Aukce uměleckých předmětů

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Management v kultuře

Bc. Tamara Sedláková

Aukce uměleckých předmětů Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………………

Děkuji doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. za odborné vedení práce a poskytnuté informace. Dále děkuji zástupcům Aukční síně Zezula a Antikvity Art Aukce a Romanu Kalinovi za poskytnutí vlastních zkušeností.

OBSAH: 1. ÚVOD ...........................................................................................................................5 2. AUKCE Z OBECNÉHO HLEDISKA .........................................................................7 2.1 Pojem aukce .........................................................................................................7 2.1.1 Oprávnění k pořádání aukcí ............................................................................. 8 2.2 Draţba ..................................................................................................................9 2.3 Obecné srovnání pojmů .....................................................................................10 2.4 Některé historické mezníky ...............................................................................12 3. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA AUKCÍ ..........................................................................14 3.1 Počátky legislativy .............................................................................................14 3.2 Základní dělení aukcí .........................................................................................15 3.3 Dělení aukcí podle typu uzavřené smlouvy .......................................................16 3.3.1 Vztah zadavatele a účastníka ......................................................................... 17 3.4 Zákony týkající se aukcí ....................................................................................19 3.5 Nekalá jednání ...................................................................................................22 4. TRH S UMĚNÍM........................................................................................................25 4.1 Rozdělení trhu a jeho hlavní sloţky ...................................................................25 4.1.1 Subjekty uměleckého trhu ............................................................................. 25 4.1.2 Trh s uměním v číslech .................................................................................. 27 4.1.3 Světové a české veletrhy umění ..................................................................... 28 4.2 Jak aukční síně získávají klienty ........................................................................30 4.3 Cena uměleckého díla ........................................................................................32 4.3.1 Cena současného moderního umění .............................................................. 32 4.3.2 Tradiční umělecká díla................................................................................... 35 4.3.3 Obecné faktory ovlivňující cenu uměleckého díla ........................................ 36 4.4 Názory na investování do umění .......................................................................37 4.5 Český trh s uměním ...........................................................................................40 4.5.1 Trh s uměním v roce 2008 aţ 2010................................................................ 40 4.5.2 Jednotlivé segmenty trhu a jejich nejvýraznější zástupci .............................. 41 4.5.3 Vývoj českého trhu s uměním v posledních šesti letech ............................... 46 4.5.4 Český trh s uměním z pohledu brněnského galeristy Romana Kaliny .......... 48

5. AUKČNÍ SÍNĚ ...........................................................................................................52 5.1 Nejúspěšnější světové aukční síně .....................................................................53 5.2 1. Art Consulting Brno – Praha .........................................................................54 5.2.1 Představení aukční společnosti 1. Art Consulting Brno-Praha ...................... 54 5.2.2 Významné aukce ............................................................................................ 56 5.2.3 Úspěšnost 1. Art Consulting v posledních pěti letech ................................... 57 5.3 Aukční dům Sýpka .............................................................................................58 5.3.1 Představení Aukčního domu Sýpka ............................................................... 58 5.3.2 Významné aukce ............................................................................................ 60 5.3.3 Úspěšnost Aukčního domu Sýpka v posledních pěti letech .......................... 61 5.4 Aukční dům Zezula ............................................................................................62 5.4.1 Představení aukčního domu Zezula ............................................................... 62 5.4.2 Praktické zkušenosti aukčního domu ............................................................. 64 5.4.3 Úspěšnost Aukčního domu Zezula v posledních pěti letech ......................... 67 5.4.4 Významné aukce ............................................................................................ 68 5.5 Antikvity Art Aukce ..........................................................................................70 5.5.1 Představení aukčního domu ........................................................................... 70 5.5.2 Praktické zkušenosti aukčního domu ............................................................. 71 6. ZÁVĚR .......................................................................................................................78 Resumé............................................................................................................................80 Summary .........................................................................................................................81 Resumen..........................................................................................................................82 Pouţité zdroje .................................................................................................................83 Příloha .............................................................................................................................88

4

1. ÚVOD Aukce jsou hlavním nástrojem obchodu s uměním, které se v dnešní době stává významným fenoménem. Pozornost veřejnosti získávají často rekordními částkami, jeţ v nich díla dosahují, určitou dávkou teatrálnosti, hazardu a z něho plynoucí zvýšené hladiny adrenalinu. Práce s názvem Aukce uměleckých předmětů si klade za cíl zaměřit se na aukce z pohledu jednotlivých vědeckých disciplín, které jsou součástí oboru Management v kultuře. Samotné téma aukcí v sobě zahrnuje právě tyto jednotlivé oblasti bádání, a z toho důvodu je autorkou shledáno jako přínosné pro daný studijní obor. Práce se pokouší proniknout do zákulisí fungování aukčních domů a zpracovat získané informace. Oblast aukčního světa je však často zahalena do určitých tajemství, která nejsou nezúčastněným osobám přístupna. O některých situacích je tedy moţné se pouze domnívat, protoţe nejsou podloţeny věrohodnými výpověďmi nebo publikacemi. Celé téma je rozděleno na jednotlivé oblasti bádání. První hlavní kapitola se věnuje aukcím obecně. Zaměřuje se na hledisko pojmu, rozdílnosti mezi příbuznými pojmy draţba a aukce a na některé základní historické mezníky v pořádání aukcí. Následující nezbytná část této práce se zabývá ne příliš jasným tématem právního zabezpečení pořádání aukcí, se kterým jsou aukční síně nuceny se vyrovnávat. Zmiňuje také počátky legislativy v České republice a problematiku chybějícího zákona o aukcích. Dále uvádí dělení aukcí a moţnosti tzv. nekalého jednání při účasti a pořádání aukcí. Ekonomickému pohledu na dané téma se věnuje kapitola s názvem Trh umění. Jedná se o rozsáhlou část této práce, která se věnuje trhu s uměním z obecného hlediska, a některé příklady uvádí ze zahraničního prostředí. Vysvětluje dělení trhu na primární a sekundární, zmiňuje, jaké subjekty mají na uměleckém trhu své místo, a jak se v některých případech omezují nebo naopak doplňují. Dále se vyjadřuje ke vztahu umělců a jednotlivých institucí jako jsou aukční síně či galerie. Nevynechává ani tvorbu ceny umění tvořenou trhem a faktory, které ji ovlivňují. Dostává se také k jednotlivým názorům na vhodnost investice do umění. Od obecných hledisek práce směřuje ke konkrétním otázkám českého trhu. Jednou z nich je vývoj českého trhu v posledních letech, míra zasaţení hospodářskou krizí nebo úspěšnost jednotlivých uměleckých segmentů, které se na českém trhu objevují. Nejvíce přínosným úsekem této kapitoly je vyjádření názoru na český trh, prodej prostřednictvím aukcí a srovnání s galeriemi. 5

Jedná se o praktické zkušenosti zpracované na základě rozhovoru s brněnským galeristou Romanem Kalinou. Poslední, zásadní část celé práce je zaměřená pouze na aukční síně. Stručně pojednává o dvou nejvýznamnějších fenoménech mezi aukčními síněmi Christie´s a Sotheby´s a dále se zaměřuje výhradně na čtyři aukční společnosti v Brně. První dvě z nich 1. Art Consulting a Aukční dům Sýpka představuje z hlediska sluţeb, které poskytují, z hlediska existence právní formy, zabývá se nejúspěšnějšími aukcemi a jejich úspěšnosti na trhu v posledních dvou letech. V případě zbývajících společností Aukční dům Zezula a Antikvity Art Aukce se díky ochotě a vstřícnému jednání zástupců obou firem v práci objevují přínosné podkapitoly pojednávající o různých zkušenostech a praktikách těchto společností. Mnoţství literatury k tématu aukcí a uměleckému trhu není zdaleka srovnatelné s rozsahem zájmu autorů o jiná prestiţnější témata. Tato práce si tedy klade za svůj další cíl přispět svým vícestranným zaměřením k rozvoji rozsahu literárních pramenů. Situace se ale zejména v posledních letech výrazně zlepšila. Je tedy patrné, ţe s rostoucím mnoţstvím pořádaných aukcí a mediálním zájmem roste také mnoţství literárních autorů. Jedním z nich je v českém prostředí Petr Mikšovský, který v roce 2009 vydal knihu Aukce a elektronické aukce, v níţ se zaměřuje zejména na právní stránku aukcí. Velmi přínosným, praktickým a čtivým pramenem je kniha orientovaná na prostředí prestiţních aukčních domů s názvem Jak prodat vycpaného ţraloka za 12 milionů dolarů. Autor Don Thomson se zaměřuje na ekonomické zásady, které se v této oblasti praktikují a které se zároveň často vymykají obecně platným ekonomickým pravidlům. Odtajňuje tak i některé společenské, obchodní a psychologické zákonitosti aukčního světa. V českém prostředí byl jiţ v roce 1998 autor František Drozen zaujat aukcemi a obohatil tuto oblast o publikaci s názvem Aukční síně, která se věnuje zejména světovým gigantům Christie´s a Sotheby´s, ale také výskytu falz na trhu. V roce 2010 vyšla první Ročenka trhu s uměním za rok 2009, která podrobně mapuje vývoj českého trhu v daném roce. Ročenka byla vydána formou přílohy časopisu Art&Antiques. Jejím tvůrcem je nově vzniklý server ART+, který je jedinou databází zaměřenou na český trh. Stává se tudíţ velmi významným a spolehlivým zdrojem i této práce. Mezi dostupné prameny patří také ostatní internetové články nebo reportáţe médií.

6

2. AUKCE Z OBECNÉHO HLEDISKA Pro zpracování tématu týkajícího se aukcí je velmi důleţité upřesnění samotného pojmu a vymezení odlišností ve významu pojmu aukce a draţba. Termín aukce se vyskytuje uţ v právu římském, z něhoţ dodnes čerpá moderní právní systém. Pojmy draţba a aukce byly a stále jsou v českém významu často povaţovány za synonyma, přestoţe jsou mezi nimi zásadní rozdíly. Důvodem můţe být fakt, ţe existují aukce prodejní a nákupní. Právě aukce prodejní je svým průběhem velmi podobná draţbě, jelikoţ aukce je formou dobrovolné draţby. Většina aukčních společností stanovuje aukční či draţební řády dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách. Z toho důvodu se i v dalších kapitolách této práce uvádí oba pojmy jako synonymní.

2.1 Pojem aukce Pochází z latinského slova auctio s významem stoupat nebo augere zvyšovat. V současné legislativě však chybí zákon o aukcích, a to je také příčina neexistence přesné definice tohoto pojmu. Právní upřesnění se objevují pouze ve specifických případech, z nichţ je moţné vyvodit následující vysvětlení. Aukce je forma obchodování na trhu, kde se střetává nabídka s poptávkou a vytváří tak tzv. aukční cenu. Aukční cena je cena, při níţ je dosaţeno nejvyššího počtu prodejů při dané poptávce na trhu. Aukce na rozdíl od draţeb nejsou omezeny podmínkou fyzické přítomnosti účastníků, mohou být organizovány prostřednictvím telefonu či internetu díky speciálnímu informačnímu systému. Tento typ aukcí je v dnešní době stále více rozšířený. U aukcí dochází ke změně vlastnictví nebo jiného práva na základě kupní smlouvy trţním určením prodávajícího a kupujícího.1 Z mnoţství nabízených definic, je pravděpodobně nejvíce vystihující následující: „Aukce je veřejná či neveřejná soutěţ nabídek neomezeného či předem vymezeného okruhu účastníků splňujících stanovené podmínky, probíhající z podnětu osoby dispozičně vůči věci či převoditelnému právu oprávněné či z podnětu poptávající osoby

1

Bureš, Jiří. Česká asociace draţebníků [online]. 2002 [cit. 2010-09-05]. Dostupné z:

.

7

(dále „zadavatel“), a to zpravidla jednostupňově2. Soutěţ nabídek účastníků aukce proběhne za jejich přítomnosti nebo prostřednictvím informačního systému či s vyuţitím telekomunikační techniky; kritériem je zpravidla pouze výše nabízené ceny. Skončení aukce nemá z hlediska nabytí věci či práva nebo z hlediska vzniku závazků za závazkových právních vztahů v zásadě konstitutivní účinky, neboť účastníci činí v aukci pouze nabídky na uzavření smlouvy se zadavatelem s výjimkou případů, kdy si v souladu s platným právním předpisem zadavatel, osoba aukci organizující a účastníci aukce smluvně ujednají, ţe skončení aukce bude povaţováno za uzavření smlouvy.“3 Průběh aukce je přesně určen v konkrétní aukční vyhlášce či řádu. „Účastníci licitují a vyhlašovatel aukce dbá na dodrţování stanovaných podmínek. Poté, co jiţ není výše licitováno, ukončí vyhlašovatel aukce stanoveným způsobem aukci a vyhlásí vítěze aukce. Vítězi aukce bývá písemně potvrzeno vítězství v aukci a je současně upozorněn na to, ţe musí ve stanovené lhůtě splnit podmínky stanovené aukční vyhláškou, resp. sjednané ve smlouvě o účasti na aukci.“4 Rozvoj pořádaných aukcí se objevuje zejména na konci 20. století. Po roce 1990 v souvislosti s rozvojem internetu a mobilních telefonů je zaznamenán důleţitý mezník ve vzrůstajícím počtu aukcí. Tento nárůst počtu všech pořádaných aukcí (včetně internetových) stále kaţdým rokem pokračuje.

2.1.1 Oprávnění k pořádání aukcí Odpověď na otázku, kdo je oprávněn provádět aukci, je závislá na tom, o jaký způsob aukce se jedná. V případě, ţe se nejedná o aukci provozovanou v rámci výkonu podnikatelské činnosti, není potřeba zvláštního oprávnění. Jde většinou o charitativní činnost pořádanou umělci a vyhlašovatel nemá nárok na odměnu. Obecně se tedy dá říci, ţe aukci můţe provádět jakákoli osoba způsobilá právním úkonům za podmínky, ţe se nejedná o podnikatelskou činnost. Jako příklad můţe být majitel sbírky staroţitností, který uspořádá aukci, ve které nabízí vlastní sběratelské kousky. Jestliţe si nevyplatí

2

Aukce nemusí být vţdy jednostupňová, v některých případech se můţe uskutečnit více stupňů aukce,

kdy v prvním je například určeno několik nejlépe vyhovujících účastníků aukce, dalších stupňů se účastní jen vybraní účastníci. 3

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o., 2009, s. 33.

4

Tamtéţ s. 94.

8

odměnu a nebude ji poţadovat ani od účastníků, nejedná se o provozování podnikatelské činnosti. V případě, ţe se jedná o podnikatelskou činnost, je pro vyhlašovatele povinností vlastnit

příslušné

ţivnostenské

oprávnění

(nejčastěji

ţivnostenské

oprávnění

k provozování volných ţivností) dle zákona č. 455/1991 Sb., ţivnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů.5

2.2 Draţba Pojem draţba je nejčastěji chápaný jako nedobrovolný prodej majetku (ve většině případů spojený s exekucí), jehoţ majitel je zadluţen nebo mu majetek propadl. V mnoha případech se pořádá draţba dobrovolná. Příkladem byla tzv. Malá privatizace, kdy draţebníkem byl vlastník majetku čili stát. Česká legislativa disponuje zákonem č. 26/2000 Sb., zákon o veřejných draţbách platným od 1. května 2000, jako jedna z mála zemí Evropy spolu se Španělskem a Slovenskem, které převzalo naše paragrafy téměř shodně. V jeho přesném znění najdeme následující definici: „Draţbou je veřejné jednání, jehoţ účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu draţby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němţ se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němţ na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu draţby, nebo totéţ veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, ţe nebylo učiněno ani nejniţší podání,…“6 K bliţšímu vysvětlení označení zúčastněných osob je licitátor ten, který draţbu zahajuje, vyhlašuje draţební částky, uděluje příklepy. Můţe jím být pouze fyzická osoba způsobilá k právním úkonům a fyzicky způsobilá k této činnosti. Draţebník je ten, kdo je osloven správcem konkurzní podstaty, věřiteli nebo vlastníkem draţebního majetku. Můţe jím být fyzická i právnická osoba, která splňuje podmínky koncese. Výše uvedená definice se týká draţby dobrovolné i nedobrovolné s tím rozdílem, ţe u draţby nedobrovolné je navrhovatelem draţební věřitel, kdeţto u draţby dobrovolné se navrhovatelem stává vlastník. 5

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o. 2009, s. 57– 59.

6

Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů, §2.

9

Dalším omezením pojmu draţby je nutnost fyzické přítomnosti účastníků. Tato podmínka se u aukcí nevyskytuje. Dále je rozdíl v nabytí vlastnictví, k němuţ v draţbě nedochází uzavřením kupní smlouvy, ale přechodem vlastnictví na vydraţitele příklepem, tedy skutečností stanovenou zákonem.7 Pro upřesnění je moţné uvést další definici: „Veřejná draţba je procesem sui generis (nebo téţ jednáním), s jehoţ ukončením příklepem jsou spojeny hmotněprávní účinky, je-li následně splněna zejména podmínka úhrada ceny (nejvyššího podání).“8 K problematice veřejných draţeb se kromě zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách vztahují také zákony: č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 377/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zákon č. 182/ 2006 Sb., insolvenční zákon.

2.3 Obecné srovnání pojmů Předešlé podkapitoly nabízejí vysvětlení jednotlivých pojmů a představu jejich průběhu v praxi. Nyní se nabízí bliţší srovnání jednotlivých odlišností a zdůraznění společných aspektů, které doplní výše uvedené definice. Jedním z aspektů, který je společný pro aukce i draţby, je fakt, ţe při obou dochází k určité soutěţi mezi nabídkami. Díky tomu se vytváří reálná hodnota nabízeného předmětu, která odpovídá době i situaci. A kromě toho vypovídá o aktuální poptávce. Aukce i draţba mají v tomto ohledu společné, ţe neplatí tvrzení, které se často jako platné zdá, a sice, ţe čím vyšší částku zadavatel aukce uvede, tím se zvyšuje pravděpodobnost vyšší konečné sumy, za kterou je daný předmět vydraţen. V praxi se potvrzuje pravý opak. Mezi další společné aspekty patří nízká finanční náročnost oproti tradičnímu způsobu obchodování. Podle některých statistik jsou počáteční cenové nabídky („vyvolávací cena“) niţší u aukcí a draţeb neţ při běţném prodeji. Oproti tomu je často dosahováno překvapivě vysokých nabídek ze strany účastníků aukce či draţby. 7

Bureš, Jiří. Česká asociace draţebníků [online]. 2002 [cit. 2010-09-05]. Dostupné z:

8

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o. 2009, s. 24.

10

Pravděpodobným důvodem jsou vlivy jako například časová tíseň, mnoţství zájemců, vypjatá atmosféra, aktuální nejvyšší nabídka, které působí na účastníka v průběhu licitace. Právě tyto vlivy se neobjevují u tradičního způsobu obchodování, kde se nabízí moţnost klidného vyjednávání obchodních podmínek (včetně ceny) mezi prodávajícím a kupujícím. Uveřejňování informací o aukcích je většinou ponecháno na rozhodnutí zadavatele a vyhlašovatele. Jedná se tedy o jednu z podmínek, které by měly být upřesněny ve smlouvě. V případě draţby jsou podmínky uveřejňování velmi podobné. Zásadní rozdílností je větší volnost aukcí, která jim byla ponechána uţ v minulosti. Důvodem je právě „dobrovolnost“ pořádaných aukcí a fakt, ţe tento postup můţe zvolit vţdy jen vlastník. Jde o pouhý výběr kupujícího nikoli o změnu vlastnictví prostřednictvím příklepu. Majetkové vztahy se v případě aukce upravují aţ po jejím skončení a to nejčastěji uzavřením kupní smlouvy. V případě veřejné draţby dojde ke změně vlastnictví okamţikem příklepu. Právě tato rozdílnost můţe být důvodem neexistence zákonu o aukcích. Účast v aukci můţe být vymezena pozitivně, tzn. jen pro určitý okruh zájemců. Proti tomu draţba je vţdy vymezena negativně, coţ znamená, ţe účastníci nemohou být náhodní, a proto jsou většinou přizvání na základě právních předpisů. Aukci můţe provádět prakticky kdokoli v případě, ţe je způsobilý k právním úkonům a nejedná se o podnikatelskou činnost. Naproti tomu draţbu je oprávněn provádět pouze soud, soudní exekutor, exekuční správní orgán nebo správce daně. Aukce je pouhou soutěţí nabídek účastníků a cílem je dosáhnout nejvýhodnějších podmínek k uzavření smlouvy po skončení aukce. V aukčních vyhláškách často dochází k opakované chybě, a sice uvádí se v nich předmět aukce. Předmětem aukce ale není převod práva na uzavření smlouvy, jelikoţ právo na uzavření smlouvy je právem nepřevoditelným. Vítěz aukce získává pouze nárok na uzavření smlouvy. Aukce tedy nemá ţádný předmět. Kdeţto skončením draţby dochází přímo k převodu práv vlastnických a předmětem draţby je např. movitá, nemovitá věc nebo právo na uzavření kupní smlouvy, o které se licituje. Další rozdíl mezi aukcí a draţbou je ve „výtěţku“. Výtěţkem draţby můţe být např. vydraţená cena, nebo nabídka na nejvyšší cenu. U aukce je toto určení sloţitější. Jedná se o stejný případ jako výše zmíněný předmět aukce. Aukce nemá ţádný výtěţek, protoţe plnění vyhlašovateli (odměna, náklady na provoz aukce…) poskytuje buď

11

zadavatel (za příleţitost k uzavření smlouvy) nebo se hradí aţ po uzavření smlouvy z platby účastníka. 9

2.4 Některé historické mezníky Z historického hlediska aukcí se počátek tohoto způsobu obchodu objevoval uţ v historii starověkých kultur a souvisel s otroctvím nebo prodejem ţen. Zajímavostí jsou aukce s charitativním účelem, které byly organizovány na Středním Východě. Důvodem byla snaha o zajištění rodinných příslušníků, jejichţ osud jim znemoţnil průměrný ţivot. Šlo například o rodiny po padlých vojácích, které najednou neměly prostředky na obţivu. V aukci uspěl ten účastník, který nabídl nejvyšší hodnotu zabezpečení. Propracovanější aukční systém existoval v antickém Římě, odkud také pocházejí zárodky právní úpravy tohoto obchodu. Zásadní rozdíl se nachází v rozdělení aukcí na dva typy. Prvním z nich jsou aukce prováděné z podnětu vlastníků, které mohl navrhnout právě vlastník. Osobou oprávněnou k řízení byl správce trţiště. Tento typ aukcí probíhal tedy na trţištích a předmětem draţeb bylo především zboţí, zvířata nebo otroci. Druhým typem byly aukce prováděné v rámci uspokojení veřejných zájmů, navrhované pouze výběrčím daně. Konaly se na fóru a draţil se především majetek státu, coţ mohli být také váleční zajatci, kteří se stávali otroky. V období republiky se často draţí převoditelné právo vybírat daně. Vítězové aukce zvaní publicani byli nájemci daní. Funkce publicana byla velmi výnosná i za podmínky, ţe nájemci daní museli pokrýt náklady na výběr daní i prostředky vynaloţené na úspěch aukce. Problém se vyskytl v podobě stálého chudnutí provincií, a proto se od 3. stol. př. n. l. zakládaly společnosti pro sdruţování publicanů a díky tomu daně vybíralo menší mnoţství subjektů.

Aukce pořádané v antickém Římě byly většinou zapisovány pouhými

účetními záznamy. Psané kontrakty se začaly uţívat v 1. století př. n. l. Kromě výše uvedených typů aukcí se v antickém Římě obchodovalo také se staroţitnostmi a uměním. Důvodem těchto aukcí byly rozsáhlé sbírky císařů a obchodníků, kteří je často zpřístupňovali i širší veřejnosti, především za účelem získat si lid na svoji stranu.

9

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o. 2009, s. 16-

17, 24-27, 54-59, 76-77.

12

I v době středověku se pořádaly četné aukce. Z roku 825 jsou zmínky o nabízení mincí v Dánsku a o aukcích v italských městech. Nemůţeme však opomenout Čechy, které se staly dokonce světovou velmocí v počtu pořádaných aukcí, ve kterých se nabízela zejména ruda. Stalo se tak na přelomu středověku a novověku. V tomto období se u nás nabízely různé věci, zvířata a majetek odpůrců císaře. Právě díky tomuto majetku byla největší frekvence aukcí v době pobělohorské. Nabízel se

majetek těch, kdo byli poraţeni císařem ve stavovském

povstání. Takových aukcí se účastnilo zpravidla malé mnoţství zájemců, jelikoţ zúčastnění museli být katolického vyznání a zároveň nesměli být účastníky stavovského povstání. Císařští právníci tento druh krádeţe obhajovali tzv. „propadlým právem poraţených“. Dalším obdobím s hojným počtem aukcí je doba josefínská, ve které se nabízel především majetek zrušených náboţenských řádů. Jednou ze zajímavostí v českých zemích je dosud nepraktikovaná aukce s časovým limitem z 18. století, která se odehrála v obci Červená voda. Právě časový limit, je dnes dobře známý všem účastníkům internetových aukcí.10 Mezi ostatními evropskými státy se v pořádání aukcí uměleckých předmětů nejvíce vyjímá Holandsko a Belgie. V 16. století se pořádaly aukce obrazů v Antverpách před domy umělců nebo na pátečních trzích. Postupně se začínají pořádat také pozůstalostní aukce majetku umělců. V 17. století se draţí zejména koloniální předměty přímo v přímořských přístavech. Spolu s rozvojem sběratelství se aukce dělí podle zaměření na umělecké předměty, staroţitnosti nebo jiné sběratelské objekty.11

10


10. 11

Drozen, František. Aukční síně. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998. s. 6,7.

