BENEŠOV. na Karlovì, je zavìšen cenný gotický jihovýchodnì od Prahy v kraji mezi

S P R Á V N Í O B V O D

O B C E

S

R O Z Š Í Ø E N O U

P Ù S O B N O S T Í

BENEŠOV Mìsto Benešov leží necelých 40 km jihovýchodnì od Prahy v kraji mezi øekou Sázavou a bájnou horou Blaník, v nadmoøské výšce 360 m. Výhodná poloha na dopravních tepnách a atrak atrak-tivní pøírodní i kulturní prostøedí je pøedurèuje stát se zajímavým støediskem turistického ruchu. Na katastrální rozloze 4 686 ha zde žije 16 000 obyvatel. Pøedchùdcem mìsta, ležícího na významné obchodní cestì z Prahy do jižních Èech, byl opevnìný dvorec na žulovém ostrohu dnes zvaném Karlov, který tu zøejmì ve 2. polovinì 11. století založil a po sobì pojmenoval jistý Benedikt – Beneš. Ten byl pak hlavním sídlem pánù z Benešova až do roku 1318, kdy získali nedaleký hrad Konopištì a dvorec opustili. Pøi nìm vznikla záhy osada, v roce 1327 poprvé pøipomínaná jako mìsteèko a v roce 1512 jako mìsto, jejímž jádrem bylo prostorné tržištì, dnešní Masarykovo námìstí. Roku 1420 tu øádili husité, v roce 1627 vzbouøení poddaní protestující proti násilné rekatolizaci, a v roce 1648 Švédové. V pohusitské dobì patøil Benešov mezi nejvýznamnìjší mìsta v Èechách. Za vlády Jiøího z Podìbrad se v prostorách vypáleného minoritského kostela konaly zemské snìmy. Zmínìný panovník tady v roce 1451 jednal o smíøení s katolickou Evropou s papežským legátem Eneášem Sylviem Piccolominim, pozdìjším papežem Piem II. Roku 1473 vystoupila na zdejším snìmu královna, vdova Johanka z Rožmitálu, aby se pokusila sjednat pro Èechy doèasný smír. V 18. století za Pøehoøovských a pøedevším za pánù z Vrtby se Benešov stal centrem kultury a vzdìlanosti, k èemuž pøispívala hlavnì novì založená piaristická kolej. K jeho rozvoji napomáhal rozvoj poštovního a železnièního spojení. Od konce 19. století držel zdejší panství následník trùnu Ferdinand d´Este. Za nacistické okupace v roce 1942 byla èást mìsta násilnì vystìhována kvùli zøízení rozsáhlého cvièištì SS. Nejstarší dochovanou stavbou je kostel sv. Mikuláše na Karlovì s dochovanými gotickými portály. Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 13. století vypálili a poboøili v roce 1420 husité. Dochovalo se jen vysoké torzo pres-

bytáøe se dvìma hrotitými okny. U obou kostelù stojí zvonice. Církevní památky doplòuje ještì bývalá piaristická kolej s kostelem sv. Anny s hodnotným barokním vybavením. Stará radnice èp. 223 je v jádru pozdnì barokní, pøestavìná v letech 1818–1819 a poèátkem 20. století. Nová radnice obnovená podle projektu

arch. Josefa Pleskota obdržela cenu Grand prix obce architektù za rok 1995. Na námìstí a dalších místech v centru mìsta se dochovalo nìkolik barokních a secesních domù. Budovu banky na Masarykovì námìstí z roku 1926 projektoval arch. Otakar Novotný. Ve mìstì bylo vystavìno i nìkolik hodnotných soch a pomníkù. Pod Karlovem se rozkládá starý židovský høbitov s nejstarším náhrobkem z roku1687. Dnes je v Benešovì mimo jiné Památník obìtem holocaustu.

V roce 1935 zde zemøel hudební skladatel Josef Suk, kterého pøipomíná pamìtní deska na domì v Husovì ulici èp. 739. Na masivní hranolové zvonici, stojící po jižní stranì kostela sv. Mikuláše

na Karlovì, je zavìšen cenný gotický zvon od mistra Rudgera z roku 1322, jeden z nejstarších dochovaných zvonù v Èeské republice. V areálu benešovského nádraží se dochovala pozoruhodná místnost – novobarokní Císaøský salonek, který sloužil jako pohodlná a komfortnì vybavená èekárna pro cestující ze zámku Konopištì, pøedevším pro arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho rodinu. Díky pøíznivé dopravní poloze si do mìsta záhy našel cestu prùmysl, který se dále rozvíjel i ve 20. století. K nejvýznamnìjším podnikùm dnes patøí kovovýrobní firma Baest, Benešovský pivovar produkující pivo Ferdinand, mlékárna Danone, Alima, døíve Boneco – výroba majonéz, a reklamní spoleènost Quo. O spoleèenský život v Benešovì peèuje zejména Mìstské kulturní støedisko, Mìstská knihovna a v secesním domì èp. 74 na Malém námìstí Muzeum umìní a designu s expozicí grafického designu, fotografie a kolekcí èeské grafiky 20. století a souèasného sochaøství. Souèástí muzea je historická expozice poboèky Muzea Podblanicka pøedstavující dìjiny mìsta. V Benešovì pùsobí øada odborných støedních škol. V secesní hale gymnázia Benešov je Sukova síò, která spolu s Mìstským divadlem slouží kulturním úèelùm. Studovali zde spisovatelé Vladislav Vanèura, jenž mìsto popsal v románu Pekaø Jan Marhoul, a v souèasnosti známý Michal Viewegh. Pùsobí tu øada amatérských divadelních spolkù, hudebních skupin, pìveckých sborù èi taneèní školy. V oblasti sportu nabízí Benešov fotbalový stadion, otevøený i krytý plavecký bazén, minigolf, nìkolik tenisových areálù, kuželkáøské dráhy, bowling, fitcentra a venkovní písèité høištì na beachvolejbal. Nedaleko mìsta se nachází i letištì Nesvaèily u Bystøice. Nejvýznamnìjšími poøádanými akcemi jsou hudební festivaly Jaro Josefa Suka, Podblanický hudební podzim a Folkový kvítek. Informace lze získat na tel. 317 726 004, www.posazavi.com nebo na webových stránkách Mìsta Benešov. www.benesov-city.cz


O B C E

S



BUKOVANY Bukovany leží ve Støedoèeské pahorkatinì a mají nadmoøskou výšku 327 metrù. V souèasné dobì zde na katastrální rozloze 750 hektarù žije 650trvale pøihlášených obyvatel, jejichž vìkový prùmìr je 37 let.

