שבוע טוב Číslo 38/5767
13.červenec ’07
B-h promluvil - a stalo se Výklad k sidrám Matot a Maasej (Numeri 30,2 – 36,13) V Toře stojí: "Hospodin přikázal tuto věc: Když učiní slib Hospodinu muž nebo složí přísahu, že na sebe vezme nějaký závazek, nezruší své slovo. Splní vše, co vlastními ústy pronesl." Tora nás učí, že čestné slovo je slovo posvěcené a jestli někdo učiní slib nebo přísahu, a tu nakonec poruší, má to nedozírné následky. Když někdo poruší danou přísahu spustí sám na sebe mechanizmus prokletí (jinak řečeno sebezničení). Řeč má být vždy jasná a srozumitelná. Nikdy nemáme mluvit dvojsmyslně či neuctivě. Existuje mnoho micvot, kde se vyžadují jasná formulace. Například micvot Šma - denní Tefila (zvaná též i modlitba Amida - od slovesa amad = stát jejímž jádrem je dvakrát denně se modliti Šma Jisrael Hašem Elokejnu Hašem Echad - Slyš Izraeli, Hospodin je naším B-hem, H-spodin je Jediný), nebo birkat ha mazon (požehnání po jídle) a spousta jiných. Všude zde je třeba jasně formulovanými slovy vyjádřit obsah modliteb, aby modlitba sama o sobě mohla splnit svůj účel. Pokud se někdo modlí například Šma Jisrael a nepoužije příslušná slova, nesplnil povinnost modlitby. Jakýkoliv slib nebo přísaha bez jasné formulace nemá pražádnou hodnotu a proto je nezávazná. Co se týče lašon ha ra (zlého jazyku ) a rechilut (pomlouvačství) většina lidí si je vědoma toho, že se jedná o naprosto destruktivní činnost. O následcích pomluv a zlého jazyka by se daly napsat celé romány. V gemaře k talmudickému traktátu Arachin stojí, že následky lašon ha ra předčí důsledky jakéhokoliv jiného hříchu. Gemara k traktatu Ševuot praví, že jedním z možných následků porušení daných slibů je bezdětnost (nebo ztráta potomstva), ale i smrt životního partnera. Z toho všeho je patrno, že následky naší řeči mohou mít někdy přímo tragické následky, obzvláště tam, kde se zaštiťujeme samým B-hem. V čem spočívá síla slova a proč důsledky pronesené řeči mohou být tak silné? Princip spočívá v tom, že pomoci slova se přenáší myšlenkové pochody i veškeré naše počiny (ale i obsah naší duše, naše nálady apod). Tora praví, že B-h pravil ke své nebeské družině: "Učiňme člověka k našemu obrazu." Tora dále pokračuje a praví, že B-h vytvořil člověka z
prachu země a vdechl do jeho nozder dech života. Targum Onkelos (aramejský překlad) tomu rozumí tak, že Svatý, budiž požehnán, vdechl do člověka "mluvícího" ducha. O tom jsme si již řekli ve výkladu sidry Balak (Numeri 22,2 - 25,9; sobota 30.června). Z výše uvedeného textu je patrno, že řeč u člověka je důsledkem vdechnutí duše - Božské složky. Proto je mluva výrazem našeho duchovna. Tudíž je člověk (spíše by měl být) bytostí duchovní než materiální. (Je to však způsobeno vazbou člověka na hmotný svět. Kdyby žil ve světě ryze duchovním, neměl by možnost inklinovat k hmotě - ke shromažďování majetku). Co se týče slibů: V Toře se mluví o znesvěcení (chillul) daného slova. Z toho jasně plyne, že se jedná o řeč posvátnou. Proto porušení přísahy (čestného slova) je považováno za znesvěcení. Nyní můžeme porozumět, proč jsou důsledky lašon ha ra, nebo nedodržení čestného slova jsou tak hrozivé. Jestli podstata řeči je výsledek našeho duchovna je jasné, že veškeré důsledky naší řeči se promítají do oblasti duchovna. Proto, aby se plnila náš povinnost modlitby Šma Jisrael je nutno, aby bylo použito správných slov. V rámci vlivu našeho duchovna a duchovního světa, je volba správných slov tak nutná. V Toře se praví, že skrze B-ží slovo bylo vše vytvořeno, neboť B-h promluvil - a stalo se. V Mišně - Pirkej avot (výroky otců) je řečeno, že veškerá existence přišla skrz deset "pravýroků" B-žích. Právě tak, jako veškeré stvoření bylo učinění skrze sílu Bží řeči, tak může být učinná naše řeč v duchovní sféře. Rabín Chajim Volozin, zikaron cadik livracha (nechť je památka spravedlivého požehnána) v Nefeš ha chajim (živé duši) vysvětluje, že slovo chilul pochází ze slova chalal znamenající neplatné, nicota nebo nesvaté . Tím vysvětluje, že chilul Hašem je když se chováme jako kdyby Pána B-ha ani nebylo. Kdykoliv někdo veřejně poruší slovo dané před H-spodinem, bude to považováno za Chilul Hašem protože, dotyčná osoba se chová jako by H-spodin neexistoval. Z toho plyne, že Tora užívá výrazu chilul pro nesplnění slibu jakožto znesvěcení. Proto zase naopak se vyžaduje u modliteb správně zvolených slov. Pak dotyčný člověk dokáže i v praktickém životě volit správná slova, aby se aktivně podílel na ústředním poslání člověka zde na této zemi a tím je tikun olam - tj. nápravě světa. A ta bez správně zvolených slov prostě není možná.
1
Poznámky k aktuálním sidrám Sliby a přísahy Člověk jimi může stvořit nový halachický status: když člověk něco slíbí B-hu, je to status rovnající se micvě. Neder- slib- má takovou sílu, že tomu, kdo ho poruší, může soud uložit trest mrskání. Nutno však pochopit, že pro hebrejské slovo neder není v jiném jazyce plnohodnotný ekvivalent; obvykle se překládá jako slib, tj. závazek něco vykonat. V naší kapitole se ale nemluví o běžném slibu – i když Žid je povinen držet slovo. Neder má dvě kategorie1/ člověk si jím zakáže něco, co Tóra dovoluje, např. „ovoce z této země bude pro mě 30 dní zakázané“, 2/ člověk se zaváže přinést dobrovolnou oběť nebo vykonat dobrovolný příkaz, např. zvláštní příspěvek na dobročinnost nebo posvětit určité zvíře pro obětování. (Rambam, Hilchot Nedarim 1:1-2). Neder, o němž se mluví v Tóře nyní, patří do 1.kategorie- dobrovolné přijetí zákazu. S výjimkou slibu vykonat micvu nelze užít neder k tomu, aby si člověk přikázal určité jednání, např. „činím neder, že budu chodit včas spát“, v intencích této kapitoly to není zavazující. Přísahou-ševua si člověk zakáže či naopak zaváže se něco udělat. Mezi neder a ševua je velký rozdíl: neder mění status věci- např. zakázal jsem si jablko, tedy jablko má pro mne status zakázaného jídla. Naopak ševua má dopad pouze na osobu- např. přísaha, že budu jíst jablka, ukládá závazek mně, ale halachický status jablka se tím nemění. „el- rašej hamatot - k představitelům kmenů“ Raši, Nedarim 78a- Moše projevil úctu kmenovým vůdcům, když se nejprve obrátil k nim, ale pak naučil příkaz i zbytek národa, jako to dělal s ostatními příkazy Tóry. Kmenoví představitelé jsou však nyní zmíněni proto, že mají svou roli v souvislosti s nedarim: moc zrušit slib či přísahu měl buď jeden znalec (jadid mumhe), např. kmenový vůdce, anebo- pokud není nikdo takový- soud tří laiků (tj. nekohenů). Toto je v Tóře jen naznačeno, je to ustanovení Ústního zákona, který dostal Moše na Sinaji. (Chagiga 1:8) „lo jachel dvaro - nezruší své slovo“ Dané slovo je svaté; když Žid poruší slovo, je to znesvěcení. V jejím otcovském domě Když děvče učiní neder, dokud je pod pravomocí svého otce, smí otec souhlasit ( i tím, že k slibu mlčí) nebo jej odvolat, anebo se ona provdá dřív, než otec to či ono udělá. „bevejt aviha beneurejha- v otcovském…v dívčím věku“ Raši- V jeho domě= pod jeho pravomocí, tj. jen tak dlouho má otec moc nad sliby své dcery, nemíní se fyzicky na jeho pozemku. Sifre- Pokud se dcera provdá- i když se později rozvede- otec již žádné právo nemá. Obrat „v dívčím věku“ je v halaše přesně definován jako šestiměsíční období po dívčině bat micva (12 let). Poté je již považována za dost vyspělou, aby byla zodpovědná za své nedarim a její otec již je nesmí
