Bakalářská práce. Vývoj školské správy na našem území

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Veřejná správa Katedra dějin státu a práva

Bakalářská práce Vývoj školské správy na našem území

Luboš Chmelík 2009/2010

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj školské správy na našem území zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. ……………………… 2

OBSAH Úvod

4

1. Vývoj školské správy do roku 1848

5

1.1 Vznik školství na našem území

5

1.2 Karlova univerzita

6

1.3 Školství v době tereziánských reforem v 18. století

8

2. Vývoj školské správy v období Rakousko – uherské monarchie

13

2.1 Školská správa po roce 1848

13

2.2 Reforma lidového školství

14

2.3 Vývoj ostatních druhů škol

17

3. Vývoj školské správy v meziválečném období

19

3.1 Školství v Československé republice v letech 1918 až 1939

19

3.2 Školství v období protektorátu Čechy a Morava

22

4. Vývoj školské správy v poválečném Československu do současnosti

25

4.1 Školství v Československu v letech 1945 až 1953

25

4.2 Období v letech 1953 až 1989

26

4.3 Vývoj školství od roku 1990

29

4.3.1

Vývoj školství z hlediska právní úpravy

29

4.3.2

Současné školství od roku 1990

30

5. Závěr

34

6. Resumé

36

7. Seznam použité literatury

38

3

ÚVOD „Má-li člověk člověkem býti, něco uměti a rozuměti, učiti se musí, protože my již na svět se rodíce, mysl s sebou jako prázdnou tabuli toliko přinášíme.“ Jan Amos Komenský Svou bakalářskou práci jsem si dovolil zahájit citátem Jana Amose Komenského, který je jistě oprávněně nazýván jako učitel národů. Svou činností je dodnes znám a uznáván nejen v Evropě, ale i po celém světě. Proslavil se mimo jiné svým úsilím o reformu školství, také ale například prosazoval názor, ţe všichni bez rozdílu by měli mít právo na vzdělání. Snaţil se dosáhnout toho, aby byla pro ţáky škola hrou, nepřipouštěl vyučování prostřednictvím tělesných trestů. Jan Amos Komenský je doposud povaţován za zakladatele moderní pedagogiky. Velkou roli na současném stavu našeho školství má bezpochyby také Marie Terezie. Za své vlády vydala Všeobecný školní řád, který je spojován zejména se zavedením povinné školní docházky. Společně s ní vznikla potřeba klasifikace ţáků a začala vznikat první vysvědčení, která informovala o tom, jak ţáci danou výuku zvládají. Současně také musela být vybudována nejniţší škola u kaţdé farnosti. Z uvedeného je patrné, ţe školství nemělo vţdy takovou podobu, jakou známe dnes. V historii jsme se mohli setkat s tělesnými tresty, výuku zajišťovali vedle své samotné profese například písaři, varhaníci, nebo vyslouţilí vojáci. Dříve vyučování zahajovala a ukončovala společná motlitba, která byla později vystřídána společným zpěvem. Dějiny české školské správy jsou plné významných mezníků a zajímavých historických událostí, které pomohly utvořit současnou podobu našeho školství. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl zpracovat bakalářskou práci na téma: „Vývoj školské správy na našem území“ a pokusil jsem se ho rozdělit do vhodných časových období.

4

1. Vývoj školské správy do roku 1848 1.1 Vznik školství na našem území Vznik českého školství je zaznamenán jiţ u zrodu existence českého státu. V počátcích 9. století, přišli na Velkou Moravu dva první učenci českého národa. Byli to bratři Konstantin a Metoděj. V té tobě vznikla první slovanská abeceda pod názvem hlaholice. Autorem této abecedy se stal Konstantin, který mimo jiné přeloţil část Bible. V české zemi vytvořili první školy, ve kterých se vyučovala staroslověnština. Docházelo k šíření vzdělání v tzv. katechumenických školách, kde výuku zastával kněz a jako takový připravoval ke křtu první školy při kostelech nejprve na Velké Moravě později v Čechách.1 Zamyslíme-li se nad historickým vývojem církevního školství, je nutno konstatovat, ţe ve středověku k nejvýznamnějším nositelům vzdělanosti patřila církev. První školou, jak uvádí legenda z Kosmovy kroniky, se stala latinská škola v Budči, na které údajně získal vzdělání sv. Václav, který, jak uvádí historie, byl jedním z nejvzdělanějších panovníků ve své době.

Dochovala se první zpráva o zřízení

katedrální školy v Praze u sv. Víta z roku 1068. Historické záznamy z roku 1073 hovoří o vzniku školy olomoucké. Podle původních zpráv existoval v Olomouci úřad kanovníka scholastika neboli hodnostáře. Tento měl mimo jiné církevní školy na starost. Z dobových záznamů vyplývá, ţe podobné úřady vznikli roku 1234 v Brně a roku 1248 ve Znojmě. Začátkem 10. století, na počátku existence českého státu, byly zřízeny školy církevní, které postupně nahrazuje síť městských, pozdně antických škol, které se hroutí po zániku Západořímské říše. Církevní školy se dělily na klášterní, katedrální a farní. Klášterní školy se objevují po vzniku první církevní řehole v západní Evropě, kterou v roce 529 v Monte Cassinu (střední Itálie) zaloţil římský patricij Benedikt z Nursie. Podle něho se označuje jako benediktinská.

1

Somr, M. Dějiny školství a pedagogiky, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. s 29

5

Tato řehole se rozšířila po celé Evropě a stala se tak vzorem pro vznik dalších. V prvních stoletích raného středověku se na zakládání škol významnou měrou podílely také irosntské a anglosaské kláštery a později kláštery nově vznikajících řeholí (cisterciácké, premonstrátské, dominikánské, františkánské apod.). Cílem škol bylo postarat se o výchovu a vzdělání řádových mnichů a šlechticů, kterým škola patřila. Katedrální školy vznikaly v sídlech diecézních biskupů při katedrálách a často byly nazývány jako biskupské školy Farní škola, známá také jako škola sekty, nebo víry, se kromě tradičního vzdělání zabývala náboţenstvím. Rozdělovala se na chlapecké a dívčí. Za školu se platilo a učili se zde měšťané. K těmto přibyly ve 13. stol. niţší školy městské, zvané dětinské, které učily své ţáky především číst a psát. Zakladateli byli řemeslníci, ale nebyly oficiálně uznány. Vyšším typem škol, poskytující vzdělání nad rámec obecně potřebných vědomostí,

byly

školy

latinské,

označované

jako

školy

partikulární,

na kterých se ţáci seznamovali s redukovanou podobou trivia, jehoţ zvládnutí bylo předpokladem pro studium na univerzitě.2 1.2 Karlova univerzita Významnou událostí v historii školství v českých zemích, bylo zaloţení Karlovy univerzity. Jde o první a bezpochyby jediné vysoké učení vzniklé ve střední Evropě, severně od Alp. O vznik univerzity se zaslouţil tehdejší panovník českých zemí – Karel IV.

Sedmého

dubna roku

1348 byla Karlem IV.,

se souhlasem papeţe

Klementa VI., zaloţena univerzita v Praze. Univerzita byla zaloţena po vzoru paříţské Sorbony, jako 32. v Evropě. Jedním z argumentů k jejímu zaloţení bylo, jak je uvedeno v zakládací listině, cituji: „aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený a aby se ti, jež vyznamená vrozená bytost a nad

2

Moreks, F. K historii českého církevního školství (online), (cit. 15.1.2010). Dostupné z: http://skolstvi.cirkev.cz/_d/historie-ccs.doc

6

ni, stali poznáním věd vzdělanými, a nebyli již více nuceni a za zbytečné mohli pokládat, za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházet, k cizím národům se obracet, nebo aby jejich dychtění bylo ukojeno, v cizích končinách žebrat, nýbrž aby za svou slávu považovali, že mohou jiné z ciziny k sobě zvát a účastny je činit té lahodě vůně a tak velikého vděku“.3 Univerzita v době svého zaloţení měla čtyři fakulty – právnickou, lékařskou, teologickou a artistickou po vzoru univerzity v Boloni a v Paříţi. Za krátký čas získala univerzita mezinárodní prestiţ. Tituly a akademické hodnosti udělené univerzitou platily v celém křesťanském světě. Na univerzitě probíhalo jmenování nejvyššího představitele hodnostáře (rektora) jednou za rok a později jednou za půl roku. Byl jmenován čtyřmi zástupci národů. První děkani jednotlivých fakult byli voleni v druhé polovině šedesátých let 14. století, vţdy na půl roku. V roce 1372 souhlasil král s přeměnou právnické fakulty na samostatnou univerzitu s vlastním rektorem.4 Karel IV. zaloţil univerzitu v první řadě proto, aby poskytovala vzdělání občanům českého království. Jelikoţ se jednalo po určitý čas o jedinou univerzitu v Praze, byly na ní zohledněny potřeby ostatních národností. Proto byli studenti a učitelé rozděleni na čtyři národy. A tak na univerzitě vznikly vedle českého národa, národ bavorský, saský a polský. Toto řešení však následně vzbuzovalo nesnáze, kdyţ se mělo na univerzitě jednat o problematických záleţitostech. Soupeření mezi českými a německými učiteli začátkem 15. století bylo značně vyostřeno. Čeští učitelé se přikláněli ke změně, kterou prosazoval John Wicklif, aby se správa církve přesunula na hlavu státu a šlechtu. S tímto názorem však němečtí učitelé nesouhlasili. Václav IV. jmenoval v roce 1408 většinu členů české národnosti do konšelské rady Starého Města Praţského, kde dosud převládali Němci. Jako odezvu na neustálé