13

3. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA AUKCÍ 3.1 Počátky legislativy Legislativa v České republice se tématu aukcí věnuje pouze okrajově, a tudíţ se i v minulosti právně řešila především draţba. Poprvé se toto téma právně upravilo v tzv. Licitačním řádu nebo Řádu pro veřejné draţby v roce 1786. Tento Licitační řád byl základním právním předpisem jednajícím o draţbách. Upravoval draţby dobrovolné i nedobrovolné, rozděloval draţby do kompetencí jednotlivých úřadů nebo osob. Například svěřoval vykonávání některých dobrovolných draţeb movitostí do kompetence obcí, soudy a úřady licitovaly věci zabavené, draţby dnes označované jako dobrovolné, tedy draţby majetku ve vlastnictví prováděly fyzické nebo právnické osoby. Dále nařizoval uveřejnění draţeb a způsob tohoto uveřejnění. Licitační řád se stal vzorem pro další právní úpravy této problematiky. V období první republiky Licitační řád platil aţ na menší úpravy ve stejné podobě jako od roku 1815. Jeho platnost skončila aţ v období zavedení socialistické legislativy a tento mezník zrušil nejen platnost Licitačního řádu, ale také ostatní právní předpisy týkající se draţeb. Vznikl zákon č. 174/1950 Sb., o draţbách mimo exekuci, který řešil problematiku draţeb dobrovolných. V pozdějším období se začaly pořádat draţby věcí umělecké a sběratelské povahy. Tento druh draţeb byl opatřen, aţ do vzniku zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, právním nařízením, které vyţadovalo nahlášení draţby státnímu orgánu nebo přímo dozor státního orgánu. Veškeré právní předpisy o draţbách platné v minulosti upravovaly systém anglický, tedy způsob licitování směrem vzhůru a udělení příklepu. Nyní se dostáváme k právní úpravě samotných aukcí. V českých zemích existovaly jediné právní předpisy o postavení cechů a cechovních regulí cechů koţařů a vorařů, a právě v nich se objevovalo upravení aukcí. Zvláště aukce koţařů, probíhající převáţně formou trhů, došly poměrně daleko, co se týče legislativy, protoţe byl vydán dokonce zákon č. 32/1925 Sb., o koţařských aukcích. Tento zákon byl platný do roku 1947. „Od 19. století se mimo aukcí pořádaných voraři a koţaři výrazně vyprofilovaly také aukce, v nichţ byly nabízeny věci sběratelského charakteru (známek, pohlednic, apod.), přičemţ i při těchto aukcích se licitovalo směrem vzhůru. Takto svůj samostatný status zachovaly aukce věcí sběratelského charakteru aţ do současnosti; naopak došlo k rozšíření výčtu aukcí o aukce, v nichţ byly nabízeny staroţitnosti a umělecké 14

předměty (zejména po roce 2000), neboť se v praxi prověřilo, ţe přílišná snaha o regulaci postupu při zpeněţení staroţitností a uměleckých předmětů veřejnou draţbou (právní úpravou obsaţenou v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách) se v oblasti obchodu s uměním a staroţitnostmi v praxi nesetkala s pozitivní odezvou, mj. z důvodu implementace podmínek umoţnění účasti veřejnosti při draţbách a zjistitelnosti osobních údajů vydraţitele. V podstatě se však jedná o oblast, v níţ se jiţ v průběhu času vytvořila specifická pravidla, která dostatečně zajišťují ochranu práv účastníků aukcí. Navíc pokud se jedná o významné aukční síně, také jejich historie (tři dodnes v oboru obchodu se staroţitnostmi a uměním činné aukční síně vznikly jiţ v 18. století) sama o sobě svědčí o jejich solidnosti a úspěšnosti při organizování aukcí.“12

3.2 Základní dělení aukcí Z právního hlediska se obecně rozlišují dva základní aukční systémy. První z nich je systém anglický, pro který je typický následující průběh aukce. Účastníkům aukce je oznámena nejniţší částka, za kterou můţe být daný předmět vydraţen. Následuje vybídnutí k zahájení licitace. Příklep je udělen tomu účastníkovi aukce, který nabídl nejvyšší částku. Jde tedy o aukci, kde se nabídky licitují směrem vzhůru. Anglický systém získal svůj název z důvodu, ţe byl pouţíván uţ v 18. století právě v Anglii a to v dnes známé podobě. Jedná se o systém pravděpodobně nejstarší, jelikoţ ho znal i antický Řím, jeho uţívání se však lišilo. Historický původ druhého tzv. holandského systému je nepřesný. Názory historiků se rozcházejí na dva póly. Někteří tvrdí, ţe původ je opravdu v Holandsku kolem roku 1887, kdy se uplatňoval při prodeji ovoce a zeleniny. Jiní historikové se přiklánějí k variantě, ţe tento systém je o poznání starší a jeho původ je v Portugalsku na aukcích ryb. Je však podstatné, ţe tento systém je značně rozdílný od anglického systému. Účastníkům aukce je taktéţ oznámena částka, na níţ se začíná licitovat. Nejde však o nejniţší moţnou částku, ale o částku, která je vyšší neţ předpokládaná nabídka účastníků. Organizátor aukce následně nabízí částky niţší neţ tu počáteční do té doby, neţ některý účastník akceptuje nabídku. Tímto okamţikem draţený předmět získává svého majitele. Jedná se tedy o aukci, kde se částky sniţují (licitace směrem dolů). Na konci předešlé kapitoly se objevuje zmínka o aukci s časovým limitem. Někteří teoretici tuto variantu povaţují za součást anglického systému. Je ale moţné 12

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o. 2009, s. 16.

15

povaţovat ji také za samostatný systém. Přesněji se tedy jedná o aukční systém s časovým limitem. A v tomto případě vítězí ten účastník, který v daném časovém limitu nabídne nejvyšší částku. Druhy aukce tedy ovlivňují také způsob jejího skončení. V případě aukce s časovým limitem je okamţikem ukončení právě konec časového intervalu. Pomineme – li aukční systémy, je moţné aukce rozdělit na nabídkové (nabízí se získání určitého majetku či práva) a poptávkové (poptává se dodávka zboţí za co nejvýhodnější cenu pro zadavatele). Dalšími typy jsou aukce tradiční, tedy za přímé účasti účastníků, aukce s vyuţitím telekomunikačních prostředků (např. mobilního telefonu) nebo aukce elektronické. Výše zmíněné rozdělení aukcí však není kompletní, vyskytují se také jiná kritéria dělení jako například způsob skončení aukce, okruh účastníků (aukce veřejné a neveřejné), uplatnění zákona (obchodněprávní úprava či občanskoprávní úprava).13

3.3 Dělení aukcí podle typu uzavřené smlouvy V případě, ţe vyhlašovatel a zadavatel nejsou jednou osobou, běţně se mezi nimi uzavírá smlouva o provedení aukce, která nemusí být písemná. Smlouva se uzavírá na základě občanského zákoníku14 tehdy, kdyţ se nejedná o podnikatelskou činnost (tedy kdyţ především zadavatel není podnikatelským subjektem). Na základě obchodního zákoníku15 se smlouva uzavírá v případě, ţe jsou obě strany subjekty podnikatelskými. Při uzavírání takovýchto smluv musí být dodrţeny podmínky dostatečné určitosti právního úkonu16. Smlouva musí obsahovat: upřesnění, o jaký typ aukce se jedná, označení obou smluvních stran, upřesnění pouţitých pojmů vzhledem k nedostatečné právní úpravě aukcí, vymezení základních podmínek aukce, vymezení práv a povinností smluvních stran, zda je poţadováno sloţení jistoty po účastnících aukce, ujednání ohledně veřejných údajů o aukci, vhodné je vymezení rozsahu odpovědnosti a zachování mlčenlivosti.

13

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o. 2009, s. 10, 11, 25, 79, 80.

14

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 51.

15

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, odst. 2 § 269.

16

Zákon č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, § 34.

16

Smluv, které se uzavírají mezi zadavatelem a vybraným účastníkem aukce je celá řada, především z důvodu, ţe občanskoprávní i obchodněprávní úprava umoţňují uzavírání i takových smluv, které nejsou právně stanoveným smluvním typem. Dle občanského zákoníku se v tomto případě uzavírá nejčastěji smlouva kupní, směnná smlouva (smluvní strany si směňují věc za věc), smlouva o dílo (uzavírá se po skončení zejména poptávkové aukce), smlouva o půjčce (v případě poptávkové aukce o úvěr), nájemní smlouva, smlouva o přepravě a další. Dle obchodního zákoníku je moţné uzavřít taktéţ kupní smlouvu (můţe být uplatňována v poptávkové i nabídkové aukci, ale je uzavírána jen zřídka ve srovnání s kupní smlouvou dle občanskoprávní úpravy), smlouva u úvěru, smlouva o prodeji podniku, smlouva o nájmu podniku, smlouva o dílo, smlouva o uloţení věci a další. V případě vztahů mezi účastníky a vyhlašovatelem ve většině případů stačí souhlas účastníků s aukčním řádem nebo obchodními podmínkami. Tento souhlas se řeší zároveň s upřesněním vztahů mezi zadavatelem a vyhlašovatelem z důvodu, ţe sám účastník aukce se můţe na základě registrace stát také zadavatelem. Smlouva mezi vyhlašovatelem či zadavatelem a zájemci o účast na aukci se zpravidla uzavírá pouze v komplikovanějších případech. Pokud je po skončení aukce uzavírána smlouva kupní o koupi věcí nemovitých, často se uzavírá tzv. „Smlouva o podmínkách účasti na aukci“, a to mezi vyhlašovatelem, zájemcem a nejlépe i zadavatelem. Z této podkapitoly vyplývá, ţe uzavření smlouvy můţe být za určitých podmínek povaţováno za skončení aukce. Jedná se však pouze o uzavření kupní smlouvy v reţimu obchodněprávním.17

3.3.1 Vztah zadavatele a účastníka Zadavatel, neboli prodávající je osobou, která vlastní určitou movitost či nemovitost, kterou chce prodat. Stojí tak před rozhodnutím, jakým způsobem tento prodej provede. V případě nemovitosti má na vybranou mezi realitní kanceláří, veřejnou draţbou nebo aukcí. Aukce je ve své podstatě kompromisním řešením, které v dobrém případě neguje nevýhody uvedených moţností, jimiţ je u realitní kanceláře např. delší časový interval mezi potvrzením zájmu kupujícího a skutečným prodejem, u draţby např. velká informovanost okolí. Prodávající, který se rozhodne vyuţít moţnosti prodeje 17


75.

17

formou aukce, se ve většině případů obrací na firmu specializovanou na provádění aukcí. Zadavatel má přitom několik kritérií, z nichţ nejdůleţitější je maximalizace výnosu. Je však důleţité, aby si uvědomil, ţe není vhodné stanovit nejvyšší moţnou částku jako vyvolávací cenu, ale naopak stanovit částku reálnou a spíše niţší, která naláká účastníky, a konečná suma můţe být dokonce ještě zajímavější. Zadavatel si tedy stanoví své poţadavky a přistupuje k jednání se specializovanou firmou a následnému uzavírání smlouvy. Mezi zadavatelem a vyhlašovatelem by tedy mělo dojít nejdříve k projednání, o jaký druh aukce se bude jednat, jaký segment trhu má být osloven, dohodnutí o ceně, způsobu uvedení aukce a uveřejnění informací, obsahu kupní smlouvy (způsob a lhůta plnění konečné ceny, nezbytné je také stanovení důsledků pro zájemce, v případě ţe nesplní závazek z aukce vyplývající), odměny pro vyhlašovatele. Dále je nutné projednat výši nákladů spojených s pořádáním a organizováním aukce, stanovit výši jistoty a další právní úkony vyplývající z poţadavků obou stran. Uzavřením smlouvy mezi zadavatelem a vyhlašovatelem končí pro tuto chvíli působení zadavatele a obnovuje se aţ v případě úspěchu a z něho plynoucího uzavírání kupní smlouvy. Vyhlašovatel na základě dohodnutých ustanovení sestaví aukční řád a dále uzavírá smlouvy se zájemci o účast na aukci. Výhodou aukcí pro účastníky je moţnost zmírnění ustanovení ve smlouvě na základě souhlasu zadavatele i vyhlašovatele a výhodou pro zadavatele je moţnost stanovit okruh neţádoucích účastníků (např. v případě nesplnění podmínek v minulých aukcích nebo nedobrých vztahů). Pak je moţné přistoupit k samotné aukci, jejíţ průběh je výše uveden. V případě, ţe to zákon udává, zadavateli připadá ještě povinnost podat daňové přiznání. Z pohledu účastníka je aukce většinou povaţována za shodnou s draţbou aţ do té doby, kdy má účastník podepsat smlouvu zájemce o účast na aukci. Aukce samotné jsou oblíbenější neţ draţby. Totoţnost účastníků je lépe chráněna neţ v případě draţby. Účastnici jsou povinni plnit stanovené podmínky. Při zahájení jsou jim vysvětlena pravidla, nejčastěji se jedná o anglický aukční systém, a licitace začíná. Aktivita i taktika jsou u jednotlivých účastníků různé. Také v případě aukcí platí určité osvědčené obchodní taktiky. Například atraktivnost prezentace, prostředí, průběh aukce a zdůrazňování pozitiv vyhlašovatelem přispívají k větší úspěšnosti.18

18


97.

18

3.4 Zákony týkající se aukcí Z důvodu absence zákona o aukcích se objevují nepřesnosti v aukční terminologii a především obecně platná definice aukce. Nabízí se tedy otázka, který ze zákonů se na aukce vztahuje. Ve skutečnosti se aukční síně řídí především dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, jelikoţ aukce, které pořádají, jsou formou dobrovolné draţby. Zákon však neupravuje přesně problematiku draţeb uměleckých předmětů, ale funguje jako určité právní podloţí k vytvoření vlastních podmínek aukční společnosti prostřednictvím draţebního řádu (aukční/draţební vyhlášky). V části první, která se zabývá společnými ustanoveními, je pro aukční síně směrodatný zejména § 2 Vymezení pojmů, § 8 Licitátor, který ustavuje, kdo můţe být licitátorem, a jaké má povinnosti, § 13 Odhad ceny předmětu draţby. Nejdůleţitější je druhá část zákona, která se zabývá přímo draţbami dobrovolnými. V této části je nejvíce vypovídající § 20 Draţební vyhláška, která přesně stanovuje náleţitosti vyhlášky, a podle níţ stanovují české aukční síně své vlastní vyhlášky. § 24 se zabývá zmařením draţby nebo její neplatností. Tato část dál ustanovuje podmínky uhrazení ceny dosaţené vydraţením, nabytí vlastnictví, předání předmětu draţby, předání výtěţku draţby a další podmínky. Část třetí zákona o veřejných draţbách se týká draţeb nedobrovolných, které s aukčními domy nemají nic společného. Poslední část čtvrtá zahrnuje závěrečná ustanovení celého zákona.19 Dle názoru jednatelky aukční společnosti Petry Youngové je přizpůsobení se zákonu č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách značně komplikované, neboť se daný zákon zaměřuje především na draţby věcí nemovitých. Tento zákon nařizuje několik pravidel, která jsou v případě draţby uměleckých předmětů nemyslitelná. Jedním z nich je např. nařízení platby po kaţdé vydraţené poloţce, coţ v těchto aukcích prakticky nelze splnit. Vytvoření aukčního řádu je pro aukční domy opravdu nezbytné. Petra Youngová však zastává názor, ţe nový zákon o aukcích by neměl být ani potřeba, protoţe aukce je způsobem normálního prodeje. Legislativu by měl zaštiťovat zákon č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník. Vznik nového zákona by mohl situaci ještě zkomplikovat.20 Důleţitou roli zastává také zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v němţ se této problematiky dotýkají zejména Oddíl 2: Veřejný

19

Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů.

20

Rozhovor s Ing. Petrou Youngovou vedený Tamarou Sedlákovou v Brně dne 18. 11. 2010.

19

návrh na uzavření smlouvy a jeho účinky21 a Oddíl 3: Obchodní veřejná soutěţ22 (právě tento termín nejlépe vystihuje aukci, a tudíţ se objevuje v převáţné většině definic). V Oddílu 2 se mimo jiné uvádí, ţe veřejný návrh je projev vůle navrhovatele uzavřít smlouvu. Právě veřejný návrh je podnětem k uzavření smlouvy s osobou, která veřejný návrh přijme a které následně navrhovatel potvrdí uzavření smlouvy. V případě přijetí návrhu více osobami, je navrhovatel oprávněn výběrem osoby, s níţ smlouvu uzavře. Oddíl 3: Obchodní veřejná soutěţ především stanovuje: „Kdo vyhlásí neurčitým osobám soutěţ (dále jen „vyhlašovatel“) o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy (obchodní veřejná soutěţ), činí tím výzvu k podání návrhů na uzavření smlouvy (dále jen „návrh“).“23 Je také důleţité poznamenat, ţe osoba, která aukci vyhlásí, je povinna upřesnit, jaký typ smlouvy bude uzavřen s vítězem aukce. „K vyhlášení veřejné obchodní soutěţe (dále jen „soutěţ“) se vyţaduje, aby byly písemně obecným způsobem vymezeny předmět poţadovaného závazku a zásady ostatního obsahu zamyšlené smlouvy, na němţ navrhovatel trvá, určen způsob podávání návrhů, stanovena lhůta, do které lze návrhy podávat, a lhůta pro oznámení vybraného návrhu (dále jen „podmínky soutěţe“).“24 Dodává se, ţe obsah podmínek soutěţe musí být uveřejněn vhodným způsobem. V případě, ţe si vyhlašovatel nevyhradil právo na změnu podmínek, nemůţe uveřejněné podmínky změnit, ani zrušit soutěţ. „Návrh lze zahrnout do soutěţe, jen kdyţ jeho obsah odpovídá uveřejněným podmínkám soutěţe. Od podmínek soutěţe se návrh můţe odchýlit jen v rozsahu, jeţ podmínky soutěţe připouštějí. Do soutěţe nelze zahrnout návrh, který byl předloţen po lhůtě stanovené v podmínkách soutěţe. Navrhovatelé mají nárok na náhradu nákladů spojených s účastí na soutěţi, jen kdyţ jim toto právo přiznávají podmínky soutěţe.“25 Zákon dále upřesňuje moţnosti odvolání, změny návrhu, výběr nejvhodnějšího návrhu. Dále: „Vyhlašovatel je povinen přijmout návrh, který byl vybrán způsobem uvedeným v §286. Sdělí-li vyhlašovatel přijetí návrhu po lhůtě stanovené v podmínkách soutěţe, smlouva nevznikne, jestliţe vybraný účastník soutěţe sdělí vyhlašovateli bez

21

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů §276 – 280.

22

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů §281 – 288.

23

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §281.

24

Tamtéţ §282.

25

Tamtéţ §284.

20

zbytečného odkladu po dojití sdělení o přijetí návrhu, ţe odmítá smlouvu uzavřít.“26 Na závěr tohoto oddílu se uvádí: „Vyhlašovatel je povinen bez zbytečného odkladu po ukončení soutěţe vyrozumět účastníky soutěţe, kteří v soutěţi neuspěli, ţe jejich návrhy byly odmítnuty.“27 Zákon č 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů je vyuţíván při uzavírání kupní smlouvy. Podmínkou k tomuto uzavření je souhlas Ministerstva financí, a proto je nutné opírat se o tento zákon. V případě provádění aukcí se uzavírají smlouvy, a sice podle nařízení obchodního zákoníku a občanského zákoníku. Zde se uvádí: „Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliţe však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřená není.“28 „Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.“29 Okrajově se k aukcím vztahuje také zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o §43 Smlouvy, §43a, §43b Návrh na uzavření smlouvy, §43c - §45 Přijetí návrhu, §847 - §849 Veřejná soutěţ. Tento zákon udává stejně jako obchodní zákoník, ţe uzavření smlouvy je projevem vůle a stanovuje podmínky, které musí návrh na uzavření smlouvy dodrţovat. Z paragrafů týkajících se veřejné soutěţe vyplývá, ţe se jedná zejména o takový druh soutěţe, kde se rozdávají vítězům ceny bez následného uzavření smlouvy (jak je tomu u aukcí). Jde tedy o „jednodušší“ veřejnou soutěţ, neţ je aukce, ale to nevylučuje moţnost aplikace občanského zákoníku na aukci. Obchodní zákoník upravuje obchodní veřejnou soutěţ a je pro aukci více vyhovujícím zákonem. Občanský zákoník např. udává, ţe zadavatel a vyhlašovatel musí být jednou osobou a dále z něj vyplývá, ţe se zaměřuje pouze na určitý typ aukce, a to především na aukce poptávkové. Vzhledem k rozdílnosti občanského zákoníku a obchodního zákoníku, vznikají v některých případech situace, u nichţ nelze přesně stanovit, ze kterého zákona vycházejí. Praxí je ověřeno, ţe nejlepším postupem je správné a přesné sestavení aukční vyhlášky. Absence aukčního zákona tedy způsobuje určitou právní nejistotu. Veškerá legislativní upřesnění jsou proto uváděna

26

Tamtéţ §287.

27

Tamtéţ §288.

28

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §269 odst. 2.

29

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §51.

21

v aukčních či draţebních řádech a vyhláškách a upřesňována formou smluv mezi zadavatelem a vyhlašovatelem či vyhlašovatelem a účastníky aukce. Pravidla elektronických aukcí stanovuje zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Pokud neproběhne aukce tak, jak je uvedeno v aukčním řádu nebo občanském zákoníku, objevují se případy ţalob. V tomto případě se podání ţaloby opírá o obecná ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, §80. „Ţalobou na plnění by bylo moţno pouze domáhat se: -

Nároku na uzavření smlouvy (zejména v případě aukcí provedených podle ustanovení upravujících veřejnou obchodní soutěţ, resp. Obchodní veřejnou soutěţ, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o aukci provedenou podle občanskoprávní nebo podle obchodněprávní úpravy),

-

veřejné jistoty,

-

nároku na náhradu provedením aukce způsobné škody, apod., nicméně v uvedených případech se nejedná o napadení aukce jako takové, ale pouze o uplatnění nároku v souvislosti s aukcí vzniklého.“30

3.5 Nekalá jednání V aukční praxi se objevují určité praktiky, které by se daly označit jako „nekalé“. Jsou to takové způsoby, při nichţ dochází k porušení aukčního řádu nebo jsou utajeny anebo jsou zahaleny do tajemství a neví se o nich nic konkrétního. Řekněme, ţe se tedy jedná o určitý způsob klamání některé ze zúčastněných stran. Jedním z nich jsou takové postupy, jejichţ cílem je ze strany zadavatele zvýšit nabízené částky mezi aktivními účastníky aukce. Zadavatel se sám nebo prostřednictvím jiné osoby účastní aukce a tímto způsobem zvyšuje nabídky. Takto často jednají galeristé, kteří se snaţí zvýšit cenu díla svého výtvarníka minimálně na stejnou částku, za kterou je umělec nabízen v galerii, nebo majitelé aukčních síní za účelem reklamy. Chrání tak primární trh prostřednictvím aktivity na trhu sekundárním31. Tento počin je dle soudu postiţitelný a v případném soudním řízení by mohl vést aţ k jednání o trestném činu podvodu. Takto postiţený účastník aukce má

30

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o., 2009, s. 81.

31

Viz. kapitola Trh s uměním.

22

nárok na náhradu způsobené škody.32 Jinou podobou takové praktiky je přímo provedení neexistujícího prodeje. Zadavatel nebo třetí osoba dotáhne své licitování aţ do úplného konce, kdy je dílo příklepem kladívka vydraţeno. Je to tzv. odkoupení díla zpět, částka můţe vyvolat zájem médií a dojde k nabytí hodnoty autorova díla. Tento krok je velmi výhodný pro majitele sbírky, který chce zvýšit její hodnotu. Jak se k tomu staví aukční síň? Licitátor musí o tomto záměru samozřejmě vědět, jinak by nebylo moţné tuto praktiku provést. Aukční síň tedy obdrţí od zadavatele provizi. Za nekalé jednání lze povaţovat také tzv. zmařené aukce. Díky zmíněné právní situaci se zadavatelé a vyhlašovatelé potýkají se situací, ţe vítěz aukce po jejím skončení odmítne uzavřít smlouvu. Účastník aukce totiţ není vázán ţádným ustanovením a svoje nabídky podává naprosto nezávazně. Důvodem účastníka můţe být vliv soutěţivé atmosféry, která většinou v aukční síni vládne, následné zváţení finanční situace a hodnoty předmětu nebo snaha „zmanipulovat“ zadavatele po skončení aukce a navrhnout jiné obchodní podmínky. V těchto případech je moţné uzavřít smlouvu cestou soudního řízení. S případem zmařených aukcí se často setkává také český trh s uměním. Jde o dost nepříjemnou situaci pro aukční síň, z toho důvodu, ţe se často objevují spekulace a otázky, proč se to tak stalo, zda není dílo poškozené atd. V těchto případech většinou není pochybení na straně aukční síně, ale jedná se o rozmar kupce. Aukční síň pak vystaví dílo opětovně a stává se, ţe je druhý pokus úspěšnější neţ první. Právě uvedené spekulace vedou k častému zatajování zmařených aukcí a je otázkou, zda je to ku prospěchu či nikoliv. Vzhledem k velikosti českého trhu se znovuobjevení díla, které mělo být prodáno, většinou neutají. Galerie Art Praha kupříkladu prodávala dvě díla (Emila Fillu a Josefa Čapka), která byla předmětem zmařené aukce, a zvolila obdivuhodný způsob. Místo pokusu prodat díla mimo aukci, aby nedošlo k přímému zveřejnění, odváţila se nabídnout je v aukci podruhé a danou situaci přiznat přímo v katalogu. V těchto případech nekalého jednání zbývá tak aukční síni pouze jediný způsob, jak se domoci zaslouţené provize, a tím je soudní cesta. Soud se podařilo vyhrát aukční společnosti Dorotheum, která by přišla o provizi z prodeje barokního obrazu Jacopa Amigoniho, který se vydraţil za 6 milionů korun.33

32

Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o., 2009, s.

106-108. 33

Skřivánek, Jan. Art+ [online]. 2009 [cit. 2010-10-25]. Zmařené aukce. Dostupné z: .

