BĚŽEL JSEM PRAŽSKÝ MARATON Čtěte uvnitř listu

Čtrnáctideník RC Opava Číslo 9. Ročník IV. Vyšlo dne 19. 5. 2014

SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY

SERVICE ABOVE SELF

Člen RC Opava Jiří Sýkora

ZÁJMY

BĚŽEL JSEM PRAŽSKÝ MARATON Čtěte uvnitř listu

Na snímku s manželkou, s dcerou a se synem…………… 1

V PÁTEK A V SOBOTU (16. - 17. května 2014) SE ČEŠTÍ A SLOVENŠTÍ ROTARIÁNI SDRUŽENÍ V DISTRIKTU 2240 SEŠLI NA DISTRIKTNÍ KONFERENCI ROTARY

Ron D. Burton, prezident Rotary International 2013/2014 v dopise delegátům Distriktní konference 2014:

„ Snad až příliš dlouho bylo Rotary uchováváno v tajnosti. Nastal čas, abychom se o výborné výsledky, které naše aktivity přinášejí, podělili i s ostatními“. 2

Prezident RI pozdravil delegáty konference osobním dopisem- není pochopitelně v jeho silách navštívit každý z 538 distriktů - ano, tolik jich v naší organizaci je. V dopise mimo jiné také píše:

„Až budete naslouchat příspěvkům všech mluvčích, tedy i mého osobního zástupce a podílet na aktivitách přichystaných v rámci konference, zamyslete se, jakou hodnotou je pro Vás to, že jste příslušníky rodiny Rotary, a jaké příležitosti se Vám tím nabízejí. Budete-li své nadšení a svůj vztah k Rotary prožívat společně s ostatními, posílíte tak současně i rozvoj naší členské základny“. Konferenci zahájil tradičně již George J. Podzimek (na snímku vlevo) úderem na rotariánský zvon RC Praha Staré Město. Ovšem předtím delegáti vzdali úctu slovenské a české národní hymně, posléze i hymně Rotary a pozdravili ve stoje naše národní vlajky a vlajku Rotary.

ENGAGE ROTARY

CHANGE LIVES

AKTIVNÍ ROTARY MĚNÍ ŽIVOTY

Úvodní slovo patřilo DG Ireně A. Brichta. Hned po ní vystoupil John Hewko, generální sekretář Rotary International a Nadace Rotary (oba na snímku vlevo). Ve svých projevech se naprosto shodli se slovy, která jsme citovali z dopisu prezidenta RI Rona Burtona. Děláme hodně a dobře. Jenže se o tom málo ví, nedostatečně oslovujeme veřejnost a bylo by třeba, aby se počet našich členů zvyšoval. Řekl John Hewko, který svého času zakládal mimo jiné i první Rotary klub v Kijevě a pracoval v letech 1996-2001 v Praze. Díky tomu umí dodnes výborně česky a svůj projev pronesl také česky, ačkoli jak se sám přiznal, od roku 2001 česky nemluvil. Jenže v angličtině i v češtině zní ona naléhavá výzva ke zvýšení rotariánských aktivit v podstatě stejně. Jak uvedla ve 3

„Zprávě o stavu Distriktu 2240 za rok 2013-2014“ DG Irena Brichta, v uvedeném období jsme přijali 387 členů, což je zpráva příjemná. Bohužel, během stejného období odešlo z našich řad 380 členů, takže nám zbylo navíc jaksi pouze sedm členů. K dnešnímu dni máme 71 klubů (další čtyři jsou ve stavu zakládání), což obnáší 1 430 členů (z nichž je 178 žen, tedy asi 12%). Dostali jsme se tak přibližně na stav před druhou světovou válkou, kdy náš tehdejší Distrikt 66 měl v roce 1938 47 klubů s 1223 členy. A to oproti minulosti máme ještě rezervy. Jak uvedla guvernérka, je v našich zemích asi dvacet měst, v nichž Rotary kluby zatím nebyly obnoveny. Na konferenci byli účastni zástupci 64 klubů, což znamená, že sedm klubů nepovažovalo za nutné vyslat svého delegáta.

