinil jindy. Z pøátelství k Jaje teprve teï se zrodila láska, a takové lásky bývají krutì zlé. „Atialo, co mluvíš? Nejsi pøi smyslech, nebo mᚠvelkou bolest?“ Atiala chvíli pomlèel. Jeho ztrápený, horký zrak zasvítil do šera.“Jajo, strašná je tahle zemì! Nelžu, nechci už žíti.“ „Bláhový, co tì obešlo? Zvykni, a záhy bude ti lehèeji. Potom se vrátíš domù.“ Atiala pozdvihl ruce jako zajatec a bezvládnì je spustil na Jajinu šíji. Jeho smutek byl dìtský a nepodobal se smutku Elendovu. Zdálo se Jaje, že vnitøní var protrhne hráze a že Atiala zapláèe jako nemluvnì. Sklonil hlavu k Jajinu èelu a líbal je, zatímco udivenì stála, jsouc šastna v jeho pøátelských rukou a nešastna v kruhu jeho zemdlenosti. Tmavá zahrada dýchala pøedjarním záøením poupat, lákala z Jajiny pleti omamnou vùni jejího plemene. Pùl vùnì exotických kvìtin, pùl vùnì živoèišná, jest výpar èernošské pleti omamný i pro èernocha Atiala vdechoval Jaju a hroužil se hloubìji do svého

stesku po domovinì. Tajnì závidìl Elendovi a zdálo se mu pojednou, že mu byl sám obìtován. Pøitiskl k sobì hladovì Jaju, aby se mstil na jejím srdci, jež patøilo jinému. Jaja ho odstrkovala. Leè postavil se vlnì odporu a užil síly. „Atialo, odejdi,“ zašeptala Jaja, vzrušená pádícím násilím pøítele. „Musím jít domù.“ „Nepùjdeš,“ hrozil Atiala chraptivým šeptem a z bažin bezmoci vstával v nìm krvavý kvìt. „Atialo!“ bránila se Jaja. „Budu køièet, uvidíš! Ty nestoudníku!“ Vlekl ji spadalým listím na trávník a ona zápasila. Jako had proklouzla koneènì zajata ruka sevøenou pìstí Atialovou; Jaja vzpomnìla zápasu v krèmì marseillské a èekala nový výpad. Vrhla se k domovním dveøím a spìchala schodištìm vzhùru. Srdce jí plesalo, tøeba zranìné ztrátou pøátelství Atialova: Sahiungo nesmìl býti oklamán. Èas se prokusoval všedním životem, hltaje sousta dnù a týdnù bez vzrušení. Eva dosáhla zdráva svého pùlletí, øídila již bezpeènì úsmìv i zrak a poznávala hlas Jajin i ostatních z domu. Splav pohybù rozšumìl údy a Eva hmatala vìci. Pobrukujíc a dožadujíc se pozornosti, zdvíhala v koèárku hlavu a oèima pátrala po okolí. Jednoho dne, provalujíc se po koupeli na klínì chùvy, chopila se vlastní nožky a ponoøila ji v bezzubá svá ústa. „Papᚠnožièku, Evo?“ tázala se Jaja a opakovala svou otázku tak dlouho, až vryla v probouzející se rozum pøedstavu hryzání nožky. Po nìkolika dnech se už mohla pochlubit: Eva na vybídnutí Jajino obírala pøed diváky svou konèetinu. Jaja plnila leydenskou láhev mladého mozku jiskrami hraèkáøské energie a nauèila Evu znáti oblièeje, úkony, jídla a vìci. Zatím otec a matka dítìte tonuli v záplavì plesù, hostin a zábav, nebo byl právì èas maškarád. Odcházejíce po osmé hodinì veèer, vraceli se pozdì ráno, aby si do veèera odpoèali a strávili znovu veselou noc. V druhém

týdnu bøezna, kdy odpolední slunce už lomcovalo zavøenými okny, chystala švadlena paniny šaty na veliký veèerní ples, zatímco Jaja vyjíždìla s Evou do ulic zèechraných prvním jarem. Paní se vyklenula z okna a zavolala nervóznì na Jaju: „Pøijï záhy, odcházíme v pùl osmé a musíš mne obléci, rozumíš?“ Jaja vyjela, zabodnuvši laènì ostražitý pohled do ohybu aleje. Byla sobota a Sahiungo patrnì èekal. Jaja se ještì manì ohlédla, následuje-li ji Atiala! Divoch! Mìøil ji ode dne svého poklesku smìsí pohledù a krve, pøipraven vždycky nasupit rty a šeptem pronésti nejvìtší ohavnosti. Chu ztýrati Jaju v nìm nepovolila, hnìv, který nesmyslnì potvrzoval lásku, se nezlomil. Úroda vzteklých i smyslných myšlenek, která vzešla v uražené jeho hlavì, padala vždy hojnì a štìdøe do brázdy, kterou vyhloubila Jaja mezi ním a sebou. Skuteènì se teï oblékal a plíživým krokem vyšel ze zahrady, aby Jaju následoval. Ohavná nutnosti! Dostihnuv ohybu aleje, narazil celou silou kroku, který se rozhodl, na Jaju; strkala levou rukou poklidnì koèárek a pravou si vedla Sahiunga v podpaží Prokletý èernoch, jenž vidí dozadu! Sahiungo pozdravil Atialu døíve, než se k nìmu vùbec obrátil! Atiala zamumlal škarohlídský pozdrav, pøipojuje se pošetile k milencùm. Jaja naò pohlédla, nemohouc zdolati smích. Atialovo èelo se tím více zachmuøilo a v husté mraky brv šlehl høímavý blesk. „Co se smìješ ?“ dìl Sahiungo k Jaje a jeho zdravé, obrovské zuby pøežvykovaly hrst drobných i velikých smíchù. Jaja se rozøehtala. Sahiungo, pohlédnuv na Atialu, uhadoval zbìžnì, kolik uhodilo, a jeho srdce se pojednou zatáhlo dusnou mlhou žárlivosti. Díval se z jednoho na druhého, podobný míèi, s nímž si dva hrají, a jeho rozvahy se poèal zmocòovat podezøívavý cit inkvizitora. „Jajo,“ uchopil èernošku za ruku, „øekni mi honem, co se pøihodilo.“ Jaja se smála, leè v oèích se jí

zalesklo odstínem zármutku: Sahiungo, patøe jí do oèí, vidìl slzu stékati korýtkem k nìmým rtùm. Atiala pozdvihl sevøenou pìst, zatøásl jí a unáhlenì zmizel. „Sahiungo,“ dìla Jaja tetelícím se hlasem, „Atiala mne pøedešle v zahradì pøepadl, když jsem šla od tebe. Chtìl se mne zmocnit, sedral mi šaty a vlekl mne beze všech cavykù k louce. Pozbyl, chudák, z Evropy rozumu je mi ho tak líto, a pøece se smíchu neubráním; je smìšný, zlobí-li se. Chtìl u mne útìchu, ale dal se do násilí. Popletl si lásku s nenávistí. Všechno se v nìm spletlo, nemùže za nic. Ale já jsem se musila smát, jak si pøišel pro výprask! On už se ani nestydí a bude se tøeba s tebou bít. Má vztek, že chceš Elenda dopravit domù.“ Sahiungo si oddychl, ale øídil rozpravu dále: „Nezmocnil se tì? Jedovatý pes! Vyhlížel vždycky jako malé dítì, a vidíš ho, nepøeje èlovìku ženu!“ „Nezlob se,“ domlouvala Sahiungovi Jaja, nemùže za nic. Je ztøeštìný. Zhubl a hlava mu docela zšedivìla. A není starý, ubožák. Celý den jen ryje a sází na zahradì, až z toho zpitomí úplnì, ponìvadž pøi tom jen myslí a myslí a stesk ho sžírá. Nemùže za nic. Šel do Evropy proti své vùli, nelze ho soudit za jiné.“ „A kdo sem šel z vlastní vùle?“ usmál se Sahiungo køivì. „Právì,“ øekla Jaja a kolébala koèárkem, nebo Eva otvírala oèi „Vš, vš, všš - já jsem tak trochu chtìla do Evropy. Ale on je voják, jemu naøídili. - A co je s Elendem,“ vzpomnìla si. „Kdy už pojede?“ Sahiungo pohlédl pøed sebe, a hvízdnuv po paøížském zvyku, pravil: „Nevím, Jajo, pojede-li vùbec. Najat na loï byl, ale tøi dny už leží v nemocnici.“ Sahiungo vyprávìl, jak mu šel k továrnì naproti, jak mu sdìloval novinu, jak Elendo neodpovídal; zrak plovoucí na dnì šedivých dùlkù se snažil Sahiunga poznat, ale nepoznal. Sahiungo se chopil tedy jeho ruky, ta byla horká a chvìla se. Elendo vrávoral, nebyl to èlovìk najatý k úklidu na loï, jedoucí do Af-

riky, ale ubohý nemocný èlovìk, na nìhož èeká už jen postel nemocnice. Sahiungo dovedl ho do špitálu Hôtel Dieu. „Tam leží dosud, nezemøel-li,“ skonèil Sahiungo a Jaja nevyšla z údivu nad špatným obratem vìci. Co jí nejvíce leželo na srdci, hatilo se. Pro návrat Elendùv srdce její se zamilovalo, bušíc sesterským soucitem k èernému bratrovi. A teï… „Kdy odjede loï?“ ptala se ještì doufajíc a vzhlédla k Sahiungovi, jako by prosila. „Za týden odjíždí z Marseille,“ dìl Sahiungo. „Za tøi dny musil by jeti.“ „A Elendo se do tøí dnù jistì neuzdraví?“ Sahiungo se na Jaju jen usmál a pokrèil rameny. „Myslím, že spíše zemøe,“ pravil. „Lékaøi jsou stále u nìho a mladí se na nìm uèí. Z toho je vidìt, že je nemoc tìžká.“ Jaja si vzdychla. „Kdys u nìho byl?“ zeptala se. „Navštìvuji ho dennì,“ pravil. „Dnes tam teprve pùjdu.“ Jaja se na nìho vdìènì podívala. „Pozdrav ho tedy ode mne. A øekni, aby pevnì vìøil; jistì se uzdraví a odjede pak domù. Zítra mne k nìmu dovedeš.“ Toho dne, když Jaja jela domù, pocítila, že Sahiungo vnikl jí hluboko do srdce. Láska, halená v starost o Elenda, chutnala jejím smyslùm dojímavìji a prudèeji. Cítila Sahiungovu pøevahu nad ostatními èernochy v jeho stateèném vystupování mezi Evropany. Pøedstavovala si ho, jak asi pøivedl Elenda do nemocnice, hovoøe s uèenými muži a s bílými ženami - ošetøovatelkami, jak moudøe a rozšafnì øídil veškeré vìci Elendovy nemoci. V bøeznovém soumraku, strkajíc spící koèárek, myslila jen o poslední vìtì své a Sahiungovì. „Zítra mám volno,“ øekla mu. „Pøijï do aleje ve ètyøi hodiny. Pùjdeme k Elendovi a od nìho…“ „Pøijdu,“ øekl Sahiungo. „Pøinesu ti svou práci. Pùjdeme z nemocnice do lesíka?“ Jaja pak odpovìdìla jen stínem tonoucích øas, které pøikryly stydlivì oèi.

Když pøijela chùva s dítìtem domù, pobíhala paní všemi pokoji, odìná jen v korzet a v krajkové kalhoty. Shánìla nìjakou vlásenku. Dùm byl vzhùru, plukovnice bìdovala. Z jejích rozèilených úst vyskakovala slova nevrlého spìchu, usazujíce se pánovitì v luxusních pokojích a síních do mìkkých, bezozvìnných køesel. Jaja dala Evu kuchaøce a vnikla v ložnici, kde bledolící šièka zanechala brunátné dílo svých rukou. Nádherný šat z èerveného hedvábí, zdobený drahocennou krajkou, zašustìl unyle v Jajiných rukou. Klepot vysokých podpatkù probìhl ložnicí a plukovnice, koneènì nalíèená, stanula v drzých nedbalkách pøed Jajou, natahujíc ruce k oblékání. Když tu již stála odìna a pøipravena, otevøela trezor a oblékla ještì Jajin náhrdelník. Pohlédla na Jaju a setkala se s jemnì usmìvavou tváøí, skrývající tajnou poznámku. Mùj bude lepší, myslila si chùva - ale vidouc dva snoubící se milence na brunátném pozadí paniny roby, pocítila pøece jen tesknotu. Ještì nìkolik dravých slov k domu, nìkolik pokøikù, pøeplnìných žluèí, hrst ušlechtilých nadávek ve formì rozhoøèení; pak na chodbì bøeskné volání na pána, prásknutí dveømi a ticho. Jaja vešla prozpìvujíc do kuchynì a vzala z rukou Mariiných dítì, aby je nakrmila. „Ta zase øádila,“ poznamenala kuchaøka, dusíc se klokotavì hlomozným smíchem. „Na dítì se ani nepodívá a vyletí z domu jako z pasti. Je do tancovaèky jak šestnáctiletá holka. Ale plukovník mohl by mít rozum. Jenže by s ní nevydržel, ona to zkrátka musí mít.“ „Má dnes mùj náhrdelník,“ øekla Jaja skoro pyšnì. „Pomalu bude nosit tvé šaty! Chudému dìvèeti zcizí poslední; že se nestydí!“ „Dostanu lepší,“ øekla Jaja „No, no, copak zase?“ lekla se Marie, pøísnì se mraèíc. „Od koho dostaneš? Co?“ „Od téhož, od Sahiunga. Když jsem mu øekla, že mi to paní vzala, dal se hned do práce a v sobotu mi daruje nový náhrdelník,“ uha-

dovala Jaja spíše, nebo o pøíštím daru nevìdìla nic jistého. Marie mlèky sedìla, pokyvujíc výstražnì hlavou, krátkozrakýma oèima sledovala steh jehly, jíž pøišívala stuhu na Jajin klobouk. „Dala ti paní nìjakou službu?“ zaèala po chvíli. „Mnì ještì nedala za únor.“ Jaja lhostejnì vzhlédla: „Ne.“ Kuchaøka, jako by èekala jen na toto ne, vyskoèila hrozivì ze židle. „Ne!“ vybuchla „Každý mìsíc ne, což nemᚠhubu? Jsi tu pøes pùl roku a vysloužila sis dva obnošené hadry a sešlapané botky. Jdi mi k šípku! A co si poèneš, vyženou-li tì? Vždy nemᚠcentimu! Za takovou døinu, ty huso!“ „Nepotøebuji,“ odvìtila nejistì Jaja. S fatalismem, prolínajícím celou její bytost, stála pøed Marií neodolatelná ve své nepraktické, svaté pošetilosti. „A vyženou-li tì?“ ptala se znova nakvašená kuchaøka. Jaja neodpovìdìla. Zabrána v krmení dítìte, slyšela jen mrzutou dobraèku, která má více starostí, než je tøeba. Až se vymluví, bude zas klid. Pøi láhvi mléka usnula Eva Jaje na klínì. Drobounký šramot, jako bzuèení hmyzu, bral se jí od úst kuchyní. Jaja odložila láhev a pøenášela dítì do postýlky. Po chvilce zazvonil zvonek bytu a kuchaøce, která šla otevøít, se zjevila ve dveøích hlava Atialova. „Co chceš ?“ otázala se, zamykajíc za ním dveøe na klíè. „Je pozdì.“ Atiala prošel chodbou do kuchynì, usedl na truhlík s døívím a složil sepjaté ruce mezi nohy. Tváø mìl zhublou a ztrápenou. „Chceš jíst?“ ptala se kuchaøka, vážíc vykuchané jeho tváøe na citlivé ploše spravedlivého srdce. „Poslala jsem pøece veèeøi dolù.“ „Nechci,“ øekl Atiala, zíraje pøed sebe dvìma žhavými svìtly jako stojící rychlík. „Tak co ti tedy je,“ postoupila k nìmu Marie „Nemᚠhoreèku?“ Utøela ruce do zástìry a sáhla mu na èelo. Atiala odsunul rozdurdìnì hlavu. „Jdi spat,“ øekla po chvíli Marie, „mìls mno-

ho práce?“ Ne,“ odpovìdìl bez chuti Atiala. „A kde je Jaja?“ Kuchaøka se nasupila. „Kde by byla? Uspává dítì! A co s ní chceš?“ Atiala se mlèky díval pøed sebe. Po dvou minutách se zdvihl a šel ke dveøím. „Jdeš spat?“ tázala se Marie. Atiala zahuèel nesrozumitelnì a vyšel váhavì na chodbu. Kuchaøce se nelíbil, vyšla za ním. Otvíral právì dveøe do dìtského pokoje. „Kam lezeš ?“ vzkøikla naò a vyøítila se na chodbu Atiala zmizel v dìtském pokoji a rychle zamkl za sebou dveøe. Marie, nedbajíc spícího dítìte, jala se bušiti seè byla s to do dveøí. V hlomozu její pìsti zanikalo všechno dìní v pokoji. Když si to uvìdomila, pøestala. V pokoji slyšela pak jenom krok Atialùv a po chvíli teskný pláè dítìte. Dveøe se koneènì rozletìly a vyrazil Atiala jako plamen, frkaje a hluènì oddychuje. Kuchaøka zastoupila mu cestu. „Kde je Jaja?“ vzkøikla. A když nevidìla chùvu v pokoji, skuèíc v pláèi dodala: „Kde je Jaja, vrahu?“ Atiala odstrèil ji stranou a pádil chodbou ke schodišti. Leè byt byl zavøen a klíè mìla Marie v zástìøe. Atiala se vrátil do dìtského pokoje, kde kuchaøka, vyklenutá z otevøeného okna, volala pronikavým hlasem do noci: „Jajo, Jajo, jsi živa?“ Jaja odpovídala zdola pláèem a Atiala hartusící na Marii žádal si klíèe, zatímco Eva køièela. Kuchaøka vbìhla do chodby a zazvonila na domovníka. Pøišoural se v svých trepkách a vyslechl za dveømi lamento ubohé kuchaøky, aby se hned vrátil do zahrady pátrati po Jaje. Nato vbìhla Marie do kuchynì. Ozbrojivši se tu kuchyòským nožem proti násilnému Atialovi, šla uspati podìšené dítì. Ale už tu byl domovník, veda Jaju; napadala tìžce na nohu. Vyèítavì vzkøikla jako dítì, spatøivši svého pronásledovatele. Domovník však se chopil jeho krku a smýkl jím bez ohledù ze schodištì. Negr dopadl na mezischod, ale nevydal zvuku, zdvihl se a poslušnì sešel do sklepního bytu, kde spal. Jaja

vyprávìla zatím Marii, obvazující ranìné koleno, jak ze strachu pøed Atialou otevøela okno a vyskoèila. Z výše ètyø metrù dopadla na píseènou stezku, o niž si rozbila koleno. Marie lála a slibovala Atialovi nejhroznìjší muka a trápení, ale Jaja ji uprosila, aby paní nic o vìci neøíkala; Marie, uváživši všechny následky, zaláteøila na èerné plemeno a slíbila. Ale domovník nemìl porozumìní pro Atialovy noèní žerty, a oznámiv nazítøí pøíhodu Lenôtrovi, dosáhl, že byl èerný sluha pøidìlen setninì. Odcházel hned pøíštího dne a vzkázal Jaje, že se ještì setkají. Jaja kulhajíc obsluhovala dítì a pøijímala z úst plukovnice pokornì poznámky o neslušných nápadnících, nebo se strachovala o odpolední svou vycházku.

Hlava ètvrtá Elendo hledìl pøedivem horeèky do tváøe vìènosti. Mezi jeho bytost a nesmírnost zániku kradl se vánek tropického života se svým stromovím, s obdìlanou pùdou, která voní násilím poèetí, s rajským dnem konžského sedláka. Rudé kruhy vìdomí se rozestupovaly, stávajíce se rámem obrazù, které dávno pøestaly být skuteèností. Hej, doba dešù svlažila pùdu, poskokem ženou se potoky kalného požehnání. Elendo, èerný jinochu, seješ poprvé proso a kukuøici, nad tebou nalévá se kokosovník a pøijde èas kakaovníku! Dvì ženy otcovy, hluèíce p횝alkou suchých svých hrdel, jsou ti soudruhy v práci. Ale z dálky zahuèel parník a palmy schylují koruny do sesychající pùdy. Elendo v horeèce zaúpìl a oblièej jeho se zachvìl vlnou dìsu, jež probìhla mrazivì celým tìlem. Nyní ho odvážejí do Evropy - což není spoután? - parník hluèí, podoben jsa nepøátelské bouøi. Vidíte kapitána Corrota, vycenìný, záludný chrup, pøipravený zhltnouti èernocha - húúú, rachot strojù; drtí se smirek, v oblacích prachu poletuje lidská práce; myšlenka houstnoucí ve sval, sval drcený v hadøík bez krve, bez síly, bez nadìje. Ach ostrý šedavý prášku, milión lesklých hvìzd tøpytí se v tvém obsahu, ale ty drásaje drásᚠtkáò a køivíš život; stávᚠse brusem. Brus! Ocel se tebe bojí a poddává se ti - jak by ne plíce! Ostøí ocele, která byla tupá, zmaøené plíce, které dýchaly A co vy, smrduté tekutiny, kyseliny, zásady, vody smrti, vᚠpuch nesmí býti puštìn z továrny, aby mìsto nevymøelo, a na sta metrù kolkolem nevidìt stavení. Elendo ještì zakašlal zbytkem svých zabitých plic. Zèechrané chmýøí srdeèní práce se chvìlo dosud. Tichá pláò vzpomínek splynula zvolna

s nížícím se pøíslibem nebes. Duše èernocha byla bílá a poletovala neslyšnì pustým domem hasnoucího tìla. „Elendo, Elendo,“ potrhávala Jaja jeho kostnatou rukou. „Jsem tu, Jaja. Pojedeš do Konga, Elendo!“ Nemocnice dýchala tìžké milosrdenství do skromného Elendova umírání. Plachetka plátna na železné posteli, na ní tìlo stéblo, na nìm pokrývka; a vysoko nad tím vším sta bolestí jiných nemocných a bolavé volání Jajino, na nìž nebude odpovìdi. Na hrdle Elendovì visel drobný fetiš z koèièí kùže. Nedobøe chránil majitele. Sahiungo stál nehybnì za Jajou, dotèen chvílí až ve svém veselém srdci. Nìkolikrát vztáhl ruce k Elendovi, ale nedotkl se ho, ruka se vrátila. Jaja, nemohouc se Elenda dovolat, dotkla se rty jeho oblièeje. Byl chladný a nezteplal ani polibkem. Sahiungo vzal Jaju za ruku, aby ji odvedl. Pøišla ošetøovatelka, a neklidnì hledíc do èerných tváøí dvojice, pøikryla Elenda pietnì prostìradlem. Na chodbì, tiskna plaèící Jaje ruku, Sahiungo pravil roztrpèenì: „Lhal jsem. Nebyl lenoch ani zbabìlec.“ Jaja zaznìla ještì bohatším pláèem. Dveøe Hotelu Dieu se otevøely; slunce je zalilo a prostorné námìstí ostrova vedlo je ke chrámu Notre Dame. Pøešli tiše most a kráèeli po nábøeží k Louvru a dále. Jaro už bìželo mìstem a jemný poprašek trávy zdvíhal se v záhonech Tuilerií. Míjeli bílé sochy, veliké bazény s vodotrysky a prošli rušným námìstím Svornosti po Elysejských po lích až k Bránì vítìzství. Podívaná vyplela z Jaji smutek. „Lepší smrt než život, jaký mìl on,“ øekl znenadání bez smutku Sahiungo jako poslední slovo k celé vìci. Jaja uvìøila. Z koøene žalu dral se pomalu hebounký stvolek radosti a Jaja, kulhajíc po vèerejšku, manì poskoèila. Vešli do Bouloòského lesíka, vyhýbajíce se splašeným

automobilùm. Asfalt svištìl pod kordónem vozù a frkaèky tvoøily bláznivou symfonii. Proud lidí bral se tam i zpìt, pluk øeèí stoupal do korun stromù, jež vrhaly v tuto sluneènou nedìli z pupenù první své listy. Zemitá vùnì lesíka splynula se živoèišným pachem obleèeného šatstva. Sahiungovo srdce nabylo opìt rychlého tluku, jdouc svorným krokem s vyburcovaným zástupem. Dlouhá a široká asfaltová cesta je vedla kolem hipodromu. Kolkolem v lóžích a na galeriích viselo lidstvo na závodní dráze jako hrozen vèel kolem královny. Šum, podobný písni vzlétlého roje, nesl se prostorem. Na dnì pestrého shromáždìní bìhali nervóznì ztøeštìní konì, na nichž nejlepší jezdcové svìta konali svými ostruhami šílené dílo zhouby. Chvílemi ozval se køik a tleskot. Jaja a Sahiungo odboèili vpravo a minuli velkou vodní kaskádu. Den už se znavil a plouhal se šerem veèera. Frkaèky tály v dálce hlavních cest a chomáèky temna pod mladými stromy zvaly k odpoèinku. Sahiungo a Jaja sedli si pod širokou vìtev habrovou. Nebylo na tom nic divného. Dvojice odboèovaly z cest, kladouce ctnost i neøest do rukou trávy. Stromky se obèas zachvìly chichotem dìvèat anebo táhlým znaveným zasténáním. Ale cesty, mizejíce v tmách, šly po svém smìru, nehledíce vpravo ani vlevo. Habr není palma a nízké klenutí øiïouèkých vìtví necloní pøíliš, ale pøíbytek lásky tu je. Sahiungo podložil své jemné ruce pod boky Jajiny a tiskl ji chvílemi ke svým ústùm. Na okamžik uzøela v beztvárné temnotì pøízrak Sliangùv, jak rozpíná ruce vstøíc moøi. Ne! Ta láska nikdy nebyla, zdálo se jen, že má býti. Jaju bodlo u srdce, nebo všechno, co mohlo být, bolí. Podvìdomí, bohaté zdìdìnou zkušeností, ji manì zalilo pocitem rozètvrceného tìla; tak trestá konžský muž nevìrnou ženu. Jakýsi nádech závazku k Sliangovi tu pøece jen byl. Jako prut bambusu vlnila se Jaja

v náruèí Sahiungovì. Neodevzdávala se, vìøíc, že láska je zápas, v nìmž teprve vyèerpané podlehnutí jest úèelem. Sahiungo zmáhal ji vlídnì; rytíøsky silný neužil lsti; jen úžasnému násilí srdce i svalù popouštìl uzdu, chutnaje radost silného muže nad milenkou, potøebnou syrové lásky. Jaja stìží odolávala, až smysly její se zpøetrhaly a celá bytost ochabla náhle v jemných rukou èernochových - jako tichnoucí bouøe na vrcholu. Mrak vášnì, tìžký a krvavì pravdivý, snesl se do jejího klína, plnì studnici radosti pramenem života. Rachot zboøené nevinnosti hlomozil v bytosti dráždivým štìstím, èinì z nevìdomého tìla stan vìdoucího veselí, v nìmž je dobøe pøebývati. Srdce bilo jí až na hrotu prsu, v nìmž nabobtnalo prací smyslù V nastalém ztišení slyšeti byly vzdálené hluky a hovory. Les ještì doutnal nedìlí. Vstali a vedli se na cestu. Kdesi nablízku, za stromy, dlel ženský smích. Z dálky pøicházela hudba. Mlèeli. Lesík se otevøel v široké prostranství, na jehož konci plála svìtla obloukových lamp. To byla zahradní restaurace, kolem níž proudil svìží dav lidský. Sahiungo vedl Jaju blíže. Hudba se zesilovala, ranìný veèer dýmal nad lampami, chladivý vzduch jej opøádal. V davu zvonil koketní smích, pod košatými stromy stály hlouèky a jednotlivci. Byly zde nastrojené dívky, prodavaèky lásky, jejichž povolání Jaja dneska nechápala. Obèas, když zanikla ve stínu stromù, nìkteré z dìvèat popošlo k Sahiungovi, provokativnì naò vzhlížejíc, a teprve pozdìji, poznavši omyl, váhavì odešlo. Ztichla-li hudba, zaznìly z lesíka, stopeného do temnot, zvuky polibkù, šramoty lásky, šepot šatstva a tìl. „Sahiungo, je pozdì, musím domù,“ vzpomnìla si nerada Jaja. Kytice hudby naplòovala noc, jíž Sahiungo vedl svou milou. Náhle se zastavil. „Jajo, zapomnìl jsem!“ Hmataje po kapsách usmíval se a rozpaèitì k sobì cosi mumlal. Koneènì podal Jaje pøedmìt