Historické podklady obce bohužel nejsou k dispozici. Nejstarší dochovaná kronika pochází ze 30. let 20. století. Poslední záznamy se váží ke 2. svìtové válce. V období do roku 1989 nikdo kroniku nevedl. K významnìjším stavbám Bukovan náleží kaplièka se zvonièkou na návsi a poutní køížek. Ani jedna z památek nemá historickou cenu, spíše místní kulturní hodnotu. Kaplièka pochází patrnì z druhé poloviny 19. století a zvonièka z konce 19. nebo z poèátku 20. století. V obci se stále udržuje pár staroèeských tradic. O Velikonocích pobíhají po celé vsi dìti s pomlázkami a s košíky vykoledovaných vajíèek a cukrovinek. 30. dubna se pálí èarodìjnice za úèasti

celé vesnice. V noci na 1. máje bývá za velkého povzbuzování pøihlížejících postavena májka. Pou v Bukovanech probíhala šest týdnù po Velikonocích stejnì jako v Týnci nad Sázavou, kam Bukovany patøily farností. Bohužel nyní se již aktivnì neslaví. Poslední víkend v øíjnu bývá ve vsi posvícení. Lidé se hodnì navštìvují, peèou koláèe, husu, vaøí sváteèní jídla. V sále hasièské zbrojnice se koná posvícenská taneèní zábava. Ctí se i nové tradice, jako napøíklad každoroènì v srpnu od roku 1994 sraz obcí s názvem Bukovany. Hezkým zvykem se stalo rozjímání pod vánoèním

tyto organizace jsou ve spolupráci s obecním úøadem organizátory všech sportovních a kulturních akcí. Obec nemá železnici, je zde pouze autobusová doprava, kterou zajišuje ÈSAD Benešov. Pracovní pøíležitosti pro místní obyvatele nabízí pøedevším stromkem 24. 12. kolem 22. hodiny. Obèané se scházejí pod ozdobeným rozsvíceným stromkem na návsi, kde si pøejí hezké svátky, povídají a popíjí sváteèní punè, který uvaøí starosta. V Bukovanech pùsobí aktivní TJ Sokol, Sdružení dobrovolných hasièù a Svaz žen. Pod TJ Sokol patøí oddíly kopané, hokeje, kopané žákù a cvièení žen. Právì mìsta Týnec nad Sázavou a Benešov. Ve vesnici pùsobí nìkolik firem – truhláøství, kováøství, sklenáøství, dvì autoopravny, obchod se smíšeným zbožím, hospoda a obchùdek pro radost. Do školky i do základní devítileté školy dìti dojíždìjí do Týnce nad Sázavou. V Benešovì je gymnázium, støední zemìdìlská, zdravotnická, ekonomická a obchodní škola a rùzná uèòovská uèilištì. Možnosti výletù po okolí jsou dány polohou Bukovan. Zámek Konopištì leží ve vzdálenosti 7 km, zámek Jemništì 15 km, zøícenina hradu Zboøený Kostelec pak 4 km. Do okresního mìsta Benešov je to 7 km, do Prahy 40 km. Okolím obce vede množství turistických a cyklistických tras.


O B C E

S



BYSTØICE Mìsto Bystøice se nalézá 50 km jižnì od Prahy a 6 km jižnì od Benešova. Patøí k nìmu i 25 osad, z nichž vlastní místní samosprávu mají Božkovice, Drachkov, Jinošice, Jírovice, Kobylí, Líšno, Mokrá Lhota, Nesvaèily, Oubìnice, Radošovice a Tvoršovice. Samotné mìsto má asi 2 000 obyvatel a vèetnì všech dvaceti pìti obcí a osad pak asi 4 000 obyvatel. Jeho celková rozloha pøedstavuje 6 339 ha. Páteøí zdejšího osídlení se stala jedna z nejstarších dálkových komunikací v Èechách, zvaná Gmundská stezka. První písemná zmínka o Bystøici pochází z roku 1352.

Obèanùm slouží také základní škola, mateøská škola, stadion èi knihovna. Mezi zájmové organizace ve mìstì pùsobící patøí Sbor dobrovolných hasièù, Èeský svaz vèelaøù a TJ Bystøice, která v roce 2007 oslavila 75 let svého trvání. www.bystrice-bn.cz V souèasné dobì má mìsto krásnì upravený historický støed, kde se kolem dvou námìstí nachází øada obchodù, pohostinství, zdravotní støedisko, novì rekonstruovaná stará škola, nyní odborné uèilištì, do dáli záøící a v noci svítící opravený kostel, pošta, kulturní støedisko a mìstský úøad.

ÈAKOV Obec Èakov se rozkládá v severovýchodní èásti okresu Benešov v kopcovitém èlenitém terénu ve vzdálenosti pøibližnì 2 km od dálnice D1. Celková výmìra území je 529 ha a v souèasné dobì zde žije 116 obyvatel. Ves tvoøí sídla Èakov, Tatouòovice a Vlkov. Mezi Èakovem a sousedním Rousínovem se vypíná návrší, odedávna nazývané Na hradì. První písemný záznam o obci pochází z roku 1226. Historicky byl Èakov souèástí panství Komorní Hrádek, které se rozšíøilo až na sousední Ostøedek. Ve vsi se nachází kaplièka a je vybudován vodovod. Aktivnì zde pùsobí

Sbor dobrovolných hasièù. Z kulturních akcí poøádaných ve všech tøech místních èástech mohou obyvatelé navštívit napøíklad myslivecký èi tøíkrálový ples. www.obeccakov.webgarden.cz