Onen apel na to, abychom se více prezentovali na veřejnosti, což by se mohlo stát mnoha lidem impulsem k tomu, aby vstoupili do našich řad, je sice správný, avšak nelze vidět onu případnou zvýšenou prezentaci jako jedinou pouhou správnou cestu. Je třeba také analyzovat, proč členové odcházejí, proč jsme je nezaujali či neudrželi. V rozhodování o tom jak a co dělat, nás mohou inspirovat GSE týmy. Group Study Exchange – Skupinová studijní výměna. V loňském roce byl například sestaven český tým GSE, který navštívil Distrikt 6980 Central Florida. (Organizaci GSE týmů má u nás na starosti právě George J. Podzimek jako GSE committee chairman). Tým, který vedla zkušená zlínská rotariánka Martina Dlabajová, měl další čtyři členy. Českou část reprezentovala filmová dokumentaristka Olga Špátová (na snímku vpravo), slovenskou pak regionální redaktorka státní tiskové agentury TASR Adriána Antošková a ředitelka regionální TV Central a moderátorka Slovak Sport 4

TV Klaudia Gregušová. Jediným mužem výpravy byl mediální specialista Jan Bohdal z Českého Krumlova. Olga Špátová natočila krásný film, který tento tým „Dream Team“ věnoval delegátům konference. Na dalším snímku celý tým GSE s Georgem J. Podzimkem.

Těžko lze přiblížit krásy tohoto filmu. Florida je sama o sobě nádherná a zdejší rotariáni vítali náš tým ve všech městech a institucích více než vřele. Ve filmu říká jeden z členů místního Rotary klubu - jsem 37 let rotariánem, ale tak perfektní GSE tým jsem ještě nezažil. Takže níže otiskujeme alespoň kousek z toho, co napsali členové týmu na internetu (mimochodem - koncem března 2014 o tom vyprávěly Olga Špátová a Martina Dlabajová na schůzce RC Ostrava – možná, že by nebylo od věci pozvat je i do našeho klubu i s tím filmem, který jinak věnovaly delegátům DK).

5

Cílovou destinací podzimního Group Study Exchange programu byl District 6980 Central Florida, tedy oblast kolem známého města Orlando. „Engage Rotary. Change Lives“ není jen prázdným heslem, opravdu to funguje. Ověřili jsme si na vlastní kůži Pro sdělení toho, co je GSE pro jednoho z účastníků tohoto programu, nelze jednoduše odpovídat na mnohokrát položené dotazy: Co tě nejvíc překvapilo? Kdybys měl vybrat jednu nejlepší událost z cesty, jakou by sis vybral? Kdo z lidí za oceánem, které jsi na cestě poznal, tě nejvíc oslovil? Nelze odpovídat heslovitě a už vůbec ne jmenovat jednu věc! Spíše než popisně psaný příběh jde o soubor pocitů napojených na jednotlivé události. A můžu s klidem říct, že kdybych s sebou neměl svůj fotoaparát, a denně jsem si chronologicky neuspořádával sebrané snímky a videa, v pocitech a událostech bych se možná sám ztratil. Byly jich spousty a spousty, nacpaných do pouhých třiceti dnů.

Během svého pobytu jsme navštívili několik televizních společností a redakci novin a poskytli jsme několik rozhovorů našim zahraničním kolegům ve Villages. Zajímavá a jak se později ukázalo, klíčová byla návštěva redakce v oblasti významného tištěného deníku Orlando Sentinel, kde jsme se zúčastnili ranní porady na úrovni šéfredaktora a vedoucích redakcí. S šéfredaktorem jsme dokonce navázali bližší kontakt, oblíbil si náš tým a v novinách vyšlo několik článků o naší misi. Šéfredaktor se také zúčastnil distriktní konference Rotary 6980 v Maitlandu (Orlando), kde viděl naši prezentaci. V rámci elektronických médií jsme navštívili trojici televizí, největší WTFV, je plnoformátovou televizí. Navštívili jsme zázemí, střižny, odbavovací pracoviště, studia, newsroom a byli svědky přímého vysílání poledních zpráv přímo z prostoru televizního studia s moderátory. Prestižní je v této oblasti golfu a tenisu Glof Channel, prestižní tematická televize. Také v ní má svou kancelář světová hvězda golfu Arnold Palmer. Stanice Channel 13 je zpravodajskou stanicí, ve které se můžeme setkat s u nás těžko nedosažitelným fenoménem Breaking News. Televizi, rádio a noviny v The Villages provozuje jediná společnost, internetové noviny druhá (Daily Sun, Villages-News.com). V případě online deníku se jedná o 5 měsíců starý projekt, který za první týdny nasbíral asi 200 pravidelných čtenářů. Aktuálně k listopadu ale již denní návštěvy dosahují hodnoty 6-7 tisíc. Podle vedení redakce se jednalo o záměr, protože si 6