v hedvábném papíøe. Stanuli pod obloukovkou. Jaja dychtivì vybalovala. Titíž dva lidé ze slonoviny, ale vìtší a krásnìjší, se zjevili, košatá palma, bujnì vzrostlý palouk a na nìm vzájemné odevzdání milencù. Teprve teï Jaja chápala správnì Sahiungùv dar. Vidìla, co prožila: líbezná láska, prolínající nehybný tvar šperku, byla v ní rovnìž domovem. Smyslná záøe vycházela z oèí Jajiných: vláha vášnì, posvìcená srdcem, v nich svítila. Ano, tak je to s její láskou! Má ho ráda pro tohle umìní, proto, že dovede zachovat, co žije smrtelným životem. Že objetí, v kterém s ní dlel, je dosud, že bude tak, jako bylo v tužbì døíve, prve než se uskuteènilo. Sahiungo pøi práci myslil jen na lásku a láska zùstala vtesána v dílo. Cestou domù vyprávìl Sahiungo veselé vìci; smích zdomácnìl v jeho tváøi a nakazil Jaju. Ale procházka ubìhla rychle a milenci se rozešli, když hluèný zvuk hodin podìsil v Jaje poslušnou chùvu. Marie nebyla s to, aby našla pro Jaju vhodnou nadávku. Její oèi pobíhaly tváøí jako koule kuleèníkem; Jaje se zdálo, že ihned vypadnou nejdøíve zmìøily pomaèkanou sukni, pak hádaly z Jajiných oèí. Koneènì zkontrolovala kuchaøka chùviny peníze, svoje peníze, které z peèlivosti Jaje na procházku dala. Byly nedotèeny. Marie založila koneènì ruce a vzkøikla v nevoli: „Kde jsi byla?“ Jaja se ovšem málo lekla; znala kuchaøku Marii a rázem se rozesmála. Marie povytáhla svùj bøich, a ponìkud uklidnìna, spustila: „Bìhno, já stará ti mám obstarat dítì a pleny a veèeøi, a ty se meleš po lesíku.“ Jaja div nevykøikla. Jak vìdìla Marie, že v lesíku? Kuchaøka vìdìla, kam se chodívá, zruènì zachytila její pøekvapení. „Vím, vím,“ øekla, a pøipravujíc nový vyzvìdaèský útok na Jaju, domlouvala si, aby nebyl krutý. Bylo jí Jaji líto, ale mìla ji ráda. „Špatnì skonèíš,“ køikla, „copak lze mužùm vìøit?“ Opìt vzhlédla k Jaje. Ovšem, usoudila, chodila s mužským! Zlob-

nì mávla rukou: „Je bílý? Èi èerný? Á?“ „Týž,“ tíkla Jaja, a soukajíc úsmìv, rozbalila dárek Sahiungùv. „Tomu lze vìøit,“ dodala pøesvìdèivì. „Má mne rád.“ Marie na Jaju už ani nepohlédla dráždila ji jen k spílání - a toho už vìru nebylo tøeba. „Mìla tak pøijet paní - a pán! Byla bys slízla! Zdrželi se mluv o štìstí!“ „A jdi se svléci, co civíš ?“ utrhla se znovu. „Co kdyby se vzbudila Eva? Já k ní už nepùjdu. Za celý den jí mám dost.“ Jaja se k Marii pøiplížila. Chytila ji okolo krku, líbala její opuchlou, mastnou tváø a šeptala cosi plna štìstí a lásky. „Jdi, jdi, jdi,“ cedila zdlouhavì kuchaøka, souèasnì nastrkujíc svou tváø. „Zbláznila ses ? Jdi spat!“ Z oèí Mariiných skanulo vlahé vlhko. Vytrhla se Jaje a zmizela v pokoji. Jaja odešla k dítìti. Do èeøenu èasu vbìhly posléze velikonoce. Jejich stín padl v podobì velkého úklidu na bedra Jajina. Pod velením Mariiným zpøevracela byt, vynesla koberce, sòala záclony; prach poletoval jako zuøivý sup, jsa bezmála již pùl roku stár. Jaja ve svých dìravých baèkorách zlézala nekoneèné horstvo nábytku, vyhýbajíc se štoudvím a kbelíkùm, v nichž špína oken, podlahy a dveøí neslavnì houstla. Tøi dni Jaja strávila úklidem a plukovnice dlela s Evou na zahradì. V noci pak pøipadalo dítì zas Jaje. Hryzajíc sousta veèeøe, prala veèer pleny a dìtské prádlo, žehlila paniny blùzy a spravovala pánovy ponožky. Chvílemi ozval se zvonek z jídelny, bìžela pro pivo nebo do sklepa, ozval se zvonek z ložnice, šla odestýlat, svlékat paní, ohøívat vodu a svaøiti mléko pro Evu na noc. Vzbudila se Eva, vymìnila pleny, zpívala písnì o zvíøátkách anebo hvízdala úryvky z divošských tancù, které poznala až z orchestru v lesíku. Jako nit táhla se veškerým jejím konáním trpìlivá a odøíkavá myšlenka na Sahiunga. Pracujíc lámala si Jaja hla-

vu, jak by mu nejlépe a trvale vyjádøila svou lásku i pro dlouhé dny a týdny, v nichž se nespatøí. Chtìla mu také nìco darovat, a zatímco myla o Velký pátek nádobí, vzala Marii na radu. „Má kapesníky?“ tázala se Marie, když døíve vyhubovala Jaju za její myšlenku. „Snad ano.“ „Nevadí Koupím ti zítra plátno. Ušiješ, dᚠmonogram a hotovo. Ale prvního, to ti povídám, mi výlohu vrátíš. Øekneš si paní o mzdu, nebo s tebou už nepromluvím.“ „Monogram?“ ptala se Jaja „Co je to?“ Marie jí ukázala písmeno na svém šátku. „Jak se g jmenuje ?“ zeptala se se špetkou pøedsudku. „Sahiungo,“ šeptla okouzlenì Jaja. „Tedy vyšiješ takhle,“ øekla Marie a kreslila ve vzduchu obrovské S. Jaja nemohla pochopit, o co vlastnì jde. Ale kývala hlavou, aby Marii neroztrpèila. Patøí to bezpochyby k ozdobì, nu, jen když budou šátky, jaké mají Evropané! „Mùžeš vyšít i kvìtiny nebo vìneèek,“ vzpomnìla si ještì Marie, prohrabujíc se již ve døezu s nádobím. To se zdálo Jaje namístì. Celý veèer, i pak, než usnula, pøemýšlela jen o kapesnících. Ale nebylo jí dáno, aby poèala s vyšíváním. Pøíští den prokvetl horoucím spìchem, køik paní a nervózní hartusení se nesly domem jako vichøice. Pøípravy, jimž nikdo nerozumìl, prolnuly znenadání konání všech. Závìreèné slovo o té vìci pronesl k èeledi teprve šofér ministerstva, jenž vezl o Velký pátek manžele domù. Auto bylo otevøené a šofér slyšel každou podrobnost šarvátky. Pán byl dotèen chováním své paní ve spoleènosti; paní mu na to pohoršenì oznámila, že trpí nervózou a že odjede v úterý ke své matce, do nedaleké vesnice Samedi. Svému slovu dostála a pán tomu nekladl pøekážek. Položil dùraz jen na jednu vìc: aby vzala dítì s sebou. Tak odjíždìla v úterý Jaja s paní a Evou na venkov, aniž mìla Marie kdy, aby jí koupila plátno na Sahiungovy kapesníky. Ale aspoò tolik bylo lze zachránit:

Jaja nadiktovala Marii lístek pro Sahiunga a Marie hubujíc slíbila, že jej odevzdá v klenotnictví, v nìmž pracoval. Samedi je letní sídlo nedaleko Chantilly. Ztopené v lesích a zahradách, skýtá svým hostùm klid a osvìžení. Matka plukovnice žila zde v domì po svém muži, pøežvykujíc vzpomínky na doby, kdy zde spoleènì obchodovali, soustøeïujíce útraty celého okolí ve svých rukou. Po smrti otcovì provdala se dcera Julie za kapitána Lenôtra, který do Samedi kdysi zabloudil z koòských závodù v Chantilly. Od té doby nezmìnilo se témìø nic. Juliina sestra, sleèna Charlotta, lízala se dále se svými psíèky a milovala sentimentálnì mladší svou sestru, pro niž mìla vždy soucitná slova o nešastném manželství a o hrubosti poživaèných mužù. I tentokrát vyšla, oblièej bolestnì sladìný, vstøíc plukovnici, vedouc starou matku v podpaží; nebo již dostala sestøin list, v nìmž první nával vzteku po šarvátce s mužem promluvil velmi rozhoøèenì. Jaja dovlékla vozík a zavazadla do domu, smìjíc se v dubnovém slunci na svìží kraj. Vyzdvihla ruku; ta brebtala broukavé hlásky, tisknouc se k tváøi, zatímco se stará paní a její dcery vysmívaly èernému pùvodu a zpùsobùm chùvy. Uvykla dávno tomuto divnému mravu mnohých Paøížanù. Vídají dennì nìkolik desítek negrù, ale nikdy neopominou pokochat se rozdílem mezi bílým a èerným plemenem. Jako by pozorovali zvláštní opice, které se sice podobají èlovìku, ale jsou pøece jen ordinárními opicemi. Jaja cítila vždy dìtskou radost z tìchto nevysvìtlitelných posmìškù, a domnívajíc se, že s ní žertují, smála se dobrácky vesele s nimi. Tím smìšnìjší se jim ovšem zdála. Nazvali ji omezenou husou a vytìžila z nich koneènì i projev docela již fyzického odporu a opovržení. Pak teprve upadala Jaja do rozpakù zalila se všecka temnou vlnou krve. V tu chvíli zavonìla silnìji její ple a oèi svitly

vlahou záøí, která tolik pøipomínala západ slunce nad jezerem. A hned se chápala kdejakého díla v dosahu rukou, aby zakryla své vzrušení a aby napravila hbitostí práce neznámý jí, ale zjištìný poklesek. Život v Samedi nezmìnil mnoho v Jajinì zamìstnání. Prala prádlo a pleny, vaøila, starala se o obuv, šaty i obydlí. Vyjíždìla s Evou a vážila vodu a zpívala. K tomu pøistoupilo obdìlávání zahrady, když Eva v poledne spala. Rozkvetly ovocné stromy a kvìten už vztahoval ruce po vládì, ale Jaja neslyšela o Sahiungovi, o Marii. Ponoøena v odøíkavou lásku èekala. Ve chvílích touhy, když pohled do kvìtù nebo poslech ptaèího tikání probudily v ní potøebu zpìvu, znìl hlas její vážnì, prochvíván jsa tremolem a zušlechtìn steskem po Sahiungovi. Píseò nabyla v jejím hrdle bolestné nádhery; neslyšené melodie kreslilo v jarní pohodu nitro èerné milovnice. Zapomnìl? Neví o ní nic? Mohl by napsat. Ale kdo by jí to pøeèetl? Motýl pøeletìl pøes cestu, ozval se odnìkud hlas, a Jaja na chvíli pustila sen, aby se za ním znovu rozbìhla. Chtìlo se jí šíti kapesníky. Z èeho? Marie, Marie! Opuštìná zcela v prostøedí lidí, již chtìli jen službu a poøádek, vrhla se plnì do péèe o Evu. Uèila ji øeèi a høe, zkoušela první její kroky a zamilována, nìhu a jemnost skládala k nohám malého dítìte. Zatím dolehlo na Sahiunga, aby øešil otázku ohroženého živobytí. Problém nadmíru dùležitý a bolestný, zvláštì èernochu, vzdálenému rodné zemì. Èasto si vzpomnìl v tìch tìžkých dnech slov Elendových. Zamìstnavatel, pøední paøížský klenotník, zásobil mìsto tolika náhrdelníky, že zvolna, ale jistì vycházely z módy. Levné imitace, které zaplavily pøedmìstí, rozhodly: náhrdelník ze slonoviny nebyl již chic. Krátce po velikonocích oznámil klenotník Sahiungovi, že ho v sobotu pro-

pustí, ježto má mnoho zásob, které ke všemu vyšly ještì z módy. Sahiungo pøijal klenotníkovo sdìlení s tìžkým srdcem. Jda toho veèera z práce, nemohl vzpomenout Jaji, aby mu úzkost nesevøela hruï. Ale vrozená houževnatost a dùvìra v sebe mu nedaly nikterak usnouti a Sahiungo, pøehazuje se do rána na kavalci, pøemýšlel. Vzpomínal dìtských svých hraèek a prací, drobných cetek z kostí a døeva, jež dlabával a pilovával se svým otcem. Vzpomínal všeho, co kdy urobil, všeho, co urobit chtìl èi mohl, a vzpomínky jeho byly propleteny výkøiky zoufalého vìdomí; nebo nic z všeho se nehodilo. Až k ránu malátný mozek zdøíml a sen mu pøinesl tvoøivou myšlenku, která skýtala aspoò nadìji. Pøíštího veèera, navrátiv se z práce, vyòal poslední kel sloní ze svých zásob, a upilovav kus z nejvìtší jeho šíøe, jal se pracovat. Když pøistoupil v sobotu k pokladnì pøijal svou poslední mzdu, srdce mu zarytì stálo. Zatímco klenotník odpoèítával nìkolik Sahiungových frankù, netuše, jak je propuštìnému pracovníku, vždy pøedtím veselý a bezstarostný negr stopil svou dlaò vážnì do kapsy. Nahmatal oblý pøedmìt, a nesa jej vzhùru, blábolil: „Pane, já, nepropouštìjte mne, nebudou-li dámy nositi toto?“ Šéf nevlídnì vzhlédl, klapaje èelistmi jako dráždìný tur. Ale jeho ruka se chopila vzápìtí pøedmìtu. Po chvilce pøemýšlení, lovì svými prsty ve vlasech rozum, øekl klenotník: „Hm. Hm. Na hm. Hm, hm.“ Pak ještì chvíli mlèení a obchodník manì zavíral pokladnu, pøešlapuje a bubnuje rukou o desku stolu. „Pøijïte v pondìlí ráno, øeknu vám ještì. Ale sloò, sloò, kamaráde! Vždy to všechno lze imitovat.“ „Tohle ne,“ pravil Sahiungo a odbornì ukázal na jemné formy svého díla. „Dobøe, dobøe. Pøijïte v pondìlí, uvidíme!“ øekl šéf, a plesknuv Sahiungovi mzdou pod nos, odcházel, nesa na dlani negrùv návrh do kanceláøe.

Sahiungo vyšel z dílny na ulici a kráèel poprvé v Evropì rozechvìnì, potáceje se jako opilý. Jeho návrh pøedstavoval náramek. Široký vlys v tenkém rámci kosti, z jednoho kusu vyøezaný. Tropická kvìtena, oživená zvíøenou všelikého druhu. Lev vydráždìný vùní antilopy napjal svaly a letí vzduchem za vnadidlem Kolibøík otevøel zobáèek, snad zpívá motýlùm, kteøí se vznášejí nad hady rdousícími buvoly. Podmaòuje všechnu havì svìta, stojí za palmou všemohoucí èlovìk; rozkroèený a bystøe v nebezpeèí zadívaný, uvažuje, má-li jít za zpìvem ptáka èi za øevem šelmy, uvažuje, co døíve skoliti. Hroznýše? Buvola? Lva? Sahiungo pøedstavoval si své dílo, znavenì klopýtaje ulicí domù. Ètyøi dny nespal, pracoval o náramku a trýznil se myšlenkou, že spolu se živobytím ztratí i Jaju; nebo vìdìl, že nuzný èlovìk, bílý èi èerný, nemá práva na ženu. Byla už nedìle po prvním èervnu, když ve vrátkách domu v Samedi spatøila Jaja udýchanou a zpocenou Marii. Vrhla se jí do náruèí a zlíbala její znojnou tváø. „No, no,“ bránila se kuchaøka. „Ještì ty k tomu vedru! Co dìláš? Jsi zdráva?“ Prohlédla Jaju od paty k hlavì a potom, sledujíc oblíbené téma, pøísnì se zeptala: „Mᚠuž mzdu?“ „Ne,“ øekla Jaja. Marie vyvinula se z jejích rukou, a pokraèujíc spìšnì v cestì po chodbì, uøízla v hrdle vìtu jako poleno: „Povezu tedy plátno zpìt, hloupá huso!“ Ale zastavivši krok, øekla hned dále: „Celý èas se starám jenom o tebe, takové vìci!“ Jaja pøed ní stála jako høíšnice a nehnula sebou i když kuchaøka pøistoupila až k ní: „Hloupá, pøivezla jsem ti Sahiunga! Jeli jsme spolu. Mohla jsem k sestøe, ale škemral a já tì jdu na odpoledne zastoupit. „Pùjdete do Chantilly plašit ptáky!“ A zasmála se, lapajíc po záøi Jajiných oèí. „Po obìdì jdi k nádraží, tam bude èekat.“ Nato otevøela Marie svùj odøený

vak, a kladouc z nìho dva balíèky v radostné ruce Jajiny, pravila vesele: „Tady máš, hlupaèko, na šátky. A tady svaèinu k odpoledni.“ Její oblièej nakynul smìsí úsmìvu a mraèné pøísnosti. „Ty kapesníky,“ šeptala hrozivì, „mi zaplatíš! Však já ti o tu mzdu øeknu sama, poèkej, jsi-li tak hloupá. - A kde to bydlíte?“ utrhla se nakonec. Jaja ji vedla do pokoje, kde spala Eva v pod dozorem staré paní. Marie lámala kopí za Jajinu procházku. A prý jen zhlédne zámky a muzeum v Chantilly a nádherný park a nádrže a kapry a pávy, ona, Marie, vezme si na starost dítì. Po obìdì, když Jaja odcházela, zastavila ji bøeskná otázka Mariina. Paní byla pøítomna. „Mᚠpeníze?“ zaútoèila Marie. Jaja pohlédla prosebnì na krutou kuchaøku. „Nu mluv, máš? Cožpak tì pustí do zámku zadarmo?“ A Jaja sahala po klice. „Cožpak jsi utratila od prvního celou svou mzdu?“ štvala Marie bezohlednì dále. Plukovnice zdála se býti pohroužena do èetby své poutavé knihy. Jaja mlèela. „Pùjèím ti pìt frankù,“ zaplála vítìznì Marie. „Jsou to mé poslední, ale bez penìz tì pustit nemohu. Nezapomeò, že je musíš vrátit.“ Vložila v rozpaèitou její ruku pìt drobných støíbrných frankù a pohlédla smìrem k plukovnici. Ta ètla jistì sta velmi zajímavou, neslyšela, co se dìlo v pokoji. „Madame,“ provokovala Marie dále, „dejte mi, prosím, mzdu za minulé mìsíce, jsem doèista bez penìz. A to dìvèe zde také nemá franku.“ Marie byla patrnì prosta strachu pøed plukovnicí. Paní váhavì vzhlédla, chystajíc jakási zdlouhavá slova. Jaja spìšnì pozdravila a vyšla. Pro podnikání kuchaøèino nemìla porozumìní, pokládala je za nebezpeèné a zbyteèné. Peníz byl jí jen zvuèným hezkým kovem, jímž lze potøásati ladnì v hrsti a radovati se z jeho tvaru. Osudový vztah mezi ním a èlovìkem neznala a hodnota jeho, zdálo se jí, byla jen pøíležitostná: jít do zámku, jet vlakem, koupit si sklenici vody. Ji zajímala Ma-

riina øeè o mzdì tím ménì, èím více hoøela zvìdavostí a nedoèkavostí, pokud se týkalo jejího Sahiunga. Klusala k nádraží, tisknouc balíèek s jídlem èechrajíc již ve tváøi úsmìv, jenž se mìl docela v ohbí cesty; tam èíhala fortna nádraží, u níž pøešlapoval Sahiungo v nedìlnì vyžehlených šatech. V knoflíkové dírce mìl svítící polní kvìtinu a na malý slamìný klobouk, vonící na dálku. Spatøiv Jaju, rozkomíhal své silné tìlo a byl u ní. Spatøil øadu bìlostných zoubkù, blížící v závoji horkého dechu až k jeho ústùm. Slyšel kmit podráždìného srdce v tìle prostoupeném pohnutím. Mìla veliké oèi, jejichž øasy se paprskovitì rozbíhaly. Pod nimi krátký hebký nos se chøípím zvìdavì vyklenutým. Vlas, smykem k Sahiungovi uvolnìný, padl jí do èela a lechtal milence po tváøi. milenèin zjev zrakem plným štìstí a úsmìvu, mimo nádraží Široká alej starých a vonìla do jejich hovoru; šli jí zvolna, vzpomínky na poslední setkání a prozrazujíce si èasu, Jaja nedovedla vyprávìt o své práci, ztrácela se v nadšení nad bílým dítìtem a chlubila se jeho kroky od dìtství chùvou svých sourozencù, hodnotit dìtské projevy, a byla na nì pyšnìjší èlovìk obyèejný Sahiungo poslouchal tyto její s jemnou mužnou pøevahou. Nemiluje-li snad Evu víc než jeho? Ha? Jaja krèila rameny. Chtìla ho zmásti. Má-li ráda dìti, mínil Sahiungo rozpustile, není nic snadnìjšího pro milence. Co tomu øíká? Jaja tomu neøíkala nic, ale její chøípí se zachvìlo. Možná že tahle mladièká chùva zasnila v kvìtech akátových o vroucím snoubení a mateøství. Takové ruce, které jsou stále na dìtském tìle a na dìtských pøedmìtech, jistì se rozpínají po muži s nadìjí, že jim dá dítì. Ale jaká je nadìje chudé èerné chùvy? Místo sladkého mateøství

vytìží ze studny hluboké lásky jen prchavé chvíle odevzdání a slasti, zdání, že z milosti muže se stává matkou. Ale pro vìènost není láska evropské èernošky a klín její uvadá, odòat úèelu, zbaven otroctvím svých práv a povinností Služebné dìvèe - a èerné k tomu. Temný stín Sahiungova žertu padl jí na srdce a kvetoucí alejí probìhl chladný vítr. „Vidíš, Sahiungo, není nic snazšího pro milence,“ øekla nevìdouc proè a smutnì. Rez Evropy se na ní, bìda, již usazoval. Pudovì vystihla, že není èernošce dáno vychovat v Evropì dítì. Ani teï nemyslila na hmotnou stránku vìci. Ale zákon, nepsaný zákon Evropy, nedovoluje èernochu v Paøíži dítì. Manželství ubila by bída do mìsíce, nemanželské dítì musila by zabít ona sama, chtìla-li by žíti: sloužit v rodinách. V Sahiungovi také chodily tyto myšlenky, ale u nìho se vše oblékalo do svìtlých šatù. Dovedl i z marné touhy uhníst cíl nebo pøedsevzetí, ba pøímo vìøil pøání, jež pøetváøel ihned v daný úkol a v otázku co nevidìt rozøešitelnou. „Jajo, Jajo, budeme spolu žít, uvidíš!“ Oèi mu dychtivì hoøely, byl podoben evropskému studentu, když slibuje v sadì vìènou lásku zvìdavému dìvèátku z krejèovské dílny. Zmatený jazyk chtìl tlumoèiti rej oddaných myšlenek zmateného mozku. Pøed oèima jeho plul obraz klenotnictví, v nìmž pracoval. Vidìl se v horeèném shonu, jak lopotí a vydìlává na svou pìknou ženu a køièí na pachole. Zvon mužného srdce v nìm odhodlanì bil, bylo mu málo pøes tøicet let. I pøál si vidìti dùkaz o tom. Pøál si vidìt nìco skuteèného, co vytvoøil a co ho pøežije. Aniž to øíci, cítil to jako každý jiný cenný èlovìk. Ve zmatku radosti vyprávìl teï Jaje, jak právì zachránil živobytí. Tøi nedìle pracuje již o náramcích. Za ètrnáct dní bude menší zásoba hotova. A chvìní nové módy zachvátí dámy celého svìta. V klenotnictví bylo již nìkolik fotografù, kteøí snímali jeho náramky, aby je

za ètrnáct dní otiskly v tisících exempláøù módních èasopisù. Celý svìt se bude kochati krásou výrobkù tvùrce bezejmenného a prvních deset dam zaplatí klenotníku ohromné sumy. Sahiungo dostane kromì své mzdy i zvláštní odmìnu za první náramek. Neøekl, co mu zavadilo o srdce pøi tomto líèení: jak dlouho bude jeho náramek vzrušovat zájem žen a klenotníkùv. Ve svém vrozeném odporu ke smutku nevìnoval otázce pozornosti a rozvíjel pøed Jajou slibný obraz budoucnosti. Cesta uhnula vlevo, akáty vystøídal všeliký strom. Posléze stromy øídly, až nastalo mìsto. Prošli ulicemi a po travnaté pláni kráèeli k prostranství, za nímž se zdvíhal zámek stála zde v øadách auta a šum lidských hlasù se kupil nad mostem k zámku. Prošli železnou møíží; zjevil se druhý zámek, píseèná cesta vedla je podél jezdecké sochy do krásné zahrady s fontánami a bílými sochami. Kvetl zde také akát a rozestøel vùni po pìšinách. „Pojï’,Jajo,“ nabídl Sahiungo, „podíváme se nejdøíve do zámku a potom hajdy do zahrady!“ Šli. Zámek lidstvem pøeplnìný záøil obøadnou nádherou v nìkolika pokojích. Jakási roucha a postele a pohovky a divany, starost králù. Pak obrazy, zbranì, nábytek, kaple a ješitný hrob. Leží tu nìjaký Bourbon. Co vìdìl, Sahiungo Jaje øekl. Jakési slyšené vìci o králích, královnách, jejich rodinách a drahém životì; pak o malbách, které se mu tolik líbily a kterým Jaja nemohla pøijíti na chu. Prohlídka je znavila, vyšli ze zámku a sestoupili do svìžích prostor anglického parku. Procházeli pøíjemným stínem prastarých stromù, v mezerách prùplavù, jezer a nádrží. Pøešli pak pìstìným parkem podél širokého kanálu v divokou èást, která dýchala vznešenou tichostí. Zde byly cesty, do nichž nebylo vidìt, a Sahiungo na nich objímal Jaju. Svìží vzduch procházky, slitý s vnitøním žárem, stoupal

Jaje k srdci jako mlha. Cesty øídly a houština chýlila hlavu až k nohám. Z mokrých luk vanul tajemný chlad, smyslná tíseò dýchala milencùm do tváøe. Jaja zavøela oèi; pocítila milostné doteky Sahiungovy jako zdaleka pøicházející hudbu. Mdloba oèekávání zdolala její údy k bezmoci. Nebylo zápasu; Jaja jako brána, pokornì sloužící vítìzi, zela všemi smysly dokoøán poèetí vstøíc. Rudá mlha ji obklopila: teï cítila to ohromné, to osudové, to strašnì slastné, èím se poèalo mateøství. Syrová hrubá èástka èlovìka stala se jedincem, až na dnì bytosti se utrhl kus jejího já a zavíøil za hudby krve novým životem. Závra ji pojala, tìlem jejím od srdce k mozku a zpìt bìžela vlna mrazení; cítila zadostiuèinìní: stalo se mi podle slova tvého. Stinná houština zùstala za nimi. Šli vlhkou cestou podle strouhy, v níž pluly èiperné ryby. V soumraku korun zaèali slavíci píseò, na stromech sedìla bílá radost s oèima rozevøenýma v kraj Bylo pozdì. Jaja vzpomnìla té druhé skuteènosti: byla i chùvou. Smutná pravda padla jí v týl, zámek v Chantilly k tomu mlèel; Sahiungo tiše pøemýšlel. Jaja pøidala do kroku, zmì slasti i strasti, žalu i radosti hnala ji vpøed. Pohlédla milenci do tváøe, byla to výèitka s díkem, trest s odmìnou, slzy a smích: Zanechal jsi ve mnì celý osud, mùj milý! Ne, ne, Sahiungo nechtìl tìžce pøemýšleti - raz, dva, tøi, zavìsil svou ruku v Jajinu, øine se proud malých žertù a smíchù. Chantilly, Chantilly, Jajo, vesel se, krásnì tu bylo a jest. Že pøijdeš pozdì? I kdež! Odtud dosud nikdo nešel pøíliš pozdì…A paní? Kuchaøka zastane vše. Sahiungo nafoukl tváøe, a vypínaje bøich, pokud to šlo, zobrazil Jaje dobrácký krok sleèny Marie. Jaja se zasmála do jemných vrstev akátové vùnì, již protínali, jdouce ke vchodu. Silueta zámku se ztrácela; lidem nevi-

díš do tváøí, šero stoupá k nebi a ze zemì se dere tma. U vchodu dosud kotvil lidský hovor. Chvílemi se hlasy odpoutávaly a pluly v dvojicích jezerem lesa a tmy. V bárce hlasù, jež plula opaèným smìrem, zaslechla pojednou Jaja hlas, známý, velmi známý hlas, v nìmž poznala cosi osudovì svého, ale odòatého. Stanula naslouchajíc. „Proè stojíš ?“ ptal se Sahiungo ztrativ ji z oèí. Jaja ho neslyšela. Tam dolù do tmy, opaèným smìrem, v zamotaném klubku osmi hlasù, odchází hlas nadmíru jí známý, tichý hlas s naléhavou rukou, jako by dotekem domlouvala. Slovùm nebylo rozumìt, mohla to býti francouzština nebo kterýkoliv jiný jazyk svìta, nebylo zde nic než vùnì hlasu a jeho rozkmit a ustávání, tremolo, spád a plynulý, horký proud. Sahiungo vzal Jaju za ruku; trhla sebou, ale poslechla; šla dále jako mrtvá vìc, pohroužena jsouc v èaromocný hlas, který byl její, ale zcizený. Již jej slyšela jen jako ozvìnu v síni své bytosti. Ale zdálo se jí, že ho naposled slyšela ještì vèera a že teprve pøed chvílí byl jí oderván ve stinné houštinì Chantilly. Šla jako vetchý stroj po boku Sahiunga, který k ní o nìèem hovoøil. Nevnímala. Jako by šla za tím svým ukradeným hlasem, zaboøená do nìho a pøece, pøece - tak vzdálená! Klopýtala, nevidìla, nemyslila; její duch zùstal tam dole u klubka hlasù, pídì se po jednom z nich. V záplavì Sahiungových øeèí se objevila jakási otázka. Jaja musila odpovìdìt: „Co øíkáš?“ pravila však nepozornì a hlas její se sesul jako podemletý bøeh. „Kdy se zas vrátíš do Paøíže… „ Jaja nechápala, proè se jí ptá. Musila na povrch od prvé k druhé a od druhé k tøetí skuteènosti. Ten hlas, pak mateøství, koneènì chùva. „Nevím, kdy se paní vrátí,“ øekla bez chuti, zmoøena cestou, kterou vykonala z hlubin podvìdomí až sem, až sem, k té otázce èlovìka tak neobvykle pøece blízkého. „Akáty ještì voní,“ dìl