ÈESKÝ ŠTERNBERK Mìstys Èeský Šternberk se nachází ve Støedoèeském kraji v podhradí stejnojmenného hradu a protéká jím øeka Sázava. Žije zde okolo 150 oby oby-vatel. Jeho území se rozkládá na výmìøe 550 ha. První písemná zmínka pochází z roku 1242. Spolu s hradem se vesnice rozšiøovala až do své souèasné podoby. Roku 1901 byl slavnostnì zahájen provoz na železnièní trati. Po pravé stranì øeky Sázavy tudy vede tra Èerèany – Svìtlá nad Sázavou a jsou zde dvì železnièní stanice. Pøímo v obci mají koneèné zastávky dvì linky autobusù. Ve 20. letech 20. století byl na le-

Díky své historické hodnotì i dobré dostupnosti se stal Èeský Šternberk oblíbeným cílem mnoha turistù. Od roku 2006 byl obci vrácen status mìstyse. www.chopos.cz

vém bøehu Sázavy pøestavìn vodní mlýn s jezem. Na ostrém skalnatém bøehu støedního toku Sázavy se nachází hrad Šternberk, postavený pøed více než 760 lety. Roku 1241 ho zde založil Zdeslav z Divišova. Prostory hradu jsou až na soukromé místnosti rodiny majitele veøejnì pøístupné po celou sezónu.


O B C E

S



ÈERÈANY Èerèany, se svými historicky významnými èástmi Vysokou Lhotou a Novým Mìsteèkem, tvoøí pøirozené centrum støedního Posázaví a zaujímají 644 ha katastrální rozlohy. Leží v nadmoøské výšce 308 m a žije zde 2 607 obyvatel s prùmìrným vìkem 37 let. Pro široké okolí se Èerèany staly atraktivním místem poèátkem 70. let 19. století, v souvislosti s výstavbou železnice Františka Josefa I. z Prahy do Èeských Budìjovic. V kvìtnu 1871 pøijela první lokomotiva z Gmundu až do Èerèan. Po dobudování obou èástí posázavských tratí se mìsteèko stalo dùležitou železnièní køižovatkou a umožnilo tak výhodné dopravní spojení V historických pramenech jsou pøispívající k dalšímu rozvoji obce, jež Èerèany, v té dobì nesoucí pojmenování se stala vyhledávaným rekreaèním Èernèany, poprvé zmiòovány v roce 1356, letoviskem. K osamostatnìní mìsteèka došlo kdy osadu koupil od Arnošta z Poøíèí pán na Zlenicích a nejvyšší sudí u dvora v roce 1919, na kterém mìl velkou krále Václava IV. Ondøej z Dubé. Bìhem zásluhu první starosta a velký mecenáš staletí se zde vystøídala øada majitelù všech akcí vedoucích ke zvelebení pocházejících ze slavných èeských mìsteèka Jan Doleèek. Od 20. let 19. století nastává výzšlechtických rodù a jedním z vlastníkù byla namný rozvoj kulturního a spoleèenského i Marie Terezie. Historicky dùležitá Vysoká Lhota, života. Vzniká divadelní spolek Sázadnes náležející k Èerèanùm, je lokalitou van, zakládá se dìtský pìvecký sbor prastarého osídlení zøejmì z doby keltské, na jejímž území se mimo jiné nachází chránìná památka zámeèek, døíve statek, poprvé písemnì zmínìný za panování Karla IV. V roce 1750 objekt koupil od Marie Terezie hrabì Vrtba, jenž usedlost kompletnì pøestavìl. Další osudy celého areálu byly rozporuplné. V nájemním dvoøe postupnì vznikaly sklady a nyní v jejich prostorách hospodaøí soukromá firma, jejíž majitel vlastní Èerèanští zpìváèci, rozvíjí se osvìtová nejvìtší historickou sbírku koèárù a po- èinnost také prostøednictvím místních vozù, vìnuje se výcviku koní pro film hasièù i Sokola a v blízkosti Èerèan a probíhá zde pøíprava kaskadérù. vyrùstají trampské osady. Èerèany, se svým romantickým okolím, se stávají silným magnetem pro výrazné osobnosti èeského kulturního života. Pøijíždí, mimo jiné, zakladatel kabaretu Èervená sedma a známý písnièkáø Jiøí Èervený, herec a dramatik Emil Artur Longen, spisovatel Otomar Schafer, básník Stanislav Kostka Neumann, trampský spisovatel Bob Hurikán, operní sólista Eduard Haken i hereèka Irena Kaèírková a obèas do mìsteèka zavítá Jan

Werich. Kostel Husova sboru církve Èeskoslovenské husitské a Vávrùv mlýn tvoøí zdejší dominanty. Obyvatelé dnešních Èerèan se svými osadami mají k dispozici poštu, policii, školy i øadu prodejen a služeb místních soukromníkù, kvalitnì vybavené zdravotní støedisko s lékárnou i dùm s peè ova te lskou službou. Kulturní život v obci zajišuje kulturní dùm, jehož prostor y slouží k poøádání spoleèenských akcí, kino a také informaèní centrum, v jeho prostorách se pravidelnì orga-

nizují výstavy. Spolupracuje také s obèanským sdružením Posázavský Pacifik, který provozuje spanilé jízdy svými vláèky po nostalgických posázavských tratích. Sdružení Chlum, jehož zakladateli jsou dìlní lidé z rùznorodých pracovních oblastí, kterým není lhostejný život obce a regionu, peèují o kulturní vyžití obèanù, poøádají pøednášky, koncerty i besedy, pro dìti výtvarné soutìže a výstavy. Obèanské sdružení Tøi, které si vytýèilo cíl vybudovat køesanské komunitní centrum, jehož souèástí je Hospic Dobrého pastýøe, kostel a alternativní škola s centrem pro využití volného èasu, spolek Dráèe poøádající programy pro dìti a amatérské divadlo Nula Morèat, které se vìnuje autorské tvorbì, to vše jsou èerèanské kulturní fenomény, k nimž neodmyslitelnì patøí aktivní místní hasièi, zahrádkáøi, rybáøský svaz i TJ Sokol. V obci slouží k dobré tìlesné kondici obyvatel fotbalové høištì, tenisové kurty i veøejné koupalištì. Èerèany leží stuleny v mírnì svažitém údolí øeky Sázavy, v malebné krajinì støedního Posázaví, jehož okolní svahy jsou posety korálky chatek èi srubù a jsou protkány vláseènicemi potùèkù, jež se vlévají do pradávné øeky Sázavy. www.cercany.cz


O B C E

S



ÈTYØKOLY Obec Ètyøkoly leží v okrese Benešov obyva-a v souèasnosti má pøibližnì 400 obyva tel. Její katastrální výmìra pøedstavuje 290 h ektarù. Tvoøí ji dvì èásti, Ètyøkoly hektarù. a Javorník. První písemná zmínka pochází z roku 1549. V obci byl po 1. svìtové válce postaven pomník padlým, pozdìji doplnìný o padlé ve 2. svìtové válce. K jeho kompletní obnovì došlo roku 1999. Za první republiky vznikaly v pøevážnì zemìdìlské krajinì okolí obce chatové osady, které zde stavìli obyvatelé Prahy. V té dobì byl postaven také penzion Javorník.