uvědomují efekt komunitních médií. Toto je typický příklad, kdy model komunitních médií může úspěšně fungovat. Již nyní je totiž společnost v zisku, s přehledem stíhá poplatit provoz a zaplatit 3 stálé zaměstnance. Zatím nemá předplatné prémiového obsahu. Všechny články jsou přístupné veřejně a zdarma. Provozovatel žije z prodeje reklamy společnostem, které podnikají v oblasti The Villages. Kromě stálých inzerentů jsou na serveru promovány nárazové akce a nabídky. Navštívili jsme také několik škol, které nabízejí předměty mediálního vzdělávání. Vedle střední školy ve Villages, která má vlastní školní televizní studio a mediální centrum s redakcí školního časopisu, mediální laboratoří (webdesign, grafika, …) je špičkou ve svém oboru univerzita Full Sail, zaměřená na všechny druhy zpracování a vývoje mediálního obsahu (film, video, audio, design, animace, …). „Osobně mě jako milovníka sportu doslova uchvátila UCF – University of Central Florida, která je skvělou symbiózou vzdělání, kultury a sportu. Kdybych byl mladší a věděl o její existenci, chtěl bych zde studovat. Mám ale malé děti a i v tomto ohledu budu v budoucnu chytřejší díky rozšířeným obzorům,“ hodnotil Jan Bohdal. Návštěva Kennedyho vesmírného střediska byla nepochybně největším zážitkem mimo profesní program naší mise. Všichni žáci našich základních a středních škol se učí o vesmírném programu světových mocností, ale vidět na vlastní oči na metrovou dálku pravý raketoplán, který ještě nedávno létal vesmírem, je opravdový zážitek. Tak jako u ostatních atrakcí Američané umí svou národní pýchu hezky prodat, ani NASA není výjimkou. Program je poskládaný tak, že citově zasáhne opravdu každého. Na dojemnou multimediální projekci v zatemnělém 3D kině navazuje otevření vchodových dveří do obrovského sálu s expozicí raketoplánu Atlantis. Jen textem těžko popsatelné. Návštěva University of Central Florida přišla na řadu v první třetině naší mise. Oslovila nás kombinace všech možných aktivit v rámci kampusu. Vedle povinných částí edukace je možné na jednom místě navštěvovat zájmové útvary z oblasti umění či sportu. Tento model funguje v rámci středoškolského a vysokoškolského vzdělávání dlouhou dobu, což samozřejmě známe také z amerických filmů. V reálu podle místních není až tolik samozřejmé, že by každý student automaticky hrál ve školním družstvu. V případě české nebo slovenské reality se však skutečně jedná o nesrovnatelnou skutečnost. Úžasná je například návaznost vzdělání na sportovní aktivity, kdy má každá univerzita své týmy. Studenti jsou neuvěřitelně motivováni na výkon a zdravý způsob k životu. V rámci školy jsou studenti hrající například americký fotbal považováni za hvězdy, které podporuje přímo univerzita nebo střední škola. Přitom existuje komplexní kontrola nad výsledky, takže kdykoliv nebude splněna podmínka skvělých výsledků ve škole, student nebude mít šanci zapojit se do dalších špičkových aktivit například ve školním sportovním týmu. V našich školách mnohdy ani škola neví, že student, kromě toho, že je skvělý ve škole, je také výtečný v jiných mimoškolních aktivitách. Američané jsou velmi orientováni na nutnost konkurenceschopnosti, podporují a dokonce v rámci školních předmětů vyučují motivaci zlepšovat své výsledky a být úspěšný a jsou hrdí na systém, který jim umožňuje rozvíjet se. Přesto je realitou, že mladí často neznají svou moderní historii a jak řekl jeden z Rotariánů: Kdo nezná svou historii, bude stále jen opakovat chyby. Na své misi jsme blíže poznali celkem osm „host families“, tedy rotariánských rodin, které nám poskytly střechu nad hlavou během našeho pobytu v různých oblastech. Všichni naši „houstové“ měli zkušenosti s předchozími týmy GSE z různých koutů světa a projevili se jako skuteční rotariáni tak, jak si představujeme, že by Rotary mělo fungovat. „Trochu se bojím, že díky tomu, že jsme byli v úzkém kontaktu s lidmi, kteří jsou empatičtí, hluboce přemýšlející a toužící po kontaktu s lidmi z různých částí světa či po poznání jiných kultur, jsem v USA nepoznal i odvrácenou tvář slabších sociálních skupin či celospolečenské problémy,“ upozornil Jan Bohdal. Nicméně tyto problémy se samozřejmě objevují v projektech a programech podpory ze strany Rotary International. Téměř všichni naši hostitelé byli lidé v penzi a zároveň aktivní Rotariáni. Je zajímavé sledovat, že největší aktivitu v Rotary klubech (aspoň tedy v oblasti Central Florida) 7