Sahiungo po chvíli, a neslyše odpovìdi, myslil si: Je, chudìra, asi znavena.Vzal ji znovu v podpaží. Lekla se: Pøed nimi strnulo nìkolik svìtel. Samedi. Za nádražím objal Sahiungo Jaju ještì jednou. Byla neteèná. Její smyslnost pracovala kdesi v hloubkách bytosti. Ruce její byly chladné, i tváøe. Její horoucnost kvasila tam uvnitø, na dnì. „Jajo, co ti je?“ Jaja se trochu vzpamatovala. Ach, už je tady, v Samedi, u své práce. Nuže, sbohem, Sahiungo; otvírala násilím oèi, aby støásla, co je zastíralo. Bylo jí hoøko. Sahiungo je k ní tak nìžný a peèlivý. Øíká jí nìjaké lichotky a útìchy, a nic z toho, nic nepomùže. Chtìla by plakat a plakat. Nemùže.Všechno, co se skrylo hluboko v ní, horoucnost, láska, pojednou vyvøely. Chytla Sahiunga okolo krku a škrtila, jako by se o nìho bála Zlíbala ho, stiskla mu ruku, a - ach, byla malátná a ve svìtì ztracená holèièka: „Sbohem, Sahiungo, na shledanou!“ Teï koneènì zlomil se v ní sen a do všech údù vpadl jí tichounký pláè. „Jajo, co pláèeš? Jajo!“ chlácholil ji Sahiungo Jaja se mu vytrhla z rukou a úprkem od nìho utíkala tam, kde matka musila ustoupit chùvì. Celý mìsíc dìsil ji pak ten hlas, který slyšela v Chantilly. Vracel se k ní, aniž se dal poznati, vztyèen vysoko v jejích smyslech, ale zastøen èímsi osudným. Chvílemi vybøedla z jeho moci a domlouvala si, aby byla rozumná. Myslila na Sahiunga, slavila ho vdìènì ve vzpomínkách, chválila jeho mužnost a nìhu. Vyèítala si, jak ho zanechala na rozcestí pøed nádražím; zdálo se jí, že mu ublížila, a bylo jí všeho na svìtì líto. Paní byla od návštìvy Mariiny ještì mraènìjší. Jaja, když se vrátila z Chantilly, spatøila nejdøíve kuchaøku, spící nad spícím dítìtem. Šramotem dveøí ji vzbudila; Marie hubovala hned Jaju pro pozdní pøíchod, ale vtom vešla paní a kuchaøka, jako

by pokraèovala, øekla: „Neznáš-li dobøe cestu z Chantilly, mᚠse nìkoho zeptat. Hloupé dìvèe!“ Nato se poèala oblékat k vlaku s paní vùbec nepromluvila; až když vycházela ze dveøí, utrousila s neslušnou uctivostí: „Dovolím si tedy požádat pána sama o svou mzdu. A Jaje, pravila jste, dáte mzdu ještì dnes. Dobrou noc, paní.“ Jaje podala ruku a odešla. Téhož veèera pøinesla paní skuteènì mzdu své chùvì: obnošené letní šaty a boty a pìt frankù. Jaja podìkovala. Koncem èervna chystala se paní k návratu do Paøíže. Lenôtre, který po celou dobu v Samedi nebyl, pøijel poslední èervnové nedìle, zøejmì jsa potìšen, že z panina hnìvu nepovstal skandál. V pondìlí nato odjeli všichni spoleènì do Paøíže. Sahiungo dokonèil menší zásobu náramkù. Od výletu do Chantilly pracoval také v noci, bera materiál z posledního sloního klu svého pokladu, který pøivezl s sebou z vlasti. Mìl již šest vlastních náramkù, krásnìjších, než byly ony, které pracoval pro svého klenotníka. Reklama otevøela hubu v èasopisech a na nárožích, v salónech, v sadech i klubech. Paøíž mluvila o náramcích, øezaných s bravurou v slonové kosti. Sahiungùv zamìstnavatel prodal prvních dvanáct náramkù za sumy sotva uvìøitelné: Sahiungo dostal sto frankù odmìny! Ukryl je stranou, mysle na budoucnost a vzpomínaje Jaji, již vidìl nyní v pøedstavách vždy se životem vzdutým v nadìji. Èervnové dostihy v Longchamp byly ve znamení Sahiungových náramkù. Paže, vystavované pøièinlivì paprskùm slunce, aby øádnì osmahly, navlékly jiskøivou slonovou kost Baronesa Rosenbergová, rùžový trezor s mnoha milióny, koupila dokonce pro každou ruku jeden. Všichni byli v Longchamp, celá Paøíž, všichni vìdìli, že je tu baronesa se dvìma ná-

ramky poslední módy. Jen jeden tu nebyl, jen Sahiungo tu chybìl. V horké své jizbì, uprostøed kamenné výhnì mìsta, trval v práci na dalších náramcích. Chtìl dosíci vedlejšího výdìlku, chtìl založit železnou zásobu pro své manželství, k nìmuž se chystal. Nervózní paní plukovnice hledìla triedrem smìrem k baronese, jež nosila ruce s náramky pøed sebou jako vyplazený jazyk. Vzpomnìla svého módního kdysi náhrdelníku a vzpomnìla èernocha, který ho pro Jaju zhotovil. Téhož veèera ještì upozornila Jaju, že mùže pøíštího dne do mìsta. Potká-li onoho øezbáøe sloni, od nìhož mìla náhrdelník, nech se ho zeptá, zhotovil-li by jí náramek. Zaplatí ráda a dobøe, tvrdila. Náramek, jaký je právì v módì ovšem, ne jiný! Jaja hned prozradila, že se Sahiungo zabývá tou prací. Zastihla milence v Rue de la Paix, v dílnì klenotníkovì. Sahiungo na ni pohlédl raduje se, ale i strachuje, nebo vrèivý pán byl už v obchodì. Poslal tedy Jaju na dvùr a vyšel po chvilce za ní. Spatøil ji po dlouhé dobì, poprvé od výletu v Chantilly. Stála pøilepená ke zdi a její oèi stydlivì vzhlížely do tváøe Sahiungovy. Byla by mluvila radìji o jiných vìcech než o náramcích.“Co mi neseš?“ pravil pak Sahiungo, mysle, že pøišla na návštìvu. Jaja vztáhla ruku, a dostihnuvši jeho vlasù, pøitáhla ho za nì až ke svým rtùm. „Paní mne k tobì poslala. Chce koupiti náramek,“ øekla a Sahiungo nabyl vzhledu velmi dùležitého. Ztišiv hlas, pravil rozechvìnì: „Ano.“ Nato se ohlédl po dveøích do dílny a ještì tišeji pravil: „Vyøiï, že náramek z nejlepší sloni a nejlepší práce dám jí za tisíc frankù. Dýchal rozèilenì, ohlížeje se po dveøích, jako by kradl.“Øekni, že baronesa Rosenbergová koupila dva náramky mé práce po dvaceti tisících frankù, ale tyto její náramky že jsou jen bezcennou hraèkou proti tomu, který dostane plukovnice ode mne. Baronesa Rosenberg, pamatuj! Opakuj mi to!“ „Jak

se jmenuje?“ dýchla Jaja. „Baronesa Rosenberg.“ „Zapamatuji si to.“ „Ne, opakuj.“ Ale Jaja nedovedla jméno i titul souèasnì opakovat. Byl rozèilen vìcí samou i Jajinou pøítomností i krátkostí doby, která mu byla k hovoru s milou dána. Uèil ji jménùm zpamìti a pak, klada jemnou ruku na její òadra, na nìž manì padl jeho zrak, pravil oddychuje si: „Uvidíš, uvidíš, budeme spolu žíti! Jeho tváø se rozjasnila a mezi rty se zjevily usmìvavé plošky zdravých zubù. Jaja odcházela, chutnajíc s rozkoší polibek na rozlouèenou a ohlížejíc se za záøícím Sahiungem. Hebounký vánek štìstí se dotkl jejího srdce a záhadný hlas chantillského veèera mlèel, nemaje nad ní pražádné moci. Jaja vyøídila vzkaz Sahiungùv dopodrobna. Lenôtrová se chvìla rozèilením. Arci, tisíc frankù nebylo mnoho. Ale víme dobøe: k èemu je tøeba èernochu takové sumy? Poslala Jaju znovu k Sahiungovi. Má poslati na ukázku nìjaký ten náramek. Pošle ho, myslila paní, a ostatní se už spraví. Vìc spìchá, o tom není pochyby. Jaja nikterak nelitovala cesty. Trochu podovádìla s Evou a kveèeru už vyšla do mìsta. Sahiungo právì vycházel z obchodu. Rozsvítil vstøíc milé lampu svého zubatého úsmìvu.“Mᚠposlat nìco na ukázku,“ oznámila mu, lapajíc po jeho kabátì; a hned se mu povìsila na rameno. Sahiungo chvíli pøemýšlel, vážil vìc na rozlièných váhách. „Ne, Jajo,“ dìl pak. „Dojdu k plukovnici sám“ Vzpomnìl, jak na Jaje vylákala náhrdelník, a rozhodl se hned stateènì. „Øekni, že pøijdu zítra po polednách.“ Toho veèera Sahiungo s Jajou neužili. Jaja musila domù, proto ji aspoò vyprovázel; a ke všemu potkali ještì po cestì Atialu. Byl odìn v hrubé vojenské šaty a velmi drze je stopoval. Na chvíli se ztrácel v zástupu a znovu se vynoøoval jako výèitka svìdomí. Sahiungo zachoval zprvu klid, a nutì se naoko

do veselého hovoru, køivì se usmíval. Posléze ho vìc pøestala bavit „Jajo,“ øekl, taje rozechvìní, „jdi nyní domù, mᚠjiž jen nìkolik krokù. Já, milá, mám Atialy dost. Nìjak to spravím.“ Jaja neèekala nic kloudného z takové šarvátky, ale pøece se nechtíc zasmála. Pøedstavila si Sahiunga, jak se s Atialou pere; vùbec se to k nìmu nehodilo. „Tvaø se, že ho nevidíš, a jdi svou cestou!“ domlouvala mu. „Oho, oho,“ rozèilil se pojednou Sahiungo, a rychle se rozlouèiv, šel pøímo vìci na kloub zamíøil: k Atialovi. Toho se Atiala nenadál a ustal v další chùzi. Jaja se jen ohlédla a zmizela v ohebu aleje, uliènicky se smìjíc: Sahiungo vyhlížel bojovnì, to se jí líbilo. Ale vzápìtí si pøedstavila Atialu, jak stál s ní na nádraží marseillském, jediný tenkrát pøítel a rodák, mírnì její vzrušení a snaže se vysvìtlit jí vìci tenkráte záhadné. Pøedstavila si ho také v zahradì, vzpírajícího lopatu, s vlasem v Evropì rychle zšedlým a s tváøí vyhublou do kosti.Vrátila se a pospíchala k místu, kde se louèila se Sahiungem. Stáli dosud oba opodál jako dva kohouti na kupce hnoje. Oba mìli ruce v kapsách kalhot a oèi vyboulené navrchu hlavy. Ani ji nespatøili, když k nim pøišla.Postavila se mezi nì a chtìla nìco øíci. Vtom se však Atiala obrátil na svém støevíci, a nepraviv ani a ani b, dal se bulvárem dolù. Sahiungo pak dovedl Jaju až domù. Domlouvala mu, že dráždí èlovìka, který není docela pøi smyslech, ale smíchu udržet nemohla. Bylo to pøece jen veselé. Jaja bìhala s Evou po dìtském pokoji, když zaznìl u Lenôtrù zvonek. Kuchaøka otevøela a v pøedsíni zaznìl stateèný Sahiungùv pozdrav. Jako šíp pronikla jeho vìta stìnou dìtského pokoje a stihla vnímavé Jajino srdce na vlnì radostného úleku. Teï tu byl její milý, zde v domì, v pokoji její zamìstnavatelky, a bude mluviti s plukovnicí jako slavný odborník øezby. Jeho hlas bude znít stále tak pevnì a stateènì, jako by

mìl být slyšen všemi, i tím malým, jenž klíèí v ní. Rozdìlila se mezi dìní mimo pokoj a mezi Evu; jen se sebezapøením prve dosáhla, že nevyrazila ihned do chodby, aby Sahiunga aspoò spatøila. Ale vzápìtí nahlédla do pokoje Marie a s pitvornì ètveráckou tváøí, jež se podobala zmaèkanému, obnošenému šatu, oznamovala ohlušujícím šeptem: „Pøišel. Paní ho pozvala dále.“ A zmizela, jako bys vtlaèil odložený odìv do skøínì. Sahiungo byl v pokoji dlouho, aniž bylo vùbec co slyšet. Až pojednou povstala zèistajasna vøava. Vysoká trubka panina hlasu splývala s hustým Sahiungovým basem v symfonii zvláštních pùvabù, aniž bylo lze postihnouti klesání vìt. Proud hluèného hovoru plynul z výšek do hloubi, podobný brzy duetu knìze a ministranta, brzy zas šarvátce v hospodì. Koneènì tøeskly dveøe, pak druhé, a ohlušující hudba stanula v chodbì. V Jaje pracovaly zmatek a zvìdavost o vysvìtlení. Lapala vìty, ba jenom slova, ale s pramalým úspìchem. Tuto øeè nebylo lze rozluštit. Až tu cosi zlomilo køivku hlomozu a celým domem bylo slyšeti panin osvobozující povzdech; byl tu již známý kdekomu. Vzápìtí zdvihl se kdesi až ze zemì hluboký, klidnì rozechvìlý alt. Paní, zdálo se, poèala prositi: „Nuže, tøi sta dvacet frankù, mùj milý,“ slyšela Jaja zøetelnì. „Ne,“ øekl Sahiungo pevnì. „Dobrý den, paní!“ A jeho kroky váhavì se hnuly k východu. Plukovnice však nebyla lecjaká. Její otec a máti nemìli v Samedi nadarmo kvetoucí obchod, v nìmž zùstávaly veškeré mzdy a výdìlky širého kraje. „Pane, nechápu, proè odcházíte. Pojïte pøece dále, domluvíme se. Lze na chodbì jednati? Nuže! Pojïme!“ Vtáhla pak Sahiunga znovu do pokoje s vášní nemenší Putifarèiny. Jaja si koneènì trochu oddychla. Z pokoje pøicházel jen lehký, klidný hovor dvou solidních obchodníkù. Nicménì èerný obchodník nestrèí bílého do kapsy. Sahiungo

dostal za náramek ètyøi sta frankù, a odtáhl, bruèe nepøívìtivì pozdravy do stìn chodby. Ani Jaju nespatøil a odcházel zaujat ètyømi sty franky; ta ètyøi sta zùstávají èernochu bohatstvím, i když mu vpalují za šperky královské do dlanì odznak žebráka. Nyní má úspor šest set frankù. Sto jich ušetøil, neví, jakým divem, sto dostal jako zvláštní odmìnu. A tato ètyøi sta dostal, Evropo, za slonovou kost, kterou pøivezl do tvých niv! Nebo práce a úrok se èernochu neplatí. Více než devatenáct tisíc prohrál v hazardní høe ten lehkovážný negr, ale vizte, je šasten, hlupák, bude žít s Jajou, má už šest set! Jaja ho zahlédla klíèovou dírkou. Mìla z nìho radost. Tak, tak. A plukovnice navlékla náramek, jako pávice probìhla všemi pokoji a hrne se k Jaje. „Zruèného kamaráda máš. A není ošklivý!“ drmolí v prvním návalu radosti. „Je to tvùj milý? „ „Je!“ povídá Jaja v zamyšleném úsmìvu. Tu Lenôtrová na chvíli vystøízlivìla. „Jen si nìco zaèni,“ dí odvracejíc se. „Èernoši jsou prý nebezpeèní. Pøineseš ještì nìjakou ohavnost na dítì.“ Ale øeè její má znaky jen povinné péèe. Nedbalost civí z každého slova, je to vìc podøadná vedle náramku; a k tomu se dotýká úzce èerného plemene. Dny šly jako zvíøata cirkem, posmívány; budíce soustrast, byly veselím nudících se. Pro lidi zapøažené do pluhu práce staly se bøemenem, které neodchází, zadírajíc se v rány okamžikù Zøidlé koruny radostných dnù se komíhaly chabì na pláni dlouhého roku a psaly svou závìt do tváøe zhublé vìènosti. Jaja nauèila plod lidské lásky mluviti. Eva øíkala máma, táta a nána. Zlezla i výšky sebevìdomí a odpovídala na dotaz: ano èi ne. Blesk pravdy uhodil do mozku a zapálil vìdomí požárem vùle. Eva poznala rozkoš porouèeti. Její ruce, tak malièké a odkázané na práci chùvy, jaly se Jaju bíti, jak-

mile chtìly. Nedej, chùvo, dìátku nùžek, uzøíš buclaté nožky kopati a z úst sotva obdaøených prvými zuby uslyšíš pøísné varování sleèny: baci, bac! Nedᚠse zbíti èlovìkem, kteréhos vychoval: podᚠžádanou vìc, zaobalenou v svou péèi. Dítì zajásá a v mezidobí radosti øekne nevìdouc: nána hodòá. Pochvala tìší nejvíce z dìtských úst; zazpívᚠnovou, úplnì srdeèní píseò, nebo víš, že chvíle ta je milá dítìti, jemuž jsi uèinila radost. Jajino dílo chýlilo se tak ke konci, poslání chùvino se zvolna naplòovalo. Sám osud vchází do dveøí ve vteøinách života, kdy jsou úkoly splòovány, aby urychlil obøad rozluky. Minul Jajin první paøížský rok, a tu tedy jedné soboty pøi mytí podlahy si zarazila Jaja tøísku pod nehet. Bolelo to. V sobotu, v nedìli, v pondìlí. V místì Jajina ukazováèku, odkud vytáhla Marie hrubou tøísku, zfialovìla temná Jajina tkáò. V úterý otekla jí ruka, mohla jen stìží Evu nositi. Lenôtrovi nevolali lékaøe, léèíce ji sami obvyklými léky domácnosti. Ve støedu Jaja sotva vstala, v podpaží zrála jí mízní boule zvíci veliké mužské pìsti. Ale kveèeru bylo jí ještì hùøe Marie vìdìla, že má Jaja horeèku, a prohlásila paní, že pùjde pro lékaøe. Nebylo jí dovoleno. Jaja dostala ihned výpovìï a paní Lenôtrová ji upozornila, že mùže pøíštího dne ráno jít zdarma do nemocnice. Jaja neztratila klidu. Když se již smrákalo, nakrmila dítì, uložila je do postýlky a jala se zpívat. Dítì nechtìlo usnout a žádalo si od chùvy žertù. Jaja ustala tedy ve zpìvu a žertovala s nožkama Evinýma. „Spapej si nožièku, spapej!“ volala a doložila: „Uspávám tì dneska naposledy.“ Na chvíli zmlkla, zaražena tou pravdou. Eva ji však ihned odvolala z tìžkého nitra na pláò dìtských her. „Kšš, kššš,“ dìlala Jaja a lechtala dìvèátko. Smálo se hlubokým, upøímným smíchem. Nevìdìlo nic

a neoceòovalo teplé vlhké bøímì, jež padalo zvolna z oèí chùviných na jeho nahé tìlíèko. Pak Jaja vzdychla, vzpøímila se, a hladíc Evu zdravou rukou po hlavièce, zpívala pevnì a tiše: Pøišel pejsek k Evièce, dìlal haf, haf, haf, potom pøišla koèièka, ta dìlala mòau, mòau, pøijel vláèek hu, hu, hu, a Evièka hafala, nána ji uspávala. Zítra už tu nebude, Evièka se ptát bude: Kdepak je má nána, ta co mne uspává? Nána bude hajinkat, v nemocnici naøíkat, jak Evièka malá, hezky hajinkala. Dítì usnulo. Jaja zavøela postýlku, pohlédla ještì v Evinu hezkou tváø. Odcházejíc z pokoje, vzpomnìla, že ji ruka nesmírnì bolí. Mrákota ji obcházela jako tìžký sen, zimnice lomcovala horkými údy. Vpadla tiše do kuchynì jako mrtvý pøízrak, pøijímajíc nìmým prosebným zhroucením nìžnou náruè kuchaøèinu. Marie ji svlékla a uložila, pøikládajíc studené obklady na žhavé tìlo toho tichého dítìte. Pak vyšla z kuchynì, a míøíc do jídelny, láteøila zle, dštíc zoufalé slzy z povadlých oèí. Manželé byli u veèeøe.

„Dobrou chu!“ dìla jedovatì. „A zemøe-li Jaja, co raète naøídit? Co s ní mám udìlat? Ubohá! Ještì uspala dítì a teï leží v kuchyni v bezvìdomí. A lze snad takovou opuštìnou cizinku vyhodit z domu, jemuž vychovala dítì?“ „Nesmysl!“ zasmála se paní, pøeslechnuvši poslední vìtu. „Podebraný prst jste mìla snad už také.“ „Otrava krve, otrava krve!“ hømìla Marie. „Což je to žert? Raète si, paní, dnes k dítìti lehnout sama. Já ale zùstanu u Jaji.“ Lenôtre tøeskl pøíborem a vyletìl ze židle jako postøelený. Mluvil cosi o upracovaném èlovìku, jemuž nedají klidu ani u veèeøe. Vyhnal Marii jako dìvku, mìøe s úspìchem své nadávací schopnosti s týmiž schopnostmi kuchaøèinými.Vyšla, znovu slzíc a láteøíc; zavøela se s Jajou v kuchyni, nepøístupná prosbám ni hrozbám. Neodestlala, nesklidila stùl, ošetøovala svou mladou chránìnku. Zjitra, kdy teprve Marie zdøímla, probrala se Jaja z tìžkých mrákot a podle zvyku chtìla hned vstáti, aby ohøála dítìti mléko. Zavrávorala a zhroutila se zpátky na lože. Po chvíli se však pozdvihla znovu a opatrnì se plížila kuchyní. Ohøála mléko, naplnila dìtskou láhev a vyšla námìsíènì z kuchynì. Dítì sedìlo plaèky v postýlce, nikdo u nìho nebyl. Spatøivši Jaju, ustalo v pláèi. Chùva si vyèítala zhýèkanost. Dítì bylo tu jistì celou noc samo, volajíc nánu. Chtìla Evu pozdvihnout, ale tupá bolest ve zmodralé ruce jí nedala. Žertovala tedy s dítìtem jen slovnì a pravila: „Vidíš, Evièko, dneska ti dává nána naposledy papat. Kšš! No, tak bumbej, bumbej! Aby ti až do smrti dobøe chutnalo, abys byla tlustá a zdravá, vid’ Evièko. Bude ti jistì sto let? Viï, že bude? A dostaneš hodného bílého muže, ano?“ „Aòo,“ odpovídalo dítì, jako by rozumìlo.

Pøibìhla Marie a lomila rukama; zdvíhajíc dítì z postýlky, postrkovala Jaju do kuchynì: „Bìž se pøevléci, bìž!“ Na židli byla bílá, èistá košile, ženské kalhoty a skoro nové punèochy, na stole tøi vyprané kapesníky. Bìhem noci, bdíc nad Jajou, kuchaøka pøešila své nejlepší prádlo na velikost Jajinu a pøiložila zánovní punèochy a kapesníky jako výbavu pro odcházející družku. Jen Marie jediná na svìtì vìdìla, že v japných šatech je kožená penìženka s novým vyžehleným dvacetifrankem. Jaja to mìla zvìdìti teprve pøi odchodu. Kuchaøka uložila Evu do koèárku a s vykasanými rukávy se dala do mytí Jaji. Myla ji od nohou k hlavì, mazlíc se s pìknými údy chùvinými. Sama ji pak oblékla a bolavou ruku zavìsila na èistý šátek. Nastala starost se zavazadlem. Jako když jela Jaja do Evropy, obsahovalo nìkolik památek z vlasti, skoøepiny kokosù, malý kalebas, knoflíky, jakési šaty a hadøíky. Pøibylo: troje punèochy, jedny støevíce, dvoje prádlo, Sahiungùv náhrdelník, fotografie Evina a zpuchøelý rudý sluneèník, který se houpal pøivìšen na zavazadle. Šlo na sedmou, když pøedala Marie Evu plukovnici. V županu a prostovlasá promlouvala ospale jakási nevrlá slova Jaja stála ve vedlejším pokoji, pøipravena k odchodu. Pootevøenými dveømi jídelny zahlédl ji Lenôtre, jenž právì snídal. Pozoroval ji chvíli. Nevìdìla, že je v jídelnì. Vzpomnìl si na noc, v níž ji uchvátil a znásilnil. Neøekla o tom slova, myslil si a nebyla nikdy pak hrubá nebo drzá; nevyužitkovala toho nikterak. Teï stojí jako ranìný voják, jednu nohu vpøed a hlavu sklonìnou, jako by si na vše vzpomínala. Dívá se úsmìvnì do ložnice, kde Eva, pøedána do rukou paniných, zvolala: „Nána, nána, nána!“ a poèala s náøkem. „Mlè!“ køièí paní na dítì. „Copak mám nervy ze železa?“ Nedala jí jistì žádnou mzdu, myslí si Lenôtre, zbá-

dav již tisíckráte nespravedlivou povahu své ženy. A zase patøí na Jaju. Teï pøiložila zdravou ruku k nemocné a oblièej její se zkøivil bolestí. Lenôtre vyòal z portfeje padesátifrank, a jda mimo Jaju, vstrèil jí bankovku do rukou.“Šastnou cestu,“ dìl, a bylo mu pojednou hanba. Nesnesl jejího pohledu, odešel rychle do ložnice. Lenôtrová s dìckem vyšla k Jaje. „Sbohem!“ øekla a zadržovala dítì, jež vztahovalo po chùvì ruèky. Jaja pohladila Evu po hlavièce a dala jí hubièku. Marie stála za skupinou se šátkem u oèí, pak vybìhla a vzápìtí se vrátila s kloboukem na hlavì a se zavazadlem v ruce. „Nuže, Jajo, pùjdeme, a pøijdeme k pøíjmu vèas.“ „Marie, vy zde pøece zùstanete?“ utrhla se plukovnice. „Kdo by dohlédl na dítì ?“ „Ne, paní, nelze Jaju pustit bez prùvodu. Má horeèku a zavazadlo nemùže sama nésti.“ Nastal spor, za nìhož Jaja Marii prosila, aby ji pustila samotnou. Kuchaøka jí však vùbec nevìnovala sluchu. Zato zle láteøila a pøipomnìla paní znovu, že dosud nedostala svou mzdu. Ostatnì prý bude Jaja svou zamìstnavatelku žalovat pro totéž. Bez milosti! - Její infámie oplývaly zjitøenou fantazií. Paní vyšla za ženami do chodby, majíc dítì na rukou a spílajíc ještì Marii. Dítì plakalo a mezi náøkem zvolalo: Nána, nána. Marie otevøela dveøe na schodištì a strkala Jaju ven. Chùva se ještì vrátila k dítìti, líbajíc je a hovoøíc cosi docela tichým rozpadlým hlasem. Pak zapadly za ní dveøe s tím zvláštním výmluvným bouchnutím, z nìhož cítíš jistì a neomylnì, že se zavøely navždy. Ještì se za ženami neslo volání dítìte, ještì pláè drobný a plachý. Potom je propustil dùm do zdí ulice. Nasedly na tramvaj; kuchaøka, platíc lístky, pravila: „Jajo, mᚠv kapse penìženku s dvaceti franky pro první dny, než se uzdravíš. Budu tì v nemocnici navštìvovat. Možná ti najdu i zamìstnání.“ Jaja unavená a malátná dovedla

podìkovat jen oèima. Chtìla øíci, že dostala od plukovníka padesát frankù. Ale mohla jen bankovku vylovit z kapsy a ukázat smìrem ke vzdalujícímu se domu. Kuchaøka pochopila a skládala Jajinu bankovku, aby ji pøidala do penìženky. Dojely Jaja podporována vešla do vestibulu. Šlechetná Francie dala Jaje pobyt v nemocnici zdarma. Marie pøedala nemocnou ošetøovatelce a èekala zarytì v pøedsíni. Za chvíli vezli Jaju mimo na tichém pojízdném lùžku. Budou ji prý ihned operovat. Marie se povzbudivì za Jajou usmála; ale ta ležela klidnì a pohlížela pøed sebe bez báznì a bez oèekávání. „Neví se, zdali jí zùstane ruka,“ pravila ošetøovatelka. „Jak jen to takové hloupé dìvèe zanedbá! Bude to tìžká operace.“ Marie, která byla už na odchodu, sedla si znovu ve vestibulu na lavièku a modlíc se èekala. Zatím Jaju uchvátil vír narkózy a její duch sestoupil hluboko pod hladinu tìla Lékaøi s noži a s tekutinami pøistoupili.

