Editorská poznámka k transkripci textu Grafický záznam originálu vpodstatě odpovídá dobovému pravopisnému úzu češtiny tzv. doby střední a jeho transkripce se řídí v současné době již ustálenými pravidly, která však poskytují prostor pro zachycení charakteristických zvláštností konkrétního textu. Vzhledem k předpokládaným uživatelům publikovaného textu, tj. jednak běžnému čtenáři, jednak odborníkovi, kterému jde o smysl, nikoli o jazykové jevy, upravujeme originál tak, aby sice respektoval dobový jazyk a specifičnosti jazyka autorů, ale aby pokud možno nerušil čtenáře ve vnímání obsahu, ba aby mu toto vnímání usnadnil. Samozřejmě jsou ponechány všechny, někdy nářeční odchylky od dnešní normy spisovné češtiny v rovině tvaroslovné, např. na rožnech, ty mezy. Cílem bylo též pokud možno uchovat zvukovou podobu originálu, tedy např. z Janem, i s některými varietami (jsú / sú, Hradiščané / Hradištčané, neščasnú / nešťastnú, v Habřicích / v Havřicích apod.). Pokud jde o grafiku, zjednodušujeme dobovou zvyklost zdvojovat některé souhlásky, takže ff přepisujeme jako f (ffojt, Žoffie, Ffryšták v transkripci fojt, Žofie ...), ss jako s (masso, přissahal aj.), dd jako d (ve slově radda), tt jako t ( svattý, zlattý, zattčený aj.), mm jako m ( ve slově summa). Zdvojení je ponecháno pouze u latinizujících podob (Johannes) nebo u neobvyklých vlastních jmen (např. Bolff, Gryff). Zjednodušujeme též th na t, které se neodráží ve výslovnosti (např. Dorotha, rejthaři, Bartholoměj), ponecháváme ale ve slově rathúz, kde je tato výslovnost pravděpodobná vzhledem k německému původu slova, a ovšem též u vlastních jmen (Barathy apod.). Grafém c přepisujeme jako k (capitan, Constantinopol jako kapitán, Konstantinopol) vyjma nezdomácnělých cizích slov. Skupiny czia, tia, dia přepisujeme ča, ťa, ďa (cziasu, křestianské, diabel jako času, křesťanské ...). Občasné ch na konci slov upravujeme na h (místo sních je sníh). Nesystematické psaní i, y, j přepisujeme podle současné normy jako i/í, y/ý. Neoznačovaná délka samohlásek (až na občasné zdvojení –ee-, srov. podlee) je doplněna podle dnešního úzu s přihlédnutím k nářečnímu původu autora (podobně jako v edici Opera omnia J.A.Komenského ponecháváme žaba, jama apod.). Známe se ovšem k tomu, že dobovou výslovnost nelze vždy zcela přesně rekonstruovat, tento jev však nemá vliv na obsah textu. Podle současných pravopisných zásad upravujeme také v originálu nesystematické psaní velkých písmen s ponecháním velkých písmen ve významech spjatých s křesťanskou vírou, např. Boží. Problémem občas bylo rozhodnout, zda jde o obecné, nebo vlastní jméno (kožišník / Kožišník, kovář / Kovář). Snažili jsme se vzhledem ke kontextu a jiným zmínkám o osobách v kronice a jiných pramenech nalézt nejpravděpodobnější řešení, ale jsme si vědomi, že naše interpretace nemusí být vždy správná. Dnešnímu systému přizpůsobujeme také dobovou pauzovou interpunkci, navíc nedůslednou, která by čtenáře mátla. Na případné posuny v chápání větného celku při jiném řešení v kladení čárky upozorňujeme v poznámkách. Ponecháváme však zpravidla čárku před a v případech, kdy jde o dodatečné připojování, nastavování věty, např. „stalo se, že Šimon celý den dělajíc na verštatě, a potom macecha jeho se s ním počala hádati“. Osobitým problémem byl přepis vlastních jmen a cizích slov, zvláště z maďarštiny, vzhledem k regionu popisovaném v kronice dosti častých. Rozhodli jsme se pro ponechávání podoby originálu (Kička / Kyčka, Prymus, resp. Satmar), protože sjednocování na jednu podobu by mohlo zkreslit text. Zjištěné dnešní podoby daných vlastních jmen a maďarských výrazů jsou ovšem v unifikované podobě v komentujících poznámkách. Dobové grafické zkratky, např. gt, geo, rozepisujeme bez poznámky jako jest, jeho, nikoli však zkratky pro měny a míry (např. zl. = zlatý). Roky, které jsou v textu určeny občas pouze jejich pořadím v rámci století, jsou pro přehlednost rozepsány v celý údaj (tedy ne 13, ale 1513 apod.). Usoudili jsme, že k textu kroniky není nutné připojit slovníček, a významy méně známých slov jsou vysvětleny v poznámkách k textu.
Karel Hádek
Bartoškova kronika
f. 1a 2453 léta po stvoření světa vydán Zákon od Pána [Boha] Mojžíšovi na hoře Sinaji, 50. dne po vyjití z Egypta. 3962 léta od stvoření světa, to jest po 1509 letech po vydání Zákona, Kristus Pán zaslíbený otcuom svatým na tento svět přijíti ráčil. 1582 léta od narození Krista Pána, a tak svět tento stojí 5544 léta.1 1656 léta od stvoření světa Pán Bůh svět tento pro mnohé hříchy potopú trestati ráčil. 2407 léta, to jest 39 let po potopě, Pán Bůh Sodomu, Gom[oru], Adamau, Seboim a Segor pro hříchy podvrátiti ráč[il].2 2452 léta Chenkres sedmý farao, egyptský král v moři Červeném s vojskem svým potopen.3 2500 léta od stvoření světa lid izrahelský zkrze [.....]4 do země zaslíbené přiveden. Nemrod,5 onen pyšný vnuk Chamův, jinak Saturnus, na poli Senor6 řečeném [...] široké a již okolo 5174 kročejův zvýši v[ěže] Babylonské (chtěje se moci Boží protiviti) posta[...].7 1788 po stvoření světa, to jest 131. rok po [...... ...] stavení té veže, jazyky jest proměniti [Pán Bůh] ráčil lidu, že jeden druhému nerozumě, od předsevzaté práce pustiti museli, neb vuobec jedním jazykem mluvili.8
1
Záznam se jeví jako důkaz, že rukopis vznikal od roku 1582, ačkoliv písmo Bartoškových záznamů vykazuje vývoj napovídající, že zpočátku zapisoval člověk mladý, který až posléze dospěl k vyzrálému a vyrovnanému rukopisu. Proměnlivost stylu písma je pozoruhodná a důvody nedokážeme v současnosti uspokojivě vysvětlit. Snad lze připustit i možnost, že redakční práci na kronice prováděl Jiřík Bartošek ještě za života Jana Koudelky. Údaj o roce 1582 by v tomto případě musel doplnit dodatečně, ovšem spolu s ostatními údaji na počátečních foliích, které vznikaly ve stejnou dobu. Podle dr. Jany Volfové, autorky grafologického rozboru, je toto písmo podobné zápiskům k roku 1581, kdy Bartošek počal pořizovat zápisky samostatně. Tímto způsobem bychom mohli vysvětlit i řadu detailních údajů z Bartoškova mládí, které si sotva mohl pamatovat s odstupem několika desetiletí (pokud si nepsal deník, který by zde použil). 2 Jedná se o pětici starobylých měst při řece Jordánu zničených při zkáze Sodomy a Gomory. (Srov. např. Gn 10,19; 14,2 aj.) V ekumenickém vydání Bible z roku 1985 jsou města zvána: Sodoma, Gomora, Adma, Sebójím, Sóar. Podle Gn 19.20 bylo město Segor jako jediné z uvedené pětice ušetřeno. (Adolf Novotný, Biblický slovník. Praha 1992, s. 862.) 3 Srov. Ex 14. Farao exodu není v Bibli označen jménem. Spekuluje se pouze o faraonech 18. dynastie (1543 – 1292 př. Kr.) nebo 19. dynastie (1292 – 1186 př. Kr.). Z 18. dynastie by se mohlo jednat o Amenhotepa II. (1424 – 1398), který by byl ve větším souladu s biblickou chronologií. Spíše je správnější uvažovat o dynastii 19. a zde především o faraonu Merenptahovi (1212 – 1202), případně i o jeho předchůdcích Sethim I. (1290 – 1279) nebo Ramessovi II. (1279 – 1212). Bartoškovou kronikou uváděný farao není podle vyjádření egyptologů identifikovatelný s žádným egyptským panovníkem, ať už bereme v potaz egyptskou nebo řeckou variantu jména. Patrně se jedná o zkomoleninu jména některého z faraonů, který nemusel mít s exodem nutně souvislost. (Datace podle Miroslav Verner a kol., Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha 1997.) 4 Lze doplnit Mojžíš nebo Jozue. Mojžíš sice izraelský lid z Egypta vyvedl, ale zaslíbenou zemi mu bylo dáno jen spatřit. Lid za Jordán převedl a zemi dobyl až Jozue. Tato varianta jména je proto pravděpodobnější. 5 Nimrod je uváděn v Gn 10,8 – 9; 1Par 1,10; Mich 5,5. 6 Snad může být míněna země Šineár (srov. Gn 10,10; 11,2). 7 Mohli bychom doplnit: postaviti dal. 8 Papír, zvláště v místech zápisu posledních dvou odstavců, ve značné míře schází. Je možné, že uvedený text nezachycuje celé sdělení autora. Moulík (III) za pomoci Sobotíkových poznámek rekonstruuje text následovně: „1788 po stvoření světa, to jest 131. rok po [potopě při] stavení té věže, jazyky jest proměniti [Pán Bůh] ráčil lidu, že jeden druhému nerozuměli [a tak] od předsevzaté práce pustiti museli, neb [posud všichni] vuobec jedním jazykem mluvili.“
f. 1b Po smrti Nemroda, jinak Saturna, syn jeho, Belus9 kraloval a Jupiterem byl nazván, od něhož druhá planeta jméno své vzala. Potom Ninus, syn Belů, království Asyrské k Babylonskému připojiv, Ninive,10 město veliké založil, a téměř všecku Asii podmaniv první monarcha učiněn.11 Po něm Semiramis,12 manželka jeho, z synem svejm panovala a veliké město založila, Babylon, ale však bez poznamenání jistých let od světa stvoření začátek mnohých království se nalézti nemůže. Léta 3417 od stvoření světa druhá monarchia, totiž perská, od Cyra,13 krále médského, svůj začátek vzala, když již 14 let u médských kraloval. Léta 3634 od stvoření světa třetí monarchia, řecká, od onoho Velikého Alexandra, když prv 6 let u médských kraloval, svůj začátek vzala. [Lét]a 3915, to jest po začatej monarchii řeckej po 281. roce, monarchia čtvrtá, římská, od Iulia císaře,14 37 let před narozením Krista Pána, začátek svůj vzala. [.... ..] narození Pána Krista 623, tyranství turecké zchytrale od Machometa víc se rozmohlo.15 [Léta Pá]ně 644, od stvoření světa 4606, Čech a Lech, vlastní bratří do západních a půlnočních krajin se přibrali a národ český založili za Konstantina císaře třetího, syna Herakliova, císařství východního.16 [Léta Páně] 1331 [… kou]pili Korytnú a Volenovy [...], teprava od krále Karla českeho [.... ........, margkrabě] moravskeho na to privilegium dostali.17 9
Belus nebo Bel, druhý ze synů Nemroda, ztotožňovaný s babylonským ochranným božstvem (Bál), vlastním jménem Marduk, který údajně vládl v Babylonu po svém otci. Po jeho 65 let trvající vládě nastupuje Ninus, který měl založit Ninive a celé Asyrské království. 10 Bible uvádí jako zakladatele Ninive Nimroda (Gn 10,11). 11 Následující výčet epoch odpovídá členění obvyklému ve středověkých kronikách podle pěti říší (nacházející se ale už u Eusebia Pamphili na poč. 4. století): asyrsko-babylonská, médská, perská, řecko-makedonská a římská. Těchto pět úseků světských dějin bývá včleněno do biblických událostí a nahlíženo v rámci teologické koncepce dějin pocházející od svatého Augustina (354 – 430), který rozdělil lidskou historii na šest úseků (od Adama po potopu, od potopy po Abraháma, od Abraháma po Davida, od Davida po babylonské zajetí, od babylonského zajetí po Krista, od Krista po Poslední soud). 12 Semiramis byla manželkou asyrského krále Šamší-Adada V. Po manželově smrti vládla pět let za svého nedospělého syna Adad-nárárího III. Skutečnost, že vládla žena, byla v tehdejším asyrském prostředí zcela výjimečnou. Dokladem mimořádného postavení této panovnice jsou dodnes zachované památky s jejími vyobrazeními i texty, stejně tak i pozornost řeckých autorů, pro které se stala legendární postavou. Byla pro ně dcerou syrské bohyně Derketó a manželkou bájného asyrského krále Nina a měla dát podnět k vystavění Babylonu a jeho visutých zahrad, jednoho ze sedmi divů světa. (Jiří Prosecký a kol., Encyklopedie starověkého Předního východu. Praha 1999.) 13 Kýros II. (vládl 559 – 530 př. Kr.), roku 539 se zmocnil Babylonu. 14 Julius Caesar (?100 – 44 př. Kr.) je skutečně některými antickými i současnými spisovateli považován za prvního římského císaře, většina badatelů se však přiklání k tomu, aby za prvního římského císaře byl pokládán až Augustus (27 př. Kr. – 14 po Kr.). 15 Počátky islámu spojuje autor textu, navzdory skutečnosti, s počátkem turecké moci. Začátek islámského letopočtu se počítá od roku 622, kdy Mohamed odchází do Mediny („Hidžra“), snad právě toto chce kronikář sdělit. 16 Od počátku 6. století se musela Byzanc bránit mohutným vpádům Slovanů, kteří se postupně usazovali i na Balkáně. Konstantin III. (612 – 641), nepočítáme-li jeho spoluvladařství s otcem a svým nevlastním bratrem, vládl pouze 4 měsíce, neboť poté zemřel, údajně otráven. Období uváděné v Bartoškově kronice je časem první státní integrace Slovanů a odpovídá i konsolidaci slovanského osídlení na našem území, ačkoliv Slované sem pronikali již od konce 5. století. Pozoruhodný je směr příchodu naznačený kronikou – od jihovýchodu (půlnoční znamená severní). Jeden z imigračních proudů takto skutečně postupoval. 17 Zápis je v současnosti značně poničen. František Křeháček (v článku Kdy koupilo král. město Uher. Brod Korytnou, Volenov a Březovou? VVM 4, 1949, s. 78) text rekonstruuje následovně: „Léta Páně 1331 Brozané
f. 2a Léta Páně 655 Machomet s pomocí nějakého mnicha ariánského, Sergia18 řečeného, Alkoran jazykem arabským zepsaný za zákon Tuorkuom vydal. 1240 léta Konstancia královna,19 manželka Přemyslova, dala postaviti Hodonín,20 Břetislav21 a Bystřici, a Trnavu22 zdí cihelnú ohraditi.23 Léta Páně 894 za času Svatokopa, krále moravského předposledního,24 i také puovodem jeho od Metudia a Cyril[ia], biskupů království Moravskeho, za císaře Arnol[fia?]25 víra křesťanská v Moravě se rozmáhala. 26 Léta Páně 1262 klášter horní v městě Brodě27 založen od jednoho mnicha, jemuž Merchel28 jméno bylo. kúpili Korytnú a Volenovy a léta Páně 1362 tepruva od krále Karla českého bratra Jana, markraběte moravského, na to privilegium dostali.“ (Ve stejné podobě přepisuje zápis Moulík (III), který se opírá o B. Sobotíka. Jak uvádí F. Křeháček, rekonstrukce, včetně uvedení roku 1362, byla provedena na základě staršího opisu kroniky.) Zápis se vztahuje k historii Uherského Brodu. Podle Františka Křeháčka (ibid., s. 79) využili uherskobrodští měšťané ke koupi těchto tehdy pustých vsí návštěvy Jana Lucemburského na konci března roku 1325. Držbu tohoto majetku poté městu potvrdil moravský markrabě Jan v roce 1351 (CDM VIII, 132, český překlad latinského opisu z 16. století) a ještě v roce 1376 markrabě Jošt (CDM XI, 28, rovněž český překlad podle opisu z 16. století). V kronikou uváděném roce 1562 uherskobrodští měšťané skutečně dostali privilegium od markraběte Jana, netýkalo se ovšem držby zmiňovaných obcí (CDM IX, 287). František Křeháček (ibid., s. 77 – 79) se zamýšlel nad rozdíly v dataci mezi zápisem v kronice a uvedenými listinami. Dospěl k závěru, že nejpravděpodobnější je omyl na straně našeho kronikáře. Vesnice Volenov, Korytnou a později založenou Březovou město nakonec ve velké tísni prodalo pánu města Maxmiliánovi z Kounic roku 1627 (Letocha, s. 40). 18 Snad se jedná o zkomolenou podobu jména Mohamedova tajemníka Zaida ibn Sabita, který vedl v letech 650 – 651 redakční práce na jednotném textu Koránu. Ariáni byli ve 4. století jakožto bludaři vyloučeni z křesťanského společenství, protože odmítali božství Ježíše Krista. Svým zdůrazněním monotheismu se podobali islámskému pojetí Boha. Antitrinitářství v různých podobách ožilo ještě v 16. století a přežívalo i později. Srov. polemiku J.A. Komenského se sociniány. S panstvím Kunoviců je rovněž spojen pobyt jednoho z nejznámějších antitrinitářů, Jakuba Palaeologa (viz f. 50b – 51a). 19 Konstancie Uherská (po 1180 – 1240), manželka Přemysla Otakara I., byla dcerou uherského krále Bély III. 20 Hodonín byl královnou Konstancií povýšen na město roku 1228. Osada zde byla již v 11. století. 21 Břeclav je poprvé připomínána roku 1046, a tamní hrad existoval už od doby vypuzení Maďarů z těchto míst Břetislavem I. Konstancie tedy Břeclav pouze nově vystavěla. 22 Trnava byla prvním městem na území dnešního Slovenska s postavením královského města, které jí udělil v roce 1238 Béla IV. Ve 13. století byla vybavena mohutným opevněním s cihlovými věžemi propojenými valy ze zeminy a dřeva, jež byly později nahrazeny cihlovými hradbami. V době Bartoškově byla Trnava důležitým obranným bodem proti Turkům a současně azylem ostřihomského arcibiskupa. 23 Uvedený odstavec Bartošek vepsal až dodatečně. Je vtěsnán mezi ostatními údaji a vybočuje z chronologické řady. 24 Svatopluk (vládl 870 – 894), nejvýznamnější vládce Velké Moravy, ve středověku skutečně někdy označovaný za krále. 25 Arnulf Korutanský (asi 850 – 899), od roku 887 římský král a od roku 896 císař. 26 Pořadí tohoto a následujících tří odstavců je upraveno podle číselného značení, které je pravděpodobně dílem pisatele. V původním textu je jejich pořadí: 3, 1, 4, 2. 27 Pod pojmem klášter nebo kostel horní chápe autor zdejší dominikánský klášter a kostel. V Bartoškově době byly v Uherském Brodě kostely dva (nepočítáme-li bratrskou modlitebnu – sbor), které sloužily bohoslužbám tehdy většinou novoutrakvistického obyvatelstva. Byl to kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli (tzv. dolní – až do 18. století byl kostelem farním, dnes chrám M. Jana Husa, sloužící církvi Československé husitské) a kostel zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté (tzv. horní – s přestávkami sloužící až dodneška dominikánům). K hornímu kostelu se v 70. letech 16. století přesunulo centrum novoutrakvistické církevní správy vztahující se nejenom na město, ale na poměrně široké okolí. Proto zde byly pohřbívány významnější osoby, včetně vládnoucích Kunoviců a šlechty z okolí. Dnešní podoba kostela je výsledkem barokní přestavby v druhé polovině 17. století za vdovy po Lvu Vilémovi z Kounic, Eleonory z Dietrichštejna. 28 Podle dominikánské tradice bylo jméno zakladatele kláštera Melchior, u Bartoška se jedná zřejmě o zkomoleninu. Uvádí ji druhotně i Martin Ležák, který však na jiných místech píše také Melichar. (Více
Léta Páně 1300 Otmana,29 prvního správce sobě za kníže volili, potom po 153 letech Machumet, syn Amuratů, toho jména druhý, a devátý zprávce jich panoval.30 Léta Páně 1453, 29. dne měsíce máje, za času Fridricha,31 císaře západního, tenž jistý Machomet stolici v[ýchod]ního císařstvi Konstantinopolim dobyv, Konst[antina],32 posledního císaře řeckého přemohl a zabil, a od toho času císařem se jmenovati rozkázal. Léta Páně 1469 na den svaté Margety,33 město Hradiště král Matyáš z Uhry oblehl a ukrutně počal dobývati, ale znamenav, že nic nedobude, kázal odtrhn[út] a do Uher se navrátil.34
f. 2b [Léta] Páně 1474 kobylky letěly a v Uhřích, v Moravě, v Čechách znamenitú škodu udělaly, tak že osení, trávy, i na lesích zelené posušily, že neměli co žíti ani séci, a byly ku podobenství, jakoby měly kapalíny na svejch hlavách.35 [Lé]ta Páně 1481 císař turecký Machomet, jenž císařoval 31 let a zkazil dvanáctero království a Konstatinopoli dobyl, umřel, a tu v Konstatinopoli pochován. Léta Páně 1483 Pražané staroměštscí v středu po svatém Maurici36 purgmistra Jana Klobúka a některé konšely z rathúzu zmetali, a jiní dole stojíce na oštipy je brali, a tak některé zmordovali a některé do vězení dali, dosti se s nimi nakatujíc37 postínati rozkázali.38 v průvodní studii k této edici.) Rok založení kláštera se shoduje se všemi prameny a odpovídá, alespoň přibližně, skutečnosti. 29 Osman I. (asi 1258 – 1324) v roce 1299 založil po rozpadu státu Seldžuků v Malé Asii Otomanskou – tureckou říši. 30 Mohamed II. Veliký, jinak Mehmed II. Fatih (Dobyvatel, 1429 – 1481), byl synem Murada (Amurata) II. (*1402, 1421 – 1451). Mohamed byl v pořadí šestým panovníkem po Osmanovi I. 31 Fridrich III. (*1415 – 1493). Pisatelem byl správně nahrazen původní zápis: Zigmunda. 32 Konstantin XI. Palaiologos (císařem 1449 – 1453). K dynastii Palaiologů se hlásil i Jakub Palaeolog (viz f. 50b – 51a). 33 13.7. 34 Hradiště (s později rozšířeným názvem Uherské) představovalo důležitý strategický bod v obraně proti Uhrům, kteří vyvinuli velkou snahu se města zmocnit. Např. v roce 1468 ovládla Korvínova vojska prakticky celé okolí, město se však ubránilo. Stejně tak i v roce 1469 se Hradiště stalo cílem uherských útoků, devět dnů bylo ostřelováno a poté byl zahájen útok, který však skončil neúspěchem. Následně se Matyášovi podařilo u Veselí zajmout nejstaršího Jiříkova syna Viktorina (27.7.), avšak další Poděbradův syn Jindřich přispěchal městu na pomoc a posléze Uhry porazil 2. listopadu u Bílovic (Uherského Brodu?) a vytlačil je až za hranici. (Více k bojům o město v kapitole Hradiště v době husitské a pohusitské (1419 – 1479) od Antonína Verbíka in: Uherské Hradiště, s. 138 – 141; podobně Dvořák, s. 349.) 35 Kapalíny znamená, že měly na hlavách jakoby kápě, čepice nebo helmice. Podobná zpráva, ukazující na to, že šlo tehdy o výjimečný jev, je i u Mikuláše Dačického (s. 95): „Byly kobylky v Čechách tak dlouhé jako prst palec, barvy nazeleně lesknuté, obličeje měly kočičí a jako v kuklách, po břiše jako hadi; nic lidem ani hovadům nepřekážely, než letěly v povětří a chřestěly.“ Nejedná se však o kobylky (podřád Enzifera), ale sarančata (podřád Coelifera) – a sice o druh Locusta migratoria (Linné. 1758: 432). Tento druh je rozšířen ve velké části jižní Evropy, jižní části Ruska, Malé Asii, Číně, záp. Mongolsku, je obyvatelem sušších stepních oblastí. Při vhodných podmínkách je schopen navodit tzv. migratorní fázi, která v konečném důsledku vede k vytvoření mnohapočetného hejna, napadajícího dosud čerstvé biotopy. Migrace takovéhoto hejna je závislá na převažujícím směru větru. Výskyty napadení sarančaty na území jižní Moravy jsou datovány až do začátku minulého století. V současnosti takový jev na našem území nehrozí. Stepní lokality středoevropského regionu jsou dnes převážně kultivovány a spíše málo vhodné pro přirozený vývoj tohoto druhu. (Toto vysvětlení laskavě poskytl dr. I. Kovář z entomologického oddělení Národního muzea v Praze.) Podobný úkaz se vyskytl v roce 1544 v blízkosti Strážnice. Jihlavský kronikář o tom píše: „na velkou louku, která přes 150 vozů sena dává, [padlo] nesčetné množství kobylek a sežralo trávu v té míře, že sotva nějakou kopu sena lidé sklidili. Zde kobylky rozdělily se na 3 hejna: jedno táhlo do Rakous, druhé do Slezska, třetí dále do Moravy.“ (František Dvorský, Strážnický okres. In: Vlastivěda moravská. Brno 1914, s. 216.)
Léta Páně 1485 stalo se jest mrknutí veliké.39 Léta Páně 1496 voda veliká u Brodu Uherského. Léta Páně {1490 Mathias, princeps invictissimus feria tertia post dominicam Palma[rum],40 aetatis anno 47 moritur, corpus Albam Regiam deducitur in q[ua] regem conditorio magnifica sepelitur.}41
f. 3a Léta Páně 1505 byl jest Brod Uherský v držení urozen[ého] pána Jana z Lomnice a na Mezříči.42 Léta Páně 1509 král Ludvík, syn krále Vladislava, maje věku svého půl čtvrta léta, třetí neděli postní, jenž slove Okuli,43 při přítomnosti otce svého na hradě pražskem na království české slavně korunov[án]. Léta Páně 1510 král Vladislav s synem svým, králem Ludvíkem, ležel v Brodě Uherském od svatého Václava až do Tří králův.44 45 Léta Páně 1512 urozený pán, pan Jan z Kunovic, jinak Johanes,46 otec pana Jetřicha, dal jest list horníkuo[m] na vinohrady okolo Brodu.47 36
24.9. Tzn., že s nimi hrubě zacházeli. 38 Jedná se o tzv. druhou pražskou defenestraci (po r. 1419 a před 1618). Krveprolití, jehož příčiny byly směsicí náboženských, sociálních i nacionálních rozporů, se událo 24. září 1483. Většinové utrakvistické obyvatelstvo povstalo proti ponejvíce katolickým, ale i nespravedlivě vládnoucím představitelům pražských měst. Zatímco v Bartoškově kronice popisovaném Starém městě pražském byl průběh povstání poměrně mírný (patrně pouze purkmistr opustil radnici oknem a byl zraněn a později popraven), na Novém městě byla situace mnohem dramatičtější, zde bylo zabito několik konšelů a došlo k plenění židovských domů a klášterů. Byla to poslední velká náboženská bouře od vypuknutí husitské revoluce. Až památný kutnohorský mír z roku 1485 byl počátkem poměrně klidné koexistence dvou křesťanských společenství v náboženskými válkami poznamenané zemi. 39 Mrknutí – zatmění. V roce 1485 se zatmělo slunce 16. března a měsíc zakryl přibližně 99 % slunečního kotouče. Podobné zatmění (98%) bylo u nás pozorováno v roce 1999. 40 6.4. 41 Psáno jiným, neznámým pisatelem. Písmo je totožné s fragmentem klasických textů přivázaným ke kronice. Překlad: „Léta Páně 1490 třetího dne po neděli Palmarum [neděle Květná, 6.4.] zemřel nepřemožitelný kníže Matyáš ve věku 47 let. Jeho tělo bylo přeneseno do Stoličného Bělehradu [Székesfehérvár], kde krále ve velkolepé hrobce pohřbili.“ Stoličný Bělehrad byl již od počátků maďarského státu významným místem. V průběhu 11. – 13. století se z něj postupně stalo v sakrálním ohledu jeho hlavní město a tím i místem pro nejdůležitější státní akty, jakými byly korunovace, vydávání zákonů a rovněž i pohřby panovníků. Proto zde vyrostla reprezentativní románská bazilika, která však byla za nešťastných okolností tureckých vpádů zcela zničena. Když Turci v roce 1543 Stoličný Bělehrad dobyli, odvezli chrámové poklady do sultánovy pokladnice. Byli to však křesťanští žoldáci, kteří zkázu baziliky dokonali. V roce 1601 vyrabovali zbylé královské hroby a celou stavbu tehdy prakticky zničil výbuch v ní složeného střelného prachu. Do současnosti se z chrámu dochovaly pouze fragmenty základového zdiva. 42 Uherský Brod se koncem 15. století často nacházel v zástavě bohatých šlechticů, jedním z nich byl i Jan z Lomnice, hejtman Markrabství moravského, který koupil zástavu od Hedviky, vdovy po dosavadním zástavním držiteli Štepánu Zápolském. Zástava se vztahovala na město, královský hrad, fojtství, vesnice Drslavice, Lhotku a Šumice. 43 11.3. 44 Do Brodu zavítal panovník spolu se svou rodinou a dvorem, když prchal před morem v Uhrách. Z města poté odjel do Vratislavi, kam doputoval 26.1. 1511. (Sobotík, pozn. 59, s. 142.) Tuto událost uvádějí všichni starší uherskobrodští autoři (Haškonius, Ležák, Letocha a Daněk). 45 28.9. 1510 – 6.1. 1511 46 Jan z Kunovic (+ 1545) byl synem Duchka z Bydžova, který dosáhl společenského a majetkového vzestupu zásluhou svého švagra, biskupa Jana Filipce. Díky tomuto strýci se Janovi dostalo výtečného vzdělání, nejprve v Olomouci a poté na univerzitách v Lipsku a Boloni, i povýšení do říšského panského stavu (1490). V roce 1506 získal rovněž Filipcovým přičiněním Uherský Brod a později Ostroh (Uherský) a kromě jiných majetků ještě roku 1535 Nivnici a přibližně o pět let později i Hluk. Jan z Kunovic měl za manželku Barboru z Pruskova 37
Léta Páně 1513 město Brod Uherský téměř na hlavu vyhořelo na den svaté Anny.48 Téhož léta 1513 Jan Koudelka49 se narodil a živ byl až do léta 1581, a převrhnutím koči nad Bílovici na den Obrácení svatého Pavla na víru50 zabit jest.
f. 3b [Lé]ta Páně 1521 královna Marie králi Ludvíkovi do Uher přinešena a za manželku dána při slavnosti svatého Jakuba.51 52 Téhož léta 1521 Soliman,53 turecký císař, dobyl Šabatce i Dolní Bělehrad.54 {Na den Stětí svatého Jana.}55 56 Téhož léta 1521 povodeň veliká byla u Brodu Uherského. Léta Páně 1522 opět povodeň veliká u města Brodu Uherského v jarmark hradištský, který bejvá po Velikonoci.57 Léta Páně 1523 mor veliký v městě Brodě Uherském byl. Téhož léta, v neděli první po Svaté Trojici,58 Martin Příhoda narodil se, kterýžto léta 1567 o svadebním veselí Jana Hůlky, v neděli den památky svatých Petra a Pavla59 příhodou neščťastnú na rynku zastřelen.60 [1525?] léta stalo se pozdvižení.61 Léta Páně 1526 král Lidvík poražen u Moháče na den svatého Jana hlavu stětí62 {a v potůčku, Czolepataka63 slove, tělo jeho plně ve dvú měsících nalezeno a v Horním Bělehradě64 poctivě pochováno.}65 (zemř. před r. 1510) a po ní Magdalenu z Boskovic. Magdalena zemřela roku 1551 a byla pochována v Ostrohu. (Zdeněk Pokluda, Páni z Kunovic. In: Kunovice v proměnách času. Kunovice 1996, s. 256 – 261.) 47 Bartoškem uváděné privilegium z roku 1512 není v současnosti doložitelné z jiného pramene. 48 26.7. 49 Jan Koudelka, první pisatel této kroniky. 50 úterý 25.1. 51 Sňatek Marie Habsburské a Ludvíka Jagellonského se uskutečnil na základě dřívějších dohod obou rodů a smlouvy z roku 1515 o vzájemném nástupnictví (stejně jako o měsíc dřívější svatba Anny Jagellonské a Ferdinanda Habsburského, který se také po Ludvíkově tragickém skonu o jagellonské dědictví ucházel). 52 čtvrtek 25.6. 53 Sulejmán II. Nádherný (1520 – 1566). Již jeho otec Selim I. (1512 – 1520), zřejmě největší z tureckých dobyvatelů, podstatně rozšířil a prakticky zdvojnásobil turecké panství expanzí na Blízký Východ, když se zmocnil Sýrie, Palestiny, Egypta i posvátných míst Mekky a Mediny na Arabském poloostrově. Sulejmán byl více než důstojným nástupcem svého otce. Pokračoval v jeho výbojích směrem na západ a do severní Afriky, a vynikal i státnickým rozhledem. Za Sulejmánovy vlády byla tak turecká říše velmi dobře spravovanou zemí a nezanedbatelný je při tom i rozkvět islámské kultury. 54 Srbská města Šabac a Bělehrad, který byl, vzhledem ke své poloze, považován za klíč k Evropě. V dochovaném fragmentu nejstarší městské knihy z Uherského Brodu (poč. 16. stol.) je poznámka „Léta Páně 1521 za krále Ludvíka turecký císař vzal Bělehrad Dolní před svatým Václavem ale na tři neděle.“ (SOkA, Sbírky UB, sign. Ol 10.) 55 Údaj dopsán Bartoškem dodatečně. 56 čtvrtek 29.8. 57 Tento trh se v Hradišti konal podle privilegia markraběte Jana z 1.10. 1363 tři týdny po Velikonocích (Uherské Hradiště, s. 102 – 103). 58 7.6. 59 29. 6. 60 Viz f. 23b. 61 Rok 1525 se objevuje ve starších přepisech kroniky, v originálu nyní část papíru s údajem o roce schází. 62 středa 29.8. 63 Marek Bydžovský z Florentina píše Ciele Patatra (s. 15). Správně Csele patak. 64 Stoličný Bělehrad.
f. 4a Léta Páně 1527, v neděli na den svatého Matěje,66 apoštola Páně, král Ferdinand na hradě pražském koru[nú] českú korunován a na zejtří Anna královna též tú korunú korunována jest.67 Léta Páně 1528 Trenčín obehnán od hejtmana královského jménem Koczyana i také dobyt.68 Léta Páně 1529 Turek Vídeň oblehl69 a vidúc moc královskú a Turek Balinta, znamenitého pána uherského a statečného rytíře, zase odtáhl. Kteréhožto pána, když Budín vzal, jest jal, a potom na jednom ostrovu mořském
65
Dopsáno Bartoškem dodatečně. Na okraji odstavce napsáno bez dalšího pokračování: léta. Tragická porážka mladičkého krále v čele nedostatečného vojska je odrazem podcenění situace na budínském dvoře, ale i absence pomoci ostatních křesťanských států. Touto porážkou a smrtí panovníka se fakticky rozpadla česko-uherská personální unie, nastávalo období sporů o Uhry a mohutné turecké expanze do středoevropského prostoru. Turecké úspěchy jak v moháčské bitvě, tak i v příštích letech byly podmíněny více okolnostmi, ke kterým patřily vnitřní rozpory v křesťanském světě, ale i nepřipravenost a někdy až naivita na Západě, podceňující reálné nebezpečí. Podstatnou roli sehrála vnitřní pevnost tehdejší Osmanské říše – dobře organizovaného a v podstatě militaristického státu. Sultánova prakticky neomezená moc měla oporu v náboženských institucích a také v podřízenosti státních úřadů i oddané armády. Tu tvořili jak elitní janičáři, tak i k vojenským tažením připravení sipáhiové (či timarioti, vpodstatě leníci), kteří se na základě výzvy lokálního vojenského velitele sandžaka beje dostavovali k tažením. Sultán tak mohl bez větších nesnází a v krátkém čase shromáždit velkou údernou sílu až stotisícového k boji odhodlaného mužstva. Silou a současně i slabinou byla výlučná absolutní pozice sultána. Velké a silné osobnosti jako Sulejmán dokázaly působit křesťanskému světu velké nesnáze, slabí vládci pak byli obětí intrik různých mocenských skupin a říše upadala. Bartoškova kronika věnuje velký prostor popisu těchto událostí, při tom se soustřeďuje prakticky výlučně na děje první etapy bojů s Osmanskou říší, vymezené porážkou u Moháče a uzavřením Drinopolského míru (Edirne, 1568). 66 24.2. 67 Po Ludvíkově smrti u Moháče se na základě úmluv mezi oběma rody hlásil o dědictví jeho švagr Ferdinand Habsburský. Naše kronika nedává najevo složitost této změny na trůnu. Při volbě dne 23.10. 1526 v Praze se Češi rozhodli nerespektovat tyto dynastické dohody, přesto však Ferdinanda zvolili, nicméně bez zástupců vedlejších zemí, kteří byli tímto aktem pobouřeni. Moravané proto postupovali opačně a Ferdinanda přijali za markraběte ne na základě pražské volby, ale oněch mezirodových dohod. Vážným kandidátem na markrabský stolec byl při tom i uherský magnát Jan Zápolský (+1540, o něm více v dalších pasážích), který argumentoval olomouckými úmluvami mezi Vladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem z roku 1479, že nebylo zaplaceno smluvené odstupné Matyášovu nástupci. Ferdinand, který přijel na Moravu počátkem dubna 1527 již jako korunovaný český král a na zemském sněmu byl přijat za slavnostního ceremoniálu za markraběte, Moravany přesvědčil, že stále dotěrnější Zápolský není pro zemi dobrým panovníkem. Podstatně složitější však byla pro Ferdinanda situace v Uhrách, kde Jan Zápolský uherským králem už zvolen byl, a to částí stavů hned na zemském sněmu ve Stoličném Bělehradě dne 10. 11. 1526, tedy ještě dříve než on samotný na prešpurském sněmu. Habsburský protivník jej však i v Uhrách dokázal porazit politicky i vojensky – v roce 1527 se zmocnil Budína a porazil jej u Tokaje, následujícího roku pak u Sziny nedaleko Košic (Szin v Maďarsku). V tu dobu už Zápolský navázal jednání se sultánem, s jehož pomocí získal, ale pod tureckou patronací, část Uher (střed a Sedmihradsko). Ferdinandovi zůstaly Horní a západní Uhry a Chorvatsko (potvrzeno, včetně královského titulu pro Zápolského, Velkovaradínským mírem roku 1538). 68 Trenčín představoval jednu z nejdůležitějších pevností v držení Jana Zápolského. Město dobyl ve Ferdinandových službách slovinský generál Jan Katzianer. (Ten, spolu s Mikulášem ze Salmu bojoval i u Budína a jinde v Uhrách a takto dopomohl Ferdinandovi k počátečnímu úspěchu. Katzianer se poté osvědčil jako schopný generál i v dalších bitvách, včetně obrany Vídně. V roce 1537 stanul v čele velké výpravy proti Turkům do Slavonie, která však skončila neúspěchem v bitvě u Djakova. Katzianer z bitvy uprchl, za to byl obžalován z velezrady a uvržen do žaláře. Podařilo se mu uprchnout do Chorvatska a dokonce se údajně pokusil vyjednávat s Turky. Když se prý snažil k tomu získat i hrabata Zrinská, byl od jednoho z nich, snad od Mikuláše, pozdějšího hrdiny z obléhaného Sigetu, v roce 1539 zabit a jeho hlava putovala jako dar Ferdinandovi do Vídně.) Dobytí Trenčína se údajně stalo i za pomoci zrady. Jeden z trenčínských měšťanů, Jiří Kupec, během obléhání uprchl do Uherského Brodu, kde prozradil Katzianerovým lidem přístupové cesty k hradu a slabá místa opevnění. Trenčín, obléhaný od poloviny května 1528, byl dobyt 28. června. (Pavel Horváth, Trenčín v období novoveku (1526 – 1548). In: Trenčín: Vlastivedná monografia 1. Bratislava 1993, s. 73; o Katzianerovi a tureckých bojích této doby i Dvořák, s. 385 – 394.)
v věži u vězení do smrti držal70 {a Jana vejvodu sedmihradského na Budíně, když se zase vracoval, králem udělal.}71 1530 léta Turci Fryšták vypálili a tu za horami mnoho zplundrovali vesnic až po Trnavu.72 1540 léta pozdvihla se obec v městě Hradišti proti ouřadu a potom zrovnáni sú v pondělí po neděli Invocavit,73a ti buřiči z království vypovědě[ni].74 {Téhož léta měsíce července král Jan na Budíně umřel a po sobě Jana, syna z Izabelle, dcery Zigmunda krále polského, jest zanechal.}75
f. 4b [15]40 léta bylo sucho veliké tak, že málo kdy déšť pršel od Velikonoci až do Vánoc, a bylo téměř vždy teplo a na den svaté Lucie76 byla duha čistá. Věci zahradní všelijaké drahé byly tak, že cibule měřice77 byla za 1 ½ zl. a dráže a 1 kopa78 hlávek zelných za 20 gr.,79 pšenice po 18 gr., réž po 15 gr., hrách po 28 gr.80 69
Neúspěšné obléhání Vídně trvalo od 29.9. do 14.11. Při svém tažení se Sulejmán vyhnul strategickým místům, minul Budín i Prešpurk a vydal se daleko za horizont tureckých sezónních tažení. Dobytím Vídně by Turci zasadili citelnou ránu Ferdinandovi, ale otevřeli by si i další prostor do jádra jeho držav. 70 Bálint (Valentin) Török, významný uherský šlechtic. Později, po dobytí Budína v roce 1543, byl Turky skutečně zajat a odvlečen do zajetí. 71 Údaj v závorkách Bartošek připsal později. Sulejmán po zisku Budína dosadil Jana Zápolského na uherský trůn, ten byl ovšem na sultánovi zcela závislým. Tehdy se změnila i turecká taktika. Do té doby se snažili pouze ovlivňovat dění v rámci zápasu Ferdinanda Habsburského s Janem Zápolským o trůn. Od nynějška je to už programová snaha po zisku co největšího území Uher, které bylo ještě pod Ferdinandovým panstvím. 72 Byl to první vpád Turků na území dnešního Slovenska, vedl jej smeredevský beg Mehmed v čele několikatisícového vojska. Jan Zápolský, který se snažil ochránit před Ferdinandovým vojskem postupujícím proti Budínu, lákal Mehmeda hojnou kořistí, která se mu skýtala zde i na Moravě. Mehmed směřující do nitra habsburských držav, do rakouských zemí a na Moravu, změnil během výpravy plán a rozhodl se už u Ostřihomi, případně u Komárna, překročit Dunaj a ve třech proudech směřoval za snazším ziskem do oblastí dnešního jihozápadního Slovenska. Jeden oddíl postupoval povodím Váhu a při Hlohovci překročil řeku a pustošil kraj kolem Trnavy. Tureckým záměrem bylo rabování, takže se vyhýbali pevnostem a během tohoto týden trvajícího běsnění napáchali velké škody a mnoho obyvatelstva pobili, nebo odvlekli do otroctví. Moravské stavy byly znepokojeny touto akcí, narychlo sbíraly hotovost u Kroměříže a též volaly o pomoc v sousedních zemích. Nebylo jí však potřeba, poněvadž Turci nešli dále za Váh, který také představoval velkou překážku, stejně jako chráněné pohraniční průsmyky. (Dvořák, s. 390) Fryšták není totožný se stejnojmennou moravskou obcí, ale zřejmě se jedná o Hlohovec (Frassták, něm. Freystadtl, jinak také Galócz nebo Galgoc). Turecké výpravy ve třicátých letech ponechává kronika bez zmínky. Důvodem je pravděpodobně nesouvislost zápisů z této doby, ale i snad obecné soustředění na Uhry, resp. Sedmihradsko. Nedovídáme se tak například nic o pustošivém vpádu Sulejmána do Štýrska roku 1532, ani o bojích ve Slavonii o pět let později. 73 16. 2. 74 Patrně se jednalo o finančními problémy podnícený spor obce s městskou radou (jak uvádějí, ovšem s datací k roku 1539, Ladislav Hosák s Metodějem Zemkem v kapitole Hradiště po uherských válkách do Bílé hory, in: Uherské Hradiště, s. 150). Tuto vzpouru musela řešit zvláštní královská komise, vyslaná do města. Napětí mezi městskou radou a měšťanstvem mohla umocnit i konfesní diferenciace, když se obyvatelstvo otevíralo reformaci, zatímco rada zůstávala katolickou. 75 Doplněno snad Bartoškem dodatečně. Jan Zápolský se roku 1539 oženil s Isabelou, dcerou polského krále Zikmunda Jagellonského, jež mu 7.7. 1540 porodila syna Jana Zikmunda (+ 1571). To už Jan Zápolský umíral stižen mrtvicí; zemřel 21.7. 1540. 76 13.12. 77 V 16. století platila zřejmě olomoucká měřice (asi 53,5 l), až na jeho konci byla zavedena brněnská měřice, od olomoucké o hodně větší. 78 1 kopa = 60 ks. 79 1 český groš = 7 penízů bílých neboli denárů; 30 gr. českých = 60 míšeňských = 1 zlatý moravský. 80 Údaje o vývoji cen jednotlivých zemědělských produktů v 16. a 17. století poskytují přehledné studie v časopise Ceny, mzdy a měna, který vydávala Historická komise při Československé historické společnosti v Brně ve spolupráci se Státním archivem v Brně (dnes opět MZA). V č. 6/1963 podává Jaroslav Novotný
1541, ten čtvrtek před svatým Duchem81 Praha město vyhořelo.82 [1]541 Turek Budín vzal na den svatého Vavřince83 a lid král[e] Ferdinanda zmordoval.84 Téhož léta v neděli po svatém Václavě85 naro[dil] se Jan, syn Kúdelků.86 1542 léta před památkú Nanebevzetí Panny Marie87 začal se mor v městě Brodě a trval dlúhú chvíli tak, že množství hospodařův i hospody[ň] zemřelo, i vuokol ve vsech. {1542 Joachym, markrabě bradeburské,88 Peštu dobýti se pokušl [sic]. 1543 léta Valpo,89 Šukloš,90 Pětikostelí, Ostřeom, Horní Belěh[rad] Turek vzal.}91
v článku Pohyblivé ceny obolí (pšenice a žita) na Moravě v době předbělohorské a jejich závislost na přírodním rázu roku přehled cen těchto plodin v závislosti na vývoji počasí. 81 2.6. 82 Požár vypukl v malostranském domě Na baště (dnes zde stojí Šternberský palác) trval tři dny. Událost popisuje i Mikuláš Dačický z Heslova: „Ve čtvrtek před památkou Seslání Ducha sv. na apoštoly vyhořal hrad pražský sv. Václava všecek, kostely všeckny, zvonové se slili, hrobové svatých a čisté mnohé drahé věci, dsky zemské všeckny a všeckna stavení krom Černé věže a Daliborky, též Hradčany všeckny kromě sedmi domův, též Menší Město pražské pod týmž hradem pražským; sotva ho třetí díl zůstal. A ten oheň vyšel jest z domu pana Ludvíka z Kutnštejna v Menším Městě pražském a odtad všeckno jiné jse zapalovalo. A vyšel ten oheň v hodinu dvacátou, při čemž také něco lidí uhořalo. Stala jse i škoda veliká království Českému.“ (s. 99) 83 10.8. 84 Bartoškova kronika je v dataci poněkud nepřesná. Např. Dačický uvádí (s. 100), že se tak stalo „okolo památky sv. Bartoloměje“ (24.8), podobně tyto události popisuje i Marek Bydžovský z Florentina (s. 43 – 45), který správně uvádí, že mohutný turecký útok se konal 20. srpna a následujícího dne Ferdinandova vojska vyklidila pozice. Tento konflikt vznikl nedodržením dřívějších ujednání. Podle Velkovaradínské smlouvy mělo po smrti Jana Zápolského připadnout jím ovládané území Ferdinandovi. Ovšem poručníci Jana Zikmunda – jeho matka a biskup Jiří Utěšinovič – odmítli toto ustanovení smlouvy splnit s odvoláním na poslední vůli otce. („I byl při královně nějaký mnich, frater Georgius ordinis Paulinorum, ten chytrostí svou k tomu přivedl, že mu Uhři mladého krále jakožto poručníku i všeho království uherského správu poručili.“ Bydžovský, s. 43.) Poručníci se raději uchýlili pod ochranu sultána poté, co pobouřený Ferdinand počal sbírat vojsko, aby prosadilo své právo. Budín byl stále v rukou strany Zápolského (na rozdíl od Pešti) a Ferdinand se jej snažil zmocnit dříve, než obráncům přispěchá na pomoc hlavní turecké vojsko. Asi dvacetitisícové Ferdinandově výpravě tehdy velel málo schopný Vilém z Rogendorfu a dobře bráněné město pod velením Utěšinoviče se mu nepodařilo dobýt včas, a nakonec se samotné vojsko obléhatelů stalo kořistí silnější turecké armády pod vedením Mehmeda paši, která jej zaskočila. Velká část Ferdinandova vojska, včetně velitele, byla pobita právě 21.8. Ferdinand tak nezískal Budín a přišel i o Pešť se všemi zásobami a vojenským materiálem. Sultán dorazil s hlavním vojem až pět dnů po Rogendorfově porážce. Střední Uhry podřídil přímo sobě a zřídil Pašalik budínský. Isabele, respektive Janu Zikmundovi, ponechal pouze jakožto vazalské Sedmihradské knížectví. (Dvořák, s. 396 – 397.) 85 2.10. 86 Pod zápisem později někým napsáno vzal. 87 15.8. 88 Jáchym II., kurfiřt braniborský (1505 – 1571), vedl na základě usnesení špýrského sněmu tažení přibližně šedesátitisícového německého vojska na pomoc Ferdinandovi proti Turkům. Výprava se od počátku potýkala s problémy, když se až pozdě v létě sešla vojska ve Vídni a pomalu postupovala k Ostřihomi. Velitelé se rozhodli oblehnout Pešť a útok se uskutečnil 5. října. Dobývání počalo úspěchem, ale pro špatné velení i nedostatečné vyplácení žoldu, které demoralizovalo vojsko, a zvláště důsledkem zprávy, že Pešti se blíží na pomoc turecké vojsko, Jáchym zanechal obléhání a s vojskem se navrátil k Vídni, kde je rozpustil. 89 Valpovo v Chorvatsku. 90 Siklós v Maďarsku. 91 Připsáno Bartoškem později. U Valpova se uskutečnila bitva již 2.12. 1537, kde byl Turky poražen Katzianer a poté v roce 1542 obsadili Turci Vácov (Vác) a 10.8. 1543 dobyli i Ostřihom, posléze Tatu i Stoličný Bělehrad. V tomto roce se jednalo o velkou výpravu v počtu asi 200 000 mužů, se Sulejmánem v čele. Symbolicky novou situaci dokresloval půlměsíc vztyčený na ostřihomské katedrále, hlavním chrámu nejvýznamnějšího uherského biskupství, který nahradil kříž sestřelený při obléhání. (Dvořák, s. 399) Uvedené velké pevnosti získali Turci bez větších těžkostí a posunuli hranici své državy ještě dále, avšak za Dunaj se vydali až roku 1544, kdy budínský
f. 5a92 páni z Kunovic, čtyři bratří, nejstarší pan [Jan] na Lúce,93 pan Jetřich na Brodě,94 pan Jaroslav n[a] Hluku,95 pan Arkleb na Ostrově,96 a tak na všech horách k těm panství společně desátek odbírali, a každý pán své služebníky při odbírání desátků měl a písaře. I nahodilo se, když již v Vlčnově odbírali a na noclehu u Dětkové vdovy, od Brodu jedúc po levé straně na roh uličky, od Hluku na tom pořadí, hospodu měli. Tehdy syn fojtů svádu nějakú s nimi začal, fojt k šturmu uderyl, tak se sedláci zběhli, do domu se vlomili, jiní okny na ně stříleli, tak Kejbice Zigmunda, písaře, zranili, Vaňka Zigalova zabili a jiní utekli. Potom Kmošek, toho času fojt, i s synem jat, v Brodě do vězení dán a v sobotu po svatém Ondřeji97 sťat, a syn jeho na kuol vbit za mlýnem Trávnickým,98 pod tím vrškem u cesty. Téhož 1552 léta obilé drahé bylo, měřice pšenice po 35 gr. bílých99 a hrachu měřice po 40 gr. bílých. Téhož 1552 léta Erdög Matyáš, hejtman krále Ferdinanda lid královský vedúc, Turku pro peníze zradil tak, že skrze tú zradu okolo 14 000 lidu výborného od Turků zmordováno. Sám se také jim do rukú dostal a pesky toho zažil.100 {A Turek Hevelt[?] Baša zvítěziv Dregelt, Giarmat a Seczen vzal. Tehož léta Eger zámek od Turka dobýván od Amhet Baša, Bet[še?], Begter bega a Kusum bega […] Stepham Dobo101 Toho ča…}102
místodržitel Mehmed paša dobyl Vyšehrad, Novohrad a Hatvan. V těchto místech poté zřídili v letech 1545 – 1546 dva pohraniční provinční správní okruhy, ostřihomský a novohradský sandžak. 92 Pozdní poznámka tužkou (z 20. století): chybí několik listů do 1552. Tato folia skutečně scházejí, neboť text nenavazuje. Napovídá tomu i absence údajů o dění v bojích proti Turkům po roce 1543. 93 Jan z Kunovic a na Louce (+ 1566 u Rábu, f. 22a), nejstarší ze synů tehdy již nežijícího Jana z Kunovic. Jeho manželkou byla Kateřina z Kornic (+1562), pocházející z Veselí nad Moravou. Spolu měli dcerušku Magdalenu, která zemřela již roku 1564 a byla pohřbena v brodském horním kostele (f. 19a). Jan nechal na Louce zbudovat tvrz jako své sídlo. Nesoustřeďoval se však pouze na správu svého panství, ale angažoval se výrazně, jako jeho otec, i v zemské politice, jak v dalších pasážích ukazuje i naše kronika. Výrazem jeho angažovanosti je i účast při protitureckém tažení, kde zemřel, aniž by se zapojil do boje v této vojenské blamáži císaře Maxmiliána. 94 Jetřich (1510 – 1582) je v kronice nejčastěji zmiňovaným příslušníkem rodu. Byl to on, kdo byl Koudelkovým a Bartoškovým pánem jakožto dědic uherskobrodského panství. Dalšími koupěmi a dědictvím po postupně umírajících bratrech měla nakonec v roce 1566 jeho država stejnou velikost jako kdysi otcova. A stejně jako otec, byl i Jetřich aktivním politikem. Jetřich byl třikrát ženat – s Dorotou Šlikovou, Eliškou ze Žerotína (f. 14a) a nakonec Magdalenou z Ludanic (f. 19a, 27a). 95 Jaroslav strávil celý svůj život na zděděném hluckém zboží, které rozšířil o část Horního Němčí. Ženat byl s Kateřinou z Víckova a po její smrti s Eliškou z Lichtenštejna. Spolu s ní žil na nově přestavěné tamní tvrzi, do dneška dochované. Zemřel ve Vídni roku 1563 (f. 17b). 96 Arkleb byl nejmladší z těchto sourozenců a také nejdříve zemřel, roku 1555 ve Vídni (f. 8a). Při dělení otcova majetku mu připadl Ostroh, ke kterému ještě přikoupil Ostrožskou Novou Ves, Derfli, Vésky, Míkovice a Částkov s Kelníky. (Zdeněk Pokluda, Hrad a panství Uherský Ostroh. Slovácko XXXV/1993, s. 164 – 165; údaje ke všem bratřím podle: Zdeněk Pokluda, Páni z Kunovic. In: Kunovice v proměnách času. Kunovice 1996, s. 261.) 97 3.12. 98 Trávnický mlýn byl napájen strouhou z Olšavy a byl situován jihozápadně od města. Později zde byla koželužna. V roce 1919 byl při regulaci řeky zbourán. (Uherský Brod, pozn. 218, s. 320.) 99 Groše bílé, albi denarii. Zde a v dalším textu nahrazena původní zkratka alb. za ekvivalent bílý. Groše bílé byly raženy jen po určitou dobu roku 1547 a potom až od roku 1576. Jeden tolar se dal směnit za 30 grošů bílých. 100 Zkusil jako pes. 101 Štěpán Dobó (kolem 1500 – 1572) byl královským hejtmanem a zemským hodnostářem. Od Habsburků získal početné statky a byl jmenován sedmihradským vévodou. V roce 1566, když se sultán chystal na Vídeň, zabezpečoval okolí Rábu. Upadl v podezření, že se spolu s dalšími šlechtici spolčil proti císaři s klikou kolem Jana Zikmunda Zápolského. Maxmilián I. jej proto nechal zatknout a uvěznit. Když se obvinění ukázalo jako liché, byl v roce 1572 propuštěn, avšak záhy zemřel. Kol. aut., Slovensko. 1. Dejiny. Bratislava 1978, s. 328; Slovenský biografický slovník. I. A-D. Martin 1986, s. 478.
