2013/ 13 / 1 CASE STUDY
Attachment and Alcohol Use Disorders
VONDRÁÈKOVÁ, P. Department of Addictology, 1st Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Czech Republic Citation: Vondráèková, P. (2013). Vztahová vazba a poruchy vyvolané užíváním alkoholu. Adiktologie, 13(1), 62–70.
SUMMARY: Attachment is a permanent emotional bond that develops in early childhood. It is based on the quality of care provided by the main relational figure and is characterised by the need to seek and maintain proximity to a person, especially under stress. Four basic types of attachment are distinguished in adults (secure, anxious-preoccupied, dismissive-avoidant, and fearful-avoidant). Harmful substance use is often associated with insecure attachment. The present case study describes four years of psychotherapeutic work with a man with an alcohol use disorder. The client shows a pattern of fearful-avoidant attachment, which, combined with the dominant defence mechanism of devaluation and idealisation, refers to a narcissistic personality structure. The psychotherapeutic process focused on three main thematic levels: excessive alcohol use, intimate relationships, and the professional area. Alcohol use helped the client to cope with his feelings of loneliness, to be less inhibited in personal relationships, and to regulate his unpleasant emotional states. The client found it very hard to establish a good intimate relationship because of his fear of being hurt, but on the other hand he suffered from feelings of loneliness. Similar dynamics were observed in the occupational area. The main therapeutic interventions included the acceptance and support expressed within the therapeutic relationship, which were supplemented by systematic confrontation approaches, especially in relation to his defence mechanisms of idealisation and devaluation.
KEY WORDS: ALCOHOL DISORDER – ATTACHMENT – ALCOHOL – ADDICTIVE BEHAVIOUR
Submitted: 16 / MAY / 2012
Accepted: 2 / APRIL / 2013
Grant support: The study received institutional support from Charles University, Prague, as part of the PRVOUK P03/LF1/9 programme. Address for correspondence: Petra Vondráèková, Ph.D. /
[email protected] / Department of st
Addictology, 1 Faculty of Medicine, Charles University in Prague and General University Hospital in Prague, Apolináøská 4, 128 00 Prague 2, Czech Republic
62
ADIKTOLOGIE
2013/ 13 / 1 KAZUISTIKA
Vztahová vazba a poruchy vyvolané užíváním alkoholu
VONDRÁÈKOVÁ, P.
Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Citace: Vondráèková, P. (2013). Vztahová vazba a poruchy vyvolané užíváním alkoholu. Adiktologie, 13(1), 62–70.
SOUHRN: Vztahová vazba je trvalé emoèní pouto vyvíjející se v raném dìtství na základì kvality péèe poskytované hlavní vztahovou postavou, které je charakterizované potøebou vyhledávat a udržovat blízkost s urèitou osobou, zejména v podmínkách stresu. U dospìlých osob se rozlišují ètyøi základní typy vztahové vazby (jistý typ, úzkostnì vyhýbavý typ, vyhýbavý typ a úzkostnì zapletený typ). Škodlivé užívání návykových látek je èastìji spojeno s nejistým typem vztahové vazby. V pøedložené kazuistice je popsána ètyøletá psychoterapeutická práce s mužem se škodlivým užíváním alkoholu. Klient se svým zpùsobem vztahování se k druhým lidem spadá do okruhu úzkostnì vyhýbavé vztahové vazby, která v kombinaci s pøevažujícím obranným mechanismem devalvace a idealizace odkazuje na narcistickou strukturu osobnosti. Práce s klientem probíhala na tøech základních tematických úrovních: nadmìrné užívání alkoholu, partnerské vztahy a profesní oblast. Alkohol pomáhal klientovi zapomínat na chronické pocity samoty, více se uvolnit v mezilidských vztazích a zároveò mu sloužil i k regulaci nadmìrných emocí. Pro klienta bylo velmi tìžké navázat kvalitní partnerský vztah, protože se obával zranìní, zároveò však trpìl pocity samoty. Podobnou dynamiku bylo možné sledovat i v pracovní oblasti. Hlavními terapeutickými nástroji byly pøijetí a podpora v terapeutickém vztahu doplnìné v pozdìjší fázi systematickou konfrontací pøedevším jeho obranných mechanismù devalvace a idealizace.
KLÍÈOVÁ SLOVA: VZTAHOVÁ VAZBA – ALKOHOL – ABÚZUS – ZÁVISLOSTNÍ CHOVÁNÍ
Došlo do redakce: 16 / KVÌTEN / 2012
Pøijato k tisku: 2 / DUBEN / 2013
Grantová podpora: Studie vznikla díky institucionální podpoøe Univerzity Karlovy v Praze v rámci programu PRVOUK P03/LF1/9. Korespondenèní adresa: Mgr. Petra Vondráèková, Ph.D. /
[email protected] / Klinika adiktologie, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Apolináøská 4, 128 00 Praha 2
ADIKTOLOGIE
63
l
1 TEORETICKÝ ÚVOD
Èeská republika patøí mezi nejvìtší konzumenty alkoholu na svìtì (Holcnerová, 2010). 2–3 % obyvatel ÈR konzumuje alkohol s takovými problémy, které by vyžadovaly odbornou pomoc a které dosahují charakteru syndromu závislosti, dalších 11–20 % Èechù pije alkohol ohrožujícím zpùsobem (Vondráèková & Šťastná, 2012). Koncept vztahové vazby se v psychologické literatuøe objevil v polovinì minulého století. Jeho autor John Bowlby (2010) ho definoval jako trvalé emoèní pouto, které je charakterizováno pøedevším potøebou vyhledávat a udržovat blízkost (pocit bezpeèí) s urèitou osobou, a to zejména v podmínkách stresu. Podoba citové vazby je podle nìj podmínìna kvalitou péèe, jež je poskytována primární peèující osobou dítìti v raném dìtství, a také dalšími vztahovými zkušenostmi ve vývojové perspektivì. Podle kvality interakce mezi peèující osobou a dítìtem se utváøí jistý nebo nejistý typ vztahové vazby. Ainsworthová (1979) a pozdìji Mainová (Main & Cassidy, 1988) sledovaly