3

Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze 7. Dubna 1348 (online), (cit. 20.1.2010). Dostupné z: http://www.cuni.cz/UK-1391.html 4

Spěváček,J. Zaloţení Univerzity Karlovy, Praha: Melantrich, 1988. s. 24-28

7

spory mezi národy na univerzitě vydal Kutnohorský dekret, kterým král Václav IV. změnil poměr hlasování na univerzitě ve prospěch českého národa.5 Vydání dekretu tak zapříčinilo, ţe celkovou kontrolu nad univerzitou získala skupina českých učitelů, pod vedením Jana Husa. Nemalý počet německých profesorů a studentů se cítil podveden a na projev svého protestu Prahu nadobro opustil. Část z těchto profesorů odešla do Krakova, Vídně či Erfurtu, zbylí odešli na nově zaloţenou univerzitu do Lipska. Jejich odchod zapříčinil, ţe univerzita postupem času začala ztrácet kontakt se světem a s nadnárodní institucí a praţská univerzita se přeměnila v první národní univerzitu v Evropě.6 1.3 Školství v době tereziánských reforem v 18. století V poslední třetině 18. století nastaly podstatné změny v českém školství. V první řadě se školních záleţitostí ujal stát a byla zavedena všeobecná vzdělávací povinnost pro děti poddaných, a byly pro ně zřízeny zvláštní školy. Dosud stávající školy prošly výraznou reformou. Otázkou je, proč takové změny nastaly. Důvodem změn v českém školství byla především ekonomická stránka. Stojí za zmínku, ţe rakouská monarchie si postupem času uvědomila, ţe ve vzdělanosti a vědění je síla moci, a to i ekonomické. Negramotnost poddaných by byla jakousi brzdou ve společenském rozvoji státu. Proto se školství podrobilo rozsáhlým reformám, jejichţ cílem bylo vytvořit předpoklady pro vzdělanost niţších vrstev. Byly vytvářeny nové typy škol, které skýtaly takové vzdělání, ţe studenti z nich mohli přejít na gymnázium, nebo na jiné typy vyšších škol. Vytvoření těchto škol se tak stalo základem pro dnešní třístupňovou školskou soustavu. Školy dosud existující se označovaly jako školy připravující na univerzitu neboli střední školy.7 5

Spěváček,J. Zaloţení Univerzity Karlovy, Praha: Melantrich, 1988. s. 34-36

6

Morkes, F. K historii českého církevního školství (online), (cit. 15.1.2010) Dostupné z: http://skolstvi.cirkev.cz/_d/historie-ccs.doc 7

Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 69

8

Naprostá většina ţáků středních škol dosud pocházela ze zámoţných vrstev a základní vzdělání nabývala doma, oproti studentům elementárních škol. Panovnice Marie Terezie, se výraznou měrou zapsala do dějin českého školství, tím, ţe se zaslouţila o rozvoj novodobé školské soustavy. Na ţádost Marie Terezie přijel do Vídně jeden z nejuznávanějších reformátorů slezského a pruského školství, opat augustiniánského kláštera Ignaz von Felbiger. Měl za úkol vypracovat návrh na reformu elementárního školství v Rakousku – Uhersku. Návrh byl uznán jako zákon a 6. Prosince 1774 byl publikován pod názvem Allgemaine Schulordnung für die deutschen Normal-, Hauptund Trivialschulen i den sämitlichen k. k. Erbländern (Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařsko-královských dědičných zemích). Novým školním řádem byly zavedeny tři druhy škol: triviální, hlavní a normální. (viz tabulka č. 1) Tab. č. 1 – Elementární školy v Rakousku po roce 17748 Název triviální (1-2trádní)

Místo fara

hlavní (3třídní)

krajské město

normální (4třídní) preparanda

Obsah vzdělání Čtení, psaní, počítání, náboţenství, základy hospodaření a průmyslu Týţ jako ve škole triviální, navíc základy reálií a latiny, sloh, kreslení, geometrie Tytéţ předměty jako na škole hlavní v širším rozsahu

+ zemské město

Triviální školy byly zřizovány při farách v obcích, téţ nazývané jako školy filiální. Zde se děti učili čtení, psaní a počítání. Děvčata se navíc musela učit šít a plést. Pokud to podmínky dovolovaly, byla zřízena zvlášť škola chlapecká a dívčí. Po dobu studia se vyučovalo v mateřském jazyce dětí, byly však i případy, kdy se vyučovalo německy.

8


9

V krajských městech pak byly zřizovány školy hlavní. Náplň vzdělání zde oproti škole triviální, byla rozšířena o základy reálií, latiny, slohu, kreslení, geometrii, hospodaření a průmyslu. Studenti této školy byli připraveni v oblasti znalostí pro práci v zemědělství, řemeslech a vojenskou sluţbu. V 1. třídě se vyučoval mateřský jazyk ţáků, němčina byla částečně zavedena ve 2. třídě a třídy vyšší byly jiţ jen německé. Škola, o které se říkalo, ţe byla v kaţdé zemi jen jedna, byla školou normální, zřizovanou v zemských městech. Studium na škole dávalo předpoklady pro studium na gymnáziu. V posledním ročníku byl kladen důraz na přípravu pro praktický ţivot. Nelze opomenout, ţe školy elementární byly zřízené zákonem a jejich posláním bylo dávat dětem základní vzdělání, přičemţ netvořily na sebe navazující školy. Docházka ţáků do školy nebyla pravidelná a ani se na ni netrvalo. Ve většině případů chodily venkovské děti do školy jen v zimě. O to měl učitel větší starost naučit ţáky za krátkou dobu školní docházky všemu tak, aby měly co předvěst u závěrečných zkoušek, u kterých dozoroval církevní hodnostář.9 Finanční stránku u škol triviálních zabezpečovala obec a šlechta, stát pak měl pod patronátem hlavní školy. Činnost a kontrolu triviálních škol zastřešoval vikář nebo děkan, který byl podřízen zemské studijní komisy, které předával informace o škole. Školním řádem nebyla zavedena povinná školní docházka v dnešním slova smyslu, šlo spíše o prosazení závazné vzdělávací povinnosti a zřízení první organizace pro vzdělání učitelů. Jednalo se o instituce zvané preparandy, které byly zřizovány při normálních a hlavních školách. Preparandy slouţily jako přípravné instituty pro budoucí učitele triviálních škol. Staly se tak jedním ze základů vzdělávání světských učitelů a vytvořily podmínky pro zrod a rozkvět učitelstva jako soudrţného stavu. Z důvodu špatné a nepravidelné celoroční docházky do škol, především venkovských dětí, podnikala Marie Terezie opatření k nápravě a přikláněla se k rychlému uvedení reformy do praxe. Kvůli nedostatku světských učitelů – absolventů preparand, který byl výrazný v prvních letech zavedení školního řádu, udělovala kněţím mnoţství výhod, aby byli ochotni učit na nově zaloţených školách. Z toho důvodu vznikaly stále nové školy.