23

Klamání se můţe objevit také v odhadování cen. Aukční síň se totiţ většinou chrání tím, ţe uvádí, ţe odhadovaná cena nemusí odpovídat skutečné hodnotě díla nebo konečné ceně, za kterou se prodá. Často se stává, ţe aukční domy odhadnou prodejci stejná díla různě a na základě výše odhadu si klient vybere, které společnosti svůj majetek svěří k draţení. Dalším klamavým jednáním je příklad, kdy aukční dům půjčuje kupci část kupní ceny, coţ by pravděpodobně mělo vést k vyšším nabídkám. Tento čin je ale pro aukční síň velice riskantní. Existuje příklad Sotheby´s, která půjčenou částku nezískala ani po dvojitém prodlouţení doby splatnosti. Je také známo, ţe se objevují případy, kdy se prodá dílo mimo aukci, a to nejčastěji po jejím skončení. Velké mnoţství předmětů, které se nevydraţí, se po skončení aukce prodá na základě soukromé dohody. Licitanti znalí této věci často spoléhají na moţnost lepší nabídky po skončení draţby a zdrţují se tak v přihazování, coţ je porušení soutěţivého jednání a lze to tedy zařadit mezi klamavá jednání. Soukromý prodej je výhodný i pro aukční společnost, která získá z prodeje větší procentuální část, neboť jí takhle odpadají náklady na propagaci a organizaci aukce. Prodej prostřednictvím soukromé dohody je také výhodný z důvodu důvěrného, coţ je pro některé klienty ve sloţitých ţivotních situacích rozhodující. Další výhodou je časová tíseň, v níţ se licitant při aukci nachází, nebo moţnost dílo okamţitě a nepozorovaně prodat např. do Ruska, a tedy při zdařeném obchodu rychlý zisk. Za nekalé jednání by se dalo povaţovat i vyplácení provizí obchodníkům s uměleckými díly. Tento postup často praktikují aukční síně s cílem „uplatit“ obchodníky nebo poradce, kteří jim zaručí kupce nebo prodejce. Důsledkem takového jednání je klamání klienta poradce či obchodníka, jejichţ zájmem díky provizi není dobře poradit klientovi, ale vydělat. Pro poradce je tento čin rizikem, ţe v budoucnu ztratí klienty, kteří své dílo raději nabídnou přímo aukční síni.34

34

Thompson, Don. Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů: Prapodivné zákony ekonomiky

současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 178,179,180184,187,188,191,211,212,220.

24

4. TRH S UMĚNÍM Trh s uměním je významná a rozsáhlá kapitola této diplomové práce. Zabývá se obecným pojetím trhu, jeho rozdělením a sloţkami. Vyplývá z ní, jakou roli hrají aukce na uměleckém trhu, co je ovlivňuje, a jaký vztah funguje mezi galeriemi, muzei, umělci, obchodníky a aukčními síněmi. Dále se zabývá tvorbou ceny uměleckých děl současných i historických a faktory, které ji ovlivňují. Část kapitoly zpracovává názory na vhodnost investování do umění. Primárním pramenem ke zpracování této části je publikace Dona Thompsona, která mapuje situaci na světovém trhu. Z toho důvodu jsou i v této kapitole kromě obecně funkčních poznatků uvedeny některé příklady ze světa, jeţ jsou v některých případech konfrontovány s českou situací. Českému trhu a jeho vývoji se věnuje samostatná podkapitola.

4.1 Rozdělení trhu a jeho hlavní sloţky Trh s uměním se na základě způsobu prodeje uměleckého díla dělí na primární a sekundární. Primární trh je takový, kdy koupě proběhne přímo od umělce nebo v galerii. Sekundární trh naopak znamená prodej opětovný. Příkladem můţe být situace, kdy kupec, který nabude umělecké dílo na primárním trhu, se rozhodne práci dále prodat. Dochází tedy prvotně k nákupu, následně prodeji a případně k výměně mezi sběrateli či galeriemi nebo muzei.

4.1.1 Subjekty uměleckého trhu Funkce galeristy v obchodu s uměním je velmi významná. Galerie jsou subjekty, které si vybírají vlastní umělce, a těm následně vytvářejí zázemí a prosazují je do světa uměleckého obchodu a společenského postavení. Galerista pořádá výstavy, zajišťuje propagaci svých umělců mezi kritiky a kurátory jiných galerií nebo muzeí, zajišťuje publikaci v odborných časopisech a monografiích. V případě, ţe se podaří prodat dílo do muzejní sbírky, vzroste cena také ostatních děl daného autora a vytvoří se tak podvědomí, ţe při koupi takového autora nemůţe kupec pochybit. Zařazením díla do muzejní sbírky tedy vznikne určitá „záruka kvality“. Galeristé jsou především obchodníky. Prodej těch nejvýznamnějších prací je sloţitějším procesem. Taková díla 25

se neprodávají kaţdému zájemci, ale putují nejdříve do muzeí nebo vyhlášených galerií, dále jsou upřednostňováni špičkoví sběratelé a po nich případní sběratelé, s nimiţ galerista navázal dlouhodobou spolupráci. Oproti tomu v aukci vítězí podle zásad jednoduše osoba, která nabídne nejvyšší částku, nikoli zájemce, který je přijat galerií. Uvedený případ se však týká pouze značkových galerií, které se pohybují na vrcholu trhu s uměním a které se nacházejí v takových uměleckých centrech jako je Londýn nebo New York. Jinde po světě se vyskytují galerie druhé třídy (zastupují umělce, které odmítnou značkové galerie), umělecká sdruţení nebo nejníţe postavené galerie, jimţ musí umělec platit, aby vystavovali jeho díla. Mimo nejprestiţnější galerie, kde galeristovi připadne nejčastěji 50% z prodeje vystavovaných prací (nebo 30% z prodeje sběratelům), se běţně objevují situace, v nichţ má výtvarník s galerií sepsanou smlouvu, a na jejím základě se umělec finančně podílí např. na propagaci jako je katalog k výstavě nebo plakáty. Kromě stěţejních galeristů a výtvarníků se na trhu pohybují také poradci znalí oboru. Jedná se o roli vzniklou na konci 19. století a začátkem 20. století, kdy se objevoval mezi movitými průmyslníky zájem o obchod s uměním, ale ti neměli poţadované vzdělání ani estetické cítění. Začali si tedy najímat právě tyto odborné poradce. Jejich úkolem je pečlivě sledovat veškeré aukce a pohyb na trhu, vytvářet zápisy a recenze, aktuální ekonomickou situaci tak, aby byli schopni dobře poradit svému klientovi, jaké dílo je vhodné koupit v té které době, zda klesla jeho cena, a jak se bude dále vyvíjet. Jsou s klientem také u samotné koupě nebo prodeje. V praxi samozřejmě dochází k prolínání mezi primárním a sekundárním trhem, coţ souvisí se vztahem mezi galeriemi a aukčními společnostmi, který je především konkurenční, ale také doplňující se. Řada obchodníků s uměním získává díla od autorů, vlastníků nebo galerií a v aukci je prodávají. Aukční síně v opačném vztahu potřebují obchodníky, kteří jim díla dodávají. V důsledku silné konkurence zanikají některé menší galerijní subjekty či samostatní obchodníci a vytvářejí se dva rozdílné názory. Obchodníci a galerie vytýkají aukčním společnostem, ţe jim jde pouze o zisk, nikoli o výtvarníky. Aukční domy se obhajují tím, ţe s prodejem kaţdého díla v jejich aukci stoupá hodnota umělce. Aukční domy však do prostoru primárního trhu někdy zasahují v mnohem větší míře např. skupováním galerií nebo děl přímo od autorů. Dalším příkladem ohroţování obchodníků jsou „tajná podání“. Jedná se o aukce, kterých se účastní pouze pozvaní hosté, kaţdý můţe podat pouze jedinou nabídku a její hodnotu nikdo v sále nezná. Takové draţby se v dnešní době konají v upravené podobě. Všichni 26

zájemci o určité dílo (ne jen vybraní hosté) obdrţí balíčky se všemi informacemi a s nejniţší moţnou cenou a na základě toho učiní svoji nabídku, která můţe být z důvodu nevědomosti příliš vysoká. Takový argument pouţívají obchodníci ve svých kritikách. Není však zcela opodstatněný, jelikoţ v případě obchodu v galerii má kupující podobné podmínky. Nabízí se otázka, jak mohou galerie tak obrovské konkurenci čelit. Nezbývá jim, neţ vyzdvihovat své kvality a přednosti jako je intimita, větší čas na rozmyšlení, osobní kontakty se sběrateli, odborný rozbor, cenový odhad děl atd. Kvality galerií a obchodníků se ovšem jen těţko vyrovnávají s pompézností a společenskou důleţitostí aukcí. Na dnešním trhu s uměním se objevuje stále méně tradičních výtvarných děl a přibývá děl současného umění. Pokud se náhodou nějaké tradiční dílo objeví, vyvolá obrovský zájem a jeho cena vystoupí do markantních výšek. Sběratelé vědí, ţe takové situace jsou uţ dnes výjimečné a tradičních děl bude ubývat. Často mají pocit, ţe jde o poslední moţnost, jak ono dílo získat. Rostoucí počet galerií a muzeí, které se snaţí získat co nejvíce právě tradičního umění, a rostoucí počet bohatých soukromých sběratelů tento pocit umocňují. Současné umění však dnes tvoří převáţnou část světového trhu s uměním.

4.1.2 Trh s uměním v číslech V této souvislosti je důleţité uvědomit si také velikost uměleckého trhu. „Přes všechnu pozornost, která se mu dostává v médiích, zejména pokud jde o vysoké ceny, není svět současného umění zase aţ tak veliký. Na celém světě je dohromady asi deset tisíc galerií, muzeí, výtvarných institucí a veřejných sbírek, tisíc pět set aukčních domů a asi dvě stě výročních veletrhů a prodejních galerií,…celkový objem prodeje na primárním trhu a na části sekundárního je kolem 11 miliard dolarů – z nichţ asi tak 7 miliard lze povaţovat za současné umění.“35 „Hlavní aukční domy prodají současná díla v hodnotě kolem 5,5 miliard dolarů; obchody mezi soukromníky a mezi institucemi (včetně soukromého prodeje aukčními domy) a prodej na veletrzích mohou mít ještě hodnotu dalších 5,5 miliard dolarů. Takţe

35


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 82.

27

celková hodnota celosvětového trhu se současným uměním se odhaduje asi na 18 miliard dolarů ročně.“36 „Z pololetních výsledků zveřejněných aukčními síněmi Sotheby´s a Christie´s vyplývá, ţe mezinárodní trh s uměním sice roste, do výsledků, které vykazoval v letech 2007 a 2008, je však stále daleko.“37

4.1.3 Světové a české veletrhy umění Kromě galerií, aukčních domů, umělců a obchodníků s uměním jsou součástí trhu s uměním také veletrhy umění, jejichţ význam a počet také stále vzrůstá. Shromaţďují se zde ty nejlepší světové galerie, které představují a prodávají nejuznávanější díla. Pro sběratele jsou veletrhy plně vyhovujícím místem k nákupu, je zde totiţ mnoho světových děl pohromadě a z toho vyplývá moţnost lepšího porovnání a výběru. Má to ovšem také svou daň, a sice nevhodné prostředí pro pozorování a soustředění se na umělecké dílo způsobené mnoţstvím rušivých elementů, nevhodným osvětlením či uspořádáním děl. Na druhou stranu jsou zde sběratelé zároveň ovlivněni mnoţstvím movitých lidí, kteří nakupují, a to jim dává určitou jistotu, ţe nedělají chybu a dobře investují. A tyto skutečnosti se umocňují ještě tím, ţe zde zpravidla nakoupí levněji. Pro galerie jsou veletrhy formou prezentace, která je velmi finančně náročná, ale pro ty, které se chtějí udrţet na nejvyšších pozicích ţebříčku světového trhu, je to nevyhnutelná záleţitost. Nelze se tedy divit, ţe galeristé bojují o to, aby byli na veletrh vůbec přijati. Jeden z prvních uměleckých veletrhů byl uspořádán v Antverpách v polovině 15. století. Dnes existují čtyři mezinárodní veletrhy s věhlasnou značkou. Jsou pořádány kaţdý rok a jejich termíny jsou rozděleny do celého roku. Vţdy v březnu je pořádán holandský veletrh Maastricht (TEFAF), pojmenovaný dle města, ve kterém se koná. V červnu se pořádá ve švýcarské Basileji tzv. Art Basel a podle jeho vzoru probíhá americký Art Basel Miami Beach kaţdý rok v prosinci. Mezi nimi se v říjnu pořádá veletrh zvaný Frieze v metropoli moderního umění v Londýně. Dá se říct, ţe veletrhy umění udávají trendy toho, co je v umění právě „in“, především proto, ţe se zde kromě nejpřednějších umělců, galeristů, sběratelů, kurátorů, ředitelů institucí a

36

Tamtéţ s. 82.

37

Skřivánek, Jan. Na dobré cestě. Art+Antiques, 2010, č. 9, s. 23.

28

dalších vlivných osob uměleckého světa vyskytují novináři a reportéři, kteří posílají informace o největších hitech dále do světa.38 Česká republika nezůstává v pořádání veletrhů umění pozadu. V Praze se kaţdoročně od roku 2001 v květnu pořádá mezinárodní veletrh současného umění Art Prague. Vystavují se zde díla různých výtvarných oborů jako je grafika, malba, kresba, plastika, umělecké sklo, videoart, instalace a projekty v plenéru. Veletrhu se kromě českých galerií, které nabízejí nejuznávanější umělce, ale i začínající mladou generaci, účastní zástupci evropských států z Německa, Nizozemí, Francie, Švýcarska a Taiwanu.39 Druhým českým mezinárodním uměleckým veletrhem je Czech Art Festival, pořádaný kaţdoročně od roku 2005 v prosinci v Českých Budějovicích. Jde o festival zaměřený spíše na prezentaci jednotlivých umělců, kteří se zde mohou zviditelnit, získat příleţitosti nebo najít třeba své budoucí galeristy. Vzhledem ke spolupráci tohoto festivalu s Americko - Česko - Slovenským klubem v Miami, bývají někteří umělci vybráni a následně mají moţnost vystavovat v Miami nebo na Floridě. Třetím a zároveň posledním festivalem je Brno Art Fair, pořádaný Veletrhy Brno. Jeho první a zároveň poslední ročník se odehrál v listopadu 2009. Jedná se o veletrh, v němţ bylo zastoupeno české a slovenské současné a moderní umění komerčního i neziskového charakteru. Ze zahraničních zástupců se zde prezentovala např. německá galerie. Účelem Art Fair bylo kromě moţnosti koupě vytvořit pro návštěvníka určitý přehled o tom, jak vypadá struktura současné výtvarné scény. Důvodem, proč byl zrušen letošní druhý ročník festivalu, je z pohledu brněnského výstaviště ten, ţe kaţdý začínající veletrh je finančně nerentabilní, neţ si získá stálé účastníky, návštěvníky a značku. Výstaviště si momentálně nemůţe dovolit takové veletrhy pořádat. Udaný důvod by mohl souviset také s hospodářskou krizí. Ředitel Moravské galerie v Brně, která v Brno Art Fair hrála významnou roli odborného garanta, se vyjádřil, ţe trh s uměním a zájem o současné a moderní umění je stále na vzestupu, a tudíţ by ekonomická situace neměla ohrozit úspěšnost veletrhu. Právě naopak, kdyţ si projde v těţkých začátcích svého pořádání situací, která není příznivá,

38


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 45, 209 - 222, 223 - 233. 39

CT24.cz. Video reportáţ Jitky Sásové. [online]. 10. 5. 2010 [cit. 2010-11-02]. Dostupné z:

29

v budoucnu má větší šanci se dále rozvíjet.

40

Slova ředitele Marka Pokorného byla

velice optimistická a věrohodná, bohuţel se však nevyplnila. Zrušení ročníku 2010 nemusela proto ovlivnit pouze ekonomická krize, ale také zvýšené náklady brněnského výstaviště spojené s opravou pavilonu, malá účast na veletrzích obecně a další aspekty. Veletrhy Brno však doufají, ţe bude v jejich moci Art Fair obnovit.

4.2 Jak aukční síně získávají klienty Na kaţdém trhu funguje konkurence nevyjímaje trh s uměním, kde se projevuje především ve snaze získat klienty a vhodná umělecká díla. Prodejce, který se chce zapojit do aukce, má na výběr několik aukčních síní a je pouze na něm, kterou z nich si vybere. Velkou roli hraje předmět, který se prodává, jelikoţ některé aukční síně se zaměřují jen na určitý druh umění. Dále jsou tu podmínky, které aukční síň nabídne. U světových aukčních síní se kupříkladu stává, ţe se předhánějí, která prodejci vytvoří lepší nabídku. Děje se tak, pokud se jedná o nějaké velice zajímavé dílo, a zprostředkovatel vidí obrovskou šanci se zviditelnit. Můţe nabídnout odpuštění prodejní provize nebo se vzdát části kupní provize ve prospěch zadavatele, zvětšit rozsah inzerce, navýšit odhadní ceny atd. Aukční síň tím získá větší zájem veřejnosti, z něhoţ často plyne také vyšší kupní cena ostatních děl a více ţádoucích děl v budoucnu. Například se jedná o situaci, kdy určitá osoba chce prodat dílo Picassa a rozmýšlí se, kterou aukční síň si vybere. V tom okamţiku se budou aukční společnosti předhánět, která tohoto klienta získá. A klient si vybere společnost, která mu nabídne lepší podmínky a která má zkušenosti s prodejem podobně významných děl. Z pohledu aukčních síní se tedy jedná o praktiky marketingu, jeţ jsou stále vynalézavější. Jedním z nejdůleţitějších způsobů propagace je katalog vydávaný před kaţdou aukcí a informace v něm uvedené (popis díla, jeho minulé vlastníky, uměleckohistorickou hodnotu, odhadní cenu…) Marketingová strategie je však mnohem propracovanější, kromě katalogu je její součástí také umístění díla při jeho vystavení. (Nejvýznamnější dílo v aukci by mělo mít své reprezentativní a nepřehlédnutelné místo a důleţité je také, jaká díla jsou umístěna kolem něj. Zpravidla jsou to taková díla, která mají menší šanci na prodej, a svým umístěním se jejich šance na úspěch zvyšuje) Nejde pouze o umístění díla při předaukční výstavě, ale také o pořadí, kdy je dílo draţeno. 40

CT24.cz. Video: Rozhovor s Markem Pokorným. [online]. 26. 11. 2009 [cit. 2010-11-02]. Dostupné z:

< http://www.ct24.cz/kultura/73659-brno-art-fair-chce-byt-vykladni-skrini-soucasneho-umeni/>.

30

Hlavní díla v aukci bývají zpravidla draţena na 25. aţ 30. místě, kdeţto nejdraţší poloţky jsou řazeny dříve na 12. aţ 45. místě. Cílem je zvýšení vyvolávacích cen a vyvolání napětí dříve, neţ se představí dílo, které je povaţováno za vrchol aukce, a také po něm, coţ má vyvolat vyšší kupní ceny i za následující díla. Někdy se můţe stát, ţe se v jedné aukci objeví dvě díla stejného autora, i kdyţ se tomu aukční síně vyhýbají, a raději druhé dílo zařadí do následující aukce. Pokud taková situace nastane, nejdříve se draţí dílo draţší, aby se zájemci mohli motivovat významností autora a pokusili se získat alespoň jeho druhé dílo, které se draţí později. Dalším marketingovým tahem je obesílání potencionálních kupců, vzhled pozvánek, zveřejňování médiím a jejich výběr, výběr licitátora (z praxe vychází zkušenost, ţe někteří licitátoři jsou schopni svým projevem a způsobem motivování zvýšit konečnou částku aţ o několik procent oproti ostatním). Za součást marketingu se můţe dále povaţovat také snaha udrţet napětí a soutěţní atmosféru v celém průběhu aukce. To je úkolem licitátora, který je nesmírně důleţitý, a jeho role je značně obtíţná. Licitátor musí umět navázat osobní vztah, udrţet přítomné stále ve střehu, měnit výšku a tón hlasu, udrţet takový rytmus, aby měl zájemce dostatek času přihazovat, ale nedostatek času přemýšlet. Jde o to, aby lidé jednali v rámci hry a udrţeli si pocit soupeření. Proto se velice často stává, ţe zájemci překročí limit, který si stanovili a dostavuje se tzv. postnákupní lítost nad výší ceny nebo v opačném případě lítost postaukční, kdy si účastník aukce vyčítá, ţe odešel ze hry příliš brzy. K udrţení soutěţivé atmosféry vyvolávači velmi pomáhají telefonické nabídky, které jsou naprosto nečekané a neodhadnutelné. V běţných případech se mohou soupeři pokusit odhadnout strategii svého soka. Aukce se tedy stává v podstatě ekonomickou hrou, která se dá aplikovat na příklady teorie her. Některé světové aukční společnosti získávají své klienty poskytováním osobních prohlídek těm nejprestiţnějším zájemcům. Někdy váţí cestu a dopravu díla přes půl světa, aby si klient mohl dílo pečlivě prohlédnout, případně vyzkoušet, jak se bude vyjímat v jeho domě. Po takové prohlídce se dílo nakonec vydraţí většinou formou aukce po telefonu. Velmi zajímavým tématem spojeným s marketingem je poskytování záruk. Poskytování záruky znamená, ţe aukční dům zaručí klientovi vyplacení dohodnuté sumy, a to i tehdy, kdyţ draţená částka této sumy nedosáhne. Za tyto výhody si zprostředkovatel účtuje vyšší provizi (nejčastěji kolem 25 procent). Pokud se dílo nevydraţí vůbec, připadne aukčnímu domu a je to v podstatě koupě za záruční cenu. 31

Taková situace, ale nemusí být vţdy nevýhodná. Kdyţ aukční síň správně odhadne komu a za jaké dílo záruku nabídnout, získá důvěru významného klienta a zároveň dílo, které mu pomůţe při další aukci vyvolat zájem potencionálních kupců a z toho plynoucí úspěch.41

4.3 Cena uměleckého díla 4.3.1 Cena současného moderního umění „Ani galeristé, ani odborníci aukčních domů netvrdí, ţe dokáţí rozpoznat či definovat, z kterého díla se stane ten milionový exemplář současného umění. Veřejně prohlašují, ţe cena je prostě to, co je kdo ochoten zaplatit. Soukromě dodávají, ţe nákup uměleckých děl za ty nejvyšší ceny často bývá hrou pro superbohaté, ve které se hraje o publicitu a o pověst kultivovaného znalce umění.“42 Z uvedeného citátu vyplývá, ţe jedním z aspektů, které v současném světě moderního umění ovlivňují cenu, je prestiţ kupujících a následně značka. Jedná se o tzv. branding. Zájemců, jeţ si kupují významná umělecká díla je veliké, stále rostoucí mnoţství. Kaţdý z oněch zájemců má pro koupi různý důvod. Objevují se mezi nimi muzea, která nakupují díla pro rozšíření vlastních sbírek, soukromé osoby, které mají vlastní sbírky uměleckých děl nebo se zajímají o jednoho konkrétního autora, a toho hledají na pořádaných aukcí někdy i po celém světě. Stále častěji se setkáváme se zájemci, jejichţ cílem není tvořit sbírku umění, o které by se natolik zajímali, ale mají za cíl zvýšit si vlastní postavení. Právě k tomuto účelu jsou v dnešní době, v níţ movitým lidem uţ nestačí k vytvoření společenského postavení pouze luxusní dům a několik aut, často umělecká díla prostředkem k vytvoření prestiţe. Kupec tohoto typu není většinou znalý v oboru umění, coţ má za následek fakt, ţe čím se dílo vyšplhá na vyšší částku, tím větší spokojenost vyvolá. Jde tedy o to, ţe zmíněný nebude hledat své dílo v prodejnách se staroţitnostmi nebo galeriích, ale naopak se bude účastnit aukce v té nejvyhlášenější aukční síni, která je mu dostupná. Tím se dostáváme právě k brandingu, protoţe obraz ze staroţitností nebude mít nikdy takové uznání a váţnost,

41


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 139 – 151, 159 – 175, 198, 199. 42



32

jako umění ze Sotheby´s. Tento jev můţeme znatelně pozorovat především na světovém trhu umění mezi těmi nejprestiţnějšími aukčními síněmi jako je zmíněná Sotheby´s a Christie´s, kde je nejvíce patrný a nejsilnější. Jiným důvodem proč značka často zvítězí, je také nejistota, která dřímá ve většině zájemců. Není se čemu divit, kdyţ se výroky o umění tak liší a kdyţ umění samo o sobě není v podstatě moţné definovat. Vţdyť ani samotní umělci a znalci umění se často neshodnou na tom, co umění vlastně je, nebo zda je určité dílo opravdu dílem uměleckým. Je tedy zřejmé, ţe cenu ovlivňují značkové aukční domy a jejich skvělý marketing, mimo ně ale také v prvé řadě galerie a z části galerijní kurátoři. Jak tedy určují cenu současného umění galeristé? Nejčastěji se určuje cena podle velikosti nikoliv podle umělecké kvality, která je u moderního umění většinou těţko definovatelná. Pokud jsou dva obrazy od stejného autora a ve stejné velikosti ohodnoceny různě, důvodem je nejčastěji obtíţnost nebo význam díla. Pro galeristy je při ohodnocování děl velice důleţité srovnání s ostatními díly, tak aby cena byla přiměřená ve srovnání s ostatními díly a zároveň obhajitelná před klientem. Galeristé si správnost svého odhadu ověří aţ první výstavou. Pokud se autor za dané částky prodává, cena je stanovena správně a na dalších výstavách bude cena jeho děl růst. V opačném případě by však nemělo dojít ke zlevnění, které by signalizovalo, ţe umělec je méně oblíbený. Sníţení cen nevyvolává důvěru ani v galeristu, jeho cítění a odhad. Jeden významný světový galerista zvolil způsob vytváření ceny tak, ţe na ţádném díle v jeho galerii nebyly ceny uvedeny, tudíţ zákazník musel o ceně komunikovat pouze a přímo s ním. O ceně tak rozhodovala jak verbální, tak neverbální komunikace, postavení klienta k dílu, odvrácení jeho pochybností, nabídnutí případné slevy a další psychologické taktiky. Galerista si tak vytvořil ideální podmínky pro to, jak dílo prodat a jak cenu uzpůsobit přímo klientovi na míru. K takovému jednání se však objevily značné výhrady. Vycházejí z domněnky, ţe takhle zákazníci zaplatí naprosto rozdílné ceny. Galeristé se proti tomu ohrazují tvrzením: „…, ţe vystavením cen by se zákazníkům narušil poţitek z umění a z galerií by se staly obyčejné obchody.“43 V současném umění se s plynoucím časem stále více ztrácí význam uměleckoestetické hodnoty, která je v tradičním umění jedním z hlavních aspektů tvorby ceny. Co tedy tvoří cenu současného umění? Nelze opomenout myšlenku, která je velice důleţitá právě dnes, kdyţ se umění stává spíše průmyslem (jak je tomu 43


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 257

33

v případě Damiena Hirsta), autor pouze vloţí do díla jen onu stěţejní myšlenku a dále práci tvoří asistenti nebo stroje. Autor na celý proces dohlíţí a ve finále dílu vtiskne svůj podpis. Název je dalším rozhodujícím momentem. V některých případech dokonce hraje takovou roli, ţe vytváří podstatu výtvarného díla, vyvolává zamyšlení a snahu pochopit úmysl autora. Vyvolává debaty a mediální zájem. V neposlední řadě cenu tvoří abstrakci, která uvolňuje mysl vnímatele a dává mu rozměrný prostor k fantazii a přemyšlení. Abstrakce bývá často doplněna komentářem autora, v němţ vysvětluje svoje pocity nebo příběh, který ho vedl k vytvoření dané práce. Takové komentáře vytvářejí i galeristé v katalozích k výstavě s cílem dílo prodat za co nejvyšší cenu. Jde o tzv. „kreativní katalogový marketing“. 44 Současné světové umění dosahuje často rekordních cen, které upoutávají pozornost veřejnosti. „Rekordní ceny jsou důsledkem protikladných hodnocení jednotlivých děl v kombinaci se směsí marnivosti, soupeření a chamtivosti v aukční síni.“45 Nevýhodou toho je fakt, ţe se často objevuje způsob hodnocení výtvarných děl pouze podle ceny, coţ je značným handicapem pro zdařilá díla, která z různých důvodů nedosahují v aukcích závratných sum. Tomuto postoji bohuţel často podléhají také kritikové a kurátoři. „Dějiny současného umění by byly jiné, kdyby neexistovaly zprávy o výsledcích draţeb a kdyby se nikdo nikdy nedozvěděl o tom, ţe se Klimtův obraz prodal za 135 milionů dolarů nebo Hirstova Jarní ukolébavka za 9,6 milionu liber.“46 Světový trh s uměním nabírá prudký spád v dosaţení rekordních částek současného umění. Don Thompson ve své knize uvádí příčinu tohoto jevu. „Mnohem více tu záleţí na tom, ţe z trhu současného umění se dnes stala hazardní hra o vysoké částky, kterou pohání velké mnoţství peněz v rukou velkých egocentriků. Cena uměleckého díla má víc co dělat s pečlivě vybudovanou značkou výtvarníka, galerie nebo aukčního domu a se sběratelskou ješitností neţ s uměleckou hodnotou.“47 Dle jeho názoru není moţné, aby se tento růst drţel stále stejného tempa, a musí dojít k nějakému poklesu, tak jak uţ se v dějinách mnohokrát stalo. Zachování určitého principu vrcholu, poklesu či pádu je platné snad ve všech odvětvích. Jde tedy o to, jakým způsobem k tomuto poklesu dojde, zda se bude jednat jen o mírný úpadek nebo

44


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 77, 251-265. 45

Tamtéţ s. 79.

