Mendelova univerzita Brno
Martin Tůma
Zahradnická fakulta v Lednici
Středověká zahrada bakalářská práce 2010
Ústav zahradní a krajinářské architektury
vedoucí práce doc. Dr. Ing. Dana Wilhelmová
PROHL LÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem baka alářskou práci na téma: SŘEDOVĚKÁ Á ZAHRADA vypracoval samostatně a použil jen pramenů, kter ré cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce v elektronické podobě byla veřejně přístupná á v univerzitním informačním systému (UIS) Mendelovy univerzity. Podepsán Martin M Tůma v Českých Bud dějovicích dne:
Obsah
1. Úvod
1. Úvod
3
2. Zahradní umění v době středověku
4
2.1 Odkaz Byzantské říše
4
2.2 Odkaz arabského světa na území Evropy
6
2.3 Západní civilizace a křesťanství ve vztahu k zahradní tvorbě
8
2.4 Přehled hlavních událostí v době středověku
12
3. Katedrála Svatého Kříže a Svaté Eulálie v Barceloně
14
4. Katedrála Svatého Justa v Narbonne
18
5. Bazilika svatého Jana na Lateránu
22
6. Mont-Saint-Michel
26
7. Svatováclavská vinice
34
8. Zahrady převorství Orsan
40
9. Diskuze
52
10. Závěr
53
11. Souhrn / Summarry
54
12. Použitá literatura
55
13. Seznam obrazových příloh
57
13.1 Převzaná obrazová dokumentace
57
13.2 Vlastní obrazová dokumentace
57
Třebaže život v klidu a míru má mnoho znaků, Není nejmenším, zná-li kdo, oddaný umění Paestu, Zastávat práci ve službách Priápa, plodného boha. Ať již má pozemek polohu jakoukoli různou, ať je Jalový v písčitém kraji, kde neplodný kámen se válí, Či tam, kde mastné vlhko přináší těžké plody, Ať se nachází vysoko na strmých kopcích či se Prostírá příhodně v široké nivě či údolním svahu: Žádný nebrání v růstu rostlinám, jež jsou mu vlastní, Pokud si péče tvá, zmožena těžkým a chorobným spánkem Nezvyká v hloupé smělosti pohrdat bohatstvím plodů, Které zahradník sklízí, nezhrdá na čerstvém vzduchu Nechat hnědnout potvrdlé ruce a plnými koši Není jí zatěžko roznášet mrvu na prašnou půdu. Tyto znalosti nečerpám pouze z mínění lidu Ani jen z důkladné četby v knihách ze starých časů, Nýbrž prací a zájmem, den po dnu ve volných chvílích, Získal jsem vlastní zkušenost, bezpečné poznání věcí.1 Už od nepaměti lidstvo hledá způsob, jak si vytvořit vlastní kus přírody. Prostor, kde by člověk mohl po namáhavém dni spočinout a uklidnit mysl. Středověký text na začátku naznačuje, že vytvoření takového místa je činnost nanejvýš bohulibá a povznášející, ale zároveň velmi pracná a obtížná. Pro středověkého člověka je příznačné, že se svou činností v zahradě snaží namáhavou prací vytvořit zahradu, která kromě užitku přináší i duchovní povznesení.
1
2
STRABO, Walahfrid. De cultura hortorum : O zahradnictví. Uherský Brod : Ing. Pavel Šimek - Florart, 2005, s. 19
3
2. Zahradní umění v době středověku
který se sestával, stejně jako vily římských císařů, z rozmanitého komplexu kostelů, obytných budov,
Doba, která je obecně označována jako středověk, představuje v době posledních dvou
peristylů, lázní, teras a zahrad. Palác, který nebyl doposud dostatečně odhalen ani archeologicky, ani
tisíciletích nepřehlédnutelnou dějinnou epochu. Nelze jednoznačně říci, kdy přesně začíná a končí.
prostřednictvím popisů současníků, existoval přes 800 let. Byl mnohokrát přestavován a rozšiřován
Každopádně jde o období trvající přibližně tisíc let, což je poměrně dlouhá doba. Obecně se jako
a táhnul se od velkého hypodromu přes několik teras směrem k moři. Není známo, kolik zahrad
počátek středověku uvádí rok 476, kdy byl svržen poslední římský císař (resp. západořímský císař)
zdobilo palác v pozdní antické době (resp. na úsvitu středověku) ani to, jak přesně vypadaly. Co je
Romulus Augustulus. Nicméně tomuto aktu předchází jisté změny ve společnosti antického Říma.
jisté, že k paláci patřily okrasné, zeleninové a ovocné zahrady, rybníky s rybami a zahrady s vinnou
Velmoci, jež ve své době ovládala podstatnou část evropského kontinentu. Krom změn politických
révou. 2
to byl především masivní nástup křesťanské víry. Tato víra zažívá největší rozmach za císaře Konstantina I.,
Je nutné dodat, že místo, kde se tehdejší císařský palác nacházel, je situováno v dnešní
který v roce 313 vydává tzv. Edikt milánský. Tímto aktem povoluje svobodně vyznávat křesťanskou
istanbulské čtvrti Eminönü. V místech, kde se rozkládal, dnes nalezneme např. Modrou
víru. Získává tím politickou podporu u křesťanů. Dalším Konstantinovým počinem bylo založení
mešitu. S tou sousedí podlouhlé oválné náměstí, připomínající existenci hipodromu, v jehož středu je
města Konstantinopole (dnešní Istanbul) v roce 330. Ta se následně fakticky stává hlavním městem
vztyčen kamenný obelisk. Ten zde byl při archeologických pracích objeven a znovu vztyčen. Z dalších
římského státu.
významných památek je asi nejvýraznější chrám Boží moudrosti (Aya Sofia) a podzemní rezervoár
V druhé polovině 4. století přichází další neopomenutelný vliv působící na tehdejší římské
tzv. Potopený palác (Yerebatan saray). Ten byl schopen pojmout až 80000 m3 vody a to pro potřeby
uspořádání. Tím jsou stále častější vpády germánských kmenů. Ti tlačeni Huny, hledají nová území
právě chrámu Boží moudrosti. Obě stavby byly založeny za vlády císaře Justiniána v první polovině
k osídlení. V roce 395 umírá císař Theodosius a Římská říše je rozdělena na severní a západní část.
6. století a jsou dokladem architektonické vyspělosti tehdejší doby.
Východní část je na rozdíl od západní politicky i ekonomicky stabilnější. Západní však díky silné
V době kulturního rozkvětu v 10. – 12. století existovaly podle letopisných zpráv nádherné
státní byrokracii upadá. V politické sféře se taky ve větší míře prosazují lidé z germánských kmenů.
okrasné zahrady. Ty byly součástí císařské rezidence a chrámů. Při paláci, který připomínal dispozici
Vše vrcholí již zmiňovaným rokem 476, kdy se k moci dostává germánský příslušník Odoaker.
Hadriánovy vily v Tivoli, sloužila zahrada Anadendradion jako reprezentační prostor pro dvorní
Ten už zcela vědomě nepokračuje v tradici antického Říma. Západořímská mocnost se tedy
slavnosti. Byla pravidelná, s bohatstvím vegetace, s tekoucí vodou a lázněmi. Hipodrom tvořil
rozpadá a nástupnické státy přebírají vliv v politickém dění na evropském kontinentě. V druhé
nezbytnou součást dispozice. Chrámová zahrada Mesokepion (z poloviny 9. století) slučovala typ
polovině 6. století se pak v Panonské nížině usazují Slované. Na začátku středověku tu tedy je základ
„rajské“ zahrady s portikem a s hřištěm pro perské jízdní hry.3
pro uspořádání států přibližně, tak jak je známe dnes. Na východě Byzantská říše, směrem na
Oba zdroje se shodují v rozlehlosti paláce i v přítomnosti zahrad. Můžeme se domnívat, že
západ slovanské a germánské státy. V 8. století se navíc přidávají arabové, kteří dobývají území na
komplex byl opravdu ovlivněn antickou architekturou Hadriánovy vily. Zmínka o terasách a kráse
Pyrenejském poloostrově.
zahrad přivádí i na myšlenku, že zde mohl být i patrný vliv perský. Tomu nahrává i fakt, že se zde
Máme zde tedy tři hlavní kulturní vlivy, jejichž odkaz je patrný i v dnešní době. Je to kultura západoevropského a východoevropského křesťanského světa a arabského světa.
tyto dvě kultury (perská i římská, případně řecká) setkávají a mísí. Bohužel více důkazů o rozložení jednotlivých staveb a zahrad asi dnes těžko získáme, protože podstatná část území je dnes zastavěná obytnými budovami a není tu tedy možné provádět archeologické průzkumy.
2.1 Odkaz Byzantské říše Konstantinopolis, jakožto hlavní město Byzantské říše, je situováno při Bosporské úžině. Ta celkem 2
přesně označuje hranici mezi Evropou a Asií. Zde tedy nechal císař Konstantin postavit nádherný palác, 4
3
KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Brno : Computer Press, 2004, s.32. DOKOUPIL, Zdeněk. Zahrada a park v historickém vývoji. 1. vyd. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 1957, s. 23
5
školy, obytné domy a také tržnice. Mimo to každý sultán, který zde sídlil, si nechal postavit vlastní palác. Součástí byl uzavřený dvůr, který byl dlážděn mramorem a byly zde i nádoby s citroníky a pomerančovníky. Ve vrcholném období se objevují i honosné terasovité zahrady. Z paláců se do dnešní doby dochoval jen zlomek staveb. Ty nejhonosnější stavby dnes nalezneme v severní části komplexu, jako tzv. Paláce Nasridů (palác Mexuar, palác Comares, Lví palác, lázně a zahrady). V první polovině 14. století je za vlády Ismaila I. vystavěn letní palác Generalife. Ten není přímo součástí Alhambry, protože je vystavěn přes údolí na svazích protějšího kopce. Jde o menší palác, který je však obklopen Aya Sofia (vlevo) jakožto příklad byzantské archytektury. Minarety pocházejí až z doby po roce 1453, kdy byl Konstantinopol dobyt Turky. Yerebatan saray (vpravo) je důkazem důmyslného vodního systému. V rezervoáru byla zadržována voda, sloužící jako zdroj pitné vody a také pro závlahu zahrad v okolí Aya Sofia.
terasovitými okrasnými zahradami. Důležitým prvkem v zahradách paláců Alhambry a Generalife je voda. Nacházíme ji v podobě bazénů, stružek a střiků na většině dvorů a v zahradách. Například pro Dvůr myrty a Lví dvůr je voda nosným kompozičním prvkem.
