MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií
Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy
Bakalářská práce
Regenerace příslušníků HZS
Vypracovala:
Vedoucí bakalářské práce: Studijní obor:
Šárka Kvarčáková
MUDr. Kateřina Kapounková
Regenerace a výživa ve sportu Brno 2006
Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně s pomocí uvedené literatury. v Brně 25.4.2006
2
Děkuji touto cestou paní MUDr. Kateřině Kapounkové za odborné vedení mé bakalářské práce a příslušníkům Hasičského záchranného sboru MSK za poskytnuté informace.
3
Obsah 1. ÚVOD......................................................................................................5 2. CÍL PRÁCE.............................................................................................6
2.1 ÚKOLY PRÁCE ......................................................................................6
3. STATISTIKA ZÁSAHOVÉ ČINNOSTI ....................................................7 4. CHARAKTERISTIKA HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU
KRAJE........................................................................................................9
4.1 DENNÍ ŘÁD ZASAHUJÍCÍHO HASIČE ........................................................10 4.2 ZÁZEMÍ HASIČŮ V PODMÍNKÁCH STANIC HZS MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE ...............................................................................................12 4.3 TĚLESNÁ PŘÍPRAVA A ZKOUŠKY FYZICKÉ ZPŮSOBILOSTI .........................15 4.3.1 Tělesná příprava........................................................................15 4.3.2 Zkoušky fyzické způsobilosti......................................................16 4.4 ROZSAH A ROZDĚLENÍ ZÁSAHOVÉ ČINNOSTI HASIČE ...............................17 4.4.1 Fyzicky náročné činnosti při zásahu ..........................................18 4.4.2 Psychická zátěž.........................................................................20 4.4.3 Vliv tepla na zátěž .....................................................................21 4.5 FYZIOLOGICKÉ ZHODNOCENÍ ČINNOSTI U ZÁSAHU ..................................22 4.6 MĚŘENÍ ENERGETICKÉHO VÝDEJE HASIČE .............................................24
5. ZOTAVENÍ, REGENERACE.................................................................27
5.1 FORMY REGENERACE..........................................................................29 5.2 PŘEHLED REGENERAČNÍCH PROSTŘEDKŮ .............................................30 5.3 FYZIKÁLNÍ PROSTŘEDKY REGENERACE HASIČŮ .....................................31 5.3.1 Hydroterapie ..............................................................................31 5.3.2 Sauna ........................................................................................33 5.3.3 Masáže ......................................................................................33 5.4 POHYBOVÉ PROSTŘEDKY REGENERACE HASIČŮ ...................................35 5.4.1 Uvolňovací cvičení.....................................................................35 5.4.2 Protahovací cvičení – strečink ................................................... 36 5.4.3 Doplňkový sport.........................................................................37
6. ZÁVĚR..................................................................................................38
7. LITERATURA .......................................................................................40
4
1. Úvod Život člověka provází řada pozitivních, ale také negativních
událostí. Mezi negativní události lze zařadit mimořádné událostí, které
ohrožují život a zdraví lidí, zvířat, ničí majetek a životní prostředí. Na likvidaci těchto mimořádných událostí se podílejí zejména osoby, které
se nazývají záchranáři – hasiči. V České republice rozeznáváme
profesionální a dobrovolné hasiče. Profesionální hasiči se sdružují v hasičských záchranných sborech krajů a podniků a dobrovolní hasiči ve
sborech dobrovolných hasičů obcí a podniků. Příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky představují jednu ze základních
složek integrovaného záchranného systému. Jejich posláním je chránit životy, zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat pomoc při mimořádných událostech.
Povolání profesionálního hasiče je považováno za značně rizikové.
Tato rizikovost není dána pouze zvýšenou pravděpodobností poškození zdraví následkem úrazu nebo intoxikací zplodinami hoření, ale také
působením nepříznivých faktorů a fyzickou a psychickou náročností tohoto povolání.
Pro opětovné nasazení hasiče při zásahu má velký význam proces
zotavení, který lze urychlit vhodně užitými regeneračními prostředky.
Nedojde-li k zotavení organismu, může dojít ke zranění hasiče nebo jeho selhání při záchranné akci.
5
2. Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je na základě teoretických znalostí, dále
poznatků a zkušeností ze zásahové činnosti hasičů navrhnout vhodnou regeneraci
hasičů
v rámci
uvedení
jednotky
požární
ochrany
do
akceschopnosti. Můj návrh rozšiřuje stávající systém uvádění jednotek do akceschopnosti, který je zaměřen pouze na techniku a používané prostředky. Tento návrh regenerace je zaměřen na podmínky Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje.
2.1 Úkoly práce Statisticky vyhodnotit zásahovou činnost jednotek požární ochrany a
charakterizovat fyzickou náročnost práce hasičů při zásahu.
Navrhnout vhodné regenerační prostředky a postupy pro uvedení
hasičů do akceschopnosti po návratu ze zásahové činnosti
v rámci
činností prováděných v souladu s denním řádem. Při návrhu se zaměřím zejména na fyzikální a pohybové prostředky regenerace, které je možné provádět v místě požární zbrojnice s ohledem na její vybavení a možnosti.
6
3. Statistika zásahové činnosti V každém roce se uskuteční řada mimořádných událostí. Mezi
mimořádné události patří požáry, dopravní nehody, živelné pohromy, úniky nebezpečných chemických látek, technické havárie a další.
Četnost podle druhu mimořádných událostí a další údaje
související se zásahovou činností sleduje hasičský záchranný sbor prostřednictvím statistiky.
Celkový počet zásahů na vybrané druhy mimořádných událostí za
období let 2002 až 2005 jsou uvedeny v tabulce č. 1. [14].
Druh události
2002
Počet událostí 2003
2004
2005
Požáry
18 295
28 156
20 550
19 484
Živelní pohromy
13 329
1 796
1 605
2 729
Dopravní nehody
20 450
Úniky nebezpečných látek
5 693
21 503 5 883
5 550
20 681 5 630
Technické havárie
43 190
46 814
40 413
Celkem
109 359 106 509 103 437
96 833
Ostatní mimořádné události
8 402
40 994
21 188
8 177
7 729
7 896
Tabulka č. 1 Statický přehled mimořádných událostí za období 2002 až 2005.
S ohledem na velikost a rozmístění jednotek požární ochrany a
rizika vzniku mimořádných události je stanovena četnost vytížení jednotlivých druhů jednotek.
7
V grafu č.1 je znázorněn podíl na zásahové činnosti jednotlivých
druhů jednotek požární ochrany a to Hasičského záchranného sboru ČR, hasičského záchranného sboru podniku, sboru dobrovolných hasičů obcí a sboru dobrovolných hasičů podniku [14].