kontrolovat. (Nedarim 70a, Rambam- Hilchot Nedarim 11:7). Raši- Během roku před její náboženskou dospělostí (bat micva) jsou její nedarim pod kontrolou jejího otce a s jeho souhlasem jsou závazné, je-li dívka inteligentní a chápe, k čemu se zavazuje. „vehecheriš lach - bude k tomu mlčet“ Pokud otec nevyjádří výslovně souhlas se slibem a bude k němu mlčet, považuje se to za tichý souhlas. Otec může o slibu rozhodnout ten den, kdy se o něm doslechl, ale jestliže slib během toho dne neodvolá, slib zůstává v platnosti. „heni - zabrání“ Tj. její otec zabrání, aby byla vázaná svým neder. Totéž říká v.9 o jejím manželovi. Jak naznačuje slovo „odvolá“, otec ani manžel nemohou slib zpětně zrušit, nýbrž odvolávají jej okamžikem, kdy svůj nesouhlas vysloví. Pokud tedy dívka porušila neder dřív, než byl odvolán, podléhá příslušnému trestu. „hašem jislach-lach - Hospodin jí odpustí“ Tj. zhřešila tak, že to vyžaduje B-ží odpuštění. Raši, Sifre- Pokud ale její otec slib odvolal, jak zhřešila? Mluví se tu o dívce, která neví, že její slib byl odvolán a v domnění, že stále platí, jej porušila. Technicky vzato nezhřešila, protože žádný neder ve skutečnosti neexistoval, ale odpuštění (a tedy pokání) jsou nezbytné, protože chtěla porušit to, o čem se domnívala, že platí. Moudří to přirovnávají k člověku, který měl v úmyslu jíst vepřové, ale nevědomky snědl košer maso: ačkoliv fakticky hřích spáchán nebyl, hříšník potřebuje smíření za svůj špatný úmysl. „veim-hajo tihje leiš - jestliže se vdá“ Raši- Tóra mluví o 1. fázi sňatku- kidušin: dvojice sice spolu nesmí žít, dokud se neuskuteční 2. fáze- nisuin, ale právně již je žena spojena se svým budoucím mužem a dopustí-li se v této době cizoložství, je vynesen trest smrti. Během této 1. fáze není plně pod pravomocí otce, ani manžela, otec i ženich se dělí o právo kontroly nad jejími sliby. „undarejha alejha - a bude ji vázat slib“ Ramban- Tj. jestliže udělala slib před sňatkem, ale její otec se o něm nedoslechl, takže s ním ani nesouhlasil ani jej neodvolal, pak Tóra dělí moc nad slibem mezi otce a ženicha. „mivta sefatejha - svými ústy“ Tj. přísaha. „vekamu nedarejha - budou její sliby platit“ Ježto pravomoc nad sliby se nyní dělí mezi otce a ženicha, souhlas jednoho zablokuje odvolání druhého. „vehefer - a odvolá“ Raši- V období kidušin nestačí ženichův nesouhlas k odvolání slibu, pokud jej neodvolá i otec, když se o něm doslechne. Po nisuin se žena dostává natrvalo z otcovy pravomoci, a to i když je dosud „ve svém dívčím věku“,a i když její manželství skončí rozvodem nebo ovdověním. Jestliže však svazek skončí po kidušin, ale před nisuin a ženě je
2
dosud méně než 12,5 roku, vrací se pod pravomoc svého otce. Po nisuin, když novomanželka odejde z otcovy pravomoci, má pouze manžel právo nad jejími sliby a přísahami. Verš 14 vymezuje jeho pravomoc. „leanot nafeš - pokořovat se“ Raši- Manžel má moc pouze nad sliby, jež mohou způsobit osobní potíže, Ramban- anebo nad těmi, jež mohou ovlivnit vztah obou manželů. Přesné vymezení je v traktátu Nedarim. „mijom el-jom - ze dne na den“ Raši- Tóra tu upřesňuje výraz „den, kdy se o tom doslechl“: není to celé období 24 hodin, ale jen doba do začátku dalšího dne, tj. do západu slunce dne, kdy se o slibu doslechl. „venasa et-avonach - ponese její nepravost“ Raši- Tj. slib zůstane v platnosti, protože vypršela lhůta, kdy se mohl vyjádřit, ale on nechal manželku v omylu, že ještě má právo její slib odvolat a že ona jím už není vázána, a ona v důvěře k němu slib porušila. V tom případě vinu nese on, protože ten, kdo způsobí, že druhá osoba zhřeší, je za hřích plně odpovědný a podléhá trestu za porušení slibu. „acharej šamo - později než slyšel“ Raši- Tj. později než slyšel a potvrdil přísahu. Jestliže manžel už jednou vyjádřil svůj souhlas, nemůže již slib odvolat. Ramban- Jiný výklad: Když skončí den, kdy se o slibu doslechl, zůstává slib v platnosti. Rozdíl mezi zrušením (hatara) a odvoláním (hafara) Jak bylo řečeno, sliby a přísahy mohou být zrušeny buď jedním znalcem, nebo tříčlenným soudem. Soud může zrušit slib daný omylem či z neznalosti, tj. kdyby slibující znal všechny skutečnosti a důsledky, nesliboval by a nepřísahal. Soud se např. smí zeptat „Kdybyste věděl, že to způsobí rodičům nesnáze a trápení, učinil byste slib?“ Je-li odpověď negativní, soud smí rozhodnout, že slib byl učiněn omylem a nikdy neplatil. Soudní zrušení má tedy zpětnou platnost, takže i kdyby předtím došlo k porušení slibu, je to, jakoby k porušení nedošlo. Naproti tomu odvolání slibu otcem či manželem nemá zpětnou platnost- slib existoval, oni mají jen právo odvolat jej do budoucna. Válka s Midjanem Nyní přišla na řadu odplata Midjancům, neboť oni byli odpovědní za hříchy nemorálnosti a modlářství, jež přinesly Židům smrt 24.000 lidí. Or HaChajim- Ve vojsku byly zastoupeny všechny kmeny, včetně kmene Levi; byl s nimi i Pinchas, který odplatu začal zabitím Zimrího a Kozbi a ukončil tak morovou ránu; Pinchas projevil odvahu a věrnost B-hu a jeho zásluha přinesla prospěch celému Izraeli. B-h nepřikázal, aby se Pinchas připojil k vojsku- možná proto, že by to byla skrytá kritika Mošeho, že sám nezasáhl proti Zimrímu. Moše chápal, že je nutné zvítězit a že národ potřebuje Pinchasovu zásluhu. „nekom nikmat bnej jisrael - vykonáš pomstu za děti Izraele“
B-h mluví o pomstě za škody, způsobené Izraeli, v dalším verši však Moše mluví o pomstě za urážku Hospodina. Podle midraše „kdybyste byli modláři, neměli by vás v nenávisti. Je to tedy pomsta za B-ha“. Raši- Kdo škodí Izraeli, jakoby škodil B-hu. „vajdaber moše“ Raši- I když B-h Mošemu řekl, že po této válce zemře, přesto Moše neotálel s vykonáním micvy. Mizrachi- Podle Rašiho se války účastnil i kmen Levi, proto se oba Josefovy kmeny Manaše a Efrajim počítaly za jeden. „vajimasru - dodali“ Raši- Výraz naznačuje, že bojovníci museli být donuceni, aby šli do války. Slouží jim to ke cti, protože věděli, že pokud zvítězí, Moše zemře a oni nechtěli vyhrát válku na úkor svého vůdce. Za těch 40 let v poušti si mnohokrát stěžovali jemu i na něho, ale nyní mu projevili lásku. „uchlej hakodeš - se svatou zbrojí“ Raši- Tj. schrána s rozbitými deskami Zákona a čelenka kohena gadol, na níž byla vyryta čtyři svatá písmena Bžího jména. Targum Jonatan, Tanchuma- Jiný výklad: Pinchas vzal s sebou náprsník kohena gadol s urim a tumim, aby zodpověděly všechno, co vyvstane, až se octnou v boji. „veet bil´am ben-beor haregu - Bil´ama…zabili mečem“ Raši- Úspěšný plán svést izraelské muže k hříchu pocházel od Bil´ama; přišel si do Midjanu pro odměnu, a tak ho Izraelité mohli dopadnout a potrestat, jak zasluhoval. Podle Moudrých Esav dostal požehnání meče, Jakov hlas modlitby a proroctví. Bil´am chtěl uzurpovat Jakovovo požehnání hlasu a využít je k prokletí Izraele; proto nyní Izrael použil proti němu Esavovo požehnání meče. Moše kárá velitele Raši- Moše se zlobil na velitele, že dovolili svým vojákům ušetřit ženy, které se podílely na orgiích a které měly největší zodpovědnost za svádění k hříchu. Moše nařídil, aby byli všichni hříšníci zabiti. „al pekudej hechajil - u velitelů vojska“ Raši- Bylo povinností velitelů nařídit, co se má udělat. Z toho se učíme, že vůdci odpovídají za chyby národa; vůdce se má poučit z minulosti, aby zlepšil budoucnost. Velitelé viděli hříchy na Peoru i jak se Pinchas zasloužil o skončení morové rány, měli tedy vyvodit poučení pro sebe, jak jednat. Ramban cituje Sifre- Pinchas velitele hájil: Moše předal B-ží příkaz pomstít se Midjanu, ale neupřesnil to a bojovníci tedy udělali to, co považovali za správné. Moše to chápal, ale považoval za neomluvitelné, že nechali naživu ženy, které se podílely na orgiích. Také nařídil zabít všechny přeživší mladé Midjance. Moudří (Jevamot 60b) učí, že čelenka kohena gadol identifikovala ženy, jež B-ží moudrostí měly zemřítmusely projít kolem čelenky a tváře provinilých se zbarvily dozelena. „chanu michuc lamachane - ….venku za táborem“ Raši – „tábor“ je „tábor šechíny“, tj, nádvoří svatyně, jež je uzavřeno pro osoby znečištěné od dotyku mrtvoly.