2.2 Odkaz arabského světa na území Evropy Arabský vliv na území Evropy je jistě neopominutelnou součástí dějin středověku. Arabové začínají v 7. století rozšiřovat svoje území na blízkém Východě. Po severoafrickém pobřeží
Přestože arabové obývali značnou část Španělska a přinesli s sebou velmi výraznou formu architektonického umění, zůstal jejich vliv omezen pouze na území Pyrenejského poloostrova. Velmi výrazné omezení tohoto vlivu přichází v roce 1492, kdy je v rámci reconquisty dobyta Granada.
Středozemního moře se postupně dostávají až na Pyrenejský poloostrov, který na začátku 8. století dobývají. S tím, jak dobývají nová území, přejímají i kulturu porobených národů. Vzniká tak osobitá kultura, tvořící spojovací článek mezi myšlením antiky a pozdního středověku. V temných dobách středověku uchovávají vědění a učení antické v podobě překladů řeckých děl do arabštiny. Kromě toho vynikají arabští učenci v medicíně a jiných vědách. Pro své vzdělání byli žádáni na dvorech křesťanských panovníků. Arabové dobývají území na Pyrenejském poloostrově v roce 711. Začíná tak epocha trvající více než 700 let. Jde o období, kdy zde vznikají menší království, emiráty a kalifáty, které jsou zpočátku podřízeny Kalifovi Damašskému, ale postupně se od vzdálené vlády oprošťují. Pro zahradní umění jsou podstatná města Córdoba a Granada. V oblasti kolem Córdoby jsou kolem roku 1000 datované vily se zahradami, které snad byly částečně zrekonstruovány z fragmentů římských domů. Více
Paláce a zahrady Alhambry a Generalife jsou dílem, které ve své době nemělo obdoby. Jednotlivé části, ač jsou rozdílné, mají jeden spojující prvek. Tím je voda, přítomná ve formě bazénů, stružek a střiků.
zajímavá je Granada v první polovině 13. století. Tou dobou jde už o samostatné království, jehož panovníkem se v roce 1238 stává Muhamad I. Al-Ahmar. K moci se tak dostává dynastie Nasridů a s ní přichází kulturní i mocenský vzestup Granady. Právě tento panovník přichází s ideou postavit nový královský palác právě na hornatém výběžku, kde se dnes rozkládá Alhambra. Ta se v průběhu dvou století stala velkým palácovým městem, obehnaným masivními hradbami. Uvnitř hradeb byly stavby vojenského, civilního a religiózního charakteru, tedy vojenská pevnost, mešity, hřbitovy, paláce, 6
7
2.3 Západní civilizace a křesťanství ve vztahu k zahradní tvorbě Zásadní rozdíl mezi dobou antiky a středověkem je v nahlížení na lidský život. V antice je středem pozornosti člověk a jeho ideál vyrovnané fyzické a duchovní stránky tzv. kalokagathie.
pěstování hlavně léčivých bylin. Jak to dokladuje Strabo a v pozdější době například abatyše kláštera v Ruppertsbergu Hildegarda von Bingen (1098 – 1179). Léčitelské zásady shrnuté v jejích dvou knihách jsou platné i v dnešní době.
S příchodem křesťanské víry a potažmo i středověku, se tento přístup zásadně mění. Člověk se obrací
Kromě zahrad při klášterech ve středověku pravděpodobně existovaly i zahrady okrasné, tedy
k Bohu ve víře, že po ctném a bohabojném životě bude spasen a vstoupí na nebesa. S tím nastupuje
takové, které nesloužily k užitku. Nemáme sice k dispozici konkrétní podobu a příklady, ale jistou
i nový způsob života. Obyčejný středověký člověk žije život naplněný prací a motlitbami. Vcelku nemá
představu si můžeme udělat z literárních a uměleckých děl, vzniklých v době vrcholného a pozdního
potřebu a leckdy ani možnosti vzdělávat se na vyšší úrovni. Vzdělání je výsadou dvorskou a církevní.
středověku. Prvním významným dílem je Historia Naturalis, které sepsal dominikánský mnich Albertus
Právě kvůli tomuto přístupu jsou nositeli vzdělanosti právě církevní řády. Prvním a dlouhou dobu
Magnus (1207 - 1280). Toto dílo obsahuje traktát De vegetabilibus informující o bohatství forem
nejrozšířenějším je Řád svatého Benedikta, vznikající už v 6. století. Ten se ve své době stává nositelem
okrasné zahrady. Magnus zde detailně popisuje, jak založit a osázet zahradu jen pro potěchu smyslů.
kulturní vzdělanosti. Díky tomu se do dnešní doby dochovaly zmínky o tom, jak mohly zahrady ve
Na přelomu 13. a 14. století na něj navazuje Ital Pier de’ Crescenzi se svou zemědělskou encyklopedií
středověku vypadat.
Ruralia commoda. V osmé knize této encyklopedie popisuje jak založit zahradu. Crescenzi vcelku
Velmi ranou zmínkou je spis Vitae patrum Gregora z Tours z druhé poloviny 6. století, který
přebírá koncept Magnův a to jak pro malou, tak i středně velikou formu zahrady. Takové zahrady by
zmiňuje zelinářskou a ovocnou zahradu. Dalším cenné informace přináší výnos Karla Velikého
měly být zakládány na čtvercovém či obdélníkovém pozemku, obehnaném hustým živým plotem.
Capitulare de villis vel curtis imperii z počátku 9. století. Ten sice nedokládá konkrétní podobu
To proto, aby bylo umožněno proudění větru, ale zabráněno vstupu nežádoucí zvěře. Uvnitř takové
zahrady, zato je z něj patrné uspořádání venkovských statků podle antického vzoru villa rustica. Také
zahrady by měl být zřízen ovocný sad a tráva by se měla kosit dvakrát do roka, aby zůstala pěkná.4
je v tomto výnosu výčet 73 rostlin zdomácnělých v Evropě pěstovaných výhradně jako užitkové.
Bohatě popisuje i největší formu (koncept) zahrady a to libosad pro šlechtu. Ten je obklopen vysokou
Konkrétnější představu o typech zahrad a jejich uspořádání přináší plán kláštera St. Gallen. Jde
zdí, scenérii oživují obora se zvěří a ptačí voliéry, rybníky s rybami a zahradní domky. Cesty zastíněné
o ideální rozvržení kláštera a užitkových budov včetně zahrad. Plán byl vytvořen kolem roku 820
loubím vytvářejí v terénu rovné osy. Je důležité si uvědomit fakt, že takovéto zahrady většinou nemohly
pravděpodobně knihovníkem Reginbertem v klášteře na ostrově Reichenau a věnován byl opatovi
být zakládány uvnitř městských hradeb. To vychází z dispozice středověkého města obehnaného
benediktinského kláštera Gozbertovi ze St. Gallen. V nákresu můžeme rozlišit čtyři typy zahrad:
hradbami, kde je relativně málo volného prostoru. Měšťané tak mají možnost zakládat zahrady před
rajský dvůr v ambitu kláštera - claustrum; ovocný sad kombinovaný se hřbitovem – pomarius;
hradbami. Většinou jde o menší prostor, osazený ovocnými stromy, s přítomnými záhony zeleniny,
zelinářská zahrada – hortus či vegetabilius; lékárníkova bylinková zahrada – herbarius. Všechny typy
léčivých bylin a také okrasných květin. Výjimku tvořily nově zakládané městské části velkých měst.
jsou geometricky uspořádané, což může symbolizovat obraz božského řádu v nebezpečném světě.
Například na Novém městě pražském se od 14. století objevují lékárenské zahrady a na volných
Ve stejném období (kolem roku 830) působí v Reichenau Walahfrid Strabo, který se po roce 837
prostranstvích též vinice.5
stal dokonce tamním opatem. Ten sepsal básnickou sbírku De cultura hrotorum (O zahradnictví), ve
To, jak vypadá zahrada mimo město, popisuje Crescenzi a současně i literární díla dvorské
které básněmi opěvuje 23 bylin jak užitkových, tak okrasných. Používá přitom vysokého básnického
lyriky, která byla nedílnou součástí rytířského života ve středověku. Nejznámější je Roman de la Rose.
stylu. Mimo to je z textu znát autorovo nadšení pro jednotlivé rostliny a také jejich dobrá znalost.
V polovině 13. století jej sepsal Guillaume de Loris. Příběh vypráví o snu mladíka, který vstoupí
Z toho, co se dochovalo z architektonických památek a také z dochovaných středověkých textů je patrné, že nedílnou součástí kláštera je rajský dvůr, kde se mniši setkávali a kde mohli v klidu meditovat. Další důležitou součástí pak zřejmě byly právě bylinkové zahrady, zakládané za účelem 8
4
ŠIMEK, Jakub. Zahradní umění Piera De´Crescenzi : Osmá kniha zemědělské encyklopedie Ruralia comoda z let 1304 - 1309. Uherský Brod : Ing. Pavel Šimek - Florart, 2007, s. 79. 5 HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Vydání první. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009, s. 177.
9
do zahrady obehnané vysokou zdí. Zde nachází alegorické postavy symbolizující například zahálku.
Ideální plán kláštera St. Gallen zobrazuje rozvržení užitkových a obytných budov. Dále dokládá čtyři typy zahradních dispozic.
