B00009 Star oslověnština a slavistika 1

B00009 Star oslověnština a slavistika 1  Rozsah týdenní hodinové výuky: 2/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 4 kredity  Předpoklad: B00001 Úvod do studia českého jazyka  Vyučující: doc. PhDr. Irena Bogoczová, CSc.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  Výuka  v předmětu  předpokládá  průběžnou  přípravu  studenta  do  hodin.  Její  kvalita  je  systematicky  prověřována  formou  testů,  čtení  staroslověnských  textů,  transkripce,  řešení  příkladů  v podobě  hláskových  rekonstrukcí  aj.  Podmínkou  získání  zápočtu  je  úspěšné  vykonání dvou písemných zápočtových testů. Uspěje­li student ve dvou po sobě následujících  testech, získá automaticky zápočet. Neuspěje­li student v obou po sobě následujících testech,  nemá na třetí (opravný) test nárok. Uspěje­li pouze v jednou ze dvou testů, má nárok na třetí  (opravný) test. Je­li opravný test úspěšný, student obdrží zápočet.  Testy jsou zaměřeny na hláskové rekonstrukce indoevropských a praslovanských slov, vývoj  praslovanských  forem  do  současné  podoby  (zejména  české),  chronologizaci  hláskových  změn,  zvládnutí  teoretické  části  učiva.  Během  výuky  posluchač  získá  přehled  v oblasti  slovanské  filologie,  který  pak  může  zúročit  v dalším  ročníku  studia,  který  předpokládá  –  mimo jiné – výuku historické gramatice a dialektologii českého jazyka.  Anotace:  V předmětu  se  posluchači  věnují  zejména  hláskovému  vývoji  praslovanštiny  –  společného  prajazyka  všech Slovanů. Zároveň získají  informace o indoevropské a balto­slovanské etapě  divergentního  jazykového  vývoje  praindoevropštiny,  o  historickém  pozadí  velkomoravské  mise,  o  vzniku  staroslověnštiny  a  tradicích  slovanského  písemnictví  a  naučí  se  číst  cyrilské  texty.  Probíraná látka s rámcovým časovým vymezením:  Přednášky a cvičení jsou seřazeny do bloků podle následujících témat:  1.  Od nostratické jazykové prarodiny k současným indoevropským jazykům.  2.  Slované jako indoevropský národ. Indoevropské jazykové dědictví.  3.  Obecné zákony vývoje jazyků. Slovanská jazyková rodina, balkánský jazykový svaz.  4.  Balto­slovanská jazyková jednota. Slovanština jako jazykový typ.  5.  Praslovanština, staroslověnština, církevní slovanština – vymezení pojmů.

6.  Uvedení  do  praslovanského  hláskosloví.  Základní  tendence  vývoje  slovanského  fonologického systému.  7.  Otevírání slabik a jiné sonorizační změny.  8.  Palatalizace, její typy, příčiny i následky.  9.  Slovanská prozódie. Otázka fonologické opozice.  10. Počátky  nářečního  štěpení  praslovanské  jazykové  jednoty.  Hláskoslovné  základy  pozdějších národních jazyků.  11. Historické pozadí vzniku staroslověnštiny. Duchovní působení Konstantina a Metoděje na  Velké Moravě.  12. Počátky  křesťanství  u  Slovanů.  Vlivy  Východu  a  Západu  na  slovanskou  kulturu  (vč.  jazyka).  13. Slovanské písmo. Od protohlaholice přes hlaholici a cyrilici k slovanské latince. Hypotézy  a teorie.  Literatura k samostatnému studiu:  Studenti mají k dispozici aktualizované textové opory k přednáškám (BOGOCZOVÁ). Další  literatura je jim doporučena na začátku studia v předmětu (první cvičení) a zahrnuje:  1.  učebnice, skripta, monografické práce, edice, sborníky:  DAVIDOVÁ, D. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Ostrava : PFO, 1978.  HORÁLEK, K. Úvod do studia slovanských jazyků. 1. vyd. Praha : ČSAV, 1955.  JAKOBSON, R. Cyrilo­metodějské studie. 1. vyd. Praha : Euroslavica, 1996. 

Języki słowiańskie wobec współczesnych przemian w Europie. Red. S. Gajda. Opole : Wyższa  Szkoła Pedagogiczna, 1993.  KURZ, J. Učebnice jazyka staroslověnského. 1. vyd. Praha : SPN, 1969.  LAMPRECHT, A. Praslovanština . Brno : UJEP, 1987.  PETR, J. Základy slavistiky. Praha : SPN, 1984.  ŠTEC,  M.  Úvod  do  staroslovenčiny  a  církevnej  slovančiny.  1.  vyd.  Prešov  :  Pravoslávna  bohoslovecká fakulta, 1994.  VEČERKA, R. Staroslověnština . 1. vyd. Praha : SPN, 1984.  VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc : Euroslavica, 2004.  VEČERKA, R. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny (skriptum). 3./4. dotisk 4. vyd.  Brno : MU, 1998 (i jiná vydání).  VEČERKA,  R.  Počátky  slovanského  spisovného  jazyka.  Studie  z dějin  staroslověnského 

písemnictví a jazyka do konce 11. stol. Praha : Univerzita Karlova, 1999.  VONDRÁK, V. Církevněslovanská chrestomatie. Brno : A. Píša, 1925.

WEINGART,  M.  Rukověť  jazyka  staroslověnského.  Praha  :  Didaktický  kruh  Klubu  moderních filologů, 1948.  2.  čítanky a cvičebnice:  BAUEROVÁ,  H.  Texty  ke  studiu  staroslověnštiny  se  slovníčkem.  2.  vyd.  Olomouc  :  UP,  1992.  DAVIDOVÁ, D. – BOGOCZOVÁ, I. Cvičení a texty ke studiu základů slovanské filologie a 

staroslověnštiny. 1. a 2. vyd. Ostrava : OU, 11995, 2001.  KURZ, J. – ŘEHÁČEK, L. – VEČERKA, R. Čítanka staroslověnských textů se  slovníčkem.  2. vyd. Praha : SPN, 1977.  PALLASOVÁ, E. Texty ke studiu jazyka staroslověnského. Brno : MU, 1995.  VEČERKA, R. Staroslověnské texty. 2. vyd. (dotisk). Brno : MU, 1996.  3.  slovník  VONDRÁK, V. – BARTOŇ, J. Vokabulář klasické staroslověnštiny. Praha : Koniasch Latin  Press, 2003.