vykonávají hlavně lidé v penzi. Ti naprosto převládají nad generací mladých rotariánů v produktivním věku. „Cítím, že jsem se změnil. Díky prostředí a lidem, které jsem měl možnost potkat. Nikoliv s nadsázkou můžu říct, že pro některé rady a doporučení, které mi nikdo před tím v životě nedal, jsem si letěl přes čtvrtinu světa,“ říká Jan Bohdal. Komunita Rotary pro nás připravila perfektní prostředí, profesní a volnočasový program a z na začátku neznámých lidí se stali opravdoví přátelé a připomněli nám, že nesmíme hledat v životě důvody, proč něco nejde. Prakticky nám ukázali, že když hledáme řešení, obvykle ho najdeme. Na začátku všeho, o letních prázdninách v Praze, se zrodilo velké přátelství, které všichni definitivně pochopili právě během cesty. Přátelství pěti lidí z různých koutů „Československa“. Dream Team Forever.(Pro podrobnější info, prosíme, pište na [email protected] ).

Nu a zpět na naši konferenci.

Jakmile jsme se vrátili z Floridy zpět do pražského hotelu Pyramida, kde se konference konala, přišlo další mezinárodní setkání. Jaromír Barák, předseda výboru Služba mládeži, přivedl do sálu téměř stovku našich rotariánských studentů. Tedy těch, kteří přijeli z nejrůznějších zemí Evropy a žijí v českých rodinách v rámci jednotlivých RC Distriktu 2240. Byly mezi nimi i naše studentky. Po nejrůznějších zdravicích následovala kulturní vystoupení studentů z různých zemí. Všechna byla přijata velice vřele. A tak jsme viděli tance z Mexika, Thajska, Kolumbie, Argentiny, Equádoru, Slyšeli jsme recitovat krásné verše v téměř dokonalé slovenštině, když mateřským jazykem oné studentky je španělština, nohy se chtěly samy rozběhnout při vystoupení amerických děvčat a chlapců v programu „taneční evoluce“. A také jsme se dozvěděli že Kanada má nejvíce stromů a světě. Naši studenti byli úžasní. Navzájem se podporovali, pomáhali si, povzbuzovali se. Nakonec vytvořili jeden velký sbor a zazpívali česky píseň skupiny Kryštof – Cesta. A tak jsme slyšeli ……………. Tou cestou*Tím směrem prý bych se dávno měl dát* Když sněží, jde to stěží, ale sněhy 8

pak tají*Kus něhy ti za nehty slíbí a dají* Víc síly se prát, na dně víc dávat než brát * A i když se vleče a je schůdná jen v kleče * Donutí přestat se zbytečně ptát…. Je to česky, ale oni tomu všichni rozumějí. Úžasné. Takže i pár snímků.

9

10

11

12

V přehlídce vlaječek, které na panelech lemovaly přístupové chodby k jednacímu sálu, nechyběla ani ta naše. Nu a po studentech se schvalovalo usnesení, diskutovalo, předávaly se odměny rotariánům, kteří se v minulém roce či období zasloužili o dobrou činnost svých klubů nebo Distriktu, vyznamenání se dostalo i našim vzácným hostům z jiných zemí. Zajímavou úvahou nás obdařil Milan Klapetek z RC Brno na téma co to je vlastně štěstí a jak může být šťastnou cesta rotariánská. Do toho přišla se svými housličkami Marie Hasoňová, kterou v jejích hudebních studiích podporuje RC Valtice – Břeclav. Na závěr pak hovořil ještě pan generální sekretář RI John Hewko a došlo k tradičnímu předání guvernérských funkcí. Poslední slovo měla DG Irena Brichta. Tedy nikoli poslední. Večer mělo slovo také Vlachovo komorní kvarteto, tančilo se, debatovalo a dokonce došlo i na diskotéku. Dojmů bylo mnoho. Ale já jsem stále musel myslet na to, co řekla Olga Špátová (na snímku vlevo), když (ještě před promítnutím jejího filmu) se tým GSE vedený Martinou Dlabajovou představoval účastníkům konference. NA FLORIDĚ JSME SE ODNAUČILI PESIMISMU…řekla Olga Špátová. Myslím si, že vím, jak to myslela. Praha 17. května 2014 PETR ANDRLE Foto: autor, archiv a internet