SDH obcí 19%
HZS podniku 8%
HZS podniku HZS ČR
SDH podniku SDH obcí
SDH podniku 1%
HZS ČR 72%
Graf č. 1 Podíl jednotlivých druhů jednotek PO na celkovém počtu zásahů v roce 2005
Z hodnot uvedených v grafu č.1 vyplývá, že největší podíl na
zásahové
činnosti
v České
republice
mají
jednotky
hasičských
záchranných sborů jednotlivých krajů. Vzhledem k vybavení jednotek a užití progresivních postupů při hašení má dominantní postavení mezi hasičskými sbory Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje. Na
tomto postavení má zásadní vliv blízká přítomnost vzdělávacích středisek
hasičů, ke kterým patří Odborné učiliště požární ochrany Frýdek-Místek, Střední odborná škola požární ochrany a Vyšší odborná škola požární ochrany ve Frýdku-Místku, Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoké školy Báňské - Technické univerzity Ostrava a tedy velký podíl hasičů
s vyšším vzděláním v jednotce. S ohledem na uvedená fakta jsem svou bakalářskou práci zaměřila na podmínky stanic Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje.
8
4. Charakteristika hasičského záchranného sboru kraje Službu v jednotce hasičského záchranného sboru kraje vykonávají
příslušníci HZS kraje v souladu s platnými právními předpisy [16,17,18]. Příslušníci
mají
dobu
služby
rozvrženou
nerovnoměrně.
Nerovnoměrně rozvržená doba služby příslušníků je organizována na 3 směny, které jsou označovány A, B, C. Směna zabezpečuje nepřetržitou
připravenost jednotky HZS kraje po dobu 24 hodin. Příslušníci tedy pracují v cyklu 24 hodin směna a 48 hodin mezisměnové volno. Střídání směn probíhá v 7.00 hodin ráno. Směna se dělí na 16 hodin výkonu služby a 8
hodin nařízené pohotovosti v místě výkonu služby, přičemž do nařízené pohotovosti se započítávají přestávky na jídlo a oddech. V rámci této
služby vyjíždějí hasiči ke každému případu do dvou minut od jeho nahlášení.
Při mimořádné události velkého rozsahu, jako jsou např. povodně, se
samozřejmě nedodržuje oněch výše zmíněných 48 hodin mezisměnového
volna. V lepším případě se přechází na opačný režim 48 hodin služba a 24 hodin odpočinek. Taková služba vykazuje extrémní fyzickou a psychickou
zátěž hasiče, na kterou musí navazovat nezbytná regenerace fyzických i psychických sil.
Ve směně vykonávají službu příslušníci předurčení pro vlastní
zásahovou činnost (tzv. „výjezdoví hasiči“), příslušníci předurčení pro
obsluhu operačních a informačních středisek a příslušníci zařazení v záloze směny, kteří zabezpečují chod jednotky a činnost podpůrných
speciálních služeb. Příslušníci předurčení pro zásahovou činnost a
příslušníci zařazení v záloze směny jsou organizováni do družstev, resp. skupin [16,17,18].
9
4.1 Denní řád zasahujícího hasiče Denní
řád
HZS
Moravskoslezského
kraje,
příslušníků
s nerovnoměrně rozvrženou dobou služby vychází z právních předpisů a dalších nařízení [15].
Časový rozvrh činností: 07.00 nástup na směnu
07.00 - 12.00 dopolední blok výkonu služby
12.00 - 12.30 přestávka (služební pohotovost v místě výkonu služby) 12.30 - 17.30 odpolední blok výkonu služby
17.30 - 18.00 přestávka (služební pohotovost v místě výkonu služby) 18.00 - 23.00 večerní blok výkonu služby
23.00 - 24.00 přestávka (služební pohotovost v místě výkonu služby) 24.00 - 06.00 služební pohotovost v místě výkonu služby 06.00 - 07.00 ranní blok výkonu služby
Do 07.00 hod. tzn. před nástupem na směnu, probíhá příprava
k výkonu služby. Hasiči převezmou požární techniku, technické a věcné prostředky potřebné pro výkon služby. Do této doby se zahrnuje i úprava
zevnějšku a ustrojení podle organizačního zařazení ve směně, a to zásahového obleku, přilby, kukly, zásahové obuvi, rukavic a dalších
osobních prostředků k provádění zásahu (svítilna, opasek apod.). V této
době dochází k předání služby a to formou nástupu na vyhrazeném místě, kdy velitel nastupující směny ústním prohlášením převezme službu od velitele odstupující směny.
10
07.00 – 12.00 hod. dopolední blok výkonu služby. V tomto čase
probíhá všeobecné zaměření pravidelné odborné přípravy. Příslušníci jsou
seznamováni převážně s: •
• • •
předpisy o požární ochraně, integrovaném záchranném systému a
krizovém řízení,
používáním požární techniky a věcných prostředků požární
ochrany,
požárně technickými charakteristikami a technicko bezpečnostními
parametry látek,
bezpečností práce a zásad první pomoci.
12.30 - 17.30 hod. odpolední blok výuky. Jako v dopoledním bloku
výkonu služby, i zde probíhá pravidelná odborná příprava příslušníků a to
zejména tělesná příprava. Jedná se jak o všeobecnou tak speciální tělesnou přípravu. Převládají míčové hry a posilovna.
18.00 - 23.00 hod. večerní blok výkonu služby. V této době dochází
k hodnocení dne a diskutuje se o nashromážděných událostech za celý
den [15].
11
4.2 Zázemí hasičů v podmínkách stanic HZS Moravskoslezského kraje Jednotlivé
stanice
požárními
stanicemi
Hasičského
záchranného
sboru
Moravskoslezského kraje patří svým provedením a vybavením ke špičce mezi
v České
republice.
Vybavení
vychází
z požadavků právních předpisů, ale také snahy ředitelů zajistit potřebný komfort
pro
hasiče
záchranného sboru.
s ohledem
na
finanční
možnosti
hasičského
Pro zajištění hygieny a případnou dekontaminaci jsou stanice
vybaveny hygienickým a sociálním zázemím, jak je zobrazeno na obrázku č.1.
Obrázek č. 1 Hygienické a sociální zázemí
12
Na vybraných stanicích jsou v provozu sauny, které využívají hasiči
individuálně v rámci sociálního programu sboru. Pro zabezpečení a
udržení požadované fyzické kondice jsou stanice vybaveny posilovacími
stroji na úrovni fit centra, obrázek č.2. Samotné využití uvedených prostorů je organizováno v rámci předepsané fyzické přípravy a také individuálně podle požadavků a zájmu každého hasiče.
Obrázek č.2 Posilovna U každé stanice je vybudováno venkovní hřiště, kde lze hrát
volejbal, nohejbal, případně tenis. V požární stanici, kde slouží jednotka složená z více družstev je vybudovaná tělocvična.
Vedení hasičského záchranného sboru vyvíjí osvětu k omezení
kouření mezi hasiči, dodržování zásad zdravé výživy a další pravidla směřující k udržení dobrého zdravotního a psychického stavu.