B00010  Morfologie a tvoření slov 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 3 kredity  Předpoklad: ­­­  Vyučující: PhDr. Vladimír Pfeffer  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  aktivní  účast  na  seminářích  (povolena  absence  max.  dvou  seminářů),  úspěšné  zpracování  seminární práce, úspěšné zvládnutí písemného + ústního zápočtu  Anotace:  Cílem  předmětu  je  poskytnout  základní  přehled  poznání  morfologického  a  slovotvorného  plánu  jazyka  a  rozvoj  schopností  jeho  uživatele  při  komunikativním  využití.  Výklad  základních  pojmů  z  oblasti  slova.  Studium,  užití  a  procvičování  soustavy  tvarů  slov,  tvaroslovného systému češtiny a jejich pravidel, nepravidelností a odchylek, úplných a dílčích  paradigmat,  stavby  a  tvoření  slovních  tvarů.  Procvičování  způsobů  tvoření  slov,  reprodukce  slovotvorných postupů a utvářenosti slov, slovotvorné struktury slov, slovotvorné interpretace  jazykového materiálu.  Morfologická, morfematická a slovotvorná analýza slov a jejich systémové zobecnění. 

Literatura k samostatnému studiu:  Odborná literatura:  

Základní:  §  ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství 2000.  §  ČECHOVÁ,  M.  Komplexní  jazykové  rozbory.  Praha:  Státní  pedagogické  nakladatelství  1992.  §  ČERMÁK,  F.  Syntagmatika  a  paradigmatika  českého  slova.  Morfologie  a  tvoření  slov.  Praha: Univerzita Karlova 1990.  §  DOKULIL,  M.  Tvoření  slov  v češtině  1.  Teorie  odvozování  slov.  Praha  :  Nakladatelství  ČSAV 1962.  §  DOKULIL,  M.  a  kol.  Tvoření  slov  v češtině  2.  Odvozování  podstatných  jmen.  Praha:  Academia 1967.  §  DOKULIL, M. K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice.SaS, 43,  1982, s. 257 – 271.  §  HRBÁČEK, J. – HRDLIČKOVÁ, H. – MAREŠ, P. – SERVÍTOVÁ, J.  Mluvnické rozbo­  ry a cvičení v češtině. Praha: Univerzita Karlova 1994.  §  HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ,  J. Čeština pro učitele. Opava: Optys  1996.  §  KARLÍK,  P.,  NEKULA,  M.,  RUSÍNOVÁ,  Z.  (eds.)  Příruční  mluvnice  češtiny.  Praha:  Nakladatelství Lidové noviny 1997.

§  MALIŠ, O. – MACHOVÁ, S. Současný český jazyk.Nauka o tvoření slov. Lexikografie.  Praha: Univerzita Karlova 1992  §  KARLÍK,  P.,  NEKULA,  M.,  PLESKALOVÁ,  J.  (eds.)  Encyklopedický  slovník  češtiny.  Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2002. 

Další doporučená literatura:  §  BOZDĚCHOVÁ, I. Tvoření slov skládáním. Praha: Institut sociálních vztahů, rok vydání  §  §  §  §  §  §  §  §  §  § 

neuveden.  ČMEJRKOVÁ, S. Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny. SaS  63, 2002, s. 263 –  286.  DOKULIL, M. Obsah – Výraz – Význam. Výbor z lingvistického díla Miloše Dokulila I,  II.  Praha: FF UK 1997.  HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ,  J. Čeština pro učitele. Opava: Optys  1996.  KOMÁREK,  M.  Příspěvky  k české  morfologii.  Praha:  Státní  pedagogické  nakladatelství  1978.  KRČMOVÁ, M., Příznakovost a její specifika v morfologii. In: Život s morfémy. Sborník  studií na počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004.  PETR, Jan a kol. Mluvnice češtiny. I . Tvoření slov. Praha : Academia 1986.  PETR, J. a  kol. Mluvnice češtiny. II. díl. Tvarosloví. Praha: Academia 1986  RUSÍNOVÁ, Z. Tvoření slov v současné češtině. Brno: MU FF 1990.  ZIKOVÁ, M. K podstatě slovotvorného procesu přechylování. In: Linguistica Brunensia  – SPFFBU, 51, Brno 2003, s. 125 – 132.  ZIKOVÁ, M. Morfologie a vnitřní struktura slova. In: Život s morfémy. Sborník studií na  počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004.

B 00019  Historická mluvnice 1 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 2 kredity  Předpoklad: B00014 Staroslověnština a slavistika 2  Vyučující: Mgr. Ilona Adámková, Ph.D.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  účast  na  seminářích  (povolena  absence  max.  dvou  seminářů),  úspěšné  zvládnutí  zápočtové  písemky  Anotace:  První  část  třídílného  cyklu  Historické  mluvnice  je  věnována  vývoji  a  současnému  stavu  českých teritoriálních dialektů jako jednoho z možných pramenů k poznání vývoje jazyka. Na  konkrétním  materiálu  se  analyzují  nářeční  jevy  různých  jazykových  plánů,  pozornost  je  zaměřena  především  na  jevy  roviny  hláskoslovné.  Při  práci  v seminářích  se  využívá  písemných a zvukových záznamů autentických projevů, jazykových map a slovníků.  Literatura k samostatnému studiu:  BALHAR, J. a kol. Český jazykový atlas 3. Praha 1999.  BALHAR, J. a kol. Český jazykový atlas 4. Praha 2002.  BALHAR, J., JANČÁK, P. a kol. Český jazykový atlas 1. Praha 1993.  BALHAR, J., JANČÁK, P. a kol. Český jazykový atlas 2. Praha 1997.  BĚLIČ, J. Nástin české dialektologie. Praha 1972.  BOGOCZOVÁ, I. aj. Tvářečeštiny. Ostrava 2000.  CUŘÍN, F. aj. Vývoj českého jazyka a dialektologie. Praha 1977.  DAVIDOVÁ, D. aj. Mluvená čeština na Moravě. Ostrava 1997. 

Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002.  České nářeční texty. Praha 1976.

B 00027 Stylistika  2 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 2/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet, zkouška  Kreditové ohodnocení: 6 kreditů  Předpoklad: B00022 Stylistika 1  Vyučující: 

Prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. (přednáška),  PhDr. Ladislav Binar, Dr. (seminář) 

Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  Podmínky pro získání zápočtu: účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů);  uznání seminární práce, přednes 1­2 odborných referátů.  Informace týkající se zkoušky viz níže. 

Anotace semináře:  Stylistický  seminář  (stejně  jako  jeho  první  část  v ZS)  sleduje  především  rozpracování  stylistických  rozborů  v úzké  návaznosti  na  látku  přednášky.  V úvodní  části  semináře  je  standardně  přednesen  zadaný  odborný  referát  s následnou  diskusí  v plénu.  V části  druhé  je  realizována transformační úprava základního textu v duchu požadavků autora  (viz Queneau, R, 1991). V části další následuje beseda o látce přednášky a posléze kreativní  stylizace  v návaznosti  na  aktuální  oblast  odbornou,  společenskou  či  jinou.  Zde  se  vychází  z cvičných textů, jejichž součástí jsou kontrolní otázky a bibliografická poznámka.  Literatura k samostatné přípravě na práci v seminářích:  Queneau, R : Stylistická cvičení. Brno 1994.  Hubáček, J.: Učebnice stylistiky pro posluchače P.F.. Praha 1987.  Kožmín, Z.: Tvořivý sloh. Praha 1995.  Hájková, E.­ Müllerová, E.: Cvičení ze stylistiky. Praha 1984.  Červenka, M.: Styl a význam. Studie o básnících.Praha 1991.  Haman, A.: Úvod do studia literatury a interpretace díla. Praha 1999.  Sb.: Jazyk a kultura vyjadřování.(M.Jelínkovi k pětasedmdesátinám). Brno 1998.  Jedličková, A.: Ke komu mluví vypravěč? Praha 1992. 

Rozvr žení témat přednášek v LS 2005/2006:  Přednášky se konají v daných týdnech v rozsahu 4 vyučovacích lekcí:

20/2  Příznakovost výrazových prostředků, výrazový prostředek : styl  Stálá a kontextová stylová hodnota výrazových prostředků.  6/3  Stylové zákonitosti odborného stylu; vnitřní diferenciace textů odborné komunikace.  Administrativní styl a jeho stylové normy.  20/3  Stylové zákonitosti publicistického stylu.  Rétorický funkční styl a jeho normy.  3/4  Prostěsdělovací styl, specifika jeho normy; mluvenost jako slohotvorný činitel.  Stylizace mluvenosti v umělecké literatuře.  17/4  VELIKONOCE  1/5     1. máj  15/5  Zápočtový týden; obvykle se nepřednáší, ale výuka probíhá ­ doplnění látky přednášek,  konzultace,  upřesnění okruhů k opakování atd. 

Ukončení předmětu Stylistika 2           pr of. Krčmová  Zkouška má dvě složky.  Kratší písemnou část, která ověří schopnost stylistické analýzy textu a schopnost stylizace.  Na základě správně volených argumentů opřených o materiál z konkrétního textu vysvětlí  student písemně některé stylistické pojmy; v ověření schopnosti stylizace a znalosti stylových  norem upraví text se stylizačními nedostatky a vysvětlí, co vedlo k úpravám a jeho novému  řešení.  Oba postupy je průběžně probírají v semináři, teoretické podklady řešení především v  přednáškách. Tam se věnuje pozornost také stylistickým rozborům textu, při níž se obecné  poznatky aplikují na materiál. Nejde přitom o subjektivní odhady, ale o pokud možno co  nejpečlivější analýzu splňující v postupech i prezentaci všechny náležitosti odborného  vyjadřování.  Text pro rozbor v rozsahu cca 1000 znaků předloží zkoušející.  Ústní část zkoušky bude odpoledne téhož dne, ev. ve dni následujícím. Jejím obsahem bude  rozprava o předložené psané části zkoušky + zodpovězení teoretické otázky. Pojmosloví  oboru, které může sloužit k opakování, je k dispozici buď v podobě rejstříku knihy  ČECHOVÁ, M., aj. Současná česká stylistika. Praha : NISV 2003, ev. (nebude­li kniha  dostupná) ČECHOVÁ, M., aj. Stylistika současné češtiny. Praha : NISV 1997. Upozorňuji, že  oba soubory pojmů nejsou totožné, ale vcelku vyhovují. Jako otázky pro opakování k ústní  zkoušce lze využít obsah některé z uvedených publikací.