13

Člen RC Opava Jiří Sýkora

BĚŽEL JSEM PRAŽSKÝ MARATON

Do Prahy jsme vyrazili už v pátek večer, abychom si v sobotu užili ještě něco jiného než sport, neboť naše rodina je z 50% sportovní a ze 75% umělecká. Po dopolední prezentaci na maratónský běh v Holešovickém výstavním paláci jsme se přesunuli do Valdštejnské jízdárny na retrospektivní výstavu grafika a básníka Bohuslava Rynka. Následoval přesun na Staroměstské náměstí do staroměstské radnice na výstavu zachycující „Sport za socialismu“. Tam jsem zamáčkl slzu nad promarněnou olympiádou v Los Angeles v 1984, na které jsem nemohl startovat. V neděli ráno jsem se lehce nasnídal a o půl osmé vyrazil metrem na Václavské náměstí, kde bylo vytvořeno zázemí pro závodníky - šatny, WC, sprchy a úschovna zavazadel. Patnáct minut před startem jsem přešel do prostoru startu. Číslo 6621 mě nasměrovalo do sektoru „J“ a tam jsem čekal, až zazní první tóny Smetanovy Vltavy, tradiční odstartování Pražského maratonu. Zhruba po 9 minutách jsem proběhl startem a vydal se na dlouhých 42 195 m.

Ze Staroměstského náměstí běžíme Pařížskou ulici na druhou stranu Vltavy, kterou přebíháme během závodu ještě 7x . Vracíme se přes Karlův most a následně přes Mánesův most do první desetikilometrové smyčky přes Libeňský most a zpátky na Pařížskou ulici, kde podruhé překračujeme stále ještě vzdálenou cílovou čáru. Následuje další krásný úsek, který si řádně vychutnávám. Celenou ulicí, ulicí Na Příkopě a Národní třídou kolem Národního divadla po břehu 14

Vltavy. Probíhám kolem skupiny běžců, kteří běží v několika druzích běhů, které jsou součástí běžeckého svátku v Praze. Kromě maratonu se zde můžete ještě zúčastnit štafetového běhu firem, klubů na 4 x 10 km, středoškolské štafety na 8 x 5 km. Probíhá i rodinný běh na 3 km. Zatím se mi běží dobře. Závodu v maratónu se účastní 9 700 běžců a celkem je na startu 14 500 závodníků. Na 16 kilometru odbočujeme doleva, kde probíháme pod Nuselským mostem a vracíme se k nábřeží a až na obrátku na Podolském nábřeží. Jsme na 21 kilometru v půli běhu. Náš běh doprovází, především na křižovatkách, hudba v různých podobách. Živé kapely, reprodukovaná hudba, ale i jednotliví hudebníci. Jeden australský maratónec jednou prohlásil „ pokud se cítím na 15 km špatně, je to špatné. Pokud se cítím na 30 km dobře, je to taky špatné!“ Rodina – manželka, dcera Lenka a syn Honza, mě na všech kříženích povzbuzují a podávají indulonu, kterou si mažu choulostivá místa, aby nedošlo k odření.

Po překonání Palackého mostu míjíme Smíchovský pivovar, který dráždí čichové vjemy, těším se na pivo po závodě. Po obrátce na 28 km začíná přituhovat. Podle pořekadla - necítím se dobře. Dostavují se první známky toho, že při přípravě běhaly málo dlouhé běhy. Občerstvovací stanice 15

jsou každých 5 km a mezi nimi ještě voda. Do 30 km piji jen vodu, ale nyní si dám i iontový nápoj a beru půl banánu. Na občerstvovacích stanicích pořadatele použili 37 000 litrů minerální vody, 18 000 litrů iontových nápojů, 4 500 kg banánu, 2 260 kg pomerančů, 3 400 baget, 26 kg soli a 75 kg cukru. To vše, aby běžci uviděli cíl.