9


10

Tab. č. 2 – Druhy a počet škol podle období vzniku druh školy období Normální První zmínky o zahájení své činnosti v Praze v roce 1775 Hlavní V Čechách jiţ 6 let po zavedení zákona v roce 1780 Triviální zřízeno dívčí

počty 1 12 1891 17

V roce 1790 bylo zaznamenáno jiţ 20 hlavních škol a 2168 triviálních, v nichţ se učilo 142 tisíc ţáků z celkového počtu cca 239 tisíc dětí školou povinných.10 Elementární školství z roku 1774 zůstalo v platnosti do roku 1869. Aţ po zřízení niţších škol se středem zájmu stal druhý stupeň školské soustavy – gymnázia. V roce 1775 vypracoval piarista Gratian Marx novu obsahovou reformu, která spočívala v přeměně dosavadního pětiletého gymnázia na systém 3 + 2. Studenti na gymnázia byli přijímáni ze škol normálních a hlavních. Byly zavedeny jednotné učební plány a osnovy. Následnými úpravami z let 1808 a 1818 bylo učení na gymnáziích prodlouţeno na 6 let.11 V Českých zemích a v Rakousku se školská reforma rozvíjela nadmíru úspěšně, na rozdíl od zemí německých. Znamenalo to, ţe prestiţ J. I. Felbigera nabyla evropských rozměrů. Jako skutečný vzdělanec si Felbiger vyměňoval své zkušenosti ze školní práce s jinými reformátory jak doma, tak i ve světě, zvláště pak s filantropistou Friedrichem Eberhardem von Rochowem. Díky podpoře a důvěře, kterou získal od tehdejší panovnice, a za pomoci svého vynikajícího organizátorského talentu, bystrého rozumu a politického talentu, dosáhl při zavádění osvícensko-filantropicky motivované školské reformy v oblasti legislativní, direktivní a kontrolní značných úspěchů.12 Během Felbigerova působení ve školství nastal velký zvrat a to smrtí Marie Terezie (29. listopadu 1780). Poté se Felbigerovo postavení od základů změnilo v jeho neprospěch. 10

Váňová, R. Vývoj počátečního školství v českých zemích, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. s. 34 11

Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 71 12

Felbiger a Kindermann. Reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha. Státní pedagogické nakladatelství, 1986. s. 29

11

Nástupcem Marie Terezie se stal její syn Josef II, který opata Felbigera z postu vrchního ředitele odvolal a vykázal ho do tehdejšího Prešpurku. Zde byl zařazen na niţší místo, přesto se snaţil svěřené úkoly plnit řádně. Jeho osobnost se stala terčem nepřátelských intrik a Filbiger se postupně uchyloval do ústraní. Vše vyvrcholilo anonymním hanopisem v roce 1783 v Berlíně a ve Štětíně pod názvem „Freimütige Beurteilung der österreichichen Normalschulen un aller zum Behuf derselben Schriften“ (Důkladné posouzení rakouských normálních škol a všech s nimi souvisejících spisů). Dne 17. května 1788 po dlouhých útrapách a strastech Jan Ignác Felbiger, jeden z největších a nejvýznamnějších reformátorů elementárního školství, zemřel. Jeho přínos lidovému školství v podobě projektu pod názvem Methodenduch byl Helfertem označován přímo „kodexem opravného vyučovacího způsobu, organonem kánonem všech opravců školství“.13 Reformami Marie Terezie a Josefa II, bylo výrazně zkvalitněno dosud existující školství. Reformy byly mysliteli a panovníky chápány jako nástroj k řešení sociální a ekonomické krize. K uskutečnění reforem bezesporu přispělo zavedení státního dozoru nad školstvím a nastolení sankcí proti rodičům, kteří své děti v otázce vzdělání zanedbávali a neposílali je do škol. Snaha organizovat školství jednotně pro všechny země habsburské monarchie sebou přinesla řadu nesnází a problémů. V Čechách se rezistence proti centralizaci v oblasti školství stala součástí národního obrození.14

13

Felbiger a Kindermann. Reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha. Státní pedagogické nakladatelství, 1986. s. 30 – 31 14

Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 71 - 72

12

2. Vývoj školské správy v období Rakousko – uherské monarchie 2.1 Školská správa po roce 1848 Feudální vývoj v Rakousku byl ukončen revolucí v roce 1848. Dosavadní dvorskou studijní komisi nahradilo nově zřízené ministerstvo kultu a vyučování v březnu roku 1848. Nově zaloţené ministerstvo mělo jako hlavní priority střední a vysoké školství. Na univerzitách zavládlo období akademické svobody. Mezi hlavní činnosti na univerzitě se zařadilo vědecké bádání. Jednu z nejdůleţitějších změn zaznamenaly filozofické fakulty, které měly za úkol zabývat se přírodní vědou, filozofií a historií. Díky této změně se z nich staly fakulty s vědeckými úkoly a přestaly plnit funkci propedeutickou, svěřenou jim od středověku. Propedeutická funkce filozofických fakult byla od této chvíle v celém rozsahu předána do rukou gymnázií, která byla na základě těchto skutečností razantně reformována. V souvislosti s reformou nastaly změny v jejich obsahu a struktuře. Studium bylo nově ukončováno závěrečnou maturitní zkouškou, jejíţ absolvování bylo podmínkou pro přijetí na univerzitu. Nápadnou změnou bylo prodlouţení studia na gymnáziu na 8 let a dělilo se na dva stupně po čtyřech letech. Po vystudování prvního stupně bylo vzdělání na úrovni úřednické funkce (u dráhy, na poště atd.), eventuelně mohlo předcházet následnému studiu na odborné škole. Pro vstup na univerzitu musel student absolvovat i druhý ročník, kde si prohluboval vědomosti získané při studiu na prvním čtyřletém stupni.15 Další středí školou, která spatřila světlo světa po zmíněné reformě, byla reálka. Svými idejemi všeobecného vzdělávání se podstatně lišila od tereziánské a posttereziánské praxe. Tvořila opak gymnázia. Její vyučovací náplň byla spíše zaměřena na přírodovědně-technické obory a připravovala ţáky na techniku. Oproti gymnáziu měla trvání šesti let. Čtvrtý ročník, byl přidruţený k předešlým třem ročníkům a účastnili se ho jen ti studenti, kteří neuvaţovali o vysokoškolském studiu. Postupem času, pro nedostatek odborných škol, začala reálka vystupovat jako škola 15


13

odborná. Toto opatření trvalo do konce 60. let. Aţ po rozkvětu odborných škol dostala reálka volnost a mohla se rozvíjet jako škola všeobecného vzdělávání. V polovině 19. století nastal rozmach techniky a průmyslu a stal se podnětem pro zaloţení první české průmyslové školy.16 Za vlády Františka Josefa I. v dobách neoabsolutismu, získala církev opět moc nad školskou správou. To bylo dáno dohodou mezi Rakouským císařstvím a Vatikánem, podepsanou 5. listopadu 1855. Jednalo se o tzv. úmluvu pod názvem „konkordát“, která byla vyhlášena Císařským patentem. Církev měla mimo jiné na starost schvalování učebních materiálů, měla také velký vliv na dosazování učitelů na volné učitelské pozice. Ještě téhoţ roku vyšel výnos ministerstva, který hovořil o neúčelnosti reálií v elementární škole, nápadně zmírnil vzdělávací význam uvedených škol a anuloval rozvíjející chod řady učitelů.17 Zrušením absolutismu v roce 1860 a vydáním tzv. prosincové ústavy v roce 1867 vznikly zcela nové předpoklady pro vývoj školství v Rakousku. Ústava zajistila mj. svobodu bádání, dávala šanci k zakládání škol v oblastech, kde byly zapotřebí. Zaručovala také vyučování v mateřském jazyce.18 2.2 Reforma lidového školství Vydáním prosincové ústavy v roce 1867 došlo na reformu tzv. lidového školství. Dosavadní školství v českých zemích se řídilo Všeobecným školním řádem z roku 1774 a to platilo aţ do roku 1869, kdy říšská rada přijímá tzv. říšský školní zákon, kterým byl zrušen konkordát z roku 1855. Církvi zbyl jen dohled nad vyučováním náboţenství a oprávnění zřizovat soukromé školy pro studenty příslušného vyznání. Byly zavedeny místní, okresní a zemské školní rady.19 16



Janák, J., Hledíková, Z., Dobeš, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vyd. Praha: NLN, 2005, s. 241-250. 19

Somer, M Dějiny školství a pedagogiky, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. s 165

14

Dne 14. května 1869 je vydán školský zákon, který upravuje elementární školství v Rakousku. Zákon vznikl v době, kdy byl ministrem vyučování Leopold Hasner, proto byl také označován jako „Hasnerův zákon“, nebo „květnový zákon“, nebo také velký říšský zákon. Tímto zákonem bylo mimo jiné zavedeno hned několik škol a institucí. Hasnerův zákon: -

zavedl osmileté školy obecné a městské

-

zřídil učitelské ústavy pro vzdělání učitelů

-

významně rozšířil obsah vzdělání

-

zavedl osmiletou školní povinnost20

Školy obecné se dle zákona dělily na obyčejné školy obecné a školy měšťanské. Dále tyto školy mohly být jak veřejné (zřízené státem, zemí nebo obcí), tak i soukromé. Obsah vzdělání na obyčejných školách obecných tvořily jazyk, počty, reálie, psaní geometrie, zpěv, tělesná výchova a nesmělo chybět náboţenství. Jednalo se tedy o základní vzdělání. Měšťanské školy nabízely dětem daleko vyšší vzdělání, i přestoţe se jednalo o školy obecné. Stejně jako na obyčejných školách se děvčata navíc učila šití, pletení a nauce o domácím hospodaření. Charakter a dálka studia byla svěřena do rukou zřizovatelů. Velký říšský zákon dále řešil otázku školní docházky. Počínaje šestým rokem ţivota vznikla povinnost rodičů posílat děti do školy a trvala do dovršení 14 roku věku dítěte. Ţáci mohli školu opustit dříve, jen pokud zvládali učivo a vědomosti předepsané na obecních školách. Děti tělesně a duševně postiţené, děti vyučované soukromě a děti navštěvující vyšší školy zákon z povinné školní docházky vyjímal. V roce 1870 byl vydán Řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné, kterým se řídily základní pravidla chování ve škole. Řešil povinnosti dětí a učitelů a zavedl zákaz tělesných trestů.21