Poznatky z přednášek jsou samozřejmostí.  Další vybraná literatura  ČECHOVÁ, M., CHLOUPEK, J., KRČMOVÁ, M., MINÁŘOVÁ, E.: Současná česká  stylistika , Praha: ISV 2003.  JELÍNEK, M.: Stylistika, in Příruční mluvnice češtiny. KARLÍK, P., NEKULA, M.,  RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). 2., doplněné vyd. NLN, Praha 1996, s. 701­782.  Další knižní práce:  BEČKA, J. V.: Česká stylistika . Academia, Praha 1992.  MATHESIUS, V.: Jazyk, kultura, slovesnost. Odeon, Praha 1982, zvl. s. 92­146 (Řeč a sloh).  HAUSENBLAS, K.: Od tvaru k smyslu textu. Stylistické reflexe a interpretace. FF UK, Praha  1996; 2. vyd. 1997.  HOFFMANNOVÁ, J.: Stylistika a …Současná situace stylistiky.  Trizonia, Praha 1997.  DANEŠ, F.: Jazyk a text. Výbor z lingvistického díla F. Daneše. FF UK, Praha 1999.  Hesla o stylistice v Encyklopedický slovník češtiny, Praha: NLN 2002.  Kromě toho vznikala a vznikají na jednotlivých vysokých školách skripta stylistického  zaměření. Jsou výběrem až citací prací výše uvedených nebo jsou spíše cvičebnicí. Jejich  zaměření souvisí s charakterem školy a oborů, jimž slouží.  Ostatní novější literaturu včetně časopisecké hledejte v knížce Čechová, M. a kol., 2003.

B 00028 Historická mluvnice 3 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 1/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet, zkouška  Kreditové ohodnocení: 6 kreditů  Předpoklad: B00023 Historická mluvnice 2  Vyučující: Mgr. Ilona Adámková, Ph.D.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  Podmínky pro získání zápočtu: účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů),  průběžná příprava na semináře podle pokynů vyučujícího.  Podmínky  ke  zkoušce:  udělený  zápočet;  zkouší  se  látka  z celého  oboru,  tj.  včetně  toho,  co  bylo probráno v Historické mluvnici 1 a v Historické mluvnici 2.  Anotace:  Předmět  bezprostředně  navazuje  na  Historickou  mluvnici  2.  Třetí  část  třídílného  cyklu,  skládající se z přednášky a semináře, je zaměřena na vývoj češtiny od období pračeského do  současnosti  v jazykové  rovině  tvaroslovné,  pozornost  je  věnována  také  vybraným  tématům  z oblasti  slovotvorby  a  syntaxe.  Teoretické  poznatky  získané  na  přednáškách  a  studiem  doporučené  literatury  jsou  aplikovány  v seminářích  při  rozboru  transkribovaných  úryvků  staročeských památek.  Literatura k samostatnému studiu:  Základní literatura  BĚLIČ, J. ­ KAMIŠ, A. ­ KUČERA, K. Malý staročeský slovník. Praha 1978.  LAMPRECHT, A., ŠLOSAR, D., BAUER, J. Historická mluvnice češtiny. Praha 1986.  PORÁK, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.­18. století). Praha 1979.  ŠAUR, V. Česká historická morfologie. Opava 1995. 

Doporučená literatura  BAUER, J. Vývoj českého souvětí. Praha 1960.  DVOŘÁK, E. Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině. Praha 1970.  GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého III/1, Tvarosloví ­ skloňování. 2. vyd.  Praha 1960.  GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého III/2, Tvarosloví ­ časování. 3. vyd. Praha  1958.

GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba. Praha 1929.  HOŇOVÁ, E. K vývoji české syntaxe. Praha 1994. 

Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002.  KOMÁREK, K. Osobní jména v českých biblích. Olomouc 2000.  KOMÁREK, M. Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981.  NĚMEC, I. Genese slovanského systému vidového. Praha 1958.  PLESKALOVÁ, J. Tvoření nejstarších českých osobních jmen. Brno 1998.  PORÁK, J. Vývoj infinitivních vět v češtině. Praha 1967.  RUSÍNOVÁ, Z. Tvoření staročeských adverbií. Brno 1984.  ŠLOSAR, D. Česká kompozita diachronně. Brno 1999.  ŠLOSAR, D. Slovotvorný vývoj českého slovesa . Brno 1981.

B00030 Vývoj češtiny 1 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 1/1  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 2 kredity  Předpoklad: B00019 Historická mluvnice 1  Vyučující: Mgr. Ilona Adámková, Ph.D.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  účast  na  seminářích  (povolena  absence  max.  dvou  seminářů);  zpracování  a  přednes  referátu  (seznam témat referátů bude předložen v úvodním semináři)  Anotace:  Předmět  se  skládá  z přednášky  a  semináře;  je  zaměřen  na  vývoj  českého  jazyka  a  jeho  kontaktů  s latinou  a  staroslověnštinou  od  9.  století  přes  rozmach  spisovné  češtiny  ve  14.  století  až  po dobu  husitskou.  Teoretické  poznatky  získané  při  výkladu  v rámci  přednášek  jsou  aplikovány  v seminářích  při  rozboru  transliterovaných  a  transkribovaných  úryvků písemných památek pocházejících ze zmíněného období.  Literatura k samostatnému studiu:  CUŘÍN, F. Vývoj spisovné češtiny. Praha 1985.  CUŘÍN, F., NOVOTNÝ, J. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka.  3. vyd. Praha 1987.  HAVRÁNEK, B. Vývoj českého spisovného jazyka. 2., upr. vyd., Praha 1980.  HAVRÁNEK, B. Studie o spisovném jazyce. Praha 1963.  HAVRÁNEK, B. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha 1957.  HAVRÁNEK, B. Výbor z české literatury husitské doby I, II.. Praha 1963, 1964.  HOST, R. Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let (800­1800): malý průvodce dějinami 

české jazykové mysli. Ústí nad Labem 2003.  LEHÁR, J., STICH, A. Kniha textů 1 (9. století až 1.  třetina 19. století). Praha 2000.  PORÁK, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.­18. století). Praha 1979.

B00044 Slovenština 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 1/1  Způsob ukončení předmětu: zápočet, kolokvium  Kreditové ohodnocení: 2 kredity  Předpoklad: ­­­  Vyučující: Prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. 

