Autorský kolektiv: Recenze: Odborní konzultanti: ISBN ISBN

��

��

��

��

��

Mgr. Lenka Slezáková a kolektiv OŠETŘOVATELSTVÍ PRO ZDRAVOTNICKÉ ASISTENTY II – Pediatrie, chirurgie Autorský kolektiv: Mgr. Lenka Mazalová, Mgr. Alena Ostřanská, Mgr. Alena Ošťádalová, Mgr. Lucie Přikrylová, Mgr. Irena Přivřelová, Mgr. Lenka Slezáková Mgr. Marcela Stojčevová Recenze: MUDr. Marie Nejedlá, Mgr. Jana Holubová Odborní konzultanti: Bc. Gabriela Baránková, Alena Dvořáková, Marta Hrudníková, Bc. Lenka Šeflová, Mgr. Lucia Minovská, Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. Fotografie z archivu autorek. Obrázky překreslila MgA. Kateřina Novotná na základě podkladů dodaných autorkami. © Grada Publishing, a.s., 2007 Cover Photo © profimedia.cz, 2006 Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 2767. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 200 + 4 strany barevné přílohy Vydání 1., Praha 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova 1881, Havlíčkův Brod Nakladatelství Grada Publishing, a.s., děkuje Nemocnici Na Homolce za exkluzivní spolupráci a finanční podporu této publikace.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorek. Z jejich praktického uplatnění však pro autorky ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. (tištěná verze) ISBN 978-80-247-2040-1 ISBN 978-80-247-6887-8 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

PEDIATRIE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úvod do ošetřovatelství v pediatrii. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1

Ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním dýchacího systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.1.1 Ošetřovatelský proces u dítěte se zánětem sliznice nosní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.1.2 Ošetřovatelský proces u dítěte se zánětem hrtanu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.1.3 Ošetřovatelský proces u dítěte se zánětem plic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

1.2

Ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním trávicího systému. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 1.2.1 Ošetřovatelský proces u dítěte s aftózní stomatitidou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 1.2.2 Ošetřovatelský proces u dítěte s malabsorpčním syndromem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 1.2.3 Ošetřovatelský proces u dítěte s celiakií – nesnášenlivostí lepku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 1.2.4 Ošetřovatelský proces u dítěte s chronickým zánětlivým střevním onemocněním . . . . . . . 34 1.2.5 Ošetřovatelský proces u dítěte s průjmovým onemocněním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

1.3

Ošetřovatelský proces u dítěte s krevním onemocněním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 1.3.1 Ošetřovatelský proces u dítěte s anemií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

1.4

Ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním centrálního nervového systému . . . . . . . . . . . . . . 45 1.4.1 Ošetřovatelský proces u dítěte s meningitidou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 1.4.2 Ošetřovatelský proces u dítěte s epilepsií. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 1.4.3 Ošetřovatelský proces u dítěte s febrilními křečemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

CHIRURGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Ošetřovatelský proces na chirurgickém oddělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 2.1

Ošetřovatelský proces u klienta na traumatologickém oddělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 2.1.1 Ošetřovatelský proces u klienta s poraněním lbi a mozku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 2.1.2 Ošetřovatelský proces u klienta s poruchami vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 2.1.3 Ošetřovatelský proces u klienta s poraněním hrudníku a žeber. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.1.4 Ošetřovatelský proces u klienta s poraněním břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 2.1.5 Ošetřovatelský proces u klienta po amputaci dolní končetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 2.1.6 Ošetřovatelský proces u klienta s poraněním páteře. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 2.1.7 Ošetřovatelský proces u klienta s extenzí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 2.1.8 Ošetřovatelský proces u klienta se sádrovým obvazem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

6

Kapitoly z ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty II

2.2

Ošetřovatelský proces u klienta po operaci jícnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

2.3

Ošetřovatelský proces u klienta v břišní chirurgii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 2.3.1 Ošetřovatelský proces u klienta s apendicitidou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 2.3.2 Ošetřovatelský proces u klienta s akutní pankreatitidou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 2.3.3 Ošetřovatelský proces u klienta s onemocněním žlučníku a žlučových cest. . . . . . . . . . . . 135 2.3.4 Ošetřovatelský proces u klienta s komplikacemi vředové choroby gastroduodena. . . . . . . 142 2.3.5 Ošetřovatelský proces u klienta s kýlou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 2.3.6 Ošetřovatelský proces u klienta se střevní neprůchodností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 2.3.7 Ošetřovatelský proces u klienta se střevním vývodem – stomií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

2.4

Ošetřovatelský proces u klienta v cévní chirurgii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 2.4.1 Ošetřovatelský proces u klienta s varixy na dolních končetinách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 2.4.2 Ošetřovatelský proces u klienta s onemocněním tepen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

2.5

Ošetřovatelský proces u klienta po operaci štítné žlázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

2.6

Ošetřovatelský proces v ortopedii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 2.6.1 Ošetřovatelský proces u klienta s artrózou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

2.7

Ošetřovatelský proces u klienta na urologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 2.7.1 Ošetřovatelský proces u klienta s renální kolikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 2.7.2 Ošetřovatelský proces u klienta s adenomem prostaty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

Textová příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Doporučená studijní literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Předmluva

7

Předmluva Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty II. je rozčleněno na celek chirurgie a pediatrie. V chirurgii je zařazena traumatologie, nemoci jícnu, břišní a cévní chirurgie, nemoci štítné žlázy, ortopedie a urologie. V úvodní části je zmíněna historie a definice oboru. Následuje přehled chirurgických oborů, druhů operací a užívané terminologie operací. Vyšetřovací metody, základy operační techniky, anestezie, předoperační a pooperační péče, komplikace po operaci, záněty a nádory. Následuje členění systémových onemocnění. U každého systému jsou v obecném úvodu zařazena anatomická schémata s popisem, přehled nejčastějších chorob se stručnou charakteristikou, příčiny, příznaky, vyšetřovací metody a léčba. Dále následují podrobněji zpracované ošetřovatelské procesy u vybraných onemocnění. Ošetřovatelský proces v první části popisuje anatomii, charakteristiku a průběh onemocnění, příčiny a příznaky, vyšetřovací metody a léčbu. Ve druhé části je zpracován ošetřovatelský plán podle modelu Gordonové. Kapitoly v pediatrii jsou rozděleny na ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním dýchacího, trávicího, krevního a centrálního nervového systému. Kapitoly jsou zpracovány stejným způsobem jako chirurgické celky. V učebním textu nejsou podrobněji popsány vyšetřovací metody, příznaky, farmakologie, somatologie a fyziologie, které již byly odučeny v předmětu klinická propedeutika, ošetřovatelství a somatologie. Do hodin ošetřovatelství – cvičení navrhujeme, na opakování a doplnění učiva, práci s rozšiřující studijní literaturou. Věříme, že učební text přinese žákům i vyučujícím komplexní, přehledný náhled do chirurgie a pediatrie z pohledu ošetřovatelství a bude přínosem pro výuku na středních zdravotnických školách a zdravotnických lyceích. Poděkování patří všem kolegyním ze SZŠ a VOŠz v Olomouci a konzultantům z Fakultní nemocnice Olomouc, kteří pomohli při vzniku tohoto učebního textu. Zvláštní poděkování patří také Ing. D. Sedlářovi, Mgr. L. Špirudové, E. Havrlantovi, doc. MUDr. Č. Neoralovi, Mgr. Z. Mikšové, Mgr. I. Přivřelové a doc. MUDr. E. Sovové, Ph.D., MBA za vstřícnou pomoc při realizaci knihy. Lenka Slezáková