f. 5b. Tehož léta 1552 Turek Temešvár103 vzal, pan Lučanský z jedním vlaským pánem, Kiš Kampo jménem, hejtmani byli. Jim se Turek sedmkrát přísahú zavázal, že jich svobodně propustí, a potom, když jeli z zámku ven, lid na ně pustil a jich mordoval. Tak pan Lučanský raněn i jat, Kis Kampo pak skrz všecky nepřátely se probil a ujel. V noci mezi pastýře přijel, jsúc ustalý, a tu u ohně sobě i koni odpočinúti chtěl, i odění s sebe zložil, a tu od pastýřů za Nagi Falú jedúc od Makova104 k Temešváru za řekú Maruší105 jest zamordován. 102
Text v závorce připsán později. Zápis ještě pokračuje, ale je odřezán – snad schází poslední řádek. Tyto údaje jsou obtížně čitelné a neúplné. Obnovené boje byly důsledkem Ferdinandovy snahy využít momentálního zaneprázdnění Turků problémy na východě jejich rozsáhlého impéria. Jiří Utěšinovič, regent Jana Zikmunda Zápolského, snažící se o sjednocení Uher pod vládou tohoto rodu, byl zklamán vývojem, když sultánova „pomoc“ Zápolskému byla ve skutečnosti motivována snahou po rozšíření vlastního vlivu a samotnému vazalskému sedmihradskému knížectví hrozila proměna v turecký pašalik. Proto se nakonec pokusil o sjednání dohody s Ferdinandem, která by znamenala postoupení Sedmihradska i se Zátisím Ferdinandovi za adekvátní náhradu Zápolskému. Přes počáteční odpor Isabely došlo v roce 1551 k dohodě. Isabela se i se synem vzdala veškerých nároků na Uhry a Sedmihradsko a Ferdinand udělil Zikmundovi a jeho mužským dědicům vévodství opolské a ratibořské a roční rentu 25 000 dukátů. Královna poté opustila Sedmihradsko a Utěšinovič si podržel správu země jakožto Ferdinandův místodržící a kromě něj zde zůstal vlivný velitel císařského vojska generál Jan Castaldo. Tyto změny vyprovokovaly Turky k opětovnému zahájení bojů, přerušených pětiletým příměřím, které jim v důsledku přinesly další územní zisky. Turecké úspěchy umožnily vnitřní rozpory na straně protivníka. Mezi Castaldem a Utěšinovičem totiž záhy vznikly roztržky a Castaldo Utěšinoviče dokonce obvinil z tajného vyjednávání s Turky a po Ferdinandově souhlase jej nechal úkladně zavraždit. Stalo se tak necelý půlrok po dohodě, tak slibné pro budoucnost Uher a Sedmihradska. Ferdinandův vliv se zde začal záhy hroutit (což také ještě umocnil pozdější návrat Isabely, nespokojené s vykázaným údělem). V této době tedy došlo k popisovaným ziskům Turků, kteří směřovali útoky směrem k řece Iplu. Na strmém kopci stojící hrad Drégely (slovensky Drégeľ) byl toho času nejsilněji opevněným obranným bodem proti Turkům v této oblasti. Nacházel se jihovýchodně od města Šahy na protějším břehu Iplu. 6. června 1552 se stal cílem útoku 10 000 Turků, kterým se bránila nepatrná 150 členná posádka pod vedením György Szondyho (Jiřího Šuchy, pocházejícího z turčanského zemanského rodu). Čtyřdenní boj skončil smrtí všech obránců, kteří odmítli nabídku čestného odchodu, a zničením hradu. Po dobytí Drégelu Turci už bez větších obtíží obsadili i ostatní jmenovaná města v Poiplí: Gyarmat (slov. Ďarmoty), Szécsény (slov. Sečany) a také Šahy s opevněným klášterem, Bujak a Hollókö. K otevřené bitvě tehdy došlo (10.8.) u vesničky Plášťovce, ve které byl rakouský velitel z Rábu a hlavní velitel vojsk v této oblasti Erasmus Teuffel v čele špatně organizovaného žoldnéřského vojska krutě poražen budínským Ali pašou. Samotný Teuffel byl zajat a skončil v Cařihradě, kde byl na sultánův rozkaz vbit na kůl a potom zašit do pytle a utopen. Kromě něj skončilo v zajetí 4 000 královských vojáků. Turci, kteří takto rozbili celou obrannou linii v povodí Iplu, zde potom v letech 1552 – 1553 vytvořili jako územní jednotku tzv. sečanský sandžak, s nímž později sousedil i fiľakovský sandžak. Potom mezi 11.9. a 18.10. 1552 spojené armády (o počtu asi 40 – 50 000 vojáků) vezíra Ahmeta a pašy Aliho útočily na město a hrad Jager (Eger). Když turecké armády během léta obsadily uvedené pomezní pevnosti, vzrostl význam tohoto města. Hejtman pevnosti Štěpán Dobó se s asi 2 000 obránci, včetně sedláků z okolí i žen („ženy od Jageru“), v hrdinném boji úspěšně ubránil proti obrovské přesile. Jager byl zachráněn, neodolal až útoku z roku 1596 a v tureckém držení potom zůstal až do roku 1687. Obrana Jageru v roce 1552 našla odraz i v pověstech. Bránící se před útokem údajně posilnili místním červeným vínem zvaným egri bikavér (jagerská býčí krev), které jim prý stékalo po bradách a na nepřítele dělalo dojem posilnění pitím krve býků, a tím je zastrašilo. (Dvořák, s. 425 – 428; Vojtech Kopčan, Turecké nebezpečenstvo a Slovensko. Bratislava 1986, s. 47 – 49, 53 – 54.) 103 Když císařské oddíly pod vedením generála Castalda na základě dohody mezi Isabelou Zápolskou a Ferdinandem vtáhly do Sedmihradska, reagovali na to Turci obsazením Banátu. V červnu 1552 překročili pod vedením Ahmeda pašy Dunaj a 28.6. začali s 16 000 muži obléhat Temešvár, který platil za jednu z nejpevnějších pevností. Město se statečně bránilo přesile až do 30. července, kdy se obránci pod vedením Štěpána Losonczyho vzdali (jeho hlavu poslal Ahmed paša sultánovi jakožto důkaz, že Temešvár padl). Spolu s velitelem byli pobiti i ostatní obránci. Ahmed paša údajně ještě 27. července vyzýval Losonczyho za záruku čestného odchodu, aby se vzdal. Zdali byl Temešvár po mohutném útoku dobyt, nebo se jednalo o nedodržení slibu volného odchodu, jsou mezi badateli rozdílné názory. Úspěch Turků byl ovlivněn mohutností celé vojenské akce, která směřovala jak do Banátu, tak i do Sedmihradska, jehož obyvatelstvo se ke Castaldovi stavělo chladně, přičemž si tento velitel nedokázal udržet ani dostatečný pořádek ve svém vojsku. (Dvořák, s. 427) 104 Makó, město v dnešním jihovýchodním Maďarsku.
Pro kteréhožto Kis Kampu nějaký Rác,106 přijmím Somolo z té vsi Nagi Falu, od Kereczeni Václava, toho času na Gyule107 kapitána, léta 1561 do vězení na Gyul zámek vzat a dlúhý čas u vězení tom držán byl. Já Jiřík Bartošek, toho času u Mezy Ference slúžíc, jemu sem chléb, maso i peníze tam na zámek nosíval, neb sem z pánem svým v jeho domě bejval a nám dobrú vůli činíval. Vzat jest pak byl pro tu příčinu, neb naň pravili, žeby on toho Kampu zabíti měl, ale jistými svědky naň toho prokázati nemohli (ač nevím, nebololi tak), neb 30 vybraných klisen z stáda svého a nemalú sumu peněz kapitánovi dal, neb bohatý byl, a tak se vězení sprostil.108
f. 6a 1553 v neděli před svatým Filipem a Jakubem109 zabit [jest Vác]lav, syn Pavla Žampacha, před domem [Marti]na Uhra, přijmím Sčávnického, tu kde […..] Kyčkova110 bydlí, od nějakeho Petra Uhra z […]. Potom Samuel Ahník, který měl jeho s[estru vla]stní, s tím Martinkem o tu vraždu k vyšším[u právu] dokládal a hrdla se jemu dosúdil, neb naň to p[roká]záno bylo, že ponúkal bíti, takž jeho před právem odprosil a on jemu odpustil, však pokutu nemalú dáti musil.111 Téhož 1553 léta ve čtvrtek, den památky Božího Těla112 zastřelen jest Matouš, maštaléř jeho milost pána Jetřicha z Kunovic. Týž den zabit jest Chmelík, též jeho milosti pána poddanej. A to se stalo před chalupami Martina Urbance na Předměs[tí], když panské víno šeňkoval.113 Potom jsú ti vražedlníci honěni, jeden z nich jest zabit, a
105
Rumunsky Mures, maďarsky Maros. Levostranný přítok Tisy. Vesnice Nagi Falu se nacházela zřejmě za současnou maďarsko-rumunskou hranicí, kterou jižně od Makova tvoří právě řeka Maruše. 106 Slovo Rác v maďarském prostředí znamenalo – Srb. 107 Gyula, město a významná protiturecká pevnost v jihovýchodním Maďarsku na břehu řeky Fehér-Körös. László (Ladislav) Kerecsényi (latinsky uváděn jako Querencius nebo Quercenius). Jako velitel Gyuly se neúspěšně bránil tureckému útoku v roce 1566 (f. 22a). Ladislav Kerecsényi nedlouho před obléháním Gyuly zakoupil panství Mikulov na Moravě. Toho si však neužil, když byl po zajetí usmrcen. Stejně tak brzy zemřel i jeho jediný syn Kryštof, a to bez mužských potomků. Mikulov tak připadl jako odúmrť císaři. Koupil jej posléze Adam z Dietrichštejna, jehož rodu patřil mikulovský zámek až do dvacátého století. (Kameníček (II), s. 296 – 297; Dvořák, s. 441.) 108 K tomuto Bartoškovu zápisu poznamenala grafoložka: „Napsal celou stránku najednou, projevuje se zde jeho typický rys, kdy na počátku textu více tlačí na pero, jak se snaží soustředit, jeho psaní se rozbíhá. Potom, v zápalu vyprávění, přestává působit sebekontrola, ubývá topornosti, písmo se uvolňuje a zrychluje, tlaku ubývá. Byl zaujat tím, co popisoval, protože to sám prožil a chtěl to předat dál.“ 109 30.4. 110 Moulík (III) uvádí vdova Kyčkova. Protože nyní část papíru se zápisem schází, toto prokázat nemůžeme. Jedná se o Zuzanu Kyčkovou (+ 1584, f. 66b). Podle označení Kyčkova, tedy bez náznaku důvěrnosti k příbuzné (matce) Bartoškovy druhé ženy Apolony, bychom se mohli domnívat, že tento zápis pochází od Jana Koudelky. Vzhledem k tomu, že Martin Kyčka přišel do Brodu až roku 1561 (f. 14b) a zemřel 1578 (f. 38a) se dá usuzovat, že zápis vznikl po tomto roce, nebo, pokud by pocházel od Bartoška, musel vzniknout (respektive být rozšířen o upřesňující údaj) ještě před jeho sňatkem s Apolonou v květnu 1582 (f. 54a). Sdělení však můžeme chápat i jako podpůrný argument pro hypotézu, že Bartošek do kroniky zapisoval mnohem dříve než od roku 1581. Toto sdělení je rovněž důležité i pro identifikaci domu samotného Bartoška (č.p. 133), kterým mohl být podle některých náznaků někdejší dům Šťávnického. 111 K tomuto neštěstí se v archivu města dochovalo několik svědectví a žaloba Samuela Ahníka k vyššímu právu. Martin Uher Šťávnický přišel ke svému domu ještě před zabitím Žampacha sám raněn (nevěděl od koho) a snad své zranění připisoval právě Václavovi (Vaňkovi) Žampachovi. Vykřikoval na něj „yšt, yšt, hala, hala“ (nebo podle jiných výpovědí „yšt, yšt, beštie, yšt, yšt, to jest, bij, bij“). Martinovi Uhrovi pomohl Petr, Zmeškalčin zeť, který přinesl i zbraně z Martinova domu. Žampach se dal zřejmě na útěk a patrně šel hledat útočiště u Ahníka. Svědek Pavel Hrdý o tom vypověděl, že poté, co slyšel před Martinovým domem křik a viděl ke svému domu přiběhnout Václava Žampacha, nabízel mu, aby u něj raději přenocoval. Ten ale šel dál až před dům pana Samuele (zřejmě Ahníka), kde byl v podloubí zraněn. Další svědek události, Jan Charvát, se potom ptal zraněného Václava Žampacha, kdo mu to udělal, ten pouze řekl, že Martina Uhra udeřil, ale neví, jestli jej zranil. Martin Uher byl následně zbit, zřejmě přáteli Žampachovými. Jak dokládá svědectví Jana Buršů a Martina Petráše, Jana Zpěváčka i zápis v Bartoškově kronice, tím, kdo Žampacha smrtelně zranil, byl právě tento Petr. Zabití Žampacha bylo přes to společným dílem Petra Zmeškalčina a Martina Uhra, který vybízel k útoku; oba byli také spolu po útoku viděni. (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský.) 112 1.6. 113 Tento Martin Urbanec byl později krutě popraven za krádež (viz f. 31b). Tam také hovoří o šenkování panského vína, které mělo být počátkem nevraživosti měšťanů vůči němu.
nějaký Běsek z jinými jsú zjímáni, a potom v outerý nejprv příští nějaký Matěj, syn Jíry Řehákova, před Brodem jest sťat. Téhož 1553 léta v středu před památkú svatého Jana Křtitele114 Němčané a Nivničané a jiní poddaní pana Jaroslava z Kunovic posekli tráv[y] na Jahodné, Březové115 a jiných gruntech dědičně k Brodu naležejících, neb sú to Brozané před 300 lety koupili s Korytn[ú] a Volenovy.116 A zvěda o tom měšťané brodští, že tráva posečena, jeho milosti pánu tužili.117 A jeho milost, pan Jetřich
f. 6b z města i odjinud své poddané vypravil, aby těch gruntů hájili, a tak bylo lidu vypraveno k samému tisíci, z vozy, na koněch i pěšky, a tu trávu posečenú což mohli pobrali a ostatek popálili. [Téhož 155]3 léta, den svatého Prokopa,118 pan Jaroslav z Kunovic obeslal k sobě Barati119 Petra Uhra do domu Václava Bartoše, a v tom nějakých slov nepříjemných Petr podal panu Jaroslavovi, očež se pán rozhněval a dobudúc rapíru kolmo naň uderyl, a by tu některých dobrých lidí nebylo, kteříž ho retovali, byl by hanebně zraněn a neb zabit, o což Petr seděl u vězení nemalý čas. Téhož léta pan Jan z Kunovic dal utratiti dvě ženy z Lúky, poddané své, proto, že jsú paní udělaly, aby uschla, že pokutú měchy napřísti musely, což se jest Švehlova na trápení vyznala i na druhú Pavla Bíleho ženu, a na tom jest i umřela. A potom jest spálena a Pavlova zaživa zahrabána.120 Téhož léta umřel jest Kašpar, mlynář trávnický, a pochován jest ve čtvrtek den svatého Tomáše.121 Téhož léta v pátek po svatém Tomáši122 umřel Václav Kubín v Habřicích a toho dne jest pochován. 1554 Jiřik Bartošků po svatodušním jarmarku123 s panem Zigmundem Kutovcem z Domažlic jel do Němec a byl u něho v Domažlicích až do svatého Michala.124 A po svatém Michale dovezen sem byl od něho do Norberčíku, který leží za bavorskými horami 6 mil od Řezna. A byl sem na stravě u Jiříka Prauna na rohu podle cisterny v hostinském domě.125 114
21.6. Dnes se nazývá Jahodné území ležící mezi Stráním a Březovou, patřící ke katastru obce Korytná (severně od Strání při cestě na Březovou.) Na místech, kde byla louka Březová (skrze niž vedla jedna z cest do Uher), byla na počátku 17. století založena stejnojmenná obec. Byla však záhy zničena Bošáčany, osobujícími si právo na příhraniční území. Zanedlouho však byla vybudována Nová Březová, stojící už v místech dnešní vesnice. Březová i Jahodná patřily v Bartoškově době k rozsáhlému pásu území táhnoucímu se od města až k hraničním hvozdům, zakoupeným roku 1325 s Volenovem a Korytnou. (Uherskohradišťsko (1982), s. 462 – 463, 532.) 116 Na f. 1b je přesnější datace. V roce 1553 od koupě uvedených vesnic ještě neuplynulo 300 let. 117 Tužit – naříkat, žalovat, stěžovat. 118 4.7. 119 Barati může být maďarské příjmení. V maďarštině toto slovo znamená přátelský, kamarádský. Barati Petr Uher byl zabit ve Fryštáku (?Hlohovci) Kristinem Trubinosem (f. 9b). 120 Obě ženy zřejmě měly nějaké spory se svou paní, která je potrestala výrobou pytlů. Poté, co paní pravděpodobně náhle zemřela, byla její smrt připisována uhranutí od těchto žen, které se na mučidlech ke všemu přiznaly. 121 21.12. 122 22. 12. 123 Letnice – neděle 13.5. 124 29. 9. 125 Snaha po identifikaci Norberčíku je zatím bezvýsledná. Podle Bartoškových údajů jsme vytipovali některé lokality. Šest mil je přibližně 45 km. Asi 30 km od Řezna se nachází městečko Nitenau. V úvahu by mohlo přicházet i město Neunburg vorm Wald, které se nacházelo na cestě z Čech do Norimberka (avšak od Řezna je vzdáleno asi 62 km). Podle Jiřího Pavelčíka se může jednat také o město Nabburg. Může být však správnější, když místo budeme hledat jihovýchodním směrem od Řezna, což lépe odpovídá určení „za Bavorskými horami“ (zřejmě je míněn Bayerischer Wald). Jmenované lokality sice leží na cestě z Domažlic do Norimberka, avšak za pohořím zvaným Oberpfälzer Wald. 115
f. 7a 1555 léta máje měsíce bylo téměř vždycky mokro, a př[ívaly?] velicí tak, že v Markrabství moravském znamenité [škody?] se staly: v Zlechově, nedaleko od Hradiště, stopilo se krav, ovec, sviní množství a jiných škod se tu zdělalo nemálo. V Petrově u Strážnice příval veliký byl tak, že po všecké vsi voda tekla a chalupy při bráně zbořila, vína v sklepích, v pivnicích spřevracela a jiných mnoho škod zdělala. A na mnoha místech, na vinohradech, na rolích, na lukách, na obilí těmi přívaly znamenité škody se staly. A téměř když koli déšť pršel, vždycky bylo hřímaní, blýskaní a hromobití, že na mnoha místech hrom lidi zbil, i vypálil. A povětří veliké v Brodě znamenité škody na stavení zdělalo, krovy z domů ztrhalo a rámů126 několik zbořilo. 1555 Petra Novákova z Vlčnova zabili pod Kojiny127 za Habřici a vzali od něho několik zlatých. Téhož léta zabit jeden člověk z Dolní Němčí a druhý posekán, a pobrali jim několik zlatých a nevědí, kdo to udělal. Téhož léta oženil se urozený vladyka pan Vilím Hřivín128 a pojal sobě za manželku dceru pana Jiříka Vlachovského.129 A bylo veselí svadební zde v Brodě u Václava Bartoše v pondělí a v outerý před Božím vstúpení.130
f. 7b [15]55, v sobotu před svatým Duchem,131 tak asi 1 ½ hodiny před večerem132 133 u Mikuláše Matuškova, když slad sušili v sladovni, zapál[i]lo se, že krov hořel a oheň nad vrch byl vyšel.
126
Snad barvířské rámy, na nichž se sušilo sukno. Pod Kojiny – jedna z tratí staré vlčnovské plužiny, nachází se mezi dnešními vlčnovskými vinohrady a cestou na Uherský Brod. 128 Hřivínové patřili ke starým moravským rytířským rodům, původně sídlili kolem Bučovic. Odtud pocházející Hřivín z Roštínek získal ve 14. stol. ves Blatný Újezd, který se na dlouhou dobu stal majetkem rodiny, jež se potom psala podle tohoto Újezda, později zvaného Hřivínův, a sídlila zde až do konce 15. století, kdy Vilém Hřivín z Újezda vesnici prodal. V 16. století Hřivínové drželi pouze drobné feudální statky nebo neměli vůbec žádné. V Uherském Brodě nějaký čas pobýval Václav Hřivín (+1524) a také jeho bratr Markvart (+ asi 1552). Ten měl kromě nemanželského Vaňka (Václava) i syna Viléma, kterého uvádí Bartošek. Zatímco otec Markvart žil, podobně jako jiní podobně zchudlí šlechtici, z výtěžků nemovitostí ve městě či drobných zemědělských dvorů ve vsích, Vilémovi se dařilo lépe. Roku 1556 mu patřil Těšov, který potom roku 1569 vyměnil s Jetřichem z Kunovic za Částkov. Ten držel i jeho syn Václav až do své smrti roku 1608. (Paprocký, CXX; Pilnáček, s. 54; Uherskohradišťsko, s. 696; Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 219.) 129 Starý moravský rod pocházející z Vlachovic u Valašských Klobouk. Jiřík (+ 1562) byl bratrem Zikmunda Vlachovského (f. 11a). Po svém otci držel Újezdec a Bohuslavice. Tyto vesnice později postoupil bratru Václavovi a za to od něj získal Těšov a Polichno. Újezdec posléze opět získal kolem roku 1544 jako dědictví po dalším bratru Petrovi. Jeho majetková situace se na sklonku života postupně zhoršovala. Tak přišel o Polichno (získal je Zikmund) a samotný Těšov někdy mezi lety 1554 – 1556 předal Vilému Hřivínovi, po jeho smrti pro tíhu závazků prodali Jiříkovi synové i Újezdec. (Zdeněk Pokluda, Tvrze na Zlínsku. Zlínsko od minulosti k současnosti. 12/1993, s. 238 – 239.) 130 20. a 21.5. 131 1.6. 132 V kronice je užíván starší způsob počítání času. Den se dělil na 24 hodin, jejichž počítání začínalo se západem Slunce. Protože doba jeho západu se během roku mění, bývaly hodiny seřizovány, když se začátek první hodiny odchyloval od západu Slunce více jak o ¼ hodiny. Tyto tzv. vlaššské hodiny, počítané podle celého orloje, se přes alpské země rozšířily i do českých zemí a byly u nás nazývány hodinami českými. Toto počítání postupně vytlačily hodiny německé, které jsou v kronice použity pouze na f. 16b. Podle nich se den dělil na 12 hodin, počínaje půlnocí a polednem. 133 v 18.30 hod. 127
1555 v středu v noci na čtvrtek před svatým Duchem134 stalo se v Hranicích, že muž ženu svú zabil a na 12 kusů ji rozřezal a po stěně na hřebících rozvěšel, a byla těhotná, jížto bylo jméno Eva. Potom byl kleštěmi trhán a do kola vpleten. 1555 v středu před svatým Prokopem135 voda veliká byla u Brodu Uherského tak, že všecky mosty pobrala, v Provazní ulici téměř v každých chalupách byla, u Švicha136 v síni, v světnici, u Bulače137 okny do světnice se lila, na Kapráskových chalupách na té kolni až na třetí šár138 dosíhala, sladovni Boršického, tu, kde zahrada jest, zbořila, stodolu Janka Provazníka zbořila, u mlýna dříví, valy etc. pobrala, i jinde sena v kopách, ječmeny, konopě, trávníky všecky, i Prymusovskú lúku, Mišky,139 i na Orlovské lúce přikryla, v humních habřických až po ten člpek140 byla. A to v náhle přišla z přívalu velikého asi 1 ½ hodiny. A to se stalo okolo 20 hodiny,141 a člověk jeden z Těšova utonul, včel ve vsech mnoho úlů pobrala. 1555 v středu po svaté Martě142 spadly krúpy u Brodu Uherského a škodu na vinohradech učinily.
f. 8a 1555 v pondělí před svatým Jiljím143 umřel jest urozený [pán] Arkleb z Kunovic v Vídni, toho času pán v Ostrov[ě]144 a pochován jest u svatého Štěpána v kostele v středu [před] svatým Jiljím.145 1555 v pondělí před svatým Křížem146 oženil se Matěj, syn Mikuláše Orla, a pojal sobě za manželku Alžbětu, dceru Loskotovu. 1555 téhož léta o svatém Václavě147 jel sem J. Barto. z Norberčíku do Normberku a tam sem byl u mistra Georgiusa Sellae v škole při kostele svatého Vavřince.148 {1556 léta Siget zámek Turek oblehl a Horvat Marek kapitánem jsúc jest jej obdržel.}149 1556 ve čtvrtek po Velkonoci150 vyhořelo v Nivnici 56 domů.
134
z 29. na 30.5. 3.7. 136 Místo, kde bydlel Švich, se patrně nacházelo někde na okraji Předměstí, jak je patrno i ze zápisu o Urbancových zločinech a jeho popravě (f. 31b a 32b). V zápisu o povodni se myslí patrně Jan Švich, který byl roku 1573 již mrtev. 137 V roce 1573 se připomíná Pavel Bulač (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský). V sirotčí knize je Pavel uveden jako zemřelý roku 1584 (Registra zápisové poručenství města Brodu Uherského LXVI; Knihovna Jana Kučery, M.J.A.K. v Uh. Brodě, sign. HF 445, stará sign. Bu 920/1241, f. 114). Jak je z textu tohoto dokumentu patrné, za Bulačem mohlo být i topografické vymezení, které zřejmě odpovídalo umístění Bulačových nemovitostí. 138 Slovo šár mohlo znamenat buď řadu cihel nebo také došků, šindelů či střešních tašek. V tomto případě se zřejmě jednalo o zdivo. 139 Moravský markrabě a pozdější císař Karel daroval 25.4. 1338 místním dominikánům louku, do té doby patřící k zeměpanskému hradu v Uherském Brodě. Tato louka se později nazývala Vazová (na ni upomíná dnes ulice v průmyslové zóně při ústí Vlčnovské ulice), ale v Bartoškově době se jí ještě říkalo Mišky – od toho, že kdysi patřila mnichům. (Srov. Sobotík, pozn. 12, s. 137.) 140 Mohlo se jednat o práh, kopec, vrch, vyvýšeninu. 141 16.00 hod. 142 31.7. 143 26.8. 144 Moulík (III) uvádí pán Vostrovský. 145 28.8. 146 9.9. 147 sobota 28.9. 148 Tento starobylý kostel se stal po roce 1525 evangelickým (Norimberk jako svobodné říšské město byl nezávislým na bavorské katolické moci) a kázal zde třeba známý teolog Andreas Osiander. 149 Odstavec psán dodatečně. Siget (Szigetvár), důležitá pevnost v jižním Maďarsku. Byla terčem sultánova útoku v roce 1556 a zvláště 1566. Maďarská podoba jména velitele je Horváth Stancsics Márk. (Srov. Vojtech Kopčan, Turecké nebezpečenstvo a Slovensko. Bratislava 1986, s. 53.) 150 čtvrtek 9.4. 135
1556 po svatém Duše a před svatú Trojicí151 vyhořel Kroměříž v rynku, po té straně, kde jest Vašek Mertlů.152 1556 umřel jest urozený pán, pan Jan z Žerotína a na Strážnici.153 1556 před svatú Margetú154 páni Hradištčané pro žhářství dali upéci na rožnech čtyry osoby, jednu ženu z Dolní Němčí i s synem.
f. 8b [1]556 po svatém Jakubě,155 ten pondělí a v outerý muštrováni jsú rejtaři u Strážnice, a pan Karel z Žerotína byl nejvyšším,156 potom táhli do Uher a dobyli Babuče a Korytnej.157 Toho čisu [sic] seděl na rathúze Jakub Škrle158 u vězení, neb jest dán byl od jeho milosti pána Jetřicha z Kunovic v pátek před svatú Margetú,159 a potom na žádost pana kanclíře českého a pana Karla z Žerotína z toho vězení propuštěn.160 151
Letnice – 24.5., Sv. Trojice – 31.5. Rozsah požáru nedovedeme určit. František Václav Peřinka (Dějiny města Kroměříže I, Kroměříž 1913, s. 156) na základě pramenů udává tři domy, avšak soudí, že jich ve skutečnosti bylo více. 153 Tento Jan měl bratry Bartoloměje a Karla. (Společně zakoupili v roce Břeclav, kterou si ponechal Bartoloměj, otec na f. 54a zmiňovaného Jana, jehož syn Ladislav Velen se výrazně zapsal do protihabsburského povstání a bojů za třicetileté války. Karlovi pak připadl Fulnek.) Jan jakožto nejstarší zdědil po otci strážnické panství, za manželku měl Johanku z Pernštejna, která však brzy zemřela. Oženil se podruhé s Johankou z Lipého, která mu dala syna Bernarta. Jan zastával úřad nejvyššího komorníka olomouckého od roku 1532 až do roku 1554, kdy se tohoto postu pro nemoc vzdal. Onemocnění jej v závěru života skutečně trápilo. V roce 1554 se omlouval z účasti na svatbě, že „ode dvou let více leží než chodí“ a že ho „sluhové nejvíce nosí na stolici“. Zanechal po sobě syna Bernarta, který zemřel již roku 1568 ve věku pouhých 27 let (f. 24a). Strážnice potom připadla Janovým bratrům. (František Dvorský, Strážnický okres. In: Vlastivěda moravská. Brno 1914, s. 183 – 219; Ottův slovník naučný, XXVII, s. 818.) 154 13.7. 155 25.7. 156 Mustrunk byla přehlídka vojska, která měla ověřit jeho početnost a výzbroj. Bylo to důležité jak pro zjištění reálné bojové připravenosti, tak i pro poskytnutí finančních prostředků, v tomto případě ze zemské pokladny. V jednotlivých krajích byla určena místa mustrování, zpravidla u královských měst. V kraji vymezeném od řeky Dřevnice směrem na jih to byly Sudoměřice u Strážnice. Mustrunk znamenal velkou zátěž pro okolí, kde při velké koncentraci vojáků, kterými byli často žoldáci z ciziny, docházelo k rabování i jiným zločinům. Strážnice byla při zmiňovaném tažení společným shromaždištěm pro vojska z Čech a Moravy. Karel ze Žerotína (+ 1560) velel spojeným česko-moravským jezdcům (rejtarům), velitelem pěšího moravského vojska byl Julius z Hardeka. (Dvořák, s. 428 – 429.) 157 Toto tažení vedl Ferdinand, syn krále Ferdinanda II., jenž je znám svým sňatkem s měšťanskou dcerou Filipinou Welserovou. Tažení bylo součástí od roku 1551 obnovené turecké války. 15. dubna 1556 se v Praze sešel za přítomnosti krále generální sněm, který schválil peněžitou i vojenskou pomoc, to bylo následně schváleno i na Moravě (31.5.). Jan z Kunovic se přihlásil za „musterhera“. Již od 24.5. obléhal budínský paša Ali město Siget, jež se statečně bránilo. Obráncům v nepatrném počtu asi 800 mužů se vydalo na pomoc asi 7000 vojáků z Chorvatska a Štýrska, kteří přitáhli k Baboči (Babócsa, město v jihozápadním Maďarsku, asi 40 km západně od Sigetu), pevnosti naopak obsazené Turky, a očekávali, že Turci obléhající Siget přitáhnou Baboči na pomoc. To se také stalo a 24.7. se u Baboče strhla bitva, v níž však bylo císařské vojsko poraženo a stáhlo se v očekávání posil, se kterými měl přitáhnout arcikníže Ferdinand. Ten se dostavil s 9000 muži (mezi nimiž byli i Moravané, včetně Karla ze Žerotína, se 1400 jezdci z Čech, Moravy a Slezska, kteří u Strážnice vstoupili na uherské území a kolem Šoproně a přes pohoří Bakony doputovali na místa bojů). Když Turci viděli, jak velké vojsko táhne, upustili od obléhání Sigetu a stáhli se do Pětikostelí. V této situaci se Ferdinand rozhodl pro dobývání blízké pevnosti v tureckém držení, Korytnej (Korotna), která neodolala útoku Sforza Pallaviciniho dne 13. září. To způsobilo, že Turci opustili všechny pevnosti v okolí Sigetu, včetně Baboče. Dne 25. 9. byl vyslán Mikuláš Zrinský spolu s Karlem ze Žerotína se zásobami do Sigetu a úspěšně se vrátili. Pro Turky byl pokus o zisk Sigetu podobným neúspěchem, jako před časem snaha dobýt Jager. (Dvořák, s. 428 – 429; Kameníček (II), s. 278 – 281.) 158 Jakub Škrle byl uherskobrodským mlynářem. V SOkA (AM UB, i.č. 156, sign. Rkp. 100, s. 95) je zápis o smlouvě mezi Jakubem Škrle a jeho synem Martinem z roku 1556. Jakub prodal Martinovi polovinu mlýna Bajovce se vším příslušenstvím za 300 zl. Druhou polovinu mlýna si nechává Jakub Škrle v užívání. Tento mlýn v roce 1576 prodal městu Matyáš Škrle (viz f. 36a). 152
1556 v středu před svatým Petrem a Pavlem161 počali v Brodě rathúz starý bořiti. 1556 léta já Jiřík Bartoš162 byl sem v Norberce na učení a by[l] sem na stravě u mistra školního při faře svatého Vavřince, řečeného Georgius Sella. Téhož léta, když sem tam byl, na podzim zjevila se kometa veliká a trvala asi za čtyry neděle.163 1557 léta byla ouroda jablek veliká v Markrabství moravském na všecky strany tak, že při Brodě Uherském na Lysej hoře dali s polovice zbírati, aby jeden měch hospodáři domů a sobě druhý přinesl, a po Velkonoci dávali měch po 12 denárech a jinde po 7 denárech bílých.164 1557 v neděli Jubilate,165 po šestnácté hodině166 při Brodě spadl příval veliký s krúpami.
f. 9a 1557 léta o svatých Třech králích167 přijel sem z Norberku [sic] domů a byl sem doma, až se psalo 59, do svaté Margety.168 1557 léta arcikníže Matyáš, syn Maximiliána, toho jména druhého císaře, narozen ounora měsíce.169 1557 léta stalo se v jarmark, který bývá tejden před svatým Duchem.170 Jan Špalda, jsúc toho času rychtářem, dal do vězení pachole z Ostravy,171 Jana, syna Měrkova, proto, že jest měl nějaké peníze při sobě. I chtěl se dověděti, kde by jich nabral, a seděl nekolik dní v kázní, i pravil, že má 1 sto zl. u Hradiště schovaných. Žádal rychtáře, aby ho propustil, že peníze vezme a přinese je panu rychtáři. Rychtář ho z vězení propustil, a on šel a vzav ty peníze, přinesl je a dal rychtáři, a bylo té sumy 107 zl. I dal jest mu byl nětco z té sumy na pivo, a on jdúc do šerhovně172 vězně a šerhy ctil. A v tom přišla novina, že takové peníze novoměstskému třitcátnemu173 pokradl, neb se toho tenž jistý třidtcátný [sic] dověděl, že tu sedí. I tak jest v kázní zdržán a před památkú 159
10.7. Patrně bude správné spojovat pobyt Jakuba Škrle ve vězení s mustrováním rejtarů u Strážnice uvedeným v předchozím zápise. O důvodech jeho uvěznění a stejně tak i o zájmu vysoce postavených mužů o jeho osobu se můžeme jen dohadovat. 161 24.6. 162 Pisatel používá jak Bartoš, tak Bartošek – toto častěji. 163 V roce 1556 byla velmi zřetelně viditelná kometa Fabricius, která se stala podnětem pro Tadeáše Hájka z Hájku ke spisu Vypsání s vyznamenáním jedné i druhé kométy, kteréž vidíny byly března a dubna měsícuóv léta tohoto MDLVI. (knihopis 2865). Jak Hájkův spis uvádí, zjev byl pozorován na jaře. V přísluní se tato kometa nacházela 22.4., nejjasnější na obloze byla 14. března. Bartoškova „kometa veliká“ se však objevila na podzim. Pokud u něj nedošlo k omylu, což je vzhledem k osobnímu prožitku nepravděpodobné, mohla to být i stejná kometa, kterou popisuje Hájek, ovšem při vzdalování se od Slunce. Jiná velká komenta v roce 1556 pozorována nebyla, další jasná se objevila až následujícího roku na podzim. 164 Denár bílý byla teoreticky 1/6 groše bílého, ve skutečnosti jeho 1/7. 165 9.5. 166 po 11.30 hod. 167 6.1. 168 13.7. 169 přesněji 24.2. 170 Letnice – neděle 6.6. 171 Snad tento mladík skutečně pocházel z Ostravy, i přes poměrně velkou vzdálenost obou míst. Zde bychom spíše předpokládali podobně nazývaný Uherský Ostroh (Ostrov). Neobvyklé pojmenování zmátlo i autora dominikánské kroniky Metoděje Daňka, který informaci převzal z Bartoškovy kroniky. Ten na počátku sice píše „...iuvenis ostraviensis“, avšak vzápětí uvádí název pozměněný „...illud patibulum dictum est Ostrowska.“ 172 Šerhovna = šatlava, vězení. 173 Výběrčí daně, třicátku (tricesima, maď. harmincz). V Uhrách byl třicátek synonymem pro clo, které představovalo jednu třicetinu ceny zboží. Třicátek byl jedním ze zdrojů královských příjmů. Třicátný se stalo někdy i příjmením, jako v Uherském Brodě, kde v bloku domů, dělících obě náměstí proti vyústění Hradišťské ulice, bydlel Joachim Třicátný (č.p. 67, SOkA, Sbírky UB, Domy; Joachim Třicátný je i v seznamu měšťanů z roku 1599 („Consignation der im Jahren 1599 in der Stadt Hung. Brod existirten Bürgern“, SOkA, AM UB, i.č. 453, sign. UB-I-6). V případě kronikářova zápisu se však spíše jedná o označení funkce dotyčného. 160
Božího Těla174 na nové kamenné šibenice, na kteréž ještě žádný byl nevisel, pověšen, protož jí dáno bylo jméno Ostravsk[á].
f. 9b [L]éta 1557 v sobotu před památkú svatého Jana Křtitele,175 zlit jest zvon v Brodě Uherském, váží 26 centnýřů,176 3 kameny a 4 funty,177 za ouřadu toho času pana Matěje Lysého, pana Martina Němčanského, pana Matěje Hlaváče, pana Václava Bartoška, pana Jana Boršického, pana Matěje Mašatlíka, pana Pavla Světizuba,178 Jana Zlatníka, Beňka Salaše, Petra Mravence, Jana Málka, Mikuláše Nesyta a pana Pavla Prymusa, písaře městckého, pana Jana Špaldy, rychtáře. Dáno od díla i za měď 117 zl., 9 gr., 3 denáry. A ten jest u kláštera na věži. Mistr toho díla Filip Konvář z Vyškova. Léta 1557 v pondělí před svatým Janem Křtitelem179 oženil se Jiřík Jurec a pojal sobě Margetu, dceru neboštíka Petra Uhra Barathyho, kteréhož Kristin Trubinos Fryštáku180 z nějaké181 příčiny od téhož Petra sobě dané zabil. Téhož léta po svatém Bartoloměji182 ten čvrtek povětří veliké, příval i krúpy tak, že vinohrady potlúkly na Strážnicku, i jinde škodu znamenitú udělaly, a toho léta byly kyselé vína. Téhož léta v pátek před svatým Lukášem183 zbláznil se Martin Hanzlů, a když lidé ze zboru šli, nahý běžel k Krčmovům. A málo prve před tím přivedli z Čech Pavla, syna Ondráčkova, a ten jest velmi bláznil a lál otci i každému. Téměř v ty časy též bláznil Vlastník.184
f. 10a Téhož léta, ve čtvrtek po svatého Pavla na víru Obrácení,185 oběšen jest Jaku[b] Hořinka proto, že slúžíc u jeho milosti pana Jetřicha z Kunovic [a]186 na Brodě Uherském ušel bez opovědi a vzal dvě ručnice. Téhož léta o masopustě v městě Olomoci [sic] stala se búřka nemalá mezi čeledí vandrovnú a staršími o kněží pod obojí spůsobú, potom jich utratiti dali nekolik osob.187 174
17.6. 19.6. 176 Zkratku v textu rozepisujeme jako centnýř (ne jako obvyklejší centnéř) vzhledem k Bartoškově psaní na f. 31a. 177 1 centnéř = 100 liber = 56 kg; 1 kámen = 1/5 centnéře; 1 funt (pfunt) = 1 libra = 560 g = 32 lotů. Výrobek tedy vážil asi 1492 kg. Zvon byl spolu se zvonem dalším, odlitým stejným mistrem v roce 1573, přelit již roku 1631. Více ke zvonům ve městě: Vilibald Růžička, Historie uherskobrodských zvonů. In: Památník Musea J.A. Komenského v Uherském Brodě. Uherský Brod 1948, s. 121 – 141. 178 Jako dům „Světizubovský“ byl označován dům s pozdějším č.p. 111 (nyní je zde budova České pošty na roku Tkalcovské ulice). Na dolním náměstí potom patřil Matěji Světizubovi a jeho manželce Margetě dům č.p. 138 (dnes budova Komerční banky), který koupil roku 1602 Jan Chomút. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 309, 376.) 179 21.6. 180 Schází předložka v. Lokalita Fryšták může být i v tomto případě totožná se slovenským Hlohovcem, vyloučit však nelze ani stávající obec Fryšták. Jméno Trubinos zřejmě nebylo výjimečné, např. v Drahotuších byl v 1545 purkmistrem Václav Trubinos. Srov. Kronika Podolských, s. 15. 181 V rukopise patrně omylem: z neejaké. 182 26.8. 183 15.10. 184 Patrně se jedná o jméno (vlastník může být i syn bratrance nebo sestřenice jednoho z rodičů). 185 27.1. 186 Toto doplnění je pouze hypotetické, a nemuselo nutně být na dnes scházejícím okraji papíru. 187 V královském městě Olomouci, které bylo navíc sídlem moravského biskupa, docházelo v 16. století často ke konfliktům o náboženství, vzhledem k rostoucí nekatolické většině obyvatelstva, které se domáhalo svobody náboženství. Město musel opustit luteránsky zaměřený kanovník a farář Jan Kyncl a stejně tak byl potom umlčen i podobně orientovaný mladý farář v kostele sv. Blažeje Martin Adler. Právě úsilí biskupa Marka Kuena i panovníka odstranit tohoto charismatického kněze vzbudilo pobouření. Lidé útočili na domy kanovníků i faru u sv. Mořice, vylepovali hanlivé nápisy a zpívali protikněžské písně. Adler takto podpořen měšťany se odmítl podrobit výpovědi z farářského úřadu a nerespektoval ani předvolání ke královskému dvoru. Z tohoto důvodu byl v prosinci 1557 vydán královský mandát, kterým byl vypovězen ze země. To vyvolalo bouře a 25.1. 1558 175
Téhož léta v pondělí před Hromnicemi188 vdala se Lida, Krčmovej dcera, za Jiříka Lepšenku. Léta Páně 1558 v pondělí po Devítníku189 oženil se urozený pán, pan Smil Bilík z Kornic a na Veselí190 a pojal sobě dceru neboštíka pana Pavla etc. a na Napajedlí[ch].191 Tehož léta ve štvrtek před svatým Řehořem192 Martin Hrabáček, pvazník [sic], zabil jest manželku svú Margetu, dceru Hanzle, provazníka, v domě svém, který jest před hradištckú bránú města Brodu Uherského. [1]558 léta v pondělí po Provodní neděli193 Martin Segeš Hrbatý194 a Petruska hned v týden umřeli.
f. 10b 1558 Ve čtvrtek před svatú Maří Magdalenú195 vyhořel Vracov za Bzencem. Téhož léta v sobotu po svatém Jiljí196 zabili lúpežníci Martina Rušečníka z Strážnice,197 když jel s Klobúk, na tom lese, jenž slove Trojkov. A přivezen v neděli do Brodu a tu jest i pochován. Téhož léta v středu po svatém Františku,198 tak asi o nešpořích, pršel déšť a zahřmělo velmi několikrát a pršely krúpy. Téhož léta, na den Nanebevstúpení Christa Pána199jedli sme jahody travné zralé, jak má bejti.
f. 11a Léta Páně 1559 {Ferdinandus, uherský, český král, 24. dne února měsíce za císaře volen.}200
zaútočil rozlícený lid na městskou radnici, kde se strhla krvavá šarvátka, při níž přišlo několik lidí o život. Po pacifikaci povstání byli tři z útočníků sťati a jiní uvězněni nebo vypovězeni z markrabství. Všechny kostely, kde byli luteránští kněží, byly obsazeny duchovními katolickými. To však postup luterství ve městě nezastavilo. 188 31.1. 189 7.2. 190 Starobylá rodina z Kornic (v knížectví Opolském) se dělila na více větví, mezi nimiž figuruje i příjmení Bělík (Bilík). Otec Smila Bilíka Hynek byl činný v zemské politice a podílel se kupř. na přípravě Zřízení Markrabství moravského. 191 Pavel ze Žerotína měl za manželku Elišku z Kunovic, dceru Jana z Kunovic (Paprocký, LXXXXIIII). Z jejich manželství pocházel mj. i Fridrich ze Žerotína, v letech 1594 – 1598 moravský zemský hejtman (f. 20a). Podle Zdeňka Pokludy (Tvrze na Zlínsku. Zlínsko od minulosti k současnosti. 12/1993, s. 227) se manželka Smila Bilíka jmenovala Eliška. 192 10.3. 193 18.4. 194 Již roku 1492 je zmínka o uherskobrodském měšťanovi jménem Segeš, který je uváděn jako starousedlík a majitel hostince na náměstí. V roce 1532 je uváděn Václav Segeš (jako již zemřelý) a později Jan a Pavel Segešovi. Jana zmiňuje i naše kronika, když v roce 1563 zemřel (f. 16b, viz tamní poznámka k Janovi). Pavel žil ještě v roce 1573. Martin Segeš Hrbatý je uváděn roku 1551 (Vyskočil, s. 19 – 20, 63 – 66). Bartoškem uvádění příslušníci rodu Segešů patří do širšího příbuzenstva J.A. Komenského, ale nejsou jeho přímými předky. Jan Segeš, fojt v Komni, se totiž z Brodu vystěhoval asi v roce 1530 a někdy v letech 1564 – 1568 se do města zase navrátil. Tento Jan byl otcem Komenského otce Martina Segeše. (Vyskočil, s. 66.) 195 21.7. 196 3.9. 197 Původně v Strážnici, dodatečně přepsáno. 198 5.10. 199 19.5.