Př ednáška : koná se v daných týdnech v rozsahu 2 vyučovacích lekcí  20. 2. Slovenština ­ samostatný jazyk; z dějin slovenštiny, vztah č­sl. Kde se poučit?  6. 3.   Zvuková stavba slovenštiny; kodifikace slovenské výslovnosti.  20. 3. Morfologie slovenštiny.  3. 4. Lexikum současné slovenštiny; puristické tendence v hodnocení lexémů.  17/4  1/5 

VELIKONOCE  1. máj 

15. 5. Zápočtový týden ­ možnost odevzdání písemné práce k ukončení předmětu, konzultace,  ev. i přednáška dle průběhu semestru. 

Seminář  : koná se v daných týdnech v rozsahu 2 vyučovacích lekcí  20/2   Základ konfrontačního studia blízce příbuzných jazyků.  Slovenský text, identifikace rysů slovenštiny.  6/3 Kultivované čtení slovenského textu; slovenský rytmický zákon a jeho aplikace,  transkripce slovenštiny!!!  20/3 Cvičení z morfologie slovenštiny, práce s materiály orientujícími ve spisovnosti.  3/4     Lexikum současné slovenštiny, cvičení (se zaměřením na paronyma a výrazy cizího  původu)

17/4  1/5 

VELIKONOCE  1. máj 

15/5 Zápočtová písemka ověřující praktickou znalost slovenštiny (diktát, rozbor textu, překlad  mezi jazyky) ­ zvládnutí s minimem chyb je  nutné pro absolvování předmětu.

B00035 Vývoj češtiny 2  Rozsah týdenní hodinové výuky: 1/1  Způsob ukončení předmětu: zápočet, zkouška  Kreditové ohodnocení: 3 kredity  Předpoklad: B00030 Vývoj četiny 1  Vyučující: Mgr. Ilona Adámková, Ph.D.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  Podmínky pro získání zápočtu: účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů),  průběžná příprava na semináře podle pokynů vyučujícího.  Podmínky  ke  zkoušce:  udělený  zápočet.  Zkouší  se  látka  z celého  oboru,  tj.  včetně  toho,  co  bylo probráno ve Vývoji češtiny 1; forma zkoušky je písemná.  Anotace:  Předmět  se  skládá  z přednášky  a  semináře;  je  zaměřen  na  rozvoj  spisovné  češtiny  v  epoše  humanistické, na dobu úpadku českého spisovného jazyka v době baroka, na vývoj češtiny od  období národního obrození přes 2. polovinu 19. století až do 20. století. Teoretické poznatky  získané  při  výkladu  v rámci  přednášek  jsou  aplikovány  v seminářích  při  rozboru  transkribovaných úryvků písemných památek pocházejících ze zmíněného období. Pozornost  je rovněž věnována charakteristickým jevům dnešní češtiny a jejím vývojovým tendencím.  Literatura k samostatnému studiu:  CUŘÍN, F. Vývoj spisovné češtiny. Praha 1985.  CUŘÍN, F., NOVOTNÝ, J. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka.  3. vyd. Praha 1987. 

Český jazyk a literatura na sklonku XX. století. Wałbrzych – Ostrava  2001.  DANEŠ, F. a kol.: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha 1997.  HAVRÁNEK, B. Vývoj českého spisovného jazyka. 2., upr. vyd., Praha 1980.  HAVRÁNEK, B. Studie o spisovném jazyce. Praha 1963.  KALISTA, Z. České baroko. Praha 1941. 

Kultura českého jazyka. Liberec 1969.  LEHÁR, J., STICH, A. Kniha textů 1 (9. století až 1.  třetina 19. století). Praha 2000.  NEBESKÁ, I. Jazyk – norma – spisovnost. Praha 1996.

NĚMEC, I. a kol. Dědictví řeči. Praha 1986.  PORÁK, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.­18. století). Praha 1979. 

Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha 1932.  Spisovná čeština a jazyková kultura 1993. 1., 2. díl. Praha 1995.  Spisovnost a nespisovnost dnes. Brno 1996.  Spisovnost a nespisovnost: zdroje, proměny a perspektivy. Brno 2004.

B 00051 Rétorika 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/1  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 1 kredit  Vyučující: PhDr. Ladislav Binar, Dr.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  účast  na  seminářích  (povolena  absence  max.  dvou  seminářů),  přednes  odborného  referátu,  zpracování řečnického vystoupení  Anotace:  Seminář  poskytuje  základní  teoretické  a  praktické  informace  o  biologicko­fyziologických  a  řečových podmínkách mluvního aktu a základná praktické návyky  řečových činností různého  typu.  Toto  poučení  vychází  z historických  souvislostí  vzniku  a  vývoje  disciplíny  a  je  doplněno strukturou vývoje druhů řeči v historické perspektivě.  Literatura k samostatnému studiu:  Lotko, E. : Kapitoly ze současné rétoriky. Olomouc 1997.  Havlová, I. a kol.: Kapitoly z rétoriky. Praha 1991.  Hubáček, J.: Rétorické minimum. Ostrava 1990.  Krčmová,M.: Fonetika a fonologie. Brno 1992.  Cmíralová, J.: Učte se mluvit. Brno 1992.

B00075  Kapitoly z morfologie  Rozsah týdenní hodinové výuky: 2/0  Způsob ukončení předmětu: zkouška  Kreditové ohodnocení: 2 kredity  Předpoklad: B00010 Morfologie a tvoření slov  Vyučující: Doc. PhDr. Eva Höflerová, Ph.D.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  Podmínka ke zkoušce: zápočet z B00010.  Forma  zkoušky:  ústní;  součástí  zkoušky  je  komentář  chyb  ze  zápočtového  testu  předmětu  B00010. 

