Barevný podzim a zelená skla, ást první č
Jak se tu již stává tradici, p inášíme další vypráv ní z našich každoro ních výprav do jižních ech (nejen) za jiho eskými vltavíny. Expedice na po átku íjna 2008, o které se práv nyní do tete, není rozhodn poslední tohoto podzimu. Tudíž podobn jako u V. expedice SAROS vám tedy už nyní slibujeme jedno, možná dv další pokra ování. ř
Č
ě
č
č
ě
č
č
ř
ě
ě
ě
č
Sv t vltavín je lákavý. Už jenom proto, že každý si ten liboskvostný nerost rád najde s nádechem tajemství sám a pokud je ten „každý“ ješt k tomu alespo mírn obeznámen s postatou vzniku tohoto druhu nerostu, je pro n j nález jakéhokoliv „st ípku“ velkou výzvou. ě
ů
ě
ň
ě
ě
ř
Vltavíny pat í do obecn jší skupiny tektit . Jsou to tedy p írodní skla vzniklá prudkým roztavením p edevším k emi ité hmoty p i dopadu n jakého meteoritu na zemský povrch. Na zemi nalézáme nap íklad skla sope ná, ovšem tektity jsou mnohem vzácn jší a zajímav jší vznikají dopadem meteoritu, jehož tlaková vlna má práv za „vinu“ roztavení k emi ité p dy v oblasti dopadu. B hem následného vymršt ní roztavené hmoty vysoko nad zemský povrch materiál pomalu tuhne a na zem už dopadá vícemén jako déš „st ep kosmických katastrof“. ř
ě
ř
ů
ř
ř
č
ř
ě
ř
ě
č
ě
ě
ř
č
ů
ě
ť
ě
ř
ě
ů
V p ípad vltavín sv j impulzový úd l sehrál meteorit, který p ed 14,6 milióny lety dopadl do oblasti dnešního Bavorska a vytvo il dvojici kráter Ries a Steinheim. Hmota roztavené p dy pak v roji tektit napadala na území jižních ech, id eji na jižní Moravu a jen nepatrn (podle posledních nález ) i do odlehlých lokalit ech. Vlivem geologických proces a eroze se ložiska naleziš vltavín r zn sunula po naší krajin , až skon ila tam, kde nazelenalé pr hledné a na skulptaci bohaté „st epy“ hledáme dnes. ř
ě
ů
ů
ě
ř
ř
ů
ů
ů
Č
ě
č
Č
ů
ě
ř
ů
ť
č
ů
ů
ě
ů
ř
První expedice letošního podzimu byla hodn spontánní. Naše p vodní hostitelka bohužel onemocn la, takže nezbývalo nic jiného, než pro m a Petra Komárka (sou asného vedoucího pardubické hv zdárny) narychlo sehnat jiné ubytování. Našt stí, a my moc d kujeme, nám op t vyšel vst íc skv lý pan František Vaclík, p edseda JIHO ASu a leny známého Ebicyklu zvaný Freddy. V pátek 10. íjna tedy s Petrem za krásného slunného dne vyrážíme sm r Vyso ina a eský Krumlov. Pomalou jízdu nám zajiš uje „masokombinát“ mnoha etných kamión s SPZ-kami nejbližší Evropy, by dálnice jsou jen o kousek dál. S Petrem tedy nev ícn kroutíme hlavou a do kontrastu s nimi nádhernou p írodu zastupuje p edevším rozmanité babí léto plné teplých odstín zazimujících se listnatých strom , létající cáry pavu in a desítky rozpláclých much všeho druhu na p edním skle mého bílého Peguota 205. ě
ů
ě
ě
č
ě
ě
ě
ř
Č
ě
ř
ě
č
ř
ě
č
ť
Č
č
ů
ť
ě
ř
ř
ě
ř
ů
ů
č
ř
V Sedle u Koma ic, v chaloupce pana Vaclíka, si kolem sedmé ve er hovíme a vyprávíme o minulé i budoucí astronomii. Rozpravy s panem Vaclíkem jsou vždycky úžasné, plné nezapomenutelných historek nejen z pozorování no ní oblohy, ale i ze setkání se slavnými osobnostmi hv zdá ské sín slávy nebo z vltavínových expedic JIHO ASu, jehož je pan Vaclík p edsedou. ř
č
č
ě
Č
ř
ě
ř