V neděli druhú v postě201 bylo blýskaní a hřímaní veliké. V sobotu před nedělí Oculi202 muštrováno bylo 218 koní rejtarů u Brodu. A potom usekali Jana Baštu, souseda Brodského, a vlamajíc se do domu, peníze jemu pobrali, a proto jest jeden sťat. Týž den umřel Matějek Lysý, súkeník, který primátorem bejval, a pochován jest v neděli. Před nedělí Květnú203 umřel jest pan Zigmund Vlachovský204 a pochován jest v pondělí po neděli Květné.205 V sobotu druhú po Velkonoci, tejden před svatým Jiřím,206 byl mráz veliký tak, že byl led na tiché vodě na prst stlúšči a v neděli sníh pršel a v noci byl mráz. A již se rži metaly,207 na ovoci i na vinohradech velká se škoda stala téměř na vše strany. Téhož léta bydliv já Jiřík Bartošek v Starých Hradích208 od času svaté Margety,209 potom sem jel do Dobrotína210 na jarmark, který bejvá o svatém Jiří.211 212
f. 11b 1559 V outerý den svatého Marka213 pršel sníh v noci na středu a byl mráz veliký, tak že na prst tlúšči byl led v kadečkách214 a ve dčbeřích, kde byla voda na ulici. A na vinohradech byl rév mladý na velikú píď a ovotci všelijakého bylo dosti a již bylo veliké. A co po prvním mrázi zůstalo, to tímto druhým všecko pozíblo tak, že na některém vinohradě nezůstalo desíti ok zdravých. A potom byla desítka vína po 25 zl. a jinde dráže.215
200
Věta dopsána dodatečně, pravděpodobně Bartoškem. Vepsáno až v době, kdy převažovalo počítání dnů podle měsíců. 201 19.2. 202 25.2. 203 19.3. 204 Zikmund byl synem Jana z Vlachovic, držitele kromě této obce i Rudic, Újezdce, Těšova, Polichna a Biskupic. Vlastnil po svém otci poslední dvě jmenované vesnice, ležící nedaleko od Uherského Brodu. (Zdeněk Pokluda, Tvrze na Zlínsku. Zlínsko od minulosti k současnosti. 12/1993, s. 241.) 205 20.3. 206 patrně 15.4. 207 Tvořily se klasy. 208 Bartoškovy Staré Hrady (jinak také Altenburg) jsou současné město Mosonmagyarovár ležící mezi Bratislavou a Rábem. Pokud se nemýlíme, je to první zaznamenaný Bartoškův pobyt v Uhrách. 209 13.7. 210 Jedná se uherský Debrecen, město, se kterým byli uherskobrodští kupci ve styku, jak třeba dokazuje v Aktech Jednoty bratrské (AUF, svazek X, zde je zván Debretín) dochovaný případ navazování kontaktů a sporu mezi uherskobrodskou Jednotou a tamním významným kalvínským učencem Petrem Meliem z roku 1564, jež se uskutečnil za prostřednictví Petra Uhra, kupce z Uherského Brodu, který do těchto míst zajížděl. (Srov. Ferdinand Hrejsa, Prvé styky Bratří s maďarskými reformovanými. In: Reformační sborník, III/1929; Růžička, s. 23 – 28; Petr Zemek, Jednota bratrská v Uherském Brodě a její první kontakt s uherským kalvinismem. Dialog Evropa XXI, 1 – 4, 13/2003, s. 97 – 101.) Podobně v uherskobrodské kancelářské knize na smlouvy a jiné právní věci (SOkA, AM UB, i.č. 156, Rkp. 100, s. 61) je smlouva uzavřená s nějakým Soos Ferencem z Dobrotína. To dokládá jak užívané pojmenování, tak i styky uherskobrodských obchodníků s Debrecenem. 211 Celý tento zápis je dobré vidět ve vazbě na údaj o pobytu Jiříka Bartoška doma v Uherském Brodě po návratu z Norimberku, zapsaném na f. 9a. 212 23.4. 213 25.4. 214 Kadečka – malá káď. 215 Přehled cen vína na Moravě v 15. – 17. století publikoval v časopise Ceny, mzdy a měna, č. 15/1967 Jaroslav Novotný.
Ve čtvrtek den památky Mistra Jana Husy216 vdala se Anna, vdova po neboštíku Segešovi Hrbatém, za pana Jiříka Bytkovského.217 A dala pokuty jeho milosti pánu, že se bez vůle panské vdala, neb byla uručena,218 500 zl., ale potom jsú jí zase navráceny. V sobotu po svatém Jakubě219 umřel Václav Stratiletů. V středu po svatém Jakubě220 stal se mord při Skalici mezi měšťany a sedláky ze vsí. Jest jich mnoho posekáno a několik osob zabito. V sobotu před svatým Bartolomějem221 vyhořela Skalice a hned v pátek příští podruhé vyhořelo několik domů. A potřetí v pátek po svatém Kříži222 – a počtvrté ve čtvrtek před večerem po Všech svatých.223
f. 12a 1559 V neděli po svatém Bartoloměji224 vyhořel Kojetín v rynku, i rathúz, i ulice a šperloch.225 V túž neděli manželka Matúše Záhuby byla zdráva, jedla i pila, po nešpořích jídlo zpravovala a vejda ven padna umřela. V neděli před Povýšením svatého Kříže,226 asi hodinu na den,227 umřela Margeta, manželka Martina Příhody, a byla s ním 13 let a 16 nedělí, a splodili 3 syny a 5 dcer. V pondělí před svatú Kateřinú228 oženil se Martin Příhoda a pojal sobě za manželku Kateřinu, od Macha Vávrova z Předměstí. V středu před svatú Kateřinú,229 tak asi půl třetí hodiny před večerem230, umřel Jan, syn Koudelků, a byl 18 let stáří, 8 nedělí a 3 dny. A pochován jest ve čtvrtek o 21 hodině poctivě.231 V středu po Božím Narození,232 v noci na čtvrtek, Plchut z Nivnice z tovaryši svými lámali se do mlýna Boháčova na mlynáře, jemuž říkali Vítek, přijmím Pětižen. I bránil se a zastřelil jednoho z nich, bratra Jiččiného [sic].
216
6.7. Na počátku století, v roce 1518, byl držitelem Velkého Ořechova nezámožný rytíř Jan (nebo Janek) z Bítkova, který sloužil jakou úředník u Žerotínů. Velký Ořechov dlouho nedržel a někdy ve dvacátých letech ves prodal. Do konce svého života žil ve Strážnici. Jan měl děti Jiříka, Hynka a Alenu. Dětem nezanechal velké dědictví, proto i kronikářem zmiňovaný Jiřík působil ve službách vyšší šlechty, podobně jako otec. (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 191.) 218 Byla dána záruka. 219 29.7. 220 26.7. 221 19.8. 222 15.9. 223 2.11. 224 27.8. 225 Šperloch bylo mj. označení pro vězení. Na kojetínský šperloch upomínala i stejnojmenná ulice za hradbami městečka při Vyškovské bráně, spojená s ulicí od radnice („ratchóza“), jak se uvádí v dopise Musejního spolku pro Kojetín a okolí Bohumilu Sobotíkovi z roku 1944. (Pozůstalost Bohumila Sobotíka v archivu Muzea J. A. Komenského.) 226 10.9. 227 6.30 hod. 228 20.11. 229 22.11. 230 13.45 hod. 231 13.15 hod. 232 z 27. na 28.12. 217
f. 12b Téhož léta byl olej drahý tak, že brali tůni233 po 10 ½ zl., a potom léta 1560 o Svíčkách234 brali tůni po 10 zl., 20 gr. bílých. Léta Páně 1560 V středu po Devítníku235 vyhořel Hodonín, zapálilo se u Jana Bzeneckého v sladovni. V středu druhú v postě236 vyhořela Veliká podruhé. V outerý po památce Přenesení svatého Václava237 vyhořela Litomyšl tak, že jí málo zůstalo.238 V pátek na sobotu v noci před nedělí Oculi239 umřela Anna Červenková z Hradiště, manželka Martina Zarazyla. V středu před Velikú nocí,240 hodinu na noc,241 byla dílně Urbancova nad Bajovcem, v který se prach dělal,242 i zapálila se sama tlučením. Tak jest dílni tu prach rozvrhl, až se u mnohých v městě skla zatřásly, neb jest bylo v ní prachu za 7 centnýřů.243 V pátek před nedělí Cantate244 byla zima a vítr studený z déštěm, že panu Jaroslavovi z Kunovic pomrzlo ovec na poli 250 a nětco víc, a v Blatnici, v Němčí, Vlčnově a při jiných vsech nemálo pomřelo v poli ovec, krav i lidí.
f. 13a 1560 V sobotu, den památky svatého Tomáše,245 umřela Kristýnka v Habřicích a pochována v túž sobotu v Brodě Uherském. V pátek, den svatého Jana Evagelisty [sic],246 umřela Kateřina, Jakuba Škrle manželka, a pochována jest v sobotu. Téhož léta byla zima veliká, počnúc od svatého Martina247 až do Vánoc, a potom i po Vánocích předce mrazové velicí byli a tuzí, že v mnohých studních voda zamrzala a v mnohých rybnících ryby zemřely, a sníh jakž nejprv napadl, na horách ležel až po Velikonoci, a byl úpadem248 na horách uherských výše než po rozkroky dosti velikému muži. A na vinohradech réví pozíblo velmi na všecky strany, a potom bylo sucho veliké a na mnoha místech vyhynulo obilé.
233
Tůna oleje, podle Jungmannova slovníku objem asi devíti pint (pinta česká byla 1,94 litru a olomoucká asi 1 litr). Objem, který je míněn v zápise nejsme nyní schopni s jistotou určit. 234 6.1. 235 14.2. 236 6.3. 237 5.3. 238 Oheň se rozšířil ze sladovny Vavřince Černého u Německé brány a shořelo celé město, kostel, děkanství, škola, špitál, radnice, panský mlýn, masné krámy, 22 domů v Horním městě, spolu s radnicí a téměř celé české předměstí. (Zdeněk Nejedlý, Litomyšl, tisíc let života českého města I. Praha 1954, s. 36.) 239 z 15. na 16.3. 240 10.4. 241 19.45 hod. 242 Moulík (III) pokračuje slovem shořela. Toto slovo v původním zápise, patrně omylem, schází. 243 Asi 392 kg. 244 10.5. 245 21.12. 246 27.12. 247 11.11. 248 Bylo nasněženo.
Léta Páně 1561 V outerý po Květné neděli249 Matouš Pelačků z Nivnice šel jest [z]250 svého domu, nepověda žádnému, kam půjde, neb tak větčel,251 že ho hlídati museli, a tak nevědúc kam se poděl, hledali ho nekolik dní a najíti jsú ho nemohli, až Valaši kozy na horách pásli a ovce, pod vejvratkem252 zabitého našli. Praví někteří, že by se sám zabil, neb měl hrdlo podřezané. V neděli po Velkonoci,253 na pondělí po třetí hodině na noc,254 vyhořely Hračovice.255
f. 13b 1561 V pondělí den svatého Gotharta256 oženil se Matúš, syn neboštíka Duchka, kožišníka, a pojal sobě za manželku Johanu, dceru neboštíka Vaška Mackového. Toho roku stromoví tepruva kvetlo ten tejden před památkú Božího vstúpení.257 V outerý po památce seslání Ducha Svatého258 umřel Václav Ohnút náhlou smrtí. V outerý po svaté Trojici259 o 20 hodině260 bylo povětří veliké u Brodu Uherského a pršel příval veliký a krúpy veliké a husté, a tak se stala škoda v městě i v Habřicích na stavení veliká, neb krovy strhalo, krúpy skla vybily, v Habřicích několik chalup pobořilo, na vinohradech réví, hrozny velmi zráželo, stromoví veliké vyvracelo a lámalo. V pátek po slavnosti Těla Božího261 Filip, Blažkovej bednářky syn, šel do Nivnice z syny Herčekovými vesele a oni jej usekali hanebně, a tak jest Filip přivezen do Brodu. A ležal doma jsúc usekaný a potom umřel ve čtvrtek před svatým Vítem262 a pochován jest v dolním kostele.
f. 14a 1561 V sobotu před památkú Mistra Jana z Husince,263 před samým večerem strhlo se povětří, příval veliký i krúpy, ze zdí veliký kus strhlo překrytí a pobořilo v Bánově chalupy a v Nivnici několik krovů z stavení strhlo, a tak v nekolika vsech škody zdělalo, vinohrady na Blatnicku i tudy vuokolí potlúklo, obilí na poli někudy z zemí zajedno smíšelo, a tak škody znamenité zdělalo. V pondělí po svatém Jakubu264 Martinek Uher, někdy zeť Sčávnického, oženil se a pojal sobě za manželku Margetu neboštíka Martina Mužíka, a bral ji z Hradiště.265 249
1.4. Doplněno editorem, v textu schází. 251 Tzn. chřadnul. 252 Pod vyvráceným stromem. 253 ze 13. na 14.4. 254 po 21.45 hod. 255 Hradčovice. 256 5.5. 257 Nanebevstoupení Páně – 15.5. 258 27.5. 259 3.6. 260 16.00 hod. 261 6.6. 262 12.6. 263 5.7. 264 28.7. 265 Viz f. 15a. 250
Téhož dne Jan Polák, přijmím Ferdinand, řemesla kožišnického, opivše se v noci umřel, ani žádný nezvěděl kdy. Před památkú Nanebevzetí Panny Marie266 umřel urozený pán, pan Vilím, podkomoří Markrabství moravského.267 V středu na čtvrtek před památkú Nanebevzetí Panny Marie268 umřela jest paní Eliška z Žerotína, maželka [sic] pana Jetřicha z Kunovic, a pochována jest v Brodě v klášteře.269
f. 14b 1561 Den svatého Václava270 přibral se pan Martin Kička ze Zlína do Brodu.271 Téhož léta bylo draho veliké tak, že tu v Brodě měřici žita brali po 37 gr. bílých, hrachu měřice po 32 gr. bílých, réž po 20 gr., ječmen po 18 gr., oves po 15 gr., ba i po 20 gr. A hned po samých žněch na celém roce draho bylo, neb obilé krúpy potlúkly, a k tomu bylo sucho téměř celé léto, že obilé ani trávy nemohly růsti, a mnoho obilé lidé na poli nechati museli, že ho nemohli pro malost a řídkost žíti ani séci, a tak byla sláma drahá, že ji dávali po kopě za 4 gr.272 a oklepí 1 kopu za 8 gr. bílých. Seno bylo drahé tak, že pacholek statečný po dvakrát za 15 gr. neměl co nabrati. Léta Páně 1562 V pondělí po Provodní neděli273 Žid Eliáš z Vostrova, maje rok před právem brodským státi z Štefanem z Hradiště, kterýž toho Žida tu v Brodě obstavil.274 Žid se stavěl a Štefan maje rok pod při stracením,275 nestavěl se, a Žid se opověděl, odšel. Stalo se za ouřadu pana Martina Hotového, Jana Bašty et ceteris a pugmistra Janečky, súkeníka.
f. 15a 1562 V sobotu před památkú Tří králův276 umřel jest Mikuláš Mihalů, krejčí. Po sobotě vejš psané umřel Jan Mitmánek a pochován jest ten den. Téhož léta 1562, na konec masopustu, byl sem já, Jiřík Bartoš, z Mezeí Ferencem v Temešváru, a již byl Turkuom v držení. V pátek před Středopostím277 umřel jest Martin Zarazyl a pochován jest ve zboru.
266
15.8. Snad je míněn Vilém Kuna z Kunštátu. 268 ze 13. na 14.8. 269 Oba rody byly sňatkově propojeny. Elišku roz. z Kunovic (+ 1565) si vzal Pavel ze Žerotína (+ 1549), držitel Bzence a Napajedel (srov. f. 10a). (Zdeněk Pokluda, Tvrze na Zlínsku. Zlínsko od minulosti k současnosti. 12/1993, s. 227.) Jetřich nechal při sňatku s Eliškou „věna jejího puol třetího tisíce sto sedmdesáte pět kop groší [...] na městě Brodě Uherském“ vložit v zemské desky (ZDO, XXV, 197). 270 neděle 28.9. 271 Martin Kyčka byl otec Bartoškovy ženy Apolony. 272 Značka označující měnovou jednotku je neobvyklá a jiná od ostatních. Nedokážeme ji s jistotou určit, avšak vzhledem k ostatním jednotkám, lze předpokládat groše. 273 6.4. 274 Podal žádost, aby byl spor soudně vyřízen. 275 Závazný termín jednání, neúčast se rovnala rozsudku v jeho neprospěch. 276 3.1. 277 27.2. 267
V pátek před nedělí Iubilate278 umřel urozený pán Václav Drahanovský ze Stvolové279 a jest pochován v klášteře před velikým oltářem. Téhož léta před svatým Filipem a Jakubem280 umřel jest urozenej vladyka pan Jiřík Vlachovský z Vlachovic a na Oujezdci281 a pochován jest v Brodě v klášteře. V pondělí na outerý v noci před svatým Filipem Jakubem282 umřela Margeta, Martina Mužíka dcera, manželka Martina, Štžávnického zetě.283 Den svatého Barnabáše284 narodila se jest Lidmila, dcera neboštíka Martina Kičky
f. 15b 1562 V středu po památce Narození Panny Marie285 umřel Kristin Trubinos, tak asi dvě hodiny před večerem286 a pochován jest v klášteře. A prve ten den ráno umřel Trubinosovej sestry syn u Trubinosa v domě, a dvě děvečky služebné též umřely, jedna prve než Trubinos, druhá posléz. A potom byl mor, a mřelo jich za den X, někdy XII i XV. A zemřelo víc než 600 všeho lidu v městě Brodě, hospodářů 28.287
278
17.4. Rytířský rod, původem ze Stvolové na Kunštátsku. Patrně jeden z příbuzných, ne-li přímo otec tohoto Václava, byl Václav Huť ze Stvolové, který studoval podobně jako Jan z Kunovic na univerzitě v Lipsku a byl s ním i v příbuzenském vztahu, když se oženil s Dorotou z Prostějova – byl tedy švagrem varadínského biskupa Jana Filipce. (Pilnáček, s. 20; Zdeněk Pokluda, Hrad a panství Uherský Ostroh. Slovácko XXXV/1993, s. 163.) Václav Drahanovský bydlel na horním náměstí v dolní frontě na domě zvaném Máslový, který si na místě zpustlého domu nově postavil. (Původní listina Jetřicha z Kunovic, kterou je tento Drahanovského dům osvobozen od poplatků a povoluje šenkování, je v MZA, fond G 436, i.č. 1350, sign. P 4 a.) Dům po něm koupil Jan Tarlo (viz f. 27b). 280 1.5. 281 Jiřík byl bratrem na f. 11a zmiňovaného Zikmunda. Vlastnil kromě Újezdce i Těšov. Spolu s manželkou Kateřinou (+ před r. 1553) měli osm dětí. Na f. 7a je uváděn jako svatební otec dcery, která si vzala roku 1555 Viléma Hřivína z Újezda. (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 219.) 282 z 27. na 28.4. 283 Tento brzký skon Markéty se stal předmětem sporu o její podíl. Proto „léta Páně šedesátého druhého v pátek před Povýšením svatého Kříže na žádost Martina Šťávnického vobeslány jsou na rathauz vosoby, kteréž na smlouvě svatební téhož Martina Šťávnického a druhé strany Margety, dcery neboštíka Martina Mužíkova, kteráž se stala v městě Hradišti, byly. Jeden každý obzvláště na místě přísahy vyslyšán a což seznali, níže položeno jest. Martin Hotový oznámil, že jemu v dobré paměti a vědomosti jest, že Martin Šťávnický berouce sobě Margetu [...] za manželku, vzal jí v díl třetí statku svého a nad to výše, jestliže by jeho Pán Buoh do dne a do roka smrti uchovati neráčil, aby jí z jeho statku nad ten třetí díl předně 50 zl. vydáno bylo. K tomu jsou Margeta a přátelé její přistoupili a místo dali. Z strany druhé Margeta s přáteli svými dali jsou oznámiti, že jmenovaná Margeta vymínila sobě z dílu statku svého jedno sto zl. do dne a do roka a v tom jestliže by toho ta potřeba nastala, aby měla moc to poručiti, komu by chtěla. A což více jest, že jej v tom hned mocným hospodářem činí. Jan Koudelka, Mikoláš Uher, Jakub Škrle, Jiřík Výhleda, Jiřík Jurec, Valent Mlynář, Mikoláš Švak, jeden každý obzvláště oznamujíc na všem se srovnali z vrchupsaným Martinem Hotovým. Václav Bartošů srovnaje se s jinými v tom ve všem, kromě toho, že jest pověděl, že nepamatuje o těch zlatých do dne-li do roka, čili na budoucí čas vymíněno jest. Jan Prymus oznámil, že tomuto a té smlouvě tak vyrozuměl, že by Martin ut supra po dni a po roce ke všemu statku i k tomu stu zlatých právo míti měl.“ (SOkA, AM UB, i.č. 433.). 284 11.6. 285 9.9. 286 16.30 hod. 287 Při pořizování zápisu se u Bartoška výrazně projevilo emocionální rozpoložení. Zápis je podle grafoložky zvýrazněný silným tlakem s klesajícími řádky. 279
V neděli před svatým Křížem288 oženil se Janek Kovář a pojal sobě manželku, dceru neboštíka Remše,289 mlynáře z Veselské Lhoty.290 V pondělí před svatým Křížem291 oženil se Matěj, Jana Mitmánka mladého syn. Pojal sobě Annu, sestru Jakuba Mlynáře, a věnoval jí 28 hřiven,292 do dne do roka, a ona sobě vymínila z dílu svého 50 zl. V pondělí před svatú Kateřinú293 umřel jest Jan, syn Václava Bartoše, v Strážnici, a tam jest pochován. Toho času byl sem v Bikýši,294 dvě milie z tejto strany Guly [sic], a byl sem velmi těžce nemocen z ourazu tak, že sem sám ani jiní mi netrúfali. A když sem tak ležel v jedné komoře samotný, dala se mi viděti Johanka, sestra má, toho času, když bratr Jan umřel, a pověděla, abych domů šel, že bratr umřel. A já sem tak plakal, že sem se nijakž utajiti nemohl, až čeleď slyšíc, přišli a ptali se mne, coby mi bylo, i oznámil sem jim ut scriptum.295
f. 16a Léta Páně 1563 Na konec masopustu byl sem v Makově, 2 milie od Segedína, i nalezl sem tam Šmatláka z Brodu, i pověděl mi o tom, že bratr umřel a že jest v Brodě mor a že naši ujeli na Blatnicko do búdy. Potom sem jel z Makova z pánem svým až do Temešváru,296 odtud do Luhaše297 a potom do Kurain Šebeše298 do Valaské země.299 O svatém Jiří300 byl sem z Mezeí Ferencem na Budíně, a toho času byl vladařem Rusten baša.301 A byli na trávě, podle obyčeje jejich s koními. A tehdy bašovi daroval Mezi Ferenc syrok sobolů.302 V sobotu, den památky svatých F[il]ipa Jakuba,303 v noci na neděli304 umřela Margeta, manželka Martina Marše. 288
13.9. Mlynář Remeš je veden jako vlastník domu č.p. 126 (ulice Bří Lužů). V roce 1590 dům koupil od Eliáše, vnuka Remšova, Eliáš Záhubů. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 347.) V roce 1600 nakrátko patřil dům v pozdější židovské čtvrti č.p. 13 (ulice Soukenická) Janu Remšovi (ibid, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 148). 290 Veselská Lhota je současná Hroznová Lhota. V roce 1560 byla na žádost Jana z Kunovic povýšena Ferdinandem I. na městečko. Hroznovou byla zvána až od konce 16. století. 291 7.9. 292 Hřivna moravská jakožto početní jednotka = 64 grošů; jako jednotka váhová činila hřivna 280 – 281 g. 293 23.11. 294 Békés – město v jihovýchodním Maďarsku. 295 Podle grafoložky Jany Volfové je v tomto zápise silně emocionální písmo, stažené, niterné. Autor musel ze sebe sdělením uvolnit napětí. Je to úžasné vyznání značící jeho velikou citlivost. Bylo mu tehdy zle, když byl sám daleko od domova a ležel v nemoci. Pozoruhodné je, že se otevřeně přiznal ke svým citům, že zoufale plakal, což by v našem dnešním myšlení bylo považováno za znak slabosti. Rozhodně toto odhalení svědčí o jeho upřímnosti a bezprostřednosti a také o silné vázanosti na rodinu. 296 V rumunštině: Timisoara. Město leží asi 100 km jihovýchodně od Segedína, dnes Rumunsko. 297 Lugoj, asi 30 km od Temešváru. 298 Caransebes, jihovýchodně od města Lugoj, přibližně ve stejné vzdálenosti jako Lugoj od Temešváru. 299 Valašsko, oblast mezi Karpaty a Dunajem, dnes součást Rumunska. V 16. století celé obsazeno Turky. 300 pátek 23.4. 301 Rustem (Rüstem) paša, turecký velkovezír v 50. letech 16. století. 302 Sobol je sibiřská šelma, příbuzná naší kuny. Byla lovena pro cennou jemnou kožešinu. Pravděpodobně bylo kůží čtyřicet. 303 Škrtnuto původní Petra a Pavla. 289
V outerý po svatých Filipu Jakubu305 umřel Jan, syn neboštíka Špaldy. V pátek v noci na sobotu před pamatkú Božího Vstúpení na nebe306 umřel Jan Mitmánek starý. {Maximilian II. římský císař v Praze korunován na království české 26. septembris 1562,307 na království římské [ve]308 Frankfurtě tehož léta ultima novembris.309 Na království uherské v Prešpurku po Narození Panny Marie ten den, to jest 9. Septembris Anno 1563.}310
f. 16b 1563 Na den památky Seslání Ducha Svatého311 Mezeí Ferenc přijedúc do Bikiše, ze 400 Turkův vzal manželku a děti a což jeho věcí bylo a dovezl do Kavinova.312 Týž den dva fojtové z dědin chtěli mne v Makově jíti313 a na Giul zámek vézti s poručení Kereczeni Václava, majíc výstrahu od hospodyně, ukryl sem se jim. V pátek po památce Těla Božího314 umřel Jan Segeš.315 Od toho času, jak sem z Budína dolů jel, byl sem za Čanadem316 v Veliké Bešni317 v srbské zemi až do soboty po svatém Vítě.318 Potom přez Čanad jel sem do Segedína, a byl sem tu až do čtvrtku. I měnili se janičáři319 na Budíně, tak jich přijelo z Kostantinopoli na 25 kočích, i najdúc mne tam, musil sem jich na jednom koči vézti raníčko ve čtvrtek až do Kečkemetu.320 Druhý den ráno vyjeli sme odtud a přijeli sme k Dunaji nad město Pešt, proti Budínu, v noci o 12. hodině na půl orloje.321 322V sobotu pak ráno vstav, nechal
304
z 1. na 2.5. 4.5. 306 ze 14. na 15.5. 307 Správně 20.9. 1562. 308 Doplněno editorem. 309 30.11. 310 Správně 8.9. 1563. Celý údaj v závorkách je pozdější přípisek, zřejmě Bartoškův. 311 Letnice – neděle 30.5. 312 Bartoškem uváděný Kavinov nebo Kavinov rácký (f. 17a) je dnešní Ráckeve, jižně od Budapešti. (Výraz rácký znamená srbský, viz f. 5b.) 313 Tzn. zajmout. 314 11.6. 315 První manžel Zuzany Záhubky (f. 24a). 316 Pravděpodobně nedaleký Cenad na rumunské straně hranice. 317 Moulík (III) se pokouší o ztotožnění tohoto místa s dnešním rumunským městem Dudestii-Vechi (Staré Bešeňovo, Alt Beschenowa, Óbesenyö), ležícím jihovýchodně od Segedína, kde i v současnosti žije minorita srbského obyvatelstva. 318 19.6. 319 Janičáři, příslušníci elitní turecké pěchoty, byli vlastně prvním stálým vojskem, tedy něčím, co západní svět dosud neznal. Prosluli svou krutostí. Rekrutovali se převážně z mladých křesťanských zajatců a byli vpodstatě otroky (i když otroctví u Turků neznamenalo nemožnost společenského postupu a odsouzení pouze k fyzické práci). Pořekadlo „poturčenec horší Turka“ se vztahuje právě na tyto ozbrojence. Nosili široký svrchní oděv, po paty sahající plášť, široké a světlé kalhoty, červenou obuv. Zbraní jim byla dlouhá puška, široká zahnutá šavle a za pásem měli ještě široký nůž s ostřím na obě strany. Mnozí měli také luk a šípy. (Srov. Michal Matunák, Život a boje na slovensko-tureckom pohraničí. Bratislava 1983, s. 91.) 320 Maďarsky – Kecskemét, nachází se na půl cesty mezi Segedínem a Budínem. 305
sem všeho, koní i vozu, neb Bůh ví, čí byli, při vzchodu slunce šel sem do Peštu a odtud z třema Turky jel sem na lodi po Dunaji 5 mil f. 17a 1563 až do Kavinova Rackého. A přijedúc k městu, k břehu sme se připlavili, dadúc jim 6 králo[vských]323 šel sem do města a nalezl sem Mezei Ference an obědvá, a tak sem tu byl až do svatého Jakuba,324 potom sem šel při dobytku až na Ráb. V středu před svatým Janem, 325 při čtrnásté hodině326 Václav Šošol sedě v domě Kuny Oříškovy z některými súsedy byl zdráv, vesel, a hned náhle umřel, nic sobě nestýskaje, aby ho co boleti mělo. A měl pojímati Kunu Oříškovu sobě za manželku a na den svatého Jana měli míti svadební veselí.327 Toto má býti napsáno napřed léta šedesátého druhého post Mathei.328 Téhož léta arcikníže Maximilián i manželka jeho korunov[án] v Praze na království české. Potom hned brzo korunován jest i v říši. Před památkú Nanebevzetí Panny Marie329 dvě neděle, v pátek, přišel sem já, Jiřík Bartošek, z Uher do Brodu, neb bylo tehdáž Matky Boží v pátek. V středu na den Narození Panny Marie330 král Maximilián korunován jest v Prešpurku na království uherské. V sobotu den svatého Lukáše331 pan Mikuláš Trojánek do města Brodu přišel a byl rector scholae až do léta sedmdesátého prvního. f. 17b 1563 V středu po svatém Lukáši332 umřel urozený pán, pan Jaroslav333 s Kunovic v Vídni a přivezen jest do Brodu Uherského, a tu jest pochován v klášteře v středu před svatým Šimonem a Judú.334 V pátek den svatého Mikuláše335 Burian Bureš přistúpil k službě za písaře městckého.336
321
Podle polovičního, tedy 12 hodinového orloje, se dělil den od půlnoci do poledne a od poledne do půlnoci, tedy tak, jak jej někdy počítáme i my. 322 o půlnoci 323 Snad dukátů. 324 neděle 25.7. 325 23.6. 326 10.00 hod. 327 Kuna Oříškova byla zřejmě atraktivní žena. Dochovalo se „Svědomí ku potřebě rychtáře o Kunu Oříškovu“ z roku 1560: „Marie Kača, ordějovského mlynáře dcera, po přísaze vyznala v tato slova, že toho času, když jest u Kuny Oříškové slúžila, vídala jest Martina, že jest býval v domě jejím často, i léhával tam. I že každú třetí noc tam léhaval v jiné komoře než ona léhala, než v té, kde jest nalezen od rychtáře. A že dívku na huoře v komoře zamykala, a že nemohla vyjíti z komory, až jí odemkla.“ (SOkA, AM UB, i.č. 82, sign. Rkp. 2, f. 59.) 328 Dodatečná Bartoškova poznámka. 329 15.8. 330 8.9. 331 sv. Lukáš v r. 1563 pondělí 18.10., ne sobota 332 20.10. 333 Škrtnuto původní Jetřich. 334 27.10. 335 sv. Mikuláš (6.12.) připadl v roce 1563 na pondělí (ne na pátek) 336 Burian Bureš byl dlouholetým městským písařem, jehož pečlivý rukopis (dost podobný Bartoškovu) se dochoval v mnoha písemnostech z této doby. Za manželku měl Annu, dceru Moškořovu, a bydleli spolu na domě s pozdějším č.p. 77 (Panský dům). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 26 – část
Léta Páně 1564 V pondělí před památkú Tři králův337 umřel Jakub Škrle ve mlýně Bajovci. V pondělí po památce svaté panny Doroty338 Jiřík Jurec byl téměř celý den s přáteli svými, a potom večer přišel na rathúz s panem Jiříkem Bytkovským, malú chvíli poseděl a nic nejedl ani pil. I vstanúce řekl, milí páni, odpuste, co sem já tu platen mezi vámi, nejím ani nepiji, půjdu domů, neb mi jaksi mdlo. I řekl k Filipovi Stratiletovi (neb byl toho času hospodářem v rathúzi), poď semnú, a on šel, a jakž z světnice
f. 18a 1564 vyšel, hned mdlel, i chytil se šráku,339 a Filip do světnice všel pro svíci a hned k němu šel vezma svíci. A on promluvil řkúce, zle, ruka mi umřela a noha, a Filip povolal Janka holomka, aby ho pomohl domů dovésti. A tak ho z schodů znesli a posadili, a potom vezma do domu ho nesli a v desátú hodinu na noc340 umřel. A toho času byl on Jurec purgmistrem a v ouřadu Martin Němčanský, Jan Koudelka, Václav Bartoš, Jiřík Výhleda, Jan Slížek, Mikuláš Matušků, Petr Krystinů, Petr Zuzanků,341 Mikuláš Koníček, Martin Kička, Jan Kašubec, rychtář Martin Příhoda. Téhož dne, ut scriptum, ženil se Matúš Záhuba a pojal sobě za manželku Zuzanu Segešku. V pondělí po svatém Matěji342 narodila se Apolona, Martina Kyčky dcera, v 9 hodin v noci343 na znamení Váhy. Před nedělí Smrtnú344 umřel Kašpar Barvíř345 a pochován jest v kostele. Téhož dne umřela paní Margeta, manželka pana Samuele Ahníka z Skřešic, dcera neboštíka Pavla Žampacha, a pochována jest v kostele.
f. 18b 1564 V pátek před nedělí Cantate346 celý den byla zima a potom v noci na sobotu byl mráz veliký, i v sobotu v noci na neděli tak, že pozíbly vinohrady v mnoha krajinách velmi, i ovotce v sadích. folia schází.) Buriana tato žena přežila, avšak sám je ještě zapsán v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 337 3.1. 338 7.2. 339 Šrák mohl být nějaký stojan nebo podstavec, případně zábradlí. 340 2.45 hod. 341 Petr Zuzanků snad bydlel na domě č.p. 3 (ulice Soukenická) v pozdější židovské čtvrti. „Léta Páně 1589 [...] předstoupila Anna Zuzankova, pozůstalá vdova po Petru Zuzankovi, před pana purgmistra a pány a oznámila, že duom ten, kterýž po manželu jejím pozůstal, po něm Jan Zuzanka, syn její neboštík, nějaké dluhy otce svého panu Janovi Hanušovi z Šaratic povinné zastoupil, že v té sumě Kateřině, manželce jeho a Matějovi Kosmalovi, náměstku syna svého dává a pouští a jemu Matějovi a Kateřině, manželce jeho [...] odevzdává podle práva.“ (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 106, sign. Rkp. 118, f. 133.) 342 28.2. 343 2.15 hod. 344 19.3. 345 Kašpar měl děti jménem – Franc, Jan, Alena, Barbora, Anna. (Registra zápisové poručenství města Brodu Uherského LXVI; Knihovna Jana Kučery, M.J.A.K. v Uh. Brodě, sign. HF 445, stará sign. Bu 920/1241, f. 28 – zápis z roku 1575.) 346 28.4.
V pondělí po památce Božího Těla347 ženil se Bartoň Havránek, bral sobě za manželku Zuzanu, dceru pana Jana Kúdelky, a již byla v 20 letech minus 14 téhodnů. V pondělí před svatým Vítem,348 349 ut scriptum, po dvú téhodních oženil se Valent, mlynář. Pojal sobě Zuzanu, Jana Mitmánka mladého dceru. V neděli před svatým Janem Křtitelem350 Václav Čechočovský, služebník pana Jana Tetoura etc. a na Zlíně,351 jsúc v ležení u Václava Bartoše a s ním nějaký Macek Maštalíř. I zabil jest ten Maštalíř toho pana Václava, hodmo vhodil do něho meč, až se v něm zavěsil v břichu, před domem Václava Bartoše. A otec toho neboštíka, Jan Čechočovský bydlil v Brořeticích [sic].352 Potom ten Macek sťat jest ve čtvrtek před svatým Janem Křtitelem,353 kterémužto smrt vyprosily měštčky brodské a mládenci řemeslníci, neb měl čtvrcen bejti. {Léta 1564. císař Ferdinandus slavné a svaté paměti život svůj dokonal 25. dne června měsíce, 6. hodiny po poledni v Vídni, a v Praze pochován jest.}354
f. 19a 1564 V pondělí před svatú Margetú355 měl jest svadební veselí urozený pán, pan Jetřich z Kunovic a na Brodě Uherském. A bral jest sobě za manželku urozenú paní Mandalenu z Ludanic,356 sestru pana Václava Půty. V sobotu před Proměněním Christa Pána357 umřela jest dcera urozeného pána, pana Jana z Kunovic a na Louce. A umřela na Hluku a pochována jest v Brodě Uherském 347
5.6. Pisatelem škrtnuto původní svatú Margetú. 349 12.6. 350 18.6. 351 Známý válečník a žoldnéřský hejtman Vilém Tetour získal od Matyáše Korvína mj. zlínské panství (1478) i Malenovice (1484). Vilém zemřel roku 1496 a zanechal po sobě syny Jana (+ asi 1541), Jiříka a Václava (+ 1560). Jan Tetour (+1568) byl třetím synem Jiříkovým a držitelem Zlína a Bořetic. (Měl sestru Apolonii, jejímž druhým manželem byl v kronice výrazně zapsaný Zdeněk Kavka z Říčan.) Jan byl typickým renesančním šlechticem, který po sobě také zanechal nemalé dluhy. Proto byl jeho majetek po smrti prodán, aby mohly být dluhy uhrazeny. (Přehled rodu Tetourů sestavil Zdeněk Pokluda, Kapitoly z dějin Zlína. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 9/1987, s. 120 – 123.) 352 Bořetice na Břeclavsku patřily od roku 1531Tetourům z Tetova. Popisovaná šarvátka nepředstavuje nijak výjimečný jev (a to ani v nejvyšších šlechtických kruzích, viz pozn. k zabití Zikmunda ze Zástřizl Janem Šemberou z Boskovic, f. 46a). Například nedlouho před tímto incidentem, v roce 1560, se v Bořeticích nepohodl Jan Tetour se svým švagrem Zdeňkem Kavkou z Říčan, který líčí událost následovně: „ve vsi Bořeticích na rathúzi v pokoji svém zúmyslně příčiny mi k svádě dával a když jsem před ním prec ušel, ze mnou z toho pokoje dolú sběhl a s čeládkou svou mě jest bil, sekal a bodl, tak že mi po zadu a po levé straně na boku drahně ran bodených i sečných v šatech i na těle zděláno“. (Citováno podle Zdeňka Pokludy, Tetourové z Tetova. MK XXIX, 3/1993, s. 4; stejný autor uvádí tuto událost i obsáhlejší údaje o Janu Tetourovi v článku: Kapitoly z dějin Zlína. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 9/1987, s. 121 – 123.) 353 22.6. 354 Odstavec v závorkách doplněn později. 355 10.7. 356 Magdalena byla třetí manželkou Jetřicha z Kunovic, zemřela roku 1571. (Její bratr Václav z Ludanic byl majitelem Rokytnice u Přerova, Helfštýna a Lipníka, zemřel ve stejném roce jako jeho sestra. Byl posledním mužským potomkem rodu. Velké rodové dominium zdědila Kateřina z Ludanic, manželka Petra Voka z Rožmberka. Toto dědictví se stalo předmětem poručnické aféry, se kterou snad souvisí i smrt Zdeňka Kavky z Říčan, f. 55a.) Jetřich nechal vložit v zemské desky „Mandaleně z Ludanic, manželce své, pět tisíc zlatých [...] věna na městě Uherském Brodě“ (ZDO XXVII, 87). (Pilnáček, s. 120; Zdeněk Vybíral, Zánik rodu Ludaniců, ČMM 115/1996, s. 225 – 251; Zdeněk Pokluda, Páni z Kunovic. In: Kunovice v proměnách času. Kunovice 1996, s. 261.) 357 5.8. 348
v klášteře, jížto jméno bylo.358 Před památkú Narození Panny Marie359 ten tejden uvázaní jsú dva lotři v Mezeříčí pod Rožnovem360 tak, jakž na ně vyznal v Brodě Uherském nějaký Mikuláš Formánek z Počátky361 od Jindřichova Hradce, že Dobiáš, jinak sobě převzděl362 Adam z Vysokého Mejta (který Brozanom odpovědní listy na brány přibíjel),363 kostely lámal, na silnicích, na horách bral, mordoval s tovaryši svými. A druhý tovaryš jeho, Matěj Štěpánů od Ždánic též s ním, neb se tím obchodem živil lotrovským. V pondělí před svatým Havlem364 oženil se Jan Glaně, masař ze Bzence, a pojal sobě dceru Šimka v Habřicích. Týž den oženil se Mikuláš Světlík,365 syn Vaňka Světlovského, a pojal sobě za manželku Kateřinu, dceru neboštíka Jurc[e].
f. 19b 1564 Na den svaté Kateřiny366 oženil se Pavel Ješulka a pojal sobě za manželku dceru neboštíka Jana Špaldy, Kateřinu. V neděli před svatým Mikulášem367 umřel Jan Kulíšek,368 starý šeňkéř. V neděli po svaté Lucii,369 měli mustrunk rejtaři u Brodu Uherského, a byl hejtmanem nějaký pan z Rakús, příjmím Grozwein, a byl hospodú u Václava Bartoše, a jeho fendrych370 u starej Trubinosky. Potom v pondělí na outerý, asi tři hodiny na noc371 pacholek toho fendrycha, hledajíc nětco v vozi s světlem zapálil prach tak, že Trubinosce přední stěnu na rynk vyrazilo a na podlaze desky vzhůru vyvrhlo a toho pacholka opálilo. Toho léta podzimek zprvu byl suchý a potom mokrý, a bylo vždycky teplo, až tejden před vánoci byli mrazové tuzí. A v sobotu před Štědrým dnem i na Štědrý den pršel sníh a metlo se celý den, a potom byly mrazy a sněh veliký. Na Nové léto372 odteplilo se a vítr jihový vál tak, že ten sněh za den a za noc 358
Nedopsáno. Jedná se o Magdalenu. Paprocký přepisuje text z náhrobního kamene: „Léta Páně 1564. v pátek před památkou svatého Vavřince usnula v Pánu Bohu urozenná panna panna Mandaléna z Kunovic. Pán Bůh duši její rač milostiv býti.“ (Paprocký CXXI; Zdeněk Pokluda, Páni z Kunovic. In: Kunovice v proměnách času. Kunovice 1996, s. 259.) 359 8.9. 360 Valašské Meziříčí. 361 Počátky, městečko na půl cesty mezi Jihlavou a Jindřichovým Hradcem. 362 Tedy – přejmenoval, nazýval. 363 Opovědní listy byly formou vyjádření nespokojenosti nebo hrozby. Byly vyvěšovány na veřejných místech, aby všichni měli možnost se se sdělením seznámit. 364 9.10. 365 V pozdější židovské čtvrti, v Soukenické ulici, patřil dům č.p. 14 v druhé polovině 16. století Mikuláši Světlíkovi. Po jeho smrti jej vlastnila vdova Kateřina, která jej prodala synovi Václavovi Světlíků roku 1602. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 151.) V soupise měšťanů z roku 1599 je Kateřina zvána jako „Světlička“. 366 sobota 25.11. 367 3.12. 368 Se jménem Kulíšek se setkáváme především v 17. století, kdy přední uherskohradišťský měšťan Václav Kulíšek z Moravičan se v době pobělohorské rekatolizace stal horlivým knězem a zdejším děkanem. Poněvadž v první polovině 17. století patřil ještě i Uherský Brod do okruhu tohoto děkanství, zapsal se také do zdejší historie. 369 17.12. 370 Fendrych – praporečník, korouhevník, tedy nižší důstojník. 371 19.00 hod.
všecken splynul, a ztoho byla voda veliká u Brodu. Potom zase byli mrazové tuzí a sníh napadl veliký, a tak cesta byla sama373 dobrá za několik nedělí až po Devítníku374 a potom opit byl jih a voda veliká, že i mosty pobrala.
Léta Páně 1565
f. 20a
1565
V středu před svatým Matějem375 oženil se Toman Slámkú. O masopustě přijelo jeden praporec rejtarův do Brodu, a byl rytmistrem Šporwein a potom jeli k Sakmaru.376 V první tejden postní377 umřel Toman Slámků, Mýše378 a Petr Sova. Tehož léta na konec masopusta oženil se Matěj, zeť Zvoníků, a umřel Vaječko, Hýbl, Abraham Žid, lýkař.379 V druhú neděli postní380 umřel Morava, řezník. V outerý po neděli ut scriptum umřel Ondra Pagáč. V středu nazejtří umřel Jiřík Špalda starý a pochován jest v kostele. Týž den umřel Kříž,381 masař, a pochován jest v klášteře. Ve čtvrtek před Květnú nedělí382 narodila se Anna, dcera Havránkova, od Zuzany, dcery Kúdelkovy. Při památce svatých Petra a Pavla383 pan Fridrich z Žerotína384 vedl 300 rejtarů k Sakmaru, a měli mustrunk při Brodě Uherském na Travníku v pondělí po svatých Petru Pavlu, a byli tu 10 dní.
f. 20b 372
1.1. Původní zápis tohoto slova je nesrozumitelný. Použité slovo pravděpodobně odpovídá záměru pisatele. 374 18.2. 375 21.2. 376 Sathmar (rumunské Satu Mare), kde se v této době bojovalo. Viz poznámka k dobývání Sathmaru a jiných míst Lazarem ze Schwendi (f. 20b). 377 od Popeleční středy – 7.3. 378 Snad přezdívka s významem malá myš, myšáček. 379 Jednalo se o lékaře. Tímto povoláním je Abraham označen v dlužním úpise Petru Uhrovi z roku 1551. Tam je také uvedeno, že byl synem Kolmanovým. (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský; jako Kolmana jej nazývá i Kučera, s. 211.) 380 18.3. 381 K rodině Křížů se v kronice vyskytuje více zápisů. Z pozdější doby známe Jiříka Kříže, jehož dům byl na dolním náměstí č.p. 68, kde byla vybudována v letech 1735 – 1737 budova fary. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 89, sign. Rkp. 89, f. 289.) 382 12.4. 383 pátek 29.6. 384 Fridrich ze Žerotína působil už v diplomatických službách Karla V. a Ferdinanda I. a prokázal i válečnické schopnosti, proto si jej zvolil Maxmilián mezi své přední vojenské rádce. V tomto tažení byl Fridrich vrchním velitelem Moravanů. 373
1565 V pondělí před svatú Maří Magdalenú385 přijelo opět z Čech tři praporce rejtarů, a byli rytmistři pan Markvart,386 pan Berka a pan Dačický. Též k Sakmaru jeli a byli v Brodě Uherském až do pátku. V pondělí před svatým Ondřejem387 oženil se Jan Sýkora388 a vzal sobě za manželku Lidmilu, Buršovu dceru. V pondělí po svaté Kateřině389 vdala se Kateřina, dcera Mikuláše Uhra, za Pavla, mlynáře z Prštného. V outerý po svaté Kateřině390 oženil se Martin Hokyně, pojal sobě za manželku Lidmilu, dceru Krčmovej,391 kterú měl prve Jiřík Lepšenka. Při svatém Mikuláši392 jel jest kanclíř český do Vídně, forman[i] a jiní lidé před ním i za ním. A když jeli přes mosty, most se s ním prolomil, a tak jest v Dunaji utonul, a pacholeti jeho divný spůsobem božským jest pomoženo.393 {Toho roku Lazarus z Švendy, hejtman císaře Maximiliána, Tokai, Zerench,394 Zathmar,395 Erdeud,396 Bator,397 Vybania,398 Zentereu, a jiná pevná místa zdobýval. 399 385
16.7. Moulík (III) jej identifikuje jako Jiřího Markvarta z Hrádku. 387 26.11. 388 Jan Sýkora vlastnil dům č.p. 119 (poslední dům na ulici Bří Lužů před nivnickou bránou). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 328.) Jako „Sýkorovský“ je označen i v gruntovní knize (ibid., i.č. 91, Rkp. 91, f. 224). 389 26.11. 390 27.11. 391 Lidmila Hokynka měla dům na jižní frontě dolního náměstí č.p. 137. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 378.) Lida je uvedena i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I6). 392 6.12. 393 Jáchym z Hradce (*1526) byl nejvyšším kancléřem od roku 1554. Nehoda se podle Slavatových pamětí stala, když Jáchym odjížděl z Vídně. Před jeho kočárem jelo šest jezdců, a když vjeli na dřevěný „Vlčí“ most za městem, prolomil se a všichni utonuli, s výjimkou kočího z vozu a pážete z rodu Vrchotických. Tato tragédie vzbudila nejen smutek, ale vzhledem k tajným dokumentům, které kancléř převážel, i obavy, aby se nedostaly k nepříteli. Zpráva o této události vzbudila zájem i jiných kronikářů, např. v Kronice Podolských je pisatel ještě sdílnější: „Ten rok 1565 pan Joachim z Hradce, kanclíř království českého, jeda z Vídně most se pod ním na Dunaji zlámal a von samotřetí do Dunaje vpadl, toliko sám pán utonul; před ním jeli, jakž lidé pravili, formané s velikými náklady a těžkými. Rozuměti, aby byly železný trámové, byly by se zlámaly pod ním mocí Boží proto, aby toho nedovedl, k čemu se strojil.“ (s. 18 – 19; Jáchym z Hradce měl mladšího bratra Zachariáše (1527 – 1589), kterého uvádíme v poznámkách ke Kavkovi z Říčan, f. 55a. Názor drahotušského kronikáře může být ovlivněn zkušeností se Zachariášem, obviněným ze zpronevěry dědictví Kateřiny z Ludanic.) 394 Szerencs. 395 Satu Mare (Sathmar). 396 Ardud (maď. Erdöd), jižně od Sathmaru (Rumunsko). 397 Snad se jedná o maďarský Nyírbátor. 398 Snad Baia Mare (maď. Nagybánya) v Rumunsku. 399 Svobodný pán Lazar ze Schwendi (1522 – 1584) pocházel ze švýcarského šlechtického rodu, jenž se ve 12. století usadil ve Švábsku (Schwendi u Biberachu). Narodil se v Mitelbiberachu (jinak Mittelbiberach), a roku 1562 vstoupil do služby u císaře Ferdinanda I. a jeho syna Maxmiliána II., když již měl za sebou slušnou vojenskou a politickou kariéru. Maxmilián jej v roce 1564 jmenoval generálním hejtmanem německých vojsk v Uhrách a poté nejvyšším císařským velitelem protitureckého vojska. Zde se vyznamenal právě v letech 1565 – 1566, kdy také získal v kronice uvedená města, především Sathmar. Boje byly následkem aktivity Jana Zikmunda Zápolského, který chtěl využít změny na císařském trůnu a rozšířit své území. Proto vtrhl do habsburské části Uher a podařilo se mu získat několik pevností od Sedmihradska až po horní povodí Tisy a zdařilo se mu proniknout až ke Košicím. Povětrnostní podmínky a organizační a strategický talent Schwendita, jenž ztracené pevnosti opět dobýval, přiměly Zápolského k vyjednávání. Když byl již nakloněn k dohodě, 386
Toho}400
f. 21a Léta Páně 1566 V středu před Velikou nocí401 vyhořelo v Strážnici několiko domů v oulici, kde byl Jakub Krajina. Třetí neděli po Velkonoci402 šancknechti403 tahnúc k Sakmaru, bylo jich 1500, a přitahnúc do Kunovic vybrali tvrz i to všecko, což v ní bylo, krávy, voly, ovce, ryby, víno, žito, hrách, ječmen, a prodávali lacino. Měch ovsa za 2 gr. bílé, žita za 4 gr., kapry po 2 denárech, ovce po 2 gr. bílých. Víc pobrali hákovnice, ručnice, dveře železné přivezli do Brodu, koupil jich Augustýn,404 a cožkoli v té tvrzi bylo víno, vypili a vostatek roztočili. A byl nad nimi hejmanem Martin Bílků405 a Pavel
podpořil jej sultán a obnovil boje. Janu Zikmundovi se sice podařilo za pomoci temešvárského paši Hasana získat Erdöd, ale ne na dlouho. Schwendi tak v čele 18 000 mužů, včetně oddílu z Čech a Moravy pod vedením Fridricha ze Žerotína (f. 20a), postupně opět získával převahu. K rozhodné bitvě mezi císařskými a Zápolským však nedošlo. V září 1565 bylo uzavřeno příměří a vojska se stáhla do původních pozic. S tímto tažením je údajně spojen i počátek proslulosti charakteristického tokajského vína. Schwendi prý nechal po dobytí Tokaje odvést do Alsaska místní odrůdy révy vinné, které se tam rozšířily. Lazar ze Schwendi podnítil po zkušenostech s Osmany úvahy o správě Uher a vojska, navrhl vybudování pásu pevností podél hranice a místo žoldáckého vojska navrhoval povolávání lidu do zbraně. Schwendi je prvním vojenským teoretikem, který požadoval všeobecnou reformu strategie obrany proti Turkům. Proto také nechal znovu vybudovat a opevnit dobyté hrady a města (podílel se na tom italský architekt Otavio Baldigara). Schwendi nebyl jenom vojenským specialistou, ale vůbec uznávaným politologem. Byl zastáncem silné centrální moci a pevně uspořádaného státu a stejně tak i náboženské tolerance. (Dvořák, s. 437 – 440; úplnější údaje s rozsáhlou bibliografií jsou dostupné na www.bautz.de v hesle Lazarus von Schwendi od Petra Schmida.) 400 Dále nepsáno, údaje v závorkách jsou doplněny později. 401 10.4. 402 5.5. 403 Vojáci, kteří zdolávali opevnění. 404 Augustin Hanuš byl bohatý uherskobrodský velkokupec. Studoval ve Vitemberku, a poté se živil jako knihkupec, forman a obchodník prakticky se vším a nabyl značného majetku (viz f. 29a). V polovině století vlastnil dvůr mezi Uherským Brodem a Nivnicí, zvaný Augustovský, v roce 1571 koupil od Martina Klobáska mlýn v Nivnici, rovněž po něm zvaný Augustovský. A samotnou Nivnici dostal později od Kunoviců do zástavy. Doklady o Augustinových rozsáhlých obchodních aktivitách nalezneme i ve slovenských archivech v Trenčíně, Žilině, Trnavě, Nitře i báňských městech (Vyskočil, s. 50). V roce 1570 se mu podařilo dosáhnout i společenského vzestupu, který lépe odpovídal jeho majetkovým poměrům, stal se vladykou ze Šaratic. Augustin Hanuš měl za manželku Dorotu, Trubinosovu dceru, která zemřela v roce 1571 (f. 28b). Sám zemřel 1572 (f. 29a). S Dorotou měl syna Jana Hanuše, přestože ten v pramenech jako svou matku označuje Mandlenu Trubinosku (+1576, f. 36a). Např. když v roce 1579 svědčí Jan Hanuš ze Šaratic a hovoří o „Mandaleně Trubinosce, paní máteři mej milej.“ (SOkA, AM UB, i.č. 106, sign. Rkp. 118, f. 50.) Zdeněk Pokluda se domnívá, že Mandalena byla druhou manželkou Augustina a právě z tohoto titulu o ní Jan hovoří jako o matce. Nepodařilo se však nalézt doklad vztahu Mandaleny k Augustinu Hanušovi. V prozkoumaných pramenech je vždy zvána pouze jako „Mandalena Trubinoska“ (např. i.č. 156, s. 149, zápis k roku 1574). Jan Hanuš převzal nemalé dědictví po otci (např. jedna z dlužních částek, náležící Augustinovi, byla ve výši 2770 zl., kterou měl dlužník splácet Janu Hanušovi (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský). Jan Hanuš zděděný majetek dále množil. Roku 1581 získal deskový statek Velký Ořechov, k němuž patřil (v roce 1587) Hřivínův Újezd, Dobrkovice a Pašovice. V roce 1589 přikoupil i sousedící vesnice Doubravy a Březůvky. Jan měl za manželku Annu Johanu Poygarovou z Rejcenslogu. Naposled se připomíná roku 1591, kdy patrně zemřel. Spolu měli syna Fridricha, kterému v Uherském Brodě patřil dům na místě dnešního Panského domu č.p. 77 (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 88, Rkp. 107, f. 27.) Fridrichovi zůstala velká část zděděného majetku, pouze menší část musela být pro dluhy odprodána (ZDO XXXI, 35). Přesto mu nebylo dopřáno si jej užít, protože roku 1601 zemřel. Ořechov zdědil jeho příbuzný usazený v Čechách, který statek roku 1603 prodal. (Pilnáček, s. 134; Zlínsko, s. 631; Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 196 – 197.)