Rozvržení témat přednášek:  DATUM  16. února 

2. března 

16. března 

30. března  27. dubna 

11. května 

TÉMA PŘEDNÁŠKY  I. Morfologie mezi lingvistickými disciplínami. Forma a funkce slovních  tvarů. Základní morfologické pojmy.  II. Tvoření slov a morfologie: vztahy a souvislosti. Slovotvorné procesy  a postupy. Členění slovního tvaru – slovotvorné a tvarotvorné formanty.  I. Gramatické kategorie vyššího řádu (kritéria třídění slovních druhů,  slovnědruhové transpozice).  II. Gramatické kategorie nižšího řádu (jmenné a slovesné).  Syntetické a analytické slovní tvary.  I. Základní slovní druhy jmenné (substantiva, adjektiva – utvářenost,  funkce, tvarosloví).  II. Nástavbové slovní druhy jmenné (numeralia, pronomina – utvářenost,  funkce, třídění, tvarosloví).  I. Verba z hlediska funkčního.  II. Formální soustava českých sloves.  Neohebné slovní druhy. Autosémantické a synsémantické slovní druhy.  Funkční a sémantická charakteristika adverbií, prepozicí, konjunkcí,  partikulí a interjekcí. Synsémantické slovní druhy v mluveném projevu.  I. Vývojové tendence v české morfologii.  II. Metody lingvistického výzkumu se zaměřením na morfologické jevy  (možnosti ČNK).

Studijní literatura:  Základní: ·  ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 1996, 2000. ·  HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava:  Optys, 1996 (Opava: Vade mecum, 1998, Opava: Vade mecum bohemiae, 2002. ·  KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, Z. (Eds.). Příruční mluvnice češtiny.  Praha: LN, 1995, 1996.  Doporučená: ·  Mluvnice češtiny (1, 2). Praha: Academia, 1986. ·  KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha:  LN, 2002.

B00103  Dějiny jazykovědy 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 2/0  Způsob ukončení předmětu: kolokvium  Kreditové ohodnocení: 3 kredity  Vyučující: PhDr. Ladislav Binar, Dr.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  přednes 1­2 opakovacích referátů, možnost průběžného písemného přezkoušení  Anotace:  Jádrem  historizujícího  pohledu  na  jazykovědné  zkoumání  je  zevrubnější  poučení  o  široce  pojatém  proudu  strukturální  jazykovědy,  jejích  hlavních  představitelích,  především  v evropském  kontextu.  Druhou  stěžejní  sférou,  které  je  věnována  pozornost,  je  oblast  moderních  navazujících  disciplín,  snad  možno  říci,  pomocných  a  pomezních.  Přednáška  se  také bude snažit o pohled do perspektivy jazykovědných disciplín a rozvinout diskusi o jejich  potřebnosti v moderní informační společnosti.  Literatura k samostatnému studiu:  Černý, J.: Dějiny lingvistiky. Olomouc 1996.  Hrbáček, J.: Úvod do studia českého jazyka. Praha 1994, s.124­147.  Jelínek, J.­Styblík,V.: Čtení o českém jazyce . Praha 1974, s. 282­291.  Černý, J.: Úvod do studia jazyka. Olomouc 1998, s.65­73.  Erhart, A.: Základy jazykovědy. Praha 1984, s. 11­22.  Chloupek, J,: Knížka o češtině. Praha 1974, s. 279­298.  Čermák, F.: Základy lingvistické metodologie. Praha 1992.  Šlosar, D.: Tisíciletá. Praha 1990.  Oliverius, Z a kol.: Úvod do jazykovědy. Praha 1879, s. 153 –213.  Palek, B.: Základy obecné jazykovědy. Praha 1989, s. 52­67, s. 243­263.

B00110 Seminář  z novočeské mluvnice 2  Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 3 kredity  Předpoklad: B00109 Seminář z novočeské mluvnice 1  Vyučující: PhDr. Vladimír Pfeffer  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  aktivní účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), zvládnutí  písemného + ústního zápočtu 

Anotace:  Prohloubení  poznání  vybraných  otázek  morfonologického,  morfologického,  slovotvorného  a  syntaktického  plánu  jazyka.  Studium,  užití  a  procvičování  soustavy  tvarů  slov,  stavby  a  tvoření slovních tvarů,  způsobů tvoření slov, reprodukce slovotvorných postupů a utvářenosti  slov, syntaktického plánu jazyka, syntaxe věty a výpovědi, pojmosloví syntaktických vztahů a  způsobů  jejich  vyjadřování.  Morfologická,  morfematická,slovotvorná  a  syntaktická  analýza  slov a jejich systémové zobecnění. 

Odborná literatura:  A) Základní  §  ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství 2000.  §  GREPL, M. – KARLÍK, P. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia 1998.  §  DOKULIL,  M.  Tvoření  slov  v češtině  1.  Teorie  odvozování  slov.  Praha  :  Nakladatelství  ČSAV 1962.  §  DOKULIL,  M.  a  kol.  Tvoření  slov  v češtině  2.  Odvozování  podstatných  jmen.  Praha:  Academia 1967.  §  DOKULIL, M. K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice.SaS, 43,  1982, s. 257 – 271.  §  KARLÍK,  P.,  NEKULA,  M.,  RUSÍNOVÁ,  Z.  (eds.)  Příruční  mluvnice  češtiny.  Praha:  Nakladatelství Lidové noviny 1997.  B) Doporučená  §  ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství 2000.  §  GREPL, M. – KARLÍK, P. Učte se s námi skladbě češtiny. Praha 1990.  §  HUBÁČEK, J. – JANDOVÁ, E. – SVOBODOVÁ,  J. Čeština pro učitele. Opava: Optys  1996.  §  KARLÍK,  P.,  NEKULA,  M.,  PLESKALOVÁ,  J.  (eds.)  Encyklopedický  slovník  češtiny.  Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2002.  §  PETR, J. (eds.) MLUVNICE češtiny1,2, 3 –  Praha: Academia 1987.

