Autoevaluace programu Škola podporující zdraví. Základní škola Brno, Heyrovského 32

Autoevaluace programu Škola podporující zdraví

Základní škola Brno, Heyrovského 32

Dne: 30. 7. 2014

Zpracovala. Bc. Kristýna Krybus 1

Úvod Autoevaluace, tedy vnitřní hodnocení školy, je pojem, s nímž se v současnosti setkává jak odborná, tak i neodborná veřejnost, a to nejen v oblasti školství. Za tímto cizím slovem, které může evokovat něco vzdáleného běžnému člověku, je však skryta velmi prostá myšlenka. Autoevaluace je cestou, jak zhodnotit, zda to, co děláme, má opravdu takový přínos, jaký si myslíme, že naše činnost má. Autoevaluace je zhodnocením, zda úsilí, které věnujeme, nese ty výsledky, které jsme očekávali, a je tedy smysluplné. V oblasti školství, stejně jako v dalších vzdělávacích a pomáhajících profesích, je autoevaluace projevem zodpovědnosti. Škola je totiž místem, které děti provází mnoho let a které má značný vliv – ať už uvědomovaný nebo neuvědomovaný – na formování charakteru žáků. Škola není pouze místem, kde probíhá výuka jako přenos faktických údajů, které jsou žákům „nality“ do hlavy, aby byly po písemce zapomenuty. Je také místem, kde se rozvíjí vztahy ke spolužákům, k učitelům jako autoritě, ale také k sobě. Naše škola se snaží být takovou školou, kde se žáci harmonicky rozvíjejí, tedy nejen po stránce kognitivní, ale také emocionální a sociální. Aby tato snaha nebyla pouhým prohlášením, usiluje škola o vytvoření takového prostředí, které rozvoji napomáhá – zdravé prostředí, prostředí bezpečné a podnětné zároveň. Dokument, který máte před sebou je hodnocením snahy školy o zajištění zdravého prostředí, a to všemi, kdo se na tomto prostředí podílejí – žáky, jejich rodiči a zaměstnanci školy. Dotazníkové šetření, které jsme za tímto účelem provedli, mělo snahu o maximální komplexnost. Nevyhýbali jsme se ani otázkám na oblasti, v nichž bychom mohli očekávat silnou kritiku. Našim cílem bylo zmapovat nejen to, co už se daří, ale také slabé stránky školy, místa, na nichž chceme společně pracovat. Děkujeme všem žákům, rodičům i zaměstnancům školy, kteří se do dotazníkového šetření zapojili a přispěli tak k rozvoji naší školy.

2

1. Program Škola podporující zdraví Naše škola je již deset let zapojena do programu Škola podporující zdraví, jehož koordinátorem a garantem je Státní zdravotní ústav (SZÚ). V rámci programu je vytvořena národní síť škol, které splňují stanovená kritéria, aby mohly být označeny jako zdravé školy. Program však přesahuje národní rámec a Česká republika je tak také díky naší škole jednou ze 43 členů evropské sítě Schools for Health in Europe (SHE). Program Škola podporující zdraví je vystavěn na třech základních pilířích, a to pohodě prostředí, zdravém učení a otevřenosti partnerství. Na základě těchto pilířů jsou formulována doporučení pro školy, které mají zájem o vytváření zdravého prostředí pro žáky, rodiče i učitele.

3

2. Participanti výzkumu Do výzkumu se zapojilo celkem 573 osob. Osloveni byli žáci prvního a druhého stupně, jejich rodiče, učitelé a vychovatelé. Dále také pracovníci školního poradenského pracoviště (výchovný poradce, metodik prevence, školní psycholog a speciální pedagog). Největší skupinu z tohoto čísla tvoří samotní žáci školy – zapojilo se celkem 403 žáků. Z celkového počtu všech osob, které odpovídaly na dotazník, tvoří žáci prvního stupně 44 %, žáci druhého stupně 26 %. Druhou nejpočetnější skupinou byli rodiče. Do výzkumu se zapojilo 30 % všech rodičů. Zájem rodičů nás velmi těší a všem rodičům, kteří se do výzkumu zapojili, velmi děkujeme. Z celkového počtu zapojených osob tvoří plnou čtvrtinu. Z celkového počtu rodičů jsou rodiče žáků prvního stupně zastoupeni z 65 %, rodiče žáků stupně druhého z 35 %. Z řad zaměstnanců školy se zapojilo 75 % učitelů obou stupňů, všichni vychovatelé a pracovníci školního poradenského pracoviště.

4

3. Výsledky Níže uvádíme výsledky dotazníkového šetření, které prezentujeme dle tématu v devíti kapitolách. První kapitola se zabývá vztahem učitelů k žákům, který by se měl vyznačovat zájmem a přijetím žáka jako osobnosti. Následuje kapitola Hodnocení žáka učitelem, hodnocení zde není chápáno pouze jako známkování, ale především jako podávání zpětné vazby a povzbuzování žáků. Třetí kapitola se týká kvality výuky a jejího potenciálu rozvíjet žáka, ať už pomocí užití rozmanitých stylů výuky nebo formou spolupodílení se žáka na svém vzdělávání jako hodnotném cíli. Čtvrtá kapitola se soustředí na zapojení žáka do třídy, které by nemělo být narušováno diskriminujícími omezeními ani nežádoucími vztahy ve třídě. Následující kapitola se týká zapojení žáků do spolurozhodování a jejich podílu na životě školy. Šestá kapitola mapuje vnímané možnosti zapojení se rodičů. V sedmé kapitole je hodnocena komunikace ve škole, a to jak ze strany žáků směrem k pracovníkům školy, a mimo jiné také možnost žáků rozvíjet své komunikační dovednosti. Osmá kapitola je zaměřena na bezpečnost prostředí, které má být zajištěno jasnou a efektivní strategií postupu v případě kázeňských problémů či šikany. Závěrečná kapitola je věnována hodnocení prostředí školy, jeho upravenosti a atmosféry.

3.1 Vztah učitelů k žákům V této části shrnujeme odpovědi z dotazníkového šetření týkající se vztahu učitele k žákům. Vytyčili jsme si tři oblasti, na nichž jsme chtěli vztah učitele k žáku zmapovat – přijetí, zájem a pomoc. První oblast je předpokladem pro zdravý vztah mezi učitelem a žákem. Zájem o žáka spojený s péčí rozšiřuje přijetí o aktivní snahu učitele být zde „pro žáka“ a pečovat o něj. Pomoc s osobními problémy zařazujeme mezi zjišťované oblasti také, protože úzce souvisí s pocitem bezpečí a jistoty žáka, které jsou pro naši školu prioritou. Některé z otázek nebyly položeny všem účastníkům šetření. Otázky na přijetí žáka jako plnohodnotného jedince vnímáme jako příliš abstraktní, aby jim žáci rozuměli. Otázka týkající se zájmu a péče byla rovněž určena pouze rodičům a zaměstnancům školy. Domníváme se, že žáci nemají dostatek zkušeností (např. nemohou porovnat svou zkušenost s touto školou se zkušeností s jinými školami), aby mohli otázku zodpovědět. 5

3.1.1Přijímání žáků jako plnohodnotných jedinců

Zda mají žáci pocit, že jsou ve škole přijímáni, jsme se ptali rodičů a zaměstnanců školy. Rodičů jsme se ptali, zda si myslí, že jejich dítě je ve škole přijímáno jako plnohodnotný jedinec. Učitelů a vychovatelů jsme se dotazovali, zda oni sami dávají svým postojem k žákům najevo, že je přijímají. Graf 1 Učitelé žáky přijímají jako plnohodnotné jedince

Tři čtvrtiny rodičů jsou přesvědčeny o tom, že jsou jejich děti ve škole přijímány. Stejně vysoké procento učitelů se domnívá, že ukazují svým postojem, že přijímají žáky jako plnohodnotné jedince.

3.1.2 Zájem a péče o žáka Graf 2 Učitelé projevují o žáky zájem a pečují o ně

6

Tázali jsme se rodičů, zda si myslí, že učitelé projevují zájem a péči o žáky. Učitele jsme naopak požádali, aby zhodnotili, do jaké zájem a péči o žáky projevují. Více než 80 % rodičů se domnívá, že učitelé o žáky projevují zájem. Obdobně vysoké procento učitelů soudí, že projevují zájem a péči o žáky.

3.1.3 Pomoc s osobními problémy

Možnost obrátit se v případě potřeby na někoho, komu věříte a o němž si myslíte, že Vám může pomoci, je důležitým předpokladem pro pocit bezpečí a pohody. Ve škole podporující zdraví by se žáci neměli obávat obracet se na učitele (a další dospělé) ani s osobními problémy a potřebami. Vytvořili jsme dvě otázky na pomoc s osobními problémy, abychom rozlišili mezi možností obracet se na třídního učitele a možností obracet se i na ostatní dospělé, ať už jsou to učitelé, vychovatelé nebo školní psycholog.