46

Tamtéţ s. 236.

47

Tamtéţ s. 300.

34

totální zhroucení trhu se současným uměním. Ochranu před zhroucením by mohla poskytnout široká mezinárodnost trhu a tím mnoţství měn v oběhu. Mohly by se tak vyrovnávat moţné poklesy jednotlivých trhů. V případě, ţe bude oslaben například evropský trh, můţe celou situaci zachraňovat Asie a podobně. Jiným způsob, který by mohl zmírnit pokles trhu (ovšem pouze za předpokladu, ţe se současné umění povaţuje za investici), je situace, kdy by nebylo výhodné investovat na burze nebo do akcií, takţe by umění získalo nové investory. Kolaps světového trhu s uměním by se bezprostředně promítl na hlavních aukcích Christie´s a Sotheby´s, coţ by bylo zároveň ukazatelem pádu. V případě, ţe poklesnou výsledky pouze u jedné z aukcí, nemusí to znamenat právě zmíněnou situaci, ale v případě ţe se zhoršené výsledky zopakují, je pokles potvrzen. Zájem o současné umění, ceny a prodeje se výrazně sníţí.48

4.3.2 Tradiční umělecká díla U tradičních uměleckých děl je tvorba ceny většinou pochopitelnější. Oproti současnému umění se přidávají další faktory tvorby ceny jako míra poškození a celkový stav, přínos světovým či českým dějinám umění, umělecký obor, technika, rozměry, historie díla, ekonomické ukazatele, a řada dalších. Například obraz Monny Lisi odhadovaný jako výtvarné dílo, které by v případě prodeje v aukci dosáhlo nejvyšší ceny mezi draţenými díly. Na otázku, co tvoří cenu Leonardova obrazu, se dá odpovědět, ţe je to umělecká hodnota, ikonický status a vzácnost uměleckého díla. Předpokládá se totiţ jeho jedinečnost a originalita. V případě historie díla je pozoruhodné, k jakému zvýšení ceny dojde, pokud se jedná o umělecké dílo, které bylo ve vlastnictví některé velmi uznávané osobnosti či celebrity nebo bylo vystaveno na prestiţním místě (v galerii, muzeu státním objektu, kde se například uzavírala významná smlouva). Velmi významným aspektem je také příběh uměleckého díla, způsob jeho objevení a ve většině případů následná medializace. Jako příklad této situace se nabízí nedávný moţná aţ kuriózní nález Michelangelovy Piety za pohovkou americké rodiny Koberových. Čirou náhodou rodina objevila, ţe obraz, který vlastní, je dílo Michelangela a má odhadovanou hodnotu

48


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 299-312.

35

300 miliónů dolarů. Znalci se domnívají, ţe se jedná o nejlepší verzi tohoto díla, ostatní dvě méně zdařilé jsou ve vlastnictví Říma a Florencie.49

4.3.3 Obecné faktory ovlivňující cenu uměleckého díla Dalším činitelem, který výrazně ovlivňuje nikoliv tvorbu ceny, ale spíše její růst, je zájem významného sběratele. Právě tento zájem je jakýmsi potvrzením kvality výtvarného díla pro další zájemce a sledovatele trhu. Jednou z největších světových značek mezi sběrateli nebo mecenáši umění je Charles Saatchi. Jeho pohyb a aktivity na trhu jsou přísně sledovány a v případě, ţe koupí určité dílo, dojde k okamţitému vzrůstu nejen ceny díla, ale také ostatních umělcových děl. Jako příklad lze uvést obraz Jenny Sevilllové, který Saatchi vlastnil 9 let, v této době dílo vystavoval a půjčoval dalším institucím. Cena tohoto díla za uvedenou dobu vzrostla přibliţně dvaadvacet krát. Součástí příběhu výtvarného díla a jeho autora se v mnoţství případů stává smrt. Nespočet výtvarných umělců za svého ţivota ţivořilo a po smrti jejich díla nabyla neočekávaných hodnot. Stalo se tak v případě některých impresionistů nebo v případě Andyho Warhola či německého výtvarníka Martina Kippenbergera a řadě dalších. Smrt je také jedním ze tří nejběţnějších důvodů, proč se díla dostávají do aukce: smrt, rozvod, dluh. Úmrtí je pro aukční síně k získání klientů a nových děl natolik důleţité, ţe zaměstnanci světových síní sledují novinové nekrology a v případě smrti známého sběratele se vydávají za jeho rodinou osobně a nabízejí své sluţby. Často jde o soutěţ, která společnost tam bude dřív. Tento morbidní a zištný jev je neodmyslitelnou součástí kultury těch největších aukčních společností. Míra ovlivnitelnosti uměleckého uznání cenou prohlubuje dávnou averzi umělců k trţní ekonomice. Bohuţel nelze jinak neţ akceptovat podmínky trhu, jinak nebudou ani umělci moci pokračovat ve své tvorbě, kdyţ se jí neuţiví. Jediné východisko této situace je zaštítění veškerého umění státem, coţ v 21. století není myslitelné. Podle některých názorů by mohl stát umělce podporovat formou dotací, ovšem i to sebou nese určitá negativa. Dotace by mohly vyvolávat pocit jistoty a z něho přirozeně vyplývající menší snaha prosadit se a tím i niţší kvalita uměleckých děl. Jde tedy o začarovaný

49

Novinky. cz [online]. 2003 - 2010[cit. 2010-10-20]. Rodina měla za pohovkou Michelangelův obraz za

pět miliard. Dostupné z:

36

kruh, který se v dějinách lidstva projevil a jehoţ následky se prosadily v mnohých odvětvích (nejen kultuře) a státech. Určitá finanční podpora ze strany státu by mohla být uţitečná snad pouze pro začínající umělce, plné ambicí a odhodlání.50

4.4 Názory na investování do umění Nabízí se otázka, zda je vůbec koupě současného umění dobrou investicí. Don Thompson se k této problematice vyjadřuje negativně. Zastává názor, ţe u většiny děl (cca 80%) cena dále stoupat nebude a ještě je třeba připočíst ostatní výdaje v podobě daně z prodeje, daně z přidané hodnoty atd. Výhodnou investicí mohou být pouze díla, která mají vyšší cenu, a to ne zdaleka všechna. Představa, ţe je umění výborná investice, je vyvolaná především mediálními zprávami, které píší o těch nákupem, které přinesly obrovský zisk. O ostatních neúspěšných se pochopitelně nepíše. Příčinou mimo jiné mohou být výkyvy na trhu, které způsobují sloţitost odhadu, zda cena určitých děl poroste či klesne. V osmdesátých letech byly například impresionistické obrazy na svém vrcholu a časem došlo k prudkému poklesu. Další vlna vzrůstu zájmu vznikla aţ počátkem 21. století. Změna můţe být ovlivněna ekonomickou situací, děním ve světě, anebo politickými událostmi. Objevují se informace o prospěšnosti trhu, které se opírají o studii indexu Mei/Moses, ten sleduje ceny uměleckých děl v aukcích a následně zhodnocuje situaci. Tento index však neodpovídá celkovému dění na trhu. Důvodem je, ţe index bere v úvahu pouze prodaná díla a nikoli ta, která v aukci neuspějí, a tím pádem index sleduje pouze úspěšné výtvarníky. Druhé zkreslení je způsobeno nezapočítáváním daní, které jsou s obchodem umění nutně spojené a ostatních nákladů jako je pojištění či péče o dílo. Daním se dá vyhnout pouze v případech předních světových aukčních domů, které mají pobočky ve státech, kde se daň neplatí. V takových případech je moţné obchod uskutečnit na vybraných pobočkách. Ve spojených státech kromě indexů sledujících umělecký trh vznikala také poradenská oddělení významných bank. Ta byla určena pro movité klienty, kteří chtěli investovat do umění. Doporučovaly především investovat do starého umění, impresionistů nebo do moderny nikoliv do současného umění a do děl, jejichţ cena není mezi nejvyššími, protoţe v takových případech uţ hodnota stoupá jen nepatrně. Investice do umění je tedy riziková a nemusí se vydařit. Don Thompson doporučuje 50


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010, s. 235 – 249.

37

zaměřit se na díla, která se pohybují od 30 000 liber, vyhnout se těm nejlepším dílům, protoţe ty dosahují nízkého zhodnocení, a lépe investovat do více děl neţ vsadit na jediné. V případě, ţe se podaří taková díla nakoupit, je třeba neustále sledovat, jak se výtvarníkovi vede, zda jeho ceny rostou a podle těchto ukazatelů nakládat s dílem. V případě, ţe autor nemá ţádnou galerii, která ho zaštiťuje, ceny jeho prací přestanou růst nebo dokonce klesají, nastává nejzazší doba vhodná k prodeji. V tom, která díla se nejlépe zhodnotí, záleţí i na námětu, velikosti, rozloţení, barvě. Je například dokázáno, ţe se lépe prodávají ţenské akty neţ muţské, o portrét dítěte je větší zájem neţ o portrét stařeny, krajiny jsou méně oblíbené neţ figurativní náměty, vertikální obrazy jsou ţádanější neţ horizontální, nejlépe prodávaná barva je červená, po ní následuje bílá, modrá, ţlutá, zelená a nejméně oblíbená je černá.51 Kromě bankovních poradenských oddělení napomáhají k obchodování s uměním v zahraničí také umělecké fondy. Jsou vyuţívány především investory, kteří nejsou příliš znalí v oboru umění nebo se z určitých důvodů nemohou nebo nechtějí o obchodování na trhu s uměním aktivně zajímat. Vloţí tak své finance do uměleckého fondu, který nakupuje a prodává určitá díla. Odborní pracovníci fondu v podstatě investory zastupují a rozhodují o koupích a prodejích tak, aby byly co nejvýhodnější. V České republice podobné fondy zatím neexistují, ale je pravděpodobné, ţe by se zde mohly v budoucnu zakládat. Oproti uvedenému názoru, který se týká především současného světového umění, se názory na téma investice do umění v prostředí českého trhu značně liší. Obecně je platný fakt, ţe je velmi důleţité vybrat správné dílo vhodné k účelu investice nikoli pouze ke sběratelské vášni či potěšení a umět správně odhadnout, jak se bude vyvíjet zájem o daného autora do budoucna. Na to je potřeba především značné mnoţství kvalitních informací, potřeba pohybovat se ve správném prostředí a dlouhodobě sledovat vývoj cen a trendů na trhu s uměním. Také v našich poměrech se některé významné banky zabývají sluţbami poradenství v oboru umění. Paní Martina Votrubová, poradkyně sluţby Artbanking, se k tomuto tématu vyjádřila: „Investice do umění mívají dobrou návratnost, pokud se kupuje kvalitní umění. Zvláště staří mistři, kteří svou cenu neztrácí. Cena jejich děl je sice vysoká, ale stabilně roste a investor tak

51



38

peníze pravděpodobně nikdy neztratí.“52 Na současné malíře má poradkyně odlišný názor. „Kdyţ jsou osvědčení, mohou přinést i velice dobré zhodnocení. Pokud ale z některých výtvarníků udělají galeristé módní ikonu, ceny se mohou rychle vyšplhat vysoko a časem, aţ přestanou být tito tvůrci „v módě“, jejich cena můţe zase výrazně klesnout.“53 V takových případech je tedy investice velkým rizikem. Odhadnout vývoj a budoucí úspěšnost současných umělců je velice sloţitou záleţitostí a nenabízí se téměř ţádné body, o něţ by se dalo v takovém rozhodnutí opřít. U současného umění neexistují dlouhodobé výsledky aukcí nebo zkušenosti galeristů s prodejem autora, jak je tomu u klasických mistrů. Nabízí se otázka, za jak dlouho se můţe investice do umění zhodnotit. Některé zdroje uvádějí, ţe se nejčastěji jedná o pětileté období, jiné uvádějí, ţe je moţné na umění vydělat i v době jednoho aţ dvou let. Jde tedy o velice individuální a těţko odhadnutelnou záleţitost. Jiný názor na toto téma zastává Jan Skřivánek: „…neinvestujte do umění, ale sbírejte umění. Uvaţovat o umění jako investici má moţná smysl, pokud člověk vyčerpal tradiční investiční nástroje a hledá způsob, jak dál diverzifikovat své portfolio. Jinak je lepší brát případné zhodnocení zakoupeného díla jako vítaný bonus, ne jako hlavní motiv k jeho pořízení. Na otázku, co kupovat, neexistuje jednoznačná odpověď. Záleţí na tom, co se člověku líbí, zda počítá, ţe si zakoupeným dílem vyzdobí byt, či je uloţí do trezoru apod. Vydělat jde na nejrůznějších typech děl, pokaţdé je k tomu však potřeba jiný druh odbornosti.“54 K současnému českému umění Mgr. Jan Skřivánek dodává: „Na obrazech, které zakoupíte dnes, patrně zbohatnou aţ vaše děti. I kdybyste tedy koupil špatně, není příliš pravděpodobné, ţe by to vašim potomkům za nějaké půl století příliš vadilo. Koupě nového auta, televize či sedací soupravy je z tohoto úhlu pohledu mnohem nesmyslnější. Zcela stranou navíc necháváme otázku nefinančních benefitů – potěšení, které vám umělecké dílo můţe přinést.“55

52

Tůmová, Věra. Peníze.cz [online]. 19. 2. 2008 [cit. 2010-11-4]. Investice do umění nemusejí být až

takové umění. Dostupné z: . 53

Tamtéţ.

54

Novotný, Petr. Investicniweb.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-4]. Jan Skřivánek: Umění je stále

zajímavou dlouhodobou investicí (5/5). Dostupné z: . 55

Novotný, Petr. Investicniweb.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-4]. Jan Skřivánek: Umění je stále

zajímavou dlouhodobou investicí (3/5). Dostupné z:

39

Mezi nákupy umění za účelem investice převládají díla v milionových cenách. Kupci se raději rozhodují pro jména, která jsou zvučná a dosahují závratných sum, s pocitem větší jistoty a pravděpodobností, ţe tato díla neztratí svoji hodnotu tak lehce, jako díla, která se prodávají za niţší sumy. Poté co v minulém roce opadly prvotní obavy z ekonomické krize, stálí sběratelé se začali na trhu opět prosazovat a přibylo i nějaké procento nových investorů. Ani tito méně zkušení kupci umění se však nezabývají pouhou perspektivou díla v budoucnosti, ale naslouchají také svému vkusu. V těchto případech jsou velmi úspěšná díla Václava Špály, která jsou, co se týče hodnoty, dosti zajímavá, dobře rozpoznatelná a zároveň se svojí líbivostí trefí do vkusu leckterého zájemce.56

4.5 Český trh s uměním 4.5.1 Trh s uměním v roce 2008 až 2010 Ve sledování vývoje českého trhu je patrné, ţe rok 2008 byl v prodeji umění velmi silný, úspěšný aţ vrcholový. V souvislosti s hospodářskou krizí byl očekáván určitý propad, ale výsledky následujícího roku 2009 byly překvapující. Celkový obrat tvořil 750 000 000Kč, bylo pořádáno 60 aukcí, na nichţ bylo prodáno 10 500 poloţek. 112 děl překročilo prodejní hranici jednoho milionu korun, deset děl se prodalo za více neţ 10 milionů korun. V roce 2008 bylo takových prodejů pouze šest a o rok dříve jen pět. V březnu roku 2009 byl ve večerní aukci 1. Art Consulting vydraţen nejdraţší obraz roku Zhroucení vertikál od Františka Kupky. Jeho vyvolávací cena byla stanovena na 20 500 000Kč a obraz byl prodán za 22 milionů korun (bez aukční provize). Oproti roku 2008 vzrostl počet děl, jejichţ cena překročila milion, ale výrazně kleslo celkové mnoţství prodaných poloţek. Skutečnost, ţe nedošlo k předpokládanému poklesu trhu je tedy způsobená pouze velkým mnoţstvím vydraţených milionových děl. Počátek roku byl, co se týče obchodování s uměním, poměrně rozpačitý z důvodu očekávání dopadů ekonomické krize. Jakmile největší obavy opadly, sběratelé umění se vrátili do aukčních síní a k nim se přidali i noví kupci, kteří se zajímají o umění především z důvodu investice, coţ se v době krize nabízí.

. 56

Ročenka Art+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 12-13.

40

Na českém trhu umění působí šestnáct aukčních síní, z nichţ nejúspěšnější (do pololetí 2010) je 1. Art Consulting působící v Brně i v Praze, po ní následuje praţská Galerie Kodl, praţská aukční společnost Dorotheum (rozšířená po celé Evropě), Galerie Art Praha, praţský aukční dům Meissner-Neumann, praţská Galerie Pictura, brněnský aukční dům Zezula, praţská Galerie Vltavín, praţský dům Prague Auction, aukční dům Sýpka působící v Brně i v Praze. Další aukční společnosti, které nejsou v tomto roce mezi prvními deseti, je brněnská Antikvity Art Aukce, Trans Ars v Českých Budějovicích, praţský Antikvariát Prošek, praţská Galerie U Betlémské kaple, praţská Galerie 5. Patro, praţský aukční dům Valentinum.57 V roce 2009 mezi milionová díla přibylo jen několik dalších významných jmen, jako je například Alfred Justitz, Ladislav Sutnar nebo Jaroslav Věšín, ale na vrcholu ţebříčku nejcennějších autorů na českém trhu jsou stále stejná jména: František Kupka, Emil Filla, Toyen, Jindřich Štýrský, Jan Zrzavý dále Jakub Shikaneder nebo Václav Špála. Na českém trhu se stále objevují noví kupci, které láká rostoucí nabídka kvalitních děl, coţ způsobuje také neustálý růst cen. Pro prodejce se výše cen stává stále atraktivnější a tudíţ majitelé trhem ţádaných děl, pociťují, ţe je vhodný okamţik k prodeji. Není však jasné, jak dlouho tento jev bude pokračovat a názory na vývoj v dalších letech se velmi liší.

4.5.2 Jednotlivé segmenty trhu a jejich nejvýraznější zástupci Ve skutečnosti není český trh jediným nerozdělitelným celkem, ale existuje několik jednotlivých trhů, které se vyvíjejí samostatně. Pojem český trh s uměním je pro pochopení tedy dosti abstraktní, ale přesto se běţně pouţívá. Jeho součástí jsou například trh s uměním starých mistrů, uměním 19. století, s klasickou modernou, s uměním surrealistů, s poválečným uměním, se staroţitnostmi atd. Jak se tedy vyvíjely jednotlivé trhy ve výjimečném roce 2009? Staří mistři se v roce 2009 v českých aukcích draţili v nezvyklém mnoţství. Objevila se taková díla jako krajiny Václava Vavřince Reinera, malba Karla Škréty, obraz David s hlavou Goliášovou od Petra Brandla a další. Je tedy pochopitelné, ţe se

57

ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-23]. Pololetní účtování 2010. Dostupné

z: .

41

ceny takových děl pohybovaly v řádech miliónů. Ovšem vzhledem k výjimečnosti takových nabídek a jejich mizivému předpokladu opakování, byla hodnota starých mistrů nedoceněná. Loňský rok nezůstal pozadu ani v mnoţství výtvarných děl umělců 19. století. Mnohá díla tohoto období dosáhla rekordů pro jednotlivé autory. Mezi nejdraţší díla patřila Horská krajina v bouři od Adolfa Kosárka, vydraţená za 2 760 000Kč nebo olej Alfonse Muchy. Dále uspěl například autor Maxmilian Haushofer, Václav Broţík, Antonín Chittusssi a další. Mezi umělce 19. století patří také Antonín Slavíček nebo Jakub Schikaneder, jehoţ obrazy se na aukcích loňského roku draţily hojně a navíc s cenovým přírůstkem okolo tří milionů korun. Tento hodnotový vzrůst byl pravděpodobně zapříčiněn draţbou Schikanederova obrazu v aukční síni Sotheby´s v Londýně, kde se prodal za 205 tisíc liber, odhadovaná částka byla podstatně niţší a pohybovala se kolem 40 aţ 60 tisíci liber (bez aukční provize). Nejdraţším dílem tohoto autora je olej na plátně s názvem Na zámeckých schodech draţený aukční síní 1. Art Consulting v listopadu 2009. Obraz byl prodán za rekordních 8,85 milionu korun a je tak na 11. místě v ţebříčku nejdraţších děl roku. Jako nejvýraznější část trhu nelze opomenout klasickou modernu, do níţ patří trţně nejuznávanější autoři jako Emil Filla, František Kupka, Jan Zrzavý, Josef Čapek, Václav Špála, Rudolf Kremlička, Otakar Nejedlý, Alfred Justitz, Josef Šíma a další. Zvláště Václav Špála byl v roce 2009 velmi častým tématem. Jeho obrazy byly mezi milionovými poloţkami zastoupeny největším mnoţstvím ze všech autorů a ceny jeho děl v průběhu roku neustále rostly. Nelze však zapomenout na vůdce českého trhu umění Františka Kupku. Právě v loňském roce se vydraţil jeho obraz Zhroucení vertikál za 25,96 milionů korun58 a tato suma stále nebyla překonána. Uvedená částka je konečná včetně aukční provize, která je v tomto případě 18% a díky ní konečná cena převyšuje i dílo téhoţ autora Élévation IV, jeţ bylo prodáno v roce 2007 za 22,1 milionu. Obraz Ensemble Statique byl prodán na veletrhu Art Basel za 22 milionu korun.59 František Kupka je jediným českým výtvarným umělcem světového formátu, jehoţ díla jsou zastoupena ve sbírkách těch nejvýznamnějších muzeí a galerií. Většina jeho olejových maleb je umístěna v muzeích a snad jen 20-25 kusů je v soukromých 58

Pokud není uvedeno jinak, jsou v této kapitole uváděny ceny včetně aukční provize.

59

Ročenka ART+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 8-29.

42

sbírkách. Poněvadţ je většina majitelů těchto maleb ve velmi dobré finanční situaci a mají k autorovi vřelý vztah, je pravděpodobné, ţe se výskyt Františka Kupky na trhu značně omezí. Přestoţe se Kupkovy obrazy prodávají v posledních letech zejména na českém trhu v rekordních cenách, jsou vzhledem k autorovu světovému formátu a ve srovnání s ostatními autory abstraktních maleb jako je Piet Modrian (cena jeho děl 15– 45 milionů eur), Kandinskij nebo Thea van Doesburga (4,14 milionu dolarů) nedoceněná. Dle názoru Vladimíra Lukeše (jednatele společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery) mohou být na vině následující fakta. Jedním z nich je nedostatečné pořádáni retrospektivních výstav Františka Kupky, druhým můţe být neexistující monografie a soupis autorových děl a v neposlední řadě slabá kupní síla. Nabízí se otázka, zda je moţné, aby se cena děl i přes tyto nedostatky zvýšila a vyrovnala se tak zmíněným výtvarníkům.60 Ovšem vzhledem k tomu, ţe české Ministerstvo kultury není natolik uvědomělou institucí, nedostatečně podporuje české umělce, a to i ty nejvýznamnější, je pravděpodobnost blízkého vzestupu Kupkových děl mizivá. Jak uvádí Vladimír Lukeš, právě vhodné uskutečnění autorovy retrospektivy by mělo být úkolem ministerstva, které ale neuspořádalo ani výstavu v období slavného jubilea. Dalším aspektem je to, ţe František Kupka je nyní na naprostém vrcholu děl, která se objevují v českých aukcích, a cena obrazu Zhroucení vertikál je uţ i takhle dost vysoká. Je nutné si uvědomit, ţe český trh s uměním je, co se velikosti týče, značně úzký. U většiny draţených děl majitelé aukčních síní doufají, ţe se objeví v draţbě aspoň dva sběratelé, aby se mohlo licitovat a obraz nebyl prodán pouze za vyvolávací cenu. Z těchto důvodů je zvýšení cen maleb Františka Kupky otázkou dlouhé budoucnosti, růstu českého trhu a zvýšení úrovně české kultury vůbec. Dalším segmentem trhu jsou čeští surrealisté, z nichţ nejprodávanější je Toyen. Její dílo z roku 1937 Spící se v loňském roce vydraţilo za 23,31 milionu korun a Toyen se tak stala druhým nejdraţším autorem roku. Dalším výrazným autorem je Jindřich Štýrský, jehoţ díla Maldoror (12,98 milionu korun) a Hlava, která myslí (11 055 000Kč) se rovněţ objevují v první desítce nejdraţších poloţek roku 2009. Velmi významnými poloţkami pro české aukce jsou díla autorů Skupiny 42, z nichţ nejuznávanějším na trhu je Kamil Lhoták. Jeho nejdraţším dílem v roce byl obraz z roku 1945 Bonneville (Solné jezero) vydraţený za 2 006 000Kč, po něm následuje olej na kartonu Rozkopané závodiště prodaný za 1,8 milionu korun a olej na plátně 60

Lekeš, Vladimír. Kupka stále nedoceněný. Art+Antiques, 2009, č. 11, s. 30.