Přes most Legií opět vidíme Národní divadlo, ale už to nemám tak svěží krok, překonávám most a blížím se na 32 km, kde jsem v loňském roce vzdal závod. Nyní místo míjím a přebíhám opět Mánesův most a běžím do poslední 10 km dlouhé smyčky. Výrazně zpomaluji. Na 36 km je velkoplošná obrazovka se vzkazy pro běžce. Překračuji podruhé koberec se zabudovanými čipy, které aktivují (podle čísla závodníka) vzkazy pro jednotlivé běžce. Mě překvapuje vzkaz „ Jirko, když ses dostal až sem, tak už to dáš!“ Už při prvním přeběhu tohoto koberce na 6,5 km se mi objevil vzkaz „ Dnes to nevzdávej“. Jsou to drobnosti, které udělají radost a povzbudí. Když se vrátíme na druhý břeh Vltavy, čekají nás poslední nekonečné 4 kilometry. Jsou neskutečně těžké! Bolí mě celé tělo, uši a snad i zuby. Stehna mě také hrozně bolí a běh už prokládám chůzí. Podobně si počínají i mí spoluběžci. Konečně Pařížská ulice a 550 m do cíle. Je nekonečná! Cíl!!! Obrovská úleva a pocit obrovského štěstí, že jsem to zvládl. Dostávám těžkou medaili a polibek od manželky Ivany a obou dětí. Byl to dárek k letošním šedesátinám! Čas 4:29:55. Umístění 4 552 a v kategorii nad 60 let 85. místo. Jsem velmi spokojený a už přemýšlím o další výzvě, ale to už maratón nebude. Je moc krutý.

16

17

Jak jsme jeli do Německa za rotariánkou paní Uršulou von Haage, provdanou Rolsbergovou Jan Raida, člen RC Opava, starosta Litultovic Paní Uršula pobývala na zámku v Litultovicích v letech 1942 - 1945. Je narozena 12. 6. 1921, byla provdaná za syna majitele zámku a panství v Litultovicích pana Karla Rudigera Putz von Rolsberga, se kterým má syna Karla Rolsberga, který se narodil v roce 1943. Ale od počátku. V roce 1989 jsem jako tehdejší starosta Litultovic měl možnost přivítat v Litultovicích pana Karla Rolsberga narozeného v roce 1943, syna paní baronky, který do Litultovic přijel se podívat na zámek, kde jako malé dítě přebýval se svou matkou Uršulou. Od té doby jsme přátelé a neustále si píšeme a navštěvujeme.

Protože manžel paní baronky, který musel narukovat na vojnu ve II. světové válce, je od roku 1945 nezvěstný (poslední stopa vede do Waldkirchenu na pomezí česko- rakousko - německém v jižních Čechách), nechali jsme spolu s jeho manželkou a synem vysvětit hrob na místním hřbitově vedle kaple a krypty rodiny Rolsbergů tehdejším farářem páterem Práškem, který jako vězeň koncentračního tábora znal německý jazyk a celý obřad vysvěcení vedl v jazyce německém. Byl to 18

pro paní Uršulu a syna Karla zvláštní zážitek a pocit, že se jejich manžel a otec symbolicky ocitnul právě zpátky v Litultovicích na místním hřbitově, kdy kdysi pobývali spolu. V mezidobí byla paní Uršula dlouho sama, potom se provdala z existenčních důvodů za občana SRN, se kterým neprožila šťastné období a následně se provdala za Waltra Haageho. Lékaře, se kterým žila až do jeho smrti. S manželem Waltrem žili velmi hezký život a její manžel ji také v průběhu jejich společného života také zajistil na stáří. Dnes žije a bydlí paní baronka v Bad Lahsphe u města Siegen v domově Elimu, Diakonie v Německu, kam za ní pravidelně dojíždí její syn Karel a kde jsme také byli na společné návštěvě. Protože pan Haage byl mimo jiné také člen Rotary clubu v Siegenu a ona sama je do dnešního dne také členkou Rotary clubu Siegen - ženské části, byla překvapena, že také já jsem členem Rotary Clubu Opava.