3.1.3.1 Pomoc ze strany třídního učitele

Ptali jsme se žáků, zda se mohou s osobním problémem obrátit na svého třídního učitele. Tři čtvrtiny žáků souhlasí, žáci prvního stupně jsou však ochotni svěřit se svému třídnímu učiteli spíše než žáci druhého stupně. Graf 3 Žáci vědí, že se mohou s osobními problémy obracet na třídního učitele

7

Také více než osm desetin rodičů vnímá to, že se jejich dítě může v případě potřeby obrátit s osobním problémem na svého třídního učitele. Třídních učitelů jsme se ptali, zda se na ně mohou žáci jejich třídy obrátit s osobními problémy – všichni učitelé se shodli v tom, že se na ně mohou jejich žáci obracet. Graf 4 Učitelé jsou ochotni žákům ze své třídy pomáhat i s osobními problémy, myslí si to také rodiče

3.2.3.2 Pomoc ze strany ostatních pracovníků školy

Ve vnímání možnosti přijetí pomoci ze strany ostatních pracovníků školy se žáci prvního a druhého stupně liší. Žáci prvního stupně vnímají, že se mohou s osobními problémy obracet na jiné dospělé ve škole stejně dobře jako na třídního učitele. Pouze polovina žáků druhého stupně si myslí, že se může obracet s osobními problémy i na jiné dospělé, než je třídní učitel. Graf 5 Pouze polovina žáků druhého stupně soudí, že se může obracet s osobními problémy i na další pracovníky školy

8

Otázku, zda se jejich dítě může obrátit s osobním problémem i na jiné dospělé ve škole, jsme položili také rodičům. Tři čtvrtiny rodičů s touto možností souhlasilo. Ani v případě, že jsme rozdělili rodiče na rodiče dětí prvního a druhého stupně, jsme nezjistili mezi skupinami rozdíl Více než tři čtvrtiny rodičů žáků bez ohledu na stupeň školy, na který dochází jejich dítě, je přesvědčeno, že se jejich dítě může obracet s osobními problémy i na jiné dospělé ve škole. Učitelé a vychovatelé se shodli na tom, že se na ně může s osobním problémem obrátit kterýkoli žák. Podobně jsou o tom přesvědčeni také pracovníci školníci školního poradenského pracoviště, kteří byli tázaní, aby posoudili situaci z třetího úhlu pohledu. Graf 6 Učitelé jsou ochotni všem žákům pomáhat i s osobními problémy, totéž si myslí tři čtvrtiny rodičů

3.1.4 Shrnutí

Rodiče mají důvěru v to, že jsou jejich děti na naší škole přijímány jako plnohodnotní jedinci a že o ně učitelé projevují zájem a péči. Také zaměstnanci školy – učitelé a vychovatelé – jsou přesvědčeni, že přijímající postoj a zájem o žáky projevují ve svém chování vůči nim. Přestože všichni učitelé tvrdí, že se na ně mohou s osobními problémy obrátit jak žáci z jejich tříd, tak i žáci ze třídy kterékoli jiné, je o tomtéž přesvědčeno v případě třídního učitele 85 % rodičů, v případě ostatních učitelů tři čtvrtiny rodičů. Žáci prvního a druhého stupně se v přesvědčení, že se mohou s osobními problémy obracet na učitele, liší. Zatímco 85 % žáků prvního stupně by se obrátilo na třídního nebo jiného učitele, na třídního učitele by se obrátilo sedm z deseti žáků stupně druhého, na netřídního už pouze necelá polovina z nich. 9

3.2 Hodnocení žáka učitelem V této kapitole jsou shrnuty výsledky dotazníkového šetření týkající se hodnocení žáka učitelem. Hodnocení zde nepojímáme pouze jako známkování, hodnocení je pro nás mnohem širší kategorií. Zpětná vazba, kterou žáci dostávají, slouží nejen k informování žáka o tom, jak naplňuje požadavky na něj kladené, ale také k motivaci. Proto jsme do kapitoly hodnocení zahrnuli také oceňování a povzbuzování. Na větší část otázek odpovídali jak rodiče a zaměstnanci, tak i žáci obou stupňů, pouze otázka týkající se poskytování zpětné vazby k pokroku žáka byla určena pouze pro rodiče a zaměstnance školy, a to proto, že jsme si nebyli zcela jisti, zda by ji žáci porozuměli.

3.2.1 Povzbuzování žáka

Ptali jsme se dětí, zda si myslí, že je učitelé povzbuzují. Více než polovina z žáků jak prvního, tak i druhého stupně si myslí, že je učitelé povzbuzují. Přestože jsou žáci druhého stupně vůči učitelům kritičtější, pouze necelých 15 % se domnívá, že je učitelé nepovzbuzují. Graf 7 Učitelé žáky povzbuzují - názor žáků

Podobnou otázku jsme položili také rodičům žáků a školním poradenským pracovníkům. Naopak učitelů a vychovatelů jsme se ptali, zda děti povzbuzují. Pracovníci školy a rodiče mají na povzbuzování žáka velmi podobný názor. Více než tři čtvrtiny soudí, že žáci jsou od učitele povzbuzováni.

10

Graf 8 Učitelé žáky povzbuzují - názor zaměstnanců školy a rodičů

3.2.2 Oceňování chování žáka

Zda jsou žáci učitelem oceňováni, jsme se žáků ptali dvěma způsoby. Žáci měli zhodnotit, zda jsou chváleni při školním úspěchu a zda jsou chváleni za příkladné chování. Níže uvedený graf vychází z průměru hodnot obou otázek. Odpovědi na tyto dvě otázky se ani u žáků prvního stupně, ani u žáků druhého stupně téměř nelišily. Výrazně více se cítí být oceňování žáci prvního stupně, více než 90 % z nich uvedlo, že jsou učitelem pochválení za úspěch nebo za příkladné chování. Více než polovina žáků druhého stupně také uvádí, že je učitelem oceňována. Značná část z nich si není jista, zda tomu tak je, nedostatečně oceňováno si připadá však pouze 10 % žáků druhého stupně. Graf 9 Oceňováni se cítí spíše žáci prvního stupně

11

Rodiče měli za úkol zhodnotit, zda učitelé oceňují chování jejich dítěte, obdobná otázka byla položena pracovníkům školního poradenského pracoviště (pouze s požadavkem na zhodnocení oceňování vůči žákovi), učitelé a vychovatelé uváděli, zda žáky oceňují. Více než 80 % rodičů je přesvědčeno, že učitelé jejich dítě oceňují, stejně vysoké procento učitelů uvádí, že žákovo vhodné chování oceňují. Graf 10 Většina rodičů soudí, že jsou jejich děti ve škole oceňovány

3.2.3 Podávání zpětné vazby k žákovu pokroku

Zda žáci dostávají od učitele zpětnou vazbu ke svému pokroku, resp. zda ji učitelé a vychovatelé poskytují, jsme se ptali pouze rodičů a zaměstnanců školy. Opět se ukázalo, že velká část rodičů je přesvědčena o tom, že jejich dítě ve škole dostává zpětnou vazbu ke své práci. Obdobně vysoké procento zaměstnanců školy je přesvědčeno, že se žákům od nich zpětné vazby dostává. Graf 11 Většina rodičů soudí, že jsou jejich děti ve škole oceňovány

12

3.2.4 Shrnutí

Mezi žáky prvního a druhého stupně panují značné rozdíly v tom, jak hodnotí povzbuzování a oceňování ze strany učitelů. Zatímco názor žáků prvního stupně je optimistický a je velmi podobný názoru rodičů, žáci druhé stupně jsou mnohem kritičtější. Přesto se nedostatečně oceňováno a povzbuzováno cítí méně než 15 % žáků druhého stupně. Učitelé a vychovatelé jsou z velké části přesvědčeni, že žáky oceňují, povzbuzují a podávají jim zpětnou vazbu k jejich pokroku. Stejně tak rodiče se domnívají, že se jejich dítěti motivující i hodnotící zpětné vazby dostává.

13

3.3 Kvalitní a rozvíjející výuka V této kapitole shrnujeme výsledky týkající se výuky. Zjišťovali jsme, zda je výuka na naší škole zajímavá a rozvíjející, zda u žáků podporuje přijetí zodpovědnosti za vlastní učení. Jako předpoklad rozvojového potenciálu výuky vnímáme mimo jiné to, že žáci znají smysl a cíl své práce. Rovněž zařazování různých stylů výuky a práce ve skupinách napomáhá zvýšení atraktivity učební látky a tím i motivace žáků k učení. Také v této části nebyly některé otázky zařazeny do dotazníků žáků prvního nebo obou stupňů, a to pro jejich náročnost. Žáci prvního stupně tak v této kapitole odpovídají pouze na otázku k zajímavosti výuky. Naopak u žáků druhého stupně byla vypuštěna pouze jedna otázka, která zjišťuje, zda je u žáků podporována zodpovědnost za vlastní učení.