Pilař z Hradiště. Potom dali ty dva šancknechty v Brodě zmučiti, Skokan umřel na trápení a Kučera, když se vyhojil, propuštěn.406 V pondělí před Božím vstúpením407 vyhořelo v Kunovicích nekoliko domů, a v ten den Kunovští zabili pana Zvolského,408 pána svého, neb byla správa, že by pán měl zapáliti Kunovice, a pochován jest v outerý v hradištském klášteře. Na den památky Mistra Jana z Husince409 pro zabití pána ze Zvole pan hejtman zemský a páni soudcové v Holomúci purgmistra kunovského dali do vězení a von bojíc se
f. 21b 1566 trápení, zabodl se dékú,410 ale neumřel, než od popravního mistra na kárách vyvezen. A rychtář kunovský z jinými konšely i z purgmistrem jsú sztínaní ten den, a jeden z nich strachy umřel.411 V neděli před památkú svatého Jakuba412 zabil jeden tovaryš řemesla kovářského mládence řemesla mlynářského u Jakuba Kováře, a proto jest pátku následujícího sťat. Týž pátek umřela jest manželka Ondřeje Pagáče a pochována jest v sobotu. {Toho času, prve nežli císař k Rábu osobně přitáhl, Echius hrabě z Salmu,413 nejvyšší kapitán na Rábě, Tatu a Vesperin414 jest dobyl a moci Turků odjal.}415 405
Snad byl tento Martin v příbuzenském vztahu s Janem Bílkem, vlastníkem domu č.p. 145 (v dolní části dnešní Široké ulice). Dům, roku 1604 prodaný, koupil v roce 1629 Martin Bílek „od nápadníků po neb. Janu Bílkovi z Lipníka“ (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 392). Jan Bílek je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 406 K tomuto incidentu se dochoval i zápis (SOkA, AM UB, i.č. 423, UB-I-3.) Je to svědectví o rozhovoru Pavla Pilaře s Kučerou po jeho mučení v uherskobrodském vězení. Kučera se totiž snažil svalit odpovědnost za vyrabování tvrze právě na Pilaře, Martina Bílků (Martínka) a Pavla Dražovského. Podle jeho výpovědi tak učinil podle rady Skokana, který se domníval, že si tímto způsobem mohou zachránit život. Podle tohoto sdělení se zdá, že velitelům se nepodařilo udržet patřičnou disciplínu a zabránit rabování: „Více Pavel Pilař učinil řeč k Kučerovi: však ty, Kučero, o tom dobře víš, když ste škody na Kunovicích dělali, že já na žádost úředníka kunovského na jeho psaní do Kunovic sem přijel a Pavla Dražovského o to sem trestal, že toho nezastaví a vám nepřikáže, abyšte škod tu na Kunovicích nečinil. A Pavel Dražovský o to jest se na mne rozhněval a s ručnicí na mne se jest potrhal, chtíc mne zastřeliti. Nemohouc toho dovésti, aby mne zastřelil, kůň pod sebou jest zastřelil. Kučera pověděl, že tak jest v pravdě.“ 407 20.5. 408 Václava ze Zvole. 409 sobota 6.7. 410 Dýkou. 411 Zděněk Pokluda se v článku O zlých vrchnostech (ČMM CXXI, č. 2/2002, s. 287 – 298) zamýšlí nad příčinami tohoto tragického dění. Uvádí citát z Půhonů olomouckých (MZA, Stavovské rukopisy, PO XXIV, fol. 485, pův. fol. 422): „...léta 1566 ten pondělí před památkou Nanebevstoupení Pána Krista když jsou se purgmistr, rychtář i všecka obec městečka Kunovic pozdvihli a Václava Zvolského pána svého zamordovali a Hans Prager [...] budouc teho času služebníkem téhož Václava Zvolského a chtíce pána svého tý chvíle retovati, táž obec městečka Kunovic uts. sou ho ubili, zranili, utloukli, že sotva živ zůstal...“ Zdeněk Pokluda vyslovuje podezření, že v Kunovicích nešlo o běžnou vzpouru poddaných vůči kruté vrchnosti, ale že svou roli mohla sehrát duševní choroba pána ze Zvole. Sotva mohl šlechtic při zdravém rozumu zapálit majetek svých poddaných a podobně podivných událostí bylo podle Z. Pokludy v jeho životě více. Mohlo tedy jít „o chaotickou reakci vyděšených lidí, které vzniklý požár vyprovokoval k instinktivnímu, zoufalému činu vůči pánovi majícímu zřejmě pověst nevypočitatelné osoby“ (s. 289). Více o Václavu ze Zvole a jeho rodu v Kunovicích v: kol. aut., Kunovice v proměnách času. Kunovice 1996, s. 69 – 77. 412 21.7. 413 Eckhart (či Egino nebo Eck) ze Salmu (+ 1574) byl hejtmanem prešpurského hradu a posléze velitelem na Rábu.
Při času Nanebevzetí Panny Marie416 bylo tažení veliké z Čech, z Moravy, z Sliska, i zjiných zemí do Uher, neb jeho milost císař Maximilián i z knížaty táborem u Rábu ležel, a kníže ferařský z lidem svým, z Vlachy a Španěly též tu bylo. A toho času hejtmanem byl gróf von Salm417 na Rábě i v poli, kterýžto maje nětco lidu prve, nežli se tento tábor zebr[al?], vzal Turku Tatu a Vesperin. A druhý tábor ležel u Komárna. I ti přitahnúc k Rábu tu se položili, a bylo jich jízdy i pěchoty přes dvakrát sto tisícův, a všickni páni moravští do Uher vyjeli, toliko pan Jetřich z Kunovic a na Brodě
f. 22a 1566 Uherském, pan Kropáč z Nevědomí a na Hranicích, pan Fridrich Tetour z Tetova, z Malenovic a na Novém Světlově418 a kněz Vilím z Prusenovic,419 biskup olomúcký, a z rytířstva též kolikosi osob nemnoho. 420 Když již ten tábor u Rábu ležel, tehdy císař turecký zámek Siget dobyl a pana Mikuláše 414
Veszprém. Odstavec v závorkách připsán později. Následující odstavec podává stejnou a ještě úplnější informaci. 416 15.8. 417 Salm bylo dopsáno později, v době přípisu předchozího odstavce. Původně zapsáno pouze ak. 418 Fridrich Tetour (+ 1577) byl vnukem Viléma, který získal moravské statky (viz pozn. k f. 18b) a synem Václava Tetoura (+ 1560, který mj. vykonával úřad nejvyššího písaře Markrabství moravského a roku 1549 byl povýšen do panského stavu a vlastnil Malenovice, Šarovy, Březolupy, Sehradice a Bánov). Fridrich držel panství Nový Světlov a městečko Bánov. Za manželku měl Magdalenu z Kunovic, kterou si vzal v roce 1573 (f. 30b), a pojistil jí věno 2 500 kop grošů na bánovském statku. (Zdeněk Pokluda, Dějiny malenovického hradu. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 8/1986, s. 162 – 163; týž, Starý a Nový Světlov v době předbělohorské. Zlínsko od minulosti k současnosti. 17/2000, s. 43.) 419 Vilém Prusinovský z Víckova, jeden z nejvýznamnějších olomouckých biskupů (1566 – 1572), jeho zásluhou byla mj. založena tamní univerzita. 420 Věta je nedokončená. Jmenované osoby se výpravy neúčastnily. Již koncem listopadu 1565 dostal budínský místodržitel rozkaz, aby se připravil na válku proti „vídeňskému králi“. To bylo v době, kdy se ukazovalo, že mírová vyjednávání mezi znepřátelenými říšemi nepovedou k uspokojivému výsledku. Turci tak na jaře roku 1566 vyhlásili ve svých zemích válku všemu křesťanstvu, a stařičký Sulejmán II. vytáhl 1. května z Cařihradu a již 16.6. byl v srbském Bělehradě. Patrně měla být cílem výpravy opět Vídeň. Svědčí o tom výroky osmanských kronikářů a velikost mobilizovaného vojska. Kromě žoldnéřských oddílů a lenní jízdy, jejíž počet neobyčejně vzrostl, pozval sultán i své vazaly. Tak se výpravy zúčastnila vojska moldavského a valašského vévody, sedmihradského knížete Jana Zikmunda, a mongolského chána. Moravský zemský sněm v Olomouci nařídil, aby se zemská hotovost sešla do 29.6. u Sudoměřic. Moravští stavové si však vymínili, že neodejdou za hranice, dokud zemí neprojdou vojska, a také že v případě napadení Moravy se vrátí. Zemi měli za nepřítomnosti hejtmana bránit jmenovaní stavovští představitelé: olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova a z panského stavu Ludvík Meziříčský z Lomnice, Jetřich z Kunovic, Fridrich Tetour z Tetova a Jan Kropáč z Nevědomí, a rovněž několik rytířů. Už během červencového sněmování procházela zemí vojska, která se dopouštěla násilností a rabování. Na východní Moravě se dělaly záseky a země se připravovala na střetnutí. Z českých korunních zemí bylo vysláno přes 10 000 bojovníků a dohromady se na Turky chystalo až 90 000 mužů. Císař Maxmilián, který se postavil do čela vojsk, však váhal se zahájením útoku vzhledem ke špatnému zásobení vojska. Toto vyčkávání se nakonec ukázalo jako osudové, především pro bránící se posátku Sigetu. Sultán zamýšlel táhnout přímo na Ráb, ale velitel Sigetu, Mikuláš Zrinský (* 1518), působil svými výpady Turkům velké obtíže, takže sultán se sto tisíci svých vojáků pevnost oblehl. Zrinský asi se dvěma nebo třemi tisíci Uhrů a Chorvatů se statečně bránil, ale přesile po pěti týdnech podlehl, když město bylo už prakticky zničeno. Zrinský pak v čele zbylých vojáků podnikl poslední výpad a 7. září s nimi statečně bojoval do posledních sil. Byl raněn, avšak hned téhož dne sťat a jeho hlavu odeslali do ležení císařského vojska. V případě včasného útoku Maxmiliána mohlo být město zachráněno, zvláště když zde věkem a nemocemi sešlý sultán umíral (zemřel v noci z 5. na 6. září). Turci se po plenění v okolí vrátili do Cařihradu (dále k severu se již neodvážili), a Siget později znovu opevnili a opatřili posádkou. Když se Maxmilián dověděl o stažení Turků, opustil ležení a vrátil se do Vídně a vojska se rozešla. (Ottův slovník, XXVII, s. 688; Dvořák, s. 440 – 441; Kameníček (II), s. 293 – 297; Vojtech Kopčan, Turecké nebezpečenstvo a Slovensko. Bratislava 1986, s. 61.) 415
hrabě z Serynu, rytíře udatnýho zamordoval, a při něm zhynulo o kolo 7000 jonáků, statečných bojovných mužův, kteréhožto hejtmana hlavu císaři Maximiliánovi Turek k Rábu do tábora odeslal. A císař turecký při dobývání toho zámku sám osobně přítomen byl, a jsúc od Pána Boha nemocí poražen, tu v táboře jest zdechl. Málo v kolikasi téhodních po vzetí Sigetu {Baša Pertany Vesirio}421 Turek Gyulu oblehnúc dobyl, a pana Václava Kereczeniho, kapitána císaře Maximiliána, jest jal a lidu výborného do 8000 jest zmordováno.422 V sobotu den svatého Václava před večerem asi půl hodiny423 urozený pán, pan Jan z Kunovic, jsúc v tom tažení z jeho milostí císařskú jedním panem rytmistrem, v městě Rábě život svůj dokonal.424 A v týden potom přivezen do Brodu a pochován jest v klášteře.
f. 22b 1566 Při svatém Lukáši425 toho času jelo jest 1000 rejtarův z Horních zemí k Košicíni426 Lazarovi Švendovi na pomoc, kteřížto kudy táhli, znamenité škody chudým lidem dělali. Ve Lhotě Strážnickej, jinak Tvarožnej,427 několik sedláků zabili, a sedláci zabili také z nich jednoho pána a dva zemany. Potom z Strážnice přijeli do Brodu a někteří v Nivnici leželi a tu též veliké škody lidem dělali. Potom Hanns Long, švagr můj, pro ty zbité Němce jezdil do Lhoty a přivezl jich do Brodu a jsú pochovaní v dolním kostele. Ve čtvrtek přede všemi svatýmii428 uvázány jsú tři osoby mužské a jedna žena pro kmínství,429 žena z mužem z Turnej od Trenčína,430 jeden z Horky od Temetína431 a jeden z Novej Vsi od Beckova. {Toho léta Švenda Lazar dobyl Zabatku,432 Pelsenuc,433 Gombazzek,434 Krasnú Húrku435 Gad436 a jiné místa. Též toho léta Turek spolčiv se z Tatary Tokaj oblehl, ale statečný rytíř Jakub Raminger, jsúc toho času kapitáne[m] na Tokaj,437 jest silně odepřel, život svůj, lid i zámek zachoval.}438
f. 23a 421
Slova v závorkách vepsána později. Tento málo srozumitelný zápis můžem číst i jako: Petranus deserio. Správné jméno dobyvatele je Pertáf basa. 422 Císařský kapitán Ladislav Kerecsényi se po osm týdnů trvajícím obléhání, když nemohl město uhájit, dohodl s Turky na svobodném odchodu posádky. Tento slib nebyl obléhateli dodržen a obránci byli pobiti a Kerecsényi zajat a uvězněn v Bělehradě a později zabit. U císaře byl nařčen ze zrady a vydání pevnosti nepříteli. V obšírném dopise císaři se ospravedlňoval a líčil statečný odpor a svízele při obléhání. Jeho počínání skutečně nelze považovat za zradu. Gyula byla osvobozena až roku 1695. (Dvořák, s. 441; Kameníček (II), s. 296 – 297.) 423 17.15 hod. 424 Jan z Kunovic a na Louce byl jedním z pobočníků zemského hejtmana Pertolda z Lipého, který stál v čele zemské hotovosti. 425 18.10. 426 Košicím. 427 Tvarožná Lhota ve východním sousedství Strážnice. Lidově se této Lhotě říkalo Dolní, na rozdíl od Horní, tj. Hroznové Lhoty. 428 31.10. 429 Kmínstvo: šejdířství, zlodějství, podvod. 430 Trenčianská Turná, příslušela k hradnímu panství Trenčín. 431 Hôrka nad Váhom, příslušela k panství Tematín. 432 Rimavská Sobota (Ryma Zumbath, Rymazombatya). 433 Plešivec. 434 Gombasek. 435 Krásna Hôrka. 436 Nevíme, se kterým místem Gad ztotožnit. Vzhledem ke koncentraci uvedených pevností na Rožňavsku, bude zřejmě i Gad v této oblasti. 437 Jakob Raminger byl v letech 1568 – 1570 „supremus capitaneus Zatmariensis et partium Transtibiscanarum“, tedy nejvyšším hejtmanem Sathmaru a Zátisí. 438 Odstavce v závorkách dopsány Bartoškem později.
Léta Páně 1567 V středu před Smrtnú nedělí439 přihodilo se, když jeho milost pan Jan mladý s Kunovic na nivnickém rybníku z Matějem, plesníkem440 z Vostrova, při prodávání ryb byl, a jedúc odtud na Vostrov, když nad Hluk, na ten vrch vyjeli, vítr se strhl a tomu plesníkovi klobúk z hlavy zvrhl. A když ho tak po zemi vítr válel, trefil na zajíce, a když zajíc vyvstal, běžel a tak předce vítr ten klobúk za zajícem hnal, že téměř zajíce postíhal. A tak ten běh jednak na čtvrt míle vykonali, až k jedné mezi, na kteréžto trní bylo, tak ten zajíc trní přeskočil a klobúk tu zůstal. V středu po neděli Provodní441 stalo se zatmění slunce, začalo se v hodin 16 a trvalo až do osmnácti.442 443 V neděli, den památky svatých Petra a Pavla,444 vdával pan Augustýn Hannus Kateřinu, dceru svú, za pana Jana, syna pana Matěje Hůlky s Počernic. I přijelo jest jich z ženichem z Prahy a z Brna, i od jinud na koních i na vozích, pánův, paní, panen, dobrých lidí drahně. I vyjelo nás z Brodu protiv panu ženichovi poctivě na 48 koněch až na ten vrch za Hluk, a tu se s nimi potkajíc je sme přivítali a potom do města Brodu zase sme jeli a déšť na nás pršel. I přijedúc do města, jeli sme okolo rynku horního, a jedúc dolů
f. 23b 1567 mimo duom Matyáše Solaře,445 nahodilo se tak, když stříleli z rathauzu i vodjinud z domův, i ti kteří jeli, tehdy Martina Příhodu, toho času rychtáře města Brodu, postřelili pozadu na skrz, až jemu nalezli kulku za ňadry, že hned tu s koně spadl a umřel, ani slova nepromluvil. V sobotu den svaté Lucí,446 v noci na neděli, umřela paní Apolena Slavická z Jemničky,447 manželka pana Petra Záviše z Osenice,448 která byla prve za panem Vítem Bartodějským449 a potom byla za panem Václavem Drahanovským.450 Toho roku bylo teplo čisté celú zimu a sněhu nebylo téměř nic, sedláci ten den před svatým Ondřejem451 orali a po Vánocích před Třemi králi tolikéž. Potom po Třech králích bylo tepruva kolikosi mrazů tuhých, a potom před 439
12.3. Slovo plesník je označením fukce – porybný (staral se o rybníky, plesa). 441 9.4. 442 „Téhož léta 9. dne měsíce dubna zatmění slunce napoly k 11. hodině před polednem.“ (M. Bydžovský z Florentina.) S tímto se shoduje i údaj v naší kronice. Zatmění skutečně v tento den proběhlo a jednalo se o 84 % zakrytí slunečního kotouče. 443 od 10.30 do 12.30 hod 444 29.6. 445 V roce 1589 byl prodán dům po Anně Solařce, tehdy již čtyři léta pustý, stojící na dolním rynku vedle Margety Mitmánkové a Joachima Dvorského. Jedná se o dům č.p. 101 (v jižním sousedství dnešní radnice). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 97.) 446 13.12. 447 Oslavický byla jedna z větví rodu z Jemničky, který se v 16. století značně rozšířil. 448 Záviš z Osenice je příjmení moravské rodiny, původem z Čech. Petr Záviš z Osenice byl panským úředníkem v Uherském Brodě a patřil mu později i dvůr a mlýn v Hroznové Lhotě. V roce 1581 se znovu oženil s Ludmilou Onšíkovou z Bělkovic. (Pilnáček, s. 251 – 252; Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 246.) 449 Bartodějský z Bartoděj byla na Moravě usedlá polská rodina. V roce 1541 se na Moravě objevil Vít Bartodějský, kterého zřejmě zmiňuje i Bartoškova kronika. Tento Vít Bartodějský měl stejnojmenného syna, který v roce 1590 zakoupil od Tetourů Luhačovice, avšak už následujícího roku zemřel. S Uherským Brodem je spojen především Václav Bartodějský z Bartoděj, Vítův syn. Ten původně sice držel Luhačovice, avšak pro účast na stavovském povstání (jako jeden z komisařů pro hradišťský kraj) o ně přišel. Po Bílé hoře se přesto úspěšně prosadil jako správce uherskobrodského panství patřícího Kounicům. Tento Václav si vzal za manželku rovněž Závišovnu z Osenice, Johanu. Ta bydlela se svým prvním mužem v rohovém domě na horním náměstí č.p. 40 (dnes budova základní školy) a zde žila i s Bartodějským. (SOkA, Sbírky UB, Domy, SOkA, AM UB, i.č. 89, sign. Rkp 89, f. 88 – 89.) 450 Viz pozn. k f. 15a. 440
nedělí Smrtnú452 pršel sníh celý týden, a vzvláště ve čtvrtek a v pátek na sobotu veliký sněh spadl, a vnoci na neděli Smrtnú byl mráz veliký, že ptáci letěli zimú do vsí, ba i do chalup, množství jich zemřelo a někteří obemrzeli, že jich mnoho rukami zlapali a zbili všelijakého ptactva. {Toho roku, když Brbek Giorg453 od císaře odstupoval k Turku, Švenda hejtman císařský Zaduar zámek přepevný jeho jest dobyl. Munkač454 též toho léta od lidu císařského dobyt.}455
f. 24a Léta Páně 1568 V středu před Hromnicemi456 oženil se Martin Mareš a vzal sobě za manželku Martu, dceru rychtáře vrbětického.457 V středu v noci na čtvrtek před památkú Zvěstování Panny Marie458 umřel jest urozenej pán, pan Bernart z Žerotína a na Strážnici, jsúc ještě mladý a neženatý, a tam v Strážnici459 Týž den přijel do Brodu Bratr Petr z Lipníka, příjmím Píšek. Byl hospodú u Zuzany Záhubky,460 vstav po šesté hodině v noci461 šel z světlem k Fotlynovi Hradlovskému v ten čas, když se ponocní měnili. Syn Valného Matěje, maje jíti domů, šel na víno. A když šel z vína jsúc opilý, spíval sobě. Potkajíc ho Bratr Petr, tresta[l] ho řka, proč křičíš, ožral si se? On jemu odpověděl, ožral-li sem se, všaks za mne neplatil, a Bratr Petr dal mu několik pohlavků, až i tesákem ho bil. A maje jeti Bratr Petr do Teplic,462 obstaven jest s poručení kněze Ondřeje, toho času faráře a děkana brodského, neb měl toho správu, žeby o něm měl nějaké hanlivé slova mluviti; Bratr Petr jsúce obstaven musel uručiti, aby z Brodu neodcházel, až svú věc na místě postaví a zrovná s těmi, o kterých jest mluvil.
f. 24b 1568 Z knězem Ondřejem rovnal skrze dobré lidi, kněz Ondřej odpustiti nechtěl. A v tom umřel Hanns Mudrák, zeť Václavky Stratiletovy, a Kača Harnaščina, i byl pohřeb. A když kněz Ondřej s žáky šel z pohřebu, trefil se tu na rynku Bratr Petr a uhlídaje jeho, běžel za ním pochytě kámen. A jeden 451
sobota 29.11. 16.3. 453 Snad je míněn Jiří Bočkaj, který byl rádcem a tajemníkem císaře Maxmiliána. Patřil k předním strůjcům spiknutí uherského panstva proti císaři z roku 1568 se záměrem vydat zemi do rukou Jana Zikmunda Zápolského. Vzbouřenci byli prozrazeni a prosili o milost, ale Bočkaj v obavách uprchl raději do Sedmihradska, kde roku 1571 zemřel. 454 Mukačevo (maď. Munkács). Město s hradem bylo během bojů o uherskou korunu většinou v rukou Habsburků. V tomto čase však bylo v držení Isabely Zápolské. Ta Mukačevo sice dříve vydala po dohodě císaři Ferdinandovi, avšak opětovně se jej zmocnila. Proto v roce 1566 město oblehla císařská armáda pod vedením Lazara ze Schwendi a 22.2. 1567 jej po silné dělostřelecké přípravě dobyla. Mukačevo bylo urputnými boji prakticky zničeno. 455 Poslední dva odstavce dopsány Bartoškem později. 456 28.1. 457 Vrbětice byly součástí brumovského panství. 458 z 24. na 25.3. 459 Více nedopsáno. Zřejmě mělo být jest i pochován. Bernart byl synem Jana z Žerotína a na Strážnici (f. 8a) 460 Zuzana Záhubka patřila k Jednotě bratrské. Jejím prvním manželem byl Jan Segeš (+1563, f. 16b). Po tomto muži zdědila nemalé jmění včetně hostince. Jejím druhým mužem byl předměstský fojt Matouš Záhuba, kterého si vzala v roce 1564 (f. 18a), avšak již následujícího roku byl mrtev (SOkA, AM UB, i.č. 156, sign. Rkp. 100, s. 112, jedná se o zápis rozdílu statku a porovnání po Matoušovi Záhubovi mezi „Eliášem, synem jeho a Zuzanú Záhubkú, macechú jeho“ z roku 1565). 461 0.15 hod. 462 Zřejmě cestoval do Trenčanských Teplic, které jsou nejblíže Uherskému Brodu a kam se vydávalo léčit více lidí z Moravy, třeba i později Arkleb z Kunovic. 452
kumpán vida to, postavil se protiv němu a nedal mu za panem farářem jíti. A rychtář s poručení pana purgmistra a pánův starších kázal Bratra Petra do šatlavy vzíti, i seděl tam tejden. Však se to všecko stalo, neb se Bratr Petr zbláznil a v vězení divné věci působil. Potom jest vzat na koči a vezen do Lipníka, a byl zase moudrý, neb se tuším na lotosku [?] byl zbláznil co onen král. V sobotu před nedělí Květnú463 umřel Valent, mlynář kútský, a pochován jest v neděli po nešpoře. V Veliký pátek464 narodil se Jan, syn Martina Kyčky
f. 25a Léta Páně 1569 V pátek před nedělí Sexagesima465 byl poslán pan Martin Němčanský, pan Jan Koudelka od Jiříka Kateřiny Zarazylovy, syna neboštíka Odala Matěje, k panu Lukášovi Kráječovi, aby jemu Zuzanu, dceru svú, dal za manželku, čemuž pan Lukáš neodpíral, než že již čas masopustní krátký byl, chtěl toho odložiti až po Velkonoci. A potom Jiřík Odal roznemohl se na druhý den v sobotu, a v středu hned nejprv příští umřel. Týž masopust po hradištském jarmarku466 oženil se Jiřík, Boršického syn,467 a pojal sobě za manželku vdovu pozůstalú po neboštíku Martinovi Příhodovi. Toho léta počeli stavěti novú věži u zboru pro zvony.468 Draho bylo, obilé všelijaké hned po žněch tak, že před Vánoci byla pšenice po 32 gr. a dráže, réž po 20 gr., ječmen po 20 gr., oves po 71/2 gr., hrách po 36 gr. A byl podzimek náramně mokrý, téměř vždycky pršelo, cesty zlé byly, nemohli potřeb dodávati, a mrazy tepruva počaly bejti týden před Božím Narozením.
f. 25b 1569 V pátek v noci na sobotu o 7. hodině469 před svatým Bartolomějem470 umřela Zuzana, dcera Jana Kúdelky, jsúc stáří 23 léta a 49 nedělí. A odemřela dítěte malého, které se narodilo o Matce Boží Nanebevzetí v neděli v noci na pondělí,471 a to dítě umřelo byv živo málo více než týden. Toho léta byly vína kyselá, zlá a drahá, neb se šeňkovali v Brodě po 12 denárech, po 2 gr., i po 16 denárech. A léta 1570 starého vína bečka472 byla před svatým Duchem473 za 43 zl.
463
10.4. 16.4. 465 11.2. 466 neděle masopustní – 20.2. 467 Jiřík Boršický vlastnil dům č.p. 123 (rohový dům na styku ulic Seichertovy a Bří Lužů). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 341.) Jiřík je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 468 V Liber fundationum, kopiáři nadačních listin Jednoty bratrské z jejího archivu v Lešně (dnes v Archiwum Państwowe Miasta Poznania i Województwa Poznańskiego. Sign. ABCz 47), je i dokument s textem poselství, vloženého do makovice na vrcholu při dostavění této věže v roce 1573, který svědčí o tehdejší Jednotě v Brodě a okolnostech a době stavby věže. (Opis v SOkA, Sbírky UB, Ol 15; v MZA, G 10, č. 795, je přepis Slaměníkova opisu; opisy z Liber fundationum, týkající se Uherského Brodu, publikovali rovněž František Spurný a Metoděj Zemek in: Jižní Morava, ročník 20, sv. 23/1984, s. 184 – 187). K přepisu textu vloženého do makovice věže v Liber fundationum připsal v roce 1679 J.A. Komenský poznámku o smrti svých rodičů a sester i jejich pohřbení (fotografie zápisu: Vyskočil, s. 11). 469 2.00 hod. 470 z 19. na 20.8. 471 ze 14. na 15.8. 472 Snad je míněn vinný sud, který obsahoval 10 věder, tedy 500 – 520 mázů. Počítáme-li moravský máz 1,07 litru, jednalo se o 535 – 556 litrů. 473 29.5. 464
V středu před Božím Narozením474 umřel Šimek Kramář.
Léta Páně 1570 Tejden za masopustu byla se Morava zvodnila tak, že nebyla tak veliká od toho času, jak se psalo léta 1522 a ještě nyní byla větší. I jiné řeky velké byly. Do Hradiště od Mařatic žádný nemohl pěšky ani na koni.
f. 26a 1570 Téhož léta bylo draho veliké tak, že měřice pšenice byla po 2 zl. a jinde dráž, jako v Bzenci po 21/4 zl. Réž po 50 gr., ječmen po 1 zl. a drážej. Okolo Brodu a v Brodě všelijaké potravy drahé byly. V Zelenej čtvrtek475 umřel jest Jan Makovec, tak asi o poledni, jsúc toho času rychtářem. A byl volen na rychtářství ten pondělí před svatým Křížem,476 když se psalo léta 1569. A pochován jest v Veliký pátek v klášteře. Ta zvonice u zboru jest toho roku nejvíc postavena od mistra Mikuláše Lorka.477 V sobotu před nedělí Provodní478 umřel jest Pavel Prymus479 starý asi hodinu před večerem480 a pochován v neděli v kostele. Císař Maximilián uložil jest daň v Markrabství moravském v městech, na předměstí i ve vsech z každého domu po 20 gr. To pak dávání bylo podle šacování, totiž, kdo větší statek měl, ten dal více, a tak aby se srovnalo z každého domu po 20 gr., a v městech královských z každého domu po 3 zl., z předměstí po 20 gr., a Žid každý ženatý, podruh neb hospodář po 3 zl., neže[na]tý,481 který nad 10 let stáří po 20 gr. To pak dávání počalo se o svatém Bartoloměji482 léta utscriptum.
f. 26b 1570 Téhož léta dáváno bylo ze všeho, kdo co prodal, třidcátý peníz zač prodal, kromě gruntův; a posudního483 z každého sudu piva484 po 4 gr. bílých.485
474
21.12. 23.3. 476 12.9. 477 Mikuláš Lorek bydlel v Hradišťské ulici, dnes č.p. 8. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 559.) 478 1.4. 479 Pavlu Prymusovi, otci později zmiňovaného Martina, patřil dům č.p. 121 (ulice Bří Lužů naproti dolního kostela). 480 17.15 hod. 481 Doplněno editorem. 482 čtvrtek 24.8. 483 Posudné byla rovněž forma zdanění. 484 Sudy piva byly různé velikosti, např. 2 nebo 4 věderní. (1 vědro 53,5 – 56 litru.) 485 Maxmilián se obával útoku nového sultána Selima II. (1566 – 1574), který se však nekonal, neboť tento neměl ambice ani zájmy jako jeho otec. Pro císaře to však bylo stále hrozící nebezpečí a neváhal jej využít i jako argument pro další berně, zvláště když peníze skutečně velmi potřeboval. I když byl 17.2. 1568 podepsán mír na osm let, do Cařihradu musel být odváděn vysoký roční poplatek a navíc bylo nutno splácet dřívější válečné dluhy. V roce 1569 na sněmu v Olomouci požadoval císař mj. daň z hlavy – z každé osoby měl být placen týdně jeden vídeňský nebo jeden krejcar za měsíc, tedy ročně 12 krejcarů. S tím stavové nesouhlasili. Později slíbili vypsání daně, podobně jako stavové v Čechách, kde se zavázali platit z chalupy po 20 gr. ročně. V městech to 475
Ten pondělí po Provodní neděli486 majíc činiti pan Augustýn Hannus z Janem Boršickým na rathúzi o rukojemství. Přísaha jim na přísahu puštěna, a tak musel Boršický platiti 115 zl.487 Téhož léta mřely včely velmi okolo Brodu i na vesnicích, že jich panu Jiříkovi Výhledovi 52 a toliko jich zůstalo 28. Téhož léta byly přívaly veliké a hřímání a blýskání strašlivé. V středu před svatým Jakubem488 umřela jest Kuna, manželka Matúše Burše, a pochována jest ve čtvrtek příští. V pondělí, den svatého Havla,489 Eliáš Grayer, sestřenec pana Augustýna Hannuše, hodíc za Pavlem Ondráčkovým tulichem490 trefil jest ho v týlo, až mu tulich uvázl, a on hned padl proti domu Knihařovu, a potom ranění sotva hodinu živ byl i umřel. V tejden plně umřel jest Ondráček, otec výš psaného Pavla zabitého. Téhož léta Lubenskému491 mlynáři vydrali 28 včely a oule poštípali. V pondělí před svaté Lucí492 pochována jest dcerka nejmladší urozeného pána, pana Jetřicha z Kunovic.493
f. 27a V outerý den památky svatého Tomáše494 umřel urozenej pán Jan z Zástřizl na Prakšicích,495 pochován jest v Brodě v klášteře. Léta Páně 1571 V outerý na středu po památce Božího Narození496 umřela jest urozená paní, paní Mandalena z Ludanic na Hluku, manželka urozeného pána, pana Jetřicha z Kunovic.497 V pátek na sobotu před Hromnicemi498 umřel jest urozenej pán, pan Kunc Kašpar Tetour z Tetova z Malenovic a na Zlíně.499 mělo být 1 ½ kopy gr. Tak to také bylo na brněnském červnovém sněmu schváleno. Tyto povolené berně však nestačily na úhradu císařských výdajů. 486 3.4. 487 Rukojemství byla záruka, ručení. Pan Augustin byl zproštěn závazku ve vztahu k Boršickému a částku musel vyplatit Boršický. 488 19.7. 489 16.10. 490 Dýkou. 491 Lubenský potok (Lubná) protéká ve východním sousedství Korytné. Lubenský mlýn stál při tomto potoku, severovýchodním směrem, v blízkosti lesa Prašnice. 492 11.12. 493 Její jméno není známo. 494 v r. 1570 sv. Tomáš (21.12.) čtvrtek, ne úterý 495 Prakšičtí ze Zástřizl zaznamenali v 16. století velký vzestup. Jejich zásluhou došlo ke stmelení dosud drobných vesnických držav severně od Uherského Brodu, soustředěných posléze kolem Velkého Ořechova. Hlavní impuls dal celému procesu Hynek ze Zástřizl (Prakšice získal již roku 1510). Jan ze Zástřizl byl jedním z jeho synů a držel Prakšice od roku 1554 až do své smrti. (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 185 – 253.) 496 z 26. na 27.12. 497 Sestra Půty z Ludanic byla třetí Jetřichovou manželkou (od roku 1564). 498 z 26. na 27.1. 499 Kunc Kašpar Tetour z Tetova byl druhorozeným synem Václava Tetoura z Tetova a na Malenovicích a bratrem Fridricha (viz f. 22a). Od roku 1563 byl jako dědic držitelem Bánova, avšak zlínské panství (spolu s dalšími statky) musel v roce 1569 koupit od věřitelů svého bratrance Jana za 40 000 zl. (všechen Janův majetek
Ve čtvrtek před Devítníkem,500 málo víc než dvě hodiny před večerem501 stalo se, že Šimon, syn Jana Slížka, celý den dělajíc na verštatě,502 a potom macecha jeho se s ním počala hádati. Jakž na něj nebyla laskavá, neb o něm zle mluvila, žeby zloděj byl, a když vandroval, jinam jemu po tovaryších vzkazovala, žeby jí knoflíky a nějaké stříbérko pokradl. A když se jemu toho zželelo, ten vyvstanúc od verštatu šel na hůru a oblkl se a vezma rapír503 přišel do světnice, žehnal se s tovaryšem, nějakým Matějem a potom i z macechú. A vona jemu nětco odporného odpověděla a von jí zas, tak tento jsúce hněvem podpálen, dobudúc rapíru naskrz ji probodl, Dorotu, macechu svú tak, že hned umřela.
f. 27b 1571 A tak, když již ucházel, otec jeho nebyl doma, byl u Matúše Burše, jak Burianovi, synu jeho z Bojkovic od nevěsty přinesli koláč. I běžiec domů (když se toho dověděl), volal i prosil, hoňte zrádců, kdo dobrý, hoňte. A potom poslal Nikodéma Buršova do obecního dvoru k hospodáři Řehořiovi,504 kterýžto vsedna na kůň jel za ním, a dohoně ho nad Bajovcem na němčanské cestě,505 zastavil ho. Potom Urbanec přiběhl z dlúhú ručnicí a nedal mu ucházeti, až Jiřík Výhleda, jsúc toho času rychtářem, přijel na koni, a tak jest do vězení vzat. A potom v sobotu první v postě506 na rynk vyveden a u planýře jest sťat. V středu po Devítníku507 pan Jan Tarlo,508 který sobě koupil duom neboštíka pana Václava Drahanovského, oženil se. V pondělí před svatým Matějem509 oženil se Burian, syn Matúše Burše, a pojal sobě za manželku Annu, dceru neboštíka Tomana Klečky z Bojkovic, jsúc toho času písařem města Brodu Uherského. V pondělí masopustní510 oženil se Matúš Bureš a pojal sobě za manželku Mandalenu, dceru neboštíka Filipa Skleničky. V pátek před nedělí Oculi511 umřel jest Jan Jetříšek, syn jeho milosti, urozeného pána Jetřicha z Kunovic.512
byl po jeho smrti prodán, aby mohly být z výtěžku zaplaceny dluhy). Kunc Kašpar se velmi rázně pustil do správy těchto statků, avšak zanedlouho jej zastihla, a to v jeho v mladém věku, smrt – jak ukazuje Bartoškův zápis. Majetku se ujali jeho bratří Fridrich a Burian. Ti však ještě v témže roce zlínské panství prodali Janu Kropáčovi z Nevědomí. (Uherskohradišťsko, s. 432; Zlínsko, s. 661; Zdeněk Pokluda, Dějiny malenovického hradu. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 8/1986, s. 162 – 163; týž, Kapitoly z dějin Zlína. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 9/1987, s. 123 – 125.) 500 8.2. 501 14.45 hod. 502 V dílně. 503 Dlouhá a úzká sečná i bodná zbraň. 504 Snad byl Řehořius v nějakém příbuzenském vztahu k Jiříkovi Řehořů, vlastníku domu č.p. 40 (ulice Primátora Hájka) v pozdější židovské čtvrti. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 234.) Jiřík je i v seznamu měšťanů (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 505 Tato cesta vedla podél mlýna Bajovce a přes Černou horu až do Dolního Němčí. 506 3.3. 507 14.2. 508 Jan Tarlo patrně v Brodě dlouho nepobyl, poněvadž uvedený dům brzy prodal: „Léta Páně 1578 v sobotu před svatým Václavem urozený pan Jan Tarlo z Vítkovic odevzdal duom ležící na horním rynku vedle Bojara a Gregora sedláře, někdy slavném paměti pana Drahanovského a od pana Jana Tarly zaplacený, sám od sebe i od erbů svých urozenému panu Martinovi Opršalovi z Jetřichovic etc. I erbom jeho a budoucím potomkom s těmi se všemi svobodami, jakž jeho milost pán panu Václavovi Drahanovskému slavném paměti nadati ráčil, za volný, svobodný a dědičný podle práva. Stalo se to za purkmistra Jiříka Bartoška, Jana Koudelky, Jana Klimenta, Jana Mitmánka, Mikuláše Koníčka a Vavřince Krahulce, senioribus.“ (SOkA, AM UB, i.č. 106, sign. Rkp. 118, f. 43, dnes folie schází.) Ve Zlíně byl úředníkem Mikuláš Tarlo z Vítkovic. (Zdeněk Pokluda, Kapitoly z dějin Zlína. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 9/1987, s. 176 – 177.) 509 19.2. 510 26.2. 511 16.3.
f. 28a 1571 V outerý před Velkonocí513 umřela manželka pana Jana Kúdelky a druhého dne pochována. V středu před památkú Seslání Ducha Svatého514 umřela jest paní Dorota, dcera Trubinosova, manželka pana Augustýna Hanuše, a pochována ve čtvrtek v klášteře. Ten den před svatým Jakubem,515 hodinu na noc,516 umřel jest Jan Mravenec.517 Na podzim počali mříti, i z té příčiny na den svatého Šimona Judy518 byl jarmark pod městem na Trávníku,519 a víno bylo drahé tak, že ho po 2 gr. bílých šenkovali. Tento rok 1571 byl tak raný, že jahody travné i střešně uherské byly zralé dvě neděle před Vstúpením Christa Pána na nebe,520 a prodávali jich na rynku. A víno na větším díle před Svatým Duchem okvetlo,521 ječmeny na některých místech před Svatým Duchem zžali, i chléb nový jedli. A toho léta všecky potravy byly drahé, chlebové i kašné žito po 2 zl. 4 gr. bílých, réž za 11/2 zl., ječmen po 40 gr., hrách po 2 zl., a to na celém roce.522
f. 28b Léta Páně 1572 V neděli ochtáb Tří kralův, na pondělí v noci, 523 524 umřel jest urozený pán, pan Jaroslav z Lomnice a na Broumově,525 tu v Brodě u Bartoše Kožišníka. A potom v pátek Obrácení svatého Pavla na víru526 vzat v brodském klášteře a vezen jest do Broumova a tam jest pochován. V sobotu před svatým Valentinem527 umřel jest Martin Hedvika, jinak Húska, a pochován v klášteře.
512
Jan Jetříšek zemřel jako malé dítě. Prokazuje to použitá zdrobnělina jeho jména i absence údajů o něm v pramenech. 513 10.4. 514 30.5. 515 24.7. 516 20.45 hod. 517 Podle Registra zápisové poručenství města Brodu Uherského LXVI; Knihovna Jana Kučery, M.J.A.K. v Uh. Brodě, sign. HF 445, stará sign. Bu 920/1241, f. 50 – 52 po sobě Jan Mravenec zanechal děti Margetu, Dorotu, Kristinu a Václava. 518 neděle 28.10. 519 Nastala epidemie a jarmark se konal mimo město. 520 10.5. 521 3.6. 522 Kronikář vyjmenovává jakožto drahé obiloviny (které tvořily základ stravy), jejichž výnos negativně ovlivňují vysoké teploty v době vytváření odnoží někdy v dubnu a květnu. 523 Ochtáb je užívaná zkomolenina slova oktáv. Jedná se o označení stejnojmenného dne následujícího týden po svátku, ukončující období, které je ve znamení významnějšího svátku. 524 z 13. na 14.1. 525 Od roku 1519 bylo panství brumovské v držení pánů z Lomnice, kteří z něj učinili centrum svých východomoravských držav. Jaroslav z Lomnice byl synem Adama z Lomnice a Kateřiny z Vlčnova. Brumov spravoval spolu se svým bratrem Janem, který však zemřel ve stejném roce jako Jaroslav (v prosinci). Dědičkou celého panství se stala jejich sestra Magdalena, toho času provdaná v daleké Litvě za pána Ostyka, vojvodu mstislavského. Když v roce 1573 nakrátko přijela, svěřila správu brumovského panství Zdeňku Kavkovi z Říčan a Václavu Bilíkovi z Kornic a na Veselí s tím, že mohou panství i prodat. Panství nakonec koupil jeden ze správců a majitel sousedního vizovického panství Zdeněk Kavka (viz níže). (Obsáhlé údaje uvádí Zdeněk Pokluda, Držitelé hradu Brumova. Zlínsko od minulosti k současnosti. 16/1999, s. 38 – 69.) 526 25.1. 527 9.2.