Od roku 1909 zde pùsobí Sbor dobrovolných hasièù. Roku 1961 si obèané Ètyøkol vystavìli svépomocí budovu obecního úøadu s hasièskou zbrojnicí.

V obci byla vybudována prodejna potravin. Pùvodnì ji provozovalo družstvo Jednota, pozdìji pøešla do soukromého vlastnictví. Ubytování poskytuje kromì pùvodního penzionu Javorník rovnìž hotel, který postavila firma Uranové doly, a je zde také oblíbená restaurace Montana. Nedávno tu byla zavedena plynofikace a vystavìna èistièka odpadních vod. V obci panuje èilý stavební ruch. Nové obyvatele do Ètyøkol láká zejména blízkost Prahy s dobrým spojením po nedaleké dálnici D1 a krásná poloha v údolí øeky Sázavy. www.ctyrkoly.cz

DIVIŠOV Divišov se nachází mezi mìsty Benešov a Vlašim, na 41. km dálnice Praha – Brno v Posázaví. Katastr obce má rozlohu 3 098 ha a jeho okolí tvoøí region Divišovsko. Žije zde okolo 1 400 obyvatel. Skládá se z osmi místních èástí, a to Dalovy, Divišov, Køesice, Lbosín, Mìchnov, Radonice, Šternov a Zdebu Zdebu-zeves. Divišov byl poddanské mìsto, jehož založení spadá do období vlády Bøetislava I. pøed rokem 1130. Zakladatelem obce byl Diviš, èlen družiny knížete Bøetislava. V roce 1545 byl Divišov povýšen na mìsto s právem tržním a hrdelním a zároveò dostal peèe a znak.

ocenìny. Tøi roky po 2. svìtové válce zde založil Jaroslav Simandl továrnu na plochodrážní motocykly znaèky Jawa, pùvodnì ESO. V roce 2004 došlo k plynofikaci a ke stavbì kanalizace v celé obci. www.divisov.cz Nachází se zde kostel, který byl pùvodnì gotickou stavbou. Pozdìji vyhoøel, následnì byl pøestavìn v barokním slohu a dostal nový zvon nazvaný Bartolomìj. Na konci 19. století zde vznikla továrna na výrobu a zpracování sametu, jejíž plyše a samety byly na svìtové výstavì ve Francii na pøelomu století vysoce

DRAHÒOVICE Obec Drahòovice leží ve východní èásti Benešova pøi hranici s okresem Kutná Hora v oblasti støedního Posázaví. Èást této hranice v délce asi 700 m tvoøí øeka Sázava. Správní území se rozkládá na výmìøe pøibližnì 817 ha a žije zde okolo 60 obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1401. Pùsobí tu 8 podnikatelù v zemìdìlské výrobì, 1 subjekt ve stavební výrobì a pøidružených èinnostech a 7 podnikatelù v oblasti obchodu a služeb. V obci je vybudován vodovod. Nachází se zde kaplièka a høbitov. K Drahòovicím náleží i starobylá myslivna Hátka. Obèanùm slouží knihovna a høiš-

tì. Jelikož zde není žádné školské zaøízení, musí místní dìti do škol dojíždìt. Drahòovice jsou èlenem mikroregionu Chopos. www.drahnovice.cz


O B C E

S



ÈÁSLAV Uprostøed širokého výbìžku polabských hor, který je jako rozlehlý záliv od severovýchodu ohranièen pásem Železných hor a od jihozápadu Hornosázavskou pahorkatinou, se v nadmoøské výšce 231 m nachází starobylé mìsto Èáslav. Dnešní Èáslav je mìstem støední velikosti. Žije zde 10 100 obyvatel na katastrální výmìøe 2 646 ha.

Prokazatelné osídlení plochy mìsta se datuje od poèátku neolitu. Bohaté archeologické nálezy dokládají, že se tady vystøídala øada pravìkých kultur. Slovanské osídlení se datuje od 9. století. Pravdìpodobným centrem se stal Hrádek, který je v 10. století tradiènì spojován se Slavníkovci. V 11. století se Hrádek stal pøemyslovským správním hradištìm a centrem pøemyslovské provincie. První písemná zmínka o Èáslavi pochází z roku 1052. Královské mìsto vzniklo okolo poloviny 13. století za vlády Pøemysla Otakara II. pøi jedné z hlavních zemských stezek spojujících Èechy s Moravou. Dodnes je patrný gotický vnitøní pùdorys, což dokazuje velké centrální námìstí, kterému dominuje radnice a pravoúhlá ulièní sí. Mìsto bylo po svém založení vybaveno základními právy, které z nìho uèinily samostatnou obec. Církevní život byl spojen s ranì gotickým farním kostelem sv. Petra a Pavla z konce 13. století. Zvláštností je, že

do nìj byl pøi stavbì zaèlenìn románský kostel sv. Michala z poèátku 12. století, který zde stál pùvodnì. Dnes tvoøí sakristii stávajícího kostela. Mìstský areál se vymezoval hradbami, které jsou zachovány v jedné tøetinì jejich délky. Do mìsta se vcházelo ètyømi branami. Ojedinìlou památkou èáslavského gotického opevnìní je válcová tzv. Otakarova vìž, která stávala pøi Brodské bránì. Po vypuknutí husitského hnutí setrvala Èáslav na stranì Zikmundovì, avšak po jarní ofenzívì husitù v roce 1421 pøešlo mìsto na jejich stranu. V èervnu 1421 se sešel v dìkanském chrámu sv. Pet ra a Pavla zemský snìm, který vstoupil do dìjin jako èáslavský. Snìm ustavil dvacetièlennou zemskou vládu, do které byl zvolen i Jan Žižka. Ostatky tohoto slavného husitského vojevùdce se našly v roce 1910 ve výklenku podvìžní mariánské kaple.