Důležité je, že popisuje také skvostnou zahradu, v níž rostou ovocné stromy, zpívají ptáci a také zde roste růže. Ta je vlastně ústředním symbolem celého románu a symbolizuje básníkovu životní
herbarius
lásku. Růže jako symbol je ve středověku užívána také v malířském umění, mnohdy ve spojitosti s vyobrazením Panny Marie. Ta je většinou sedící v uzavřené zahradě na vyvýšeném travnatém sedátku. Oplocení takové zahrady je většinou z pnoucích růží. Je zde určitá ambivalence, kdy zahrada slouží jako místo pro zahálku a také jako místo neposkvrněného lidského života. Velmi důležité je, že je zahrada uzavřená, čili jde o tzv. Hortus conlusus. Ten je typický pro celou dobu středověku.
claustrum
Ukazuje na smýšlení člověka, který má potřebu vytvářet si vlastní mikrosvět. Takový malý klidný prostor uprostřed velkého nebezpečného světa.
pomarius
V obrazovém umění také nacházíme rostliny, které byly středověkému člověku známy. Velmi dobře vyvedené ukázky pocházejí z doby pozdního středověku. Jedná se zejména o různé tapiserie,
vegetabilius
obrazy, ale také iluminované manuskripty. Cenným dokladem je francouzský manuskript Les Grandes Heures d’Anne de Bretagne, který detailně vyobrazuje kolem dvou set bylin, keřů a stromů užitkových a okrasných. Toto dílo vzniklo v roce 1481 v ateliéru Bourdichon. Tak jak není zřetelná hranice začátku středověku, tak stejně neohraničitelný je jeho konec. Klasicky se uvádí rok 1492, jakožto začátek nové éry novověku, kdy byl objeven americký kontinent. Nicméně v tomto roce je také dobyta Granada, jakožto poslední arabské město ve Španělsku. Ještě
Dáma s jednorožcem. Tapisérie z druhé poloviny 15. století je série sedmi alegorických vyobrazení, z nichž šest zobrazuje lidské smysly. Tato je pak jejich vyvrcholením. Dáma stojí před stanem na květinovém palouku a vkládá dary do truhlice. Musée National du Moyen Age, Paříž
dříve však byla na východě Evropy dobyta Konstantinopol a to v roce 1453. Důležitým mezníkem je i vynález knihtisku Johanem Gutenbergem roku 1456. Neméně podstatným je rok 1517, kdy vystupuje Martin Luther a začíná tak církevní reformaci. Pro zahradní umění je důležitý přechod od konceptu zahrady uzavřené k zahradě otevřené. V počátcích se tak děje v Itálii. Již od 14. století je zde tendence oživit antické ideály. V druhé polovině 15. století pak Ital Leon Battista Alberti sepisuje De re aedificatoria libri X (Deset knih o architektuře), v nichž pokládá základy pro renesanční zahradu. Tapisérie Couples d’ hommes et femes savages dans du Jardin z roku 1440 zobrazuje muže a ženy v zahradě. Rozeznáváme zde ovocné stromy a květiny. Uprostřed je umístěna fontána s prýštící vodou. Musée National du Moyen Age, Paříž
10
11
2.4 Přehled hlavních událostí v době středověku raný středověk
pozdní středověk
vrcholný středověk 7. stol.
8. stol.
5. stol.
6. stol.
476
568
711
pád Západořímské říše
příchod Slovanů do Panonské nížiny / konec stěhování národů
dobytí Španělska Umajjovci, vznik chalífátů na Pyrenejském poloostrově
9. stol.
580
612 -613
800
spis Gregora z Tours zmiňuje klášterní zelinářskou a ovocnou zahradu
vznik kláštera St. Gallen
Karel Veliký korunován císařem / v témže roce vydává výnos “Capitulare de villis et curtis imperii” uspořádáni statků podle antické villa rustica; nezmiňuje okrasné zahrady
10. stol.
11. stol.
12. stol.
13. stol.
14. stol.
15. stol.
10096 - 1291
1204
1348
1400
ceelkem sedm velkých křížových výprav na blízký výýchod a do středomoří
při čtvrté Karel IV. zakládá křížové výpravě v Praze univerzitu dobyta Byzanc
počátek vlády Medicejských ve Florencii
10031
1445-6
počátek reeconquisty - krvavého zn novudobývání území na Ib berském poloostrově
vynález knihtisku Johannem Gutenbergem
10054 záásadní církevní scchizma - rozdělení křesťanské církve na záápadní a východní věětev
1453 Albertus Magnus ve své Historii naturalis v traktátu De vegetabilibus popisuje, jak by měla vypadat zahrada pro potěchu smyslů
1304-1309
dobytí Konstantinopole Piere De`Crescenzi Turky sepisuje Ruralia Commoda 1492 zemědělskou dobytí Granady encyklopedii vyhnání Maurů a Židů ze Španělska; Kryštof Kolumbus objevuje nový kontinent, později nazvaný Amerika
cca 820 architektura byzantského a románského slohu
v klášteře Reichenau vzniká ideální plán rozvržení kláštera St. Gallen
architektura gotického slohu
architektura vrcholně až pozdněgotického slohu, v Itálii počátek renesance
cca 840 Walahfrid Strabo sepisuje “De Cultura Hortorum” (O zaradnictví) 12
13
3. Katedrála Svatého Kříže a Svaté Eulálie v Barceloně / Catedral de la Santa Cruz y Santa Eulalia /
zemřela mučednickou smrtí a to ve věku pouhých třinácti let. Proto tedy třináct bílých husí, které symbolizují roky jejího panenského života.
Španělská katedrála svatého Kříže a svaté Eulálie v Barceloně byla v rámci mapování
Větší část zahrady tvoří čtvercová plocha, kterou prochází tři rovnoběžné osy a to ve
středověkých zahrad pro tuto práci navštívena jako první. Jde o stavbu, která se nachází v samém
směru severozápad - jihovýchod. Okrajové osy jsou tvořené Cocos nucifera a Mespilus germanica,
centru hlavního města Katalánie, za nějž je Barcelona tradičně považována, a to ve čtvrti Barri
kdy prvně jmenované jsou situovány po jedné v každém rohu zahrady a druhé po dvou mezi
Gótic. Tato katedrála vznikla na základech raně křesťanského kostela ze 4. století, který byl
nimi. Prvně jmenované palmy svým výrazně vertikálním habitem korespondují s architekturou
zničen Maury na konci 10. století. Následně v polovině století jedenáctého bylo započato s výstavbou
gotických nosných sloupů ambitu. Stromy mezi nimi pak tvoří objem kompozice a kromě
katedrály v románském slohu, který byl ve století třináctém nahrazen slohem gotickým. Tento byl
toho do ní vnášejí zajímavou texturu. Střední osa je tvořena palmami z rodu Arecaceae, které
zachován v průběhu staletí až do dokončení stavby roku 1890. Ke katedrále na jihozápadní straně
svým vzrůstem sahají jen do poloviny rostlin po jejich bocích. Prostor, ve kterém jsou rostliny
přiléhá klášter ze 14. století, jehož zdi obklopují rajský dvůr. Ten skýtá pro návštěvníka skutečnou
vysázené, je na zemi ohraničen kamennou obrubou. Navíc jsou kolem kmenů nasázené květiny
oázu klidu a chladného vzduchu, což je v tomto teplém španělském městě skutečným požehnáním.
rodu Hemerocallis, které tak do spodní partie vnáší objem a zelenou barvu.
Jak byl v historii dvůr rozvržen literatura neuvádí a tak je potřeba se spokojit s popisem toho, jak to zde vypadá v dnešní době. Zahrada je založena na obdélníkovém půdorysu a jako taková je obklopena ambitem
Celkově prostor díky výrazným vertikálním liniím působí velmi vzdušně. Tento dojem je navíc podpořen korunami stromů a palem, které jsou relativně vysoko, takže je celý prostor dvora dobře čitelný.
kláštera. Plocha samotná je rozdělena na dva celky. Menší tvoří při jihovýchodní stěně obdélník,
půdorys katedrály s přilehlým klášterem
ve kterém nalezneme bazén pro bílé husy, které zde žijí. Doplňuje jej zaklenutý prostor s kašnou
S
a fontánou sv. Jiří. Tato je dvouúrovňová, kdy vyšší úroveň (nádoba) je posazena na pilíři. Na jejich stěnách jsou vytvořeny reliéfy lvích hlav, z jejichž tlam stéká voda do spodní nádoby. Úplně nahoře je posazen kámen, na jehož vrcholku spočívá malá kovová socha svatého Jiří. Jde
30m
0
katedrála
hlavní vchod
o tradiční výjev poražení draka. Vše doplňuje drobný vodní střik. Voda, která z kamene stéká, tvoří příhodné mikroklima a tak je celý kámen porostlý mechem. Jde o detail celého prostoru, který má navíc i symbolickou rovinu, protože svatý Jiří je patronem města Barcelony. S kašnou sousedí nízký čtvercový bazén, který je naplněn vodou. V té jsou chovány zlaté rybky a trvale zde sídlí bílé husy. Těch by mělo být údajně třináct a jsou zde již od nepaměti. Nikdo není schopen vysvětlit, proč se usadili právě zde. Z čistě pragmatického hlediska by se mohlo říci, že tu mají prostě příhodné podmínky pro život, nicméně i k těmto husám se váže legenda. Týká se právě svaté Eulálie. Podle katolické legendy šlo o mladou pannu, jež byla za doby římské nadvlády umučena dosti krutým způsobem. Nejprve byla proti své vůli nahá vystavena na náměstí a právě
postranní vchod
kašna se sv. Jiřím
tehdy byla její nahota zakryta zázračným sněžením. Poté byla spoutána a zavřena do sudu, do kterého byly následně zabodány nože a dýky. Sud byl pak kutálen ulicemi Barcelony. Eulálie tak 14
rajský dvůr
ambit kláštera
bazén pro husy 15
Výrazně dominantní vertikály kmenů v zahradě souzní s architekturou ambitu. Vysoko rostoucí koruny pak poskytují stín celému dvoru.
Fontána svatého Jiří a bazén pro bílé husy jsou dominantními prvky této zahrady.