typ vztahové vazby u dìtí v situaci krátkého odlouèení od peèující osoby (tzv. Strange situation). Podle charakteru chování dìtí v této situaci rozlišily jeden typ jisté vztahové vazby a tøi typy nejisté vztahové vazby. Jistá vztahová vazba se u dítìte po návratu matky projevovala radostí a vyžadováním tìlesného kontaktu s ní. Nejistá vztahová vazba se u dìtí po jejím návratu projevovala jejich následným odtažitým chováním (vyhýbavý typ), ambivalentním chováním (ambivalentní typ) nebo nejednotným dezorganizovaným chováním (dezorganizovaný typ) vùèi matce. Psychologické výzkumy (napøíklad Hazan & Shaver, 1979; Bartholomew & Horowitz, 1991) zjistily, že základní vztahové zkušenosti mají lidé tendence uplatòovat i ve vztazích s blízkými lidmi v dospìlosti díky vnitøním pracovním modelùm (reprezentace sebe, druhých a vzájemných vztahù), které byly vytvoøeny v komunikaci s peèující osobou v dìtství a které pøetrvávají do dospìlého vìku. Bartholomewová a Horowitz (1991) vytvoøili typologii vztahové vazby u dospìlých osob na základì dvou aspektù vnitøních
pracovních modelù (vnímání sebe a vztah k sobì a vnímání druhých lidí a vztah k nim) (tabulka 1). Lidé s jistým typem vztahové vazby si jsou v dospìlosti podle této klasifikace vìdomi vlastní hodnoty, mají vùèi sobì pozitivní vztah a zároveò se pozitivnì vztahují i vùèi druhým lidem, od kterých také oèekávají vstøícnost a pøijetí. Úzkostnì zapletený typ vztahové vazby se pøekrývá s ambivalentním typem vztahové vazby v dìtství. Je kombinací pozitivního hodnocení druhých lidí a zároveò negativního hodnocení sebe sama, což se mimo jiné projevuje tím, že se èlovìk snaží pøijmout sebe sama skrze pøijetí druhými lidmi. Lidé s úzkostnì vyhýbavým typem vztahové vazby vnímají sami sebe negativnì a zároveò vidí i ostatní lidi jako nedùvìryhodné a odmítající. Touží po vztazích s druhými lidmi, ale souèasnì se jim ze strachu ze zranìní vyhýbají. Tento typ je paralelou k dìtskému dezorganizovanému typu vztahové vazby. Poslední typ vztahové vazby – vyhýbavý typ, se pøekrývá s výhýbavým typem vztahové vazby v dìtství. Je popisován u lidí, kteøí mají k sobì dobrý vztah, zároveò však druhé lidi vnímají negativnì. Svoji duševní rovnováhu si chrání tím, že se vyhýbají blízkým vztahùm, èímž si udržují pocit nezranitelnosti a nezávislosti (Bartholomew & Horowitz, 1991; Shorey & Snyder, 2006). l
2 SOUVISLOST MEZI VZTAHOVOU VAZBOU A ZÁVISLOSTNÍM CHOVÁNÍM
Výsledky studií zamìøených na typ vztahové vazby u osob se závislostním chování dokládají, že toto chování je výraznì èastìji spojeno s nejistým typem vztahové vazby, a naopak, že jistý typ vztahové vazby pùsobí jako preventivní faktor proti jeho vzniku a rozvoji (De Rick et al., 2009; Schimmenti et al., 2012; Shin & Kim, 2011; Schindler et al., 2005; Thorberg & Lyvers, 2006; Zapf et al., 2008). Odborníci aplikující teorii vztahové vazby na problematiku závislostního chování (Flores, 2001; Höfler & Kooyman, 1996; Potter-Efron, 2006) se shodují na skuteènosti, že samotné závislostní chování mùže mít funkci náhradní vztahové vazby. Osoby vykazující závislostní chování ne-
Tabulka 1 / Table 1 Model vztahové vazby v dospìlosti (Bartholomew & Horowitz, 1991) Adult attachment model (Bartholomew & Horowitz, 1991) Model druhých (vyhýbavost)
Pozitivní
Model self
(nízká)
(závislost)
Negativní (vysoká)
64
ADIKTOLOGIE
VONDRÁÈKOVÁ, P.
Pozitivní
Negativní
(nízká)
(vysoká)
Jistý typ
Úzkostnì zapletený typ
Komfortní s mezilidskou
Soustøedìný výhradnì na
blízkostí a autonomií
mezilidské vztahy
Vyhýbavý typ
Úzkostnì vyhýbavý typ
Vyhýbající se blízkosti, potøeba
Vyhýbající se blízkosti a obecnì
být za každou cenu nezávislý
lidem
2013/ 13 / 1 KAZUISTIKA
jsou podle nich díky nejisté vztahové vazbì schopny navázat a udržet jisté vztahové vazby, které by jim poskytovaly základní zdroj pocitu bezpeèí. Psychoaktivní látka nebo urèitá forma závislostního chování proto mohou pøebírat funkci základního objektu vztahové vazby a dodávat jejímu uživateli pocit bezpeèí, který umožòuje kompenzaci nepøíjemných pocitù pramenících z nejistých vztahù èi jiných stresových podnìtù. S tímto faktem souvisí dle Schindlera a jeho kolegù (2005) skuteènost, že jedním z aspektù poskytnutí pocitu bezpeèí základní vztahovou figurou je pomoc v adaptivním zpracování nadmìrných afektù dítìte, které se tuto schopnost ve vztahu nauèí, a jež mu v pozdìjším životì umožòuje lépe zvládat nároèné životní situace. V rámci nejisté vztahové vazby se dítì nauèí své emoce zpracovat dvìma základními maladaptivními zpùsoby: hyperaktivaèní a deaktivaèní strategií. Hyperaktivaèní strategie, kterou využívají osoby se zapletenou citovou vazbou, se projevuje v kompulzivním vyhledávání blízkosti a ochrany u druhých osob ve stresových situacích, pøehnaných obavách z opuštìní a odmítnutí a nadmìrném pøemýšlení o vlastních nedostatcích. Deaktivaèní strategii zase využívají osoby s vyhýbavým a úzkostnì vyhýbavým typem vztahové vazby v podobì výrazného omezení vyhledávání blízkosti druhých osob v situacích stresu, zároveò i potlaèování a pøehlížení aktuálního nebezpeèí (Dozier & Kobak, 1992). U osob s výše uvedenými dvìma maladaptivními zpùsoby zpracovávání emocí mùže v pozdìjším vìku regulaci emocí vylepšit psychoaktivní látka nebo jiný objekt závislostního chování. Lze tedy øíci, že lidé s nejistou vztahovou vazbou jsou náchylnìjší ke vzniku a rozvoji závislostního chování, protože vytváøejí ménì uspokojivé mezilidské vztahy, o které se mohou v pøípadì stresu opøít, a zároveò jim chybí adaptivní schopnost regulace vlastních emocí (De Rick et al., 2009).