1 PEDIATRIE

Úvod do ošetřovatelství v pediatrii

11

Úvod do ošetřovatelství v pediatrii Historie pediatrie Pediatrie – z řečtiny: pais – dítě; iatria – léčba. Péče o zdravé a nemocné děti má velmi dlouhou tradici. Babylónské nápisy již před 2 000 lety před naším letopočtem určovaly pokyny kojícím matkám. Z Hippokratovy doby existují podrobné zprávy např. o přirozené výživě a střevních parazitech. V minulosti byly děti léčeny doma a jen výjimečně byly přijímány do nemocnic pro dospělé. Zkušenosti s léčbou dětí byly velmi malé. Velká úmrtnost dětí poukazuje nejen na špatné léčení, ale také na těžkou fyzickou práci, kterou tehdy vykonávaly. Pro nemanželské a pohozené děti byly kolem 11. století zřizovány nalezince. V těch byla poskytnuta pouze sociální péče, ale ani ta nebyla dostačující. První dětská nemocnice byla zřízena v Paříži v roce 1802, u nás v Praze až v roce 1842. V roce 1953 byl založen Spolek na ochranu dětí se sídlem v Hannoveru. Boj proti špatnému tělesnému zacházení a sexuálnímu zneužívání dětí začal být oceňován jako velmi potřebný zvláště po 2. světové válce, kdy mnoho dětí žilo v sociální a psychické bídě, často bez ochrany, a bylo vystaveno nebezpečí špatného zacházení a zneužití. V roce 1975 byla vyhlášena německá „Charta dítěte“. Od první poloviny 20. století u nás začíná být zabezpečena všestranná péče o děti (poradny, očkování, preventivní prohlídky, screening vrozených vad, sledování fyzického, duševního a citového rozvoje dítěte, sledování vlivů sociálních a prostředí, úzká spolupráce s rodinou). Jedním z ukazatelů sociálně zdravotní vyspělosti a životní úrovně u nás je kojenecká úmrtnost (počet zemřelých dětí mladších než jeden rok na 1000 živě narozených). Pediatrie jako obor se neustále zdokonaluje. Definice oboru Pediatrie = lékařský obor, který se zabývá péčí o zdravé, nemocné a defektní děti od jejich narození do 18 let. Tato péče v sobě zahrnuje oblast preventivní, diagnostickou, terapeutickou a rehabilitační. Vnímá dítě jako souhrn jeho bio-psycho-sociálních charakteristik. Rozdělení dětského věku: odpovídá zvláštnostem stadií ve vývoji motorickém, mentálním, citovém a také v typu a průběhu onemocnění, která se v daném období vyskytují. novorozenecké období: do 28 dnů – adaptace na sociální prostředí (vrozené vývojové vady, následky perinatální [období kolem narození] patologie, tendence ke generalizaci [rozšíření na celý organizmus] infekce) kojenecké období: do 1 roku – intenzivní růst a psychomotorický vývoj (vrozené vývojové vady, infekce, důsledky perinatální asfyxie [dušení způsobené nedostatkem vzduchu]) batolecí období: 1–3 roky – rozvoj řeči, myšlení, jemné motoriky, osamostatňování dítěte (úrazy, otravy) předškolní věk: 3–6 let – rozvoj abstraktního myšlení, talentu, zařazení do dětského kolektivu časný školní věk: 6–10 let – socializace, rozvoj intelektu pozdější školní věk: 10–15 let – pohlavní diferenciace, puberta dorostový věk: 15–19 let – psychosociální dozrávání, fyzické dospívání.

12


Pediatrická péče je poskytována jako ambulantní zdravotní péče: primární ordinace praktického lékaře pro děti a dorost specializované pediatrické poradny nemocniční zdravotní péče – novorozenecká a dětská lůžková oddělení: standardní, intermediární, intenzivní, resuscitační péče ve zvláštních dětských zařízeních – dětské léčebny a ozdravovny, stacionáře, kojenecké ústavy, dětské domovy, jesle, ústavy sociálního zabezpečení. Ambulantní zdravotní péče je poskytována jako primární zdravotní péče dětem a dospívajícím praktickým lékařem pro děti a dorost, který je smluvním lékařem pojišťoven a rodiče dětí si jej vybírají na základě svobodné volby. Jeho blízkou spolupracovnicí je dětská setra, která by měla mít nejméně pět let praxe na lůžkovém dětském oddělení a specializaci v oboru. Dětský lékař poskytuje léčebně preventivní péči včetně návštěvní služby. Tato péče začíná již v novorozeneckém věku a pokračuje preventivními prohlídkami dětí a dorostu. Dle zdravotního řádu je to v prvním roce života 10x do roka (ve 3., 6. a 10. týdnu, ve 3., 4., 5., 6., 8., 10. a 12. měsíci), dále v 18 měsících, ve třech letech a pak vždy za další dva roky. Při těchto návštěvách je hodnocen zejména psychomotorický vývoj dítěte, posuzována školní zralost a také usměrňována volba budoucího povolání dítěte. Nedílnou součástí je zajištění očkování dětí a dospívajících dle platného očkovacího kalendáře – příloha č. 1. Dispenzární péče praktického lékaře pro děti a dorost je péče poskytovaná vybraným zdravým, ohroženým a chronicky nemocným dětem a mladistvým. Tato péče může být poskytována i ve specializovaných pediatrických poradnách – kardiologická, nefrologická, urologická, neurologická, gastroenterologická a další. Součástí práce zdravotníků v primární péči je zdravotní výchova dětí a dospívajících včetně jejich rodičů. Ta je převážně zaměřena na oblast: zdravé výživy osobní hygieny hygieny dospívání prevenci pohlavních chorob výchovy k rodičovství boje proti drogovým závislostem – alkoholizmus, kuřáctví a ostatní závislosti poskytování první pomoci. Nemocniční zdravotní péče – dětská lůžková oddělení umožňují hospitalizaci dítěte a dospívajícího tam, kde není možné zajistit vyšetření a léčbu ambulantním způsobem. Zásady přístupu k dětem a dospívajícím v nemocnici jsou vyjádřeny v Chartě práv hospitalizovaných dětí: 1. Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení. 2. Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.

Úvod do ošetřovatelství v pediatrii

13

3. Děti nebo jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Musejí mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem. 4. Děti a nebo jejich rodiče mají právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě musí být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení. 5. S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí. 6. Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických a emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny. 7. Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci. 8. O děti má být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny. 9. Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti. 10. Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu. Ve větších nemocnicích jsou dětská oddělení rozčleněna nejčastěji dle věku dětí a charakteru jejich onemocnění, např. kojenecké oddělení, oddělení větších dětí, hemato-onkologické oddělení a další. V menších nemocnicích, kde je pouze dětské oddělení, probíhá diferenciace dětí a dospívajících v rámci tohoto oddělení. Děti a dospívající s vážným onemocněním mohou být hospitalizováni na dětských jednotkách intenzivní a resuscitační péče. Novorozenecká oddělení – tvoří jednotný celek spolu s porodnickým oddělením, poskytují péči novorozencům systémem rooming in, kdy je dítě umístěno na pokoji společně s matkou. Ve větších nemocnicích jsou zřizována perinatologická centra, ve kterých jsou soustředěni rizikoví novorozenci a kde je jim poskytována specializovaná péče. Péče ve zvláštních dětských zařízeních je poskytována: v dětských léčebnách a ozdravovnách, kde jsou doléčovány chronicky nemocné nebo oslabené děti, probíhá zde léčebná rehabilitace, je využíváno specifických klimatických podmínek spolu s působením minerálních pramenů ve stacionářích, které se soustřeďují na komplexní a diferencovanou péči – uspokojení bio-psycho-sociálních potřeb zdravotně postižených dětí. Stacionáře mohou zajišťovat denní i týdenní pobyty dětí. v kojeneckých ústavech a dětských domovech, které dočasně nahrazují rodinnou péči, pokud není vlastní rodina schopna zajistit výchovu dítěte v jeslích, jejichž počet se v poslední době výrazně snížil vzhledem k tomu, že pro děti do tří let je optimálním prostředím pro jeho zdárný vývoj vlastní rodina v ústavech sociálního zabezpečení pro děti s vážným mentálním a tělesným postižením, kdy nejsou v rodině z různých důvodů dostatečně uspokojovány potřeby těchto postižených dětí.