20

Flögel, J. Praktická příručka pro obecní a okresní funkcionáře: Nakladatelství VI. Orel v Praze, 1933, s. 604 21


15

Úkolem nového zákona bylo zesvětštění a zestátnění škol. Můţeme hovořit o tom, ţe zákon tak ve větší míře uskutečňoval tereziánské snahy ze 70. let 18. století. Dalším významně pozitivním aspektem bylo zavedení povinné školní docházky, zvýšil se tak stupeň obecného vzdělání. Také došlo ke zkvalitnění vzdělání učitelů, dosavadní preparandy byly nahrazeny vzdělávacími učitelskými ústavy, které byly na úrovni středních škol. Byl zaveden pravidelný učitelský plat. Na základě § 42 zákona bylo učitelům obecných a měšťanských škol umoţněno vysokoškolské studium. Povinnost školní docházky vznikla aţ po roce 1869 a bylo ji moţno uskutečnit trojím způsobem. Měšťanské školy byly zřízeny jako osmileté, jako tříleté samostatné nebo jako tříleté spojené s pětiletou obecnou školou. Jak škola obecná tak i měšťanská dávala poměrně ukončené vzdělání bez předpokladů k dalšímu studiu. To znamená, ţe jedinou cestou k vysokoškolskému vzdělání bylo studium na střední škole.22

Tab. č. 3 – Školský systém v Rakousko-Uhersku po roce 1869 Osmiletý školní systém 1

2

3

4

5

6

7

8

Škola obecná Druh školy

Škola měšťanská Škola obecná

Škola měšťanská Školy střední

Takto zavedený školský systém byl v době první republiky upraven a v konečném důsledku zůstal nezměněn aţ do roku 1945. V roce 1883 došlo k novelizaci říšského zákona, která se zásadně dotkla školní docházky. Opět byly zavedeny tzv. úlevy. Záleţelo na rodičích, zda poţádají školu o „jisté úlevy v míře pravidelného do školy chození“. To bylo moţné jen u dětí, které jiţ školu navštěvovali šest let. Novelou byl také omezen rozsah vzdělání a zmenšily se poţadavky na učitele. Přínosem novely bylo zlepšení a upřesnění úkolů a organizace

16

měšťanské školy. Zákonem z roku 1869 byla měšťanská škola brána jako obměna obecné školy, novelizací však byla pojata jako škola vyšší, která ţáky připravovala zejména pro průmysl, zemědělství a studium na učitelských ústavech a odborných školách, které nepoţadují studium ze střední školy.22 2.3 Vývoj ostatních druhů škol Všeobecné střední školy se řídily úpravou zákona z roku 1849. Vzniklá gymnázia, jejichţ vzdělávací obsah spočíval v učivu klasických jazyků, nestačil a proto byla rozvinuta reálka. V roce 1869 byla zavedena maturita a reálka se tak stala plnohodnotnou střední školou, jejíţ studenti byli připraveni na studium na vysoké škole. Zavedením reálného gymnázia v roce 1862 V. Kříţkem v Táboře došlo ke vzniku nového typu střední školy, která poskytovala studentům výhodu v tom, ţe se v průběhu studia mohli ještě rozhodnout, na jaký typ vysoké školy by chtěli navázat. Tuto moţnost do současné doby student neměl, jelikoţ volba střední školy byla zároveň volbou školy vysoké. Vznik reálních gymnázií měl tak velkou výhodu: vstup na vysoké školy obou směrů (univerzitní a technický) bez odlišných zkoušek. To zapříčinilo, ţe o studium na reálných gymnáziích byl velký zájem, a proto docházelo ke zřizování dalších institucí a počet těchto škol se neustále zvyšoval. Na konci 19. století byly v českých zemích zavedeny první dívčí střední školy. Střední dívčí škola v pravém slova smyslu, byla zaloţena jiţ v roce 1890 zásluhou Elišky Krásnohorské, nazvané Minerva. Tato škola byla počátkem ve vývoji vyššího dívčího vzdělání ve střední Evropě. Zájem studentek stoupal a v roce 1900 byla ministerským výnosem zřízena pro dívky šestiletá lycea.23

22



17

V roce 1882 došlo k velké změně v oblasti vysokých škol. Zákonem ze dne 28. 2. 1882 se dosud známá Karlova univerzita rozdělila na dvě, českou a německou.24

24


18

3. Vývoj školské správy v meziválečném období 3.1 Školství v Československé republice v letech 1918 až 1939 V důsledku politické situace během první světové války došlo k rozpadu Rakousko – Uherska. 28. října 1918 byl v Praze vyhlášen samostatný československý stát, který představoval významnou změnu v ţivotě československých obyvatel. Školský systém se tehdy zásadně nezměnil, zůstaly v platnosti školské zákony z období Rakousko-Uherska. Národním výborem byl dne 28. října 1918 přijat nový zákon pod názvem recepční zákon. V čl. 2 tohoto zákona se hovoří o dosavadních říšských a zemských zákonech, které nadále zůstávají v platnosti. Čl. 3 pojednává o platnosti dosavadních zákonů a nařízení, podle nichţ se nadále řídí Národní výbor, kterému jsou podřízeny úřady samosprávné, státní a ţupní, a také ústavy státní, zemské, okresní a obecní.25 V roce 1919 byla zaznamenána určitá změna ve školství a to uvedením Zákona o zrušení celibátu učitelek, (zákon č. 455/1919 Sb. zrušení celibátu literních a industriálních učitelek ve školách). Dne 9. dubna 1920 spatřil světlo světa zákon č. 292/1920 Sb., kterým byla upravena školská správa v dřívějším Československu. § 1 uvedeného zákona pojednává o tom, ţe „Státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychovávání a vyučování a dozor k němu.“26 V témţe roce byl vydán zákon o menšinových školách, který zaručoval v oblastech s převahou jinonárodního obyvatelstva zřízení školy národnostních menšin. V kaţdé obci, kde tříletým průzkumem bylo zjištěno, ţe se nachází nejméně 40 dětí jiné národnosti, měla být taková škola zřízena. Tento zákon usiloval především o prosazení poţadavků české národnosti v oblastech, kde se dosud zdrţovalo německé obyvatelstvo a školy se zde dosud nenacházely a byl zde dán volný průchod germanizaci.

25

Schelle, K. Praktikum z dějin organizace veřejné správy 1918-1938, 1 vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o. 2007 s. 5 26

Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy: 160 let Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy (online), (cit. 15.3.2010). Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/160-let-ministerstva-skolstvímladeţe-a-telovychovy

19

Rok 1922 vnesl do školské sféry další změny a to v podobě vydání tzv. Malého školského zákona (zákon č. 226/1922 Sb.), účinného od 21. 8. 1922 do 1. 1. 1945. Byl takto označován proto, ţe zaváděl pouze malé opatření v doposud platném Hasnerově zákoně z roku 1869. Nastolil osmiletou školní docházku na celém území ČSR. Dále zrušil novelu z roku 1883 a tím i úlevy ve školní docházce a opět zavedl výuku tělesné výchovy pro dívky. Do školní výuky uvedl nové dva předměty – občanskou nauku a výchovu a ruční práce pro chlapce. V plánu bylo ve školním roce 1932 aţ 1933 sníţit počet ţáků připadajících na jednoho učitele z 80 ţáků na 60 ţáků. Nesmíme zapomenout, ţe do školské soustavy byly zavedeny také školy mateřské. Významným zákonem z tohoto období je zákon o újezdních měšťanských školách (zákon č. 233/1935 Sb.) ze dne 20. prosince 1935. Tímto zákonem vznikla újezdní školní rada, která plnila funkci správního orgánu pro školní újezd i školní obec. Zákon dále upravoval zřizování měšťanských škol v malých venkovských obcích. Školním újezdem se rozumí několik obcí nebo jejich částí přidruţených k veřejné měšťanské škole, jejíţ obvod přesáhl území školní obce. Újezdní školní rada se vytvářela přímo v obci a zastávala funkci dosavadní měšťanské školní rady. Rozdělovala se na dva obory, pro věci školní obce a školního újezdu. Vedle konání vlastních schůzí se konaly schůze plenární, na kterých se rozhodovalo o věcech společných všem školám. 27 Střední všeobecné vzdělávací školy - gymnázium, reálné gymnázium, reformní reálné gymnázium a reálka, si zachovaly rozdělení na niţší a vyšší stupeň a délku studia. Všechny jmenované školy měly jedno společné, a to výuku cizích jazyků. S nejniţším podílem vyučování cizího jazyka byla shledána reálka, oproti tomu na gymnáziu a reálném gymnáziu činilo vyučování cizích jazyků polovinu vyučovací doby. Střední školy se ukončili závěrečnou maturitní zkouškou, která byla vstupenkou na vysokou školu odpovídajícího směru bez přijímacích zkoušek. V případě, ţe chtěl absolvent střední školy studovat jiný směr vysokoškolského studia, musel podstoupit rozdílové přijímací zkoušky. Student mohl opustit střední školu jiţ po absolvování 27

Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007, s. 284-285.