3.3.1 Podpora zodpovědnosti za vlastní učení

Rodičů jsme se ptali, zda si myslí, že je jejich dítě ve škole vedeno, aby přijalo vlastní zodpovědnost za průběh svého učení. Zaměstnanců školy jsme se ptali, zda k tomuto přijetí zodpovědnosti žáky vedou. Z řad rodičů je devět z deseti rodičů přesvědčeno o tom, že se jejich dítě ve škole učí přijmout vlastní odpovědnost za své učení. Obdobně vysoké procento učitelů je přesvědčeno, že k zodpovědnosti žáky vedou. Graf 12 Devět desetin rodičů je přesvědčeno, že se jejich děti ve škole učí přijmout vlastní odpovědnost

14

3.3.2 Smysl a cíl práce

Ptali jsme se žáků druhého stupně, rodičů a pracovníků školního poradenského pracoviště, zda učitelé vysvětlují žákům smysl a cíl jejich práce. Učitelů a vychovatelů jsme se tázali, zda oni sami tak činí. Téměř devět desetin učitelů uvádí, že žákům smysl a cíl práce vysvětlují. Že tomu tak je se domnívá 80 % rodičů. Z řad žáků druhého stupně jsou o tom přesvědčeny však pouze necelé dvě třetiny a 20 % nemá vyhraněný názor. Graf 13 Že je žákům sdělován smysl a cíl práce si myslí 80 % rodičů a necelé dvě třetiny žáků druhého stupně

3.3.3 Zajímavá a rozvíjející výuka

Tázali jsme se žáků, zda je pro ně výuka zajímavá. Pro více než tři čtvrtiny žáků prvního stupně výuka zajímavá je. Totéž tvrdí však pouze čtvrtina žáků druhého stupně a polovina žáků nemá vyhraněný názor, něco pro ně zajímavé je, něco není. Graf 14 Výuka je zajímavá pro tři čtvrtiny žáků prvního stupně, polovina žáků druhého stupně si tím není jista

15

Zohlednili jsme rozdílnost odpovědí žáků prvního a druhého stupně a rozdělili jsme rodiče podle toho, na který stupeň dochází jejich dítě. Na otázku, zda je obsah a způsob výuky pro jejich dítě zajímavý odpovědělo kladně více než sedm desetin rodičů dětí z prvního stupně a 64 % rodičů žáků druhého stupně. Nevyhraněný názor však zastávalo dvojnásobné množství rodičů dětí z druhého stupně oproti rodičům dětí ze stupně prvního. Graf 15 Rodiče žáků prvního a druhého stupně se v hodnocení zajímavosti výuky pro jejich dítě výrazně neliší

Při zkoumání názoru zaměstnanců školy na toto téma jsme zaměstnance rozdělili na učitele prvního a druhého stupně. Ptali jsme se jich, zda je jejich výuka pro žáky zajímavá a rozvíjející. Jako nezajímavou svou výuku nehodnotil nikdo z učitelů, ale z řad učitelů druhého stupně nemělo vyhraněný názor dvojnásobné množství oproti učitelům prvního stupně. Přesto mezi učiteli převládá přesvědčení, že jejich výuka je pro žáky spíše zajímavá a rozvíjející. Graf 16 O zajímavosti a rozvojovém potenciálu vlastní výuky jsou více přesvědčeni učitelé prvního stupně

16

3.3.4 Rozmanité styly výuky

Rozmanité styly výuky jsou v hodinách uplatňovány podle názoru dvou třetin žáků druhého stupně. O tomtéž je přesvědčeno více než 70 % rodičů. Na otázku, zda uplatňují ve výuce více stylů práce, odpověděla většina učitelů a vychovatelů kladně. Graf 17 Dvě třetiny žáků je přesvědčeno, že jsou v hodinách uplatňovány rozmanité styly výuky

3.3.5 Skupinová práce

Účastníků výzkumu jsme se tázali na zařazování skupinové práce do výuky. Rodiče posuzovali, zda jejich dítě pracuje v rámci výuky ve skupinách, učitelů jsme se tázali, zda skupinovou práci do svých hodin zařazují. Žáci druhého stupně měli posoudit, zda je skupinová práce uplatňována tak často, jak by si přáli. Proto také z výsledků vyplývá, že žáci druhého stupně jsou ve svých odpovědích nejkritičtější. Více než třetina z nich se domnívá, že ve skupinách mají příležitost pracovat méně často, než by si přáli. Obdobně množství žáků však je také s rozsahem skupinové práce v hodinách spokojeno. Na rozdíl od značně různorodého hodnocení ze strany žáků se čtyři z pěti rodičů shoduje na dostatečné míře zařazování skupinové práce do výuky. Mezi odpověďmi rodičů žáků prvního a druhého stupně nebyly významné rozdíly. Z řad zaměstnanců školy se plné tři čtvrtiny domnívají, že skupinovou práci ve své výuce využívají v různých variantách. Více však o tom byli přesvědčeni učitele prvního stupně – pouze z řad učitelů druhého stupně zaznívala odpověď, že skupinovou práci do své výuky nezařazují.

17

Graf 18 Skupinová práce je do výuky zařazována, podle třetiny žáků druhého stupně ale ne dostatečně často

3.3.6 Shrnutí

Výuka v naší škole je zajímavá především pro žáky prvního stupně. Žáci druhého stupně jsou mnohem nejistější v jejím souhrnném hodnocení, plná polovina nemá vyhraněný názor, zda jim to, co se ve škole učí, připadá spíše zajímavé, nebo ne. Přestože dvě třetiny žáků druhé stupně tvrdí, že ve výuce pracují různými styly práce, stejně velké množství žáků není zcela spokojeno s tím, jak často je do výuky zařazována skupinová práce. Napříč různými styly práce však více než 60 % žáků druhé stupně vnímá, že jim učitel vysvětluje smysl práce, kterou provádějí. Devět z deseti rodičů je přesvědčeno o tom, že škola u jejich dětí podporuje přijetí zodpovědnosti za vlastní učení. Velké množství rodičů také soudí, že je jejich dětem sdělován smysl a cíl jejich práce. Podobně zaměstnanci školy jsou z větší části přesvědčeni o tom, že žáky v přijetí zodpovědnosti podporují a sdělují jim také cíl a smysl jejich práce. V odpovědích, zda je pro jejich dítě výuka zajímavá, se rodiče žáků prvního a druhého stupně lišili, přesto dvě třetiny rodičů soudí, že tomu tak spíše je. Ale také odpovědi učitelů, rozdělených na první a druhý stupeň, ukázaly tento rozdíl mezi mladšími a staršími žáky naší školy v zájmu o výuku. Čtyři pětiny rodičů soudí, že jejich dítě ve škole pracuje formou skupinové práce. Jen o málo nižší procento rodičů je pak přesvědčeno, že jsou ve výuce jejich dětí využívány rozmanité styly práce. Na straně zaměstnanců školy je tomu podobně, více než tři čtvrtiny uvádí, že v rámci sví práce uplatňují různé styly výuky a mezi nimi i skupinovou práci. 18

3.4 Zapojení žáků do třídy V této kapitole se zabýváme výsledky dotazníkového šetření týkající se zapojení žáka do třídy. Zajímalo nás, jaké jsou vztahy ve třídě, jestli se k sobě žáci chovají přátelsky a vzájemně si pomáhají. Ptali jsme se také na začleňování se nových žáků do kolektivu. Především nás ale zajímalo, zda škola svými postupy systémově neznevýhodňuje určité skupiny žáků. Mimo otázku týkající se vztahů ve třídě, byly veškeré otázky v této kapitole směřovány na rodiče a zaměstnance školy.