43

Pouštění draka (1 121 000Kč). Ze Skupiny 42 se na trhu během roku vyskytli v hojném počtu František Gross, Bohumír Matal, Jan Kotík, František Hudeček, Ladislav Zívr, Karel Souček. V souvislosti s českým trhem v roce 2009 je nutné zmínit poválečné umění. Právě tento segment trhu byl snad jediným, který byl negativně zasaţen hospodářskou krizí. Dá se říct, ţe trhu s uměním jako celku krize přinesla určité profity. „Poválečné a současné umění bylo ve světě krizí postiţeno nejvýrazněji ze všech segmentů trhu, neboť došlo ke splasknutí investiční bubliny. Současné umění se stalo módní komoditou a ceny se odpoutaly od reality…Lze však jen těţko vysvětlit, proč by díla autorů střední generace měla stát víc neţ práce klasiků moderního umění, a proč by navíc jejich ceny měly skokově růst z měsíce na měsíc.“61 Na českém trhu se situace vyvíjela rozdílně. Nikdy nedošlo k přílišnému zaměření investic na současné umění, a tudíţ nevznikla investiční bublina. Poválečné umění se do středu zájmu výrazně dostávalo aţ v roce 2007, 2008 a investoři jsou většinou z mladší generace. Jde o lidi, kteří nejsou na vrcholu společenské úrovně a byli ekonomickou krizí zasaţeni více neţ výše postavení investoři většinou střední generace, kteří si vybírají spíše klasickou modernu. Narůst cen těchto děl v loňském roce také přispěl k prohloubení pocitu většího propadu poválečného umění. Tento jev byl nejvíce znatelný u obrazů Václava Boštíka, jehoţ díla se prodávala oproti roku 2008 velmi málo. Mezi milionovými poloţkami je pouhých šest maleb z poválečného umění. Mezi ně patří autoři Zdeněk Sýkora, Jiří John, Adriana Šimotová, Alena Kučerová, Karel Malich. Pokles zájmu o některé autory nemusí být nutně zapříčiněn krizí. Za poslední roky se na českém trhu objevily případy, kdy zájem o doposud ţádané autory, jejichţ cena stále rostla, se najednou velmi sníţil. Stalo se tak v případě Václava Špály a příčinou byl neustálý růst cen nejen v draţbách, ale i vyvolávacích cen ze strany prodejců. Kdyţ poté došlo k poklesu zájmu, byli prodejci nuceni reagovat sníţením poţadovaných cen a Špálova díla se dostala opět na vrchol. Podobně tomu můţe být také v případě Václava Boštíka nebo dalšího poválečného umělce Mikuláše Medka, jehoţ díla taktéţ dosahovala milionových částek, a v loňském roce zájem o jeho díla prudce klesl. Pouze čas v budoucnu ukáţe, zda je viníkem ekonomická krize nebo nároky prodejců. Vývojem na českém trhu je velmi zajímavý designer a malíř Ladislav Sutnar, který se vymyká úspěšností Mikuláše Medka či Václava Boštíka. Jeho díla se u nás nejdříve prodávala pouze mimo aukce. V roce 2008 se dvě díla objevila v draţbě poprvé 61

Ročenka ART+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 34.

44

a měla pouze jediného zájemce. Jeden obraz se prodal za 312 tisíc korun, druhý za 600 tisíc korun. V roce 2009 se v aukční síni Dorotheum objevila v zářijové aukci tři popartová díla a v listopadové čtyři. O díla se bojovalo aţ mezi pěti zájemci a některé poloţky překročily i hranici dvou milionů korun. V českých aukcích jsou také hojně zastoupeni slovenští autoři, jejichţ díla patří mezi ta s největším cenovým nárůstem. Mezi nejúspěšnější patří Endre Nemes, Vladimír Kompánek, Vojtěch Erdélyi, Martin Benka, Gustáv Mallý nebo Stano Filko. Naopak díla ostatních zahraničních autorů se na českém trhu objevují velmi výjimečně. V roce 2009 se u nás draţilo například zátiší Georgese Braquea (11 564 000Kč), kvaš Maurice de Vlamincka, akryl Andyho Warhola nebo sítotisk Roberta Rauschenberga. V této kapitole nelze opomenout umělecká řemesla, která jsou na českých draţbách prodávána velmi často. Nejúspěšnějším prodejem staroţitnosti se v loňském roce můţe pyšnit aukční dům Sýpka, který prodal porcelánovou nápojovou soupravu z roku 1923 Kazimira Maleviče za rekordních 601 800Kč. Druhým zajímavým prodejem je pánská souprava vyrobená ze dřeva v kombinaci s kůţí rejnoka navrţená Josefem Hoffmannem. Aukce se konala v brněnském Aukčním domě Zezula. Mezi nejlepší v loňském roce patří kromě Sýpky a Zezuly také aukční dům Dorotheum díky prodeji barokního sekretáře z 18. století za 336 000Kč a aukční dům MeissnerNeumann, který se orientuje spíše na drobnější staroţitnosti, prodejem horizontálních hodin s budíkem, vyrobených kolem roku 1700 (cena: 207 000Kč).62 V desítce nejdraţších poloţek vydraţených na českém trhu s uměním v roce 2009 zaujímá první místo jiţ zmíněný František Kupka a jeho olej na plátně Zhroucení vertikál (25,96 milionu korun), na druhém místě se vyjímá olej na plátně Spící od Toyen (23,31 milionu korun), po ní následuje Smutný den (14,4 milionu korun) od stejné autorky, dále Emil Filla s olejem na dřevě Sklenice a noviny (13,44 milionu korun), obraz Jindřicha Štýrského Maldoror (12,98 milionu korun), středověké dílo od neznámého autora Umučení světice (12 915 000Kč), olej na plátně Hornatá krajina Jana Zrzavého (12,39 milionu korun), zátiší Ovoce, dţbán a dýmka od Georgese Braquea (11 564 000Kč), olej na plátně Hlava, která myslí od Jindřicha Štýrského (11 055 000Kč), desátým je obraz Emila Filly Zátiší s mandolínou (10,92 milionu korun). 63

62

Ročenka ART+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 30-53.

63

Ročenka ART+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 59, 60.

45

V prvním pololetí roku 2010 je nejdraţším vydraţeným dílem olej na plátně Zbytek noci od Toyen (15 840 000Kč), po něm následují Tři ţeny v lázni Rudolfa Kremličky (6 372 000Kč), Zátiší s ovocem Emila Filly (5 900 000Kč), Dvůr v Kácově Jana Zrzavého (5 664 000Kč), Podvečer v Normandii od Camilla Corota (5 520 000Kč), Domy a stromy v podvečer od Františka Muziky (5 160 000Kč), Fillovo Zátiší (3 840 000Kč), olej na kartonu Václava Špály s názvem Dvě ţeny – Duha (3 720 000Kč), deváté místo obsadil František Kupka s olejem Rybník (3 599 000Kč), na desátém místě je olej na překliţce Okrouhlice od Jana Zrzavého.64 Pořadím však zamíchaly významné aukce pořádané v druhém pololetí. Jednou z nich byla aukce společností Adolf Loos Apartment and Gallery a 1. Art Consulting, v níţ se prodal za rekordní cenu 16,25 milionu korun bez aukční provize kubistický obraz Emila Filly Zátiší s knihou (Zátiší s lahví Cherry) z roku 1914, jehoţ vyvolávací cena byla 10 milionu. Obraz se tak stal nejdraţším autorovým dílem a zároveň zatím nejdraţším obrazem českých aukcí v letošním roce. Kromě Emila Filly uspěl také obraz Toyen Cirque Conrado, který se prodal za 9,4 milionu korun (bez aukční provize), nebo obraz Podzimní nálada od Antonína Hudečka, jehoţ výsledná cena se ze 180 000 vyšplhala na 2,15 milionu korun (bez aukční provize).65

4.5.3 Vývoj českého trhu s uměním v posledních šesti letech Od počátku roku 2010 byl zaloţen nový server ART+, který sleduje pohyb na českém trhu s uměním a vytváří vlastní index. Jedná se o určitý ukazatel vývoje českého trhu s uměním, který započítává celkový obrat, úspěšnost prodeje včetně neprodaných děl a nárůsty cen. Vychází ze statistických údajů o prodejích v draţbách sledovaných aukčních síní a je vypočítáván vţdy na konci měsíce. Slouţí především investorům, kteří díky němu mohou lépe odhadnout vhodnou chvíli k nákupu. Index ART+ je objektivním ukazatel vývoje atmosféry na trhu s uměním.66 Níţe uvedený graf znázorňuje vývoj trhu od června roku 2004 do pololetí roku 2010. Na horizontální ose je zobrazeno období narůstající vţdy po šesti měsících.

64

ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-23]. Top 10 pololetí 2010. Dostupné z:

< http://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/top-10-pololeti-2010>. 65

CT24.cz [online]. 10. 11. 2010 [cit. 2010-11-23]. Český aukční rekord padl v Zátiší s lahví Cherry.

Dostupné z: . 66

Ročenka ART+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 15, 16.

46

Vertikální osa uvádí body růstu indexu. Z grafu je patrný pozvolný růst bodů aţ do roku 2008, kdy dochází k prudkému poklesu, který trvá do března 2009, kdy díky prodeji několika milionových děl křivka opět roste. Tento fakt se udrţel ještě následující měsíc a v květnu 2009 došlo opět k propadu. Na přibliţně stejném počtu bodů se drţel aţ do listopadu, kdy prudce vzrostl a dosáhl své zatím nejvyšší hranice. To bylo ve skutečnosti způsobeno nárůstem cen draţených děl a pořádáním aukcí pěti nejvýznamnějších aukčních síní v jednom měsíci. Počátkem roku 2010 se index mírně sníţil, coţ není neobvyklý jev, ale spíše typický pro první měsíce roku. Od dubna do srpna se drţí okolo velice příjemných 600 bodů, v září mírně poklesá a tento stav trvá i v měsíci říjnu, kdy je index 585, 35 bodů.67

Graf č. 1: Index ART+68

67

ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-21]. Index trhu s uměním. Dostupné z:

. 68

Zdroj: ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-21]. Index trhu s uměním.

Dostupné z: .

47

4.5.4 Český trh s uměním z pohledu brněnského galeristy Romana Kaliny Roman Kalina je brněnským galeristou, který provozuje Galerii Dílo, v niţ prodává především obrazy a umělecké předměty. Je to nestranná osobnost, která se aukcí účastní a pohybuje se ve světě umění a na uměleckém trhu. Jeho galerie zabezpečuje celkem tři umělce, které galerista objevil, nabízí jejich díla a vytváří jim tak značku. Spolupráce s nimi je smluvně stanovená. Galerista stanovuje cenu jejich děl a prosazuje jejich jméno na trhu. Galerie umělce odměňuje kaţdý měsíc mzdou, coţ je zpětně motivací pro galeristu, aby prodal co nejvíce. Obchod s uměním u nás se nedá prozatím srovnávat se zvyklostmi v západních státech. Často se totiţ stává, ţe např. vernisáţe jsou pro galeristy spíše prodělečnými akcemi. Většina účastníků přijde pouze za účelem události a pohoštění, ale zpětná vazba v podobě koupě některého z nabízených děl se nedostavuje. Naopak velice častým případem je sblíţení přímo s autorem a konečné vynechání galeristy koupí přímo od autora za niţší cenu. Galerista jako zprostředkovatel si pochopitelně musí na stanovenou cenu přičíst ještě vlastní provizi, jejíţ velikost je závislá na mnoţství podmínek (nájem za provoz galerie, její umístění, náklady galeristy, pořádání vernisáţí, zajišťování určité osvěty, poradenství atd.). V takových případech se ze strany umělců samozřejmě nejedná o čestné jednání. Galeristé jsou ti, kteří jim dělají jméno a z toho důvodu se očekává určitá vzájemná úcta a pravidla spolupráce. Je tedy velmi důleţité, aby byly tyto vztahy podloţeny právním ujednáním, které přesně stanovuje práva a povinnosti obou stran, tedy galeristy i umělce. Pokud vůbec dojde ke změně jednání na našem trhu po světovém vzoru, kde jsou vztahy mezi obchodníky, mezi umělcem a galeristou a vůbec celá kultura obchodu vytříbenější a samozřejmější, bude to otázka ještě mnoha let. Dle zkušeností Romana Kaliny je nejsilnějším střediskem v obchodu s uměním Praha, Brno je hned druhou alternací, zároveň ale poslední. Není však podmínkou, ţe se ty nejúspěšnější aukce musejí pořádat v Praze, jelikoţ díky internetu a moţnostem aukcí po telefonu či na limit je moţné účastnit se aukcí v rámci celé republiky a to z jednoho místa. Chápe tak, ţe některé brněnské aukční společnosti nemají potřebu zakládat pobočky přímo v centru dění. Místo pořádání aukce je spíše vnímáno jako otázka prestiţe. Český trh je navíc dost malý a tak není zájemců o jednu poloţku většinou více neţ 5. Sběratelům konkrétních autorů či uměleckých předmětů tudíţ nedá tolik práce sledovat, kdy a v které aukci se jeho střed zájmu právě objevuje. Z toho plyne, ţe také kupní síla je slabší ale pouze z důvodů finančních, protoţe střední vrstva naší 48

společnosti má stále málo finančních prostředků ve srovnání s evropským standardem. Český národ je však svou minulostí národem kulturním. Důkazem toho je také fakt, ţe sběratelé v minulosti byli spíše mecenáši nebo milovníci umění, kteří umění nakupovali jako vášeň nebo důkaz společenského postavení. Takový přístup se u dnešních sběratelů bohuţel vytrácí a převládá zištný důvod investice a naděje, ţe se nákup umění za několik let zhodnotí. V posledních několika letech dochází k rozvoji aukcí a jejich úspěšnosti, coţ je způsobeno potřebou movité vrstvy společnosti investovat. Nejvhodnějším způsobem pro investory je finance rozdělit do různých investičních moţností a jednou z nich můţe být umění, které se ve většině případů jeví jako vhodný způsob dlouhodobé investice. Ekonomická krize dle názoru Romana Kaliny přispěla k růstu investic do umění, z toho důvodu, ţe např. akcie, obchodování na burze a další dosud oblíbené způsoby investování díky krizi ztratily svoji atraktivnost a to vedlo k tomu, ţe se o obchod s uměním začali zajímat noví klienti. Z toho vyplývá pozitivum vzniku nové vlny sběratelů. Ovšem pravděpodobnost, ţe dojde k uměleckému zhodnocení, je špatně odhadnutelná a roste u děl, která se dnes pohybují na vrcholu trhu s uměním, nikoli u děl, jejichţ cena se pohybuje například kolem padesáti tisíc korun. Galerista ze svých zkušeností vnímá vztah galerie a aukčních domů spíše jako doplňující, nikoli jako konkurenční. Příčinou je především nabízený sortiment. Ve většině případů aukční síně nabízejí pouhý zlomek takových děl, jaká se vyskytují v galeriích, tudíţ galeristé mají moţnost nakupovat v aukcích umění do svých galerií. Jelikoţ se vyvolávací ceny pohybují okolo 60% ceny trţní a aukční síně na taková díla nemají patřičnou klientelu, je pro galeristy výhodné účastnit se takových draţeb. Naopak galerie jen zřídka kdy získají od prodejců taková díla, která jsou běţná pro aukce. Dle statistiky se přibliţně 96 procent děl v aukci prodá za vyvolávací cenu. Je tedy na prodejci, zda se rozhodne takové riziko podstoupit. Někteří z nich vyhledávají určitý způsob adrenalinu, a tudíţ mají také zálibu v aukčním obchodování. K oblíbenosti aukčního prodeje přispívají také média, která stejně jako samotné aukční domy zveřejňují pouze úspěchy, nikoliv statistiky či počet děl vydraţených za vyvolávací cenu. Tato skutečnost naopak pomáhá galeriím, které obchodují na opačném principu tak, ţe se s klientem přímo na ceně domluví a dílo se tak prodává hned za cenu trţní. Riziko se v těchto případech sniţuje. Otázkou, která zůstává bez odpovědi, je praktikování nekalých postupů nejen v zahraničí, ale také na našem trhu. Aukce jsou v podstatě zahaleny do určitého 49

tajemna, jelikoţ pravda je známá pouze zasvěceným osobám a k veřejnosti se nedostává. Ovšem velké mnoţství osob, které se aukcí zúčastňují, je přesvědčeno o tom, ţe se běţně praktikuje zvedání ceny prostřednictví zapojení „tajného“ účastníka do draţby, který můţe dílo dokonce vydraţit. Pro aukční síň jsou úspěchy tou nejlepší a zároveň beznákladovou reklamou a není moţné zjistit, komu a za jakých podmínek bylo dílo prodáno nebo jestli vůbec bylo prodáno. Jedním z rozdílů mezi aukcí a galerií je skutečnost, ţe aukční síni jde především o mnoţství prodaných poloţek, a tedy o co největší výdělek v minimální době, coţ v galerii není moţné. V galeriích nejčastěji nakupují běţní lidé, kteří si chtějí udělat radost, vybavit dům nebo koupit dar, nikoli sběratelé nebo investoři, kteří dávají většinou přednost aukcím. K volbě prodeje prostřednictvím aukce příliš nenahrává moţnost, ţe se dílo neprodá při první draţbě. Daná situace je značně problematická, jelikoţ uţ je draţený předmět zveřejněn a můţe se šířit podezření, ţe s předmětem není něco v pořádku, vytvoří se špatný dojem, který můţe způsobit komplikace při dalších pokusech prodeje. Stejně tak se stává, ţe se nejasnosti okolo díla prořeknou například na předaukční výstavě a následně se velmi rychle šíří. Takové skutečnosti mohou způsobit úplnou neprodejnost daného díla. Je nutné uvědomit si, ţe koupě a prodej umění jsou typickým obchodem, který je dobrý, jen pokud jsou všechny tři strany spokojené. Galerista je přesvědčen, ţe v aukci se o spokojenosti můţe hovořit pouze u těch nejlepších děl. U běţných prodejů bývá nespokojen především prodávající, jelikoţ cena díla se nedostane na částku, kterou si představoval. Z pohledu galeristy ekonomická krize zpomalila obchodování a vytvořila období, v němţ není problém díla sehnat, ale je obtíţné je prodat. V dnešní době jsou nejvíce ţádaná ta nejlepší, nejvýznamnější a nejcennější díla nejuznávanějších autorů. Ta jediná se dnes prodávají bez problémů. Velkým problémem aukcí je moţnost falzifikátů. Galerista nakupuje přímo od umělců, takţe tohle riziko nemusí brát v úvahu. Roman Kalina ve své galerii přijímá do komise jen část prodávaných děl. Pokud je jasná historie díla, je také téměř jistá jeho pravost. Například u obrazu Zátiší s lahví Cherry od Emila Filly bylo známo, ţe dílo bylo uvedeno v několika monografiích a mnohokrát vystavováno. V případech, kdy je pravděpodobnost falzifikátu vyšší, především pokud se objeví na trhu obraz, o němţ se doposud nevědělo (nemusí se ale jednat o falzum s jistotou), tak se dělají znalecké posudky. Jedním z nich je vyjádření kunsthistorika a druhým chemická expertíza. Je 50

však nutné si uvědomit, ţe také kunsthistorik se můţe mýlit a navíc existuje mnoho případů, kdy záměrně uvedl mylnou informaci. K tomu je dnešní praxí, ţe tito odborníci nenesou zásadní odpovědnost za své vyjádření. Nabízí se tedy otázka, zda by neměla být moţnost například pojištění proti pochybení, moţnost právní postiţitelnosti nebo zakázání činnosti, v případě ţe se prokáţe opakování mylných posudků. Veškeré napravení situace totiţ závisí na obchodníkovi, který se nemá v podstatě kam obrátit a kde ţádat nápravu. Je tedy vhodné svěřovat tento úkol pouze ověřeným znalcům specializovaným na daného autora. V případě ţe nějaká aukční síň nebo kterýkoliv obchodník prodá falzum, je na jeho vlastní pověsti, aby peníze na základě stíţnosti vrátil. Ovšem zde se objevuje problém pro aukční síň nebo galerii (v případě komisního prodeje), která získá svoji provizi, ale částku, kterou zaplatil kupující, odevzdala prodávajícímu a nyní ji těţko získá zpět. Ze zkušenosti Romana Kaliny je lepší nepřijímat do prodeje obraz, jehoţ majitel nechce byť jen z časových důvodů provést chemický rozbor. V takových případech je riziko moţného falzifikátu nadměrné. Chemická expertíza by tedy měla být objektivní metoda, která ukáţe stáří díla. Sběratelé si ji vyţadují zejména na díla vysoce kvalitní a ceněná. Nejlépe by měla být provedena Národní galerií jako nestrannou institucí. Výsledkem chemické expertízy je sloţení barev, jejich stáří atd. a potvrzení, ţe výroba díla spadá do daného období. Slouţí tedy především k tomu, aby vyloučila nedávné namalování obrazu. Neprokazuje, zda je uvedený autor skutečný a odkazuje na potvrzení autorství kunsthistorikem. Galerista Roman Kalina neuvaţuje o pořádání aukcí ve své galerii a v oblasti současných umělců. Právě z toho důvodu, ţe vyvolávací ceny jsou nízké a v jeho případě by to vedlo ke sniţování cen obecně. To je také situace, v níţ mohou aukce narušovat obchodování galeristů.69

69

Rozhovor s Romanem Kalinou vedený Tamarou Sedlákovou v Brně dne 17. 11. 2010.

51

5. AUKČNÍ SÍNĚ Dříve neţ se tato kapitola zaměří na brněnské aukční síně, je na místě podívat se na specifika fungování světových aukčních síní. Na úplném vrcholu se nacházejí aukční síně Christie´s a Sotheby´s, které si drţí duopol v prodeji děl nad milion dolarů a ovládají 80 procent aukčního trhu s uměním. A právě jim je věnována následující podkapitola. Další podkapitoly se zaměřují na aukční síně v Brně a zmiňují veškeré jejich dostupné informace. Aukční síně se stávají zprostředkovateli celého obchodu a právě za zprostředkování si stanovují prodejní provizi, kterou hradí zadavatel neboli prodávající. Vypočítává se z konečné ceny, za kterou je předmět prodán. Zadavatel aukce obdrţí konečnou prodejní částku po odečtení nákladů, daně a provize.

70

Po roce 1980 byla

zavedena také kupní provize, která se zpočátku nesetkala s oblibou. Nyní uţ není natolik diskutovaná, protoţe je součástí konečné ceny. Kupní provizi hradí kupující a připadne aukční síni. Její výhodou oproti provizi prodejní je, ţe aţ na některé výjimky se o ní nedá vyjednávat. Kupní provize je kupříkladu nevýhodná pro obchodníky, kteří před jejím zavedením často licitovali za své klienty a získali tak procentuální vyjádření z ceny koupeného předmětu. S kupní provizí by to pro kupujícího znamenalo odměnu pro obchodníka i pro aukcionáře, coţ není ţádoucí. V případě dvou nejvýznamnějších síní se pohybuje kolem 20 procent z prvních 500 000 dolarů ceny a dalších 12 procent z částky nad 500 000 dolarů. „Za prodejní a kupní provize ovšem aukční domy svým zákazníkům poskytují celou řadu sluţeb. Po zadání díla k prodeji zařídí jeho převoz a uskladnění, přezkoumají jeho pravost a provenienci, katalogují, fotografují, vystavují a ověřují si finanční spolehlivost potenciálních kupců. Po skončení draţby vyberou platby a zařídí dodávku zakoupených předmětů…Sluţby kupujícím zahrnují například vypracování zprávy o stavu nabízeného díla, porady s odborníky, moţnost podávání nabídek po telefonu, ale také recepce, obědy s významnými členy představenstva a večírky pro prominenty.“71

70

EurLex.eu [online]. 2005 [cit. 2010-10-25]. Dostupné z:< http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32005D0590:CS:HTML>. 71



52

5.1 Nejúspěšnější světové aukční síně Aukční síň Sotheby´s zaloţil Samuel Baker uţ v roce 1744 v Londýně. Tento obchodník s knihami prodával knihy prostřednictvím draţby a dále rozšiřoval nabízený sortiment. Dnes se nezaměřuje pouze na malířství nebo knihy, ale také na mince, poštovní známky, vědecké a hudební nástroje, hračky atd. Aukční síň Christie´s vznikla v roce 1766 a zaloţil ji námořní důstojník James Christie´s, který tímto způsobem začal rozprodávat rodinný majetek. Obě aukční síně mají okolo sta poboček rozmístěných po celém světě a vynikající management, díky kterému dobře fingují a komunikují s centrálními pobočkami v New Yorku a Londýně, které mají roli koordinátora. Sotheby´s má organizační strukturu rozdělenou na předsednickou kancelář, v níţ je předseda společnosti, vedoucí ředitel, místopředseda pro Evropu, předseda pro Dálný východ a další vedoucí pozice. Další sekcí je správní oddělení, v němţ jsou útvary řešící např. pojištění, marketing, personální oddělení, účetní oddělení, právní oddělení atd. Poslední sekcí jsou znalecká oddělení. Christie´s má organizační strukturu velmi podobnou. Nejvýše postaveným oddělením je rada ředitelů, následuje správní oddělení vedoucích pracovníků, druhé správní oddělení je shodné jako u Sotheby´s a nakonec znalecká oddělení.72 Tak přesná a rozsáhlá organizační struktura je běţná především u společností velkého formátu. V případě českých aukčních síní není cíleně budována ţádná organizační struktura, ale většinou je typické, ţe jedna osoba zastupuje mnoho pracovních funkcí. Je to způsobeno menšími rozměry firem a také finanční nemoţností zaměstnávat velké mnoţství pracovníků. Většina českých aukčních společností tak vyuţívá některé sluţby jako právní či účetní pouze externě. Zaloţením těchto aukčních domů se začalo, ale opravdu velice pozvolna, zlepšovat také postavení draţebníků, coţ je druhé nejstarší povolání na světě. V historii těchto dvou aukčních síní hrálo velikou roli soudní řízení skončené v roce 2000, jehoţ předmětem bylo porušení podmínek hospodářské soutěţe uzavřením kartelu. V letech 1993 aţ 1996 došlo mezi řediteli obou aukčních síni k několika jednáním právě ohledně výše provize, čímţ poškozovali zadavatele aukce. Proti tomu se ohradily Spojené státy a Evropská Unie. Obě síně musely zaplatit poškozeným klientům odškodné. Tato situace výrazně ovlivnila fungování obou síní. Došlo k propadu v obratech i v počtu prodaných děl a aukční síně bojovaly o přeţití. Situace vyuţila na

72

Drozen, František. Aukční síně. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998. s. 26-30.