20

niţšího stupně a dále pokračovat na obchodní akademii, na učitelském ústavu nebo vyšší průmyslové či hospodářské škole. Tzv. Abiturienský kurz, který probíhal na středních odborných školách, byl určen pro ty studenty, kteří absolvovali celou střední školu a neměli zájem studovat na škole vysoké. Kurz jim zabezpečil hladký přestup a rychlé zapracování v praxi. V popisovaném období byl zaznamenán velký nárůst počtu vysokých škol. Vedle první české univerzity Karlovy byla v roce 1919 zaloţena druhá česká univerzita – Masarykova univerzita v Brně. V témţe roce vznikla první škola v hlavním městě na Slovensku – Univerzita Jana Amose Komenského. Marešovým zákonem, vydaným o rok později, byla Univerzita Karlova označena za pokračovatelku staroslovanského Karlova vysokého učení. Trvalo dlouhých 16 let, neţ byl tento zákon realizován a Univerzitě Karlově byly předány insignie, archiv, knihovna a Karolinum.28 Neustálý rozvoj světové kultury a ekonomiky, znamená pro československý stát jediné. Aby s tímto rozvojem udrţel krok, a nezpomalil. Proto bylo zapotřebí provést zásadní změny v oblasti školství. Nejvýznamnějším fenoménem této doby se stala tzv. příhodovská reforma, navrţená dr. Václavem Příhodou, který působil jako docent Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Václav Příhoda se ve svém konceptu inspiroval zkušenostmi získanými ze svých naučných cest po spojených státech amerických. Příhodovská reforma měla v podstatě dvě části. Jednalo se zejména o vnější reformu, ale také o reformu vnitřní. Vnější reforma byla reformou školského systému. Podle Příhody nebyl stávající školský systém demokratický a to z důvodu, ţe nebyly stejné podmínky pro vzdělávání dětí. Systém dával přednost dětem z bohatých rodin. Takto postavený školský systém nebyl podle jej racionální a ekonomický. Tento názor opíral o statistické údaje počtu studujících dětí z různých společenských vrstev. Proto navrhl dosavadní školský systém vystřídat typem jednotné, vnitřně diferencované školy. Tento systém měl být tvořen třemi stupni. První stupeň měla představovat obecná škola, druhý stupeň škola měšťanská a niţší stupně středních škol. Dva vyšší stupně středních škol se měly sloučit 28


21

a vytvořit tak třetí stupeň. Dále pak tyto stupně měly obsahovat různorodé diferencované vzdělávací programy, které umoţňovaly vzdělání dětem s různými druhy a úrovněmi nadání. Diferenciace byla nejčastěji ve formě dvou souběţných odvětví a volitelných předmětů, do kterých byli ţáci rozdělováni na podkladě studijních prospěchů a také pomocí inteligenčních testů. Uvedené rozčlenění ţáků nemuselo být vţdy konečné, ţáci mohli být přeřazeni v průběhu studia do jiného odvětví. Toto rozdělení se týkalo především stupně druhého, ale Příhoda je doporučoval zavést téţ na prvním a třetím stupni.29 Výše popsaná diferenciace přinesla dílčí organizační změny ve vyučovací sféře. Tyto změny se řídily vnitřní reformou. Jednalo se například o individualizované vyučování, samoučení, skupinové vyučování. Ţáci také postupovali po předmětech. Pokud ţák v některém předmětu neuspěl, opakoval pouze tento předmět a nemusel absolvovat znovu celý ročník. Vnitřní reforma se dále zabývala novými vyučovacími zásadami, metodami a způsoby hodnocení. Přestoţe příhodovská reforma měla své příznivce u většiny učitelů a stejně tak i u ministrů školství, nakonec nebyla vlivem politické situace příliš úspěšná. V praxi se ověřovala výhradně reforma vnitřní a to pouze na určitých školách. Z uvedených skutečností vyplývá, ţe období první republiky se neselo v neustálé snaze o realizaci školské reformy. V konečném důsledku ale k ţádným podstatným změnám od doby Rakouska – Uherska nedošlo.30 3.2 Školství v období protektorátu Čechy a Morava Území protektorátu bylo sloţeno ze dvou zemí - Čech a Moravy. Celá oblast byla okupovaná nacistickým Německem, a to od 15. března 1939 aţ do 9. května 1945,

29

Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 81 - 82 30


22

kdy Německo kapitulovalo. Protektorát vznikl 16. března 1939 na území českých zemí následkem Mnichovské dohody.31 Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava došlo k velkému otřesu ve školské správě. Otázky školství, které byly v pravomoci české vlády, přešly do kompetence Velkoněmecké říše. Protektorátní Ministerstvo školství a národní osvěty začalo prosazovat politiku Velkoněmecké říše, která vedla k pomalé likvidaci českého školství. Následkem toho došlo k rapidnímu sníţení počtu českých škol a na druhou stranu bylo zaznamenáno razantní navýšení počtu německých škol. Postupem času došlo i na české vysoké školy, které se uzavřely nejprve na dobu určitou trvající tři roky, a posléze bylo toto rozhodnutí změněno na dobu neurčitou.32 Významnou osobností se v této době stal Emanuel Moravec. Od roku 1942 zastával hlavní funkci na Ministerstvu školství a národní osvěty a později stanul v čele Ministerstva lidové osvěty. Jednalo se o nově zřízené ministerstvo, dříve pod názvem Úřad pro lidovou osvětu. Převzalo otázky kultury a umění, které patřily do kompetence Ministerstva školství a národní osvěty. Rok 1942 je spojován s výraznou změnou ve školství. Došlo k rozpuštění zemských školních rad. Veškerá pravomoc a rozhodování v oblasti školství, které do současné doby spravovaly zemské školní rady, přešly do kompetence ministerstva. V roce 1943, po zrušení okresních školních výborů, místních školních rad a místních výborů, byla pravomoc nad těmito úřady svěřena do rukou nově zřízeného školského oddělení na úrovni okresů a starostům na úseku obcí.33 Dne 18. prosince roku 1935 byl do funkce československého prezidenta zvolen Edvard Beneš. Svou politickou kariéru započal jiţ při vzniku Československého státu, kdy zastával funkci ministra zahraničí ve vládě K. Kramáře. Později se stal poslancem

31

Gerhart, J. , Kuklík, J. Dramatické i všední dny Protektorátu, Praha, 1996. s. 315

32

Bianchi, L. Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalismu, II., 1918-1945, Bratislava: Vydavatelství Slovenské akademie věd, 1973, s. 476 33

Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy: 160 let Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy (online), (cit. 15.3.2010). Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/160-let-ministerstva-skolstvímladeţe-a-telovychovy

23

Národního shromáţdění, kde figuroval aţ do roku 1935. V té době obsadil místo premiéra. Byl tak ve své době jednou z neuznávanějších osobností na politické scéně.34 Se vznikem Protektorátu Čechy a Morava se stal Edvard Beneš členem československého zahraničního exilu, který bojoval za obnovení předmnichovských hranic v Československu. Neméně známý Msgr. Jan Šrámek stál v čele prozatímní československé exilové vlády v Londýně, která se snaţila o pokračování a udrţení československého státu. Od roku 1942 byla správa záleţitostí patřících do oblasti Ministerstva školství a národní osvěty svěřena do kompetence ministra vnitra Juraje Slávika.35

34

Zeman, Z. Edvard Beneš – politický ţivotopis, 2 vyd., nakladatel: Mladá fronta , 2009, s. 448 Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy: 160 let Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy (online), (cit. 15.3.2010). Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/160-let-ministerstva-skolstvímladeţe-a-telovychovy 35