13
V době, kdy není hasičům organizována činnost v souladu s denním
řádem, mohou hasiči odpočívat v k tomu určených prostorech a ložnicích, obrázek č.3.
Obrázek č.3 Ložnice
14
4.3 Tělesná příprava a zkoušky fyzické způsobilosti Příslušníci Hasičského záchranného sboru ČR jsou povinni si
udržovat
fyzickou
zdatnost
a
tuto
prokazovat
zkouškou
fyzické
způsobilosti. Za tímto účelem provádějí příslušníci HZS ČR požární sport a
tělesnou přípravu, jejímž cílem je udržení jejich fyzické zdatnosti, rozvoj rychlosti,
vytrvalosti,
síly
a
pohybových
vlastností
charakteru činnosti při zásahu jednotek požární ochrany.
odpovídajících
4.3.1 Tělesná příprava Tělesná příprava příslušníků s nerovnoměrně rozvrženou dobou
služby se provádí v rozsahu minimálně 2 hodiny v každé směně, pokud
není nahrazena činností související se zásahovou činností. Tělesná příprava zahrnuje všeobecnou a speciální tělesnou přípravu.
Podle místních podmínek se do všeobecné tělesné přípravy zařazují : •
běh (krátké i vytrvalostní tratě),
•
tenis a stolní tenis,
•
• • •
míčové hry (kopaná, sálová kopaná, nohejbal, volejbal), posilování, plavání,
nácvik disciplín ke zkouškám fyzické způsobilosti. Speciální tělesnou přípravou jsou disciplíny požárního sportu a také
cvičení s prvky hasičské, lezecké, potápěčské a záchranářské činnosti a práce na vodě [1,9].
15
4.3.2 Zkoušky fyzické způsobilosti Činnosti, které hasiči vykonávají pro záchranu lidských životů a
majetku vyžadují mimořádně vysokou psychickou odolnost a fyzickou
zdatnost. Je vyžadována schopnost vykonávat práci jak statickou, tak
dynamickou a značné požadavky jsou kladeny i na dobrou svalovou koordinaci spolu se schopností rychlé orientace v prostoru a manuální zručnost.
Tyto individuální vlastnosti je důležité zjišťovat u kandidátů, kteří se
o hasičské zaměstnání ucházejí a nezbytné je také provádět kontrolní testy fyzické zdatnosti u všech členů zásahových družstev [1,2].
Zkoušky fyzické způsobilosti se konají každoročně, je možnost
opravného termínu s ohledem na aktuální zdravotní stav příslušníků. Jednotlivé testy se provádí před zkušební komisí, testy musí být provedeny během jednoho dne s výjimkou plavání, v libovolném pořadí,
konkrétní disciplínu v jednotlivých testech si volí zkoušený příslušník. Výběr příslušníků je velice důležitý. Nejen že musí splnit požadavky
zdravotní a psychické, ale také musí absolvovat vstupní fyzické testy. Do určité míry lze předpokládat, že výcvikem můžeme základní pohybové vlastnosti rozvíjet.
Příslušník musí splnit dva silové a jeden vytrvalostní test, přičemž u
každého testu je alternativní výběr, viz tabulka č.2. Dosažené výkony se v
jednotlivých disciplínách hodnotí podle bodových tabulek. Pro každou disciplínu a součet třech disciplín je stanoveno bodové minimum [1].
16
Test 1. silový 2. silový 3. vytrvalostní
Disciplína 1a
kliky, po dobu 2 minut
1b
shyby
2b
přednožování v lehu, po dobu 2 minut
3b
plavání 200 metrů
2a 3a
leh – sed, po dobu 2 minut běh 2.000 metrů
Tabulka č. 2 Požadavky na fyzickou způsobilost hasičů
4.4 Rozsah a rozdělení zásahové činnosti hasiče V průběhu směny hasiči vyjíždějí k zásahové činnosti. Při zdolávání
mimořádných událostí musí hasič provádět mnoho úkonů, které vedou k jejich likvidaci. Rozdíl v činnostech je u požáru, kdy hasiči manipulují s hadicemi při hašení nebo u dopravní nehody, kdy je použito zejména
vyprošťovací zařízení. U likvidace požárů se předpokládá delší čas na jeho likvidaci a jedná se tedy o dlouhodobou činnost, naproti tomu u
dopravní nehody zásah probíhá v kratším časovém intervalu, ale činnost musí být okamžitá a intenzivní. Činnost hasiče vykazuje extrémní fyzickou
a psychickou zátěž. Velmi výrazně ovlivňuje výkon hasiče zvýšená teplota
okolního prostředí při zásazích u požáru, ale také zvýšená teplota v letních podmínkách při dlouhotrvajících zásazích s použitím zásahových obleků nebo protichemických obleků [11].
17
4.4.1 Fyzicky náročné činnosti při zásahu Zásah hasičů při mimořádných událostech (obrázek č.4) je souhrn
různých na sebe navazujících činností podle postavení, které hasič v jednotce zaujímá. Mezi fyzicky náročné činnosti patří [9]: •
náročný přístup na místo zásahu - výstupy po schodištích, žebřících, výstup a sestup šachtami, pohyb v kabelových kanálech, lesních porostech, pohyb v zakouřených prostorech, zásah v komplikovaném průmyslovém a administrativním komplexu
•
dlouhotrvající
zátěž
jednotvárného
-
charakteru
tvorba
hadicového vedení, práce s proudem vody, rozebírání konstrukcí, vynášení materiálu, vyprošťování osob ze závalů a sutin
•
krátkodobé
úsilí
při
automobilů,
nadzvedávání
•
výkonu
-
zdvihání
a
přemisťování břemen na krátkou vzdálenost, např. vyprošťování zraněných osob z výšky
•
maximálním
stavebních
konstrukcí,
spouštění
úsilí obratnostního charakteru - prolézání stísněných prostor,
zručnost při práci s technickými prostředky, překonávání překážek
přemisťování zátěže - přenášení hadic, agregátů, záchrana osob
[9]
18
Obrázek č. 4 Hasiči při zásahu Jako příklad lze uvést skutečnosti, kdy při zásahu u požáru ve
výškové budově hasiči podle metodických postupů přenášejí věcné
prostředky uvedené v tabulce č.3. V tabulce jsou uvedeny pouze vybrané prostředky, které hasiči používají nejčastěji.
Věcný prostředek
Přibližná hmotnost [kg]
Koš s hadicemi (2x C52)
12,3
Rozdělovač
6,7
Koš s hadicemi (3x C52)
16,2
Proudnice
1,8
Kufr s nářadím
13,7
Kufr s lékárničkou
15,2
KOBO páčidlo
8,9
Přetlakový ventilátor Papin 350
21
Přetlakový ventilátor Papin 500
46
Tabulka č. 3 Hmotnost prostředků přenášených při zásahu [9]
19
Každý hasič je navíc oblečen v zásahovém oděvu a zásahové
obuvi, nese přilbu na hlavě a dýchací přístroj na zádech. Tato zátěž váží cca 20 kg.