53

světě třetí nejúspěšnější londýnská aukční síň Phillips, de Pury, jiţ koupil nejbohatší muţ Francie Bernard Arnault. Phillips tedy začal svůj boj o narušení prvenství Christie´s a Sotheby´s, koupil některé významné sbírky, ale nabízel svým klientům takové záruky, které nemohl dlouho poskytovat, a to mu nedovolilo zvítězit i přes dobře načasovaný útok. Tato aukční síň je sice třetí nejúspěšnější, ale sama nechce být řazena na toto místo v ţebříčku a z toho důvodu je její zaměření značně odlišné. Phillips obchoduje zejména se šperky, fotografiemi, designem a nejnovějším uměním a doslova s nejčerstvějším uměním výtvarníků mezi dvaceti a čtyřiceti lety. Zde se dostává do konkurence s galeristy na primárním trhu. Čtvrtou v pořadí je britská aukční síň Bonhams zaloţená v roce 1793, taktéţ usilující o lepší postavení, ale její zisky jsou oproti vedoucím síním téměř zanedbatelné. Christie´s a Sotheby´s udrţují vzájemně mezi sebou silně konkurenční vztah, který není z hlediska ekonomického plně pochopitelný a finančně je značně náročný. Kaţdá ze síní má jinou strategii. První jmenovaná se soustřeďuje na nejen na nejvyšší část trhu ale také na střední. Kdeţto Christie´s se soustřeďuje pouze na nejvyšší sféry trhu s uměním a nejperspektivnější zakázky. Je tedy stále úspěšnější neţ Sotheby´s, a to z důvodu, ţe se jí lépe daří odhadnout zákazníky a částku, kterou jsou ochotni zaplatit.73

5.2 1. Art Consulting Brno – Praha 5.2.1 Představení aukční společnosti 1. Art Consulting Brno-Praha Aukční společnost 1. Art Consulting Brno – Praha je aukční síň, která nabízí staré i současné umění ve svých aukcích a galeriích. Jedná se o společnost, která v současné době pořádá své aukce výhradně v Praze. Dříve tomu tak nebylo a aukce byly pořádány také v Brně. Dnes má 1. Art Consulting v Brně pouze galerii Brnogallery v budově Domu umění. V Praze společnost působí v Galerii Topičův salon, kde své aukce nejčastěji pořádá. Důvod pro pořádání aukcí výhradně v Praze mohou být trţní důvody, ale také vysoké náklady na převoz děl mezi Brnem a Prahou. Pravděpodobně z toho důvodu se společnost přesunula s pořádáním aukcí do Prahy. Je

73



54

to ekonomické a logické rozhodnutí, které pravděpodobně vychází ze zkušeností společnosti. Vyuţívá tedy stejné prostory k předaukční výstavě i k aukci. Společnost umoţňuje aukce s osobní účastí, aukce po telefonu a aukce na limit v průběhu konání ţivé aukce. Moţnost účasti v internetové aukci mají zájemci kdykoliv přímo na internetových stránkách aukční síně. Zájemci o účast v internetové aukci jsou povinni registrovat se a musejí být starší 18 let. Všechny předměty je moţné vidět v galerii Topičův salón, kde si je také musí výherce vyzvednout. Platbu je moţno provést na účet nebo v hotovosti nejpozději však do 10 dnů. Jednotlivé příhozy tvoří minimálně deset procent z aktuální ceny předmětu. K finální ceně je připočítána provize 15%. V případě osobní účasti na aukci není nutná registrace předem. Vydraţitel má právo zaplatit a vyzvednout si vydraţený předmět ihned po skončení aukce nebo můţe v místě konání zaplatit pouze zálohu a doplatek nejpozději do 7 dnů, poslední moţností je pak domluvit si konkrétní termín platby. V případě draţby po telefonu nebo na limit musí účastník vystavit plnou moc pro zastupování v draţbě. Podmínky pro platbu a vyzvednutí díla jsou stejné jako u osobní účasti. Obecně je platbu moţné provést hotově, kreditní kartou nebo převodem na účet. U těchto druhů aukce se přičítá kupní provize 20%. Pokud se jedná o klienta, který chce nabídnout svůj majetek do aukce, můţe dílo nabídnout v jedné z galerií společnosti, kde podepíše smlouvu dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách. Prodejní provize je ve výši 12%.74 Společnost Art Consulting Brno, je právní formou společnost s ručením omezeným, která byla zaloţena ke dni 31. srpna 1994. Její sídlo je v Brně na ulici Lerchova. Jednatelem společnosti s podílem 60% je Jiří Rybář. Jednatel má od roku 2006 jediného společníka Davida Rybáře, který má podíl ve firmě čtyřicet procent. Předmětem podnikání této firmy jsou následující činnosti: provádění dobrovolných drţeb movitých věcí podle zákona o veřejných draţbách, nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, specializovaný maloobchod a provádění veřejných draţeb.75

74

Acb.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Dostupné z: < http://www.acb.cz/>.

75

Justice.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Obchodní rejstřík. Úplný výpis z obchodního rejstříku,

vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vloţka 16013. Dostupné z: < http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/report?sysinf.vypis.CEK=193683&sysinf.vypis.rozsah=uplny&sys inf.@typ=transformace&sysinf.@strana=report&sysinf.vypis.typ=XHTML&sysinf.vypis.klic=20fd5413e 3027b7ba8fa10115ecc61f7&sysinf.spis.@oddil=C&sysinf.spis.@vlozka=16013&sysinf.spis.@soud=Kra jsk%FDm%20soudem%20v%20Brn%EC&sysinf.platnost=29.11.2010>.

55

1. Art Consulting si na českém trhu drţí hned několik prvenství. Jedním z nich je fakt, ţe je nejlepší českou aukční společností v roce 2009 a na tomto postu se drţí i po dobu prvního pololetí roku následujícího. Druhým je skutečnost, ţe tato aukční síň v roce 2009 přišla s novinkou, a to nejen v České republice, ale v celé střední a východní Evropě, po vzoru zahraničních společností s tzv. evening sales. Jsou to večerní aukce, které nabízejí jen omezené mnoţství nejlepších autorů. První z těchto aukcí pořádaná začátkem roku, tedy v době očekávaného úpadku způsobeného ekonomickou krizí, dopadla excelentně. Jednatel společnosti se po pořádání druhé večerní aukce vyjádřil „Oba dva eveningy dopadly dobře, aţ mě to samotného překvapilo. Teď jde o to, to nepokazit. Laťku jsme si nasadili dost vysoko.“76

5.2.2 Významné aukce Jedním z největších úspěchů společnosti je draţba oleje na plátně od Františka Kupky s názvem Élévation (Výšky) IV. Z vyvolávací ceny 12 milionů se v roce 2007 dostal na konečných 12,1 milionu korun77. Dalším je opět obraz Františka Kupky Zhroucení vertikál, jenţ uspěl v roce 2009 v první večerní aukci jako lákadlo celé akce. Jeho vyvolávací cena byla stanovena 20,5 milionu a nový majitel ho koupil za 22 milionu korun. Na třetí příčce je obraz Oskara Kokoschky – London Chelsea Reach, z roku 1957, vydraţený v únoru 2008 za vyvolávací cenu 19,5 milionu korun. Další místo obsadil obraz Emila Filly Zátiší s knihou vydraţený v poslední aukci 10. listopadu 2010 za 16,25 milionu korun. Vyvolávací cena přitom činila jen 10 milionu. Pátým nejúspěšnějším je opět František Kupka a jeho Abstraktní kompozice prodaná v roce 2007 za 13,4 milionu korun. Šesté místo patří autorovi Georges Braque a jeho oleji na plátně Zelené umyvadlo. Byl prodán v roce 2008 za 11,5 milionu korun. Drţitelem sedmého místa je obraz Dívka s mandolínou od Emila Filly, vydraţený v roce 2008 za 11 milionů. Po něm následuje obraz Maldoror Jindřicha Štýrského, který se aukční síni podařilo prodat za 11 milionu korun v roce 2009. Ve stejném roce uspěl za částku 10,5 milionu korun další obraz Umučení světice ze 14. století, jehoţ autor je neznámý. Posledním z deseti nejlépe prodaných obrazů je Hornatá krajina autora Jana Zrzavého, vydraţená v roce 2009 za 10,5 milionu korun.78

76

Ročenka Art+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 12.

77

Ceny v této podkapitole jsou uváděny bez aukční provize.

78

Acb.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Top ten. Dostupné z: .

56

5.2.3 Úspěšnost 1. Art Consulting v posledních pěti letech Z níţe uvedených grafů je patrné, ţe celkově nejslabší byl rok 2006. V roce 2007 se situace výrazně zlepšila. Nejlepší situace byla v roce 2008 a 2009, prodané objemy překročily hranici 144 milionu korun. Rok 2010 proţívá určitý pokles, který je typický pro celkový český trh s uměním. V případě této aukční společnosti není daný pokles natolik výrazný. Velmi zajímavé však je, ţe součty vyvolávacích cen překonaly celkově prodané objemy právě v letech, kdy celkové výsledky narůstaly nejvíce. Z toho je zřejmé, ţe aukční síň 1. Art Consulting prodávala více děl za vyšší vyvolávací ceny. V druhém z uvedených grafů je vidět počet prodaných děl, který byl nejvyšší v roce 2006, kdy byly paradoxně nejmenší součty vyvolávacích cen. Z grafů je patrné, ţe aukční síň prodávala s postupem času stále méně děl, ale za vyšší ceny.

Graf č.2: Grafický vývoj cen 1. Art Consulting Graf č.3: Grafické vyjádření počtu prodaných a neprodaných děl ve 1. Art Consulting79

Společnost 1. Art Consulting se v roce 2009 drţela na prvním místě mezi nejúspěšnějšími českými aukčními společnostmi. Její celkový roční obrat tvořil 233 474 000Kč. Bylo vydraţeno celkem 496 poloţek a z nich 47 překročilo cenovou hranici 1 milionu korun, 128 poloţek bylo draţších neţ 100 tisíc korun. Oproti předešlému roku se obrat zvýšil o 27% a počet poloţek se sníţil o 11%.80 Aukční síň si udrţela svoje prvenství dále i v prvním pololetí roku 2010. Její půlroční obrat tvořil

79

Zdroj: Art+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. 1. Art Consulting. Dostupné

z: . 80


57

81 323 400Kč, celkem 19 poloţek překročilo cenovou hranici 1 milionu korun a 75 poloţek překročilo částku 100 000Kč.81

5.3 Aukční dům Sýpka 5.3.1 Představení Aukčního domu Sýpka Aukční dům Sýpka pořádá své aukce se širším zaměřením neţ ostatní brněnské aukční síně. Nabízí obrazy, staroţitnosti, současné umělce, nábytek, sklo, porcelán, šperky a současný design. Některé aukce jsou zaměřené pouze na konkrétní oblast. Aukce se konají třikrát do roka v praţském paláci Ţofín. První aukce této společnosti byla pořádána v únoru 2003 taktéţ na Ţofíně, poslední z nich v pořadí 25. aukce se konala 24. října 2010. Tato společnost má své vlastní galerie. V Brně vystavuje v Galerii 2. Modrá, která sídlí v historické budově na ulici Poštovská. Galerie vznikla v roce 1996, fungoval zde také depozitář výtvarných děl a konzultační středisko. Probíhají zde dlouhodobé i krátkodobé výstavy zaměřené na autorské projekty či díla studentů vysokých škol. Galerie 2. Modrá se později rozšířila do Prahy na Betlémské náměstí. Jméno galerie vzniklo podle skutečné sýpky v barokní budově nedaleko Brna. Ta stále slouţí jako prostor k pořádání předaukčních výstav. Aukční dům Sýpka umoţňuje tradiční způsoby účasti. Nejobvyklejší je osobní účast, aukce po telefonu a aukce na limit. Internetové aukce nejsou pořádány souběţně s ţivou aukcí, ale většinou jsou formou Prvního kola aukce a končí den před zahájením ţivé aukce. Tento způsob prodeje je prováděn na základě zprostředkovatelské smlouvy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pro účast v této draţbě je nutná registrace a účastník musí být starší 18 let. Platbu vydraţeného předmětu je nutné provést nejpozději do deseti dnů a to hotově nebo bankovním převodem. Vyzvednutí je moţné v místě konání aukce v Paláci Ţofín nebo v galeriích společnosti. Osobní účast na aukci je bezplatná, zájemce je však povinen prokázat svoji totoţnost a podepsat čestné prohlášení o účasti na veřejné draţbě v místě konání. Na základě toho získá své draţební číslo, za které zaplatí zálohu ve výši 1000Kč. Podmínky platby jsou stejné jako u společnosti 1. Art Consulting. Je tedy moţné zaplatit hotově po skončení aukce a dílo 81

Art+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Pololetní účtování 2010. Dostupné

z: .

58

si hned vyzvednout nebo sloţit zálohu a zbytek částky doplatit nejpozději do sedmi dnů. V případě draţby po telefonu nebo na limit je nutné vyplnit plnou moc k zastoupení při draţbě. Vydraţenou poloţku si klient můţe vyzvednout po zaplacení nejpozději do sedmi dnů. Aukční dům Sýpka účtuje kupní provizi 18%. Draţební vyhláška (podmínky účasti v aukci) se opírá o zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. V případě, ţe je draţena kulturní památka, přibývá zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči nebo zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu kulturních předmětů v případě, ţe je některý z předmětů prodán do zahraničí. Draţební vyhláška přesně vymezuje, jaké osoby se mohou účastnit draţby, dále moţnosti zastoupení předmětů a průběh draţby. Ve svém pátém článku přesně vymezuje, co je zahrnuto v ceně dosaţené vydraţením. V článku číslo šest se vysvětluje, ţe účastník nabývá vlastnictví v okamţiku udělení příklepu, pokud uhradil částku za vydraţený předmět ve stanovené lhůtě. Toto ustanovení vychází ze zákona o veřejných draţbách a je jedním z jiţ zmíněných nemoţných průběhů při tomto typu draţby. Obecně u draţby přechází vlastnické právo jiţ příklepem, kdeţto u aukce nikoliv.82 Nelze tedy, aby vydraţitel zaplatil vydraţený předmět v okamţiku příklepu. Vlastnické právo přechází na vydraţitele v momentě proběhnuté platby. Sedmý článek se věnuje závěrečným ustanovením, kde se mimo jiné uvádí, ţe předmět je prohlášený za kulturní památku a musí být opatřen znaleckým posudkem. V případě klientů, kteří chtějí vloţit do aukce svůj majetek, s nimi aukční síň uzavře smlouvu o provedení draţby dle zákona o veřejných draţbách. Aukční síň si v případě prodeje předmětu účtuje prodejní provizi 15% a 350Kč

za zařazení do

katalogu. Pokud se prodej nezdaří, aukční společnost nabízí moţnost poaukčního prodeje.83 Aukční dům Sýpka je společnost s ručením omezeným, která byla zaloţena ke dni 26. října 2007. Její sídlo je vedeno v Brně, ulici Poštovská. Jediným jednatelem firmy je Ing. arch. Irena Velková, která nemá ţádné další společníky. Jednatelka tak vlastní stoprocentní obchodní podíl. Předmětem podnikání této společnosti je provádění dobrovolných draţeb movitých věcí podle zákona o veřejných draţbách a nákup a

82

Blíţe rozvedeno v kapitole 2.3 Srovnání pojmů

83

Sypka.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Dostupné z: .

59

prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty. Předmětem činnosti je správa vlastního majetku.84

5.3.2 Významné aukce V poslední 25. aukci byl největším úspěchem prodej obrazu Vladimíra Kokolii, který se z vyvolávací ceny 140 000Kč85 dostal na prodejní cenu 250 000Kč. Druhým nejdraţším dílem byl olej na plátně Světla v krajině od autora Karla Kryla, prodaný za vyvolávací cenu 120 000Kč. Mezi uměleckými řemesly byla nejdraţší vydraţenou poloţkou Kubistická kazeta z 10. - 20. let 20. století, prodaná za vyvolávací cenu 55 0000Kč. Velké naděje byly vkládány do obrazu Jaroslava Panušky Jaro v horách, jehoţ vyvolávací cena byla 200 000Kč. Tento olej na plátně se bohuţel neprodal. 24. aukci byl jedinou poloţkou mezi obrazy a plastikou, která přesáhla sto tisíc korun, obraz Jana Merty s názvem Podlaha malíře prodaný za vyvolávací cenu 330 000Kč. V sekci staroţitnosti a design byl nejúspěšnější poloţkou rondokubistický lustr pocházející z Čech z počátku 20. století. Draţba začínala na 80 000Kč a poloţka byla prodána za 95 000Kč. Druhým nejvýznamnějším předmětem vydraţeným za 80 000Kč byla ţidle navrţená Adolfem Loosem v roce 1900. Kromě této ţidle byl nabízen také kulatý stůl (vyvolávací cena 700 000) od stejného autora, ale zůstal bez kupce. Celá tato aukce vynesla kolem 2 milionů korun a prodala se přibliţně třetina nabízených poloţek. V pořadí 23. aukce byla méně úspěšná. Dva nejdraţší obrazy byly od stejného autora Josefa Jambora. První z nich prodaný za 120 000Kč nese název Zima na Vysočině, druhý vydraţený za 110 000Kč opět s tématikou ročního období nese název Předjaří. Po Josefu Jamborovi byl nejúspěšnějším autorem Vladimír Kokolia, jehoţ obraz České schodiště se prodal za rovných 100 000Kč a druhý obraz s názvem Z cyklu městská hromadná doprava dosáhl 90 000Kč. Ze sekce staroţitností a designu byla nejúspěšnější

84


vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vloţka 56687. Dostupné z: . 85

Ceny v této kapitole jsou uváděny bez aukční provize.

60

vydraţenou poloţkou stolní lampa Napako, která dosáhla částky 33 000Kč, i přesto ţe vyvolávací cena byla pouze 4 500Kč.86

5.3.3 Úspěšnost Aukčního domu Sýpka v posledních pěti letech Z níţe uvedených grafů je čitelné, jak se Aukčnímu domu dařilo od roku 2006 do roku 2010. V ţádném z uvedených let výsledky prodaných objemů nepřekročily součty vyvolávacích cen, naopak k této situaci bylo velmi daleko. V počtu prodaných objemů byl nejúspěšnější rok 2008, kdeţto v počtu prodaných děl vedl rok 2009, druhý nejúspěšnější je rok 2010 hned za ním je rok 2008. Nejméně úspěšný je rok 2006 a to i v celkových prodaných objemech. Z druhého grafu je však znatelné, ţe ve všech letech aukční síň prodala většinu draţených poloţek.

Graf č.4: Grafický vývoj cen Aukčního domu Sýpka Graf č.5: Grafické vyjádření počtu prodaných a neprodaných děl Aukčního domu Sýpka87

Aukční dům Sýpka zaujal v roce 2009 dvanácté místo v ţebříčku nejlepších aukčních síni podle obratu. Jeho roční obrat činil 8 344 000Kč s celkovým počtem 520 vydraţených poloţek, z nichţ osm překročilo hranici 100 000Kč a ţádná nebyla vydraţena za víc neţ jeden milion korun. Roční obrat byl o 30% niţší neţ v předešlém roce, ale v aukcích uspělo o 17% více poloţek.88 Za období prvního pololetí roku 2010

86

Sypka.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Katalogy minulých aukcí. Dostupné z:

. 87

Zdroj: Art+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Aukční dům Sýpka. Dostupné

z: . 88


61

je Aukční dům Sýpka na desátém místě v ţebříčku s obratem 4 500 300Kč, z toho čtyři poloţky překročily cenovou hranici 100 000Kč.89

5.4 Aukční dům Zezula 5.4.1 Představení aukčního domu Zezula Aukční dům Zezula je jednou z nejvýznamnějších aukčních síní v Brně. Aukce se zaměřují převáţně na prodej staroţitností nejrůznějších období. Kromě obrazů, grafik a soch nabízí umělecká řemesla: sklo, hodiny, nábytek, porcelán, kameninu, kovy, šperky atd. Právě v zastoupení staroţitností je tato společnost dosti výrazná. Nabízí celou šíři tohoto segmentu trhu. V některých aukcích se objevují také předměty, které nemají nutně umělecký charakter, jako například vybavení pilotů 2. světové války. Aukce se pořádají pravidelně vţdy čtyřikrát do roka v měsíci březnu, červnu, říjnu a prosinci. Termíny vycházejí na víkend a aukce zahajují v dopoledních hodinách. První aukci tato síň pořádala v prosinci 2002 v Praze. Praha byla místem konání pro první tři aukce. Od té doby jsou všechny aukce pořádány v brněnské vile na Hlinkách. Začátkem prosince roku 2010 Aukční dům Zezula pořádá svoji 33. aukci. K této aukční síni patří také prodejna staroţitností Papilio na ulici Veveří. Majitelem a provozovatelem je pan Ing. Tomáš Zezula, který tuto aukční síň provozuje jako fyzická osoba podnikající dle ţivnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku. Daný ekonomický subjekt je plátcem DPH a vznikl v roce 1990. Provozuje

následující

ekonomické

činnosti:

zprostředkování

velkoobchodu

a

velkoobchodu v zastoupení, maloobchod s pouţitým zboţím v prodejnách, ostatní profesní, vědecké a technické činnosti. Tato fyzická osoba je drţitelem ţivnosti ohlašované vázané s názvem Nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty a Provádění dobrovolných draţeb movitých věcí podle zákona o veřejných draţbách. Třetí ţivnost pod názvem Výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 ţivnostenského zákona je typu ohlašovací volná. Aukční dům Zezula umoţňuje ve svých aukcích účast v zastoupení, po telefonu, prostřednictvím internetu a fyzickou účast. V případě aukce po telefonu a účasti v zastoupení musí účastník vyplnit a odeslat aukční síni plnou moc včetně písemného

89


z: .

62

limitu. K fyzické účasti stačí pouze registrace. Aukční síň má veškerá pravidla draţby uveřejněna Draţební vyhláškou o konání veřejné dobrovolné draţby dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách. Draţební vyhláška uvádí jméno draţebníka neboli licitátora, který provádí draţbu na základě ţádosti majitelů, a dále místo konání draţby. Druhá část se obecně věnuje draţeným předmětům. Uvádí, ţe jsou označeny čísly, popisem a vyvolávací cenou. Pokud se v aukci vyskytnou kulturní památky, jsou v katalogu označeny hvězdičkou. Třetí část draţební vyhlášky se zabývá samotným průběhem draţby. Upřesňuje identifikaci účastníka, výši příhozů, přednost draţitelů v sále před písemnými limity, telefonickou a internetovou účastí. Čtvrtým bodem jsou povinnosti vydraţitele, mezi které patří povinnost ukončit veškeré závazky do 10 dnů po skončení aukce, povinnost zaplatit provizi 15%, která se přičítá k vydraţené ceně, a nemoţnost reklamace. Pátá část přesněji popisuje podmínky draţby v nepřítomnosti, nutnost vyhotovení plné moci, uveřejňuje telefonní čísla, podmínku umoţnění draţby v nepřítomnosti pouze u poloţek, jejichţ vyvolávací cena je vyšší neţ 300Kč a další náleţitosti. Šestý bod vyhlášky upřesňuje způsob platby. Sedmý bod stanovuje výdej a převzetí zboţí. Poslední osmé ustanovení se týká poaukčního prodeje a uvádí, ţe nevydraţené předměty je moţné prodat ve volném prodeji. Cenu tvoří součet vyvolávací částky plus 15% provize. Aukční dům Zezula v současné době zaměstnává na plný úvazek čtyři zaměstnance, kteří působí přímo v aukčním domě. Je mezi nimi také majitel pan Ing. Tomáš Zezula a jeho syn Jakub Zezula. Dalšími zaměstnanci jsou dvě osoby v obchodě se staroţitnostmi a externími zaměstnanci jsou dva doktorandi z oboru Dějin umění, kteří vypracovávají popisy děl. Aukční dům je malou firmou, která nemá přesně vypracovanou strukturu managementu, a tudíţ se velké mnoţství práce dělí mezi konkrétní zaměstnance podle potřeby nikoli podle pracovních pozic. Licitátor je v této aukční síni pouze jediný a tuto funkci zastává sám pan majitel. Práci licitátora můţe vykonávat

kterákoliv způsobilá

osoba,

není

potřeba

ţádného osvědčení

či

specializovaných kurzů či školení. Nejvýznamnější světové aukce jsou vedeny licitátory profesionálními, ale tato profese se v České republice nevyskytuje. Je však nutné, aby měla taková osoba určité osobní kvality, jako je např. orientace v číslech, dobrý postřeh, musí být pohotová, musí umět zaujmout, znát výborně narůstání přiráţek, musí být vytrvalá a plně soustředěná. Jedná se o značně náročnou práci.