kteøí mapovali výskyt vztahové vazby u adoptovaných osob (nikoliv klientù adiktologických služeb) a zjistili, že aèkoliv lidé s vyhýbavým typem citové vazby vykazovali stejnì vysokou úroveò poruch vyvolaných užíváním návykových látek jako zapletený a dezorganizovaný typ, v porovnání s nimi pouze významnì malé procento z nich vyhledalo adiktologické služby. Schindler et al. (2009) sledovali na pomìrnì malém vzorku dosud jako jediní vztah mezi typem vztahové vazby a jednotlivými typy psychoaktivních látek v porovnání s kontrolní skupinou. Došli k závìru, že uživatelé heroinu vykazovali pøedevším rysy úzkostnì vyhýbavého typu citové vazby, mezi uživateli marihuany pøevažoval vyhýbavý a jistý typ vztahové vazby a uživatelé extáze nebyli v tomto smìru vyhranìní. Potter-Efron (2006) popisuje dynamiku závislostního chování u jednotlivých typù vztahové vazby tak, že osoby s vyhýbavou vztahovou vazbou mohou v objektu závislosti hledat uklidnìní od nepochopitelných a nespolehlivých reálných mezilidských vztahù, lidé se zapleteným typem vztahové vazby mohou být k závislostním objektùm pøitahováni, jelikož se nemusí bát, že jimi budou opuštìni, a protože jim závislostní chování umožòuje snížit strach z toho, že budou v reálném vztahu opuštìni. Úzkostnì vyhýbavé typy mohou mít pocit, že mohou více dùvìøovat své závislosti než druhým lidem, u kterých mají obavu z jejich blízkosti i z toho, že jimi budou eventuálnì opuštìni. V rámci èlánku je prezentována kazuistika ètyøleté psychoterapeutické práce s mužem, který vyhledal odbornou pomoc pro zneužívání alkoholu. Cílem kazuistické práce je popsat typ vztahové vazby klienta a toho, jaký mìla vliv na psychoterapeutický proces, dále ilustrovat to, jakou souvislost má jeho vztahová vazba s nadmìrným užíváním alkoholu. l
l
3 ZÁVISLOSTNÍ CHOVÁNÍ A TYP VZTAHOVÉ VAZBY Jak už bylo uvedeno, mezi osobami vykazujícími rysy závislostního chování se výraznì èastìji vyskytuje nejistý typ vztahové vazby. Výzkumy (Doumas et al., 2006; Schindler et al., 2005) se shodují na tom, že úzkostnì vyhýbavý a zapletený typ bývá èastìjší mezi osobami s poruchami vyvolanými užíváním návykových látek, které jsou aktuálnì v léèbì. Na druhou stranu studie zamìøené na sledování vztahu mezi závislostním chováním na internetu a vztahovou vazbou (napøíklad Schimmenti et al., 2012; Shin & Kim, 2011) odkazují na vyšší výskyt vyhýbavého a úzkostnì vyhýbavého typu vztahové vazby. Tento fakt lze vysvìtlit tím, že lidé s vyhýbavým typem vztahové vazby mají tendence ménì mluvit o svém závislém chování a podceòovat ho, a proto je lze v adiktologických službách potkat ménì èasto. To potvrzují výsledky výzkumu Caspersové a jejích kolegù (2006),
VZTAHOVÁ VAZBA A PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM ALKOHOLU
4 PØÍPADOVÁ STUDIE
Honza dochází na psychoterapeutická sezení poslední ètyøi roky s frekvencí v prùmìru jednou týdnì. Po prvním roce a pùl docházku pøerušil na ètyøi mìsíce. Psychoterapeutická práce s ním probíhala na tøech základních tematických úrovních (škodlivé užívání alkoholu, mezilidské vztahy a pracovní oblast). Bìhem prvního roku a pùl jsme intenzivnì øešili jeho škodlivé užívání alkoholu. Zamìøili jsme se jednak na porozumìní motivace k užívání alkoholu a dále i na jeho zvládnutí. Po nìkolika neúspìšných pokusech o kontrolované užívání se Honza nakonec rozhodl pro úplnou abstinenci. Od zaèátku procesu pøicházel s tématem partnerských vztahù, které se mu nedaøily navázat, pøípadnì dlouhodobì udržet. Problémy v této oblasti èásteènì øešil nadmìrným pitím alkoholu. Po stabilizaci užívání alkoholu se partnerské a mezilidské vztahy staly ústøedním tématem zbytku psychoterapeutického procesu. Vedle nich obèas øešil i problémy v pracovní oblasti, které se svojí dyna-
ADIKTOLOGIE
65
mikou èásteènì podobaly tématùm øešeným v partnerské oblasti. l
4 / 1 Úvodní sezení
Honza (29 let) dorazil na první sezení na základì doporuèení psychiatra. Jako dùvod návštìvy udává problémy s pitím alkoholu. Má pocit, že jeho pití je už neúnosné, ale na druhou stranu si zase nìkdy myslí, že to tak hrozné není. Honza je ve tøetím roèníku studia psychosociálního oboru na vysoké škole a na studium si vydìlává prací. V minulosti pracoval v sociální službì, kde se mu stávalo, že obèas pøišel kvùli pití do práce pozdì nebo se zbytkovým alkoholem. Jeho nadøízeným se to nelíbilo, a tak se spoleènì dohodli, že se pokusí abstinovat. Podaøilo se mu to tøi mìsíce. Po recidivì z práce odešel, dalším dùvodem byla i skuteènost, že se cítil emoènì vyèerpaný, a nastoupil do call centra, kde pracuje dosud. V nové práci se opìt rozpil, protože ho „abstinence nudila“. V této práci totiž zase tak nevadí, že na smìnu pøijde pozdìji nebo s kocovinou, protože „na hlase se to nepozná“. V souèasné dobì pije dennì. Do hospody chodí ètyøikrát až pìtkrát týdnì a minimálnì tøikrát týdnì si dá osm piv. Panáky nepije, protože je po nich agresivní. Honza již v minulosti absolvoval deset individuálních konzultací, které ale ukonèil, protože mu sezení nic nedávala, psycholožka byla mladá a málo na sezeních mluvila. Na konci úvodního setkání jsme se domluvili, že bude docházet na psychoterapii jednou týdnì a jejím cílem by mìlo být omezení užívání alkoholu.
