M_zivot 001-193
13.2.2007
16:31
Stránka 16
Barbakán S rozvojem paln˘ch zbraní bylo tfieba zesilovat nûkteré prvky opevnûní. V ãesk˘ch zemích se zaãala v 15. století stavût pfied bránami hradÛ a mûst pfiedsunutá opevnûní, která chránila vstup do pevnosti pfied pfiímou stfielbou. Souãasnû bránila nepfiíteli v pfiímém útoku. Barbakán se stavûl na pÛdorysu válce, podkovy ãi mnohoúhelníku. Jeho hradební zeì b˘vala ãasto vysoká jako hlavní opevnûní, z vnûj‰í strany ji navíc obklopoval vlastní pfiíkop. Zdi barbakánu b˘valy opatfieny stfiílnami, podsebitím, men‰í brankou, nûkdy i ba‰tou. Stfiedem barbakánu vedl úzk˘ prÛchod, kter˘ navazoval na bránu. DÛleÏit˘m konstrukãním prvkem bylo, Ïe prÛchod nevedl pfiímo, ale smûrem k bránû se lomil, aby nebylo moÏno na bránu vystfielit z vût‰í vzdálenosti.
16
M_zivot 001-193
13.2.2007
16:31
Stránka 17
M_zivot 001-193
13.2.2007
16:31
Stránka 18
Barva Látky vyrábûné z pfiírodních materiálÛ mají neutrální reÏné zabarvení. Z takov˘ch látek si ‰ila ve stfiedovûku odûv vût‰ina lidí. Barva byla známkou bohatství a pfiepychu. AÏ do husitsk˘ch válek byla vyhrazená ‰lechtû a nejbohat‰ím mû‰ÈanÛm. DÛvodÛ bylo nûkolik. Vût‰ina surovin k barvení látek se dováÏela z Orientu a nûkteré byly velice drahé. Barvení stálo ãasto více penûz neÏ látka samotná. Proto se barvífii fiadili ve stfiedovûku k bohat‰ím fiemeslníkÛm. Církev zpoãátku zakazovala barvení látek jako projev rozmafiilosti. Je‰tû zemsk˘ snûm v 16. století zakazoval lidem na venkovû nosit drahé barvené látky. V 15. a 16. století se cena barvení sniÏovala v dÛsledku uÏití nov˘ch, pfiedev‰ím domácích surovin. Barvené látky se staly v renesanci bûÏnou souãástí obleãení. Objevují se i na sváteãním odûvu lidí na venkovû (v‰ední pracovní ‰aty se v‰ak nadále ‰ily z nebarven˘ch reÏn˘ch látek). Roste také poãet fiemeslníkÛ barvífiÛ. Barva ve stfiedovûku nebyla jen záleÏitostí módy, mûla také symbolick˘ v˘znam. Církev dávala barvám liturgick˘ v˘znam. Ornát knûze a oltáfiní pfiikr˘vka pfii m‰i se mûnily podle svátkÛ. V bûÏné dny byly zelené, o svátcích, pfii kfitech a svatbách bílé, bûhem pÛstu fialové, na Velk˘ pátek a pfii m‰ích za zemfielé ãerné. Rodové barvy pouÏívala ‰lechta. Tyto barvy se obvykle odvozovaly od erbu. PouÏívání nûkter˘ch barev v‰ak bylo zakázáno (byly vyhrazené jen pro panovníka). To platilo pfiedev‰ím o nachové (temnû rudé) barvû. Nach byl od starovûku povaÏován za nejvzne‰enûj‰í a nejdraωí barvu. Získával se z mofisk˘ch mlÏÛ a na obarvení jednoho plá‰tû jich bylo tfieba nûkolik desítek tisíc. Nach se pozdûji nahrazoval jin˘mi barvivy, která nemají tak syt˘ tmav˘ odstín, neboÈ ãervená patfiila ve stfiedovûku k nejoblíbenûj‰ím barvám. V nûkter˘ch stfiedovûk˘ch mûstech byla Ïlutá barva vyhrazená pro nepoãestné Ïeny (nevûstky).