(Jan Raida zcela vpravo) Bylo si zkrátka o čem povídat a abychom si dobře rozuměli, byla se mnou a mou manželkou také paní Martina Krejší, manžerka firmy Model obaly a občanka Litultovic se svým synem Tadeášem a protože hovoří plynně německy a anglicky, všechny překážky a bariéry byly odstraněny. Ve svém bytečku má všechny fotografie z dob svého mládí a žije tam svým krásným životem obklopena krásnou přírodou a dobrými lidmi. Nevěřila, že za ní přijedeme z Litultovic, a že si ji velmi vážíme pro její dobrou povahu, veliké srdce a pro její soužití se synem Karlem a také z Litultovic. Osudy dvou národů nás spojují, ačkoliv to sami nepřivoláváme a snad jsme nechtěli ale dobrosrdečnost a to, že ač se museli v roce 1945 vystěhovat, nezanevřeli na Litultovice - dříve 19

Leitersdorf a hodně z té doby si pamatují. Vzpomínají také na naše občany, se kterými žili ve shodě, paní baronka si vybavuje, jak ji místní žena pomáhala s výchovou jejího syna Karla. Je to jen krátká kapitolka o jedné cestě do Německa za vzácným člověkem, který prošel mnoho příkoří a který si uchoval ve svém nitru krásnou duši a dobré srdce. I když jsme byli s paní baronkou jenom dvakrát tři hodiny po oba dny ve čtvrtek a pátek 8. a 9. května 2014 odnesli jsme si hodně dojmů na celý náš život. Je toho hodně, co by se dalo napsat o jejím příběhu, vždyť ona sama napsala již dvě knihy o svém životě, které nám darovala a v neposlední řadě byly v tomto časopise Rotary clubu Opava zveřejněny také články, související s obrazy paní baronky a paní Sobkové Skall ze Štáblovic, které byla v příbuzenském vztahu a jejich obrazy jsou nyní na zámku ve Štáblovicích a Litultovicích.

20

Opavský PARADEN 2014 pořádají – Základní škola a Praktická škola Opava, Slezského odboje 5, Rotary Club International, Opava a OSTROJ a.s.

POZVÁNKA Zveme na „Opavský PARADEN“, v pořadí již 6. ročník sportovního klání žáků a dětí opavských škol odkázaných na invalidní vozík. Soutěž proběhne 21. května 2014 od 14,30 hod na Náměstí osvoboditelů v Opavě. (V případě nepříznivého počasí – deště se soutěž uskuteční v náhradním termínu dne 28. 5. 2014. Případnou změnu termínu oznámí pořadatel v závislosti na vývoji počasí) Prezence závodníků od 14,00 do 14,30 na náměstí Osvoboditelů. Od 14. 30 budou zahájeny soutěže. Závodníkům, kteří budou bez doprovodu, bude tato služba poskytnuta v době soutěže pořadatelem. Soutěžit se bude v přizpůsobených aktivitách (jízda zručnosti, slalom, hod na cíl, malování a podobně) Soutěž je určena žákům nejen opavských škol. Přihlášky k soutěži posílejte ve formě přiložené návratky na adresu Základní škola a Praktická škola, Opava, Slezského odboje 5, 746 01 Opava, případně elektronicky na adresu [email protected] , s dotazy se obracejte na ZŠ a PŠ Opava telefon 553616450 (Mgr. T. Frank) Ceny, pamětní listy a malé občerstvení zajišťují organizátoři. Návratky, prosíme, odešlete zpět na výše uvedené kontakty do 15. 5. 2014. Za pořadatele se na účastníky těší a srdečně zve závodníky i jejich doprovod Mgr. Tomáš Frank, zástupce ředitele ZŠ a PŠ Opava, Slezského odboje 5

21

JAK JSEM SE POTKAL S ŽIJÍCÍ LEGENDOU Bohumil Křempek, jachtařský nadšenec S povděkem kvituji, že jsme zavedli polední obědové schůzky každou první středu v měsíci. Nejen z důvodu, že se můžeme setkat i s naším čestným členem Petrem Andrlem, který se těchto schůzek pravidelně účastní, ale má to další velkou výhodu, kterou jsem si dříve neuvědomil. A to, že jednou za měsíc můžeme navštívit náš partnerský klub RC Ostrava International, který má termín schůzek ve stejném čase jako náš klub, tedy ve středu v 17 hodin. A když jsem se ještě dozvěděl, že tam má dnes přednášku náš nejznámější mořeplavec, jachtař a dobrodruh Richard Konkolski, a jelikož jsem vášnivým jachtařem, tak jsem neváhal a vydal se směr Ostrava.