14


1.1 Ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním dýchacího systému Obr. 1.1 Anatomie dýchacího systému

dutiny nosní chrupavka štítná hrtan

průdušnice (trachea) průdušinky

průdušinky plicní sklípky (alveoly) průdušky

průdušky plíce

Přehled chorob dýchacího systému Horní dýchací cesty: akutní zánět nosní sliznice (rinitis) – rýma chronický zánět nosní sliznice – může se projevit jednostranně nebo oboustranně, komplikacemi mohou být záněty středního ucha a záněty vedlejších nosních dutin adenoidní vegetace – zvětšení lymfatické tkáně, která je uložena v klenbě zadní části stěny nosohltanu, typické onemocnění pro děti mezi 2. až 6. rokem záněty vedlejších nosních dutin (sinusitis) – komplikace akutní rýmy záněty hltanu – zánětlivé změny Waldayerova kruhu (patrové a nosohltanové mandle, které jsou spojené lymfatickou tkání ve sliznici nosohltanu a hltanu). Při postižení celé oblasti Waldayerova kruhu se jedná o angíny, mandle (tonzilitidy), sliznice hltanu (faryngitidy).

Ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním dýchacího systému 15

akutní zánět hrtanu (laryngitis) – otok a zvýšené prokrvení sliznice hrtanu společně se spazmem hladkých svalů stěny hrtanu může vyvolat závažnou obstrukci dýchacích cest akutní zánět příklopky hrtanové (epiglotitis) – nejtěžší forma akutního bakteriálního zánětu Dolní dýchací cesty: akutní laryngotracheobronchitida – zánět, který postihuje horní a dolní cesty dýchací (onemocnění typické pro kojence a batolata) akutní zánět průdušek (bronchitis) – akutní zánětlivý proces sliznice bronchů chronický zánět průdušek (chronická bronchitida) – rozdíl mezi akutní exacerbací a chronickým průběhem se nedá přesně stanovit bronchiektazie (jedná se o chronické onemocnění) – trvalé rozšíření průdušek Plíce: zánět plic – pneumonie cystická fibróza (mukoviscidóza) – onemocnění žláz se zevní sekrecí vdechnutí cizího tělesa. Příčiny: genetické – alergie, vrozené vady plic anatomicko-fyziologické zvláštnosti dýchacího systému u dětí nevyzrálost imunitního systému negativní vlivy zevního prostředí – znečištěné ovzduší. Příznaky: poruchy dýchání: tachypnoe – zrychlené dýchání bradypnoe – zpomalené dýchání apnoické pauzy apnoe – zástava dýchání paradoxní dýchání – smršťování postižené plíce při nádechu a částečné rozpínání při výdechu dyspnoe – dušnost, pocit nedostatku vzduchu ortopnoe – těžká dušnost, klient nedokáže ležet a musí sedět nebo stát kašel: suchý, neproduktivní vlhký, produktivní stridor – hvízdavý zvuk při nádechu, který vzniká zúžením horních cest dýchacích (otok hrtanu, cizí těleso) cyanóza – namodralé zbarvení kůže a sliznic bolest (dolor). Vyšetřovací metody: anamnéza (OA – osobní anamnéza, RA – rodinná anamnéza, NO – nynější onemocnění)

16


fyzikální vyšetření – poslech (auskultace), pohmat (palpace), poklep (perkuze), pohled (aspekce) odběry biologického materiálu – krev, moč, sputum, pot ultrasonografické vyšetření rentgenové vyšetření endoskopické vyšetřovací metody funkční vyšetřovací metody výpočetní tomografie magnetická rezonance. Léčba: konzervativní chirurgická.

1.1.1 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE SE ZÁNĚTEM SLIZNICE NOSNÍ Současný stav onemocnění Anatomie Nosní dutina (cavum nasi) je prostor po stranách ohraničený kostěnými výběžky horní čelisti. U novorozence je velmi malá, asi třetinová ve srovnání s dospělým. Dutina ve své přední části přechází do zevního nosu. Vzadu pokračuje dvěma otvory – choanami – do nosohltanu. Prostor nosní dutiny je rozdělen nosní přepážkou na dvě nestejné poloviny, které jsou dále rozděleny skořepami na horní, střední a dolní nosní průchod. Dutina je spojena i s prostory v lebečních kostech vedlejšími dutinami nosními (sinus paranasale). Sliznice dutiny nosní je tvořena řasinkovým epitelem. Funkce dutiny nosní: předehřátí vdechovaného vzduchu očištění vdechovaného vzduchu od nečistot zvlhčení vdechovaného vzduchu první bariéra proti infekci (lymfatická tkáň v podslizničním vazivu) čichové vjemy drážděním pachových buněk na povrchu sliznice. Charakteristika a průběh onemocnění Zánět nosní sliznice – rýma – je akutní onemocnění, které je velmi infekční, s krátkou inkubační dobou. Průběh onemocnění závisí na věku a na celkovém stavu dítěte. Děti předškolního a školního věku mají většinou lokální příznaky zánětu sliznice nosu, někdy je doprovází malátnost, únava, bolesti hlavy a normální nebo lehce zvýšená tělesná teplota. Rýma trvá průměrně týden.


Komplikace Vznikají zejména u oslabených dětí a v mladším věku: zánět středního ucha – krátká a relativně široká Eustachova trubice u dětí mladšího věku záněty vedlejších dutin nosních – až u dětí předškolního a školního věku, vzhledem k pozdějšímu vývoji těchto dutin záněty dolních dýchacích cest. Příčiny: virová infekce bakteriální infekce alergie. Příznaky: lokální: pálení v nose kýchání výtok z nosu: serózní, mění se v hlenový až hlenohnisavý celkové – zejména u menších dětí: zvýšená tělesná teplota až horečka zvýšená dráždivost, neklid nechutenství zvracení průjmovité stolice únava zhoršený spánek. Vyšetřovací metody: anamnéza (OA, RA, NO) fyzikální vyšetření – poslech, pohled výtěr z nosu – mikrobiologické vyšetření. Léčba: u dětí školního a předškolního věku bez komplikací je důležité pouze správné a časté smrkání, na jeho podporu lze aplikovat nosní kapky, při zvýšené tělesné teplotě antipyretika u dětí, které neumí smrkat, je nutno odsávat hleny z dutiny nosní, vždy před jídlem podáváme roztoky, které snižují otok sliznice, zvlhčujeme vdechovaný vzduch při bakteriální infekci nebo u komplikací podáváme antibiotika.

Ošetřovatelský plán a jeho realizace Dítě je léčeno v domácím prostředí, pouze při výskytu závažnějších komplikací je nutná hospitalizace.

18

* Kapitoly z ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty II

Biologické potřeby Vnímání zdravotního stavu: potřebné informace získej od rodičů dítěte. Poloha, pohybový režim: poloha dítěte se zvýšenou horní polovinou těla klidový režim. Sleduj: průchodnost nosu, smrkání střídavě vždy jednou nosní dírkou vzhled sekretu tělesnou teplotu – axilární, rektální nechutenství, zvracení příjem tekutin vyprazdňování stolice neklid a spánek dítěte. Zajištění volných dýchacích cest: u menších dětí vytřít nosní průduchy roztokem snižujícím otok sliznice vždy před jídlem a spánkem, eventuálně použít odsávačku u větších dětí aplikovat nosní kapky: dítě se vysmrká, do každé nosní dírky se kápnou 1–2 kapky v poloze vleže nebo vsedě, při zmáčknutí nosních křídel se dítě může střídavě předklánět a zaklánět, kromě nosních kapek je možno použít i nosní sprej naučit dítě efektivnímu smrkání dítě uložit v nepřetopené, dobře větratelné místnosti zajistit zvlhčení vdechovaného vzduchu. Prevence infekce: manipulace s infekčním materiálem naučit dítě zacházet s hygienickými kapesníky vyloučit dítě z kolektivu. Hygienická péče: hygienické a šetrné smrkání ošetřování podrážděné kůže v okolí nosu indiferentní mastí zvýšená péče o kůži okolí konečníku při průjmu. Výživa: strava dle stavu a věku dítěte nedráždivá a lehká jídla dostatek tekutin.