3
Ramban, Chizkuni- Jiný výklad: Moše jim nařídil zůstat vně izraelského tábora, aby neposkvrnili nikoho z bližních, kteří by s nimi přišli do styku. „kol horeg nefeš - kdo někoho zabil“ Raši- Zákony o znečištění od mrtvoly a o sedmidenní očistě jsou uvedeny v kpt. 20, tento verš dodává, že očištění musí vykonat i ten, kdo nepřišel do přímého styku s mrtvolou, pouze se dotkl nádoby či zbraně, jež se dotýkaly mrtvého těla. „vechol- beged…titchatau - každé roucho…očistíte“ Oděvy a předměty, jež přišly do styku s mrtvolou, vyžadují ponoření v mikvi. Rituální očista věcí Tj. způsoby, jak oděvy a předměty, ukořistěné v boji s Midjanci, učinit způsobilými k užívání pro Izraelce. Stejný řád platí pro všechny věci získané od nežidů. Pokud není jiný problém než rituální nečistota, stačí ponořit věc v mikvi. Avšak nádoby a náčiní používané při vaření a jídle absorbovaly pachuť nekošer pokrmů, nebo na jejich povrchu ulpěly zbytky nekošer jídla. Náš verš mluví o „očištění“ nádob od všech zbytků nekošer pokrmů i od pachuti. Raši- Tento řád měl předávat národu Moše, ne Elazar, ale protože Moše se rozzlobil, zapomněl jej. „ašer javo vaeš - přijde do ohně“ Raši, Avoda Zara 75b- Žár způsobí rozšíření průlinek kovu, který tak absorbuje pachuť jídel, jež se v nádobě připravovala. K tomu se musí kovová nádoba či náčiní rozpálit stejným způsobem a do stejné intenzity, jak se v ní jídla připravovala: pokud se v nádobě peklo, tj. stěny nádoby byly v přímém kontaktu s jídlem (bez dalších tekutin, jak je to při vaření), musí se nádoba rozpálit ohněm doběla. Pokud se v nádobě vařilo, naplní se nádoba vrchovatě vodou, jež se přivede do varu. „ach bemej nida jitchata - musí se očistit….vodou“ I když výše popsané očištění zbaví nádobu či náčiní pachuti nekošer jídel, neodstraní rituální nečistotu- to je možné jen očistnou vodou, tj. vodou s příměsí popela z červené krávy. Výraz mej nida naznačuje, že nádoba, jež přišla do kontaktu s mrtvolou, musí se ponořit v mikvi, která je přijatelná pro očištění ženy ve stavu nida. „taaviru vamajim - properete vodou“ Raši- Nádoby používané jen pro studená jídla nevyžadují očištění (žárem či vřelou vodou), stačí ponořit je v mikvi. Zákony očištění a ponoření jsou složité a nad rozsah této orientační poznámky. Rozdělení kořisti B-h přikázal, jak se má kořist rozdělit: největší díl těm, kdo skutečně bojovali a nasazovali své životy, ostatním menší díl; zvláštní podíl je určen do pokladnice svatyně a pro levity. „echad achuz min-hachamišim - po jednom z padesáti“ Abarbanel- 1/50 bojeschopných mužů šla do boje (12.000 ze 600.000), v tomto poměru obdrželi levité svůj díl. 1/500 daná kohanim odpovídala desátku, který dávali levité kněžím ze svého desátku (z toho, co dostali od lidí, jak přikazuje Tóra v 18:26).
Ibn Ezra- Tóra uvádí celkové počty zajatců i ukořistěných zvířat, a jak byly rozděleny mezi kohanim, leviim a zbytek populace. Tóra udává celkové počty, aby ukázala, že Izrael zvítězil nad velkým a bohatým národem. „vatehi hamecheca - polovina…činila“ Ramban- Počty ukořistěných se nezměnily od dobytí až do chvíle rozdělení- nikdo ze zajatců ani zvířat nezemřel. „velo-nifkad mimenu iš - ani jedno nechybí“ V doslovném významu velitelé referují, že nebyly žádné ztráty. Moudří (Šabat 64b) to vykládají jako narážku na duchovní úroveň bojovníků- nikdo z nich nebyl sveden Midjankami, jež krátce předtím svedly tisíce Židů. Z vděčnosti B-hu darovali velitelé svůj podíl zlatých šperků. „lechaper al-nafšotejnu - na smíření za nás“ Tj. smíření ve smyslu „vykoupení“, poděkování B-hu za přízeň, kterou si člověk nezasloužil. Jiný výklad: bojovníci nezhřešili, přáli si smíření za všechny zlé myšlenky, které jim přišly na mysl Sforno- jiný výklad: Smíření bylo za celý národ, který nechal bez protestu prostopášnosti u Peoru. Jiný výklad: Vůdcové měli největší odpovědnost za hříchy lidu, proto museli žádat o smíření odevzdáním svého podílu ukořistěných zlatých šperků. Řadoví vojáci si svůj díl z kořisti ponechali. „kol-zahav hatruma - všeho zlata věnovaného…“ Svůj podíl ukořistěného zlata odevzdali jen velitelé tisíců a stovek, byl to tedy dar 132 mužů, což byla asi 1/90 z celkových 12.000 vojáků. Množství zlata za celé vojsko by činilo 1.507.500 šekelů (podle Chazan Iš 1šekel= asi 90 g, tj. celkem asi 28.642, 5 kg zlata) Přidělení zajordánských území Kmeny Gad a Reuven dostaly svolení usídlit se na východním břehu Jordánu, na území Sichona a Oga; jinak by toto území patřilo společně všem kmenům. Ačkoliv původně požádaly o toto území jen kmeny Gad a Reuven, území s nimi sdílela i část kmene Menaše. „umikne rav- velmi mnoho stád“ Neříká se tu, jak oba kmeny přišly k tak velikému množství stád- podle midraše díky vítězství nad Midjanem, ale kdyby tomu tak bylo, neměly by víc než jiné kmeny. Or HaChajim- Kmeny Gad a Reuven byly známé svou válečnickou schopností a ukořistili více zvířat, než ostatní kmeny. „vnej gad uvnej reuven“ Ibn Ezra- V 1. verši je jako první uveden Reuven, dále je uváděn na prvním místě Gad, protože Gadovci iniciovali požadavek území na východním břehu, Ramban- anebo proto, že Gadovci byli vojensky silnější (viz Dt 33:20) a méně se obávali usídlení na nepřátelském území, daleko od většiny národa. Moše jim vytkl, že nemají dost loajálnosti, aby pomohli ostatním dobýt Erec jisrael a připomněl jim, že i jejich otcové se zachovali stejně před 39 lety při návratu zvědů, když odmítli vstoupit do země a pod jejich vlivem se i ostatní báli přejít Jordán. „mikadeš-barnea“ Raši- Tato Kadeš-barnea, z níž byli vysláni zvědové, není totožná s Kadeš, o níž se mluví v 20:14 a 33:36. „haknizi- kenizejec“
4
Raši- Kaleb byl znám jako Kenizejec, protože Kenaz byl jeho nevlastní otec (viz 1 Pa 4:13). Soudce Otniel ben Kenaz (Joz 15:17 a Sd 3:9) byl Kalebův nevlastní bratr. Oba kmeny vysvětlily svou žádost a prohlásily, že jsou připraveny táhnout v čele vojska a bojovat s ostatními až do úplného dobytí země. Svým prohlášením „stavět ohrady pro zvířata a města pro své děti“ však jakoby přikládaly větší důležitost svým stádům než dětem. „vearim letapenu - a města pro své děti“ Abarbanel- Nestavěli nová města, opravili a opevnili ta, jež dobyli. „lifnej bnej jisrael- v čele synů Izraele“ Raši- Kmeny Gad a Reuven požádaly, aby mohly jít v čele vojska. Moše přijal a oni dodrželi svůj slib, jak uvedeno v Joz 6:7. „ad hitnachel- dokud…se neujmou…“ Haamek Davar- Gad a Reuven chtějí projevit dobrou vůli a slibují, že budou bojovat společně s ostatními a nejen neodejdou po skončení války (válka nakonec trvala 7 let), ale zůstanou v Erec jisrael tak dlouho, dokud nebude země rozdělena (což pak trvalo dalších 7 let). „lifnej hašem“ Abarbanel- Moše je opravuje: nepůjdou před vojskem, ale před B-hem, tj. jejich základním cílem má být plnění B-ží vůle, ne solidárnost se svými bratry, protože lidské city jsou nejasné, vrtkavé a často omylné, nejlepší záruka úspěchu je poslušnost B-hu. „ad horišo et –ojvav - dokud on nevyžene …“ Abarbanel- Ačkoliv Gad a Reuven chtěli zůstat v zemi, dokud nebudou přiděleny podíly jednotlivých kmenům, Moše jejich nabídku odmítl, stačí, když zůstanou do konce války. „vihjitem nekijim - pak budete bez viny“ Mravní naučení: Nestačí, aby člověk věděl, jaké konání je správné v B-žích očích, člověk musí také jednat tak, aby nevzbudil podezření lidí (Joma 38a). Gad a Reuven pochopili Mošeho odpověď a podle toho zopakovali své ujištění a nyní uvedli na prvním místě své rodiny, ne zvířata; a zavázali se k boji, jak požadoval Moše. (Abarbanel, Malbim) Dosud hovořili Moše a vůdcové obou kmenů soukromě, nyní, když došlo ke shodě, Moše zopakoval podmínky Elazarovi a Jehošuovi, kteří odpovídali za provedení. První je uveden Elazar, protože podíly země se přidělí losováním a v tom bude mít Elazar i urim a tumim velkou roli. „untatem lahem - dáte jim“ Ramban- Výraz naznačuje, že Gad a Reuven dostanou celé území Gilad až po dobytí Erec jisrael, zatím jim Moše dovolí užívat jen tolik měst, kolik potřebují k zabezpečení svých rodin a stád. Po skončení války bude jejich povinnost vůči ostatním splněna, pak se teprve stane jejich podílem celé území. Pokud však Gad a Reuven svou povinnost nesplní, ztratí právo na území východního břehu i na města, jež dočasně obsadili a obdrží podíly v Erec jisrael, jako ostatních deset kmenů.