§  DOKULIL, M. Obsah – Výraz – Význam. Výbor z lingvistického díla Miloše Dokulila I,  II.  Praha: FF UK 1997.  §  KOMÁREK,  M.  Příspěvky  k české  morfologii.  Praha:  Státní  pedagogické  nakladatelství  1978.  §  KRČMOVÁ, M., Příznakovost a její specifika v morfologii. In: Život s morfémy. Sborník  studií na počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004.  §  RUSÍNOVÁ, Z. Tvoření slov v současné češtině. Brno: MU FF 1990.  §  ZIKOVÁ, M. Morfologie a vnitřní struktura slova. In: Život s morfémy. Sborník studií na  počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita 2004.  Monografická k jednotlivým tématům ­ doporučená  §  §  §  §  §  §  §  §  §  §  §  §  §  § 

BĚLIČOVÁ H. Sémantická struktura věty a kategorie pádu. Praha 1982.  DANEŠ, F. – HLAVSA, Z. Větné vzorce  v češtině. Praha 1981.  DANEŠ, F. Věta a text. Praha: Academia 1985.  HOŠNOVÁ, I. K vývoji české syntaxe  Praha: UK 1994.  KARLÍK, P. Hypotéza modifikované valenční teorie. SaS 61, 2000, s. 170 – 189.  KARLÍK, P. Studie o českém souvětí. Brno: Masarykova universita. 1995.  NOVOTNÝ, J. Nástin syntaktického popisu češtiny na základě valenční teorie. Praha 1989.  PANEVOVÁ, J. Formy a funkce ve stavbě české věty. Studie a práce lingvistické 13, Praha:  Academia1980.  PANEVOVÁ, J. Valence a její univerzální a specifické projevy. In: Čeština – univerzália a  specifika 1999, s. 29 – 37.  SGALL, P. Úvod do syntaxe a sémantiky. Praha 1986.  SGALL,  P.­  HAJIČOVÁ,  E.  ­  BURÁŇOVÁ,  E.  Aktuální  členění  věty  v  češtině.  Praha:  Academia 1980.  SVOZILOVÁ, N., PROUZOVÁ, H., JIRSOVÁ, A. Slovesa pro praxi. Valenční slovník  nejčastějších českých sloves. Praha: Academia 1997.  ŠTĚPÁN, Josef: Složité souvětí s řetězcovou závislostí, Praha: Univ. Karlova 1997.  UHLÍŘOVÁ, Ludmila: Knížka o slovosledu. Praha 1987.

B 00112  Seminář z novočeské stylistiky 2 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 4 kredity  Předpoklad: B00111 Seminář z novočeské stylistiky 1  Vyučující: PhDr. Ladislav Binar, Dr.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  účast na seminářích (povolena absence max. dvou seminářů), přednes 1­2 odborných referátů  Anotace:  Pokračování  volitelného  semináře  ze  ZS,  jehož  náplní  je  (vzhledem  k rozsahu  textové  báze  uměleckého textu) plynulé navázání na tuto činnost v nové stylové oblasti, a to  na  teoretickém  i  praktickém  stupni  zastřešující  především  problematiku  běžně  dorozumívacího modelu, dialogických sekvencí a obrazného vyjadřování.  Literatura k samostatnému studiu:  Kořenský.J  a  kol.:  Komplexní  analýza  komunikačního  procesu  a  textu.  České  Budějovice  1987.  Sgall, P.­Hronek,J.: Čeština bez příkras. Praha 1992.  Kořenský, J.: Komunikace a čeština. Praha 1992.  Čermák, F.­Hronek, J.­Machač, J.: Slovník české frazeologie a idiomatiky. In: Styl a význam  Praha 1991.  Časopisecké studie (při zadávání OR).

B00126  Strukturní naratologie 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 3 kredity  Předpoklad: B00022 Stylistika 1  Vyučující: PhDr. Ladislav Binar, Dr.  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  účast  na  seminářích  (povolena  absence  max.  dvou  seminářů);  průběžné  písemné  zkoušení  a  zadávání opakovacích referátů dle potřeby  Anotace:  Náplní  semináře  je  analýza  narativních  struktur  (modelů)  v rámci  geneze  vyprávění  (vypravování).  Narativní  výpovědní  akty  jsou  zkoumány  s použitím  standardních  postupů  textové  analýzy  s maximálním  důrazem  na  cílový  rozvoj  obecných  řečových  dovedností  studentů s přihlédnutím na využití čtenářských asociací z oblasti umělecké a odborné.  Předpokládá  se  rovněž  kreativní  zapojení  při  spontánních  či  dramatizovaných  výstupech  či  opakovacích  odborných  referátech.  Pouze  sekundární  funkci  mají  zde  soubory  získaných  teoretických znalostí či dovedností.  Literatura k samostatnému studiu:  Doležel, L.: Narativní způsoby v české literatuře. Praha 1993.  Doležel, L.: O stylu moderní české prózy. Praha 1960.  Hirschová,  M.:  Česká  verba  dicendi  v performativním  užití.  (Příspěvek  ke  zkoumání  komunikativních funkcí výpovědi.) Olomouc 1988.  Hoffmannová,  J.:  Poměr  textové  lingvistiky  (teorie  textu)  ke  pragmatice  a  stylistice.  In:  Štylistické otázky textu.Prešov 1984.  Propp,V.J.: Morfológia rozprávky.Bratislava 1971.  Stanzel, F.: Teorie vyprávění. Praha 1988.  Šklovskij,V.: Teorie prózy. Praha 1933.

B00146 Další slovanský jazyk (pro pokročilé)  Ruský jazyk  Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 2 kredity  Předpoklad: zvládnutí základního stupně jazykové výuky ruského jazyka  Vyučující: PhDr. Vladimír Pfeffer  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  aktivní  účast  na  seminářích  (povolena  absence  max.  dvou  seminářů),  úspěšné  zvládnutí  písemného + ústního zápočtu  Anotace:  Seminář je orientován na praktické dílčí zvládnutí současného ruského jazyka v jeho mluvené  i  psané  podobě  a  na  rusko­český  konfrontační  přístup,  projevující  se  ve  výběru  a  způsobu  nácviku  probíraných  jevů.  Interferující  jevy  jsou  uváděny  formou  jejich  porovnání  v obou  jazycích.  Struktura  cvičení  sleduje  komponent  lexikální,  mluvnický  a  situační,  uplatňovány  budou  základní  dovednosti –  poslech,  mluva,  čtení,  psaní,  předpokládá  se  práce  s příručním  slovníkem. 