16
17
4. Katedrála Svatého Justa v Narbonne
půdorys kláštera s rajským dvorem
/ Cathédrale St-Just-et-St-Pasteur, Narbonne / Narbonne je jihofrancouzské pobřežní město a vzhledem ke své poloze má docela dlouhou
vstup z katedrály
historii. Katedrála, která se zde nachází, je krásnou ukázkou gotické architektury. Dnes je situována v samém srdci města, ačkoli v době svého založení bylo toto místo okrajem. To je patrné z toho, že součástí je i část původních městských hradeb. Místo samo však má trochu delší historii. Již ve čtvrtém století zde stávala bazilika, která byla v devátém století nahrazena větším kostelem. Nakonec z rozhodnutí tehdejšího narbonnského arcibiskupa a zároveň papeže Klementa IV., zde bylo roku 1272 započato se stavbou honosné katedrály. Ta měla být odrazem velikosti tehdejšího francouzského království. Nicméně stavba nebyla nikdy úplně dokončena a to právě kvůli hradbám, které by bylo potřeba částečně strhnout, aby zde bylo místo pro výstavbu. To se však nestalo kvůli obavám o bezpečnost města. S
Ke katedrále přiléhá klášter s rajským dvorem. Jde o stavbu založenou roku 1347, nicméně její budování bylo záhy přerušeno a k pokračování došlo až roku 1417. Stejně tak jako katedrála, tak
0
5m
i klášter je nedostavěný, což je patrné při pohledu na chybějící (nedokončené) balustrády na dvou stranách klášterních arkád. Křížová chodba, tvořící hlavní komunikační cestu mezi katedrálou a biskupským palácem, má pět oblouků po každé straně. Ty poskytují průhled do rajské zahrady čtvercového půdorysu. Uspořádání dvora je tradiční, kdy je čtvercová plocha rozdělena do kříže na čtyři stejně velké plochy. Ty jsou v tomto případě tvořeny trávníkem, ohraničeným nízkým buxusovým plůtkem. Vnější obvod tvoří kovové zábradlí, které je přibližně v polovině výšky buxusu. To zde ohraničuje
vstup od biskupského paláce rajský dvůr křížová chodba
prostor, do kterého se nesmí vstoupit. Tento detail je nepochybně produktem současné doby. Celé kompozici vévodí asi pět metrů vysoká Yucca, zasazená uprostřed pomyslného kříže. To není pro rajský dvůr až tak typické, protože většinou zde bývá umístěna kašna nebo studna. Nicméně strom, stejně jako vodní pramen, může symbolizovat život. Kolem juky jsou jako podrost použité letničky, které dodávají místu barevné zpestření.
18
19
Architektonické tvarosloví dává tušit, že kostel s klášterem je součástí hradeb. Z toho vyplývá jistá strohost stavby. Zdobné prvky tu víceméně představují akorát chrliče. Zajímavým prvkem zahrady je Yucca a její rozeklaný habitus.
20
21
5. Bazilika svatého Jana na Lateránu /Arcibasilica Papale di San Giovanni in Laterano /
reliéfy stromů a palem. Tento prvek pravděpodobně pochází ještě z karolinské doby, protože stupeň jeho ztvárnění je mnohem jednodušší než ozdobné prvky v portiku z doby založení kláštera.
Jinak také Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty. Jde o baziliku situovanou při starých městských hradbách v jihovýchodní části římského centra. Tato stojí na místě, kde stála původní bazilika, založená Konstantinem Velikým na
půdorys baziliky a kláštera se zahradou
přelomu 3. a 4. století. Je jednou ze čtyř římských patriarchálních bazilik a je zde umístěn stolec
S
římského arcibiskupa. Tím je však papež, čímž se tato bazilika v hierarchii křesťanských staveb dostává na nejvyšší místo. Na tuto skutečnost upozorňuje i nápis nad vchodem do atria, který
0
Lateránské baptisterium
20m
v překladu znamená: Matka a hlava všech kostelů města a světa. nádvoří Lateránského paláce
K bazilice je přičleněn Klášter Vassalletto, který byl vystavěn na základech opuštěného kláštera z karolinského období a to kamenickým mistrem Vassallettem v době působení papeže Inocence III., tj. na přelomu 12. a 13. století. Klášterní zahrada je obklopena quadriportikem, jehož každá strana je rozdělana na sedm částí. Ty jsou dále rozděleny na pět oblouků, podepřených mramorovými sloupky. Ty jsou dobovou ukázkou kamenické práce. Jsou ztvárněny buď jednoduchým čistým způsobem, nebo jsou točené do dvojité spirály. Překlady nad oblouky jsou pak zdobeny mramorovou mozaikou. Mramor je v Itálii velmi běžný materiál a jeho použití bylo v této zemi dovedeno k dokonalosti již v desátém století, například v Benátkách. Zahrada samotná má jednoduchý půdorys. Základní čtvercová plocha je rozdělena na dvě
portikus
obdélníková pole s vyseknutým půlkruhem uprostřed. Zde je pak umístěn kamenný kruhový stupeň, na němž je vztyčen kamenný válec. Osa, která je tvořena dlážděným chodníkem, rozděluje zahradu na dvě rovnocenné části a je rovnoběžná s hlavní lodí baziliky. Do zahrady lze vstoupit pouze z jediného
zahrada
hlavní loď baziliky
místa a to brankou, které vévodí dvě mramorové sochy lva a sfingy. Mezi nimi je kovaná branka, takže návštěvník se přímo do zahrady nedostane. V severozápadním rohu zahrady roste palma čeledi Arecaceae, jejíž listy vnášejí do prostoru tvrdou texturu. Jistou protiváhou je Olea europaea, která roste v jihozápadním koutu. Ta, díky svým listům, vnáší do prostoru měkkou textutru. Dále je zde vysazeno několik exemplářů Buxus sempervirens, dotvářející kompozici. Relativně oblé tvary hmot keřů a stromů nepřitahují tolik pozornosti. Tím je umožněno vyniknutí kamenného sloupu uprostřed dvora. Ten je snad kružbou studny nebo snad křtitelnicí, či kazatelnou. Pravý význam se nepodařilo zjistit. Je však zajímavým kamenickým dílem. Na jeho obvodu jsou reliéfy křížů, které jsou odděleny 22
23
Nahoře pohledy do zahrady Dole - socha lva střežící vchod do zahrady; kamenný sloup uprostřed zahrady; ukázka použití mramoru na stěěnách ambitu a sloupcích arkád.
24
25
6. Mont-Saint-Michel / Abbaye du Mont-Saint-Michel / Mluvit o Mont-Saint-Michel jako o místě, kde také můžeme najít klášterní či středověkou zahradu, by bylo velmi strohé podávání faktických informací. O tomto místě je potřeba pojednat
Z toho se do dnešních dní dochovala pouze malá modlitebna. Zbytek byl později přestaven. V roce 996 Richard I., vévoda Normanský, svěřuje toto místo do rukou Benediktinského řádu. Ten je v té době největším představitelem soudobé architektury napříč Evropu. Úkol Benediktinů je tedy zbudovat na hoře jedinečný klášter za pomoci jejich skvělých architektů. V desátém století vzniká románský kostel, který je dokončen v gotickém slohu ve 12. století.
trochu šířeji. Mont-Saint-Michel je malé pobřežní francouzské město, ležící na rozhraní Bretaně a Normandie.
Následuje stavba kláštera na stejné výškové úrovni jako kostel. Když si uvědomíme, že toto celé je
Je specifické svým umístěním v relativně rovné krajině, která pozvolna přachází v pobřeží a následně
vystavěno na skále asi 77 metrů vysoko nad mořskou hladinou, je zřejmé, že pod klášterem jsou další
mořskou hladinu. Skála, na které je město vystavěno, působí jako zjevení. Už z dálky, když se k ní
prostory, a to pět pater různých místností. Ta nejvýše položená, respektive ta, na které je vystavěn
člověk blíží, vyvolává dojem místa, které přetrvá navěky. Je velmi výraznou vertikální osou v krajině
klášter se zahradou, je skriptorium.pozn. 1 Pravděpodobně na něm už ve středověku zahrada byla,
a přeneseme-li tuto skutečnost do duchovní roviny, jde o jakési spirituální spojení obyčejného
ale musela být odstraněna z technických důvodů, protože do spodních pater zatékala voda. V roce
pozemského života s tím nadpozemským, kosmickým. To, proč se lidé rozhodli budovat svá přístřeší
1623 byla klášterní zahrada znovu zbudována a osázena buxusem a květinami, ale už roku 1676 byla
a modlitebny zde na pusté skále, vychází tedy částečně z duchovní stránky věci, ale také z přírodních
opět odstraněna. Důvodem byla opět nedokonalá technika zatěsnění, která nevydržela dlouho
podmínek. Skála je totiž po část dne, kdy je příliv, obklopena vodou a jediná přístupová cesta, která
a způsobovala protékání vody do skriptoria. Současná zahrada byla znovu vytvořena roku 1965 a to
sem vede, je tak zatopená. Celá scenérie je navíc velmi silná při východu slunce, kdy zde bývá
otcem Brunem de Senneville za použití moderních metod izolace podkladu.6
mlha a jen vrchol skály s klášterem z ní vystupuje. Vše pak působí jako sen či zjevení. A tak je docela
Zahrada je obdélníkového půdorysu, jehož podélná osa je orientována ve směru východ-
možné, že zde mniši viděli zjevení právě archanděla Michaela, který zde podle legendy sestoupil
západ a navazuje na osu sousedící budovy refektáře. Plocha je obklopena dvojitou arkádou, podpírající
z nebes a označil tuto skálu jako místo, kde mají založit klášter.
střechu. Její sloupky nejsou postaveny v zákrytu, ale „obkročmo“, což do prostoru vnáší zajímavý
První křesťanská kaple (nebo spíše svatyně) zde byla vystavena asi roku 708, jak uvádí první
rytmus. Kompozice zahrady je vcelku jednoduchá. Obvod tvoří tvarovaný plůtek z Buxus sempervirens.
psané historicko-liturgické texty z 11. století. V těch se můžeme dočíst, že zjevivší se archanděl
Ten zároveň vymezuje vnější obvod květinového záhonu, který je osázen bylinami a nízkými keříky.