zaène mu vadit, že se o nìj druzí pøíliš nezajímají a že více pozornosti vìnují svým vlastním problémùm. Jako vìøící je v pravidelném kontaktu s jedním knìzem, ale do spoleèenství mezi další katolíky nechodí, protože se mezi nimi necítí dobøe. Dále si uvìdomoval to, že pití alkoholu mu pomáhá více se otevøít druhým lidem a zažít s nimi pøechodné souznìní, což mu vždy trochu dìlalo problém. Zároveò se díky nìmu cítí v mezilidských vztazích ménì zranitelný. Paralelnì s touto funkcí alkoholu bylo patrné i to, že mu alkohol pomáhal regulovat nadmìrné negativní emoce. Velmi èasto mluvil o tom, že se napil, když øešil nìjaký problém se svojí pøítelkyní Janou. Napøíklad se potøeboval napít, když mu v SMS zprávì napsala, že jim to „neklape v posteli“, nebo když strávila celý sobotní den s kamarádem místo toho, aby byla s ním. Bìhem jejich devítimìsíèního vztahu držel až na mírné výjimky své pití pod kontrolou. Významnì se rozpil v reakci na jejich rozchod, který inicioval sám. V nadmìrném užívání alkoholu pokraèoval dalšího pùl roku. V tu dobu u nìj nebylo výjimkou, že za veèer vypil tøináct piv. V té dobì se rozhodl odejít z práce a najít si novou. Na konci tohoto období bylo vidìt, že je na tom skuteènì zle a že mu alkohol jednak pomáhá øešit jeho samotu a dále i je pro nìj zpùsobem jak zapomenout na své vztahové a existenèní problémy. Po ètyøech mìsících pøerušení terapie, které pro nìj byly velmi tìžké, se vrátil s tím, že se rozhodl k trvalé abstinenci, již se mu s mírnými výjimkami, které ale mìly pouze charakter lapsu, daøí dodržovat do souèasné doby. l
l
4 / 2 Alkohol
Dùvodem, kvùli kterému Honza vyhledal odbornou pomoc, bylo škodlivé užívání alkoholu. V prvních setkáních jsme vedle základní orientace v jeho životní situaci, vìnovali nejvíce pozornosti užívání alkoholu. Jak je uvedeno již v popisu úvodního setkání, na zaèátku psychoterapeutického procesu se pohyboval ve fázi kontemplace (Miller & Rolnick, 2005). Na jednu stranu si uvìdomoval, že mu pití pøináší do života urèité problémy, na druhou stranu však chvílemi závažnost problému popíral. Pro Honzu byla abstinence nepøedstavitelná. Proto jsme se dohodli, že zkusí kontrolované užívání alkoholu. První mìsíce si své pití pravidelnì zaznamenával do deníku a stanovené úkoly týkající se omezeného užívání alkoholu se mu celkem daøilo dodržovat. Vedle kontrolování jeho pití jsme vìnovali pozornost roli užívání alkoholu v jeho životì. Honza mluvil o tom, že mu alkohol pomáhá zahánìt pocity samoty, které díky nìmu pak tolik nevnímá. Celkovì se cítí osamìle. Jeho matka a prarodièe zemøeli, žádného dalšího sourozence nemá. Jediný, kdo mu z rodiny zùstal, je otec, který žije na druhém konci republiky se svojí novou rodinou. Ta ho sice pøijímá, ale Honza má pocit, že jsou nudní a obyèejní. Proto za nimi jezdí o Vánocích a pouze výjimeènì èastìji do roka. Mnoho pøátel kolem sebe nemá, a když s nìkým tráví více èasu,
66
ADIKTOLOGIE
4 / 3 Partnerské vztahy
Dalším tématem, které od zaèátku sezení zaèalo vystupovat vedle problémù s užíváním alkoholu, byly partnerské vztahy. Zhruba ve stejnou dobu, kdy zaèal docházet na psychoterapii, navázal partnerský vztah s Janou, který se postupnì stával významným tématem našich setkání. Honza mìl první vztah v devatenácti letech se sleènou, která byla o tøi roky mladší a hodnì introvertní. Pøíliš si nerozumìli a po dvou letech se s ním rozešla. Pro Honzu to bylo tenkrát docela bolestivé. Od té doby mìl nìkolik vztahù, jež trvaly vždy jen nìkolik týdnù. Jeho vztahovou dynamiku, která byla s výjimkou prvního vztahu vždy podobná, jsem mìla možnost sledovat právì na vztahu s Janou. Honza ji znal asi ètyøi roky, už delší dobu o ni usiloval, ale ona ho vždy odmítala. Nakonec se spolu sblížili a zaèali se vídat pravidelnì. Od zaèátku jejich vztahu byla zjevná jeho silná ambivalence vùèi ní, zároveò však bylo patrné, že Jana zažívá ve vztahu k nìmu podobné pocity. To se napøíklad projevovalo v tom, že jim mìsíc trvalo, než se domluvili na tom, že spolu skuteènì chodí, a svùj vztah dali najevo na veøejnosti. Honza opakovanì zmiòoval, že neví, zda je pro nìj Jana ta pravá, že mu nìco na jejich vztahu neladí, ale bylo pro nìj velmi tìžké definovat, co to vlastnì je. Mluvil o tom, že mívá na své partnerky velmi vysoké nároky, protože jako katolík poèítá s tím, že když zaène s nìjakou ženou vztah,
VONDRÁÈKOVÁ, P.