Také u dopravní nehody s vyproštěním osob hasiči užívají
zásahový oděv a přilbu a dále pracují a přenášejí hydraulické vyprošťovací zařízení, které má následující hmotnost: •
•
hydraulický rozpínák LUKAS (cca. 17 kg) hydraulické nůžky LUKAS (cca. 13,8 kg)
Při těchto zásazích se méně často používá dýchací technika, ale
častěji obleky protichemické nebo proti sálavému teplu.
4.4.2 Psychická zátěž Škála stresových faktorů je velmi rozmanitá. Počínaje pracovním
režimem – stálý život ve skupině, polovojenská disciplína, 24 hodinové
služby a služby o víkendech a svátcích, které komplikují rodinný život. Psychiku dále velmi ovlivňuje vědomí možného osobního ohrožení a
zodpovědnost za cizí majetek, zdraví a životy, pohled na raněné a mrtvé. A také zdánlivé maličkosti, jako např. nemožnost si při práci v ochranné masce setřít pot.
Každé vyhlášení poplachu vyvolá u členů výjezdové skupiny
psychický stres, jehož velikost závisí na subjektivním očekávání nebezpečnosti situace, psychické odolnosti jedince i stavu, ve kterém se bezprostředně nachází – fyzická aktivita, spánek apod. [2].
20
4.4.3 Vliv tepla na zátěž Při záchranných akcích v místě požáru běžně dochází k extrémní
tepelné zátěži členů zásahové jednotky (obrázek č.5). Při práci v horku se
zvyšuje tělesná teplota, dochází k dilataci kožního řečiště, stoupá vedení tepla tkáněmi a stoupá i teplota kůže. Přesáhne-li teplota kritickou hranici, začnou se aktivovat potní žlázy. U osob adaptovaných na teplo a fyzickou
zátěž je množství produkovaného potu vyšší a aklimatizace na teplo vede ke snížení koncentrace iontů v potu.
Vzhledem k časté potřebě ochrany dýchacích orgánů a tělního
povrchu pomocí dýchacích přístrojů a ochranných oděvů ušitých
z materiálů nepropouštějících vodní páry, dochází k nadměrné tepelné zátěži i za relativně příznivých mikroklimatických podmínek. Fyzická zátěž
je tedy zvýšena vlivem hmotnosti obleku a dýchacího přístroje a současně extrémně snížena možnost ochlazování těla.
Je nutné, aby byl hasič na práci v horku adaptován a tyto nepříznivé
podmínky dobře snášel. Jako běžná je při likvidaci požáru uváděna teplota od 38 do 66˚C, uvnitř hořící budovy byly naměřeny teploty až 232˚C [2,7].
Obrázek č.5 Zásah hasičů v horkém a zakouřeném prostředí 21
4.5 Fyziologické zhodnocení činnosti u zásahu Při posuzování zátěže zasahujícího hasiče z hlediska sportovní
fyziologie lze určit sílu podnětu, dobu působení podnětu a frekvenci opakování
podnětu.
Intenzitě
zatížení
odpovídá
také
intenzita
metabolismu. Fyziologicky intenzita primárně souvisí s energetickým
zabezpečením. Na buněčné úrovni se stupeň úsilí projevuje energetickým výdejem. Průběžná resyntéza a způsob uvolňování energie se odlišují v závislosti na stupni aktuálního úsilí při zatížení a tím také podle doby
trvání. Pro vyjádření intenzity se využívá měření tepové frekvence, spotřeby kyslíku, koncentrace LA v krvi. Intenzita zatížení je také dána velikostí překonávaného odporu, vzdálenosti apod.
Zátěž zasahujícího hasiče z hlediska sportovní fyziologie můžeme rozdělit: •
práce silově - dynamického charakteru - svaly jsou zatěžovány v krátkodobých intervalech submaximální až maximální intenzitou,
rytmické střídání kontrakce a relaxace se změnou svalové délky, trvání kontrakce je delší než trvání relaxace. Z pohledu metabolického
procesu se jedná o anaerobní práci a dochází k hromadění laktátu.
Kosti, klouby, šlachy, svaly jsou zatěžovány na hranici možností, tato práce tedy klade vysoké nároky na pohybový aparát. Obnova energetických zdrojů závisí na předchozím tréninku. Například jde o zvedání předmětů o vysoké hmotnosti, páčení, vylamování. •
práce silově - statického charakteru - svaly jsou zatěžovány v krátkodobých intervalech až k maximální hranici výkonu, převažuje
svalová síla ve výdrži s minimální změnou svalové délky. Metabolická charakteristika je obdobná práci silově - dynamické. Znamená velkou
zátěž pohybového aparátu, sice nehrozí velké riziko úrazu, ale statické 22
zatížení svalu je natolik veliké, že může způsobovat svalové napětí
vedoucí ke křečím. Například jde o jakékoliv držení, podpírání, fixování břemen, předmětů či konstrukcí. •
práce silově - vytrvalostního charakteru -
svalová zátěž
submaximální intenzity, s menšími nároky na rychlost, s časovým
horizontem jednotek minut. Jedná se o aerobní způsob získávání energie. Zmíněný proces je charakterizován prudkým nárůstem tepové
frekvence, zvýšením průtoku krve a nejde udržet vysoké pracovní tempo. Tento druh činnosti nelze provádět bez předešlé dlouhodobé přípravy. Střední až vysoká zátěž pohybového aparátu vede k riziku
úrazu při ztrátě koordinace z vyčerpání. Například jde o hašení vodou do poschodí výškové budovy, natažení hadic za použití dýchací techniky. •
práce vytrvalostního charakteru - rovnovážná středně silová zátěž v délce trvání desítek minut, v krajních případech až hodin. Dochází k čerpání energetických rezerv z tuků, tento způsob výroby energie nevytváří laktát, ale je méně ekonomický. Tento typ činnosti je
provázen změnami vodní bilance v organismu - velké vyplavování minerálů, vitamínů a stopových prvků, dochází k zahuštění tělních tekutin, stoupání vnitřní teploty. Nároky na pohybový aparát (zejména
svaly, šlachy a klouby) jsou z hlediska déletrvající práce velmi vysoké. Regenerace sil je závislá na trénovanosti jedince. Například jde o
veškeré déletrvající činnosti, které provázejí záchranné a likvidační práce - požáry sklepů, zemědělských objektů, lesního hospodářství, dopravní nehody, zásahy na nebezpečnou látku, práce na vodě a další [2,5,7,9].
23
4.6 Měření energetického výdeje hasiče Energetický výdej, jako přeměna chemické energie na energii
mechanickou a tepelnou, vyjadřuje energetickou náročnost svalové práce a
umožňuje
k činnostem
přiřadit
číselnou
charakteristiku.