Vyprazdňování: sledování stolice, průjmu. Psychosociální potřeby Uspokojování těchto potřeb je závislé na věku a stavu dítěte.

1.1.2 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE SE ZÁNĚTEM HRTANU Současný stav onemocnění Anatomie Hrtan (larynx) má trubicovitý tvar s horním ústím do dolní části hltanu a s dolním úsekem přecházejícím do průdušnice. Jeho kostra je tvořena hrtanovými chrupavkami – štítnou, prstenčitou a dvěma hlasivkovými. Od hlasivkových chrupavek jsou rozepjaty dva hlasové vazy (ligamenta vocale), dutina hrtanu je od hltanu oddělena hrtanovou příklopkou (epiglotis). Vlastní dutina hrtanu je vystlána sliznicí s řasinkovým epitelem. Pod touto sliznicí je vrstva s řídkým a dobře prokrveným vazivem, které snadno zánětlivě zduří. Vzniklý otok uzavírá průsvit hrtanu a vyvolává dušení. U novorozenců je hrtan krátký, široký a je uložen vysoko, což umožňuje dítěti současně dýchat a přijímat tekutou potravu. Nejvíce hrtan roste v prvních čtyřech letech života. V průběhu dětství se posunuje dolů a definitivní polohy dosahuje po pubertě. Charakteristika a průběh onemocnění Zánět hrtanu (laryngitis), nejčastěji akutní, je stav, kdy dochází vlivem otoku, zvýšeného prokrvení sliznice a spazmem hladkých svalů ve stěně hrtanu k závažné obstrukci horních dýchacích cest, což ohrožuje život dítěte – zejména v prvních letech jeho života. Příčiny: virová infekce bakteriální infekce. Příznaky: akutní virový zánět hrtanu – příznaky obstrukce se vyvíjejí postupně: dušnost zapojení pomocných dýchacích svalů vpadávání jugula, mezižeberních svalů, epigastria inspirační stridor – hvízdavý zvuk při nádechu štěkavý kašel chrapot až afonie – ztráta hlasu zvýšená tělesná teplota až horečka neklid dítěte akutní bakteriální zánět hrtanu – příznaky obstrukce se vyvíjejí velmi rychle: náhlý a prudký vzestup tělesné teploty

20


výrazná inspirační dušnost náhlé respirační selhání neklid dítěte v důsledku těžké hypoxie přechází v nápadný klid až apatii. Vyšetřovací metody: anamnéza (OA, RA, NO) fyzikální vyšetření – pohled, poslech vyšetření krve – hematologické, biochemické, C-reaktivní protein, mikrobiologické, vyšetření acidobazické rovnováhy (acidóza by byla důkazem asfyxie – dušení) vyšetření moči výtěr z krku. Léčba: akutní virový zánět hrtanu: klid na lůžku, zvlhčování chladnějšího vzduchu, inhalace, Priessnitzův obklad na krk, antipyretika (zákaz podávání salicylátů dětem do 12 let, Reyeův syndrom – těžké onemocnění s poškozením jater a některých dalších orgánů včetně mozku; vzniká zejména u dětí v průběhu respirační virózy léčené salicyláty a způsobuje akutní jaterní selhání s vysokou úmrtností), sedativa při neklidu dítěte akutní bakteriální zánět hrtanu: léčba stejná jako u virového zánětu, navíc podáváme antibiotika, při závažných stavech kortikoidy.

Ošetřovatelský plán a jeho realizace Dítě je hospitalizováno, nejlépe s doprovodem. Biologické potřeby Vnímání zdravotního stavu: pozoruj chování dítěte, zejména projevy strachu a úzkosti – pláč, neklid uklidni dítě šetrným způsobem, dle ordinace lékaře podávej sedativa pouč doprovod dítěte, jak o dítě pečovat. Poloha, pohybový režim: zajisti klid dítěte na lůžku zajisti zvýšenou polohu dítěte. Sleduj a zaznamenej: dýchání dítěte – zajisti zvlhčování chladnějšího vdechovaného vzduchu projevy dušnosti barvu kůže a sliznic hlas dítěte, chrapot – aplikuj Priessnitzův obklad na krk (jedná se o druh zapařujícího obkladu, přiložený chladný vyždímaný obklad se překryje plastovou fólií a suchou bavlněnou látkou a nechá se působit půl až jednu hodinu), urychlí průběh zánětu a odkašlávání kašel, stridor kyslíkovou terapii


tělesnou teplotu – dle ordinace lékaře podávej antipyretika! krevní tlak, pulz hydrataci dítěte chování dítěte periferní žilní kanylu a podávání antibiotik. Hygienická péče: zhodnoť úroveň hygieny a soběstačnosti dítěte zajisti hygienickou péči u dítěte ve spolupráci s doprovodem. Výživa: podávej výživu dle stavu a věku dítěte, spolupracuj s doprovodem sleduj příjem tekutin. Vyprazdňování: sleduj vyprazdňování moče a stolice zajisti hygienu při vyprazdňování dle věku a stavu dítěte. Psychosociální potřeby: zajisti herní aktivity dítěte dle jeho stavu a věku ve spolupráci s jeho doprovodem zejména ve fázi rekonvalescence. Domácí péče informuj rodiče dítěte: o režimu dítěte v rekonvalescenci o závažnosti dechových obtíží u akutní laryngitidy a nutnosti rychlé zdravotnické pomoci při jejich výskytu u malých dětí.

1.1.3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE SE ZÁNĚTEM PLIC Současný stav onemocnění Anatomie Plíce (pulmones) jsou orgány jehlancovitého tvaru v hrudní dutině. Skládají se z laloků (lobus superior et inferior), které se dále dělí na segmenty. Do plic proudí vzduch průdušnicí (tracheou), ta se dělí na dvě průdušky (bronchy), které se postupně větví na průdušinky (bronchioly). Na průdušinky navazují plicní váčky (alveoly), jejichž stěna je tvořena respiračním epitelem. S prvními vdechy novorozence se plíce ve všech směrech zvětšují a v průběhu růstu dochází ke změnám, které se týkají dýchacích oddílů plic, prokrvení plic, uložení plicních laloků, stavby i prostornosti dutiny hrudní.

22


Funkce plic: podílejí se na zajištění zevního dýchání dýchacími pohyby – nadechnutím (inspirací) a vydechnutím (exspirací).

Obr. 1.2 Zajištění polohy dítěte při vyšetření hrudníku

Charakteristika a průběh onemocnění Záněty plic (pneumonie) patří mezi nejčastější a nejzávažnější onemocnění dětského věku, zejména u kojenců a batolat. U novorozenců jsou častější bakteriální záněty plic, u kojenců a batolat virové a aspirační (vdechnutí cizího tělesa) a u starších dětí opět převažují virové záněty. U oslabených dětí se objevují plísňové a parazitární pneumonie. Klinický průběh onemocnění bývá rozmanitý, od forem s mírnými příznaky až po formy s těžkým, život ohrožujícím průběhem. Pneumonie mají těžší průběh u mladších dětí. Příčiny: viry bakterie plísně paraziti alergie cizí těleso. Příznaky: nemoc může začínat náhle z plného zdraví, jindy je vývoj pozvolný vysoká tělesná teplota tachypnoe dyspnoe rýma kašel typický vzhled tváře dítěte: nápadná bledost, nebo planoucí tvář, úzkostný výraz alární dýchání – dýchání je rychlé a namáhavé, nozdry se při vdechu rozšiřují (např. u akutní pneumonie, kdy je postižena jedna plíce, tj. celé plicní křídlo), měkké části hrudníku, horní část břicha a prostor nad hrudní kostí se při vdechu vtahují dovnitř k podpažní jamce. Do plic se při vdechu nedostává dostatek vzduchu. únava, malátnost při těžkém průběhu: septický stav s příznaky selhávání srdce, poškození mozku, poruchou vědomí, rozvratem vnitřního prostředí.