2013/ 13 / 1 KAZUISTIKA
bude to již na celý život. Tyto velké nároky mu však zabrání zamilovat se a vedou k tomu, že vztah radìji po nìkolika týdnech ukonèí. Pozdìji jsme se dostali k tomu, že spíše než požadavek vztahu na celý život daný køesťanskou morálkou je motivem jeho komplikovaného zaèátku ve vztazích strach z blízkosti a z eventuálního zranìní. Zároveò bylo patrné, že Jana to má s ambivalencí vùèi blízkosti podobnì. Ve vztahu, který trval devìt mìsícù, se nìkolikrát rozešli. Honzovo výrazné pochybování o vztahu bylo èasto reakcí na Janino pøiblížení se, na druhou stranu její oddálení se ve vztahu velmi tìžce nesl a nadmìrné emoce èasto øešil pitím alkoholu. Nakonec se s Janou rozešel, protože mìl pocit, že mu neprojevuje dostatek lásky. V souvislosti s komplikovaným vztahem k Janì jsme v prùbìhu sezení prozkoumávali jeho vztahovou situaci v dìtství. Otec odešel od matky, když bylo Honzovi pùl roku. Jako hlavní dùvod udával, že matka neumìla øešit problémy. Když byl mezi nimi nìjaký problém, tak prý s ním vydržela nìkolik dní nemluvit. Po odchodu otce žil s mámou a babièkou. Babièka byla laskavá a shovívavá a více èasu trávil právì s ní, na druhou stranu máma byla zase velmi nároèná. Babièka tak byla jakýmsi nárazníkem pøed matèinými nároky. Babièku mìl rád, ale miloval mámu, která pro nìj byla zároveò nedosažitelná. Máma kladla velký dùraz na jeho známky. Když mìl v první tøídì špatné známky, babièka ho pøed rozèilenou mámou chránila. Máma nesla jeho známky velmi špatnì a èasto øíkala, že žije jenom pro kvìtiny, které mìla velmi ráda, a pro jeho známky ve škole. Po otcovi mìla máma nìkolik partnerù. Když bylo Honzovi deset let, pøivedla si z tøímìsíèního pracovního pobytu v Praze otèíma, se kterým ale mìla velmi komplikovaný vztah. Koupili si spolu dùm, ale neustále se spolu hádali. Hádky èasto hodnì eskalovaly díky alkoholu, který oba dva nadmìrnì užívali. V této souvislosti Honza mluvil o tom, že si nese ze svého dìtství velký nedostatek lásky, kvùli kterému má pak tendenci na potencionální partnerky klást velké nároky na jeho naplnìní, což mùže èásteènì osvìtlovat dùvod, proè se s Janou rozešel. Po rozchodu následovalo pùlroèní období nadmìrného pití alkoholu, které spolu s nìkolikatýdenní nezamìstnaností vyvrcholilo existenèními problémy, v jejichž rámci pøerušil sezení a vrátil se po ètyøech mìsících. Po návratu pøinášel Honza na sezení opakovanì téma vztahu s Martinou, se kterou chodil bìhem terapeutické pøestávky asi tøi týdny, a pak se s ní rozešel. Martina Honzu velmi fyzicky pøitahovala, souèasnì mìl ale pocit, že je nudná a obyèejná. Dále se mu nelíbilo, že se ho pøíliš nevyptává na jeho život, což vnímal jako nezájem z její strany. Po dvou mìsících se k sobì ještì vrátili, ale Honza se s ní po krátké dobì opìt rozešel. Uvìdomil si, že ji nikdy nebude milovat, protože nesplòuje jeho nároky na partnerku (málo moudrá a duchovní). V této souvislosti vzpomínal na to, že když mu jednou veèer øekla, jak ho miluje, zaèal ve vztahu
VZTAHOVÁ VAZBA A PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM ALKOHOLU
k ní cítit až fyzicky tlak, pocit svazování a odpor. Zajímavé ale bylo, že se spolu i po rozchodu pomìrnì intenzivnì vídali a byli si velmi blízko i fyzicky, zároveò však spolu nechodili. Honza mluvil o tom, že je pro nìj Martina velmi dùležitá, ale vztah s ní si nedovede pøedstavit, protože je pøíliš obyèejná, málo moudrá a duchovní. Bìhem dalších mìsícù se Honza pokoušel navázat vztah s Irenou. Tento pokus trval tøi mìsíce, ale opìt skonèil z jeho strany. Zase mìl pocit, že je pro nìj pøíliš obyèejná, protože nezažila v životì takové utrpení jako on, a kvùli tomu mu nikdy nebude rozumìt. Dále vnímal jako nepøíjemný tlak i to, že se s ním chtìla vidìt i ètyøikrát týdnì, a zcela nejhorší pro nìj bylo, když spolu mìli usínat v náruèí. Honza se snažil se svými ambivalentními pocity smìrem k Irenì bojovat nìkolik týdnù, ale negativní pocity byly tak silné, že vztah ukonèil. Jejich rozchod doprovázely výèitky svìdomí z Honzovy strany, že ublížil další ženì. Martina se na jeden rok odmlèela, Honzovi to bylo velmi líto. Poslední rok spolu opìt zaèali být v pomìrnì blízkém kontaktu a opìt se zaèal objevovat vzorec, že, jakmile mu byla Martina daleko a mìla menší zájem se s ním vídat, mìl najednou pocit, že je pro nìj Martina dùležitá a že by s ní chtìl být v blízkém kontaktu. Když se hodnì pøiblížila, zaèal pøemýšlet o tom, že s ním chce opìt mít vztah, a potøeboval ji ujišťovat, že mezi nimi to žádnou vztahovou perspektivu nemá. Celou tu dobu jsme reflektovali jeho schopnost být v blízkém vztahu. Honza prohlásil, že nejhorší by pro nìj bylo, kdyby jeho partnerka otìhotnìla, protože by si ji musel díky své katolické orientaci vzít, zároveò by k ní však cítil nenávist, protože by mìl pocit, že je ve vztahu nadobro uvázán. Honza mìl tendenci své zkušenosti se ženami uzavírat s tím, že prostì ještì nenašel tu pravou ženu. Zároveò však bylo zajímavé sledovat, že když objevil ženu, která splòovala jeho kritéria filozofické nebo umìlecky ladìné osobnosti, aèkoliv byla objektivnì atraktivní, jeho z nìjakého dùvodu nepøitahovala. Zaèala jsem tedy tematizovat skuteènost, že to nemusí být o té pravé, ale že je to spíše v tom, jaké má na ženy vysoké nároky, které mimo jiné pramení z jeho velkého strachu z intimity. Pro Honzu bylo velmi tìžké pøijmout tuto skuteènost, protože to pro nìj znamenalo, že je chyba na jeho stranì. Trvalo pøibližnì dva roky práce, než pøipustil tento pohled na vìc, zároveò však pøijetí této perspektivy nevedlo k významnému snížení silných negativních emocí z blízkého vztahu, což mu bránilo v navázání dlouhodobého vztahu. Pozitivní posun lze ale vidìt v tom, že stále více mluvil o své samotì a perspektiva kvalitního partnerského vztahu a rodiny pro nìj již byla reálnìjší než døíve, kdy vážnì pochyboval o tom, zda by chtìl založit rodinu. l
4 / 4 Profesní oblast