shlédl na místo vymezené kruhem a dvěma velkými kameny, jež měly být odstraněny, a označil toto
Z nich vynikají rody Hosta, Iris, Senecio, Rosmarinus a Lavandula. Tento půl metru široký záhon
jako prostor pro budoucí svatyni. Když odmyslíme archanděla jakožto legendu, máme zde celkem
ohraničuje trávník, uprostřed kterého je vysazen metr vysoký živý plot z Buxus sempervirens. Plot
zajímavý fakt o místě, kde pravděpodobně byly ruiny neolitického dolmenu. Ten by zde hypoteticky
vytváří obdélníkový půdorys, po jehož obvodu je vysázeno celkem dvanáct růží.
mohl být zbudován mezi 5. a 3. tisíciletím před Kristem. Je tedy možné, že toto místo bylo pro místní
Geometrické uspořádání a vzrůst vegetačních prvků má řád a působí klidným, skoro až subtilním
kulturu náboženství velmi podstatné už v době před tím, než zde byla založena první svatyně v osmém
dojmem. To dává cele vyniknout arkádám a jejich přísnému rytmu, jež do kompozice vnášejí. To, že
století. V pravděpodobnosti této teze je jistá opora i v archeologických nálezech střepů mozaik, které
zahrada působí klidným dojmem, zcela odpovídá účelu a duchu místa. Uprostřed divoké krajiny je
poukazují na to, že již před rokem 708 zde mohly být dvě modlitebny, jež se pak staly součástí stavby
vytvořen uzavřený prostor, který nedává možnost vnímat „divoké“ okolí. To slouží účelu, kterým bylo
většího církevního komplexu. Ty zde pravděpodobně postavili ve starověku Galové. Tyto stavby byly
setkávání mnichů na tomto místě. Je zde vytvořen ideální prostor pro zklidnění mysli a meditaci.
tedy přeměněny v kapli, která měla při mších pojmout až sto lidí. Nicméně oblíbenost tohoto místa jako poutního cíle byla tak veliká, že již brzy bylo potřeba zřídit stavby další. Původní kaple z roku
pozn. 1: Skripotorium tedy prostor, kde pracovali mniši na opisech knih. V tomto případě se jedná o poslední podlaží pod střechou. ta je zde zastoupena arkádou a zahradou. Technicky rajský dvůr tvoří střešní zahradu.
708 byla tedy přestavěna v jednolodní kostel Notre-Dame-sous-Terre a to někdy v průběhu 10. století.
6
26
DÉCENEUX, Marc. The Mont-Saint-Michel stone by stone. Rennes : Editions OUEST-FRANCE, 2007, s. 52.
27
Další zahradní dispozicí je kuchyňská zahrada, zřízená na vodojemu ve východní části klášterního komplexu. Ta byla znovu vytvořena v 80. letech 20. století v rámci restaurátorských prací, které zde
orientační plán ostrova kaple sv. Auberta
fontána sv. Auberta S
v té době probíhaly.7 Literatura neuvádí, do kterého vývojového období spadá a mohla vzniknout, až po období středověku. Je zde tedy uváděna v souvislosti s ideálním rozvržením jednotlivých typů
klášter
zahrad, které by měly nebo mohly v klášteře být přítomné. Máme zde tedy hortus conlusus v podobě
klášterní kostel
klášterní zahrady, dále herbarius či hortus v podobě zeleninové zahrady. Ta je v současné podobě
pravděpodobné místo sadu farní kostel původní hradby do 15. stol.
čtvercového půdorysu rozdělena na devět stejně velkých polí, kdy prostřední pole je nahrazeno kamennou studnou. Ostatní čtverce jsou po obvodu obehnány nízko střiženým buxusovým plůtkem
hlavní městská brána
barbakán součsasné hradby
a uvnitř je pěstována zelenina. Do výčtu nám chybí už jen pomarius, čili ovocný sad kombinovaný se hřbitovem. Ten tu v současné době nenalezneme, nicméně je pravděpodobné, že zde v období
půdorys klášterního komplexu Mont-Saint-Michel S
středověku býval. Lze tak usuzovat ze starých dokumentů, které zaznamenávají, že zde na suché skále byly zbudovány terasy pro sady, zeleninové zahrádky a někteří ze zdejších obyvatel zde dokonce
rajský dvůr
zřídili miniaturní pastvu pro maximálně dva kusy dobytka.8 Nelze tedy s jistotou tvrdit, že by zde byly
dormitář
honosné sady, protože obyvatelé zde bojovali o každou píď místa, ale zřejmě zde i tuto formu zahrady
západní terasa
bylo možné najít.
0
refektář
kostel - románská část
kuchyňská zahrada
Mont-Saint-Michel je bezesporu zajímavým místem. Místem, kde středověká doba přetrvala navzdory živelným katastrofám i době úpadku do dnešních dnů. Zachoval si totiž jedinečný ráz
10m
kostel - gotická část přístupové schody
dominantního kláštera na vrcholu a rostlého městečka na úpatí, jež je mu oporou, kde lidé již po staletí dělají více či méně stejné činnosti. Poskytují pohostinství a ubytování pro příchozí poutníky. V minulosti pro přišedší mnichy, dnes pro turisty, kteří sem jezdí z celého světa obdivovat monumentalitu tohoto místa.
7 8
vývojové fáze Mont-Saint-Michel předrománská podoba v 10. století
románská podoba v 11. - 12. století
románsko-gotická podoba v 17. -18. století
současná podoba v 20. - 21. století
DÉCENEUX, Marc. The Mont-Saint-Michel stone by stone. Rennes : Editions OUEST-FRANCE, 2007, s. 63. DÉCENEUX, Marc. The Mont-Saint-Michel stone by stone. Rennes : Editions OUEST-FRANCE, 2007, s. 8.
28
29
Vyobrazeni Mont-Saint-Michel z Les Très Riches Heures du Duc de Berry zaznamenává, jak ostrov vypadal na konci 14. století. Klášterní zahrady zde nemohou být vyobrazeny, protože jsou na odvrácené straně, nicméně je zde zaznamenán sad u farního kostela.
farní kostel se sadem v pozadí d dí
Jeden z mála zachovaných dekorativních prvků, který je dnes vystaven v klášterním kostele. Basreliéf pochází ze 16. století a vyobrazuje vyhnání Adama a Evy z Ráje. Podle tohoto vyobrazení si můžeme udělat představu, jak asi mohly být pozemky v době středověku oploceny a to za pomoci hatí.
30
Mont-Saint-Michel je dominantním prvkem v krajině za každého počasí i v každé denní době. Vlevo dole okolní pobřeží bez výraznějších vertikálních modelací terénu.
31
Pohled na klášter ze severozápadní terasy. Rajský dvůr označují horní tři okna. Velké okno pod nimi označuje skriptorium.
Celkový pohled na rajský dvůr
Kaple svatého Auberta na severním výběžku ostrova.
Dvojjitá arkáda. Zdobení rostlinným r motivem je m ukazkou vrchoného kamenicckého umu. 32
33
7. Svatováclavská vinice /též vinice Opyš/
pochozí cestou. A to ve směru jihozápad – severovýchod. Z této cesty odbočuje ještě cesta vedoucí podél severní strany zahrady. V severovýchodním cípu se nalézá stavba vily a skleníku. Kompozice
Svatováclavská vinice je v této práci uvedena jakožto příklad české vinice nebo zahrady, která
zahrady se stává z několika výrazných prvků. Tím prvním je clona listnatých stromů, které rostou
má své kořeny v době vrcholného středověku a jako taková není objektem církevním. Tato se
podél severní strany. Ta je tvořena hlavně taxony Aesculus hippocastanum a Acer platanoides. Před
nachází v Praze na východních svazích u Pražského Hradu.
stromy jsou předsazeny trvalkové záhony, v nichž dominují druhy rodů Geranium a Eppimedium.
Své současné pojmenování pochází z druhé poloviny 17. století a to podle legendy
Ostatní plochy v této části a také ve vstupní části jsou založeny jako intenzivně udržované trávníky.
o sv. Václavovi, jenž prý „na svém otci pozemek vyžádal, kde by vinici založiti mohl a víno na něm
Dalším a vlastně základním kompozičním prvkem je vinice. Ta je ve svahu vymezena horní
pěstovati k potřebě mešní. A když blízko Hradu místo takové dostal, hned tam vinici zdělal a révu
cestou a obvodovou zdí na straně dolní. Plochu tvoří rastr dřevěných kůlů, u kterých je pěstována Vitis
pěstil, z jejichž hroznů sám víno lisoval a pro kostely je připravoval.“9
vinifera. Vinici protíná již zmiňovaná diagonála. Tu tvoří dvě terasy, z nichž spodní nese cestu a horní
Vinice, která se v době založení jmenovala Opyš, byla založena za vlády Karla IV. v roce
pergolu. Z cesty na třech místech vybíhají cihlové schody do vinice. Pergola je tvořena konstrukcí
1375. Jde pravděpodobně o vůbec první pozemek, který je zmiňován v souvislosti s Hradem, jakožto
z ocelových nosníků, které jsou zastřešeny dřevěnými prkny. Zeď terasy s pergolou je porostlá
užitkovou zahradou. Také nemáme žádnou jinou zprávu o nějaké další panovníkově zahradě. Ne že
Parthenocyssus tricuspidata, který svou barvou oživuje šedý nátěr konstrukce. Pergola poskytuje stín
by v tehdejší Praze jiné užitkové či okrasné zahrady neexistovaly, ale jednalo se o pozemky církevní
a kromě odpočinkové funkce má i komerční účel. Je zde zřízen vinný bar. Kvůli tomuto faktu je zde
a ne světské. Další, tentokrát obrazovou, zmínku nacházíme na vedutě Prahy z roku 1562. Výčet
zřízeno technické zázemí, které je zapuštěno do svahu nad pergolou. Střecha budovy baru plynule
objektů související s pozemkem nacházíme na kupní listině z konce 18. století.10
přechází ve svah s vinicí. Na ní je zřízena střešní zahrada, v níž dominují druhy rodu Sedum. Díky
Ta zaznamenává obytný dům s šindelovou střechou a sklepem vytesaným ve skále, dále viniční domek o třech místnostech (také se šindelovou střechou) a lis na víno střední velikosti. Pozemek v průběhu doby vystřídal mnoho majitelů, většinou nějakým způsobem propojených s královským
tomuto řešení stavba nikterak neruší a je plynule začleněna do kompozice. Třetím prvkem kompozice je skupina stromů Fraxinus excelsior, která je umístěna v jihovýchodním cípu zahrady. Ta zde vytváří stín pro vilu.
dvorem (např. stavební písař Hradu, císařský rada, císařský komorní a další). Posledním soukromým
Rekonstrukci vily a vinice navrhl ateliér D3A a to ve zcela soudobém duchu moderní
majitelem se stal Tomáš František Richter a to roku 1799. Rod Richterů vlastnil pozemky vinice až do
architektury. Pergola z ocelových nosníků, natřená šedou barvou; vila samotná je natřena žlutou
doby po druhé světové válce, kdy jim byly v rámci poválečných konfiskací zabaveny. Za doby jejich
a veškeré opěrné zdi jsou zakončené korunou z pohledových cihel. Za vším je vidět, že investor vložil
vlastnictví došlo ke zvelebení pozemku. Byla zde vystavěna klasicistní vila a později také skleník.
do oprav mnoho peněz. Vše na první pohled působí velmi atraktivně. Při bližším pohledu, si však
Pěstování vinné révy bylo potlačeno ve prospěch ovocných stromů.