18
M_zivot 001-193
Barvífiská dílna
13.2.2007
16:31
Stránka 19
M_zivot 001-193
13.2.2007
16:31
Stránka 20
Ba‰ta K zesílení opevnûní se od nejstar‰ích ãasÛ stavûly hradební vûÏe, naz˘vané ba‰ty. V románské dobû b˘valy ba‰ty stejnû vysoké jako hradby, uvnitfi byly plné. V gotickém opevnûní se mûní jejich vzhled i funkce. Ba‰ta b˘vá vy‰‰í neÏ vlastní hradba a uvnitfi je dutá, aby se v ní mohli ukr˘vat obránci. Nûkdy mûla zadní ãást otevfienou. Uvnitfi ba‰ty b˘vala patra spojená Ïebfiíky. Její zdi se stavûly silné i nûkolik metrÛ a b˘valy proraÏené úzk˘mi vysok˘mi stfiílnami. Ba‰ty mûly nejrozmanitûj‰í tvary, stavûly se na válcovitém, hranolovém ãi polygonálním pÛdorysu. Na vrchu b˘valy zastfie‰ené (nûkdy s ochozem a podsebitím), ménû ãasto se stavûly bez stfiechy se zubat˘m cimbufiím. V rozích opevnûní se stavûly zesílené rohové ba‰ty. Nízké hrotité parkánové ba‰ty se po husitsk˘ch válkách stavûly také ve zdech parkánÛ. Bez hradebních vûÏí se ve stfiedovûku neobe‰lo Ïádné mûstské ani hradní opevnûní. Vzhledem k tomu, Ïe ba‰ty byly pfiedsunuté pfied linii vlastních hradeb, umoÏÀovaly boãní stfielbu (flankování). Stavûly se tak daleko od sebe, aby obránci stfielbou z ku‰í a lukÛ vykryli cel˘ prostor pfied hradbami. V 15. a 16. století se zdi hradebních vûÏí zesilují, ba‰ty se zvût‰ují a zfiizují se v nich mohutné dûlové komory s velk˘mi stfiílnami. Dûlové ba‰ty mívaly v horních patrech men‰í stfiílny, z nichÏ stfiíleli obránci z ruãních paln˘ch zbraní. V renesanci se z pÛvodní rohové ba‰ty vytváfií zvlá‰tní konstrukãní prvek, jemuÏ fiíkáme rondel. Jde o otevfien˘ prostor kruhového nebo oválného pÛdorysu, kter˘ vystupuje z hradební zdi. Z renesanãního rondelu se v barokní dobû vytváfií klasick˘ bastion (pûtiboká ba‰ta, jejíÏ vnitfiek byl pro zpevnûní vyplnûn dusanou hlínou).
20
M_zivot 001-193
13.2.2007
16:31
Stránka 21
M_zivot 001-193
13.2.2007
16:31
Stránka 22
Beãváfi a bednáfi Oznaãení beãváfi a bednáfi neznamenalo ve stfiedovûku totéÏ. Beãváfi zhotovoval beãvy, tedy sudy a kádû z tvrdého dubového dfieva (fiíkalo se mu „ãerné“). Sudy pobíjel Ïelezn˘mi obruãemi. Bednáfi vyrábûl bûÏné dfievûné nádobí – vûdra, ‰toudve a ‰kopky ze dfieva mûkkého („bílého“). Své dílo stahoval obruãemi bfiezov˘mi, lískov˘mi ãi habrov˘mi. Toto rozli‰ení obou fiemeslnick˘ch profesí platilo aÏ do 19. století. Ve stfiedovûk˘ch písemn˘ch pramenech se v‰ak objevují i dal‰í oznaãení, vystihující specializaci – neckáfii, okfiináfii (okfiín byla dlabaná dfievûná miska), korytníci a pouzderníci. Sudy byly dÛleÏité pro vafiení piva a zrání vína. Proto se beãváfiské dílny zfiizovaly nûkdy pfiímo u vrchnostensk˘ch ãi klá‰terních pivovarÛ. V ãesk˘ch písemn˘ch pramenech se s mûstsk˘mi beãváfii setkáváme od 15. století, kdy do‰lo k neb˘valému rozkvûtu pivovarnictví. Vlastní cech mûli beãváfii v Praze jiÏ v první polovinû 15. století a mezi mû‰Èany Ïilo 38 mistrÛ. V téÏe dobû vznikl spoleãn˘ cech beãváfiÛ a bednáfiÛ v Hradci Králové, Kutné Hofie a Tábofie. Poãet beãváfiÛ a beãváfisk˘ch cechÛ v 16. století prudce rostl. Kromû jin˘ch mûst byl samostatn˘ cech i v Litomûfiicích, kde se jeho ãlenové specializovali na v˘robu sudÛ na víno pro potfieby místních vinafiÛ. Beãváfii i bednáfii b˘vali chránûni pfied konkurencí jin˘ch v˘robcÛ, ktefií by pfiiváÏeli v˘robky ze dfieva na trh. Mûstská rada také zakazovala, aby obchodníci skupovali „obruãné lesy“, a beãváfii si tak mohli kupovat potfiebné dfievo pfiímo, bez pfiedraÏování. Na druhou stranu b˘vali beãváfii povinni vyrábût sudy jen takov˘ch velikostí, jaké odpovídaly mírám, které se v daném mûstû pouÏívaly. To vypl˘valo z praxe, Ïe „sud“ byl pfii prodeji piva mûrnou jednotkou, a podle sudÛ se platily i poplatky za ‰enkování. Nûkdy ov‰em beãváfisk˘ mistr zhotovoval obfií sudy, jimiÏ prokazoval své mistrovství. Sud na víno, zhotoven˘ roku 1643 v moravském Mikulovû, mûl obsah 1130 hektolitrÛ.
22
M_zivot 001-193
13.2.2007
Bednáfi dle iluminace ze 14. století
16:31
Stránka 23
M_zivot 001-193
13.2.2007
16:31
Stránka 24
Benediktini ¤ád benediktinÛ je nejstar‰ím mni‰sk˘m fiádem kfiesÈanské západní Evropy. Zakladatelem fiádu byl poustevník sv. Benedikt, kter˘ roku 529 zfiídil v italském Monte Cassinu první klá‰ter tohoto fiádu a sepsal pravidla pro Ïivot mnichÛ. Základním heslem fiádu bylo Modli se a pracuj! Benediktini se museli ve stfiedovûku dennû úãastnit pûti m‰í, vûnovat ãas rozjímání a také zemûdûlské práci. Z benediktinské fiehole jsou odvozeny nûkteré dal‰í mni‰ské fiády. Benediktin‰tí mni‰i se vûnovali ãinnosti misionáfiÛ a zaslouÏili se o roz‰ífiení kfiesÈanství v slovansk˘ch i germánsk˘ch zemích. Zvlá‰tû v dobû raného stfiedovûku patfiily benediktinské klá‰tery k centrÛm vzdûlanosti, umûní i hospodáfiství. V prÛbûhu staletí pro‰el fiád nûkolika reformami. Nejv˘znamnûj‰í bylo hnutí za oãi‰tûní mravÛ tehdej‰í církve, v jehoÏ ãele stál na poãátku 10. století klá‰ter ve francouzském Cluny. Jedním z poÏadavkÛ bylo, aby duchovní nevstupovali do manÏelství s Ïenami (do té doby to byla bûÏná praxe). Nejstar‰í muÏsk˘ klá‰ter v âechách byl zaloÏen koncem 10. století v praÏském Bfievnovû. Záhy po nûm následovaly dal‰í benediktinské klá‰tery – Ostrov u Davle, Sázava (kde se za prvního opata sv. Prokopa konala v první polovinû 11. století slovanská bohosluÏba, zatímco v‰ude jinde v˘hradnû latinská), Opatovice nad Labem, Litomy‰l, Hradisko u Olomouce. ¤ádov˘ odûv benediktinÛ byl cel˘ ãern˘. Spodní ‰at zvan˘ hábit se ovazoval v pase provazem, pozdûji ãern˘m opaskem (zvan˘m cingulum), vrchní ‰at, spadající aÏ ke kotníkÛm, se naz˘val ‰kapulífi a byl rovnûÏ ãern˘. Hlava zÛstávala nezakrytá (v˘jimeãnû se pouÏívaly kapuce). Znakem fiádu je zlat˘ dvouramenn˘ kfiíÏ (tzv. patriarchální) v modrém poli s nápisem PAX.
24
M_zivot 001-193
13.2.2007
Beneditktinsk˘ mnich dle iluminace ze 13. století
16:31
Stránka 25