Vedle partnerských vztahù obèas pøicházel Honza s tématem zamìstnání. Bìhem své profesní kariéry vystøídal nìkolik rùzných pracovních pozic (sociální pracovník, pracov-
ADIKTOLOGIE
67
ník call centra, obchodník, úøedník v bance) a v žádném zamìstnání nezùstal déle než jeden rok. Témìø v každé práci za nìjaký èas zaèal pochybovat o tom, zda pracovní pozici zvládne, protože mu pøipadá velmi nároèná. Pøitom od nadøízených získával zpìtnou vazbu, že jsou s ním v práci spokojení a že se mu daøí. V této souvislosti jsme mluvili o tom, že tyto pochybnosti jsou odrazem jeho vysokých nárokù na sebe, které si s sebou nese z dìtství a které ho pak èiní ménì odolným vùèi pracovnímu stresu. Vedle obav o zvládnutí práce zaèal po nìjakém èase øešit to, že ho práce nebaví, protože mu pøijde málo zajímavá a pøínosná. Opakovanì mluvil o tom, že by chtìl dìlat nìjaké zamìstnání, ve kterém by více pomáhal druhým lidem a mìl pocit, že dìlá nìco výjimeèného, zároveò však pro nìj bylo tìžké pøesnì øíci co. Velmi ho bavilo fotografování. Rád by byl fotografem, ale skuteènost, že je velmi tìžké získat pracovní místo fotografa, ho odrazovala od dalšího snažení v této oblasti. Situaci v pracovní oblasti jsem dávala do souvislosti i se situací v partnerských vztazích. Honza v této souvislosti mluvil o tom, že má vlastnì strach rozhodnout se pro nìjakou profesní dráhu, protože by pak po nìkolika letech mohl zjistit, že se rozhodl špatnì. l
4 / 5 Terapeutický vztah
Na zaèátku našich sezení jsem intenzivnì vnímala jeho vysoké nároky na mì. Oèekával, že mu vždy se samozøejmostí uvaøím kávu s cukrem, a divil se, když mi káva došla nebo jsem nemìla cukr. Stìžoval si, že terapeutické výsledky nejsou takové, jaké by oèekával, a že má ode mì málo zpìtné vazby. Tyto tendence jsem vždy reflektovala s tím, že jsou odrazem jeho vysokých nárokù na sebe, na partnerky, ale i na druhé lidi, které pak vedou k tomu, že se cítí osamìle a obecnì nespokojenì. Zajímavé bylo, když se po pøerušení terapie vrátil s vysvìtlením, že ke mnì již nechtìl chodit, protože jsem k nìmu byla málo kritická. Zde bylo patrné, že pøestože mu nadmìrná kritiènost pøinášela nespokojenost v jeho životì, na tento zpùsob vztahování k sobì si již hodnì zvykl a vyžadoval to i ode mì. V prùbìhu ètyø let Honza pravidelnì docházel na sezení, zároveò mluvil o tom, že sezení jsou pro nìj dùležitá. Pøes obèasnou kritiènost se ke mnì choval mile, vstøícnì a vždy se zajímal o to, jak se mám. Mìla jsem pocit, že je pro nìj velmi dùležité to, že ho poslouchám a zajímám se o nìj, protože na nedostatek této vztahové kvality si v partnerských i pøátelských vztazích opakovanì stìžoval. V porovnání s jeho partnerskými vztahy jsem mìla pocit, že se v našem vztahu cítí bezpeènì. V našem vztahu byly hranice blízkosti jasnì definovány. Honza ode mì zažíval pøíliv bezpeèné pozornosti a zároveò se nemusel obávat naší pøílišné blízkosti. Nìkolikrát do roka se stalo, že na sezení zapomnìl. Jednou o pøerušení terapeutického procesu vážnì uvažoval a jednou ho na ètyøi mìsíce pøerušil. Spoleèným jmenovatelem pro obì dvì období bylo to, že se cítil velmi
68
ADIKTOLOGIE
špatnì. Poprvé, když o nìm jen uvažoval, se rozešel s Janou a bylo mu velmi špatnì. V tu dobu byl na mì velmi nazlobený, protože toho o mnì neví tolik, jako já o nìm, a uvažoval o tom, že ke mnì pøestane docházet. Pak si vzpomnìl na nìjaká sezení, která pro nìj byla pøínosná, a rozhodl v terapii pokraèovat. Druhé kritické období bylo pùl roku po rozchodu s Janou. V té dobì hledal práci, hodnì pil alkohol a mìl skuteèné existenèní starosti. Pøerušil sezení s tím, že nyní nastupuje do nové práce a ozve se mi, až bude vìdìt, jaké bude mít služby. Nakonec dorazil až po ètyøech mìsících. Pøestávku vysvìtlil tím, že se mi schválnì neozýval, protože èekal, že se mu ozvu já, a docela ho naštvalo, že jsem se mu neozvala, když na tom byl zrovna zle. V tu dobu také pøerušil i vztah se svým knìzem, kterému se také neozýval. Pøekvapenì jsem na jeho slova reagovala tím, že když jsme se vidìli naposledy, tak právì nastupoval do nové práce a sám øíkal, že se ozve, až bude vìdìt, jaké bude mít služby. Pozdìji Honza tuto událost komentoval tím, že v dobì pøed pøerušením terapie mu bylo opravdu hodnì špatnì a mìl vážné existenèní problémy. Tenkrát ode mì chtìl konkrétní radu, kterou jsem mu ale nedávala a vlastnì ani nemohla dát, tak to radìji ukonèil. Uvìdomuje si, že když se cítí opravdu špatnì, má tendenci ukonèit všechny blízké vztahy kolem sebe, protože od nich nedostává to, co okamžitì potøebuje. V té chvíli je pro nìj lepší být sám než se nechat zraòovat nenaplnìnými potøebami. l
5 DISKUZE
Klientovu vztahovou vazbu lze zaøadit do kategorie nejisté vztahové vazby úzkostnì vyhýbavého typu (Bartholomew & Horowitz, 1991; Brisch, 2011), která se projevuje tím, že klient není schopen navázat kvalitní dlouhodobý partnerský vztah (kromì prvního dvouletého vztahu v dospívání, v pozdìjším vìku jeho nejdelší vztah trval devìt mìsícù a jeho délka byla umocnìna tím, že partnerka sama pravdìpodobnì vykazovala známky úzkostnì vyhýbavé vztahové vazby, èímž byla mezi nimi udržována konstantní vzdálenost, která umožòovala klientovi takto dlouho ve vztahu setrvat, pokud však klient zaèal vztah s partnerkou, která chtìla opravdovou blízkost, zaèal cítit paniku z velké blízkosti, jež získávala èasto až fyzickou podobu pocitu dušení, a mìl tendenci vztah po nìkolika týdnech ukonèit), ale zároveò po blízkém vztahu touží (opakovanì mluví o tom, jak se cítí v životì velmi osamìle a jak by rád mìl partnerku, se kterou by zažíval blízkost). U klienta lze sledovat základní vztahovou dynamiku, ve které jsou obavy z nadmìrné blízkosti ve vztahu silnìjší než pocity samoty. Tato skuteènost je klasickým obrazem úzkostné vyhýbavé vztahové vazby, v rámci které lidé po vztazích touží, zároveò z nich ale mají takový strach, který je pak udržuje v nedobrovolné samotì (Bartholomew & Horowitz, 1991). Podobnou dynamiku bylo možné sledovat i v profesní oblasti, kdy pro nìj bylo tìžké najít jednu pracovní oblast, kde by se seberealizoval.