člověk všimne detailů, které trochu kazí celkový dojem. Aby se návštěvníkům zabránilo ve vstupu na
V druhé polovině 20. století, kdy byl pozemek ve vlastnictví státu, zahrada upadá. Průzkum
trávník, tak jsou použité kovové sloupky a mezi nimi napnuté lanko. Na něm jsou zavěšeny cedulky
z 60. let uvádí pouze šest přestárlých révových keřů a jinak nic, co by se z minulosti dochovalo. V roce
zalaminátovaného papíru, zakazující vstup. Tento detail nepůsobí nejlépe. Dále některé plochy
1990 přechází vinice do majetku Kanceláře prezidenta republiky a je zde záměr vinici obnovit a zpřístupnit
trávníku, protože jsou na strmém podkladě, jsou při deštích strhávány vodou. Zde by stálo za úvahu,
běžným návštěvníkům. Kvůli restitučním sporům je zahrada pro veřejnost otevřena až v roce 2008.
jestli takovéto plochy raději nezadláždit kamenem anebo osadit půdopokryvnou trvalkou. Dalším
Půdorys pozemku je přibližně ve tvaru lichoběžníku, jehož spodní strana je vymezena
docela vážným nedostatkem jsou vzrostlé stromy, které nejsou dostatečně ošetřeny a tak jsou vidět
Starými zámeckými schody a strana horní pak Chotkovou ulicí. Pozemek je diagonálně rozdělen
suché větve, které potenciálně mohou svým pádem ohrozit návštěvníky. Bohužel dalším problémem
9, 10
je i použití vinné révy. Ta je sazena v rastru k dřevěným sloupkům, což vypadá velmi efektně, jenže
VÁVROVÁ, Věra. Zahrady a parky : Pražský hrad. Vydání první. Praha : Sprava Pražského hradu, 2003, s. 63
34
35
kromě tohoto efektu neplní žádnou další funkci. Tím se dostáváme k závěru, že autoři rekonstrukce,
Fotografie ukazující stav před (velvo)a po (vpravo) rekonstrukci
vymysleli sice pěknou a jistě moderní zahradu – vinici, jenže tato postrádá jakýkoli duch či myšlenku související s dobou svého založení. Soudobý trend zde je pouze komerční. Tím je myšlen vinný bar pod pergolou a restaurace zřízená ve vile a přilehlém skleníku. Jenže současný trend v západní Evropě je spíše edukativní, čili má návštěvníkovi ukázat co se jak v minulosti dělalo. A pakliže tady je památka s kořeny v době Karla IV. Bylo by možná lepší funkci a duch zahrady podřídit takovému záměru a ukázat návštěvníkovi, mnohdy zahraničnímu, české kulturní dědictví.
Půdorys vinice - srovnání stavu před a po rekonstrukci stav před rekonstrukcí
S
50m
ulic
eN aO
pyš i
0
Staré zámecké schody
horní vstup
hlavní cesta
dolní vstup
skleník
vila
stav po rekonstrukci S
50m
ulic
eN aO
pyš i
0
Staré zámecké schody
horní vstup
hlavní cesta partie se stromy a trvalkovými záhony
vodní nádrž
pergola vinice
dolní vstup
vyhlídková cesta
skleník vila
Tyto fotografie dokladují jak zahrada vypadala před rekonstrukcí. Vinice zde vlastně už nebyla, svahy byly zarostlé náletem, cesta byla neudržovaná a byly zde jakési “pokusy” o pergolu, které nevyhlížejé příliš esteticky. Oproti tomu stávající uspořádání, navzdory nedotaženým detailům, celkem zajímavě doplňuje areál Hradu. Na další dvojstraně následují další fotografie současného stavu.
36
37
Úplně nahoře pohledy do vinice z horní cesty. c Uprostřed moderní pergola s barem Uprostřed vpravo partie střešní zahrady s porostem rostlin rodu Sedum
Kamenný bazén s klidnou vodní hladinou.
38
Schody spojující horní a dolní cestu. Koruna zdi je lemována výsadbou Lavandula angustifolia.
39
8. Zahrady převorství Orsan / Les jardins du prieuré Notre-Dame d’Orsan / Zahrady převorství Orsan (dále jen zahrady Orsan) byly v rámci hledání středověké zahrady nalezeny zcela náhodně a jsou zajímavou ukázkou soudobé podoby středověké zahrady.
prochází pět hlavních os, z nichž čtyři jsou podélné a jedna příčná. Tyto osy spojují jednotlivá oddělení v jeden celek. Jednotlivé části zahrady jsou od sebe odděleny stříhaným plotem z Carpinus betulus, tekže není možné od začátku sledovat, jak na sebe jednotlivé prostory navazují. Každá jedna část je tedy jakýsi hortus conclusus – zahrada uzavřená.
Zahrady Orsan nalezneme v centrální Francii a to v departmentu Cher, přibližně 55 km
Centrální část tvoří rajský dvůr, založený na čtvercovém půdorysu, jehož středem prochází
jihozápadně od města Châteauroux. Ještě než byl ve Francii zaveden systém departmentů, spadala
osy. Ty vytváří kříž, který prostor dělí na čtyři čtvercová pole. Ty tvoří plochu, na které je vysázen
tato oblast do regionu Berry. Zde je v kontextu této práce zajímavá spojitost právě s vévodou z Berry,
vinohrad. Na průsečíku kříže je vybudována kamenná kašna, v jejímž středu je vztyčen sloup. Z něj
který je známý díky dílu Les Très riches heures du Duc de Berry, z něhož je hojně brána inspirace
do čtyř světových stran vytéká voda. Okolo kašny jsou umístěné proutěné přístřešky ve tvaru
právě pro středověkou zahradu.
mušle. V nich je vytvořené sedátko, sloužící k odpočinku. Prostor je ohraničen pomyslným ambitem,
Počátky převorství spadají do počátku dvanáctého století, kdy zde Robert z Abrissel zakládá
vytvořeným z Carpinus betulus. Ten je tvarován tak, že v pravidelném rytmu tvoří sloupy a oblouky,
centrum, ze kterého byla šířena křesťanská víra do regionu Berry. Poté, co zde v roce 1116 tento
střídající se s nízkým plotem na vnitřní straně a vysokým na vnější. Tímto loubím je možné procházet
zakladatel umírá, je zde pohřben a jeho srdce je vystaveno jako svatý ostatek. Díky tomu se stává toto
a díky rozvržení stěny je možné sledovat scénu jen uvnitř dvora, nikoli vně. Filozofie tohoto prostoru
sídlo významným poutním místem. Bohužel v roce 1569 i sem přicházejí tzv. války víry a to znamená
vychází z hesla ora et labora, tedy modli se a pracuj. Člověk si zde má uvědomit, že po těžké práci
počátek úpadku tohoto poutního místa. V 17. století převorství ještě stojí tak, jak bylo založeno, ale
(symbolizované vinohradem) je potřeba také meditovat. Meditace a modlitba přináší povznesení
díky revoluci, která odtud vyhnala věřící, jsou budovy postupně přeměněny na farmu. Kostel, který
a příslib nového (posmrtného) života v ráji (symbolika prýštící vody v kašně).
byl součástí převorství, je následně v 19. století rozebrán na stavební kámen. Významný je rok 1991,
Hlavní podélná osa spojuje dvůr se sadem. Ten je opět vymezen tvarovanou rostlinnou stěnou
kdy přicházejí architekty Sonia Lescot a Patrice Taravella s myšlenkou na obnovení objektu. Tím není
a má půdorys obdélníku. V něm jsou v trojúhelníkovém rastru vysázeny Pyrus communis. Sad zde
myšleno jen obnovení budov samotných, ale i zřízení zahrady. Podle nich však nemá zahrada být
zastupuje tzv. pomarius, tedy ovocný sad. Tomu dominuje veliká věkovitá hrušeň. Kolem ní je
kopií původních dispozic. Ani nemůže být, protože původní plány se nedochovaly. Vlastně nejstarší
z proutí zřízena lavička, tvořící po obvodu kruhové posezení. Zde se člověk může posadit a odpočívat.
materiál ke studiu byly Napoleonské katastrální mapy, a tak má nově založená zahrada být jakousi
Logika středověkého sadu byla taková, že plocha fungovala zároveň jako hřbitov. Filosofie je tedy
reminiscencí. Má ukázat jak středověké zahrady mohly vypadat a hlavně má poukázat na filozofii
taková, že mniši sem mohli chodit meditovat. Zároveň tak uctívali své předchůdce a zároveň skrze
středověkého mnišského života v Orsan. Prvotní práce obnovy začínají v roce 1993 a vývoj zahrady
vysazené stromy vnímali vznik nového života. A samozřejmě sad jim dával každoročně úrodu ovoce,
vlastně probíhá do dnešních dní.
tolik potřebného pro obživu.