Energii
potřebnou pro stažení svalu, jako zdroje veškerého pohybu lidského organismu, získává svalové vlákno na základě schopnosti přeměnit
chemickou energii na mechanickou při spotřebování určitého množství kyslíku a vyloučení oxidu uhličitého. Z množství spotřebovaného kyslíku a
vydýchaného oxidu uhličitého můžeme stanovit velikost energetického výdeje potřebné na vykonání dané práce. To je princip metody nepřímé kalorimetrie [2,8].
Měření prováděli zkušení pracovníci Krajské hygienické stanice
Ostrava pod vedením pana Doc. MUDr. Zdeňka Jiráka, CSc..
Byla vybrána skupina 6 hasičů-záchranářů ve věku 22 až 41 let a
bylo u nich provedeno potřebné vyšetření.
Měření energetického výdeje v modelových podmínkách bylo
prováděno v budově: •
• • •
chůzí po schodech do šestého podlaží bez přídatné zátěže,
chůzí po schodech do šestého podlaží s přídatnou zátěží – 2 koše
s hadicí,
chůzí po schodech do šestého podlaží s přídatnou zátěží – 1 koš
s hadicí,
nesení raněného na rovině na nosítkách dvěma záchranáři.
24
Pokusné osoby byly ve všech modelových situacích oblečeny v
standardním ochranném obleku včetně dýchacího přístroje. Výstup do
šestého podlaží představoval překonání výškového rozdílu 20 m po úzkém betonovém schodišti – celkem 114 schodů. Pokusné osoby byly
instruovány, aby volily rychlost výstupu obvyklou při skutečném zásahu. V případě chůze bez přídatné zátěže představoval zátěž ochranný oblek.
Trať pro nesení raněného (figurína) tvořila smyčku o celkové délce 70 m. Při chůzi tam i zpět museli záchranáři překonat celkem čtyřikrát ohbí tratě o úhlu 90 stupňů v poměrně úzkém prostoru, což vyžadovala značnou
zručnost. Pokusné osoby měly oblečen standardní ochranný oblek včetně dýchacího přístroje, jako při výstupu po schodech. Pokusná
osoba
se
nejprve
uklidňovala
vsedě.
Vlastnímu
uklidňování předcházela příprava pokusné osoby v přilehlé místnosti. Následoval vlastní výkon, po jehož ukončení se pokusná osoba bezprostředně opět posadila a měření ještě pokračovalo
až do úplného
uklidnění k výchozím hodnotám. Během celého pokusu byla měřena ventilace, spotřeba kyslíku, výdej oxidu uhličitého a srdeční frekvence [8]. Energetický
výdej
(po
odečtení
bazálního
metabolismu)
u
testovaných modelových prácí je patrný z následující tabulky č.4. Závislost energetického výdeje na výšce a hmotnosti jedince lze vyloučit přepočtem na m2 plochy jedince.
25
Operace
Výstup po schodech Výstup po schodech s přídatnou zátěží 1 koš s hadicí
Výstup po schodech s přídatnou zátěží 2 koše s hadicí
Nesení raněného na nosítkách dvěma záchranáři
Rychlost výstupu
W
W.m-2
10 schodů
2241
1124
10 schodů
2177
1080
10 schodů
1857
937
chůze po rovině
810
358
(chůze)
za 3,98 s za 5,09 s za 6,78 s
10 m za 10,9 s
Tabulka č.4 Výsledky měření [2,8] Uvedené hodnoty energetického výdeje naměřené při jednotlivých
modelových situacích dokumentují charakter zátěže, kterou musí hasičzáchranář při některých činnostech podstupovat. Z uvedeného vyplývá
nutnost odpovídajícího zdravotního stavu a přiměřené fyzické přípravy. Nadprůměrná fyzická zdatnost těchto osob je základním předpokladem k úspěšnému a efektivnímu plnění úkolů.
26
5. Zotavení, regenerace Zotavení je biologický proces obnovy předchozího poklesu
funkčních schopností organismu, jehož klidová rovnováha byla předchozí činností posunuta do určitého stupně únavy. Únava se rozvíjí souběžně s činností, postupně se projevuje intenzivněji, až je v určitou chvíli nutno
činnost přerušit. Člověk je však schopen pokračovat na určitém stupni
intenzity práce i při maximální únavě a to např. v situacích ohrožení života.
Únava se projeví poklesem fyzického výkonu, dochází k porušení nervosvalové koordinace, k prodloužení reakční a reflexní doby a odraz
má i v duševní oblasti. Hlavním objektivním akutním projevem únavy je
pokles výkonu, subjektivními projevy jsou nejčastěji nechuť pokračovat
v práci, nouze o dech, slabost, bolesti ve svalech, píchání v boku, zhoršené vnímání [7,10].
V průběhu zotavení dochází k následujícím funkčním procesům: •
•
•
obnovují se energetické zdroje, a to v závislosti na trvání a intenzitě
předchozího zatížení, které rozhodujícím způsobem určuje průběh zotavení
obnovuje se narušená homeostáza organismu, a to v podstatě
likvidací acidózy vyvolané kyselinou mléčnou a dalšími produkty štěpení látek
upravují se regulační a koordinační mechanismy, zejména se musí
vyrovnat s novou funkční úrovní jednotlivých orgánů a jsou proto svázány s procesy anabolického metabolismu, s progresivními změnami
Rychlost a kvalitu zotavných procesů ovlivňuje předchozí zatížení:
jeho charakter, intenzita, doba a charakter odpočinku.
27
Z praktického hlediska rozlišujeme tři fáze zotavení: průběžné,
bezprostředně po zatížení a dlouhodobé.
Průběžné zotavování probíhá průběžně s činností a jeho rozsah a
úroveň závisí na charakteru zatížení (je-li mezi činnostmi dostatek volného času na zotavování). Podstata průběžného zotavování spočívá v
udržování, resp. v obnovování homeostázy v těch fyziologických procesech, jejichž dynamika se v průběhu činnosti mění. Objevuje se např. při obnově původního stavu oběhových a dýchacích funkcí.
Zotavení bezprostředně po zatížení odpovídá v podstatě rychlé
fázi zotavných procesů. Pro praxi má význam proto, že v průběhu několika
desítek minut se funkce angažovaných systémů vrací až na 80 – 85 % výchozích hodnot. V této fázi jde v podstatě o obnovení značné části homeostázy organismu, zejména o uklidnění funkcí oběhových a
dýchacích, o biochemickou úpravu vnitřního prostředí, o obnovení energetických zdrojů, úpravu minerálií a odstranění některých metabolitů z
tkání. Urychlení a zkvalitnění těchto procesů má význam pro přípravu na příští zatížení.