V 15. a 16. století postihly ze znaèné èásti døevìné mìsto dva velké požáry. V roce 1452 vyhoøela polovina mìsta a v roce 1522 padlo ohni za obì skoro celé mìsto. Po tomto požáru však došlo opìt ke kulturnímu i hospodáøskému vzestupu a k rozvoji stavební èinnosti, které pøerušily až události tøicetileté války. V 18. století je Èáslav významným správním centrem, sídlem krajského úøadu, pošty a vojenské posádky. Mezi další památky, které ve mìstì nalezneme, patøí barokní mariánský sloup,

kašna, pomník Jana Žižky z Trocnova a barokní radnice z 18. století, Mìstské muzeum postavené roku 1884 jako jedno z prvních v Èechách a Dusíkovo divadlo, nejstarší kamenné divadlo ve východní èásti Èech s pamìtní deskou skladatele a klavíristy Jana Ladislava Dusíka. Židovská synagoga z konce 19. století byla vystavìna podle projektu vídeòského architekta Stiassného s fasádami v maurském stylu.

Novodobým stavebním ruchem na zaèátku 19. století byl do znaèné míry setøen pùvodní renesanèní a barokní charakter mìsta. V polovinì 19. století získala Èáslav postupnì také úøady s okresní pùsobností a zaèaly zde vznikat i nìkteré vyšší vzdìlávací ústavy. V druhé polovinì 19. a na zaèátku 20. století byly zakládány hospodáøské i penìžní ústavy, elektrárna a plynárna. Dochází i k nové výstavbì ve mìstì a to pøedevším budov pro správní a školské úèely. Od roku 1960 pøestala být Èáslav okresním mìstem, zùstala však pøirozeným spádovým centrem. V roce 2003 se stala tzv. Povìøenou obcí III. stupnì, což znamená, že se urèité pravomoci bývalého Okresního úøadu v Kutné Hoøe opìt pøenesly do tohoto mìsta. V souèasné dobì žije Èáslav plným životem moderního mìsta. Pùsobí zde èetné spolky, sportovní kluby èi jiné zájmové organizace. Obèané mohou využívat mìstskou knihovnu, muzeum, kino i divadlo. O událostech ve mìstì a okolí se lze doèíst v Èáslavských novinách. Turisté ocení služeb informaèního støediska. www.meucaslav.cz


O B C E

S



ADAMOV Adamov se nachází na východní hranici bývalého okresu Kutná Hora, v nadmoøské výšce 306 m. Na katastru o celkové rozloze 275 ha žije 108 obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1784, kdy obec založil Jan Adam Auersperg V obci se nacházejí dvì návsi, na kterých byly pùvodnì tøi takzvané louže - protipožární nádrže. Pøi èastých požárech døevìných domù sloužily k èerpání vody. Na jedné z návsí nalezneme pomník padlým v 1. svìtové válce a kovový krucifix v malé oplocené zahrádce. Opodál stojí jednoduchá zvonièka z roku 1919. Bývalý hostinec,

stavba stará pøibližnì 200 let, je nejstarší budovou ve vsi. V minulosti obec úøednì patøila k obci Bratèice. Po roce 1960 náležela 30 let k obci Tupadly. Od roku 1990 je Adamov samostatnou obcí. Pøestože obec patøí k tìm menším, jsou zde obydleny pouze 43 domy, její obèané vyvíjejí velké množství rùzných aktivit. Za podpory obecního úøadu poøádají rùznorodé akce, jako napøíklad pálení èarodìjnic, Den matek, Dìtský den, Silvestrovský pochod a øadu dalších. Velké oblibì se tìší soutìž ve høe petanque Adamovské koulení. Pøíjemným zpestøením života místních obyvatel

je i každoroèní cyklotúra, jejíž trasa vede malebným okolím nevelké støedoèeské vísky. www.obecadamov.cz

BÍLÉ PODOLÍ Mìstys Bílé Podolí se nalézá v krásném prostøedí podhùøí Železných hor, 10 km severovýchodnì od Èáslavi. V nadmoøské výšce 230 m zde na rozloze 544 ha žije 337 obyvatel. K Bílému Podolí patøí dvì spádové obce Zaøíèany a Lovèice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1307 v zakládací listinì Ronova nad Doubravou, i když je obec podstatnì starší. Dominantu mìsteèka tvoøí kostel sv. Václava s gotickým portálem ze 13. století. Souèástí církevních památek je køížek, který obec postavila na své náklady

roku 1863. Jedná se o novogotickou kamennou stavbu, umístìnou v horní èásti námìstí. Køíž slouží jako jedno ze zastavení pøi procesí bìhem svátku Božího tìla. Kromì obecního úøadu zde naleznete také poštu, základní a mateøskou školu, dva obchody se smíšeným zbožím, hospodu a hasièskou zbrojnici. Hasièský sbor byl založen v roce 1894 a již v prvních letech mìl asi 20 èlenù. K aktivnímu odpoèinku slouží obèanùm sportovní areál FC Bílé Podolí. Na jižních svazích Železných hor, kde má ovocnáøství letitou tradici, hospodaøí zemìdìlská firma. www.bilepodoli.cz

BRAMBORY Obec Brambory se nachází 9 km severovýchodnì od Èáslavi. Leží ve výšce 234 m nad moøem. Na katastrální výmìøe 117 ha zde žije 113 obyvatel. První archivní zmínky o obci spadají do 13. století. Dnešní název Brambory se vyvinul z nìmeckého slova Brandenburg, což znamenalo Brantùv hrad. V roce 1412 byl název zmìnìn na Bramburk a v roce 1437 na Bramburky. Až v 18. století vzniklo pojmenování Brambory. Nedaleko obce stojí hájovna Védralka. Její vznik se datuje kolem roku 1800. Tato myslivna v revíru Žehušického panství byla vystavìna jako lovecký pavilon uprostøed parkovitì upravené obory.