Vyšetřovací metody: anamnéza (OA, RA, NO) fyzikální vyšetření – pohled, poslech, poklep rentgenové vyšetření vyšetření krve – hematologické, biochemické, C-reaktivní protein, mikrobiologické, vyšetření acidobazické rovnováhy vyšetření moče vyšetření sputa. Léčba: antibiotika (i u virových zánětů, protože dochází často k sekundární bakteriální infekci) antivirotika (u těžkých virových pneumonií) ortopnoická poloha – typická poloha, kterou děti zaujímají při dušnosti a která jim dovolí zapojit pomocné dýchací svalstvo. Dítě sedí na lůžku nebo na jeho okraji, se spuštěnýma nohama, ruce má o široké bázi opřené o jídelní stolek. Někteří jedinci nemohou zůstat v klidu vsedě a raději stojí v mírném předklonu (polohu upravujeme podle věku dítěte vhodnými pomůckami doplňujícími lůžko). kyslík zajištění průchodnosti dýchacích cest: odsávání, polohová drenáž (lůžko upravíme do šikmé polohy – hlava a trup dítěte směřuje dolů). V této poloze může dítě ležet nejdéle dvě hodiny, pokud neexistují závažné kontraindikace. Ke krátkodobějším modifikacím patří poloha přes hranu lůžka nebo poloha přes koleno. Důležité je dbát na bezpečnost dítěte. Polohová drenáž usnadní odtok nahromaděného sekretu z dýchacích cest. Důležitá je spolupráce s fyzioterapeutem, dechová rehabilitace (poklepová masáž), antitusika, expektorancia. antipyretika (salicyláty nepodávat dětem do 12 let) sedativa bronchodilatancia.

Ošetřovatelský plán a jeho realizace Dítě se zánětem plic je vždy hospitalizováno na dětském oddělení. Biologické potřeby Vnímání zdravotního stavu: nezatěžuj dítě rozhovorem, informace zjisti od doprovodu zajisti klidné prostředí, bez rušivých vlivů – dítě je vyčerpané, schvácené. Poloha, pohybový režim: zajisti klid dítěte na lůžku – tělesný i psychický po zlepšení stavu a dle ordinace lékaře prováděj ve spolupráci s fyzioterapeutem dechovou rehabilitaci a nácvik správného dýchání zajisti zvýšenou polohu dítěte zajisti polohovou drenáž u malých dětí.

24 Kapitoly z ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty II

Sleduj: dýchání dítěte – zajisti zvlhčování vdechovaného vzduchu a kyslíkovou terapii projevy dušnosti klidové nebo námahové dle ordinace lékaře podávej bronchodilatancia barvu kůže a sliznic charakter kašle, expektoraci a projevy při kašli – dle ordinace lékaře podávej antitusika nebo expektorancia, u větších dětí dbej na pravidelné vykašlávání, u menších na odsávání tělesnou teplotu – dle ordinace lékaře podávej antipyretika krevní tlak, pulz hydrataci dítěte chování dítěte periferní žilní kanylu a podávání antibiotik i jiných léků. Hygienická péče: zhodnoť úroveň hygieny a soběstačnosti dítěte dle jeho stavu a věku zajisti hygienickou péči u dítěte ve spolupráci s doprovodem nebo s dítětem zajisti hygienické vykašlávání. Výživa: podávej výživu dle stavu a věku dítěte, spolupracuj s doprovodem sleduj příjem tekutin a chuť dítěte k jídlu. Vyprazdňování: sleduj vyprazdňování moče a stolice zajisti hygienu při vyprazdňování dle věku a stavu dítěte. Psychosociální potřeby: zajisti herní aktivity dítěte dle jeho stavu a věku ve spolupráci s jeho doprovodem, zejména ve fázi rekonvalescence zajisti dostatečný duševní klid u dítěte. Domácí péče informuj rodiče dítěte: o režimu dítěte v rekonvalescenci o možnostech otužování dítěte o dechové rehabilitaci, nácviku správného dýchání, péči o prostředí, ve kterém se dítě pohybuje (znečištěné ovzduší – kouření rodičů).

Ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním trávicího systému 25

1.2 Ošetřovatelský proces u dítěte s onemocněním trávicího systému Obr. 1.3 Anatomie zažívacího traktu

dutina ústní

hltan

jícen

játra žaludek žlučník dvanáctník

slinivka břišní příčný tračník

vzestupný tračník

tenké střevo sestupný tračník konečník

26 Kapitoly z ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty II

Přehled chorob trávicího systému Dutina ústní: moučnivka (soor) – kvasinkové onemocnění dutiny ústní, bělavé povlaky na jazyku a sliznici zánět dutiny ústní (stomatitida) – postižena celá sliznice nebo jen její části Jícen: vrozený uzávěr jícnu – atrézie jícnu, jícen končí jako slepý vak tracheoezofageální píštěl – postižení průdušnice a jícnu (je častou komplikací u atrézie jícnu) gastroezofageální reflux – žaludeční reflux, dochází k pronikání kyselého žaludečního obsahu zpět do jícnu (dojde k selhání dolního svěrače jícnu) Žaludek: zúžení vrátníku – stenóza pyloru (zúžení svalové části žaludku, která způsobuje zdržení pasáže žaludečního obsahu do dvanáctníku) vředová choroba – gastroduodenální choroba (Helicobacter pylori) zánět žaludku – gastritida (je způsobena léky, chemikáliemi, které poškozují ochrannou vrstvu žaludku) Tenké střevo: vychlípenina konečného úseku tenkého střeva (Meckelův divertikl) zánět tenkého střeva malabsorpční syndrom – narušené vstřebávání a trávení potravy v trávicím ústrojí Tlusté střevo: megakolon kongenitum – vrozené onemocnění („Hirschsprungova nemoc“) zánět tlustého střeva, (Crohnova choroba) – zánětlivé střevní onemocnění, které postihuje různé úseky střeva, často konečnou část tenkého střeva zácpa – obstipace Náhlé příhody břišní: zánětlivé (apendicitida) – akutní onemocnění červovitého přívěsku stavy neprůchodnosti střeva – ileus úrazy Parazitární onemocnění: roupy Játra, žlučové cesty, slinivka břišní: vrozené zúžení žlučových cest portální hypertenze – vysoký tlak krve v žilním systému jater cirhóza – jaterní onemocnění, „ztvrdnutí jater“.


Příčiny: genetické (dědičné) anatomicko-fyziologické zvláštnosti trávicího systému u dětí imunitní vlivy zevního prostředí. Příznaky: nechutenství – nauzea zvracení – emesis dysfagie – porucha polykání bolesti břicha průjem – diarea zácpa – obstipace krvácení – hemateméza – zvracení krve, meléna – natrávená krev ve stolici, enteroragie – čerstvá krev ve stolici ruminace – přežvykování (žvýkání již jednou polknuté potravy, která regurgitovala ze žaludku) regurgitace – návrat polknuté potravy zpět do hltanu a úst. Vyšetřovací metody: anamnéza (OA, RA, NO) fyzikální vyšetření – pohled, pohmat, poslech odběry biologického materiálu – krev, moč, stolice, zvratky ultrasonografické vyšetření rentgenové vyšetření endoskopické vyšetřovací metody (např. gastroskopie, kolonoskopie) funkční vyšetřovací metody – toleranční testy – testovací látka se podá per os, určuje se koncentrace látky v krvi a její množství vyloučené v moči, bilanční testy – zkoumaná látka se podá v potravě a ve stolici se kvantitativně zkoumá její výdej. Tyto testy vyšetřují absorpční (vstřebávací) schopnost trávicího ústrojí. výpočetní tomografie magnetická rezonance. Léčba: konzervativní chirurgická.