Tohoto léta též byly drahé všecky věci, o masopustě brali měřici žita po 1 zl. a 6 gr. V středu před Středopostím528 umřel Jiřík Kalný v Strážnic[i]. V Středopostí na čtvrtek, Bratr Václav Litomyšlský, jsúc správcí zboru brodského, umřel a pochován jest ve zboru.529 Jarmark nový, který bejvá v městě Brodě Uherském ten čtvrtek ten před Smrtnú nedělí,530 toho léta 1572 jest nejprv držán. V středu před Velikonocí531 umřel jest Eliáš, syn neboštíka Jana Segeše, v Přerově, a tam jest pochován ve čvrtek. Toho léta při Velikonoci brali desítku vína po XXX zl. f. 29a 1572 V pondělí po Svaté Trojici532 Jiřík, syn neboštíka Makovce, někdejšího rychtáře města Brodu Uherského, sťat jest z synem neboštíka Vysušila z Vlčnova pro příčinu tú, že jsú opojili manželku Martina Kováře, který byl na nivnické bráně. A ona byla dcera Mrklova z Provazní ulice. A tak nočně vynesúc ji do uličky za Hlinařovy, provozovali sní svú vůli, jak sami chtěli. A jí dán jest šilink u pranýře.533 V pátek před svatým Janem Křtitelem534 umřel Jan Slížek, kožišník v Brodě Uherském, a pochován jest ten den. Téhož léta korunován jest Rudolf, arcikníže rakouské, v Prešpurku na království uherské.535 V neděli před památkú svaté Maří Magdaleny536 umřel pan Augustýn Hannus, obyvatel města Brodu Uherského. A byl bohatý kupec, vedúc handl všelijaký, jako koňmi, volmi, vlnú, vínem, klobúky, sukny, kožemi hovězími, barancími, lojem, cínem, olovem, železem, pepřem i švestkami, i suma všemi věcmi. A pochován jest v pondělí v klášteře. V neděli den památky svatého Matouše,537 asi hodinu na noc,538 umřel Matúš Bureš, kožišník, a pochován v pondělí. f. 29b 1572 V neděli před svatým Václavem,539 Johana, dcera Václava Bartoše, jedúc do Bzence na jarmark roznemohla se v Ostrově. Potom ji přivezli v outerý ráno domův, umřela jest na čtvrtek tú noc o osmi hodinách540 a pochována v dolní[m] kostele. 528
12.3. Václav Litomyšlský byl zřízen na kněžství ve Slezanech roku 1562. V Uherském Brodě pomáhal ve službě Bratru Zachariášovi, v době, která nebyla jednoduchou pro zdejší bratrské společenství. Václavovi se říkalo také Hýra. (Růžička, s. 44, odkazuje i na Joseph Fiedler, Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder. In: Fontes rerum Austriacarum. Österreichische Geschichts-Quellen, Abt. 1, Scriptores, Band V., Theil II., Vídeň 1863, s. 258.) 530 20.3.; Smrtná neděle – 23.3. 531 2.4. 532 2.6. 533 Šilink u pranýře představoval veřejné vyjádření hanby, nikoli nějaké odškodnění, které bychom v tomto případě očekávali. 534 20.6. 535 Stalo se tak 25.9. 1572, jeho česká korunovace se konala až 22.9. 1575. 536 20.7. 537 21.9. 538 19.00 hod. 539 21.9. 540 2.00 hod. 529
Toho času umřel dvořák541 Václava Bartoše ve dvoře a žena jeho se vystěhovala, jiný se vstěhoval a málo pobudúc, umřela jemu žena a dítě. V pátek před svatým Havlem542 umřela jest o 15 hodinách543 Dorota, nejmladší dcera Václava Bartoše, a druhého dne jest pochována v dolním kostele. V pondělí před svatým Havlem, o 11. hodině na outerek,544 umřela jest Krystina, vnučka Václava Bartoše, od Johanky, dcery jeho, již nebošky. Ve čtvrtek noci potomní, den svatého Havla,545 umřel jest Jan, vnuk Václava Bartoše, od Elišky, dcery jeho syn, o 10. hodině.546 V pátek před svatým Lukášem547 umřel Janek, služebný pacholek Václava Bartoše V neděli po svatém Lukáši548 umřel jest Štěpán, pohunek služebný Václava Bartoše.
f. 30a 1572 V neděli na pondělí v noci po svatém Lukáši549 v 8 hodin,550 umřel jest Florian, syn Václava Bartoše. A toho času Anna, manželka Václava Bartoše, a Eliška, dcera jeho, ležely nemocny, že o sobě téměř nevěděly, neb měly vobě vržení morové. V outerý po svatém Lukáši551 umřela jest kuchařka Václava Bartoše, Maruše Prokšových.552 V sobotu před svatým Šimonem Judú,553 Lidmila, dcera Václava Bartoše, děvečka na vdaní, umřela jest a pochována jest v dolním kostele.554
f. 30b Léta Páně 1573 V sobotu na neděli před Obrácením svatého Pavla na víru,555 umřel urozený pán Hynek z Zástřizl na Prakšicích,556 a pochován jest v brodském klášteře v sobotu před nedělí masopustní.557 541
Slovo dvořák označovalo nájemce nebo správce hospodářského dvora. 10.10. 543 8.30 hod. 544 4.30 hod. 545 16.10. 546 3.15 hod. 547 17.10. 548 19.10. 549 z 19. na 20.10. 550 1.15 hod. 551 21.10. 552 Snad byla Maruše příbuznou mydláře Jiříka Prokeše, vlastníka domu s pozdějším č.p. 152 (ulice Seichertova). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 406.) Prokeš mydlář je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 553 25.10. 554 Údaje o umírání u Bartoškových zřejmě pocházejí od Jiříka Bartoška. Je možné, že již v této době Bartošek zapisoval do současného sešitu kroniky, případně v tomto záznamu použil starší rodinný nebo přímo svůj zápis o této události. Pozoruhodné je, že ve zprávě o tragédii své rodiny nesděluje žádné emoce nebo svůj vztah k postiženým. Úhledné písmo zápisu, psané silným tlakem, však zřetelně vypovídá o jeho duševním rozpoložení v době psaní. Podle grafoložky Jany Volfové zápis vykazuje silné emoce, rovnající se až stavu hrůzy, kdy člověk už nemůže ani plakat. A tento záznam, učiněný na dvou stránkách bez dalších přípisů a komentářů, je podle ní rovněž výrazem Bartoškova rozpoložení a snahy učinit důstojný záznam o zemřelých. 542
V první čtvrtek558 v postě umřel urozený pan Vilím Hřivín z Oujezda a na Častkově,559 a druhý čtvrtek v postě560 pochován v brodském dolním kostele. V sobotu Bílú,561 tak asi o polední pršel déšť a sněh až do večera, a potom celou noc, ba i na Velkou noc, a napadl sněh nemalej a ležel někudy až na zejtří, totiž do pondělka. V druhú neděli po Velkonoci562 oženil se urozenej pan Fridrich Tetour z Tetova z Malenovic a na Novém Světlově, a pojal sobě za manželku pannu Mandalenu, dceru jeho milosti pána Jetřicha z Kunovic. Téhož léta stromoví kvetlo tepruva ten tejden před Svatým Duchem.563 V pondělí před svatým Janem Křtitelem564 oženil se Jiřík, Václava Bartoše syn, a pojal sobě za manželku Annu, pozůstalú vdovu po neboštíku Takšony Martinovi.565
f. 31a 1573 V pondělí, den svatých Petra a Pavla566 oženil se Petr Štětina a pojal sobě za manželku Annu, dceru neboštíka Pavla Kudlatého. Na den Rozeslání apoštolův Páně567 umřela jest Kateřina, dcera Jana Mudroně, a nejprv pochována jest na novém kerchově, který koupili od Tuchovej tu v městě za zborem.568 V outerý před památkú svatého Martina569 za ouřadu toho času pana 1. Jana Prymusa570
555
z 24 na 25.1. Hynek ze Zástřizl koupil ves v roce 1571 od sirotků po svém strýci Janovi (+1570). Byl synem Oneše Prakšického ze Zástřizl, syna Hynkova. Příliš se mu hospodářsky nevedlo a zanechal po sobě četné dluhy. (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 185 – 253.) 557 31.1. 558 5.2. 559 Vilém Hřivín z Újezda držel Částkov asi od roku 1569. Vesnici poté zdědil jeho syn Václav Hřivín z Újezda, stejně jako Kelníky. (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 219 – 220.) 560 12.2. 561 21.3. 562 5.4. 563 Letnice – 10.5. 564 21.6. 565 Taksony nebo Takšoň byl až do roku 1948 název dnešní obce Matúškovo, která se nachází v jižním sousedství slovenské Galanty (ves byla přejmenována podle autora textu slovenské hymny). Je možné, že příjmení Takšony vyjadřuje původ z tohoto místa nebo alespoň určitou vazbu k němu. 566 29.6. 567 15.7. 568 K tomuto prodeji se zachoval i dokument: „Léta 1573ho v Brodě Uherském s povolením urozeného pána, pana Jetřicha z Kunovic […] Bratří starší na místě všech bratřích zdejších léta Páně 1573ho v pátek před sv. Medardem koupili k zboru zdejšímu od Žofky Zoušky a od synů jejích ten grunt za zborem ležící k krchovu a k pohřebování těl mrtvých za 100 zl., po 30 gr. za zlatý počítaje, na kteroužto sumu zavdali Bratří 8 zl. Jsou při páních. A z milosti Bratří jí na ostatní peníze dali, aby se jiným gruntem opatřiti mohla, dali 8 zl. A ostatek sumy platiti mají Tušce neb potomkům jejím při každém sv. Janě Křtiteli Božím, počna od příštího přes rok, rok po roku po 6 zl. až do zaplacení sumy pozůstávající. Odevzdán od Žofky Zoušky a syna jejího Jana i na místě jiných bratrů jeho bratřím starším i jiným bratřím nynějším i budoucím za dědičný a svobodný podle práva. Rukojmí za zaplacení toho gruntu Mikuláš Koníček a Bartoň Havránek, manu indivisa.“ (SOkA, Sbírky UB, Ol 15, opis z Liber fundationum donationumque in Moravia.) 569 10.11. 556
2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Martina Kičky Matúše Šošola Jana Koudelky Martina Uličného571 Pavla Ješulky Jiříka Korbele Lukáše Kráječe Mikuláše Oříškova Václava Vtělpala Kryštofa Jordana Jiříka Bartoška,
rychtáře Jana Klimentova a Buriana Burše, písaře, zlit jest zvon k vobci, a váží 21 centnýřů, 22 ½ funtu,572 od Jana, syna neboštíka Filipa Konváře z Vyškova. A dáno jemu od díla od každého centnýře 2 zl. a nadto vejše dáno 6 zl. Suma učiní od toho zvonu 49 zl. a 3 měřice ovsa.573 Téhož léta, 18. dne měsíce října, narodil se syn urozeného pána, pana Jana z Kunovic a na Hranicích, jemuž jméno Jan Jetřich.574 Kmotrové pan Jan z Bozkovic a na Třebové,575 pan maršálek,576 pan Zdeněk Kavka z Říčan a pan Odersk[ý].577 f. 31b Léta Páně 1574 Martin Urbanec, jsúc měštěnínem města Brodu Uherského a řemesla zámečnického, zapomenúc se nad svú poctivostí, chytil se řemesla peněžitějšího, totiž zlodějského. Nejprv pobral u Švicha za městem 100 zl. Potom rathúz z odmykal a kamna vylámal, aby se nedomýšleli, žeby to zámečník udělal a opět nemalú sumu peněz pobral. Potom Matějovi Mitmánkovi, když byli při vinobraní na Blatnicku, sklep odemknúc, tam jest všel a truhlu dobře opatřenú též odemkl, a jakž Matěj praví, že jest jemu do 300 zl. zhynulo. I nemajíc natom dosti, léta 1574 na Štědrý den večer, v domě Kateřiny Zarazylovy dal se zavříti, a nemohúc dveří železných vitrychem578 odemknúti, neb jsú rožny,579 které po bocích dveří zvrchu i zespod zapadají, jinú chytrost vymyslil, z štafu otcele580 nástroj na jednom konci jako motyčku a na druhém zakončil, sobě spravil. A tak tím koncem zaostřeným vápno mezi tihlami vydrápal a druhým koncem za tihlu zavadíc, tak jich ven vyventoval a do toho 570
Jan Prymus měl za manželku Lidmilu, dceru Mikuláše Rušikvasa, kterou si po jeho smrti vzal Jiřík Janeček (jako manžel doložen k roku 1581). Jan Prymus byl bratrem Pavla Prymusa, který měl syna Martina. Rod pocházel z Prostějova. (SOkA, AM UB, i.č. 156, s. 167.) 571 Martinovi Uličnému patřil dům č.p. 203 (na dolním náměstí naproti kostelní věže). V roce 1591 jej prodali Jan Uličný a Mikuláš Strýčků, nápadníci Martina Uličného. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 513.) 572 Zvon vážil asi 1189 kg. 573 Viz f. 9b. 574 Janu Jetřichovi (+ 1617) bylo roku 1578 připsáno panství hranické. Od roku 1592 držel Nový Světlov a později ještě další statky. 575 Jan Třebovský z Boskovic (1543 – 1589). Hlásil se k Jednotě bratrské. V roce 1582 se stal nejvyšším sudím a krátce před smrtí i moravským zemským hejtmanem. Jím vymřela třebovská větev Boskoviců a jeho jmění připadlo Ladislavu Velenovi ze Žerotína. (Ottův slovník naučný IV, s. 426.) 576 Moulík (III) uvádí, že podle Sobotíka se jedná o Čeňka z Lipého (asi 1541 – 1589), držitele hodonínského a moravskokrumlovského panství. Je to pravděpodobné, protože Čeněk zdědil hodnost nejvyššího maršálka a také po stránce náboženské byl Kunovicům blízký. Ohradil se třeba proti biskupu Stanislavu Pavlovskému, který se snažil posílat na jeho vesnice katolické kněze. Přísahal, že kdyby kdokoli takový přišel, dal by jej oběsit – „...když věšíme ty, kteří nám šaty a dobytek berou, což nemáme věšeti ty, kteří nám lidi násilím berou nebo krásti chtějí.“ (citováno podle: http://www.ilcik.cz/dubnany/dejiny/od_1511.html) 577 Pan Oderský byl zřejmě některým z členů rodu Oderských z Lidéřova. (Srov. Paprocký, CCCCXXXVII – CCCCXLI.) Jak uvádí Moulík (III), Bohumil Sobotík zvažoval, že by se pod jménem Oderský mohlo jednat i o souseda hranického pána Jana Tomáše ze Zvole a na Odrách. 578 Zřejmě šlo o složitější zámek, na který nestačil paklíč. 579 Patrně západky zamykacího mechanismu dveří. 580 Z tyče ocele.
sklepu v celé zdi díru prolomil, do sklepu vlezúc, truhlu dobře a mistrovsky opatřenú vylámal a z ní 800581 červe-
f. 32a 1574 ných zl.,582 a na groších po 12 krejcařích lichtšicařích583 a starých krejcařích584 jest vzal. I hned z takovými penězi do Vosrova [sic] jest šel a vína 4 1/2 bečky jest koupil a těmi penězi za víno i formanom jest platil, a u pana Pavla Světizuba ten jeden groš v 12 krejcařích jest proměnil, a tak se jest těmi penězi prozradil. V pátek pak před Třemi králi585 vzat jest Martin Urbanec do vězení, z Dorotú, manželkú svú, a z Janem, synem jeho. Potom v pátek po Třech králích,586 jsúc popravním mistrem tázán, o tom o všem se jest vyznal, a že jest takové červené zlaté v sklépku malém, podle vinného sklepu zakopal, což se tak našlo. A když jich vykopali, nedostávalo se na sumu vejš psanú 450 zl. Na druhý den pak v sobotu tenž jistý Urbanec na sáňky jest vsazen a přivázán, koněm po rynku vožen, prst jeden u rathúzu z pravé ruky kat jest mu ohnivejmi kleštěmi utrhl a druhý před domem Kateřiny Zarazylových a třetí před domem Matěje Mitmánkova,587 a potom z něho kat dva pásy od plece až po ledví udřel před Švichovy za městem, a když k mostu jeho přivezl, odvázal ho mistr, a on šel až k šibenici pravíc, že toho nezaslúžil, než provaza,
f. 32b 1574 ale jste prej měšťané od toho času na mne nevážili, jak sem na Předměstí panské víno šeňkoval.588 Potom štvrcen jest, a tak svú záplatu vzal. V pátek před svatým Matějem589 jsúc trápen Jan, syn jeho, nic se znáti nechtěl. A potom na rynku sťat jest, žeby nějaké panské ryby bral, a sama Urbancova umřela v šerhovní. V sobotu před nedělí Reminiscere,590 umřela jest Oršila, manželka Martina Hrabáčka, provazníka. V Středopostí591 v noci na čvrtek umřel jest Martin Hrabáček. V Pondělí velikonoční592 umřel jest ctihodný kněz, děkan Johannes Farynestes, správce církevní města Brodu Uherského, a v klášteře jest pochován.593 V outerý po Velkonoci594 umřel jest Martin Hotový a pochován jest na novém kerchově.595 581
Zápis není zcela zřetelný, mohlo se jednat i o číslo 880, avšak taková varianta se zdá být méně pravděpodobnou. 582 Uherských dukátů. 583 V rukopise: +řích lichtschicařích. Snad se jednalo o 3 batzeny (v hodnotě 12 krejcarů), které byly v této době raženy v některých německých a švýcarských mincovnách, nebyl to masově rozšířený nominál. 584 Suma byla pravděpodobně složena ze stříbrných mincí ve výše uvedené hodnotě. 585 1.1. 586 8.1. 587 Snad se jednalo o dům č.p. 102 (jižně od současné radnice), který jako dědictví po Margetě Mitmánkové prodal Martinu Hlaváčovi v roce 1591 Martin Mitmánek. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76.) 588 Srov. f. 6a. 589 19.2. 590 6.3. 591 ze 17. na 18.3. 592 12.4. 593 Jan Farynestes přišel do Uherského Brodu z Holešova v lednu 1570. (Růžička, s. 46.)
O svatém Jiří596 přivezen jest do Brodu ctihodnej kněz Benedikt a byl správcím církve dvě lítě, život svúj dokonal.597
f. 33a 1574 Tejden po hradištckém jarmarku, kterej bejvá po Velkonoci, oženil se Vaněk Bolčeků v Nivnici a pojal sobě Margetu Sosnarku za manželku. V pondělí před svatým Křížem598 oženil se Jan Koudelka, a pojal sobě za manželku Annu, pozůstalú vdovu po neboštíku Matyášovi Ševcovi. Téhož léta dostavena jest věže na bráně hradištckej od Mikuláše Lorka nákladem obecním města Brodu.599
Léta Páně 1575 V pondělí před svatú Anežkú600 oženil se Janek kovář Šilhavý601 a pojal sobě čtvrtú manželku jménem Kateřinu, dceru Kočičkovu z Hradiště. V pondělí den svaté Doroty602 Baltazar Stam zabil tovaryše barvířského, který dělal u Bastla, barvíře.603 V pondělí na outerý před svatým Jiřím604 před čtvrtú hodinú na noc605 umřel jest urozenej pán Jan Opršal ze Jetřichovic606 na zámku, jsúc toho času ouředníkem na Brodě Uherském. A byl dobrý a pobožný člověk.
f. 33b 1575 Před svatým Jiřím v outerý na středu607 v noci umřel jest Havel, syn neboštíka Janečka. V pátek před Proměnění Christa Pána na húře Tábor608 umřel jest Lukáš Křižín kráječ,609 a pochován v sobotu na týž svátek. 594
13.4. Na novém bratrském hřbitově. 596 23.4. 597 Benedikt Mičinský. Tento děkan, alespoň podle způsobu jeho korespondence, se snažil posílit své postavení představeného kněží uherskobrodského děkanství. Pro tento útvar dokonce užíval název diecéze. (Růžička, s. 47.) 598 13.9. 599 Asi ve 20. století k zápisu poznamenáno: „a v měsíci červenci 1879 rozebrána na stavbu věže farního kostela“. 600 17.1. 601 Jan kovář Šilhavý byl vlastníkem domu č.p. 65 na horním náměstí (na místě budovy dnešního stavebního učiliště). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 89, Rkp. 89, f. 307.) Kovář Šilhavý je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (SOkA, AM UB, i.č. 453, sign. UB-I-6). 602 v r. 1575 sv. Dorota (6.2.) neděle, ne pondělí. 603 Bastlu Barvířovi snad patřil dům č.p. 204 (dolní náměstí, při věži kostela). (SOkA, Sbírky UB, Domy.) 604 z 18. na 19.4. 605 22.45 hod. 606 Opršalové z Jetřichovic byla staročeská šlechtická rodina – podle Jetřichovic u Sedlce. (Ottův slovník naučný XVIII, s. 826.) 607 z 19. na 20.4. 608 5.8. 595
V sobotu den památky Proměnění Christa Pána v 18 hodin610 umřel jest Václav Bartoš, otec můj, a pochován jest v neděli v dolním kostele.611 V pátek před svatú Kateřinú612 pan Kavka Zdeněk Říčanský z Říčan a na Brumově, majíc nějaký hněv s panem Telekešim Lednickým,613 zberúc lid z panství lukovského, neb byl poručníkem toho statku, a brumovského okolo 1800, i táhl k Lednici. A když přitáhli ke dvoru nějakého pána Bratovského, tu sú jemu škodu velikú učinili, vína nětco vytočili a nětco vypili, a tak se zežrali. A když dále táhli, pan Telekeši asi ze 300 husařův na ně nenadále udeřil, a tak jich okolo tří set zmordováno a nětco zraněno a okolo dvú set na Lednici zajato, a jiní utekli a pan Kavka s nimi. A jak někteří praví i píseň spívají, že strachy naprášil do nohavic. Píseň o témž panu Kavkovi a o jeho boji
f. 34a Kdo jest slejchal z broumovských, husařské povahy, porazili pana Kavku v čistém rovném poli. Kavka jest nebyl zbožný za života svého, nebál se Pána Boha, ni Telekešiho. Listy k němu odeslal, aby jeho čekal, k večeři neb k vobědu, nevím, kdy přijedu. Na Lednici bubnují, v Broumově šturmují, heslo sobě dávají, divně se muštrují. Hodinu třetí na noc614 ke Vláři se brali a v Bylnici žebříkův čtrnást na vůz vzali. Samy brány od sebe jsú se zodvíraly a tři vrabci se zbili, zlý znamení měli. Přes Zborovského pole, když se ubírali, těšil Kavka vojáky, aby se nebáli. Řkouc, nuže milí poddaní, jdúc přes to to pole, nabuďtež dobré mysli, mámť čerta v tobole. Když přišli do Hořově,615 Kavka se zastaví a pan Mladačanský616 609
Slovo kráječ mohlo znamenat krejčí. Tento Lukáš kráječ měl dceru Mandu. (Připomíná se v zápise smlouvy z roku 1584, SOkA, AM UB, i.č. 156, sign. Rkp. 118, s. 191.) 610 13.30 hod. 611 Písmo zápisu o úmrtí otce vykazuje podle Jany Volfové stejné emoce jako zpráva o moru v rodině. Ve slově památky napsal podvědomě písmeno t s takovým přeškrtnutím, že vypadá jako kříž (na rozdíl od ostatních). I to je důkazem Jiříkovy bolesti. 612 18.11. 613 Lednica, někdejší královský hrad na uhersko-moravském pomezí, zbudovný ve 13. století. Na jistou dobu se v 15. století hradu zmocnili mj. rytíři Bělíci z Kornic a později přešel pod správu rodu Podmanických z Podmanína, ačkoliv byl formálně stále hradem královským. V rukou Podmanických hrad zůstal až do roku 1558, kdy tato rodina vymřela. Takto přešel pod královskou komoru. V roce 1559 jej koupil spolu s panstvím košický kapitán Imrich Telekeši z Debretu. Ten však krátce nato zemřel a majitelem panství se stal jeho syn Štěpán a nedlouho potom vnuk Michal, kterým Telekešiové vymřeli. Po majetkových přesunech se hrad stal majetkem Zuzany Lorántffyové, manželky sedmihradského vévody Jiřího I. Rákoczyho (a také hostitelky Komenského v Sárospataku). V roce 1708 byl dobyt a vypleněn císařskými vojáky. Od té doby, přes dílčí opravy, chátral až do podoby současné zříceniny. (Kol. aut., Slovenské hrady a kaštiele. Bratislava 1969, s. 107 – 110.) V Lednici působil v 17. století i Komenského problematický souputník Mikuláš Drabík, kterého zde Jan Amos při své cestě do Sárospataku krátce navštívil. Kronikářem uváděný pan Telekeši (maď. Thelekessy) je Štěpán, který po smrti svého otce Imricha (30.5. 1560) zdědil lednické panství. Oženil se Zuzanou Forgáčovou, která však zanedlouho v mladém věku zemřela a o šest let později umírá i samotný Štěpán. Nejznámějším a posledním příslušníkem rodu Telekešiů je až jejich syn Michal (*1576). Na jeho panství vládl teror, řádily loupeživé bandy a sám dokonce v roce 1600 přepadl u Střelné císařské povozy, které vezly dary od sedmihradského vévody císaři Rudolfovi II. v hodnotě 40 000 zl. Telekeši byl předvolán před mimořádný soud do Prešpurku, který jej odsoudil ke ztrátě hlavy a propadnutí majetku. Michal byl v roce 1601 v Prešpurku sťat. 614 19.15 hod. 615 Horovce.
k němu ta slova promluví. Což to před sebe béřete, jednu vrchnost máte, nezačínajíc různice pokoj sobě dejte. Kavka mu odpověděl, již sem na té cestě, zhodímť já ho ztej skály, toť má zhledat jistě. Však mám lidu zbrojného dosti úpravného, nejde mi z toho Uhra strachu nižádného.
f. 34b A když se ubírali přes Telekešiho nivy,617 zvolal na desátníky z velikými hněvy. Z mocí se ubírejte k onomuno domu, však jest Telekešiho, máte právo k němu. Beřte všecko na pořád, což koli najdete, to já vám darmo dávám, vy se nestarejte. Do domu se vlomili, škodu učinili, což pobrati nemohli, všecko rozmetali. Odtud čichu nabyli k Bratovského domu, nic se nerozmyslíce pospíchali k němu. Víno mu roztočili, je s smetanú pili, vořechy vysypali a kachle vybili. Připíjejíce sobě o deset Slováků, jiní řekli o dvatcet, však nás moc jonáků A když se podnapili, do pole vytáhli a k boji se chystali, sotva všetci na nohách stáli. Zvěděl to lednický pán, bral se k Rovnému,618 sám málo maje husařů, přidal jest jim strachu. Dvě kopí červené, když jsú uhlídali, hned Kavkovi málo sou o sobě drželi. Tu jedni za druhé počali se tisknúti, řka hyn protiv nám jedú s krvavými praporci. Když sou se přiblížili k té dobové [sic] chrasti, čijíc Kavka neštěstí počal se jest třásti. Kavkú strach pohyboval, že to před sebe bral, hned uprostřed vojákův skrýti se jest hledal.
f. 35a Jichž hejtman byl Gurycia,619 ten nejprv utíkal, a Kavka to vidúce, hned za ním pospíchal. Hákovnice protiv nim jsú zasazovali, že v holuby stříleli, tak se domnívali. A jakž je vystříleli, hned na koty brali, žádného znich neraníc, neb uvyšovali. Tu Kavkovi zvěděli, co sou jim spomohly ta jejich slova hrdá i hanění mnohá. Tu mnohý stratil hlavu, ruku, také nohu, neb sú Slováci měli větčí od nich sílu. Nad véskú byla jedna velmi příkrá skalka, pospíchajíc k dohnání jel jest tudy Kavka. 616
Později upraveno na Madačanský. Správně Pavel Madočány, od roku 1573 trenčínský podžupan. (Fialová, s. 26.) Madočánymu Horovce patřily. 617 Nivy – rovná pole nebo louky. 618 Lednické Rovné, zde byl zámek tehdy patřící Telekešiům. 619 Pisatelem přeškrtnuto původní Kučera.
A Kavka pak utíkal skrz velmi hustý les, sotva by tudy proběh Telekešiho pes. Když sou přišli na Lysú,620 optal se Gurycia, pane, kdež jest zvěřina, kapúny i mísa. Tu se Kavka popudil k hněvu ještě více, až jest strachy naprášil ty své poctivice.621 Odtud Kavka v hnojnicích vezen na Brumov zámek a paní to vidúce, má z toho zármutek.622 Což to, pane, nového a nenadálého, já nevidím žadného z poddaného tvého. Povímť, paní, novinu velmi zarmúcenú, stratil sem lid brumovský i také lukovský.
f. 35b Tři sta jich z mordovali a čtvrté zajali na Lednici na zámek, na vysoký hrádek. Řkouc, běda mně smutnému, co sem to učinil, lid sem sobě potratil, sám sem se sotva vrátil. Hned po té dobré vůli, ležel jest po vůli za tři dny nevstávaje, velmi naříkaje. Nuže ty, milá paní, což jest učiniti, dej mi radče posnídati, ať mohu vokříti. O co, Kavko, naříkáš, však šálený rozum máš, nebo ty svého lidu všeho doma nemáš. Když mi se nezdařila nynější vojna má, nechci s Uhry bojovat navěky věkoma. A m e n.623 620
Lysá pod Makytou, rovněž příslušela k hradnímu panství Lednica. Mužské kalhoty ze sukna nebo z kůže, sahající zpravidla pod kolena. 622 Později ve 20. století někdo opravoval text písně, snad podle jemu známé verze. Upravené pasáže mají toto znění: „Zvěděl to lednický pán, bral se k Rovnému sám, málo maje husařů, šel přec k jejich kotáru Dvě kopí červené, když jsú uhlídali, hned Kavkovi málo sou o sobě drželi. Tu jedni za druhé počali se tisknúti, ha hen protiv nám jedú. [...] Odtud Kavka v hnojnicích vezen na Brumov zámek a paní to vidúce, má z toho zármutek. Nadešel jí spánek, s krvavými praporci ti rekruti.“ 623 Zdeněk Kavka z Říčan jako by byl jasným prototypem hrabivého feudála, neznajícího než touhu po lesku své vlastní osoby, který se nezastaví před ničím. I Bartoškův popis tomuto obrazu odpovídá. Potvrzuje to i styl jeho písma, který podle grafologického rozboru vypovídá o velké chuti Bartoška při psaní a jeho sympatiích ke Kavkovým protivníkům. V našem soudu o Kavkovi, stejně tak i o jiných jemu podobných osobách, bychom měli zachovat velkou opatrnost. Při tom je třeba zohlednit dobové poměry a konkrétní okolnosti i postavení daného člověka. Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan pocházel ze starého českého panského rodu a v Čechách se také narodil. Záhy však, snad už v roce 1545, Zdeněk zakotvil na Moravě. Působil ve službách Půty z Ludanic sídlícího na Rokytnici u Přerova. Oženil se s Apolenou, sestrou majitele zlínského panství Jana Tetoura z Tetova (viz pozn. k f. 18b) a majetkově si polepšil především koupí vizovského panství a zvláště ziskem Brumova (1574). Kavka prokázal velké politické schopnosti. Již v roce 1573 se stal hejtmanem hradišťského kraje a ve službách země i šlechtických magnátů působil po celý život. Takto si získal respekt u nejvýše postavených osob moravské politiky a také jihočeských velmožů Rožmberků. Právě v jejich službách se účastnil řady politických aktivit. Cestoval např. s císařským poselstvem do Polska s vyhlídkou habsburského nástupnictví na polský trůn, které vedl nejvyšší purkrabí Království českého Vilém z Rožmberka. A u Kavky se zřejmě v červenci 1574 také konalo tajné jednání s Janem Netolickým o Vilémově polské kandidatuře, když Netolický cestoval do Polska. (Do těchto záměrů byl zasvěcen i Jetřich z Kunovic, který na jaře následujícího roku vezl rožmberské peníze do Polska.) A stejně jako Vilém, využíval služeb Zdeňka Kavky i jeho bratr Petr Vok. Kavkova vojna představuje jeden z nejsilnějších momentů, které se zapsaly do povědomí obyvatelstva nejen doby Bartoškovy, ale i pozdější. Náš kronikář nesděluje konkrétní příčiny této výpravy. Bezesporu byl v pozadí latentní konflikt o hranice mezi sousedními panstvími. Hraniční spory byly běžnou záležitostí, avšak zde byla situace komplikována i skutečností, že tato hranice byla současně také i zemskou. V 70. letech byly zastaveny Štěpánovi Telekešimu pohraniční vesnice Střelná a Francovy Lhoty, patřící k brumovskému panství (z 621
f. 36a Léta Páně 1576 Na den Obrácení svatého Pavla na víru624 v noci na čtvrtek umřela jest Mandalena Trubinoska, a ten čtvrtek pochována jest v klášteře. korespondence Kavky s Telekešim vyplývá, že platy ze Střelné do Lednice byly pozůstatkem věna Johanky z Lomnice, dcery držitele brumovského zboží a manželky Rafaela Podmanického (dřívějšího majitele Lednice). Štěpán Telekeši dal na území Střelné vystavět novou ves Rakovou (není totožná se současnou vesnicí toho jména). Když se Kavka stal majitelem brumovského panství, Střelnou i Francovy Lhoty vyplatil. Telekeši se však zdráhal vydat tyto vsi v původních hranicích (aby nepřišel o Rakovou) a Kavka se obrátil na soud. Rakovou pak nechal pobořit, čímž nemálo Telekešiho popudil. O velkém napětí svědčí i to, že Telekeši uvěznil nějaké Kavkovy poddané, jejichž propuštění musel v roce 1575 opakovaně upomínat dokonce panovník. Oba sousedé se sešli 25.7. 1575 ve Střelné, avšak nebyli schopni se dohodnout. Na základě Bartoškových a jiných údajů můžeme částečně rekonstruovat průběh výpravy. Ozbrojenci vyjeli z Brumova směrem na jih a přes Bylnici a Vlárský průsmyk jeli po pevné cestě směrem na Srnie a Nemšovou a potom proti proudu Váhu až k Horovcům („do Hořově“), kde pan Madočanský Kavku varoval a upozorňoval, že i zde vládne stejný panovník. Nedaleko od Horovců muselo dojít k popisovanému plenění Telekešiho statků, kde vyloupili jeho dvůr (Vlasta Fialová se domnívá, že to byl dvůr na Nivách) a pokračovali i v Bratovského domě, kde se posilnili i hojným pitím vína. (Bratovského dům může být totožný s Prečínských svobodným dvorem v Prečínské Lhotě (nyní součást obce Lednické Rovne). Kavka v čele výpravy, jak uvedli bratří Prečínští z Prečína, „přijda ke Lhotce, Janu Prečínskému, otci jejich náležité, dvůr témuž lidu obehnati kázal, vrata, dveři vysekati a parkány pobořiti poručil, a z pokojů, ve kterých s manželkami svými i s jinú čeládkú byt svůj jměli, náčiní cínové i jiné potřeby k hospodářství náležité, pobrati dopustil, truhly vylámati, a což v nich našli peněz hotových, klínoty od zlata, drahého kamení, stříbra, perel, šatův choděcích mužských i ženských, obrusův, ručníkův, prostěradel nemalý počet, ba i koncíř, stříbrem obložený, a jiné vojanské nástroje pobrati dal. V dolní světnici pak vzali jeho lidé sedm achtelů soli, šafrány i rozličné koření; v komorách víno z beček vytočili, k těm bečkám z ručnic stříleli, dna těch beček vysekali a pán nejenže Prečínských víno ,k užitku lidu svého vojanského obrátiti dopustil‘, ale nebránil ani, aby do toho vína, kterého už vypíti nemohli, nemálo mouky nasypali.“ Cit. V. Fialová, s. 25 – 26, odk. na Půhony olomoucké, sv. 30, f. 347 – 348.) V blízkosti Lednického Rovného se nešťastná šarvátka asi uskutečnila. Kavkovi vojáci pak postupovali při řekách Váh a Biela voda, přes VieskuBezdedov a Lysou pod Makytou až na Moravu, zřejmě přes Střelnou, Lideč a Valašské Klobouky zpět do Brumova. Zanedlouho, v listopadu 1575, se obrátil na představitele trenčínské župy moravský zemský hejtman s požadavkem, aby Telekeši „ty chudé lidi, které jest panu z Říčan pobrati dal, a těch některé i zraněné v svej moci má, zase propustil a je vydal“. Současně byl napomínán i Zdeněk Kavka, aby „dobytkóv i jiného panu Telekešimu náležitého za sebú má, aby jemu to také navrátil, a ku pánu se pokojně a súsedsky choval. (Uvádí Zdeněk Pokluda, Držitelé hradu Brumova, s. 51.) Kavka jistě utržil velkou ránu a ostudu, ale líčení našeho kronikáře, respektive uvedené písně, je přehnané. Jednak vojsko zřejmě vůbec nemířilo k Lednici, která byla prakticky nedobytnou, zvláště s výběrem, kterým Kavka disponoval. A sotva by se také do náročného obléhání pustil na podzim. Kdyby Lednici chtěl dobýt, zvolil by také kratší cestu z Brumova. Jediným účelem celé výpravy bylo poplenění Telekešiho statků, a to se přes krvavou lázeň zdařilo. Kavkova vojna byla současně i vojnou Telekešiho. V červenci 1577 moravský hejtman vytýkal Telekešimu na základě Kavkovy stížnosti, „že ste vopět do sta pacholků vypravuje do jedné dědiny jeho jménem do Franciovy Lhoty vpád učiniti a vyplundrovati dáti chtěli, takže sou se tíž chudí lidé sotva před nimi vohájili.“ (Uvádí Zdeněk Pokluda, Držitelé hradu Brumova, s. 52.) Napětí mezi oběma soky trvalo i v následujících letech a k jeho zmírnění nepomohly ani různé komise, které měly vyřešit spor a vytyčit zemské hranice. Píseň o panu Kavkovi a jeho boji se podle všeho skutečně zpívala a nejen mezi prostým lidem, ale tradovala se i v Kavkově rodině (Vlasta Fialová, s. 26). Oldřich Sirovátka, který prováděl jazykový rozbor textu, dospěl k závěru, že tato píseň není svým původem skladbou lidovou, ale blíží se poloumělým literárním výtvorům. Skladatel byl podle něj literárně vzdělaný a snad pocházel z měšťanského prostředí. (Vlasta Fialová – Oldřich Sirovátka, Píseň o Kavkově vojně v 16. století. Naše Valašsko, roč. IV, 1955, č. 1 – 4, s. 24 – 29; Zlínsko, s. 344 – 345; Zdeněk Pokluda, Držitelé hradu Brumova. Zlínsko od minulosti k současnosti. 16/1999, s. 46 – 69; týž, O zlých vrchnostech. ČMM, roč. 71,12002, č. 2, s. 287 – 298; Milan Krajča, O vojně pana Kavky do Uher. MK XXXVIII, č. 6/2002, s. 7.) 624 středa 25.1.
V neděli Provodní625 sníh pršel a noci potomní byl mráz, i druhé. I zzíbly místy vinohrady a již bylo réví nemalé. Podruhé v sobotu na neděli, jenž slove Cantate,626 opět byl mráz veliký a zzíbly vinohrady víc než prve. V neděli druhú po Velkonoci627 umřel jest ctihodný kněz Benedikt, správce církve brodské a v pondělí jest pochován v klášteře. Ve čtvrtek před nedělí Cantate628 umřel jest urozenej pán Jiřík Bytkovský629 etc. a pochován jest v dolním kostele. V středu před památkú Vstúpení Christa Pána do nebe630 v noci, na znamení Raka narodila se Kateřina, Kúdelkova dcera. Před svatú Margytú asi dvě neděle,631 kúpen jest mlejn Bajovec k obci od Matyáše, syna Jakuba Škrle, za 800 zl., za ouřadu Matěje Hlaváče a hned druhého léta, totiž 1577, za ouřadu Jana Prymusa jest znovu staven.
f. 36b 1576 V pátek po svatém Mikuláši632 obnoven jest ouřad a voleni byli do ouřadu Jan Prymus, Jan Koudelka, Jiřík Bartošek. V středu před Povýšením svatého Kříže,633 třetí hodinu na noc,634 umřel jest pan Matěj Hlaváč.
Léta Páně 1577 V středu před památkú svatých Petra a Pavla635 Rudolf císař z Vraclavě636 do Olomúce přijel, již na císařství jsúc volen.637 V pátek před svatým Matoušem638 vybral se Bratr Zachariáš, 625
29.4. z 19. na 20.5. 627 6.5. 628 17.5. 629 Bítkovským (pozn. k f. 11b). 630 30.5. 631 sv. Markéty – pátek 13.7. 632 7.12. 633 12.9. 634 21.15 hod. 635 26.6. 636 Z Vratislavi. 637 Bartoškova kronika se poměrně stručně vyrovnává s událostí, která ve své době vzbudila hodně rozruchu. Císař přijížděl do Olomouce, kde zasedal zemský sněm, aby byl při této příležitosti přijat za markraběte. Toto zasedání bylo poznamenáno incidentem mezi stavovskou obcí a biskupem Janem Mezounem z Telče, který se odmítl připojit k požadavku stavů na náboženskou svobodu a při vítání panovníka před branami města nesměl stát v řadách zástupců stavovské obce. Rozpory musel urovnávat samotný Rudolf. (Srov. Kameníček (I), s. 389 – 390; Kronika Podolských, s. 21 – 24; Josef Válka, Morava reformace renesance a baroka. Vlastivěda moravská, země a lid, sv. 6, Brno 1995, s. 31.) 638 20.9. 626
správce zboru, z Brodu do Přerova a Bratr Jan Vodička, jinak Aquin, dán jest do Brodu. Toho léta Březová a jiné grunty k Volenuvům a k Korytné náležité, když se již Stranští znovu postavili a Brozané jich prve užívali i hájili jako svejch vlastních, jakž napřed léta 1553 psáno stojí, pan Jetřich z Kunovic sobě ujal, že jich Stranští pánu sekli ten rok po nejprve. A jeho milost pán byl tehdy v Olomúci, a když se to měšťanu doneslo, žeby již séci měli na těch gruntech, i vyslali jsú Jana Kúdelku a Jiříka Bartoška k Jiříkovi
f. 37a 1577 Balámovi, jenž byl toho času ouředníkem na Hluku, aby na těch gruntech nedopúštěl trávy séci do příjezdu jeho milosti pána, aby měšťané o tú věc z jeho milostí mluviti mohli. A na ten den měl svadební veselí Ctibor Leva a bral sobě za manželku Mandalenu Lombistku, vdovu pozůstalú po neboštíku panu Václavovi z Hruštěbrodu, ouředníku hluckém;639 a byl toho času na Brodě ouředníkem Kryštof, příjmím Reychl, kterýž potom tu scepeněl, neb se jemu noha z dopuštění Božího ohněm pekelným zapálila. A hned potom za jeho milostí pánem vysláni byli do Olomúce Jan Mitmánek, Jiřík Bartošek, Burian Bureš a donesli berni a neb šacunk. Když pak bylo na Brodě, tehdy o ty grunty z jeho milostí mluveno bylo od purgmistra a starších, dal jest za odpověď, že toho nečiní za jinú žádnú příčinu, než aby Stranští do některé chvíle těch gruntů hájili, že se na ně Slováci potahovati měli. V středu na čtvrtek před svatým Matúšem640 umřela jest Zuzana, vdova pozůstalá po neboštíku Janečkovi. Jan Lukáše Křížova oženil se na konec masopustu a pojal sobě za manželku Annu pana Martina Němčanského. I přihodilo se v sobotu před svatým Šimonem Judú,641 jsúc nakažena morovú nemocí, že jest potratila asi dvě hodiny před večerem642
f. 37b 1577 a hned té noci, po třetí hodině na noc643, život svůj dokonala. A Jan, manžel její týž noci okolo deváté hodiny644 jest umřel, a na den svatých Šimona Judy oba v jednom hrobě pochováni jsú. A byli spolu živi 36 nedělí minus 1 dne. V sobotu na neděli po svatých Šimonu a Judu645 Jan Apellan umřel, 639
Škrtnuto původní brodském. z 18. na 19.9. 641 26.10. 642 15.00 hod. 643 po 20.00 hod. 644 2.00 hod. 640
který slúžil u neboštíka Jana. A bylo domnění, žeby tento jistý měl peníze pobrati po neboštíku Janovi Lukášovu. Toho léta i 1578 po vinobraní i o masopustě mnoho vína skúpili v Moravě a do Uher, i na banské města odvezli, neb byla uherská vína kyselá a nepříjemná a moravská lahodná. A brali je zde po 15 zl. a po 18, a dávali v Banské Bystřici po 30 zl. Listopadu 9. dne ukázala se jest kometa veliká, z vocasem napodobně k šavli a neb k rohu přihnutá, a ukazovala se až do 30. dne toho měsíce.646 Umřel jest urozenej pán Fridrich Tetour z Tetova z Malenovic a na Novém Světlově okolo Vánoc.
f. 38a Léta Páně 1578 Ten čtvrtek po Novém létě647 nějaká Barbora baba v ulice k bráně moravskej zapálila u Beneše Krejčího, zahřívajíc v maštali ovcám. A bylo málo s poledne, když oheň vyšel, však nezhořelo nic více, než maštalie Benešovy, neb bylo ticho a lidé se zběhli a uhasili. V sobotu po Novém létě648 umřela Kateřina Janáčova a v neděli pochována. Praví, že se byla toho ohně zlekala, a dosti podobna, neb podle hořalo. Umřel Reychl po památce Obrácení svatého Pavla na víru649 a pan Jan Kučovský z Opolí ouředníkem na Brodě zůstal.650 V neděli masopustní651 umřel jest Martin Kyčka, a byl nemocen rok a dvě neděle, a druhého dne jest pochován. V neděli druhú po Velkonoci652 pršel sníh od rána až do poledne a napadl nad kotíky, a potom v pondělí ještě větší napadl. A mráz veliký byl v neděli na pondělí. Při svatém Jakubě653 kúpil sem káď tisovú654 do pivovara novú, 645
z 2. na 3.11. „Při času památky sv. Martina kometa, hvězda ocasatá, divná, vycházela a ukazovala jse na obloze nebeské, pouštěje od sebe paprslek dlouhý, velmi jasný a zřeteldný k východu slunce spůsobem tímto.“ (Dačický, s. 126.) Údajně se jednalo o druhou největší pozorovanou kometu v tomto tisíciletí. Byla objevena v Peru 1. listopadu 1577 a pozorovatelům zmizela z dohledu až 26. ledna 1578. Pozoroval ji 13. listopadu ze své observatoře na ostrově Hven i dánský astronom Tycho de Brahe. Později byla po něm i pojmenována. Pozorování této komety bylo velice významné pro revizi tehdejší představy o struktuře vesmíru. (Rostislav Rajchl, Komety a jejich odraz v kronikách. MK XXXIII, č. 3/97, s. 44 – 45.) 647 2.1. 648 4.1. 649 Obrácení sv. Pavla – sobota 25.1. 650 Jan Kučovský z Opolí, syn Matyáše Kučovského z Opolí, byl úředníkem na uherskobrodském panství mezi lety 1572 – 1583. 651 9.2. 652 13.4. 653 sv. Jakub – pátek 25.7. 654 Tis červený (taxus baccata) byl kdysi poměrně běžnou lesní dřevinou poskytující velmi tuhé a tvrdé dřevo. Právě vysoká poptávka po kvalitním dříví tohoto pomalu rostoucího stromu vedla k takřka úplnému vyhubení 646
a v Dřítomě655 sem ji bral a domú přivezl. V neděli Invocavit656 kúpil sem vinohrady, Jiřík, v Floriánově hoře,657 od Matěje Lubského z Ejvančic.658 V str659
f. 38b 1578 Kúpeno polulání i z zahradú podle cesty nivnickej od pana Samele [sic] Ahníka z Křešic k vobci za 120 zl.660 Ve čtvrtek po svaté Kateřině,661 když bylo činiti o hranice v lesi mezi jeho milostí pánem Jetřichem z Kunovic a na Brodě Uherském a mezi panem Janem Vlachovským a na Polichně,662 a byli na místě jeho milosti pána z Kunovic Jan Kučovský z Opolí, ouředník na Brodě, Václav Borotínský Felderndorfer a na Nezdenicích,663 Václav Bibrstein z Bojišova na Prakšicích a měšťané z Brodu Jan Kúdelka, Jiřík Bartošek, Jan Mitmánek a Burian Bureš, písař města Brodu, pan Jan Vlachovský s panem Jindřichem Vlachovským,664 bratrem svým, a bylo lidu mnoho z Těšova, z Oujezdce, z Šumic, z Rudic, z Polichna, z Biskupic. I bylo činiti nejprve o dub, jenž slove trojhraničný, který dělí troje hranice, totiž rudické, zákřiovské665 a polichenské. A byl již spálen, a když se na tom znesli, že byl na tom místě, kdež nyní u cesty, co k Rudicím jedú, zákopa veliká udělána jest. I učinili hrob na tý cestě a prostříc koberec na tý cestě na zemi, krucifix položili. A ti sedláci v hrobě klečíc, přísahalo jich množství o ty hranice. A když po přísaze každý vyznání činil a svědkové protiva sobě byli, tehdy nějaký Brodský z Oujezdce, kterýž byl přes 100 let stáří, ty mezy vyvodil. A když pan Jan Vlachovský tomu těchto botanicky pozoruhodných dřevin v lesích střední Evropy. Ještě v 16. století bylo tisové dřevo často užíváno, avšak v průběhu následujících staletí doklady o jeho těžbě postupně ubývají. 655 Drietoma. Obec leží na cestě směřující na Moravu hrozenkovským průsmykem. V roce 1598 měla 3 mlýny a 38 domů. (Vlastivedný slovník obcí na Slovensku. II. Bratislava 1977, s. 355 – 356.) 656 16.2. 657 Jedna z vinohradnických tratí na Blatnicku. 658 Moulík (III) uvádí s odvoláním na článek Olgy Vávrové, Dej Bůh štěstí tomu domu, vystavěl jsem, nevím komu. In: Ročenka musejního spolku ivančického, 1935, s. 8, že Matěji Laubskému patřil roku 1600 dům č. 84 na ivančickém rynku. 659 Nedopsáno. 660 „Léta Páně 1578 v pondělí po sv. Mistru Janovi Husovi urozený pan Samuel Ohník z Křešic i s Zigmundem, synem svým, odevzdal zahradu a polulání, ležící vedle cesty Nivnické nad Bajovcem s jejím příslušenstvím panu purkmistru a pánom starším i vší obci města Brodu Uherského, nynějším i budoucím, za dědičné a svobodné podle práva. Za tj. jemu, panu Samuelovi, všecko zaplaceno hotovými penězi; jedno sto a dvacet zlatých jemu dáno, kteréž pan Samuel přijal.“ (SOkA, AM UB, i.č. 106, sign. Rk 118, f. 42 – dnes folie schází. Citováno podle pozdějšího přepisu.) 661 27.11. 662 Jan Vlachovský byl synem Zikmunda, zmiňovaného na f. 11a. 663 Václav Borotínský měl za manželku Kateřinu, dceru Jiříka Vlachovského. 664 Jindřich Vlachovský byl Janovým bratrem. Měli ještě jednoho sourozence, kterým byl Jiřík, držitel Biskupic. (V Brodě vlastnil dům č.p. 77, na místě dnešního Panského, domu Jiřík Vlachovský. Koupil jej před rokem 1593 a zase prodal roku 1609. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 19 – 20.) Jiřík Vlachovský je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). Podle všeho se však jedná o jinou osobu, poněvadž v tomto zápise není tento Jiřík označován jako šlechtic.) 665 Zákřov byla vesnice, jež ležela severně od Újezdce u Luhačovic. První zmínka o obci je z roku 1371, avšak v roce 1437 byla již pustá. Zánik obce je spojován s husitskými válkami. (Uherskohradišťsko (1982), s. 794.)
f. 39a 1578 místa nedával a svědkové jsú se nesrovnávali a o ty hranice se snésti nemohli, a o to mnoho jednáno a mluveno bylo, na pány a měšťany vejš psané jsú toho podali a obě straně na nich mocně přestaly. A tak sú ty hranice týž osoby provedly a na dubích znamenali a zákopy od toho trojhraničného dubu až na lúky dolů, co k Polichnu jedú, zdělali. V outerý po svatém Mikuláši666 voleni jsú do ouřadu Jiřík Bartošek, Jan Koudelka, Andreáš Sládek, Mikuláš Trojánek, Petr Mravenec, Mikuláš Rušikvas,667 Martin Uličný,668 Mikuláš Knihař, Martin Hlaváčů,669 Pavel Matušků, Vincenci Chmel670 a Jiřík Trnka.