Hlava pátá Sahiungo sedìl u bílého lože Jajina. Sedìl tu už pošesté od operace své milé. Pøinesl jako vždy pøedtím africké ovoce, nìjaký mlsek, kvìtinu nebo vìc. A pøinášel jako vždy pøedtím i laskavý úsmìv a kytici horkých, zamilovaných slov, která jako pøipoutaná štìòata marnì z nìho vyskakovala, nemohouce dokázat, co chtìla. Ale slova ta mìla dráhu dovnitø a ven. Do hloubi bodala, do okolí se smála a èinila dobrodiní; Sahiungo nebyl vesel. Na loži ležela zotavující se Jaja. Dobøe. Mìla obì ruce. Stalo se skoro zázrakem. Pøese vše Sahiungo nemohl býti vesel; tajil pøed svou milou strašnou vìc, skuteènost velikého dosahu: byl bez zamìstnání! Náramky, náramky . Jepice žijí jen den. Sahiungùv šéf jich prodal snad patnáct, když èasopisy zaèaly pøinášet èlánky proti barbarské módì osmahlých paží. Vinen jest náramek ze slonové kosti, který prý na rukou vyniká, jen jsou-li hnìdé. Ale dámy, táže se list, což budete kráèeti od kultury bìlochù v žalostnou kloaku èerných? Baronesa Rosenbergová svìøila se na týden spoleènosti pro pìstìní krásy a objevila se pak bílá jako labu, ovìnèena girlandami modrých safírù. Lenôtrová zajisté proklela celé èerné plemeno a závistivì pohlédla na vykládanou hruï baronesy. A Sahiungo, který byl již dlouho bez práce, rozmìnil ètvrtý svùj stofrank a pøišel s láskou a ovocem k nemocné. Byl by jí tolik chtìl øíci – nemohl. Sotva pochytil nìjakou myšlenku, zdvihla se v nìm dravá vlna zoufalství: jsi bez práce, nemùžeš živit ženu, prohrál jsi. Zkoušel už vše. Své náramky nosil po kavárnách a noèních barech, žádal smìšné nízké èástky, nižší než byla cena suroviny - neprodal nic. Ryzí zlato nemá

nižádné hodnoty, je-li zhnìteno do nemódní formy. Nikdo nerozumí jeho cenì, nebo jest všem dána novostí tvaru. Jako Bohem požehnaný básník, jenž zpívá v dvacátém století po Kristu své úžasnì krásné písnì hexametrem, jsou staré klenoty nesrozumitelné. Uštván a hlodán pochybou, není-li jeho dílo špatné a nevkusné, odchází øezbáø vzácného druhu do samot, aby trpìl svìtem a hladem. Pøed Jajou Sahiungo nemluvil o tìchto trampotách, ale znenadání promluvil nìkdy vìtu, která pøipomínala sevøenou pìst. Mluvil o životì èernochù v Paøíži s tìžkým pøízvukem rozhoøèení. Kdyby byl znal nìco z historie svìta, dìjiny dobyvatelství a ještì jiné dùležité vìci, byl by snad øekl mnoho moudrého. Ale neznal to. Nevìdìl, že mravná Evropa zrušila kdysi otroctví, ne, nevìdìl o tom, opravdu ne. Žádný èernoch o tom neví, ba nemá ani zdání o plamenném mravním rozhoøèení, které drželo tehdy Evropu jako v køeèi. Obzvláštì obchodníci interesovaných státù se otcovsky pøimlouvali za zrušení otroctví. Pravili: Jeto nemravné prodati èlovìka èlovìku jako otroka. Kupec musí ho pak živit, skýtat mu nocleh, odìv a chléb. Zvláštì, koupí-li otroky hromadnì, mívá tìžké postavení, ježto èasto bìhem dopravy nákazou hynou, aniž pracovali! Zrušme otroctví, tuto hnisavou ránu na tìle kultury! Nech nadále èernoch pracuje za mzdu! Naložte je svobodnou cestou na lodi a dovážejte je na vlastní žádost do zaslíbené zemì bìlochù! Povìzte jim o egyptských hrncích Evropy - oni tam pùjdou sami. Dejte jim našeho znamenitého Boha a naše jedineèné Franky. A živobytí nech si platí sami, dovedou-li to. Není možné krmiti je na vlastní odpovìdnost - sežerou mnoho, velmi mnoho. Ostatnì rovnost, volnost, bratrství! Ano, ano, tak je to dobøe! Pøed týdnem se setkal Sahiungo u Jaji se starou kuchaøkou plukovníkovou. Šli potom spoleènì domù a Sahiungo pod sli-

bem mlèení prozradil Marii své neštìstí. Vìøil jí jako moudré osobì a doufal, že mu dá v tísni radu. Marie však rady nevìdìla. Leè té, že pøi pøíští návštìvì v nemocnici prozradila, opìt pod slibem mlèení, celou vìc bývalé chùvì. Prozradila to zúmyslnì. Vìdìla, že Sahiungo myslí na Jaju vážnì, a vìdìla také, že vážnost ta musí mít i jiný skuteèný podklad. „Rozumíš mi, Jajo, chci, aby ses spolehla úplnì na sebe. Hledám ti místo. Je to teï trochu tìžké, ale najde se pøece. Sahiungo si tì nemùže povìsit na krk øíkáš, že chce s tebou žít? Nemùže! Až se zas uchytí. Až bude ve stálém místì. Peníze, Jajo, chtìla jsem ti to èasto už øíci, peníze jsou ve svìtì všechno. Snad tomu nevìøíš? Ale pøeci mi slib, že se postaráš, abys sama vydìlávala. Musíš peníze chtít. Ne aby tì okradli jako plukovnice. Tady mᚠpoctivou práci, syp peníze! Tak se to dìlá.“ Jaje svítalo o dùležitosti penìz. Marie jí názornì vše vysvìtlovala. Probrala potøeby dne a vyjádøila je èíslicemi, které Jaju pøekvapily. Jaja potøebovala u plukovnice jen stravu, nocleh a nìkolik hadøíkù. Nemìla tedy zdání, že by živobytí mìlo vìtší cenu. Marie jí musila vysvìtlit problém nezamìstnanosti: pro pána, jenž skýtá živobytí èlovìku, pracujícímu v jeho domì, nemá arci ten bagatel témìø ceny, nebo byt i strava jsou jenom nutné uhlí jdoucího stroje; máš-li však toto uhlí platit sám a stroj pøitom stojí, je vìc choulostivá. A k tomu není èlovìk jen stroj, je mu tøeba i jiných nutných vìcí. Jaja tyto Mariiny myšlenky uznala. Spìchala proto s uzdravením. Chtìla pøijmout na krátký èas pohostinství Sahiungovo a brzy pak si najít zamìstnání. Že je v nadìji, nemohl nikdo dosud pozorovat. Každý ji mohl do práce pøijmout; chce pracovat do posledního dne a pak…ach, to bylo dosud tuze daleko!

Jednoho srpnového jitra vyšla z nemocnice, vlekouc svùj tlumok a tisknouc penìženku se sedmdesáti franky. Opakovala si v duchu adresu Sahiungovu: Rue de Venise tøicet. Milý jí øekl, že mùže pøijíti kdykoliv; bytná je vyrozumìna. Nastala jí køížová cesta. Zastavovala obèas chodce a ptala se: Pane, prosím vás, kudy pùjdu do Rue de Venise? Nebo: Øeknìte mi, paní, kde je Rue de Venise? Muži se obyèejnì rozšklebili, a prohlédnuvše Jaju s ohavnou dùvìrností od hlavy k patì, ukázali rukou smìr, mlsnì a chlípnì se usmívajíce. Ženy se vìtšinou odvracely, považujíce dotaz za drzý žert. Až jedna šedovlasá tlustá paní, která pøi pomnìla Jaje Marii, podívala se na èernošku vlídnì a úèastnì. „Rue de Venise?“ dìla. „Má drahá, což vy tam jdete?“ „Ano, paní!“ „A co tam hledáte?“ Jaja nevìdouc, jak by to rychle a pravdivì øekla, mlèela. Paní myslila, že správnì uhodla, a kývajíc povážlivì hlavou, vysvìtlovala Jaje cestu. Potom se za ní dlouho dívala. Když pøišla Jaja do pøíští ulice, nevìdìla si opìt rady. Zdálo se jí, že se toèí v bludném kruhu, že v této ulici byla dneska již nìkolikráte. Ulice byla rušná, všichni tudy pospíchali a Jaja nemìla dosti odvahy, aby nìkoho zastavila. Až tu spatøila obtloustlého, spokojeného pána, který se volnì procházel po sluneèní stranì ulice. Byl to už staøec, ale èlovìk veselého a povzbudivého pohledu. Jaja k nìmu pøistoupila a tázala se na cestu do Rue de Venise. „Hm. Rue de Venise,“ pravil pøekvapen, jako by toho jména jakživ neslyšel. „Rue de Venise.“ Pomlèel muèivì dlouhou chvíli a znovu si zašeptal: „Rue de Venise.“ Koneènì vzhlédl, dlouho prohlížel Jaju, a temperamentnì sázeje ruce do bokù, pravil: „U všech všudy, Rue de Venise! A co tam chcete? Hledá-

te zamìstnání?“ „Ano,“ øekla Jaja, aby zkrátila hovor „Ne, ne, ne,“ pøemýšlel starý pán nahlas. „Na to je vás škoda, sleèno! Jeho zkušené oko poznalo nezkušenou dosud ženu. „Ano, škoda - Hledáte tedy zamìstnán텓 „Ano.“ „A jiné se vám nenaskytlo…“ „Ano,“ opakovala Jaja, docela nechápajíc, co asi ten divný pán myslí. Napadlo ji, že by tak mohla dostati práci. Pán položil jí ruku na rameno, zabodl oèi do jízdní dráhy, a øka „poèkejte“, nehnutì stál a èekal. Jaja nemìla zdání, co chce s ní èiniti. Pojednou se vznesla jeho ruka do vzduchu a jedoucí auto zastavovalo u chodníku. Pán vstrèil dovnitø nejprve Jaju, pak vstoupil sám. „Bulvár Poissonier,“ køikl na šoféra a vùz se hnul. Prolétli množstvím ulic a ulièek, míjeli chrámy, paláce a námìstí. Jaje se zdálo, že se s ní dìje cosi osudového. V srdci mìla radostné oèekávání, frkot auta ji pøíjemnì rozèiloval. „To bude pro vás, to bude pro vás,“ šeptal v záhadné nápovìdi starý pán.“Ach, budete rozkošná! Mìla jste bídu? Proto pøece hned nejdeme do Rue de Venise! - Ach, to bude pro vás zamìstnání, uvidíte, uvidíte!“ Nic jiného po dobu jízdy nemluvil, ten vlídný a dobrý starý pán. Auto zastavilo pán vystoupil, zaplatil, a pomáhaje Jaje s tlumokem z vozu, brebtal nìjaká spokojená slova. Sotva se èernoška z auta vyprostila, dal se v drobný køepèivý poskok. „Sem za mnou, sem za mnou!“ vykøikoval a štval Jaju ulicí dolù, až pøišli k vratùm velkého, polepeného domu. Vešli do prùjezdu, byl temný a jakoby nevyspalý pán otevøel létací dveøe, stanuli v blikavì osvìtlené pøedsíni. Pøišel lokaj, odìný do smìšných šatù. Usmál se s familiární uctivostí na pána. „Pan øeditel je doma?“ tázal se pán, jako by nìkam velice spìchal. „Raète dále, pane,“ pobídl sluha, otvíraje pøed nimi dveøe. Místnost tvaru jitrnice byla v nenapodobitelném nepoøádku. Stohy papírù, fotografií a stuh byly pokryty huòa-

tým prachem. U stolu v záplavì šedého dýmu plula lysá hlava øeditelova. Jeho doutník proèpìl místnost dokonale; zdálo se, že tu kouøí již nìkolik století. „Ach, pan Michel! Copak mi nesete, pane Michel?“ pánova tváø se v odpovìï pøíjemnì stáhla a jeho ruka ukázala provinile na Jaju, jako by se pøiznával, že tuto ztepilou èernošku nìkde ukradl. „Mon ami,“ pravil. „Padla mi senzace do rukou. Pravím a opravuji se: atrakce prvního øádu. Myslím, že vidíte alespoò pod šaty, oslepl-li vᚠpohled do její tváøe.“ „Myslíte kankán? Bøišní tanec?“ procedil øeditel, stavì se mrazivì chladným. „Myslím tøeba jen zcela obyèejnou Evinu procházku po jevišti. Nevím, umí-li tanèit .Ne, asi neumí. Ale jedno vím: každý krok jejího tìla jest kouzelnou produkcí sám pro sebe.“ „Není možná, není možná, pane Michel,“ rozèilil se pojednou zlostnì øeditel .“Nemáte vkus, bude to odporné, znám prsy vašich utahaných èernošek!“ Pan Michel zmìøil nenávistnì tlustého øeditele: „Chtìl byste takové, které mají vᚠpodebraný bøich a boule tuku v zátylku! Sympatie.“ Zabodl zrak svéhlavì do stropu a bušil pìstí zuøivì o stùl. Byl krajnì uražen. „Ostatnì,“ zaèal posléze øeditel, znovu zdvíhaje bøímì tìžkého tìla, „uvidíme, ještì uvidíme.“ Pøistoupil k Jaje a dovedným hmatem se zmocnil jejích chlapeckých bokù. „Má urostlé tìlo, ale pøihlédnìte. Vždy má tuhle øezáno na ruce?“ Nicménì byl Jajou upoután. „Pojïme!“øekl pak a táhl Jaju toèitým schodištìm do pokoje. Starý pán bìžel jako slepice za nimi. „Budete taneènicí, budete taneènicí,“ opakoval v bìhu Jaje do ucha. „To je krásné zamìstnání. Tuze krásné! A vydìláte si dobrý chlebíèek!“ „To by nebylo nikterak špatné,“ pøemýšlela udivená Jaja a vzpomnìla rejù pod palmami v døímavì teplém vzduchu veèera. V Evropì za tanec platí, to je opravdu milé! Zavedli ji do místnosti, kde uprostøed smìsky oblekù a šatù bloumali

tøi muži v tmavých kabátech. Naøídili jí laskavým tónem, aby se svlékla. Uèinila tak po krátkém váhání, když jí naléhavì vysvìtlili, že v tom leží krása èernošských tancù. Dostala pak do ruky bílý šátek ze surového hedvábí. Kdosi usedl ke klavíru a zaèal hrát. Nyní se všichni muži zaèali prohýbat, ukazujíce jí, jak se má pøi tanci chovat. Uèili ji prý divošskému tanci. Každý na ní poopravil nìjaký pohyb, každý nìco povìdìl, nìjak si poskoèil. Když zdvíhala nohu, lechtal ji jeden nestyda pavím perem mezi nohama a køièel: „Výš, výš, jen výš, má èerná krasotinko! Paøížan, pøi vší hluboké lásce k umìní, miluje vᚠodvážný rozkrok, má drahá!“ Druhý zdvíhal její ruce do výše a pravil, klepaje plochou ruky na její prsy: „I majitelka takových kamenných òader zdvíhá paže pøece jen do výše; ne snad, aby se prsy zdvihly, to jest u vás pøebyteèné, nýbrž pro tyto bujné chomáèky.“ A zatahal vìneèkem chlupù v jejím podpaží. Natloukli do ní nìkolik skokù a gest a laciných obrátek tìla. Stále jí opakovali, že se stane umìlkyní, a ježto se jim zdála stydlivou, tu øíkali: „Tanec, milá sleèno, je z nejdùstojnìjších povolání èlovìka. Dokázala byste, rozkroèmo sedajíc na zemi, dopadnout na tento kauèukový hrbol? Zkuste to. Je v tom kariéra. Toto taneèní umìní vás proslaví po celém svìtì, nehledì k penìžitému zisku.“ Ne, toho prý nesvede, bránila se Jaja. Bude prý tanèiti na vlastních nohou „Pozdìji, pozdìji, pøíteli,“ pravil øeditel mrkaje na cvièitele. Zkouška byla znenáhla u konce; Jaja má prý pøijíti v sobotu v sedm hodin veèer k prvému pøedstavení. Øeditel prohlédl ještì jednou její pochroumanou ruku. „Patnáct frankù za veèer,“ pravil „Královský plat, rozumíme?“ Pøikývla vdìènì. Peníz zdál se být ohromný. Vyvedli je do chodby a lokaj jí otevøel létací dveøe. Vyšla s pocity smíšenými na boží svìtlo; radujíc se, že nalezla práci, šla do ulice s pochybou, v èem

vlastnì práce ta tkví. Chování onìch peèlivì odìných pánù ji ponìkud znepokojovalo: køièeli, nezvykle mluvili a dotýkali se jí úplnì svobodnì; uznala, že to as patøí k vìci. Neušla ani dvacet krokù, když zaslechla za sebou spìchavý krok. Byl to týž starý pán, který jí opatøil zamìstnání Mnul si ruce a blaženými slovy jí blahopøál. Velká událost! Bájeèná kariéra! Prvotøídní podnik pro vysoký svìt, placený vrchním desetitisícem. Mùže být hrda - A kam že jde nyní? Rue de Venise. Jak? Rue de Venise? Co tam? Což nedostala právì skvostné místo? Má v ulici de Venise známé. Bydlí tam její známý. Slíbila, že ho navštíví, jakmile se uzdraví Vyšla právì z nemocnice, nemá prozatím bytu a známý jí poskytne na nìjaký èas pøístøeší. Pan Michel znepokojenì vzhlédl. Nechtìla by bydliti u nìho? Má volný èistý pokoj pøipravený. Jaja se omlouvala døíve prý se poradí s tím svým známým. Starý dobrý známý, krajan z Afriky. „He, nìjaký pøítel? Pøítelíèek ?“ Hlas pánùv se zachvìl posmìšnì, øekl bys, pøehlédnuv šedý jeho vlas, že žárlivostí. Ne, je to rodák. Jest jí v Evropì rádcem. Pán zastavil jedoucí auto. „Vsednìte, prosím,“ pobídl Jaju. A když už sedìla, dodal: „Pøijdu se na vás v sobotu podívat. Na shledanou!“ Potom položil bankovku do ruky šoférovy. „Dovezte dámu do Rue de Venise!“ pravil dùstojnì. Šofér se ohlédl zvìdavì po Jaje a jeho koutky probìhl sotva znatelný úsmìv. Auto se hnulo. Starý pán kynul rukou a dal se pak opaèným smìrem. Jaju obešel pocit sebevìdomé samostatnosti. Hle, jede nesmírnou Paøíží, pralesem nabitým šelmou a ukrutenstvím! Nebezpeèí bobtná na každém nároží, lidé s lidmi se stýkají jako hrot s hrotem, a ona ve voze, který se hýbe sám, obsluhována všemohoucím bìlochem, jede k milému! A ještì: má práci. Pùjde to? Ano, teï budou žíti spolu!

Vzpomnìla na kvìt svého klína; døímal v ní tiše a nehybnì jako v tropické noci Bude to její dítì! Kdyby tak vìdìla Antalga, kdyby tušila Pelgra. Nevìdí nic, v loktech Afriky páchají uliènictva. Chichotají se s bílými i s èernými vojáky, aniž poèaly dítì. Jaja se v myšlenkách usmála. Pøed oèima zjevil se jí obraz celého minulého jejího života. Vidìla otce Pumanga a všechny jeho nespoèitatelné dìti a ženy. Kdyby tak vìdìli, kdyby jen vìdìli. Auto zastavilo na kraji úzké ulièky. Šofér se ohlédl a ukázal jedním prstem smìr, jako by se nìèeho štítil. Jaja vystoupila a dala se ulièkou. ڞasný puch se vrhl na její chøípí jako zvlèilý divoký pes. Nikdy necítila nìèeho tak odporného. Ale ulièka byla plná dìtí, rozkøièených a špinavých. Válely se v blátì pøed odøenými, malými dveømi páchnoucích domù, hrajíce jakousi dìtskou hru. Jejich hlasy byly neradostné jako ozvìny mužských hovorù. Dìtská tkáò, naplnìná krví ranìných. „Dìti, kde je tu èíslo tøicet?“ „Tøicet?“ Všechny ustaly ve høe, prohlížejíce si Jaju. Hoch, který doloval ve špinavém nose, opakoval nesprávnou výslovnost tazatelèinu. Dìti se v ohlas ohavnì zasmály. Jaja se usmála též. „Èíslo tøicet?“ øeklo posléze malé dìvèe s tìlíèkem poplenìným køivicí. „To je poslední dùm napravo. Bydlí tam paní Dujardinová.“ „Nepovídej,“ ozval se pihovatý, vyèouhlý hoch. „V tøicítce bydlíme my. Je to poslední dùm vlevo.“ „Nevìøte mu,“ øeklo znovu nemocné dìvèe. „To je darebák! Dìlá si legraci ze všech lidí. Posílá vás do nevìstince. Ale vpravo je dùm tøicet. Koho hledáte?“ „Pana Sahiunga“ Jméno prolétlo tázavì hlouèkem dìtí, ale posléze nebylo pøijato jako starý známý. „Toho neznám,“ dìlo dìvèe. „Ale jeden èernoch tam bydlí.“ Jaja pokraèovala v cestì, posmívána hluèícími dìtmi. Volaly za ní neslušná slova. Pihovatý hoch ji pøedbìhl a nakreslil pøed ní køídou nestoudný obrázek. Nízká okna sténala, obtí-

žená záclonami, za nimiž dlely ženy s oharky cigaret. Byly sešlé a prostovlasé; odìny v župan èi v košili, volaly, aniž snad vìdìly, na muže, jichž mnoho se tu potulovalo. V zátokách bezodkladného øemesla usazovaly se cáry bývalých bytostí, v oèích žen vidìla. Jaja zbytky èehosi pøíbuzného, nìjakou utluèenou touhu, okovanou surovým kladivem dnù. Uhodla brzy, co èiní, ale bìdnosti toho nemohla pochopit. Jejich bolest byla asi hrozná. Jedna z mnohých, uštknuta nìjakou hrùzou, vybìhla na ulici a spílala Jaje strašnými slovy. Byla to znièená uliènice, oèí modrých a dobrých; závoj hnìvu zanechal na nich nìkdo jiný. Jaja se manì zastavila a poslouchala její nadávky. Myslila, že jí tím uleví. Duha úsmìvu vycházela jí ze srdce, jež sevøela nevìstka do kleští. Nikdy jí nebylo nikoho tolik líto. Ale její úsmìv ženu podráždil. Skoèila divoce k Jaje, jako by ji chtìla rdousiti. Stanula však tìsnì pøed její tváøí, chvìjíc se bolestným vztekem. Jaja by ji byla v tu chvíli pohnutím políbila; ale nevìstka se dala do pláèe a odešla. Cítila z Jaji sálat záøi èistoty, pobuøovala ji tato èistota. Ubohý žebrák spatøil bohatce. A Jaja se bùhvíproè zastydìla. Poslední dùm, který ploval ve stoce prýštící ze stìn, otevøel Jaje dveøe. Zde bydlí tedy její milý. Tlustá bytná s vlasy smolnì èernými jí otevøela dveøe ve tøetím patøe. Tìsný pokoj s postelí, stolem a soustruhem nebyl špinavý. Za oknem umírala rezeda. Slunce, které se dotýkalo kouta, Jaju pøekvapilo;na dnì této ulice netušila setkání s paprskem. Bytná prošla zvolna dvakrát jizbou, pohlížejíc ze strany na Jaju a vrtíc rameny, jako by ji chtìla oèichat. „Pøijde,“ øekla a znovu boøila nohy do vrzavé po dlahy. „Ale to ten pokoj stojí víc, budete-li zde spáti dva,“ dodala po chvilce, uvìdomujíc si koneènì myšlenku, která ji hryzla, aniž se projevila Jaja poznámku uvítala. Zaplatí si byt sama, aby ušetøila Sahiunga výloh „Kolik dopla-

tím?“ „Dvacet frankù,“ prohlásila bytná hnìvivým hlasem, jako by se s ní Jaja hádala. „To pøece není mnoho!“ Jaja otevøela poprvé v Evropì penìženku, aby platila, kladouc vyžehlený dvacetifrank na stùl. Vtom vzpomnìla na Marii a srdce se jí pohnulo vdìèností. Zároveò v ní však vstal nový cit: není to mnoho, dvacet frankù? „A na jak dlouho to platím?“ zeptala se náhle „Na mìsíc pøece!“ „Ach tak…“ Jaje bylo to mnoho. Vzpomínka na Marii v ní probudila i praktické její rady; pøátelství kuchaøèino ji zavazovalo k opatrnosti s penìzi. „Zaplatím, až se vrátí pan Sahiungo,“ øekla, skládajíc dvacetifrank zpìt do penìženky. Vlastní poèínání zdálo se jí smìšným, ale Marie kdysi pravila: Nevydávej penìz, dokud se nepøesvìdèíš, že vydání odpovídá cenì pøedmìtu a že je nutné a správné. Jakési zdání moudrosti v té vìtì pøece jen bylo, tøeba jednala jen o penìzích, tìch barevných papírcích, o sobì bezcenných, ale v urèitých rukou a v urèitém èase prý znaèících život. Bytná bouchla dveømi a nespokojenì odešla, zatímco Jaja prohlížela zaøízení Sahiungova soustruhu. Netrvalo ani pùl minuty a hutný krok bytné, provázen solidním hlasem, se bouølivì vracel. Dveøe se otevøely a s bytnou vešel i Sahiungo. „Jak øíkám, dvacet frankù,“ opakovala stále, tøesouc jeho ramenem. Sahiungo pøivítal Jaju. Mìl náladu stísnìnou a køik bytné ho dráždil. Jaja to pozorovala. „Mám jí dáti celých dvacet frankù?“ zeptala se tiše.“Nesmysl!“ øekl Sahiungo „Najal jsem si celý pokoj a mohu zde míti tøeba deset hostù.“ V bytné propukl všechen nastøádaný hnìv a valil se z jejích ozubených rtù v podobì strašného zloøeèení. Ohlušena vlastní vøavou a obdána pøemety oblých svých údù, opustila pokoj a klesala dupajíc o patro níž. Pokoj ztichl, Sahiungo stanul pøed èinem. Nyní musí Jaje øíci vše, je hodina, v kterou jindy pracuje, a on je zde, je tedy bez práce. Mrak tísnì