Dlouhodobé zotavování v podstatě dokončuje složitý proces
normalizace stavu organismu, ale současně se podílí na výstavbě nové,
vyšší úrovně morfologických a funkčních struktur. Dokončuje se obnova energetických rezerv, aktivita enzymových systémů, celková biochemická
stabilizace vnitřního prostředí. Průběh dlouhodobého zotavování je podmíněn řadou dalších faktorů, např. celkovým životním režimem,
stravováním, psychickou pohodou, které mohou mít značný podíl na celkovém efektu zotavení [5,7].
28
Regenerací nazýváme prostředky a metody, které zefektivňují
zotavné procesy všech tělesných a duševních procesů.
Dosahování maximálních výkonů, které se pohybují až na hranici
lidských možností, vyžaduje komplexní regeneraci, která kladně ovlivňuje
většinu složek, na nichž je výkon závislý. Vhodná regenerační metoda
snižuje výskyt makrotraumat i mikrotraumat, počet chronických poškození plynoucích z maximálního zatížení až přetížení. Při delším používání stejných regeneračních procedur se uplatňuje negativní efekt adaptability a účinnost používané metody se snižuje. Proto je nutné jednotlivé metody v určitých časových intervalech střídat [7,10].
5.1 Formy regenerace Rozlišujeme regeneraci aktivní a pasivní. Pasivní regenerace je normalizování stavu organismu po zatížení
bez pomoci jakýchkoliv prostředků. Jedná se o přirozenou vlastnost, která
probíhá bez vnějšího zásahu. Přirozeným prostředkem pasivní regenerace je spánek a odpočinek v klidu.
Aktivní regenerace je soubor prostředků a metod, které jsou
použity cíleně k urychlení odstraňování důsledků zatížení - únavy.
Zotavení může probíhat formou pasivního nebo aktivního odpočinku. Pasivní odpočinek je způsob regenerace vyloučením fyzické
aktivity. Nejčastější formou je pasivní relaxace, spánek a dále koupele, masáže, slunění, působení tepla a jiných fyzikálních prostředků.
29
Aktivní odpočinek je způsob regenerace, kdy se pro urychlení
zotavení
využívá
fyzické
aktivity.
Udržuje
se
tak
průtok
krve
v zatěžovaných svalech na hodnotách vyšších než klidových, což způsobí rychlejší odplavení zátěžových metabolitů a tím i únavy. Tuto formu
odpočinku však nelze použít v případě kritického poklesu energetického
potenciálu. Formou aktivního odpočinku jsou kompenzační cvičení, cvičení ve vodě, doplňkové sporty, aktivní relaxace [7,10].
5.2 Přehled regeneračních prostředků Mezi regenerační prostředky lze zařadit: •
Pedagogické prostředky
•
Biologické prostředky
•
Psychologické prostředky Výživa a pitný režim
Fyzikální a balneologické prostředky •
Elektroterapie
•
Fototerapie, radioterapie
• • • •
Magnetoterapie
Mechanoterapie Termoterapie
Hydroterapie,...
Pohybové prostředky
•
Kompenzační cvičení Doplňkový sport
Farmakologické prostředky
[10]
30
5.3 Fyzikální prostředky regenerace hasičů Následující doporučení a návrhy platí pro hasiče provádějící fyzicky
náročnou činnost při zásahu v podmínkách jednotlivých požárních stanic
z hlediska jejich provedení a vybavení. Některá z navržených doporučení lze realizovat po návratu ze zásahu v průběhu pracovní směny. Jiná až po skončení s ohledem na fakt, že v průběhu pracovní směny může dojít k souběhu mimořádných událostí a navržené doporučení nelze plně realizovat.
5.3.1 Hydroterapie Hlavním regeneračním činidlem vodních procedur je teplo. Ale na
organismus působí také energie pohybová, mechanická, popřípadě
specifické chemické přísady. Teplo lze tělu dodávat nebo odebírat volbou
teploty vody. Indiferentní teplotou vody, při níž člověk nepociťuje chlad ani teplo, je 34-36˚C. Nižší teplota působí dráždivě, vyšší sedativně. Kvalita
tepelného podnětu je dána stupněm teploty, dobou expozice, rozsahem působení, momentální reaktibilitou organismu.
Vhodnými prostředky hydroterapie pro regeneraci hasičů po
příjezdu ze zásahu na základě možností stanice jsou: Sprchy
Nejdostupnější a nejúčinnějším prostředek hydroterapie, který má
kromě hygienického účinku význam při zotavení bezprostředně po zatížení. Současně je také využíván účinek mechanický. Teplá sprcha má účinek relaxační, roztahuje cévy, podporuje pocení, uvolňuje svaly a
klouby a tělesné teplo díky nim proudí k povrchu těla. Při nadměrné únavě
31
však dochází k redistrikci krve do svalů a tím k prohloubení únavy. Chladná sprcha tonizuje a dráždí a má analgetický účinek u akutních úrazů a zánětů, cévy stahuje a zvyšuje přítok krve k vnitřním orgánům.
Nejvhodnější aplikací sprchy po příjezdu ze zásahu je střídání obou teplot, kdy opakovaně dochází k vazokonstrikci a zvýšení krevního tlaku, a
vazodilataci. Svaly zatížené předchozí činností se tak uvolní, ale zároveň nejsou utlumeny pro případ dalšího výjezdu k zásahu.
Sprcha jako prostředek obnovy akceschopnosti u hasičů má také
významný hygienický účinek. Při fyzické činnosti hasičů dochází ke kontaminaci povrchu těla (produkty hoření, různé chemické sloučeniny, toxiny, pot atd.). Proto je třeba po každé činnosti odstranit látky, které na tělo nepatří a snažit se dobu vystavení co nejvíce zkrátit. Střiky
Střiky
jsou
radikální
procedurou,
která
využívá
tepelné
a
mechanické podněty. Cíleně je využíván mechanický účinek dopadajícího
proudu vody. Kromě masážního účinku také tlumí psychickou tenzi. Provádí se pomocí hadic opatřených koncovkou ze vzdálenosti 3-5 metrů. Rychlými pohyby zápěstí je možné provádět šlehání, kterým mechanický
účinek zesilujeme např. nad hypertonickým svalem. Pro regeneraci se využívají především střídavé (skotské) střiky. Začíná se teplým střikem po
dobu asi 30 sekund, následuje studený střik asi 5 - 10 sekund. Střídání se opakuje několikrát a procedura končí studenou vodou. Výsledkem je pocit
teplé kůže, je stimulována srdeční činnost a zvyšuje se metabolismus a tedy odplavování zátěžových metabolitů a tím i únavy [4,5,10].
32
5.3.2 Sauna Sauna je kombinovaná procedura, při které jde o manipulaci
s teplem. Spočívá v prohřátí organismu a jeho následném zchlazení.