{Eodem anno. Ego Daniel Dvorsky Iglaviae sub D[omino] Joanne Ursino literis operam navans Vittebergae in album studiosorum. Rectore Magnifico D[omino] Joachimo a Beusst receptus sum, in cujus rei testimonium sigillo Academiae majore donatus.}671
f. 39b Léta Páně 1579 V outerý před památkú svatého Pavla na víru Obrácení672 umřel jest urozenej pán Lacek Janour z Strachnova a na Nedachlebicích, který tú kaplu prostřed kerchova bratrského ustavěti dal nákladem svejm, však potom na smrtedlné posteli žádal, aby ve zboru pochován byl a ne vtom sklepě pod tú kaplú, což se jest tak stalo.673 666
9.12. Dceru Mikuláše Rušikvasa Lidmilu měl za ženu Jan Prymus a po jeho smrti Jiřík Janeček. (SOkA, AM UB, i.č. 156, s. 167.) 668 Jako vlastník domu č.p. 13 na horním náměstí (západní fronta) je zaznamenán Jan Uličný (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 569). 669 Martin Hlaváč koupil v roce 1591 dům č.p. 102 na dolním náměstí od Martina Mitmánka. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 100.) Martin Hlaváč je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 670 Vincenci Chmel koupil v roce 1597 dům s pozdějšími č.p. 43 a 44 (roh dnešní základní školy a prostranství před Domem kultury) na horním náměstí. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 645.) Vincenc Chmel je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 671 Zbytek stránky dopsán později Danielem Dvorským. Překlad: „Toho roku já Daniel Dvorský, jsem se v Jihlavě horlivě učil u Jana Ursina, ve Vitemberku se zapsal do matriky studentů. Za rektora vznešeného pána Jáchyma z Beusstu jsem byl přijat, pročež jsem byl obdařen ku svědectví pečetí Akademie.“ (Jáchym z Beustu (1522 – 1597) se kromě humanistických studií věnoval právu, které studoval nejprve v Lipsku a poté v Boloni, kde byl promován na doktora obojího práva. Od roku 1550 byl profesorem na vitemberské univerzitě (a roku 1578 i rektorem) a působil také ve službách kurfiřtů saských Mořice a Augusta. Jáchym z Beustu je považován za zakladatele saského protestantského manželského práva.) 672 20.1. 673 Náhrobní deska Lacka Janoura je nyní vložena do fasády při vstupu do uherskobrodského farního kostela (viz obrazová příloha). Lacek Janour ze Strachnova se připomíná jako držitel Nedachlebic roku 1574. (Uherskohradišťsko, s. 584.) Účastnil se i politického života. V roce 1576 byl členem stavovské komise pro vymezení krajů, jakožto zástupce rytířstva pro kraj hradišťský. (Kameníček (II), s. 174, 203, 315.) Vdova po Lackovi, Kateřina ze Železného, se v roce 1583 vdala za majitele sousedního Částkova Václava Hřivína z Újezda. (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 119 – 220.) 667
V pátek před památkú svatého Pavla Obrácení na víru674 umřel Matěj Bardún, jinak Lojiš, na Předměstí brodském, a v neděli, den svatého Pavla, pochován jest. V neděli, jenž slove Letare,675 tak asi dvě hodiny před večerem676 byl příval po dvakrát a hřímání a hromobití, však bez škody, toliko v Králově od Bánova na kraji od země k vrchu dub odřel, a když k haluzi přišlo, tak jej skrútil, až se na dvě roztrhl. V pátek před nedělí Oculi677 Mikuláš, syn Jiříka, Petra Uhra syna, oběšen jest pro krádež mnohú, kterýž také i mně nemalú škodu jest učinil, jakž na trápení vyznal. Ve čtvrtek v noci na pátek před nedělí Provodní678 umřel jest Jan Prymus, a ležel jest více než rok v tý nemoci pořád, a pochován v dolním kostele. f. 40a V pátek po památce Božího Těla679 umřel jest urozenej pán, pan Jan z Kunovic a na Hranicích, v Nýdrlandu, v městě řečeném Noviomagum680 a přivezen jest do Brodu v outerý před památkú Nanebevzetí Panny Marie,681 a pochován jest v klášteře v nově udělaném sklepě.682 V pátej outerý po Svatém Duše683 v noci na středu vyšel oheň v Kroměříži v Šerhovskej ulici od pekaře, a s hořely dva domy a krov na šerhovni.684
674
23.1. 29.3. 676 16.15 hod. 677 20.3. 678 z 23. na 24.4. 679 19.6. 680 Nimvegen (jinak Nijmegen en Omstreken) – město v jihovýchodní části Nizozemí, východně od Rotterdamu při hranicích s Německem (viz obrazová příloha). 681 11.8. 682 Jan z Kunovic, Jetřichův syn, nabyl vzdělání ve Vitemberku (1563) a roku 1572 se oženil s Annou, dcerou Jana Kropáče z Nevědomí a na Hranicích a Zlíně. Anna po otci brzy dědila a navíc brzy zakoupila Vizovice. Když byl Jan předpokládaným dědicem velkých otcových držav, zdála se být budoucnost manželů víc než skvělou. Jeho předčasná smrt všechny plány změnila. Zanechal po sobě malinké děti – Jana Jetřicha (f. 59a) a Annu Marii. Ovdovělou Annu si vzal roku 1580 za manželku Jan mladší ze Žerotína, ovšem bez obvyklého veselí. Kronika Podolských k tomu uvádí: „Toho také roku pan Jan mladší z Žerotína paní Kropáčku pozůstalou vdovu po panu Janovi z Kunovic, za manželku vzal času postního, veselí však svatební do Provod [tehdy 10.4.] odloženo, potom v zapomenutí přišlo“ (s. 20, 24). Anna zemřela v postě roku 1585 a Jan ze Žerotína v době Vánoc roku 1584. (Pilnáček, s. 120; Zdeněk Pokluda, Kapitoly z dějin Zlína. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 9/1987, s. 127; Zdeněk Pokluda, Páni z Kunovic. In: Kunovice v proměnách času. Kunovice 1996, s. 263 – 264.) 683 9.6. 684 Po Šerhovské ulici v Kroměříži pátral již Bohumil Sobotík, který se v roce 1944 obrátil na tehdejší úřad města Kroměříže (Regierungskomissar der Stadt Kremsier) s žádostí o její lokalizaci. Podle odpovědi, kterou obdržel, a současného upřesnění od dr. Markéty Mercové z Muzea Kroměřížska se můžeme domnívat, že Šerhovská ulice se nacházela v místech obecní šatlavy (šerhovna) v dnešní Jánské ulici (zvané dříve Súkenická, Residenční a od 19. stol. Johannesgasse). Žalář zde zůstal až do roku 1693, kdy parcelu zakoupil biskup Karel z LichtenštejnaCastelkornu a nechal na ní vystavět kanovnický dům. Požár nebyl velkého rozsahu, přesto biskup Stanislav Pavlovský vybízel v dopise kroměřížskému hejtmanovi, že je škodě té nerad a že mají poddaní oheň pilně a šetrně opatrovati. (František Václav Peřinka, Dějiny města Kroměříže I. Kroměříž 1913, s. 198, 380; Markéta Mercová, Kroměřížské ulice. Kroměříž 1999.) 675
Ve čtvrtek po svaté Margytě685 mezi 16. a 17. hodinou686 vyšel oheň v městě Kojetíně z sladovně pana Pivcovy, a shořelo v městě i na předměstí 56 domů.687 V sobotu před svatú Alžbětú688 Alžběta, manželka Martina Uličn[ého], jdúc do jatek, masa nakoupila, a jdúc odtud k Mikulášovi Strýčkovému,689 zeti svému, hned v jeho domě náhle umřela, a v neděli pochována jest. V pátek před svatým Ondřejem,690 v sobotu a v neděli zjížděli se rejtaři do Brodu Uherského. A byli tu v Brodě od toho času až do Vánoc, a na Štědrý den měli mustrunk
f. 40b ve čvrtek. V sobotu ráno po Narození Krista Pána jeli pryč, až do Nitry, a tu leželi, a bylo jich v počtu 200. Pan Vladislav Popel z Lobkovic691 toho času v zástavě držel jest Trenčín a byl toho lidu nejvyšší. A byli se natom znesli páni stavové toho léta v Čechách, v Moravě a v Slízsku, aby berni a šacuňku císaři nedávali, než aby sami lidu služebného na pokrajiščech692 platili. A tak byli volení za colmistry z Království českého pan Jan Markvart693 a pan Malovec a z Markrabství moravského pan Karel z Žerotína a pan Vencelík,694 a z Slizska není mi známé jméno jeho, neb byl pozdě přijel.
f. 41a Léta Páně 1580 11. dne měsíce února Kateřina, dcera neboštíka pana Augustýna Hanuše z Šaratic, která se byla vdala za Jana, syna pana Matěje Hůlky na Počernice, tam jest život svůj dokonala.695 685
16.7. mezi 12.00 a 13.00 hod. 687 Podle údajů Maxe Navrátila z Musejního spolku pro Kojetín a okolí z roku 1944 byl Jan Pivec z Hradčan a Klimštejna správcem panství patřícího Vratislavovi z Pernštejna. Vlastnil v Kojetíně dům č.p. 39, osvobozený od platů. Jan Pivec zemřel neznámo kdy a byl pohřben v hrobce pod starým kostelem. V roce 1933 byla objevena spodní část jeho náhrobního kamene a našla se i hlava z reliéfu. V dalším dopise z kojetínského Musejního spolku Bohumilu Sobotíkovi je upřesněno, že ze založení požáru byl podezřelý sládek Jan Smetana, který také strávil 3 roky ve vězení, odkud byl na zákrok biskupa Stanislava Pavlovského a Vratislava z Pernštejna propuštěn. Pivcova sladovna byla podle Maxe Navrátila při Pivcově rožním domě na náměstí, podle něj neshořelo 56 domů, ale pouze domy v části města před kostelem a na předměstí. (Max Navrátil odkazuje na svou práci: Město Kojetín. In: Kojetínsko. Kojetín 1938, s. 8.) 688 14.11. 689 Není vyloučeno, že se jednalo o dům, který patřil Janovi Strýčků, který se nacházel v pozdější židovské čtvrti v Soukenické ulici, č.p. 13. (SOkA, Sbírky UB, Domy.) 690 27.11. 691 Ladislav Popel z Lobkovic byl příslušníkem bohatě rozvětveného českého rodu. V roce 1580 stanul v čele vojsk v Uhrách. V roce 1593 se nechal strhnout svým bratrem Jiřím k aktivitám v rámci českého sněmu s cílem omezit panovnickou moc. Když se toto nezdařilo, Ladislav uprchl před hrozícím soudem do ciziny, za což byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a statků. V roce 1608, rok před svou smrtí, byl omilostněn a vrátil se do Čech. (Ottův slovník naučný XVI, s. 225.) 692 Na pomezí, na hranicích. 693 Patrně Jan Markvart z Hrádku a na Nekmíři. (Ottův slovník naučný XVI, s. 871.) 694 Jméno Vencelík se vyskytuje často, určení je nejisté. Snad se v tomto případě jedná o jednoho z příslušníků třešťské větve rodu Vencelíků, synů Kryštofa Vencelíka z Vrchoviště, který zemřel roku 1578 (Jan Václav, Jindřich Kunrát nebo Zikmund Matěj). 686
23. dne téhož měsíce povstala byla obec hradištcká proti ouřadu, a na ten den před panem podkomořím a jinými pány, panem Jetřichem z Kunovic a panem Zdeňkem Říčanským Kavkú z Říčan a jinými. A byl toho rozbroje příčinú největší nějaký Šimon Vidomovský s pomocníky svými. A tak jsúc pan hejtman zemský a pan podkomoří papežské jednoty, k tomu skrz ten rozbroj přivedli, že jsú kazatelé evangelium svatého vypudili a papežence jim do města Hradiště uvedli. Týž bylo pozdvižení se takové stalo léta 1[5]54. utscriptum.696
Březen 1. dne toho měsíce jezdili sme do hor, Jan Koudelka, Jiřík Bartošek, Mikuláš Trojánek, Mikuláš Knihař, Vincetius Chmel o Korytňany, neb jim Macek, hlucký ouředník, byl zapověděl do hor jezditi, a když nic obdržeti nemohli, neb sme jich nálezy panskými a smlúvou z neboštíkem panem Jaroslavem z Kunovic přemohli, hory Korytňanuom pustiti museli, a však
f. 41b 1580 mocí na rozkaz panský pana Jetřicha z Kunovic to oudolí za Hrabinú, jenž Peklo slove, na jeho milost pána pro obruče697 ujali, kdež prve Korytší svobodně drva rubali. 8. dne umřel Mikuláš Žák v Veletinách na mlýně.
Duben 1. dne dubna měsíce noci potomní umřel Tomáš Ondřejek, jinak Bohdal. 11. dne dubna zahrabány jsou dvě děvky zaživa, jedna Živičkova z Habřic a druhá z Boršic, že jsú se promrhajíc dítky zhubily.698 Při tom času, nepamatuji který den, koupena k obci čtvrt roli 695
Viz f. 23a. Udává se, že na počátku 17. století bylo v tomto městě jen 10 katolických rodin. Většina měšťanů se klonila k utrakvistickému luterství. Farní kostel sv. Jiří byl zpočátku v rukou velehradského kláštera, ale během 16. století přešel patronát na město (definitivně snad v 70. letech). To bylo příčinou sporů s církevní vrchností, např. v roce 1559 nesouhlasili Hradištští s dosazením kněze Jana od olomouckého biskupa. Ustanovili si vlastního, ale přesto v roce 1559 se museli opět smířit s Janem. Kněží se pro neurovnané poměry rychle střídali. Většinou se jednalo o utrakvisty, vzpomeňme alespoň známého Daniela Virgu. V roce 1578 pro odpor měšťanů odešel katolický farář Jan. V roce 1580 tyto konflikty pokračovaly, jak líčí náš kronikář. Stanislav Pavlovský nehodlal připustit, aby faráře dosazovala městská rada. Na císaři vymohl edikt, který nedovoloval přijímat nekatolické duchovní a nabádal měšťany, aby se vrátili k římské víře. Později, v červnu 1580, ustanovený katolický farář Albrecht Kosubius měl proto velmi obtížné postavení, několikrát byl i na ulici napaden a zanedlouho město opustil. Hlavní příčinou bouře líčené kronikou bylo nařčení, že městská rada špatně hospodaří s obecním majetkem, ovšem podstatou byly konfesní rozdíly mezi měšťanstvem a vedením města, jak uvádí kronika i dochovaný materiál z jednání komise. (Bohumil Fišer. Uherské Hradiště, Uh. Hradiště 1921, s. 123; Uherské Hradiště, s. 150 – 154.) 697 Na základě záruky. 698 Způsobily si potrat. 696
nad Bajovcem, druhé od toho polulání podli cesty nivnické, od Jiříka Hrdého, a dáno za ni 45 zl. Máj 18. dne máje, za ouřadu léta 1578 voleného, zlit jest cimbál noci potomní před čtvrtú hodinú699 v Brodě Uherském k hodinám, který jest u kláštera na věži, a váží 5 centnýřů a 10 funtů[?].
31. dne Eliška Bartoškových jela z Brodu Uherského do Prahy.
f. 42a 1580 Červen 5. dne toho měsíce umřela jest Margeta, pana Jiříka Výhledy manželka, dcera neboštíka pana Matěje Hlaváče. 6. dne Zuzana, dcera pana Martina Uličného, vdala se do Hranic. Červenec700
Srpen 19. dne srpna měsíce umřel Janči, starý kostelník. 21. dne umřel Tlaskoň na Předměstí. Toho dne Martina Petráška umřela žena. 22. Martin Petrášek, hrobař, umřel. Toho dne umřela Daňkova žena. 23. Martin Rúl umřel. Toho dne umřela Alžběta, Klimšova dcera, manželka Kryštofa Krejčího.
f. 42b 1580 25. dne srpna na úsvitě umřel Lukáš Rendeků. 26. dne umřel Pavel Rendeků, bratr Lukášů. 31. dne umřel Mikuláš Oříšků. Teho dne umřela Dorota Vlachova. žáří701
699 700
23.45 hod. Žádný zápis.
2. dne na úsvitě paní Dorota Prymuska, mátě pana Jana a pana Martina, život svůj dokonala. Toho dne Beneš Krejčí umřel. Týž den umřel Tomáš Tlach. 17. dne umřel Lukáš Bachůrků, který měl Maršovu. Říjen 12. dne umřel Pavel Hrbáček, syn neboštíka pana Matěje Hlaváče.
f. 43a 1580 Listopad 17. dne umřela Bělobradka stará. 19. dne Jan Michalů,702 jsúc řečníkem, obžaloval jest na místě Jiříka Janečkova paní Veronu, manželku pana Martina Prymusa, u pana Jana Mitmánka, rychtáře, o statek po neboštíku panu Janu Prymusovi a mateři jeho o podíl manželce jeho náležitej.703 A potom šel do lázně. A jdúc z lázně, zastavil se u pana Mikuláše Knihaře na víně. Čtvrt husy mu dali a půl másu704 vína nalili, napijíc se počal jísti, a vstanúc šel ven z světnice, padnúc mezi dveřmi hned umřel. Toho léta 80 vyvedena voda z města Brodu Uherského pod špitál a dlážka udělána od špitále až před705 Židy.706 Téhož léta ustavena druhá valcha, nová z gruntu, nad Bajovcem, kdežto prvy nikdy valchy nebývalo. Téhož léta ustavena věžka a schod v ní na zeď v nároží pod hradištskou bránú. Téhož léta Nový Zámek u Niarhydu707 v jiném místě z novu staven nákladem české, moravské a slezské země. Téhož léta vína byla drahá hned při vinobraní po 50 gr. z domácích 701
Jiřík Bartošek (stejně jako později D. Dvorský) důsledně píše ziarzi (vysl. žáří). Zřejmě takto název měsíce na Uherskobrodsku skutečně vyslovovali. Snad spojovali měsíc září s žárem, ač to odporuje obecně přijímaným etymologickým výkladům, které tento měsíc, stejně jako následující, spojují s říjí. 702 Janovi Michalů nebo Mihalovi patřil dům č.p. 45 (ulice Primátora Hájka) v pozdější židovské čtvrti (v roce 1620 byl pustý). SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 249. Jan Michalů je uveden i v seznamu měšťanů (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 703 Jiřík Janeček vstupoval do prymusovského dědictví z důvodu svého manželství s Lidmilou, která byla dříve provdána za Jana Prymusa, Martinova strýce. V pondělí po svatých Třech králích následujícího roku byla záležitost smluvně urovnána. (SOkA, AM UB, i.č. 165, s. 167.) 704 Moravský máz, který je snad míněn, měl objem 1,07 litru. 705 Nelze vyloučit ani užití zkratky s významem pod. 706 Text poničen, Židy dopsáno ve 20. století. Židé tehdy žili vně hradeb v části Předměstí, ale se svou samosprávou. 707 Nové Zámky na dnešním Slovensku.
hor brodských a potom před Vánoci po 2 zl., a tak na frejunk kopácký708 šeňkováno bylo na větším díle po 12 denárech, najlaciněji po 10 denárech.
f. 43b To až potud spisováno od neboštíka pana Jana Kúdelky a nětco ode mne Jiříka Bartoška z jinejch vyhledáno. Již tuto paměti od léta 1581 ode mne Jiříka Bartoška se zapisovati budú.
Leden Léta Páně 1581 měsíce ledna 4. dne u Míkovic na trávníku, když z lesa jel Mikuláš, syn Jiříka Centurie, a seděl na dřevě, a Jan Bližovský majíc s ním hněv, potkajíc ho probodl jej mečíkem, že hned umřel. A potom před svatým Matějem v středu709 smlúvu na zámku brodském učinil z otcem jeho při přítomnosti pana Jana Kučovského z Opolí, toho času ouředníka na Brodě, pana Jana Šaratického, pana Davida Reusa, Eliáše Graiera, Jiříka Bartoška. Má dáti otci 15 zl., na klášter 5 zl., na chudé 5 zl., na špitál 5 zl. a na kostel oujezdský 5 zl. Umřel, nedal než otci 15 zl.710 22. dne umřel Bruncvík, měštěnín hradiský, který tam primátorem býval.711 24. dne nosili sme jeho milosti pánu poctu na Vostrov k svadebnímu veselí pana Arkleba,712 na dukátích i tolařích a k tomu bažantů a kuroptví asi za 12 zl., kterúžto poctu jeho milost pán vděčně přijiti ráčil. A byl pan Jan Kúdelka, já Jiřík Bartoš, pan Mikuláš Trojánek a Burian Bureš.
f. 44a 1581 25. dne, což se trefilo na víru Obrácení svatého Pavla pan Jan Kúdelka, pan Matúš Šošol a Vincenci Chmel, jsúc vysláni do Kojetína na rok713 jakž měli činiti pan purgmistr a pání brodští, 708
Kopácký frejunk bylo právo vinařů šenkovat víno v určitý okamžik bez ohledu na stanovené pořadí. 22.2. 710 O tomto ujednání se dochoval i původní záznam, který je ve shodě s Bartoškovým sdělením datován v středu před svatým Matějem 1581. Toho dne „staly se smlouvy přátelské na dovolení jeho milosti pana Jetřicha z Kunovic a na Brodě Uherském mezi Jiříkem Centuriú z Těšova […] a Janem Blizovským z Míkovského mlýna...“ V této smlouvě nejsou blíže specifikovány okolnosti oné nešťastné události, pouze to, že „jest urozený pan Jan Bližovský Mikuláše, Jiříka Centurie syna, z příčin nějakých příhodú nešťastnou zamordoval“. (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský.) Jan Bližovský byl tedy šlechtic, což zřejmě ovlivnilo způsob, jakým byla záležitost urovnána. 711 Bohumil Fišer (Uherské Hradiště, Uh. Hradiště 1921, s. 195) uvádí, že nenalezl jedinou zmínku o tamních purkmistrech z 16. století (s. 64). Měšťana jménem Brunclík zmiňuje jakožto prvního doloženého držitele domu č.p. 23 – magistra škol městských Jiřího Brunclíka, a to k roku 1600. (Srov. i Uherské Hradiště, s. 511.) 712 Arkleb (+ asi 1609) se po brzké smrti otce stal spolu se svým synovcem Janem Jetřichem dědicem velkých rodových držav. V roce 1593 se rozdělili tak, že Arklebovi zůstal Uherský Brod a Hluk, Janu Jetřichovi připadl Ostroh. Zmiňovanou svatbu slavil Arkleb s Alžbětou ze Šternberka. Když mu žena roku 1592 zemřela, oženil se s Marianou Beřkovskou ze Šebířova a když i tu přežil, vzal si Kunku z Korotína. 709
z Janem Rychnovským, z zetěm Baštovým, o pokrov aksamitový, který byl jeho milosti pánu Jetřichovi z Kunovic, když pana Jana z Kunovic mrtvého od Rábu přivezli, ukradl,714 nad bílovským kostelem715 do tý rochle se s kočím převrátili tak, že se pan Jan Kúdelka do smrti zabil a 26. dne pochován jest na bratrském kerchově, a Vincenti Chmel taky toho několiko dní drahně od ležel. Téhož dne hned zase vypraveni jsú k tomu roku pan Matúš Šošol, pan Pavel Světizub, pan Mikuláš Knihař, pan Vincenci Chmel a 26. dne slyšeli jsú v Kojetíně naučení z práva vyššího brněnského716 vyšlé v tato slova: Nato vám naučení dáváme, poněvadž Jan Rychnovský toho ničímž od sebe nedovozuje, že jest takový pokrov u sebe zatajil, a jiní jsú voto dosti těžkosti měli, povinen jest Jana Kúdelky, Matúše Šošola na místě purgmistra a rady města Brodu Uherského pro Pána Boha odprositi. Škody a outraty z obou stran se vyzdvihají.717
f. 44b 1581 A když tu prozbu vykonal, pan Pavel Světizub jest se jeho otázal: Jane Rychnovský, rozumíš-li ty tomuto naučení? A von jemu odpověděl: rozumím. A pan Pavel k tomu řekl, já jemu taky velmi dobře rozumím, tak, že ty předce zlodějem zůstáváš, neb tě právo neočistilo. A on mlče šel odtud pryč.
30. dne Pavel, syn Adama Vyškova, měl svadební veselí a pojal sobě Babuši, vdovu pozustalú po neboštíku Lukášovi Rendekovu.
Únor 5. dne Vít Bartodějský měl svadební veselí a pojal sobě dceru pana Václava Borotínského. 20. dne února napadl sněh veliký jednak718 do kolena a již byli lidé mnoho poorali i seli. 27. zbořila se kostnice u dolního kostela 18. hodiny.719 Byla se potrhala někdy od velikého ohně, neb více než na látr720 kostí shořelých v ní bylo. Opravena i krov na ní dodělán 8. dne měsíce dubna, dáno zedníku 7 zl. 713
Nařízený termín jednání. Toto slovo dopsáno Bartoškem dodatečně. 715 V dřívějších dobách se putovalo z Brodu do středního Pomoraví (Přerov, Olomouc atd.) odbočkou z Hradčovic po staré zemské stezce vedoucí i přes Bílovice. Terén nad Bílovicemi je svažitý a kočár jel zřejmě příliš rychle. 716 Ačkoliv byl Brod již dlouho městem poddanským, na právním začlenění se nic podstatného nezměnilo. Proto bylo běžným postupem odvolání k vyššímu právu nebo přímo řešení sporů, kde nebyla uherskobrodská městská rada kompetentní instancí. 717 Ruší se. 718 Ve významu téměř, asi, skoro. 719 11.15 hod. 720 Látro, stará délková míra – asi 2 metry. 714
a tesaři 4 zl.
f. 45a 1581 Březen 4. dne Mackového Jíry manželka porodila syna a dceru. 6. dne noci potomní mlynářka trávnická, Hercekova dcera, která se byla prve z Hrušovským zmrhala, porodila721 dvě dcery. 9. dne 2. hodiny na den722 manželka kněze Bonefaciho, správce církve derflanské, porodila 2 dcery. 723 10. dne Viktorýn, Žid z Předměstí, majíc činiti z Jiříkem Včelkú, mýtným z Bánova, při právě o 20 zl., žeby Viktorynovi půjčil. A když nemohl toho svědky prokázati, ani Žid podle uvolení svého od sebe odvésti, našlo právo Včelkovi přísahu. A po přísaze učiněné Žid jemu řekl před právem: Jestliže si ty spravedlivě přísahal, Pán Bůh nedej mi ve zdraví do mého domu dojíti. 14. dne výpověd se stala jeho milostí pánem a pány přáteli mezi Jakubem Bezděkovským a Mertlem krejčím o nářek, aby Mertl za škody Bezděkovskému 100 zl. položil.724 721
Za tímto slovem následuje na okraji stránky jakoby číslovka VI. Může se jednat o písařskou chybu, kdy chtěl autor napsat, že se tak stalo šestého dne. 722 8.30 hod. 723 Derflí jsou míněny současné Sady (městská část Uherského Hradiště). Je pozoruhodné, že Bartošek vzpomíná Bonifáce Beninkazu, kněze, jenž spolu s Pavlem Kyrmezerem vzbudil pro své názory i počínání hodně rozruchu, který řešil i samotný císař Rudolf. Tito kněží byli obviňováni z šíření bludných nauk, konkrétně tehdy nedovoleného kalvínství. Panovník napsal v roce 1583 Arklebovi z Kunovic dopis, kde uvádí: „Správou toho jistou a hodnověrnou jmíti ráčíme, že nějaký člověk jménem Paulus Kyrmezerus, velký rouhač a protivník religii svaté katolické a rozsívač sekty kalvinské byvše těchto let v Uherském Brodě za faráře, netoliko mnohý lidi z téhož města, ale i z jiných okolních míst tou škodlivou svou kalvinskou sektou nakazil a zavedl, nyní ve vsi Derfli, blíž města našeho Hradiště, a nějaký mnich vyběhlej jménem Bonifacius...“ (ZA Opava, pobočka Olomouc, Arcibiskupství olomoucké, sign. A, inv. č. 669, č. kart. 221.) Rudolf podepsal dopis v době, kdy si oba kněží vyměnili místa působení. Kyrmezer přešel do Derfle z Nové Vsi. 724 O tomto sporu se dochoval zápis. Výpověď je datována k úterý po neděli Invocavit a byla učiněna na zámku v Brodě před Jetřichem z Kunovic, Václavem Felderndorferem z Borotína a na Nezdenicích, Václavem Biberštejnem z Bojišova a na Prakšicích, Petrem Záviší z Osenice, Otíkem Tluskú Bradleckým z Mečkova a Davidem Reusem z Ješkenova. Jakub Bezděkovský je zde jmenován i příjmím jako Karmazín. Mertlovo příjmení je zde uvedeno jako Sumer. Podle této výpovědi nešlo jenom o sumu sto zlatých: „Jakož jest Jakub Bezděkovský sobě na Martina Sumera stěžoval, že jest jeho před dobrými lidmi nařekl a tato hanlivá slova k němu promluvil, že není hoden mezi dobrými lidmi býti, než aby jej z města vyvedli a hlavu sťali, a to proto, že dvě ženy má. Proti čemuž Martin promluvil, že jest takových slov nemluvil, než to, kdyby dvě ženy měl, že by hodem byl, aby jemu byla hlava sťata. Jakub Karmazín jest taková slova propovědná na Martina dostatečnými svědky, že jest to mluvil, prokázal. Při tom také týž Jakub před námi jest ukázal, že předešlá manželka jeho předkem proti Pánu Bohu, potom také proti němu jakožto manželu svému, i přátelům svým, že jest v cizoložstvu nejednú popadena, dostatečným svědomím prokázal. Podle takového dostatečného před námi okázání uznáváme, že jest to mohl dobře učiniti a jinú manželku poctivú sobě pojíti. A pro takové všetečné bezpotřebné téhož Martina předsevzetí a nedůvodné promluvení povinen jest týž Martin Jakuba Bezděkovského těmito slovy doleptanými na rathauze před purkmistrem a staršími i před vším cechem krejčířským i jinými tu přítomnými dobrými lidmi odprositi, a to těmito slovy: Jakube, sousede milý, jakž sem tebe rozhněval a těmito slovy na poctivosti tebe dotekl, že by nebyl hoden mezi dobrými lidmi býti, než aby tě z města vyvedli a hlavu sťali, proto, že máš dvě ženy. Já toho na tebe nevedu a nechci vésti a uznávajíc se v tom křiv proti tobě bejti, prosím pro Pána Boha před těmito všemi dobrými lidmi, že mi to odpustíš. A já tebe mám za dobrého a dobře
16. dne noci potomní Urban Kuchař život svůj dokonal, a druhého dne pochován. 18. dne noci potomní umřel Filip Stratiletů, a byl starý člověk, neb byl s králem Lidvíkem u Moháče a jak se bránil, uťal mu Turek půl paty. f. 45b 1581 Téhož dne sťat jest Škraně z Vlčnova, že jest měl dvě ženy. 19. dne noci potomní o šesti hodinách725 v Hodoníně vyhořelo 15 domů. Vyšel oheň od nějakého Vlacha, kramáře, a shořely v tom domě dva Vlaši a peněz za několik set zlatých. Téhož dne noci následující i druhého napadl sníh skoro do kolena. 21. dne mráz veliký. 24. dne opět napadl sníh a zima byla, a to bylo v Veliký pátek. Téhož dne za ouřadu vejš psaného kúpili sme k obci dvůr prymusovský za hradištskú bránú ležící, z dovolením jeho milosti pána, z oujezdem a z lúkú pod městem od pana Martina Prymusa za 1200 zl., 400 závdavku, placení po 150 zl.; potom jeho milost pán na ten trh nastúpil a ten dvůr s tím ze vším na sebe ujal.726 31. dne na úsvitě po deváté hodině727 vyhořelo na Předměstí brodském od Provazní ulice až po Boršických zahradu 14 domů a patnáctá stodola a na Vale dvoje chalupy a šestero roztrháno.
f. 46a 1581 Duben
zachovalého člověka, jako tě jiní dobří lidé mají a za škody a otraty 1 sto zl. dáti při Velikonoci 50 zl., při svatém Bartoloměji příštím 25 zl. a při Vánocích též nejprve příštích 25 zl.“ V textu jsou dále uvedeni ručitelé i záznamy o placení až do roku 1584. (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský.) V Liber fundationum se píše v zápisech z let 1543 a 1544 o „Valentu Bezděksvatém“. Snad se může jednat o variantu nebo zkomolení jména. Bezděkovský by v takovém případě patřil k Jednotě bratrské. (SOkA, Sbírky UB, Ol 15.) 725 o půlnoci. 726 Prodej Prymusovského dvora zřejmě souvisí s urovnáním dědictví v této rodině. V pondělí po svatých Třech králích totiž předstoupil Martin Prymus z Prostějova spolu s Margetou Makovcovou, sestrou svou, před pány starší Uherského Brodu, aby „tu stoje, sami dobrovolně se smluvili a narovnání celé a dokonalé učinili o statek po dobrej paměti panu Pavlu Prymusovi, otci jejich, a potom i po dobrej paměti paní Dorotě, matce jejich, pozůstalý…“ Martinovi připadl „újezd za hradiskou bránú ležící s tým dvorem a s jeho příslušenstvím a louka pod městem podle Mišek ležící […], poněvadž to pan Pavel poručenstvím svým jemu přidělil.“ Margetě pak připadl dům ve městě a jiné statky a polnosti. (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský.) Tento majetek rodině Prymusů nenáležel dlouho. V sobotu před památkou Svaté Trojice roku 1544 „Pavel Prymus s manželkú svú Dorotheú i s synem svým Janem“ koupili „újezd [...] před bránú hradišťskú ležící a louku [...] pod městem pod městem pod cihelnú ležící“. (SOkA, AM UB, i.č. 156, s. 51.) 727 3.15 hod.
2. dne dubna teplo, déšť a hřímaní. 4. dne noci následující umřela Kača, někdy Petra Uhra manželka, kterého byl zabil Kristýn Trubinos v Fryštáku. 7. dne noci následující, po třetí hodině728 stalo se z Božího dopuštění hřímání, blýskání a hromobití veliké tak, že na předměstí vostrovském hrom zapálil a vyhořelo 15 a neb 16 domů. Tý chvíle a tý hodiny, neb sme obojí oheň zde viděli hořeti v Brodě, zapálil hrom v Bánově a vyhořely 4 domy. 9. dne v městě Brně pan Šembera zabil pana Zigmunda z Zástřizl729 a pochován jest 18. dne toho měsíce v Buchlovicích. Téhož dne pacholátko v 7 letech z novokřtěnců vyšlé pokřtěno730 jest od kněze Pavla Kyrmezera;731 a byli sme kmotrové já Jiřík Bartošek a J. Hrdý.732 Jméno jeho Abraham. 15. dne noci předešlé mráz veliký, až sú střechy jinovaté byly, však škody žádné neučinil. 18. dne pokřtěna jest Dorota, dcera kněze Václava Turnovského v Ostrově, a byl kmotrem jeho milost pan Jetřich z Kunovic i jeho milost pan Arkleb, pan Lana Jan, pan Martin Oprš[al] a z Brodu pan Mikuláš Trojánek, Martin Hlaváč a já Jiřík Bartošek a s pánů prelátův několiko.
f. 46b 728
po 21.30. hod. Zikmund Prakšický ze Zástřizl byl zabit v Brně, jak je všeobecně udáváno, 12. dubna 1581 při hádce s Janem Šemberou Černohorským z Boskovic a na Bučovicích, budovatelem tamního renesančního zámku a také posledním mužským příslušníkem tohoto slavného rodu (+1597). Buchlovské panství po Zikmundovi zdědil bratr Jindřich Prakšický ze Zástřizl, který byl rovněž zabit, a to 25.6. 1582 na Smraďavce u Buchlovic. Zikmund a Jindřich Prakšičtí ze Zástřizl byli vnuci prvního držitele Prakšic z tohoto rodu Hynka a syny Jiříka. (Na f. 27a zmiňovaný Jan byl jejich strýcem a na f. 30b uváděný Hynek byl jejich bratrancem.) (Uherskohradišťsko, s. 468; Jiří Jilík, Vražda na Dlouhé řece. MK XXVIII, č. 2/1992, s. 4 – 6; Jilík se věnoval tématu buchlovských vražd na pokračování v každém čísle MK v roce 1992; Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 185 – 253.) 730 Novokřtěnci (anabaptisté, habáni) byli radikální protestantské uskupení, které dbalo na přísný kolektivní život členů podle zásad nalezených v Bibli. Vrchnostmi byli přijímáni pro svou pracovitost a nenáročnost (na Moravě je známá habánská keramika). Od ostatních křesťanů se odlišovali požadavkem křtu v dospělosti, proto opětovně křtili nově příchozí. Na druhou stranu nebyl jejich křest uznáván za platný, jak ukazuje Bartoškův zápis. 731 Pavel Kyrmezer (uherskobrodský děkan v letech 1576 – 1580) je jednou z nejpozoruhodnějších kněžských osobností, které v tomto městě působily. Jako řada zdejších duchovních, i on pocházel z dnešního Slovenska. Na Moravě se usadil nejprve ve Strážnici, kde působil jako rektor školy a městský písař. Zde se také dvakrát oženil, ale pro svou prchlivou povahu se nepohodl s měšťany a byl nucen odejít. Dostal se do Krakova, kde dosáhl kněžské ordinace, a po nějaké době působení přišel do Uherského Brodu, kde vystřídal děkana Benedikta Mičinského. Kyrmezerovi se patrně nedostalo přílišného formálního vzdělání, avšak ve svém působení prokázal velké schopnosti (dokonce i umělecké vlohy – jakožto dramatik), ale především zarputilost, s jakou se pustil do správy svého děkanství. Přitom narazil na pevnou hradbu do sebe uzavřené Jednoty bratrské, která odolala jeho mnohdy nevybíravým útokům motivovaným touhou po sjednocení. Kyrmezer nakonec po vyčerpávajícím působení v Uherském Brodě odešel do Derfle a posléze do Holíče na Slovensko. Přesto se do Brodu vrátil, ale nepůsobil zde už jako kněz, ale pouze ve svém domě učil děvčata. Zemřel údajně smířen s Bratřími a byl pohřben v horním kostele, kde kdysi působil. (Růžička, s. 48 – 140.) 732 Asi Jan, viz f. 50a. 729
1581 19. dne dubna dokonala jest život svůj urozená paní Anna Záluska z Záluží na Světlově, manželka urozeného pána, pana Buriana Tetoura etc., a pochována jest 29. dne toho měsíce.733 26. dne spálen jest nějaký žebrák u Hradiště, kterýž na trápení vyznal, že jich do 150 na Kamenici po 30 zl. na pálení vzali, a že Petrkov734 vypálili. 26. dne mezi 15. a 16. hodinú735 pan Mravenec umřel jest v náhle, sedíc při vobědě za stolem rozprávějíc, a bylo toho toho dne čisté jasno. A ten den jest i pochován na bratrském kerchově, neb byl člověk tlustej.736 27. dne mezi 17. a 18. hodinú737 hřímání, blýskání, krúpy pršely a příval veliký. 28. dne Dřítomští na horách zabili jednoho mládence z Olomúce a druhého z Štčávnice, a jednoho studenta hanebně usekali a postřelili, též z Sčávnice, a jednoho puchpintera,738 rodem s Saské země, a ještě jednoho, též z Olomúce, usekali, a ten mládenec z Olomúce, který zabit jest, též zabil jednoho z Dřítomy. Ti dva jsú pochováni v Bánově 29. dne dubna a ti porubaní do Brodu přivezeni, Baltasar Stam jich hojil, a ten student z Sčávnice po nemnohých dnech umřel. 30. dne v Havřicích u Mazucha zapálilo se v stodole a zhořely stodoly i chlévy a krov na chalupě, a to bylo právě na súmraku, s pomocí Boží uhasili.
f. 47a 1581 Máj 1. dne máje na úsvitě umřel Petr Zámečník starý. Téhož dne ráno umřel Matěj Macháček na súchoty.
733
Anna Záluská (nebo Zálužská) ze Zálužic pocházela ze starého, snad polsko-slezského rodu. S Burianem Tetourem měli dva syny, Václava (+ 1596) a Viléma (+ asi 1592) a tři dcery Johanku, Bohunku a Annu. Burian Tetour z Tetova (+ 1585) byl mužem velkých propadů i vzestupů. Po svém otci Václavu Tetourovi zdědil velké panství malenovské a spolu s ním vesnice Šarov a Březolupy. V roce 1570 je pro své velké zadlužení rozdělil a nechal si pouze Otrokovice, Kvítkovice, Tečovice, Lhotku a Louky. (Zbytek panství i s hradem nechal zapsat na Nikodéma z Bobolusk, který jej o tři roky později vyměnil s Jetřichem starším Podstatským z Prusinovic. Malenovice pak roku 1573 koupil Vilém Bítovský ze Slavíkovic.) Burian byl špatným hospodářem a nezvládl tíhu svých závazků. Když přišel o rodové sídlo a zůstaly mu pouze vesnice při pravém břehu Dřevnice, byl údajně nucen vzít za vděk ubytováním v otrokovickém dolním mlýně. Postupně však přišel i o tyto statky, takže se odstěhoval do svého domu v Hradišti a žil jako obyčejný měšťan. Od úplného zchudnutí jej zachránilo další dědictví, když zemřel jeho bratr Fridrich v roce 1577, a tak se ujal jeho světlovského panství. Zakrátko ovšem i zde čelil dluhům. Opět jej zachránilo dědictví, tentokrát po bratranci Václavu Bilíkovi z Kornic získal Veselí nad Moravou. Majetkový rozvrat rodu Tetourů to však nezachránilo, vždyť Burianovi synové Václav a Vilém si počínali podobně jako otec. (Paprocký, CL; V. Prasek, Paměti Malenovic a Pohořelic. Velké Meziříčí 1883, s. 64 – 67; Ottův slovník naučný XXV, s. 295; Pilnáček, s. 487; Zdeněk Pokluda, Dějiny malenovického hradu. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti. 8/1986, s. 162 – 163; týž, Starý a Nový Světlov v době předbělohorské. Zlínsko od minulosti k současnosti. 17/2000, s. 43 – 44.) 734 Snad Petrov. 735 mezi 10.00 až 11.00 hod. 736 Zápis jakoby vypovídal, že rychlý pohřeb byl z důvodu obezity zemřelého, třeba z obavy rychlého rozkladu těla. Spíše je však pravděpodobné, že dovětek se týká důvodů Mravencovy náhlé smrti. 737 mezi 12.00 až 13.00 hod. 738 Asi Buchbinder – knihvazač, knihař.
Téhož dne ctihodnej pan doctor Paulus Pressius přivežen jest do Brodu Uherského z Lúky od Jiříka Bartoška a Mikuláše Knihaře a přijat za správce církevního.739 7. dne vyšel oheň ve Lhotce za Drslavici o dvú hodinách na noc a hořelo až do třetí hodiny740 a vyhořela všecka, toliko tři podsedky zůstaly. 8. dne vyšel oheň v Habřicích v stodole u Jíry Němcova o poledni, a to se trefilo v jarmark svatodušní, a shořely 29 chalupy a 12 neb 13 rozstrhány. 9. dne opět oheň vyšel v Habřicích u Kudlatej v maštali, i uhasili. Toliko tý jedný chalupy shořely. 13. dne v Šardicích zapálil hrom a shořelo 35 domů.
f. 47b 1581 17. dne Vaněk, syn nějakého Kvasničky, súseda v Dolní Němčí, asi v 16 neb 17 let stáří, založil voheň tu v Dolní Němčí, od Brodu po tom pořadí proti chalupám otce svého, a tak shořely 15 chalupy i otci jeho všecko. {19. maii sťat jest jeden člověk, který měl manželku v Hluku, z příčiny té, že jsú po něm poslali peníze na Strání za dobytek hlutští řezníci. A on těch peněz nedodal, ale jich utratil, a potom tam se za horami pokrýval. A tak u Slavkova popaden a do Brodu přiveden toho dne, když Dolní Němčí vyhořelo.}741 22. dne tenž jistý Vaněk k slúpu jest na řetěz přivázán a vuokol okolo něho hranice od popravce nakladená podpálena, a zdíř na slúpě, že jest voukol běhati mohl. Tak jest kat hrnec oleje zvařil a kropáčem jej vrúcím prokropoval a mastil, a tak dlúho běhal. Vida pak popravce, že se kvíčerému742 chýlí, založa hák do ohniva743 řetěze, do ohně ho vstrčil, a tak držel, až i duši pustil, potom vložíc jej na hranici, spálil. Týž den nejaký Ondřej Mazur, kterýž se na trápení vyznal, že jest Předměstí vypálil, od noh na rožně pečen a vrůcím olejem 739
Kouřimský rodák Pavel Pressius (Přáza) byl podobně významnou osobností jako před časem Kyrmezer, i když se od něj v mnohém odlišoval. Získal důkladnější vzdělání, kterého nabyl ve Vitemberku, rozvinul je svým učitelským působením na univerzitě pražské a završil ziskem doktorátu teologie ve Vídni. V roce 1575 byl zvolen děkanem filosofické fakulty, ale tuto funkci přijal nerad a brzy se jí zřekl. Působil poté v duchovenské službě na různých místech, až přišel do Uherského Brodu. Pressius byl kněz velmi angažovaný, už v Praze se v roce 1575 výrazně podílel na přípravě České konfese a se stejným elánem se pustil do díla i v Brodě. Přijel spolu se svou ženou Markétou a synem Janem. Od svého předchůdce Kyrmezera se odlišoval také teologicky a především méně eruptivní povahou. Takto došlo po jeho příchodu k uklidnění vystupňovaného napětí s představiteli místní Jednoty bratrské. Pro své kněžstvo sestavil Pessius nový církevní řád a dokonce sám své kněží ordinoval (mezi nimi i Martina Mallobicena, o kterém se dále zmiňuje i naše kronika). Jeho působení v Brodě nebylo vždy završeno úspěchem a měl i řadu oponentů, avšak nic to neubírá na významu této osobnosti. Pressius (nar. kolem r. 1530) se nedožil vysokého věku, těžce onemocněl a 7.3 1586 zemřel v Ostrovačicích, když cestoval do Jihlavy, a 13. března byl pochován v uherskobrodském horním kostele (f. 74a). (Růžička, s. 141 – 191.) 740 od 21.30 do 22.30 hod. 741 Odstavec v závorkách je napsán na vloženém lístku, který je nyní ztracen. Napsáno podle Moulíkova přepisu. 742 K večeru. 743 Ohnivo – článek řetězu.
pomašťován, až se upekl, a potom s tím rožnem vzhůru postaven. 28. dne máje umřel Tomáš Krutík starý, a týž den pochován na bratrském kerchově.
f. 48a 1581 Červen 1. dne června měsíce upálen jest jeden žhář v Břeclavi, který Tejnec744 za Novú Vsí vypálil.
Červenec 9. dne toho měsíce narodil se Samuel, syn Jiříka Bartoška, na úsvětě, to jest v neděli po svatém Prokopě. 10. dne Jiřík Hlaváčů [oženil se]745 a pojal sobě Salomenu, dceru neboštíka Matúše Burše za manželku. 17. dne pan rychtář Jan Mitmánek vydal dceru svú Mandalenu za Martina Vizovského, jinak Moškoře,746 do Bojkovic. 24. dne urozenej pán, pan Arkleb z Kunovic měl jest svadební veselí z pannú Alžbětú Ztermberka [sic].747 Téhož dne oženil se Jan Řemenář748 a pojal sobě za manželku Dorotu, dceru starého fojta z Bělotína.749
f. 48b 744
Týnec, jižně od Moravské Nové Vsi. Písařská chyba. Doplněno editorem. 746 Moškoř se v Uherském Brodě zabýval výrobou sladu, jeho sladovna byla na rohu dnešních ulic Hodinářská a Nerudova. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, Rkp. 107, f. 471.) Martinu Vizovskému snad patřil dům č.p. 13 (ulice Soukenická) v pozdější židovské čtvrti, ale patrně jen na krátkou dobu, nebo zde měl pouze podíl. (SOkA, Sbírky UB, Domy.) V židovské čtvrti byl i dům Mikuláše Moškoře, a to č.p. 59 (ulice Primátora Hájka). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 291.) Jméno Mikuláš Moškoř je i v seznamu měšťanů (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 747 Alžběta ze Šternberka byla první manželkou Arklebovou. Jako dědictví jí připadly statky v Čechách Konopiště a Benešov (Arkleb toto vzdálené zboží v roce 1603, kdy Alžběta již nežila, prodal (ZDO, XXXII, 73). Arkleb z Kunovic nechal po sňatku Alžbětě upsat „věna jejího tři tisíce zlatejch a z lásky manželské nad věno dvaceti jeden tisíc zlatejch na zámku a městě i předměstí Brodě Uherském, pivovaře, dvoře poplužním, městečku Nivnici, na vsi Vlčnově, na vsi Oujezdci, na vsi Těšově, na vsi Šumicích, na vsi Suché Lozi, s platy spravedlivejmi, s rybníky, lesy i horami vinohradními...“ Jako jejich společné jmění o ceně 24 tisíc zlatých bylo toto zboží vzápětí vloženo do zemských desek (ZDO, XXIX, 174, 175). Alžběta zemřela 4.7. 1592. S rodem Šternberků je spojena i malá sňatková aféra Kunoviců. Neteř Arklebova, Anna Marie, se jakožto patnáctiletá dívenka vdala za Jiřího ze Šternberka. Stalo se tak proti vůli rodiny a Arkleb, poručník Anny Marie, předstoupil před zemský sněm, který vyhověl jeho žádosti a v roce 1587 požádal panovníka o zrušení sňatku, čehož se skutečně podařilo dosáhnout. (Korespondence k této záležitosti je např. v MZA, A 12, i.č. LXXIII, sign. 18/2, 18/2a; Zdeněk Pokluda, Starý a Nový Světlov v době předbělohorské. Zlínsko od minulosti k současnosti. 17/2000, s. 47 – 48.) 748 Janu Řemenářovi patřil dům č.p. 167 (ulice Komenského). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 438.) Jan je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 749 Bělotín je vesnice v blízkosti Hranic. 745
1581 Téhož měsíce i druhého po něm dobytek hovězí i svinský tak znemocněl, že jísti nemohl. Některým se všecky jásna zlúpily, některým paznechty z nohú zlezly a některý pomřel. A svině na kolenú chodily, když jich nohy bolely.750 srpen 15. dne noci následující umřela Lidmila, dcera neboštíka Martina Kičky, která se byla vdala do Přerova za Jana Měrku. 16. dne Dorota Mlčáčka, která byla za Urbanem Hlinařem,751 umřela. 17. dne umřela jest manželka Tomáše Žukovského, jinak Trdlovského. 23. dne Jan, Tomáška Beznosého syn, jsúc důchodním písařem u jeho milosti pána Jetřicha z Kunovic a výborným fuxschvancarem,752 od pomyšlení, noci předešlé o sedmi hodinách753 umřel, a pohřben jest. 26. dne o 16. hodině754 v Tasově vyšel oheň od Jazona a vyhořelo 19 domů. To se stalo z neopatrnosti pečky,755 kde pálené páliti měli. 27. dne v Bílovicích uderyl hrom a zabil jednoho pacholka a druhého ohlušil.
f. 49a 1581 27. dne, 3. hodiny756 noci následující dokonala svůj život Zuzana, dcerka pana Matúše Šošola, děvečka na vdaní, a druhého dne pochována na bratrském kerchově. 28. dne oženil se Jan, Rybů syn, a pojal sobě za manželku Esteru, Hedvikovu dceru. žáří 6. dne noci předešlé v hodinu osmú757 narodila se dcerka panu Pavlu Pressiovi a 11. dne toho měsíce pokřtěna, jížto jméno Zuzana. A já Jiřík Bartošek sem jí kmotrem. 8. dne v Bzenci, vaře trnky, v 16 hodin758 zapálili a vyhořelo 9 domů na horním rynku. 750
Podle popisu se jednalo o virové onemocnění – slintavku a kulhavku, projevující se bolestivými puchýři v tlamě a na nohou, čehož důsledkem je kulhání a slintání. V těžších případech může dojít až k vyzutí rohovinového pouzdra na nohou i úhynu dobytka. (Jiří Pavelčík, Slintavka a kulhavka v Uherském Brodě L.P. 1581. MK, XXXVII, 3/2001, s. 5.) 751 Urban Hlinař pravděpodobně vlastnil dům č.p. 69 na dolním náměstí (vedle současné fary). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 89, sign. Rkp. 89, f. 287.) Urban je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 752 Fuchsschwanz je liščí ocas. Ten, kdo zametá liščím ocasem, skrývá stopy – frazeologický výraz pro skrývání nepohodlných informací. Snad měl právě toto Bartošek na mysli. 753 2.00 hod 754 11.45 hod. 755 Tzn. nedávali pozor na destilační přístroj – pečku. 756 21.45 hod. 757 2.30 hod. 758 11.30 hod.