Gad a Reuven zopakovali Elazarovi a Jehošuovi to, co slíbili Mošemu. Sforno- Moše chtěl pozdržet jejich právo na celé území až do skončení války, oni žádali, aby mohli obsadit celé území bezprostředně, „naše bude dědictví“. Moše nechtěl vyvolat rozepři, proto souhlasil a území jim dal. Část kmene Menaše Kmen Menaše nežádal o území na východním břehu, proč jej Moše zahrnul do počtu? 1/ Ramban- Moše viděl, že území Gilad je příliš velké pro dva kmeny, proto se zeptal, zda se tam chce usadit i některý další kmen a část kmene Menaše souhlasila, neboť měli velká stáda. Výraz „chaci“ obvykle znamená „polovina“, ale může znamenat i „část“, jako v našem případě, neboť jen 2 z 8 rodů kmene- Machin a Gilad (Dt 3:15) se usadily na východním břehu. 2/ Degel Machane Efrajim- Moše se chtěl vyhnout nebezpečí, že dva kmeny na východním břehu zůstanou izolovány od zbytku národa a nebudou mít prospěch z vyšší svatosti Erec jisrael. Jestliže se na východním břehu usadí i část kmene Menaše, je jisté, že zůstanou v úzkém styku s příbuznými v Erec jisrael, a to bude mít příznivý vliv i na kmeny Gad a Reuven. 3/ Haamek Davar- Moše trval na tom, aby se rody Menaše usadily na východním břehu, protože žádná židovská komunita si neuchová svou svatost- ba nemůže ani existovat- bez vedení vynikajících učenců Tóry, a takoví v kmeni Menaše byli; jejich znalosti tedy mohly sloužit i kmeni Gad a Reuven. Tím Moše vytvořil precedens do budoucna. Města na východním břehu Ramban- Zatím byla přidělena jen města Haamek Davar- Vzhledem k rozlehlosti území bylo přiděleno ne podle rozlohy, ale podle měst a jejich okolí, takže každý kmen dostal tolik měst, kolik potřeboval „musabot šem - změněná jména“ Raši- Emorejci pojmenovali tato dvě města po svých modlách, Reuvenovci města přestavěli a změnili jejich jména. „vajikru vešemot - a dali..jiná jména“ Gur Arje- Přejmenovali všechna města, ne jenom Nebo a Baal-meon, ale protože tato dvě města byla pojmenována po modlách, snažili se Židé původní názvy vymazat, jakoby neexistovaly, kdežto ostatní města byla přejmenována, ale nevadilo, když byla nazývána původními jmény.. „lemachir“ Ibn Ezra- Machirovi, tj. potomkům Machira. Machir se narodil za časů Josefa, nemohl už být nyní naživu. Ramban, Chizkuni- Machir byl možná tak dlouhověký jako mnoho předků a skutečně vstoupil do Erec jisrael. „vejair ben-menaše“ Jair pocházel z kmene Jehuda a jeho babička byla Machirova dcera (viz 1 Pa 2:21-22). Jair byl zřejmě adoptován do Machirova rodu. Mohl dostat podíl na území kmene Menaše, protože jen země Kenaan byla rozdělena na kmenové podíly, ne území východního břehu. „chavot jair - Jairovy vesnice“ Raši- Jair neměl děti, zvěčnil své jméno vesnicemi, jež dobyl.
5
MASEJ Kpt. 33 shrnuje celou trasu, již Izrael prošel od Exodu až po vstup do Erec jisrael. Výčet zastávek zdůrazňuje B-ží slitovnost, neboť ukazuje, že bez ohledu na B-ží výnos, že Izrael bude putovat pouští 40 let, měl národ i delší období odpočinku. Celkem bylo na jejich cestě 42 zastávek, z nichž prvních 14 bylo v období před vysláním zvědů a posledních 8 bylo ve 40. roce putování, po Aharonově smrti; ve zbývajících 38 letech tedy bylo pouze 20 zastávek. (Raši, citován Rb.Moše Ha Daršan) V našem seznamu se objevuje několik míst, jež v předchozích kapitolách nebyla uvedenapravděpodobně proto, že se tam nic významného nestalo; nyní je uveden úplný výčet míst, kde národ tábořil. Ramban- Tóra zdůrazňuje, že B-h přikázal Mošemu, aby tato místa zaznamenal; naznačuje tak, že v těchto 42 názvech jsou skryté významy. Vskutku Magen Avraham (428:8) cituje Cror HaMor, že těchto 42 míst je odkaz na 42 písmen B-žího jména, a proto se při čtení této pasáže nesmí udělat přerušení; takže ačkoliv všechny standardní edice Tóry uvádějí, že první alija (= vyvolaný k čtení z Tóry v synagoze) končí veršem 10, ve většině obcí předčitatel pokračuje až do verše 49. Pak se ovšem musí udělat přerušení pro další aliji jinde, aby se dodržel plný počet sedmi vyvolaných. „vajichtov moše…al-pi hašem - Moše sepsal…“ Or HaChajim- Bezprostředně po Exodu poučil B-h Mošeho, aby si vedl „deník“ putování ; nyní po 40 letech mu oznámil, že jeho záznamy se stanou součástí Tóry. „mocaejhem lemasejhem- výchozí body…podle stanovišť“ Rb.Hirsch- Na konci verše se slova opakují v opačném pořadí „stanoviště podle…“. První část verše to vyjadřuje ze strany B-ha, druhá z pohledu lidí. Kdykoli B-h přikázal, aby vyšli, chtěl je dovést k dalšímu kroku svého plánu a k poslání, k němuž je určil. Ale lidé to viděli jinak; ježto v lidské přirozenosti je být nespokojený s daným stavem a vyhledávat nová dobrodružství, byli netrpěliví, když byli delší dobu na jednom místě a chtěli dál proto, že byli unaveni dosavadním místem, ne proto, že přemýšleli o dlouhodobém cíli. Rb.Bachja- Opakování slov je narážka na budoucí vykoupení, kdy se Izrael ještě jednou vydá na obtížnou cestu z exilu do země zaslíbené. „uvelohejhem - (nad) jejich božstvy“ Neznamená to, že byla potrestána božstva, protože to nejsou bohové ani živé bytosti. Zničení božstev ukázalo, že vše, v co věřili a doufali, je bezmocné a bezcenné. „vajašav... - obrátili se zpět“ Ibn Ezra- Verš začíná v plurálu, ale pokračuje singulárem. Odkazuje to k jednotě národa anebo k oblakovému sloupu, který provázel národ. „bemidbar etam - v poušti Etan“
V Ex 15:22 se toto místo nazývá poušť Šur. Náš verš pravděpodobně mluví pouze o území přiléhajícím k Etanu, jež bylo částí pouště Šur. „al-jam suf - u Rákosového moře“ Chizkuni- Toto není místo, kde se moře rozdělilo. Poté, co přešli moře, pokračovali dál jihozápadním směrem podél pobřeží a na jednom místě tam se utábořili. Ex 16:1 popisuje poušť Sin jako území mezi mořem a pouští Sinaj, pobřeží je součástí území. „velo- haja šam majim - a tam nebyla voda“ V této kapitole jde pouze o celkové shrnutí, ne o podrobnosti, proto je vynechán zázrak zesládnutí hořké vody (v Ex 15:23-25) a padání many (Ex 16:4), zde je zmíněn jen nedostatek vody.Ze Sinaje odešli téměř rok po Exodu z Egypta, byl to rok, kdy obdrželi Tóru, vybudovali svatyni, spáchali hřích zlatého telete; v Kibrot-hataavě (= hroby žádostivosti) zemřelo mnoho Izraelitů kvůli své žádostivosti po mase. „ritma“ Raši- Jiné jméno pro Kadeš, odkud byli vysláni zvědové do Kenaanu. Název Ritma je narážka na hřích lašon hara- pomluvy a šíření řečí (k nimž právě tam došlo), protože pomlouvači zasluhují být spáleni ohněm z krušinkového dřeva (Ž 120:4). Na tomto místě zůstali 19 let. „hi kadeš - to je Kadeš“ To není Kadeš z příběhu zvědů, ta je v poušti Paran a zde je nazvána Ritma. Do této Kadeše přišli Izraelité o roš chodeš nisan ve 40. roce po Exodu. Zde zemřela Mirjam a zde B-h rozhodl, že Moše a Aharon nevstoupí do země. Místa z veršů 41-43 jsou podél hranice Edomu, jehož král odmítl povolit Izraeli průchod přes své území. Na cestě reptali zklamaní Židé proti B-hu i proti Mošemu a byli napadeni jedovatými hady. „ki atem ovrim…vehoraštem - až přejdete..“ Raši- Tento příkaz byl dán již dříve (Ex 22:33-34, 34:11-12). Zde Tóra dodává, že až se voda Jordánu rozdělí a Židé projdou do země, mají mít na mysli, že plní tuto micvu, jinak voda Jordánu spadne dolů a utopí je. Jehošua tuto výstrahu zopakoval, když Židé stáli v korytě Jordánu. „vehoraštem…višavtem - podrobíte si, usadíte se“ Raši- To není příkaz, ale výstraha. Pokud vyženete obyvatele země, můžete se v ní usadit a žít bezpečně, pokud kenaanské národy nevyženete, nezůstanete v zemi. Ramban- Výraz „višavtem- usadíte se“ je micva ase (příkaz) usadit se v zemi. Z tohoto verše Moudří odvozují velkou důležitost žití v zemi a zákaz opustit ji. (Ketubot 110b) „lematot avotejchem - podle otcovských pokolení“ Raši, Bava Batra 117a- Země byla rozdělena na 12 oblastí, každá pro jeden kmen; Levi nedostal podíl země, ale počet kmenů zůstal 12, protože Menaše a Efrajim dostali každý své území. Odkaz na „otce“ říká, že podíly jednotlivých kmenů se řídily počtem jejich příslušníků v době Exodu. Rašbam- B-h řekl, že Židé mají zbavit zemi zničující přítomnosti Kenaanců a pokud to neudělají, postihne je osud, který B-h chystá pro Kenaance a budou ze země vyhnáni.