Orsan je svou dispozicí umístěn do mělké prohlubeniny, která vytváří přírodní bariéru proti
Procházející osa dál pokračuje do květinové louky a tvoří přirozený přechod do okolní krajiny.
vanoucím větrům v této jinak vcelku ploché krajině. Stavby pak dotvářejí tuto bariéru tím, že jejich
Sad a rajský dvůr od sebe odděluje příčná osa. Tu tvoří cesta spojující ostatní části. Takovým
půdorys vytváří hranaté písmeno U, podtrhující funkční uspořádání. Budovy samotné jsou postavené
mezičlánkem je zahrada drobného ovoce. Jde o obdélníkové záhony podél cesty, osázené ovocnými
z neomítnutého kamene, který jim dodává jednoduchý venkovský ráz, umocňující středověký
keři rodu Ribes, Rubus a Vaccinium.
charakter.
Hlavní příčná osa je zakončena rozcestím, respektive vnější podélnou osou. Vnější, protože
Zahrada je složena z jedenácti samostatných oddělení. Každé má v zahradě svou
na rozdíl od ostatních tří os je mimo „U“ prostor tvořený statkem. Tato podélná osa od sebe odděluje
nezastupitelnou funkci, vycházející z principů středověké (mnohdy křesťanské) filozofie. Zahradou
dvě čtvercové zahrady. Jedna z nich navíc sousedí se sadem. Ta je ztvárněna jako kruhové bludiště
40
41
vepsané do čtverce, vytvořené z ovocných stromů. Uprostřed je vysazena Malus domestica. Ta má
Jejich sortiment vychází z bylin, které se pěstovaly ve středověku k léčení šesti základních okruhů
zapěstovanou korunu, tak že má tvar plochého deštníku. Kolem kmene je vytvořené proutěné
tělesných problémů a nemocí. Jde o rostliny na horečky, rostliny pro ženy, hojivé rostliny na rány,
odpočívadlo. Zde je symbolika odvozena z báje o Mínotaurovi.11 V křesťanské víře je symbol labyrintu
rostliny s projímavými účinky, rostliny na bolesti břicha a rostliny působící jako sérum při otravě.
spojován hlavně se středověkými katedrálami, kdy může být součástí podlahy a slouží jako cesta
Poslední části zahrady je parter u hlavní brány. Ten vyplňuje plochu mezi budovami
motlitby. Má tak věřícímu ukázat strastiplnou cestu, kterou podstupuje při svých motlitbách a cestě
a rajským dvorem. Je založen na obdélníkovém půdorysu a prochází jím dvě osy. Podélná osa hlavní
ke spasení. Ukázkovým příkladem je podlaha katedrály v Chartres. Jakousi protiváhu k labyrintu
prochází od brány do hrušňového sadu. Příčná osa pak pomyslně spojuje západní a východní křídla
tvoří sousedící hrušňový sad. Ten je založen na podobném principu. Kruh není vyplněn bludištěm,
stavení. Na ploše jsou vytvořeny dva záhony ve tvaru kříže. Na nich se každým rokem pěstují jiné
ale naopak je zde volná kruhová travnatá plocha. Stromy pak tvoří po obvodu loubí, které poskytuje
plodiny. To připomíná nutnost na stejné ploše pravidelnou obměnu plodin, aby se půda nevyčerpala.
mírný stín. Je to vlastně taková klidová zóna, která vcelku nemá další filosofickou rovinu.
V této části nám charakter zahrady přechází z doby středověku do doby renesanční. Pakliže stojíme
Podél vnější osy jsou další dva menší prostory. Tím menším je obdélníkové rozárium. Zde
mimo tuto zahradu u jedné z budov, zjistíme, že stojíme výše a že do zahrady vlastně shlížíme. To
je potřeba popsat kompozici trochu detailněji. Půdorys rozária je opravdu obdélníkový, ale vnitřní
ukazuje rozdílnost filosofie zahrady středověké, kdy zahrada měla být pouze pro pohled Boží, kdežto
prostor je tvořen dvěma navzájem kolmými pergolami. Ta kratší dělí rozárium na dva čtvercové
v renesanci se středem pozornosti stává člověk. Ten má tedy výsostné právo do zahrady také shlížet.
dvorečky, takže celek se na první pohled zdá jako dva prostory a ne jako jeden. Zahrada je ohraničena
To je zde umožněno buď ze schodiště východního stavení nebo z cesty od západního stavení.
trelážemi, které jsou porostlé různými odrůdami růží.pozn.2 Inspirací této části jsou středověké tapisérie
Autorky zde neponechaly nic náhodě.
a iluminace, kdy je Panna Maria vyobrazena v uzavřené růžové zahradě, většinou sedící na drnové lavičce. Růže zde symbolizuje čistotu a neposkvrněnost Mariinu.
Vše je zde pečlivě rozmyšleno a rozmístěno. Vše navíc podtrhuje dokonalá péče zahradníka, která je vidět na každém kroku.
Druhým menším prostorem je okrasná zeleninová zahrada – potager. Tento termín bývá spíše spojován s pozdějšími vývojovými fázemi zahradní architektury. Pro středověkou zahradu by bylo vhodnější označení zeleninová zahrada – vegetabilius, jenže v tomto případě převažuje okrasná funkce nad užitnou. Tato část má čtvercový půdorys a je komponována pomocí devíti (uspořádání 3 x 3) vyzdvižených záhonů. Záhony jsou zkonstruovány za pomocí dřevěných hatí, které zadržují pěstební substrát. Každoročně pěstovanou plodinou je Cucurbita maxima, která zde tvoří okrasný prvek. K tomu přispívá i místní zahradník, který do povrchu plodů vyrývá různé veselé obrázky a básničky. Toto nemá spojitost s kompozicí jako takovou, jde spíše o veselý rozmar zahradníkův. Do výčtu zahrad vycházejícího ze středověkých zásad, chybí bylinková zahrada – herbarius. Ten je v Orsan založen na podélné ose u západního stavení. Jde o čtyři obdélníkové záhony, které jsou proutěnou treláží rozdělené na malá čtvercová políčka. Na nich se pěstují léčivé a aromatické byliny. pozn. 2
kompletní seznam: LESOT, Sonia. Les jardins du prieuré Notre-Dame d´Orsan. Moisenay : Editions Gaud, 2003. 46 s. ISBN 2-84080-114-0, s. 36. 11
LESOT, Sonia. Les jardins du prieuré Notre-Dame d´Orsan. Moisenay : Editions Gaud, 2003, s. 26.
42
43
Zahrady Orsan - podrobný popis
Zahrady Orsan - celkový plán
hrušňový sad
S
labyrint 0
kuchyňská zahrada zahrada Panny Marie /rozárium/ zahrada s olivovníkem zeleninová zahrada
50m
květnatá louka
parkoviště pro návštěvníky
zahrady
západní křídlo
osa příčná východní křídlo - hotel prostor vyhrazený pro návštěvníky hotelu
příjezdová cesta S
osy podélné
vnější podélná osa
0
20m
cesta malého ovoce
klášterní zahrada
parter
bylinková zahrádka
sad
44
45
Herbarius při západní budově poskytuje léčivé byliny; uprostřed příklad přistínění; naproti bylinkové zahraádce je habrová stěna klášterní zahrady.
Klášterní zahrada - vlevo jedna ze vstupních bran, kterou se vstupuje do rajského dvora s vinicí a kamennou kašnou.
Pomarius v podobě hrušňového sadu. Z něj je možno projít do květinové louky.
Labyrint je vystavěn tak, že je nutné projít všechny jeho cesty, před dosažením středu.
46
47
Hrušňový sad jakožto protiváha labyrintu.
Vlevo Olea europaea. Strom je vysazený ve vyvýšeném záhonu. Okolo kmene je vysázena Lavandula angustifolia. Ty spolu dohromady opticky působí jako jeden objem. Rozárium jež ve své kratší pergole nabízí odpožívadlo.
Vlevo potager s vyvýšenými záhony pro Cucurbita maxima. Vpravo odpočívadlo v habrové stěně. Do té je na několika místech zahrady vyřezán průhled, takže je možno nahlédnout do sousedního prostoru.
48
49
Samostatná zeleninová zahrada doplňuje sortiment pěstovaných plodin, které jsou potřeba v místní kuchyni.
Parter s křížovými záhony. Do této části je možno shlížet ze schodiště nebo skrz okna v habrové stěně.
Architektky navrhly zahradu i v tak trochu romantickém duchu. Proto zde nacházíme různé hravé a romantizující prvky.
50
51
9. Diskuze
10. Závěr
Navzdory množství literatury a zdrojů, ze kterých lze v dnešní době čerpat, bylo pro mě trochu
Hledat středověkou zahradu v dnešní době je takřka sysifovský úkol. Žijeme v době, která
obtížné dohledat všechny potřebné informace. Obecných informací o době středověku je totiž velmi
na nás chrlí nespočetné množství informací. Vybrat z nich ty podstatné, je mravenčí práce, která je
mnoho a o zahradách ve středověku poněkud málo. Mnohdy jde jen o kusé informace. Střípky, jež
leckdy ztížená různými jazykovými bariérami. Oč lépe se žilo středověkému člověku, který měl ve své
člověk skládá, aniž by měl nějaký návod jak. A tak nezbylo než se vydat na cesty po Evropě. Při
denní náplni jen práci pro vlastní obživu a víru, která mu dodávala naději do života?
svém putování, jsem navštívil země, které ve středověku určovaly směřování lidského smýšlení.