Pøízemí bylo zdìné, první patro roubené s døevìnou pavlaèí. V sousedství Brambor se nacházela osada Koukalka, která je dnes jejich souèástí. Tyto osady patøily již od pradávna k mìstysu Bílé Podolí a sdílely s ním jeho osudy. Od roku 1786 bylo v Bílém Podolí, v Bramborách a na Koukalce zøízeno domácí ruèní tkalcovství manufaktura, aby opatøila práci a výdìlek obyvatelùm. Ostatní obyvatelé se zabývali zemìdìlstvím, obzvláštì pìstováním brambor. V souèasnosti žije obec bohatým kulturním a sportovním životem. Dokladem toho jsou rùznorodé akce konané

napøíklad na sportovním høišti. A už je to den vìnovaný dìtem èi volejbalový turnaj. www.obecni-urad.net


O B C E

S



BRATÈICE V nejjižnìjším cípu Polabské nížiny se nalézá ves Bratèice. Je položena v nad nad-moøské výšce 328 m. Na katastrální výmìøe 828 ha žije 365 obyvatel. První písemné zmínky o obci se dochovaly již z roku 1126. Zaèátkem 13. století patøila Janu, synu Zbyslavovu na Bratèicích. Nynìjší úøední název vznikl ze staršího Braèice a dávného Braterèice. Dominantu vesnice tvoøí románský kostel sv. Václava, který vznikl roku 1350. Bratèice jsou rodnou obcí Jana Pernera, stavitele železnic. Jedním z ménì známých rodákù je také politický vìzeò JUDr. PhDr. Ludvík Novotný-Záleský. Místní sbor hasièù pùsobí v obci již

posezení pro seniory. V pøírodì potom dìtský den nebo pálení èarodìjnic. V roce 2002 byl obci udìlen Parlamentem Èeské republiky znak a prapor. Okolím Bratèic, smìrem na Golèùv Jeníkov, vede turistická stezka. www.bratcice.cz od roku 1895. Do roku 1932 je datován vznik fotbalového klubu AFK Bratèice. Pùsobí zde taktéž automotoklub. V souèasné dobì žije vesnice bohatým spoleèenským životem. Poøádají zde rùznorodé kulturní i sportovní akce. V hostinci U Fialù se konají napøíklad plesy, dìtské karnevaly èi

ÈEJKOVICE Èejkovice jsou malou vesnièkou na konci silnice, vùkol lemované poli a lesy, v nadmoøské výšce 452 m. Leží 16 km jižnì od Èáslavi. Na katastrální výmìøe 195 ha žije 37 obyvatel s prùprùmìrným vìkem 46 let. Ve vesnici je 21 ro ro-dinných domù, z toho 14 trvale obyd obyd-lených. První písemná zmínka o obci se objevuje roku 1360. Ve støedovìku patøila k panství Chlum, kterému vládl hrad v sousední vsi pod stejným názvem. Pùvodnì byla v majetku kláštera sv. Prokopa na Sázavì. V roce 1463 pøešel klášterní majetek se zbýšovským kostelem, poplužním dvorem a osadou Èej-

kovice do vlastnictví slavného rodu Slavatù z Chlumu a Košumberka. Z této doby zde roste mohutný památný dub s obvodem asi 730 cm, zasazený poèátkem15. století. Tøicetiletá válka zasáhla do života Èejkovic stejnì tvrdì jako v celém okolí. Pøed válkou na území obce hospodaøilo 6 sedlákù, po válce byla ves spolu s celým krajem zcela vylidnìna. Dominantou obce je døevìná kaplièka sv. Jana Nepomuckého z roku 1898 se zvonièkou a ukøižováním, nacházející se na protáhlé návsi. Nedaleko centra se tyèí vrch Skála s nadmoøskou výškou 440 m.

DOBROVÍTOV Obec leží v nadmoøské výšce 487 m. Katastrální rozlohu 614 ha obývá 127 obyvatel. Je zde trvale obydleno 42 domù a 17 jich slouží k rekreaèním úèelùm. První písemná zmínka o Dobrovítovu pochází z roku 1352. Stávala tady tvrz, která byla oznaèována panským sídlem. Tvrdí se, že podzemní chodba ji spojovala s blízkým hradem Chlum. V dobách tøicetileté války statky i tvrz zpustly. Dominantu vsi tvoøí kostel sv. Václava IV., který byl roku 2008 opraven. Pøi opravì interiéru byla objevena èást pùvodní malby, jež byla restaurována. V pøedsíòce kostela jsou zasazeny pískovcové a mramorové kameny.

K obci Dobrovítov od nepamìti patøí blízká vesnièka Dìdice. Její náves zdobí kaplièka, kterou si postavili sami obèané v roce 1870 a zasvìtili ji sv. Petru a Pavlu. Dnes žije ves moderním životem. Pùsobí zde sbor hasièù a honební spoleèenstvo. Obèané se již tradiènì scházejí u pálení èarodìjnic, stavìní máje èi posvícenské taneèní zábavy. Zvláštností obce je synagoga vybudovaná pùvodnì ze špýcharu a pozdìji pøestavìná na byty. Jeden kilometr jihovýchodnì od vesnice protéká Janský potok, který je vyhlášen jako Pøírodní památka. www.dobrovitov.cz


O B C E

S



DROBOVICE Ve Støedoèeském kraji, okrese Kutná Hora, jihovýchodnì od Èáslavi se nalézají Drobovice. Žije zde 375 obyvatel na katastrální výmìøe 279 ha. Prùmìrný vìk je 38 let. Obec se nachází v nadmoøské výšce 254 m.