a zemdlenosti zatopil jeho prostornou veselou hruï. Jest ubohým evropským èernochem, žebrákem, jehož jediné bohatství, milá, ho tíží. Zlaté bøemeno padá samo z beder klesajícího. „Jajo,“ pravil, chýle se k pelesti postele, „jsem nyní bez práce,“ Jaja cítila smutek tìch slov, jak jí vanula od Sahiunga do srdce. A musila ho potìšit, „Proè to øíkᚠtak smutnì?“ Ke svým slovùm se zasmála. „Najdeš zas práci. A zatím . . mám práci já.“ Sahiungo se zastydìl a lekl zároveò: „Práci? A jakou? Kdes ji dostala?“ Jaja mu vyprávìla a Sahiungùv stud a bázeò pøed tou novotou vyrostly v zoufalství. Ani nemluvil, jenom myšlenky, nejtemnìjší a beznadìjné, v nìm vstávaly jako pøedzvìst tìžké doby. Vyèítal si, že pøipoutal Jaju tak nenávratnì ke svému životu, že zcizil dobrý, úrodný statek, aby ho bídnì zašantroèil. Byl bezmocný proti øece strastí, jež vítìznì trhala bøehy jeho lásky. Chudý, chudý, proè miluješ, proè miluješ, evropský èernochu? Vždy láska tvá každého muèí a zabíjí; jest jako láska odsouzeného k smrti. Zatímco tìžce pøemítal, usedl nevìda k soustruhu a dal se do práce. Jaja stála nehybnì u okna, neodva-žujíc se Sahiunga rušiti. Starost, kterou vidìla u milého pro nezamìstnanost, ukazovala jí znovu a názornì osudnou dùležitost penìz. Vracela se proto v myšlenkách ke svým patnácti frankùm za veèer tance radostnì; zabývala se budoucností mnohem lepší a veselejší než Sahiungo. Snila o pohodì laskavých dnù, zpìnìných smíchem a pláèem malièkého, v jejím snìní žilo už poèaté dítì. Bìhem práce se ztrácel v Sahiungovi hlas zoufalství; práce byla svùdná a opojná jako koøalka. Sahala odvážnì do jeho mozku a zamìstnávala potluèené buòky, které se neèinnì provalovaly v tratolišti krásného snu. Koneènì vstal. Jeho plamenný oblièej zasvítil úsmìvem teprve ted, až v posledku upracovaného dne. Jaja, vysvobozena

z mlèení, povìsila se mu na krk s veselým kvílením jako puštìné štìnì. „Co bude nyní?“ zeptal se. Ha, Sahiungo opravdu myslí, že tøeba do ulic, na volný vzduch, projít se s milou. Hrozny svìtel visely v modrém šeru èasného veèera. Proudy lidstva bublaly na ulicích; ti všichni šli z práce a hovorni. Sedlina hlasù a zvukù a šelestù sedìla v tichých postranních ulicích jako unavený pták. Ve hluèných tøídách splývaly p횝aly, zvonky, sirény, frkaèky i jasný úder radnièních hodin; vše se sluèovalo s projevem lidských hrdel v zádumèivý chaos bludného kruhu: práce pro život a život pro práci. Šli uzavøeni v družném mlèení, ètouce v oèích lidí i a ve výkladech krámù navzájem své myšlenky a pøání. Zvonky kin a prodavaèi novin køièeli na nì jako na jiné a dvojice myslila, že je rovna ostatním. „Pojï, Jajo, k Gentlemanu,“ øekl Sahiungo, podráždìn svolným lichotnictvím veèera. Bar U Èerného gentlemana byl na úpatí Montmartru. Scházela se zde paøížská kolonie negrù. Bar byl majetkem èernocha Tugiuly, který zbohatl, byv dvacet let zamìstnán jako vrátný ve velkém hotelu. Mìl prosté a bodré zpùsoby zkušeného Afroevropana, zachoval si však i lásku k vlasti a fetišùm. Jeho povaha byla dobrá a nezištná, co vydìlal, rozdal, snìdl a dal státu na daních, a jeho zisky nebyly vìru veliké. Èekával èernochùm dlouho a upomínal jen z nouze. Ale veselí ve své místnosti miloval nadevše. Za nálevní podkovou byla portiéra, jež byla hrází mezi spìchavými a mezi tìmi, které mìl nejvíc rád a kteøí posedìli, hovoøíce a oddávajíce se politice, pitce a høe. Zde se shromaždovali nìkdy èernoši ke steskùm a poradám, zde pronášeny povzbudivé øeèi k bratøím bez chleba a bez pøístøeší èi k bezradným èerným zaprodancùm, obtíženým køivdou a protivenstvím. Sem chodili mudrci èerné kolonie a hnìtli rozvážné soudy nad civilizací, zpívali chválu o domovì

a usilovali o dohodu mezi plemeny. Tugiula se srdeènì pozdravil se Sahiungem a zažertoval s novým hostem Jajou. Potom je vybídl za portiéru. Zde sedìl už starý Akualti, nejvíce vážený èlen kolonie, obecnì uznaný starosta èernošské obce; jeho vlas byl popelavý a v jeho oblièeji ležely brázdy desetiletí. Bylo mu již nìkolikráte sedìti ve vyšetøovací vazbì pro pobuøování. Mìl radostnou víru èerných veteránù práce, že potomci svrhnou ponížení osvobozených otrokù a že stanou po boku bílých druhù ve spravedlivém ocenìní. Tuto víru hlásal jako prorok mezi pijáky Tugiulovy koøalky, dokazuje rovnost obou plemen a èernochovo právo na svobodu. Policie mìla ho stále na mušce, tøeba byl už vetchý a bezzubý. „Aj, aj,“ pravil k pøíchozím. „Sahiungo s nevìstou. Dobøe. A kolik budeš mít dìtí, dívko?“ Jeho svislé rty se natáhly k plihému úsmìvu. „V Evropì, braši, tìžko vychovat èernocha - a co se dívᚠjako strážník?“ odboèil vzhlížeje k Sahiungovi, jenž usedal s Jajou naproti nìmu „Nemám práce!“ dìl Sahiungo. Akualti hvízdl. Stává se, stává,“ øekl rozvážnì a oddal se pøemítání. „Jiného øemesla neznáš?“ pravil potom. „Co kdyby ses pøihlásil na burze práce?“ „Byl jsem tam už. Tam nemohou našince vidìt. Lenoši, øíkají, na koøalku, to jste kadeti; ale na práci tuze lechtiví - Je to zlá chasa, tihle Evropani.“ „Ba, ba… a spatøí-li èernocha, nevidí si do huby a do kapsy nìjak netrefí.“ Akualti trochu pomlèel a potom, rovnaje schýlenou páteø, øekl obvyklé povzbuzení: „Jenže to už brzy pøestane, vždy každý kmen se hlásí o svùj život a vy, dnešní mladí, si vybojujete, co budete chtít. Ale ano, ano, doèkáte se! Kdo chceš být slyšán, ozvi se, a ozvi se øádnì, a se otøesou“ Sahiungo poslouchal dychtivì. Akualti mluvil mu ze srdce. Také Jaja poslouchala a nacházela v heslech hovorného starce všechny své intimní tužby a pøísliby Chápala

vìc ze stanoviska ženy, èekající své štìstí v rodinì, a myslila, že Akualti mluví o budoucnosti jich dvou „Ano,“ odvážila se dokonce øíci. „Já budu tanèit na jevišti a pùjde vše dobøe Sahiungo dostane pozdìji práci a všechno se nìjak vydaøí.“ „Chceš tanèit?“ tázal se Akualti zádumèivì. „A nebojíš se, Sahiungo, že ti ji pøeberou?“ „Já,“ pravil dále, pøehrabuje se vzpomínkami, „znal jednu rodaèku, která tanèila v hotelu City pøed menší spoleèností bílých kavalírù, a ta umøela brzy bídnì v nemocnici. Uondali ji, mìla konec zlý. Penìz plné ruce, šatù dost a dost, ale tìlo bylo prašivé a otrávené. Jmenovala se Karua.“ Sahiungo jevil neklid a neodpovídal. Muèení jeho se zdvojnásobilo, jeho zlé domnìnky potvrzoval nyní zkušený Akualti. Do místnosti vešli dva èerní otrhanci. Hned za nimi kráèel Tugiula s dvìma èíšemi na talíøích. Oba pøíchozí byli znaveni a pøepadlí. Zdravili se zarmoucenì s Akualtim, jenž zaèal hned hovor o jejich osudech.“Celý týden hledáme práci,“ odpovídal mu menší a smìlejší z obou „Nejedli jsme tøi dny a spíme už týden za zdí kláštera Sacré Coeur. Aby spral ïábel Paøíž se všemi svatými bìlochy!“ Akualti se zasmál a Tugiula, zcela opojen rozšafnou kletbou, spìchal do kuchynì a pøinesl nežádán trhanùm chléb a sýr. „Nezaplatíme ti, Tugiulo, kdybys nám i bøicha rozpáral!“ varoval smìlejší. „Nic, nic,“ kýval Tugiula hlavou a spìchal rozpaèitì do nálevny, zahanben, že ho pøistihli pøi dobrém skutku.“Vida, kamaráde,“ zvolal veselý trhan na druhého. „Byl bys dnes øekl pøed pùlhodinou, že proženeme dnes tìlem chléb a sýr? Povídám, kamaráde, je ještì dobøe, co?“ Rozevøel na prsou rozedranou modrou košili a vyprostil odtud malý raneèek z koèièí srsti. „Mùj fetiš je dobrý,“ dìl hrdì žvýkaje chléb. „Nosím ho dvacet let a ještì nikdy mne nezkla-

mal“ „Já,“ vmísil se Akualti do øeèi, „již utopil v životì velmi mnoho fetišù. Nestál jediný za nic a neposlušní byli všichni do jednoho. Poslední utonul v Seinì pøed pìti lety. Tehdy mne neochránil fetiš ani pøed sprostým policajtem Ne, druzi, myslete si o mnì co chcete, ale fetišùm už dávno nevìøím!“ V místnosti nikdo neodpovìdìl. Všichni se dívali zarytì pøed sebe, jako by neslyšeli. Víra dìdù v nich tkvìla hluboko a ani mudrc Akualti nedovedl jí otøásti: „Nevìøím proto,“ pokraèoval, „ponìvadž každý sám utváøí své štìstí a neštìstí. Což mùže býti fetiš silnìjší než vùle muže?“ „Jaká vùle?“ namítl koneènì smìlejší otrhanec. „Nemìl jsem už ani vùle jísti, a tu, hle, na stùl ti pøinesou chléb a sýr!“ „Byla to vùle Tugiulova,“ dìl Akualti. „Chtìl tì nasytit, abys nepošel.“ Tugiula se zjevil v portiéøe. „Mýlíš se,“ pravil. „Nemìl jsem žádné vùle. Jejich fetišové mne odnesli do kuchynì a dali mi sami pokrmy do ruky. Fetišové, Akualti, pomáhají o tom nemùžeme pochybovat!“ Hovor se nad nimi vznášel velmi živì, zasvìcen závažné otázce. „A víš co, Akualti,“ vpadl koneènì otrhaný host, jenž dosud mlèel. „Jakým bys byl bez fetišù èlovìkem? V nìco musíš vìøit, jsi-li tu v Evropì, sic by sis musil hrdlo podøezat. Nebo snad øekneš, že nespoléhᚠna ochranu fetišù, když tì tu všichni pronásledují a sužují?“ „Spoléhám na sebe, kamarádi! Každý je fetišem sám sobì. Ano, jsou fetiši. A každý èernoch má takového, jaký je sám. Buïte stateèni a nebojte se, a vaši fetiši budou také takoví.“ Moudrost Akualtiho vycházela zvolna znovu najevo. Ano, tedy Akualti, mudrc kolonie, vìøí pøirozenì také ve fetiše! Všichni si oddechli a byli bohatší o jednu nezvratnou pravdu: každý má tak mocného fetiše, jak sám je mocný. Chytré, dobrácké

oèi Akualtiho dlely usmìvavì nad pohodou chvíle; dal zakrytì útìchu ètyøem rodákùm, obtíženým evropským trápením. Všichni zdvihnou hlavu, a to jest mnoho, ne-li vše, u èerného Paøížana. Pøíštího dne šel Sahiungo hledat práci. Pokoøil v sobì øezbáøské umìní a nabízel se k práci podavaèské. Ale jeho jemné, citlivé ruce každého odradily. Landal pøedmìstími, a pøemáhaje beznadìjnost, vrhal se do døevaøských obor, na staveništì a do kanceláøí, nabízeje všude své síly. Šel kolem øíèních pískoviš, kol skladiš uhlí a koksu, a všude, všude se ptal. Jeho èerná tváø byla jako špatné vysvìdèení; nedoporuèovala ho nikomu. Paøíž byla pøeplnìna bílými dìlníky, kteøí stìží nalézali obživu. Obešel paøížská pøedmìstí a pøed oèima zjevila se mu silueta továrny na smirkové brusy. Sem pùjde. Tady dojista dostane práci! Sešel ulicí v mírnou pláò, již vedla cesta Jeho chøípí dotkl se èpící pach. Býlí a køovina podél cesty žloutly jak èlovìk s plicním neduhem a umíraly nìmì, lapajíce zmoøenými pahýly po vzduchu. Èím více se blížil, byla cesta ubožejší. Zde nevzhlédla už ani tráva nad hladinu zemì; udupaná hrouda pokrytá popelem. Nikde nebylo stavení a ptáci zde nedleli. V tomto úhoru neryl ani krtek a hraboš, nezaslechneš ani cvrèka èi jiný hmyz. Sahiungo, uvìdomuje si ticho, jímž kráèel, díval se tupì pøes sebe. Špinavý komín dýmal hutný, mazlavý kouø, který se válel nad krajem jako morový mrak. Èpìní a dusivì chudý vzduch dráždily plíce i mozek. Sahiungo pojednou stanul. Vdechl ještì jednou, zachvìl se hrùzou - a rozhodnì se vracel cestou zpìt. Ne, ne, ne! Sem pracovat nepùjde! Jsou statky, které se nedávají všanc! A co? Život za život? To nemá, pøátelé, smyslu! Hlad zabíjí brzy a ušlechtile. Ale umírat zvolna, den po dni, právì pro toto živé umírání - ne,

ne! Ale znovu se zastavil. Což opravdu jenom pro to živé umírání? A Jaja? A dítì? Èi šla snad Jaja s radostí a rozkoší nabídnout svùj tanec kabaretu? Právì tak jí to páchlo jako jemu továrna na brusy. Jenže má silnìjší vùli k životu . . . Znovu se vracel zpìt k továrnì, zahalen v tìžké myšlenky. Zmatek jím cloumal. Bezradnì se vzdával chvilkovým rozhodnutím. Ale koneènì nevešel pøece. Právì pro Jaju a dítì sem nepùjde! Chce zùstati pro nì aspoò zdráv! Chce dìlat jen zdravou práci, vždy není, ne, nemùže býti tak zle! Kdo chce pracovat, najde práci! Stateèným krokem se vracel do nitra Paøíže. Byl zase veèer, upracované mìsto se zpolehounka uklidòovalo. Sahiungo pøišel nehluènì domù a zastihl Jaju u samovaru. Vaøí prý právì veèeøi. „Veèeøi?“ Sahiungo byl mile pøekvapen. Vidìl maso poskakovati ve žhoucích bublinách tajícího tuku a vùnì cibule se nesla pokojem. „Až se najíme, pùjdeme na Montmartre,“ mluvil vzrušenì Sahiungo, laskaje v srdci poslední nadìje.“Vezmu s sebou všechny své øezby a budu je nabízet hostùm v kavárnách. Jistì prodám.“ Myšlenka, že se po dnešním zapøení vrací ke svému øemeslu, naplòovala ho bujnou radostí. Pøebíraje se svými pracemi, jež shromažïoval v krabici od tabáku, cítil, jak silnì a nezranitelnì miluje své krásné øemeslo. Byl zrozen jen pro nì a každý má vìnovat síly jen tomu, k èemu byl pøedurèen. Teprve pak by bylo dobøe na svìtì, kdyby každý pracoval práci svého srdce. Umínil si nyní tajnì a provždy, že neopustí dláta, pilky a soustruhu. Nepùjde se nabízet zedníkùm, té práci nerozumí, nedovede ji. Manì pohlédl na Jaju. Také jí slušela práce v domácnosti. A tanec? „Jajo, tanèíš ty ráda?“ „Kdo by rád netanèil ?“ „Ale nahá a pøed lidmi.“ „Vždy na tom nic není. K tanci je tøeba tìla.

Když jsem byla doma, tanèily jsme veèer také nahé. Všem se to líbí. Vždy pøece lamy a koèky a ptáky také není nutno oblékat.“ Sahiungo mírnì zažárlil. „Ovšem, budeš se líbit,“ øekl a pohnut žádostí pøistoupil k Jaje. Dotkl se jejího tìla. Bylo teplé, jsouc sklonìno k práci nad vaøièem. „Nech mne,“ varovala. „Pøipálím veèeøi, uvidíš!“ Nedal se odradit, laskal ji, líbal a prohlížel jako milou, hezkou vìc. „Tanèi mi nyní! Mnì jsi dosud netanèila.“ Jaja se Sahiungovi vysmála. „Nemám èas, podívej, maso se pøipaluje.“ Vymkla se mu, zatímco ji hladil na tepajícím hrdle. „Veèer, až se vrátíme, zatanèíme si spoleènì,“ øekla uliènicky, roztíraje ve svém tøepetavém hlase pøíslib s pøáním a rozpustilostí. Po veèeøi vyšli do ulic. Unylý hvìzdný obzor usínal, zatímco dole pospíchal život. Sahiungo chodil po kavárnách a snažil se prodati levnì. Jaja ho èekala na chodnících, než se vrátil. Obchod šel bídnì. Sahiungo prodal nìkolik líbivých drobnùstek na krk a výdìlek, celkem vzato, nebyl žádný. Sahiungo neznal totiž ceny sloních klù, jeho cetky byly øezány ze zásob, které pøivezl kdysi z Afriky. Ale prodal pøece. Tìšil se z toho a pøíští dny se vìnoval znovu práci, aby veèer dílo prodával. V sobotu pøišla Jaja k produkci. Dùm nejevil zná mek zvláštního života, jen na chodbách a v prùjezdì svítily barevné lampy. Bylo ještì èasnì. V chodbì padla øediteli pøímo do rukou. „Pojïte, pojïte,“ táhl ji za sebou. „Pane Jean, ke klavíru! Svlecte se, sleèno, svlecte se!“ stála za kulisou, hedvábný šátek v ruce. „Nyní jde opona nahoru,“ vysvìtloval jí øeditel. „Tak. A nyní - slyšíte hudbu? Nuže, jakmile ji uslyšíte, vejdete na jevištì a budete tanèit, èemu jste se onehdy uèila. - Pane

Jean, ticho! Tak, a znovu, od zaèátku, pane Jean. - Nyní to zkuste, sleèno!“ Jaja vbìhla na jevištì, snažíc se v pamìti vybaviti tanec, kterému ji uèili. Ale tanèila nevìdouc zcela vlastní tanec, jak ho v ní hudba ladila. Øeditel nebyl spokojen. „Dobrá!“ øval, aby pøehlušil hudbu. „A co nohy? Nohy výš, nohy výš! Ach, slyšíte. Kdepak je jen Grignon se svým pavím perem? Tak, hezky vysoko – tak. A sleèno, až vám dá pan Jean rukou znamení, vzdalujte se docela pomalu z jevištì. Jako byste mizela navìky, rozumíte? A u samého kraje nadzdvihnìte docela malinko nožku. Všem musí být strašnì smutno, že taková krásná taneènice docela vážnì už zmizí z jevištì!“ Drezúra skonèila. „Tak,“ pravil øeditel, „ a nyní, prosím, do koupelny - Kde je Lemarqueová? Paní Lemarqueová!“ Pøibìhla starší paní s loròonem. „Tady sleènì koupel, manikúru, pedikúru, èerný pudr pøes vazelínu; na pravou ruku tøi mosazné, na levou nohu jeden mosazný kruh. Do levé ruky tenhle šátek. Vlasy dozadu, hodnì nakadeøit.“ „Prosím,“ øekla paní a odvádìla Jaju do úzké chodby s mnoha dveømi. Potkaly nìkolik bílých žen, odìných pestøe do peøí, kožišin, kraouèkých sukní a trikotù. Na nohou mìly bílé støevíce bez podpatkù. Byly to družky Jajiny. „Aha, to je ta nová,“ øekla jedna docela kamarádsky. „Hej, èerná, vid’, ty jsi kolegynì? Kdy tanèíš?“ „Nevím,“ dìla Jaja, ohlížejíc se po paní Lemarqueové. „Snad mne zavolají.“ Bílé taneènice se sborem zasmály poslušné Jaje, spìchající za šatnáøkou. „Až tì okšíruje, pøijï hned sem,“ zavolala kamarádská bìloška. „Èekám tu na tebe, rozumíš!?“ Jaja pøikývla. Družnost bìlošky ji mile pøekvapila. Když potom vyšla z rukou paní Lemarqueové do chodby, byla Jaja svìží a pùvabná; šátek splýval jí pøes ramena k nohám, na ruce cinkaly jí náramky. Bílá kamarádka stála opravdu pøede dveømi.

„Holka,“ pravila, „vždy ty jsi doèista nahatá! To tanèíš až poslední èísla. No ty mᚠštìstí! Kolik ti platí?“ „Patnáct frankù.“ Bìloška spráskla ruce strojeným údivem. „To je penìz!“ øekla „Já mám jen osm.“ Nebyla to ovšem pravda, bìloška mìla více než Jaja, nebo byla prostì barvy bílé. „Jmenuji se Rosa,“ øekla nyní taneènice. „Rosa Swifterová. Øíkej mi Rosa. Kde jsi pracovala do nynìjška? Tancovalas?“ „Já dosud netanèila.“ „Jak?“ „Dosud ne.“ Rosa vyvalila na ni oèi jako na zjevení „A nemᚠstrach z jevištì?“ øekla po chvíli. „Nebojíš se, že jim to zvržeš?“ „Už mne zkoušeli,“ pøipomnìla Jaja „Není to vlastnì nic tìžkého.“ „A pøed lidmi také nic nezvržeš?“ dotírala dále Rosa.“Myslím, že ne,“ smála se Jaja. Rosa pohodila rukama.“ Ostatnì, jsi-li nahatá, mùžeš skákat po parketách jako koza, budou ti tleskat stejnì až bìda,“ rozhodla koneènì. „Mᚠto lehké, se mnou je to horší. Èlovìk musí všechno možné vymýšlet. A s penìzi, kolegynì, to mᚠzatracené! Poøád nedostatek.“ Kolem nich prošla štíhlá èernovláska s nosem pyšnì zdviženým až k nebesùm. Hezký, ale zlý úsmìšek cukl jí koutkem, její nádherná rozkrojená sukýnka se nadýchla, jak smýkla tìlem povýšenì stranou od Jaji. „Pávice,“ poznamenala jizlivì Rosa. „Odetta. S tou a s Olympií mᚠposledních pìt èísel. To jsou samé nahotiny. Pro tìch pìt èísel a pro to, co po nich následuje, chodí sem vlastnì všechno obecenstvo.“ Rosa se køivì usmála a šeptem dodala: „Nevíš, co to øeditele stojí, tìch pìt èísel. Policie, holka, ta stojí mnoho. Obzvláštì ty, když jsi docela nahá, ty bys policajty zajímala. Ale pøed posledními èísly se policejní dohled ztratí a je dobøe. Podívej se, naproti nám jde Olympie. Jde si tì také zmìøit. Žárlí na tebe obì. Je nás tu dvanáct, ale nenajdeš kamarádky. Øíkají si ,má drahá sleèno’, a když jim øekneš ,ty’, div nepuknou. Se mnou ne-

mluví žádná, ale nevypíchnou mne odtud. Mám øeditele v hrsti, mùj starej je u novin, ten by ho prohnal sviòským krokem!“ „Podívej se, tohle je Lulu,“ ukázala pak Rosa Jaje malièkou brunetu, která se pøiblížila zezadu. „Je jako ty ostatní pyšná, strašnì pyšná, jenže opravdu nevím, na co. Drží ji nìjaký cukrovarník a stouplo jí to nìjak do hlavy. Každá holka si myslí, že je umìlkyní, a jsou to jen prasprosté noèní holky. A já, má milá, tanèila v mìstském divadle!“ Z hledištì pronikala hudba a tleskot. První èíslo právì skonèilo. „Teï musím za kulisy,“ pravila náhle Rosa. „jsem tøetí na øadì. - Ach ano, co jsem ti jen ještì chtìla øíci? - - ano, ano, kolegynì, nemohla bys mi pùjèit dvacetifrank?“ Jaja vzpomnìla na zbytky Lenôtrova padesátifranku. Nechtìlo se jí sáhnouti k nim. Ale uváživši oblièej družèin, jenž oplýval starostlivými vráskami, øekla: „Mohu vám pùjèit jen osmnáct frankù.“ „Ach výbornì! To mi staèí! A øíkej mi ty, jen se neostýchej, já nedržím na uctivost.“ Jaja odbìhla do šatny a vrátila se ihned s osmnácti støíbrnými franky. Nyní byla již penìženka prázdná. Když Rosa odešla, Jaja usedla na malou židli v koutì pøedsínì a pøemýšlela. Pobyt zde jevil se jí po sdìleních Rosiných jiným než pøedtím. Cítila pojednou, že je opuštìna a pro útìchu sáhla do nitra po svých pøátelstvích. Sahiungo sedí asi u Tugiuly a hovoøí s Akualtim, Marie kutí nìco v kuchyni a hubuje. Vzpomínajíc na Marii, Jaja se zastydìla. Po odchodu z nemocnice se k ní ani nepøihlásila! Ubohá kuchaøka! Pøišla asi hekajíc a vlekouc svùj tìžký život do nemocnice; tam jí øekli, že tu už èernošky není, že odešla neznámo kam. A ona tu sedí sama na chodbì kabaretu a má z nìèeho neznámého, neskuteèného strach, ponìvadž sem zapadla, nevìdouc k èemu a jak. Pøišla na ní koneènì øada. Sám øeditel pøišel a vede ji za ruku ke kulisám. Jaja jde jako odsouzenec. Teï se teprve

bojí. Sama jest jen klubko strachu, rozvíjející se do nekoneèna. Nejradìji by se vytrhla øediteli z ruky a utíkala ve svém tenouèkém šátku Paøíží k Sahiungovi. „Jen odvahu, jen odvahu, má milá,“ šeptal øeditel. „Šátek níže. Máte náramky? Tak. Jen nezapomeòte: ty nohy výš a potom: ten odchod z jevištì, ano?“ Jaja neslyšela. V uších jí víøil jen šum a ustrašující hovor hledištì. „Jste pøipravena?“ tázal se øeditel. „Mohu dát znamení hudbì?“ Jaja neodpovìdìla. Tu øeditel zazvonil na kapelníka. Zaznìla hudba, k níž Jaja pøed chvílí tanèila na zkoušku, ale nyní hrálo mnoho nástrojù a bylo zde více odstínù. Znìlo to plnì, naléhavì a svùdnì Jaju zahalil zpívající mrak a cosi jako vítr jí smýklo na jevištì. Tanèila.V její hlavì bylo prázdno jako pøed stvoøením a nebylo myšlenky, která by z ní mohla teï vypuèet. Ne Jaja, nýbrž strach, vyhnaný hudbou na scénu, tanèil tu teï, veden jen vrozeným pudem a srdcem. Dokud tato naléhavá hudba šlehala, Jaja nemohla ustat, musila tanèiti. A taneènici bylo jako pøi zápase s páterem Rougeem. Planouc smyslností pod rukama hudby a zachvácena touhou po pravém svém milém, rvala se s vyjeveným slizkým hledištìm, jež se chlípnì oblizovalo, tajíc nestoudnì dychtivý dech. Nìjaká krutá, podvìdomá vùle jí kázala, aby jim ukázala sebe celou, beze studu a bez tajnosti, docela, docela otevøenì. Nech spatøí vše v ohni jejího tance, nech spatøí vše! Vizte, taková jsem, žhavá a dìsná v milování, svìží a nìžná v poletování, ale ne pro vás! Až sem, hleïte, jenom až sem! A nyní, pohleïte, dost! Už nechci tanèit. Dvìma rychlými skoky vymrštilo ji rozèilení z jevištì za kulisy Orchestr právì skonèil a hledištì, sražené jakoby jedinou ranou, kleèelo dychtivì u jejích nohou jak ztrestaný pes. Ozval se tleskot a volání, aby