6
Tato pasáž může být pochopena jen v perspektivě Bží moudrosti; B-h říká, že přítomnost Kenaanců je v rozporu s velkou svatostí země i s posláním Izraele ve světě. Raši- Tóra vymezuje (kpt. 34) hranice Erec jisrael, protože mnoho micvot je vázáno pouze na Erec jisrael. Tóra nevylučuje východní břeh Jordánu, i když Židé mohli dobýt a obsadit přilehlá území (jež pak měla status Erec jisrael) až poté, co dobyli území vytyčená v těchto verších. (Tosafot, Gitin 8a) Sforno- Jiný výklad: Zde vymezené území se mohlo rozdělit jen losováním, jak udává 26:56, ale země Sichna a Oga rozdělil Moše bez losů. „jam- hamelach kedma - Slané moře…“ Tj. Mrtvé moře. „venasav …veavar - stočí se…potáhne“ Raši- Stočí se od západu k jihu, takže Maaleakrabim bude začleněno do země. Rašbam- „potáhne“= hranice potáhne přímo od východu k západu. Gaon z Vilny- „potáhne“= hranice povede středem zmíněného místa. „tocotav - jeho okraje“ Raši- Tj. kde hranice změní směr a zahne k jihu Kadeš –barnea a začlení ji do země. Kadeš-barnea je jinde ztotožňována s místem, odkud Moše vyslal zvědy, Izraelité byli tedy opravdu v té době- ve druhém roce po Exodu- v zemi. Bylo to neobývané území, takže přítomnost Izraelitů nevzbudila u Kenaanců nepřátelskou odezvu. Tímto krátkým průnikem do země nebyla uspokojena Mošeho vášnivá touha vstoupit do země, neboť –jak učí Moudří (Sota 14a)- Moše toužil vykonávat tam micvot, nešlo mu o to, vkročit fyzicky do země. B´chor Shor- Dvě různá místa byla nazývána Kadešbarnea, zvědové vyšli z toho, které nebylo v Erece jisrael. „nachala micrajim - k egyptskému potoku“ Raši, Targum Jonatatn, Jerušalmi a další- „potok“ je někdejší východní rameno Nilu, které pak vyschlo. Není to vlastní Nil, protože Tóra říká „nachala“, kdežto o Nilu mluví jako o „hajeor“- řece. Saadja Gaon- je to wadí al-Ariš, tok na Sinajském poloostrově. Tento názor přijímají Kaftor Vaterach, Radbaz, Tevuot HaArec. „hajam hagadol ugvul - Velké moře a pobřežní..“ Raši, Giftin 8a, Tosafot- Tj. ostrovy u břehu moře jsou také součástí země. „tetau lachem hor ha har - obrátíte se k hoře Hor“ Raši- Tato hora svažující se do Středozemního moře, byla mezníkem severozápadní hranice.Na její lokalizaci jsou různé názory, ale není to hora,na níž zemřel Aharon a jež byla na jihu země. Severovýchodní hranice končila na Chazar- enan a odtamtud se stáčela k jihu. I o lokalizaci tohoto místa se vedly diskuse, extrémní názory je umisťovaly hluboko do Sýrie či naopak k Akku. „vejarad - sestoupí“
Raši- Toto slovo se často užívá při popisu východní hranice, protože její výška klesá, jak hory a kopce klesají do rovin a pouště. Zde uvedené hranice udávají rozlohu země od dobytí až do zničení 1.Chrámu. V době 2.Chrámu bylo území kontrolované Židy menší. (Mišna Seviit 6:1, Chala 4:8) Avšak Gn 15:18 a Dt 1:7 říkají, že země sahá na severu až k Eufratu, což je blízko turecké hranice. Podle Tevuot HaArec kpt.1 to tak bude v mesiášské době. „ašer jinchalu lachem - převezme…za vás“ Raši, Kidušin 42a- Vůdce každého kmene převezme území za svůj celý kmen a pak rozvrhne rozdělení mezi jednotlivé členy kmene. Tóra uvádí jména kmenových vůdců, kteří se podíleli na rozdělení půdy Erec jisrael; vůdci kmenů Gad a Reuven chybí, protože již svůj podíl dostali na východním břehu. Ramban- Vůdci jsou vyjmenováni podle osobního významu. Kmeny dostaly příkaz, aby vyčlenily ze svých podílů 48 měst pro levity, jejichž kmen nedostal podíl. Levité se oddali službě B-hu a národu; všichni se od nich mohli učitto kladlo na levity povinnost pozdvihovat se, aby mohli lépe vykonávat své duchovní povinnosti. „umigraš - a volný prostor“ Raši- Toto pásmo bylo volné, nezastavěné a neobdělávané, bylo zakázáno tu stavět či pěstovat plodiny Sforno- Volný prostor měl trojí využití: pro zvířata (ježdění a nošení nákladu), pro majetek (tj. pro ovce a skot) a pro ostatní (včelíny, holubníky aj.) Tóra nejdříve udává šířku pásma 1.000loktů, potom (v.5) 2.000 loktů. Raši- Celkem 2.000 loktů kolem celého města, z toho vnitřní pásmo 1.000 loktů – nezastavěné, jak řečeno výše, a vnější pásmo 1.000 loktů pro zemědělské účely. Rambam (Hilchot Šmita v´Jovel 13: 2)- Celkem bylo pásmo kolem města široké 3.000 loktů, z toho vnitřní pásmo 1.000 loktů byl volný prostor pro využití lidmi a vnějších 2.000 loktů pro zemědělství. Názvy 3 ze 6 útočištných měst jsou uvedeny v Dt 4:43 , další 3 v Joz 20:7. Jména zbývajících 42 levitských měst, jež levité obdrželi od kmenů i jména 6 útočištných měst jsou uvedena v Joz 21:11-40, a také to, jak bylo všech 48 měst rozděleno mezi lednotlivé levitské rody. „meet harav tarbu - od těch, kdo mají víc“ Raši a Ramban- se neshodují, pokud jde o princip rozdělení mezi jednotlivé kmeny. Podle Rašiho je velikost přiděleného území úměrná početnosti kmene a verš tedy logicky říká, že čím větší kmen, tím větší jeho území a dá více měst levitům. Podle Rambana dostanou všechny kmeny stejně velké území bez ohledu na početnost a náš verš odkazuje k jednotlivým rodům v každém kmeni, tj. větší rody dostanou více půdy a mají větší povinnost odevzdat města levitům. Ramban dodává, že kritériem nebyla rozloha, ale kvalita půdy: kmeny Efrajim a Dan dali levitům každý po 4 městech (viz Joz 21:20-22), i když kmen Dan byl skoro dvojnásobně početný- jasně tedy Danova města musela být cennější než Efrajimova. Útočištná města
7
Když někdo zabil člověka, přicházejí v úvahu 4 možnosti: 1/ pokud byl čin neúmyslný v té míře, že pachatel je bez viny, bude zproštěn odpovědnosti za smrt. 2/ Pokud byl čin neúmyslný, ale s jasně patrnou mírou nedbalosti, pachatel se smí uchýlit exilu v útočištném městě. 3/ Pokud byly okolnosti činu takové, že soud nemůže vynést trest smrti nebo byl čin spáchán s takovou mírou nedbalosti (Moudří to charakterizují jako „ neúmyslný, ale blížící se úmyslnému“), je hřích příliš závažný, než aby dostačoval exil. 4/ Čin byl záměrný, vrah byl náležitě varován a čin byl dosvědčen, soud tedy vynese nad pachatelem trest smrti. Pouze soud má pravomoc rozhodnout, který ze 4 zmíněných bodů se vztahuje na daný případ a dokud nevynese rozsudek, má blízký příbuzný oběti- krevní mstitel- právo zabít pachatele. Aby Tóra uchránila pachatele před smrtí v případě, že si smrt nezaslouží, stanovuje, že se pachatel smí uchýlit do některého z útočištných měst, kde bude bezpečný před hněvem a krevní mstou příbuzných zabitého, a čekat na rozhodnutí soudu. Tóra dále popisuje úlohu měst a případy, vyžadující exil. „šeloš hearim titnu meeved lajarden - tři města v Zajordání“ Raši- Tj. na východním břehu. Verš říká, že dva a půl kmene na východním břehu má mít tolik útočištných měst jako devět a půl kmene v Erec jisrael. Moudří (Makot 9b) vyvozují, že na východním břehu docházelo k zabití častěji, proto tam muselo být – vzdor menší populaci- více útočištných měst. Ramban- I když tato města byla pro neúmyslné pachatele a ne pro úkladné vrahy, mnoho pachatelů se pokoušelo vydávat svůj čin za neúmyslný, tj. s možností exilu. I když na východním břehu žilo méně lidí, území bylo tak rozlehlé jako území na západ od Jordánu, proto bylo potřebí více měst, kam mohli uprchnout před pomstou. „velatošav - přistěhovalec“ Tj. ger-tošav-cizí usedlík, nežid, kterému je dovoleno pobývat v zemi, protože zachovává sedm noachických zákonů (Sanhedrin 56b). Než Tóra udá směrnici, které zabití vyžaduje trest exilu, nejdříve vymezuje pojmy zabití a vražda. Okolnosti musí prokázat, že rána byla neúmyslná, dále vražedný nástroj musí být takový, že může způsobit smrt- např. když někdo udeří svého protivníka poduškou a ten pak zemře, pachatel nedostane trest smrti, protože jeho „zbraň“ nelze podle rozumového zvážení považovat za smrtící. „bichli varzel - železným předmětem“ Raši- Takový předmět je nebezpečný a smrtící, proto není nutné prokazovat před soudem jeho nebezpečnost. „beeven jad - uchopí kámen“ Tj. kámen, který vyplní dlaň. Velikost kamene je důležitá, neboť v případech, kdy je obtížné určit, zda zbraň je smrtící či nikoli, zkoumá se logicky, zda dostačuje k způsobení smrti. Aby se vyloučila