První písemná zpráva o Drobovicích pochází z roku 1242. Dominantou vesnice je kostel stojící opodál obecního úøadu. V obci byl vybudován vodovod a probìhla celková plynofikace. Obèané se mohou dopravovat autobusovými linkami místního významu. Pùsobí zde Sbor dobrovolných hasièù, využívána je knihovna. Vsí protéká øíèka Brslenka, která se nedaleko vlévá do rybníka Dubí. Pamìtihodností obce je archeologické nalezištì. Na jejím území stojí taktéž klášter. Pùsobila zde komenda Øádu nìmeckých rytíøù, dnes již zrušená. Východnì se nachází novogotický

zámek Filipov. V souèasné dobì se jedná o multifunkèní komplex hotelového typu. V okolí najdeme zámeckou zahradu s altánkem a park o velikosti 5 hektarù. www.drobovice.obec.info

HORKA I Horka I se nachází v okrajové èásti okresu Kutná Hora na úpatí Železných hor. Tvoøí ji èásti Borek, Horka I a Svo Svo-bodná Ves s celkovou výmìrou katastru 694 ha, jenž leží v nadmoøské výšce 211 až 227 m. Nyní zde žije 397 obyvatel. První písemné zmínky o Horce pocházejí z roku 1318, jako o osadì nacházející se na místì nynìjšího dvora ve Svobodné Vsi. V tøicetileté válce došlo ke znièení obce a vystavìní nové na souèasném místì. Borek založil hrabì František Thun v roce 1715 z nìmeckých osadníkù, a pùvodní název osady byl Franzdorf. Svobodnou Ves založil hrabì Josef Thun

je urèeno pøedevším pro tenis a míèové hry. Má dvì èásti, uzamykatelný kurt a volnì pøístupnou pøední èást. Obèané mohou taktéž navštìvovat knihovnu, nacházející se v budovì obecního úøadu, a letní kino. web.quick.cz/horka1 v roce 1785 na místì pùvodní Horky a dal jí jméno Josefov. Pùvodní osadníci byli nìmeckého pùvodu z Klášterce. V souèasné dobì žije Horka bohatým kulturním i sportovním životem. Poøádají zde pravidelná posezení pro seniory, vánoèní nadílky, dìtské dny a koncerty dechových hudeb. Zdejší sportovní høištì

HORKY Jihovýchodnì od Èáslavi, v nadmoøské výšce 211 m nalezneme vísku Horky obývanou 392 obyvateli. Obec s rozlohou 234 ha se nachází v otevøené, zemìdìlsky využívané krajinì, která je nazývána Èáslavská kotlina.

V souèasnosti jsou Horky nezemìdìlská obec, která se velmi rozrostla po vybudování hlavního železnièního tahu v 80. letech 19. století. Nejstarší písemná zmínka o vsi pochází z roku 1268. Stávající podoba kostela sv. Václava z barokní pøestavby roku 1753 byla provedena na místì kostela románského. Obec historicky vznikla v roce 1990, kdy se odlouèila od vsi Potìhy. Do té doby byly Horky pouze osadou bez samostatného katastrálního území. Podaøilo se vybudovat vodovod, nové osvìtlení, rekonstruovat elektrickou sí a uložit kabely do zemì, nový místní rozhlas, provést pøestavbu a pøístavbu

obecního úøadu, opravit kostel sv. Václava a høbitov, instalovat nový 200 kg vážící zvon, vybudovat plynovod, nové chodníky a zahájit výstavbu nových rodinných domkù. V roce 2007 se vybudovalo víceúèelové høištì pro tenis, odbíjenou a nohejbal. V letošním roce bude zahájena výstavba kanalizace a èistírny odpadních vod v rámci Svazku obcí. Ve vsi aktivnì pracuje Tìlovýchovná jednota Slovan, která spoleènì s obcí poøádá tradièní maškarní prùvod, dìtský den, pálení ohòù, opékání vuøtù, fotbalový turnaj žákù a turnaj v tenise. www.horkyucaslavi.cz


O B C E

S



HORUŠICE Obec Horušice leží v Èáslavské kotlinì na úpatí Železných hor. V nadmoøské výšce 228 m zde žije 180 obyvatel. Katastr obce má 848 hektarù, z nichž vìtšinu tvoøí zemìdìlská pùda. Vzhledem k jižní poloze jsou zde zaruèeny výborné podmínky pro pìstování zeleniny. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1369 za vlády Karla IV. Na pøelomu 19. a 20. století vznikla uprostøed vsi kaple v novoempírovém slohu. Byla zasvìcena svátku Promìnìní Pánì, který oslavujeme 6. srpna. Zvláštností je èíslo popisné 10. Domek z pøelomu 19. a 20. století stojí

na nápadnì úzké parcele, která vznikla kvùli nedostatku stavebního místa ve støedu obce. Další pamìtihodnosti, jež stojí za zmínku, tvoøí køížek stojící na návsi a budova èp. 19, která byla pùvodnì postavena jako útulek pro pøestárlé mnichy Sedleckého kláštera. Kdysi byla také hájovnou a nyní slouží jako rekreaèní objekt. Je osmiboká s mandsardovou støechou. V katastru obce jsou rozsáhlé sady tøešní, višní a jabloní, ale i velké borové lesy, které pøímo lákají k pìším výletùm èi cykloturistice. www.horusice.kh.cz

HOSTOVLICE Na východní hranici okresu Kutná Hora a støedoèeského kraje, v Èáslavské vrchovinì se v nadmoøské výšce 281 m rozkládá obec Hostovlice. Na katastrální výmìøe 584 ha zde žije 253 obyvatel prùmìrného vìku asi 38 let.

První písemná zmínka o vsi se dochovala z roku 1244, kdy je doložena existence osoby jménem Bun z Hostovlic a ze Žamberka. Na návsi se nachází ètyøboká zvonièka z první poloviny 19. století. V obci pùsobí nìkolik místních spol kù, které poøádají rùzné sportovní èi kulturní akce, jež svým významem pøesahují rámec obce. Èeský svaz chovatelù poøádá zimní výstavy drobného zvíøectva, Tìlovýchovná jednota je mimo jiné poøadatelem tradièních maškarních prùvodù po vsi, Sdružení dobrovolných hasièù poøádá mimo jiné tradièní stavìní máje a rovnìž èlenové Mysliveckého

sdružení a Èeského svazu žen jsou velmi aktivní ve své èinnosti. V souèasnosti mohou obèané využívat poštu a zdravotnické zaøízení. Pøestože se Hostovlice neøadí mezi nejznámìjší a nejnavštìvovanìjší lokality, jsou pøitažlivé svou upraveností.