VONDRÁÈKOVÁ, P.
2013/ 13 / 1 KAZUISTIKA
V kombinaci s pøevažujícím obranným mechanismem devalvace, která se u klienta projevovala navenek vùèi druhým lidem i zamìstnání (pocit, že každá partnerka je nudná a obyèejná, že lidé v práci jsou obyèejní a povrchní a nemá si s nimi co øíci, protože díky svému utrpení, které zažil v dospívání, získala jeho osobnost sílu a hloubku a tím pádem si uvìdomuje více vìcí než obyèejní lidé, dále i pocit, že každá práce, kterou má, je nudná a málo výjimeèná), ale i dovnitø vùèi sobì (epizodické pocity, že nestojí za nic, že nic v životì nedokázal), lze uvažovat nad zaøazením jeho osobnosti k narcistické struktuøe osobnosti (Dougherty & West, 2007; Wallin, 2007). Pøemýšlení o sobì jako o tom lepším a druhých jako o tìch nedostaèivých mu pomáhá bránit se pøed uvìdomìním si nenaplnìných potøeb a pocitù frustrace, které zažíval v dìtství v kontaktu s matkou a které zažívá v souèasné dobì v kontaktu s partnerkami èi jinými blízkými lidmi (Wallin, 2007). V porovnání s tìmito mìnícími se vztahy byl schopný udržet ve svém životì dlouhodobý vztah se mnou a ještì s duchovním, se kterým se také pravidelnì setkával. Docházka byla z jeho strany pouze jednou pøerušena a jednou o jejím ukonèení také uvažoval, a to v situacích, kdy se cítil opravdu špatnì (rozchod s Janou, ztráta práce a finanèní zadlužení). Náš dlouhodobý vztah lze vysvìtlit èásteènì tím, že nebyl natolik intenzivní jako partnerský vztah, a tím neohrožoval jeho identitu. Zároveò pro nìj bylo dùležité, že v rámci bezpeèné blízkosti terapeutického vztahu jsem se o nìj zajímala a nabízela mu zájem, podporu a zrcadlení jeho pocitù a myšlenek. Skuteènosti, které mu chybìly v jeho dìtství, protože se jeho matka vìnovala jiným potøebám než tìm jeho. Lze pøedpokládat, že podobné dùvody stály v pozadí jeho dlouhodobého vztahu s duchovním, který v profesním vztahu potlaèil svoje osobní potøeby v jeho prospìch. V rámci psychoterapeutické práce s klientem probíhaly terapeutické intervence na dvou základních úrovních: bezpeèného vztahu a systematické interpretace.
Pro klienta byly velmi pøínosné pøijetí a podpora, které jsem mu nabízela. Zároveò bylo v pozdìjší fázi léèby dùležité systematicky ho konfrontovat s jeho obrannými mechanismy devalvace a idealizace, které se projevovaly ve vztazích k sobì, druhým lidem, zejména k ženám, ale také i ve vztahu k zamìstnání.Funkce užívání alkoholu v jeho životì odpovídá funkcím, které jsou popsané v odborné literatuøe zamìøené na závislostní chování a vztahovou vazbu (Flores, 2001; Potter-Efron, 2006; Höfler & Kooyman, 1996). Klient sám popisuje, že užíval alkohol proto, aby se cítil ménì osamìlý, více se otevøel druhým lidem a ménì se pak bál zranìní, které z tohoto kontaktu mùže vzejít. Zároveò je z kazuistiky patrné, že mu alkohol pomáhal regulovat jeho nadmìrné emoce (Schneider et al., 2005), protože se recidivy nebo výrazné pití alkoholu objevovaly zejména v nároèných životních situacích (rozchod s Janou, ztráta zamìstnání). l
6 ZÁVÌR
V pøedložené kazuistice je popsána ètyøletá psychoterapeutická práce s mužem s abúzem alkoholu. Pozornost je pøedevším vìnována vztahové dynamice klienta a jeho omezené schopnosti vytváøet vztahové vazby, kterou kromì jiného øešil i škodlivým užíváním alkoholu. Klient se svým zpùsobem vztahování se k druhým lidem spadá do okruhu úzkostnì vyhýbavé vztahové vazby, která v kombinaci s pøevažujícím obranným mechanismem devalvace a idealizace odkazuje na narcistickou strukturu osobnosti. Užívání alkoholu pak v jeho životì mìlo funkci omezení pocitù osamìlosti, vìtšímu otevøení se ve vztazích a regulaci nepøíjemných emoèních stavù. V souvislosti s vysokým výskytem poruch spojených s užíváním alkoholu v Èeské republice (Vondráèková & Šťastná, 2012) je nutno vìnovat pozornost pøi terapeutické práci s klienty i jejich schopnosti vytváøet vztahovou vazbu a vedle jen pøímého zmapování poruch vyvolaných užíváním návykových látek se také zamìøit i na komorbiditu (Miovská et al., 2006).
LITERATURA / REFERENCES l Ainsworth, M. D. S. (1979). Infant-mother attachment. American Psycholo-
psychiatric disorders in alcoholic inpatients. Substance Use & Misuse, 44(1),
gist, 34, 932–937.