24

4. Vývoj školské správy v poválečném Československu do současnosti 4.1 Školství v Československu v letech 1945 až 1953 Poválečné období Československa v letech 1945 – 1948 se zapsalo do historie, jako období s velmi napjatou atmosférou v otázkách budoucího vývoje školství. Ze strany tehdejších politiků a pedagogů byla snaha, aby školství pokračovalo v duchu předválečného demokratického období. Špatná ekonomická situace státu způsobená nacistickou okupací zapříčinila, ţe navázání školské správy na předválečnou by bylo značně obtíţné. Jediným řešením jak postavit opět školskou správu v Československu na nohy, je její reforma, a to vytvoření jednotné školské soustavy.36 Za hlavního představitele reformátorů školské správy byl označován Zdeněk Nejedlý, který od května roku 1945 zastával funkci ministra na nově obnoveném Ministerstvu školství a osvěty (Ústavní dekret prezidenta republiky č. 1/1945 Sb., O organizaci vlády a ministerstev v době přechodné).37 Nejedlý a ostatní příznivci jeho reformy prosazovaly tzv. uniformní, pro všechny stejnou, jednotnou školu. V letech 1946 – 1948 se do otázek prosazování reformy zapojovaly politické strany, církve, ministerstva atd. Prezident republiky E. Beneš přijal v dubnu roku 1947 delegaci Svazu zaměstnanců školství a osvěty (Revolučního odborového hnutí), a rozhodl se dát souhlas s provedením jednotné školy a realizaci svěřil do rukou odborníkům.38 V roce 1946 byly zákonem č. 100/1946 Sb. zaloţeny pedagogické fakulty při univerzitách v Praze, Brně, Olomouci a Bratislavě. Měli slouţit především pro vzdělání učitelů. Vysokoškolské studium se rozdělovalo podle zařazení studujícího učitele. Pro 36


Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy: Ministři školství od roku 1848 (online), (cit. 25.5.2010). Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/ministri-skolstvi-od-roku-1848 38


25

učitelky mateřských škol bylo stanoveno roční studium, pro učitele obecných škol dva roky a učitele měšťanských škol tři roky. Porevoluční převrat v únoru roku 1948 se do historie Československa zapsal velkými písmeny. V čele republiky stanul Klement Gotvald, dosavadní předseda komunistické strany Československa a vlády se ujali komunisté. Téhoţ roku byl vydán zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství. Kaţdý konkurenční studijní ústav byl označen za zbytečný a byl zrušen. Netrvalo dlouho a veškeré školství bylo zcela postátněno. Zákon poskytoval všem dětem jednotné vzdělání a výchovu. Do školské soustavy byly začleněny mateřské školy, které navštěvovali děti předškolního věku od tří do šesti let. Dále sem byly začleněny školy národní, střední a školy tří stupňů, které se dělily na povinné základní odborné školy a výběrové gymnázia a vyšší odborné školy. Při prvních dvou stupních byly, mimo jiné, zavedeny školy pro děti vyţadující zvláštní péči. Nesmíme opomenout, ţe zákonem z roku 1948 se tento druh škol, stejně jako mateřské školy staly součástí školství. Zákon také zapojoval odborné školství do školského systému.39 4.2 Období v letech 1953 až 1989 Rok 1953 znamenal pro rozvoj školství v československé republice nemalé změny. Nařízením vlády č. 6/1953 Sb., se přejmenoval ústřední školský orgán na Ministerstvo školství a osvěty. Vládním nařízením č. 77/1953 Sb., o nové organizaci ministerstev a ústředních orgánů státní správy, došlo ke sloučení Ministerstva vysokých škol a Ministerstva školství a osvěty ve společné Ministerstvo školství. Zároveň bylo zřízeno Ministerstvo kultury, na které přešly dosavadní úkoly ministerstva školství na poli osvěty. Zákonem vydaným 24. dubna 1953 pod číslem 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů, byla sníţena povinná školní docházka na osm let a zavedena jedenáctiletá střední škola. Vydání zákona předcházela špatná ekonomická situace státu a zákon nahradil dosud platný školský zákon z roku 1948. Zkrácení druhého stupně o jeden rok znamenalo navýšení učiva v prvním stupni. Postoupení ze 39

Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství

26

čtvrtého ročníku do pátého představovalo pro nemalou část dětí velké problémy. Vzniklá situace se dávala za vinu učitelům, kterým se tak rapidně zvýšilo procento neúspěšných ţáků, kteří propadali. O napravení úrovně vzdělání se pokoušel O. Chlup zavedením úpravy v učebních osnovách. Vlivem politiky státu byla celá snaha o zlepšení přerušena. V roce 1958 se 11. sjezd KSČ mimo jiné zabýval nevyhovujícím stavem ve školství. Všichni se usnesli na prodlouţení základního vzdělání a stanovily nové cíle a směr vzdělání. Ţák si měl ze školy odnášet nejen všeobecné znalosti, ale i základy zručnosti, pro případ zařazení do skupiny manuálně pracujících lidí.40 Tyto změny byly zajištěny zákonem č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání. Jedná se o v pořadí jiţ třetí školský zákon, kterým se zásadně mění školská správa. Nově byly zřízeny základní devítileté školy, na kterých se realizovala povinná školní docházka. Kontrola škol i mimoškolních výchovných zařízení přešla na Ministerstvo školství a kultury. V oblasti středního školství se nově vyvinula odborná učiliště, učňovské školy a střední odborné školy. Nově byla zavedena škola pro pracující lid, který dychtil po vyšším vzdělání. Svým pojetím byla zajímavá. Poskytovala během jediného roku úplné střední vzdělání s maturitou „třídně uvědomělým“ dělníkům, tzv. dělnickým kádrům. Politické myšlení a ideje státu se nesou v duchu pracovního principu. Tento systém se zaváděl do učebních osnov jiţ na základní devítileté škole, kde byl vytvořen nový předmět nazvaný pracovní výuka. Tomuto směru neunikli ani Střední všeobecně vzdělávací školy. Studenti vedle teoretické výuky museli zvládnout praxi ve výrobním odvětví. Praxe se absolvovala jeden den v týdnu ve školním roce a tři týdny o letních prázdninách. Maturant měl pak získat jak maturitní vysvědčení, tak výuční list. Politické myšlení tímto směrem však nemělo budoucnost. Výrobní podniky nedokázaly vytvořit potřebná místa pro vykonávání odborné praxe studentů a studenti tak byli často na praxi úkolováni nekvalifikovanými pracemi např. úklidem apod. Netrvalo dlouho a muselo dojít ke změně přístupu výuky na školách. Přínosem zahraničních poznatků a 40

Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 85.

27

zkušeností došlo k nápravě především v základním školství. Na prvním stupni se opět do učebních osnov zavedly předměty jako vlastivěda, psaní a odborné vyučování, např. hudební a výtvarná výchova. Byla dokonce zavedena i výuka cizího jazyka, a to ruštiny. Na druhém stupni se učební osnovy rozšířily o nepovinné předměty.41 Začátkem 70. let zaznamenala školská správa podstatnou přeměnu nejen v obsahu, ale i ve struktuře. V roce 1968 vychází zákon č. 168/1968 Sb., o gymnáziích, který opět zahájil čtyřleté všeobecné vzdělání ukončené maturitou. Název zůstal nezměněn.42 Do školství se opět zapojuje socialistické politické myšlení. V roce 1978 vyšel další školský zákon č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol. Tento zákon upravoval školství v širším okruhu. Zavedl desetiletou povinnou školní docházku. Jednalo se o spojení osmileté základní školy a dvou let na jakémkoliv typu střední školy. Takovýmto způsobem studia dosáhl ţák středního vzdělání. Byla zavedena osmiletá základní škola, která byla sloţena ze dvou stupňů. První stupeň základní školy zaznamenal největší změnu. Byl zkrácen o jeden rok a vyučování mělo probíhat podle vzoru sovětské školy. Od tohoto modelu se brzo upustilo, protoţe vyučovací látka byla pro děti moc sloţitá a hrozilo, ţe velké procento ţáků nezvládne učivo.43 Střední odborné učiliště je nově vytvořený typ střední školy. Jednalo se o čtyřletý studijní program, který se zaměřoval na učňovské studium. Studen takové školy mohl ukončit studium po čtyřech letech maturitní zkouškou a uvaţovat o vysokoškolském studiu. Z toho důvodu byl tento typ škol rovnocenný s ostatními středními školy. Bylo zavedeno tzv. následné, večerní nebo dálkové studium, coţ umoţňovalo studentům získat maturitní vysvědčení za kratší dobu, neţ u čtyřletých oborů. Studium na střední škole nebylo jednoduché, ale ještě sloţitější bylo se na střední

41

Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 86. 42

Zákon č. 168/1968 Sb., o gymnáziích.