3.4.1 Vztahy ve třídě

Tázali jsme se, zda se k sobě žáci chovají přátelsky a nápomocně. Pro žáky byla tato otázka rozdělena do dvou podotázek. První otázka zjišťovala, zda se k sobě žáci ve třídě chovají přátelsky, druhá potom, zda žákovi spolužáci pomohou, když mu něco nejde. Mezi prvním a druhým stupněm existují výrazné rozdíly. Podle 86 % žáků prvního stupně se k sobě žáci v jejich třídě chovají přátelsky a nápomocně. Totéž může ovšem říct pouze polovina žáků druhého stupně. Graf 19 Přátelské vztahy a ochotu pomoci vnímá ve své třídě pouze polovina žáků druhého stupně

Mezi rodiči žáků prvního a druhého stupně jsou také významné rozdíly. Pouze 7 % rodičů žáků prvního stupně se domnívá, že se k sobě žáci nechovají přátelsky a nápomocně, totéž si myslí trojnásobné množství rodičů žáků druhého stupně. 19

Graf 20 Rodiče žáků druhého stupně spíše zastávají názor, že se k sobě žáci nechovají přátelsky a nápomocně

Také mezi učiteli prvního a druhého stupně panuje v hodnocení vztahů ve třídě rozdíl. Zatím co z řad učitelů prvního stupně žádný z nich neuvedl, že by se k sobě žáci nechovali přátelsky a nápomocně, tuto možnost uvedla pětina učitelů druhého stupně a velká část z nich si není jistá, zda spíše hodnotit kvalitu vztahů mezi žáky kladně či záporně. Naproti tomu vychovatelé jsou v hodnocení vztahů mezi žáky nejvíce optimističtí. Dvě třetiny z nich soudí, že se k době žáci spíše chovají přátelsky a nápomocně. Vychovatelé se starají o žáky prvního stupně, kteří navštěvují družinu. Zde mají možnost pozorovat žáky při hře, v níž si sami žáci určují pravidla. Na grafu lze tedy srovnat hodnocení vztahů dětí prvního stupně ze strany učitelů a ze strany vychovatelů. Graf 21 Mezi učiteli na prvním a druhém stupni je rozdíl v hodnocení vztahů mezi žáky, ty nejlépe hodnotí vychovatelé

20

3.4.2 Začleňování se do kolektivu

Tázali jsme se rodičů, zda si myslí, že se jejich dítě při příchodu do naší školy začleňovalo snadno. Obdobnou otázku jsme položili také zaměstnancům školy. Rodiče byli ve svých odpovědích optimističtější než učitelé, plné tři čtvrtiny rodičů jsou přesvědčeny, že se jejich dítě bez obtíží začlenilo do kolektivu. Graf 22 Tři čtvrtiny rodičů se domnívá, že se jejich dítě začlenilo do kolektivu snadno

Mezi různými skupinami zaměstnanců školy se odpovědi různí. Učitelé prvního stupně jsou všichni přesvědčeni o tom, že se žáci do kolektivu začleňují snadno, o tomtéž jsou přesvědčeny také čtyři pětiny vychovatelů. Naopak téměř tři čtvrtiny učitelů druhého stupně nemají vyhraněný názor na to, zda se žáci do kolektivu začleňují snadno. Výsledky by se daly vysvětlit tak, že učitelé druhého stupně mají možnost pozorovat začleňování se žáků do tříd, v nichž už jsou utvořeny vnitřní vztahy a přijetí nového žáka může být proto komplikovanější. Graf 23 Učitelé prvního stupně soudí, že je začleňování nových žáků snadné, na rozdíl od učitelů druhého stupně

21

3.4.3 Zajištění přístupu všech žáků k vzdělávacím aktivitám školy

Pro plnohodnotné zapojení se všech žáků do třídy je nezbytné zajistit, aby všichni žáci měli možnost podílet se na dění jak ve třídě, tak i ve škole obecně. Jestliže je žák oproti svým spolužákům nějak znevýhodněn, je jedním z úkolů školy, aby toto znevýhodnění zohlednila a pomohla tak žákovi překonat bariéru, které ho omezuje. Zajištění přístupu všech žáků ke vzdělávacím aktivitám by mělo být cílem školy, která usiluje o zdravé prostředí, v němž se mohou žáci vyvíjet. Proto jsme se tázali rodičů a zaměstnanců školy, zda škola dostatečně zohledňuje ekonomické možnosti, sociální schopnosti, fyzické možnosti a intelektuální kapacitu žáků ve snaze umožnit rovný přístup všech žáků. Přičemž rodiče měli posuzovat zohledňování žáků ve třídě svého dítěte, zaměstnanci školy se vyjadřovali k žákům naší školy obecně.

3.4.3.1 Zohlednění ekonomické

Tázali jsme se, zda při zajišťování vzdělávacích aktivit škola zohledňuje ekonomické možnosti žáků. Více než 80 % rodičů je přesvědčeno, že ve třídě jejich dítěte nedochází k diskriminaci z hlediska finančních možnosti žáků a jejich rodin. Téměř stejně vysoké procento zaměstnanců školy také soudí, že ve škole nedochází k diskriminaci pro finanční důvody. Zaměstnanci školy jsou však ve svých názorech kritičtější než rodiče, pětina z nich si buďto není jista, nebo se domnívá, že zohlednění školy není dostatečné. Graf 24 Čtyři z pěti rodičů je přesvědčeno o tom, že škola zohledňuje ekonomické možnosti žáků

22

3.4.3.2 Zohlednění sociálních schopností

Na otázku, zda škola zohledňuje sociální schopnosti žáků a předchází tak diskriminaci těchto žáků v přístupu ke vzdělávacím aktivitám, odpověděla většina rodičů kladně. Také tři čtvrtiny zaměstnanců si myslí, že k diskriminaci pro omezené sociální schopnosti nedochází. Zaměstnanci školy se však opět ukázali být ve svých názorech kritičtější než rodiče. Graf 25 Tři čtvrtiny učitelů a ještě více rodičů soudí, že ve škole nedochází k diskriminaci pro sociální schopnosti žáka

3.4.3.3 Zohlednění fyzických možností žáků

Rodiče i učitele jsou z velké části přesvědčeni o tom, že fyzické možnosti žáků jsou zohledňovány při zajišťování přístupu ke vzdělávacím aktivitám. Vyjádřilo se tak 85 % rodičů a více než 90 % zaměstnanců školy. Graf 26 Žáci nejsou diskriminováni pro své fyzické možnosti, tvrdí 93 % učitelů

23

3.4.3.4 Zohlednění intelektuální kapacity

Intelektuální schopnosti žáků jsou podle rodičů i zaměstnanců školy spíše zohledňovány. Nesouhlasí s tím pouze 4 % rodičů a stejně vysoké procento zaměstnanců školy. Rodičů je o zohledňování intelektuální kapacity žáků přesvědčeno více než zaměstnanců školy, vyjádřilo se tak 84 % z nich. Graf 27 Žáci nejsou podle většiny učitelů ani rodičů diskriminování pro svou intelektuální kapacitu

3.4 Shrnutí

Vztahy ve třídě jsou různé na prvním a druhém stupni. Soudí tak nejen žáci, ale také jejich učitelé. Na prvním stupni jsou si žáci více ochotni pomáhat a chovají se k sobě přátelsky. Také začleňování se do kolektivu na prvním stupni je snazší, jak soudí učitelé. Naopak na druhém stupni nejsou vztahy tak přátelské a ochota pomáhat si není tak silná. Výrazná část učitelů druhého stupně nemá na to, zda je začleňování se nových žáků do kolektivu, vyhraněný názor, což lze interpretovat tak, že dle jejich zkušenosti se některým žákům podaří včlenit se do kolektivu lehce, některým to však jde jen obtížně. Škola je obezřetná v oblasti diskriminace znevýhodněných skupin. Podle více než 80 % rodičů více než tří čtvrtin učitelů škola zohledňuje při zajišťování přístupu žáků ke vzdělávacím aktivitám jak ekonomické a fyzické možnosti žáků, tak i jejich sociální a intelektové schopnosti.

24

3.5 Partnerství a zapojování žáka V této kapitole se budeme soustředit na zapojování žáka do rozhodování a možnosti jeho spoluúčasti na chodu školy. Žáků jsme se tázali, zda vnímají možnost zapojit se jak do diskuse o důležitých otázkách chodu školy, tak i do rozhodování o vzhledu školy (např. výzdoba interiérů). Dále jsme se žáků dotazovali, zda se v rámci školy mohou podílet na organizaci akcí pro ostatní žáky nebo pro veřejnost. Obdobné otázky byly položeny také zaměstnancům školy a rodičům žáků. S ohledem na schopnosti a možnosti dětí mladšího věku jsme větší část otázek směřovali na žáky druhého stupně. Žákům prvního stupně byla z této oblasti položena pouze otázka týkající se možnosti podílet se na rozhodování o vzhledu školy.