Literatura k samostatnému studiu:  BARNET, V. a kol. Ruština pro pokročilé. Praha: LEDA, 2003.  CSIROKOVÁ, M; VYSLOUŽILOVÁ, E.  Ruština v praxi. Praha: LEDA, 2002.  BALCAR, M. Ruská gramatika v kostce. Praha: LEDA, 2002.  BRČÁKOVÁ, D. a kol. Ruská konverzace. Praha: LEDA, 2002.  ŽOFKOVÁ, H. a kol.Česko­ruská konverzace. Praha: LEDA, 2002  VENCOVSKÁ, M a kol. Rusko­český slovník. Voznice: LEDA, 2002.

B00143 Základy lexikologie 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 2/0  Způsob ukončení předmětu: zkouška  Kreditové ohodnocení: 3 kredity  Předpoklad: B00243 Lexikologický semináč  Vyučující: Mgr. Martin Tichý  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  Podmínky  ke  zkoušce:  udělený  zápočet  z B00243;  zkouška  má  část  písemnou  a  část  ústní,  zkouší se podle níže uvedených okruhů.  Anotace:  V přednáškách se probírají základní poznatky lexikologických disciplín. Předmět lexikologie,  postavení lexikologie v systému věd, pomocné a přechodné disciplíny. Základní pojmy –  slovo,  lexém. Problematika významu a smyslu lexikální jednotky. Slovní zásoba – její  členění, vrstvy ve slovní zásobě; systém v lexikální zásobě; změny ve slovní zásobě.  Terminologie. Historický přístup k slovní zásobě, etymologie. Vztahy lexikálních jednotek –  vztahy paradigmatické a syntagmatické. Vlastní jména, základy onomastiky. Víceslovné  lexikální jednotky – víceslovná pojmenování, frazeologie a idiomatika. Lexikografie, zásady  sestavování slovníků, druhy slovníků. Vývoj českého slovníkářství a bádání o slovní zásobě.  Literatura k samostatnému studiu: 

Základní literatura  ČEJKA, M.: Česká lexikologie a lexikografie. Masarykova univerzita, Brno 1992.  FILIPEC, J. – ČERMÁK, F.: Česká lexikologie. Academia, Praha 1986.  HAUSER, P.: Nauka o slovní zásobě. SPN, Praha 1986, 2. vyd.  HLADKÁ, Z.: Lexikologie. In: Příruční mluvnice češtiny. NLN, Praha 1995. 

Doporučená literatura  ČERMÁK, F. ­ BLATNÁ, R., et al.: Manuál lexikografie. H&H, Jinočany 1995.  ERHART, A. – VEČERKA, R.: Úvod do etymologie. SPN, Praha 1981.  KNAPPOVÁ, M.: Jak se bude jmenovat. Academia, Praha 1978.

KNAPPOVÁ, M.: Příjmení v současné češtině. AZ KORT, Liberec 1992.  KOPEČNÝ, F.: Průvodce našimi jmény. Academia, Praha 1991. 2. vyd.  LUTERRER, I. – MAJTÁN, M. – ŠRÁMEK, R.: Zeměpisná jména v Československu. MF,  Praha 1982.  MOLDANOVÁ, D.: Naše příjmení.  MF, Praha 1983.  ŠMILAUER, V.: Úvod do toponomastiky. SPN, Praha 1966. 2. vyd.  ŠRÁMEK, R.: Úvod do obecné onomastiky. Masarykova univerzita, Brno 1999.

B00243 Lexikologický seminář 

Rozsah týdenní hodinové výuky: 0/2  Způsob ukončení předmětu: zápočet  Kreditové ohodnocení: 2 kredity  Předpoklad:  ­­­  Vyučující: PhDr. Vladimír Pfeffer, Mgr. Martin Tichý  Požadavky na studenta v průběhu semestru a kritéria pro hodnocení:  Udělení  zápočtu  je  podmíněno  aktivní  účastí  na  práci  v seminářích  (min.  80  %),  plněním  průběžně zadávaných domácích úkolů a úspěšným napsáním zápočtové písemky.  Anotace:  Navazuje na přednášku z lexikologie. Na praktických příkladech a formou samostatné práce si  studenti osvojí povahu významové struktury apelativ a sémantického vývoje, postupy procesu  tvorby proprií od apelativ i apelativizace proprií a zásady lexikografických přístupů minulosti  a současnosti.  Literatura k samostatnému studiu: 

Základní literatura  Uvedena v sylabu Základů lexikologie. 

Doporučená literatura  Kromě lit. uvedené v sylabu přednášky různé jazykové slovníky, např. 

Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 1985.  ČERMÁK, Fr. – KŘEN, M. et al.: Frekvenční slovník češtiny. Praha: NLN 2004.  HUBÁČEK, Jaroslav: Malý slovník českých slangů. Ostrava: Profil 1988.  MARTINCOVÁ,  Olga  a  kolektiv:  Nová  slova  v  češtině:  Slovník  neologismů.  Praha:  Academia 1998. +  druhý díl 2004  OUŘEDNÍK, Patrik: Aniž jest co nového pod sluncem. Praha: Mladá fronta 1994.  OUŘEDNÍK, Patrik: Šmírbuch jazyka českého. Praha: Ivo Železný 1992.  PALA, Karel ­ VŠIANSKÝ, Jan: Slovník českých synonym. Praha: Lidové noviny 1994.  REJZEK, Jiří: Český  etymologický slovník. Praha: Leda 2001.

RETROGRÁDNÍ slovník současné češtiny. Praha: Academia 1986.  SLOVNÍK spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 1994.  ZAORÁLEK, Jaroslav: Lidová rčení. 4. vyd. Praha: Academia 2000.