28


1.2.1 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE S AFTÓZNÍ STOMATITIDOU Současný stav onemocnění Anatomie Ústní dutina (cavum oris) novorozence je krátká a malá, do tří měsíců chybí volná dutina, protože je zcela vyplněna krátkým, širokým a objemným jazykem. Zuby (dentes) jsou uloženy v čelistech již před narozením, vývoj dočasného chrupu začíná mezi 6. a 8. měsícem života dítěte, prořezávání stálého pak mezi 5. a 7. rokem. Hlavní funkcí dutiny je: mechanické rozmělňování pevné potravy provlhčení potravy slinami, které obsahují enzym ptyalin štěpící škroby. Množství slin se mění s věkem, postupně stoupá až do puberty, kde dosahuje hodnot dospělého člověka – asi 1 litru denně. Charakteristika a průběh onemocnění Aftózní stomatitida je častým zánětlivým onemocněním dutiny ústní v dětském věku. Jedná se o virový zánět, kdy se na sliznici dutiny ústní tvoří bolestivé puchýřky. Tato nákaza se přenáší ze zdroje – nemocného dítěte prostřednictvím slin, přímým kontaktem nebo kontaminovanými předměty (hračkami). Branou vstupu je porušená sliznice. Onemocnění trvá v lehčích případech zhruba týden, těžší případy vyžadují hospitalizaci. Příčina: herpetický virus. Příznaky: puchýřky na sliznici dutiny ústní, které rychle praskají a tvoří se vřídky výrazná bolestivost v místě postižení odmítání potravy z důvodu bolesti, včetně tekutin zvýšené slinění zvýšená tělesná teplota až horečka dítě je plačtivé, mrzuté, nespokojené. Vyšetřovací metody: anamnéza (OA, NO) fyzikální vyšetření – především pohled do dutiny ústní. Léčba: lokální: výplachy dutiny ústní (např. heřmánkem) celková: tekutá nebo kašovitá strava, v případě zvýšené tělesné teploty jsou ordinována antipyretika, při závažnějším průběhu virostatika a antibiotika, důležitá je izolace dítěte.


Ošetřovatelský plán a jeho realizace Léčení probíhá v domácím prostředí, hospitalizace je nutná jen u těžších případů. Biologické potřeby Vnímání zdravotního stavu: nezatěžuj dítě rozhovorem informace zjisti od doprovodu všímej si úrovně hygieny u dítěte i doprovodu. Sleduj: místní projevy onemocnění na sliznici dutiny ústní a změny v okolí úst chování a projevy dítěte příjem tekutin a stravy u dítěte, předcházej riziku dehydratace a neprospívání zejména u malých dětí pouč rodiče o rizicích onemocnění, o riziku přenosu infekce. Hygienická péče: zhodnoť úroveň hygieny dutiny ústní a soběstačnosti dítěte dle jeho stavu a věku zajisti zvláštní hygienickou péči dutiny ústní u dítěte ve spolupráci s doprovodem nebo s dítětem, dávej přednost výplachům dutiny ústní, vytírání úst je značně bolestivé a může poškodit sliznici používej pomůcky na jedno použití respektuj zásady bariérové ošetřovatelské péče – bariérová ošetřovatelská péče je systém pracovních, organizačních a provozních opatření užívaných v boji proti nozokomiálním nákazám. Výživa: podávej výživu dle stavu a věku dítěte, spolupracuj s doprovodem zajisti nedráždivou, lehce stravitelnou, tepelně a mechanicky přijatelnou stravu sleduj příjem tekutin, podávej tekutiny spíše chladnější sleduj chuť dítěte k jídlu před jídlem aplikuj na sliznici dutiny ústní znecitlivující roztoky, respektuj doporučení uvedená v části hygienická péče zajisti zásady bariérové ošetřovatelské péče při podávání stravy. Vyprazdňování: sleduj vyprazdňování moče a stolice zajisti hygienu při vyprazdňování dle věku a stavu dítěte. Psychosociální potřeby: zajisti herní aktivity dítěte dle jeho stavu a věku ve spolupráci s jeho doprovodem, zejména po dobu izolace dítěte.

30


Domácí péče informuj rodiče dítěte o: hygienickém režimu dítěte zásadách bariérového ošetřování stravě a příjmu tekutin místní a celkové léčbě.

1.2.2 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE S MALABSORPČNÍM SYNDROMEM Současný stav onemocnění Anatomie Tenké střevo (intestinum tenue) roste u dětí nejrychleji mezi prvním a třetím a desátým a patnáctým rokem. Stavba stěny tenkého střeva prodělává postupně také růstové změny. Sílí podélná svalovina, zvyšují se slizniční řasy, sliznice je velmi dobře zásobena mízními a krevními cévami. Mezi druhým a třetím rokem života je stavba stěny trávicí trubice a složení střevní šťávy zhruba stejné jako u dospělého. Rozdíl je v aktivitě jednotlivých složek střevní šťávy. U dětí jsou málo aktivní střevní lipázy (stolicí uniká 5-10 % nestrávených tuků). Nejsnáze se vstřebávají tuky z mateřského mléka. Charakteristika a průběh onemocnění Malabsorpční syndrom je soubor příznaků, který se vyskytuje při poruše trávení, vstřebávání, sekrece a motility trávicí trubice, zejména tenkého střeva. Příčiny: primární: celiakie – nesnášenlivost lepku deficit enzymů ve střevním epitelu nutných pro vstřebávání bílkovin, cukrů, tuků, vitaminů a minerálů – např. deficit laktázy – nesnášenlivost mléka sekundární: chemické a fyzikální vlivy zánětlivá onemocnění střeva – Crohnova nemoc tumory parazitární onemocnění onemocnění jiných orgánů, např. cystická fibróza vrozené vady. Příznaky: průjem objemné, páchnoucí stolice nechutenství bolesti břicha


zvracení typický vzhled neprospívajícího dítěte: hypotrofie – velké vyklenuté bříško, tenké a vyhublé končetiny, bledost, čím je dítě menší, tím jsou tyto příznaky zřetelnější negativizmus a mrzutá nálada dítěte v pozdějším věku nebo při delším trvání choroby se projevují důsledky malnutrice a hypovitaminózy i na ostatních orgánech – změny kostní, krevní, neuropsychické a endokrinní. Vyšetřovací metody: anamnéza (OA, RA, NO) fyzikální vyšetření – pohled, pohmat vyšetření krve – hematologické, biochemické, vyšetření acidobazické rovnováhy, imunologické a hemokoagulační vyšetření, vyšetření vitaminů vyšetření moče – biochemické, bakteriologické vyšetření stolice – odpad tuků za 48 hodin, okultní krvácení, bakteriologické a parazitologické vyšetření vyšetření sekretů trávicího traktu – žaludeční acidita, pankreatické enzymy, pH metrie potní test – stanovení elektrolytů v potu pilokarpinovou iontoforézou (vyšetření se provádí v biochemické laboratoři, která stanoví metodický postup odběru) ultrasonografické vyšetření břicha rentgenové vyšetření, endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie denzitometrie, osifikace zápěstí endoskopické vyšetřovací metody, včetně enterobiopsie výpočetní tomografie magnetická rezonance. Léčba: je závislá na příčině a typu malabsorpčního syndromu.

1.2.3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE S CELIAKIÍ – NESNÁŠENLIVOSTÍ LEPKU Současný stav onemocnění Charakteristika a průběh onemocnění Nesnášenlivost lepku (glutenu – obilného komplexu z obilných zrn, který se nachází i v mouce) vyvolává difuzní zánět sliznice střeva, atrofii sliznice a tvorbu protilátek proti lepku. Potíže se objevují od 2. poloviny prvního roku života, souvisejí se zavedením obilovin do stravy dítěte. Průběh onemocnění je zcela závislý na dodržování léčebného režimu, zejména na celoživotním vyloučení lepku ze stravy. Příčiny: ne zcela zřejmé vrozená porucha

32


častěji jsou postiženy dívky vyvolávající příčinou bývá v pozdějším věku stres (psychické trauma, zdravotní obtíže jiného druhu). Příznaky: průjmovité, objemné, páchnoucí stolice po příjmu potravy s lepkem bolesti břicha odmítání potravy, nechutenství průjmy mohou vést až k dehydrataci s acidózou a šokovým stavem nutriční deficit – hypotrofie s váhovým úbytkem, svalovou atrofií a typickým vzhledem dítěte anemie – únavnost, bledost hypovitaminóza vitaminů rozpustných v tucích – křivice a poruchy růstu neprospívání negativizmus, apatie, mrzutost. Vyšetřovací metody: viz kapitola 2.2 určující je enterobiopsie s nálezem typických změn na sliznici střeva. Léčba: bezlepková dieta, při jejím nedodržení dochází k recidivě onemocnění dehydratace a realimentace dítěte substituce vitaminů a minerálů u starších dětí psychická pomoc edukace rodičů a dětí.