opakovala Ach, kdepak opakovat! Jaja ležela za kulisami na bílém šátku ze surového hedvábí, jak dopadla, byvši sem vhozena pøed chvílí vøavou svého zemdleného srdce. Òadra se jí chvìla jak zimomøiví ptáci na tìžce oddychujících prsou. Probírala se z mrákot a myslila, opravdu, že právì rdousila pátera Rougea. „Sliango, Sliango,“ šeptala varovnì, otvírajíc násilnì oèi. Ale ihned se usmála, poznavši omyl. Ne, jest v Paøíži, ve svém zamìstnání, a její milý se jmenuje Sahiungo, a jest jí teï vstáti a obléci se. Hledala kolem sebe šátek, aby se zahalila. Ale ne mohla ho nalézti. Nad ní stál øeditel, kývaje rozpaèitì hlavou. Z hledištì bouøily tleskot a volání: Bis, bis, bis! Øeditel uznal, že nelze Jaju nutit k vystoupení. Nebylo by to ani taktické. Jaja tu bohdá netanèí naposled! Pøedstoupil pøed oponu a omlouval Jaju, že dnes pro malou nehodu nemùže opakovat. Ale hledištì nechtìlo ztichnout a øeditel slíbil, aniž se Jaji ptal, že èerná taneènice navštíví po vyèerpání programu hledištì. V zápìtí pøinesl sluha Jaje øadu pozvání na veèeøi. Ale Jaja odmítala øeditele i sluhu a zavøela se v šatnì, aby se oblékla. Paní Lemarqueová, která ji sem stìží dovlekla, podávala jí nové hedvábné prádlo s krajkovou výzdobou. „To není moje,“ upozornila ji Jaja „jest zde dámám k službám, pro všechny pøípady,“ øekla zdvoøile paní. „Pan øeditel poruèil, abych vám je podala. Ve svém prostém vycházkovém prádle neraète vstupovat do sálu. „Ostatnì,“ dodala, berouc do rukou jakési drahé veèerní šaty, „tato róba má hluboký výstøih. Musíte stejnì použít tohoto prádla!“ „To také nejsou mé šaty.“ „Ano, ale pan øeditel poruèil…“ „Paní Lemarqueová, prosím vás velmi, dejte mi moje šaty já nemohu do hledištì. Já neumím s lidmi mluvit. „Jsem unavena. Prosím, dejte mi moje šaty.“ Stará paní zaváhala, ale pøece jen koneènì povolila. „Ale pan øeditel

se bude hnìvat,“ pravila. Jako zlodìj proklouzla Jaja dveømi šatny na chodbu. Ale marnì! Èekal tu øeditel, kapelník a - pan Michel. Domlouvali jí, hrozili, ale koneènì musili ji pustit. Pan Michel se pøimluvil: první vystoupení, nechápou-li to? Musí se ostøílet! Sám rychle odbìhl a vrátil se hned obleèen v cylindr a lehký svrchník. „Nuže,“ pravil, „jdeme?“ „Kam?“ ptala se Jaja, vydìšena již všemi událostmi. „Pane, puste mne, prosím vás, domù!“ „Ale ovšem, ovšemže. Doprovodím vás domù. Nemyslete však, že jste tak bezpeèna. Venku vás èeká nìkolik desítek kavalírù.“ Mìl pravdu jako hladoví psi tu èekali, troubíc pøed vchodem. Pan Michel s Jajou prošli rychle zástupem a vsedli do auta. Šofér mìl patrnì už informace, kam jet. „Milá sleèno,“ pravil pan Michel, když se auto hnulo. „Slyšte mne nyní a dobøe vìc rozvažte.“ Odkašlal. Bylo patrno, že se pøipravuje k delším výkladùm. „Všimla jste si svého velkolepého úspìchu. Víte, že jsem vás doporuèil a že jsem vaše vystoupení prostì uskuteènil. Dejte pozor, dám vám teï radu, neb vlastnì uèiním nabídku. Jste mladá, nadána a vtipná, ale žel, chudá. Milá sleèno, buïte za cenu rozvoje svého umìní mou pøítelkyní. Mám vás rád docela jinak než ti tam. Usnadním vám umìleckou dráhu, budete navštìvovat nejlepší mistry tance, jsem bohat. Pojedeme teï domù. Budu vás nositi na rukou.“ Jaja trnula. Stalo se, co oèekávala. A pojednou bylo hanba a líto. Líto toho èlovìka, který jí pomohl; nemùže ho nièím odmìnit! „Budu vám pøítelkyní,“ øekla nazdaøbùh. Neznala paøížského smyslu toho slova. „Díky,“ øekl pan Michel. „Pojedeme nyní ke mnì.“ „Ne,“ øekla Jaja. „Pùjdu spat do svého bytu, èekají mne. Budete zítra v kabaretì?“ „Ach, budu, ale nyní pøece pojedete se mnou? Což mùžete dále bydlit v Rue de Venise? U mne jest pøipraven pro vás krásný byt. Zítra pùjdeme k mistru Ellotovi uèit se tanci.“ „Ne, pane.

Nenauèím se jinak tanèit než jak dovedu. Bylo by to marné. Hudba ze mne vybavuje jak sama chce - Chci jeti domù, pane.“ Bylo jí úzko, bála se tomu èlovìku, že k tomu sám nevìda pracuje. Pohlédla do jeho oèí; byly krhavé, jakoby smoèené ve vlastní krvi, a plavaly tesknì ve zmìnìném, ošklivì rujném oblièeji. Byl asi pln touhy a žádosti. Cítila sním, ba chtìla mu pomoci. Ale nemohla. Bílé maso, tetelící se vášní, bylo jí od vìci Rougeovy hnusné, odporné. Chtìla zas vidìt pøívìtivého, usmìvavého pana Michaela, jemuž by se mohla vstøíc bez báznì usmívat. Chtìla zas vidìt dobrého èlovìka, který jí pomohl, aby pomohl jí a ne sobì. Ale zde je ošklivá, oteklá skvrna, oživená ponurou chtivostí. Dokonce se k ní sklonil! Chce mne snad líbat, ulekla se. Tlumila násilnì pudový výkyv ruky, aby ho neuhodila. Snad mu ubližuje. Veèerní svìtlo… Jeho tváø se možná nezmìnila. Snad je tu stále týž èistý dobrodinec a je soužen pøedstavou, že mu odjíždí do špinavé ulice benátské. V tichu, jež jsouc sevøeno v karosérii, tlaèilo dvì jejich srdce k sobì, promluvila pojednou Jaja sama: „Pane, jste-li velmi smuten a pøejete-li si útìchy, pùjdu k vám tanèit. Ale potom pùjdu do svého bytu v ulici Venise. Stalo se vám nìco zlého? Je mi vás líto a mám vás ráda. Ujal jste se mne, aniž jsem vás požádala.“ Pan Michel, vyslechnuv její øeè, zamyslil se. Potom vydechl, jako když se vzbouzí z tìžkého, nepøíjemného snu. Jajina slova ho osvobodila. Vzpøímil se a pohlédl stranou. Jaja ho vidìla v záøi mihnuvšího se svìtla. Byl to dobrý, starostlivý pan Michel z prvního setkání. Okolo jeho oèí plul doušek svíravé, vyrovnané bolesti.“Chcete, abych k vám jela tanèit?“ „Ne,“ pravil pán hlasem klidným a plným. „Ne, drahé dítì. Pùjdem spat, je už pozdì.“ Vyklonil hlavu z vozu „Rue de

Venise!“ volal na šoféra. Na nároží této ulice podal pan Michel Jaje ruku. „Odpuste mi,“ pravil. „A mùžete-li…“ Nastrèil jí èelo jako starý tatínek. Jaja je pocelovala. Cítila na rtech hlubokou, nehybnou vrásku, jako by líbala ranìného po bitvì. Pan Michel otevøel dvíøka auta a Jaja vystoupila. Sedm dní míjelo zvolna a každého veèera tanèila Jaja v kabaretì. Po prvním vystoupení bylo jí dlouho bojovat: Neznámý strach v ní pracoval neúnavnì, dìs z èlovìka, pozorujícího její nahotu Nikdy netušila, že je co podobného možné. Mìla pocit zloèince, jenž páše zlé èiny na nerozumných, bezbranných dìtech. Dobrého starce Michela zmìnila prvním svým tancem v chorobné, chtivé dítì, a právì tak èiní ostatním. Ale když spatøila Sahiunga, utrmáceného chozením po mìstì, s vyhublým oblièejem, zrytým strastí a starostí, cítila, že jest povinna jíti tanèit. Sahiungo nemohl pranic prodati, pracoval a více ze zvyku než s chutí. Èasto na Jaju nepromluvil po celý den, jsa zhroucen u trosek snù a nadìjí, jež stavìl v prvních dnech lásky. Pìst osudu ho bila po hlavì, a on už nechtìl ani uniknout. Èasem vzhlédl, a spatøiv Jaju dlouze se zamýšlel. Jeho srdce víøilo výèitkami. Za krátký èas bude Jajin stav patrný, ztratí svou nynìjší práci - a pak – co na ni èeká? Kdo jí dá zamìstnání? Vymrštìn muèivými dohady, odcházel znovu ulic a nabízel své cetky za smìšné ceny. Smáli se mu, smlouvali a koneènì nekoupili. Tu zbrocen už zoufalstvím tloukl se Paøíží jako bez ducha. Usedal na lavièky bulvárù nepøítomen, a pøece ještì se vzdaluje. Bohaté výklady, šum drahých toalet, hudba vzdutého, plavného života unikaly pøed ním do daleka a mizely jako jedoucí vlak. To kolem nìho jest dávno pohaslý vìk. Není Paøíže, jest jenom obrovské, zištné a vraždící moøe; je sou-

stava hrùz a bolestí, jejichž ozubená kola do sebe bez konce zapadají. Jest soustava køivd a protivenství, jež se kupí jak èervi na mrtvém tìle uštvaného. Babylón civilizace. A tak šla Jaja podruhé tanèit, a šla i pøíští dny. Znovu a znovu, pokaždé, padl na ni pøed kulisou nenasytný strach, který si ji vyžádal celou. Jako ïáblem posedlá tanèila bez vùle a bez vìdomí a opouštìla jevištì docela vyèerpána. Až v sobotu, za týden, ji pohnul øeditel, aby vešla po programu mezi hosty, ale pozvání k veèeøi od nikoho nepøijala; šla do sálu ze zvìdavosti, chtíc spatøiti pana Michela, jehož si vážila. Oblékla i veèerní šaty, majetek kabaretu. Malý sál byl pøeplnìn, u stolù, v lóžích a na balkónì sedìli veselí lidé a jedli i pili ze støíbrných mis a pohárù. Byla to vlastnì jedna rodina vyvolených, oddìlená od ostatního svìta obrovským vstupným. Ostatní taneènice byly už roztroušeny v lóžích; veèeøely se svými kavalíry. Nìkolik jich tancovalo s muži ve fracích moderní tance. Kapelník poskakoval jako maòásek, tøímaje pod titìrnou bradou housle, a velel ostatním hudebníkùm všemi údy plašícího se tìla. To všechno vidìla Jaja, skrytá za sloupem u východu. Ve množství nezpozorovala pana Michela; chtìla se vrátit, ale všudypøítomný øeditel chytil ji zezadu za ruku a vedl ji støedem místnosti, nadnášeje se jako dvorný páv. Celým hledištìm probìhl šum a významné ticho. „Kam mne vedete ?“ øekla Jaja „Je tu pan Michel?“ „Ne, ne, pan Michel tu nebyl od minulé soboty. Ale vy snad o nìm víte více?“ Øeditel se cynicky usmál. „Nemá snad roupy? - Ano, pojïme teï sem.“ Zaboèil k první lóži. „Pøedstavím vás plukovníkovi…“ Jaja užasla s kým se to zde setkává? V lóži sedìlo pìt dùstojníkù, mezi nimi Lenôtre ve své parádní uniformì, kterou Jaja tolikrát èistila Byl rozjaøen a smál se nìèemu

velmi hlasitì, hledì na Jaju. Snad vyprávìl právì, jak ji znásilnil… „Pojïte pøece, pojïte,“ pobízel ji øeditel, všimnuv si, že za ním stanula. Ale Jaja se rychle obrátila a kráèela rozhodnì sálem zpìt. Cestou se k ní pøitoèil nìjaký kostnatý pán se zlatým chrupem a poèal jí cosi vyprávìt, chroustaje slova, jako by žvýkal slámu. Jaja mu témìø nevìnovala pozornosti a neslyšnì rychle se vzdalovala k východu. Vbìhla do šatny, oblékla se a vyšla na chodbu. Zde ji zastavil sluha a podal jí složený lístek. „Pán, který mi to pro vás dal, právì odešel.“ Jaja myslila, že je to od pana Michela; chtìla lístek pøeslabikovat, ale èetla rukopisy jen ztìžka. Vrátila se do šatny a poprosila paní Lemarqueovou, aby jí to pøeètla. Paní Lemarqueová nasadila loròon a ètla: „Miluji Vás, studánko èistoty, nevìdomé dítì mezi žoldáky surové civilizace. Škoda, že nikdy nesmíte zvìdìti více. Zùstanete mi ve svém hrdém tanci i ve svém dìtském odmítnutí nejvìtší vzpomínkou a nejkrutìjší porážkou života.“ Paní Lemarqueová vzhlédla k Jaje. „Podpis tu není,“ dodala vracejíc taneènici lístek.“ Jaja vybìhla ze dveøí. To není Michel. Ten kostnatý pán? Jaja na to nechtìla myslit. Vrhla se do ulice, spìchajíc k Èernému gentlemanovi, kde doufala nalézti Sahiunga. Vìdìla, že dnes veèer ještì nic nejedl; nebylo penìz. Teï mìla v tobolce týdenní svou mzdu, sto pìt frankù. U Tugiuly bylo mnoho èerných hostí, mezi nimi Sahiungo a Akualti. Byli tu ovšem také oba otrhaní èernoši, kteøí dosud nenalezli práci a pøespávali stále ještì za zdí Sacré Coeuru. „A co ti vlastnì chtìl?“ ptal se právì Akualti Sahiunga. „Což zná Jaju?“ Sahiungo, spatøiv svou milou, dal starci znamení, aby mlèel. „Kdo?“ otázala se vesele Jaja sedajíc za stùl. „Ale nic. Jeden host slyšel nás mluvit o tobì. Znal jméno Jaja. Ale to

nosí pøec více žen,“ øekl vzrušenì a øídil rychle smìr øeèi jinam. Akualti pohlížel bystøe na Sahiunga. Proè Jaje neøekne, že s hostem mluvil déle hodiny, že spolu pili a že si dali i schùzku? A proè je od té chvíle zcela zmìnìn? Jak sebou trhá pøi každém pohybu i slovì! Jak nepøirozenì hlasitì mluví! Neklid strojeným klidem pøikrytý. Jaja objednala dvì veèeøe, tøeba Sahiungo dlouho protestoval. Vyprávìla Akualtim pøíhody dne a jenom letmo pozorovala milence, jehož zjitøená, hluèná nálada ji pøekvapovala. Pomyslila si, že asi dostal práci. Tugiula pøinesl dvì misky kouøícího se pokrmu a kladl je pøed Jaju a Sahiunga. Místností se šíøila vùnì kmínu a cibule. Tugiula pøinesl ještì mísu salátu. Obìma otrhaným dìlníkùm svítily chtivì zemdlené oèi. Smìlejší z obou pøedklonil hlavu a pátravì do Jajiny misky. „Copak to je ?“ øekl váhavì, jako by vìc suše v zamyšlení zjišoval. „Voní to dosti dobøe.“ Druhý však upøel zrak odøíkavì do kouta, aby na jídlo zapomnìl. Jaje se pojednou nechtìlo jíst. Hanbila se za dobrý pokrm, který jí pøedložili. Oba èerní chudáci neodolali a dívali se jí za každým soustem až do žaludku. Nemohla toho snésti; vyšla za Tugiulou pøed a zaplatila veèeøi také obìma hladovým. Vzápìtí byl u stolu Tugiula s novými miskami a tiše sdìloval dìlníkùm do ucha jejich dárce. Ale Jaja zaèala hluèný a poutavý hovor s Akualtim, takže odvrátila pozornost pøítomných od svého èinu. Sahiungo se zábavy neúèastnil. Tupì hledìl sebe, zaujat pracným pøemýšlením. Jaja patøíc naò vzpomnìla prvního setkání s ním: byl tehdy veselá tváø, zdravé zuby a živý smích. A dnes tu byl nejsmutnìjší ze všech a smát se snad už ani nedovedl. „Sahiungo, nepùjdeme domù?“ šeptla mu do ucha. Jsme asi oba stejnì unaveni.“ Sahiungo, aniž odpovìdìl, se zdvíhal ze židle a vycházel, zdravì krátce stolující. Jaja zaplatila. Na ulici se pøitiskla

k Sahiungovi. „Je zima,“ pravila, „blíží se podzim. Zahøej mne, hochu!“ Ale Sahiungo se k Jaje nemìl. Šel, mechanicky zavìšen do jejího lokte, jako by kráèel po stopì tìžké, unikající myšlenky. „Co je ti, povìz mi, Sahiungo.“ „Nic, nic,“ praví èernoch. Je mi dnes volnìji, nìjak volnìji. Odpus mi, Jajo, musím o nìèem pøemýšlet.“ Má možná opravdu už práci, radovala se tajnì Jaja. Pøemýšlí o nìjakém díle. Na nábøeží Sahiungo s Jajou usedl. Jaja se domnívala, že teï promluví. Chodníky házely svìtla do vody; byla už noc a chodcù bylo jen málo. Jaja se stulila k Sahiungovi, chtìla ho z myšlenek vyburcovat. „Jajo, Jajo,“ uklouzlo mu chvìjivì ze rtù „Jajo, ty ubohé dìvèe.“ Neslyšela ho dosud tak smutnì promluvit. Zasmála se. „No, já jsem už opravdu ubohá! Øekni mi, prosím tì, o èem stále teï myslíš?“ Sahiungo neodpovídal. Byla to chvíle, v které se úplnì rozhodl. Teï právì vytrhl srdce z hrudi a stiskl je pevnì v hrsti: Mlè! Už nepros a neodpovídej! Nemùžeš milovat! Nesmíš! Zùstala mu teï už jen evropská dýka tkvìt v prsou bez srdce. Té ještì nevyrve z tìla. Až pozdìji. Zdvihli se po chvíli Sahiungo pøidal do kroku; utíkal témìø, neštìstí ho štvalo nemilosrdnì. Ráno vstal záhy a èilý Jaja ještì spala, když se jal vaøiti snídani. Zadíval se do její tváøe; z pootevøených úst jí vycházel tichouèký pramen šramotu. Dlouhé øasy splývaly s jemných víèek sráznì pod oèi, jako by se dívala do sebe. Kudrnatý vlas stál uliènicky na podušce, chvìje se dýcháním spánku. Sahiungo vyòal z Jajiny tobolky bankovku, tiše otevøel dveøe a vyšel. Jeho krok zadunìl na schodech sotva slyšitelnì; Jaja se ve spánku obrátila a vzdychla. Pøišel zpìt za malý okamžik a nesl láhev. Bylo to víno. Nalil èást do vøící vody a pøidal prášku z malého sáèku; pøipravoval Jaje nový nápoj k snídani. Cinknutím lžièky Jaja procitla: „Ty už jsi vzhùru?“

„Vaøím snídani,“ øekl skoro vesele, hledì jí do oèí. Je mu zas lépe, pomyslila si. „A co to dobrého vaøíš?“ tázala se ho „Bìlošské hoøké víno se sladkým èajem. Nikdy jsi to nepila?“ „Ne.“ Sahiungo se usmál.“To je znamenité! Lepší než koøalka,“ pravil po chvíli. „Spala jsi tvrdì?“ „Dobøe jsem spala.“ Jaja skoèila z postele rovnou na nohy a oblékla svoje plátìné šaty. „Mám hlad,“ øekla. „Ukaž, co jsi mi uvaøil.“ Èichala k nápoji. „Voní dobøe, opravdu,“ pochvalovala, berouc šálek do ruky. „Ale je to hoøké, brr,“ dodala hned, srkajíc opatrnì. „Naše palmové víno je lahodnìjší.“ „Pøidej si cukru!“ Jaja vzpomnìla na domov. „Mùj otec mìl nejlepší víno v okolí. Když jsem byla malá, chodívala jsem mu je tajnì upíjet z kalebasu. Jednou jsem se napila více a motala jsem se; otec mi potom dal co proto; poznal to hned! - Proè nepiješ, Sahiungo?“ „Já jsem už pil. Vezmu si samotné víno.“ Pøiložil k ústùm láhev a zdlouha se napil. „Dost,“ køièela Jaja, „opiješ se!“ „Mᚠpíti rychle. To je nejlepší,“ vysvìtloval jí Sahiungo, udýchaný dlouhým douškem. „Zahøeje to a na sytí.“ Jaja zvrhla tedy do sebe celý svùj šálek. „Fí! Je to velmi hoøké,“ pravila. „Co ti bìloši nepijí!“ Sžírající hoøkost svírala jí hrdlo a únava s nevolností ji obešla. „Až je mi zle,“ øekla otøásajíc se. „Palmové víno je nìco zcela jiného.“ Jaja trpìla odnedávna nevolnostmi tìhotných. Sahiungo vzal si to za záminku. „Lehni si, Jajo,“ radil jí, „možná, že to je od malého.“ Vlastní slova ho sežehla; kruh vèerejších žalù znovu sevøel mu hruï. Ne, nebylo to od malého… Jaju, dítì, život, štìstí, všechno; všechno zahubila Evropa, drtíc èernocha v kleštích bídy, z nichž nelze nijak a nijak! Jaja tiše naøíkala na bolest žaludku a za chvíli ulehla. Sahiungo vyšel z domu, aby byl sám. Toulal se ulicemi, žele svého života a jsa týrán výèitkami. Všechno, všechno vzal

ubohé Jaje, všechno. Nyní by mìl jíti domù, aspoò ji potìšit. Leží v bolestech; svíjí se bolestmi; sama, bez pomoci. Domù však nešel, nemìl již tolik vùle a odvahy. Byl slabý, ubohý èlovìk, jenž chce jen nemysliti, nikoliv pøetrpìt. Teprve veèer se vrátil domù, nechtì, jen ze zvyku. Rozsvítil lampu a spatøil na loži Jaju. Byla odkopána a zbrocena krví. Dýchala. Lék v hoøkém vínì pùsobil tedy dobøe. Cárky k životu pøedurèené tkánì ležely nehybnì mezi Jajinými koleny. Slamníkem prosákla krev a zvolna kapala na podlahu: Tip - tìp - tip Tip - tìp - ap tìp – top. Umdleným jazykem osvobodila Jaja tøi pokorná slova: „Už jsi zde?“ Patrnì se již vyplakala. Dìla to klidnì, jen unyle, jako po nemoci. Nic Sahiungovi nevyètla, mìl asi dùvod. „Už nekrvácím,“ šeptla po chvíli, když vrhl Sahiungo poplenìný pohled na její tváø. „Nebolelo to.“ Proè jen to øíká, myslil si Sahiungo, vždy se jí nikdo neptal a bolet to musilo. Alespoò tolik jako tato Jajina dobrá lež Sahiunga. Po chvilce, když ji omýval, poklidiv postel, dìla ještì: „Už nebudeme mít dítì.“ A úsmìvem, jako by vidìla dítì pøed sebou, zjihla jí tváø. Vzpomnìla na den v Chantilly, na onu chvíli, ve které se stala sama druhou. Ten chantillský veèer s vùní akátù hodil právì Sahiungo do døezu a vynáší jej, klapaje podpatky, ven. Již se vrací a Chantilly, jejich sladké Chantilly kalem zneuctìné putují stokou. Sahiungo sedl k Jaje na postel a vzal ji za ruku. Co jí mohl øíci k útìše? Co mohl øíci na svou omluvu? Už nebudeme mít dítì. Oknem vnikal vzteklý hømot mìsta, smìs skøípìní zubù a skøípìní kol, smìs øevu a chechtotu, života i smrti, úžasná píseò civilizace.

Hlava šestá Šest úderù se utrhlo z vìže radnice. Bylo úterní jitro. Jaja se vzbudila, vedle ní ležel Sahiungo, ještì snad spal. Zkusila vstáti. Ne, jde to dosud tìžce. A proè by vstávala? Dnes stejnì tanèit nemùže, ne. Neztratí zamìstnání? Zamìstnání! Co je to? Co na tom, ztratí-li zamìstnání. Ztratila pùdu pod nohama. A nejen pod nohama. I v ní nìco umøelo, a nebylo to vìru nic menšího než èlovìk. Malátná bolest zbyla tam, kde zemøel. Je tìžké a ponuré být úmrtním ložem svého vlastního dítìte, ale strašnìjší jest chovat mrtvého dál v srdci. Jsi jako urna, v níž popel nebožtíkùv nabývá tvaru i života a trhá svým rùstem tìsný kov urny, až hrozí bídným hroucením. Are tlak zvenèí nedovoluje. Mimo tebe, kolem a stuleni dùvìøivì k tobì, jsou jiní lidé, kteøí tì potøebují. Srdce nesmí puknouti, ježto je majetek svìta. Každá bolest se pøetrpí, není varu, který by nedoklokotal, a není hoøe, které by nedohoøelo. Vzdutá vlna utrpení je hašena láskou i odpovìdností a nikdo z vás: neví, jak byla strašlivá a jak bezcitnì plenila. Jaja vstala pøece. Žertovné mžitky schumlaly pokoj ve smìšný kotouè, který se Jaje toèil na zornicích. Zavrávorala a chytla se stolu. Hrob, který v sobì nesla, nejsouc pùdou, táhl ji k zemi. Sahiungo procitl pozdìji, když byla už snídanì hotova. Vstal mlèky, obtížený novým dnem a novou otázkou: Co nyní? Elenda. Toho chtìl vypraviti do Afriky. Proè nejede nyní sám, proè nejede? Myl by palubu, a potom by pøistal v Africe. Ale to jest jen nesmysl, bláhová nepravda, lež. Není návratu. Jeho srdce netluèe už v jeho prsou; vyrval je, zahodil. Tam, kde døíve bylo, sídlí jen hlomozná bída se zbraní lhostejnosti. Do Af-

riky? Takové pohádky neposlouchají už ani dìti. Trosky neputují, vrak leda tone. Muž zemøel, byla-li jeho mužnost vydrancována až do dna. Každý jest fetišem sám sobì, slyšel v duchu domlouvat Akualtiho. Snad je to pravda. Dobøe. A Jaja? Kdo jí bude fetišem? Zasmál se. Vždy už se o ni postaral, pouta již pøetrhl a novým poutem ji sváže co nejdøíve. Nebude Evropou pohlcena, nezanikne. Jen on. Stín mužné síly zalomcoval jeho bytostí. Jako když po noci nad troskami vychází slunce. Ano, Jaju s sebou dolù nepovleèe. Jaju dá zachránit; dokonèí, co si umínil, je to povinnost. Posléze pocítil pøímo radost ze života, který mìl dosud úkol a cíl. Toho dne veèer šli Sahiungo a Jaja k Èernému gentlemanu. Sahiungo musil Jaju prosit, nechtìlo se jí. Ale, jak to již bývá, povolila. Sahiungo ji cestou vedl; jeho ruka se drobnì chvìla, jak podpírala to lehounké, mátožné stvoøení. Pøitiskl ji k sobì, jako by chystal nìjakou titìrnou, bláhovou nìžnost; vroucnost té chvíle mohl chápat jen on. Jaja se obèas zachvìla, chlad veèera se brouzdal horeèným dosud lánem jejího ranìného tìla. Pøece však se schoulila dùvìøivì až k Sahiungovu rameni a dojetí z oné pohøební nìhy jí stouplo k srdci. Lidé, kteøí je spatøili, se domnívali jistojistì, že také èernoši mohou být šastnými milenci. U Èerného gentlemana bylo dnes živo. Jídelna kypìla hovorem, hostí sešlo se velmi mnoho. Dva otrhaní èernoši pøivedli nìkolik nových, aby jim pomohli prohovoøiti jakousi palèivou èasovou otázku. Akualti sedìl vedle nového èerného hosta Hidala, který budil manì úctu všech ostatních; záø slávy Akualtiho snad padala èásteènì na nìho, nebo všichni vidìli, že spolu dùvìrnì a tiše o èemsi rozmlouvají. Šlo jistì o vìc celé obce, ve vìci svého nesourodého kmene hovoøil Akualti vždycky tiše. Posléze byl tu i Atiala.