22

Před cestou jsem si ještě „vygoogloval“ základní informace abych měl nějaké povědomí o přednášejícím. Po promítnutí úvodního několikaminutového klipu začal pan Konkolski s poutavým vyprávěním zejména o svých začátcích v Bohumíně a pak o svých trablech

s komunistickým aparátem, který takovémuto druhu sportu pochopitelně moc neholdoval. Některé příběhy, kdy popisoval různé rafinované lsti k získání výjezdních doložek, byly neuvěřitelné. Neméně zajímavé byly také informace o jeho soudním procesu, kdy byl v nepřítomnosti odsouzen v podstatě za krádež své vlastní lodi, kterou si sám postavil a zaplatil. To jsou prostě paradoxy tehdejší doby. Pro mě je jen velká škoda, že už nezbylo moc času na povídání o samotných zážitcích na moři a v neuvěřitelném množství exotických míst, které navštívil. Po ukončení schůzky se mi pak ještě podařilo s tímto pro mě neskutečným člověkem strávit pár minut mezi čtyřma očima, kdy jsem se pokusil v rychlosti nasát něco s pocitů, které zažíval při svých několikerých cestách kolem světa a to jak v roli v podstatě závodníka, tak v roli dobrodruha, kdy bez jediného dolaru v kapse ale s potravinami na dva roky !!! ve své legendární lodi NIKE 1 sjezdil téměř všechna moře. Představte si brázdit světové oceány na lodičce dlouhé 24 stop (cca 7 metrů). Já jsem se plavil na lodích od 28 do 45 stop a to jen v Jadranském „rybníku“ a pak také v trošku mohutnějším a větrnějším nicméně velmi teplém Egejském moři. Když jsme dle satelitních předpovědí zaznamenali nějakou bouřku, tak jsme mohli rychle schovat za nějaký ostrov nebo zakotvit v přístavu nebo tak něco, ale co osamělý mořeplavec na otevřeném moři s teplotou mezi 5 a 10 stupni celsia. 23

Co je to proti drsnému Severskému ledovému oceánu, nevyzpytatelnému Atlantiku nebo Pacifiku s nebezpečnými monzunovými pasáty. Holt kdo umí, ten umí. Naštěstí je pan Richard Konkolski také plodný spisovatel, takže je možné se začíst do některé z jeho mnoha cestopisů nebo odborných

(Bob s mořeplavcem Konkolskim)

publikací o jachtingu. Všechny jsou velmi bohaté také na fotografie, které jen dokreslují jeho vskutku nevšední zážitky. Po ukončení přednášky pak proběhla malá autogramiáda a samozřejmě si někteří z nás nemohli nechat uniknout příležitost si zakoupit některou z nabízených knih a nechat si napsat osobní věnování. Dle zákulisních informací by se pan Richard Konkolski měl po mnoha letech, kdy žil v USA, vrátit již natrvalo do Česka, takže snad budeme mít ještě další příležitost ho přivítat na besedě a možná i v našem Rotary klubu. A neklaďme si malé cíle, třeba přijme i naše pozvání na náš jachtařský Rotary Sailing Week, jehož letošní ročník se nezadržitelně blíží. Strávit pak s takovýmto zkušeným jachtařem týden na jedné lodi, ty by byl můj splněný jachtařský sen, byť až ten druhý v pořadí. Kdo mě zná, tak ví, který je ten první.

24

NEZAPOMEŇTE, ŽE DNES JE

25

PRO NAŠE PŘÁTELE A PŘÍZNIVCE V MÍSTĚ A V REGIONU (PŘÍPADNĚ I JINDE) je k dispozici nová služba

RRR (RODINNÁ ROTARIÁNSKÁ REKLAMA)

Zájemci o komerční reklamu týkající se podnikatelských aktivit našich členů a rotariánů z regionu mají k dispozici stránky OPAVSKÉHO ROTARINÁNA zcela zdarma. Stačí poslat podklady na adresu redakce. Pokud se sami rozhodnete reklamu zpoplatnit (dle vlastního uvážení) je to možné. Zašleme fakturu za zveřejnění. Takto získané prostředky budou použity mimo jiné také na krytí režie vydávání tohoto listu. Konkrétní využití takto získaných prostředků bude v určitých časových intervalech veřejně oznámeno.

OPAVSKÝ ROTARIÁN čtrnáctideník RC OPAVA. IV. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava ([email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail: [email protected] (další možné spojení e-maily pro případ výpadku sítě – [email protected] ; [email protected] ; [email protected]) Toto číslo 8/2014 vyšlo dne 19. května 2014.

26