pochybnost, stanovuje Tóra, že kámen musí být skutečně smrtící sám o sobě, bez pomoci vnějších důkazů. Rambam, Hilchot Roceach 3:1-2 říká pouze, že vražedná zbraň musí být smrtící, nespecifikuje velikost kamene. Obrat „jímž může způsobit smrt“ naznačuje, že kromě velikosti kamene musí soud zvážit i další faktory, např. jaká část těla byla zasažena, fyzická síla pachatele či tělesná kondice oběti. B´chor Shor- Zkoumání povahy zbraně má význam pro zákony exilu, ježto vrah by mohl namítat, že smrt byla náhodná a zdůvodnit to tím, že zbraní nelze způsobit smrt. „goel hedam - krevní mstitel“ Doslova „vykupitel“. Mstitelem je, jak bylo již řečeno, blízký příbuzný oběti. Ve všech ostatních hrdelních zločinech ukládá trest smrti výlučně soud, a když svědkové vykonají rozsudek, dělají to jako pověřenci soudu. Avšak zde, i když je příbuzný zástupcem soudu, má i zvláštní právo „mimo rámec zákona“ potrestat vraha, a to i v případě, že je mimo právní dosah soudu, tj. je zaostalý, anebo unikl trestu, protože nebyl náležitě varován před svým činem. Verše 22-24 uvádějí příklady nedbalosti, kdy je pachatel zproštěn trestu smrti a je potrestán exilem. „befeta - náhodou“ Raši- I když pachatel není bez viny, není vrah. Pokud např. při chůzi zahnul za roh, drže v ruce napřažený nůž a oběť , přicházející z protisměru, mu naběhla na nůž a zemřela, pachatel není bez viny, protože neměl držet nůž tak nebezpečným způsobem, ale nelze ho obvinit z úkladné vraždy. „vehu lo-ojev lo - nebyl mu nepřítelem“ Kdyby byli nepřátelé, dalo by se předpokládat, že je to hrubá nedbalost, byť se to jeví jako neúmyslné, a pak by trest exilu nebyl dostatečný. „vehicilu haeda - shromáždění vyprostí…“ Tj. soud. Jestliže soud stanoví, že k smrti došlo náhodně, pak musí rozhodnout, že viník nebude potrestán ani exilem a mstitel nemá právo mu ublížit. Z výrazu „ vyprostí“ dovozují Moudří, že každý soud se má snažit vyhnout se vynesení trestu smrti a dát obviněnému všechna možná dobrodiní pochybností. (Pesachim 12a) Avšak jestliže soud - poté, co pachatele odvolal z útočištného města a obeslal před soud- dojde k závěru, že pachatel má dostat trest exilu, musí mu zajistit bezpečný návrat do útočištného města, aby ho mstitel nemohl cestou zabít. (Makot 9b) „ad-mot hakohen hagadol“ Raši- Kohen gadol nese jistou odpovědnost za smrt, protože se má modlit, aby během jeho úřadu k takovým věcem nedocházelo. Sforno- Jsou různé stupně „neúmyslnosti“ a žádný lidský soud nemůže určit, jak dlouhý exil má být stanoven pro daný případ; trvání exilu je jen na samotném B-hu. „ledorotejchem bechol mošvotejchem - pro všechna…a ve všech…“ Raši- Výraz naznačuje, že hrdelní zločiny musí být trestány i v diaspoře. Moudří však odvozují, že je to možné, jen pokud je funkční soud v Erec jisrael, tj. po zničení Chrámu soudy nemají takovou pravomoc.
8
Ramban- Je to sporné, protože užitý výraz vždy znamená, že příkaz není závislý na existenci Chrámu, tedy smyslem verše je pouze to, že soudy zůstávají v činnosti po všechny časy, i když nastanou doby, kdy mohou vynášet jen finanční, nikoli hrdelní tresty. „veed echad lo jaane venefeš lamut jeden…nestačí…“ Trest smrti dostane vrah pouze tehdy, je-li jeho zločin prokázán svědectvím dvou či více přijatelných svědků, ne jinými důkazy. Nestačí jeden svědek, ať svědčí pro nebo proti. Pokud jde o finanční přečiny, stačí svědectví jednoho svědka a soud musí rozhodnout, nakolik věrohodné je jeho svědectví. Tóra dává důraz na posvátnost života. Vrah nesmí být nepotrestán a nesmí si svobodu vykoupit, aby nebyla znečištěna země, v níž přebývá B-h. „chofer - výkupné“ Sifre- Tj. finanční smíření. Výraz najdeme v Ex 21:29-30 u případu, kdy něčí býk zabije člověka; Tóra tu stanoví, že býk má být ukamenován a jeho majitel vykoupí svou vinu penězi. Zde Tóra tuto možnost odmítá. „lanus el-ir miklato lašuv laševet - kdo utekl do…“ Před svým exilem by neúmyslný pachatel na výkupné ani nepomyslel, protože by se sám vystavil krevní pomstě, ale když už je v exilu a všechny vášně opadnou, možná by změnil názor. „velo tachanifu - nepřeneseš vinu…“ Rambam- Hřích vraždy a nepotrestání je horší v Erec jisrael než kdekoli jinde, kvůli velké svatosti země. Slovo chanifa obvykle odkazuje k věcem, které nejsou takové, jak se jeví, např. přetvářka viníka, předstírajícího nevinu. Trest za tuto přetvářku je přiměřený zločinu, neboť země přestane být plodná: bude se zdát plodná, ale vydá chudobnou úrodu. „velo tetame…ašer ani šochen betochach neposkvrníš…“ Raši- B-h přebývá se svým národem, i když jsou znečištění; ti, kdo znečistí zemi, způsobí, že B-h přebývá v jejich nečistotě, což je závažný hřích. Dědické právo dcer Starší kmene Menaše se chtěli vyhnout možnému problému: ježto Celofchadovy dcery obdrží podíl země po svém zemřelém otci a jejich manželé a synové se mohou stát jejich dědici, podíl kmene Menaše by se
zmenšil, kdyby se některá z dcer provdala mimo svůj otcovský kmen. To nebyla teoretická úvaha, neboť tyto ženy byly moudré a spravedlivé a přirozeně byly tedy žádoucími nevěstami pro muže každého kmene. „veim jihje hajovel - když přijde jubilejní rok“ Raši- To bylo jádro problému, protože ani kdyby někdo z jejich kmene musel svůj podíl prodat, nebyla by to pro kmen trvalá ztráta, ježto v jubilejním roce by se půda vrátila do vlastnictví kmene, takže každý prodej (půdy) je pouze dočasným pronájmem na určitý počet sklizní. Ale pokud by se dědici Celofchadových dcer stali příslušníci jiného kmene, byla by to ztráta trvalá. „ašer civa hašem livnot -..to B-h přikázal…“ Bava Batra 120a uvádí, že toto omezení platilo jen pro pokolení, jež vstoupilo do země, aby území, jež B-h určil kmeni, celé náleželo kmeni. „latov beejnejhem tihjejna - ať se vdají…dobrý v jejich očích“ Moše zdůraznil, že i když se ženy musí vdát za příslušníka svého kmene, nikdo nemá právo diktovat jim, volba muže je pouze na nich samých. „velo tisov nachala - dědictví nebude přecházet“ Ramban- Verš naznačuje nový problém, který není řešen předchozím veršem: Ženy, jež nebyly mezi dědici proto, že měly bratry (a tedy se na ně nevztahoval zákaz vdát se mimo svůj kmen), smí se provdat za příslušníka jiného kmene. Ale kdyby jejich bratři potom zemřeli a ony by se staly dědičkami, dědil by po nich manžel či synové- tj. muži z jiného kmene- a pak by se podíl otcovského kmene žen zmenšil. Náš verš tedy říká, že i když nastanou nepředvídané okolnosti, podíl země nepřejde z jednoho kmene na druhý, tj. půdu by nezdědil manžel či synové ženy, ale dědic z jejího otcovského kmene, který je v pořadí. Raši- Ve v.11 uvádí Tóra Celofchadovy dcery podle jejich věku, neboť v tom pořadí se provdaly, jak je zvykem. Ve 27:1 jsou uvedeny podle své moudrosti. Taanit 30b uvádí, že když byla země rozdělena, zákaz provdat se mimo svůj kmen byl odvolán, aby se odstranila překážka jednoty národa. Výročí této události- 15.av- je dnem oslavy. Tak kniha Bamidbar, obsahující tolik zarmucujících událostí, končí příběhem dcer, jež milovaly Erec jisrael.