3.5.1 Diskuse o důležitých otázkách chodu školy

Dotazovali jsme se žáků, zda vnímají, že mají možnost účastnit se diskuse o důležitých otázkách školy. Obdobnou otázku na možnost zapojení žáka do rozhodování jsme položili i rodičům a zaměstnancům školy. Nejvíce kriticky vyznívají odpovědi žáků druhého stupně. Mezi rodiči panovaly značné rozdíly. Rodiče žáků prvního stupně oproti rodičům žáků stupně druhého v menší míře soudí, že jejich děti se mohou zapojovat do diskuse o důležitých otázkách školy. To lze do značné míry vysvětlit tak, že skutečně žáci prvního a druhého stupně se mezi sebou v možnosti zapojení se liší. Graf 28 Pouze třetina žáků druhé stupně vnímá možnost zapojování se do rozhodování, jejich rodiče jsou optimističtější

25

Také zaměstnanci školy se ve svých odpovědích lišili. Zatímco z řad učitelů prvního stupně bylo o možnosti zapojení se žáka do rozhodování o důležitých otázkách týkající se školy přesvědčeno pouze 43 %, mezi učiteli druhého stupně jsou o téže odpovědi přesvědčeny necelé tři čtvrtiny. Odpovědi vychovatelů se blížily odpovědím učitelů prvního stupně. Graf 29 Tři čtvrtiny učitelů druhého stupně si myslí, že se žáci mohou ve škole zapojit do rozhodování

3.5.2 Akce v rámci školy

Tázali jsme se žáků druhého stupně, zda mají možnost spolupodílet se na organizaci akcí pro školu. V odpovědích se žáci druhého stupně rozdělili na tři přibližně stejně zastoupené skupiny, kdy o možnosti zapojení se je přesvědčeno pouze 36 % z tázaných. Oproti tomu tři čtvrtiny zaměstnanců školy soudí, že žáci možnost zapojit se do organizování akcí pro veřejnost mají. O tomtéž je přesvědčeno více než 80 % rodičů. Graf 30 Pouze třetina žáků druhého stupně vnímá možnost zapojit se do organizování akcí v rámci školy

26

3.5.3 Akce pro veřejnost

V odpovědích na otázku, zda žáci mají možnost s pomocí školy dělat něco pro veřejnost, 40 % žáků druhého stupně uvedlo, že vnímají tuto možnost jako spíše omezenou. Zbylých 60 % žáků se rozdělilo na dvě stejně velké skupiny, kdy jedna soudí, že se do akcí zaměřených na veřejnost mohou zapojovat, druhá v odpovědi na tuto otázku neměla vyhraněný názor. Oproti kritickému názoru žáků druhého stupně tři čtvrtiny zaměstnanců školy soudí, že zmíněná možnost zapojování se je žákům poskytována. Graf 31 Tři čtvrtiny učitelů soudí, že se žáci mohou zapojit do organizace akcí pro veřejnost, žáci to vnímají odlišně

Rodiče se ve svých odpovědích liší podle toho, na jaký stupeň jejich dítě dochází. U rodičů žáků druhého stupně je souhlasná odpověď zastoupena stejně často jako u zaměstnanců školy. Rodiče žáků prvního stupně jsou rovněž z větší části přesvědčení o možnosti zapojení se žáka s pomocí školy do akcí zaměřených na veřejnost, vyjádřilo se tak necelých 60 % z této skupiny rodičů. Graf 32 Zvláště rodiče žáků druhého stupně soudí, že jejich děti se do organizace akcí pro veřejnost mohou zapojit

27

3.5.4 Vzhled školy

Tázali jsme se žáků, zda mohou spolurozhodovat o výzdobě školy. Souhlasně se vyjádřila méně než polovina žáků prvního a druhého stupně. Kritičtější přitom byli v odpovědích žáci druhého stupně. K možnosti spolurozhodování se souhlasně vyjádřila necelá třetina z těchto žáků. Obdobně se vyjádřilo 48 % žáků prvního stupně. Graf 33 Méně než polovina žáků vnímá možnost spolurozhodovat o výzdobě školy

Obdobnou otázku na to, zda žáci mohou spolurozhodovat o výzdobě školy, jsme položili také rodičům a zaměstnancům školy. Jejich odpovědi byly méně kritické než odpovědi žáků. Rodiče přitom byli v odpovědích optimističtější než zaměstnanci školy, z nichž 60 % uvedlo souhlasnou odpověď. V odpovědích se rodiče žáků prvního a druhého stupně nijak výrazně nelišili. Stejně tak mezi učiteli prvního a druhého stupně nebyl v názoru na danou oblast výraznější rozdíl. Graf 34 60 % rodičů soudí, že jejich děti mohou spolurozhodovat o výzdobě školy

28

3.5.5 Shrnutí

Možnost partnerství a zapojení žáků do určování života školy vnímají žáci, jejich rodiče a učitelé velmi odlišně. Žáci druhého stupně byli ve svých odpovědích značně kritičtí, pocit zapojení v jednotlivých oblastech vyjádřila pouze jedna třetina žáků. Polovina žáků prvního stupně, kteří byli tázáni pouze na jejich spolurozhodování o výzdobě školy, také vyjádřila názor, že jejich zapojování není dostatečné. Rodiče se k otázkám týkajícím se zapojování žáka vyjadřují méně kriticky. V hodnocení zapojování žáka do organizace akcí v rámci školy vyjádřilo názor, že jejich dítě je zapojováno, 83 % rodičů. V otázce možnosti zapojování se do organizace akcí pro veřejnost a diskuse o důležitých otázkách školy, nebyli rodiče žáků prvního a druhého stupně ve svých odpovědích jednotní. Optimističtěji se vyjádřili spíše rodiče žáků druhého stupně, což lze vysvětlit i reálně vyšší možností zapojování starších žáků do spolurozhodování a výpomoci. Zaměstnanci školy byli ve svých odpovědích v této oblasti z větší části optimističtí a zastoupení jejich odpovědí se více blížilo zastoupení jednotlivých odpovědí ze strany rodičů. Vzhledem k odlišným odpovědím skupin učitelů prvního a druhého stupně jsme tyto dvě skupiny rozlišili v případě otázky týkající se diskuse žáků o důležitých otázkách školy. V tomto případě byli učitelé druhého stupně ve svých odpovědích méně kritičtí než učitelé stupně prvního. Tuto skutečnost lze vysvětlit obdobně jako rozdíly v odpovědích rodičů žáků dle stupně, na který jejich dítě dochází, tak, že rozsah možnosti podílení se žáka na životě školy je také určen možnostmi žáka.

29

3.6 Partnerství a zapojení rodičů Obdobně jako jsme se v dotazníku soustředili na otázky partnerství a zapojování žáků, mapovali jsme také partnerství a zapojování rodičů. Tázali jsme se proto rodičů, zda vnímají možnost zapojit se do diskuse o důležitých otázkách školy a zda škola nabízí dostatek akcí, které mají za cíl zapojit rodiče. Obdobné otázky jsme také položili zaměstnancům školy, abychom mohli porovnat vnímání spolupráce rodičů se školou z obou stran.

3.6.1 Diskuse o důležitých otázkách školy

Dotazovali jsme se rodičů a zaměstnanců školy, zda mají rodiče možnost účastnit se diskusí o dlouhodobých plánech školy. Téměř tři čtvrtiny rodičů žáků 2. stupně soudí, že tuto možnost mají. Stejně se vyjádřilo také 63 % rodičů žáků 1. stupně. Graf 35 Tři čtvrtiny rodičů žáků druhého stupně vnímá, že mají možnost zapojit se do diskuse o důležitých otázkách školy

Také odpovědi zaměstnanců školy se v hodnocení možnosti zapojování se rodičů do diskuse o důležitých otázkách týkajících se školy liší. Nejoptimističtěji hodnotí možnost zapojování rodičů učitelé prvního stupně. Podobně se také vyjádřila více než polovina učitelů druhého stupně. Třetina vychovatelů vnímá možnost zapojování se rodičů jako spíše možnou, dvě třetiny však nemají vyhraněný názor. Tuto skutečnost je možné interpretovat tak, že jsou to spíše učitelé, kteří jsou zapojeni do společných diskusí s rodiči.

30

Graf 36 Možnost zapojení se rodičů do diskuse školy nejvíce vnímají učitelé prvního stupně

3.6.2 Nabídka zapojení se rodičů

Zajímali jsme se, jak rodiče a zaměstnanci školy hodnotí množství akcí, které mají za cíl zapojit rodiče. Téměř tři čtvrtiny rodičů hodnotí množství akcí jako dostatečné. Obdobně vysoké procento zaměstnanců s nimi souhlasí Graf 37 Rodiče i zaměstnanci školy jsou s množstvím akcí zaměřených na rodiče spokojeni

3.6.3 Shrnutí

Z odpovědí rodičů a zaměstnanců školy na otázky týkající se zapojování rodičů do dění ve škole vyplynulo, že jak rodiče, tak i většina zaměstnanců hodnotí současné možnosti spolupráce jako dostačující. Rodiče mají možnost zapojit se do diskusí o dlouhodobých plánech školy a zapojit se do akcí školy zaměřených právě na rodiče. 31

3.7 Komunikace ve škole Tato kapitola shrnuje výsledky dotazníkového šetření, v němž jsme se zaměřili na komunikaci ve škole. Vnímáme, že charakter komunikace určují obě strany, které komunikují, a ptali jsme se proto, jak žáci a zaměstnanci školy hodnotí svůj způsob komunikace a způsob, jímž je s ním hovořeno. Také rodiče posuzovali, jak se komunikace žáků a učitelů daří. Dále jsme do této kapitoly zařadili také otázku týkající se rozvoje komunikačních dovedností žáků a otázku společné tvorby pravidel diskuse.

3.7.1 Komunikace mezi žákem a učitelem

V této části shrnujeme, jak žáci, rodiče a zaměstnanci školy hodnotili komunikaci, která probíhá mezi žákem a učitelem, a to jak komunikaci směrem od žáka k učiteli, tak také tu, která probíhá od učitele k žákovi.