Ošetřovatelský plán a jeho realizace Pro diagnostikování nemoci a léčení akutního stavu je nutná hospitalizace dítěte s doprovodem pečující osoby. Biologické potřeby Vnímání zdravotního stavu: informace zjisti od doprovodu, zaměř se především na stravu a projevy onemocnění zajisti klidné prostředí, bez rušivých vlivů – dítě je vyčerpané, schvácené. Poloha, pohybový režim: zajisti klid dítěte na lůžku – tělesný i psychický polohu si dítě vyhledá samo podle tělesného stavu a nálady. Sleduj: hmotnost, výšku dítěte, celkový vzhled chování a projevy dítěte


příjem tekutin a hydrataci dítěte, předcházej riziku dehydratace příjem stravy a prospívání dítěte při parenterální hydrataci žilní vstup a infuzní roztoky dle ordinace lékaře fyziologické funkce. Hygienická péče: zhodnoť úroveň hygieny a soběstačnosti dítěte zajisti zvýšenou hygienickou péči v okolí konečníku – prevence opruzenin používej pomůcky na jedno použití. Výživa: podávej výživu dle ordinace lékaře – bezlepková dieta po celý život dítěte NE pšenice, žito, oves a výrobky z nich NE vše, co je chemicky barveno a konzervováno ANO potraviny označené mezinárodním znakem pro bezlepkovou dietu – přeškrtnutý klas ANO rýže, kukuřice, proso, sója, pohanka, amarant edukuj rodiče i starší dítě o dietních omezeních zajisti kontakt s nutričním terapeutem. Vyprazdňování: sleduj vyprazdňování stolice – množství, vzhled, zápach, příměsi, bolest při vyprazdňování, závislost na jídle sleduj vyprazdňování moče. Psychosociální potřeby: zajisti herní aktivity dítěte dle jeho stavu a věku ve spolupráci s jeho doprovodem spolupracuj s psychologem podporuj psychiku dítěte, posiluj protistresové techniky u starších dětí, přispívej k začlenění dítěte do dětského kolektivu edukuj dítě i jeho rodiče o vhodné volbě povolání. Domácí péče informuj rodiče dítěte o: dispenzarizaci dítěte svépomocných skupinách – např. Klub rodičů dětí s celiakií nutnosti dietních omezení po celý život dítěte spolupráci s nutričním terapeutem na jídelníčku dítěte spolupráci se sociální pracovnicí na možnostech finanční podpory nutnosti volby přiměřeného zaměstnání významu psychické zátěže dítěte ve vztahu k onemocnění.

34


1.2.4 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE S CHRONICKÝM ZÁNĚTLIVÝM STŘEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Současný stav onemocnění Anatomie Tlusté střevo (intestinum crassum) u dětí prochází většími vývojovými změnami než střevo tenké. Tyto změny se týkají jak růstu, tak i stavby a uložení tlustého střeva. Délka střeva u novorozence je asi 65 centimetrů, u dospělého asi 150 centimetrů. Poměrné délky jednotlivých úseků tlustého střeva dosahují stavu dospělého člověka ve věku sedmi let dítěte. Rozdíly ve stavbě stěny střeva mizí zhruba ve čtyřech letech věku, haustra se začínají tvořit v šesti měsících. U dětí se mění i bakteriální osídlení tlustého střeva, po narození probíhá pozvolně, u kojeného dítěte převládají bakterie mléčného kvašení, s přechodem na smíšenou stravu se mění i bakterie na smíšené. Funkce tlustého střeva je stejná jako u dospělého. Charakteristika a průběh onemocnění Do chronických zánětlivých střevních onemocnění jsou zařazena dvě onemocnění – ulcerózní kolitida a Crohnova choroba. Tato onemocnění se v poslední době často vyskytují v plně vyvinuté formě i u dětí. Klinické nálezy jsou často podobné, u některých nemocných nelze tyto choroby od sebe odlišit. Ulcerózní kolitida Akutní nebo chronické recidivující onemocnění sliznice a podslizničního vaziva postihuje různě dlouhý úsek tlustého střeva a rekta (postižení rekta u 90 % nemocných). Crohnova choroba Vyskytuje se 2x častěji, postihuje děti v pozdním školním věku a mladistvé. Nejčastěji je postiženo terminální ileum a cékum, ale může být zasažena kterákoliv část trávicího traktu. Jde o chronický zánět postihující celou stěnu střeva. Ta je zesílená a tuhá, s vředy a objevují se také píštěle, nejčastěji v okolí řitního otvoru. Příčina: autoimunní původ. Příznaky: počátek onemocnění: nechutenství, únava, subfebrilie bolesti břicha kolem pupku a v pravém hypogastriu mohou imitovat apendicitidu průjem (u třetiny nemocných) normální stolice až zácpa příměsi ve stolici: krev, hlen, hnis objemné, páchnoucí stolice pokles tělesné hmotnosti anemie – chudokrevnost; v krvi je sníženo množství krevního barviva (hemoglobinu) poruchy růstu mimostřevní příznaky: artritida, stomatitida, ekzémy.


Vyšetřovací metody: nejdůležitějším vyšetřením, které potvrzuje diagnózu, je endoskopie ostatní vyšetření jsou doplňující. Léčba: dietní – v akutním stadiu pouze tekutiny, postupně dietní strava dle stavu dítěte medikamentózní: sulfonamidy (ve formě tablet, čípků, klyzmat) imunosupresiva antibiotika: výjimečně kortikoidy (u systémových projevů onemocnění) chirurgická: při komplikacích (obstrukce, perforace, píštěle, abscesy).

Ošetřovatelský plán a jeho realizace Pro diagnostikování nemoci a léčení akutního stavu je nutná hospitalizace dítěte (dle věku dítěte s doprovodem pečující osoby). V závažných případech je dítě hospitalizováno na jednotce intenzivní péče. Biologické potřeby Vnímání zdravotního stavu: přizpůsob vstupní rozhovor stavu a věku dítěte informace zjisti od doprovodu, zaměř se především na vyprazdňování a projevy onemocnění zajisti klidné prostředí, bez rušivých vlivů – dítě může být vyčerpané, schvácené dítě ulož na samostatný a klidný pokoj. Poloha, pohybový režim: zajisti klid dítěte na lůžku – tělesný i psychický pouč dítě (i doprovod) o úlevové poloze pouč dítě (i doprovod) o pohybovém režimu zajisti pomůcky pro uložení dítěte do vhodné polohy. Sleduj: hmotnost, výšku dítěte, BMI – parametr umožňující posouzení stavu výživy a míry (poměr tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny tělesné výšky v metrech), celkový vzhled chování a projevy dítěte příjem tekutin a hydrataci dítěte, předcházej riziku dehydratace příjem stravy a prospívání dítěte při parenterální hydrataci žilní vstup a infuzní roztoky dle ordinace lékaře fyziologické funkce podávání léků dle ordinace lékaře vedlejší a nežádoucí účinky léků (sulfonamidy, kortikoidy, imunosupresiva) projevy bolesti.