Další den, v sobotu, nás ranní mlha dostává do typické podzimní (ne)euforie, která se však rázem m ní v nadšení p i loku z hrnku s ovocným ajem. Už je to takový tradi ní rituál, který nesmím p ed výjezdem na pole opomenout. Po krátké snídani pak s Petrem nasedáme do auta a vzh ru na vltavínovou lokalitu Nesm – Lo enice – ě
ř
č
č
ř
ů
ě
ň
č
Chlum. Už za jízdy se mlha rozpadá a nám se odkrývá krásný kolorit podzimních Novohradských hor v dáli. Jakmile parkuji, mé oblíbené pole je práv pod vedením orby, takže neváháme a krá íme si to k nedaleké pískovn , kde by mohl vyhozený materiál prošlý t žbou možná n co obsahovat. Bohužel, k naší sm le je sice nádherné po así, sluní ko pa í jako v letním ránu, ale pole jsou suchá a ani p ebytkový materiál z pískovny na tom není o moc lépe. Po prvních t ech hodinách hledání mám pouze já jeden úsp ch. V kapse mi vibruje mobil, a tak se špinavou rukou rozepínám zip a zvedám hovor, který nepat í nikomu jinému, než veleslavnému Makalakimu. Ten už se svou p ítelkyní brázdí námi prošlé suché pole, a to dokonce s malými úsp chy. Nakonec se p eci jen každý z nás stává majitelem malého zeleného st ípku (snad krom té Martinovy p ítelkyn , která si však zajisté užívá i bez tektit ), a tak s nep íliš velkou spokojeností se vrháme do plánování druhé p li dne. Nebudu již p íliš natahovat, nakonec se ocitáme o kousek dál, blíže k Besednici, kde se to jen hemží pravými „kopá i“. To, že kopání vltavín je nelegální, jim zjista nevadí – stojí u lokality v tajemném diskuzním kroužku nad malou pr hlednou nádobou plnou po ádných „kus “, o kterých mn se m že jenom zdát. Jakmile nás vidí, okamžit se hlou ek rozpadá a pánové mizí. Já s ostatními zatím vycházíme mezi jámami na povrchový pr zkum, avšak bezúsp šn . Komickou situaci zajiš uje další banda kopá , o kterých jsme nev d li. Z jednoho místa u obzoru se totiž z ni eho nic zjevuje jedna hlava, krumpá , motyka, lopata ... a pak i celý chlap. S nohama na ramenou peláší pry . Naše o i na n m zanechané rázem šokuje pohled na „zrod“ druhého kopá e z obzoru, t etího, tvrtého ... ti chlapi tam snad bydlí ... ě
č
ě
ě
ě
č
č
ů
ř
ř
ř
ě
ř
ř
ě
ř
ř
ě
ů
ř
ě
ř
ů
ř
č
ů
ů
ř
ů
ě
ě
ů
č
ů
č
ě
ů
ě
ě
ť
ě
č
č
č
č
č
ř
ě
č
Já a p ebytková kupa lo enické pískovny. Po así je krásné, ale moc nám to nepomáhá. Foto: Petr Komárek ř
č
č
Po jejich odchodu se vydávám k tomu místu a nesta ím se divit. Jejich evidentn erstvou prací je jáma p es 5 metr hluboká a 3 metry široká. A to zdaleka není tak č
č
ř
ů
ě
veliká, jako jámy sousední. Je vid t, že krásné vltavíny jsou dneska vážn už spíš jen o pen zích a t žb , než o obdivu a kráse. ě
ě
ě
ě
ě
„Hraboši“ (naho e) p ed lo enickou pískovnou. Ta je sice v plném proudu, ale „hraboš m“ to nijak nevadí. Jdou si hlavn po zisku. Stejn jako „kopá i“. My hledáme tradi n povrchovým pr zkumem (dole). Foto: Petr Komárek. ř
ř
č
ů
ě
č
ě
ů
ě
č
Ani tento výlet nám však za jinak krásného dne nenaskytl další úlovek; s Petrem se ješt vydáváme do Slav e, ale ani tam nás úsp ch ne eká. S celkovým ponurým skóre vít zí Makalaki (4 malé st ípky), po n m já (3 kousky) a pak Petr (1). Je nám v podstat jasné, že zít ejší den bychom nem li promrhat bezvýsledným hledáním, ale spíš se poddat podzimní kráse jižních ech. A taky že ano. Po (pro m ) kone n po dlouhé dob po ádn prospané noci (které p edcházelo krátké pozorování no ní oblohy binarem 25x100 se známými a ženou pana Vaclíka), jsme se v ned li dopoledne jednozna n rozhodli. Jede se na Kle . ě