9. dne umřela Zuzana, dcera pana Martina Uličného v Bzenci. 14. dne vyhořel Myslipoch.759 18. dne oženil se Pavel Hrubec a pojal sobě za manželku Dorotu, dceru Gregora Sedláře. 22. dne vyhořel Podivín.
f. 49b 1581 29. pokřtěno dvé dítek Jiříka Pyšného, Adam a Eva. Téhož léta sucho veliké tak, že okolo Brodu od máje měsíce déště nebylo, než dvakrát, a to sotva prach zmáčel, až do 30. dne měsíce žáří. říjen 2. dne pokřtěna Kateřina, dcera pana Martina Malobitského,760 jíž sem kmotrem a prve synu jeho Davidovi tolikéž. 7. dne kúpen dvůr prymusovský od jeho milosti pána Jetřicha z Kunovic za 225 zl., závdavku 50 zl., placení po 25 zl. při svatém Jiří.761 8. dne pokřtěna dcera Vavřince Světizubova, jížto Anna jméno. Kmotrové Mikuláš Knihař, Jiřík Bartošek, Lidmila Rušikvasova. 15. dne v Uherčicích762 vyhořelo 30 domů. Téhož dne umřela Malonovskému manželka. 22. dne nějaký Staněk Polák, bydlel na Vale za městem, vylámal sklep u paní Zuzany Kyčkovej a vzal 40 zl., pás střbrný [sic], 4 koflíky,763 25 lžic střbrných [sic], pateře, na kterých byly dva groše lété, dosti veliké, a s tulichu pochvy stříbrné a několik párů spinadel.
759
Snad může být míněn dolnorakouský Mistelbach. Martin Malobitský (Mallobicenus) byl Slovák, rodem z Malé Bytče v trenčínské stolici. Do Brodu přišel v roce 1574 a úspěšně zde řídil školu až do roku 1582. Poté působil jako kněz ve Vizovicích a po Kyrmezerově nuceném odchodu z Derfle nastoupil na jeho místo začátkem roku 1584. Uherskobrodské fary se ujal v roce 1588. Tehdy byly poměry v děkanátě značně neurovnané, Malobitský se snad ani děkanem nestal a dokonce byl roku 1591 z fary dočasně vypuzen. (Předmětem sporu byl zřejmě obilný desátek, který byl faráři odváděn v nedostatečné kvalitě – snopy zůstávaly na poli a hnily). Proto byl dohodnut třicátek, ale za podmínky, že nejprve bude odvezen farářův podíl. Podle Růžičky (s. 194) tato dohoda umožnila Malobitskému návrat. Okolnosti Mallobicenových problémů i ujednání o třicátku nejsou zcela jasné. A například ona smlouva je v pramenech z poloviny 17. století vztažena k roku 1607, kdy Malobitský v Brodě jako farář zřejmě nepůsobil. K tomuto problému více: Petr Zemek, Spory o desátek a farní patronát – pobělohorská církev v prostředí poddanského města. Mikulovská sympozia, XXVII/2002, Brno 2003, s. 191 – 216.) Malobitský měl však ve městě stále problémy. Vyskytly se názory, že jeho ordinace, udělená Pressiem, je neplatná a posléze jej další z dnešního Slovenska pocházející kněz Petr Berger z fary natrvalo vypudil. Útočiště našel roku 1602 u ostrožského faráře Daniela Virgy. (Růžička, s. 196.) 761 Pozoruhodný je propastný rozdíl v ceně, když obec za toto zboží dala ještě v březnu téhož roku 1200 zl. (400 závdavku, placení po 150 zl). Viz f. 45b. 762 Patrně se jedná o Uherčice u Hustopečí. 763 Tzn. číše, kalichy. 760
f. 50a 25. dne položili jsme za pana Burjiana Tetoura Floriánovi Šrámkovi v Kroměříži 1138 1/2 zl., 1 gr., 1/2 denáru.764 28. dne hřímání, blýskání, ba i hromobití. listopad 6. dne Jan Glaňa, řezník, umřel. 14. dne Zigmund Hubensteinar odebral se z Brodu do Vídně. 20. dne oženil se Králíček a pojal sobě Mikuláše Mihalového dceru Mandalenu. 21. dne oženil se Matúš, syn mlynáře předbranského,765 a pojal sobě Annu, dceru Vašinovu ze Zlína. 26. dne Jan Hrdý v Trenčíně vdal Kateřinu, dceru svú, za Vizkeleti Mikuláše. Týž den pokřtěna dcera Abraháma Bednáře,766 jížto jméno Kateřina. Kmotrové, já Jiřík Bartošek, Martin Hlaváč, kmotry, Orlova,767 Tomancova a Babuša Vyškova. Týž den narodil se syn panu Davidovi Reusovi o kolo 22 hodin.768
f. 50b 1581 27. dne oženil se Jan Křivohlávků a pojal sobě za manželku Annu, vdovu pozůstalú po neboštíkovi Martinovi Rúlovi. Týž den oženil se Pavel Kuny Krčmovej a pojal sobě vdovu po neboštíku Pavlovi Šrámkovém pozůstalou. prasinec 1. dne Anna, manželka má, Jiříka Bartoška, upadla jest v nemoc.
764
Na osobu Floriána Šrámka a jeho rodinu se informoval v roce 1944 Bohumil Sobotík. Bylo mu sděleno, že v kroměřížském městském archivu se zmínka o něm nenachází, že městský soudce Petr Oderyk, tchán Floriána Šrámka, byl utrakvista, vlastně již luterán, z čehož se dá usuzovat na vztahy uherskobrodských nekatolíků s panem Floriánem. Jak uvádí F.V. Peřinka, Florián Šrámek byl velmi bohatým měšťanem, členem kroměřížské městské rady, i primátorem. O Šrámkově bohatství vypovídá nejen Bartoškem uváděná suma, ale i skutečnost, že byl často věřitelem příslušníků bohaté šlechty, včetně biskupa Stanislava Pavlovského nebo dokonce krále Maxmiliána. (Václav Peřinka, Dějiny města Kroměříže I. Kroměříž 1913, s. 424 – 425.) Burian Tetour byl věčně zadlužený šlechtic, výše této sumy proto není v případě jeho osoby nijak výjimečnou. 765 V roce 1593 koupil Matouš Předbranský dům č.p. 121 (ulice Bří Lužů, naproti dolního kostela), dříve patřící Pavlu Prymusovi. Prodal jej roku 1607. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 332.) Matouš je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid, i.č. 453, sign. UB-I-6). 766 Abraham Bednář je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 767 Orlova byla zřejmě příbuznou Martina Orla, vlastníka domu č.p. 73 na dolním náměstí (severní fronta). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 89, sign. Rkp. 89, f. 267.) Martin je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). Jako vlastník domu č.p. 150 (ulice Seichertova) je uváděn Pavel Svak, jinak Orel. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 401.) 768 14.15 hod.
Téhož dne Jíra, Jana Miklového syn, u pana Martina Opršala z Jetřichovic slúžíc ve mlejně pod Hlukem, že jest s klisnú obcoval, i sní upálen jest. 10. dne pokřtěn jest Jan, syn pana Davida Reussa od doctora Pavla Pressia. Kmotrové, pan Arkleb z Kunovic, pan Mikuláš Onšík z Bílkovic, Jan Mitmánek, Jiřík Bartošek. Kmotry paní Kateřina, manželka pana Václava Borotínského, a paní manželka pana Václava Biberstejna, Andreáška a Knihařka. 13. dne Jacobus Pelaeolog, jenž byl z rodu císařův Konstantinopolitánských, na chudobu přišel, jeho milost pan Jetřich z Kunovic jest jemu bytu na Louce tři neb 4 léta příti ráčil, i také jeho potřebami fedroval, pro rod jeho. Von pak majíc to pohodlí a pokoj (jakž správa jest), jsúc učením Ariusovým nadšen, knihu nějakú zepsal a ji do sedmihradské země k imprimování769 odeslal. Tak divným spůsobem božským
f. 51a dostal se ten jeho spis do Vídně arciknížeti Arnoštovi,770 potom jeho milosti císaři Rudolfovi a potom až do Říma papeži. Potom pak probošt brněnský a hofmistr biskupa olomúckého toho času z mandátem jeho milosti císaře na Brod přijeli, aby jim vydán Pelaolog byl. Jeho milost pan z Kunovic pro něj poslati ráčil na Lúku, a voni na něj tu očekávali, a jakž přijel, tak vezmúc jej, na koči na vejš jmenovaný den do Vídně vezli. A potom míli nad Vídní na zámku u vězení držán byl, potom odtud do Říma odeslán. Někteří praví, žeby upálen byl, jiní, žeby již na hranici odvolal, a tak žeby mnichem učiněn byl.771 Týž den okolo dvacáté druhé hodiny772 umřel Martin, syn neboštíka Filipa Blažkovej, vnuk neboštíka Martina Zarazyla. 22. dne umřel Králíček. 28. dne umřel Pavel Telčar773 o 11 hodinách774 noci předešlé. 31. dne Jan Žáček z Kunovic, jsúc zde v Brodě na lékařství u Bezděkovského, noci předešlé o 11. hodině775 život svůj dokonal.
{Eodem anno ego Daniel Dvorský Senicium circa festu[m] S[ancti] Georgii a Martino Petrovicio ad functionem scholasticam vocatus 769
K vytištění. Arcivévoda Arnošt (1553 – 1595), mladší bratr Rudolfa, byl místodržitelem v Uhrách, části rakouských zemí a v Nizozemí. 771 Bartoškovo vyprávění o Palaeologovi je skutečně, alespoň co se týče zdejšího pobytu, pravdivé. Scházely mu však údaje o Palaeologově předchozím životě, že vlastně již mnichem kdysi byl, pobýval v Praze, Sedmihradsku, Polsku atd. I jeho konec je už pouze informací z doslechu a je třeba ji brát opatrně. V každém případě Bartošek zaznamenal důležitou informaci o osudech jednoho z nejvýznamnějších antitrinitářů, kteří se na našem území kdy pohybovali. V současnosti připravuje Martin Rothkegel rozsáhlý příspěvek o Jakubu Palaeologovi, včetně úplné bibliografie, který by měl být otištěn v řadě portrétů nábožensky nekonformních osobností Bibliotheca dissidentium (red. André Séguenny) v Baden-Badenu. Tisk je plánován nejdříve na rok 2005. Základní seznámení s postavou Palaeologa je možno nalézt v článku: Petr Zemek, Jakub Palaiolog. Hledač pravdy. MK XXXIX, 5/2003. Další biografické i bibliografické údaje jsou dostupné na internetu: http://www.bautz.de.) 772 14.00 hod. 773 Z pramenů známe Václava Telčara, patrně syna uvedeného Pavla. (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský.) 774 3.00 hod. 775 3.00 hod. 770
sum. Ubi mansi triennium minus 7 septimanis. Schola qua nunc est tempore meo aedificata.}776
f. 51b Léta Páně 1582 ledna měsíce 10. dne Staněk, ten jistý, který u Kyčkovej sklep vylámal, jat jest v Častkově, neb jest byl již na Vale chalupy prodal, a přiveden do Brodu s tím zevším, což byl pokradl, krom 20 zl., které byl utratil. 12. dne ten jistý Staněk od popravce k pranýři jsúc přivázán, tři pásy z něho udřel, a potom nemoh-li, či-li nechtěl jíti, na kolečkách k místu popravnímu od mistra dovezen a čtvrcen jest. Téhož dne jakýs Juryk s Chocholné777 do kola vpleten, že jest na Hrabině, jdúc od Němčí k Strání, tovaryše svého zrádně zamordoval. 15. dne umřela Margeta, dcera Jíry Janečkova,778 která se byla toho dne narodila jako můj Samuel. 18. dne Blažek v Korytnej, jsúc mnohými letmi naplněný, život svůj dokonal. A majíc druhú ženu, od první veliké syny měl a jeden, jemuž jméno bylo Martin, majíc manželku svú a try dítek, s ní, z macechú obcoval, a ještě za živnosti otce svého. I s ní do vězení se dostal, a tak u vězení držáni byli, až ona vyležela. 19. dne tenž jistý Martin i z macechú svú pro ten skutek u Brodu upáleni jsú. f. 52a 1582 21. Václav Caletka z Předměstí, jsúc člověk starý, umřel. 22. Jan Hrubec, též na Předměstí, jsúc mnoha léty starší než Caletka, noci předešlé život svůj dokonal. 23. Toman Hes, [jsúc]779 toho času fojtem nivnickým, při západu slunce věk svůj dokonal. Jan, Martina Hokyně syn, stáří jako má Johanka, téhož dne jest umřel. 26. Jan Těšovský, jinak Vašků, o 11 hodině780 noci předešlé běh 776
Psáno rukou Daniela Dvorského. Překlad: „Téhož roku okolo svátku svatého Řehoře jsem byl já, Daniel Dvorský, povolán Martinem Petrovickým do Senice, abych se stal učitelem. Tam jsem zůstal bez sedmi týdnů tři roky. Škola, která tam nyní je, byla postavena za doby mého působení.“ 777 Chocholná, obec nedaleko od Trenčína. Dříve existovaly obce dvě, Malá Chocholná a Velká Chocholná. Sloučeny byly v roce 1943. 778 Jiřík Janeček vlastnil dům č.p. 130 (roh ulic Bří Lužů a Pecháčkovy). V roce 1607 jej po něm zdědil syn Jan. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 360.) Jiřík je uveden ještě i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). Jeho manželka se jmenovala Lidmila 779 Doplněno editorem. 780 3.30 hod.
života dokonal. 28. Anna, manželka má, Jiříka, noci potomní ochrnula na nohy. 29. Jan Semenkú781 se oženil a pojal sobě sestru Starkovej z Oder. Anna, manželka Jiříka, téhož dne noci následující ochrnula i na ruce. Téhož dne Jiřík Turek z Bánova, který u mne Jiříka několiko let slúžil, ledu do ledovně klásti pomáhal, a po večeři posedíc dobrú chvíli asi do 3. hodin na noc,782 neb žena jeho v nemoci manželky mé Samuele chovala, domů zdráv šel. Potom 31. dne žena jeho řekla, nevím, co je toho, že můj Jura ani včera ani dnes zde nebyl, a bylo okolo nešporů,
f. 52b 1582 musím domů jíti a vohledati, snad někde umřel. Tak šla a přijdúc nalezla duom zatčený, a nemohúc se dotlúci ani dovolati, vyrazíc ode dvora okenici do světnice vlezla a jeho, jakž lehl na pohrádce, duchnú přiodětého, mrtvého nalezla. Všeho modrého, že bylo lidem ku podivení, toliko pod levým prsem bílý pryskýř, coby opálený jako taléř, a na levé ruce mezi pěstí a loktem druhý. A smrděl, že nelze bylo k němu přistúpiti, někteří pravili, žeby ho zlý duch udáviti měl. A toho dne nákladem Jiříka na dolním kerchově jest pochován. 30. Jan Nudroň umřel při západu slunce.
února měsíce. 3. Václav, syn Václava Telčara, umřel. 5. Martin Janka provazníka oženil se a pojal sobě Martu, vdovu pozůstalú po neboštíku Lukášovi Bachůrkovi. 6. mlha šeredná a hustá téměr do poledne a potom jasno. 10. Anna, manželka má, Jiříka, o 20 hodině783 v dobré víře běh života svého jest dokonala a druhého dne v dolním kostele podle hrobu Václava Bartoška, otce mého, jest pochována. 12. Zuzana, manželka Raka klobúčníka, dcera Klimšova, jest umřela.
f. 53a 1582 13. Margeta, vdova pozůstalá po neboštíkovi Ondřejkovi Tomášovi, vdala se za Jiříka, který měl Kabátku na Předměstí.784 781
Jan Seménko bydlel na domě č.p. 78 (ulice Moravská), který získal od své matky Anny roku 1586 („dům na moravské bráně vedle Vincenci Chmele a Jana Ryby“). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 22.) Jan je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 782 19.30 hod. 783 12.45 hod.
Téhož dne Jiřík Vajíčko na Předměstí umřel. 14. Mates Řemenář umřel. 17. Sebestianus Cabalius, Doctor Medicinae, který měl Esteru, Jana Špaldy dceru, dokonal život svůj.785 18. Barbora, Tomáše Řemenáře786 manželka, umřela. Týž den umřela manželka neboštíka Vajíčky. 20. Jan, neboštíka Matyáše Ševce syn, umřel. 22. Kače, dcera Jana Malenovského, umřela. 24. Gregora Jircháře787 žena umřela, rodem byla z Prostějova. 27. Václava Pluskoty manželka umřela. Týž den umřela Lukáše Žilákového manželka. David, syn M[artina]788 Malobicena, život dokonal, kmo[třenec]789 můj. 27. Kateřina, dcera neboštíka pana Matěje Hlaváče, 22 let stáří, krásná panna, noci následující o 4 hodinách790 život svůj jest dokonala.
f. 53b 1582 března měsíce 1. Jiřík Vlk, na Předměstí v Kútě, starý služebník pana Augustyna, v 18 hodin791 jest umřel. 7. Fridrich, syn pana Jana Šaratického,792 se mezi pátú a šestú hodinú793 narodil na 784
V roce 1598 zakoupil Jiřík Kabát, manžel Sybilie Kabátky, dům na horním náměstí č.p. 12 (v jeho jihovýchodní části, dnes je zde charitní dům). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 567.) V seznamu měšťanů z roku 1599 figuruje Sybilie Kabátka, Jiřík byl již mrtev (ibid., i.č. 453, sign. UB-I6). Jako vlastník domu č.p. 15 (konec ulice Soukenické, v blízkosti někdejších hradeb) v pozdější židovské čtvrti vystupuje Mikuláš Kabát (ibid., i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 154) a stejně tak i v seznamu měšťanů (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). Ve stejné čtvrti vlastnil dům č.p. 37 („za dolním kostelem na rohu“, ulice Primátora Hájka) Jan Kabát (ibid., i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 225). I tento Jan je v seznamu občanů z roku 1599. 785 Podle Registra zápisové poručenství města Brodu Uherského LXVI; Knihovna Jana Kučery, M.J.A.K. v Uh. Brodě, sign. HF 445, stará sign. Bu 920/1241, f. 98, měl Cabalius děti: Ester, Dorotu a Balcara. 786 Jako vlastník nemovitosti na místě dnešního panského domu (č.p. 77) je uveden Jiřík Řemenář (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 88, sign. Rkp. 107, f. 15). Toman Řemenář je zapsán v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 787 Jircháři činili kůže. Gregor Jirchář bydlel na domě č.p. 202 (dolní náměstí, u kostelní věže). Tento dům v roce 1609 prodala Margeta Jirchářka. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 511.) Gregor je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 788 Celé jméno doplněno editorem. 789 Doplněno editorem, v zápise schází. 790 21.15 hod. 791 11.30 hod. 792 Fridrich vlastnil údajně dům č.p. 77, který později patřil Maxmiliánu z Kounic, kde následně vyrostla stavba Panského domu. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 88, sign. Rkp. 107, f. 27.) Fridrich Šaratický je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 197.)
znamení Panny. 11. Eliáš Grajer, přítel pana Jana Šaratického, okolo 22 hodiny794 běh života svého jest vykonal. A všecek statek svůj vejš psanému dítěti Fridrichovi jest poručil 10. dne. 17. Martin Přerovský na Předměstí umřel. 18. Martin Prymus, rodič brodský, ráno v městě Prostějově dokonal život svůj. 24. Mikuláš Střelec, súsed zlínský a řezník, obžalován jsúc u rychtáře od Jana Ševce z Bánova o 900 zl. za dobytek neboštíku Bříškovi povinných. A když jim rok složen byl,795 ten den vsednúc na kůň, do vsi Kudlova jel, a jedúc odtud domů z krátké ručnice na cestě se jest prostřelil, a tak náhle a bídně z toho světa zešel. A když sme byli ve Zlíně, hodnověrní lidé nám o tom správu dávali, že když ho pochovávati měli, krkavci až na hrob se bili. 31. Pavel Hrdý, rodič a obyvatel někdy brodský, v Přerově dokonal věk svůj.796
f. 54a 1582 dubna měsíce 15. Kateřina, dcera Jana Špaldy, manželka Pavla Ješulky, ráno, to jest den Vzkříšení Christa Pána [umřela?]. {16. Hlohov Malý aneb Horní797 vyhořel, i kostel a 154 domů. Oheň z sladovně vyšel.}798 16. Rokytnice vyhořela. 18. toho léta nejprv hřmělo. 19. děvčátko Kašubčino799 utopilo se na dvoře v jakési luži. 23. Martin Sumer, krejčí, súsed můj, ráno z tohoto světa prostředkem smrti jest vykročil. máje měsíce 3. cimbál na rathauz k hodinám ve 3 centnýře jest zlit. 4. druhý cimbál, který jest na veži čtvrtník, ve 2 centnéře zlit jest. 793
mezi 22.30 a 23.30 hod. 15.45 hod. 795 Udán termín soudního jednání. 796 Migraci a uzavírání sňatků jistě ovlivnila i konfesní příslušnost. Třeba v Přerově byla silná bratrská komunita, ke které Pavel Hrdý příslušel. 797 Patrně dnešní Glogówek v opolském vojvodství. Dřívější název v češtině: Horní Hlohov, v němčině se vyskytuje pojmenování: Kleine Glogau. 798 Údaj v závorkách vepsán Bartoškem dodatečně. 799 Zřejmě v příbuzenském vztahu ke Kašubce, snad jejím synem, byl Václav Kašuba, jinak Křekovský. Ten v roce 1621 prodal dům č.p. 134 na dolním náměstí (domek mezi dnešní lékárnou a někdejším obch. domem Bouda a Prouza), ležící „vedle Karla Kyčky a Václava Skokana“. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 370.) Václav je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 794
Téhož dne Drasta, tkadlec, umřel. Anna, manželka neboštíka pana Matěje Hlaváče, téhož dne noci následující o šesti hodinách800 život svůj dokonala. 14. Jiřík Bartošek vstúpil sem v stav svatý manželský a pojal sem sobě za manželku Apolonu, dceru neboštíka pana Martina Kičky. 15. Urozenej pán, pan Jan starší z Žerotína a na Břeclavi noci následující umřel jest a pochován jest ve zboru pavlovském, neb v Pavlovicích.801
f. 54b 1582 června měsíce 8. propuštěn sem z ouřadu z jinými pány, z kterýmiž sem volen byl za primátora léta 1578 o svatém Mikuláši802 a voleny jsú tyto osoby: Jiřík Výhleda, Matouš Šošol, Václav Tělpal, staré rady,803 Mikuláš Trojánek, Šimon Sladovník, Jan Klimentů, Mikuláš Koníček, Pavel Krutík,804 Jan Zuzanků, Jan Holpaum,805 Jiřík Janečků, Jakub Bezděkovský, rychtářem Martin Hlaváč. 17. dne pan David Reus, pan Jan Mitmánek, Jiřík Bartošek jeli sme z Jiříkem Lukáškovým806 do Přerova, a tu sme smlúvy svadební vykonali mezi ním a Mandalenú, dcerú Jana Škodového. 25. Pavel Makovec měl svadební veselí a pojal sobě za manželku Kateřinu, dceru neboštíka Chovaného, vdovu pozůstalú po neboštíku Martinovi, vnuku Zarazilovém.807 30. hrom udeřil na duom Kapráskovej v Kútě na Předměstí, jednu krovu na dvé roztrhl a druhú na kusy polámal a na 100 šindela vyrazil, na světnici stěnu vnitř i zevnitř po obou stranú odřel, avšak nezapálil.
800
1.15 hod. Tato zpráva se poněkud liší od toho, co píše Ladislav Hosák (Historický místopis, Praha 1938, reprint 2004, s. 254), který uvádí (i s odkazem na Bartoškovu kroniku), že se jednalo o Jana mladšího ze Žerotína, který zemřel 16. května a pohřben byl ve Velkých Bílovicích. Tento Jan podle Hosákových údajů držel zástavou i Pavlovice, tamní sbor však podle něj (s. 265) dovolil Bratřím vystavět až Jan z Lipého. To Bartoškovy údaje nutně vyvracet nemusí, jeho zpráva však není zcela přesná v označení této osoby. Jan starší z Žerotína totiž sídlil na Náměšti a byl to otec známého Karla z Žerotína. Na Břeclavi byl Jan mladší z Žerotína, který byl otcem Ladislava Velena z Žerotína. Tento Jan byl horlivým členem Jednoty bratrské, ale i aktivním politikem a vojákem (např. v roce 1576 stál v čele 500 husarů a 100 arkebuzírů, aby hájil zemi proti Turkům). Když zemřel, bylo mu sotva 40 let. Podle bratských pramenů (AUF, XIII, f. 261) byl údajně otráven. František Hrubý soudí, že je možné těmto zprávám věřit, protože Jan vystupoval rázně, aby ochránil své souvěrce, a tak se mohl stát nepohodlným pro nepřátele. (František Hrubý, Ladislav Velen z Žerotína. Praha 1930, s. 8.) 802 6.12. 803 Staré rady vepsáno dodatečně. 804 Pavel Krutík vlastnil dům č.p. 104 (rohový dům v jihovýchodní partii dolního náměstí). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 106.) Pavel je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 805 Moulík (I), s. 2b, uvádí, že Hanse (Jana) Holpauma z Heřmanova Městce si vzala za muže Bartoškova sestra Eliška, dříve provdaná za Hanse Longa z Libsdorfu, zemřelého 5.7. 1582 (f. 55a). Snad tak usuzuje podle f. 63a, kde se píše o jejich společné cestě, spolu s Jiříkem Bartoškem, do Heřmanova Městce, a snad na nějakou souvislost Moulíka upozornil někdo, kdo byl obeznámen s městskými archiváliemi. Nám se doklad takové skutečnosti najít nepodařilo. 806 Jiříkovi Lukášů patřil dům č.p. 136 na dolním náměstí (jižní partie mezi ulicemi Široká a Bří Lužů). Když zemřel, koupil jej v roce 1608 Jan Čapatý. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 374.) Jiřík je uveden i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 807 V SOkA, AM UB, i.č. 156, s. 172, je zápis o smlouvě o rozdělení pozůstalosti mezi Martinovým bratrem Mikulášem a Kateřinou, která je datována „vo outerý po neděli Oculi“ roku 1582. 801
f. 55a 1582 července měsíce 1. dne příval veliký u Brodu tak, že voda všecken trávník u šibenic přikryla, i Kohlovi seno na Pijavicích podplavila. Noci potomní hromobití a blýskání hrozné bylo. 2. dne na úsvitě i ráno záře na nebi hrozná, že kde se na věci nebo domy opřela, kdo jest z nenadála uhlídal, domníval se, že někde hoří.808 5. Hannes Lang z Libsdorfu, čtvrt po deváté hodině809 život svůj jest dokonal, kterýž byl manžel Elišky Bartoškovy. 18. dne kúpil sem pánev, já Jiřík, do pivovara od Jana Sládka v Trenčíně za 80 zl. 19. Urozenej pán, pan Zdeněk Kavka Říčanský z Říčan 2 hodiny na den810 postřelen jest u Zádvěřic, když z Olomúce jel, a tak jeho Pán Bůh mizerně z toho světa pro jeho tyranství pojíti ráčil.811 25. dne pan Jindřich z Zástřizl a na Buchlově zabit jest od Václava Rejma, který byl k němu přijel, a von ho po dva dny hostil, potom se nětco pohodli, tak jel od něho pryč, a von vsedna na kůň, jel za ním a zsednúc s koní bili se, tak
f. 55b 1582 808
Polární záře pravděpodobně souvisí s maximem 11. letého slunečního cyklu, odehrávající se v období kolem let 1581 – 1583. Zápis nehovoří o jejím přímém pozorování, její odraz od budov však svědčí o velmi silné intenzitě. Mohlo se jednat o druh opolární záře, které se vyskytují po čase vysoké geomagnetické aktivity ve výškách 300 – 400 km. (Komentář tohoto úkazu i ostatních v kronice zmiňovaných polárních září podává Rostislav Rajchl, Polární záře a jejich odraz v kronikách. MK XXXIII, 5/97, s. 12 – 13.) 809 5.15 hod. 810 6.15 hod. 811 Jako smrt tyrana vidí tuto událost nejenom Bartošek, ale i někteří moderní autoři. Situace je však složitější (viz pozn. k f. 35b). Kavkova smrt zůstane asi stále neobjasněna a bude vzbuzovat dohady. Vždyť stejně kolik měl přátel a spojenců, tolik měl i nepřátel (nebo ještě více), kteří mu mohli usilovat o život. Je možné, že příčinou jeho tragického konce bylo angažování se ve sporu Petra Voka z Rožmberka, domáhajícího se zpronevěřilého dědictví pro svou manželku Kateřinu z Ludanic. Zdeněk Kavka měl totiž vystoupit jako hlavní svědek proti Zachariášovi z Hradce, který spolu s dalšími poručníky měl připravit Kateřinu o velkou část majetku po rodičích. Zdálo se, že se schyluje ke konfliktu mezi mocnými rody Rožmberků a pánů z Hradce. Na přelomu let 1581 – 1582 pracoval Kavka na přípravách takového soudního jednání. Vystrašení poručníci mohli mít skutečně zájem na odklizení korunního svědka Tyto doměnky se záhy po vraždě skutečně objevily. V každém případě to nebyla spontánní vzpoura utlačovaného lidu, a dost možná objednaný čin. Václav Březan uvádí, jak rožmberský úředník z Helfštýna referoval slovy, že „...Kavka z Říčan od nějakých lotrův Uhrův aneb Polákův jev z Rokytnice na Broumov, nenáležitě zamordován a zastřelen z ručnice“. (Uvádí Zdeněk Pokluda, Držitelé hradu Brumova, s. 55.) Méně sdílné jsou již jiné prameny, např. Kronika Podolských: „Toho roku urozený pán pan Zdeněk Kavka z Říčan a na Broumově devatenáctého dne měsíce července u vsi Zádveřic od jakýchsi tří rejtharů zastřelen a zamordován a téhož roku v Přerově v starém sboru pochován“ (s. 25). Kavka byl pohřben skutečně v Přerově v kostelíku sv. Vavřince (Vlasta Fialová – Oldřich Sirovátka, Píseň o Kavkově vojně v 16. století. Naše Valašsko, 1955, IV. 1 – 4, s. 24 – 29; Václav Březan: Životy posledních Rožmberků I, II. (ed. J. Pánek a kol.) Praha 1985; Zdeněk Vybíral, Zánik rodu Ludaniců. ČMM 115/1996, s. 237 – 249; Zdeněk Pokluda, Držitelé hradu Brumova. Zlínsko od minulosti k současnosti. 16/1999, s. 55 – 56; týž, O zlých vrchnostech. ČMM CXXI, č. 2/2002, s. 287 – 298; Nina Pavelčíková, O „zlých vrchnostech“ trochu jinak. MK XXXIX, 2/2003, s. 7.)
ho mečíkem probodl. A vsednúc na kůň pana Jindřicha, neb byl lepší než jeho, jel pryč. A von 2. dne srpna pochován v Buchlovicích v kostele.812 srpna měsíce 6. dne vdala se Judit, pozůstalá vdova po neboštíku Janovi Těšovském za Hans Gryfa z Moravské Třebové. 25. narodila se Bohunka, dcera prvorozená jeho milosti pána Arkleba z Kunovic.813 26. umřel Polášek v Habřicích, byl se urazil, když tam hořelo. 30. Malý Jan umřel, jehožto syn Vaněk byl mnoho let na zámku písařem. Potom pak z příčiny nějaké ušel, a otec jeho za něj pánu platiti musel. A tudy, bývajíc prve v ouřadu, na chudobu přišel tak, že potom branným byl a 6 zl. do roka služby měl. A k tomu jemu pán někdy kožich, někdy sukni kúpiti ráčil, a starší každýho týhodne 3 gr. bílé z milosti jemu do smrti dávali. Naposledy na den vejš psaný ve špitáli život svůj dokonal, a byl staří okolo 80 let. Téhož dne Šimon Vidomovský, kterýžto byl největší příčinú z búření obce Hradištské proti ouřadu ut scriptum, jest umřel.
f. 56a 1582 žáří měsíce 2. dne Pavla Žiže syn z Havřic oženil se, Jiřík, a pojal sobě z Přerova Annu, dceru.814 4. urozenej pán, pan Jetřich z Kunovic a na Brodě Uherském dokonal jest život svůj mezi 8. a 9. hodinú815 v městě Brně. Dvanáctého dne toho měsíce přivezen do Brodu a toho dne pochován v klášteře v tom sklépku, kdež pan Jan, syn jeho, pochován jest. A byl stáří 72 letě. 17. dne Mikuláš, syn Filipa Blažkového, vnuk Zarazylů, oženil se a pojal sobě Annu, dceru neboštíka Lukáše Křížova, za manželku.
812
Násilná smrt bratří Zikmunda (viz f. 46a) i Jindřicha ze Zástřizl, v rozmezí málo více než jednoho roku, vždy vzbuzovala podezření, že se nejednalo o shodu okolností, ale plánovaný čin. V podezření byli Žerotínové, kterým by jejich majetek mohl připadnout, nebo v případě Jindřicha dokonce jeho vlastní manželka Kateřina Rájecká z Mírova. Podezírat bychom mohli i opata v blízkosti sousedícího velehradského kláštera, se kterým měli držitelé Buchlova stálé spory, nebo také vraha Zikmundova Jana Šemberu Černohorského z Boskovic, který by se mohl chtít zbavit žalobce stran smrti bratra. Ovšem ani jedna z těchto hypotéz se nezdá být pravdivou a je pravděpodobné, že Jindřichova smrt byla výsledkem pouhého momentálního rozbroje s hostem. Bořek Žižlavský uvádí, že podle svědectví Jindřichovy sestry Johanky ze Zástřizl byl vrahem jakýsi Vilím Rym. Žižlavský upozorňuje na podobu jména s Bartoškovým Rejmem. Patrně byly okolnosti Jindřichova usmrcení současníkům dostatečně známy. Johančin dopis byl adresován nejvyšším zemským úředníkům a stojí v něm: „Nepochybuji, že [vám] dobře vo tom vědomo jest, kterak jest neboštík pan Jindřich z Zástřizl [...] od Vilíma Rýma hanebně zamordován“ (MZA, AŠ LXXXVIII 12/9). (Jiří Jilík, Vražda na Dlouhé řece. MK XXVIII, 1 – 5/1992; Jiří Pavelčík, Vražda na Dlouhé řece bez záhad. MK XXIX, 3/1993, s. 5; Bořek Žižlavský, Vražda na Smraďavce ještě jednou. MK XXIX, 6/1993, s. 5; Vincenc Prasek, Michal Baščan, Bořek Žižlavský, Po stopách buchlovského mordu. Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Buchlovice 2001.) 813 Bohunka si v březnu roku 1601 v Brodě vzala za muže později slavného Ladislava Velena ze Žerotína. Zemřela někdy v roce 1614. (František Hrubý, Ladislav Velen z Žerotína. Praha 1930, s. 34, 44.) Bohunka měla ještě v roce 1603 žijící sourozence Jana, Jetřicha a Marii Magdalenu (ZDO, XXXII, 73). 814 Nedopsáno. 815 mezi 2.30 a 3.30 hod.
21. syn neboštíka Simeona Pressia umřel a pochován v dolním kostele. 24. dne purgmistr a páni starší i všecky tři rady města Brodu Uherského,816 i fojtové z dědin k Brodu náležející na místě obcí slibovali jeho milosti pánu, panu Arklebovi člověčenství, a na jiných panství, jako ostrovském, hluckém a louckém 21. dne. Téhož dne Martin Hlaváč v domu svém učinil svadební veselí Mikulášovi Šerhovi.
f. 56b 1582 25. dne Kuna, Bolčeka neboštíka, v Nivnici vdala se, dcera jeho. 30. Bohunka, dcera jeho milosti pána Arkleba, pokřtěna.
října měsíce. 1. dne v Leskovém817 zapálilo se u kováře v komíně, a tak téměř všecka dědina vyhořela, že jí dosti málo zůstalo, sena i obilé všecky, a mnohý sotva z hrdlem ušel od prudkosti ohně. 2. v Častkově sušíc konopě zapálili a vyhořely 4 domy. 7. jeli sme Jiříkovi Lukáškovému pro nevěstu, 8. dne oddavky, 10. dne sme domů přijeli a tu svadební veselí se vykonalo. 13. odešla od Bartoše z lázny manželka jeho pryč. 14. Jana Rybového818 syn pokřtěn, jemuž jméno Florián. Kmotrové Jiřík Výhleda a já Jiřík. 15. Cyprián, syn Buriana Burše, narozen noci předešlé o 12 hodinách819 na znamení Váhy. 25. Blatničané sudy znamenali, cejchy připalujíc. 28. Jan Strnadů, provazník, umřel.
f. 57a 1582 listopadu měsíce 8. Králov větší, od Bánova,820 vyprodán, Matúš Šošol prodával a já Jiřík vyměřoval. Kateřina Bolčekova, která byla za Václavem Lysým v Nivnici, život svůj dokonala. 11. Mandalena, Krahulcova dcera, pokřtěna, sem jí kmotrem. 15. Jan Moček, spělař,821 pomáhal do večera vína spúštěti, potom u Chomúta 816
Tři rady: městská, stará a z obce. Patrně Moravské Lieskové. 818 Švec Jan Ryba vlastnil dům č.p. 79 (Moravská ulice). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 25.) 819 5.15 hod. 820 Králov je vrch jižně od Uherského Brodu při cestě směrem na Bánov. 817
velikým pitím vína se zalil a 2 hodiny na noc822 bídně jest scepeněl a pochován u židovského kerchova.823 17. Jan Boršický o 14. hodině824 život svůj dokonal, a pochován jest na bratrském kerchově. 19. Barbora, Mravencova Petra někdy manželka, vdala se za Urbana Knapa. 22. Jan, kuchař bratrský, jsúc mnohými léty naplněný, život svůj dokonal, a ten byl kleštěnec. 26. Estera, Špaldova dcera, pozůstalá vdova po neboštíku doktoru Cabaliusovi, a pojala sobě Hanza, lokaje panského, rodem z Anspochu.
f. 57b 1582 Týž den Tomáš řemenář se oženil a pojal sobě za manželku pozůstalú vdovu po neboštíku Matesovi řemenáři. prasince měsíce 31. dne umřela Ištvanka825 stará.
f. 58a Léta Páně 1583 měsíce ledna 13. dne Klimšova stará život svůj dokonala. 20. Zuzana, vdova pozůstalá po neboštíku Janovi Beznosého Tomáška, vdala se za Tobiáše Čapalového z Přerova. 23. pan Zdeněk z Vartumberka [sic] a na Napajedlích, který měl paní Mandalenu z Kunovic, život svůj dokonal.826
821
Spělař stáčel pivo do sudů. 18.15 hod. 823 Bartošek udává zvláštní místo uložení těla nebožtíka, nedovedeme určit proč. Židovský hřbitov se nacházel v jižní části města pod hradbami. Moček ale nejspíš Židem nebyl (to by v kronice stálo na židovském kerchově) a pohřeb křesťana mimo posvátnou půdu křesťanského pohřebiště je zvláštní – to se týkalo nejvýše zločinců a sebevrahů. K vysvětlení nám asi nepomůže ani to, že se u hradební zdi skutečně nacházely kosterní pozůstatky. Jan Kučera dokonce uvádí (s. 143), že se zde našel hrob označený nápisem vyrytým ve zdi, kde stálo Jan, letopočet 1565 a pod ním obraz lopaty. Vilibald Růžička (Opevnění královského města Uherského Brodu. Rukopis z roku 1951, Knihovna Jana Kučery, M.J.A.K. v Uh. Brodě, sign. BU 1066, s. 30) vysvětluje, že příležitostné hroby kolem hradeb patří nejspíše pobitým nepřátelům a uvedený nápis svědčí o práci mistra, který budoval nebo opravoval hradby. Proč ale byl Jan Moček pochován na tak neobvyklém místě, nevíme. 824 18.15 hod. 825 V seznamu měšťanů je zapsána Kača Ištvanova, které snad patřil dům č.p. 21/22 (přibližně v místech, kde později stála synagoga, zničená nacisty) v židovské čtvrti. (SOkA, Sbírky UB, Domy.) Ve stejné části města patřil dům č.p. 26 (ulice Tkalcovská) Pavlovi Ištvanů (který je i v seznamu měšťanů) a po něm Zuzaně Ištvance (SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 192). 826 Zdeněk v Vartenberka získal Napajedla v roce 1580. Magdalena z Kunovic, Jetřichova dcera, byla jeho druhou ženou. Sňatek se uskutečnil roku 1579. (Ottův slovník naučný XXVI, s. 437; Zdeněk Pokluda, Tvrze na Zlínsku. Zlínsko od minulosti k současnosti. 12/1993, s. 147.) 822
29. Bartoš Kožišník umřel jest. 29. byl sem, Jiřík, z Jeronymem Lešem v Prostějově, jsúc vysláni od jeho milosti pána Arkleba z Kunovic. měsíce února 4. dne Diviška se vdala. Týž den Závětova pastorkyně827 vdala se do Bojkovic. 5. Mandalena Mihalova vdala se za Matúše Štrofa,828 syna Hluškova z Vrbátek.829
f. 58b 1583 7. Strýčkova stará umřela. 11. zázrak na nebi okázal se, 13 slúpů jasných potřikrát zmizely a zase se vokázaly, a to stalo od druhé hodiny až do čtvrté.830 831 12. Eliška, Strýčkovej dcera, vdala se za Honza Stoláře. 17. Mandalena, dcera Pečkova z Předměstí, která byla ušla od manžela svého Bartoše z lázně z nějakým tovaryšem ševcovským, přijmím Lokaj, přivežena z Hranic do Brodu. 24. Anna, dcera Martina Bzeneckého,832 hrbatá, která spadna stolu a srazila se, život svůj dokonala.
března měsíce 27. kněze Mikulášova, dcera neboštíka Jurce, jdúc z Brodu do Nivnice nad Bajovcem porodila dceru. Téhož dne Glaňka porodila 2 dcery, Zuzanu a Krystýnu, a byl raný rok velmi.
f. 59a 1583 dubna měsíce 6. pana Jetříška, syna pana Jana, neboštíka833 dobré paměti, z Kunovic,834 pan David Reus vezl 827
Patrně nevlastní dcera. Nebo také Štrosa. 829 Zřejmě Vrbátky mezi Prostějovem a Olomoucí. 830 Jednalo se prvděpodobně o paprskovou polární záři, vytvářející horizontální paprsky, sloupy, s pravděpodobnými variacemi intenzity. Dala by se zařadit k pulzujícímu typu polární záře. 831 od 18.45 do 20.45 hod. 832 V seznamu měšťanů z roku 1599 (SOkA, AM UB, i.č. 453, sign. UB-I-6) je uvedena Zuzana Bzenecká. Jan Zeman ji ztotožňuje se Zuzanou Uhrovou, které patřil dům č.p. 112 (na rohu ulic Bří Lužů a Tkalcovská). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 312.) Zuzana Bzenecká byla Martinovou manželkou a v roce 1589 již vdovou. 833 V rukopise pouze: n. 834 Jan Jetřich (1573 – 1617) ztratil otce ve svých šesti letech a matku ve dvanácti. Když byl vezen do Slezska na učení, bylo mu deset let. Na studiích pobyl několik roků a po návratu se ujal části dědictví – Hranic a Vizovic, a 828
do Vraclavě835 na učení. Téhož dne Bartoška, ta kteráž od muže ušla, měla šilink u pranýře.836 15. Margyta, vnučka Křivohlávkova, vdávala se do Hradiště, a když jeli páni Hradišťané do Brodu, tehdy jeden tovaryš kovářský tu před domem, kde bejval Kúdelka, jsúc přinapilý k koni posedelnímu837 přiběhnúc, jej v zadek pleštil a kuoň jej udeřil, až padl a kočím838 přejeli ho, a tak hned umřel. 19. jeden Vlach, tovaryš řemesla zednického, vandrujíc z druhým, i zastavili v městě a posnídali a piva se napili, a jdúc pres [sic] Pijavice, padna umřel. 29. Kateřina, dcera pana Matúše Šošola, měla svadební veselí a vdala se za Pavla Holého do Zlína.
f. 59b 1583 máje měsíce 4. dne upáleny jsú tři osoby, jedna děvka a dvě ženy, že jsú lidi trávily a děti z sebe vyháněly, a byly z Polichna. Toho dne, noci potomní, narodila se knězi Janovi Krispusovi dcera, 20. dne pokřtěna, jížto jméno Anna, sem jí kmotrem. 5. Anna, dcera Hýblovej, porodila dceru, jížto jméno Kateřina. Téhož dne narodila se čtvrtá dcera má z Apoleny, manželky mé druhé, v 18 1/2 hodiny839 a pokřtěna od pana doktora Pavla Pressia 19. dne, jížto jméno Andělina. 15. Margareta, dcera neboštíka Martina Šťávnického, při západu slunce život svůj dokonala. 16. Martin Fryštácký postřelil Hudce z Suché Lozi. 27. Anna, vdova pozůstalá po neboštíku Urbanovi Kuchařovi, vdala se za Pavla, sládka panského. 28. Oběsil se jeden pacholek večerně,840 kteréhož pan Jan Šaratický do vězení dal, gatě841 pořežíc zvázal sobě a tak se uvázal, i ruce zvázané měl a na řetězi v pútech sedíc, toho všeho pozbyl. 29. Jan, syn pana Davida Reuße, kmotr můj, život svůj dokonal.
v roce 1593 se podělil se strýcem Arklebem a připadl mu Ostroh. Své majetky dobře spravoval a různými transakcemi v rámci rodiny mu na sklonku života patřilo ostrožské panství s reprezentativní zámeckou stavbou, ke kterému ještě přikoupil Kunovice a Hluk. Manželkou mu byla Magdalena z Hardeka, s ní měl syna Jana Bernarta, který o celé panství přišel v rámci pobělohorských konfiskací a zemřel v exilu. (Zdeněk Pokluda, Páni z Kunovic. In: Kunovice v proměnách času. Kunovice 1996, s. 264 – 268.) 835 Vratislav. 836 Srov. f. 29a. 837 Zřejmě osedlaný kůň v zápřahu. 838 Kočím, tedy vozem. 839 13.45 hod. 840 Ve skutečnosti zapsáno: včerne. 841 Původní fertoch pisatelem škrtnuto.
f. 60a 1583 června měsíce 1. v Veselí vyšel oheň v městě a vyhořely tři domy, potom se chytilo na předměstí a vyhořely dvě ulice i zbor {a byl silný oheň, neb pýření letělo a zde v Brodě děti na rynku je zbíraly.}842 3. Kabátova dcera, Klimšových a Krátkého, všecky tři z Předměstí, měly svadební veselí. 6. pan Arkleb z Kunovic vyjel jest na meze za Nivnicí, které dělí Korytensko. A byl s ním pan Václav Biberstein z Bojišova, pan Adam Rutkyrsch, který byl z neboštíkem843 panem Janem z Kunovic v Nýdrlantu, a pan Jan Kučovský z Opolí, který jsúc ouředníkem na Brodě Uherském před tím dvě neb 3 léta, zehnav Nivničany nočně, tu hrást jim vyrúbati dal a na taras k rybníku Kunštátu ještě za pana Jetřicha z Kunovic odvézti dal. {skrze něhožto ta různice mezi Korytnú a Nivnicí vznikla.}844 Tu sú se Korytňané o to zastavili a to prokázali i Nivničany, že sú v těch místech nejednú a ale dvakrát za paměti jejich Nivničanom drva prodávali a od té studénky, jenž Jasenka slove, na louce dole, jdúc k mlýnu Lubenskému, cestu na levé ruce mimo lúky nivnické k húrce upřímo, až k té mezi, která jde od cesty té, která jde od Nivnice do Korytné.845 A Nivničiané pravili, že dále, ale ničím toho nepokazovali, než pravili, že tu koně společně pásávali. A tito byli svědkové z Nivnice: Václav Halaba, Matúš Jeglo, Jan Pluskota, Václav Lysý, Jiřík Halaba.
f. 60b 1583 A ten den ty zákopy zdělány jsú mocně na poručení jeho milosti pána Arkleba. A byla tu také obec korytenská a starších osoby tyto, Václav Křižánek, Václav Martinkových, Vašek Velíkových, Jiřík Velíků,846 toho času fojt a Macek Láb. A z města Brodu Uherského při Korytňanech starší Matúš Šošol, Václav Tělpal, Pavel Krutíků, Burjian písař, z starej rady Jiřík Bartošek, Jan Mitmánek, Mikuláš Knihař, ač jsú tomu dosti odpírali, ale to nic nepomohlo. 10. Martin, Jiříka Kohle syn, na Předměstí, měl svadební veselí a pojal sobě Elišku, dceru neboštíka Hedviky za manželku. Martin Zeličků toho dne oženil se a pojal sobě za manželku Kunu, přítelkyň Mikuláše Knihaře. 22. jeho milost pan Arkleb z panem ouředníkem Janem Kučovským847 jeli do hor na pstruhy a nějaký Pecha tam postižen jest, tak třmi kyjmi ubit.848
842
Údaj v závorkách dopsán Bartoškem dodatečně. V rukopise pouze n. 844 Marginálie Bartoška. V rukopise označení obcí jen Kor a Niv. 845 Studánka Jasenka se nacházela v blízkosti Lubenského mlýna na pravém břehu Lubné, severovýchodně od obce Korytná. 846 Jiřík Velíků figuroval dříve, patrně v roce 1566, při šetření postřelení nějakého Martina: „Jan Blažíček z Nivnice na místě přísahy vyznal takto: [...], ptal sem se, synku, kdo tě ubil? A on řekl, že Martinů syn a bratr Velíkova Jíry, a Jíra pobízel.“ (SOkA, AM UB, i.č. 423, sign. UB-I-24.) 847 V rukopise je Kučovského jméno uvedeno pouze ve zkratce: JmKum. 848 Ze zápisu není zcela zřejmé, zdali se tak stalo na místě v návalu hněvu, nebo až po nějakém soudním verdiktu. Tato událost je často uváděna v regionální historické literatuře jako důkaz krutosti sobeckého pána. 843
24. oženil se neboštíka Kartuse syn a pojal sobě Zuzanu, dceru Jana Vetešky z Předměstí. Týž den oženil se Macháčkovej syn a pojal sobě Mandu Rabšovej za manželku. 29. u Margety Mitmánkových zapálilo se v komíně asi 1 1/2 hodiny před večerem.849
f. 61a 1583 července měsíce 2. Vaněk Čechů ve Zlíně měl jest svadební veselí a pojal sobě850 4. Jan Halama z Nové Vsi sťat jest z ženú z té příčiny, že jest měl dvě ženy zdávané a třetí koupil za 4 lokty sukna od jejího muže, i s tú se oddal.851 7. Andělina, dcerka má, jsúc stáří 9 téhodnů a 3 1/2 hodiny, to jest o 22 hodině852 život svůj jest dokonala. 8. pan Arkleb jel do Teplic Trenčanských i s paní a 12. dne jel zase domů tak tuze, že z vúzu paní 2 koně zcepeněli a jedna klisna.853 16. hrom zapálil Pavlovi Sedláčkovi na Havřicku polukopí,854 až dočista zhořelo. 20. povětří veliké bylo. Téhož dne v Přerově na předměstí zapálil hrom a vyhořely čtyry domy. 27. Matúš Šošol, Mikuláš Trojánek, Jiřík Bartošek, Burjian Bureš jezdili sme do Brna o pivovar nezdenský855 a o Kyčkovu z strany Měrky, a výš psaný den stáli sme před pány na rathúze.
f. 61b 15 srpna měsíce 83 10. zázrak hrozný viděli sme na nebi. Nejprv od východu a potom od půl noci slúpy veliké bílé stály nad městem, a bylo jasno veliké a hvězd na nebi mnoho. A s těch slúpů vycházel jako dejm a nebe se otvíralo tak s temna, že se zdálo, jakoby nebe hořalo, a tak blesk po oblacích šel, jako by se plamen utrhal.856
849
18.30 hod. Nedopsáno. 851 Jan Kučera, s. 178, uvádí, patrně na základě zlomků městských účtů, že kat obdržel „v pátek po sv. Prokopu [5.7.] od stínání Hakla z Hluku, protože sobě byl koupil cizí ženu za 4 lokty plátna, 1 zl. 18 gr.“ V současnosti nedokážeme posoudit, nakolik Kučera přesně porozuměl textu pramene, nelze však vyloučit ani to, že i Bartoškův údaj může být zkreslený. 852 18.00 hod. 853 I tento záznam, podobně jako zápis o přistižení Pechy (f. 60b), bývá uváděn jako příklad bezohlednosti panstva. 854 Kopa znamenala 50 obilných snopů. Snad jsou tedy míněny na poli složené snopy. 855 Do Brna jeli, aby vyslechli verdikt vyššího práva. V prvním případě šlo zřejmě o porušení práva mílového a město zde vystupovalo jako jedna ze stran sporu. Pokud jde o Kyčkovu, zřejmě se jednalo o dědictví a patrně šlo o odvolání k právu vyššímu (viz f. 48a). 856 Záře byla paprskovitá s pravděpodobnými variecemi intenzity. Světelné paprsky se přemysťovaly po obloze a rozžínaly polární záři po celém severním obzoru. Jednalo se pravděpodobně o pulzující typ záře s rychlými a pravidelný časovými změnami jasu, které tvořily dojem plamene přelétávajícího po obloze. Nejdříve se objevila 850
20. Rabšova umřela. 27. Šverega umřel. 30. Hložek umřel. žáří měsíce.
2. Macháčkova, Zámostní ulice, umřela. 5. pana Václava Bibrsteinnů švagr umře[l]857 na Prakšicích a pochován 6. dne v klášteře. 7. déšť pršel k večerému a třikrát zahřmělo. 8. Katrova stará před samým večerem šla kvasnic hledat a přijda do šerhovské ulice k Slováčkovům, ptala piva za halíř. A než vona z pivnice přišla, že Katrova umřela. 9. narodil se Pavlovi Makovcovi858 syn, 15. dne pokřtěn. Zachariáš jméno jeho, a já Jiřík sem jemu kmotrem.
f. 62a 1583 Téhož dne umřel Mikuláš chromý, Žáčkovej syn. Jan Příhodů téhož dne měl svadební veselí a pojal sobě Margetu Martina Uličného. Samuel můj toho dne počal choditi. 11. pan Arkleb z Kunovic, jeho milost, pustil měšťanuom brodským, aby sobě vína kúpiti mohli na gruntech jiných pánů, neb již vína na gruntech panských nedostávalo. A brali desítku po 25 zl. 12. Adam Trávnický,859 stavu rytířského, večír do dvú nebo 3. hodin na noc860 s panem ouředníkem Janem Kučovským z Opolí seděli, a nic sobě nestýkaje šel ležet. A na druhý den, když byl čas obědu, ptali se naň, kde jest. A voni pravili všickni na zámku, že nevědí, ani že ho neviděli. Tak voni šli k pokoji, kde ležel a pohlédnúc skrze zámek i viděli klobúk a šaty jeho na stole. A když se dotlúci nemohli, poslali pro zámečníka, a když odemkl, našli ho mrtvého.
f. 62b 15 října měsíce 83 6. dne v 16 hodin861 umřel Václav Těšovský a druhého dne v dolním kostele pochován. na východě a pak se rozšířila na sever. Sporné je uvedení bílé barvy, ve které se polární záře neprojevuje. Grafoložka Jana Volfová si povšimla, že při popisu tohoto jevu byl Bartošek vystrašený. 857 V zápise pouze: umře. 858 Pavel Makovec vlastnil dům č.p. 100b, kde dnes stojí budova radnice. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 91.) Pavel je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 859 Moulík (III) uvádí, že se jednalo o Adama Trávnického z Radiměře (nebo Radimíře). Tento Adam byl v roce 1563 přijat i s potomstvem mezi moravské rytíře. V letech 1550 – 1571 byl hejtmanem na Letovicích. (Jan Knies, Boskovský okres. In: Vlastivěda moravská, s. 121.) Od roku 1572 byl úředníkem na mírovském statku olomouckého biskupa. (Pilnáček, s. 435.) 860 mezi 20.15 a 21.15 hod.