36


Hygienická péče: zhodnoť úroveň hygieny a soběstačnosti dítěte dle jeho stavu a věku zajisti zvýšenou hygienickou péči o okolí konečníku – prevence opruzenin spolupracuj s doprovodem dítěte používej pomůcky na jedno použití. Výživa: podávej výživu dle ordinace lékaře v akutní fázi dítě pije pouze speciální nutriční nápoje, výběr příchuti dle přání dítěte, množství určí lékař dle hmotnosti dítěte po zlepšení stavu dítě přechází na dietní stravu dle ordinace lékaře edukuj rodiče i dítě o vhodné výživě zajisti kontakt s nutričním terapeutem. Vyprazdňování: sleduj vyprazdňování stolice – vzhled, zápach, příměsi, bolest při vyprazdňování, závislost na jídle sleduj vyprazdňování moči. Psychosociální potřeby: zajisti herní aktivity dítěte dle jeho stavu a věku ve spolupráci s jeho doprovodem spolupracuj s psychologem a pedagogickými pracovníky podporuj psychiku dítěte, posiluj protistresové techniky u dětí edukuj dítě i jeho rodiče o vhodné volbě povolání ve vztahu ke stravovacímu režimu a zátěži spolupracuj se sociální pracovnicí dispenzarizace dítěte upozorni rodiče i dítě na význam dodržování léčebného režimu a nebezpečí relapsů onemocnění, u Crohnovy choroby hrozí i invalidita. Domácí péče informuj rodiče dítěte o: svépomocných skupinách významu dodržování léčebného režimu spolupráci s nutričním terapeutem na jídelníčku dítěte spolupráci se sociální pracovnicí na možnostech finanční podpory zapojení dítěte do dětského kolektivu nutnosti volby přiměřeného zaměstnání významu psychické zátěže dítěte ve vztahu k onemocnění.


1.2.5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE S PRŮJMOVÝM ONEMOCNĚNÍM Současný stav onemocnění Charakteristika a průběh onemocnění Průjmové onemocnění je takové onemocnění, kde je hlavním příznakem průjem – řídké a časté stolice, ale také hmotnostní úbytek a zvracení. Čím je dítě mladší, tím je toto onemocnění nebezpečnější. Nejvíce jsou průjmy ohroženi novorozenci a kojenci. Příčiny Průjmy mohou být způsobeny několika vlivy: umělá výživa – uměle živené děti, zejména v prvních třech měsících, trpí průjmy častěji chyby při umělé výživě – nedostatečná hygiena při přípravě stravy, nevhodné složení stravy oslabení dětského organizmu – jinými infekcemi, vrozenými vadami atd. nedostatky v celkové péči o dítě – nejen v hygieně, ale i ve výchově pobyt dítěte v kolektivním zařízení střevní infekce: bakteriální infekce: Escherichia coli, salmonely, shigely, stafylokoky virové infekce: rotaviry, enteroviry kvasinkové mikroorganizmy a mykózy parazitární infekce: Lamblia intestinalis mimostřevní infekce: kombinace infekce respirační a průjmu neinfekční průjem: chyby ve výživě nesnášenlivost určitých složek v potravě. Příznaky: dyspepsia simplex – průjem prostý: nechutenství neklid zvracení časté, řídké, kysele páchnoucí zelené stolice obsahující hlen vzedmuté bříško subfebrilie dyspepsia toxica – průjem toxický: časté, vodnaté, stříkané stolice s hlenem i příměsí krve zvracení příznaky dehydratace rozvrat vnitřního prostředí – acidóza hypovolemický šok a oligurie ze ztrát tekutin neklid dítěte, postupná apatie, bezvědomí provázené i křečemi

38


Vyšetřovací metody: anamnéza (OA, RO, NO) fyzikální vyšetření – pohled, pohmat sledování stolice odběr biologického materiálu. Léčba: dyspepsia simplex – průjem prostý: dietní – postupná realimentace medikamentózní: střevní dezinficiencia antidiarhoika průjem toxický: rehydratační a protišoková – cílem je doplnit objem kolujících tekutin, zlepšit oběhové funkce a činnost ledvin, také doplnit úbytek minerálů, kalorií a vitaminů dietní – pomalejší realimentace protiinfekční – cílená léčba antibiotiky, dle výsledků kultivace podávaná i. v. v přesných časových intervalech.

Ošetřovatelský plán a jeho realizace Pro diagnostikování nemoci a léčení akutního stavu je nutná hospitalizace dítěte (dle věku dítěte s doprovodem pečující osoby). V závažných případech je dítě hospitalizováno na jednotce intenzivní péče. Biologické potřeby Vnímání zdravotního stavu: přizpůsob vstupní rozhovor stavu a věku dítěte informace zjisti od doprovodu, zaměř se především na vyprazdňování a projevy onemocnění zajisti klidné prostředí, bez rušivých vlivů – dítě může být vyčerpané, schvácené dítě ulož na samostatný a klidný pokoj. Poloha, pohybový režim: zajisti klid dítěte na lůžku – tělesný i psychický pouč dítě (i doprovod) o úlevové poloze pouč dítě (i doprovod) o pohybovém režimu zajisti pomůcky pro uložení dítěte do vhodné polohy. Sleduj: hmotnost, výšku dítěte, celkový vzhled chování a projevy dítěte příjem tekutin a hydrataci dítěte, předcházej riziku dehydratace příjem stravy a prospívání dítěte při parenterální hydrataci žilní vstup a infuzní roztoky dle ordinace lékaře

Ošetřovatelský proces u dítěte s krevním onemocněním 39

fyziologické funkce podávání léků dle ordinace lékaře bolestivé projevy. Hygienická péče: zhodnoť úroveň hygieny a soběstačnosti dítěte dle jeho stavu a věku zajisti zvýšenou hygienickou péči o okolí konečníku – prevence opruzenin spolupracuj s doprovodem dítěte používej pomůcky na jedno použití. Výživa: podávej výživu dle ordinace lékaře – v akutní fázi parenterální, postupně dietní léčba per os, realimentace edukuj rodiče i starší dítě o vhodné výživě zajisti kontakt s nutričním terapeutem. Vyprazdňování: sleduj vyprazdňování stolice – frekvenci, vzhled, zápach, příměsi, bolest při vyprazdňování, závislost na jídle sleduj vyprazdňování moče. Psychosociální potřeby: zajisti herní aktivity dítěte dle jeho stavu a věku ve spolupráci s doprovodem podporuj psychiku dítěte edukuj dítě i jeho rodiče o vhodné stravě upozorni rodiče i dítě na význam dodržování léčebného režimu. Domácí péče informuj rodiče dítěte o: významu domácího léčebného režimu spolupráci s nutričním terapeutem na jídelníčku dítěte zapojení dítěte do dětského kolektivu.

40


1.3 Ošetřovatelský proces u dítěte s krevním onemocněním Přehled krevních chorob Onemocnění červené krevní složky: anemie ze ztrát červených krvinek anemie z poruchy tvorby červených krvinek nebo hemoglobinu Onemocnění bílé krevní složky: leukocytóza – zvýšený počet bílých krvinek v krvi lymfocytóza – zvýšený počet lymfocytů (druh bílé krvinky) v krvi leukopenie – snížený počet bílých krvinek v krvi agranulocytóza – pokles počtu až vymizení granulocytů (druh bílé krvinky) v krvi leukemie – zhoubné krevní onemocnění, při němž dochází v kostní dřeni k bujení a hromadění některých bílých krvinek Krvácivá onemocnění: poruchy kapilár poruchy krevních destiček poruchy mechanizmů srážení krve. Příčiny: zevní – nedostatek vitaminu B6, B12, kyseliny listové a železa v potravě, virová onemocnění vnitřní – dědičnost u hemofilie a hemolytické anemie, nepřítomnost vnitřního faktoru, např. při chronické gastritidě. Příznaky: onemocnění červené krevní složky: bolesti hlavy nechutenství bledost kůže a sliznic únava tachypnoe Uvedené příznaky závisejí jednak na celkovém poklesu množství hemoglobinu, ale také na rychlosti poklesu hemoglobinu. onemocnění bílé krevní složky: subfebrilie, únava epistaxe – krvácení z nosu zduření mízních uzlin bledost, nechutenství

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Autorský kolektiv: Recenze: Odborní konzultanti: ISBN ISBN

Recommend Documents