Koupel horkým vzduchem teploty 60 - 90˚C i více probíhá po dobu 10 - 20 minut a následuje ochlazení studenou vodou teploty 8 - 12˚C různou
formou – omývání, sprchování, polévání, ponorná koupel nebo plavání. Celý cyklus se opakuje 2 - 3x, nakonec je vhodné dodržet relaxaci v klidu nebo se procházet. Sauna
ovlivňuje
kardiovaskulární
systém
i
vnitřní
prostředí
organismu, snižuje svalové napětí a zvyšuje látkovou výměnu. Je
prostředkem regeneračním k odstranění celkové únavy, ke zvýšení kondice a slouží i k postupnému otužování a adaptaci organismu na vyšší teplotu. Při pobytu v sauně je možné provádět mechanické dráždění kůže,
čímž se zvýší její účinek. Saunu je vhodné zařazovat až 1 hodinu po lehčí zátěži a v případě těžšího zatížení až s delším časovým odstupem.
V případě hasičů až po ukončení pracovní směny, kdy nebude následovat další fyzická zátěž [4,5,10].
5.3.3 Masáže Masáž patří mezi prostředky mechanoterapie. Masáž zlepšuje
pružnost povrchových tkání, krevní a mízní oběh, kloubní pohyblivost a příznivě ovlivňuje také psychický stav. V masírovaných tkáních se zvyšuje
prokrvení, tím se podporuje vstřebávání otoků, zlepšuje se výživa, dochází k zvýšenému odplavování metabolitů. Podle volby hmatů se zvyšuje nebo
33
snižuje svalové napětí a tím nastává celkový uklidňující nebo povzbuzující účinek na tělesnou výkonnost. Masáž může přímo i nepřímo zvyšovat
prevenci úrazů a různých zdravotních obtíží jako jsou bolesti svalů, šlach a kloubů.
Pro sportovce v závodním období, tedy v době, kdy musí podávat
své nejlepší výkony, jsou nejvhodnější sportovní masáž pohotovostní, masáž odstraňující únavu a masáž mezi výkony. Stejné druhy masáží jsou tedy vhodné také pro hasiče, kteří během své pracovní služby, kdy zachraňují životy i majetek, musí podávat také své nejlepší výkony.
Masáž pohotovostní se provádí před samotným výkonem jako
příprava na následující zatížení. Zlepšuje prokrvení a prohřátí organismu, způsobuje celkové podráždění a povzbuzení, doplňuje rozcvičení před výkonem. Doba trvání masáže je krátká a má dráždivý nebo naopak
uklidňující charakter. U hasičského povolání však není možné předvídat, kdy dojde k zásahu a tedy k fyzickému výkonu, není tedy možné přesně určit kdy a v jakém rozsahu tuto masáž aplikovat.
K urychlení regenerace po fyzicky náročném výkonu je určena
masáž odstraňující únavu. Její účinnost se zvýší prohřátím před samotnou
masáží. Masážní hmaty jsou klidnější, pomalejší a jemnější a masáž trvá asi 30 minut. Provádí se asi půl hodiny po výkonu, při větší únavě později. Tato masáž snižuje na určitou dobu celkovou výkonnost, pro hasiče je tedy
vhodné zařadit tuto masáž až po skončení služby, kdy již nebude následovat fyzická zátěž.
Masáž mezi výkony je kombinací předešlých dvou druhů masáže.
Nejprve jde o masáž odstraňující únavu, která je zaměřená na svaly, které
byly nejvíce zatíženy a následuje masáž pohotovostní, zaměřená na svaly, které budou zatěžovány. Tuto masáž lze tedy aplikovat
v době mezi
zásahy, pokud denní řád nenařizuje činnost jinou nebo nenastane výjezd k dalšímu zásahu.
34
V současné době nejsou běžnou součástí požárních stanic služby
maséra. Možným řešením je provádění automasáže [4,13].
5.4 Pohybové prostředky regenerace hasičů Pohybové prostředky regenerace jsou formou aktivního odpočinku,
kdy se pro urychlení zotavení využívá fyzické aktivity.
V průběhu zásahové činnosti a tělesné přípravy dochází u hasičů k
zatížení až přetížení svalových skupin. Zatěžování
bez dostatečné
regenerace může vyvolat bolestivé funkční poruchy nebo dokonce
strukturální změny pohybového aparátu. Jednou z podmínek rychlého
průběhu zotavných procesů je dosáhnutí poklesu svalového napětí. Toho lze
dosáhnout
protahovacích [3].
pomocí
kompenzačních
cvičení
uvolňovacích
a
5.4.1 Uvolňovací cvičení Jejich cílem je uvolnit ztuhlé, málo pohyblivé klouby a svaly uvést do
uvolnění a mírného protažení. Pohyby se provádějí do krajních poloh
všemi směry s minimálním svalovým úsilím. Používáme především krouživé pohyby, komíhání, protřepávání, vlastní pohyby. Při cvičeních
dochází k prokrvení a prohřátí kloubních struktur, aktivizaci kloubních receptorů a regulaci svalového tonu, zmenšení tření v kloubu zmnožením
synoviální tekutiny, „odblokování“ kloubu a zvětšení rozsahu pohybu.
Pohyby provádíme pomalu a soustředíme se na klidné plynutí dechu.
35
Náročnější uvolňovací cvičení se zakládají na vědomé kontrole svalstva ve smyslu kontrakce-relaxace. Jedná se o navození relaxace svalu po jeho předchozím napětí. Další uvolňovací cvičení pak vycházejí např. z jógy [5,6].
5.4.2 Protahovací cvičení – strečink Strečink (z anglického stretch - natahovat) představuje cílené
protahování konkrétního svalu (respektive skupiny svalů) z důvodu
přípravy svalové tkáně na výkon, zvětšení kloubní pohyblivosti, z důvodu terapeutických – protahování zkráceného svalu, nebo jako prevence před zkrácením. Protahovací cvičení ovlivňuje svalové napětí , což je jednou
z podmínek rychlého průběhu zotavných procesů – dosáhnout poklesu svalového napětí.
Aby mělo protahovací cvičení náležitý fyziologický efekt, je nutná
výdrž v krajní poloze. Doba výdrže je různá podle účelu protahování, v rozmezí 10 – 90 s. Při protahování svalu dochází k odplavení produktů metabolismu, které způsobují únavu. Po protažení se do svalu „natahuje“ krev nutná pro činnost svalu především z energetického hlediska a současně se sval prohřívá.
Při protahování nikdy nepoužíváme maximální sílu, ani v případě
aktivního protahování (vlastní silou), ani v případě pasivního protahování (pomocí jiné osoby). Strečink nelze úspěšně provádět ve stavu svalové
ztuhlosti. Nejprve je nutné svaly zahřát a navodit stav fyzického uvolnění, aby nedošlo k natažení nebo natržení svalu. Dbáme také na sladění
protahování s dechem. Většinou provádíme protažení do výdechu, kdy se snižuje svalový tonus. Při protahování nesmíme cítit bolest, pouze pocit tepla, uvolnění a protažení svalu. Při svalovém zkrácení je nutno
36
protahovací cvičení provádět pravidelně, neboť po 48 hodinách se sval opět zkracuje.