CHOTUSICE Chotusice leží asi 5 kilometrù na sever od Èáslavi, v ploché nivì pøi øece Doubravì. Na katastrální výmìøe 697 ha zde žije 704 obyvatel. Sestávají se ze dvou èástí. Samotné obce Chotusice a osady Druhanice, která je vzdálená asi 1 kilometr smìrem na východ. Ves patøila k sedleckému klášteru již od jeho vzniku v roce 1142. Do husitských válek zde mìlo existovat proboštství s kaplí sv. Prokopa, po válkách neobnovené. Dominantu obce tvoøí kostel sv. Václava, založený sedleckými cisterciáky ve 14. století, s empírovou farou z roku

1825. Mezi další pamìtihodnosti patøí sochy sv. Donáta z roku 1732, Matky Boží na Èerveném Kopci èi sv. Floriána. Za zmínku stojí taktéž kaplièka sv. Jíøí. V obci má dlouholetou tradici místní knihovna. Nachází se zde základní škola s pìti roèníky 1. stupnì ve dvou slouèených tøídách. Její nedílnou souèástí je mateøská škola s jídelnou a družinou. V budovì obecního úøadu sídlí poštovní úøad. Ve vsi je zøízen vodovod s napojením na vodní nádrž Malešov a kanalizace s èistírnou odpadních vod. Plynofikace byla ukonèena v roce 2003. Tøetím rokem funguje pøipojení do sítì internet. www.chotusice.cz


O B C E

S



HRABÌŠÍN Obec Hrabìšín leží uprostøed lesù, 10 km jihozápadnì od Èáslavi, v nad nad-moøské výšce 365 m. Na katastrální výmìøe 792 ha zde žije 119 obyvatel. V roce 1880 mìla 78 budov, 500 obyva obyva-tel, 2 obchody a 2 hospody. Do roku 1961 patøila k obci i osada Hološiny, ve které se nacházelo v roce 1880 bu bu-dov 27 a obyvatel 100.

Vesnice byla založena asi ve 14. století. V lexikonu èeské šlechty se udává rok 1327. Dostala jméno po Hrabišovi z Pabìnic. Hrabìšín je pøipomínán také již roku 1379 po úmrtí Karla IV., jako majetek Ježka z Hrabìšína. Známìjší se stal po roce 1622 na prahu tøicetileté války. Tehdy ves kupuje Adam Studenecký z Pøišínìvsi. Aèkoli se válèilo, vytvoøil si zde samostatný statek a vystavìl pozdnì renesanèní zámek, jehož pùdorysy se zachovaly až do dnešních dnù. Je však jen jednopatrový a pokryt valbovou støechou, pùvodní byla mansardová. Dcera Saloména pøevzala statek a provdala se za Zdenka Felixe Lukaveckého z Lukavce, který byl posledním èlenem Kamberské vìtve svého rodu. Nežili zde však až do smrti, a 22. 10. 1658 darují vše klášteru sedleckému. Saloménin otec koupil statek od Marie Magdalény Trèkové z Lípy, rozené Lobkovicové, za 3000 kop grošù èeských. Vdova Saloména v roce 1672 postoupila a darovala klášteru rùzné pohledávky a závazky. Od roku 1658 zde mají mniši z kláštera Sedleckého letní pobyt. Po 100 letech je zámek baroknì upraven. Majetek po zrušení kláštera roku 1783 císaøem Josefem II. pøevzal náboženský fond a od nìho lovecký zámek Hrabìšín v roce 1819 kupuje Karel Filip Jan Nepomucký, kníže ze Schwarzenberku, c.k. generál a polní maršálek

ve vojsku J. C. Velièenstva Františka 1., vítìz nad Napoleónem u Lipska roku 1813, pro vìtev Orlickou. Ti jej, až na pozemkové reformy 1922–1927 a na období 1948–1992, vlastní dodnes. V zámku je kaple sv. Floriána, portál sousoší sv. Jana Nepomuckého a barokní brána z druhé poloviny 18. století s erbem Schwarzenberkù. V roce 1886 byl u zámku postaven schwarzenberský zemìdìlský statek, který se pronajímal. Vznikl opuštìním neúrodných polí, zpùsobených škodami velkého stavu zvìøe a odjezdem obyvatel do Ameriky. Nebylo lidí, kdo by pole obdìlával, a tak se slouèila. Tehdy odcestovalo za oceán alespoò na 30 rodin z obce. V roce 1927 došlo k pozemkové reformì a z polí, o která nemìl nikdo zájem, se vytvoøil zbytkový statek. Mohl si jej koupit zemìdìlský

zamìstnanec od Schwarzenberkù Josef Douda. Statek od roku 1948 prošel socializací a po roce 1992 se navrátil pùvodním majitelùm. V souèasné dobì je pronajatý a hospodaøí na nìm AgroKluky. V roce 1886 byla postavena nová škola, ve které se uèilo až do jejího zrušení v roce 1963. Pøed rokem 1789 se

vyuèovalo soukromì v èp. 24, pak od roku 1789 v upraveném domì èp. 14. Dnes je budova školy sídlem obecního úøadu, místní knihovny a kultury. Ve støedu obce se nachází lípy z roku 1850, pomník padlým z I. svìtové války, zvonièka, budova nové hasièské zbrojnice z roku 1975 a nová prodejna smíšeného zboží. Na návsi se rozprostírá

park a dva rybníky. Obec obklopují lesy, kterými protékají Jánský a Pabìnský potok, jež se spojují u Chedrbí v øíèku Klejnarku. V okolí vsi stojí Jánský mlýn, pozùstatky Fáberovského mlýna, Jandejskova díra, slovanský posvátný háj Lipina, mohyly z doby pohanské a místo, kde stávala obec Znaneè. V Hrabìšínì se narodil Josef Wébr, rytíø z Právomilu a Václav Škarka, který byl umuèen za války v koncentraèním táboøe Osvìtim. Obecní zastupitelstvo má 7 èlenù a hospodaøí na 53 ha lesa. Od svého založení v roce 1903 zde také aktivnì pracují hasièi a pùsobí tu myslivecký spolek Podskalí-Hrabìšín. Oba spolky se podílejí na rùzných spoleèenských akcích. www.hrabesin.cz

BENEŠOV. na Karlovì, je zavìšen cenný gotický jihovýchodnì od Prahy v kraji mezi

Recommend Documents