V této práci byla tedy zpracována obecně dostupná fakta. Doplněna byla popisem navštívených
V každé jsem našel kousek té pomyslné skládačky. Mnohdy nečekaných, překvapujících a zajímavých.
lokalit, které vznikaly nejen v době středověku. Jsou zde zastoupeny i dispozice založené v současnosti,
Ve Španělsku jsem byl udiven palmami v rajském dvoře a nádherou paláců Alhambry. Ve Francii
které se inspirují zásadami tvorby středověké zahrady.
jsem obdivoval lidskou dovednost a péči zahradníka, při tvorbě zahrad v Orasnu. V Istanbulu jsem
Nejvíce jsou zastoupeny klášterní zahrady, které jsou nejlépe dostupné. U nich už dnes není
byl unesen nádherou staveb, které v této zemi na hranici rozdílných kulturních světů dokázaly přestát
možné sledovat všechny jejich části, které by v ideálním případě měly být zastoupeny. Tím je myšlen
všechny pohromy a války i více než 1500 let. Přes to všechno ve mně narůstá pocit, že tato práce
herbarius, pomarius a vegetabilius. V klášterech je dnes zastoupeno jen klaustrum – rajský dvůr.
dostatečně nenaplňuje zadání. Čím více literatury jsem totiž pročítal, tím více jsem zjišťoval, jak
Ten je však velmi proměnlivý. Ne vždy je přítomný vodní prvek (Narbonne, Mont-Saint-Michel).
obsáhlé období středověku je. Leckdy se také nepodařilo najít potřebné podklady, které by podaly
Občas jsou v kompozici použité botanické druhy, které nejsou pro středoevropské vnímání časté
dostatečné informace o historickém vývoji kompozice dané zahrady. Nezbývá mi než konstatovat, že
(Barcelona). Vždy je však tento typ zahrady vymezen ambitem kláštera, který jej uzavírá před vnějším
je tato práce nástinem, jak mohla zahrada ve středověku vypadat a k čemu sloužila.
světem. Jistou úvahu jak mohla středověká zahrada vypadat, nám přináší zahradní dispozice Orsan. Byť jde o zahradu založenou před relativně krátkou dobou, jsou zde zastoupené všechny prvky, potřebné pro kompozici středověké zahrady. Také je zde popsána jedna dispozice česká, která dobou svého založení, koresponduje se středověkem, nikoli však se zásadami popsanými. Práce jistě nepopisuje všechny dispozice, které v daném období vznikly. To není možné a ani to není cílem. Čtenáři ať už odborně vzdělanému nebo laikovi, poskytuje základní údaje o formování středověké zahrady. Dále nabízí možné cíle, které stojí za bližší prostudování. Na závěr je nutné konstatovat, že touto prací rozhodně studium nekončí. Autorovi ukazuje, že čím více je literární materiál studován, tím více neznámých míst se na pomyslné mapě vědomostí objevuje.
52
53
11. Souhrn / Summarry
12. Použitá literatura
Tato bakalářská práce se zabývá vývojem středověké zahrady na evropském kontinentě. V úvodu
1. GOTHEIN, Marie Luise. A History of garden art. London : J. M. Dent & Sons London, 1928. 459+486 s. Dostupné z WWW: < http://www.gardenvisit.com/history_theory/library_online_ ebooks/ml_gothein_history_garden_art_design/contents_gotheins_history_garden_art >.
je podle literárních zdrojů zpracován historický vývoj doby středověku ve vztahu k zahradnímu umění. Tento vývoj je rozdělen podle tří hlavních kulturních vlivů, které byly na kontinentě určující. Informace jsou v závěru úvodu shrnuty do přehledného diagramu. Těžištěm práce je popis navštívených zahradních objektů a jejich fotodokumentace. Obrazový materiál je přiložen vždy na konci každé kapitoly a to pro přehlednost celé práce. Z velké části se jedná o zahrady klášterní a to ve Španělsku, Francii a Itálii. Dále je zde jedna česká zahrada světská. Vše je završeno kapitolou
2. STRABO, Walahfrid. De cultura hortorum : O zahradnictví. Uherský Brod : Ing. Pavel Šimek Florart, 2005. 130 s. ISBN 80-239-5861-5. 3. SOUČEK, Jan. Dějiny pravěku a starověku. 3. vyd. Praha : SPL - Práce ve spolupráci s nakl. Albra, 1999. 184 s. ISBN 8086287211. 4. KLUCKERT, Ehrenfried. Gartenkunst in Europa : von der Antike bis zur Gegenwart. Köln : Könemann Verlagsgesellschaft mbH, 2000. 496 s. ISBN 3-8290-2288-3.
o současné zahradní dispozici, navrženou podle zásad budování středověké zahrady. Jde o zahradu ve francouzské lokalitě Orsan. Citace jsou vypracovány podle norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2; jsou uváděné vždy pod čarou na stránce, kde se nacházejí. Citované a čerpané prameny jsou uvedeny na konci v seznamu použité literatury.
This bachlor thesis is dealing with developement of medieaval garden in Europe. The introdution concerns with a historical developement of Middle Ages in relation to garedn art according a special literature. This developement is devided by three main cultural influences that were determining on european continent. These informations are at the end of Introduction summerized in to a well arranged diagram. The main part of work is dealing with description and photodocumentation
5. CALLEJA, Rafael Hierro. Granada and the Alhambra. Granada : Ediciones Miguel Sánchez, 2005. 238 s. ISBN 84-7169-085-3. 6. DOKOUPIL, Zdeněk, et al. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1957. 61 s. 7. LE GOFF, Jacques; ČERMÁK, Josef. Kultura středověké Evropy. Vyd. 1. Praha : Odeon, 1991. 747 s. ISBN 80-207-0206-7. 8. LESOT, Sonia. Les jardins du prieuré Notre-Dame d´Orsan. Moisenay : Editions Gaud, 2003. 46 s. ISBN 2-84080-114-0. 9. LITH, Fabian. Parks und Gärten in Deutschland. Hamburg : HB Verlags- und VertriebsGesellschaft mbH, 1983. 113 s. 10. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, et al. Pražské zahrady a parky. Praha : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanské sdružení, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7.
of visited gardens. Pictures are placed at the end of each chapter to achive better transparency. Mostly there are described monasterials gardens from Spain, France and Italy. Furthermore there is a description of czech mundane garden. At the top of this is a chpter about temporary garden disposition designed according to principles of construction of mediaeval garden that we can found in fench locality called Orsan.
11. BILIMOFF, Michele. Promeade dans des jardins disparus : Les plantages au moyen age . Rennes : Editions OUEST-FRANCE, 2005. 143 s. ISBN 978-2-7373-3870-0. 12. KRÜGER, Kristina. Řády a kláštery : 2000 let křesťanského umění a kultury. Praha : Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2008. 432 s. ISBN 978-80-7391-121-8. 13. CATANI, Riccardo. St. John Lateran. Rome : Macart S.r.l., 2006. 24 s.
Quotations are work out by Standards ČSN ISO 690 and ČSN ISO 690-2; it is placed under line of certain page. Quotations and refereneces are mentioned at the end in list of used literature.
14. HOFFMANN, František. Středověké město v Čechách a na Moravě. Vydání první. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 712 s. ISBN 978-80-7106-543-2. 15. HRŮZA, Jiří. Svět architektury. Vyd. 2. Praha : Aventinum, 2003. 416 s. ISBN 80-7151-224-9. 16. LÓPEZ, Jesús Bermúdez; ANDREU, Pedro Galera. The Granada and Generalife. Granada : Patronato de la Alhambra y Generalife Editorial Comares, 1999. 192 s. ISBN 84-8151-831-X.
54
55
17. JELLICOE, Geoffrey; JELLICOE, Susan. The landscape of man : shaping the environment from prehistory to the present day. 3rd ed., expanded and updated, Rev. and enl. ed. New York, N.Y. : Thames and Hudson, 1995. 408 s. ISBN 978-0-500-27819-2. 18. DÉCENEUX, Marc. The Mont-Saint-Michel stone by stone. Rennes : Editions OUESTFRANCE, 2007. 64 s. ISBN 978-2-7373-4145-8. 19. DOKOUPIL, Zdeněk. Zahrada a park v historickém vývoji. 1. vyd. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 1957. 120 s. 20. KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Brno : Computer Press, 2004. 192 s. ISBN 80-2510287-4. 21. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura : tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Brno : ERA, 2002. 357 s. ISBN 80-86517-13-6. 22. ŠIMEK, Jakub. Zahradní umění Piera De´Crescenzi : Osmá kniha zemědělské encyklopedie Ruralia comoda z let 1304 - 1309. Uherský Brod : Ing. Pavel Šimek - Florart, 2007. 194 s. ISBN 97880-254-0780-6. 23. VÁVROVÁ, Věra. Zahrady a parky : Pražský hrad. Vydání první. Praha : Sprava Pražského hradu, 2003. 87 s. ISBN 80-86161-62-5.
56
13. Seznam obrazových příloh 13.1 převzaná obrazová dokumentace s. 10, 11 - tapisérie; Musée National du Moyen Age, Paříž; fotografie Martin Tůma v roce 2010 s. 11 - plán St. Gallen; KRÜGER, Kristina. Řády a kláštery : 2000 let křesťanského umění a kultury. Praha : Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2008, s. 52 s. 30 - iluminace; Musée Condé, Chantilly . Les Très Riches Heures du Duc de Berry [online]. 1995 [cit. 2010-07-01]. Christusrex.org. Dostupné z WWW:
. [webová stránka] s. 37 vlevo nahoře - fotografie původního stavu; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, et al. Pražské zahrady a parky. Praha : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanské sdružení, 2000, s. 103. s. 37 vlevo dole - fotografie původního stavu; VÁVROVÁ, Věra. Zahrady a parky : Pražský hrad. Vydání první. Praha : Sprava Pražského hradu, 2003. s. 64, s. 66.
13.2 vlastní obrazová dokumentace s. 6, 7, 16, 17, 20, 21, 24, 25, 31, 32, 33, 38, 39, 46, 47, 48, 49, 50, 50 - Martin Tůma v letech 2008 - 2010
57
Zvláštní poděkování patří: vedoucí práce doc. Dr. Ing. Daně Wilhelmové za její trpělivost při revizi práce Marcelu a Thèresè Hartmann za jejich obětavost a ochotu v Orsan rodičům Daně Vitáskové a Michalu Tůmovi za jejich finanční pomoc, bez které by nebylo možno cestovat Tereze Urbánkové za psychickou podporu při psaní této práce Mgr. Markétě Urbánkové za jazykovou korekturu