Protahovací metody: Klasický strečink – pozvolné protažení svalu do polohy, v níž
cítíme mírný tah, výdrž 20-30s, povolit a relaxovat cca 3s, opětné výraznější protažení s výdrží 20-30s. Nesnažíme se o maximální rozsah za cenu překonání bolesti. Při překonání jisté hranice by došlo k reflexnímu stažení a možnému poškození svalu nebo šlachy.
Postizometrická relaxace – terapeutická metoda, která využívá
efektu ochranného útlumu. Sval, který chceme protahovat nejprve
izometricky zatížíme (působíme silou proti pevnému odporu cca 7 s). Reakcí na tuto zátěž je ochranný útlum a sval ochabne. Následuje
relaxační pauza cca 3 s, po které sval zvolna protahujeme (zvolna, aby se nevyvolal napínací reflex, cca 15 s). Sval je odtlumen a jeho protažení je důslednější, než u klasického protahování [3,6,12].
5.4.3 Doplňkový sport Také doplňkový sport je jedním z pohybových regeneračních
prostředků, který příznivě ovlivňuje nejen pohybový aparát, ale také psychiku osob. U příslušníků hasičského záchranného sboru jsou jimi
především míčové hry – nohejbal, volejbal, fotbal, tenis. Doplňkový sport hasičů v době pracovní směny by měl být provozován jen po určitou dobu a v přiměřené intenzitě. Při těchto hrách v době pracovní směny může dojít k výjezdu k zásahu, hasiči by se tedy neměli příliš fyzicky vyčerpat.
37
6. Závěr Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku hasičských
záchranných sborů. Charakterizuje fyzicky náročnou práci hasičů při
zásahu a následně řeší problematiku regenerace sil po zásahu s ohledem na
podmínky
a
možnosti
Moravskoslezského kraje.
Hasičského
záchranného
sboru
Pro obnovu sil po extrémně fyzicky a psychicky náročných
činnostech mnohdy za zvýšené teploty navrhuji: •
Instalovat v koupelnách masážní sprchy, případně trysky, které svým
mechanickým účinkem urychlí proces zotavení po návratu ze zásahu. Instruovat hasiče k nejvhodnější aplikaci, která pomůže k rychlejší
•
•
regeneraci zatíženého svalstva a odstranění únavy.
Provést instruktáž hasičů o technikách automasáže, které mohou
využívat během výkonu služby před zásahovou činností a po jejím návratu.
Kromě zvyšování fyzické zdatnosti, zařadit do denního řádu také
cvičení uvolňovací a protahovací a to pod vedením vyškoleného instruktora. Tato cvičení provádět nejen po návratu ze zásahu pro
uvolnění a protažení zatížených svalů, ale také jako součást rozcvičení •
při nástupu na směnu.
Definovat nezbytně nutnou dobu pro regenerace sil hasiče po návratu
z fyzicky náročného zásahu. Doba by obsahovala čas potřebný pro
hygienu, provedení masáže, uvolňovacích a protahovacích cvičení a dalších aktivit souvisejících s obnovou sil.
38
•
•
Upravit stávající denní řád s ohledem na výše uvedené požadavky
související s přípravou hasičů na zásah a regeneraci sil po návratu z fyzicky náročné zásahové činnosti.
S problematikou, která souvisí s přípravou na fyzickou zátěž při
vykonávání zásahu a s regenerací sil po návratu, seznamovat hasiče již v rámci nástupního odborného výcviku. Do osnov této přípravy zahrnout
rovněž
praktická
kompenzačních cvičení.
cvičení
provádění
automasáže
a
S ohledem na finanční možnosti hasičských záchranných sborů a
početní stavy jednotek navrhuji pro urychlení zotavení hasičů po zásahu
zajistit návštěvy kvalifikovaného maséra. Dále doporučuji organizované návštěvy regeneračních center v době mezisměnového volna.
Nezbytnou součástí obnovy sil jsou také další regenerační prostředky,
kterými se ve své práci nezabývám. Jsou jimi výživa a pitný režim, pedagogické, psychologické a farmakologické prostředky regenerace.
39
7. Literatura 1. 10. Pokyn generálního ředitele
Hasičského záchranného sboru
České republiky a náměstka ministra vnitra, k tělesné přípravě a zkouškám fyzické způsobilosti příslušníků HZS ČR, ve znění pozdějších předpisů.
2. BRÁDKA, S., aj. Posouzení profesionální fyzické a psychické zátěže příslušníků Sboru PO. Příbram : Ústav hygieny práce v uranovém průmyslu Příbram, 1994
3. BURSOVÁ, M. Kompenzační cvičení. 1. vyd. Praha, Grada, 2005. 196 s. ISBN 80-247-0948-1.
4. CAPKO, J. Základy fyziatrické léčby. 1. vyd. Praha, Grada, 2003. 396 s. ISBN 80-7169-341-3.
5. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha, Olympia a. s., 2005. 336 s. ISBN 80-7033-760-5.
6. HÁLKOVÁ, J. a kol. Zdravotní tělesná výchova – I.část obecná. 2. vyd. Praha, ČASPV, 2001. 120 s.
7. HAVLÍČKOVÁ, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I - obecná část. 2. vyd. Praha, Karolinum, 2004. 203 s. ISBN 80-7184-875-1.
8. CHALOUPKA,
J.
Sledování
energetického
výdeje
hasičů
-
záchranářů. Hradec Králové: Vojenská lékařská akademie J.E. Purkyně, 1999. 54s. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu.
9. JANKO, J. Organizace dne hasiče. Diplomová práce. Ostrava: VŠBTU, 2005. 54s.
10. JIRKA, Z. Regenerace a sport. 1. vyd. Praha, Olympia, 1990. 253 s. ISBN 80-7033-052-X.
11. KOLEKTIV AUTORŮ. Bojový řád jednotek požární ochrany. Praha: Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.
40
12. KRIŠTOFIČ, J. Gymnastika pro kondiční a zdravotní účely. 1. vyd. Praha, ISV. 2000. 126 s. ISBN 80-8566-54-4.
13. KVAPILÍK, J. Sportovní masáž pro každého. 3. vyd. Praha, Olympia, 1991. 147 s. ISBN 80-7033-120-8.
14. Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR:Statistická ročenka 2005.
15. Pokyn
krajského
ředitele
Hasičského
záchranného
Moravskoslezského kraje, stanovující Denní řád HZS MSK.
sboru
16. Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany ve znění pozdějších předpisů.
17. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů.
18. Zákon č. 238/2000 Sb.,o
Hasičském záchranném sboru České
republiky, ve znění pozdějších předpisů.
41