43

Zákon č. 63/1978Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol

28

školu vůbec dostat. Pro vstup na střední školu bylo zapotřebí doporučení ze základní školy. Důleţitější neţ studijní předpoklady však byly předpoklady politické.44 V roce 1984 vyšel další zákon č. 29/1984 Sb. o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, který upravoval školství. Zákon zrušil základní devítiletou školu.45 Dále byla stanovaná povinná školní docházka v délce deseti let, při které bylo povinné studovat ještě další dva roky po ukončení základního vzdělání na některé střední škole.46 4.3 Vývoj školství od roku 1990 17. listopad roku 1989 se zapsal nejen do historie vývoje české země ale také do státní správy. Revoluce, označovaná jako Sametová zapříčinila pád komunistického reţimu. Dosavadní prezident Gustáv Husák odstoupil ze své funkce a na jeho místo byl jednohlasně zvolen dne 29. Prosince 1989 Václav Havel. Dne 28. března 1990 zanikla československá socialistická republika a vznikl nový stát Česká a Slovenská federativní republika. Souţití dvou národů trvalo však jen dva roky. V roce 1992 došlo k rozdělení státu na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku. 4.3.1 Vývoj školství z hlediska právní úpravy Změna politického reţimu se bezesporu musela promítnout i do školské správy a následného vývoje vzdělávání. Započala dlouhá cesta postupných změn, tzv. transformace, v oblasti celého školského systému. Dne 13. prosince 1990 byl přijat zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Zákon zavedl odvětvové řízení školství. Podle druhého § tohoto zákona vykonává samosprávu ve školství obec a nově zřízené školské úřady. Přijetím uvedeného zákona tak učitelé 44

Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 87. 45

§6 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol

46

§34 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol

29

přestali být zaměstnanci ministerstva vnitra (resp. školských odborů úřadů státní správy). Přijetí zákona mělo dopad i na organizační strukturu ministerstva školství – bylo vytvořeno pracoviště pro řízení škol na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Olomouci. Téhoţ roku byl vydán zákon č. 171/1990 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol47 Dalším zákonem tohoto roku byl zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, který navrátil vysokým školám samosprávu. Vznikly akademické orgány samosprávy, které řídí a organizují činnost vysokých škol. Do pravomoci vysokých škol patří udělování akademických a vědeckých titulů a poskytování vysokoškolského vzdělání.48 V současné době je jediný platný zákon, kterým se řídí vysoké školy, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Zákon rozděluje vysoké školy na veřejné, soukromé nebo státní.49 Školský zákon vydaný v roce 1990 prošel celou řadou změn a novelizací, neţ dostal podobu současného Školského zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání. V zákoně je upravené předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízení a stanoví podmínky, za nichţ se vzdělávání a výchova uskutečňuje. Vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při účasti na vzdělání50 4.3.2 Současné školství od roku 1990 Od roku 1990 dochází postupně k posílení samostatnosti škol zavedením tzv. právní subjektivity státních škol. Školy získávají určitou nezávislost v rozhodování o personálních, organizačních a finančních otázkách. Finanční stránku škol zabezpečuje vedle státu obec, zřizovatel nestátních škol a rodiče. Vznikají nové druhy škol,

47

Zákon č. 171/1990 Sb., školský zákon §1 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách 49 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů 50 §1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním vyšším odborném a jiném vzdělání 48

30

navazující na domácí tradice, nově vznikají odborné školy a studijní obory. Vytvářejí se nové vzdělávací programy na úrovni základního vzdělání.51 Značný krok vpřed byl zaznamenán po roce 1989 v oblasti speciálního školství. Jedná se o speciální typ školství zřízený pro děti, ţáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami. Těmi jsou osoby se zdravotním postiţením a zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. V zákoně je zaneseno, ţe tyto děti, ţáci a studenti mají právo na vzdělání a to odpovídajícím způsobem, který nepřesáhne jejich moţnosti. Osoby takto postiţené se vzdělávají na mateřských, základních, základních speciálních, středních a vyšších odborných školách. V současné době je hlavním cílem prosazování myšlenky, aby se speciální vzdělání sloučilo se vzděláním osob zdravých. Dosavadní školský, předpřevratový systém tvoří: Mateřské školy. Jedná se o zařízení, které dává vzdělání dětem předškolního věku. Na tento typ školy se nevztahuje ţádná povinnost docházky, je určena především pro děti, které dosáhli tří let věku a nepřekročili šestiletou hranici věku. Poskytuje se za úplatu. Náplní mateřské školy je rozvoj osobnosti dítěte v oblasti citové, rozumové a tělesné, osvojení základních pravidel chování a příprava na vstup na základní školu. Základní školy jsou instituce, které poskytují bezplatně základní vzdělání všem dětem školou povinným. Rozdělují se na první a druhý stupeň. Podle vzoru z předešlé doby jsou opět prodlouţeny na devět let. Jsou zpravidla určené dětem, od šesti do patnácti let věku. Základní umělecké školy poskytují základní umělecké vzdělání v uměleckých oborech. Jedná se o přípravné vzdělání pro vstup na střední školy, případně na vysoké školy stejného zaměření. Celé studium je rozděleno na dva stupně, podobně jako u základních škol, liší se jen počtem vyučovacích hodin. Střední školy. Jedná se o gymnázia, střední odborné školy a střední odborné učiliště. Po roce 1989 došlo rozvoji víceletých gymnázií a nových typů středních odborných škol. Po absolvování gymnázia, nebo střední školy se skládá 51

Wikipedie – otevřená encyklopedie, (online), (cit. 10.5.2010), Dostupné z : http://cs.wikipedia.org/wiki/SametovC3%A1_revoluce

31

závěrečná maturitní zkouška. V případě absolvování tříletého učebního oboru na středním odborném učilišti, je studium zakončeno závěrečnou zkouškou a získáním výučního listu. V takto ukončeném studiu je moţné pokračovat a získat středoškolské vzdělání s maturitou v navazujícím nástavbovém studiu, které zpravidla trvá dva roky. V dnešní době je velmi často diskutována otázka státních maturit. Uvaţuje se o jejím zavedení. V současnosti se projednává návrh novely školského zákona na odloţení státních maturit o jeden rok, tedy na rok 2011.52 Konzervatoře jsou specifickým druhem středoškolského vzdělání, připravující studenty pro uplatnění v umělecké nebo umělecko-pedagogické činnosti. Zejména pak v oboru hudby, tance, zpěvu, nebo hudebně-dramatického umění. Vzdělání je ukončeno maturitní zkouškou, nebo absolutoriem. Vyšší odborné školy se staly novým prvkem školského systému. Studiu na vyšší odborné škole, předchází studium na škole střední a úspěšné absolvováním maturitní zkoušky. Jedná se o dvouleté nebo tříleté vzdělání, které zdokonaluje dosavadní vzdělání studentů získané na střední škole. Studium je zakončeno absolutoriem a je udělen titul DiS.53 Vysoké školy poskytují vzdělání, které je rozděleno na bakalářské studium, magisterské studium a doktorské studium. -

Bakalářský studijní program je tříletý, nebo čtyřletý studijní program, který je ukončen státní závěrečnou zkouškou a obhajobou bakalářské práce. Ukončením tohoto studia je udělen akademický titul Bc. Na bakalářský studijní program lze navázat magisterským studijním programem.

-

Magisterské studium je buď navazující (jednoleté aţ tříleté), nebo se jedná o samostatný magisterský studijní program (čtyřletý aţ šestiletý). Obě formy programu jsou ukončené státní zkouškou a obhajobou

52

Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, (onlina), (cit. 16.6.2010), Dostupné: http://www.msmt.cz/statni-maturita/statni-maturita-odlozena 53 Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007. s. 88-89

32

diplomové

práce.