63

5.4.2 Praktické zkušenosti aukčního domu Tato práce se jiţ věnovala otázce získávání klientů, ale pouze obecně. V praxi a českých poměrech se objevují značné odchylky. Jak tedy získává své klienty brněnský aukční dům Zezula? Pan Jakub Zezula (syn provozovatele) potvrzuje výše zmíněnou nutnost vybudování značky. Nejedná se však o jednoduchou záleţitost, jelikoţ značka (jméno) se nejlépe vytvoří zdařilým prodejem uznávaných děl. Pokud ale někdo vlastní významné dílo a jeho záměrem je nejlépe a spolehlivě je prodat, dá přednost takové společnosti, která je uznávaná. Aukční síň se tedy pohybuje v jakémsi kruhu, do kterého je sloţité najít cestu. Zpočátku tedy nezbývá neţ shánět díla, objíţdět případné klienty a nabízet zprostředkování sluţby. Prostřednictvím dobře odvedené práce a férového jednání se aukční společnost postupně dostala do podvědomí a klienti začali stále častěji vyhledávat sluţby aukčního domu sami. Dnes je poměr mezi klienty, kteří přijdou sami a klienty vyhledanými přibliţně padesát na padesát procent. Stává se, ţe některé aukce jsou celé naplněny draţenými předměty výhradně ze soukromých sbírek. V opačných případech sám pan provozovatel jezdí především po Evropě (zejména Vídeň, Mnichov, některá italská města atd.), kde oslovuje obchodníky či majitele soukromých sbírek. Jednání s majiteli soukromých sbírek je velmi specifické a vyţaduje naprostou profesionalitu, váţnost a kvalitní prezentaci předností aukční síně. Majitele sbírky nelze přesvědčit k prodeji, je nutné dát mu prostor, aby se rozhodl svobodně a vybral si právě tuto aukční společnost. V druhém případě jednání s obchodníky mají obě strany stejný cíl, a sice vydělat. Jedná se tedy o vzájemný obchod a především o vyjednání podmínek. Dle zkušeností aukčního domu Zezula se nejlépe jedná s obchodníky ze západu, jelikoţ západní kultura je obchodně vyspělejší a z toho vyplývá snadnější a automatičtější domluva. Díky internetu je snadnější získat kontakty na obchodníky a následné domluvení schůzky. Pokud se podaří obchod vyjednat, aukční síň si musí zařídit dovoz díla do své aukční síně a nachystat ho na aukci. Vyvolávací cena se v případě soukromé sbírky vytváří, kdyţ majitel přijde dílo nabídnout aukční síni přímo na místě a na základě vzájemné domluvy. Prodávající přímo podepíše smlouvu, čímţ souhlasí, ţe bude jeho předmět draţen za stanovenou vyvolávací cenu. Společnost následně vystaví popis díla, coţ většinou vystavuje provozovatel nebo v některých případech externí zaměstnanci (studenti doktorského studia oboru dějin umění). Znalecký posudek se zpracovává většinou pouze při vzniklých pochybnostech o pravosti, které se objevují zejména u moderních děl. Dále předmět nafotí, zařadí do katalogu, vytvoří reklamu, vystaví dílo, připraví předaukční 64

výstavu a řadu dalších přípravných činností. Za všechny tyto sluţby je prodejci strhnuto 20% z dosaţené ceny v draţbě jako prodejní provize. Kupující zaplatí kupní provizi 15% a aukční síň získá 35% z kaţdého prodaného díla. Ovšem pouze za reklamu zaplatí 300 – 400 tisíc u kaţdé aukce. Aukční dům Zezula v současné době směřuje reklamu především do zahraničí, kde ji umisťuje zejména do odborných časopisů a na aukční servery. Díky značce, kterou si vybudoval, není reklama v České republice nezbytná, a tak se objevuje jen zřídka kdy, především v odborných časopisech. Cena, za kterou je dílo nakonec přiklepnuto, je velmi těţko odhadnutelná, protoţe ji tvoří trh a ten podléhá častým změnám a výkyvům. Například před několika roky měl opakovaně velký úspěch ve draţbách barokní nábytek a jeho ceny byly často aţ pěti násobné oproti dnešním cenám. Nábytek obecně je v dnešní době na svých niţších příčkách v aukční historii. Netýká se to ale všech uměleckých řemesel. Vyvolávací cena je tedy často povaţována pouze za motivační částku. Klienti, kteří se aukcí účastní a znají princip tvorby ceny, často nechávají samotné znalce aukční síně Zezula, aby stanovili vyvolávací cenu sami, protoţe vědí, ţe skutečnou cenu vytvoří trh. I přesto je ale důleţité nastavit vyvolávací částku tak, aby nepůsobila podezíravě či naopak neodradila zájemce svojí výší. Ve vztahu prodávající a zprostředkovatel je velký rozdíl mezi aukčním domem a např. obchodem se staroţitnostmi. Aukční dům má stejný zájem jako prodávající, aby se dílo prodalo za co nejvyšší sumu. Oproti tomu obchodník dílo od prodávajícího kupuje a jeho záměrem je koupit za co nejmenší sumu a prodat za co největší, aby jeho zisk byl co nejvýhodnější. Dle pana Jakuba Zezuly právě tato skutečnost můţe být důvodem nynějšího nárůstu mnoţství aukčních domů a oblíbenosti tohoto způsobu prodeje. Jde o příznivý jev, protoţe „kultura obchodu se tím čistí a kultivuje.“90 Na otázku, zda se Aukční dům Zezula setkává se zmařenými aukcemi, pan Jakub Zezula odpověděl kladně. S takovými případy se nejčastěji setkávají u internetových aukcí, a to dokonce odhadem v šedesáti procentech případů. Jedná se o tak vysoký počet, ţe aukční dům uvaţoval o zrušení této moţnosti draţby i přes její vzrůstající oblibu, ale vzhledem k provozování online draţeb ostatními společnostmi u nás i v zahraničí k tomu prozatím nedošlo. Z pohledu aukční společnosti jsou takové úvahy naprosto pochopitelné. U ostatních druhů draţby se zmařené aukce neobjevují tak často. Klasický způsob fyzické přítomnosti je však nejspolehlivější a aukční dům Zezula má zkušenost téměř se stoprocentní úspěšností. Účastníci v sále jsou většinou 90

Rozhovor s Jakubem Zezulou vedený Tamarou Sedlákovou v Brně dne 3. 11. 2010.

65

natolik uvědomělí, ţe si předmět vyzvednou, i kdyţ jsou si vědomi, ţe se nechali ovlivnit draţební atmosférou a konečná suma je vyšší, neţ předpokládali. Přestoţe má aukční dům plné právo jednat v případech zmařených aukcí soudní cestou (a dokonce by měl jako zástupce prodávajícího), volí takový způsob jen zřídka kdy. Je především nutné zváţit, zda se takový krok vyplatí. Záleţí na tom, o jaké dílo se jedná, jaké ceny v draţbě dosáhlo, zda vítěz nebyl občanem jiného státu a kolik by soudní řízení stálo. V rámci České republiky je soud většinou dobrou volbou. Ve státech Evropské unie soudní řízení probíhá v zemi kupujícího. Aukční dům Zezula má zkušenost s vydraţením uměleckořemeslného předmětu osobě s řeckým občanstvím, která předmět nezaplatila a svoje jednání odůvodnila tak, ţe zpochybňovala pravost. V takovém případě je zcela evidentní, ţe by řešení trvalo příliš dlouhou dobu a bylo značně nákladné, i kdyţ by aukční dům měl šanci na vítězství. Pokud by se však objevily nějaké třeba i drobné nesrovnalosti v popisu díla, aukční dům o své šance přichází. V případě, ţe by dílo bylo jiţ zaplaceno a majitel se obrátil na zprostředkovatele se stíţností, ţe v popisu není něco přesné, a odchylka by se prokázala, je aukční dům povinen vrátit kupci peníze a vlastnictví zaniká. Právě proto některé aukční síně popisy děl neuvádí. Dle názoru pana Jakuba Zezuly je investice do umění výhodnou. Není důvod pochybovat, jde o staletími prověřenou tradici, která mluví za vše. Odhadnout však budoucí trendy, vkus a vývoj trhu je velmi obtíţné. Stejně jako klesl zájem o barokní nábytek, můţe se i oblíbenost Filly časem vytratit. Aukční dům Zezula spolupracuje se serverem Art+, který povaţuje za prostředek přispívající ke kultivaci obchodu s uměním u nás. V zahraničí se takových modelů objevuje několik, u nás však jde o první pokus monitorování trhu s uměním.

66

5.4.3 Úspěšnost Aukčního domu Zezula v posledních pěti letech Hospodářská krize citelně zasáhla také tento aukční dům. V roce 2008 se obchod aukčního domu dostal v mnoţství prodaných děl na svůj vrchol, s přicházející hospodářskou krizí došlo ke značnému poklesu. V současné době se obchod opět dostává do vyšších pozic. Tyto výkyvy a prospívání Aukčního domu Zezula od roku 2006 do roku 2010 je viditelné v grafu č. 6.

Graf č.6: Grafický vývoj cen Aukčního domu Zezula Graf č.7: Grafické vyjádření počtu prodaných neprodaných děl v Aukčním domě Zezula91

Za rok 2009 se Aukční dům Zezula nacházel na osmém místě v ţebříčku nejúspěšnějších českých aukčních síní. Jeho roční obrat činil 16 906 000Kč, celkem bylo vydraţeno 1361 poloţek, z toho ţádné dílo nepřesáhlo částku milion korun a devatenáct poloţek bylo draţších neţ 100 000Kč. Oproti roku 2008 se roční obrat zmenšil o 19% a v počtu vydraţených poloţek došlo k 4% propadu.92 V prvním pololetí roku 2010 se aukční dům Zezula díky svému půlročnímu obratu 12 717 900Kč dostal na sedmé místo a předběhl tak Galerii Vltavín. Prodal celkem sedm poloţek, které dosáhly částky 100 000Kč a dvě poloţky, které přesáhly milion.93 Aukčnímu domu Zezula se tedy daří lépe neţ v minulém roce.

91

Zdroj: Art+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. Aukční dům Zezula.

Dostupné z: . 92


93


z: .

67

5.4.4 Významné aukce Aukční dům Zezula se můţe pyšnit jedním ze svých nejlepších prodejů, kterým si získal prvenství nejdraţšího nábytku prodaného v českých aukcích. Draţba proběhla na 25. aukci 6. 12. 2008 a šlo o koupi dvou křesel, jejichţ celoplošně zlacená zadní strana je zdobena řezbou. Křesla byla navrţena nejvýznamnějším paříţským nábytkářem začátku 19. století Françoisem Desmalterem, který tento návrh vyhotovil pro manţelku Napoleona Joséphine de Beauharnais. Vyvolávací cena byla stanovená na 890 000Kč94 a vzrostla na konečnou částku 940 000Kč. V 25. aukci konané v prosinci 2008 se objevil obraz Jana Jakuba Hartmanna (1658 – 1736) s názvem Krajina s věţí. Jedná se o techniku olej na tepané měděné desce. Malba navazuje na nizozemský typ krajinomalby. Vyznačuje se hlubokou perspektivou sbíhající se k jezeru. Obraz je lemován tmavým větvovím stromů, válcovitá architektura věţe je centrálním motivem obrazu a pod ní se shlukují vesničani, kteří tak tvoří barevnou stafáţ. Obraz je ve výborném stavu, v původním rámu, navíc se jedná o malbu velkých rozměrů a o jednu z největších autorových maleb, draţených v Čechách. Tato draţba je důleţitá zejména proto, ţe se jedná o umění přelomu 17. a 18. století. Umění starých mistrů se na našem trhu objevuje málokdy, a proto kaţdé draţené dílo starší datace na sebe upoutává pozornost. V našich aukcích se draţí zejména díla 20. století, a proto je i málo sběratelů, kteří se věnují starým mistrům. Oproti tomu v zahraničí se staří mistři objevují častěji. „Podle Tomáše Zezuly, majitele brněnské aukční síně Zezula, mají ale staří mistři budoucnost. A to nejen kvůli svému půvabu. Cenové přepjetí na trhu s modernou a problémy s falzy podle Zezuly posouvají zájem některých sběratelů ke starým mistrům.“95 Obraz byl nabídnut za 950 000Kč a prodán za 1 300 000Kč. Hartmannovy nejkrásnější obrazy byly draţeny ve vídeňském Dorotheu v roce 2005, kde praţská Národní galerie vyhrála draţbu obrazu Lesní krajina s řekou za 151 800Eur. Autor Jan Jakub Hartmann se v Aukčním domě Zezula objevil ještě jednou v pořadí na 30. aukci 27. 3. 2010, kdy se draţila dvojice autorových krajin. Vyvolávací cena byla stanovena na 1 800 000Kč, ale tyto obrazy si kupce nenašly. V této aukci se objevila i jiná významná díla jako kvaš Josefa Lady Zimní motiv z Hrusic za 280 000Kč, ale bohuţel prodán nebyl. Dalším významným dílem byl Leţící ţenský akt 94

Ceny v této kapitole jsou uváděny bez aukční provize.

95

Šimek, Michal. Art+:Umění investovat do umění [online]. 2008 [cit. 2010-11-11]. Jan Jakub

Hartmann. Dostupné z: .

68

od Alfreda Justitze prodaný za vyvolávací cenu 290 000Kč. Nejdraţší poloţkou této aukce byly Věţové hodiny z 16. stol., které se prodaly také za vyvolávací cenu 600 000Kč. Tato jubilejní 30. aukce byla třetí nejúspěšnější aukcí tohoto aukčního domu. Prodalo se v ní 64 procent poloţek. Aukce vynesla téměř 5 milionu korun.96 V následující 31. aukci pořádané 5. 6. 2010 uspěl olej na plátně Josefa Čapka s názvem Poutník z roku 1934, který se prodal za 1 900 000Kč bez aukční provize (počáteční cena 1 850 000Kč). Původním majitelem obrazu byl František Halas, který toto dílo reprodukoval i ve své sbírce esejů Obrazy. Obraz byl vystaven na výstavě Umělecké besedy v Praze v roce 1935, na retrospektivní výstavě Josefa Čapka na Praţském hradě a těsně před prodejem ve Východočeské galerii v Pardubicích. Velmi překvapivým dílem této aukce se stal čínský papírový svitek prodaný za rekordní 1 500 000Kč i přes jeho vyvolávací cenu 4 000Kč. Obrovský rozdíl mezi vyvolávací a konečnou cenou nasvědčuje chybě v určení, kterou aukční dům přiznal. Šlo o špatnou identifikaci autora nebo majitele. Tento svitek je nejdraţším asiatikem u nás. Poslední vysoce oceněnou poloţkou této aukce byl obraz Václava Špály U Vltavy z roku 1921, který dosáhl 890 000Kč z původních 790 000Kč. Mezi významné draţby 32. aukce pořádané 2. 10. 2010 patří Dáma s kočárkem čtoucí list od Luďka Marolda (1865 – 1898), jeho vyvolávací cena byla 200 000Kč a přiklepnut byl za částku 240 000Kč. Tato poloţka byla zároveň nejdraţším dílem celé aukce. Druhou nejdraţší poloţkou byl olej na plátně Josepha Hülsera s názvem Krajina v pohoří Eifel z roku 1846, který se z vyvolávací ceny 150 000 dostal na 190 000Kč. V aukční síni se dále bojovalo o olej Jana Emanuela Václava Radimského s názvem Krajina s řekou, jeţ se z počátečních 90 000 zastavila na 160 000Kč. Vyvolávací cenu zdvojnásobil obraz Josefa Ullmanna Zimní krajina, který se prodal za 100 000Kč. Překvapující výsledek dosáhl obraz Třešně – Podzimní studie od Františka Pečinky. Cena se totiţ vyšplhala z 5 000Kč na 95 000Kč. V sekci nábytku uspěli dvě trumeau. První trumeau z období 20. Let 19. stol. Původem z Bratislavy nebo Vídně se prodalo za vyvolávací cenu 95 000Kč. Druhé trumeau značky Richard Courmont & Cie původem z Paříţe, vyrobené 1885 se z 29 000Kč vyšplhalo na 44 000Kč. V kategorii skla dosáhla zajímavé částky číše s biblickým motivem a hebrejským nápisem. Z 20 000Kč se dostala aţ na 140 000Kč. Velmi překvapivého výsledku dosáhl čínský 96

Skřivánek, Jan. Art+:Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. Zezula 27. 3. 2010.

Dostupné z: .

69

papírový svitek z 20. století, jehoţ vyvolávací cena 3 000Kč skončila aţ na 70 000Kč. Druhým úspěšným dílem v sekci asiatika byla porcelánová socha Dáma v klobouku z 1. pol. 19. století, která z původních 6 000Kč dosáhla na 21 000Kč.97 Zájem médií vyvolala Italská městská krajina z roku 1936 od Jana Zrzavého, jejíţ vyvolávací cena byla 2 300 000Kč. Majitelem imaginární scenérie byl brněnský architekt Antonín Klimeš, který dílo získal přímo od Jana Zrzavého ve 30. letech.98 Tento olej na kartonu však zůstal bez kupce. V celé aukci se bylo nabízeno 531 poloţek a s úspěchem se sešlo 61%. Celá aukce tak vynesla 4,9 milionu korun.99 Aukční dům Zezula nemá ţádné zásadní plány do budoucna. Jeho největším cílem je zůstat dále v podvědomí a být stále činný a významný na trhu s uměním.

5.5 Antikvity Art Aukce 5.5.1 Představení aukčního domu Aukční síň Antikvity Art Aukce se zaměřuje zejména na prodej staroţitného umění s důrazem na obrazy, nábytek, šperky. Tato společnost má své prodejny se staroţitnostmi v Praze, Brně, Ostravě. Zaměřuje se na komisní prodej v jednotlivých prodejnách a na prodej prostřednictvím aukce. Tato aukční společnost pořádá vlastní aukce od roku 1993 v Ostravě, od listopadu roku 1996 v Brně a běţně také v Praze, kde je momentálně tato činnost pozastavena z důvodu nutnosti přesunutí praţské prodejny se staroţitnostmi do menších prostor, kde není moţné uskutečnit předaukční výstavu ani pořádat samotnou aukci. Společnost uskutečnila přibliţně pět aukcí také v Olomouci v rámci veletrhu staroţitností. S touto činností však nepokračuje z důvodů finanční nerentability. Přibliţně dvě aukce AAA byly pořádány také ve Slavkově k příleţitosti sběratelských trhů. Společnost je členem Asociace staroţitníků.100 Společnost AAA je z hlediska právní formy společnost s ručením omezeným, která vznikla dne 22. května 1992. Předmětem podnikání jsou následující činnosti: 97

Papilio.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. Dostupné z: .

98

ČTK. Deník.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. V Brně je na prodej Zrzavého obraz za 2,3 milionu

korun. Dostupné z: . 99

Skřivánek, Jan. Art+:Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-20]. Zezula 2. 10. 2010.

Dostupné z: . 100

Aukcnidum.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-26]. Dostupné z:
art-aukce.htm>.

70

nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, provádění dobrovolných draţeb movitých věcí podle zákona o veřejných draţbách, velkoobchod, specializovaný maloobchod, maloobchod s pouţitým zboţím, zprostředkování sluţeb, zastavárenská činnost. Od roku 1992 byla jednatelem Anna Němcová, od roku 1996 Petra Kobertová a nynějším jednatelem je Ing. Petra Youngová, která má 50% majetkový podíl na firmě. Ostatních 50% vlastní společník RNDr. Petr Kobert, CSc.101 Aukční síň AAA pořádá aukce typu fyzické účasti, aukce s limitem a telefonické aukce. Internetové aukce prozatím neprovozuje, ale momentálně pracuje na změně internetových stránek, která by měla vést i k tomuto způsobu draţby. Pro účast v jakémkoli typu aukce je nutná registrace, aukční síň nevyţaduje ţádný vstupní poplatek. Účtuje se provize 15% pro kupujícího a 25% pro prodávajícího, dané procentní vyjádření zahrnuje i DPH. Aukční síň sestavuje vlastní Aukční řád dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, na základě kterého jsou poloţky nad 1 milion korun draţeny samostatně. Jediným licitátorem je jednatelka Petra Youngová, do této funkce se zaučují ještě další dvě zaměstnankyně. Společnost zaměstnává osm zaměstnanců. Tři z nich jsou zaměstnáni v Praze na plný úvazek, jeden z nich má vzdělání z dějin umění. V Ostravě pracují dva zaměstnanci, z nichţ jeden absolvoval staroţitnický kurz. V Brně jsou zaměstnáni dva zaměstnanci na plný úvazek, jedním je sama jednatelka a druhým absolvent studia dějin umění, třetí zaměstnanec na poloviční úvazek je absolventem staroţitnického kurzu. Externě vyuţívají právnických, účetních sluţeb a řidiče na převoz děl mezi jednotlivými prodejnami.

5.5.2 Praktické zkušenosti aukčního domu Z hlediska úspěšnosti byly pro AAA nejvýznamnější aukce pořádané v Praze, coţ je způsobeno větší kupní sílou místa. Nejedná se ale o pravidlo, hodně záleţí na nabízených dílech, některá z nich se totiţ setkávají s větším úspěchem v Brně jako 101


vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vloţka 5856. Dostupné z:
71

například díla folklórní povahy. Mnoho obchodníků zastává názor, ţe pro trh s uměním jsou v České republice vhodné pouze Praha a Brno. Společnost AAA má však zkušenosti s velkou úspěšností ostravských aukcí, které jsou srovnatelné s brněnskými. Příčinou je pravděpodobně vzdálenost od Prahy a velké mnoţstvím lokálních patriotů v oblasti Ostravy, kteří této moţností vyuţívají. Úspěšnost aukcí je velmi těţko odhadnutelná, některé aukce jsou velmi málo úspěšné bez zásadních příčin a následující mohou být nadprůměrné. Stejně tak, jako je někdy úspěšnější Brno a jindy Ostrava. Signalizátorem úpadku trhu nebo zájmu o umění či o autora můţe být například situace, kdy se v aukci objeví nějaké z děl, která jsou obecně ţádaná, jako například autoři školy Julia Mařáka (budou draţeni v připravované aukci 28.11.). Zrovna u těchto děl se čeká velká úspěšnost. Za nejúspěšnější aukci v Brně povaţuje jednatelka společnosti aukci, v níţ byly nabízeny fotografie Josefa Sudka získané od rodiny fotografova přítele. Tato aukce byla velmi úspěšná také počtem prodaných poloţek. Obecná úspěšnost se obvykle pohybuje okolo 35 - 40% prodaných poloţek. Jsou ale také případy, kdy uspěje méně poloţek, a přesto je celkový výsledek aukce

pro společnost zajímavější. Dalším aukčním

prodejem, který společnost povaţuje za velmi zajímavý, je draţba série původních skleněných fotografických desek Františka Drtikola. Do aukce je nabídl muţ, jehoţ otci je daroval sám fotograf, desky byly uloţeny na půdě. Tento muţ je po letech našel, vůbec netušil jejich hodnotu a v mnoha staroţitnostech ho dokonce odmítli. Vyvolávací ceny jednotlivých desek se pohybovaly kolem dvaceti aţ čtyřiceti tisíc korun a finální ceny těch nejlepších okolo 150 000 – 160 000Kč. Pro aukční síň tyto aukce znamenaly více nabídek fotografií k prodeji, i přesto ţe se na tento obor nikdy nespecializovala. Další velmi úspěšnou sérií jsou málo vyskytované obrazy Marie Fisherové-Kvěchové, které se v aukci setkaly se značným nárůstem cen. Dle zkušeností aukční síně je největší účast prostřednictvím fyzického zastoupení, ale nejdraţší poloţky se nejčastěji draţí na telefon. Je to způsobeno tím, ţe vysoce kvalitní díla nakupují většinou praţští kupci, kteří dávají přednost aukci po telefonu. Telefonické aukce jsou v této aukční síni moţné pouze u poloţek, jejichţ vyvolávací cena přesahuje částku pět tisíc korun. Je to z důvodu komplikovaného průběhu těchto aukcí. Klienti se zaregistrují předem a oznámí, ţe mají zájem o tento typ aukce. Aukční síň zajišťuje spojení s účastníkem v okamţiku, kdy se dané dílo dostává na řadu. Jde tedy o proces, který draţbu obecně zpomaluje, nelze tedy tento způsob umoţnit u všech draţených poloţek. Většina účastníku upřednostňuje telefonickou 72

draţbu před limitem, protoţe má větší moţnost zapojení se do draţby. U aukcí na limit se často stává, ţe účastník dílo nezíská třeba jen o jediný příhoz, licitátor ale nemůţe rozhodnout za něj. Tato aukční společnost nabízí naprostou většinu děl, která jsou předmětem komisního prodeje, některá díla jsou vlastnictvím společnosti. Upřednostňují komisní prodej, na němţ si účtují provizi 25%. Umělecké předměty k prodeji získává prostřednictvím svých třech prodejen se staroţitnostmi, do kterých prodejci přicházejí a nabízí svůj majetek do komisního prodeje. Se zaměstnancem se domluví na podmínkách prodeje a na ceně a sepíší zprostředkovatelskou smlouvu. Někteří z nich trvají na prodeji v aukci, někteří naopak vyţadují pouze prodej v obchodě, často z důvodu, ţe nechtějí být sami zveřejněni nebo si nepřejí zveřejnění prodávaného díla. Jedná se většinou o choulostivé situace, například v případech pozůstalosti nebo rozvodu, kdyţ nechtějí, aby rodina věděla, ţe majetek prodávají. Naprostá většina děl se však prodává v poaukčním prodeji. Aukční společnost AAA tedy nezískává díla k prodeji prostřednictvím cíleného shánění jako například Aukční dům Zezula. Ze zahraničí se jí dostává umění pouze ojediněle a jedná se většinou o případy, kdy Češi nebo Slováci ţijí v zahraničí nebo jsou to cizinci s českým původem. Tato aukční síň by ráda prodávala více předmětů, které jsou v jejím vlastnictví, coţ je pro ni finančně zajímavější, ale stálý dostatek nabídek komisního zboţí jí to nedovoluje. To ovšem svědčí o její úspěšné značce. Ve svých aukcích nabízejí také díla menší hodnoty. Oproti tomu některé praţské síně přijímají do svých aukcí pouze díla od určité cenové hodnoty. Často se stává, ţe je vyvolávací cena velmi podhodnocená, a právě tomu se AAA snaţí vyhnout. Skutečnost, ţe vyvolávací cena tvoří přibliţně šedesát procent trţní ceny díla, je zapříčiněná dřívějším zněním zákona o draţbách, v němţ se nařizuje, ţe vyvolávací cena má být o třetinu niţší. Dnes se z toho stává nepsané pravidlo, kterým se řídí většina obchodníků. Jedná se o logické pravidlo, které napomáhá k vytvoření atraktivity nabídky. V souvislosti se stanovením vyvolávací ceny jednatelka zmínila tzv. reserve price, která funguje v zahraničí. Znamená to určitý cenový limit, pod který nelze dílo prodat. Licitátor ho má většinou uvedený v katalogu a nikdo v sále nezná jeho výši. Pokud se cena nedostane k tomuto limitu, licitátor oznámí, ţe dílo nebylo prodáno z důvodu nedosaţení reserve price. Tento způsob je velmi zajímavý jak pro aukční síň, tak pro prodávajícího. Vyvolávací cena tak můţe být stanovená velmi nízko a stává se tím