č
ě
ě
ř
ě
č
ě
ř
ě
Č
ě
ř
ě
ě
č
ě
ř
č
ě
č
ě
ť
A tenhle moment pro m op t znamenal asi nejlepší ást výpravy. Výstup byl po mnohých stránkách velmi neobvyklý. Ve žni blížících se krajských voleb byla místní atrakcí volná vstupenka na lanovku pod taktovkou KDU- SL. Osobn nemám žádnou chu v astronomickém lánku vyjad ovat sv j politický postoj, nicmén asi vás nep ekvapí, že jsme s Petrem okamžit za ali dumat, které pak to vrcholy si asi „vzaly“ jiné politické strany. ODS Sn žku, SSD íp, Zelení n co zarostlého ... Klínovec? Naše úvahy se však net šili p íliš velkému ohlasu, nebo (logicky) pod vrcholem byla v tšina lidí zástupcem práv zmín né politické strany. Kdyby dali spíš zadarmo klobásku a nenutili lidi k lenosti z volné lanovky, ur it bychom smýšleli jinak. Tak jsme dojedli chutnou zaplacenou klobásku a vydali se (taky zadarmo) po svých s cílem zdravé ch ze k vrcholu. ě
ě
č
Č
ť
č
ř
ř
ě
Č
ě
ě
č
ě
ě
Ř
ř
ě
ě
ů
ť
ě
ě
č
ě
ů
Úžasná scenérie vzdálených hor p i pohledu z vrcholu Klet . Dokonalou dynamiku do obrazu dodává podzimní kolorit a ist blankytná obloha. Foto: Petr Komárek. ě
ř
č
ě
Jemné cirry byly to jediné, co blankytnou oblohu zle malovalo, jinak p íroda svítila krásnými barevnými (p evážn žlutými) lesy a po p li výstupu už byla vid t st na inverze sužující kdesi velmi daleko severní polovinu eského území. Vypadala jako uhelný prach p echázející z pevného obzoru do modré oblohy. Samoz ejm to ř
ř
ě
ů
ě
ě
č
ř
ř
ě
nejkrásn jší nás ekalo až na samotném vrcholu. K mému údivu ani tak teplota zna n neklesla oproti teplot tam dole a navíc nefoukal vítr. Bohužel kle ská observato m la zav eno a Josefova rozhledna byla v rekonstrukci. Takže jsme se tak poflakovali mezi kameny, z Petra postupn skapal pot, jehož objem by patrn sta il k nakrmení d tí t etího sv ta (vlá el k vrcholu krosnu s technikou a oble ením), zkoušeli hledat Venuši na denní obloze (kv li lokálním cirr m bezúsp šn ) a hled li ve skulinkách mezi stromy do vzdálených šumavských vrchol , nad nimiž se ty ily rakouské Alpy. Byly nevýrazné, ale byly tam. Ani vrchol ale politický marast neminul, námi ke Klínovci „odsouzení“ Zelení se vyskytovali zase tady. Nejv tší obdiv tak proto pat il dv ma íšník m, kte í v jednom kuse bez p estání epovali a podávali mohutné ízky, i porce guláše, v místní restauraci. S Petrem jsme si poctiv vystáli frontu práv na ty ízky. A musím íct, že po tom výsostném výstupu a lezení po vrcholových skaliskách (kde jsem nedobrovoln málem zachra oval dv malé budoucí horolezkyn ), to bylo úžasné nasycení. Spolu s malým neporušeným tektitem v ruce (nalezeným b hem v erejší výpravy) jsem jen holdoval krásn prožitému i zakon enému víkendu. ě
č
č
ě
ě
ř
ě
ť
ř
ě
ě
ř
ě
ě
č
č
č
ů
ů
ě
ě
ě
ů
č
ě
ř
ě
č
ř
ů
ř
ř
č
č
ě
ě
ř
ř
ě
ň
ě
ě
ě
č
ě
č
Josefova rozhledna a barevný podzim. Prost nádhera. Foto: Petr Komárek. ě
Do Pardubic (pod mohutnou inverzí a za šílené dopravní situace zp sobené Velkou pardubickou) jsme pak dorazili k ve eru s tím, že za 14 dn využijeme státního svátku a vyrazíme na další honbu za jiho eskými vltavíny, p ípadn odhalovat tajemství jiných jiho eských krás. Samoz ejm už (a ješt ) nyní nesmím opomenout pod kování našim hostitel m – panu Vaclíkovi a jeho rodin . ů
č
ů
č
č
ě
ř
ů
ř
ě
ě
ě
ě