3.7.1.1 Komunikace od učitele k žáku

Tázali jsme se žáků, zda s nimi učitelé hovoří klidně a přívětivě. Obdobnou otázku jsme položili také rodičům a učitelům. Žáci prvního a druhého stupně se ve svých odpovědích značně lišili. 85 % žáků prvního stupně soudí, že s nimi učitelé hovoří přívětivě, totéž uvádí 55 % žáků druhého stupně. I přes kritičtější postoj žáků druhého stupně pouze 9 % z nich uvádí, že komunikace učitelů není klidná a přívětivá. Graf 38 85 % žáků prvního stupně uvádí, že s nimi učitelé hovoří klidně a přívětivě

32

Odpovědi rodičů a zaměstnanců školy se v četnosti zastoupení variant odpovědí blíží hodnocení žáků prvního stupně. Více než 80 % rodičů a zaměstnanců školy hodnotí komunikaci od učitele k žákům jako přívětivou a klidnou. Opačný názor projevilo pouze 6 % rodičů. Graf 39 Většina rodičů i zaměstnanců školy se shodne na tom, že učitelé s žáky hovoří klidně a přívětivě

3.7.1.2 Komunikace od žáka k učiteli

V odpovědích na otázku, zda žák sám hovoří s učiteli klidně a přívětivě, byli žáci ve svých odpovědích značně optimističtí. 97 % žáků prvního stupně soudí, že s učiteli klidně a přívětivě hovoří. Také více než tři čtvrtiny žáků druhého stupně s tímto názorem souhlasí. Proti jsou pouze 3 % žáků druhého stupně a téměř pětina žáků druhého stupně nemá v odpovědi na tuto otázku vyhraněný názor. Graf 40 Vice než tři čtvrtiny žáků obou stupňů hodnotí svou komunikaci s učiteli jako klidnou a přívětivou

33

Odpovědi rodičů žáků, kteří hodnotili, zda jejich dítě hovoří s učiteli klidně a přívětivě, se blíží odpovědím samotných žáků. 88 % rodičů žáků prvního stupně uvedlo, že si myslí, že jejich dítě s učiteli hovoří klidně a přívětivě. Stejně odpovědělo také 78 % rodičů žáků druhého stupně. Rodiče žáků se dle stupně, na nějž jejich dítě dochází, tedy nijak výrazně nelišili ve svých odpovědích. Graf 41 Rodiče žáků si myslí, že jejich děti s učiteli hovoří klidně a přívětivě

Zaměstnanci školy se ve svých odpovědích značně lišili v závislosti na stupni, na němž se nacházejí děti, s nimiž pracují. Kolem 80 % učitelů na prvním stupni a také vychovatelů uvádí, že s nimi žáci hovoří klidně a přívětivě. Totéž uvádí také 55 % učitelů druhého stupně, opačný názor zastává méně než desetina z nich. Nevyhraněný názor, kterému lze rozumět jako smíšené zkušenosti s komunikací směrem od žáků k nim, uvedla více než třetina učitelů druhého stupně. Graf 42 Více než polovina učitelů druhého stupně si myslí, že s nimi žáci hovoří klidně a přívětivě

34

3.7.2 Komunikace mezi žákem a nepedagogickým pracovníkem školy

V této části shrnujeme, jak žáci, rodiče a zaměstnanci školy hodnotili komunikaci, která probíhá mezi žákem a nepedagogickými zaměstnanci školy. Z řad zaměstnanců školy se k následujícím otázkám vyjadřovali pouze pracovníci školního poradenského pracoviště. Znamená to tedy, že v následujících otázkách je kategorie zaměstnanci školy zastoupena pouze čtyřmi osobami. Nepedagogickými pracovníky školy jsou myšleni např. uklízečky nebo kuchařky.

3.7.1.1 Komunikace od nepedagogického pracovníka k žáku

Tázali jsme se žáků na hodnocení toho, jak s nimi komunikují nepedagogičtí pracovníci školy. Žáci se v odpovědích dle stupňů výrazně lišili. Zatímco téměř tři čtvrtiny žáků prvního stupně uvedlo, že hodnotí tuto komunikaci jako klidnou a přívětivou, souhlasí s nimi pouze 45 % žáků druhého stupně. Naopak nespokojenost projevila téměř pětina žáků z druhého stupně. Graf 43 Méně než polovina žáků druhého stupně hodnotí komunikaci nepedagogických pracovníků s nimi jako přívětivou

Také rodiče a zaměstnanci školy měli za úkol zhodnotit, zda je komunikace nepedagogických pracovníků s žáky klidná a přívětivá. 78 % rodičů soudí, že tomu tak je. Tři čtvrtiny oslovených zaměstnanců však uvádí, že nemají v této oblasti jednoznačný názor, a pouze čtvrtina soudí, že nepedagogický personál školy jedná s žáky přívětivě.

35

Graf 44 Více než tři čtvrtiny rodičů žáků soudí, že nepedagogičtí pracovníci komunikují s jejich dětmi přívětivě

3.7.1.2 Komunikace od žáka k nepedagogickému pracovníkovi

V hodnocení své komunikace směrem k nepedagogickým pracovníkům školy většina žáků uvedla, že jedná klidně a přívětivě. Soudí tak téměř všichni žáci prvního stupně a více než čtyři pětiny žáků druhého stupně. 16 % žáků druhého stupně však uvedlo, že nejsou jednoznačně přesvědčeni o tom, že jejich komunikace s nepedagogickým personálem školy je přívětivá a klidná. Graf 45 Téměř 100 % žáků prvního stupně uvedlo, že s nepedagogickými pracovníky školy hovoří klidně a přívětivě

Téměř devět desetin rodičů se domnívá, že jejich dítě s nepedagogickými pracovníky školy hovoří klidně a přívětivě. Souhlasně se vyjádřila pouze čtvrtina oslovených zaměstnanců školy, zbylé tři čtvrtiny uvedly, že nemají na komunikaci žáků s nepedagogickými zaměstnanci vyhraněný názor. 36

Graf 46 Většina rodičů věří, že jejich děti s nepedagogickými pracovníky školy komunikují klidně a přívětivě

3.7.3 Rozvoj komunikačních dovedností žáků

Tázali jsme se rodičů a zaměstnanců školy, zda si myslí, že žáci mají možnost ve škole rozvíjet své komunikační dovednosti. Otázku jsme nepokládali samotným žákům, protože se domníváme, že by ji nebyli schopni dostatečně posoudit. Většina rodičů i zaměstnanců školy je přesvědčena, že žáci mají příležitost rozvíjet své komunikační dovednosti. Odpovědělo tak 83 % rodičů a téměř všichni zaměstnanci školy. Graf 47 Většina rodičů i zaměstnanců školy se shodne na to, že žáci ve škole rozvíjejí své komunikační dovednosti

3.7.4 Společné určování pravidel diskuse

Zajímali jsme se také, zda mezi žáky a učiteli panuje shoda na základních pravidlech, jimiž se řídí diskuse. Zatím co z řad rodičů a zaměstnanců školy jsou více než tři čtvrtiny z nich 37

přesvědčeny, že tomu tak je, žáci druhého stupně zastávali ve svých odpovědích kritičtější názor. Souhlasně se projevily pouze dvě pětiny žáků druhého stupně. Žákům prvního stupně jsme tuto otázku nepokládali, domníváme se totiž, že na prvním stupni jsou pravidla diskuse z větší části určena učiteli. Graf 48 Pouze 40 % žáků druhého stupně si myslí, že se diskuse ve škole řídí společnými pravidly

3.7.5 Shrnutí

Názor na charakter komunikace učitelů s žáky se liší v závislosti na stupni vzdělávání. Zatímco na prvním stupni žáci i učitelé a vychovatelé hodnotí komunikaci protějšku jako klidnou a přívětivou, na druhém stupni jsou jak žáci, tak i učitelé mnohem kritičtější. Rodiče žáků obou stupňů jsou přitom z větší části přesvědčeni o tom, že obě strany – žák i učitel – spolu hovoří klidně a přívětivě. Také v komunikaci s nepedagogickým personálem se projevila kritika spíše ze strany žáků druhého stupně. Žáci prvního stupně i rodiče se spíše klonili k názoru, že komunikace žák a nepedagogických pracovníků je přívětivá. Oslovení zaměstnanci školy byli jen z malé části přesvědčeni o tom, že tomu tak je. Většina z nich uvedla jak u komunikace směrem od žáka k nepedagogickému pracovníkovi, tak ve směru opačném, že není možné říct, zda je komunikace spíše přívětivá nebo ne. Rodiče i zaměstnanci školy se z větší části shodli na tom, že žáci mají ve škole příležitost rozvíjet své komunikační dovednosti a že se diskuse ve škole řídí pravidly, které si učitelé smluvili s žáky. V případě druhé otázky, která byla směřována také na žáky druhého stupně, se však souhlasně vyjádřilo pouze 40 % z nich. 38

3.8 Škola bezpečným místem Tato kapitola se soustředí na téma bezpečnosti prostředí školy. Jedním z nemalých cílů školy je zajistit pro své žáky takové prostředí, v němž se budou moci vzdělávat a rozvíjet. Důležitou charakteristikou vedle podnětnosti tohoto prostředí je také jeho bezpečnost. Proto jsme se tázali rodičů a zaměstnanci školy na hodnocení strategie postupu v otázkách šikany a strategie řešení kázeňských problémů. K hodnocení míry zapojení žáka do diskuse o pravidlech kázně jsme zapojili také žáky druhého stupně. Žáci prvního stupně nebyli osloveni, protože se domníváme, že by nebyli schopni své odpovědi patřičně posoudit.