18. dne, to jest den svatého Lukáše, v pátek, puštěno vína zbírání na Blatnicku. Potom v neděli před večerem počel pršeti déšť z sněhem, i v pondělí i v outerý. A ztoho byla voda veliká tak, že u Brodu nebyla tak veliká od oné vody, jakž napřed léta 55 poznamenáno. A na vinohradních zapadly hrozny sněhem, neb ještě měli mnoho zbírati, potom ve čtvrtek mráz veliký, že nemohli pro zimu zbírati, neb i hrozny byly zmrzly. 28. dne Jiří Bořek Tříský z Tříště od jeho milosti pána Arkleba za ouředníka na Brod přijat. 30. dne desátek na Blatnicku odbíral Žid z Vostrova, a žádnému nic neodpúštěli, ani horným, ani fojtuom, ani 1/2 másu.862 listopadu měsíce 3. den toho měsíce vyhořelo v Skalici 26 domů, a to se stalo tu neděli po Všech svatých.863 15. den, to jest v pátek po svatém Martinu na sobotu v noci umřel Klimeš starej. 25. dne Eva, dcera pana Václava Bibrsteina z Bojišova a na Prakšicích, život svůj dokonala.
f. 63a 15 prasince měsíce 83 9. dne toho měsíce přijel sem z Eliškú, sestrú svú, a z panem Janem Holpaumem do Městce Heřmanova,864 a byli sme tam až do šestnáctého dne. A byly cesty náramně zlé. Toho léta 1583 byl podzimek náramně velmi mokrý, že ani kupci statků dodávati nemohli, neb pro zlé cesty formané jeti nemohli, neb mnozí, kteří tu za Moravú i jinde, z Slezka, vína naložili, na vozích odjeti museli a z koňmi domú jeli, a mnozí i koní pozbyli. Při svíčkách pamětníka o horším jarmarku nebylo, neb 1 bečku vína dosti těžce šesti koňmi uvézti mohli, a hrnců865 fůru osmi, i desíti koňmi do města vezli, a kramáři ze dvú vozů do jednoho sobě zakládati museli. A znamenité škody na obilí při cestách se zdělaly, neb na lán šíři a šířeji nemohouc cestú jeti, do obilí zajížděli. Téhož léta Gregorius Papa866 změnil jest kalendář i rok tak, že v jiných zemích, jako ve Vlaších, v Polště a kdež Antikrist867 panuje, o 10 dní prve Vánoce drželi, nežli zde v Moravě. Potom i v Čechách Velikou noc i Svatý Duch o půl čtvrta téhodne prve světili, nežli my léta 1584. Neb, když již všecky vokolní země a krajiny ten nový kalendář byly přijaly a mezi lidmi divný rozbroj učinili, někteří z přinucení pánův papežských o 10 dní prve svátky vejroční světili, a potom s námi podruhé. A tak i jarmarky byli zmítli, že nevěděli lidé, kdy kde jarmark drželi, neb zde v Moravě
f. 63b toho kalendáře nepřijali, až tepruva léta 1584, měsíce října, 4. dne podli starého kalendáře. A to se stalo roku hrudného,868 a tak sme my zde v Moravě toho léta 1584 dva hrudný měsíce měli, jeden před májem měsícem, a druhý papežský při Vánocích toho 1584. léta.869
861
9.30 hod. Moravský máz byl 1,07 litru. 863 3.11. 864 Městečko vzdálené asi 11 km západně od Chrudimi. 865 V původním zápise hrců. Patrně písařská chyba. 866 Papež Řehoř XIII. (1572 – 1585). 867 Tzn. papež. 868 Hruden – 13., přestupný měsíc; mensis embolismalis. 862
f. 64a Léta Páně 1584 ledna měsíce 1. dne pana Václava Bibrstejna z Bojišova a na Prakšicích syn pochován jest v klášteře. šestého sněm držán obecní v městě Olomouci a tu jest svoleno, aby každý pán z svého měšce berně, z každého poddaného 3 gr. bílé dal. osmého počet sme činili na zámku před panem regentem Janem Donátem z Tichlovic a před panem ouředníkem Jiřím Bořkem Třízským z Tříště.870 devátého ouřad obnoven a voleny jsú osoby tyto: Jiřík Bartošek, Jiřík Výhleda, Mikuláš Trojánek, Jan Mitmánek, Andreáš Sládek, Mikuláš Rušikvas,871 Jiřík Korbel, Mikuláš Knihař, Pavel Matušků, Vincencí Chmel, Jan Gryff, Jan Šimků. 31. Martin Němčanský, majíc věku svého,872 život svůj jest dokonal a druhého dne na bratrském kerchově pochován.
f. 64b 1584 února měsíce 14. dne noci předešlé čtvrt po 9. hodině873 panu Janovi Šaratickému narodila se dcera.
869
Posunutím data v kalendáři o deset dnů dopředu se jednorázově odstranily nepřesnosti kalendáře nahromaděné v juliánském kalendáři za více než 1200 let od reformy na nicejském koncilu. Po reformě vyhlášené po dlouhých přípravách Řehořem XIII. dne 1.3. 1582 měla připadat jarní rovnodennost opět na 21. března. Papež nařídil, aby po 4. říjnu toho roku následoval hned 15. říjen. Aby se do budoucna omezily nepřesnosti a jarní rovnodennost připadala na stále stejné datum, vypustil gregoriánský kalendář propříště v pravidelných rytmech jeden přestupný rok. Takto v období 400 let je rok počínající první století přestupný podle obvyklého střídání, v dalších třech staletích se tento jeden rok s přestupným dnem vypouští. K opravě kalendáře ve stanoveném termínu však došlo pouze v některých čistě katolických zemích. Bylo to, jak správně Bartošek píše, v Itálii, Polsku a potom Španělsku a Portugalsku. V Čechách nařídil pražský arcibiskup Martin Medek, aby se po 17. listopadu 1582 psalo 25. listopadu, ale města se vzepřela s námitkou, že tak důležitou věc neposoudil stavovský sněm. Až Rudolf II. nařídil, aby se po 6. lednu 1584 psalo hned 17. ledna. Ve stejném roce byl nový kalendář přijat i ve vedlejších zemích. Ve Slezsku se tak stalo mezi 12. a 23. lednem, na Moravě až červencový olomoucký sněm svolil, aby byl nový způsob nastolen až od října, kdy po 3. následoval 14. říjen. Reformu přijala roku 1584 i Lužice. V Uhrách byl potom nový kalendář zaveden roku 1587 se změnou mezi 21. říjnem a 1. listopadem. Podstatnou překážku při zavádění reformovaného kalendáře sehrály náboženské předsudky. Nekatolíci nechtěli přistoupit na papežovu reformu, proto některé státy přijaly nový kalendář až ve 20. století. I jinde v českých zemích vznikly zmatky podobné těm, které líčí Bartošek. Třeba Mikuláš Dačický (s. 130) uvádí: „Rostržitost byla v království Českém o nový kalendář, kterýž minulého léta 1582 vydán byl a nařízen od papeže, biskupa římského Gregoria, toho jména XIII., a postoupeno zpátkem o deset dnů, protože prý starý kalendář zmejlen byl od astronomů, takže se někteří starým kalendářem, jiní novým spravovali, až to napravení ne titulem papežským, ale titulem císařským jest vyhlášeno; nebo se evangelitského religionu, zvláště v Germanii, papežem a jeho ustanovením říditi odporovali, sobě to ošklivíce.“ 870 Pilnáček (s. 326) uvádí: Stříšský ze Střiště. Podle jeho údajů se jedná o rodinu neznámého původu, která se usadila na Moravě. Jiří Bořek byl hejtmanem na Ostrohu. 871 Mikuláš Rušikvas vlastnil dům č.p. 186 (rohový dům na styku ulic Nerudova a Komenského). V roce 1597 jej prodali „Václav Hladiš, syn Rušikvasů z Lipníka a Jiřík Janečka, zeť jeho“. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 482.) 872 Číslo kronikář nakonec neuvedl, pouze si na zápis nechal místo. 873 2.15 hod.
19. dne paní Johanka, manželka pana Matúše Šošola, život svůj dokonala. 21. Václav Křižánek starý umřel jest. 22. Martin Purych od mistra popravního mečem ztrestán jest. Byl jest vzat do kázně městcké, že jest se z jakúsi děvkú, Slezankú, která u pana Jana874 Holpauma slúžila, smilstva dopustil a pečeti od listu od ouřadu prostějovského odtrhnúc, svědomí sobě napíšíc a i pánů korúhevních k listuom jest přilepoval. A když jemu to Vavřinec Světizubů875 stěžoval, že by k němu páni právem útrpným přikročiti chtěli, hrozil, na úsvitě nožem sobě hrdlo podřezal, i za těmi příčinami sťat jest. 23. Mandalena, dcerka pana Jana Levy,876 pokřtěna v Nový Vsi, jížto sem byl kmotrem. Kněz Václav Turnovský, toho času farář ostrovský. 26. Johannes Lovčianus, bánovským správcím toho času jsúce, majíce v stav svatý manželský vstúpiti a děvečku pana Martina Malobického, faráře derflanského, manželky vlastní sestru bráti, z Bánova do Brodu přijedúc se roznemohl a dobré lidi i měštčky tam vypravil pro nevěstu a sám po dvú nebo po třech hodinách život svůj dokonal, a 27. dne do Bánova dovezen a tam v kostele pochován.
f. 65a 1584 26. Václav Dudák starej na Předměstí umřel. 28. narodila se dcera pana Davida Reusa, asi 3/4 hodiny po západu slunce,877 kteráž pokřtěna 4. dne března, jížto jméno Margareta, a byl sem jí kmotrem.
března měsíce
9. dne vopět o hory bylo činiti z Němčany, že Korytňanuom sekery brali tu za Strání na pravej ruce, kdež málo dalej brodských kovářů uhliska jsú. A na ten čas Jiří Bořek Tříský byl na Brodě ouředníkem, a Bolff Max ouředníkem na Hluku, pan Jan Leva z Brozánek, pan Martin Opršal z Jetřichovic, pan Hanuš Šaratický, pan Jan Kučovský z Opolí, Václavek z Němčí Dolní na místě Němčanů, a z Horní i Dolní Němčí obce. Item podle Korytňanů vysláni od pana purgmistra a pánův z Brodu Uherského Jiřík Bartošek, Mikuláš Trojánek, Jan Mitmánek, Mikuláš Knihař, Jan Šimona Sladovníka, z starej rady Matúš Šošol, Jiřík Janečků, Jan Zuzanků. Z obce města Brodu Mikuláš Zarazylů, Jiřík Lukášků, Martin Janka Provazníka, Pavel Makovec, Jan Kyčka878 Jan Výhledů,879 Jiřík f. 65b 1584
874
V rukopise pouze J. Příslušníci rodiny Světizubů působili, jak ukazuje i naše kronika, v orgánech města, přesto neměli imunitu a privilegium před právem. Tak se dostal v tomto roce 1584 do vězení i Matěj Světizub, snad syn Pavlův, protože neoprávněně haněl Jiříka Kotvice. Matěj pak musel slavnostně pronést omluvu a lítost, že takový skutek spáchal. (SOkA, osobní fond, František Skrejšovský). 876 Jan Léva z Brozánek (Brozánky u Teplic) koupil později, na přelomu let 1592 – 1593 od Jana Vlachovského Polichno. Za ženu měl Kateřinu Hřivínovou z Újezda. Koupí Polichna se finančně vyčerpal a dokonce nebyl schopen dlužnou částku uhradit. Zemřel počátkem roku 1594. (Zdeněk Pokluda, Statek Velký Ořechov. Zlínsko od minulosti k současnosti. 11/1992, s. 213.) 877 18.00 hod. 878 Kyčkovo jméno dopsáno kronikářem dodatečně. 879 Jako vlastník domu č.p. 129 (ulice Pecháčkova) je uveden „Jan Vejhleda“ (SOkA, AM UB, i.č. 91, sign. Rkp. 91, f. 304). Jan Výhleda skutečně roku 1607 koupil tento dům, šest let před tím zakoupený Lukášem Mudroněm. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 358.) 875
Hlaváčů, Jan Příhodů, Jiřík Boršický, Bartoš z lázny, Pavel Sedláčků z Havřic, Lacek, služebník pana purgmistra, a obec korytenská z příčiny tý, že Němčané jednoho času poslali do Korytnej, aby na vrch přišli, že jeho milost pan Jetřich z Kunovic tu bejti ráčí. A když šli, tehdy pravili, že jest panské poručení, aby obmezeli a neb vyznamenali někde kus hor, aby žádnej tu nerubal. A když to vyznamenali, jeho milost pan tu nebyl, nepřijel,880 ani o tom snad nevěděl, ač jsú Němčané přede všemi těmi lidmi pravili, že jest tu bejti ráčil, ale Korytňané dokázali toho, že nebyl, tak že jsú se sami Němčané k tomu přiznati museli. A to obmezení stalo se i bez vědomí purgmistra a rady města Brodu. Tehdy Korytňané léta 1584 v ta místa jedúc, nětco břeven narubali a Němčané jim sekyry pobrali a sami se, nemajíc k tomu žádné spravedlnosti, hájni881 zdělali. Na svrchu pak psaný den Němčané před vejš jmenovanými všemi osobami oznámili, že tak dobře Korytňanuom k jich potřebě jako i Němčanuom, ale Němčané prve toho Korytňanuom neoznámili, než dosti chytře se v tom opatrovali (a kdyby Korytenští v to místo nebyli jeli břevénec882 rubati, a kdyžby tomu léta prošly, jakož již tý zápovědi okolo šesti let bylo), aby řekli, že jsú tu vždycky Korytňanuom hájili, a tak aby je o ten kus hor připravili, ale ten den nic o to
f. 66a 1584 skoncováno není, neb ještě sněhy v horách byly, do d[al]šího času odloženo, však zapovědíno, aby žádn[ý] z obojí strany vtom místě nerubali, až do dalšího rozeznání, než co jest narubáno, to aby Korytenští pobrali. 12. Margeta, dcera pana Václava Bibrsteina, umřela a 13. dne pochována v klášteře. 14. podali sme suplikaci jeho milosti pánu Arklebovi na Ostrově o živnosti městce [sic].883 16. dne v nešpory umřela Tichova stará, která prodala duom ten, kde nyní kerchov bratrský jest {jménem Žofie}.884 18. dne sníh pršel celý den. 19. dne pan doctor Paulus Pressius z knězem Bonefacim byli v Brně o sněmu u pana hejtmana zemského jednajíce o řád kněžský. 22. dne, to jest v neděli Oculi podli starého kalendáře, drželi Velikú noc v Rakúsích, v Čechách, ve Vlaších, v Uhřích, v Polště a v jiných zemích, kdež Antikrist vládne.
f. 66b 1584 dubna měsíce 11. dne, to jest v sobotu před nedělí Květnú, hodinu před večerem,885 dokonala jest běh života svého Zuzana Kičkova, matka Apoleny, manželky mé, a druhého dne pochována na bratrském kerchově. 18. dne, to jest v sobotu Velikú, k devatenáctej hodině,886 narodila se jest Zuzana, dcera má z Apoleny druhá. Téhož dne umřela Košička stará na Předměstí. 880
Tento zápis byl některým čtenářem v pozdější době upraven v domnění Bartoškovy písařské chyby na: tu nebyl přijel. 881 Sami se pasovali do pozice těch, kteří jsou oprávněni toto území hájit. 882 Tento pojem označoval kládu nebo neotesaný, případně jenom nahrubo opracovaný kmen. 883 Tedy: živnosti městské. 884 Upřesnění dopsáno později. 885 17.45 hod. 886 13.45 hod.
23. narodil se syn Pavel panu doktorovi Pressiovi o 14 hodinách,887 a 27. pokřtěn, a sem jemu kmotrem. 26. Matyáš Kučovský z Opolí888 dokonal život svůj v Tučapích 2 hodiny na noc.889 30. dne ráno, asi hodinu na den,890 zatmělo se slunce téměř čtvrtý díl. Týhož dne mráz, až mládí na dubí pomrzlo i na vinohradech škodu někady učinilo. máje měsíce 1. dne věžka na rathúze zastavena, na které zvonce a hodiny jsú.
f. 67a Téhož dne, svatých Filipa a Jakuba, umřela Kateřina, manželka Jakuba Bezděkovského. 2. dne byla všecka obec pospolu na zámku o stvrzení svobod Bratřím na zbor i na jiné grunty jejich, i na řemesla, jakž týž list v sobě dále obsahuje a zavírá. 10. pana Jana Kučovského manželka porodila dvě dcery. 15. dne pan Václav Bibrstain a na Prakšicích a pan ouředník Jiří Bořek na místě Drslavských a pan Jan Kučovský, Jiřík Bartošek, Mikuláš Trojánek,891 Jan Mitmánek, Mikuláš Knihař a z Nedachlebic hajný, starý člověk příjmím Trošín. I vyvodili892 mezi, počnúc od lípy trojhraničné, která dělí Nedachlebsko, Prakšicko a Drslavsko až k Hrašovci, té vnově se stavějící vsi. Potom, kde Brodsko od Prakšicka se dělí až skrze vinohrady za Nech horú, chotáry893 zdělali, potom v lese, kde se dělí Prakšicko od Oujezdcka až k mezním dubom, všudy zákopy zdělány. 18. pan Matúš Šošol měl svadební veselí a bral sobě za manželku Zuzanu, dceru
Matěje Kubína.894
27. Píščany vyhořely.
f. 67b 15 června měsíce 84 8. dne z dopuštění Božího hrom zapálil v Šumicích.895 887
9.00 hod. Matyáš Kučovský z Opolí byl povýšen do šlechtického stavu roku 1560 a v následujícím roce byl přijat do moravského rytířstva. Od roku 1563 užíval svobodný dvůr s vinohradem v Tučapech, který byl původně majetkem velehradského cisterciáckého kláštera, jehož opatem byl v letech 1546 – 1562 jeho bratr Jan. Privilegium k jeho svobodnému držení však získal teprve roku 1579. Matyášův syn Jan Klučovský byl v letech 1572 – 1583 úředníkem v Uherském Brodě. (Pilnáček, s. 432; Rudolf Hurt, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě, I. 1205 – 1650. Olomouc 1934, s. 162 – 164; Ladislav Hosák, Historický místopis. Praha 1938, reprint 2004, s. 360; Kučera, s. 103.) 889 21.00 hod. 890 5.45 hod. 891 Toto jméno dopsáno později na okraj, zřejmě jinou rukou. Další doklad pozorné četby nedlouho po sepsání kroniky. 892 Vyvodili je pisatelem opravený zápis, původní bylo snad vyděli[li]. 893 Chotáry: hranice území, katastru. Vymezení za Nech horú je zřejmě určení podle jedné z viničních tratí v okolí Uherského Brodu, byť jako taková není uvedena v horenských rejstrech. V Bartoškově pozůstalosti jsou totiž uvedeny jeho vinohrady i v Nech hoře. (SOkA, AM UB, i.č. 440.) 894 Jméno dopsáno později. 895 Podle Jany Volfové je tento zápis pozoruhodný. Řádek stoupá a vzápětí prudce padá, přes snahu pisatele o vyrovnání, která byla nad jeho síly. Takto klesá i slovo hrom, navíc se vytrácí počáteční tlak při pořizování zápisu. Jana Volfová proto usuzuje na probíhající nemoc u Jiříka Bartoška. 888
Týhož dne zapálil v Havřicích na konci, podle lúky Bartoškovy. 10. dne, noci potomní, pana doktora Pavla Pressia syn Pavel, 7 téhodnů stáří, život dokonal. Contra Turcas896 Dejž nám pokoj, Hospodine, tebeť prosíme, poraz Saracény, Turky s silou své ruky, poněvadž se rúhají, ať moc tvou poznají. Netrp jim víc jejich rúhání, kteréž ti činí, jménu tvému přesvatému, Synu milému, hanebně ho lechčíce [sic], Machometa ctíce. Dopusť na ně strach, zděšení, k té v síle zemdlení, dejž ať spátkem utíkají, různo prchají, našim dej zdraví, čerstvost, udatnost zmužilou. Bojujž za nás, za své stádce, neboť na krátce sami, s to síly nemáme, k toběť voláme, v Kristovém zasloužení, slyš naše modlení. Amen, dejž tak, ať se stane, vůle tvá, Pane, kteráž jest vždycky na nebi, také na zemi, Machometa zetřiž kmen, rcemež spolu Amen.897
f. 68a Eodem anno. Ego Daniel Dvorský, nomine Magnifici Domini, Domini Arklebi. Doctori Pauli Pressii, nec non amplissimi Senatus legitime et honeste vocatus scholae hunnobrodanae gubernacula atcepi. In ipsa Quadragesimae Invocavit Dominica scholam introductus sum. [Bez zápisu 68b-73a] 73b lotů spinadel stříberných pozlatitých čtyry páry ................. pater z rozličných grošů................................................. 12 knoflíků 23 s dvěma prsténky zlatými................................. 12 koflíky s vrškem pozlatitý[m]898............................................. 20 dvanáste lžic stříbrných................................................. 42 pás s kaničkou pozlatitou............................... i s řetízkem.................................................................................. 21
16
L Astra inclinant sed non necessitant899
Léta Páně 1553 Dosti sem se v týto knize načtl. 23 novembris léta 1618 jsa rectorem u dvojí cti hodného muže kněze900 Daniele Dvorskýho 896
Tento a další zápisky jsou psány již rukou Daniela Dvorského. Po dlouhém přerušení se v kronice opět, alespoň v této modlitbě, navrací téma tureckých válek. Nevíme, kdy její text Dvorský do sešitu zapsal. Turecké nebezpečí bylo latentní, avšak nová velká válka vypukla až roku 1593. Daniel Dvorský se této problematice ale jinak nevěnuje a ani zde autor modlitby nespatřuje problém tolik na politické či vojenské úrovni, jak to činí jeho předchůdci v zapisování, ale ukazuje na konflikt náboženství. 898 Doplněno editorem. 899 Překlad: Hvězdy působí vlivem, nikoliv násilím. 897
rodiče Mošovského. Vitus Neptunus Hradecensis901
f. 74a Anno Domini 15 měsíce února – februarii 86 LXX 13. [značka Jupiter]902 svadební smlouvu s první mou přemilou manželkou Apolinou u přítomnosti mnohých dobrých lidí, jakož z kněžstva, tak i z měšťanův, učinil sem na domě nárožním, jenž jest třetí od Kyčkového.903 18. [značka Mars] veselé svadební na týmž domě vykonával sem.
měsíce března – martii 7. [značka Venuše] pan doctor Paulus Pressius za Brnem v Vostrovačicích umřel, ale hodinu jednu před poledním u Václava Juryčkových[?]. 13. v Brodě poctivě v klášteře pohřben jest.
f. 74b měsíce dubna – aprili904
mája 6. [značka Mars] do Mošovec, do vlasti své milé, s Apolinou manželkou přemilou k svým milým rodičům, toho času ještě živým a zdravým, jezdil sem, laskavě od nich jsa přijat, častován, i darem poctivým poctěn. měsíce června – junii 9. [značka Měsíc] kněz Mikuláš Marci,905 ujec můj, Zuzanu, dceru Vávry Rybáře v Provazní ulici, za manželku sobě pojímal. 17. [značka Mars] z Bánova do Šumic, kdež sem pořád osm let byl, poctivě přestěhován sem.
f. 75a měsíce červenca – julii906 měsíce srpna – augusti907 900
V rukopise pouze k. Odstavec dopsán jmenovaným Vitem Neptunem. 902 Dvorský uvádí u záznamů i planetární vládce příslušného dne a hodiny. 903 Patrně dům, kde bydlel Bartošek. 904 Žádný zápis. 905 Mikuláš Marci (Marček?) učil před rokem 1574 v Uherském Brodě a Hradišti. Roku 1574 se stal knězem. (Jiřina Holinková, Městská škola na Moravě v předbělohorském období. Příspěvek ke kulturním dějinám Moravy. Praha 1967, s. 78.) V turčanské stolici bylo několik vzdělaných příslušníků tohoto rodu. 906 Žádný zápis. 901
f. 75b měsíce žáří – septembris 2. [značka Mars] má upřímně milá manželka Apolina v nemoc upadla. 16. [značka Mars] bratr můj milý vlastní v Šumicích u mně byl. měsíce října – octobris908 měsíce listopada – novembris909
f. 76a měsíce prosince – decembris 15. [značka Měsíc] má milá manželka přede dnem ještě sama ven chodila, než od té chvíle hned na nohy i na ruce ochrnula. Anno 15 měsíce ledna – januarii 87 29. [značka Jupiter] má přemilá, věrná a dobrotivá manželka Apolena, mimo všeho nadání, v rozmlouvání s se mnou laskavém, jak ji vřed zjevný napadl okolo tří hodin před večerem,910 na noc okolo tří hodin911 v Kristu Pánu tiše usnula. Potom v neděli hned nejprv příští, do Brodu dovezena a v dolním kostele, vedle prvního manžela svého pana Jiříka Bartoškových, někdy primátora, počestně a poctivě pochována jest. Daniel912 Virga měl nad ní kázání. P. f. 76b augusti – srpna 9. [značka Slunce] paní Augustinka náhlou smrtí umřela. septembris – žáří 4.913 [značka Měsíc] na den svatého Matouše s Kateřinou, druhou manželkou mou, svadební smlouvy měl sem. 22. [značka Mars] podle zprávy mně dané, paní matka má vlastní přemilá, jménem Sofia, umřela. octobris – říjen 12. [značka Měsíc] pro touž manželku mou Kateřinu do Veliké914 upravně a poctivě sem jezdil. 13. [značka Mars] svadební veselí v Šumicích sem držel. novembris – listopad 8. [značka Slunce] kněz Řehoř Filo v Nivnici běh svůj dokonal. 907
Žádný zápis. Žádný zápis. 909 Žádný zápis. 910 13.30 hod. 911 19.30 hod. 912 V rukopise pouze D. 913 Přeškrtnuto původní 27. 914 Velká nad Veličkou. 908
17. [značka Mars] bratr můj Michael vlastní dva koně mi do Šumic přivedl. {Anno Domini 1588, v středu na konec masopusta stalo se narovnání a smlouva dobrovolná, přátelská a dokonalá mezi Janem Kyčkú a knězem Danielem Dvorským jedné strany a mezi Janem Černým,915 lokajem, druhé strany}916
f. 77a Anno Domini 1588 septembris 18. [značka Slunce] Dominus Joannes Marci cum sua coniuge Volpra[?] et Michae[l] Jessensky apud me fuit.917 octobris 1. [značka Saturn] Johannes Marci domum rediens matrem una adduebat[?] quae tandem Budvisii Marcomanorum mortua est.918 3. [značka Měsíc] Václav Bartošků čestně Lidmilu pojímal.919 17. kněz starý Nicolaus Rapi slepotou poražený u mne v Šumicích byl. Anno Domini 1589 martii 19. [značka Slunce] Dominus Paulus Kyrmezerus moriebatur, altero post die in superiore templo claustro hunnobrodense sepeliebatur.920 maii 6. [značka Saturn] poddaní světlovských pánů, pánů Tetourů, ale921 z šesti nebo víceji dědin hospodáři všickni, pozdvihli se a leželi nad Šumicemi pod hájem za humny.922
915
V roce 1588 koupil v severozápadním rohu horního náměstí č.p. 49 (dnes Dům kultury). (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 660.) Bartoň Černý je i v seznamu měšťanů z roku 1599 (ibid., i.č. 453, sign. UB-I-6). 916 Psáno jiným pisatelem, rukopis se v kronice jinak nevyskytuje. Text patrně nedokončen, schází předmět smlouvy. 917 Překlad: „Pan Jan Marci byl u mne spolu se svou manželkou Volprou[?] a Michalem Jesenským.“ Jan Marci působil v západních Uhrách a přispěl do sborníku Valeriána Mádera Libellus exerictiorum poeseos scholastirocum propter tyrones artis versificatoriae (Knížečka poetických cvičení, Hlohovec 1588.) Od roku 1574 byl diakonem v Uherském Brodě a Mikuláš byl asi jeho příbuzným. (L. Pauliny, Dejepis superintendencie nitrianskej. IV. Jasenová 1894, s. 16.) 918 Překlad: „Jan Marci vzal s sebou při návratu domů matku, která potom umřela v Moravských Budějovicích.“ 919 Tato Lidmila mohla být Bartoškovou dcerou z prvního manželství. Václav Bartošků pak může být buď někdo úplně mimo Jiříkovu rodinu, nebo jeho synovec od Floriana (f. 30a), případně i Jana (f. 15b – 16a). 920 Překlad: „Pan Pavel Kyrmezer umřel, následujícího dne byl pohřben v horním kostele, klášteře brodském.“ 921 Ale je významu: dokonce, ba, hle. Dvorského typický vyjadřovací znak. 922 V tu dobu vládli na Světlově Burianovi synové Václav a Vilém. Po otci zdědili již hroutící se majetek, jehož části museli rozprodávat. Nakonec Václav (když Vilém zemřel) prodal v roce 1592 i Nový Světlov (a po dvou letech držby i Vizovice, které směnil při prodeji Světlova s jeho kupcem Janem Jetřichem z Kunovic). Dvorského zpráva o vzbouření poddaných dokresluje problematickou situaci na světlovském panství, bližší okolnosti a bezprostřední příčiny neznáme. (Zdeněk Pokluda, Starý a Nový Světlov v době předbělohorské. Zlínsko od minulosti k současnosti. 17/2000, s. 45.)
f. 77b junii 26. [značka Měsíc] 25. Barbora, kněze Paula Kyrmezera pozůstalá manželka, umřela. V klášteře pohřbena. Ego concionem habeam ex Psalmo 39.923 augusti 2. [značka Měsíc] kněz Václav Turnovský, jinak924 Cotinus, farář toho času derflanský, před půl nocí umřel. 7. [značka Měsíc] v kostele derflanském pohřben. 9. [značka Merkur] v středu před svatým Vavřincem dcerka má milá prvorozená Apolina narodila se mezi 12. a 13. hodinou na celém orloji.925 28. týž ta dcerka pokřtěna. Dominus926 Bonifatius, Martinus927 Molobicenus, Hrubecius, Johannes Paslai, pan Martin Hlaváč, pan Makovec.
f. 78a Anno Domini 1590 martii 17. [značka Saturn] sestře mé milé Doroty manžel, Ondřej Ivanišů, umřel. aprilis [značka Merkur] 4. paní Margita Mitmánkových v Brodě bez všelikého pořízení umřela. V nepřítomnosti pana děkana kněz Jiřík Ořechovský nad ní kázal. junii 25. [značka Měsíc] má dcerka Apolina ostavena. decembris 28. na den Mláďátek kněz Kašpar Bílovský na úsvitě umřel. Daniel Virga kázal. Sníh a mráz hrubý.
f. 78b Anno Domini 1591 januarii – ledna 28. [značka Jupiter] ale o půl noci, syn můj milý Johannes, kteráž předchá[zela] svatého Pavla na víru Obrácení, narozen. 31. týž můj syn pokřtěn per Danielem Virgam, faráře toho času vizovského. Kmotrové: na místě pana Jana Hlavsy pan Jan Faustin, Martin Malobicenus, Hrubecius, Casparus Vessel, Venceslaus Pelargides, Joh[annes] Paslai, Johannes Crispus, Samuel Sitenský[?],928 pan Martin Hlaváč i s manželkou, Kača Sedlá[řových?]. 923
Měl jsem kázání, z Žalmu 39. V rukopise pouze g. 925 mezi 7.15 a 8.15 hod. 926 V rukopise pouze D. 927 Obdobně M. 924
maii 10. [značka Merkur] pan Mikuláš Trojánek okolo 20 hodin929 umřel, na druhý den pochován. Martinus Malobicenus, Prov. 4.930 decembris 22. [značka Slunce] Martinus Malobicenus antea ex parochia pulsus pristinae dignitati restitutus.931
f. 79a Anno Domini 1592 aprilis – dubna 2. [značka Jupiter] altera filia mea Hestera nascebatur.932 27. [značka Měsíc] právě v ty časy, když pastýř ráno dobytek z města vyháněl na pole, Skalice téměř všecka vyhořela, 161 domův, i kostel všecken veliký. maii 4. [značka Měsíc] v Senici Kunovská[?] ulice všecka po obou stranách, až i jedna strana rynku, kde fara, až koncem ven, vyhořela o pravém poledni, 110 domův. 17. na den Seslání Ducha Svatého veliký a studený déšť pršel. Na pondělí mraz náramně veliký tak, že v kalužách tlustý let byl, však na vinohradích nehrubě škodil. Tou pak noc na outerý opět mráz ještě mnohem větší byl, jímžto vinohrady snad po všech krajinách místy do čista, místy do polovice zíbly a nevyslovitedlnou škodu trpěly. Florianova slove hora na Blatnicku nejmenší škodu vzala, v humní[ch] všecko zíblo. julii 7. [značka Mars] v Brně její milost, paní Arklebova Alžběta, umřela.933 augusti 9. [značka Slunce] Kateřina, sestra má, dcerku jmenem Zofii, porodila. 30. [značka Slunce] Michaele, bratra mého manželka Anna dceru Dorotu poro[dila]. 928
Myslí asi Samuela Sitinského. 15.30 hod. 930 Patrně myslí téma kázání na základě knihy Přísloví. 931 Martin Malobický, jenž byl vyhnán z fary, opět nabyl své dřívější důstojnost. 932 Překlad: „Narodila se má další dcera, Hestera“ (?Ester). 933 Když byl v roce 1779 v dominikánském klášteře budován nový hlavní oltář, byly objeveny dvě krypty. Ta po jeho levé straně byla téměř prázdná, krypta na protější straně, směrem ke konventu, obsahovala dvě téměř zničené cínové rakve. Jednu z nich se podařilo identifikovat podle cínové tabulky s křížkem a následujícím nápisem: „Léta Páně 1592 na den svatého Prokopa v sobotu mezi dvadcátou první a druhú hodinou zesnula v Pánu urozená paní paní Alžběta z Šternberka a na Konopišti, manželka urozeného pána pana Arkleba z Kunovitz a na Brodě Uherském, jejížto tělo tuto odpodčívá, odčekávající v naději blaženého zmrtvých vstání.“ (Monumenta conventus ordinis Praedicatorum Hunno-Brodae, s. 235. Těla těchto „heretiků“ z rodu pánů z Kunovic a jejich příbuzenstva v kostele představovala pro dominikány, kteří se po Bílé hoře do kláštera navrátili, příliš velkou poskvrnu na posvátnosti místa. Navíc byla uložena těsně před hlavním oltářem, v němž se uchovává Nejsvětější svátost. Proto se v roce 1643 obrací zdejší převor na olomouckého biskupa, arcivévodu Leopolda Viléma, aby dovolil jejich odstranění. Biskup však této žádosti s poukazem na nevhodnost doby nevyhověl. (ZA Opava, pobočka Olomouc, Fond AO, Inv. č. 2008, Sign. Bb 26, čís. kart. 409, f. 4.) 929
octobris 20. [značka Mars] Holesschovii generalis synodus celebratur, cui [u..] fuese Martinus Malobicenus, Bonifacius, Virga, Hrubecius.934 f. 79b Anno Domini 1593 februarii – února 12. [značka Venuše] Negocium Hrubecii cum Ostroviensibus sponebatur.935 martii – března 27. [značka Saturn] manželka kněze936 Michalova Jassenského v Bánově umřela. Na druhý den v neděli místo nešporů v kostele pochována u přítomnosti Martina Malobicena, když nad ní kázal cap. 3 Justorum animae in manu C[hristi?],937 Daniele Dvorského, Johannesa Haneliusa. junii 28. neboštíka938 kněze Fozsfa[?] manželka Bohunka za kněze Jana Crispusa do Újezda se vdávala.939 julii 3. [značka Saturn] povodeň ale dvě hodiny na noc940 náramně veliká při Brodě i v Šumicích, mnoho dobytka se stopilo, mně na faře půl kopy ovec. Na viních t. tři bečkách941 převeliká škoda. 23. Opět povodeň druhá, místy nad předešlou větší a škodlivější, domy brala. Na vinohradích velké škody zdělala, v boudách po koleno vody, sklepy plné. septembris 19. Lucas Petekyus, pastor vlčnoviensis moritur, sequente die mox in templo sepultus.942
f. 80a decembris 10. [značka Venuše] do Brodu pět set rejtarů černých do Brodu přitáhlo. Odtud se odbírajíce ale o půl noci mocně bránu sobě otevřeli nivnickú, zámek polámajíce. 18. [značka Saturn] opět jiných, arkebuzem řečených,943 v červeném, pět set přitáhli. Potom skrz Šumice jeli.
934
Překlad: „V Holešově se konal všeobecný synod, kterého se zúčastnil Martin Malobicenus, Bonifacius, Virga, Hrubecius.“ 935 Volně přeloženo: „Byla slavnostně uzavřena dohoda mezi Hrubeciem a Ostrožskými o jeho působení.“ 936 V rukopise pouze k. 937 „Justorum autem animae in manu Dei sunt et non tanget illos tormentum mortis“ (Kniha Moudrosti 3,1 – „Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne.“) 938 V rukopise pouze zkratka: nebo. 939 V roce 1599 byla Bohunka už vdovou a zakoupila v Brodě dům č.p. 171 (ulice U Sboru) od Pavla Karáska. Měla dceru Annu, která na tento dům složila roku 1605 peníze, tehdy mohla být Bohunka již po smrti. (SOkA, Sbírky UB, Domy; SOkA, AM UB, i.č. 87, sign. Rkp. 76, f. 445.) 940 22.00 hod. 941 Snad bylo míněno: Na víních těch tří bečkách... 942 Překlad: „Lucas Petekyus, pastýř vlčnovský, zemřel, následujícího dne brzy byl pohřben v chrámu.“ 943 Nazvaných jako arkebuzeři. Arkebuza – hákovnice, šlo tedy o ozbrojence s hákovnicemi.
f. 80b Anno Domini 1594 januarii – ledna Právě na den Tří kralův dcerka má milá třetí s Kateřiny narodila se. Jménem Dorothea.
f. 81b
Venerabili admodum pietate [doctrina] ac rerum usu praestanti ornatissimo viro domino B. Bonifacio, ministro ecclesiae Hlucensi[s], dignissimo Domino patri debita observantia collendissimo. Salutem plurimam rerumque omnium successum felicissimum medullitus precatur suamque pietatem commendat. Non sine magna animi perturbatione Reverentiae Tuae ad Dominum patrem missas legi literas, quibus inter coetera meam mihi obiicit morositatem, ob discessum, quo venientibus reverendis viris et porrecta illis dextra, me postulante sic necessitate alio contuleram. Discessus meus hercle non pr[a]etulit aliquam animi acerbitatem et morositatem aut aliquid quippiam, quod in malam partem facile a quoquam rapi et trahi possit. Pudor enim mihi inest [...?] nec fronte meretricia sum, et ob adventum virorum aut primum videre, aut, o quam indecorum, succensere deberem. Et si hoc fieret, eccam scholastici unius sapientiam, ne dicam insipientiam. Siccine pietatis studia et humanitatis me monent et hortantur. Itaque de iis, de quibus nihil scitur, iudicium et sententiam continuo ferendam esse, non existimo. Nec morositas facile obiicend[a] [e]st de causis discessus, quae ad me ipsum et meam naturam pertinere videntur. Sileo, sileo et illud, quod tum temporis in me ebullitum contumeliose non a Reverentia Vestra, o absit. Si ille hoc, ego maius obiicere possum. Deo tamen ago gratias, me quia talem esse, qualem ille dixit, voluit, at sortem eorum deploro, qui magis valuerint, omnes actus vix non corrupti sunt, modo illis lingua dolosa restat et illa eruetur, ne vel bonis, si nolint malis, illudere possint. Sed sincera mens, sincerus animus a Deo. E contra infidelitas unde originem ducat et habeat, facile scire est. De illis itaque, qui infideles clancularii hostes sunt, ex illa indicandum est. Tu Reverende et Venerande domine pater de me omnia ea, quae de studioso humanitatis et pietatis sibi polliceris, pollicearis. Me ego, studia mea Reverentiae Tuae commendo et quia Reverentiae Tuae integritatem expertam habeo, non laedam, o non, quinimo canitiem Venera[n]di patris amabo, colam et observabo. Vale vir clarissime et vive faustiter. Dabantur cursim ex Musaeo 13. Septembris anno Domini in quo mali dies sunt.944 Reverentiae domine Tuae servus et tamquam filius obsequent[issimus] D. B.
Reverendis viris doctrina pietate ornatissimis Domino B. Bonifacio et Domino Danieli Dworsky ecclesiarum ministris dignissi[mis] dominis fratribus et amicis in Christo honorandis
Plurimam salutem succesumque felicem rerum omnium animitus precatur. Venerabiles Reverendi, status cuiuslibet rei vel minime et negocii indiget consilio. Censura denique decenti et congrua, quae si abesse videntur saepius res et negotium parvi aestimatur, nec effectum optatum exquirit. Itaque in omni negotio [evi]denter p[o]s[t]ulandum est et deliberandum diu quod statuendum semel. Quocirca iam et hoc nego[tium] [t]ale sit, quod
944
Malus dives bylo pojmenování druhé neděle po Letnicích. Je-li zde nějaká souvislost s mali dies nedovedeme určit.
me et Reverentias Vestras concernere videtur, ad illu[d] perficiendum crastina die Martis /značkou planety Mars/ hora 13 non gravati[?] comparebitis, ut sic de rebus ad nos pertinentibus m[u]tuis consiliis et officiis aliquid certi statuere possi[mus]. Quod solum facturus, Reverentiae Vestrae, certo mihi pollice[or]. Valete fratres. Ex Musaeo 3. Octobris anno 99 P. B.945 decanus et pastor ecclesiae Hunno Brodensis946 945
Jedná se podle všeho o Petra Bergera. Tento ze Slovenska uprchlý kněz (působil v Brezně a v Bytči, vyhnán byl pro svou kalvínskou orientaci) se stal nejprve pomocníkem Martina Mallobicena a posléze jej z fary vypudil. Stal se farářem a brzy byl zvolen za děkana. Podle Veleslava Růžičky, jenž se opírá o dobová svědectví, nebyl dobré povahy a jeho hlavním cílem bylo vlastní obohacení. To dokazuje i úpadek vážnosti brodského děkanství v prvních letech 17. století, jenž je spojován s působením Petra Bergera (+1610). (Růžička, s. 196 – 197, 212.) 946 Uvedená korespondence, kterou si do sešitu zapsal Daniel Dvorský a použil jej v tomto případě jako kopiář, nijak nesouvisí s předchozími kronikářskými záznamy. Z tohoto důvodu a také pro velmi špatnou čitelnost a nesrozumitelnost textu tento přídavek ve starších přepisech kroniky schází. Svého času se jej pokusil přepsat pouze Jan Zeman, avšak nepodařilo se mu všechna slova přečíst. O překlad se nepokoušel. Zemanův přepis přehlédl Miroslav Moulík (III) a na základě jeho čtení potom text přeložil Miroslav Velčovský. Následující překlad vznikal rovněž velmi nesnadno, stejně jako už samotný přepis. Ochotně pomohl PhDr. Martin Steiner z FÚ AV ČR a nemálo svého času nad textem strávil Mgr. Radek Tomeček z Muzea J.A.K. Přes tuto velkou námahu nemůžeme být s výsledkem zcela spokojeni, vzhledem k poněkud zvláštnímu způsobu vyjadřování autora, jehož skutečné sdělení jsme spíše tušili, než zcela pochopili. Přiložený překlad je proto spíše pokusem o porozumění, nikoliv zcela spolehlivým překladem: Ctěnému, zbožností, naukou a působením nadmíru vynikajícímu, nejváženějšímu pánu, panu B. Bonifácovi, služebníku hluckého kostela, nejdůstojnějšímu panu otci, který zasluhuje povinnou uctivost, vyprošuji upřímně plné zdraví, co nejšťastnější úspěch ve všem a jemu svěřuji svou zbožnost. Ne bez velkého pohnutí mysli jsem četl dopis poslaný Tvou důstojností panu otci, ve kterém ti mimo jiné vadí moje mrzoutství pro odchod, že jsem přicházejícím nejdůstojnějším pánům podal pravici, a poté se odebral pryč. Příčinou mého odchodu nebyla věru žádná trpkost mysli a mrzoutství nebo cokoliv jiného, čeho by se kdokoliv mohl snadno zmocnit a obrátit ve zlé. Je ve mně totiž stud, nevystavuji čelo prodejné ženy, abych musel kvůli příchodu mužů buď nejprve hledět[?], nebo – ó jak nedůstojné – se nahněvat. A jestliže se to děje: hle moudrost jednoho žáka, neřkuli nemoudrost; cožpak mě k něčemu takovému nabádají a povzbuzují mé snahy o zbožnost a laskavost? Proto si nemyslím, že o věcech, o nichž není nic známo, se může soudit bez odkladu. Přece nelze jen tak vyčítat mrzoutství pro odchod, který, zdá se mi, je věcí mou a patří k mé přirozenosti. Mlčím, mlčím i o tom, co na mě bylo toho času hanlivě vychrleno, ne od Vaší Důstojnosti, to v žádném případě. Jestliže on předhazuje toto, já bych mohl vytýkat něco významnějšího. Bohu však vzdávám dík, že chtěl, abych byl takovým, jak on řekl. Avšak želím osudu těch, kteří jsou schopnější, jejichž všechny skutky tak tak že nejsou zkažené, jen když jim zůstal lstivý jazyk. I ten se však projeví, takže se nebudou moci vysmívat dokonce dobru, když už nechtějí zlu. Upřímná mysl však a upřímný duch je od Boha. Naproti tomu odkud pochází věrolomnost, lze snadno zjistit. Podle ní je třeba poukazovat na ty, jež jsou věrolomní a tajní nepřátelé. Ty důstojný a ctěný pane otče, ode mne očekávej, co očekáváš od člověka snažícího se o laskavost a zbožnost. Já sebe, své snažení svěřuji Tvé důstojnosti, a poněvadž jsem zakusil tvou poctivost, neublížím, o ne, naopak šediny ctihodného otce budu milovat, ctít a vážit si jich. Buď zdráv pane nejjasnější a žij blaze. Dáno spěšně ze studovny 13. září, Léta Páně ve kterém zlé dny jsou. Důstojnosti tvé služebník, jakožto syn nejposlušnější Důstojným mužům, nejctěnějším pro nauku a zbožnost panu. B. Bonifácovi a Danielovi Dvorskému, nejdůstojnějším kněžím, pánům bratrům a přátelům, v Kristu ctihodným. Mnohý pozdrav a šťastný zdar všeho přátelsky vyprošuji. Ctění pánové, stav jakékoliv, byť nejmenší záležitosti a jednání, vyžaduje radu. A v neposlední řadě i náležitého a souhlasného posouzení, jež pokud snad schází, povětšinou jsou záležitost a jednání málo oceňována, a nenajdou žádoucího výsledku. A tak je to [zjevně] potřeba požadovat při každém jednání a dlouho promýšlet, co má být jednou provždy rozhodnuto. Proto když i zde jde o takovou záležitost, která se, zdá se mi, mne i Vašich Ctihodností dotýká, abyste nepokládali za obtíž se k tomu zítra v úterý o hodině 13. dostavit, abychom tak ve věcech, jež se nás týkají, ve vzájemných poradách a v přátelské úslužnosti mohli dospět k jistému rozhodnutí. Že toliko toto budu činiti, to Vašim Důstojnostem zajisté slibuji. Buďte zdrávi bratří. Ze studovny 3. října léta 99.
Petr Berger, děkan a pastýř uherskobrodského kostela Pán Bůh náš