Abraham Joshua Heschel
Šabat Čas je jako poušť, tak obrovský. Není krásný. Jeho osamocená a hrozivá moc bude vždy obávaná a jen zřídka velebená. Pak přijde sedmý den- šabat a přinese potěšení, jež okouzlí duši, vplíží se do našeho myšlení a uzdraví je. Je to den, jehož hodiny se na sebe netlačí. Den, jenž zmírní každý žal. Nikdo, ani prostoduchý člověk, který se neučil Toru, nemůže zůstat lhostejný ke kráse šabatu. (Jr.Demai 11,23d ) Staří rabíni věřili, že je fakticky nemožné ve svatý den lhát.
Co znamená slovo „šabat"? Někteří míní, že je to jméno Svatého, budiž požehnán (Zohar 88b, 128a) Pokud to tak je, nesmí se vyslovovat na nečistých místech, neboť tam nesmí být vyslovována ani slova Tory. ( Někteří poukazují na to, že by se nemělo vůbec zbytečně používat.-Rabi Zwi Elimelech von Dynow, Bne Issachar, Shabat, 1.) Sedmý den je palác v čase, s královstvím pro všechny. Není to kalendářové datum, nýbrž zvláštní atmosféra. Není to jiný stav mysli, nýbrž jiné klima. Jakoby se změnil celkový pohled na všechny věci. Všem musí být
9
jasno, že my se nacházíme v šabatu a nikoli šabat v nás. Možná nevíme, zda je naše chápání správné, ale klima dne nás obklopuje jako jaro, které přichází bez naší pomoci, rozprostře se nad krajinou, aniž bychom to pozorovali. „Jak je vzácný svátek „pod zelenou“ ( svátek stánků) ! Když vstoupíme do suky, obklopí naše tělo svatost micvy,“ řekl jeden rabín svému příteli. Ten mu odpověděl: „Ale šabat je mnohem víc! O svátku můžeš suku na chvíli opustit, ale šabat tě obklopuje, ať kráčíš kamkoli.“ Rozdíl mezi šabatem a ostatními dny není ve strukturách věcí, v jejich ohraničených rozměrech. Věci se v těmto den nemění. Rozdíl se nachází jedině v dimenzi času, ve vztahu universa k Bohu. Šabatu předcházelo stvoření a šabat je vrcholem stvoření. Většího ducha by svět nesnesl. Je to den, který zušlechťuje duši a dělá tělo moudrým. Ozřejmí nám to následující příběh: Rabín utíkal před svými pronásledovateli. Podařilo se mu schovat ve sklepě, kam ale nepronikl ani paprsek světla. Tak rabi nepoznal, kdy je den a kdy noc. Nic ho tak netrápilo jako myšlenka, že nebude moci včas začít šabat modlitbou a písní, jak byl od mládí zvyklý. Kromě toho ho trápilo, že si nemůže zakouřit a dělal si výčitky, že své trápení nemůže přemoci. A náhle výčitky zmizely a vnitřní hlas mu řekl: „Nyní je páteční večer!“ Neboť ho opustila touha po kouření, které je v sobotu zakázáno. Radostně se zdvihl, hlasitě děkoval Bohu a žehnal šabatu. (B.Auerbach: Poet and Herchant, 1877-str.27) Šabat je jedním z největších darů života, pramen síly a nadšení k překonávání těžkých zkoušek a k poctivému životu. Práce všedních dnů i odpočinek sedmého dne patří nerozlučně k sobě; šabat zásobuje duchem ostatní dny. Slova „Sedmý den ukončil Bůh své dílo " (Gn 2,2) vyvolává hádanky. Což není napsáno: „Sedmý den odpočinul"? A také „V šesti dnech stvořil Pán nebe a zemi"? (Ex 20,11). Očekávali bychom, že Bůh své dílo šestého dne dokončil. Otevřeně – uvažují staří rabíni dal sedmému dni stvořitelský akt. Tak jako nebe a země byly stvořeny v šesti dnech, tak byl o šabatu stvořen odpočinek- menucha. Po šesti stvořitelských dnech — co vlastně universu ještě chybělo? Menucha! Tak tedy přišel šabat , s ním menucha a teprve pak byl svět úplný. Menucha, což obvykle chápeme jako „klid“, znamená zde něco víc než zdržet se práce a námahy, více než osvobození od tvrdého snažení a veškeré činnosti. Menucha není negativní pojem, nýbrž něco reálného a veskrze pozitivního. Tak to viděli staří rabíni, když věřili, že stvořitelský čin byl tak důležitý, že se bez menucha nemohl obejít. „Co se v sedmém dni získalo? Mírnost, veselí, mír a pokoj." (Gn rabba 10,9.) Pro biblického člověka znamená menucha totéž co štěstí a ticho, mír a harmonii. Slovo, jímž Job líčí
život, po kterém touží, má stejný kořen jako slovo menucha. Je to stav, kdy člověk tiše leží, kde bezbožní očekávají trápení a znavení odpočívají (Job 3,13.17.14,13n), kdy navzdory boji trvá ještě spor, navzdory strachu ještě zklamání. Menucha je existence dobrého života. „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mě vede" (k vodám menucha .Ž1.23,l.n). V pozdějších dobách se stala menucha synonymem pro život ve světě, který přijdepro věčný život. (Šabat 152b,- Kuzari M, 10,- L. Ginzberg: The Legends of the Jews I. str.85 - V, str. 110). Šest večerů v týdnu se modlíme: „Ostříhej naše vycházení i vcházení". O sobotním večeru se modlíme: „Skryj nás ve stánku svého pokoje." Po návratu ze synagogy zpíváme: „Budiž s vámi pokoj, anděl pokoje.“ (Šabat 119b). Sedmý den zpívá. Ujišťuje nás o tom jedno staré podobenství: „Když viděl Adam velikost šabatu, jeho nesmírnost a zář a radost, kterou přinášel všemu stvoření, zazpíval píseň k oslavě šabatu, jakoby chtěl za šabat poděkovat. Tu k němu Bůh promluvil: Ty velebíš šabat písní a mě, Boha šabatu, nikoli? Tu se šabat zdvihl ze svého trůnu, vrhnul se Bohu k nohám a řekl: „Je dobré děkovat Bohu." A všichni tvorové společně zapěli: „A zpívati Jeho jménu, o Nejvyšší". (Wertheimer, Batei Midrashot, Jerusalem 1950 str 27- L Ginsberg: The legends of the Jews I, s.85, V.str 110) „Andělé mají šest křídel, jedno pro každý den týdne, těmi zpívají své chvalozpěvy, ale v sobotu mlčí, neboť šabat zpívá svůj chvalozpěv sám." (Or Zarua II. 18c. Binsberg jmenovaná oprava The Legends of Jews v.s.101,— Geonica 11,48.- legenda ve Valkut Šimoni Tehillim 843). Šabat vede všechna stvořeni,aby velebila Pána. V řeči liturgie sobotního rána: „Všemohoucímu, jenž odpočíval po skončení všeho díla - dne sedmého. V povznesenosti dosedl na trůn velebnosti své. Nádherou obestřel den klidu, rozkoší nazval den šabatu. To je chválou dne sedmého, že v něm odpočíval Všemohoucí od veškerého díla svého. A den sedmý velebí a pěje žalm a píseň dni sobotnímu: Dobré jest děkovati Hospodinu! Proto oslavují a vychvalují Všemohoucího všichni tvorové Jeho.“ (Sidur Sefat Emet, v českém překladu Morice Krause, 1937 str 173n) Technika je výsledkem práce, nasazením lidských sil k dosažení užitku, smyslem vytváření vlastnictví. Začíná to tak, že člověk není spokojen tím, co mu nabízí příroda a pouští se do boje s jejími silami. Přeje si zvětšit svoji moc, jistotu a zvýšit pohodlí. V řeči bible: Úkolem civilizace je podrobit si zemi a panovat nad zvířaty. Jak často jsme hrdi na naše vítězství v boji s přírodou, na množství výrobků a přístrojů, které jsme vynalezli. Ale z našeho vítězství se brzy stává prohra, vzdor našim triumfům jsme obětí díla svých rukou, jakoby síly, jež jsme chtěli podrobit, si naopak podrobily nás. Je naše civilizace na cestě k zániku, jak se mnozí domnívají? Je civilizace už svou existencí zlo a měla by být odmítnuta a zatracena? Víra Židů nejde cestou útěku ze světa, nýbrž cestou úsilí být nad světem. Civilizaci
10