3.8.1 Jasná strategie postupu v otázkách šikany

Tato kapitola se soustředí na téma bezpečnosti prostředí školy. Jedním z nemalých cílů školy je efektivní práce se šikanou. Ptali jsme se proto rodičů a zaměstnanců školy, zda má škola jasnou strategii postupu v otázkách šikany a zda ji soustavně uplatňuje Nejvíce pozitivních ohlasů k strategii školy v řešení šikany jsme získali ze strany zaměstnanců školy, tedy ze strany těch, kteří danou strategii využívají v řešení šikany ve škole. Souhlasně se vyjádřily také tři čtvrtiny rodičů žáků druhého stupně a 65 % rodičů žáků prvního stupně. Přestože by se dalo očekávat, že rodiče žáků druhého stupně budou kritičtější než jejich kolegové ze stupně prvního, je tomu právě naopak. Výsledky lze vysvětlit tak, že rodiče žáků druhého stupně častěji přicházejí do styku s uplatňováním školní strategie v otázkách šikany a tedy mají více příležitostí soustavnost tohoto uplatňování zhodnotit. Graf 49 Tři čtvrtiny rodičů žáků druhého stupně hodnotí školní strategii řešení šikany jako efektivní

39

3.8.2 Efektivní strategie řešení kázeňských problémů

Tázali jsme se také rodičů a zaměstnanců školy na hodnocení strategie řešení kázeňských problémů ve škole. Obdobně jako v předešlé otázce byli zaměstnanci školy nejvíce přesvědčeni o efektivitě strategie řešení kázeňských problému. Obdobně se vyjádřilo také 70 % rodičů žáků druhého stupně a 61 % rodičů žáků stupně prvního. Graf 50 Osm z deseti zaměstnanců učitelů vnímá strategii řešení kázeňských problémů jako efektivní

3.8.3 Zapojení žáka do diskuse o pravidlech kázně

Zajímali jsme se, jak rodiče a zaměstnanci školy hodnotí možnost zapojení žáků do diskuse o pravidlech kázně. Na možnost vyjádřit svého názor při rozhodování v oblasti pravidel a kázně jsme se tázali také žáků druhého stupně. Graf 51 Dvě třetiny žáků druhého stupně a jejich rodičů soudí, že se žáci mohou do diskuse o pravidlech zapojit

40

Odpovědi žáků druhého stupně se blíží odpovědím jejich rodičů – možnost zapojení se do diskuse zvolily necelé dvě třetiny z obou skupin. Polovina rodičů žáků prvního stupně uvedla, že podle jejich názoru má žák možnost se do diskuse zapojit. Druhá část těchto rodičů se rozdělila na přibližně stejně zastoupené skupiny, a to větší skupiny bez vyhraněného názoru a menší skupiny, která soudí, že jejich dítě možnost zapojit se do diskuse o pravidlech kázně nemá. Také zaměstnanci se ve svých odpovědích lišili. 86 % učitelů je přesvědčeno, že se žáci diskuse o pravidlech moou účastnit, z řad vychovatelů s nimi souhlasí dvě třetiny a téměř dvě třetiny učitelů druhého stupně. Zbylá třetina učitelů druhého stupně v odpovědi uvedla, že nemá vyhraněný názor, žádný z učitelů druhého stupně tedy neuvedl možnost, že by se žáci nemohli podílet na diskusích o pravidlech kázně. Graf 52 86 % učitelů prvního stupně si myslí, že se žáci mohou zapojit do diskuse o pravidlech kázně

3.8.4 Shrnutí

V hodnocení jasnosti strategie postupu v otázkách šikany a strategie řešení kázeňských problémů se ukázalo, že nejoptimističtější názor zaujímali zaměstnanci školy coby ti, kteří dané strategie uplatňují. Rodiče se ve svých odpovědích mírně lišili, přičemž jako jasnou a efektivní hodnotili zvolené strategie spíše rodiče žáků druhého stupně. V obou případech s nimi ale souhlasily také více než tři pětiny rodičů žáků stupně prvního. Z hodnocení možnosti zapojení se žáků do diskuse o pravidlech kázně vyplynulo, že téměř dvě třetiny žáků druhého stupně, jejich rodičů a učitelů tuto možnost vnímají jako reálnou. Totéž uvedlo také 86 % učitelů prvního stupně, souhlasí s nimi však jen polovina rodičů žáků. 41

3.9 Zdravé prostředí školy V této kapitole shrnuje výsledky dotazníkového šetření, které souvisejí s hodnocením prostředí školy. Zajímalo nás, jak žáci, rodiče a zaměstnanci školy hodnotí vzhled školy, atmosféru v ní a snahu o vylepšování tohoto prostředí. Tázali jsme se, zda ve škole vládne pozitivní atmosféra, zda škola působí vstřícným dojmem a zda je upravená a čistá. Také jsme žádali o zhodnocení snahy o vylepšování prostředí školy. Tato poslední otázka nebyla určena žákům prvního stupně pro jejich malou zkušenost se změnami ve škole. Také otázku na vnímanou vstřícnost dojmu ze školy jsme vypustili pro jazykovou obtížnost

3.9.1 Pozitivní atmosféra školy

V hodnocení atmosféry školy byly odpovědi žáků prvního a druhého stupně podobné. Nadpoloviční většina žáků obou stupňů o atmosféře školy soudí, že je pozitivní. V nesouhlasném názoru jsou však žáci prvního stupně zastoupeni více než žáci stupně druhého. S ohledem na jazykovou kompetenci žáků prvního stupně jsme pro tuto skupinu otázku formulovali odlišně než pro skupiny ostatní. Tázali jsme se, zda se do školy těší. Vycházeli jsme z předpokladu, že v prostředí, v němž vládne pozitivní atmosféra, je účastníkům natolik příjemně, že se do tohoto prostředí rádi vracejí. Posun ve významu otázky potom mohl být důvodem, proč pětina žáků prvního stupně se v otázce příjemnosti atmosféry ve škole vyjádřila negativně. Graf 53 Necelé tři pětiny žáků obou stupňů uvedlo, že ve škole panuje pozitivní atmosféra

42

Graf 54 Více než 70 % rodičů obou stupňů hodnotí atmosféru školy jako pozitivní

Rodiče zastávali v hodnocení atmosféry školy mnohem méně kritický názor než žáci – více než čtyři pětiny rodičů prvního stupně hodnotí atmosféru školy jako pozitivní, stejně tak 72 % rodičů žáků druhého stupně. Také učitelé prvního stupně jsou častěji názoru, že je atmosféra školy pozitivní, než jiné skupiny. Nejkritičtěji se přitom vyjádřili vychovatelé, mezi nimiž třetina není s atmosférou školy spokojena. Graf 55 Více než 60 % učitelů obou stupňů vnímají atmosféru školy jako pozitivní

3.9.2 Vstřícný dojem školy

Tázali jsme se žáků, rodičů a zaměstnanců školy, zda na ně škola působí vstřícným dojmem. Více než 80 % rodičů a zaměstnanců školy souhlasilo s názorem, že škola působí vstřícným dojmem. Z řad žáků druhého stupně se tak vyjádřilo také 63 % z nich. Žákům prvního stupně 43

nebyla otázka určena. Nebyli jsme si jisti, jak formulovat otázku, která by zjišťovala totéž, ale byla by pro žáky prvního stupně srozumitelnější. Graf 56 Vstřícným dojmem škola působí na více než 80 % rodičů a zaměstnanců školy

3.9.3 Čistota a upravenost

Zajímali jsme se, zda škola působí čistě a upraveně. Tázali jsme se jak žáků a zaměstnanců školy, kteří v tomto prostředí tráví významnou část svého dne, tak i rodičů, kteří do prostředí vstupují pouze občasně. Graf 57 Jako čisté a upravené zhodnotilo prostředí školy téměř 80 % žáků obou stupňů

V odpovědích žáků prvního a druhého stupně se téměř čtyři pětiny shodují na názoru, že ve škole je čisté a upravené prostředí. Také rodiče a zaměstnanci byli ve svých názorech zajedno, 96 % rodičů a zaměstnanců školy je spokojeno s čistotou a upraveností školy. 44