V obèanském šatì vypadal vzhlednìji než ve vojenském. Spatøiv Sahiunga a Jaju, rozbìhl se k nim s pøátelskou tváøí. Podával obìma horlivì ruku; mají prý odpustit, že se k nim ondy nedobøe choval; vše ho už pøešlo; v cizinì má prý èernoch státi èernochu po boku; zvláštì nyní: paø힚tí èernoši jsou rozhoøèeni, a právem: není práce. Druh druhu mùže v lecèems pøispìti. Co se tkne jeho, byl propuštìn nedávno z vojska a má nyní výhodné zamìstnání. Jaké? Jaké? Atiala to pøesnì nemùže øíci. Slovem výnosné. Není to tìžká práce, ale odpovìdná. Atiala bude mít prý možnost vyložiti to svým druhùm blíže až pozdìji. Otrhaný èernoch, v nìmž doutnala sklenice koøalky, smál se mu pohrdlivì. Nevydržuje-li si ho snad bohatá bìloška, jak bývá zvykem? Atiala se nakvasil. A kdyby pohøíchu? Nechodí aspoò pro hanbu otrhán. Jaju zajímala jeho pøemìna. Ten trudnomyslný, mraèný Atiala od Lenôtrù a tento, to byl opravdu rozdíl. Jeho tváø nejevila stopy smutku, ledaže se obèas nervóznì stáhla, když jeho oèi zavadily o Jaju. Ale nebylo tìžko uhodnout, že o ni nestojí, že jí pohrdá.Teï vyòal z kapsy obøadnì doutník a zapáliv si hodil sirku ledabyle pod Jajiny nohy. Podívej se, jaký jsem pán! Akualti s Hidalem dohovoøil, a vyprázdniv sklenici, obrátil se pøímo k Sahiungovi a k Jaje. Nuže, jak prý se daøí? Sahiungo mínil, že v Evropì se daøí èernochovi vždycky mizernì. „Všeho do èasu,“ usmál se dùvìøivì Akualti. „Vezmìme tamhle Atialu. Pøes noc se pozdvihl.“ Akualti se mírnì, leè hoøce usmál. „Mnoho se o nìm povídá. Cožpak my víme! - A co ty, Jajo,“ zeptal se náhle „Zdráva, zdráva?“ Jaja pøikývla. Plihá vráska z posledních dnù se jí úsmìvem u rtù nadzdvihla. Její oèi se rovnìž usmály a pøelétly mžikem jinam. Myslila, že ztráta dítìte je vepsána do její tváøe.

„Dnes je nás mnoho,“ pokraèoval Akualti. „Bída nás sehnala. Z nás všech má práci jen Tugiula a Atiala. „A co nám poradíš?“ zeptal se jeden z otrhaných. „Proto jsme pøišli.“ „Co vám poradím… Dejte si jíst a dobøe se bavte. A zítra hledejte práci.“ Tváø Akualtiho však jevila napjatou. Cítil, že na vìc nedostaèuje. Snažil se pouze, aby své bratry klidnými slovy ukolébal. Sahiungo se nemohl zdržet námitek. „A zítra nenajdete zase nic, jako po celé minulé týdny!“ vzkøikl vášnivì, zdvíhaje ruku. „Mùžete hledat celý vìk, ale práce nebude. Paøíž se na vás vykašle, má dost svých bílých dìlníkù! Což jí je tøeba èerných? Košile bližší kabátu.“ „Tak proè nás sem ale vozili?“ vybuchl nìjaký tenký èernoch.“Kdo tì sem vozil?“ smál se kdosi chytøe. „Øekli ti, že tu je zlatý ráj na zemi, a tys sám bìžel jako posedlý agentùm do ruky. Tehdy jsi byl o nìco hloupìjší. Nebo snad ještì nevíš, proè tì sem vezli?“ „Ne. To opravdu nevím.“ „To jsi tedy chytrák! Já myslím proto, abys pomáhal snižovat mzdy bílých dìlníkù. Dali ti nìkolik centimù a šli pak k bílým: Podívejte se! Èernoši pracují za tøetinu; dokud neslevíte, nemùžeme vás potøebovat. - A oni slevili a my jsme tu zbyteèní, ponìvadž ze svého smìšného groše slevit už nemùžeme.“ „To je to,“ poznamenal Akualti kývaje hlavou. „Ale pøece se nìjaká práce najde. Jen trpìlivost!“ „Tou se nenajíš,“ vmísil se s pokøikem Sahiungo. „Mìl bys nám radit, abychom kradli a zabíjeli. Což možno tak scípat? A jaká je jiná možnost?“ Sahiungo se všecek rozèilil. Utajené pudy se v nìm vzòaly až dnes, kdy vychutnal strašnou osudnost ztráty své práce. Vedle nìho sedìla živá mrtvola jeho štìstí, vydrancovaná a rozkradená. Jaja krvavý zákon evropské džungle jí vykuchal dítì z živého života. „Jiná možnost, jiná možnost,“ opakoval chabým hlasem Akualti. Jeho vùd-

covství dokonávalo. „Jiná možnost,“ opakoval znovu. „A co èiní chytrý muž, spatøí-li tygra?“ „Zastøelí ho,“ odpovídali nìkteøí ,A nemá-li zbranì ?“ „Uteèe,“ øekl zas kdosi „A nemá-li kam? Nemùže-li?“ „Tedy pak se s ním rve“ „Ano, teprve když zkusil všechno. Zápas s tygrem není jen hraèka. Na to nesmíme zapomínat, bratøi.“ „A my už jsme zkusili všechno, všechno!“ køièel Sahiungo. „A zbraò máme také!“ Zdvihl pìst „Proto budeme zabíjet a loupit! Nebo chcete do posledního pojít hladem?“ Všichni mlèeli. Odpovìï nebyla nesnadná, zemøíti nechtìli. Ale jak zde loupit a zabíjet? Jaja Sahiunga nepoznávala. Jeho zrak planul tìžkou vášní jak tropické slunce. Hlas jeho zalétal do hnìvných výšek a zase burácel temnì a dunivì jako hrom v zemi. Celá jeho bytost byla proniklá zoufalým úsilím, aby nalezla cestu z bezradnosti. Zdálo se, jakoby byl opravdu napaden tygrem a snažil se vyváznouti. Zmítal se v jeho spárech, zatímco rozum s pudem sebezáchovy v nìm zimniènì pracoval k nìjakému východisku. Pøilákán hluèným hovorem, pøišel i Tugiula od nálevního stolu, snímaje bílou zástìru jeho zkušené oko pøelétlo bystøe tváøe všech pøítomných a potom utkvìlo dlouho a zkoumavì na Atialovi. Všiml si jeho posmìšného oblièeje, s nímž sledoval Sahiungovo rozhoøèení. Nespustil již z Atialy oka. A Sahiungo, vzrušen a štván svým neštìstím, povstal, aby mluvil dále. Jeho jemné, štíhlé ruce se svinuly v pìsti a vznášely se jako cepy nad shromáždìním. „Mužové afriètí,“ volal z plna hrdla, „co èiníte? Jak chcete dál žít? Jsme tady ztraceni jako hlas kolibøí v pralese. Nikdo nás neslyší, nikomu na srdci neležíme. Mìsto dáví jednoho po druhém, až zanikneme beze stopy. Vzmužte se, nebuïte jako staré ženy! Ozvìte se.“ „Co máme tedy èinit?“ ptalo se nìkolik hlasù.

Atiala skrèený na své židli se poouchle smál. Tugiula ho pozoroval svýma vypoulenýma oèima „Co máte èinit? Vyjdìme do ulic, buøme se, bijme!“ ,Je nás hrstka,“ zaúpìl skoro Akualti „jak seženeš všechny èerné; kteøí tu trpí?“ „Hrstka!“ vykøikl Sahiungo a mìl na mysli všechny bolesti všech, kdož tu sedìli. Bolestí nebyla hrstka. Nevìdìl, co má øíci, byl v rozpacích. „A máme se tedy vydati bez boje a zkusiti ještì žít?“ zdvihl po chvíli znovu hlavu proti Akualtimu. „Co vás tu èeká, co opouštíte? Snad plné hrnce dury a prosa a úrodu polí a palem a krásné ženy, jejich dìti? Co opouštíte, øeknìte!“ Hlas se mu zachvìl pohnutím, vzpomnìl na Jaju a na utracené její dítì. „Co ztrácíte? Vyhlídku na smrt hladem a otroctví. Mužové, zdvihnìme se, pojïme zemøíti za život jako muži!“ Sahiungo se ztrácel v nadšení a strhl za sebou ostatní. Ve stolujících se zdvihl nepokoj; hrozivé mruèení jako teskná píseò se táhlo místností. Bylo jim jako jejich otcùm, když seøazeni stáli za náèelníkem kmene. Pudovì se zdvíhali od stolù, blýskajíce oèima pøed sebe. Akualtimu vypadlo vedení z ruky. Jeho autorita byla zlomena, nikdo ho nevidìl, neslyšel. Byl malým ubohým starcem. Chtìl Sahiunga varovat, zrazovat kamarády, ale byl pøekøièen a vroucí vzrušení se šíøilo jako zimnice. Také Jaja mu podlehla. Pozorovala Sahiunga s pocitem vítìzné hrdosti; nadšený zápal a mužné odhodlání mu slušely. Jaja cítila, jak ho má ráda Sahiungo dosud neskonèil. Ještì se vzpøímil, ještì zaburácel; jeho ruce zamávaly vzduchem jak zjitøený pták. „Pravím vám, nelze jinak uniknout! Chopte se jediné zbranì! Vtrhnìte do Paøíže, vraždìte, lupte a žijte! Zniète Evropu, zniète vlast bìlochù!“ Snad zešílel. Žádná myšlen-

ka nebyla mu již dost veliká, rval ze dna bytosti sny skuèících pudù a vášní. Vìøil pevnì, že lze s Paøíží bojovat. Unášen osobní bolestí, vznášel se v mlhách odvetné horeèky a jeho vùle byla vìtší než síly. Mruèení ve shromáždìní rostlo, Sahiungova vùle je podmanila. Všichni napjatì èekali. Snad povel staèil a tìch dvacet pìt èerných bylo by se hnulo k zápasu s Paøíží. Jen Atiala sedìl zatvrzele na své židli a tiše se chechtal. Tu se již Tugiula neopanoval, vrhl se na Atialu, a lomcuje jeho hrdlem, køièel na všechny: „Špeh, bratøi, špeh, špeh! Psí chlape, ukaž svùj odznak!“ Atiala, zaražený Tugiulovým objevem, poèal se chvìti. Sahiungem zhnìtené shromáždìní se hnulo k nìmu. „Nechte mne, nedotýkejte se mne!“ volal chraptivì Atiala „jsem pod ochranou zákona. Sám policejní prefekt to øekl!“ „Stùjte, mužové!“ zavelel hromovì Akualti. „Vìc se vysvìtlí! „ Masa zaváhala, naklonila se vpøed a zase vzad. „Øekni prefektovi,“ ozval se èísi hlas posmìšnì na Atialu, „aby k nám takové voly, jako jsi ty, za špehy neposílal!“ Tugiula, drže Atialu za chøtán, pokøikoval: „Darmochlebe! Ty krvavý lidožroute! Tys to s tygrem udìlal nejlépe. Hodil jsi mu antilopu a sám s ním žereš! Mužové, byl sem poslán policií! Co s ním uèiníme?“ Tugiulovi všichni vìøili. Jako hospodský znal dobøe tajné špehy i jejich chování. Co Atialu pojednou nadarmo pustili z vojny? „Co s ním uèiníme?“ ptal se Tugiula znova. Èerné množství se opìt o krok pøiblížilo. Akualti jal se cosi køièeti, ale mruèení a hluk židlí a stolù ho pøehlušily. Koneènì našel chvíli, v níž mohl slyšitelnì zasípat: „Stùjte, mužové! Budeme ho soudit! Sednìte, mužové!“ Nìkolik málo èernochù uposlechlo, ostatní

se váhavì houpali na chodidlech. „Sednìte, pravím vám! Tugiulo, pus ho! Utéci nemùže!“ Sahiungo pøistoupil až k Atialovi. „Ty pse,“ pravil, klada pìst na jeho prsa. „Pìkná dìvka si tì vydržuje! Paøíž! A co? Jaký jsi to muž? Mstíš se na všech za mne a za Jaju. Mstíš se? Bloude! Co myslíš? Jaja je volná, Jaja mi už nepatøí, hlupèe!“ Klubko myšlenek mu uvázlo v hrdle a k sluchu shromáždìných se nesla jen kusá zimnièná slova, urvaná z nìho. Sahiungo se chvìl na celém tìle, osudná chvíle se pøiblížila. Zkaleným zrakem hledal Jaju. Stála nehybnì vedle Akualtiho, který ji držel za ruku. Sahiungo se vyøítil z místnosti a jako pominutý probìhl výèepem na ulici. Za malý okamžik se vrátil zpìt jako mátoha, skleslý a vyèerpaný. Na chabém háèku své drobné ruky vedl Slianga. Stanul pøed Jajou a jako ve snu ji políbil: „Buï zdráva, Jajo,“ zašeptal, „a vra se šastna domù!“ Pak zmizel za portiérou; chladná èerná ulice ho laènì pohltila. Jaja zkamenìla. Právì teï, kdy si uvìdomila, jak bez výhrady Sahiunga miluje, unikl jí. Stojí zde Sliango, nápadník ještì z Afriky, hoch, jenž rozpínal roztoužené ruce za parníkem, který ji odvážel. Hledí na ni pevnýma, nehybnýma oèima. Koneckoncù ji bude snad soudit za její lásku k Sahiungovi! Možná že øekne: „Vidíš, ty jsi mi nebyla vìrná, zradila jsi mne a já za tebou pøijel do Evropy.“ Jaje bylo hoøko, hanbila se jako vìc daná z ruky do ruky cítila strašnou svou nepatrnost. Mohla by být tak vláèena donekoneèna - nikdo by jí tu nepomohl. Evropa jí smýkala jako moøe kocábkou stála bezradnì pøed Sliangem, nevìdouc, co mu má øíci. Nyní by nejradìji zemøela, ihned, navždy, aby nemusila nikomu ublížit a nikoho želet, aby srdce i mozek ustaly v práci. Kolem vládl hluk a køik. Èerní se vraceli od pøípadu Sahiungova znovu k veliké vìci celku.

Leè shledali, že jim Atiala utekl, zatímco všechnu svou pozornost vìnovali milencùm. Vìtšina vybìhla na ulici, v bláhové snaze chytiti ho ještì. Ostatní, zbavení jednotící vùle Sahiungovy, se rozcházeli do svých doupat jako zbytky zmaøeného stáda. Posléze zùstali Akualti a Tugiula s mlèící dvojicí sami. Tugiula se ještì rozèiloval a sliboval Atialovi výprask i smrt, zatímco Akualti zasmušile mlèel, trvaje mìkkým pohledem na Jaje. „Tak co, Jajo,“ pravil koneènì hlasem tichým a hojivým. „Co bylo, není, Sahiungo rozhodl dobøe, Sliango tì odveze do Afriky.“ A když Jaja stále ještì mlèela, stojíc jako socha utrpení tváøí v tváø Sliangovi, Akualti dìl: „Muž popøe i lásku, zachrání-li tím milovanou ženu. Sahiungo je nyní šastnìjší, ví, že ti dal více než kterýkoli milý, svobodnou cestu z pouštì, do níž jste upadli. Podej, Jajo, Sliangovi ruku, a bìžte spat!“ Ale Jaja neslyšela. Všechny dny lásky jak rozpeøené listy živoucí palmy se v ní sbíhaly. Období lásky se ohranièilo a jako jádro zakotvilo až v jejím støedu. Nyní jest to celek, ukonèený a hotový; nikdo nevíte, že zbude tu jenom sladkobolná vzpomínka, zamyšlené zastavení, ocelový èlánek tvrdého øetìzu. Všechno pøebolí, pohlédni vùkol, to je tvé pùsobištì, dílna, v níž kuješ život. Nejsi tu sám: mnoho lidí èeká tì ještì se svými pøáními a potøebami. Okovávᚠsvým životem životy ostatních. Jaja vzhlédla. Hezký chlapecký oblièej Sliangùv stál pøed ní jako hladový kojenec. Byla by se pøi všem hoøi usmála. Ale neznámý cit jí toho úsmìvu nedopøál; pojednou poznala, jak vážným a zkušeným jest sama èlovìkem. Vždy Sliango není než dítì. Vždy jeho láska, která ho pudila do Evropy, jest jenom pøepych, rozmar dìtského srdce. Neví nic o hrùze života, zná jen krásnìjší stránku. Nežije v Evropì, ale ve snách.

Vzpomnìla znovu se srdcem bolavým Sahiungova zápasu o živobytí a Elendovy smrti a Atialovy bídné hanby, vzpomnìla také na ponížení, které jí bylo posledním údìlem pøi práci tance v kabaretì. A znovu pohlédla na dìtskou tváøièku Sliangovu. Nìjaký vøelý, udýchaný sen v ní dlel, v té nevinné dobré tváøi. Pocítila mateøskou nìhu k nezkušené hlavì, pøeplnìné plány a touhami. Jako když Eva mìla horeèku a pøes sny klopýtala tìžce k spánku, Jaja vždy chápala, že je tøeba ji lehce pohladit a utìšit. A tuto hlavu má snad Jaja žensky milovat. Tato hlava má býti horce líbána polibky milenky! Vždy ani nemùže postihnout osudného dosahu svazku srdce, krvavé nesmrtelnosti každého spojení! Pøipomnìla si znovu celý svùj pøípad. Sahiungo utratil dítì, zpøetrhal úplnì všechna pouta, odešel, odešel a pøece svazek s ním v hlubinách bytosti trvá a potrvá vìènì. A onen divoký, nerozvážný hoch jí prosí o totéž, jako by prosil o hraèku. Je to ten pøíkøe a bláhovì myslící divoch, jenž zabil s lehkým srdcem pátera Rouge, když ho spatøil dotírat na svou pøítelkyni, a který stál bezmocnì jak opuštìné dítì na výspì pøístavu, když jela do Evropy! Kdo se ho ujme, kdo mu bude pøítelem a kdo ho vyprostí z pøediva snù, až uhodí na jeho prosté srdce kladivo Evropy, kladivo bídy? Nyní slyší jeho hlas, praví: „Jajo, pojï, Jajo!“ A je to hlas, který slyšela ve tmách pøed zámkem Chantilly, hlas obdaný vùní akátù a nesdìlitelnou tísní. Již tehdy byl tedy v Evropì. Podìsil ji tenkrát, bylo to v prvé hodinì jejího mateøství. Volal ji, táhl nevìda o ní - a ona nemohla, nemohla za ním, slouèena právì se Sahiungem. I dnes zní jeho hlas naléhavì a vroucnì, že by ses rozplakal! Ten hoch, bozi, mluví jako jižní vítr a pálí ženu, která ho poslouchá. Spaluje všechno plamenem vášnì, jenž se v nìm rodí z vìèného snoubení pudu a lásky. Nevídaný, podivný svùdce! Stojí zde malé, bezmocné dítì, a pojednou

vydá hlas pána nad srdci, zachvìje atmosférou jako kouzelník. Jeho hlasu nelze neuposlechnout a nelze nemilovat. Aniž ranil èi porušil, dotkl se tì tak bezvýhradnì, že za ním poslušnì kráèíš. Jaja pøijala podanou ruku a vyšla do ulic, jak mladá matka za vùlí drahého dítìte s hlasem božím. Rozštìpena vedví, pøece se chvìla lidskými city a lidskými povinnostmi. Poslušna srdce šla nerozmýšlejíc svého kroku. I byla podobna splavné øece, jež slouží všem, kdož toho potøebují Smývala kal z bøehù své dráhy, vstøebávajíc jeho úrodný žír a kladouc rmut jeho do hlubin, ke dnu, kde ukryt je veškerému svìtu. Sliango, octnuv se na ulici, nabyl teprve klidu k pozdravení s Jajou. Pøistoupil zcela blízko k ní a stiskl ji v rukou. Horký dech vanul jí od nìho do tváøe a nìjaká nejasná slova nerozumná se chápala až koøene její bytosti. Jeho hlas byl strašný, omamný a bil až k závrati jako biè spletený z jemného hedvábí a z jehel žhoucího železa. Zaèal se závratný výlet v jinošský svìt snových slastí a radostí, oblaèný let za štìstím nevídaným, vzpoura proti skuteènosti, výsmìch pravdì a životu; láska ke všemu, co pøeje jeho snùm, a nenávist i zmar všemu, co jim pøekáží. Kde chybìla pravda a zdravý rozum, tam zazvuèel hlas jako lkavý lesní roh: musil jsi uvìøit! „Pojedeme do Konga!“ šeptal s rozkoší. „V tomto týdnu. Vrátíme se, budeš zas chodit po Utlendule jako pøede dvìma roky! A budeš mou ženou. Pojedeme, Jajo, pojedem! Ach, ach! Co jsem se tì jen nahledal! A našel jsem tì. Pøece jsem tì našel. Cos dìlala po celou tu dobu?“ Obyèejná slova dostala háv hlasu, neodolatelný, básnicky prudký, a Jaja, plná rozkoše a strachu z jeho dìtinství, ztrácela se vìdomì v bláhovém snìní o této nešastné šastné lásce. Zatímco pùl její bytosti kleèelo, jsouc proboleno životem, probodeno Evropou, silnìjší prvek jejího já se znovu vztyèoval, sahaje

po novém utrpení. Uvìdomila si, že vlastnì pro ni mnoho zkusil. Jistì by byl nejel do Francie, kdyby tu nebyla ona. Jel jako do sousední vesnice, nemaje zdání, co je Francie a co je Paøíž. A pøece ji našel. Jeho nezkrocené snìní zvítìzilo nad skuteèností. Ve své bláhovosti nevìdìl snad, že jeho setkání s ní je zázrakem a že mu prostì štìstí nezøízenì pøálo. Štìstí? Ukrytý hrot tìžké nedùvìry se vynoøoval stále v Jajinì nitru. Snad neštìstí, zkáza, konec. Ale tu se jí znovu zmocòoval Sliangùv hlas a vedl ji vidinami svìží budoucnosti, takže ulice, jimiž šli, byly lživé a neskuteèné. Nebylo mìsta a nebylo noci, byl jasný den v úrodných polích Utlenduly a palmy kvetly, pole se vlnila, hrdla køièela ve zpìvných hájích a Sliango s Jajou se vedli za ruku tou nádherou domova. Jaja spatøila zase malé své sourozence. Luengo lezl na palmu, srážeje suché paøáty listù na kupku dìtí. Otec Pumango bloumá u vody, zabraný v sple èíslic, v nìž promítá ranní svùj rybolov. Radost ji zalévá, návrat domù je sladký a nìžný po ranách putování. Malátná únava spí tiše v srdci a v údech, zatímco jiskøící lahody domova vyrovnanì šumí nad pohodou návratu. Ale sen trvá chvíli. A vrácena pravdì, Jaja cítí jen, že musí chtít domù, že musí chtít zpìt. Obraz zjevený z milosti snu v ní trvá, táhne ji k sobì. Stržena jsouc chlapeckou touhou Sliangovou, jde, vìdouc dobøe, jak je to bláhové. I kdyby vidìla již bøehy Afriky, nebude vìøit, že na nich spoèine; krok èasu v ní ušlapal víru. Jen pudovì kráèí za Sliangem, nevìdouc, že pouze jako andìl strážný, nevìdouc, že hluboko, v srdci už ani nechce svého domova. Ale ukaž nám, svìte, ženu, jíž nezmate divoký zápal jinocha; v nìm chutná žena vždy silnou lásku muže a souèasnì hravost a kouzlo dítìte. Jaja, pozorujíc tu kouzelnou hru dìcka, jest jata soucitem a lítostí nad její krásou, kte-

rá je tak køehká a nedotknutelná; jde za ní dojatá, aby ji opatrovala. Nastaly dny pøíprav a èekání. Sliango vìøil, že je mužem, a sliboval Jaje pádné èiny. Jak do Afriky? Ha, zde jsou peníze, pøivezl je z vlasti s sebou. Bìží teï pouze o cestovní pas a o jízdní lístek lodní spoleènosti. Sliango chodil s Jajou po Paøíži, vyptával se v cestovních kanceláøích. Jaja mu obèas radila. Byl citlivý a každou radu pokládal za urážku. Jako by mu bylo tøeba ženských rad! Jest muž, ví èeho tu tøeba. Tìžce nesl Jajinu zkušenost a znalost paøížských pomìrù a øeèi. Sám mluvil francouzsky chatrnì a pøi hovoru se velmi zlobil právì pro tento nedostatek, takže si každý, kdo s ním mluvil, pomyslil, že je to èlovìk neurvalý. Vyslovila-li Jaja pochybnost, a stávalo se to jen ve vìcech podøadných a velmi zøídka, Sliango se povýšenì usmíval: Ejhle, žena! Nevìøí, že, stihnou ještì parník Kongo, a jemu jest nad slunce jasnìjší, že musí jet právì parníkem s tímto lákavým jménem! Odrážel každou rozumnou námitku své chlapecké umínìnosti, nedbaje øádu správného myšlení. A Jaja s vrozenou skromností èernošek, jež vìdí, že jejich jest mlèky pracovati a milovati, neodporovala, vyèkávala. Jednoho odpoledne pøibìhl Sliango z pochùzky domù a žádal na Jaje její úøední listiny. „Jaké?“ dí Jaja. „Jaké? A nevíš, že musíš mít o sobì prùkaz. Bez prùkazu mùže tì sebrat i strážník Každý èlovìk má v Evropì o sobì listiny.“ Jaja se vrhla k zavazadlu, jež pøinesl nedávno Sliango z bytu Sahiungova. Ne, tam nebylo nic, Jaja to vìdìla již napøed. Sliango nemohl pochopit Jajinu lehkomyslnost. Jen žena mùže jeviti tak nepatrný zájem o své osudy! Nyní chápe všechny její paøížské zkušenosti! Nemá pražádného zájmu o sebe,

podivné! Vychrlil všechny dùležitosti o osobních prùkazech, jak je vyslechl právì z úst úøedníkových. Zde mohl triumfovat nad ženou, do níž byl zamilován! Zde mohl ukázat, jak mužnì ovládá stav vìci a jak je své milé nadøazen. Nejvìtší štìstí chlapce, jenž se cítí mužem. Ale Jaja, slyšíc poznámku o svém životì v Paøíži a vyciujíc, že se zákeønì nesly k šlechetnému Sahiungovi, stanula chvíli nad zavazadlem a upøela oèi udivenì na Slianga. Bezesporu se stával vládcem a majetníkem. Ale oèi, s nimiž se setkala, byly jen vzpurné a bezbranné oèi umínìného dítìte. „A co tedy chceš uèinit?“ ptal se podráždìnì, pøehlížeje její pohled. „Pùjdu k Lenôtrovým. Plukovník musí vše míti.“ Toto Sliango neèekal. K Lenôtrovým!! Nechápal nyní zas, že se Jaja tak lehce rozhoduje, že chce jít prosit do rodiny, kde vytrpìla, jak tušil, mnoho pøíkoøí a snad urážek Nevìdìl, jak bylo Jaje tìžko uèinit toto rozhodnutí, jak se bála jen setkání s Marií a jak jí bylo proti mysli žádati o nìco Lenôtra, který se na ni díval kukátkem, když tanèila nahá v kabaretì. „K Lenôtrovým! Nikam nechoï! Nikam, zùstaò jen hezky doma!“ jeho oèi byly plny žárlivosti, každý Jajin styk s Evropanem byl mu podezøelý a odporný. Všude èíhala hanebnost „A co uèiníme ?“ otázala se s úsmìvem. Sliangùv odpor tušila døíve, než vyslovila jméno Lenôtrových. „Co uèiníme? Co uèiníme! Moje starost!“ Vyletìl ze dveøí jako postøelený, nepohlédnuv ani zbìžnì na Jaju. Pøemýšlela o nìm dlouho. Mìnil se stále a stále, i den ode dne, chvíli co chvíli; z nìhy v bezohlednost, z úsmìvu ve výsmìch a ze snu lásky v sen neomezené nadvlády. Jeho moc nad Jajou rostla s dary, které mu Jaja skýtala. Dovedl pøejíti od nejútlejších nìžností v krutý, výsmìšný tón, z nìhož èišela bezcitná pánovitost. Jako dítì tøímal vládu nad mírnou pohodou svého prostøedí. Nave-