73

atraktivnější. Taková díla se dostanou často daleko za trţní hodnotu. Zároveň nemusí mít ani zprostředkovatel ani prodejce obavu, ţe se dílo prodá za vyvolávací cenu. Jednatelka společnosti má stejnou zkušenost jako galerista Roman Kalina v pořizování znaleckých posudků. Jsou díla, na která je třeba znalecký posudek, a Petra Youngová říká, ţe situace na českém trhu je dosti pokřivená, jelikoţ byli někteří znalci diskreditováni, a tak se většina obchodníků obrací pouze na ty, kteří jsou prověření a zkušení. Vzhledem k nemilým zkušenostem, společnost ve většině případů nezařizuje znalecké posudky. Chtěla by se tak vyhnout nařčení, ţe posudek ovlivnila. Situaci řeší tak, ţe dává kupci určitý čas dle dohody (většinou 3 týdny aţ měsíc), aby si dílo ověřil u svého vlastního soudního znalce. Pokud se stane, ţe znalec usoudí, ţe obraz není v pořádku, aukční síň kupci vrátí celou částku. Společnost AAA jedná tímto způsobem i navzdory tomu, ţe společník firmy je sám soudním znalcem, ale právě proto se riziko nařčení z neobjektivity zvyšuje. Tento znalec se tedy zapojuje pouze do stanovení cen a identifikace děl v případech komisního prodeje. Soudní znalci v České republice zatím stále nejsou právně postiţitelní. Aukční síň má zkušenosti s takovými situacemi, kdy se soudní znalec ani neobtěţoval s řádným prozkoumáním díla, nebo stanovil svoji mzdu jako procentuální podíl z hodnoty, na kterou dílo odhadl. Problém odhadu cen je u děl, která se na trhu nevyskytují nebo vyskytují jen velmi málo. Proto je výhodná aukce, ve které je dílo oceněno trhem. Této aukční společnosti se téměř podařilo vymínit zmařené aukce, setkává se s nimi jen velmi málo a to díky povinné registraci kaţdého účastníka. Zřídka se takové případy objevují u draţby po telefonu nebo na limit. Velmi často se do aukce přihlašují klienti, kteří se chtějí zapojit prostřednictvím limitu. Předem upozorňují a ţádají o účast i přesto, ţe nejsou přesvědčení, ţe dílo opravdu koupí, jelikoţ nejsou místní a nemají moţnost si předmět prohlédnout, ale jejich zájem je váţný. V takových situacích aukční společnost oceňuje čestné jednání a klientovi umoţňuje účast s vědomým rizikem. Právě díky zveřejňování digitálních fotografií na internetových stránkách mají klienti moţnost účastnit se aukce na dálku. Aukční síň AAA, která pořádá aukce uţ od roku 1993 , velice oceňuje výhody těchto moderních technologií. Aukční společnost Antikvity Art Aukce se neustále potýká s převozem děl mezi jednotlivými prodejnami. Právě tyto převozy jsou velice nákladné a problematické, protoţe je nelze pojistit. Ţádná česká pojišťovna nechce poskytnout takový typ pojistky, pravděpodobně z důvodu, ţe nelze přesně odhadnout kolik předmětů lze v jednom autě převést. Jelikoţ jsou klienti zvyklí, ţe jim bude dílo vydraţené na aukci v jiném městě, 74

neţ ze kterého pochází, zdarma převezeno do jedné z prodejen, nemůţe si aukční síň dovolit tuto sluţbu zrušit, vedlo by to k poklesu zájemců. Pojistka pro jednotlivé prodejny není problematická, v tomto případě se aukční společnost setkala s úspěchem. Podařilo se jí také odstranit problém s pojištěním expozic na veletrhu díky rostoucí konkurenci na trhu. Je tedy více společností, které to vyţadují. V těchto případech je domluvená určitá hodnota, do které je pojištění platné. Pokud se v dané expozici vystavuje obraz, jehoţ hodnota je vyšší, pojišťuje se zvlášť. Dalším zásadním problémem, se kterým se musí aukční síně vyrovnávat, je výskyt kradených uměleckých předmětů na trhu. Aukční síň AAA se proti tomuto riziko chrání tak, ţe všechny předměty přebírá výhradně na občanský průkaz a v posledním roce dokonce domluvou s místním kriminalistou, který kontroluje shodnost děl s databází kradených předmětů, ještě neţ se dostanou do aukce. Velké komplikace nastanou v případě, ţe uţ je dílo prodáno. Podle zákona sice není zodpovědnost na aukční síni, ale na osobě, která dílo vlastní v době zjištění jeho minulosti, ale na aukční společnost taková situace můţe vrhat špatný stín. Tato aukční společnost sama vlastnila obraz, který byl odcizený dokonce loupeţnou krádeţí, kde byli i těţce zranění lidé. Přestoţe uplynula promlčecí lhůta, společnost tento obraz raději vrátila původnímu majiteli i za cenu ztráty. Uvedených případů není naštěstí mnoho, ale z pohledu aukční síně je dobré díla před aukcí raději kontrolovat a chránit tak své klienty i sebe. Vztahy s jinými aukčními domy jsou rozdílné. Vţdy záleţí na konkrétních provozovatelích. Někteří stojí o komunikaci s ostatními, jiní naopak nechtějí o konkurenci vůbec slyšet. AAA se sama účastní aukcí jiných aukčních domů, jedná se totiţ o nejpřijatelnější formu nákupu do osobního vlastnictví. Někdy také draţí za zákazníka na jiných aukcích, protoţe jsou lidé, kteří se jich nechtějí z různých důvodů účastnit. Tato aukční síň dokonce zaloţila Komoru aukčních síní uměleckých děl a staroţitností České republiky. Důleţitý totiţ bude společný postup obchodníků s uměním, např. pokud by se mělo jednat o změnu zákona nebo jiné podmínky, které stát aukčním síním vytváří, následné náklady na právní sluţby atd. Větší celek má samozřejmě vyšší šanci na úspěch neţ jednotlivec. Co se týká právě vztahů a konkurence zastává se Petra Youngová zahraničního modelu, kde jsou aukční síně a prodejny se staroţitnostmi v jedné ulici nebo oblasti. Má to obrovskou výhodu pro získání většího mnoţství zákazníků a nakonec z toho profitují všichni. Pokud si lidé zvyknou chodit na aukce, stejně půjdou do více aukčních domů. Proto by se Petra Youngová moţnosti tohoto modelu vůbec neobávala, ale naopak. Nekolegiální postoj 75

některých, zejména praţských aukční síní, které cítí svoji převahu na trhu, vedl k tomu, ţe aukční síň AAA v posledních letech nevydává aukční katalog. Důvodem je neohleduplnost některých velkých aukčních domů ve stanovení data jejich aukce. Někdy se stává, ţe pořádají aukci ve stejný den jako jiná společnost a to vede ke znatelnému zhoršení výsledků aukce nebo upřednostnění účasti u prestiţnější aukční síně a zadání limitu u menší brněnské společnosti. To je značně nevýhodné, jelikoţ u fyzické účasti je vyšší pravděpodobnost, ţe účastník bude draţit do vyšších částek neţ v případě limitu. AAA tedy stanovuje termín konání aukce maximálně dva týdny dopředu, aţ jsou jiné společnosti rozhodnuty. Z toho také plyne nevydávání katalogu, na kterém musí být termín a čtrnáct dní je velmi krátká doba na jeho vydání. Aukční společnost Antikvity Art aukce je jediná aukční síň v Brně, která se prozatím nezapojila do spolupráce se serverem ART+. Důvodem je fakt, ţe aukční společnost zveřejní díla, která bude draţit ve své aukci na zmíněných webových stránkách, coţ je záleţitost trvalá a nevratná. Můţe se však stát , ţe prodejce nebo nový majitel uměleckého díla si nebude přát, aby se vědělo, ţe je dílo na prodej nebo v případě kupce, kolik dílo stálo. Je tedy nutné uvádět tento fakt ve smlouvě a draţební vyhlášce. I přestoţe je tato aukční společnost přesvědčená o potřebnosti a prospěšnosti internetových aukčních databází, sama není prozatím plně přesvědčena, zda se zapojit vzhledem k loajalitě chované ke svým klientům, jejich reakcím a následným důsledkům. Jednatelka společnosti AAA, s.r.o. Petra Youngová potvrzuje jiţ zmíněný dopad ekonomické krize. Společnost zaznamenala úpadek v prodeji zejména u předmětů, jejichţ cena je niţší. Jedná se o díla v cenových hodnotách kolem dvaceti aţ třiceti tisíc korun, o které je zájem stále nejmenší. Finance v nich sice jsou uloţeny, ale nelze počítat s vysokou rentabilitou. Uměním v této cenové relaci jsou předměty, které si zájemci kupují spíše pro potěšení ne jako investici. Obecně platí, ţe vysoce kvalitní a investičně zajímavé předměty se prodávají i v době ekonomického poklesu trhu. Některé menší krize, které se vyskytly, dokonce pomohly ke zvýšení prodeje. Je to odraz nedůvěry v banky, kterým se lidé v době krize obávají svěřit své finance, a tak hledají jiné moţnosti. Umění je pro ně jednou ze zajímavých moţností investic. Petra Youngová shledává velký problém v nízké úrovni české společenské střední vrstvy. Na současném trhu velice chybí taková úroveň střední vrstvy, která u nás byla v období první republiky, kdy si například učitelé mohli kupovat umění do svých městských

76

bytů. Tato společenská vrstva ve své době velice podporovala umění, coţ v dnešní době velmi chybí. Aukční společnost vlastní přibliţně tisíc e-mailových adres stálých účastníků jejích aukcí, kterým před kaţdou aukcí rozesílá aukční katalog. Pokud se tedy objevují klienti, kteří mají zájem pouze o jednoho autora a chtěli by, aby jim aukční síň hlídala jeho výskyt, jsou zařazeni mezi tyto kontakty a sami si kontrolují, zda se jejich autor bude vyskytovat v dané aukci či nikoliv. Tato aukční síň prozatím nevyuţívá ţádný program, který by napomáhal k tomuto sledování. Bylo by v zájmu samotné síně upozorňovat konkrétní zájemce, v současnosti to však není moţné.102 Aukční síň AAA v roce 2009 v ţebříčku úspěšnosti předběhla o jednu příčku Aukční dům Sýpka a objevila se na 11. místě, díky svému obratu 10 700 000Kč, počtem 831 vydraţených poloţek, z nichţ 6 přesáhlo hranici 100 000Kč a jedna hranici milionu korun. Roční obrat byl o dvě procenta lepší neţ v předešlém roce a počet poloţek o 14% niţší.103 V prvním pololetí roku 2010 se však situace změnila, protoţe společnost AAA se nedostala do první desítky aukčních síní.

102

Rozhovor s Ing. Petrou Youngovou vedený Tamarou Sedlákovou v Brně dne 18. 11. 2010.

103


77

6. ZÁVĚR Existuje mnoho způsobů, jak lze aukce chápat, jaký názor si na ně vytvořit, zda je brát za dobrý způsob obchodu či nikoliv. Jedním velmi výstiţným přirovnáním jsou následující slova newyorského galeristy Andre Emmericha: „Obchodovat s uměním je jako jezdit na surfu. Nemůţete si udělat vlnu. Jestli nejsou vlny, nejedete. Ale kdo umí surfovat, ten pozná, která vlna bude dobrá, která ho dlouho ponese. V obchodě s uměním uspěje ten, kdo umí skočit na tu správnou vlnu.“104 Tato myšlenka přímo vystihuje odpověď na otázku, zda je koupě umění vhodnou investicí. Tento způsob investování je závislý na řadě okolností a dobrý výsledek přinese jen v případě, ţe jsou dané okolnosti a znalost trhu kupci nakloněny. Nutností je zvolit pro tento krok správnou dobu, správné dílo a správného autora. Dalším moţným úhlem pohledu je podobnost aukce modelu her, z nichţ je většina doprovázena určitým způsobem hazardu. Právě adrenalin je často důvodem pro mnohé účastníky zapojit se do hry. V současné době neustále roste mnoţství různých typů her, heren, soutěţí a skutečnost, ţe vzhledem k silné konkurenci na trhu jejich počet neslábne, svědčí o rostoucí potřebě soutěţit. A právě tahle potřeba by mohla v budoucnu přispět také k tomu, ţe i hra typu aukce bude stále vyhledávanější. Na rozdíl od ostatních her se aukce liší skutečností, ţe je zde určitý záměr do budoucnosti provázený nejistotou a rizikem a pro někoho moţností výzvy . A tou je právě investice. Aukce jsou nepochybně nepostradatelným subjektem trhu s uměním a to zejména v případě obchodu se staroţitnostmi, klasickými a moderními autory. Tento způsob obchodování dotváří samotnou nabídku trhu. Vzhledem ke spojitosti aukce a společenské prestiţe účastníků nebo společenského stylu ţivota tedy patří také k umění, které bylo od nedávna spojováno se společenskými událostmi, vernisáţemi, kulturním ţivotem. Stejně jako v minulosti nebylo veškeré umění přístupné všem společenským vrstvám, tak v dnešní době jsou právě aukce tou společenskou událostí, která je sice dostupná všem, ale pouze pro některé má ten pravý význam. Nejvíce přínosná je tedy pro movitější účastníky, kteří mají v úmyslu právě investovat své finance, coţ znamená nakupovat díla od nejvýše ceněných autorů v řádech milionů. Pro takové kupce je vhodnější účastnit se aukce, nikoliv nakupovat v galeriích. Zmíněná společenská

104


současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010. s. 41.

78

postavení v souvislosti s účastí na aukcích je zřejmá nejvíce v těch nejprestiţnějších světových aukčních síních. V České republice není úroveň pořádaných aukcí tak vysoká a markantní a vzhledem k celkové úrovni české společnosti se jim v nejbliţší budoucnosti ani nebude přibliţovat. I přestoţe představa prestiţnosti českých aukcí není tak významná, je zde stále cítit podoba společenské události a společenské úrovně, coţ je dáno také tím, ţe se vyslovují vysoké peněţní částky. Kromě těch účastníků, jejichţ cílem je investovat, jsou v aukcích zastoupeni také sběratelé určitého typu umění, kteří hledají na celém trhu svůj střed zájmu. Dalším typem účastníků jsou ti, kteří jsou zlákáni moţností zapojit se do hry a vyhrát. Poslední skupinou zájemců o umění na trhu jsou kupci, jejichţ cílem není investovat, ale potěšit se uměním. Taková skupina ovšem nedává přednost účasti na aukci, ale zvolí raději menší a skromnější prostory galerie. Jinak je tomu u aukcí se současným uměním, kde se skutečně neprodává umění jako takové, ale zvučnost jména daného umělce a schopnost galeristů toto jméno vytvořit. Často závratné sumy, jejichţ podstata není objektivně podloţená, vyvolávají nutnost zamyšlení se nad podstatou umění. Tyto myšlenky se objevovaly v různých dobách lidské existence a stejně tak dnes vyplouvají opět na povrch. Moţná, ţe tak jako kvality impresionistů byly ve své době podceňovány, tak i dnes mohou být podceňovány kvality některého současného umění. I v tomto případě pouze čas ukáţe, zda se uskutečňované investice do současných umělců v budoucnu zvýhodní či nikoliv a zda se uměleckoestetická hodnota uznávaná v minulosti změní na další moţné uznání podstaty myšlenky a způsobu jejího ztvárnění, které je na současném umění ceněno dnes.

79

Resumé Magisterská diplomová práce na téma Aukce uměleckých předmětů se zabývá aukcí z několika pohledů. Přesně vymezuje pojem aukce, srovnává rozdíly mezi draţbou a aukcí, jelikoţ jsou tyto pojmy v praxi povaţovány za synonymní. Z hlediska legislativního zmiňuje problematiku neexistence zákona o aukcích a z ní plynoucí řešení, která se v praxi nabízejí. V této části se dále zaměřuje na praktiky, které jsou neetické nebo nejsou v souladu s obchodními podmínkami, ale přesto se v průběhu aukcí často objevují, coţ způsobuje problémy konkrétním aukčním síním. Z pohledu ekonomického jsou aukce součástí trhu s uměním, kterému je v práci věnována samostatná kapitola. Obecně se věnuje rozdělení trhu, jednotlivým subjektům, které na trhu působí, a vztahům mezi nimi. Nevynechává ani situaci na českém trhu umění, jeho vývoj, vlivy ekonomické krize a praktické pojednání vycházející ze zkušeností brněnského galeristy. Nakonec se práce zaměřuje na jednotlivé aukční síně. Kromě úzce zmíněných světových vůdců Christie´s a Sotheby´s se soustředí zejména na aukční společnosti působící v Brně. Jedná se o čtyři konkrétní, z nichţ Aukční dům Sýpka a 1. Art Consulting pořádají své aukce výhradně v Praze. Kapitola zpracovává základní informace o typu pořádaných aukcí, nabízených předmětech, nejvýznamnějších aukcích a úspěšností na trhu. V případě Aukčního domu Zezula a Antikvity Art Aukce se přidávají ještě zkušenosti a poznatky z praxe zástupců těchto společností.

80

Summary The diploma thesis deals with the auction of artistic articles from different perspectives. The thesis defines the term auction, compares the differences between an auction and a sale, because these two are often mixed up. The problems of non-existing law about auctions are dealt with as well. Furthermore, the thesis focuses on practics, which are not ethical or not in accord with the trade terms, but are often used during auctions. These practics can bring about some problems for some auction halls. From the economical point of view are auctions part of a market with arts, and thus a whole chapter covers this topic. It deals with the division of the market, with individual components, which work in the market and their mutual relations. The situation of the czech market with arts, its development, the impact of the economic crisis, and experience of one of the gallery´s owner are also discussed. The thesis, at the end, focuses on particular auction halls. Besides mentioning the leading halls Christie’s and Sotheby’s, the thesis primarily focuses on auction halls from Brno. Four auction halls from Brno are discussed, but Aukční dům Sýpka and 1. Art Consulting set up their auctions only in Prague. This chapter covers the basic information about their auctions, the items offered, the most important auctions, and their achievements on the market. In case of Aukční dům Zezula and Antikvity Art Aukce, the actual experience of the representatives of these two halls are also added.

81

Resumen La presente tesis con tema Subastas de objetos artisticos se dedica al tema de las subastas desde diferentes puntos de vista. Define exactamente el término subasta, compara las diferencias entre una subasta y un remate debido a que a menudo estos términos se consideran como sinónimos. Desde el aspecto legislativo esta tesis menciona la problémática causada por la ausencia de la ley de subastas y al mismo tiempo presenta las posibles soluciones que se ofrecen. Esta parte se dedica a las prácticas que no son éticas, no están de acuerdo con las condiciones comerciales pero aún así aparecen durante las subastas. Estas prácticas suelen causar problemas a las salas se subastas. Desde el punto de vista económico las subastas forman parte del mercado artístico. A este tema se dedica todo un capítulo. La tesis presenta la división del mercado, los subjetos particulares que se encuentran en dado mercado y define las relaciones entre ellos mismos. Tampoco se omite la situación del mercado artístico en la República Checa, su desarrollo, las influencias de la crisis económica y la parte práctica basada en las experiencias de un galerista de Brno. Finalmente se presentan las particulares salas de subastas. Aparte de los líderes mundiales más conocidos como Christie´s y Sotheby´s se introducen principalmente las salas que se encuentran en Brno. Se trata de las siguientes, Casa de subastas Sýpka y 1.Art Consulting que organiza sus eventos exclusivamente en Praga. Este capítulo contiene información básica sobre los diferentes tipos de subastas, objetos ofrecidos, las subastas más importantes y la eficiencia dentro del mercado. En el caso de la Casa de subastas Zezula y Antikvity Art se presentan las experiencias y conocimientos prácticos de varios representantes de mencionadas casas.

82

Použité zdroje: Bibliografie: 1. Mikšovský, Petr. Aukce a elektronické aukce. Praha: Informační centrum ARK, spol. s.r.o. 2009. 2. Thompson, Don. Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů: Prapodivné zákony ekonomiky současného umění a aukčních domů. Zlín: Kniha Zlín, 2010. 3. Drozen, František. Aukční síně. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998. 4. Ročenka Art+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. 5. Skřivánek, Jan. Na dobré cestě. Art+Antiques, 2010, č. 9, s. 23. 6. Lekeš, Vladimír. Kupka stále nedoceněný. Art+Antiques, 2009, č. 11, s. 30.

Zákony: 1. Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů. 2. Zákon č. 455/1991 Sb., ţivnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

83

Ústní prameny: 1. Rozhovor s Ing. Petrou Youngovou vedený Tamarou Sedlákovou v Brně dne 18. 11. 2010. 2. Rozhovor s Romanem Kalinou vedený Tamarou Sedlákovou v Brně dne 17. 11. 2010. 3. Rozhovor s Jakubem Zezulou vedený Tamarou Sedlákovou v Brně dne 3. 11. 2010.

Elektronické zdroje: 1. Bureš, Jiří. Česká asociace draţebníků [online]. 2002 [cit. 2010-09-05]. Dostupné z: . 2. Novinky. cz [online]. 2003 - 2010[cit. 2010-10-20]. Rodina měla za pohovkou Michelangelův obraz za pět miliard. Dostupné z: . 3. Tůmová, Věra. Peníze.cz [online]. 19. 2. 2008 [cit. 2010-11-4]. Investice do umění nemusejí být až takové umění. Dostupné z: . 4. Novotný, Petr. Investicniweb.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-4]. Jan Skřivánek: Umění je stále zajímavou dlouhodobou investicí (5/5). Dostupné z: .

84

5. Novotný, Petr. Investicniweb.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-4]. Jan Skřivánek: Umění je stále zajímavou dlouhodobou investicí (3/5). Dostupné z: .

6. ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-23]. Pololetní účtování 2010. Dostupné z: . 7. ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-23]. Top 10 pololetí 2010. Dostupné z: < http://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/top-10-pololeti2010>. 8. ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-21]. Index trhu s uměním. Dostupné z: . 9. Art+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. 1. Art Consulting. Dostupné z: . 10. Art+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Aukční dům Sýpka. Dostupné z: . 11. Art+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. Aukční dům Zezula. Dostupné z: . 12. Šimek, Michal. Art+:Umění investovat do umění [online]. 2008 [cit. 2010-11-11]. Jan Jakub Hartmann. Dostupné z: . 13. Skřivánek, Jan. Art+:Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. Zezula 27. 3. 2010. Dostupné z: .

85

14. Skřivánek, Jan. Art+:Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-20]. Zezula 2. 10. 2010. Dostupné z: . 15. EurLex.eu [online]. 2005 [cit. 2010-10-25]. Dostupné z: < http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32005D0590:CS:HTML> Acb.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Dostupné z WWW: < http://www.acb.cz/>. 16. Skřivánek, Jan. Art+ [online]. 2009 [cit. 2010-10-25]. Zmařené aukce. Dostupné z: . 17. CT24.cz [online]. 10.11.2010 [cit. 2010-11-23]. Český aukční rekord padl v Zátiší s lahví Cherry. Dostupné z: . 18. ČTK. Deník.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. V Brně je na prodej Zrzavého obraz za 2,3 milionu korun. Dostupné z: . 19. Klevisová, Naďa. Ihned.cz [online]. 2010 [cit. 2010-11-11]. Aukční nadílka. Dostupné z: .

Video reportáţe: 1. CT24.cz. Video reportáţ Jitky Sásové. [online]. 10. 5. 2010 [cit. 2010-11-02]. Dostupné z: . 2. CT24.cz. Video reportáţ: Rozhovor s Markem Pokorným. [online]. 26. 11. 2009 [cit. 2010-11-02]. Dostupné z: < http://www.ct24.cz/kultura/73659-brno-art-fair-chce-bytvykladni-skrini-soucasneho-umeni/>.

86

Pouţité internetové stránky: http://www.acb.cz/ http://www.justice.cz/ http://www.sypka.cz/ http://www.papilio.cz/ http://www.aukcnidum.cz/ http://www.bonhams.com/ http://www.phillipsdepury.com/about-us.aspx http://www.christies.com/ http://www.sothebys.com/ http://www.artprague.cz/ http://www.bvv.cz/ http://www.e15.cz/relax/kultura/vytvarny-veletrh-brno-art-fair-letos-nebude http://www.finance.cz/zpravy/finance/204046-investice-do-umeni-proc-ne-/ http://www.artfestival.cz/pages/informace-o-nas.php

87

Příloha: ŢEBŘÍČEK AUKČNÍCH DOMŮ PODLE OBRATU DO POLOLETÍ 2010 celkový obrat / nad 100 000 Kč / nad 1 000 000 Kč 1. 1. Art Consulting

81 323 400 Kč

75 poloţek

19 poloţek

2. Galerie Kodl

50 364 600 Kč

27 poloţek

10 poloţek

3. Dorotheum

40 964 400 Kč

69 poloţek

4 poloţky

4. Galerie Art Praha

38 807 800 Kč

67 poloţek

4 poloţky

5. Meissner-Neumann

28 644 700 Kč

25 poloţek

5 poloţek

6. Galerie Pictura

22 931 900 Kč

36 poloţek

5 poloţek

7. Zezula

12 717 900 Kč

7 poloţek

2 poloţky

8. Galerie Vltavín

7 876 300 Kč

12 poloţek

9. Prague Auctions

6 705 000 Kč

11 poloţek

4 500 300 Kč

4 poloţky

10. Sýpka

--1 poloţka ---

Zdroj: ART+: Umění investovat do umění [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Pololetní účtování 2010. Dostupné z WWW: < http://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/pololetni-uctovani-2010>.

88

Zdroj: Ročenka Art+: Trh s uměním v roce 2009. Praha: Ambit Media, 2010. s. 10.

89

Aukce uměleckých předmětů

Recommend Documents