99–114.
l Bartholomew, K. & Horowitz, L. M. (1991). Attachment styles among
l Dougherty, N. J. & West, J. J. (2007). The matrix and meaning of character.
young adults: A test of a Four-Category Model. Journal of Personality and So-
NY: Routlege.
cial Psychology, 61, 226–244.
l Doumas, D. M., Blasey, C. M. & Mitchell, S. (2006). Adult attachment, emo-
l Bowlby, J. (2010). Vazba. Praha: Portál.
tional distress, and interpersonal problems in alcohol and drug dependency
l Brisch, K. H. (2011). Poruchy vztahové vazby. Praha: Portál.
treatment. Alcoholism Treatment Quarterly, 24(4), 41–54.
l Caspers, K. M., Yucuis, R., Troutman, B., Spinks, R. (2006). Attachment as
l Dozier, M. & Kobak, R. R. (1992). Psychophysiology in attachment inter-
an organizer of behavior: implications for substance abuse problems and wil-
views: Converging evidence for deactivating strategies. Child Development,
lingness to seek treatment. Substance Abuse Treatment, Prevention, and Poli-
63, 1473–1480.
cy, 1, 32.
l Flores, P. J. (2001). Addiction as an attachment disorder: Implications for
l De Rick, A., Vanheule, S. & Verhaeghe, P. (2009). Alcohol addiction and the
group therapy. International Journal of Group Psychotherapy, 51(1), 63–81.
attachment system: an empirical study of attachment style, alexithymia, and
VZTAHOVÁ VAZBA A PORUCHY VYVOLANÉ UŽÍVÁNÍM ALKOHOLU
ADIKTOLOGIE
69
l Hazan C. & Shaver P. R. (1987). Romantic love conceptualized as an attach-
l Schindler, A., Thomasius, R., Sack, P. M., Gemeinhardt, B., Kustner, U. &
ment process. Journal of Personality and Social Psychology, 52 (3), 511–524.
Eckert. (2005). Attachment and substance use disorders: A review of the lite-
l Höfler, D. Z. & Kooyman, M. (1996). Attachment transition, addiction and
rature and a study in drug dependent adolescents. Attachment & Human De-
therapeutic bonding – An integrative. Approach. Journal of Substance Abuse
velopment, 7(3), 207–228.
Treatment, 6, 511–519.
l Schindler, A., Thomasius, R., Petersen, K. & Sack, P.-M. (2009). Heroin as
l Holcnerová, P. (2010). Vzorce užívání alkoholu ve vybraných kulturách.
an attachment substitute? Differences in attachment representations betwe-
Adiktologie, 10(3), 154–163.
en opioid, ecstasy and cannabis abusers. Attachment & Human Develop-
l Main, M. & Cassidy, J. (1988). Categories of response to reunion with the
ment, 11(3), 307–330.
parent at age 6: predictable from infant attachment classifications and stable
l Thorberg, F. A. & Lyvers, M. (2006). Attachment, fear of intimacy and diffe-
over a 1-month period. Developmental Psychology, 24, 415–426.
rentiation of self among clients in substance disorder treatment facilities. Ad-
l Miller, W. & Rollnick, S. (2002). Motivaèní rozhovory. Praha: Sdružení
dictive Behaviors, 31(4), 732–737.
SCAN.
l Vondráèková, P. & Šťastná, L. (2012). Epidemiologie užívání alkoholu ve
l Miovská, L., Miovský, M. & Mravèík, V. (2006). Psychiatrická komorbidita
svìtì a v ÈR: spotøeba, abúzus, závislost, morbidita a mortalita. Adiktologie,
pacientù léèených v souvislosti s užíváním drog. Psychiatrie, 3, 150–156.
12, 114–127.
l Potter-Efron, P. (2006). Attachment, trauma and addiction. Journal of Che-
l Vungkhanching, M., Sher, K. J., Jackson, K. M. & Parra, G. R. (2004). Relati-
mical Dependency Treatment, 8(2), 71–87.
on of attachment style to family history of alcoholism and alcohol use disor-
l Shin, S. E. & Kim, N. S. (2011). Comparison of problematic internet and al-
ders in early adulthood. Drug and Alcohol Dependence, 75, 47–53.
cohol use and attachment styles among industrial workers in Korea. Cyber-
l Wallin, D. J. (2007). Attachment in psychotherapy. New York: Guilford
Psychology, Behavior & Social Networking, 14(11), 665–672.
Press.
l Shorey, H. S. & Snyder, C. R. (2006). The role of adult attachment sty-
l Zapf, J. L., Greiner, J. & Carroll, J. (2008). Attachment styles and male sex
les in psychopathology and psychotherapy outcomes. Review of General Psy-
addiction. Sexual Addiction & Compulsivity, 15, 158–175.
chology, 10, 1–20. l Schimmenti, A., Guglielmucci, F., Barbasio, Ch. & Granieri, A. (2012). At-
tachment disorganization and dissociation in virtual worlds: A study onproblematic Internet use among players of online role playing games. Clinical neuropsychiatry, 9(5), 195–201.
ZPRÁVY UNIS/NAR/1164, 14 MARCH 2013
INCB President calls on the United States Government to address initiatives aimed at permitting recreational drug use
changes in state law, growing, selling or possessing any amount of marijuana remained illegal under federal law. This was „good, but insufficient“, according to the President of INCB, whose mandate is to monitor the implementation of the three international drug control
VIENNA, 13 March 2013 (UN Information Service) – Allowing for the
conventions. He went on to state that the United States has a treaty
recreational use of cannabis “would be a violation of international law,
obligation to ensure the implementation of the treaties on the entirety of its
namely the United Nations Single Convention on Narcotic Drugs of 1961, to
territory.
which the United States is party.”
Mr. Yans expressed the hope that this issue would soon be dealt with by
This was stressed by the President of the International Narcotics Control
the US Government in line with the international drug control treaties.
Board (INCB), Raymond Yans, here, today in a statement to the fifty-sixth
Noting the universal adherence to the three international drug control
session of the Commission on Narcotic Drugs as he made reference to the
conventions, Mr. Yans also called on all Governments to implement all
outcome of the November 2012 voting in the US states of Colorado and
provisions of the conventions to which they are party.
Washington in favour of initiatives which - if implemented - would allow for the recreational use of cannabis in these states. Mr. Yans took note of a statement made by the Office of the Attorney General of the United States in December 2012 that, regardless of any
70
ADIKTOLOGIE
VONDRÁÈKOVÁ, P.
For further information: INCB Secretariat, www.incb.org