neodmítat, ale nadřadit se jí. Šabat je den, kdy se učíme umění vyrůst nad civilizaci. Adam byl postaven do ráje, aby ho udržoval v pořádku.(Gn 2,15.) Práce není jen určením člověka, je zkrášlena B-žím posláním. Jakmile však Adam jedl za stromu poznání, byl odsouzen k únavě, nejen k práci. „S bolestí budeš jísti... po všechny dny života svého."(Gn 3,17.) Práce je požehnání i bolestná strast člověka. Šabat jako den, v němž člověk nesmí dělat žádnou práci, je nejen osvobozením od práce, ale i odstraněním jejího jha. Samotný Bůh vyzdvihl vysoko její důstojnost: „Nebudeš dělat žádného díla sedmého dne“ je pokračováním přikázání „šest dní budeš pracovat a dělat všeliké dílo své“. (Ex 20,9. 23,12. 31,15-34, Lv 23,3. Dt 5,13.) -„Šest dní budeš pracovati a dělat všeliké dílo své, ale den sedmý je šabat tvého Pána, Tvého Boha."(Mechilta de Rabi Šimon ben Jochaj, ed.Hoffman, Frankfurt a, M. 1905) „Miluj práci..." (Avot 1,10.) Povinnost pracovat šest dlouhých dnů je právě tak součástí Božího svazku s člověkem, jako povinnost sedmý den nepracovat. (Avot de Rabbi Natan, ed.Schechter, kap.11.) Jeden den v týdnu je vymezen pro svobodu, den, kdy nesmíme používat nástroje, jimiž se tak snadno vyrábějí ničící zbraně, den, kdy náležíme sami sobě, den bez banálních všedností, v němž se nesmíme klanět bohům technické civilizace, kdy nepoužíváme peněz – je vůbec ještě jiné ustanovení kromě šabatu, které posiluje člověčenství? Řešením nejtěžších problémů lidství není ohled na technickou civilizaci, nýbrž jistá nezávislost na ní. Co nám poskytují vnější dary a statky, to má jen omezené trvání - hledíme, abychom je měli a s nimi existovali. V sobotu žijeme tak říkajíc nezávisle na technické civilizaci; zdržujeme se veškerých aktivit, jež nás nutí obnovovat a pořádat věci prostoru. Královské privilegium člověka, podřídit si přírodu, se v sobotu odkládá. Které práce nesmíme v sobotu dělat? Podle starých rabínů všechno to, co bylo třeba k postavení a zařízení svatostánku na poušti. (Šabat 49b.) Šabat sám je svatostánkem, který budujeme, svatostánek v čase; chrání nás před změnami, jež život ohrožují, vykořisťují a pronásledují. Sedmý den je klid zbraní v existenčním boji člověka i ve všech osobních a sociálních konfliktech, mír mezi člověkem a člověkem, člověkem a přírodou, mír v člověku samém. Den, který se nesmí znesvětit zacházením s penězi- kdy si potvrzujeme svoji nezávislost na tom, co se pokládá za nejvyšší božstvo světa. Sedmý den je Exodus z napětí, osvobození člověka z prokletí, vyzdvižení člověka na vládce ve světě času.Tichý ostrov v bouřlivém moři doby, kam člověk může vplout a znovu nalézt své bohatství. Sedmý den je den odvrácení od věcí, nástrojů i všedních záležitostí a obrácení se k duchu. Celý šabat musíme prožívat „v lásce, něžnosti, míru ..neboť v tento den nalézají pokoj i prokleté propasti." Proto je dvojnásobným hříchem projevovat v sobotu
zlost: „Nezažehneš ohně nikde ve příbytcích svých v den sobotní." (Ex 35,3.)- vysvětluje se jako „nezapalujte oheň sporů ani pálivost nenávisti " (Rabi Isaiah Horowitzs Šnej Luchot ha - Brit, Frankfurt a.d. O. 1717 str.131a). Nezapálíte oheň - tedy ani oheň spravedlivého rozhořčení. Mezi všemi dny, jimiž se probojováváme a jejichž břemeno nás tíží, hledíme na šabat jako na svou vlast, náš zrod a naše poslání. O šabatu opouštíme denní povinnosti i potřeby a máme účast na Božím požehnání. O šabatu jsme nezávislí bez ohledu na to, zda jsme vzdělaní či ne, zda naše zaměstnání přináší zisk či nikoli, bez ohledu na společenské zakotvení. Během celého týdne si možná lámeme hlavu a máme starost, zda zbohatneme či zchudneme, zda budeme mít v zaměstnání úspěch nebo zklamání, zda dosáhneme svých cílů či nikoli. Ale kdo se cítí nešťastným, když spatří paprsek věčnosti, kdo se cítí tak nicotný, aby byl nešťastný? Šabat není dobou pro osobní starosti a strachy, ale dobou radosti, o šabatu není místo pro vzpomínání na své hříchy a lítost, ani prosby o něco; ale když to velmi potřebujeme, můžeme se za to modlit . Je to den chvalozpěvů, ne proseb. Posty, smutky, známky zármutku jsou zakázány. I období smutku se o šabatu přerušuje. A pokud v sobotu navštěvujeme nemocné, říkáme: „Je šabat, neplačme, budeš zas brzo zdravý." ((Šabat 12a.) O šabatu odkládáme únavu a namáhání, a ponecháváme si jedinou námahu, v bohoslužbě. Rabi Šešet vyučoval své žáky v létě na slunném místě a v zimě jim přikazoval, aby seděli v závětří, aby mohli rychle povstat (když je vyučoval v sobotu.) Rabi Zera poučoval skupiny studentů, kteří spolu diskutovali : „Prosím vás, neznesvěcujte ho ( šabat), neboť v něm máte najít radost a dobrou náladu“ . (Šabat 119a). Proč o šabatu neříkáme všednodenní amidu, tj. všech osmnáct požehnání? Protože šabat nám byl dán k radosti, užitku a k pokoji, a to nelze skloubit se starostmi a usilováním. Pokud je v domě nemocný, mělo by se při prosbě „uzdrav nemocné" myslet na to, aby nebyl šabat porušen a znesvěcen. Ze stejných důvodů prosíme v sobotu v Birkat hamazon „aby nás nezastihl žádný zármutek ani starost v den našeho pokoje." (A1 Nakawa, Menorat haMaor 11,191) Být o šabatu smutný je hřích (Sefer Chasidim ed. Wistinezki Berlin 1924,- Jer. Berachot 5b), protože šabat je den harmonie a pokoje mezi lidmi, v lidech a se všemi věcmi. Člověk nemá právo v sedmý den zasahovat do Božího světa a měnit stav věcí. Týká se to lidí i zvířat.. „Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj, i dcera tvá. služebník tvůj i otrokyně tvá, býk tvůj i osel tvůj, i všeliké hovado tvé, i příchozí tvůj, kterýž je v branách tvých, aby odpočinul otrok tvůj a otrokyně tvá jako ty.“ (Dt.5,14.) Rabi Solomon z Radomsku přišel do jednoho města. Tam žila - jak mu řekli- stará žena, která znala proslulého rabi Elimelecha. Byla příliš stará, aby ještě mohla někoho navštívit. Přišel tedy on k ní a prosil, aby mu
11
vyprávěla, co všechno o něm ví: „Nevím nic o tom, co se dělo v jeho studovně, protože jsem tehdy byla mladé děvče a pracovala jsem v kuchyni jeho domu. Mohu ti říci jen jediné. Přes týden se mnoho děvčat všelijak různě přelo, ale v pátek, když se blížil šabat, byla v kuchyni pokaždé nálada jako před Dnem smíření. Každý cítil potřebu prosit druhé za odpuštění. Všechny jsme byly plny pokory a vnitřního míru“. (K.Kamelhar, Dor De ah 1933, str 127) Šabat je tedy víc než pouhé příměří, víc než jakési intermezzo - je to hluboká vnitřní harmonie člověka a světa, porozumění pro všechny věci a účast na duchu, který sjednocuje spodní svět s vrchními. Všechno, co je Boží ve světě, je vedeno k sjednocení s Bohem. To je šabat a skutečné štěstí světa. „Šest dní budeš dělati všeliké dílo své“ (Ex 20,9). Ale což je možné, aby člověk udělal veškerou svoji
práci v šesti dnech? Nezůstává naše práce stále nedodělaná? Verš nám chce říci: „Pokoj šabatu je jakoby byla všechna tvoje práce hotova“. Jiný výklad: „Pokoj od myšlenek na práci“. (Mechilta I. 20,9. Edward Mahler vysvětluje sloveso šabat nikoli slovem odpočívat, nýbrž „plně být". Podstatné jméno šabatu znamenalo v Babylonii kruh v chronologickém významu, den , kdy měsíc vstoupil do úplňku. (Šabat, ZDMC LXII, str. 33 79.) „Jeden zbožný muž se procházel v sobotu svým vinohradem. Uviděl díru v plotě a rozhodl se, že po šabatu ji spraví. Na konci šabatu své rozhodnutí změnil.: Jelikož jsem o šabatu myslel na to, že opravím plot, tak už jej nikdy neopravím" (Jer. Šabbat 15a. ) Zveřejněno s laskavým souhlasem majitelů autorských práv i překladatele. Redakčně upraveno.
Šabat tento týden začíná v pátek v 20´41, a končí v sobotu v 22´03. Délka dne je 15 hod 53 min; délka skutečné hodiny činí 79 minut, východ jitřenky 2´27; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 3´28 hod; východ slunce v 4´59; polovina dne 12´55; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 13´25, (mincha ktana 17´33, plag mincha 19´13) západ slunce (škia) 20´52; východ hvězd v 21´33 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Festival
Týden židovské kultury Holešov 29.7. – 4.8 2007
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
12