èer pøibìhl Sliango se zprávou, že je vìc v poøádku. Jakýsi èernoch, s nímž èekal v dopravní kanceláøi a jemuž se svìøil se svými obtížemi, ukázal mu nastrojeného èlovìka, který stál opodál; agent, ten prý ty vìci obstarává. Bìloch s bystrýma oèima a s uctivým vzhledem vyptal se Slianga na jeho i Jajino jméno, na rodištì, stav a na zamìstnání. Zapsav peèlivì vše do knížky, sdìlil žadateli, že jest ochoten opatøit mu doklady i lístky; má vyplatit pøíslušný peníz a za tøi dny si vše vyzvednouti v jeho kanceláøi Paris VI, Rue Condor 17, II étage. Sliango zajásal; nyní má všechny nepøíjemné práce z krku. Zaplatil peníz za oba lístky až do Afriky i nepatrnou provizi agentovu, a ještì mu zbylo na penìzích pøes dvì stì frankù. Radostnì ukazoval Jaje stvrzenku agentovu, s níž se mìl pøi výdeji lístkù vykázati, a byl by zajisté býval velmi nìžný, kdyby se byla Jaja pøíliš nevyptávala. Co je jí vlastnì po tom? Proè chce vidìt stvrzenku? Což nevìøí? Což Sliango lže? „Vìøím, vìøím,“ tvrdila Jaja, bojíc se, aby Slianga nepopudila. „Proè bys lhal? Vím. Ale to je tak divnì pøíjemné. Bez dokladù hned lístky, a pøímo do Afriky!“ Sliango se povýšenì usmál. Paneèku, na to se musí zchytra! Nech nyní Jaja posoudí, kdo umí jednat! Nicménì pøíštího dne, když vyšli do ulic na procházku, vedla Jaja nenápadnì Slianga do latinské ètvrti. „Zde je šestá ètvr,“ pravila v jedné ulici. „Kde asi má onen agent kanceláø? Mohli bychom se zeptat,viï?“ „Zeptat? A proè?“ Sliango chtìl všude slyšeti dùvod. „Dnes máme èas. Až pùjdeme pro lístky, budeme možná spìchat.“ Sliango souhlasil; napadla ho myšlenka, nedostal-li by lístky již dnes. Ale strážník jim odpovìdìl, že v šesté ètvrti a v Paøíži vùbec ulice Condor není! „Nesmysl,“ pravil Sliango Jaje, posmívaje se strážníku. „Je to hlupák, jen pojï!“ A kráèeli dále, Jaja mlèky a Sliango s pohrdlivým úsmìškem. Tázali se ještì mnoha lidí; neznali

takové ulice. Posléze zmlkl i Sliango a Jaja mu radila, aby vìc udal policii. V Paøíži prý každý tak èiní; paní Lenôtrová kdysi… Sliango, když zaslechl nenávidìné jméno, poèal se zlobiti, Jaja musila hned mlèet. Šli ještì chvíli, aniž promluvili. Posléze uznala Jaja, že musí pøes odpor Sliangùv jednat. Zastavila o své újmì strážníka mimo službu a sdìlila mu, co se pøihodilo. Sliango se s ní nevrle zastavil, ale již neodporoval, byl bezradný a nechtìl to doznat. Strážník se nejdøíve povážlivì usmál, a potom hloubaje, pomalu pravil: „To je tìžké. Ale jdìte na policejní øeditelství.“ Naznaèil jim cestu a odešel, zanechávaje tu svoje vìdomí bezmocnosti. Na policejním øeditelství se úøedník podrobnì vyptával na život obou. Psal nekoneèné poznámky o Jajinì otci, o sourozencích, o jejím zamìstnání i o Lenôtrovi a podobnì. Koneènì dvojici propustil s radou, aby se pøišli po èase pozeptat. Sliango byl krajnì roztrpèen, proklínal Evropu a mìl pevnou víru, že policie podvodníka dopadne.Odrážel dále Jajiny obavy s pøátelskou povýšeností moudøejšího a tváøit se stále, jako by vìdìl nìco bližšího, o èem nechce prozatím Jaje nic øíci. Ale Jaja se nedala zmásti. Trpce si vyèítala, proè neuplatnila více svých zkušeností, proè podléhala Sliangovì dìtinské vùli. Nemìla ho pouštìt pro lístky samotného. A nyní se znovu podivila své bezmocnosti, s níž poslouchala jeho naléhavý hlas. Nedovedla mu odporovat, i když byla v nitru pøesvìdèena, že jsou do nìho promítnuty jen bláhové sny a nápady zatvrzelého snílka. Kdysi, když pøišli zas Sliango a Jaja vyzvídat na policejní øeditelství, optal se úøedník Jaji: „Nechodila vy jste také k Èernému gentlemanovi?“ „Ano, také jsem tam chodila.“ „Ach

tak, „ zašklebil se úøedník vdìènì. „Sednìte si.“ Jaja si sedla. Uvìdomila si, že provedla hloupost. „Koho jste tam znala? Mohla byste øíci nìjaká jména? Možná že by se potom vìc vašich lístkù uspíšila.“ „Chodilo tam mnoho lidí.“ „Napøíklad…“ vyzvídal úøedník. „Podle jmen jsem je neznala.“ „A kdo vás tam zavedl?“ „Ani se nepamatuji.“ „Neznala jste jakéhosi Sahiunga?“ V Jaje se úlekem zatajil dech. To jméno zde znali, to drahé jméno obìtované. Mìla je zapøít? Pohlédla manì na Slianga; stál, pøedstíraje klid, pøed stolem úøedníka. „Znala jsem ho,“ vydechla nevìdouc. „Byl dovedným øezbáøem sloni a èlovìk mírný.“ Pøed oèima jí zbledl svìt, závra jí prochvìla. Co chtìjí se Sahiungem? „Mírný?“ tázal se posmìšnì úøedník „Jak to víte?“ Nato vzal knihu se štítkem Prostituées a hledal v ní její jméno. „Tady nejste, hm, hleïme! A byl to pøece vᚠmilý, že? Byla jste zamìstnána také v nìkterém veøejném domì?“ „Kde?“ ptala se Jaja. Do místnosti vešel úøedník v uniformì. „Co je to?“ ptal se onoho, jenž zpovídal Jaju. „Podvedl je kdosi s lístky do Afriky. Což to! Ale zajímavé vìci… Sahiungo…“ Úøedník mrkl na druhého; ten se zadíval pozornì do tváøe Jajiny. Mìl silný, zlatem vykládaný chrup a žvýkal slova chroustaje hluènì. Jaja si vzpomnìla, že jest to èlovìk, který k ní v kabaretì pøistoupil a jemuž neslušnì utekla. Bude se nyní mstít, pomyslila. Ale tento uniformovaný úøedník, podívav se na ni známì, pravil: „Vy jste taneènicí, že ano?“ „Byla jsem.“ „A už nejste?“ „Ne, už ne.“ „A co dìláte teï?“ Jaja pokrèila rameny. „Chci nyní jet do vlasti. Ale byli jsme podvedeni.“ Pohlédl na ni ještì jednou, v chladném jeho zraku se mihla jiskra. Jaja si vzpomnìla na složený lístek, který jí v šatnì pøedèítala paní Le-

marqueová. Což byl opravdu od nìho? „Nechte toho, Poirete,“ pravil pak tiše uniformovaný úøedník k druhému. „To není nic - Znám ji trochu.“ Znovu na ni pohlédl. „Vaši vìc s lístky právì vyšetøujeme. Ale máme málo èasu. Pøijïte tak za tøi dny.“ „Ujede nám loï,“ dovolila si namítnout. „A penìz nemáme mnoho.“ „Nemùžeme vám pomoci,“ pravil. „Máme vážnìjší starosti. Také s èernochy.“ Jeho zrak opìt pohasl a otevøel se významnì pøi slovì èernoch. Jaja se Sliangem vyšla na chodbu. Chvìla se na celém tìle, zmì dojmù ji zmáhala. Vzpomínka na Sahiunga, pohled na smutný Sliangùv oblièej, neèekaná úsluha úøedníkova…cítila ze všeho palèivou bolest. Jak palma v poušti tu stála, sama, bez živlu, který by peèoval o její rùst. Chutnala tíhu odpovìdnosti, jež na ní ležela. Nyní má jednat… V horeèném hledání východiska pøedstupovaly pøed ni veškeré možnosti. Bièovaly ji, nabízejíce krutou milost pro ni a pro Slianga. Byla podobna vlastnímu nepøíteli, jenž týrá a rve srdce pustì a bezohlednì. Jako koukol plela ze sebe každou myšlenku na štìstí a pohodu. Nyní opravdu nechtìla než zachránit malého pøítele, èlovìka s bláhovou, bláznivou láskou, dítì, jež dovede sice pro lásku vraždit, leè nikoli žít; ubohé, nevyzbrojené stvoøení s hlasem svùdným a podmaòujícím jako vzdálené, známé a nenávratné obzory. Stvoøení nìžné a bolestnì slabé, pouhý stín svého velkého snu, pouhé dítì syrové, panensky chrabré domoviny. Zachránit! A tu Jaja, když mìli již jenom dvacet frankù, pravila Sliangovi, že pùjde tanèit. Pravila to, nemyslíc, neposlouchajíc, aby si uvìøila. Ale Sliango nedovolil. Zase se chápal teskného, zádumèivého nástroje modrých svých vìt. Ne, Jaja nemùže, nemùže

tanèit! Je pouze jeho! Zrak nikoho nepadne na její zvlnìnou krásu. Je to jeho poslední majetek, trosky jmìní, jež vezl v svém srdci do Evropy. Dnes, zpustošený ráji snových pøeludù, již neotvírej bran velkému svìtu; místa je v tobì jen pro jediného, a to ještì pro nešastného! Jajo, neprchej nyní, když život, rozbitý a zmrzaèený, padl již do tvého klína! Nuže, Jaja nešla tanèit. Nekoneèné chùze mìstem denním i noèním, pohár èekajících, nehostinný a hoøký. Nic než domy s pøebytky pøepychu, chrámy, vìže a mosty. Pøíšerné konstrukce velké tržnice, kde dostaneš vše, kromì šastného osudu; i krysy zde žijí v nadbytku, rousají se šavnatými odpadky, zatímco køièí zvon chrámu Notre Dame, že Paøíž vešla v kraj poledne. Zas ulice úzké a tiché jak mamá nadìje; konèí se prùjezdem beze svìtla, v nìmž se plouhavá vùnì pøipálené cibule vznáší k chøípí. Na obìd není, moji drazí, chléb neroste v džungli Paøíže pro všechny! Pùda je žírná, leè bez práce nerodí nic. „Sliango, já pùjdu pøece jen tanèit. Nìkolik veèerù ... Vybøednem z bídy, a potom ...“ „Ne, Jajo, ne.“ Kradli se ulicemi bez konce, den pøecházel v noc jako nadìje v zoufalství a znovu vstávala uplakaná jitra, bezradnì svítící krvavýma oèima na cestu svìtem. A znovu poledne - horeèná chvíle nad plnou mísou ostatních. Jaja vešla znovu do policejního øeditelství. „Jak? lístky do Afriky? Podvodník? Ach tak! Ne, sleèno, nevíme nic. Není ted’ chvíle, jsme tuze zamìstnáni.“ Když se vracela pøedlouhou chodbou, padl na ni pohled jakéhosi èlovìka. Byl to zas onen úøedník se zlatým chrupem. Pøistoupil k ní.“Není vám dobøe?“ pravil. „Ne, byla jsem se pøeptat ohlednì lístkù do Afriky.“ „Ach tak! Poslyšte, poradil bych vám velmi dobøe: nechoïte sem

již. Je to nebezpeèné. Mohla byste se dostat do vazby. Pravím to jako vᚠpøítel.“ „A co máme dìlat?“ otázala se Jaja pøemoženì. „Chtìli jsme odjet domù, spìchá to už. Úøedník pokrèil rameny, zdálo se, že s ní má soucit. Jeho oèi zaplály zase teplým oharkem, ale ten zhasl jak v moøi. „Hledejte zamìstnání,“ dìl chvatnì a zmizel v chodbì. Ale pojednou se obrátil, a míøe k Jaje, pravil k ní tiše: „Sleèno, nemáte snad ještì onen lístek, který jsem vám tehda poslal do šatny?“ „Ne,“ odpovìdìla Jaja. „Onehdy jsem jej ztratila.“ Úøedník se ještì na ni podíval, obrátil se a odcházel. Jaja slyšela zanikat jeho kroky na dlaždicích. Sliango, vysílený hladem a chùzí, sedìl na lavièce pøed øeditelstvím. Ptal se Jaji, co poøídila, a když vyslechl, nalezl ještì sílu, aby se posmíval ženské dovednosti. Pravil pak, že je velmi hladov. Jaja vylovila ještì pùlfrank a koupila chléb. Èinila tak nyní každého dne, vzpomínajíc vždy vdìènì rad Mariiných. Ještì mìla tøi franky, o nichž Sliango nevìdìl. Tøi to plných šest dní, doba dosti dlouhá; Sliango utiší svùj hlad a ona se bude tváøit, jakoby jedla s ním. Blížil se patnáctý øíjen; do toho dne mìl Sliango zaplacený byt. Byla již chladna, list svištìl pod nohou v ulicích, v parcích a na nábøežích. Seina hltala chuchvalce žluti, které jí podával vítr. Bukinisti se krèili v kabátcích, zatìžujíce kamenem knihy a obrazy cloumané vìtrem. Sychravý týden vpadl v týl chudobné Paøíži. Jaja spravovala každého jitra své šatstvo; bylo již vetché a èas v nìm vykousal díry. Její punèochy spíše šité než pletené. Kdysi lakové støevíce paní Lenôtrové apkaly nyní vytrvale, zbaveny chodidel, kalužemi prvních podzimních dešù. I tìlo Jajino bylo vetché a zimomøivé, jen její oèi a povaha se nezmìnily, ledaže jiskøily v kalných prostorách horoucnìji a odhodlanìji. Ale srdce své, nosila v trnové klícce! Každý kmit myšlenky, hnutí minulosti, dech budoucna èi záchvìv

každé tušení smýklo srdcem jejím na žaláø z hloží, vybudovaný životem. A pøece zpívalo dále jak zajatý pták. Budiž zpívána, písni, dokud se rodíš, a se veselí svìt, jenž tì pro radování své lapil! Není jiného úkolu ptáku a srdci. Posléze Jaja nahmatala v kapse již jenom tøi šedivé pùlfranky. Na námìstí chudé ètvrti mìsta, jak na výspì nekoneèného moøe, jsou v tvrdé zdi prefektury veliké dveøe, k nimž se schází kdejaká žena. V sousedství prefektury èní k nebi èinžák, jehož dno nese štít: BURZA ŽENSKÉ PRÁCE Dav skuèících, hømotných i tichých žen jej obchází od rána do veèera. Strhována Sliangem zpìt, pøece jen Jaja do domu vešla. Hluk žen, spìch otázek a øeèí o pracích zdály se jí svìže èinorodými. Sladký dech lopoty jí rozehøál tváøe. Nyní dostane koneènì práci, bìh vìcí se zklidní, nastane upokojení. Sliango bude jíst zas dobrý chléb, bude pokojnì spát a bydlit a za èas, až nabude i síly a odvahy, vrátí se, nebohý, v klidný klín rodné své zemì, kam patøí. Pøišla na ni øada. Stará, vlídná sleèna s pronikavým zrakem, zostøeným ještì kostìným loròonem, ptala se jí, co si pøeje. „Hledám jakoukoli práci.“ Sleèna ji prohlédla od hlavy k patì a zastavila se na pestrých záplatách Jajiny suknì. „Co umíte?“ øekla „Šijete?“ „Jen málo“ „Co žehlení?“ „Také jsem žehlila.“ „Ano, ale perfektnì…víte ? V žehlírnì.“ „Žehlila jsem jen na dítì a paní. Ale umím chovat a ošetøovat dìti.“ „I vždy by se vás bály, má milá! Nezapomínejte na svou barvu!“ „Byla jsem celý rok zamìstnána u dítìte plukovníka Lenôtra.“ „Ne, ne, milá,s tím by nebylo nic“ „Umím poklízet, mýti okna a podlahy, ochotna konati cokoli, svedu-li to.“ „Není tu pro vás právì nic,“ dìla sleèna sedajíc

pomalu k pultu. „Pracovala bych na stavbì nebo v továrnì. Kdekoliv.“ „Ach, na stavbì! U vás se staví v létì v zimì.“ Sleèna se usmála. „Vaše jméno? Rodištì?“ Jaja odøíkávala èile svá data, vìøíc pøec ještì, že dá sleèna zamìstnání. Ale nedala „Pøijïte se zeptat za ètrnáct dní, „Ale nevím, nevím, má drahá. Jdìte se pozeptat do azylu svatého Ignáce z Loyoly, dají vám snad najíst.“ Jaja vyšla døíve, než myslila, pohøbený úmysl nesouc zpìt. Paøíž nechtìla její práci. Sliango, který ji døíve varoval, mìl pøec jen víru, že Jaja nìco v Burze poøídí, a nyní se výsmìšnì, tváøil, mluvì zas cosi o ženské práci; Jaja smìnila nový pùlfrank za chléb, aby ho nasytila. Nìkteré ženy, kupící se pøed Burzou, závistnì pohlédly na skrojek jejího chleba; nebylo tedy ještì tak zle, byli lidé, již nemìli ani toho. Jaja znovu køesala jiskry na chladný, zvlhlý krb nadìjí. Pøíštího dne zastavila Jaja strážníka a ptala se ho po azylu svatého Ignáce. Øekl jí cestu a Jaja, vlekouc raneèek nadìje, pokoøila svùj ostych; odhodlala se vstoupit. Otevøela jí jeptiška. Èeho si tu prý žádá? Jaja vyprávìla, že se octla v bídì a bez zamìstnání. Prosí o malé sousto ve jménu Krista Pána. Daly jí rùženec, má prý se hlasitì modliti druhá jeptiška pøinesla zatím talíø s pokrmem. Jaja však nedovedla modliti se rùženec. Jeptiška nevrle vstala: „Nuže?“ „Jak se to dìlá?“ zeptala se Jaja v tìžkých rozpacích. „Bìda!“ pokøižovaly se jeptišky. „Neznáte rùženec!“ Jedna odnesla ihned talíø, druhá pak, otvírajíc Jaje fortnu, pravila: „Máme jen pro své, pro zbožné!“ Jaja vyšla, nenesouc Sliangovi ani sousta. Tak nastalo zase putování bez konce, honba pro nic, jen aby nebylo nutno dlíti v nehostinném bytì. Zde v ulicích tì aspoò hluk a hlas vyláká z hlubin sžíravé samoty, vidíš chvílemi bídu jiné-

ho a je ti klidnìji, volnìji; anebo vidíš pøepych a bohatství a domyslíš se, že ještì není na svìtì docela zle. Ale když se blížil znovu veèer a když už v Jajinì šatì nebylo ani pùlfranku, tehdy vstal v Jaje vzdor proti pádu, obrana holého Sliangova a snad i jejího života. „Sliango!“ pravila docela odhodlána. „Pùjdu dnes tanèit do kabaretu.“ Øekla to tak neústupnì, odbojnì a samostatnì, že se až sama zalekla. Nyní, myslila, mne udeøí; protivím se jeho vùli a dráždím ho drzým svým tónem. Sliango se však rázem zmìnil v pokorné prosící dítì. Upøel na ni pohled plný neštìstí a ponížené prosby o slitování. Polekanì k ní vztáhl ruku, jako by mu již prchala. V jeho oèích spatøila Jaja mocný lesk, jenž není u mužù vídán. Uhodla, jak ala hluboko! „Jajo, Jajo,“ promluvil pak hlasem, který musila, slepì následovat. „Prosím tì, neèiò to! Zbavíš-li mne sebe, pak není, proè bych tu žil.“ Jaja se rvala s tímto hlasem, jemuž vždy podléhala. Ale její rozum nemohl vymysliti nijaké námitky. „Nezbavuji tì sebe,“ øekla jen a padala hluše, beze zbranì v tùò jeho utkvìlé myšlenky. Nyní uvažovala znovu, co jiného uèinit. Nìco podniknout musila, hra života spìchala bezstarostnì dál a nikdo neèekal na opoždìného hráèe; všichni šli vesele za pružným míèem svých osudù, nedbajíce váhavých a tìch, kdož klopýtali. Z Jajina srdce vyšla v úvahu kuchaøka Marie. Stanula pøed ní v dobráckém hnìvu, oplývajíc slovy hrubé péèe. Jaja se zamyslila. Ne, vidí ji nyní, jak shání poslední franky v kostkované spodnièce, a vzpomíná pøitom zahanbenì, jak na kuchaøku zapomnìla, když vyšla z nemocnice. Stydìla se nyní pøed ní. Za svou nevdìènost, za sešlý odìv se záplatami, za svùj bídný, ztracený život. Ale pøece… kdyby ji požádala o zamìstnání… Ne,Jaja nemohla jít Marii na oèi. Stud jí bušil jen pøi vzpomínce zmuèenou hla-

vou. Nastala noc patnáctého øíjna, a Sliango s Jajou vyšli se svým raneèkem do ulic. Nemìli kde spáti. Lavice na bulváru Saint Michel je prozatím pøijala. Snad nepøijde strážník. Bylo teprve k osmé hodinì, hlouèky lidí je míjely hovoøíce. Jaja dnes nemohla koupit Sliangovi chleba, sama nejedla již tøetí den. Otevøela pod širým nebem svùj odøený tlumok, hledajíc nìco cenného na prodej. Sliango pøihlédl blíže. Jeho zrak padl na malou krabièku od mýdla; sáhl po ní. Uvnitø byl Sahiungùv náhrdelník. „Prodejme toto,“ pravil, „za to lze nìco dostati.“ Jaja vztáhla k náhrdelníku ruku, leè znovu ji vrátila. Pohlédla Sliangovi do oèí, pak k zemi. „Snad zde najdeme jinou vìc,“ øekla tiše. Teprve nyní si vzpomnìl Sliango, že tìmito pracemi se zabýval Sahiungo. „Nenajdeme, nenajdeme,“ namítal. „Toto se hodí!“ A vsunuv Jajinu ozdobu do kabátu, vstal z lavice. „Poèkej zde, zeptám se v tomto baru èíšníka. Dá nám snad za to kus chleba.“ Jaja mlèela, horeèné oèi upøeny pøed sebe. Sahiungùv dar lásky bude tedy nyní vymìnìn za sousto chleba. Snad poprvé v Evropì svlažily jí trpìlivé a moudré oèi bohatì tváø. Sliango pøecházel chodník. Ale tu Jaju uchvátil vzdor proti tomuto násilí bídy. Proè mìla být zbavena právì té drobné, osudné malièkosti? Proè mìla být pohøbena poslední vzpomínka na Sahiunga, když už všechno jeho je pohøbeno? Pamatuje se, že Sahiungovi øekla: Toho se nevzdám, by mne zabili. „Sliango!“ vzkøikla podìšenì, když už stál na prahu baru. Ohlédl se. S tlumokem v ochablé ruce pøelétla bulvár a stanula pøed Sliangem.Chopila se jeho ruky a prosila dlouho, vytrvale. Chtìl se jí vytrhnout. Nepustila. „Sliango, Sliango, vra

mi to, vra, Sliango! Pro lásku, kterou jsi strádal, buï milosrdný! Já opatøím chléb, já se odmìním!“ Zaváhal, popatøil v mírné její oèi, jež pluly v èisté hladinì slz. Slyšel Jajiny zuby, jak jektaly zimnièným rozèilením mezi prosbami. Neuhnula pohledem, když ji zkoumal, trýznìn žárlivostí i hladem tìlesným. A tak ho pøemohla silou své pokory. Nyní šla k Lenôtrovým. Vyvolá Marii, poprosí ji. Ach, proè se již stydìt! V té hanbì potìší titìrná vìc, Sahiungùv fetiš, mohylka jasné minulosti. Posléze není na svìtì nic než to, co bylo. A hanba - co jest to? Trapný pocit, muka, jež musíš pøetrpìti. Dvíøka do zahrady nebyla dosud zamèena. Vešla a zaklepala u domovníka: „Pane Cuvier, mohla bych mluvit s Marií?“ Domovník vzhlédl na ni jako na zjev z hrobu: „A to jste vy - Marie! Bože, ta už je pøes mìsíc od nás. - Co jste jí chtìla?“ „Nevíte, kde je teï?“ „Bùh ví! Nic neøekla. Odešla jako na procházku a nevrátila se.“ Jaja zas vyšla Sliango ji pøivítal mlèky a chmurnì. Nemìl již sil, aby se Jaje smál, jedinì hlad v nìm zbyl. „Dej tedy náhrdelník,“ pravil s tichou pøísností. „Nìkde ho vymìním za chléb.“ Jaja se ulekla. Odskoèila od Slianga, jako by se chtìla bránit. Její srdce se úlekem propadlo až na dno bytosti, kde leží v mrákotném chvìní jak zranìný pták. „Dej,“ dí Sliango znovu a napøahá ruku. Jeho hlas nezní násilnì, spíš prosba, ale nesmírnì vážná; naléhá spìšnì, neodvratnì. Jaja to cítí, jde o život. Již chtìla, již sahala za òadra pro cetku, aby ji od sebe odervala. Ale minulost jí zacloumala, postavila ji pøed obraz pøíštího: Ne, ještì bude mnohem hùøe, ještì bude strašnì a úzko, a pøece nevydá jediné vzpomínky na Sahiunga! Žije v ní síla, jež se v tìžkých hodinách pøelévá do trpícího. Nedala, opanovala se. „Ach, proè jen nesvolíš,

abych šla tanèit?“ Sliango cítil, že by teï svolil. „Jdi nyní tanèit!“ øekl trpce. „Honem tì pøijmou!“ Jaja rozumìla, že musí jednati rychle. Oba vrávorali, útlí a hladoví jako dva nìmí kostlivci. Sliango už neprosil. Jaja vidìla opìt ubohé dítì, odkázané na péèi okolí. Chvìlo se nyní zimou a hladem. Na nároží hluèné ulice posadila Slianga na lavici. Zde byl Montmartre, nedaleko svítil teplý bar U Èerného gentlemana. „Èekej tu, Sliango, vrátím se hned, pøinesu chléb.“ Ulice hoøela barvami svìtel, svištìla auta, vzduch se smál. Hranice mezi ulicí živou a tichou je doupì, v nìmž èíhají dìvèata na muže. Polostín vrhaný ulièkou tichou pøikryje ztrhaný a povadlý šat a záø svìtla z ulice živé osvìží ztrhaný, povadlý oblièej žen. I Jaja se sem postavila, držíc ruku na blùzce, kde tiše spal zachránìný Sahiungùv amulet. Od hroznu dìvèat ji urval jakýs muž, hovoøil cosi a spìchal s ní do tiché ulièky. Lucerna s nápisem Hotel Douce Minute plála rudì nad vraty, která je pohltila. - Když se Jaja koneènì vrátila, sedìl Sliango nehnutì a s oèima pøivøenýma. Jeho ruce byly chladné, vymrzlé. „Pojï, Sliango, pojï. Pùjdeme k Èernému gentlemanovi.“ Pøikryla jeho ruce teplým rubáškem malé své dlanì. Tìžce vstal. Vrávoral jako opilý, høíèka v záøivì trpìlivých rukou Jajiných. Zde jest bar, kdysi U Èerného gentlemana. Kdyby Jaja dovedla dobøe èísti, ètla by na štítì jiný nápis. Stálo tu: U Èerného tatrmana. Vešli. Nepøívìtivý bìloch je pozdravil, jako by spílal. Na obvyklém místì však sedìl ze zvyku Akualti a kynul pøíchozím hlavou. „Mrtví se zjevují,“ dìl Jaja objednala jídlo a èaj a rozhlédla se místností. Bylo tu všechno zmìnìno. „Akualti, kam zmizel Tugiula?“ zeptala se, tisknouc starci ruku. „Tugiula? A ty nic nevíš, Jajo?“ Akualti se odmlèel a øekl pak:

„Zavøeli ho, zavøeli. Zapomnìla jsi snad na Atialu? - A o Sahiungovi nevíš také nic?“ Jaja pøivøela znavenì oèi. „Nevím,“ øekla více jen tak pro sebe.“Pøi zatýkání se bránil, má milá, a oni…“ „Co uèinili, Akualti?“ „Støelili ho.“ Jaja nehluènì, malièko tíkla; jako když stiskneš hrdélko ptáka. Nahmatala v svém záòadøí hrotnaté linie Sahiungova daru a pomlèela chvíli jako na modlitbách. Pak pohlédla na Slianga; tento živoucí Sahiungùv odkaz okøíval; teplý èaj v nìm budil zas život. Usmála se naò klidnì a vroucnì jako pyšná mladá maminka. Spanilé utrpení døímalo v jejích oèích, vítìzné vojsko po bitvì. Bylo jí, jako by právì povila vysnìné dítì, jehož otec již zemøel. „Šastnì žil a šastnì skonèil,“ zašeptala pak ještì za Sahiungem. „A co ty dìláš?“ ptal se Akualti, zpytuje dlouho zhublou její tváø. Jaja rozhodila jen lehce štíhlýma rukama a drobnì, mlèelivì se usmála. Nenašla právì slova.

Praha, 23. kvìtna 1923.