Po

úspěšném

ukončení

studijního

programu

v magisterském studiu je udělen akademický titul, který odráţí druh a charakter programu: Mgr., Ing., MgA., Mudr., aj.. Po absolvování magisterského studijního programu s titulem Mgr. je moţné vykonat státní rigorózní zkoušku a obhájit rigorózní práci a získat tak akademické tituly jako JUDr., PhDr., RNDr., aj.. -

Doktorský studijní program je určen absolventům magisterských studijních programů. Je zaměřen na vědecké zkoumání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu. Program je zakončen doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce. Uděluje se akademický titul Ph.D..54

54

Česká vzdělávací soustava a alternativní školy. (online). Dostupné http://www.fce.vutbr.cz/SPV/huv/doplnujiciStudium/05_soustava_a_alternativy.doc, (16.6.2010)

33

5. Závěr Bakalářskou práci jsem se zpracoval na téma vývoj školské správy na našem území. Cílem této práce bylo zmapovat klíčové vývojové fáze ve školské správě od jejích prvopočátků, aţ do doby současné. Danou problematiku jsem proto rozčlenil do čtyř kapitol, podle jednotlivých časových úseků. V první kapitole nazvané vývoj školské správy do roku 1848 jsem se věnoval převáţně vzniku školství na našem území. Za počátky školství se povaţuje jiţ příchod Konstantina a Metoděje na naše území v devátém století. Důleţitou historickou událostí v této oblasti je pak jistě vznik první školy v Budči, který je znám z Kosmovy kroniky. Začátkem desátého století se začaly zřizovat církevní školy. Významným mezníkem v dějinách školství je bezpochyby zaloţení Karlovy univerzity v Praze roku 1348. Karlova univerzita se řídila vzorem univerzit v Paříţi a Bologni a brzy dosáhla v mezinárodní sféře velmi dobré pověsti. Dalším podstatným elementem ve vývoji českého školství byly tereziánské reformy a vznik školního řádu roku 1774, ve kterém byla zanesena mimo jiné povinná školní docházka, respektive závazná vzdělávací povinnost. Tereziánskými reformami bylo výrazně zkvalitněno dosud existující školství. V následující, druhé kapitole pojmenované vývoj školské správy v období Rakousko-uherské monarchie jsem se zaměřil na vývoj školské správy po roce 1848. Důleţitou skutečností této doby bylo vydání císařského patentu v roce 1855, tzv. konkordátu, který vrátil církvi pravomoc nad rozhodováním o školské správě. Tento konkordát byl zrušen v roce 1869, kdy říšská rada přijala nový říšský školní zákon, nazývaný téţ Hasnerův, podle ministra Leopolda Hasnera. Zmíněný zákon opět navrátil dozor nad školskou správou do rukou státu. V období Rakousko – uherské monarchie docházelo téţ k vývoji ostatních druhů škol. Třetí kapitolu pod názvem vývoj školské správy v meziválečném období jsem rozčlenil do dvou podkapitol. V první podkapitole jsem se zabýval školstvím v československé republice v letech 1918 – 1939. Tato doba se vyznačovala především přijetím mnoha nových zákonů, kterými byl například Recepční zákon z roku 1918, zákon o zrušení celibátu učitelek v roce 1919, zákon o menšinových školách z roku

34

1920 a zejména pak Malý školský zákon z roku 1922, který zaváděl drobná opatření v dosud platném Hasnerově zákoně. Neméně významná byla v této době Příhodovská reforma. Druhá podkapitola pojednává o školství v období protektorátu Čechy a Morava. Školská správa přešla do pravomoci Velkoněmecké říše a došlo tak k postupné likvidaci českého školství. V tomto období byly uzavřeny vysoké školy, které byly nahrazeny německými vysokými školami. V poslední, čtvrté kapitole popisuji vývoj školské správy v poválečném Československu do současnosti. Nejprve se zaměřuji na školskou sféru v období po druhé světové válce, poté na školskou správu za komunistické éry. K podstatným změnám došlo po sametové revoluci v roce 1989. Jednalo se zejména o řadu nových zákonů, které pomohli utvořit nynější školskou správu. České školství mělo v historii velmi dobrou pověst. Přispívala k tomu znamenitá úroveň českých škol a kvalitní vzdělávání. Do budoucna bych si přál, aby české školství překonalo veškerá úskalí a přestálo těţká období a zachovalo si tak svou vysokou úroveň. Doufám, ţe budou vytvořeny tak dobré podmínky, aby profesoři mohli nadále předávat budoucím generacím cenné zkušenosti a poskytovat jim hodnotné vzdělání a české školství si tak bude moci zachovat své přední postavení ve světě.

35

6. Resumé My Bachelor thesis deals with the development of school administration in the Czech territory since 1848 to present. The goal of the thesis is to map out key developmental stages of school administration. I have therefore divided the issue into four logical chapters. Chapter 1, called Development of School Administration until 1848, is mostly dedicated to the origins of an educational system in the Czech territory. The arrival of Cyril and Methodius to Great Moravia in the 9th century is considered the beginning of education. An important historical event in this context is the establishment of the first school in Budeč, known from the Chronica Boemorum. At the beginning of the 10th century, church schools began to be established. An important milestone in the history of education is undoubtedly the foundation of the Charles University in Prague in 1348. Charles University followed universities in Paris and Bologna and soon achieved a very good international reputation. Another substantial element in the development of Czech educational system were Maria Theresa’s reforms and the formulation of a school regulation in 1774, which stipulated, among other things, compulsory school attendance or obligatory educational duty. The existing school system was significantly improved by Maria Theresa’s reforms. The next Chapter 2, called Development of School Administration in the AustroHungarian Monarchy Period, focuses on the development of school administration after 1848. An important fact of this period was the issuance of the emperor’s patent, socalled concordat in 1855, which returned to the Church the power to decide on school administration. This concordat was cancelled in 1869, when the Reichsrat adopted a new school law, also called Hasner’s law, by Minister Leopold Hasner. This law returned supervision over the school administration to the state. Other types of schools also developed during the Austro-Hungarian Monarchy period. Chapter 3, called Development of School Administration in the Interwar Period, is divided in two subchapters. The first subchapter deals with education in the Czechoslovak Republic in 1918 – 1939. This period brought about the adoption of many new laws, such as the reception act of 1918, law revoking female teachers’

36

celibacy in 1919, the minority schools act of 1920 and, in particular, the Small Act on Education of 1922, which introduced minor measures in Hasner’s law which was still in effect. Příhoda’s Reform was also very important in this period. The second subchapter deals with education in the Protectorate of Bohemia and Moravia. School administration came under the power of the German Reich, and Czech educational system was gradually destroyed. Universities were closed in this period and replaced by German universities. The last Chapter 4 describes development of school administration in post-war Czechoslovakia up to the present. I first focus on the school sphere in the period after World War II, then on school administration in the communist era. Fundamental changes took place after the Velvet Revolution in 1989. In particular, these included a number of new laws that helped to form today’s school administration. Czech education had a very good reputation throughout the history. This was contributed by excellent level of Czech schools and quality education. I wish that Czech education overcome any obstacles and difficult periods in the future and maintain its high level. I hope that good conditions will be established so that professors can continue to pass on their precious experience and provide valuable education to future generation, and Czech education will be able to maintain its prominent position in the world.

37

7. Literatura Bianchi, L. Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalismu, II., 1918-1945, Bratislava: Vydavatelství Slovenské akademie věd, 1973 Cach, J. Vznik a vývoj středního školství v českých zemích. In: Acta Universitatis Caroline-Philosophica at Historica 5. Prha: UK 1984 Felbiger a Kindermann. Reformátoři lidového školství, 1.vyd. Praha. Státní pedagogické nakladatelství, 1986 Flögel, J. Praktická příručka pro obecní a okresní funkcionáře, Nakladatelství VI. Orel v Prahe, 1933 Gerhart, J., Kuklík, J. Dramatické i všední dny Protektorátu, Praha, 1996 Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007 Janák, J., Hledíková, Z., Dobeš, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2.vyd. Praha: NLN, 2005 Kádner, O. Vývoj a dnešní soustava školství. Díl I. Praha: 1982 Schelle, K. Praktikum z dějin organizace veřejné správy 1918-1938, 1.vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o. Spěváček, J. Založení Univerzity Karlovy, Praha: Melantrich, 1988 Vališová, A., Kasíková, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1.vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., 2007 Váňová, R. Československé školství ve 30. letech. (Příhodovská reforma). Praha: PedF UK 1995 Váňová, R. Vývoj počátečního školství v českých zemích, 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986 Zeman, Z. Edvard Beneš – politický životopis, 2.vyd., nakladatel: Mladá fronta, 2009

38

Zákony a jiné právní normy: Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství Zákon č. 168/1968 Sb., o gymnáziích Zákon č. 63/1978Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol Zákon č. 171/1990 Sb., školský zákon Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním vyšším odborném a jiném vzdělání Elektronické dokumenty: Česká vzdělávací soustava a alternativní školy, (online), (cit. 16. 6. 2010). Dostupné z: http://www.fce.vutbr.cz/SPV/huv/doplnujiciStudium/05_soustava_a_alternativy.doc Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy: 160 let Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy (online) 25. 8. 2008 (cit. 15. 3. 2010). Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/160-let-ministerstva-skolství-mladeţe-a-telovychovy Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy: Ministři školství od roku 1848, (online), (cit. 20. 3. 2010). Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/ministri-skolstvi-od-roku-1848 Morkes, F. K historii českého církevního školství, (online), (cit. 15. 1. 2010). Dostupné z: http://skolstvi.cirkev.cz/_d/historie-ccs.doc Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze 7. Dubna 1348, (online), (cit. 20. 1. 2010). Dostupné z: http://www.cuni.cz/UK-1391.html Wikipedie – otevřená encyklopedie, (online), (cit. 10. 5. 2010), Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sametov%C3%A1_revoluce

39

Bakalářská práce. Vývoj školské správy na našem území

Recommend Documents