Graf 58 96 % rodičů i zaměstnanců školy hodnotí prostředí školy jako čisté a upravené

3.9.4 Úpravy a vylepšování interiéru školy

Tázali jsme se žáků druhého stupně, rodičů a zaměstnanců školy na zhodnocení snahy o vylepšování interiéru školy. 94 % rodičů uvedlo, že si myslí, že se škola stará o vylepšování prostředí školy. Souhlasně se vyjádřilo také devět desetin zaměstnanců školy. Také tři čtvrtiny žáků druhého stupně jsou toho názoru, že má škola snahu o vylepšování svého interiéru. Graf 59 94 % rodičů pozitivně hodnotí snahu školy o vylepšování interiéru

3.9.5 Shrnutí

Škola na žáky, rodiče i samotné zaměstnance působí vstřícným dojmem, vyjádřilo se tak více než 80 % rodičů a zaměstnanců školy a téměř dvě třetiny oslovených žáků. Ještě příznivěji je hodnocena čistota a upravenost prostředí školy, o nichž jsou přesvědčeni téměř všichni rodiče. 45

Atmosféra školy je hodnocena rozdílně žáky a dospělými. Přestože jsou žáci ve svých odpovědích značně kritičtí, s atmosférou ve škole není spokojena méně než pětina z nich. Zaměstnanci školy a zejména rodiče jsou z větší části názoru, že je atmosféra školy pozitivní. Velmi kladně je také hodnocena snaha školy o zlepšování interiérů, a to téměř všemi rodiči a bezmála třemi čtvrtinami oslovených žáků. Také zaměstnanci z velké části oceňují vylepšování vnitřního prostředí školy.

46

3.10 Shrnutí Na základě dotazníkového šetření jsme identifikovali oblasti, v nichž je v současnosti prostor pro zlepšení. Jednou z těchto oblastí je zapojování žáka do života školy, umožnění mu spolupodílet se na rozhodování, a to jak na úrovni třídy, tak i na úrovni školy. Abychom podpořili žáky v jejich cíli zapojovat se do chodu školy, zaměříme se v tomto školním roce na chod parlamentu školy. Protože však jsou za každou třídu voleni do parlamentu pouze dva zástupci, bude nutné vytvořit větší prostor pro diskusi třídy s těmito zástupci, aby jejich jednání odráželo zájmy celé třídy. Domníváme se, že prostor vhodný k diskusi lze vytvořit v rámci třídnických hodin. V následujícím období bychom jejich počet chtěli zdvojnásobit, aby vznikl nejen pro diskusi o požadavcích, které budou v parlamentu předneseny, ale také diskusi o výsledcích a průběhu jednání v parlamentu. Vnímáme také nutnost zapojovat do spolurozhodování žáky prvního stupně. Rádi bychom zajistili, aby pro jejich požadavky byl také vytvořen v parlamentu prostor. V případě žáků prvního stupně bychom rádi více zapojili třídního učitele, který bude žákům pomáhat formulovat svá přání a bude garantem toho, že také názor žáků prvního stupně bude zohledněn. Další oblastí zlepšení je komunikace žáků s nepedagogickými pracovníky, kteří jsou zaměstnanci školy. Vzhledem k tomu, že dotazníkové šetření nezahrnovalo tyto pracovníky, bude nejprve nutné zjistit, jaká je zkušenost nepedagogických pracovníků s žáky především druhého stupně. Následně se zaměříme na zlepšení komunikace tak, aby byli spokojeni jak žáci, tak i zaměstnanci školy. Dále bychom se rádi zaměřili na vztah učitelů a žáků na druhém stupni. Pětina žáků uvedla, že by se v případě nějakého osobního problému neobrátila na učitele, který není jeho třídním. Z dotazníkového šetření také byly zjištěny oblasti, které jsou hodnoceny všemi příznivě. Je to zejména prostředí školy, které působí čistě a vstřícně a o jehož vylepšování se škola zasazuje. Pozitivně je také hodnoceno přijímání žáků a zájem a péče o ně na jedné straně a podpora přijetí odpovědnosti za vlastní učení u žáků na straně druhé. Oceňována je také snaha školy o rozvoj komunikačních dovedností žáků.

47

4. Závěr Prostřednictvím autoevaluace školy jsme získali vhled do toho, jak je naše škola hodnocena těmi, kteří se podílejí na jejím životě, tedy žáky, rodiči a zaměstnanci školy. Zjistili jsme nejen, jaké jsou oblasti, na nichž je třeba dále pracovat, ale také v kterých oblastech můžeme být se svou dosavadní prací spokojeni. Děkujeme proto všem žákům, rodičům, učitelům, vychovatelům a pracovníkům školního poradenského pracoviště za jejich účast na dotazníkovém šetření, a doufáme, že společnou prací zvládneme i nadále utvářet školu tak, aby byla místem setkávání, spolupráce a vzájemného obohacování – aby byla školou zdravou.

48

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 2 1. Program Škola podporující zdraví............................................................................................... 3 2. Kdo se do výzkumu zapojil ............................................................................................................ 4 3. Výsledky ............................................................................................................................................ 5 3.1 Vztah učitelů k žákům.................................................................................................................... 5 3.1.1Přijímání žáků jako plnohodnotných jedinců .......................................................................... 6 3.1.2 Zájem a péče o žáka ............................................................................................................... 6 3.1.3 Pomoc s osobními problémy .................................................................................................. 7 3.1.4 Shrnutí .................................................................................................................................... 9 3.2 Hodnocení žáka učitelem ............................................................................................................ 10 3.2.1 Povzbuzování žáka................................................................................................................ 10 3.2.2 Oceňování chování žáka ....................................................................................................... 11 3.2.3 Podávání zpětné vazby k žákovu pokroku............................................................................ 12 3.2.4 Shrnutí .................................................................................................................................. 13 3.3 Kvalitní a rozvíjející výuka............................................................................................................ 13 3.3.1 Podpora zodpovědnosti za vlastní učení.............................................................................. 14 3.3.2 Smysl a cíl práce ................................................................................................................... 15 3.3.3 Zajímavá a rozvíjející výuka .................................................................................................. 15 3.3.4 Rozmanité styly výuky .......................................................................................................... 17 3.3.5 Skupinová práce ................................................................................................................... 17 3.3.6 Shrnutí .................................................................................................................................. 18 3.4 Zapojení žáků do třídy ................................................................................................................. 19 3.4.1 Vztahy ve třídě...................................................................................................................... 19 3.4.2 Začleňování se do kolektivu ................................................................................................. 21 3.4.3 Zajištění přístupu všech žáků k vzdělávacím aktivitám školy ............................................... 22 3.4 Shrnutí ..................................................................................................................................... 24 3.5 Partnerství a zapojování žáka...................................................................................................... 24 3.5.1 Diskuse o důležitých otázkách chodu školy.......................................................................... 25 3.5.2 Akce v rámci školy ................................................................................................................ 26 3.5.3 Akce pro veřejnost................................................................................................................ 27 3.5.4 Vzhled školy.......................................................................................................................... 28 49

3.5.5 Shrnutí .................................................................................................................................. 29 3.6 Partnerství a zapojení rodičů....................................................................................................... 30 3.6.1 Diskuse o důležitých otázkách školy..................................................................................... 30 3.6.2 Nabídka zapojení se rodičů................................................................................................... 31 3.6.3 Shrnutí .................................................................................................................................. 31 3.7 Komunikace ve škole ................................................................................................................... 32 3.7.1 Komunikace mezi žákem a učitelem .................................................................................... 32 3.7.2 Komunikace mezi žákem a nepedagogickým pracovníkem školy ........................................ 35 3.7.3 Rozvoj komunikačních dovedností žáků............................................................................... 37 3.7.4 Společné určování pravidel diskuse ..................................................................................... 37 3.7.5 Shrnutí .................................................................................................................................. 38 3.8 Škola bezpečným místem............................................................................................................ 39 3.8.1 Jasná strategie postupu v otázkách šikany........................................................................... 39 3.8.2 Efektivní strategie řešení kázeňských problémů.................................................................. 40 3.8.3 Zapojení žáka do diskuse o pravidlech kázně....................................................................... 40 3.8.4 Shrnutí .................................................................................................................................. 41 3.9 Zdravé prostředí školy ................................................................................................................. 42 3.9.1 Pozitivní atmosféra školy...................................................................................................... 42 3.9.2 Vstřícný dojem školy............................................................................................................. 43 3.9.3 Čistota a upravenost............................................................................................................. 44 3.9.4 Úpravy a vylepšování interiéru školy.................................................................................... 45 3.9.5 Shrnutí .................................................................................................................................. 45 3.10 Shrnutí ....................................................................................................................................... 47 4. Závěr .................................................................................................................................................. 48

50